Čpsrt'aín FoLK
FRANTIŠEK BALÁT
R o z š i ř o v á n í s t r a k a p ú d a l l z n l n o balkanskeho -1
( D e n d r o c o p o s s y r i a c u sb a l c a n i c u s ) na Moravě a na Slovensku Z Laboratoře
pro
výzkum
obratlovců
ČsAV,
Brno
l e t 1 9 5 3 - 1 9 5 6 s e n á m p o d a ř i l o z j i s t i t d a l š íl o k a l i t y v Č S R ' k d e Bcn"žije a i hnizďi tento nově k nám proniknuvšíšplhavec.Jeho postup stáIe pokračuje,iak o tom svědčítři případy jeho zastiženív blizkém okolí hlavního města Moravy - Brna. Dva dokladové kusy zde u]ovenéjsou nyní vystaveny ve sbír. kách Moravského musea v Brně. Jest velmi pravděpodobné' Že tento druh pronikne brzy téždo Jihlavského kraje, neboť ncjvýchodnějšímísto, kde byl pozorován, totiž Oslavany, leží od jeho hranic necelých 20 km. Aby bylo našim ornithologům usnadněno páftáni po tomto nově pronika. jícím druhu, připojujeme u každého pozorování též popis prostředí, v jakém jsme ho zastihli. Tyto poznatky jsou dáIe shrnuty v samostatnémodstavci >Životní prostředí<. Při pátráni po strakapúdovi jižním iest důleŽitévěnovat po. zornost především biotopům, popsaným ve zmíněnémodstavci. Přípojené ÍotograÍie strakapída ve]kého' prostředního a jižniho umožňují vrýt si v paměť znaky, iimiž se liší strakapúd jižní od obou nejpodobnějšíchmu druhů, s nimiž by mohl být při zběŽném pozorování zaměněn. Aby byla tato studie co nejúplnější,poskytli nám svoje pozorovací data všichni orníthologové,kteří zjistíli v novějšídobě tohoto ptáka během svých ex. kursi' Za tuto laskavou spolupráci děkujeme na tomto místě Ing. Dr Z. KIJ. XOVi z Moravského musea v Brně, Dr J. HANZÁKOVI z Národního musea v Praze, Dr Z. VESELOVSKÉMU z Karlovy university v Praze, Dr E. HACH. LERovI z biologické stanice v Lednici' p. J. BRTKoVI a jeho synům z Bratisl a v y , V . E L S N E R O V I z B ř e c l a v i , A ' R A N D Í K O V I z Č a t y , I n g .Z . B A U E R O V I , V ' K U B Í K O V I a n a š í ms p o l u p r a c o v n í k ů mD , r K' HUDCOVI a Ing. HAV-
LÍNovI'
111
Nově zjištěná místa výskytu strakapúdajižníhov ČSR: A) SLOVENSKO: Velký Žitný ostrov, Gabčíkovo, hájovna Dekany: BALÁT zde zaslechl dne 22. VII. 1953 spolu s I.'g' J. NOSKEM a Ing. M. JURÍKEM neobvyklý a neustálý hlas strakapúda z }rustékoruny nevysokéhoakátu. Pták byl po ulovení identifikován jako ó Dendrocopos syríacus balcanius. petermínaci potvrdil Dr J. BRTEK, který ho znal iak podie jedinců preparovaných jeho otcem, tak i z volné přírocly. Námi ulovený kus byl bohužel natolik poškozen' že se nedal zachovat jako doklad. Charakteristika biotopu: okraj dunajského lužního lesa; několik starých dubů, navržených ke státní ochraně a řada prostředně silných akátů (Robinia pseudoacatia). Vedle ie polovzrostlá kultura topolů (Populus s p ' ) , o s i k ( P o p u l u s t r e m u l a ) a v r b ( S a l i x s p . ) , Ř a d y t o p o i ůa v r b v y b i h a j í p o d é l siepéhoÍamene Dunaje do poií a vlhkých luk. G a b č í k o v o z' á m e c k ý p a r k ' Z d e b y J i p o z o r o v á n i v e d n e c h 1 5 ' - 2 5 . I 7 I . 1 9 5 4 BALÁTEM 3 jedinci' Jedna samice byla ulovena 27' III. a je ve sbírkách zoologického ústavu vysoké školy zeměděIskév Brně. Její razměry jsou v při. ]oženétabulce. Tento kus se nejčastěji zdržoval na suchém vrcholku vysokého jasanu (Fraxinus excelsior) n'a ú'zkédlouhé louce v uvedenémparku. Na tomto vrcholku bylo možno pravidelně během jedné hodiny zastihnouti ještě další 4 druhy našich datlovitých: Dend,rocopos maior pinetoruft7,Den,drocopos minor hortoru.rn,Pícus uirídis uirescens a Picus canus canus' Všechny tři pozorované kusy D. syriacus se zdržovaly převážně ve přední částiparku, kde rostou velmi silné a rozložitéduby, kdežto do zadní části parku s mladšími porosty a jen ojedinělýmí silnějšímistromy zaletovaly mnohem řidčeji. Neiméně iedno hnízdo se v parku vyvedlo, neboťna podzim ve drrech 16,-26' X. 1954 zde pozorova| BALÁT opět 4 jedince. Dva z nich se neustále honili navzájem' podobně jako mladí strakapúdi velcí, kteri byll q nimi na téželokalitě' Rovněž bylo častopo. zotováno hašteřenídospěléhostrakapúdajižníhose strakapúdemvelkým a bylo zjištěno, že jednou dal popud ke sváru jeden druh, !indy zase druhý. Dálo se to za hlasitého pokřiku obou druhů, při čemžobzvláště vynikaly rczdíIy v jejich h]asech. Jeden d byl zastižen několikrát v zahradách obce Gabčíkovo,asi ve vzdálenosti 300 m od parku a 24. X. 1954 byl uloven. G a b č í k o v o> , Č i e r n ý] e s < V . říjnu 1954 zde bylo pozorováno Ing' NoSKEM jedinců několik tohoto druhu (asi jedna vyvedená rodina). Tento les leží asi 3 km východně od Gabčíkova a je složen z topolů, jasanů a vrb s hustým křovinatým podrostem. Strakapúdi jižní byli pozorováni na několika starších stromech v otevřenémterénuv parkovité části]esa. Jedna g byla ulovena a spolrr s předcházeiícím ď je vystavena ve sbírkách zoologického ústavu VŠZ v Brně. Vrakuň: 22, I|I' i954 byl v menšímiistnatém lese neda]eko obce uloven
172
obr. 1. Stav dosavadních znaiostí o rozšíienístrakaprida jižníhobalkánského, Dend,to' ': copos balcanicus, v ČSR' O : prokázané hnízděni; Q pozorování v ]einích mě. sících, lrnízdění je prevcJ.podobné; O : pozorováni nebo zástiel, bez názrrakiu |.níz' : r o z š í i e n ís t r a k a p r i d a j i ž n í h o v R a k o u s k u ( p o d l e dcnl nebo mrmo letní dobu. t Bauera).
o
o
o
{
Q : sicherer Brutort; O : Beobachtung im Sommer; das Nisten ist rvahrscheinlich; O : Beobachtung ohne Nistandeutung o l c ; a t t s s e rd e r N Í s t z e i t * : Verbreítung in osterreich (nactr Bauer).
k ř í ž e n e cD e n d r o c o p o s m a j o r x D e n d , r o c o p o s y r i a c u s ( v i z p o d r o b n ě B A L Á T F . F O L K Č ' , 1 9 5 6 a ) . N a i n t e r m e d i á r n íp o s t a v e n ít o h o t o j e d i n c e u k a z o v a l o n e j markantněji skvrnění okrajových ocasníchper a bylo dotvrzeno podrobným studiem zbarvení štětinovitýchpírek při kořeni vrchní poloviny zobáku (uD.major černé,l D' syríacus světle rezavohnědé aŽ hnčdé'u našeho exempláře většinou rezavohnědé s nepatrnou příměsí černých a bělavých). Konečně bylo při po.. drobném zkoumání zjištěnonepatrně naznačerré osténkovéskvrnění po stranách dolní části břicha, což u D. major nikdy není. Vyhledání těchto da]šíchznaků bylo nutné vzhledem k tomu, že nám byla dobře známa velká variabílita ve zbarvení krajních ocasních per u D. major a nemoh]i jsme spolehnouti jen na ně. N á š d o k l a d o v ý k u s p r o h l é d lp o d r o b n ě t é žp r o f ' D r E . S T R E S E M A N N a p o t v r d i l naše určení'Nález takto intermediárně zbarvenéhojedince není ojedinělý,i když vzácný. První zprávu o tom podává STRESEMANN (i920), dále PATEV ( A q u i l l a X L I I , 1 9 3 9 ,p . 6 8 8 ) a B A U E R ( 1 9 5 3 ) . B a č Í a :2 7 . I v . 1 9 5 5 p o z o r o v a l B A L Á T p á r e k n a s k u p i n ě v y s o k ý c h t o p o l ů v sadech na okraji vesnice. Oba ptáci odletěli po chvíli do zahrad. Přechodně se zastavili na několika mladších osamělých akátech' Týž pozorovate1 je zde z j i s t i l p ř i k a ž d ée x k u r s i v r o c e 1 9 5 5 i 1 9 5 6 n a t o m t é žm í s t ěa 1 . V I . 1 9 5 6 p o z o roval ď nosícíhopotravu do dutiny jednoho z vysokých topolů. Po vyvedení mláďat byl jeden jedinec ziištěn i v parku u Rohovců, asi 2 km odtud. P r o s t o r Š t ú r o v o2' 4 . v . 1 9 5 4 p o z o r o v a l K U X m e z i Š t ú r o v e ma K a m e n í c í ve stromořadí v polích a lukách celkem 6 strakapúdůjiŽních. Další dva jedince zjistil přímo ve štr.rrovskýchzahtadách a tamních sadech. V obou zmíněných místech neviděl ani jednoho strakapúda velkého' Další 3 exempláře zjistil týž pozorovatel dne 25. V. 1954 na osamělých stromech na ]ukách u Kbelců sz. od Š t ú r o v a ) 2. 9 . v I I . 1 9 5 4 z j i s t i l A . R A N D Í K ( i n l i t t . ) p t v ý e x e m p l á ř v Č a t ě , téhožroku ve Štúrově,Kamendíně a Želiezovcich' U Čaty chytil a okroužkoval 2 0 . I I Í ' 1 9 5 5 j e d n u d o s p ě l o u ? . 2 8 . v . 1 9 5 5 n a š e lh n í z d o s v y s p ě l ý m i m l á d ' a t y v dutině stťomuve vinicích mezi obcemíZalaba a M. Ludince' 30. V. 1955 našel hnízdo s mláďaty v jabloni v zahradě obce Čata. S t r e k o v : V e d n e c h 1 1 . - 1 4 . V I I ' 1 9 5 5 p o z o r o v a l B A L Á T o j e d i n ě l éj e d i n c e v zahraďách této obce' jiného zase v akáťovémstrcmořadí podél železničnítrati v polích. V jednom akátě nalezena dutina vhodná pro strakapúdaa jevícístopy l e t o š n í h op o u ž i t í 'J e d e n s t r a k a p ú dj i ž n íp o z o r o v á n v j e j í b l í z k o s t i . Vojnice: V těchŽe dnech pozorcván zptaviďla zrána jeden jedinec v zahra. dě na okraji obce. Podle inÍormacíobyvatel jest tam tento pták stále. N o v é Z á m k y : 2 8 . V I . 1 9 5 4 v i d ě l i B A L Á T a K U X j e d n o h o s t r a k a p ú d aj i ž ního v zahradách u náďraŽí v Nových Zámcich. Pták, upozornivší na sebe svým typickým hlasem, který oba pozorovateléiiž bezpečněod dřívějškaznali, sebral s b]ízkéjabloně velkou housenku a ulétl s ní dovnitř většíhokornplexu zahraď' kde asi měl mládata.
tt4
Vlevo nahoře: Strakapúd ve7ký. Dendrocopo.; TLA|Or.
Vpravo nahoře: Strakapúd jižníbalkánský. -. D e n d r o c op os s y r i a c us b a l ca n i c u s . V p r a v o d o 1 e ; S t r a k a p ú d p r o s t ř e d n í .D e n d r o c o ' p o s m e d í u s' Celé temeno hlavy vŽdy červené. Foto Dr F. Balát.
Šala nad Váhom. 29. vI. 1954 zjistil BALÁT jeden exemplář nedaleko města. Pták se tam zďržoval na vysokých topolech bílých (Populus alba), roz. troušenýchv rozsáhlých mladých porostech akáti (Robinía), Sv. Jur: 31. X. 1954 pozoroval HANZAK ve vinicích na úbočíMalých Karpat nad obcí celkem 6 ledinců' Sedali častona tyčky podepírajícívinnou révu a dali se triedrem velmi zblízka pozoroYat. Častý výskyt strakapúdůjižních v nynější době na viničných svazích Malých Karpat nad Bratislavou potvrzují téžbtatři BRTKOVI. BALÁT pozoroval jednoho až na okraji Modry a druhého ve vinicich u Harmónie dne 30. X. 1955' Prostor Handlová: V posledních dnech února 1956 byl zde uloven ó a zaslán do Brna na preparaci. Výstřelem byl však poškozen k nepotřebě. V jeho žaludku jsme zjistili poměrně hrubé kusy ovocných jader, která silně páchla amyg. dalinem. Prostor Bardějov: Na exkursi dne 9' vI.1954 zaslechl KUX hlas strakapúda jižního v ínundačnímterénu říčky Toplé u Barděiova. Pobliž přítomný hajný ulovil tohoto jedince na KUXoVU žádost. Dokladový exemplář, dospělý d, je uložen ve sbírkách zoologického oddělení Moravského musea v Brně. Lokalita leži o 90 km severněji než Senné,odkud pocházi první doklad pro ČSR, hlášený Feriancem (1950). Je to zatím nejsevernějšíbod rozšířenítohoto druhu v Evropě. Leží necelých 15 km od hranic Polska a není vyloučeno, že strakapúd jižní postoupí v nejbližšíchletech na druhou stranu Karpat' Charakteristika biotopu: Osamělé topoly na lukách, ležících,g 3f^km širokémúdolí mezi kopci, jejichž svahy jsou pokryty listnatými lesy. Prostor Michalovce: BALÁT zjistil v br'eznu 1956 jednotlivéptáky v zahta. dách obce Palín a Topolany' další 3 jedince v zámeckém parku v Pavlovicích nad Uhom, kde je prvně pozoroval BAUER v předcházejícím roce' Dále zjistil v téžedobě HUDEC a HAVLÍN tyto ptáky v zahradách obce Vinné pcd jižními svahy pohoří Vihor]at. Král. Chlmec:Y záÍi 1956 jsme pozorovali denně 1-3 tyto ptáky v zahÍa' dách na pokraji města. (in litt. 18. XI. 1955) Prostor Velké Kapušany: Dle sdělení HANZÁKOVA jest tam strakapúd jižni 1ižběžným ptákem v kraji mimo les' P]ešivec:v létě 1955 ziistil KUX tohoto otáka v zahraďách města' B)
MORAVA:
Břeclav: 16. vI. 1954 zaslechl vl. ELSNER (podle písemnéhosdělení) ne. obvyklý hlas strakapúda uprostřed města ve školní zahradě' Málo plachý pták poletoval na několika starých lipách a byl určen zcela bezpečnějako strakapúd jižní.Nehledal potraÝu, jen stále pokřikoval. Také tento pozorovatel zdůrazňuje, že se dá jeho hlas dobře rozeznat od volání strakapúda velkého. Jak tomu na.
717
svědčovaloi chování pozorovaného kusu, nešlo o rrsedléhojedince, nýbrž o je. dince na záletu. Přes veškeroupozornost nebyl tento pták ani tam ani v blízkém okolí opět spatřen. Charakter biotopu: Školní zahraďa s několika vysokými stromy. okolo četnézahrady a nedaleko velký park. Prostor Lednice. Dne 24. IX. i953 pozoroval Dr J' HANZÁK a těsně po něm Dr Z. VESELOVSKÝ lednoho strakapúda jižního na stromech při statku u Prostředního rybníka. Š1ozřejmě o jedince, který byl na postupu, nebot BALÁT strávil právě v místechtohoto pozorování mnoho dní po celý rok 1953 při kroužkováni a pozorování ptactva a přesto, že znal jeho hias i vzhled ze Žitného ostrova, přece ho tu ani předtím ani potom nespatřil. Zjistil ho však asi 2 km odtud, na okraji známého lednického parku dne 7, XI' 1954' Jako v předcházejicích případech, i tentokrát byl naň upozolněn jeho charakteristickým hlasem. Dospělá samice, usednuvšína starý ořech černý (Juglans nigra), odlétla po chvíli dovnitř parku a nebyia již toho dne ani zas l e c h n u t aa n i s p a t ř e n a . R o v n ě Ž v e d n e c h 2 6 . - 2 7 . x I I . 1 9 5 4 a l B . - 2 I . I . 1955 zde po něm bylo bezuýsledně pátráno. v létě 1955 byl zde spatřen jeden jedinec Dr E. Hachlerem, avšak i v tomto případě se ho nepodařilo na místě po druhé zjistit. Prostor Mikulov: Koncem června 1954 zjistil KUX dospěléhosamce u Nové Hospody, mezi Mikulovem a Mušovem pod P.aviovskýmíkopci' Pták seděl na ořechu v zahradě v otevřeném terénu mezi vinicemi a roztroušenými ovocnými stromy opodál listnatého lesa. Také tento jedinec zde nebyl přes opakovaná šetřenívice pozorován. Velké Pavlovice: 14. X' 1955 pozoroval KUX dva jedince v zahtadách za domy této ve]kéobce. Zdržovaly se dlouhou dobu na starých ořešácích (Iuglans regia), a okolních ovocných stromech. Oslavany: 30, IX. 1955 pozoroval týž jeden exempláÍ v zámeckémparku. Sokolnice u Brna: 8. XI. 1955 pozoroval BALÁT a PELIKÁN jednu g v za. hradách poblíŽ náďtaží. Pták byl velmi důvěřivý a prohledával klidně hrušeň, u které stála ve vzdálenosti 4 m žena. Tento jedinec byl uloven a věnován do sbírek ]t4oravskéhomusea v Brně' Na čerstvěuloveném exempláři bylo nápadné světle hnědavé zbarvení svrchní strany v ohbí křídla, kdežto všechny ostatní excmpláře, které jsme měli v ruce, měly tuto partii zcela černou.*Žaludek to. h o t o i e d i n c e b y l c e l Ý v y p l r r ě n j á d r y o ř e š á k u k r á l o v s k é h o( : v l a š s k ý ) , l u g l a s r e . gia, rozklovanými na drobnou bílou kaši. V ní se nacháze|y ojedinělé zbytky neurčite]néhohmyzu. V r o c e 1 9 5 6 h o p o z o r o v a l K U B Í K v z á m e c k é mp a r k u n a p o k r a j i t é t oo b c e (stá1nípřírodní reservace) a spoiu s HUDCEM viděl párek na roztroušených vrbách v polích nedaleko této lokality v letních měsících. *
o podobně zbarvených strakapúdech jižních z Madarska referuie KEVE
118
(1954)
Typické stanoviště strakapúda jižního balkánského. Dendrocopos sariacus balcanicus - zahrady se s k u p i n a m i v y š š í c hs t r o m ů . B a č Í a ( V e l k ý Ž i t n ý o s t r o v ) , i a r o 1 9 5 5 .
B i o t o p s t r a k a p ú d ai i ž n í h ob a l k á n s k é h o :z a h r a d y v o b c i G a b č í k o v o č , e r v e n e c1 9 5 5 . F o t o D r F ' B a I á t '
Rosice u Brna: V prosinci 1955 byl uloven jeden ď v blízkém okolí tohoto městečka.Dokladový jedinec iest vystaven ve sbírkách Moravského musea v Brně. Drásov (Tišnovsko): Zptávtt o pozorování dvou ptáků od poloviny záii do poloviny listopadu 1956 podává HAVLÍN (1956). Přehlédneme-li mapu Moravy a Slovenska, doplněnou o naše pozorování (viz obr. 1), pak vidíme, že strakapúď jižni postoupil na východním Slovensku dále na sever' a to až do bezprostřední blízkosti Polska a není vyloučeno, že přestoupí tudy řetěz Karpat. Na Velkém Žitném ostrově zahnízdi| na dalších místech, při čemžmůŽeme označit okoií Gabčíkova, Štúrovaa snad i oblast severní Bratislavy za pravidelně osídlené. Konečně se objevil již takév jiŽnípolo' vině Moravy aŽ po Brno, avšak ve všech přípaciech šlo pouze o ojedinělá pozorování. Ptáci tam nebyli (přes opakovaná páftání) na místechpozorování více. kráte zjištěni, takželze míti zato, že šlo o jedince postupujícípodle dosavadních poznatků (z Maďarska a Rakouska) směrem severnim a severozápadním dále. V Maďarsku jest nyní strakapúd iižní jIž rozšířen na mnoha mu vyhovujících místech zcela obecně (viz Keve, 1955). Od roku 1951, kdy byl po prvé zjištěn na ílzemi Rakouska u Neziderského jezeta, postoupil až do okolí Vídně a v roce 1953 a 1954 byli zjíštěnijednotliví ptáci (podle BAUERA' 1954) až uprostřed Dolních Rakous u Herzogenburgu a u Kremže. V Burgundsku hnízdí již na mnoha místech běžně' Dalšímu šířeníseverozápaďnim směrem stojí příslušníkůmtéto populace v cestě Mariacelské Alpy a Vídeňský ]es. Severně Vídně byl zjištěn strakapúd jižní jen u Klosterneuburgu, kdežto na Moravském poli po něm bylo zatim páttáno bezúspěšně (pozorovatelé v Kollnbrunnu a v Laa an der Thaya - dle BAUERA' 7954). To ovšem neznamená, že kusy pozorované na jiŽni Moravě nepocházejí od Vídně a že se jedná o jedince bratislavské populace, jelikož z předcházejících údajůjest zřejmé, že zjištěnína jižrrí Moravě byla umožněna náhodnou přítornností pozorovatelů na místě přeletu. Životní
prostředí
strakapúda
!ižního
T e n t o d r u h z a s t i h n e m e v k r a l i n č n e j č a s t ě j iv e z c e l a o t e v ř e n é m t e r é n u s ojedinělými staršími stromy nebo v sadech, zahradách a parkoých ]esích. Některá naše pozorovánibyla učiněna v parku se starými stromy nebo na okraji lužního lesa. V takových stanovištíchse strakapúdi jiŽni zdrŽuji v jejich řidčích částech.Naše zjištěníse shodují s výsledky šetřeníBAUERA od Neziderského jezeta (1953' p' 303)' V bezlesém izemi zvaném >>Seewinkel< je možno spatřiti jen strakapúda jižního. Strakapúd velký se vyskytuje v ob]asti Neziderského iezeta ve hnízdní době jen v severní a západni části,kde jsou roztroušeny jen ostrůvky lesů. Zaletuje do parkovité krajiny obývané strakapúdemjižnim pouze při hledání potravy. U Halbturnu hnízdí strakapúd velký rovněž v zámeckém parku lesnatéhocharakteru (stejně jako v Gabčíkově), zatim co strakapúd.jižní
1.21
obývá okolo leŽícívinice. V Gabčíkověhnízdily oba dva druhy pohromadě ve zmíněném parku. V okolí Vídně sídlí a hnizdi strakapúdi j1Žni v zahraďách na předměstí. Stejným způsobem lrnízdí i na jižním Slovensku (Nové Zámky, Č a l a a t d ') . Velmi dobrou a spolehlivou pomůckou při zjišťovánístrakapúdajižníhove volné přírodě iest pro znaIce hlas tohoto ptáka. Zní mnohem měkčeji neŽ hlas strakapúda velkého a dá se transkribovati jako >iih
iůh<,zatím co strakapúd velký volá ostřeji >kik< nebo >pik<.Někdy se ozývá strakapúd jížníréž jasným, i několikrát opakovaným )kikikiki(' podobně jako strakap:údmalý(Den. d,rocoposÍninor hortorum). Tyto dva druhy lze ovšem rozlišiti na první pohled podle velikosti těla' Konečně připojuje někdy (na příklad při šarvátkách se strakapúdem velkým nebo se svými druhy) ke svémuvábení )jiih jiih( ještěhla. sité >írrrrr<<, které připomíná poněkud hlas koroptve (Perdis perd'ix).
obr. 2. Troji způsob měření délky zobáku. Rozměry uvedeny v tabulce. Drei verschiedene Massarten der Schnabe]]ánse-
S OUHRN Jest podán přehled nově zjištěných lokalit strakapúda iižního balkánského ( D e n d , r o c o p o s y r í a c u sb a l c a n i c u s ) ,n a j í ž n í ma v ý c h o d n í mS l o v e n s k u a 1 3 p ř í padů zastiŽení tohoto ptáka na jížni a střední Moravě. Tam nebyli zatím zasti. ženi ptáci hnízdícía na místechjejich výskytu bylo po nich v dalšíchdnech marně
722
pátÍáno. Lze míti za to, že se tito jedinci šířili dále. Územi Velkého Žitného ostrova a celý jižní okraj Slovenska až ke hranicim Zakatpatské Ukrajiny |ze považovat jíž za normálně osídlený. Dále jsou uvedeny rozměry a váhy tří do. kladových kusů od Gabčíkova,jednoho od Bardějova a jedné samíceze Sokolnic u Brna. LITERATURA Balát F. -
Folk Č., 1956. Der Blutspecht in Mitteleuropa. Der I;albe, |ahrg. 3, Num. ], p.3*7. Leipzigl lena. Ba]át F. - Folk Č., 1956: Nález křížence mezi Dendrtjcopos major a Dendrocopos syriacas. Zoologícb.é listy v GIX), No 3, p' 231_284.
Bauer
K., 1953: Weitere Ausbreitung des Blutspechts (Dendrocopos syriacus in Ósterreich. lournal fúr ornithologíe 94, He|t 3l4, p. 3c0.303. Bauer K., 1954: Der Blutspecht in Niederósterr'eich. [Jnsere Heitnat, 25, Jahrgang, Nr. Ii- 12, D. ZtZ-
Z1).
Ferianc o.,
1950: Dryobates syriacus balcanicus, GENGL. XI-ill, No.2, p.51-56. Praha.
et srRES.
na slovensku. syluia
Feríanc o.,
1953: Rozšírenie datla sýrskeho severozápadného, Dendrocopos syriacus balcanicus G. et St. na Slovensku. Syluia XIV, p. 17-22, Praha. H a v l í n J . ' 1 9 5 6 : S t r a k a p ú d j i ž n í n a T i š n o v s k u . Z p r d u y M o r a u s k é h o o r n i t h o l o g i c k é h os p o l k u u P i e ' rouě, čis' 10-11 (cyklostyl.), Přerou.
Keve A., 1954: Increase of Dryobates syriacus balcanicus G. & Strr.'syrian Woodpecker- in Transp. 289. Budapest. Danubia. Aquila LV-LVIII, K e v e A . , 1 9 5 5 : Á b a l k á n i f a k o p á n c s t e r l e s z k e d é s eE u r ó p á b a n . A q u i l a 1 9 5 5 ' B u d a p e s t ' \{atoušekB., 1953: Výskyt datla sýrskeho (D. syriacus balcanicus) na severozápadnomSloven:k.r. I b í d ' e mp , , 116-11B' Randík A., 1956: Ďatel sýrský v ČSR. Žtua IV, p.36, Praha, Stresemann E.. 1920: Avifauna Macedonica' hÍúnchen,
123
Tabulka rozměrrj tělesn.fch znakri D end"roco p os syríacus balcanicus
I
ď
Bardějov 9. vI. 1954 d*)
131
136
133
13i
9
10
10
10
12
13
11,5
11,5
12
11
a) od piedního okraje nosní dírky
27,5
24
24
26
23
p) od koiene zobáku
).6 5
28,5
28
28
30
7) od koutku
-1L
34
34,2
35
-11
I elesne
znaKy
al Délka kiídla lrt V!ška zobáku u koiene Šíika zobáku u koiene
Gabčíkovo 23. X. 1954
I
I
r28
Soko]níce 8. XI. 19s5
Délka zobáku
\J
A
Handior.á IL 19.5b
Gabčíkovo 24. X. 1954
Gabčíkovo 2 1 .r i i . 1 9 s 4
81
79
c) Délka ocasu
d) Dé]kaběháku
))
r:
Délka prstri: 1 .
6,8
2.
1 1, 5
3.
15
A
Délka drápri: 1 .
9,8
17 Ó,Z
24
24,5
7
13
TZ
]t <
16
16
16
16
18
1B
11
t7
6,8
7
732 qi
B4
z4
25
7
7
é
l-)
6,5
7.
6,5 9
8,6
9,
9
9
9
3.
a5
10,4
70,2
10
10
10
4.
9,2
10
10
e) Váha *) MěŤen preparovanf exempláĚ.
10,5
10
10
76,5g
74,5c
80,6 g
R2
.'
F R A N T I Š E KB A L Á T .
ČpsruÍn FoLK
Úber die Verbreitung des Blutspechtes ( D e n d ro c o p os s y r í a c u sb a l c a n í c u s ) in Sůdmáhren und in der S1owakei ZusarÍLlnenIassung T\ L-ler Blutspecht, der in der Tschechoslowakei zum ersten Male am 29. Mat 1949 bei Sennéin der Ostslowakei festgestelltworden war, verbreitete sich wáhrend der Jahre 1951 und 1952 zerstreut í.iberdie ganze sůdslowakischeEbene bis nach Bratislava und Trnava (siehe Ferianc 1953). Auí der Úbersíchtskarte sind al]e bisher Íestgeste1ltenFundorte eingezeichnet. Ein geschlechtsreiÍesaltes Mánnchen erbeutete Kux am 9. VI. 1954 bei Bardějov' Dieser nórdlichste Punkt des Blutspechtvorkommens ist nur 15 km von der Staatsgrenze gegen Polen entfernt; es ist daher nicht ausgesch]ossen,dass der Vogel híer noch weiter nach Norrlen vorrůcken wird' S e i t d e m 2 4 , I X . 1 9 5 3 i s t d e r B l u t s p e c h ta u c h e i n G ] i e d d e r V o g e l w e l t M á h . rens. Im ]afue1954 wurde er in Sůdmáhren wieder dreimal beobachtet:am 16. Juli im Schulgarten von Břeciav, Ende Juni bei Nová Hospoda am Fusse der Pollauer Berge auf einigen obstbáumen und am 7. November in Lednice (Eis. grub) am Rande des dortigen beriihmten Schlossparkes. Im Jahre 1955 wurde er wiederum Íúnfmalin Máhren festgestellt und zwar im Sommer wieder im Schlosspark von Lednice, 30. IX. im Schlosspark von Oslavany, 74. X. in Dorfgárten bei Velké Pavlovice, 8. XI. in Dorfgárten von Sokolnice bei Brůnn und im Dezember bei Rosice. Im Magen des in Sokolnice erlegten Weibchens fanden wir ausschliesslichReste von Walnůssen (Juglans regia) nebst einigen win. zigen Resten von Insecten. Auch im Magen des beí Handlová Ende Februar 1956 erlegten Mánnchens befanden sich nur grobe Stůckeirgendwelcher Kerne, die stark nach Amygdalin rochen. In allen Fállen aber handelte es sich dabei in Máhren um Exemplare, die sich dort nur vorribergehend imZuge der Ausbreitung der Art gezeigt hatten, da sie trotz aller Bemiihungen an der gleicl'ren S,telle nicht nochmals festgestellt werden konnten. Das in Sokolnice erlegte Weibchen weist auÍ der Aussenseítedes Fliigel. buges eine hellbraune Fárbung. Alle 5 andere von uns untersuchten Exemplare waren normal ausgeÍárbt. Was seine Anspriiche an den Biotop betrifft, so hált sich der Blutspecht anr liebsten in offenem Gelánde mit zerstreuten Báumen, in obstgárten und
125
in einer Landscha{t oder in einem Laubwald mit Parkcharakter auf. Die Fundorte des Blutspechtes in Siidmáhren und in der Slowakei sind - nach der Art des Biotops geordnet - die nachstehend aufgefůhrten;dabei sind die ortsnamen mit Jahreszahlen von Ferianc (3,4) ůbernommen' alle ůbrigen aber nach unseren einigen Beobachtungen angegeben: 1. Baumalleen zwischen Feldern urrd Wiesen. Štúrovo,Kamenica, Kbelce, Bardějov; 2. einzelne alte Báume inmitten von ortschaften: Nána 1952, Btaris l a v a - L a f r a n c o n i1 9 5 2 ; 3 . G á r t e n b e i o r t s c h a f t e n : B u š i n c e 1 9 5 1 , B ř e c l a v , N o v é Zámky, Štúrovo,Plešivec' Velké Pavlovice, Sokolnice; 4. Alte Báume zerstleut inmitten von niedrigen Akaziengebůsch: Šalanad Váhom; 5. Rand eines Laubr v a l d e s :S e n n é1 9 4 9 , L e d n i c e - N o v ý D v ů r , > Č i e r n yl e s Dek a n y < ;8 . W e i n g á r t e n : Č a t a ,Z a l a b a , S v . J u r ' M o d r a . Die Stimme des Blutspechts ist fiir den Kenner ieicht von der des grossen Buntspechts zu unterscheiden. Síe ist weicher und klingt wie >iihjiih<, beim grossen Buntspecht dagegen schárfer wie >kikpik<'Ferner ruft der Blutspecht )kikiki(, áhnlichwie der Kleinspecht (Dendrocopos Tninor hortorwn). Besonders im Frrihling fúgt der Blutspecht zum >jrih<,dem Lockton, noch das laute >irrrr<. In der Mass.Tabelle bedeutet a) die Fltigellánge; die Schnabe]hóhe, Schnabelbreite und Schnabellánge (die Zeichnung 2 stellt 3 verschiedene Massweisen dar); c) Schwanzlánge; d) die Lauflánge, Lánge der Zehen und der Zehen. n á g e l 1 . , 2 , , 3 . u n ď 4 ' ; e ) d a s G e w i c h t . Z w e i m i t * b e z e i c h n e t eE x e m p l a r e w u r ' den als Bálge in trockenem Zustand gemessen. Am gemeinsamen Brutplatz von Dendrocopos syriacus und Dendrocopos major im Schlosspark von Gabčíkovowurden óÍters streitende Exemplare beider Arten beobachtet.Den Grund zum Streite gab abwechselnd einmal die eine und einmal die andere Art.
r26
