http://www.czechia.com/vaclavliska/
Dr. Ing. Václav Liška
„Ohlížej se na minulost, spravuj přítomnost a vyhlížej cíl.” „O minulost se starej proto, aby to co jsi vykonal dobrého, chvályhodného a užitečného,
upevnilo
tvé
odhodlání
pokračovat a aby to špat-
né, hanebné a škodlivé,
čeho ses dopustil, tě při-
vedlo k obezřelosti a ni-
kdy ses nemohl vrátit tam,
kde ses dostal na kluzkou
půdu. O přítomnost se sta-
rej proto, aby se stalo jen to,
co
předepisuje
ctnost.
A k budoucnosti vyhlížej
proto, abys předcházel
zlu a předvídal a připravo-
val dobro. Zlu předejdeš,
nebudeš-li dělat, říkat,
psát ani myslet nic, čeho
bys mohl želet, nebo za
co by ses také mohl stydět, pokud se to děje na veřejnosti.”
J. A. Komenský
Obsah Úvod ......................................................................................................................... 9 Kapitola 1 Správné téma – základní předpoklad Správné postupy – poloviční úspěch ....................................................................11 1.1 Základními milníky na cestě ke kvalitně napsané diplomové práci jsou: ........... 13 1.2 Diplomant by si měl uvědomit, že musí: .............................................................. 13 1.3 Jak vybrat téma diplomové práce ......................................................................... 13
Kapitola 2 Osnova práce - předdiplomní seminář ...................................................................15 2.1 Předběžná osnova ................................................................................................. 17 2.2 Cíl diplomové práce .............................................................................................. 17
Kapitola 3 Psaní diplomové práce – diplomový seminář .......................................................19 3.1 Definitivní osnova ................................................................................................ 21 3.2 Struktura písemné práce ....................................................................................... 21 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6
Obsah ........................................................................................................................ 21 Úvod (rozsah 2-6 stran) má obsahovat: ...................................................................... 21 Jednotlivé kapitoly ..................................................................................................... 22 Závěr obsahuje shrnutí práce. .................................................................................... 22 Přílohy (Doplňující část) ............................................................................................ 22 Seznam použité literatury ........................................................................................... 22
3.3 Postup při psaní ..................................................................................................... 23 3.3.1 Druhy čtení ............................................................................................................... 24 3.3.2 Může být diplomová práce užitečná i po absolutoriu vysoké školy? .......................... 24
Kapitola 4 Zdroje informací - literatura a Internet ...................................................................25 4.1 Druhy odborné literatury ...................................................................................... 27 4.2 Internet .................................................................................................................. 27 4.3 Záznamy ................................................................................................................ 28 4.4 Citace a odkazy (správné uvádění zdrojů informací) .......................................... 29 4.5 Proč citovat ? .......................................................................................................... 33 4.6 Bibliografický záznam.......................................................................................... 34 4.6.1 Základní pravidla pro zápis údajů .............................................................................. 34 4.6.2 Praktické modely a příklady ....................................................................................... 41
4.7 Elektronické zdroje............................................................................................... 44 4.7 Tabulky a grafy ...................................................................................................... 49
Kapitola 5 Formální úprava písemné práce .............................................................................55 5.1 Typy a velikost písma v textovém editoru: ........................................................... 57 5.1.1 Typy písma ................................................................................................................ 57 7
Jak psát správně diplomovou práci 5.1.2 Velikost písma v textovém editoru .............................................................................. 57
5.2 Členění textu ......................................................................................................... 57 5.3 Psaní zkratek a titulů: ........................................................................................... 57 5.4 Závěrečné činnosti ................................................................................................ 58
Kapitola 6 Hodnocení diplomové práce ..................................................................................59 Kapitola 7 Obhajoba diplomové práce ....................................................................................63 7.1 Postup obhajoby ................................................................................................... 65 7.2 Prezentace diplomové práce (psychologické aspekty) – podle Karla Kriegra ..................................................... 65 7.2.1 7.2.2 7.2.3 7.2.4 7.2.5 7.2.6
Příprava ..................................................................................................................... 66 Příchod: ..................................................................................................................... 66 Zahájení: .................................................................................................................... 66 Uvedení tématu DP ................................................................................................... 67 Stanoviska oponentů ................................................................................................. 67 Diskuse - vlastní obhajoba ......................................................................................... 67
Kapitola 8 Vědecké metody používané při zpracování diplomových prací .....................................................................69 8.1 Metoda komparace (srovnávání) .......................................................................... 72 8.2 Metoda abstrakce .................................................................................................. 72 8.3 Metoda indukce (postup od zvláštního k obecnému) .......................................... 73 8.4 Metoda dedukce (postup od obecného ke zvláštnímu) ....................................... 73 8.5 Metoda analýzy (= rozkládání) ............................................................................ 73 8.6 Metoda syntézy (= skládání) ................................................................................ 74 8.7 Metoda generalizace (zobecnění) ........................................................................ 74 8.8 Metoda modelování .............................................................................................. 74 8.9 Metoda analogie (= hledání obdoby) ................................................................... 74 8.10 Definice některých pojmů .................................................................................. 75
Závěrečné slovo ................................................................................................... 101 Literatura.............................................................................................................. 103
8
Úvod Za své pedagogické praxe jsem se přesvědčil, že první ucelenější písemný projev, až již je ve formě seminární, zápočtové,soutěžní či diplomové práce je vždy provázen jistou nesmělostí, nezkušeností a váháním. Cílem tohoto skripta je napomoci odpovědět na otázku „Jak správně postupovat, abych napsal solidní diplomovou práci (nebo práci seminární, závěrečnou , doktorskou)?” Diplomová práce je závěrečnou etapou přípravy budoucích absolventů vysoké školy v inženýrském studiu – inženýrů. Má ukázat stupeň znalosti absolventů, jejich připravenost k samostatné práci a prokázat, že se student seznámil s odbornou literaturou a je schopen jí srozumitelně,uceleně a jasně aplikovat v zadaném tématu. Cílem diplomové práce je řešení přesně vymezeného problému. Problém je vědomí o nedostatečnosti našeho vědění při řešení určíté úlohy, kterou chceme řešit cestou stanovení hypotézy - předpokladu, který je třeba prověřit, aby se mohl stát vědeckou nezvratnou teorií. Doktorská práce je dalším stupněm rozvoje budoucích učitelů nebo vědeckých pracovníků a jejím cílem je zvládnutí metodologie poznání ekonomických jevů, systému kategorií a zákonů, vytvoření návyků k samostatné vědecké práci. Následně probíhající obhajoba diplomové práce slouží k prověření šíře a hloubky znalostí a schopnosti vyložit své myšlenky a logicky odpovědět na dotazy členů komise.
Na toto skriptum mohu vztáhnout motto historického spolku Svatobor Pamatuj - jaké to bylo, když jsem já poprvé usedal k psacímu stroji? Pomáhej - všem těm, kteří nyní usedají ke klávesnicím počítače a začínají psát! Osvěcuj - ostatní, kteří mají zájem se něco dozvědět. A proto honorář za toto dílko zasílám na účet číslo 19 33 98 33 49 / 0800, na kterém jsou soustřeïovány prostředky na obnovu Národní hrobky Slavín.
9
Správné téma – základní předpoklad Správné postupy – poloviční úspěch
Nikdy nepovažujte své studium za povinnost, ale za záviděníhodnou příležitost naučit se poznávat osvobozující účinky krásy ve sféře ducha, abyste z toho vy získali osobní potěšení a společenství, k němuž budete později patřit, výhody. A. Einstein
1933
Květiny učení rostou v dešti slz. /tamilské přísloví/
Kapitola 1
1.
1.1 Základními milníky na cestě ke kvalitně napsané diplomové práci jsou: • výběr správného tématu • získávání informací o předmětu zkoumání a skutečností, které jej ovlivňují • analýza získaných faktů • vlastní výklad vycházející z analýz a kritického posouzení cizích názorů • shrnutí dosaženého osobního stupně poznání ve kterém se jednotlivé dílčí části práce spojí v jeden celek vytvořením závěrů a navržením řešení. • potvrzení či vyvrácení pracovních hypotéz
1.2 Diplomant by si měl uvědomit, že musí: • své téma uvážlivě a systematicky zpracovávat několik semestrů tak, aby se s ním “sžil” (jedině dlouhodobá a systematická práce zaručuje analýzu bez unáhlených závěrů, nepůsobí jako práce povrchní s neúplnými informacemi) • získat přehled o dosaženém stupni poznání dané problematiky, o tom, jakým směrem se vývoj poznatků ubírá, a které úkoly k řešení jsou aktuální • poznat co může v daném tématu řešit on • provést vlastní analýzu a nezůstat pouze u souhrnu dosud publikovaných informací a závěrů
1.3 Jak vybrat téma diplomové práce Zpravidla 3 semestry před závěrem studia jsou na jednotlivých katedrách vypsána témata diplomových prací a jména vedoucích. Student může též po dohodě s budoucím vedoucím práce a příslušné katedry sám navrhnout téma, na základě dříve připraveného referátu na semináři či soutěžní práce, jejichž téma je zaujalo a má o něm již své představy. Po výběru tématu je potřebné vymezit předmět zkoumání, neboli vymezit hlavní problém, které chce diplomant řešit.
13
Jak psát správně diplomovou práci Lze jen souhlasit s Umbertem Ecem [1], který na str. 39-40 napsal na otázku Kdy volit téma práce a jak dlouho s „ ním žít“ odpovídá: „ Podle mého názoru je nejvýhodnější zvolit si téma (a příslušného vedoucího) na konci druhého roku vysokoškolského studia. V té době je již student obeznámen s jednotlivými disciplínami a má přehled o náplni, obtížích a stavu předmětů, z nichž ještě neskládal zkoušku. Rychlé rozhodnutí, které posluchač včasnou volbou tématu učiní, není přirozeně ani riskantní, ani nezvratné. Má totiž nejméně rok času na to, aby zjistil, že šlápl vedle a že je žádoucí téma přehodnotit, vybrat si jiného vedoucího nebo dokonce jiný obor. Vybereme-li si tedy téma práce již na konci druhého ročníku, budeme mít troje letní prázdniny na to, abychom bádali, popřípadě podnikali studijní cesty. Navíc můžeme přizpůsobit skladbu a obsah dílčích zkoušek studovanému tématu. Mimo jiné je tomu tak i proto, že nad dobrou diplomovou prací bychom měli v rámci možností co nejčastěji hovořit a přemítat společně s jejím vedoucím. Ne že by tu měl profesor sehrát roli mytického zachránce a zprostředkovatele. Spíše jde o to, že píšeme-li diplomovou práci, je to úplně stejné, jako bychom psali jakoukoli jinou knihu nebo publikaci: dochází ke komunikačnímu procesu, jenž je neodmyslitelně spojen s existencí čtenářstva. Nu a vedoucí diplomové práce je jediným kompetentním zástupcem čtenářské obce, který je po ruce a s nímž může student v průběhu své práce počítat. U odbyté práce, kterou posluchač předloží k předběžnému posouzení až v hodině dvanácté, musí profesor rychle zkontrolovat alespoň řazení kapitol, nebo dokonce čte jako první verzi díla již svázanou a oficiálně odevzdanou diplomovou práci. Je-li vedoucí v takovém případě s takovým elaborátem nespokojen, podrobí kandidáta při obhajobě nemilosrdné kritice. Výsledky jsou pak nepříjemné, a to svým způsobem i pro samotného profesora, který by v komisi obhajoby neměl nikdy vystupovat s prací, kterou vedl a s níž není spokojen.“
14
Osnova práce - předdiplomní seminář
Někdy 3-4 slova jak uzavřená skřínka chovají celý poklad myšlenek. K.H. Mácha
Tvořivost : logika, která se nebojí být nelogická.
Kapitola 2
2.
2.1 Předběžná osnova Zájemce se zapíše a začne navštěvovat předdiplomní seminář, jehož cílem je příprava k napsání diplomové práce a uskutečňuje se samostatnou prací studenta kontrolvanou vedoucím diplomové práce. Prvotní literaturu pro diplomovou práci si student vybírá samostatně nebo s pomocí vedoucího diplomové práce a slouží k první orientaci v zadané problematice. Obvykle je prvotní určení tématu diplomové práce velmi rozsáhlé a diplomant si při postupném seznamování s literaturou atp. stanovené téma zužuje a zpřesňuje.Méně častým jevem je přesné určení tématu a cíle ihned zpočátku. V 1. polovině semináře se zpracovává předběžná osnova práce, nebo diplomant je formulováním prvotního cíle práce a studiem literatury teprve na počátku cesty seznamování se s tématem práce. Po sestavení osnovy přistupuje diplomant ke studiu všech dostupných pramenů (knih,diplomových a doktorských prací,sborníků z konferencí atp.) ze kterých si pořizuje výpisky z pohledu osnovy a problémů , které se týkají jeho tématu. Čím podrobnější studium pramenů, tím lepší přehled o názorech k dané problematice .
2.2 Cíl diplomové práce Odpověï na otázku Kam chci dojít? – tedy dosažení svého cíle - musíme mít na paměti při všech etapách psaní diplomové práce, nebo v jejím závěru musí diplomant odpovědět na to, jak se mu podařilo vytýčený cíl prací splnit. Jinými slovy mlhavé představy konečného cíle se postupně skicují, zpřesňují až dojde k jejich přesnému narýsování. Přesné (nikoli široké,nikoli zúžené) vymezení cíle je nutnou, nikoli však postačující podmínkou pro úspěšné zpracování a obhájení diplomové práce. Cíl je formulován zásadně v Úvodu diplomové práce. V případě, že je vytýčeno více cílů, je třeba zde uvést cíl hlavní - dominantní.Vhodné je též zasadit zkoumanou problematiku do širších souvislostí a sdělit čtenáři , které problémy s tématem práce sice souvisejí, ale není možné je pro omezený prostor práce podrobněji zkoumat a analyzovat. Takovýmto způsobem určený cíl spoluurčuje únosný rozsah a kvalitu zpracovávaného tématu a racionalizuje proces psaní (nestuduje a neanalyzuje se neúčelně široké množství dat). Čím přesnější je stanovení cíle, tím rychlejší,přehlednější a snazší je další cesta k cíli. Při formulaci cíle je rozhodující spolupráce diplomanta s vedoucím diplomové práce a měl být uskutečněn v druhé polovině předdiplomního semináře (vedoucí práce by měl vést diplomanta k tomu, aby cíl práce formuloval v písemné podobě, včetně seznamu literatury,kterou dosud nastudoval). 17
Jak psát správně diplomovou práci Pokud je cíl formulován všeobecně nic neříká o skutečném záměru diplomové práce a těžko pak zpracovatel prokazuje, že adekvátně analyzoval skutečné problémy a dospěl k relevantním závěrům. Teprve poté je možné přistoupit ke zpracování Osnovy diplomové práce (která je projednána s vedoucím práce) a měla by být připravena na konci předdiplomního semináře.
18
Psaní diplomové práce – diplomový seminář
Nehleï na učenost ani jako na korunu, kterou se chceš odzobit, Ani jako na sekyru, kterou si chceš vydělávat na živobytí. Talmud
Od Sokrata ho dělí jen maličké slůvko: On neví, že nic neví.
Kapitola 3
3.
3.1 Definitivní osnova V semináři diplomním je nutné se, po důkladném prostudování vybrané literatury, znovu vrátit k osnově práce, provést její definitivní úpravu a projednat ji s vedoucím práce. Osnově je třeba věnovat mimořádnou pozornost, promyslet náplň jednotlivých kapitol, postup výkladu, cíl práce, hlavní teze a argumenty. Poté je možno přistoupit k napsání textu. V písemné práci se studenti snaží: • řešit problémy z praxe např. • nebo teorie např. zkušenosti corporate governance českých stavebních firem • na základě studia literatury a dalších informačních zdrojů (Internet,časopisy,WWW stránky atp.). Při řešení úkolu student dále prokazuje schopnost správně volit postup a vybrat vhodné vědecké metody (viz kapitola 5). Velmi přínosné je využití vlastních průzkumů,dotazníkových akcí, tvorby vyhodnocovacího softwaru atp.
3.2 Struktura písemné práce Písemná práce by měla mít v zásadě následující strukturu: a) Obsah b) Úvod c) Jednotlivé kapitoly d) Závěr e) Přílohy (doplňující část) f) Seznam literatury
3.2.1 Obsah Je (po názvu) první částí práce se kterou se seznamuje její čtenář. Zkušenému čtenáři obsah napoví jestli práce řeší aktuální problém, jestli její struktura a rozsah odpovídá řešenému problému. Čtenář, který má omezený časový prostor proto přečte obsah,úvod a závěr a následně vybrané části práce, které si přečte zrychleným čtením. Již samotná grafická úprava a přehlednost obsahu předznamená přistup a vztah čtenáře k celé práci.
3.2.2 Úvod (rozsah 2-6 stran) má obsahovat: - význam zvoleného tématu pro teorii i praxi a jeho zařazení do širších souvislostí, - současný stav problematiky a přehled existující literatury k danému tématu, - cíl práce (formulace problému, který je řešen), - metodu zpracování. Diplomant zde vymezí otázky, kterými se chce zabývat, a na které chce dát odpověï. Musí rovněž uvést, jaké metody při řešení problému použil a zdůvodní výběr dané metody. V případě použití většího počtu metod se uvádí metoda hlavní, její zdůvodnění, u ostatních postačí pouhý výčet. Výběr konkrétní metody je dán předmětem – obsahem zkoumání a cílem analýzy 21
Jak psát správně diplomovou práci diplomové práce, stejně tak způsob její aplikace. Další část úvodu prezentuje realizaci cíle, sleduje logiku práce, tj. její strukturální členění se stručnou charakteristikou jednotlivých kapitol.
3.2.3 Jednotlivé kapitoly zpravidla 2-4 obsahují řešený problém. Doporučuji tuto část písemné práce rozdělit do několika kapitol podle povahy řešeného problému a rozsahu analýzy (minimálně na dvě části). Pravidlem by mělo být dodržení proporcí mezi jednotlivými částmi práce i v počtu stránek. Rozsahem by měla převažovat vždy vlastní analýza a hodnocení. První část (teoretická) by měla být věnována obecnějším poznatkům a východiskům. Je převážně kompilační a převažují zde citace. Druhá část (analytická, aplikační) by měla mít aplikační charakter s praktickými výsledky. Vhodné je doplnění tabulkami a grafy, které se váží k danému tématu. V této části by měla být popsána také použitá metodologie a zkoumaný vzorek.
3.2.4 Závěr obsahuje shrnutí práce. V zásadě jsou možné dvě cesty zpracování závěru písemné práce. Buï je závěr práce syntézou závěrů z analytických kapitol, nebo obsahuje výsledek ověření hypotézy na základě měření a číselných charakteristik zkoumaného vzorku. Závěr by měl vždy obsahovat vyhodnocení stupně splnění cíle, který si diplomant vytyčil v úvodu písemné práce. Diplomant musí v závěru práce formulovat odpověï na otázky, které byly vytyčeny v cíli práce. Je vhodné, aby student na tomto místě nastínil další problémy, kterým by bylo účelné věnovat pozornost, jejichž řešení by však přesáhlo rámec dané písemné práce.
3.2.5 Přílohy (Doplňující část) obsahuje tabulky, grafy, schémata, případně další přílohy. Při větším rozsahu příloh je nutno uvést jejich seznam.
3.2.6 Seznam použité literatury je obvykle uváděn na konci rukopisu (viz kapitola 4)
22
3. 3.3 Postup při psaní Optimální je nejprve si jako beletrii přečíst dvě nebo tři knížky na pomezí populárně vědeckého a odborného charakteru, což nám vytvoří základní přehled o celé problematice. Následně začneme číst odborné texty vybraných autorů se snahou pochopit jednotlivé problémy a texty. Poté se vrátíme opět k odborné literatuře a to zejména v cizím jazyce event. na vysoké teoretické úrovni. Celou výpravu za literaturou zakončíme znovupřečtením a studováním pasáží, které nám v předchozím období dělali problémy. Tento teoreticky optimální postup si musí každý člověk upravit podle svého naturelu a zvyklostí (někomu vyhovuje naprosto systematický postup, někdo naopak rád mění postupy). Základní taktika by měla být shodná – shromáždit maximum možných informací a ty si zachytit odpovídajícím způsobem osobních anotací – poznámek (forma je druhotná a je méně podstatné jejich uchování ve formě lístků či kartiček, či poznámek v PC atp.). Podstatné je, aby informace byly komplexně, přehledně a rychle dostupné. Častokrát se stane,že až tato činnost napomůže odhalit založení studenta a dovede nás opět např. k novému zamyšlení nad tématem práce. Umberto Eco [1] ve své knize na str. 141 píše: „Velkou roli tu pochopitelně hraje i psychické založení studenta či badatele. Někteří lidé mají výborné předpoklady a smysl pro „monotematickou“ práci, jiní zase pro práci „polytematickou.“ „Monotematikové“ pracují dobře pouze tehdy, začnou-li jednu jedinou věc, provedou ji a dokončí. Nemohou číst a přitom poslouchat hudbu, nemohou přerušit četbu románu, aby si předběžně rozečetli jiný román, protože by ztratili souvislost. V krajním případě vám neodpoví na vaši otázku ve chvíli, kdy se holí nebo si pudrují nos. „Polytematikové“ jsou zcela odlišného zrna. Pracují dobře pouze tehdy, mohou-li se zabývat několika věcmi současně. Přinutíte-li je, aby se věnovali jedné jediné věci, jsou malátní a umírají nudou. „Monotematikové“ jsou přesní, metodičtí, mají však málo fantazie. „Polytematikové“ působí tvůrčím dojmem, občas však zmatkaří a jsou náladoví. Podíváme-li se na životopisné údaje velkých osobností dějin, zjistíme, že mezi génii jsou zastoupeni rovnou měrou jedni i druzí.“ Při psaní práce si musíme uvědomit komu je vlastně určena? Primárně samozřejmě komisi a oponentům, sekundárně našemu vedoucímu a terciálně pak ostatním zájemcům (spolužáci, studenti nižších ročníků – budoucí absolventi). Dalším možným využitím práce je její další rozvinutí v naší vědecké práce (doktorské studium) či její publikace pro veřejnost – odbornou či laickou (knihy, články). Optimální je samozřejmě skloubit všechny cíle. Odpovědi na výše uvedené otázky jsou velmi důležité, protože spoluurčují metody a jazyk, jakož i vnitřního členění a charakter práce (např. četnost odstavců, sled a rytmus nových myšlenek a odkazů na jiné autory , způsob zavádění nových termínů, hladiny definování nových pojmů,způsoby citace atp.) 23
Jak psát správně diplomovou práci 3.3.1 Druhy čtení S literaturou je možné pracovat různými způsoby a pro větší efektivnost práce s literaturou přispívají různé způsoby čtení: • informativní – jde o rychlé přečtení textu s cílem získat prvotní celkovou informaci a nalézt důležitá místa, ke kterým se později vrátíme. Nejdříve se seznámíme se stukturou kniy a pak přečteme jako román celou knihu. Při čtení věnujeme větší pozornost mezititulkům, zdůrazněnému textu . Nezapomeneme se seznámit s seznamem použité literatury a dalších pramenů.Zvláštní pozornost věnujeme informacím o provedených průzkumech a statistickým informacím. • běžné – následuje po informativním a proto již víme, kterými částmi textu se budeme podrobněji zabývat. V této fázi můžeme text dále zpracovávat (ve vlastní knize si můžeme podtrhávat,barevně odlišovat ve vypůjčené používáme záložky s odkazy nebo si zajímavé části textu ofotíme nebo naskenujeme). • důkladné – tento typ čtení používáme v případě, že si text potřebujeme zapamatovat.
3.3.2 Může být diplomová práce užitečná i po absolutoriu vysoké školy? zde je místo pro vlastní úvahu čtenářovu
24
Zdroje informací - literatura a Internet
Věda má každému jednotlivci tolik jisker rozkřísnouti, Kolik síla zraku jeho snésti může. J.E. Purkyně
Dobré myšlenky jsou jako krásné ženy : Když přicházejí, je nám jedno, odkud se vzaly.
Kapitola 4
4.
4.1 Druhy odborné literatury V období psaní písemné práce diplomant zjišuje, jaký je současný stav řešení problému, který je předmětem písemné práce např. vyhledáváním podle druhu odborné literatury: • odborné knihy, • učební texty, • odborné časopisy v písemné i elektronické podobě, • sborníky referátů (z konferencí, seminářů škol, vědeckých ústavů, firemních prezentací), • diplomové práce, disertační práce, doktorandské práce, habilitační práce, • firemní literatura, interní materiály, • www stránky. Odborná literatura se může vyhledávat v knihovnách podle katalogů: • autorského – knihy jsou řazeny podle jména autora hledané knihy; • předmětového – knihy jsou řazeny podle určitých hesel. Při hledání je nutno si ujasnit, pod kterými hesly by se tematika mohla skrývat, proto je vhodné se snažit vyjádřit dané téma různými slovy; • názvoslovného – názvy knih jsou zde uvedeny podle abecedy.
4.2 Internet V dnešní době můžeme informace vyhledávat i na internetu. Tyto informace jsou bezprostředně aktuálně a bez omezení dostupné v kterémkoli okamžiku a v odpovídající kvalitě. S nalezenými informacemi (www stránky) můžeme také dále pracovat v elektronické podobě, což nám usnadní další práci. Existují dvě možnosti, jak informace vyhledávat – katalogově a fulltextově. Katalogové vyhledávače obsahují odkazy setříděné do kategorií. Každý odkaz má titulek a popisek. Odkazy a www stránky se přitom do katalogového vyhledávače zařazují ručně – na základě registrace provozovatele konkrétní stránky. V katalogovém vyhledávači pátráme v kategoriích – v tematicky setříděných odkazech. Např. ve vyhledávači centrum.cz chceme najít informace určitého divadla. Z hlavní stránky katalogového vyhledávače klikneme na kategorii kultura. Dostaneme se do stránky s podkategoriemi, kde se nachází položka divadla. (a v závorce též vidíme, kolik odkazů v podkategorii existuje). Klikneme na divadla a dostaneme výčet zařazených odkazů na stránky divadel. Stránky jsou řazeny abecedně, u každé je titulek a popisek. Zmíněným způsobem můžeme nalézt také stránky státních institucí, finančních zprostředkovatelů (bank, pojišoven obchodníků s CP) či odkazy na jiné podnikatelské subjekty nebo stránky s náměty na výlety, informacemi o historických událostech atp. Vyhledávání v katalogovém vyhledávači zrychlíme, když použijeme vyhledávací okénko. Zde se zapíše slovo či slovní spojení – v našem případě „divadlo“ a poté se 27
Jak psát správně diplomovou práci nám objeví všechny kategorie a stránky, které mají v titulku či popisku napsáno „divadlo.“ Chcete-li , aby katalogový vyhledávač nabízel i Vaše stránky, musíte je zaregistrovat. V konkrétní kategorii či podkategorii kliknete na volbu (zpravidla úplně dole pod čarou) „přidej odkaz.“ Po následném zobrazení registračního formuláře a jeho vyplnění se váš odkaz zařadí mezi vyhledávané stránky. Fulltextový vyhledávač (plnotextový) obsahuje databázi všech dostupných www stránek (buï v ČR, nebo celém-světovém internetu). V databázi tedy není jen název či jejich popis jako u katalogového vyhledavače, ale také jejich obsah. Fulltextové vyhledávání umožňuje najít i stránky, které nejsou zaregistrované v katalogovém vyhledávači. Vyhledáváte-li konkrétní text např. obsah nebo téma (např. Světová banka) tento způsob - fulltext vám přímo najde stránky, kde se o daném tématu píše. S ohledem na skutečnost, že jsou ve fulltextových vyhledávačích miliony stránek je žádoucí dotaz formulovat co nejpřesněji. Pokud totiž zadáme dotaz příliš obecně – např. banka, fulltext nalezne tisíce stránek , které obsahují slovo banka . Proto je potřebné zadávat i dotaz složitější – například Světová banka (velká a malá písmena se nerozlišují) a máme-li v dotazu více slov, musíme vyhledávači sdělit, jak má jednotlivá slova použít (k tomu se používají uvozovky, závorky a další pomocné znaky, jejichž použití někdy vysvětlují odkazy na pokročilé vyhledávání). Z popisu obou typů vyhledávání jsou patrné rozdíly – katalogové vyhledávání je jednodušší a mnohdy přehlednější, na druhé straně v něm zpravidla nejsou všechny stránky (někdo své stránky nechce registrovat). Fulltextové vyhledávání klade větší důraz na hledaný text, ovšem je nutné formulovat jasný dotaz. V opačném případě hrozí, že nalezených stránek bude nepřeberné množství (statisíce). V České republice sice v současnosti existuje několik vyhledávačů, ovšem jen málo z nich má jak katalogové, tak i fulltextové vyhledávání. Z těch největších jmenujme seznam.cz – katalogový (fulltextový vyhledávač se jmenuje kompas.seznam.cz) a relativně nový vyhledávač centrum.cz (a fulltext.centrum.cz).
4.3 Záznamy Důležité věty si promýšlíme, „polemizujeme,diskutujeme s nimi” děláme si výpisky ve formě : • anotačního záznamu - obsahuje kromě bibliografických údajů (autor, název publikace, místo vydání, nakladatelství, rok vydání) i stručný obsah; • textového výtahu - souvislý opis nejpodstatnějších částí publikace, formulace jsou převzaty doslova z textu (citáty); • volného výtahu - stručný, přehledný obsah publikace nebo určitých částí, vyjádřený vlastními slovy (parafráze).
28
Záznamy je vhodné provádět na volné listy nebo do příslušných textových souborů v PC důležité je vždy si poznamenat, odkud byly poznatky čerpány (viz práce s citacemi). Soubory v adresáři Diplomová práce mohou být členěny v této fázi
4. pouze podle kapitol a při další práci s poznámkami je vhodné další podrobnější členění kapitol na části a oddíly.
4.4 Citace a odkazy (správné uvádění zdrojů informací) Bibliografický záznam - odkaz je souhrn údajů o citované publikaci nebo její části, umožňující její identifikaci. Citace je převzetí textu jiného autora do naší písemné práce. Odkaz na bibliografický záznam může být umístěn na konci dokumentu v poznámce pod čarou na stránce na níž je citace nebo částečně v textu a částečně pod čarou přímo v textu. Většinou se u odkazu v textu zapíše číslo nebo identifikační značka, která se nachází v seznamu u citovaného dokumentu. Nejčastější způsoby: 1. jak uvádí Janoš2 - číslování horním indexem 2. jak uvádí Janoš (2) - nejjednodušší a patrně nejefektivnější způsob. 3. jak uvádí Janoš (2, s. 25) - zde odkazujeme na stranu 25 citovaného dokumentu 4. jak uvádí Janoš (1993, s. 25) - tento typ odkazů se používá především u vědeckých děl a příspěvků ve sbornících, kde je datum důležité. Pak citace vypadá následovně: JANOŠ,K.(1993).Informační etika... Pozn. Tento typ citování odpovídá americkému standardu APA (American Psychological Association). Obvyklé označení stránky s citacemi je : Literatura ale pro nové online dokumenty se jeví jako vhovnější označení: Použité zdroje (toto označení je neutrální a zahrnuje všechny typy použitých zdrojů- tj.včetně tištěné literatury) Zvolený způsob umístění odkazů musí být v celé práci jednotný. U diplomových prací se doporučuje soustředit odkazy na jedno místo (tedy varianta na konci dokumetnu). Vycházíme z: ISO 690 (ČSN 01 0197) Dokumentace. Bibliografické citace, obsah, forma a struktura. ISO 999 (ČSN 01 0192) INFORMACE A DOKUMENTACE – Zásady zpracování, uspořádání a grafické úpravy rejstříků. ISO 690-e - Citace z elektronických zdrojů
29
Jak psát správně diplomovou práci Nechme se opět inspirovat Umbertem Ecem [1], kde na str. 196 a násl. uvádí některá pravidla jak správně citovat: „V diplomové práci se většinou citují texty jiných autorů: jde jednak o texty, které jsou vlastním předmětem našeho zájmu a našich analýz (primární literatura), jednak o odbornou literaturu o studované problematice (sekundární literatura). I citace jsou tedy dvojího druhu: buï citujeme text,kterým se zabýváme a který interpretujeme, nebo citujeme text, kterým vlastní interpretaci podpoříme. Pravidlo číslo jedna: Úryvky z textů, které jsou předmětem našeho zájmu a našich analýz, musejí být citovány v rozumné míře. Pravidlo číslo dvě: Citace z odborné (sekundární) literatury uvádíme pouze tehdy, mají-li takovou váhu, že podpoří a potvrdí naše vlastní náhledy. Pravidlo číslo tři: Myšlenku autora, z něhož citujeme, bychom měli sdílet, ledaže by se před a za citovanou pasáží nacházely naše vlastní kritické výhrady a poznámky. Pravidlo číslo čtyři: Z každé citace musí být jasně identifikovatelný autor a knižní nebo rukopisný pramen. Tuto identifikaci provedeme jedním z následujících způsobů: a) příslušné údaje uvedeme do poznámky pod čáru či na konec dokumentu a do textu vložíme odpovídající číslo či znak (horní index). Takto postupujeme, je-li autor v práci jmenován poprvé b) za citaci uvedeme do závorky jméno autora a rok vydání díla c) do závorky za citaci vložíme pouze číslo strany: takto však postupujeme pouze v případě, že se celá kapitola nebo celá práce týká jediného díla a jediného autora … Pravidlo číslo osm: Nepřesáhne-li citace dva nebo tři řádky, je možno vložit ji přímo do textu odstavce a oddělit uvozovkami. Je-li naopak citace delší, uvedeme ji raději ve formě souvislého odsazeného textu s jednoduchým řádkováním (má-li diplomová práce nastaveno standardní řádkování 2 tj. obřádek – může být zvoleno řádkování 1,5). Pravidlo číslo devět: Citace musejí být naprosto věrné. Za prvé, všechna slova je třeba přepisovat zcela přesně (a za tím účelem je po dokončení práce vhodné ještě jednou zkontrolovat reprodukované části textu podle originálu, protože jsme se při rukopisném či strojopisném opisování mohli dopustit chyby nebo na něco zapomenout). Za druhé, žádná část textu se nesmí vynechat, aniž by se to čtenáři nedalo na vědomí.
30
Pár dalších zásad: Vkládáme-li do citovaného textu již zmíněné tři tečky (bez závorky nebo v hranaté závorce), abychom naznačili, že část textu vypouštíme, a chceme-li být navíc zcela přesní, pokusíme se vzít na vědomí i interpunkci a pracovat s ní tak, aby nám napomohla vyjádřit správný význam sdělení. Při pořizování kartotéčního lístku se záznamem z četby jsme si poznamenali údaje o autorovi a díle, které bylo předmětem našeho zájmu: provedli jsme parafrázi, a
4. svými slovy tak zopakovali autorovy myšlenky. V jiných případech jsme v uvozovkách uvedli vybrané části textu doslova. Poznámky (pod čarou) slouží k - abychom citovali text, který sice podpoří naše náhledy, který však nechceme umístit do vlastního pojednání, protože by tam působil rušivě. Jinými slovy, vyslovíme svůj názor či své tvrzení, a abychom nepřetrhli „červenou nit“ výkladu a aby si pojednání zachovalo náležitý rytmus, přistoupíme ihned k vyslovení následující myšlenky. Poznámkou dáme v tomto případě čtenáři na vědomí, že nějaká významná vědecká autorita náš náhled sdílí - rozvedení myšlenek, které jsme v textu uvedli. /2) Poznámky obsahující shrnutí či résumé mohou výborně posloužit k doplnění a rozvedení jednotlivých bodů našeho výkladu. Například Campbell a Ballou (op. Cit., s. 50) připomínají, že do poznámek je vhodné přesunout veškeré detaily odborného a technického rázu, marginální úvahy či komentáře, jakož i doplňující informace všeho druhu./ V tomto smyslu jsou užitečné, poněvadž nám umožní nezatížit text postřehy, které mohou být sice důležité, vzhledem k hlavnímu problému našeho výkladu mají však jen okrajový význam a v podstatě pouze z jiného úhlu opakují to, co již bylo řečeno. - tomu, abychom v případě potřeby oslabili nebo poopravili svá vlastní tvrzení: ne že bychom si nebyli jisti tím, co říkáme, víme však také, že někdo se na věc dívá jinak, nebo si uvědomujeme, že z jistého hlediska by nebylo nemožné vznést proti našemu výkladu zásadní námitky. Zároveň však musíme upozornit na to, že poznámka by nikdy neměla být příliš dlouhá: v opačném případě totiž nejde o poznámku, nýbrž o přílohu, která by měla být zařazena do práce jako taková, tedy pod konkrétním názvem a až na samém konci díla. Každopádně je třeba uplatňovat důsledně jednotný postup: buï přijdou všechny poznámky na konec stránky, nebo na konec kapitol, nebo umístíme krátké poznámky dolů na stránku a přílohy jako závěrečnou část práce.“ Odkaz na citaci může mít dvojí formu: a) Pořadové číslo, pod nímž je uvedena citace pod čarou nebo v seznamu literatury na konci textu. V tomto případě jsou citace zařazeny a průběžně očíslovány obvykle v takovém pořadí, v jakém se na ně odkazujeme, např. [3]. b) Příjmení autora a rok vydání, přičemž podle kontextu je rok vydání, popřípadě jméno autora odděleno od ostatního textu závorkou. V tomto případě jsou citace obvykle seřazeny abecedně podle jmen autorů, v odůvodněných případech chronologicky, např. (Hoffmann 1982). V diplomové práci se nejčastěji citují jednosvazková díla (učebnice, monografie), články v časopisech, stati ve sborníku, výzkumné zprávy, diplomové práce a ostatní druhy dokumentů (podnikové písemnosti). V písemné práci je účelné umístění odkazů použitých zdrojů informací na konci celé práce (v případě umístění odkazu v poznámce pod čarou je třeba oddělit text na stránce od citace nepřerušovanou čarou). 31
Jak psát správně diplomovou práci K otázce vyhledávání bibliografických podkladů a dostupnosti pramenů nám Umbert Eco ve zmíněné knize (1) (část III na stránkách 71 – 141) sděluje : „Co považujeme ve vědecké práci za prameny ? Diplomová či dizertační práce se zabývá předmětem výzkumu a používá přitom přesně vymezených nástrojů. Často bývá předmětem výzkumu kniha a nástroji jsou jiné knihy. Tak je tomu například u práce na téma Ekonomické myšlení Adama Smithe, kde jsou předmětem výzkumu texty napsané Smithem, zatímco za nástroje jsou považovány knihy o Adamu Smithovi. V takovém případě říkáme, že Smithovy knihy jsou primárními prameny (či primární literaturou), zatímco knihy o Smithovi jsou sekundárními prameny (či sekundární literaturou). Kdyby byly tématem práce Zdroje ekonomického myšlení u Adama Smithe, představovaly by primární literaturu ty knihy či spisy, jimiž se Smith inspiroval. Je-li při přípravě diplomové či dizertační práce mimořádně důležité to, abychom si hned zpočátku přesně stanovili její předmět, musíme se vzápětí zabývat otázkou dostupnosti pramenů. Obyčejně rozhodne o přijetí zadání právě skutečnost, že jsou prameny dostupné. Musíme pak ještě zjistit: 1) kde se prameny nacházejí, 2) zda se k nim snadno dostaneme, 3) zda jsme schopni s nimi pracovat. Jak provádíme předběžný výzkum v knihovně? Máme-li k dispozici spolehlivou bibliografii, hledáme v katalogu podle autorů (tedy v katalogu jmenném) a zjišujeme, co je nám daná knihovna schopna poskytnout. Pak přejdeme do jiné knihovny a činíme totéž. V tomto případě musí však být naše bibliografie hotova (a musíme mít rovněž zajištěn přístup třeba i do několika knihoven, z nichž jedna je například v Říme a druhá v Londýně). KATALOG. Při hledání toho, o čem zatím ani netušíme, nám knihovna poskytuje pomocnou ruku. V první řadě přirozeně formou předmětového katalogu. Abecední katalog podle autorů je totiž určen tomu, kdo už ví, co chce. Pro toho, kdo neví, co chce, je tu katalog předmětový. Právě zde nám dobrá knihovna prozradí, čeho se od ní můžeme nadít, pokud jde o problematiku, dejme tomu, pádu západořímské říše. Předmětovému katalogu musíme však být schopni zadávat správné otázky. Je přirozené, že heslo „pád říše římské“ nebude zařazeno pod písmenem „p“ (ledaže by šlo o knihovnu s mimořádně propracovaným systémem katalogizace). Musíme je hledat jako „říše římská,“ „Řím“ a Dějiny (římské).“ Vyzbrojili-li jsme se na základní škole některými dost elementárními vědomostmi, budeme bystře hledat i hesla „Romulus Augustulus“ nebo „Augustulus (Romulus),“ „Orestes,“ „Odoaker,“ „barbaři,“ „barbarská království“ apod. V některých knihovnách pak existují oddělené katalogy, v nichž jsou vedeny speciální knižní fondy. Jinde zase zjistíme, že hesla autorská i tematická jsou řazena společně, v další knihovně pak narazíme na oddělené katalogy časopisů (s řazením předmětovým i podle autorů) atd. Je prostě nutno pochopit, jak je knihovna, v níž jsme se octli, uspořádána a na základě jakých principů funguje: podle toho si stanovíme metodu i postup vlastní práce. Nejpohodlněji se o existenci bibliografických soupisů dovíme tak, že se na ně zeptáme vedoucího své diplomové práce. Můžeme se ale obrátit i na knihovníka (nebo 32
4. odborného pracovníka ve studovně), který nám pravděpodobně označí místnost či regál, kde se tyto materiály nacházejí. Jakmile si zjistíme, že se požadovaná kniha nachází v jiné domácí či zahraniční knihovně, je dobré vědět, že běžná knihovna má obyčejně meziknihovní výpůjční službu, vnitrostátní i zahraniční. Nějakou dobu to sice trvá, ale jde-li o vzácné a obtížně dostupné publikace, stojí to za pokus. Svou roli tu přirozeně sehraje i otázka, zda knihovna, která je o meziknihovní výpůjčku žádána, vyhoví (někdy se půjčuje pouze druhý exemplář téže knihy, nikoli první a jediný). I zde je třeba posoudit situaci případ od případu a poradit se s vyučujícím – vedoucím práce.
4.5 Proč citovat ? Smyslem citování je poskytnout dostatek údajů k tomu aby kdokoli byl schopen nalézt dokument, z něhož autor čerpal.
1) pro ověření uvedených tezí 2) pro získání širšího kontextu ohledně dané tématiky 3) informační etika Nebo minimem slušnosti je zákon, i v České republice na tuto eventualitu pamatuje Autorský zákon( Zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých.In Autorské právo, průmyslová práva podle stavu k 13.5. 1998.Ostrava : Sagit, 1998.ISBN 80-7208-069-5.) č.35/1965 Sb., který v paragrafu 15 písmeno c) uvádí: Autorské svolení k užití díla nepotřebuje a odměnu není povinnen poskytnout, kdo zařadí do díla vědeckého nebo kritického v míře potřebné pro vysvětlení textu ... v odůvodněném rozsahu části vydaných děl uvede-li autora i pramen a/ Nejčastější prohřešky proti citační etice 1. Citování díla, které autor nepoužil. Je velmi oblíbené vložit do použitých pramenů různé kapacity oboru, ačkoli nemají sebemenší souvislost s tématem práce. Tak se v kybernetice s oblibou cituje Wiener, ve fyzice Einstein atd. 2. Necitování díla, které autor použil. Toto je ještě závažnější přestupek než v prvním případě. Necitovat díla jen proto, že je napsal kolega nebo profesor, kterého nesnáším, neznamená, že pokud jeho dílo použiji, zapřu jeho použití. 3. Citování vlastních děl, která nemají souvislost s novým dílem (tzv.autocitace). Pokud autor napsal už nějaká dílo, může sama sebe propagovat tím, že ho uvede v seznamu citací. Je poněkud ješitné, uvádět v citacích svá vlastní díla, která nesouvisí s tématem práce. 4. Nepřesné citování, znemožňující identifikaci díla. Pokud citujeme dokument, citujeme ho tak, aby se dal nalézt. Pokud přejímáme citace zprostředkovaně, je zde zvýšené riziko chyby.Toto je také trik, kterým se úmyslně znemožňuje identifikace díla.
33
Jak psát správně diplomovou práci b/ Obecné zásady pro citace • citace musí být především přehledná !!.V uvedeném textu se vyskytuje několik míst, kde je zápis údajů možný více způsoby. Je potřeba vybrat si jeden a toho se pak držet ve všech případech citací v jedné práci. • citace by měla být úplná. Je lepší, aby zde bylo více údajů pro identifikaci (např. u seriálových publikací nebo elektronických zdrojů), než pouze kusé údaje. • citujeme výhradně z primárních pramenů (tj. dokumentů, které jsme „měli v ruce“).Předejdeme tak nepřesnostem, které vznikají z přejímaných citací • zachováváme pravopisné normy pro daný jazyk • pokud některý údaj chybí,vynecháme ho a pokračujeme údajem následujícím (Např. vydání) • zachováváme jazyk knihy Kromě údajů o autorech a názvu nepřekládáme údaje v následujících polích : - v údajích o vydání tj. 1st edition, 2nd ed. apod. - v nakladatelských údajích tj. jména nakladatelů - údaje o fyzickém popisu tj. u anglické knihy píšeme 320 p.(pages); u německé píšeme 320 s. (Seiten). zkratky c. Interpunkce Interpunkce je v jednotlivých částech citace odlišná a je proto rozepsána u jednotlivých modelů dokumentů. Údaje píšeme stylem : Údaj - oddělovací znak - mezera - Další údaj
Př. KOSEK, Jiří. Html - tvorba dokonalých www stránek. Praha : Scientia, 1995 !!! Za každým oddělovačem pole začínáme velkým písmenem.
4.6 Bibliografický záznam 4.6.1 Základní pravidla pro zápis údajů A. Povinné údaje Primární autorská odpovědnost Autora (tj. toho kdo je za dílo intelektuálně odpovědný) uvádíme ve formě: Příjmení, křestní jméno nebo iniciály křestního jména Zpravidla se příjmení autora uvádí v kapitálkách (tj. velkých písmenech) Př: HAVEL, Jiří. MEJSTŘÍK, M.
34
4. Pro přehlednost se někdy používá v poli autorské odpovědnosti se k oddělení jednotlivých autorů používá znak „ - „ místo tečky. Toto je akceptovatelné z hlediska přehlednosti. Př: VYMAZAL,Michal - JINDŘICH,Jiří.1995 Jméno autora se uvádí bez titulů a akademických hodností (ing., prof) Možné případy: • více autorů Je-li v dokumentu uvedeno více autorů, uvádíme : •) do počtu 3 – všechny autory Př.: WILLS, G.,JOHNES, F., FLETCHER, G. Zde stojí za zvážení, zda opravdu není lepší (a přehlednější) nahradit znak čárku, pomlčkou. Př.: WILLS, G. - JOHNES, F. - FLETCHER, G. b) nad počet 3 - prvního nebo typograficky zvýrazněného autora (např. tučným písmem), další vynecháme a dopíšeme zkratku „et al.“ (et alii = a jiní) nebo dle normy ČSN ISO 690 (01 0197) ekvivalentní českou zkratku aj.= a jiní Př.: WILLS, G., et al. • autorem dokumentu je korporace Uvádíme jméno této korporace, pokud není totožné se jménem vydavatele.Pokud se jedná o stejnou organizaci, můžeme toto jméno uvést pouze v nakladatelských údajích. Př.: National Semiconductors. • autor je neznámý Pokud kniha neobsahuje jméno autora ani jméno korporace, oblast autorské odpovědnosti vynecháme (často se vyskytuje u oficiálních dokumentů ) Př.: Zákon č. 248/1992 Sb. ze dne 30. dubna 1992 o Investistničních společnostech a fondech • kniha má pouze editora viz.sekundární odpovědnost. Údaje o názvu Název se uvádí v jazyce citované publikace, event. se přepisuje dle normy z cizího jazyka do latinky (případný překlad do češtiny se uvádí v hranatých závorkách). Název zapisujeme v podobě, jaká je na titulní stránce, nebo obálka je většinou typograficky upravena (z důvodů „propagace knihy“) a proto může snadno dojít k chybnému zapsání názvu. Pokud název opisujeme z titulní stránky, riziko omylu se snižuje na minimum.Jednoduchý název: Html - tvorba dokonalých stránek Možné případy: • kniha má více názvových informací - může mít název a podnázev. Např. na první stránce je 35
Jak psát správně diplomovou práci INTERNET První kroky českého uživatele V takovém případě se řídíme pořadím názvů na titulní stránce, které oddělíme znakem : (dvojtečka). Př.: Internet : první kroky českého uživatele. • název je napsán ve více jazycích Tento případ se vyskytuje u oficiálních dokumentů mezinárodních organizací jako např. UNESCO, které jsou v několika jazycích. Názvy zapisujeme v pořadí, v jakém jsou na titulní stránce a mezi nimi bude znak = (rovnítko). Zobrazení na titulní straně: Stará Šumava Der Alte Böhmerwald Pozn.: Jedná se obrazovou publikaci v češtině a němčině. Př.: Stará Šumava = Der Alte Böhmerwald Typ média Tento údaj je povinný u elektronických dokumentů ( u tradičních -tj. tištěných dokumentů tento údaj vynecháváme). Údaj uvádíme v hranatých závorkách k identifikaci média, na němž je dokument umístněn.Údaj můžeme volitelně doplnit další informací o dokumentu, např. : [databáze online] nebo [program na CD-ROM]. Nejpoužívanější typy jsou následující : Př.:
[online] [CD-ROM] [disketa 3.5"]
Údaje o vydání Číslo vydání je velmi důležité, protože dokument může být časem upraven (rozšířen, zkrácen apod.) a je tedy nezbytné citovat přesnou verzi dokumentu. Ekvivalenty v cizích jazycích: auslage, edition, izdanie. Př.: 3.vydání. 3rd edition. 3. auslage. Datum vydání Vždy zapisujeme datum vydání (t.j datum vytvoření publikace za účelem zpřístupnění) arabskou číslicí ve tvaru 1999 nikdy nepíšeme jen 99. U knih se totiž objevují i tzv.reprinty což jsou pouze přetisky v nezměněné podobě !! (na jejich obsahu se nic nemění).
36
V knize : 3rd edition 1990,reprint 1995
4. v citaci: 1990. Jiný případ představuje tzv.reset (dotisk v jiné sazbě). V knize : 3rd edition 1990,reset 1993 v citaci: 1993. Datum tisku,je-li uvedeno, se zapisuje pouze pokud se odlišuje od data vydání. Př.: ,1985 (1990 tisk). U elektronických dokumentů zapisujeme zpravidla podle normy ISO 8601. 1999-10-21. U časopisů – periodik uvádíme číslo vždy arabskou číslicí a poté uvedeme ročník. Př.: Ekonom č. 4/99 Možné případy • datum vydání u seriálové publikace (časopisy) Zapisujeme: Př.: 1990- . Pozn. Po znaku „-“ je vynechán 1 odklep. • vydání v průběhu několika let Pozn. Jedná se především o časopisy,které přestaly vycházel (tzv.“mrtvé seriály“) a několikadílné publikace. Př.: 1990-1995. • chybí datum vydání 1) zapíšeme datum copyrightu publikace ,©1990. 2) chybí-li datum copyrightu, zapíšeme datum tisku ,1990 tisk. 3) není-li možné zjistit ani datum tisku, datum odhadneme(do hranatých závorek) (knihovnická pravidla) Př.: [1985] publikace vyšla v roce 1985 [1985?] publikace vyšla pravděpodobně v roce 1985 [198-] publikace vyšla v 80. Letech [198-?] publikace vyšla pravděpodobně v 80. Letech
Údaje o standardním čísle Čísla ISBN ( u knih) a ISSN (u časopisů) zapisujeme na konec záznamu. Tato čísla, pokud se vyskytují v dokumentu, je nutné zapsat, protože jednoznačně identifikují dokument.
37
Jak psát správně diplomovou práci Př.: ISBN 80-7169-608-0. ISSN 1210-0684. B. Nepovinné údaje Sekundární odpovědnost V dokumentu může nastat situace, kdy není uveden autor, ale jen sestavovatel (editor). V tomto případě zapíšeme sestavovatele do pole sekundární odpovědnosti. Do tohoto pole mohou být zapsáni i ilustrátoři nebo překladatelé. Př.: Materiály z konferencie „Slovenské knižnice“.Usporiadala a do tlače pripravila Daniela Gondová. Možné případy • přeložená publikace Publikace má zahraničního autora, českého překladatele a ilustrátora. V údajích o sekundární odpovědnosti zapisujeme následovně : jméno (iniciály) a přijmení překladatele ; (středník) jméno (iniciály) a příjmení ilustrátora Př.: Přeložila Milena Blažková; ilustrace Vladimír Jiránek.
Údaje o místu vydání Zapisujeme místo první v pořadí nebo typograficky zvýrazněné v podobě, v jaké se objevuje v dokumentu tj. London, Paris; nepočešujeme Londýn, Paříž. V případě nejasnosti, kde se nalézá uvedené místo, je možné do kulatých závorek napsat upřesňující údaj (tzv.kvalifikátor) jako například stát. Př.: Cambridge(Massachussets). Pozn. Zde by neuvedení státu v USA mohlo vyvolat domněnku, že dokument byl vydán ve Velké Británii. Možné případy • více míst vydání Zapisujeme první místo v pořadí, nebo typograficky zvýrazněné. V knize : Amsterodam * Paris* New York * Toronto v citaci: Amsterodam : • neuvedeno místo vydání, (pravděpodobné místo nebo země) Uvedeme zemi (místo) v hranatých závorkách.Pokud si nejsme jisti, uvedeme zemi na konci s otazníkem (obecně je lepší v tomto poli uvést alespoň pravděpodobné místo vydání). Př.: [Paris] nebo [Francie] nebo [Paris?] nebo [Francie?] • neuvedeno místo vydání (nelze zjistit ani země) 38
4. V tomto případě uvedeme zkratku „s.l.“ (sinne loco = bez místa) umístěnou do hranatých závorek. Pozn. Norma ČSN ISO 690 (01 0197) uvádí jako ekvivalent zkratku „b.m.“ (bez místa). Př. [s.l.] : Longman [b.m.] : Král Nakladatelské údaje Zapisujeme jméno nakladatele v co nejkratší srozumitelné podobě. Z názvu vynecháváme zkratky obchodních organizací typu s.r.o. Inc. nebo Ltd. Jediným doplňkem, který vždy zůstává je zkratka „Press“. V dokumentu uvedeno :
John Willey & Sons Wordsworth Edition Limited Cambridge University Press
v citaci: Willey Wordsworth Cambridge University Press Možné případy • chybí jméno nakladatele/vydavatele V tomto případě uvedeme zkratku „s.n.“ (sinne nomine = beze jména) umístěnou do hranatých závorek. Pozn. Norma ČSN ISO 690 (01 0197) uvádí jako ekvivalent zkratku „b.j.“ (beze jména). Př. Praha : [s.n.] Praha :[b.j.] V případě, že jméno nakladatele zjistíme z jiných zdrojů, napíšeme je do hranatých závorek. Př.: [Květ] • autorem a vydavatelem korporace Zde je nutné se ujistit, že název korporace je dobře identifikovatelný např. UNESCO nebo je-li autorem korporace s velmi obecným jménem (event. jménem, které může vést k záměně s jinou korporací) je nutno korporaci zapsat tak, jak je uvedeno v dokumentu Př.: Katedra filozofie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. nebo (není-li rozepsáno) doplnit vhodný kvalifikátor : Př.: Katedra filozofie (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha)
39
Jak psát správně diplomovou práci Údaje o fyzickém popisu Zde zapisujeme fyzický rozsah dokumentu - celkový počet stran („počet stran“). Uvádíme i stránky na nichž se vyskytuje citovaná sta („str. 22-24 nebo s. 125“). Stránkování uvádíme v jazyce dokumenty tj. u anglického píšeme 256 p. Př.: ,ix, 256 p. Možné případy • více svazků Zapisujeme způsobem : počet svazků., (stránky v 1. svazku, v 2.svazku ...) Př.: 3 vol. (256, 320, 162 p.) • přiložený materiál (suplement) Dokument může být doprovázen dalším materiálem jako např. CD-ROM nebo disketa (kniha o programovacím jazyku). Př.: 230 s., 1 disketa. Př.: 230 s., 1 CD-ROM.
Údaje o edici Edici zapisujeme následujícím způsobem : název edice; číslování v rámci edice Př.: Malá řada sv. 12. Možné případy • edice má podedici (další edici podřízenou předchozí edici) Zapisujeme : Název edice.Název subedice, číslování v rámci edice. I když to norma neuvádí, bylo by patrně lepší uvádět edici v kulatých závorkách podle knihovnických pravidel. Např. (Filozofické eseje.Malá řada; sv. 12) Př.: Filozofické eseje. Malá řada sv. 12. Poznámky Do poznámky můžeme napsat libovolný text, o kterém se domníváme, že je důležitý. Př.:
40
Prvně publikováno jako doktorská práce. Interní materiál. Obsahuje rejstříky.
4. 4.6.2 Praktické modely a příklady Tradiční dokumenty Monografická publikace Monografické publikace patří k základním typům dokumentů. Jedná se především o knihy, sborníky, různé brožury a další jednorázově vydávaný materiál. Pod tento odstavec patří i tzv.“Šedá literatura“ , která má níže samostatné příklady. Model :Primární odpovědnost. Název díla: podnázev díla . Alternativní odpovědnost; Sekundární odpovědnost. Označení vydání. Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok vydání. Rozsah díla. Edice. Poznámky. Standardní číslo. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : KOSEK,Jiří.Html - tvorba dokonalých stránek : podrobný průvodce. Ilustroval Ondřej Tůma.1. vyd. Praha : Grada, 1998. 291 s. ISBN 80-7169-608-0 HAUGELAND,John.Artifical intelligence : the very idea. 3rd printing, 1987.Cambridge(Massachusetts) : MIT Press; London : Bradford Book, c1985.ISBN 0-262-08153-9. Části a stati v monografiích Tento způsob zápisu využijeme především u vícedílných knih a sborníků z konferencí (které už spadají pod „Šedou literaturu“). Model :Jméno autora. Název zdrojového dokumentu. Vydání. Číslo části. Sekundární odpovědnost (odpovědnost k vydání). Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok . Lokace ve zdrojovém dokumentu. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : KOSEK, J.Html - tvorba dokonalých stránek : podrobný průvodce. Ilustroval Ondřej Tůma. 1. vyd. Praha : Grada, 1998. 291 s. ISBN 80-7169-608-0. Kapitola 12, Kaskádové styly dokumentů, s. 177-199. CATÚ, M. Mistrovství v DELPHI 2 pro Windows 95/NT. 1. vyd. Praha : Computer Press, 1996. 975 s. ISBN 80-85896-75-3. Kapitola 17, Vytváření databázových aplikací, s. 506-561. Zvláštní typy monografií (Tzv.“Šedá literatura“) „Šedá literatura“, která patří formálně pod monografické dokumenty, způsobuje více problémů, než u obvyklých knih.Jmenovitě jde o diplomové, rigorózní či habilitační práce, sborníky a firemní literaturu. Praktické příklady : KNOTEK, P. Kultura jako péče o duši. Praha, 1999. 89 s. Diplomová práce na 41
Jak psát správně diplomovou práci Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na katedře andragaogiky.Vedoucí diplomové práce Zdeněk Kratochvíl. HANÁKOVÁ, J.Edice Petlice : příspěvek k dějinám českého samizdatu. Praha, 1998. 123 s., 42 s. příloh. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na Ústavu informačních studií a knihovnictví. Vedoucí diplomové práce Prof.PhDr. Jiří Cejpek, Csc. Firemní literatura (katalogy apod.) Součástky pro elektrotechniku. Praha : GM electronic,1998. 264 s. Language and linguistics. London : Routledge, 1994. 31 s.(New books).ISBN 0418-08270-7. Seriálová publikace - časopisy Mezi seriálové publikace řadíme nejčastěji odborná periodika (časopisy), ale do této skupiny mohou patřit také např. ročenky. Rozdíl v zápisu oproti monografiím je, že : • citujeme seriál jako celek!!!. • při zápisu Údajů o vydání a Roku vydání vynecháváme 1 odklep za rokem publikování - zapisujeme časový rozsah ve kterém daná seriálová publikace vycházela. viz. Zápis dat vydání) n v poli „Odpovědnost“ zapisujeme pouze významné editory; pokud zde nikoho nenapíšeme, je nutné uvést nakladatele. Pozn. Pokud daná seriálová publikace pořád vychází zapisujeme např. 1990- .(rok začátku publikování pomlčka jedna mezera [naznačení, že seriál poříd vychází] oddělovač). Model :Název. Odpovědnost. Vydání. Údaje o vydání/číslování -_ . Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok -_. Edice. Poznámky. Standardní číslo. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : CHIP : magazín informačních technologií.Praha : Vogel, 1990- .Vychází měsíčně. ISSN 1210-0684. (citujeme časopis jako celek) Pozn. Protože autorská odpovědnost i nakladatel jsou stejná organizace, můžeme ji v údajích o autorské odpovědnosti vynechat. CHIP : magazín informačních technologií.Č. 12 (prosinec 1999).Praha : Vogel, 1999.Vychází měsíčně. ISSN 1210-0684. (citujeme jedno číslo). Zápis je zde shodný se zápisem monografické publikace Články v seriálových publikacích
42
Stejně jako u seriálových publikací používáme pole „Primární odpovědnost za zdrojový dokument“ jen pokud se jedná o významného editora. V opačném případě vynecháváme.
4. Model :Odpovědnost za příspěvek. Název příspěvku. Sekundární odpovědnost. In Název zdrojového dokumentu. Primární odpovědnost za zdrojový dokument. Vydání. Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok , ročník,číslo svazku,lokace části. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : VAN DER VET, P.E. - MARS N.J.I.Condocet query engine: a engine for coordinated index terms. In Journal of the American society for information science.May 1999 vol. 42, no.6, p. 485-492. SMEJKAL, V.Proč nový zákon?. In CHIP : magazín informačních technologií. Č. 11 (listopad 1999),roč. 9, s. 54-55. Příspěvek ve sborníku Pokud chceme ocitovat jeden příspěvek v sborníku, použijeme tento způsob, které je velmi podobný předešlému. Zde je nutno dát pozor na: • název konference • datum a místo, kde konference proběhla Model :Odpovědnost za příspěvek. Název příspěvku.In Název zdrojového dokumentu. Primární odpovědnost za zdrojový dokument. Vydání. Místo vydání : Jméno nakladatele, Rok . Lokace ve zdrojovém dokumentu. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : IWAZUME, Michiaki - TAKEDA, Hideaki - NISHIDA, Toyoaki. Ontology-based Information from the Internet. In Knowleadge organization and change : proceedings of the fourth international ISKO conference 15-18 July, 1996 Washington,DC USA. Frankfurt am Main:INDEKS, 1996.p. 261-272. (Advances in knowleadge organization; Vol.5, ISSN 0938-5495). Citace vícesvazkového díla a) jako celku: • příjmení a jméno autora • společný název souboru • pořadí vydání (u 1. se neuvádí) • místo vydání • nakladatel • rok vydání 1. a posledního svazku • počet svazků Př.: Hais, K.– Hodek, B.: Velký a-č slovník, Praha, Academia 1984, 1985, počet sv. 3. b) jednotlivého svazku: • příjmení a jméno autora • název souboru • označování svazku 43
Jak psát správně diplomovou práci • pořadí vydání • místo vydání • nakladatel • rok vydání svazku Př.: Hais, K.– Hodek, B.: Velký a-č slovník, 2 sv., Praha, Academia 1985 Citace zákonů (paragrafů) Př.: zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění zák. č. 35/1993 Sb. §10, odst. 1, pís. c) zák. č. 75/1994 Sb., o daních z příjmů (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)
4.7 Elektronické zdroje V případě elektronických zdrojů je třeba uvést také: • Druh média - u online seriálů, programů a databází. Podle normy ISO6902e by tento údaj měl být i u všech dalších online zdrojů (www stránek, dokumentů na FTP apod.), nicméně se osobně domnívám, že pokud je uvedena adresa (http://; ftp://) je zcela jasné, o jaké médium jde. [online] [CD-ROM] • Přístup ke zdroji - u všech on-line dokumentů povinný údaj. URL
Dostupné z : http://www.willey.com • Verze - povinné nejen u počítačových programů, ale i u všech online zdrojů. Ver. 1.0 Ver. 95 last revision 20th of January 1998 poslední úpravy 20.9.1999(www stránky) • Datum citace - velice důležitý povinný údaj, který dokumentuje, z které verze dokumentu bylo citováno (úpravy v dokumentu apod.) Je možné uvádět : [citováno 1999-10-11] [citováno 9.května 1997]
Elektronický program,databáze
44
Model :Primární odpovědnost. Název díla [ Druh média] Údaje o verzi. Místo vydání: Producent, Datum publikace [ Datum citace ]*. Přístup ke zdroji.* Rozsah díla. Poznámky.
4. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné.* Pozn. Pouze u online zdrojů.Je možné užívat i stručnější (a pragmatičtější) model, který sice norma ISO 690 neuvádí, nicméně splňuje všechna kritéria, je velmi přehledný a údaje se dají zjistit prakticky v každém programu : Model :Název programu [ Druh média]. Údaje o verzi. Místo vydání : Údaje o tvůrci, Datum vydání. Praktické příklady : IRFAN, Skiljan. Irfan Wiew [počítačový soubor, disketa 3,5"]. Ver. 2.80. Wiena, 1998.Počítačový program pro prohlížení a editaci obrázků, 700 kB. Vyžaduje Windows 3.11 a vyšší. Freeware pro domácí použití,shareware pro komerční využití (registrace 10 USD). HARRIS, David. Pegasus mail [počítačový program]. Ver. 3.01D. [Nový Zéland], 1998 [citováno 1999-12-10]. Dostupné z . E-mail klient.Vyžaduje Windows 3.11 a vyšší. JustMail [program na CD-ROM].Ver.1.0.6 for Windows, Macintosh, Unix. Camarillo (California,USA) : Mainstay, 1999. Dostupné z URL .Tool for private, web-based email access. Pozn.Poslední program nemá jediného autora; autorem je firma.Ta se uvádí pouze jednou tj. v oblasti údajů o producentovi. Databáze Administrativní registr ekonomických subjektů (Ares) [databáze online].Praha : Ministerstvo financí ČR, 1999. Dostupné z URL .Databáze ekonmických subjektů v České republice.
Elektronický seriál Model :Název.Typ média.Údaje o vydání.Místo vydání : Vydavatel,Datum vydání. [ Datum citace ]..Údaje o edici(volitelné).Poznámky Přístup ke zdroji.Standardní číslo. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : JEP : the journal of electronic publishing [seriál online]. Ann Arbor (Michigan, USA) : University of Michigan Press, 1995- . [cit. 1999-12-31]. ISSN 1080-2711. Dostupné z URL Ariadne : the web version [online]. Bath (Great Britain) : University of Bath, UKOLN, 1996- . [cit. 1999-12-09].ISSN 1361-3200. Knižnice a informácie [online]. Martin (Slovensko) : Matica Slovenská, 1997- .[cit. 1999-12-14] URL: http://www.snk.sk/snk/ki/archiv.html 45
Jak psát správně diplomovou práci Článek v elektronickém seriálu Model :Primární odpovědnost. Název díla.In Název seriálu [ Druh média ] Údaje o vydání [datum citace], Rozsah díla . Přístup ke zdroji.Poznámky. Standardní číslo. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : HEJTING, Ingo.Interconnectivity and the hybrid library.In Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 10 [cit. 1999-12-31].Dostupné z . BENETT, Scott.Author´s rights.In Journal of electronic publishing (JEP) [online]. Dec 1999, vol. 5, issue 2. [cit. 1999-12-31].Dostupné z . ISSN 1080-2711. Článek z fultextové databáze (on-line) Spectrum settles piracy claim.Grand Rapids Business Journal.10th October 1999 [cit. 1999-12-10], Vol. 17, Issue 43, 2p.ISSN 1045-4055.In EBSCO [online].Dostupné z Placená fultextová databáze článků.
WWW stránka Prakticky stejný model je možné použít pro citaci dokumentu v prostředí služby gopher. (nutné pouze změnit údaj v <> na „gopher://“) Praktické příklady : Model :Jméno autora stránky(je-li uvedeno). Název stránky (tag „title“) [ online ]. Datum publikování,Datum poslední revize [citováno dne].. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : DAVIS,John. Suiseki FAQ [online]. c1997, last revision 20th of January 1998 [cit. 1998-06-13]. . SHEMIRAMI,Barmak. Ready to print organizer [online]. c1997, poslední revize 20.1.1998 [cit.1999-12-05] Dostupné z :. FTP archív (dokument v FTP archívu ) U citace dokumentu, umístněného v FTP archívu se defacto jedná pouze o obměnu citace www stránky. Tak jako u všech elektronických dokumentů zde má být uveden typ média [online]. “Datum přístupu“ je zde datem citace dokumentu (ukazuje stáří a tj. i spolehlivost umístnění dokumentu v archívu). Model :Jméno autora.“Název dokumentu“ [ online ].Datum publikování.
4. ftp archívu> .Datum přístupu . Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : BERNERS-LEE, T.-CONNOLLY,D.Hypertext markup language 2.0.[online] c1995. . [cit. 1999-11-9]. Adobe Systems. Enacapsulated PostScript. . [cit. 1999-09-15]. Telnetové stránky Model :Jméno autora. „Název dokumentu“. Název nadřazeného dokumentu.* Datum publikování. telnetová adresa,další údaje pro přístup k dokumentu* Datum přístupu. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné.* Pozn. Pouze pokud se jedná o podřazenou část (Např. jedná se pouze o část celého dokumentu; článek ze zpravodajského bulletinu apod.).* Pozn. Jedná se o doplňkový popis „cesty“ k dokumentu (Např. zvolte v nabídce č. 2 apod.). Praktické příklady : Harvard university office for information technology. [1992?]. Dostupné z :. [cit. 1999-10-05]. Pozn.Autora se u této stránky nepodařilo zjistit, jinak by se samozřejmě objevil v citaci. E-mail Zůstává otázkou do diskuze, zda citovat e-mail - jedná se totiž o čistě osobní formu komunikace a většinou zde není možnost jak citaci ověřit.Stojí proto za úvahu, zda není lepší citovat e-mail pouze v textu. Jiná situace nastává u zpráv z USNETU a konferencí (viz. níže).Zde jsou všechny zprávy uložené ve volně přístupném archívu. Př. Jak píše Dr.Ralf Jacob ve svém e-mailu z 20.1 1999 „Je jen otázkou času, kdy překonáme magickou hranici ...“ Model :Jméno autora.Předmět zprávy (=Subject).[ online ]. Sekundární odpovědnost/příjemce. Datum odeslání (zveřejnění).[datum přístupu]. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Pozn.V tomto modelu jsou vynechány údaje jako místo vydání nebo vydavatel, které se používají pro různé el. systémy. Praktické příklady : POKORNÝ, Pavel.“I-netova knihkupectvi“ [online]. 3 června 1998 13:45 ;[cit. 1999-12-20]. .
47
Jak psát správně diplomovou práci Newsgroups (Usenet) Diskusní skupiny se skládají z jednotlivých příspěvků, které jsou shromažïovány v archívu. Tím odpadá problematika zpřístupnění, jak je tomu u e-mailu.Zde je nezbytně nutné uvést 9. předmět příspěvku (Subject:) 10. datum uveřejnění.
Model :Jméno autora.Subject příspěvku.Datum publikace(zaslání do konference) .<jméno konference>(datum přístupu). Přístup k dokumentu. Pozn.Červeně označené položky jsou povinné. Praktické příklady : DE VIEL, Olivier. Associate Lecturer in Computer Science. 21 Feb. 1995. [cit. 1999-12-22]. NEMEC,Frantisek.Jak na obrazky. 1.ledna 2000. .[cit. 2000-0102].Dostupné z:<[email protected]> Konferenční skupiny Velmi podobné USNETu, se konferenční skupiny liší zasíláním příspěvků na emailové adresy jednotlivých účastníků konference.Je nutné pamatovat především na uvedení archívu konference. Model :Jméno autora.<E-mailová adresa autora>Název příspěvku(Subject).Datum publikace(zaslání do konference) .<jméno archívu (listserv)>(datum přístupu). Pozn. I když jsme zprávu získali z konference, je potřeba uvést také listserv konference (přístup ke zprávě). Praktické příklady : OCELIK, Vaclav.Re: popisy k obrazkum. 9.května 1997.[cit. 1999-11-21] Dostupné přes : <[email protected]>
48
4. 4.7 Tabulky a grafy Tabulky a grafy dávají rychlý a názorný přehled o různých údajích, souvislostech, zvláštnostech a tendencích jevů. Tabulky spolu s grafy jsou významným prostředkem k poznávání ekonomických souvislostí, nebo se vhodně doplňují: tabulky vyjadřují všechny skutečnosti přesně, grafy v určitém zjednodušení, ale vysoce názorně. Tabulka je přehledné uspořádání číselných dat a různých slovních údajů v logický přehled. Tabulku tvoří název tabulky, hlavička, legenda, sloupce a řádky. Název tabulky je stručné a výstižné Přehled prodeje ovoce v měsící květnu označení obsahu tabulky. Hla1999 firmy Fruit, a.s. vička (název sloupců) je místo HLAVIÈKA v tabulce, které vyjadřuje obsah Prodejna 1 Prodejna 2 Prodejna 3 sloupců. Názvy sloupců se píší Jablko 23 24 12 s velkým počátečním písme- Hruška 23 24 25 nem; podnázvy sloupců se píší Pomeranè 21 25 32 malými počatečními písmeny LEGENDA POLÍÈKO tehdy, tvoří-li s názvem jeden celek. Legenda (boční název) označuje obsah řádků. Sloupec obsahuje svislou řadu čísel. Řádka obsahuje vodorovnou řadu čísel. Políčko je průnikem sloupce a řádku, tj. Místo, kam se zapisují jednotlivá čísla. Podle způsobu sestavení rozlišujeme tabulky prosté, skupinové a kombinační. Prostá tabulka obsahuje prosté úhrny dat za všechny jednotky statistického souboru nebo přehled údajů za jednotlivé jednotky souboru. Data se pořádají podle některého formálního hlediska (abecedy, územního členění, organizačního členění apod.) Podrobnější informace jsou uvedeny ve skupinových tabulkách, kde se údaje třídí jednostupňově. Tabulky, ve kterých se provádí třídění podle dvou nebo více třídících znaků, se nazývají kombinační tabulky. Mezi ně se zahrnují především takové přehledy, které umožňují sledovat závislost mezi dvěma či více znaky. Zvláštním typem kombinačních tabulek jsou tabulky korelační (třídění podle dvou nebo více znaků kvantitativních) a tabulky asociační (třídění podle dvou nebo více znaků kvalitativních). Jiným zvláštním případem kombinační tabulky je tabulka šachovnicová, která má v názvech sloupů i řádků stejná hesla. Graf nebo diagram je grafické zobrazení údajů pomocí výkresu (nákresu) s pomocí grafických prostředků jako jsou geometrické prostředky, tj. body v soustavě souřadnic, délky úseček, velikost plochy, objemu těles apod., nebo smluvené prostředky (šrafování, různé barevné odstíny, obrázky aj.) Grafický obraz (bod, čárka apod.) sám o sobě nemůže charakterizovat zobrazovanou skutečnost, a proto ho doplňujeme pomocnými prostředky - popisem grafů, které objasňují obsah grafu jako celku, tak i jeho jednotlivých částí.
49
Jak psát správně diplomovou práci Modul stupnice je délka grafického intervalu (zpravidla v mm), která odpovídá jednotkovému číselnému intervalu; určuje přesnost, s jakou mohou být údaje z grafu čteny. Jeho výpočet obvykle odvozujeme z délky stupnice; modul násobíme požadovaným rozpětím extrémních hodnot. Rovnoměrná stupnice je taková, ve které stejným číselným intervalům odpovídají stejné délky grafického intervalu, např. vzdálenost mezi 9 a 10 je stejná jako mezi 99 a 100 atd. Příkladem rovnoměrné stupnice je milimetrový papír, grafický interval je 1 mm. Polologaritmický (semilogaritmický) milimetrový papír má osu úseček s rovnoměrnou milimetrovou stupnicí, osu souřadnic s logaritmickou stupnicí, tzn. každou hodnotu nevynášíme jako Yi, ale jako log Yi. Logaritmický milimetrový papír má obě souřadné osy s logaritmickou stupnicí. Používají se následující grafy: Sloupkové grafy jsou založené na principu srovnávání délek úseček, které mohou být vůči souřadným osám vodorovné nebo svislé. Délkou úseček je výška sloupku nebo délka pásku, jejichž šířka zůstává stejná. Lze jimi srovnávat změny skladby určitého jevu (časové, prostorové srovnávání atd.), nejsou však vhodné pro současné srovnávání několika různých číselných řad (pouze dvě, při více řadách SLOUPCOVÝ GRAF 90,00 80,00 70,00 automobily
objem
60,00
video-technika
50,00
nábytek
40,00
odìvy
30,00
kosmetika
perky
20,00 10,00 0,00 leden
únor
bøezen
duben
kvìten
èerven
èas
nepřehledné).
Obrázkové grafy se nejčastěji používají pro názornost a jednoduchost ke zpřístupnění určitých hospodářských jevů. Základem srovnání je velikost určitého symbolu (dům, postava, kolejnice apod.)
50
Výsečové grafy jsou nejvhodnější pro srovnání změn skladby. Podobně jako u sloupkových grafů využíváme pro srovnávání změn skladby porovnání ploch obdelníků, můžeme použít ploch kruhových výsečí. Tato srovnání jsou přehlednější a názornější.
4. automobily - výseèový graf leden únor bøezen duben kvìten èerven Celkem pol.
bodový teèkový graf
objem
500,00 400,00
automobily
300,00
video-technika
200,00 100,00
nábytek
0,00 0
5
10
èas Bodový tečkový graf je znázorněním údajů v soustavě souřadnic pomocí bodů. Používá se obvykle ke znázornění dvojrozměrného rozdělení četností. Spojením bodů lze dostat spojnicový graf. Kartogram je diagram, ve kterém šrafováním nebo barvou spojujeme grafické znázornění intenzity určité hospodářské veličiny ve spojením s topografickou mapou. Kartodiagram je spojením grafu a topografické mapy. Například do mapy zakreslujeme výši sloupků (kruhy apod.).
51
Jak psát správně diplomovou práci Spojnicovým grafem se znázorňuje průběh časové řady.
nábytek video-technika
Celkem
èerven
kvìten
bøezen
duben
automobily únor
100% 80% 60% 40% 20% 0%
leden
objem
spojnicový graf
èas
Plošným grafem zobrazujeme určitou skutečnost jako kombinaci (součin) dvou veličin.
ploný 1000,00 800,00 600,00 nábytek video-technika automobily
400,00 200,00 0,00 leden
bøezen
kvìten
Celkem pol.
èas Druhů grafů je však mnohem více, o čemž nás může přesvědčit např. tabulkový procesor Excel. V písemné práci mají všechny druhy grafů, schémat, fotografií, obrázků společné označení obrázek. 52
4. Podívejme se na data interpretovaná v tabulkách a grafech očima doc. ing. Františka Varadzina,CSc. ze skript Metodologie ekonomické vědy [2] „Při získávání dat nejde pouze o mechanickou činnost. Pochopit a zpracovat data znamená porozumět aktivitám, které je způsobují. Jde nejen o záznam forem procesů, ale i o procesy jako takové. Jakákoliv metodologická chyba ve stanovení dat vede k chybám z hlediska procesů, které jsou za nimi ukryty. Důležitost získávání a zpracování dat spočívá i v momentu možnosti vědomí falsifikace. Případů na toto téma poskytují dějiny věd bezpočet. Zpravidla nejčastější metodou získávání dat je čtení. Zde narážíme na dva problémy. První souvisí s vysokým stupněm zastoupení teorií ukrytých v těchto datech. Data jsou tak ovlivněna předem danými pohledy a jsou v tomto smyslu sekundární. Přečtená data nejsou bez dalšího metodologického prozkoumání v přísně vědeckém smyslu původní. Druhý problém je v přístupu čtenáře a charakteru doby ve které je text čten. Není-li čtenář obeznámený s problematikou mohou mu jako důležitá připadat určitá základní fakta a ostatní fakta pouze jako doprovodný jev. Získávání primárních dat v empirických disciplínách vychází ze tří základních momentů: 1. pozorování 2. měření 3. experiment ad 1.) Pozorování je elementární vědeckou metodou, která vede ke generován dat. Jedná se o bezprostřední formu vztahů subjektu, který pozoruje k pozorovanému objektu. Jde buï o pozorování přímé, kdy používáme smyslů, které máme k dispozici, nebo nepřímé, tj. získáváme data prostřednictvím přístrojů a metod konstruovaných k tomu, aby násobila sílu našich smyslů. Pozorování je tedy záměrné účelové užití našich smyslů, kdy aktivně se snažíme z konkrétní totality získat určitá sdělení o ní. ad 2.) Pro charakterizaci dat je měření nezbytnou součástí vytváření představ o pozorovaném objektu. Jde o snahu kvantitativně postihnout objekt a zároveň ho zasadit do jiných kvantitativně určených rozměrů. obecně je umožněno v momentu kdy určitá část reality má vlastnosti, které je umožňují zahrnout do stejné třídy. Může se jednat o vlastnosti prostorové a časové rozprostraněnosti, tepelné vlastnosti, či intenzita určitých veličin (výkon) apod. ad 3.) Pod experimentem lze rozumět, vědomou činnost ve smyslu vyvolávání zmodelovaného reálního procesu za účelem získávání dat k poznání pozorovaného objektu. Jedná se o vytváření vědecké praxe, která ověřuje stávající poznatky za předem daných podmínek. Experiment je tak zvláštní způsob poznávání, kdy v předem připraveném prostředí pozoruji vyvolané jevy.“
53
Formální úprava písemné práce
Má-li člověk opravdovou zálibu ve vědách, první co pocítí, když se jim věnuje, je jejich spojitost, která působí, že se navzájem přitahují, podporují, objasňují, a že jedna se neobejde bez druhé. Rousseau
Cynismus cyniků nespočívá v tom, že říkají, co si myslí, ale v tom, že myslí.
Kapitola 5
5.
Diplomová práce je psána po jedné straně papíru formátu A4 o rozsahu cca 60-65 stran. Řádkování by mělo odpovídat hustotě 1,5 psacím strojem, počet řádků na stránku je stanoven na 45 o průměru 60 písmen na řádek. Jednotlivé listy číslujeme od 1 do n, počínaje částí nazvanou „Úvod“.
5.1 Typy a velikost písma v textovém editoru: 5.1.1 Typy písma Platí zásada nepoužívat více než tři druhy písma v jednom dokumentu. Při správném využití grafických možností písma (změna velikosti, tučně, kurzíva, tučná kurzíva apod.) písma lze vystačit s písmem jednoho typu. Doporučuje se používat tzv. patkové písmo (Roman, Palatino, Times, Garamond), nejčastěji užívaným typem písma je Times New Roman CE. Užití bezpatkového písma v textu (obvykle Arial CE), popř. neproporcionálního písma (např. Courier CE) nebývá příliš obvyklé, ani vhodné. Naopak použití písma Arial je doporučováno v tabulkách.
5.1.2 Velikost písma v textovém editoru V základním textu se doporučuje používat písma o velikosti 10 –12 bodů. Nadpisy kapitol bývají o velikosti 20 nebo 24 bodů, nadpisy podkapitol o velikosti 14 nebo 16 bodů. Poznámky pod čarou bývají o velikosti 8 bodů.
5.2 Členění textu Text písemné práce se člení do kapitol, podkapitol, odstavců. Název kapitoly by měl být na nové stránce. Části práce se zpravidla označují arabskými číslicemi, přičemž se začíná od jedničky. Lze použít i kombinace římských a arabských číslic, velkých a malých písmen. V současné době se dává přednost desetinnému třídění. Nadpisy kapitol se píší bez odstavce, tj. od levé části svislice textového bloku. Mezi čísla označující různé stupně členění textu se klade tečka. Za číslo posledního stupně se tečka neklade (př.: 3.2.1) a za nadpisem či názvem kapitoly se tečka píše.
5.3 Psaní zkratek a titulů: V písemném projevu dochází často ke zkracování slov. K přehlednosti celé práce doporučuji zařadit (za obsah nebo na konec práce) seznam všech použitých zkratek. Jsou zkratky obecně známě, ale též zkratky,které jsou známy a užívány jen v okruhu odborníků (např. zkratka ČKT – český kapitálový trh). K základním zkratkám patří zkratky ustálených slovních spojení. Tyto zkratky se píší dohromady a píše se za nimi tečka (atd., apod., aj., tj., např., popř., tzv.). Tečka za zkratkou se nepíše v případech: a) jedná-li se o zkratku vytvořenou z prvního a posledního písmene, např.: fa – firma (skloňuje se fy, fou, fě). Výjimkou je akademický titul Dr. – doktor;
57
Jak psát správně diplomovou práci b) mezinárodní soustavy jednotek SI; c) vzniká-li zkratka z více než dvou slov (včetně slov složených) a píše-li se velkými písmeny, např. HVP,a.s. / Hasičská vzájemná pojišovna, a.s./ Se základními zkratkami a latinskými výrazy nás seznamuje příloha č. 1
5.4 Závěrečné činnosti První variantu práce předkládá diplomant k posouzení vedoucímu práce a po zpracování jeho připomínek píšete konečnou variantu. Zpracovaná diplomová práce se odevzdává měsíc před termínem obhajoby ve 3 exemplářích (svázaných a podepsaných) pověřenému pracovníkovi katedry. 1 výtisk je pro vedoucího diplomové práce, druhý se předá oponentovi, který jej spolu s oponentským posudkem zasílá zpět katedře (následně je uložen v knihovně katedry), třetí výtisk - originální je určen komisi SZZ (následně je archivován v knihovně školy) a musí být knihařsky svázán.
58
Hodnocení diplomové práce
Pro člověka není příliš důležité osvojit si fakta. Kvůli tomu nemusí navštěvovat univerzitu. Může se je naučit z knih. Smysl vzdělání na liberální fakultě humanitních věd nespočívá v osvojení si mnohých fakt, ale v tom, jak mysl naučit přijít na něco, co se z učebnic nedá naučit. A. Einstein 1921
Nadaný člověk se učí tři roky, hlupákovi stačí ráno. /vietnamské přísloví/
Kapitola 6
6.
Cílem hodnocení diplomové práce od vedoucího a oponenta je zhodnocení práce zejména pokud jde o posouzení: • významu, • původnosti, • aktuálnosti zvoleného tématu, • přínosu zpracovatele.
Poté se hodnotitel vyjadřuje k tomu, zda diplomová práce splňuje zadané téma a cíl, který byl stanoven (jestliže není tato podmínka splněna nelze práci považovat za vyhovující).
Další část posudku hodnotí: • strukturu práce, • vnitřní provázanost, • logiku postupu, • rozsah i kvalitu práce s literaturou.
Základem hodnocení je: • úroveň odborného jazyka, • originalita a kvalita výkladu, • tvůrčí přístup ke zpracování zvoleného tématu, • její využitelnost v praxi či pedagogickém procesu.
Nedílnou součástí hodnocení je posouzení formální úpravy práce, vhodnost použití grafických prostředků, odpovídající uvádění citací, popis tabulek,grafů a schémat.
Práce je klasifikována podle stupnice: • Výborně • Velmi dobře • Dobře • Nevyhověl.
Oponentský posudek zpracovává příslušný odborník ze školy či praxe a diplomat se s ním může seznámit.
Na katedře je 7 dní před konáním státní závěrečné zkoušky oznámen termín,místo a přibližný čas obhajoby diplomové práce. Obhajoby se účastní vedoucí práce a mohou se též účastnit i oponenti. 61
Obhajoba diplomové práce
Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako není těstem mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené. T.G. Masaryk
Uvidět je lepší než uslyšet, poznat je lepší než uvidět, udělat je lepší než poznat . /čínské přísloví/
Kapitola 7
7.
7.1 Postup obhajoby Diplomová práce jak jsem si řekli je elaborát, v němž posluchač zpracovává problém či látku vycházející ze jeho studijního oboru Zpracování a obhájení diplomové (abslovenstké) práce nezbytným předpokladem k získání vysokoškolského diplomu (absolutoria na VOŠ). Práce se předkládá komisi pro obhajoby, která vyslechne hodnocení vedoucího práce (tedy profesora, který práci zadával a sledoval průběh jejího zpracování) a oponenta či oponentů, kteří vznášejí na adresu uchazeče rovněž případné námitky. Obhajoba se koná v rámci státní závěrečné zkoušky před komisí pro obhajobu diplomových prací. V úvodním vystoupení má diplomant vysvětlit cíl své práce, metodu zpracování, hlavní teze, argumenty a závěry ke kterým dospěl ( cca 5-10 minut ). V diskusi k práci by měl obhajovatel odpovědět na dotazy vznesené v oponentském posudku a dále na dotazy členů komise. Celkové zhodnocení práce provede komise jednak na základě návrhu vedoucího práce a oponenta a posouzením schopností, které kandidát prokáže při obhajobě názorů, jež v práci předkládá. Komise zhodnotí výkon studenta před komisí, hodnocení vedoucího diplomové práce a oponenta a a. udělí známku výborně-velmi dobře – dobře, b. ve výjimečném případě rozhodne, že diplomant svou práci neobhájil a doporučí její dopracování a předložení v pozdějším termínu.
7.2 Prezentace diplomové práce (psychologické aspekty) – podle Karla Kriegra Přípravě diplomové práce a její obhajobě je třeba věnovat přiměřenou pozornost, obdobně jak je tomu např. u studenta, který se v průběhu studia věnuje přiměřeně studiu, své přítelkyni, zaměstnání a koníčkům. Stejně vhodné je, když je tomu tak i s diplomovou prací. Statisticky řečeno „průměrné práce“ jsou z hlediska uplatnění prezentačních dovedností nejvhodnější. Práce na obou koncích Gaussovy křivky – vynikající i zcela neuspokojivé se k cíli – úspěšné obhajobě - nehodí. Perfektní prezentace vynikající práce může vyznít křečovitě, snaha o dobrou prezentaci práce špatné může vyznít jako urážka pedagogického sboru. Naopak práce „střední“ může díky dobré prezentaci zazářit, anebo být špatnou prezentací potopena. Stojí proto za to, věnovat trochu času tomuto skromnému umění. Jak už z latinského původu termínu prezentace plyne, jde o to, aby práce a její autor vstoupili do vědomí komise a setrvali tam jako nositelé něčeho pozitivního – většina obhajob je sice dramatem pro studenta, ale učitelé na běžnou práci nutně rychle a nikoli ve zlém – zapomenou. 65
Jak psát správně diplomovou práci Než přistoupíme k detailům je dobré si uvědomit, že jde o rituál (a respektování jeho pravidel, jako u každého rituálu zvyšuje šanci na úspěch), situace obhajoby není symetrická (přestože cílem je vědecká diskuse, postavení účastníků není „rovné“ a diplomant je „sám“ proti skupině), nic není předem jisté, lze zlepšit i zkazit výsledek vlastní dlouhodobé práce. Rozfázujme „kreslený film“ obhajoby do jednotlivých snímků (předpokládáme, že DP má všechny náležitosti – smysluplné téma, teoretickou a empirickou část, závěry, literaturu, vazbu, že je věcně správná, v požadované úpravě atd.)
7.2.1 Příprava Včas předem přečíst posudky oponentů, pokud nelze získat kopie, vypsat si alespoň hlavní připomínky, připravit si argumentaci, zvolit pořadí odpovědí, predikovat případné doplňující otázky, lehce hodit na papír.
7.2.2 Příchod: Býti umyt, oholen a střízliv je samozřejmostí. Oděv společenský, vlas a vous upraven. Den předem dostatečný spánek, žádné povzbuzovací prostředky (fáze útlumu se zákonitě dostaví v nejméně vhodný okamžik) Vstupu do místnosti komise předchází kratší relaxační cvičení (cosi si o tomto tématu přečíst není rozhodně ztrátou času, např. Schultzův autogenní tréning,, Jacobsonova progresivní relaxace, Machačův relaxačně-aktivační zásah apod.) Umím-li nějakou metodu, mohu ji cvičit i tak, že si toho nikdo z okolí ani nevšimne. Zřetelný pozdrav (ne řev, ne sípění) je na nás, pohledem obkroužíme všechny přítomné. Zpravidla předseda komise nám nabídne židli. Usedneme ne zbědovaně na krajíček, ani se neshoupneme do ležérního záklonu. Dámy pochopitelně kolena u sebe,delší nohy lehce koketně šikmo stranou. Osobní věci pokud možno v jedné tašce (zákonitě nám vše začne padat z rukou.) Předem připravený blok, nebo alespoň čistý papír (tužka/propiska připravena) na poznámky položíme na stůl a vypadáme soustředěně. Dámy si mohou dovolit náznak vstřícného úsměvu. (Proboha jenom ne s otevřenými ústy, jak je zvykem na obálkách módních žurnálů)
7.2.3 Zahájení: Zpravidla předseda pronese několik vět na uvítanou, představí případně neznámé členy komise (např. přísedící z jiné VŠ), formálně zahájí obhajobu a vyzve nás, abychom stručně informovali komisi o tématu a hlavních výsledcích.
66
7. 7.2.4 Uvedení tématu DP Pozor: zatím nic neobhajujeme! Jde o to uvést členy komise do obrazu: To a to téma, ten a ten postup, ty a ty výsledky , max. 5 min. (3 min ,které považujeme za optimum jsou v podstatě 1 strana A4 strojového textu) V každém bodě si uvědomuji, že hovořím s profesionály a že jejich čas je vzácný. Neopakuji tedy učebnicové banality, ale spíše upozorňuji co by mohlo být zajímavé. Vhodný postup je od obecného ke zvláštnímu, nikoli naopak – riskujeme, že budeme přerušeni. A nedostaneme se k podstatě věci.
7.2.5 Stanoviska oponentů Oponenti zpravidla své posudky nečtou, ale stručně upozorní na věci závažné. Čten má být posudek oponenta, který je nepřítomen. Sledujeme proto pozorně: posudky známe předem, ale ne všechny námitky oponent uvede. Nevlamujeme se proto do otevřených dveří a nebudeme obhajovat to, co nebylo napadeno: naše příprava tedy nesmí být strnulá - nazpamě naučená, ale reagovat na vzniklou situaci. a) vedoucí práce: hodnotí tak trochu sám sebe, ale pokud jsme s ním během zpracování diplomky nespolupracovali, počítejme s tím, že nebude nakloněn kompromisům, ba naopak, bude pochopitelně tvrdší. b) oponent: má mnoho stupňů volnosti, může a má být objektivní, ale je jenom člověk – nesaháme proto hned po revolveru. Celkově: nasloucháme pečlivě, tu a tam si poznamenáme něco, hledíme na mluvčího, tělo mírně k němu nakloněno: podstatné není jen to, co je (případně není) řečeno, ale jak je to řečeno: sledujeme tón hlasu, projevené emoce (koho se podařilo naštvat), gestiku, mimiku…účelem je nikoli dovědět se, co je v posudku, (vždy jsme ho četli!) ale co považuje oponent za důležité, až klíčové. Někteří, kteří se rádi poslouchají, uvedou nevědomky i to, jak vypadá podle nich ideální odpověï. Další důvod pro pečlivé naslouchání. Pochopme, že i kdyby obhajoval Einstein – musí mu býti něco vytknuto – nejde jen o to, že Vaše práce je pochopitelně rovněž geniální, ale o to, že jste – raději znovu opakuji -právě přítomni rituálu, něčemu, co má svá pravidla a jejich respektování zvyšuje pravděpodobnost na přežití.
7.2.6 Diskuse - vlastní obhajoba Nejsme před soudem. Nebojujeme o holý život. Věřme, že oponenti nám dali něco svého času, který pro ně má dosti vysokou cenu. Jinými slovy – vnímejme to pozitivně, i když se nám to nelíbí. Výraz ukřivděného dítěte není dobrým začátkem. Tedy: 1) Poděkujeme oběma oponentům za připomínky. Vyjádříme s nimi v obecné rovině souhlas, můžeme je jednou větou rekapitulovat (hle: víme o co jde, myslíme 67
Jak psát správně diplomovou práci systémově). a) V detailech spíše vysvětlujeme vlastní úhel pohledu, tak 70 : 30 uznáváme námitky (jsme stále ještě studenty), doplňujeme střídmými gesty, tu zavrtíme nad sebou hlavou, tu provinilý úsměv. b) U vážných, až klíčových námitek, které by mohly ohrozit výsledek musíme střet převést na diskusi: ano, to je velmi důležitá připomínka,…XY říká, že, (citujeme, případně s mírným zkreslením renomovaného autora (y))…převedeme to, co jsme zvorali na komparaci názorů nepochybných autorit k nimž uctivě vzhlížíme , citovat zde ranné práce oponenta neuškodí. Při troše šikovnosti se komise chytí a vyřídí uvedené autory sama. Zbude jí dobrý pocit, že jste na její straně. Co chcete víc. 2) Pozornost věnujeme své vlastní nonverbální komunikaci: nese cca 80% informace: tomu, kdo hovoří hledíme do očí, ale ne neustále (= náznak agrese), ale asi tak 80% času. Nenápadně, s mírným zpožděním kopírujeme jeho pohyby, náklon těla apod. – vysíláme tím pro něj podvědomý signál vzájemné shody, posilujeme tak vnímání naší výpovědi jako validní. 3) Nepovažujeme se , a to ani při naší vlastní obhajobě za střed světa. Pokud nám členové komise nevěnují plnou pozornost, tu a tam mezi sebou hovoří o něčem jiném, pijí kávu, probírají jiné materiiály nebo dokonce telefonují a odbíhají, není to vhodné, ale promiňme jim to. Zpravidla se nejedná o úmysl, snahu nás stresovat apod.- svou roli může po celodenním sezení sehrát únava / někdy to není první ani polsední den u státních a přijímacích zkoušek/ a na rozdíl od studenta to pro ně není tak významná životní událost. 4) Po skončení diskuse jsme vyzváni, abychom na chvíli komisi opustili, že tato se poradí. Balíky svých věcí nevláčíme na chodbu, komise nám nic neukradne. Nesnažíme se naslouchat za dveřmi (stejně bychom nic nového a zásadního o sobě ani členech komise nezjistili). Dlouhé jednání nemusí vždy znamenat složité hodnocení našeho výkonu – práce v komisi je mnohdy vzácným setkáním lidí, kteří na sebe jindy nemají čas. 5) Znovu jsme pozváni dovnitř, komise povstane a předseda nám slavnostním hlasem sdělí výsledek. Případný neúspěch neseme statečně. Učitelé jistě nejsou sadisté a většinou hledají všechny možnosti jak nám pomoci, což bohužel někdy nejde. Ovšem slzy naštvou snad každého. Naopak úspěch není důvodem k huronskému řevu (rezervujme si jej na večer ). Podáme si ruce , poděkujeme a jsme kolegové. Škoda, že už je konec? Neuškodí věnovat vedoucímu DP svázaný výtisk práce a připravit si její kopie pro budoucího zaměstnavatele.
68
Vědecké metody používané při zpracování diplomových prací Nicota je jednou z nejpodivnějších věcí na světě. Nicota sídlí v čase, rozprostírá své údy do minulosti i do budoucnosti a zabírá jimi všechny události minulé i budoucí, přírodní i zvířecí, ale neovládá nic z nedělitelné přítomnosti. Nezasahuje podstatu žádné věci. Nic nemá střed a jeho hranicemi je nic. Nic a prázdno je prý jedna a táž věc se dvěma jmény, jmény, která se vyslovují, ale ve skutečnosti neexistují. Na to jsem odpověděl : Když si představíme prázdno, musíme si představit i místo, které je obklopuje, jenže nic nezaujímá žádné místo, z toho plyne, že nic a prázdno si nejsou podobné, protože prázdno je do nekonečna dělitelné, ale nic dělit nelze, protože co není, nemůže být ještě menší, a kdybychom předpokládali jeho část, tato část by se rovnala celku a celek jeho části. Leonardo da Vinci
Kapitola 8
8.
Člověk již od pradávna toužil poznat podstatu jevů,které si neuměl vysvětlit (hrom, blesk, pečení, činění kůží atp.). Nevíme jestli je to pouze Homo sapiens či jiný příslušník živočišné říše, ale je pravdou, že člověk vždy hledal odpovědi na otázky, které před něj stavělo jsoucno. „Vědecké poznání chápeme jako zvláštní lidskou činnost, která je založena na zjišování a utřídění faktů, ověřování poznatků experimenty, zkušeností a také úsilím o exaktnost, logičnost a systematičnost. Vědu je tedy možno popsat jako systém výpovědí o jevech a procesech, který se mění s časem a v závislosti na podmínkách a dočasnosti našich tvrzení … Základ teoretické činnosti ve vědě je výstavba a zdůvodňování teorií, v prvním momentu tímto rozumíme veškeré formy spojené s abstrahováním, zobecňováním, vytváření hypotéz a jejich prověřováním. Aby došlo k formování vědecké teorie musí být také prozkoumána tvorba a využívání různých forem abstraktního myšlení jako jsou např. pojmy, kategorie, úsudky apod.“ Doc Ing. Fr. Varadzin,CSc. [2] Poznatky získané pomocí vědeckých metod jsou však vždy poplatné době ve které byly získány – tedy úrovní použítých prostředků poznání (srovnej klasický a elektronický mikroskop) dále i společenským klimatem (srovnej tezi o Zemi jako středu vesmíru a dnešní všeobecně příjímané názory na vesmír, za které se ve středověku upalovalo) a osobním rozvojem jednotlivce (srovnej množství dostupných informací pro alchymisty a dnešní přístup k infromacím po internetu). Používání dále uváděních ekonomických metod poznání je podmínkou sin qua non – nezbytnou k tomu, abychom se MY dobírali k cíli po stejných kamenech poznání jako Druzí. Tento předpoklad nezaručuje úspěch, ale zaručuje porovnatelnost výzkumů a závěrů různých vědeckých osobností, škol a přístupů. Pokud bychom chtěli používat jiné metody, museli bychom je nejdříve popsat a umožnit tak ostatním badatelům, aby z jejich zorného úhlu posuzovali naše fakta, jejich hodnocení a závěry, ke kterým jsme došli. Současné vědecké metody poznání jsou však výsledkem aktivit tisíců a milionů těch,kteří šli na cestě poznání před námi a pravděpodobnost, že čtenář těchto skript metodologii vědeckého poznání (tzn. „vědu o vědě“) obohatí je velice malá. Nicméně pokud se tak stane bude to potěšením nejen pro mne, ale i celou vědeckou obec. Je však pravdou, že se dle mého názoru nacházíme v období Renesance věku infromací, nebo-li, že opět nastává (tak jako již několikrát v dějinách lidstva) potřeba z jednotlivých naprosto specifických a do maximální hloubky poznání jdoucích vědeckých poznatků začít opět vytvářet syntetickými přístupy nová spojení, vazby. A toto je živná půda pro vytváření nových filosofických směrů, nových metod poznání, nových přístupů člověka – individua k jsoucnu prostřednictvím znalosti minula, poznání dneška a představám o budoucnu.
71
Jak psát správně diplomovou práci Pro inspiraci opět seznejme inspirující názory Umerta Eco [1], který v části II.6 (str. 48 a násl.) sděluje „Má mít práce charakter „vědecký“ nebo „aktuálně politický? „Kdy je práce „vědecká?“ 1. Předmětem výzkumu je poznatelný či identifikovatelný předmět, jenž musí být označován a definován tak, aby byl poznatelným a identifikovatelným rovněž pro ostatní. Slovo „předmět“ zde nemusí být nutně chápáno ve fyzickém a hmotném významu. Také „druhá odmocnina“ je předmětem, i když ji dosud nikdo neviděl. 2. Výzkum se musí dopracovat k tomu, aby o předmětu našeho zájmu sdělil věci, které ještě řečeny nebyly, anebo aby se podíval novým pohled na věci, které již řečeny byly. Spisek, by matematicky přesný a správný, který by pouze tradičním způsobem prokázal platnost Pythagorovy věty, by přirozeně nebyl vědeckou prací, protože by nepřidal nic k tomu, co se všeobecně ví. Nanejvýš by se mohl stát dobrou prací popularizující a naučnou, podobně jako návod na zhotovení boudy pro psa ze dřeva a za použití hřebíků, kladiva, hoblíku a pily. 5. Výzkum musí poskytnout předpoklady pro potvrzení nebo vyvrácení předpokladů, z nichž vychází: jinak řečeno nesmí znemožnit to, aby kdokoliv jiný mohl v uvedeném bádání pokračovat. Na vědeckých postupech je krásné to, že nikdy neznamenají ztrátu času pro ostatní: i když pracuji ve stopách někoho jiného a přijdu na to, že jeho vědeckou teorii je třeba odmítnout, dělám něco užitečného v návaznosti na počátečním výzkumném záměru v daném směru. Přiměje-li vzápětí moje teze někoho k tomu, aby provedl další, třeba i opačně zaměřené pokusy, zacílené na šíření informací mezi dělníky, dosáhl jsem něčeho užitečného a pozitivního, i když se mezitím ukázalo, že moje stanoviska byla naivní.“
8.1 Metoda komparace (srovnávání) Srovnávání jevů je nejjednodušší metoda, která nám umožňuje poznat, v čem se zkoumaný jev liší od jiných, nebo v čem se shoduje. Srovnání (komparace) nám umožňuje stanovit shody a rozdíly předmětů a jevů. Srovnání nelze považovat za vědecké vysvětlení jevů, ani za vědecký důkaz.
8.2 Metoda abstrakce Abstrakce je důležitý prostředek našeho myšlení, který umožňuje abstrahováním vyčlenit z celistvé, spojené a nerozlišené reality některou její část, vlastnost, vztah, proces apod. Tento postup nám umožňuje zkoumat určité stránky reality, a tak poznat jejich vlastnosti. Abstrahování nám umožňuje proniknout do jevu, vyčlenit jeho podstatné vlastnosti a oddělit nepodstatné vlastnosti. Je to metoda, která nám pomáhá při utváření vědeckých pojmů, kategorií a při formulaci vědeckých zákonů. Výsledkem abstrahování jsou pojmy a kategorie jako zobrazení vyabstrahovaných jevů, předmětů, vlastností, vztahů, procesů apod. 72
Abstrakce je východiskem pro srovnání, zobecnění apod.
8. 8.3 Metoda indukce (postup od zvláštního k obecnému) Indukce je myšlenkový nástroj, který umožňuje v procesu indukování postupovat od jedinečných jevů k obecným poznatkům. Indukce je úplná, jestliže postup k obecnému poznatku byl odvozen ze všech jevů dané množiny (souborů, celků), prozkoumáním každého jedinečného jevu. Taková indukce je uplatnitelná pouze v případě, že celek má konečný přehledný a poznaný počet prvků. Většinou se však při indukci postupuje k poznatkům vyvozeným nikoli ze všech jevů celku, ale pouze z části těchto celků; pak mluvíme o neúplné indukci. Závěry z neúplné indukce neplynou jednoznačně, ale pouze pravděpodobně. Postup indukce je vždy spojen s dedukcí.
8.4 Metoda dedukce (postup od obecného ke zvláštnímu) Dedukce neboli odvození je myšlenkový proces, ve kterém za určitých předpokladů logicky vyvozujeme závěr. Od určitých výroků, které jsou považovány za pravdivé, deduktivní posuzování logicky vyvodí pravdivý závěr. Dedukce spočívá v tom, že vyvozuje z obecného jednotlivé. Je opakem indukce. Indukce a dedukce spolu úzce souvisí. Indukcí dospíváme na základě zkoumání jednotlivých jevů praxe k teoretickým zobecněním, naopak teoretické závěry si dedukcí ověřujeme v praxi.
8.5 Metoda analýzy (= rozkládání) Při poznání vycházíme z nerozlišené celistvosti jevů, kde pomocí analýzy myšlenkově rozčleníme skutečnost na její jednotlivé části, elementy, vlastnosti, relace a procesy. Tento postup nám umožňuje poznat jednotlivé stránky zkoumaného jevu. Hlubší poznání dílčích částí umožní lépe poznat jev jako celek. Analýza předpokládá, že v každém jevu je určitý systém (tj. množina prvků ve vzájemných vztazích, tvořící určitý celek) a platí určité zákonitosti. Cílem analýzy je pak tento systém, tj. jeho jednotlivé rozhodovací prvky a jejich vzájemné vazby, poznat a odhalit zákonitosti fungování (chování) systému. Neodmyslitelnou součástí analýzy je kritika. Kritika pomáhá rozhodnout, odpovídají-li údaje z literatury skutečnosti. Kriticky zkoumáme původnost a pravost pramene, jeho obsahovou neporušenost. Pramen je vše, z čeho lze čerpat poznatky, pramenem je každý dokument, který vzešel ze soudobého nebo minulého dění. Literatura je již zpracování pramenů, podává výsledek bádání, založený na použití pramenného materiálu. Analýza umožňuje poznat stránky tohoto jevu, tím však poznání jevu nemůže být považováno za vyčerpané, protože vědecké poznání musí odhalit i vlastnosti celistvého jevu. Analýza sama o sobě ovšem nestačí k řešení určitého problému. K tomu je nutno poznávat vztahy mezi jednotlivými částmi, vlastnostmi a stránkami věci. Musíme objevovat vnitřní souvislosti předmětu, jeho fungování, dynamiku, a tím i celkovou povahu jevu. To nám umožňuje syntéza. 73
Jak psát správně diplomovou práci Při zpracování poznatků a faktů získaných výzkumem je možno použít různých analytických metod: • klasifikační analýzy (klasifikací buï řadíme dílčí jevy do skupin (tříd), nebo třídíme soubor do dílčích skupin); • vztahové analýzy (zkoumá závislosti mezi jevy) • kauzální analýzy (zkoumá příčiny jevů) • systémové analýzy (zkoumá složitější systémy s cílem je pochopit, vysvětlit; jevy nezkoumá jako izolované veličiny, ale snaží se postihnout jejich chování v systému, aniž by se celek při tom rozpadl na jednotlivé části)
8.6 Metoda syntézy (= skládání) Syntéza je myšlenkový postup, ve kterém na základě určitého, vědecky stanoveného kritéria vytváříme celistvou představu zkoumaných jevů. Syntéza je myšlenkové sjednocení (spojení) jednotlivých částí v celek. Syntéza nám tak umožňuje odhalit vnitřní zákonitosti fungování a vývoje jevu; strukturu, vzájemné procesy a vztahy, a tím i celkovou povahu jevu. Syntéza nemůže být prostá skladba části, ale vědecké poznání celku. Analýza a syntéza tvoří nedílnou jednotu: oba postupy se prolínají a doplňují: hovoříme proto o analyticko-syntetických poznávacích postupech.
8.7 Metoda generalizace (zobecnění) Je to myšlenkový proces, ve které přecházíme od jedinečného, zvláštního k obecnému, od méně obecného k obecnějšímu. Má-li toto zobecnění být pravdivé, musí přechod od jedinečného k obecnému korespondovat se skutečností. Vědecké zobecnění vyžaduje generalizaci vlastností podstatných, zákonitých, platných pro obecné.
8.8 Metoda modelování Vzhledem ke složitosti zkoumaných jevů a procesů musí být naše myšlení schopno pomocí abstrakce zjednodušit v procesu poznání zkoumanou skutečnost, aby mohlo lépe objasnit některé její vlastnosti, vztahy a procesy. Myšlení si proto vytváří určité ideální předpoklady. Takovému postupu říkáme idealizace. Za určitých okolností si myšlení může konstruovat takové ideální předpoklady, a pak mluvíme o modelování. Modelování umožňuje provádět myšlenkové experimenty.
8.9 Metoda analogie (= hledání obdoby) Analogie je taková myšlenková operace, při které na základě znalosti vlastností, relací a procesů jednoho jevu a na základě podobnosti jiného jevu s tímto jevem usuzujeme o vlastnostech zkoumaného jevu. Je to tedy pravděpodobný úsudek 74
8. o shodě i jiných vlastností než těch, které byly zjištěny na základě skutečné shody. Analogie umožňuje pochopit to, co není známo, pomocí známého, ale toto nemůže být považováno za vědecky dokázané, ale pouze za hypotézu, za pravděpodobné. Kromě výše uvedených metod se v diplomových pracích používají specifické metody, kterých je celá řada. Student se s nimi setkává v průběhu studia v různých předmětech. Jedná se např. o matematicko-statistické metody (indexní analýza, regresní a korelační analýza, analýza časových řad apod.). Velmi často se používají metody pozorování (v modifikované podobě metoda momentkového pozorování), metoda měření, metoda CPM, metoda dotazování apod.
8.10 Definice některých pojmů Definice - určení významu nějakého výrazu nebo pojmu - vymezení pojmu - určení pojmu vyjádřením jeho obsahových znaků Pojem - elementární forma odrazu skutečností v myšlení - myšlenka zobecňující předměty určité třídy podle některého znaku - pomocí pojmů zejména vědeckých poznáváme podstatu jevů - pojem určujeme prostřednictvím definice v rámci příslušné teorie Kategorie - skupina, třída, druh - základní pojmy, které odrážejí nejvšednější a nejpodstatnější vtahy předmětů a jevů, objektivní skutečnosti (hmota, čas, prostor, příčina apod.) Problém - úkol, který má být vyřešen - sporná, snad nerozhodnutá otázka - vědecká otázka, která dosud nebyla vyřešena - vědomí o nedostatečnosti našeho vědění pro řešení určité úlohy - signalizuje nutnost rozšířit poznání (v užším pojetí) se obvykle chápe jako odchylka od žádoucího stavu, vyžadující řešení, které hledáme. Problém vzniká buï nežádoucí změnou dosavadního vyhovujícího stavu, nebo změnou cílů. Znaky problému jsou tedy nežádoucí stav, nutnost řešení a neznalost řešení. Z charakteristiky problému jako rozporu mezi daným stavem a cílem vyplývá, že k základním východiskům řešení problému je potřeba stanovit cíle, které vedou k řešení problému. Hypotéza - domněnka, předpoklad - domněnka, která slouží za pomocný důkazný prostředek zatím nedokazatelného vědeckého poznatku - pravděpodobný výklad jevů, o jejichž správnosti se zatím nelze vědeckými prostředky přesvědčit 75
Jak psát správně diplomovou práci - předpoklad, který je třeba prověřit, aby se mohl sát nezvratnou vědeckou teorií - předpoklad, v němž na základě jistých faktů dochází k závěru o existenci, souvislosti nebo příčin jevu, avšak tento závěr nelze pokládat za zcela prokazatelný Sylabus - přehled, výtah z obsáhlejšího díla nebo přednášky - stručný výtah, heslovitý přehled myšlenkového postupu (přednášky) Kolokvium - rozmluva, rozhovor - dílčí vysokoškolská zkouška obyčejně z látky přednesené v jednom přednáškovém kurzu - vědecká rozprava, obvykle jednooborová, organizovaná na široké, příp. mezinárodním základě Seminář - na VŠ zařízení pro přímou vědeckou výchovu ve formě zvláštních cvičení učitele se studenty - v kurzech beseda o předneseném tématu s dotazy posluchačů k hlubšímu poznání přednesené látky zvláště z hlediska praxe - cvičení doplňující univerzitní přednášky - kurz, školení - v katolické církvi výchovný ústav pro kněze Konference - porada, schůze, shromáždění - zvláštní shromáždění delegátů větší organizace - sjezd, přednáška Závěrem této části práce se podívejme se opět do skript Doc. Varadzina [2], kde v části Vývoj filosofického a ekonomického myšlení nalézáme tato moudrá slova: „ Každá vědní disciplína má svou historii, která předurčuje její soudobou podobu. Chceme-li ji pochopit v celém rozsahu, nebýt úzce omezeni pouze jedním pojetím, pochopit argumenty osob, jejichž pojetí nám připadá nepochopitelné, musíme se věnovat studiu dějin vědní disciplíny. Jedině takto dojdeme k ucelenému poznání. Již první hlubší pohled na dějiny ekonomických teorií nám ukazuje, že stanovit ekonomickou disciplínu vůbec je značný problém. Ekonomická teorie existuje v celé řadě variant, tříští se do směrů a škol. Vyrůstají z atmosféry určité doby, jsou determinovány určitým stupněm poznání, použitými metodami bádání, potřebami doby, životním stylem kultury, její formou vztahu ke světu věcí i charakterem vzájemných vztahů mezi lidmi. Studium dějin ekonomických teorií nevyhnutelně znamená více než zvládnutí jednotlivých pouček, argumentů i protiargumentů, tj. imanentní vývoj teorie jako takové, znamená i pochopení skutečnosti, z nichž se tyto argumenty i protiargumenty rodily. Jedině uvedený způsob nám umožňuje vyhnout se planému teoretizování.“
76
Myslím, že tento citát je takovou zdařilou tečkou za tímto krátkým exkurzem do vědeckých metod poznání a pokud čtenáře vyprokoval k dalšímu studiu této nelehce uchopitelné, nicméně velice krásné části vědeckého zkoumání přeji mu mnoho úspěch při studiu dalších pramenů.
Příloha č.
1
Seznam zkratek a latinských výrazů (viz. literatura [3, 4, 5]) A a., A.D., (anno Domini, Anno Domini) – léta Páně (našeho letopočtu) a. a. (ad acta) – ke spisům (připojit, odložit jako vyřízené, bepředmětné) a. c. (anni curentis) – v běžném (tj. v tomto) roce adj (adjective) – přídavné jméno adv (adverb) - příslovce a. Ch. n. (ante Christum natum) – před naším letopočtem a d. (a data) – ode dne, počátek platnosti rozhodnutí a. f. (anni futuri) – v přístím roce a. i. (ad interim) – předběžně, mezitím, zatím aj. – a jiné a.m. (ante meridiem) před polednem a. p. (anti pacteriti) – v minulém roce ap., apod. (etc.) – a podobně (ý) Art. (Articulus) – odstavec, oddíl, článek atd. (etc.) – a tak dále atp. – a tomu podobný a v. (a vista) – při spatření, při předložení (směnky) B BrE (British English) – britská angličtina b.m. (beatae memoriae) – blahé paměti (brevi manu) – krátkou rukou, krátkou cestou, krátce C ca. (circa) – asi, přibližně c. a. (cum annexis) – s přílohami, doklady cf., cfr., conf. (confer) – srovnej (poznámku v literatuře, odkaz) Co. (company) – společnost conj (conjunction) – předložka c.p. (ceteribus paribus) – za jinak shodných podmínek c.l. (cum laude) – s pochvalou nejvyšší c.t. (cum tempore) – s časem / s akademickou čvrthodinou po stanoveném čase/ coll. (Collatis) – zkontrolováno D d. (deleatur) – budiž vynecháno, škrtnuto Dra – doktoranda Dr.Phil., PhDr. (Doctor philosophia) – doktor filosofie d.d.d. (dat,dicat,dedicat) – dává, věnuje, zasvěcuje d. d. (de dato) – ode dne (vystavení dokladu) Deb. (debet) – dluží, má dáti, je zavázán Dr. (doctor) – doktor JUDr. (doctor utriusque iuris) – doktor obojího práva (civilního i kanonického) MUDr. (medicinae universae doctor) – doktor všeobecného lékařství MVDr. (doctor medicinae veterinariae) – doktor zvěrolékařství RNDr. (doctor rerum naturalium) – doktor přírodních věd RSDr. (doctor rerum socialium) – doktor společenských věd DrSc. (doctor scientairum) – doktor věd THDr. (doctor teologiae) – doktor bohosloví PhDr. (doctor philosophiae) – doktor filozofie dř. – dříve, dřívější
77
Jak psát správně diplomovou práci E e. g. (exempli gratia) – například, jako příklad, pro příklad etc. (et cetera) – a tak dále (atd.) ed. (edidit) – vydal knihu, druhé vydání knihy ed.pr. (edition princeps) – první vydání /knihy/ Em. (emeritus) – vysloužilý / v důchodu žijící vysokoškolský učitel, hodnostář atpl F fec. (fecit) – vyhotovil, zhotovil, udělal F0r0 (folio recto) – na přední straně F0v0 (folio verso) – na opačné straně H h. a. (huius anni) – tohoto roku hanl. – hanlivý výraz hc. (Honoris causa) – z úcty, čestný, na počest, pro poctu / součást čestného titulu – např. Dr.hc. – doktorát udělený na znamení úcty „čestný doktor“/ hovor. – hovorový výraz h.v. (hoc vide) – viz toto, vyhledej toto /knižní odkaz/ J impr. (imprimatur) – k tisku / souhlas autora nebo vydavatele na obtahu korektury, že sazba má být vytištěna/ inv. (Invenit) – vytvořil i.v. (in voce) – v tomto slově i.f. (ipse fecit) – sám vykonal, udělal i.m. (in margina) – na okraji /okrajová poznámka/ I id. (idem) – týž, totéž, rovněž I. M. (in memoriam) - k uctění památky, vzpomínka inf. – infinitiv interj (interjection) - předložka K k.s. – komanditní společnost kt. – který kupř. – kupříkladu L lat. – latinský L. S. (lectori saltem – pozdravení čtenáři la. (lege artis – podle předpisu, podle zásad /určitého povolání/ L.b.s. (Lectori benevolo salutem) – laskavému čtenáři pozdravení L.S. (Lectori salutem) – pozdrav čtenáři M m. pr. (manu propria) i pr. m. (propria manu) – vlastní rukou, vlastnoručně (podpis) 78
Příloha č.
1
N n (noun) – podstatné jméno n.b. (nota bene) – dobře zaznamenej, dobře si všimni, dávej pozor např. – například nazv. – nazvaný neodb. – neodborný nik. – nikoli num (number) - číslo O odb. – odborný o.d. Obiter dictum) – mimochodem řečeno o. (omne) – všechno P Ps., p.g., p.m. pag. (pagina) – strana v knize p.m. (post meridiem) – po poledni p. a. (pro anno) – na rok (účtováno) phr v (phrasal verb) – frázové sloveso pl (plural) – množné číslo p. m. (plus minus) – přibližně pod. – podobný popř. – popřípadě pozd. – později, pozdější p. s. (post scriptum) ) po napsání, dodatek prep (preposition) – předložka pron (pronoun) – zájmeno přen. - přeneseně pův. – původní (ě) Q q.a. (quod attestor) – což dosvědčuji Q.B.F.F.F.Q.S. (quod bonum faustum felix fortunatumgue sit) – budiž to dobré, blažené,štastné a příznivé q.l. (quantum libed) – kolik je libo q.p. (quantum placed) q.q. (qualitate qua) q.v. (quantum vis) – kolik si žádáš R resp. (responde) – odpověz, dej odpověï rr. (reservantis reservandis) – s výhradou toho, co je třeba vyhradit S s.a. (syne anno) – bez vročení, bez udání roku s.r.o. – společnost s ručením omezeným sc. (scilicet) – rozumí se, přirozeně, totiž, samozřejmě, pravda s.t. (sine tempore) – bez akademické čtrvthodiny, tj. v přesně určené době (salvo titulo) – s výhradou správného titulu 79
Jak psát správně diplomovou práci scr. (scriptist) – napsal sg (singular) – jednotné číslo slang. – slangový výraz spr. – správný (ě) srov. - srovnej s. v. (sub voce) – pod heslem, slovem (ve slovníku) T tj. – to jest T. P. (titulo pleno) – plným jménem ( i s titulem) t.p. (titulo pleno) – plným jménem, bez újmy na titulu tit. (Titulus) – akademická hondost, právní důvod,nadpis knihy, článku tzv. – tak zvaný U u. i. (ut infra) – dole, viz. níže (odkaz k dalšímu textu) urč. – určitý úř. – úřední V v.c. (vi coactus) – násilím donucený (verbi causa) – například v. (vidi) – viděl jsem, souhlasím v.g. (verbi gratia) – například v.s.p. (verbe si placet) – prosím, obra /list v knize/ v (verb) – sloveso v. t. – viz tam v. v. (vice versa) – naopak, obráceně Z zejm. – zejména zkr. – zkratka zn. – značka zprav. – zpravidla zř. - zřídka zv. – zvaný zvl. - zvláště
80
Příloha č.
2
Členění vědeckých metod J. Mervarta (pro čtenářovu inspiraci) Stručný nástin třídění metod: I.
Metody intuitivní a expertní A. Intuitivní metody - spočívající na základě určité zkušenosti a) intuice typu science fiction b) symbolová intuice c) hodnotová intuice d) intuice jazykového úzu - intuice utopická - intuice z mimosmyslového vnímání B. Expertní metody - spočívající na principu dotazování a) anketární dotazování b) metoda Delphi c) klauzurní dotazování d) singulární dotazování expertů e) metoda advokáta ïábla - spočívající a principu kolektivního vybavování myšlenek a) brainstorming b) synectics
II.
Metody empirické - spočívající na pozorování - spočívající na měření - spočívající na experimentování
Empirické metody v ekonomické oblasti vycházejí z některých základních matematických postupů a technik (např. množiny, posloupnosti atd.) a z nich vycházejících statistických metod získávání dat o stavu a vývoji národního hospodářství. Jde především o: a) metody třídění šetřených objektů (jednotky, znaky a třídy ….) b) metody rozdělení četností c) metody středních hodnot d) metody indexové e) metody statistického měření závislosti mezi jevy f) metody prostých časových řad g) metody výběrových šetření h) metody grafického vyjádření statických dat (některé z těchto metod jsou uvedeny i v bodu III.)
81
Jak psát správně diplomovou práci III.
Metody založené na myšlenkovém postupu
a) b) c) d) e) f)
metody odhadové a srovnávací metody eliminační metody komponentu metody simulativní deskriptivní kvasirealistické analogové interakční číslicové Monte Carlo
a) b) c) d) e)
metody heuristické metody strategických koncepcí metoda scénářů metoda valenčního stromu metoda cílového stromu metoda strategických projekcí metoda reflexivní
- metody matematicko-statistické A. Metody založené na principu posloupnosti a) metoda sestavení časových řad b) metoda extrapolace trendu c) metoda interpolace časových řad d) metoda parametrické extrapolace a interpolace e) metoda logistických křivek B. a) b) c)
Metody založené na principu mapování souvislostí metoda hlavního článku metoda bilanční metoda maticová
C. Metody založené na principu měření souvislostí a) metoda korelační b) metoda regresní c) metoda kauzálních řetězců d) metoda nejmenších čtverců D. a) b) c) d) e) f)
82
Metody založené na principu posupné aproximace iterativní metoda metoda eliminace rušivých vlivů metoda simplexová (viz. též lineární programování) metoda multiplexová (viz. též lineární programování) metoda obalových křivek metoda obalových ploch
Příloha č.
2
E. Metody založené na principu her a pravděpodobnosti a) metoda úhrnné pravděpodobnosti b) metoda podmíněné pravděpodobnosti F. Maticové hry a) metoda pracující s optimální strategií b) metoda pracující se smíšenou strategií G. Metody založené na principu programování a) lineární programování (s primární i duální úlohou, viz též metoda simplexová a multiplexová) b) nelineární programování c) stochastické lineární programování d) dynamické programování H. Metody založené na principu síové analýzy a) CPM( Critical Path Method) b) REPT( Program Evaluation and Review Technique) c) LESS(Least cost Estimating and Scheduling) d) RAMPS(Resource Allocation and Multiproject Scheduling) e) KVEST I. Metody strojního zpracování dat Sputnik a Skalar
IV.
Metody založené na modelování a analogii A. Nemodelové metody analogie a) metoda historické analogie b) metoda teritoriální analogie B. Sekvenční modely, spočívající na postupu C. Heuristické modely, spočívající na principu kombinace D. Vícevztahové ekonomické modely • členění podle stupně konkrétnosti zobrazované reality a) makroekonomické modely - agregátní modely - strukturní modely - mezioblastní modely - průřezové modely b) mikroekonomické modely - sektorové (jednosektorové, dvou a více) - oblastní - podnikové - výrobkové (jednovýrobkové, dvou a více) • členění podle povahy modelovaných vztahů mezi veličinami a) deterministické modely b) stochastické modely • členění podle počtu subjektů rozhodování a) konfliktní modely b) nekonfliktní modely 83
Jak psát správně diplomovou práci • členění podle způsobu řešení časového prostoru a) statické modely b) dynamické modely • členění podle povahy závislosti mezi veličinami a způsobů jejich vyjádření a) lineární modely b) nelineární modely E. Simulační modely Jejich základní technikou je počítačová technika a nejsou vázány na přesný matematický algoritmus, takže se hodí tam, kde nelze užít matematický model a kde nelze hledat optimum. Tyto modely umožňují poznat výsledky za předem zvolených podmínek, čili simulují činnosti v různých podmínkách a při alternativních cílech.
84
Příloha č.
3
Přírodní a humanitní vědy: dva světy? Jestliže dnes někdo hovoří o dualitě, o protikladu anebo o propasti mezi příroními (exaktními) vědami a vědami humanitními, pak je třeba pokusit se tento možná zdánlivý rozpor vystopovat historicky. Kolébkou současných věd je nepochybně láska k přemýšlení, láska k moudrosti, lidská zvídavost, touha a nekonečné kladení otázek a hledání odpovědí na ně. Je to tedy nepochybně filozofie. To slovo použil snad už Pythagoras, o filozofech mluví Herakleitos z Efesu a Sokrates dal tomuto jménu význam, který přetrval v dějinách. To vše se stalo před více než 2400-2500 lety. Zdrojem veškerého filozofování je předvědecká každodenní zkušenost ve smyslu původního bytí na světě. Tato zkušenost se má k metodicky určité vědecké zkušenosti asi tak, jako se má přirozený jazyk k odborným jazykům věd. Filozofické tázání začíná tehdy, když svět naší zkušenosti ztratí svou samozřejmost a důvěrnou známost. Na počátku je tedy údiv: tváří v tvář smrti, utrpení, boji, obvinění apod. Druhým podnětem k filozofickému tázání je pochybování. Na rozdíl od empirických věd filozofie a priori nic nepředpokládá. Již u Spinozy (1632 - 1677), který se, zaujat exaktností matematiky pokoušel filozofovat more geometrico (na způsob geometrie), objevuje se ovšem prvek axiomatického přístupu, jaký je vlastní reálným vědám. Také Leibniz snil o mathesis universalis (exaktní jenotné vědě). Tyto snahy svědčí o tom, že záhy se přece jenom začalo rozpadat myslitelství toho způsobu chápání světa, v němž určíme metodu a fomulujeme předpoklady (axiomy). A ten, který chce být bez předpokladů, nemůže si nekriticky předem ukládat jakoukoli abstrakci, ale musí se ptát, co tato abstrakce znamená a jak k ní dochází. Vidíme, že v těchto kulisách se nám již formují novodobá věda a filozofie tak, jak rozličně je chápeme dnes. Skutečně, filozofie a teologie se obvykle od ostatních věd odlišují. Těm ostatním se pak říká vědy speciální. Speciální vědy můžeme zase chápat jako: • reálné, tzn. - přírodní (fyzika, chemie, biologie) - kulturní - duchovní (historie, jazykozpyt, věda o umění) - sociální a ekonomické • formální (logika, matematika). Reálné vědy jsou vždy empirické. Jejich přemětem je dílčí oblast zkušenostního světa. Jsou vždy tematicky redukované (nemůže existovat věda úplně o všem), jsou metodicky abstraktní (své téma postihují pouze tak, jak to připouští metoda, a co se této metodě vymyká, není tématem, od toho se odhlíží, abstrahuje) a jsou redukcionistické (pokoušejí se téměř vždy jevy na určité úrovni vysvětlovat pomocí jevů na úrovni nižší). Von Weizsäcker formuluje vztah filozofie a pozitivní vědy takto: Podmínkou úspěchu vědeckého postupu bylo, že nekladl otázky, které si klade filozofie. Jinými slovy věda za svůj úspěch vděčí mimo jiné tomu, že upustila od kladení určitých otázek. Rozdíly mezi filozofií a reálnými vědami lze tedy ukázat také takto: • Reálné vědy jsou empirické a v empirické oblasti zůstávají. Jedno empirické vysvětlují jiným empirickým v rámci dané dílčí oblasti. • Filozofie v oblasti zkušenosti nezůstává. Ptá se na poslední podmínky a důvody zkušenosti, zkušenost přesahuje, tedy transcenduje. Kant říká, že filozofie se ptá 85
Jak psát správně diplomovou práci na podmínky umožňující zkušenost. Tak jako reálné vědy vychází i filozofie ze zkušenosti, ale pak se, podněcována údivem a pochybováním, ptá: jak je zkušenost vůbec možná? Které podmínky umožňují zkušenost? • Reálné vědy zkoumají své dílčí oblasti z určitého dílčího hlediska a postupují určitými metodami. Samotný celek neznají, protože není tématem jejich zkoumání. Rozpor přírodních a humanitních věd Zbývá přistoupit k druhému kroku a podívat se na rozpor přírodních a humanitních věd uvnitř věd, necháme-li filozofii stranou. Připusme v souladu s Popperovým kritickým realizmem, že ve vědě induktivní metoda nefunguje a že vede dříve nebo později do slepé uličky. Jinými slovy, obecné teorie nemohou být odvozeny z jednotlivostí. Nicméně mohou být jednotlivostmi vyvráceny, nebo mohou být v rozporu s fakty. To znamená, že prediktivní síla indukce je omezena časem. Popperův příklad s labutěmi je v tomto ohledu velmi názorný. Popper se snažil najít demarkační čáru mezi vědou a pseudovědou, nebo - jinak řečena - mezi kritickým a dogmatickým myšlením. Byl inspirován Einsteinem, který na své slavné vídeňské přednášce v květnu 1919 řekl, že by musel vzdát svou teorii relativity, kdyby se pozorováním nezjistily gravitací dané změny v rudém posuvu světla, které predikoval. Einsteinova přednáška byla Popperovou hvězdnou hodinou. Věda formuluje hypotézy, které je možno testovat. V Popperově terminologii „testovat“ znamená možnost vyvrátit, možnost falzifikovat. Jestliže někdo např. řekne, že všechny labutě jsou bíle a já mu ukážu černou, tak má dvě možnosti: buï opraví své původní tvrzení, což představuje vědecký přístup, nebo řekne, že černá prostě není labu, což představuje dogmatický přístup. Popper jej nazývá imunizací hypotézy. Ten, kdo imunizuje své hypotézy oproti jakémukoli druhu vyvrácení, může vždycky tvrdit, že má pravdu. Avšak právě proto Popper cituje Einsteinův výrok „proč odmítnout hypotézu“, aby ukázal, co znamená vskutku vědecký přístup. Vědec je podle Poppera ten, kdo je schopen a chce popsat okolnosti, za nichž by jeho hypotéza měla být odmítnuta. Psychoanalýza je naopak příkladem pseudovědy. Když jdete k psychoanalytikovi, který vás léčí a vy se cítíte lépe, řekne: „Tak vidíte, jak to funguje, už se cítíte lépe.“ Ale jestliže se cítíte hůře a nechcete už pokračovat v léčbě, řekne: „Teï jste v předpokládaném stadiu odporu a to ukazuje, že všechno se vyvíjí správným směrem.“.... Popper namítá, že vědecká metoda je neustálou konfrontací teorií s fakty. Jinými slovy, věda pracuje soustavnými pokusy o vyvrácení (falzifikaci). A falzifikace se objevuje jako výsledek deduktivní, nikoli induktivní inference. Objevuje se když fakta protiřečí teorii. A teï přichází rozhodující okamžik. Vědecké pokusy uspořádané tak, aby mohly falzifikovat hypotézy, jsou proveditelné pouze v časovém měřítku, které je srovnatelné s délkou lidského života. Přijmeme-li Popperovo odmítnutí indukce jako vědecké metody, tak můžeme uzavřít, že vědecký přístup není uskutečnitelný na dlouhodobých časových škálách. Přírodní zákony nám umožňují předvídat události. Avšak tam, kde chybí falzifikace teorií, tam není možno zákony odhalit. Tak tomu je právě v případě dlouhodobých časových horizontů. Pořadí vědeckých disciplín seřazených podle jejich úspěchů (praktických aplikací, počtu publikací, míry pokroku a rozvoje v průběhu staletí apod.) koreluje velice 86
Příloha č.
3
dobře s velikostí časové škály, ve které se uskutečňují. Existují samozřejmě výjimky a komplikace, když např. rychlý vědecký objev v technologii může být najednou aplikován v „dlouhodobé“ disiplíně, jako je astronomie a geologie. Zásadní roli hraje rychlost procesů, které jsou studovány. Dalším důležitým faktorem je stupeň komplexity studovaného systému. Podle F. A. von Hayeka není možno, aby lidský mozek pochopil systém, který je komplexnější než mozek sám. Právě takový systém však představuje lidská společnost. Hayek říká, že ve skutečnosti jediným způsobem, jak uspořádat chaos, je nechat ho, aby se uspořádal sám. Historie jako subjekt vědecké metody sdílí oba handicapy: Studuje děje založené na neuvěřitelné změti bilionů interakcí mezi jednotlivce a dělá to na časové škále, která je příliš velká, než aby v rámci ní mohly být uspořádány vědecké pokusy. Popperovo odmítnutí indukce a jeho demarkační čáry mezi vědou a pseudovědou. Nalezení zákona, který umožňuje predikci, bývá těsně spojeno s objevem příčiny a přítomnost nebo nepřítomnost příčiny může mít významnou prediktivní hodnotu. Otázka tedy zní: Mají historické události své příčiny? Jestliže vědecká metoda není na historii aplikovatelná, a není tudíž možné historické události předvídat, můžeme dnes říci snad jen to, že je-li historii nějaká kauzalita, pak nemáme nástroje ani způsoby jak ji odhalit.... CYRIL HÖSCHL (3) Vesmír 9/99
87
Jak psát správně diplomovou práci
88
Seznam knihoven
Příloha č.
4
http://www.knihovna.cz - knihovna pro knihovny vč. databáze všech knihoven v ČR (jsou zde uvedeny základní kontaktní údaje event. elektronická adresa s odkazem) http://platan.vc.cvut.cz - adresář vysokoškolských kníhoven podle názvů a adresy (vč. katalogu zaměstnanců) http://www. Seznam.cz/instituce/Knihovny/On line_katalogy - knihovny on-line (vč. Státní technické knihovny), server umožňuje vyhledávání v katalozích. http://www.psp.cz/kps/knih/katalog.htm - parlamentní knihovna se záznamy všech dokumentů od r. 1990 (řazení hesel abecedně podle příjmení autora či prvního podstatného jména v názvu knihy) http://library.cerge.cuni.cz/Databases/Euro.html - oficiální server institucí EU a institucí ČR v angličtině a dalších oficiálních jazycích členských zemí EU. http://www.lib.cas.cz - knihovna Akademie věd České republiky http://www.britannica.com - úplné vydání britské encyklopedie na internetu v angličtině /vč. aktualizací/
Knihovna Poštovního muzea v Praze Nové mlýny 2, Praha 1, 110 00 Nadace Terezínská iniciativa - odborná knihovna Dlouhá tř. 37, Praha 1, 110 00 Strahovská knihovna Kláštera premonstrátů v Praze Strahovské nádvoří 1/132, Praha 1, 118 00 Židovské muzeum v Praze - knihovna Jáchymova 3, Praha 1, 110 01 Knihovna Památníku národního písemnictví v Praze Strahovské nádvoří 132, Praha 1 - Hradčany, 118 38 Středisko vědeckých informací Přírodovědecké fakulty UK v Praze Albertov 6, Praha 2, 128 43 Knihovna Husitské teologické fakulty UK v Praze Wuchterlova 5, Praha 6 - Dejvice, 160 00 Knihovna Katedry filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze Viničná 7, Praha 2, 128 44 Filosofická a sociologická knihovna Filosofického ústavu Akademie věd ČR Jilská 1, Praha 1, 110 00 Informační centrum nadací a jiných neziskových organizací (ICN) Knihovna Karolíny Světlé 4, Praha 1, 110 00 Knihovna Akademie múzických umění v Praze Lichtenštejnský palác, Malostranské nám. 13, Praha 1, 118 00 Knihovna Dokumentačního a informačního střediska Rady Evropy Senovážné nám. 26, Praha 1, 110 00 Knihovna Národní galerie v Praze Hradčanské nám. 15, Praha 1, 119 04 Odborná knihovna Ministerstva financí ČR Letenská 15, Praha 1, 118 10 Středisko literárněvědných informací Ústavu pro českou literaturu AV ČR nám. Republiky 1, pošt. schr. 14, Praha 1, 110 15 Středisko vědeckých informací Právnické fakulty UK v Praze 89
Jak psát správně diplomovou práci http://www.knihovna.cz - knihovna pro knihovny vč. databáze všech knihoven v ČR (jsou zde uvedeny základní kontaktní údaje event. elektronická adresa s odkazem) http://platan.vc.cvut.cz - adresář vysokoškolských kníhoven podle názvů a adresy (vč. katalogu zaměstnanců) http://www. Seznam.cz/instituce/Knihovny/On line_katalogy - knihovny on-line (vč. Státní technické knihovny), server umožňuje vyhledávání v katalozích. http://www.psp.cz/kps/knih/katalog.htm - parlamentní knihovna se záznamy všech dokumentů od r. 1990 (řazení hesel abecedně podle příjmení autora či prvního podstatného jména v názvu knihy) http://library.cerge.cuni.cz/Databases/Euro.html - oficiální server institucí EU a institucí ČR v angličtině a dalších oficiálních jazycích členských zemí EU. http://www.lib.cas.cz - knihovna Akademie věd České republiky http://www.britannica.com - úplné vydání britské encyklopedie na internetu v angličtině /vč. aktualizací/
Knihovna Poštovního muzea v Praze Nové mlýny 2, Praha 1, 110 00 Nadace Terezínská iniciativa - odborná knihovna Dlouhá tř. 37, Praha 1, 110 00 Strahovská knihovna Kláštera premonstrátů v Praze Strahovské nádvoří 1/132, Praha 1, 118 00 Židovské muzeum v Praze - knihovna Jáchymova 3, Praha 1, 110 01 Knihovna Památníku národního písemnictví v Praze Strahovské nádvoří 132, Praha 1 - Hradčany, 118 38 Středisko vědeckých informací Přírodovědecké fakulty UK v Praze Albertov 6, Praha 2, 128 43 Knihovna Husitské teologické fakulty UK v Praze Wuchterlova 5, Praha 6 - Dejvice, 160 00 Knihovna Katedry filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK v Praze Viničná 7, Praha 2, 128 44 Filosofická a sociologická knihovna Filosofického ústavu Akademie věd ČR Jilská 1, Praha 1, 110 00 Informační centrum nadací a jiných neziskových organizací (ICN) Knihovna Karolíny Světlé 4, Praha 1, 110 00 Knihovna Akademie múzických umění v Praze Lichtenštejnský palác, Malostranské nám. 13, Praha 1, 118 00 Knihovna Dokumentačního a informačního střediska Rady Evropy Senovážné nám. 26, Praha 1, 110 00 Knihovna Národní galerie v Praze Hradčanské nám. 15, Praha 1, 119 04 Odborná knihovna Ministerstva financí ČR Letenská 15, Praha 1, 118 10 Středisko literárněvědných informací Ústavu pro českou literaturu AV ČR nám. Republiky 1, pošt. schr. 14, Praha 1, 110 15 Středisko vědeckých informací Právnické fakulty UK v Praze nám. Curieových 7, Praha 1, 116 40 90
Příloha č.
4
Středisko vědeckých informací 2. Lékařské fakulty UK v Praze V úvalu 84, Praha 5 - Motol, 150 06 Knihovna Akademie výtvarných umění v Praze U akademie 4, Praha 7, 170 22 Knihovna Orientálního ústavu Akademie věd ČR Pod vodárenskou věží 24, Praha 8, 182 08 Geologická knihovna Přírodovědecké fakulty UK Albertov 6, Praha 2, 128 43 Informační a poradenské středisko pro místní kulturu - Centrum informací o kultuře Blanická 4, P.O.Box 12, Praha 2, 120 21 Knihovna Ústavu pro životní prostředí UK Praha Benátská 2, Praha 2, 128 01 Knihovna dokumentačního a informačního střediska Českého helsinského výboru Jelení 5/199, P.O.Box 4, Praha 012-Hrad, 119 01 Knihovna Náprstkova muzea v Praze Betlémské náměstí 1, Praha 1, 110 00 Knihovna Národního muzea v Praze Václavské náměstí 68, Praha 1, 115 79 Městská knihovna v Praze Mariánské náměsti 1, Praha 1, 115 72 Národní knihovna Klementinum 190, Praha 1, 110 01 Státní pedagogická knihovna Komenského v Praze Mikulandská 5, Praha 1, 116 74 Státní technická knihovna Mariánské náměstí 5, P.O.Box 206, Praha 1, 110 01 Středisko vědeckých informací Fakulty sociálních věd UK v Praze Smetanovo nábř. 6, Praha 1, 110 01 Středisko vědeckých informací Filozofické fakulty UK v Praze nám. Jana Palacha 2, Praha 1, 116 38 Středisko vědeckých informací Pedagogické fakulty UK v Praze M.D.Rettigové 4, Praha 1, 116 39 Středisko vědeckých informací - knihovna Státního zdravotního ústavu Šrobárova 48, Praha 10, 100 42 Středisko vědeckých informací Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze Šrobárova 50, Praha 10, 100 34 České informační centrum sociální ochrany VÚPSV Palackého nám. 4, Praha 2, 128 01 Oborová knihovna biologické sekce - Knihovna kateder fyziologie rostlin a genetiky a mikrobiologie Přír. fakulty UK - Viničná 5, Praha 2, 128 44 Oborová knihovna biologické sekce - knihovna katedry antropologie Přír. fakulty UK Viničná 7, Praha 2, 128 44 Oborová knihovna biologické sekce - knihovna katedry botaniky Přír. fakulty UK Benátská 2, Praha 2, 128 01 Oborová knihovna biologické sekce - knihovna zoologických kateder Přír. fakulty UK Viničná 7, Praha 2, 128 44 Středisko vědeckých informací geografických oborů Přír. fakulty UK Albertov 6, Praha 2, 128 43 Ústav vědeckých informací 1. Lékařské fakulty UK v Praze 91
Jak psát správně diplomovou práci
92
Příloha č.
Přehle vybraných časopisů Název
WWW - adresa
EKONOMICKÉ ZPRAVODALSTVÍ ÈTK DOKUMENTAÈNÍ PØEHLED ÈTK DAÒOVÉ PORADENSVÍ: aktuální inf. a analýzy z daòov. problematiky EU vìstník pro stø. a vých. Evropu PRÁVNÍ PORADCE - mìsíèník HN TECHNIK - mìsíèník HN INFORM KLUB VÌSTNÍK ministerstva prùmyslu a obchodu VÌSTNÍK nejvyího kontrolního úøadu ÚÈETNÍ PORADENSTVÍ EKONOM MIX - èasopis obchodních kol
www.ihned.cz
OBCHOD - KONTAKT - MARKETING NÁRODNÍ HOSPODÁØSTVÍ - pro hospodáøskou politiku HOSPODÁØSKÉ HOVINY SVÌT HOSPODÁØSTVÍ - pro investory, finanèníky a top management EKONOM - týdeník HN FOND SHOP - nezávislý èas. pro úspìné moderní investování MEDIA MONITOK RUDÉ PRÁVO PRÁVO SVOBODNÉ SLOVO SLOVO LIDOVÉ NOVINY LIDOVÁ DEMOKRACIE MLADÁ FRONTA HIGH LIFE TÝDEN PRAGUE TRIBUNE POJISTNÝ OBZOR BERNÌ - aktuální inf. a analýy z oblasti daòové a úèetní problematiky METODICKÉ AKTUALITY SVAZU ÚÈETNÍCH DOLTE - INORGA: buletin organizace a øízení NAZÁVISLÝ HOSPODÁØSKÝ A PODNIKATELSKÝ LIST FINANÈNÍ ZPRAVODAJ FINANÈNÍ, DAÒOVÝ A ÚÈETNÍ BULLETIN AKTUÁLNÍ ÈASOPIS K PROBLEMATICE FINANÈNÍHO PRÁVA, DANÍ A ÚÈETNICTVÍ PENÍZE ØÍZENÍ RÁDCE PRO RODINÉ FINANCE DANÌ A PRÁVO V PRAXI TEKNO - pro lidi obklopené trhem FNANCE A ÚVÌR DAÒOVÝ ZPRAVODAJ AKCIONÁØ - pro investice, akcie, burzu INNFORUM MODERNÍ ØÍZENÍ - mìsíèník HN PROFIT TT TECHNIKA A TRH
5
Charakteristika ekonomika ekonomika, politika ekonomika, obchod, danì, úèetnictví ekonomika, obchod, mezinárodní hospodaøení právo, ekonomika ekonomika, technika marketing, ekonomika ekonomika, obchod ekonomika, obchod úèetnictví, podnikání, ekonomika ekonomika, obchod, podnikání, finance obchod, marketing, podnikání ekonomika, hospodáøství
www.svethospodarstvi.cz
ekonomika, národní a podnikové hospodáøství ekonomika, obchod, hospodáø.
www.ihned. cz www.fondshop.cz
ekonomika finance, bankovnictví, ekonomika
www.slovo.cz www.lidovénoviny.cz
politika, ekonomika politika, ekonomika, sport ekonomika, právo, politika, sport ekonomika, politika, sport ekonomika, politika, sport ekonomika, politika, sport ekonomika, politika, sport ekonomika, politika, sport politika, ekonomika politika, ekonomika politika, ekonomika ekonomika, pojitìní úèetnictví, danì, ekonomika ekonomika, úèetnictví, podnikání øízení, manaerismus hospodáøství, obchod, podnikání finance finance, penìnitví, úèetnictví danì, finance, úèetnictví
www.adore.cz www.ssrip.cz www.profit.cz
finance, podnikání, management finance, obchod, podnikání finance, danì, právo obchod, finance bankovnictví, penìnictví finance, právo, danì burza, bankovnictví, penìnictví podnikání, management podnikání, management hospodáøství, podnikání technika, právo, obchod, market.
93
Jak psát správně diplomovou práci HIT - inf. o trhu a obchodu TRH A OBCHOD TOP - pro podnikaele a hospod. komory EXPOFORUM - mezinár. revue pro veletrhy EURO KAPITÁL
94
www.euro.cz
ekonomika, trh obchod, podnikání obchod, podnikání obchod mezinárodní ekonomika finance, ekonomika
Vzorové stránky
Příloha č.
6
ÈESKÉ VYSOKÉ UÈENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ KATEDRA EKONOMIKY A ØÍZENÍ VE STAVEBNICTVÍ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vypracoval: Vedoucí diplomové práce:
95
Jak psát správně diplomovou práci
Prohlášení: Prohlašuji, •e jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatnì pouze za odborné vedení vedoucího diplomové práce jméno a konzultantù jméno, organizace. Dále prohlauji, e vekeré podklady, ze kterých jsem èerpal jsou uvedeny v seznamu pou•ité literatury.
Datum
96
podpis jméno a pøíjmení
Příloha č.
6
P o d ì k o v á n í : Rád bych touto cestou vyjádøil svùj dík /jméno vedoucího diplomové práce/ za jeho cenné pøipomínky, trpìlivost a ochotu pøi vedení mé diplomové práce. Rovnì bych chtìl podìkovat /jména odborných konzultantù/, kteøí mi vyli maximálnì vstøíc a umonili mi pøístup ke vem potøebným informacím.
97
Jak psát správně diplomovou práci
OBSAH : ÚVOD ………………………………………………………………………... 1. INTERNÍ AUDIT……………….…………….………………………… 1.1. ÚLOHA INTERNÍHO AUDITU…………..……………………………… 1.2. DRUHÁ KAPITOLA………………………………………………………. 1.2.1. První podkapitola………………………………………………….. 1.2.2. Druhá podkapitola…………………………………………………. 1.2.2.1. …………………………………………………………….. 1.2.2.2. …………………………………………………………….. 1.2.3. Tøetí podkapitola…………………………………………………… 1.2.3.1. …………………………………………………………….. 1.2.3.2. …………………………………………………………….. 1.3. TØETÍ KAPITOLA
.... 1.3.1. První podkapitola………………………………………………….. 1.3.2. Druhá podkapitola…………………………………………………. 1.3.2.1. …………………………………………………………….. 1.3.2.2. ……………………………………………………………..
2. DRUHÁ ÈÁST…………………………………………………………… 2.1. PRVNÍ KAPITOLA………………………………………………………… 2.1.1. První podkapitola…………………………………………………... 2.1.2. Druhá podkapitola…………………………………………………. 2.1.2.1. …………………………………………………………….. 2.1.2.2. …………………………………………………………….. 2.1.2.3. …………………………………………………………….. 2.2. DRUHÁ KAPITOLA………………………………………………………. 2.3. TØETÍ KAPITOLA
... 2.3.1. První podkapitola………………………………………………….. 2.3.2. Druhá podkapitola………………………………………………….
ZÁVÌR
.. SEZNAM POUITÝCH PØEDPISÙ
SEZNAM POU•ITÉ LITERATURY………………………………… SEZNAM GRAFÙ
. SEZNAM PØÍLOH
98
Závěrečné slovo
" Nemohu říci, že bych se bál, a už života či smrti, ale jedné věci se přece bojím, až sám na sobě zpozoruji, že mé myšlení zestárlo, a uvidím kolem sebe mládež, která se vydává na výpravy, jejichž smysl nechápu. Jinými slovy obávám se toho, že nepoznám jaká je pravda a velikost nových duchovních proudů, které se průběžně, jak stárnete, objevují. Proto cítím stále silněji instinktivní touhu poznat veškeré odstíny, jež v sobě duchovní život zahrnuje" Edward Grieg
Byl to tak vynikající vědec, že dokonce dokázal psát jasně a srozumitelně : věděl totiž, co chce říci.
Jak psát správně diplomovou práci
100
Závěrečné slovo Celý předcházejí text je samozřejmě pouze souborem námětů, postřehů a souhrnem dosavadních zvyklostí a norem. Při konkrétní práci vždy záleží na povaze a schopnostech studenta a zkušenostech a dovednostech jeho vedoucího jak přistoupí k procesu tvorby diplomové práce. Pokud tato práce poslouží alespoň několika jedincům při psaní či vedení diplomové splnila svůj cíl. Autor bude každému čtenáři vděčný za doplnění, opravy či náměty, které poslouží ke zkvalitnění činností souvisejících s tvorbou písemných prací.
101
Literatura Použitá literatura
1) Umberto ECO
Jak napsat diplomovou práci Votobia Olomouc 1997, 27. svazek edice Velká řada ISBN 80-7198-173-7
2) František Varazdin Vědecké teorie - její vývoj a metody 3) 4) 5)
103
Jak psát správně diplomovou práci 1) Umberto ECO 2) František 3) 4) 5)
104
