106
dristojnější, vyšší,ryzejši, nežrozlivat svrij náŤek,rozŤeďovatjej do celéŤadylyrick ch kníŽeksentimentálníchnázvri a pustéhoobsahu, kde na jednéstraně vznešeněse deklamuje o tragice osud'ua genia a na druhésprostěa malicherně spílá odprirc m, odpovídáŤemeslnou a paušáInípolemikouna nějakou nepochopenoukritiku. . . Nevím, vztahují.li se posledníveršep. Vrchlického na Alfreda de Vigny, ale každ m zprisobem nedovede p. Vrchlickj', kterf se také kdysi hlásíval k aristokratismu, dnes jiŽ ani pochopit, jaká noblesa dušev tom byla, zavÍit se, jako Vigny, do věŽe mlčenÍa svou subjektivní bo]estne vylíčit,vypsat v empirickénahotě zdlouha a široka ve vleklé monotonnílyrice, nybrž zhusti.t,sestÍed'it, a více: suéstiji a metafgsick!spekulatian!probléma podati jej pak - vrchol duševní cudnosti: -u několika mrilo sgmbolecha paraboltich! A tak končím,čímjsem začal:pŤišlaBolest a nalezla básníkama|ého.Nebot ltiskaneplati se po penizkricha na bolestneugbirrise po pentzkrich. Záti 7896
lÍoderní poesie
hisÚorická
kníze: 1893-1896 Glosg k xÍcLcharouě [verse t.] Kniha
silná, trpká,
rvavá
jako všecky knihy
Macharovy.
Kniha
od kosti poctivá jako všecky knihy Macharovy. Ale ještě něco k tomu: k těm tÓnrim, jež již znáte, pŤišlynoud.A tak tedy k tomu všemuještě:kniha těžká a zváŽená, kniha velikéuměleckézralosti a hospodárnosti,kniha s vysokjlclr lror, kde ležískoupá reserva mlčení. Jsou básně v knize, kde cítíte,Že jste několik tisíc metrri nad moŤem: tak do šíŤkya dálky je rozloŽenoticho a tak slyšíte,jak bije srdce za. věšenénad propastmi jako zvon' Básník v lapidárním rivodě vykládá, co kniha je a jak vznikla. Jsou to trosky tŤíknih, jeŽ spálil a rozbil hněv básnika. Tť.ifáze Života, tŤi jeho krachy, trojí krach víry v poctivost a rozurnnost českého světa. První: básníkovi vyryli na čeloKainovo znamení,poněvadŽ r. 1893 vypálil ze své dunajskévedety, jak sám praví, ty tizkostné poplašné signály - Tristium Vindobona - kteréjsme slyšelitŤástse a viset tak ďlouho v té podivnémlhar.énašíkrajině, plnéroklí a skal, a které nám tak teskně, odraženy,houkaly nad hlavami. Druh1i: roku 1B94usiloŤádánana básníkaštvanicepodle všechpravidel dobré v]asteneckémyslivosti, kterése učastníkdekdo, od zemskfch potentátri až po okresní a lokální veličiny, od autorit odbornych až po vycpané Íiguranty národní, od knížat umění a Žurnalistiky až po najatounevědomoua ubohou holotu, sehnanoua ozbrojenouad hoc. A proč? ProtoŽe napsal pravdu o Hálkovi, prazdu, kterou každy IÍluseluznat a azna| také - doma o prilnoci, když byl sám v pokoji, pňi staŽenjch záslonách a dveŤÍchzamčenjlchna dva západy. Tňetí: totéŽdivadlo opakuje se ve vlastnímtáboŤeroku 1896.Novévydání
108
staréhotextu, že čIověkse ptal s trpkj'm posměchem:k čemuto, načto všechno,kdyŽ nejsme ani o krok dál, když nenínašeani ta p da, na nížjsme nyslili stát a na niž jsme chtěli vystavět svou pevnost . . . Trojí krach - a smetl také plán tŤíknih. Vítr zasvištěl a smetl všeckov jednu lrromadu. Je tak dobŤe.Je umeteno pro nové jaro pod novfm sluncem. Kniha tedy, která nehledá iednotua nestará se o ni. A pŤeceje tam, je tam celá,je tam jako to biblické,,všeckoostatní,jeŽ vám bude pŤidáno...Jak již to b;fvá: ti, kdo hledají,nenacházejía kdo nehledají, nalézají. Je to zcela prost1ivtip: individualita,jednotnostmusi bft v básnílrtt, uelzeji vydupat, vykonstruol'at.Na všecko,co prošlojeho duší,na kaŽd1isen, rnyšlenku,rozmar musílehnout její pečeť k nevymazání' }.Tač se znepokojovat, hašteŤit,unavovat a rozčilovathledánímjejím?Buďto zde je, pak se projevi sama sebou- nebotu není - pak ji m Žeš,stojíšJio to, jen na oklamáníjin1ichnahradit surogátem. Načrovnat a ňadit knihu, sestavovatz číselpsan1i'ch jindy a za jinfch psyclrickych disposicivzorce' kterési básník vymyslil později? Není v tom násilí, šablona,macha? I.{enív tom kus eskamotáže? VnitŤní,opravdovf život má mít svrij rytmus, ráz, styl: máJi je, musí bj't vtištěny do každébásně, jež z něho vyšly jako mince z tavirny. A je to také zkušebnjlkánren individuality, její erperimentumcrucis. V těch všechkuseclr,jen chronologickyza sebou postaven;i'ch, musí se poznat ta jednota unitÍníntelhorlg,jakou byly roztaveny a slity, musíse poznat vnitŤníjednota podle toho, jak lámou světlo slunce a jak propouštijeho prisma. Jak je to prosté,klidnéa jasnévšeckol Jak dalekojsme tu od scholastickjlchmotanic,,jimižsi chtějíněkteÍí moderní individualitu vymudrovat, vysedět, vyssát ze sebe jako pavouk svésítě. Vysokf goethovskj' slunn1i klid mluví z této uměleckéfilosofie Macharovy, klid knížetea granda v Ťíšiumění.Slyštetu nonchalanci tvoŤivéduše'tu lehkost větru a ohně: ,,Chtěl jsem míti sbírku'kde jdou za sebou básně na pohledbezladu a skladu, bezznatelnéspojuiicí niti, neorganicképrvky, disiecta membra - básně vydané v témž poŤadu,jak byly napsány, a tím aspoůodpovídající mémubásnic-
* žiuotu,NáIadv, dojnry, myšlénkyti.esoucíSe a pro. kémucredu promítnuté na papír- to bylo mym snem, tinu:i"i v nervecha duši, mou kapricí... je to Goethovi,kterj' nyní stává se miláčkem Tak blizkéapŤíbuzné na str. 21)' básníkaa nastupujetak dědictvíByronovo (srovnejbásefi práce, pojetí Života, je talc blízkéa pŤíbuzné to i Nietzschemu. TotéŽ sebe: joÁo erperimenlu'Tyž grandiosníklid sklenutj'jako světlé' nebenadevším.Ne egoismus,jak pomlouvalystaré tvrdé'bezmračné klevetivéropuchy, ustydléa oslizlé,ne,pravj' opak: velikébezzájmové lodi do vod a odevzdáníse vzdániseživotu,osudu,tmě - sestoupení se k neznámj.mzemím- hozenísebe neznámymproudrimženottcínr celéhona j ednu lcartu - tak skrz na skrz celého,bez kažďéopatrnické reservy' bez reservy spíže,zásoby a vyslužby. Takovj' heroismuserperimentu.Ten ryze moderni heroismus,kterÝ nám na štěstízbyi ještě,když všeckyostatníjiŽ zemŤely.Ten herois. mus, jenž činíještě jediny a poslednímučedníkya světce, když jiŽ dávno neni z rnučedníkria světcú než podvrženf prach a popel. Ten lreroismus,v němž silné duše naleznou poslední,nejmladší náboženství,když stará se rozpadla a zetlela. Ten a nejpŤísnější lreroismus,kterj, vypěl Machar v té zázračnéImprouísaci(str. 93), touhy, její hned dloulté jež je zpívanf požár a horkost sžírající a plazivé,hned bodavé a krátké jazyky, a v Maderní (str. 65), jež tak znarnenitě chytá těmi krátkj'mi, silně rozvlanymi čtyŤveršími plamenŮ: rytmus a tanec hladovj'chrozškubanj.ch Bezkrevná chorá společnost nás v mukách porodila; vztek choval nás, kojila zlost a v Žlučije našesíla' Po salvách potlesku, vavŤíneclt netoužínašenitro _ svym hodnfm dětem je, světe,nech _ my čekámejitro, jitrol
109
110
A klesnem-li, nežroz|eti se obzorem světléty stŤely_ nášlet bude hlásat paměti' žechtěli jsme k němu a spěli. Kniha novj'ch tÓnri, Ťekl jsem: Kniha těžká a zváŽená, kniha uměleckézralosti a hospodárnosti,kniha s vysok ch hor. Ano' Vysoko vystoupil Machar. Širsi1ejeho obzor, na vj.chod i na západ se otevŤel, grandiositu se rozpjal. Perspektiva se ujasnila, zrak v harmoničtějŠí problémyodvážilose jeho umění:na sny, jež se zbystŤil.Na nejtěžší snili Goethe a Flaubert a Vigny, Hebbel i Ludwig, a tolik jin;ich po nich, užíranj.chtouhou po nejvyšším.Na problém historicképoesíe. Na to, jak sloučitpoesii s věděníma poznáním'jak jí vzkŤísitmrtvé, kteŤídávno zetleli v hrobech,jak jÍ vyvolat zapadlésvěty, hvězdy po věky pohaslé.Jak sloučit umění a vědu v jeden vrchol, jako se stj.kají body, u základny hory rozdělené,v její hlavě. Jak vžít se v mrtvf, zhasly život, vyvolat jeho teplo, vzduch, tok? Jak hlubší, obsah vlít do poesie celé a živé'která by typičtější,symboličtější jen pouhou zvadlou slupkou, pouhjlm scvrkl:im obalemjádra? nebyla Jedni prostudovali Kolik velikj.ch krásnfch dušíse tu roztŤíštilo? minulost do posledníhodetailu všedníhoŽivota, všeckojejí náŤadí' a trosek v museích všecky potŤebydenníhoživota, celou tŤištstŤepťt _ ale prach ten nedovedli oživit. Z:Ůsia|i v knize mrtvfm prachem, jako byl za vitrinou musea' sbírky. Jiní nedovedli chytit ovzduší nrinulosti, jeji ráz stí'ízlivj.a reálnf. Poetisoualiji, nedovedli si pÍedstavit, žei lristoričtílidé cítili ve svédobě malichernost,nudu, všednost, jako ji cítímemy Ye své. Každ1f stŤep denní potŤeby oblili poetickouzáňíilusionisty.Minulost byla jim tou slehlouvodou,kterou potopenépŤedmětyberou na sebe kouzelnf a melancholicky teskn;i a poeticlrf stín ukrj'vajícíjich suky, rez a trhliny. Byli jiní' kteŤíji konstruovali čiŤesymbolicky, kterfm byla jen záminkou, kostymem k dialektickéstavbě urobenéa priori. Macharovahistorickápoesiejde svou vlastnícestou,cestounovou. Je to cesta, Ťeklbyclr, psgchologa.Až dosud nazira|i básníciminulost
extrému,skoro vj'lučněarcheomythologicky nebo na opáčném oŤíliš a šel cestou iogict
111
učinítehlubšípohled do dušečlověkasedmnáctého věku nežv něko. likastastránkovych monografiích.A jak zachytil básník jiŽ dikci nej. jemnějšínáIadovou esenci doby, jak mluví jiŽ ten stňízlivj',diplo. matick , archaisticky podbarveny styl D uěrnéhopsani, jak ten ceremoniálníÍormalismusMilosrd.enstui!To je vyššíuměníhistorické stylistiky, uměnítak subtilnía kňehké,tak kaŽd1m slovemvypočtené, Že se neunavítenov m a novym čtením.Jako pŤedstar1importrétem je vám, kter1ináhle, jak jste se zahloubalido něho v tichu galerie, oŽivnea vystupuje zrámce v tesknémdeštišeraa stín . Stejnéticho, stejná stojatá vrině, stejny měkkj. nesfouknuty pudr ryzÍ rokokové nálady v Jose|u 1,t. (str. 84). Ta vise revoluce, pňed kterou chvějí se feudálníkniŽata ve vídeĎskéhrobce a která líbá své ,,enfant..,Josefa II., jedinou vyjimku celéhokmene, d;.ichátakovou tajemnouduchovouhr zou, jakou znala jen její doba. Z tétoná]adovéa ceskriptivni malby vyrristají a do |iloso|iedějin pňerristajíostatni číslahistorická, čísla,jichž pochopeníje mi nejbližšÍ a ježpro personajsou mi nejdražší. Ntínímčíslaz anttckéi modernt d'ekqdence: Nero (106),Julian Apostata (l01), Valerius Asiatí.cus(95), Napoleon (61) a VÍse(109).Básně jsou všecky blízky antice svou dikcí, pňísnou'ponurou a tesknou, obraty tacitovskjlmi, bez feston rj'mri. Tak a jen tak, cítíteto fatalisticky, bylo možnovyvolat ty zamlklé stíny s těma hádankovityma tesknyma očima.Jen a jcn - mohl básník v Íiloformě - r' anticklch rytmech uŽitfch pŤízvučně chytit náladovou barvu historickou i naznačit symbolicliy hned poměr sv j k látce: poměr to historika, filosofa.Básník nepodléhá dekadenci,ale stoji nad ní a mimo ni, vykládá ji. Je mu ne rozkoš a poŽitek, ale záhada a nemoc. ČtěteNerona.. pradědeBaudelairriv,dekadente umdlenédoby, jeŽ tvou byla klecí' jak upoutany kondor v tlumu dětí, nepohnešhlavou, nepotŤeseš kiidlem. nervosníduše,otrávená spleenern,
vŽďy žiznivá a stále pŤesycená. Kde bylo co, jež hodno bylo žití? Kam upnout všechnyvelkévášně duše? A kŤídlaneažitá umrtvěla, a vášněvyvŤelyjen v prázdny prostor a Ťekněte,znáte-|ihlubšípsychologickéanalysy dekadence?Znáte-|i básně, která by tolik poznánÍkulturně. náladovější,dušemalebnější s tolika poesií?Jedinj' sonet Verumění, tolika s spojila dějinného snadbáseĎVerlainova, nejlepší et z,,Jadis Naguěre.., lainriv,Langueur sonet Ale i Verlainriv je ryze s Macharovou. se srovnávati básní mťrŽe ponáladov1ibez toho obzíravéhocimbuŤí,bez té věŽe Íilosofického chopení,na nižstojív ,,Neronovi..Machar. Všimnětesi na konci také, jak maluje básníkjeho smrt, jakj'm ryze antickj'm názorema duchem: a teplym pláštěmkrve zahalena chvějícse steskem,dušerychle vyšla. Jak hlubokj'm studiem je prosycenatato poesiel A jakj'm zv|áštním duševnímpokrevenstvímpronikl básník do těch mrtvj.ch dobl Jaká drivěrnost prolnutí v ,,Apostatovi.. i ,,Valeriovi Asiaticovi.., jakj' vlažnj', vonny vzduch lije se z tétoantiky, jaké slunce' bílé, antikoul Takové antiky z kliďu a slávy kovanéslunce,hoŤínad ÍouÍo jsme posud neměli. Vrchlickéhoantika je antika barokní,pudrovaná, s mytlrologickj.m aparátem. Je to antika - romantická, sentimentální a galantní' Antika falešnái rfmovanou Svou formou. Machar, cítíteto všude,je anticky harmonickou svou duší,opilou sluncem, Životema krvi. Je antickj'rasou svéduše,jako byli antickj'mi Goethe i Nietzsche.Je antick:i i tím dusnj.m fatalismem, kter;i tvoŤítmavj. spodníproud knihy a rozevŤese takovym hlubok;im strmym vírem v Napoleonu'ZaSev takovém závratném čísle,kde podběhnou pod vámi v něko]ika minutáclr míiovéperspektivy myšlenky,až ztemněIé hloubkou.Měl jsem podobn pocit jen jednouv Životě,kdysi pŤičtení 8 Kritické proievy 3
114
Vignyho ,,osudli... Tážveliká leserva pňedtmou jako kdysi zadychala a zamrazila mne z těchto veršti.: Jak mouŤenin,jenžvykonal svédílo, pad' felčarz neuprosněstrašnédlaně ProzŤetelnosti.NepotÍebn1inástroj byl vrženv dálku, v dálku. Na žlutéskále v moŤibeze hranic sedával v dumách, snil o pacientu, o horkékrvi; jednou k podvečeru jak prostj.šosákzemŤel.. . Myslím' žeje to nejhlubšía nejgrandiosnější báseťrna toto thema. Ódy Manzoniho, Lamartina i Huga jsou veďle toho rétorickétirády. Nikde ani stopy po tom strašnémfatalistickémmysticismu, po tom teleologickémposlání Napoleona. Všude jinde hymna na genia, zde rizkostná a strašnáotázka: pročpňišel?Byl genius,ano, ale co to je? Ylraz nemoci,plod a remedium její' plod i regulativ její.A vedle této smělékonstrukce myšlenkovézase ten věrnf realismus historickf' ten kolorit doby (obraz s felčaremvlastní xvIII. věku), ta sytost a pregnantnost místní barvy - k jakému jedinému nesmírnému rlčinuuměleckémuse to podepíráa stupůujev tétobásnil Za báseĎ tuto zaŤadilbych rád ještě zmínku o dvou neobyčejně sugestivnfch číslech knihy dotj.kajícíchse našehoposledníhoproblému: smrti. Jsou to V nemoci(str. 59) a Vise (str. 89). Zde se nedá nic vykládat. Čtia otŤeseš se. Tolik visionáŤstvía tolik plastiky pŤitom jen ta poznámka z stala mi ještěv peŤe. A stejně tak tomu v jiné VÍsí(Ravachol, Vaillant, Henry str. 109). Jaké abstraktnípomysly a jak plasticky je traduje básníklJe po všem. Jiná je života éra.Jsme v ŤíšiSpravedlnosti,mino čas,mimo prostor: A mrtvé vody minulosti leží v liniích horizontu v modrédáli
ztrnule' zasmušile. Ke kŤižrim,hranicím,ke špalk m popraviště, kde vražděnakdys idea, svérámě kŤižvztáh| z Golgaty a druhj.m žehnajedotk' se guillotin dvou šedj,ch, montbrisonské. . . paŤížské, A znova a stejně tak tomu ve Spirdle(str.51 a n.), která je vfslednicí dějinné ÍilosoÍieautorovy: věčnéhohonu, stále dokola, ,,bez a délky,v neznámo dál... Pustá marnost a strašná hloubky, vj.šky,šíŤe všeho. lichost Římská, modernía - českridekadenceještěje sondována v nové knize Macharově, kterj. je nejkritičtějšínáš básník' nejpŤísnější k soběi k jin m. o obou prvníchdekadencíchjsem mluvil, zbj'valo by o tŤetí.Počítámtam nejlrorčía nejtesknějšíčíslaknihy: tl Elegii plnou grandezzy sn a vj.směchureality (str.91)'tu satirickou o umění', Raď.u rodicímlr se spolku literdt česklch (str. 28)' tu polemickou Časouou melod.ii(str. 99) a tu dvojí kovovou hranu Kolkiroui (str. 78) a Nerudoui (71). Hlavně posledníje zase báseů takové originality a takového širokéhodechu, jako na válečnou polnici zpivaná, že marně se rozpomínátea marně hledáte, s čímji srovnat. Mnoho by se dalo Ťício té českédekadenci' o pitvě její Macharem. Ale struna ta v dílejeho je již známa a bylo na ni častějiukázáno již v Čase.Proto pro dnešekspokojuji se pouhj'm odkazem. Kniha uměleckézralosti a hospodárnostiŤekljsem. Ano. Nedávno v Lit. listech dobŤebylo ukázáno na podstatnéznaky veršeMacharova: je šedj',pružnj',zpěvn;i, reliefní.Kdysi nonchalantni, je dnes sporjl a sevŤenf,venkoncem riměrnj'a pŤíznačn1f idejím,jež podává. Ta aristokratickdreserualežíi na jeho verši, ta reserva, které neporozumímládeŽ,jeŽ miluje strakatiny a nechápe,Že šeďje synthesa všechbarev a bfti reliefnímv šedižeje největši,poněvadŽneiobttž-
116
něišÍumění. Největší umění je charakterisovati na nejmenší prostoŤe a nejmenšími prostŤedky. To je ta ekonomi'eueliklclt bdsník , které se porozumívá až později. Sám bloudil jsem dost, abych měl práva dnes to vyznat' A z této ekonomie je ta domně]á a zdánlivá šeď Macharova verše.Zdánlivá, poněvadž odsting její vyváží víc v charakteristice neŽ barug u jinj'ch a poněvadŽ tu pŤesnou, ryzí, graciesní linii kresby Macharovy, pŤipomínajícími vždy ryté proÍily na Ťímskj'ch mincích, nelze srovnat s hlučnj'm kŤikem pŤíkÍe nanášen ch kontrastri barevnjrch. Šeďje barva aristokratická po vjltce - i v umění. To ovšemtěžko pochopí literární commis, kteňí jednou za tyďen, v neděli odpoledne, napodobí gigrlata ve strakatinách a kiiklavostech. A aristokratická v nejlepšímsmyslu od hlavy k patě, celou strukturou a stavbou, je nová kniha Macharova.
IVerse z.] Trosky tŤí cyklti, jak vykládá básnílr ve vysoce zajímavé pŤed. mluvě, ale mezi nimi básně, z nichž každá vyváži knihu' Trojí krise pŤešladušíbásníkovou a rozbila tento tŤícyklovf plán. ,,V roce 1893, po své knížceTristium Vindobona I-Xx, byl jsem dán v klatbu vládnoucí politickou stranou; Y loce 1894, v kampani o Hálka, provedla mitotéž oficielní lrierarchie v literatuŤe; v roce 1895 vi
bubnri a vzdal se blahosk]onnjch vavŤínťrod našich akademik -že nutno pohŤbiti i jej: Nun wenn der citim _ podivná asociace nach . . ... auch der Herzog muB Purpur fállt, pŤítomnésbírky... basis ,,Cožby tak asi byla nejširší Trosky tŤí cyklú, nesrovnané' položené vedle sebe, jak je snesl rozmarny vítr času; ale i na nejmenším rilomku poznáte, z kter1fch a z číbudov jsou. Poznáte, že nejsou ze skladišt obchodnickj'ch ani z pohodlnj'clr činžákri ani ze ctnostně obílenfch škol' Jako kámen z hradebni zdi poznáte po zčernalé osmah]é pleti a po zbrázďěné ponuré tváŤi - tak poznáte i na básních Macharolilch jich provenienci. Cítíte,že jsou Z peznosti, poznáváte to s neomylnou jistotou a snadno, jak zahledítese do těchto trosek, snadno, sama sebou vstává a roste vám v obraznosti bojovná věŽ o tŤechpatrech, vysoká osmahlá štíhlá věŽ, vzepjatá jako do skoku, volná a rozmarná se stŤilnami, galeriemi, odkud jsou rozhledy na míle a míle cest, i s arkjlŤovj'mi strážn mi budkami slunce a hvězd, které vypluly jako lehké čluny mezi oblaka . . . tak lehké jako ona, tak pokojnéjako ona. .foto kamení má na čele nesmazatelnou pečet, podle které poznáváte neomylně, Že je měl v rukou mistr, Že je zakrojil a určil k jisté ]rotové funlrci ve stavbě . . . více stylu je v nich samotnfch neŽ v celj'ch, hotovych budovách jinj.ch stavitel . Je tu všude Machar, starjl Machar, náš nejpňísnější,nejpravdivější' nejtrpčí,nejtesknějšía nejsilnějšíbásník. Básník, jehož poesie je sama kritika, bezohledná, pňísná, rvavá a tvŮrčí jako každá opravdová kritika' Jsou tu verše, staTémacharovské verše ostré a leptavé jako lučavka' Jsou tu verše, staTé macharovské verše bijící vztekle do nalíčenjlchtváŤí. Jsou tu verše, staré macharovské verše clusnéa zalknuté hněvem a beznadějí. Jsou tu verše, staré macharovské verše lehkéjako zpivajici světlo a teskné, k smrti tesknéjako pršícisoumrali a spadávající listi. Ale jsou tu i verše' nouémacharovské verše, noty, iež jsme posud neznali v té plnosti a sytosti - verše objímavéjako čistéobzory, verše prrihledné jako podzimní dállry, ueršeduchouého ticha a lclťdu,verše nejvyššípolohy, verše z poledne duše, jalr Ťíkal Nietzscire. Není pochyby: v nové knize Macharově pÍ.ibyly nové tÓny'
r18
tÓny, Ťeklbych skoroklasické,kclybyto slovo neměIopŤíchut mrtvoty a odumŤelosti. Ale co z toho, je to zbabělostbát se toho, co lidévlož do slova, a proto ven s ním: veršeklasické,verševonnéjako uzrálé plody, veršetěžkéa tmavéjako starévino. K nejtěžšímmetám namíŤilbásnílr tentokrát své kopí: poesii k Itistori.cké. A vyznam novéknihy Macharovy dá se Ťíciprostě dvěma tŤemi slovy staoiila nrim mod.ernipoesii historickou.NeměIi jsme ji dosud, od lVIacharovyknihy ji máme. To je všecko,nic vic se nestalo. Ale mrižeto stačitkaŽdému,kdo zná obtížtohoto tlkolu, lrdo ví, kolik uměIcťra jakfch ritočilona tento hrad a kolik umělc a jakfch lehlo s roztňištěnoulebkou do pňíkopupŤedním. Problém historické poesie je stvoŤit pravdivé náIaclové ovzduši vnějšíi vnitŤní, psgchologiikulturně-historickou. Nestačíjen projít musea a naplnit uměleckédíIoreáln mi detaily; běžio to spojit tuto mosaiku, proniknout ji horkj'm dechem,slít ji v život a;"rro tot<, pohyb, plynulost. A to jest rikol nade všeckonesnadnf. Je-Ii nesnadno oživit figury současné, s nimiž se stfkáme denně a do nichž vtáŽíme lokty na ulici, v divadle, doma t, pokoji - tím nesnadnější a obtížnějšíje to, oživit lidi, jichž jsme neviděli v celkovém a lednotném pohybu, z nichž jsme jen pracně poznali mrtvé trosky, kusy jich oděvri, náŤadí,nábytek nebo četbua malby pod zaprášenou viirinou musejní sbírky. Z těcbto rozstrojenych částísestaviti celek, oŽiviti jej' dáti se mu h],+bati,cititi, žiti,mysliti to je rikol nade všecko nesnadnjra obtížnf.Vymáhá širokéhodechu tvťrrčího, vŤelého dechu' kterjl prochvěje hroby, vzkť.Ísí i mrtvé,rozsvití i uspalézornice. Je k tomu tŤebasilnéobraznosti- ale obraznosti zalrÍštní, která jde po stopách poznatkŮ rozumovj'ch, která je rozborná, analytická i v nejvyššímvzletu a žáru' Kontradikčnost je tu patrna a vykládá četné nezdary podobn]ich podnikri. Nejčastějinedovede basnik historick]f drobné,reálné,archeologickédetaily oživit, spojíje jen mechanicky a dílo je pak pouh m hybnj'm panákem, kter1i dost korektně, ale zcela banálně a stŤizlivěse pohybuje. To jsou ty známéprofesorské romány a básně historické,kde musíte tíci, že doba je dobŤeprcstudována,detaity pečlivěsrovnány - ale umění,poesie chybÍ,jeji
sugestivná síla, její náladové kouzlo ilusivné. Jiní básníci zase uedovedli vystihnout prauou uěrnounáladu minulosti . . . symbolisovali ji . . . viděli minulost jen velikolepou, závratnou, grandiosní,tragickou . . . ale nepochopili,žehistoričtílidé ve svédobě právě jako my v našímusili cítit i nudu, malichernost, hoŤkost,tíseĎ Života . . . jako studenépodzimnídeŠtě jeho chladnjl a studen proud zatápéjící je ztroskotaly se právě nej. druh1i extrém' a na něm To života. iluse jmenuji jen Flauberta at nejsilnější duše básnické, a mohutnější a ottu Ludwiga. Nazírali minulost subjektivně, se svéhostanoviska, z dá|ky,a ztéto dálky nazíránaztratila pŤirozeněvšechnunepatrnost, lroŤkost,malichernost. . . DáIka, která idealisuje,která pohltívšecky detaily a dá vystoupiti jen nejhrubšímobrysťrmv celésílea grandio. sitě, která zjednodušujev linie hlavní a typické a pŤikrj.vá všecku tŤíšt,slabost, rozpor empirickj' a jevovj' _ ta dálka obelhala i je a ulrázala jim minulost idealisovanou,minulost vysněnou, do nížse jako do ztracenéhoráje. utíka]ize špinavéreality životasoučasného Idealisacetato zvrhla se pak v rukou epigonriv pouhj'pathos, kteri'm alegorickékonstrukce, jež ob]ívalijako bengálov;im světlem dŤevěné vydávali za historickj' život. obeplul znameÚskalí tato, z nichžzejménadruhéje nebezpečné, nitě Machar v pŤítomné knize. Veliká reformajeho ležív tom, žepodal historickou poesii bez kothurnu, bez alegorisace,loezpathosu - ňekl bych ťnÍimnípoesii historickou. Vezměte si jen českésujety jeho knihy: básně Duě matkg (Husova a Žižkova,str. 39 a n.), kteréjsou typickj'm dokladem mého tvrzenÍ. Látka eminentně heroická a jak šedě,stŤízlivě,pravdivě, intimně je traktována. Celf soukromy, tichjl, typickj. život XIV. věku je tu namalován, život skutečn1i, utištěnf, šerf, dumavy -život, jak byl žit velikou většinoulidu život,Ťeklbych, ve světnici, za zaďfchan1.imiskly oken, kterymi jen ztlumeně doráže|yzvenčíhluchéválečnéfanfáry, kterj.mi jen matně a ztlumeně lámaly se zvenčíhlučnéveŤejnéudálosti. Nebo vezměte jinédva motivy z české historie,tentokrát z doby bělohorské:Dituěmé psanÍpíšecísaŤFerdinand II. hraběti Bukvovi (strana 86) a MÍlo. srdensÍuí (str. B8). Jaká arcidíla intimní psychologickémalbyl Jalr
119
120
dovedl básník sestoupiti do nejhlubšíhonitra dějstvujÍcÍchosob a z nich vyčístivšecky hybné motory dramatu, celou jeho mravní perspektivu i historicko-psychologickj'koloritt Jak chyceno je kulturní ovzdušív té ztrnuléceremonielntmodlitbě suverénaza nevěrné lenníky, jak je tu grandiosně touto pÍisnou,ponurou španěIsko-katoIickou d.ekorací. vystiženanálada skutečněhistorická. Jak nesnadn]f to byl rikol, tak liberálně a otevŤeněpojmout a pochopit dobu, do níž každ! unrišianachronisticky city pňítomné, city národníholibera]ismu - pochopita vystihnouti tu záhadnoudobu z nt samé! Jaká tragická ironie je v této modlitbě podanédo poslednípompésnífráze| Jaká mravnÍ tragika rozevíráse v D uěrnémpsani,jak ostŤechytá profily obou zápasnych stran ta stručná, starjlm, tuhj'm, archaistick;jlm stylem listovjlm traktovaná básefit Právě zďe, v těchto sujetech po vj.tce národních,které s tak impotentním a nabubŤel:m pathosem, tak umělecky mdle a vodově byly vŽdy dosud našimibásníky zpracovány, jeví se básnická síIaa origina|itaaž drtivě. A jaká českostje v těchto českjlchmotivech - jak jsou opravdu českéne dekorací svou, ale samou methodoubásnicképráce, sam]imzprisobem charakteristikg psychologickéa uměleckél Jak prostéje to, jak vroucí pňi všemvnějšímklidu a tichu, jak šedéa milé,tesknéa srdečné - jak prosto vší pompy, všeho deklamačníhobengálu - jak vniterné, duševnía poctivé, od kostí poctivé! Tak chceme rozumět českosti a tak jí budeme vždycky rozumět: jako duševníhloubce a srďečnosti, jako vrini rozlité,tichéa diskretní,jaká se zvedá v duši,když vidíme po letech staré rodinné pokoje z dětství, jako nejjemnějšicitové esenci,která proniká a nasycuje všeckuvlohu, všeckouměníbásníka - v tichu, mlčky,samozŤejmě- která nedá se vykŤikovat jalov1fch v a velkohubj'ch frázíclr - o niž se nemluví,která se rozumí nebo má rozumět sama sebou. Jinj. doklad této psychologickémalby historické,tohoto náIado. vého a kulturního vystiženÍjsou básně z Ťímskédekadence. Jak Machar rozumíhlubocea intimně tomu hádankovitémutajemnému soumraku lidského ducha, té teskné soumračnézouf.a|é době, kdy všecky životní zárodky staré kultury byly spotňebovány a nové
teprve kvasily, kdy lidstvo cítilo,žetápá ve tmě a hledá novéformy života|Tuto dobu, v mnohémtak blízko naší,vystihl básník zejména rozstrojil (str' 106a n.) do posledníhochvějepsychického, v Neronouí teskvyslovil kouzlem elementech, s cel;i'm tím podstatn1íclr ve všech smutku.Čtětesi tu clrarakteristikudekadentaNerona: ného,marnéIto pradědeB audelairriv,dekadente umdlenédoby, ježtvou byla lrlecí, jak upoutanf kondor v tlumu dětí, kŤídlem. hlavou, nepotŤeseš nepolrneš Profánní luza! Stín tvrij dnes ji zhrdá' jak zhrdalsty jí v květu svojísíly' nervosníduše,otrávená spleenem, vŽďy Žiznivá a stále pŤesycená. Kde bylo co, jež hodno bylo žití? Kam upnout všechnyvelkévášněduše?A kŤídlaneužitáumrtvěla, a vášněvyvŤelyjen v prázdny prostor. Hle, básníka Íilosofa,básníka psychologa! Vyznávám, že neznám hned tak druhébásně, která by se s ní dala měŤit.Verlainriv sonet Langueur v ,,Jadis et Naguěre.,je ntiladouěsnad stejně sugestivny, ale sílou a bezohlednostícharakteristiky, psychologickou hloubkou vj'kladu zristává za básní Macharovou. Verlaine podléhtid"ekadenci, mluví subjektivně,kreslíjen náladu ze sebea podmafiujepouze její vlažnourozteskůující a rozčilujícíhrou, hudbou veršrirozlámanych, jako hniloba.Machar stojínad ldtkou verš v rozkladu,světélkujících a právě proto hlouběji zajíŽdído základri a piíčin,lépea pregnantněji vystihuje v silnfch typickj'ch liniích clrarakterisačních. BáseĎ Macharovaje v pravémslova smyslu báseĎsociologická. A všimnětesi ještěryze formovéstránky. Jak ta těsně je pŤipjata k obsahu,jak je mu pŤiznačná, jak adekvátni. S jakou genialitouuŽil
, oq
tu básník antickéformy veršové- antick1ch meter a strof - pii. zvučnětJak by rj,m rušilnáladu citut Jak napojenaje báseí náladou historickou aždo posledníchobratri slohov ch, vidíte nejlépez konce: Praděde Baudelairriv, ve kampanskésluji mečotevŤeltvé choréduši dvéŤe v znuděnéhrudi. ona rozhledla se po všem,co bylo; ona vzpomÍnala, '
co byti mohlo: ,,UměIectu zmiÍá., rty zasténalydo hluchéhoticha _ a teplym pláštěmkrve zahalena chvějícse steskem,dušerychle vyšIa.
Tak pojmout smrt dovede jen čIověkantick; . Ty obrazy jako ,,tepljlmpláštěmkrve zahalena..jsoutak typicky antické'tak pro. sáklénázorem star]ich,žečlověkžasne,jak moderníbásník dovedl se vžít_ vcitit tak hluboce v svět dávno mrtvj'. Valerius Asiattcus (str. 95) je celjl také antick:f ponětímté lásky ke stromrim,dikcíi stavbou a cel]imtím klidnfm slunnym vzduchem, kterjl chvěje a tetelíse v bíl;fchpruzíchnad touto básní. Juli.an Apostata (str. 101 a n.) je Íilosofickábásefi širok]fch,klidně vrženfch kontur, apotheosa dnešnÍrenesancepohanství.A zase ta kovová antická dikce bez titěrnéhoÍiligránu a malichernj'ch pipla. ností,zase ten těžkj.kov, z něhožse lijí sochy. Tolik plastiky a tolik nervrl' nespojil hned druhf básník dohromady. Jaká ekonomie ve všem,jak je vypočtěnokaždéslovo,a jak malj.mizdánlivě prostŤedky dosahuje se velik1 ch, nezapomenutelnj.chnáladovj.ch čÍn. Čtěte jen prvni dvě sloky: Zakrslá tráva sluncem v lrnědo zprahlá se krčÍspoŤev ŽlutémmoŤipísku jak plachá stopa krokri bezmocnézde pÍírodytvťrrčí.
V ohromni'oblouk nebe rozPjatoje nad pouštímlčící.. . A v dáli Eufrat svésivévody valí beze hluku jak Íekasmrti. Jaká grandiosita, jaká plastika vyrazu, jaká pevná ruka kresbyl A jak je chycenata silhuetavzdoru a odbojeJulianova,jako vleptána do tmy _ tak stojípŤedvámi v téstrofě: Sem zahnalo v kraj posuPni a mrtvf, jenžvzdorem dfše k všemu,co je živo, jej, jenŽ plál vzdorem ke všemu,co žilo, tajemnéFatum. je pojata apotheosaJulianova, A jak hiuboce,opravdu ÍilosoÍicky lidstvo hladové po neuspokojily askese a kŤestanství kdy dnes, reaIitě. Tvrlj den je tady, vyjdi ze svépouštěl zapomefl,co bylol VstaĎ, Íilosofe, rozmetena _ Vstaů,trrin tvťrjzvrácelt, Ťíše však ĎraÍrynajdešl Jose|II. (str. 84) je zase originelníryze filosoÍickouinvenci, pŤíbuzností JoseÍa někter1im ideám Revoluce francouzskéa tou zvláštní tajemnostítéto v$jimky v zkostnatělémtuhém pravidle rodu konservativního. U Ncpoleona (str. 61 a n.) chtěl bych se dlouho zastavit. Je to jeden z vrcholri knihy, ÍilosoÍie jeho je tak specificky macharovská a pňitom tak grandiosní' Že ztajite dech a na chvíli proletíte duší uŽité nejt쎚ízáhady bytí. Báseů zase má antickémetrum pňízvučně a zaseten neoklasicismus stupĎujetolik historickounáladu, poněvadž je pŤíznaěnfstylu napoleonskédoby, césarismuv politice i vj,tvarnjlch uměních.Postrrp myšlenekje nacle všeckooriginelní.Revo-
123
124
luce je básníku nemoc' horečka,a z ni vyléčitlidstvo poslán je ProzŤete]ností Napoleon-felčar (zaseobraz po qftce vlastníxvIII. stol'). Všimnětesi téhistorickésilhuety jako do ocele vleptané: A felčarmalf s ocelovfm zrakem, tŤÍrohj'klobouk na antickéhlavě, masitéruce vzadu zaloŽeny, všel k lidstvu trpícímu. A odhodlanězajel ostrjlm noŽem do žhavj'chžil po starodávnémzvyku, a nemocná krev vystŤíklahned tryskem a zbarvila mu ruce. A pouštÍdále žilou lidstvu rozohněn zvolna ,,jak to b1fvázvykem u mužriodborníkri..(jakj' realistickj. a psychologicky vystižen.!zase detaill), pouštístále, aŽ lidstvo je vyléčenoz horečkya vráceno do kolejí a Ťádtivěky ustálenj'ch. Lidstvo je zdrávo, felčarajiŽ nepotŤebuje, a ten je vržennyní do staréhoŽe|eza. Jak moufenín,jenžvykonal svédíIo, pad' felčarz neuprosněstrašné dlaně ProzŤetelnosti.Nepotňebnynástroj byl vrženv dáIku, v dálku. Na ž]utéskále v ntoňibeze hranic sedával v dumách, snil o pacientu, o horkékrvi; jednou k podvečeru jak prostjl šosákzemť'e] ... Napoleonanení,ale tajemny osud jeho stojístále pŤednámi jako krvavá otázka ve tmě' ,,Lehtá nás mrazivě jeho jméno..,jak praví vj'borně básník,mrazínás ta hádanka a - - mermomocíchcemesi ji pŤibližitnějak, odkoukat něco lidskéhona té sÍinze- - a odtud
jichž pŤíval ta záplavapikantníchknih o láskách Napoleonovj'chatd., pied dvěma roky pŤímozase zaplavil evropsky trh. Se zvědavostíprostoduchjlchlidí si šeptámednes pikantní klep o něm jsme, žepostŤehlijsme na něm a šťastni slabtistkuj akous lidskou. A finale této básně? Zase ryze maclrarovské- zdánlivě ironické a ironicky pokorné- ale vtom jiŽ šleháa bije vám do očioriginalita jehoponětínovym tokem' Básníci většípěli jemu lrymny. Já, člověkprostf, suchou prostou Ódou mu děkuji za našeskalopevné, pevnézdravíl stŤízlivé která nás vybouňíz klidu. To je báseĎ' To je kus dějinnéÍilosoÍie, po jejíchŽvlnách kaŽdá t쎚ídušetančÍjako loď zmítaná na rnoŤi. Srovnávaljsem báseí tuto sestejnj'mi sujety světovjch básníkri:Mana Machazoniho,Huga (má jich Ťadu),Lamartina, Byrona rova se mriŽe postavit vedle nich, a nebojímse toho slova a píšuje po zralérlvaze _ nad ně. Manzoni i Lamartine jsou nedokrevní Íilosofové resignacea pathosu, první básnicky mohutnj., druhj. básnicky titěrnj'. Hugo je jen poetickj' malíŤ'Byron stojína niŽšímsta. novisku afektu. Namítne se nám a to snad pravda, žetu ohromnou dějinnou perspektivu mohli sotva najít básníci, kteŤípsali pod bezprostŤednymdojmem, a Že Machar do jistémíry vylušťujemoudrost, neŽŽebyla kterou pŤineslalogika času.Sit, ale tím nenínic vícŤečeno, dána mo.žnosl k tomuto objevuMacharovu(a je to objevv plnémslova smyslu,tento koncept Napoleona)- objev je a zristává stále jeho. A jak ryze macharovskf je ten mystickj. nilrilismus,jakj' dj'clrá na vás z tétobásněa pod nímžsezachvějetejako pod ledovorrvlnou,jako pŤedpohledem do hlubokéhopustéhonebe, hloubkou aŽ černéIro.
125
Jiné básně věnovány jsou pŤímometafysicehistorické,tak Spirrila (str. 51 a n.) malujícív krátkj'clr, opravdu spirálovitj'ch verších(zase ten symbolismus formovj'!) marnou bezričelnostrozvoje, tak i do jisté míry Vise (Raaachol, Vaillant, Henrg, str. 109) s konceptem absolutntSpravedlnosti nadhistorické,mimo čas a prostor, v mrtvé Ťíši vod minulosti. V nich nenímíry prostoru; v nich není vzdálenost času;velká Spravedlnost, jež vyštvána vždy od pŤíbytkriživfch, jak psanec prchla v tuto mrtvou Ťiši a vládne klidnfm vodám. Ke kŤíŽm, hranicim, ke špalkrlmpopraviŠtě, kde vraŽděna kdys idea, svérámě kŤížvztáhl z Golgaty a druhj'm Žehnajedotk' se guillotin dvou šed;ich, paŤížské' montbrisonské. . . Jak plasticky a určitětraktovány jsou tu abstraktní pojmy, jak duchově ryzi a veliká je tato Vise! Y básni té je takovj. duševní aristokratismus,taková noblesa a smělost myšlení,tak od základu opravdová a prostá všíkoketnosti a jarmarečnosti,že ji doporučuji všem, kdo aristokratismus spletli si se snobismem a literárním gigrláctvím. PŤítomnostpatŤíjistě také historii, a báseĎ Pamtitce Nerud.ouě (str. 71) je lcus takové pŤítomnostinazíranés vysokéhocimbuňíbudoucnostia nazíranéproto filosofickya historicky. Je to básefi,kterou musí každj číst.Básník, kterf v poznámce k Zimnt kosmicképtsni (str. 74) legitimuje se _ zcela správně - jako pokračovatela dědic Nerud v, zahrá| tu na polnicích vítězn , teskn;i a posměšn1ipaian. Jsou tu verše,kterése nezapomínají, veršeslavnéa prudkéjako zpěv rohri pňedbitvou, jsou jinéplnégrandezzy a vědomísuperiority.Jsou verše,kde to bljlská jako pŤi ritoku bodákovém.Nemolru si odepŤíti
ilrlr
vracejícÍse citovat druhou sloku a upozornit čtenáie na ty rj.my prosekávající pÍece a se prosektiuajicí pňece -ale se vracející pozdě se hr,lě,aítězněa sgtě iako bataillon po těŽkém,hutnémritoku: TJžza nimživot.. . jakf darl Vždy zvykl1i jenom vzh ru stoupat, tím okem sqfm zŤelna svou zem' vždy král, svou nohu nedal spoutat kramáŤrimk budce Ťetězem; kdyŽ bil se, bil se s protivníkem zrakY zraka proti spáru spár' a nebyl nikdy zákeŤníkem' Syn vzduchu rád měl metelici, tu kovovf hlas jeho hŤmící tak rád se mísil v Živlti svár. si posledni tŤi veršenahlas. Slyšíteten duniv timbr' ten PŤečtěte těŽky rozráženj'timbr bitevní? Vedle historickjch čísetněkolik číselsubjektivních,ryzí psychologickéanalysy nebo vise. V prvním směru všimnětesi básně La béte humaine(strana 67), která maluje procitnutí primitivního hrubého vraŽednéhopudu v civilisovanémčlověku - juk sytě, jak nervověl Jak znamenitěnavázána tu ta krvavá atavistická fantasiena smyslnou pňedstavukrvavélropruhu oděvu jízdy, která se náhle objevi a ritočí na baterii básníkovu. Z visi jsou tu dvě V nemoci (str. 59) a Vise (str. 89) neobyčejnéSugescea hrrizy, zvláště druhá, která pocity a pomysly na saméhranici života a vědomí chytá v tak teskném určitémstrachu, Že cítitevnikat jeho duchovj ledovj' hrot jako ve snu pŤírnodo srd'cea tam zastudit jako lrus ledu. dá]i kolem v šíŤ, kraj plochi'byl a makovi'm kryt polem, květ na květu, a jen květ vedle květu, hladina samj květ.
128
A nikde ruchu. Nic nehnulo se. Ve stojícímvzduchu leželamdlá atěžká jakás vrině, již v životějsem nikdy neucítil a jížteď nezapomním. Tu mě chytil Žasnj'pocit: pŤestávákrev bíti a všemipÓry prchá moje Žití, tma v hlavě, v očích- jen to pole vidím, tu bled ch mákri pláni bezrltěšnou a padám, padám v ni -
vnitŤníbolestnéparodie, která je zase synrbolicky již vystiŽena ve prvního verševypjatého a rozestŤeného a druhého formě dvouŤádčí, a skrčenáblamáŽ... Druhédvě krátkéhoa suchéhojako v:|'směch podávajícharakterovouesenciMachara básníkaa člověka- plamennost a horkost jeho touhy, celou smělosta hotovost duše,ježse vzdala celá velikémuci|i, bezzájmovosta hazardnosttohoto ideovéhoposvěceli. Moderrri _ to je celf Machar, nejlepšípodobizna zvláštního štětce. Tňpytiv1fchverš sladkota je hozenakams v hloubi, chcem slyšethymnu Života, kde oheůs krví se snoubí.
vtom jízdouspěšnou v chabnoucich nervech prohŤmělživot celf, má minulost, jak proud k s rozkypěl1, ty činy,slova, pocity a f'áze, co žil jsem, trpěl, snil a doufal kdysi ba, detail každičkf. A v nervech kŤísí se lítostnesmírná:ne toho líto, kde klid byl, štěstí,_ ale chvíletyto, kdy trpěl jsem, ty želmi opustiti . . . Ten stesk mi ještěvposledhrdlo stáhnu]. A to byl konec. -
Po salvách potlesku, vavŤínech ne[ouŽínašenitro svj,m hodnj'm dětem je, světe, nech my čekámejitro' jitrol Y Imptoaisaci (str. 93) maluje se básník jako milenec nedostupnéhoslunce _ zase tak věrnéa správnéa nanoYo potvrzenécelou touto knihou. Ty slunce moje, nekonečnj'ohni, planoucív nekonečnu a nedostupnul
Všimnětesi takéformy, jak je pŤíznačná, ilusivná svou stavbou, jak rj'my z počátkuurčitéa blízkévždy dále se rozpl1vají a nakonec zmizeji a se slehnou jako do země, roztajíjako v prázdnu - právě jako se děje vědomía pŤedstavivosti. UměIeckéfiIosofieMacharovy dotjlkají se pŤímohlavně tŤi čísla Blegie o uměni (str. 9l a n,), Moderní (str. 65)a Improuísace(str. 93). První je hoŤká kontradikce vysok1ichsnri a nízkéšpinavéreality,
ll
Ať jiní mají loučblikající,vonnou voskovici, či pochodeĎ,jeŽ pryskyŤicípáchne, aédovolíjim osud je chápat rukou a pŤijich svitu sedět v tepléjizbě a šosatěta stárnout, 9
Kritické
proievy
1}
129
130
pléstpunčochya vypravovat bajky zvědavym dětem já letěl k tobě' ohni, k věčnému k životu,zmarul Ano, to je celj'Machar, pť.edevším v tétoknize. Básník,kterj.nenáviděl vždycky měsíc,zsinalou mrtvolu, zpívá dnes s]unce.Básník, kterj byl vždy lehk; , je dnes žhav!. Mnoho jasna je v této knize, mnoho slunce leži na tétoknize. Básník pŤiblížilSe touto knihou poledni duše,bezmračnému' harmonickémunebi Goetha a Nietzscheho. Je jim b|izky lasou duše,tou odvahou experimentu,tou bezzpjmovou celostía hotovostí,kteréspílaliegoismu,tvrdosti a dandysmu nechápavíklevetnícia pomluvači.V rekovnosti duše,která má klidné,světlé, pyšnéčeloa která nekoketuje sentimentáIností,vždy viděly dandysmus a tvrdost naivní děti, které mají pohádkovépŤedstavyo Íi]osofecha básnícíchjako starcíchs plesnivj'mi vousy a zkormouce. nou tváŤía neclrápou,že pod maskou takovou vězivá docela klidně trávícía pŤežvykujícimozek. Světlj', lehkj', hork1fa hlubokjl básnÍk je Machar v tétoknize uzrá|é,vlažnéa vonnéjako jižníovoce, silné jako tmavé starévíno' Cítíte,jak Macharovi vlastní je antika i moderni její renesance' a jakj' je tu rozclíl mezi ním a Vrchlickj'm. U Vrchliclréhoepisoda v diletantní honbě po všem možnérn,u Machara methodajeho duše.Takovj' je látkou svéduše,takovy rytmem svékrve, lomem sv1ichmyšlenek.U něho to neníkostym, u něho je to rasa duše'jako bylo u Goetha, jako bylo u Nietzscheho.U něho to nenÍpasivnost diletantní,u něho je to užírající touha, tanec plamenťt, rekovnost ducha: clobltsi slunce,vyjet za ním,projet mlhami a dešti, uhoŤetv jelro ohni. Je to bez fikci, bezzájmová dobrodruŽnostHledání a Zkoumání na tom |eži.Je to totéž,co praví básník v rlvodě o uměleckémsvémsnu komposičním: ,,chtěl jsem miti sbírku,kde jdou za seboubásně na pohledbez ladu a skladu, bez znate|né spoju. jícíniti' neorganicképrvky, disjecta membra - básně vydanév témž poiadu, jak byly napsány,a tím aspoĎodpovídající mémubásnické-
se a protínajicí mu credu -žiuotu. Nálady, dojmy, myšlenkytŤesoucÍ papír rnÝm Snem,mou na bylo promítnuté to a duši, v nervech jak je pravyindividualisnrus, pravá tvúrči objektivnost, To kapricí... Tak stává se psychologícklm umění opravdu rozuměl mu takéGoetlre. dentkem,tak dostává ten autobtogra|ick!rdz, jaky od nělro právě Goethe požadoval.Umělé Íikcepadají _ ztistává a roste umění.Jak klesá urnělosl- tak roste umění- maxima, o níŽby měii pňem1išlet naši nejmladši,a není lrned knihy, která by jim lr tomu poskytla více látky, neŽ pŤítomnásbírka tr{acharova,aristokratická aristokratismem nejryzejšíma nejlepším.
