��������������������������������������������� ���������������������������������������������
����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
Autorský kolektiv Bc. Jana Akrmannová, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha MUDr. Mira Babiaková, Krizové centrum RIAPS, Praha Mgr. Albieta Babková, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. Alice Bezouková, Bílý kruh bezpeèí, Praha Mgr. Jindra Blatnická, 1. lékaøská fakulta UK v Praze Mgr. Hana Elexová, Vysoká kola zdravotnická, o.p.s. v Praze Bc. Jan Køièka, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. Eva Marková, 1. lékaøská fakulta UK v Praze Andrea Nováková, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. Tomá Petr, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Bc. Lenka Pípalová, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. Kvìta Poskoèilová, Dìtská psychiatrická léèebna Opaøany Mgr. Eva Rajmová, Støední zdravotnická kola Turnov PhDr. Martina Vengláøová, 3. lékaøská fakulta UK v Praze Mgr. Markéta Vitouová, Bílý kruh bezpeèí, Praha
PSYCHIATRICKÁ OETØOVATELSKÁ PÉÈE Hlavní autoøi: Mgr. Eva Marková PhDr. Martina Vengláøová MUDr. Mira Babiaková Autorský kolektiv: Bc. Jana Akrmannová MUDr. Mira Babiaková Mgr. Albieta Babková Mgr. Alice Bezouková Mgr. Jindra Blatnická Mgr. Hana Elexová Bc. Jan Køièka Mgr. Eva Marková
Andrea Nováková Mgr. Tomá Petr Bc. Lenka Pípalová Mgr. Kvìta Poskoèilová Mgr. Eva Rajmová PhDr. Martina Vengláøová Mgr. Markéta Vitouová
Recenzoval: MUDr. Zdenìk Kalvach Knihu významnì podpoøily Èeská asociace sester a firma Elli Lilly ÈR, s.r.o. © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2435. publikaci Odpovìdný redaktor Mgr. Martin Tarant Sazba a zlom Blaena Posekaná Fotodokumentaci a kresby zapùjèila Psychiatrická léèebna Bohnice. Poèet stran 352 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a.s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod Názvy produktù, firem apod. pouité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøísluných vlastníkù, co není zvlátním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnì tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepím vìdomím autorù. Z jejich praktického uplatnìní vak pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají ádné právní dùsledky. Vechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být ádným zpùsobem reprodukována, ukládána èi roziøována bez písemného souhlasu nakladatelství.
(tištěná verze) ISBN 978-80-247-6658-4 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011
ISBN 80-247-1151-6
Obsah Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1 Duevní zdraví (Mgr. E. Marková). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2 Èlovìk a duevní porucha (Mgr. E. Marková, Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . 19 2.1 Stigma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.2 Tøídìní duevních poruch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.3 Stereotyp psychiatra a sestry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 2.4 Presti oboru psychiatrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3 Historie psychiatrického oetøovatelství a vývoj vzdìlávání oetøovatelského personálu v psychiatrii (Mgr. E. Rajmová) . . . . . . . . . . 25 3.1 Starovìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.2 Støedovìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 3.3 Novovìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 3.4 Ústavy pro duevnì choré . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3.5 Dvacáté století a do souèasnosti (Mgr. E. Rajmová, Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.6 Vývoj vzdìlávání oetøovatelského personálu v psychiatrii . . . . . . . . . 32 4 Organizace péèe o osoby s duevní poruchou (Mgr. E. Marková) . . . . . . 38 4.1 Sí psychiatrických zaøízení v ÈR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4.2 Ambulantní péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4.3 Lùková péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4.4 Intermediární péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.5 Meziresortní zaøízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 4.6 Zaøízení mimo resort zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5 Organizaèní formy oetøovatelské péèe (Mgr. H. Elexová, Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 5.1 Charakteristika forem oetøovatelské péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 5.2 Náplò práce èlenù oetøovatelského týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 5.3 Specifika práce sestry na psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
6 Právní problematika ve vztahu k psychiatrii (Mgr. E. Marková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Hospitalizace se souhlasem duevnì nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Hospitalizace bez souhlasu duevnì nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Ochranná léèba. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Jiné druhy nedobrovolné psychiatrické hospitalizace . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Sociální hospitalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6 Stínosti duevnì nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.7 Zpùsobilost k právním úkonùm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.8 Dalí právní problematika se vztahem k psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . .
59 59 59 62 66 66 66 67 69
7 Hospitalizace (Mgr. J. Blatnická, Mgr. E. Marková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Formy hospitalizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Pøijetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Reim oddìlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Terapeutická komunita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Proputìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
72 72 74 78 80 83
8 Oetøovatelský proces a interaktivní procesy (Mgr. E. Marková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Posuzování stavu pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Zásady chování k psychiatrickým pacientùm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Oetøovatelský proces v oetøovatelské péèi na psychiatrii . . . . . . . . . 8.4 Syndrom vyhoøení (Mgr. T. Petr). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
85 85 87 88 92
9 Vyetøovací, zobrazovací a léèebné metody (Mgr. J. Blatnická, PhDr. M. Vengláøová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Vyetøovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Zobrazovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Elektrokonvulzivní terapie (Mgr. Eva Marková) . . . . . . . . . . . . . . . . .
93 93 96 96
10 Nutrièní problematika v psychiatrii (Mgr. J. Blatnická, PhDr. M. Vengláøová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 11 Oetøovatelský pøístup k neklidným a agresivním nemocným (Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 12 Restriktivní postupy (Mgr. T. Petr). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 12.1 Omezení pacienta v lùku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
12.2 12.3 12.4 12.5 12.6 12.7
Terapeutická izolace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Omezení pacienta v síovém lùku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Ochranný kabátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Manuální fixace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Aplikace psychofarmak bez souhlasu nemocného . . . . . . . . . . . . . . . 123 Ochranná opatøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
13 Zvlátní situace v psychiatrii (Mgr. J. Blatnická). . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 14 Rehabilitace v psychiatrii (Mgr. A. Babková, Bc. L. Pípalová) . . . . . . . . 129 14.1 Rehabilitaèní oetøování pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 14.2 Úkony rehabilitaèního oetøování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 14.3 Praktická èást . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 14.4 Rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 14.5 Komplexní psychiatrická rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 14.6 Léèebná tìlesná výchova (LTV) v psychiatrii. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 14.7 LTV kineziterapie pøi rùzných typech duevních poruch . . . . . . . . 146 14.8 Vyuití tance a taneèních prvkù v LTV v psychiatrii . . . . . . . . . . . . . 148 14.9 Jógová cvièení a jejich vyuití v LTV v psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . 148 15 Sociální práce (A. Nováková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 15.1 Organizace a náplò sociální práce v lùkových zaøízeních . . . . . . . . 150 15.2 Sociální práce v rùzných typech zaøízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 15.3 Bezdomovectví. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 16 Komunitní péèe (Bc. J. Køièka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 16.1 Komunitní plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 16.2 Sluby poskytované v komunitní péèi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 16.3 Formy podpory. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 16.4 Case management . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 16.5 Aktivity klientù, svépomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 16.6 Organizace a koordinace slueb v komunitní péèi . . . . . . . . . . . . . . . 172 16.7 Vedení týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 16.8 Psychosociální rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 17 Domácí násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 17.1 Pomoc obìtem domácího násilí (Mgr. A. Bezouková) . . . . . . . . . . . 178 17.2 Psychosociální aspekty definice obìti trestného èinu (Mgr. M. Vitouová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184
18 Organické duevní poruchy vèetnì symptomatických (MUDr. M. Babiaková, Mgr. E. Marková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . 18.1 Definice poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.2 Charakteristika pacienta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.3 Monosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.4 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
190 190 191 195 197
19 Duevní poruchy vyvolané psychoaktivními látkami (MUDr. M. Babiaková, Bc. J. Akrmannová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.2 Léèba závislostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.3 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
212 212 218 219
Pøílohy Denní program pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 20 Schizofrenní poruchy (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová). . . 20.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.2 Charakteristika pacienta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3 Monosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.4 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
235 235 236 237 239
21 Afektivní poruchy (MUDr. M. Babiaková, Mgr. T. Petr, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . 21.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.2 Depresivní syndrom. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.3 Monosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.4 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.5 Manický syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.6 Monosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.7 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
248 248 250 251 254 256 257 257
22 Neurotické poruchy (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . 22.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22.2 Monosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22.3 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
260 260 266 266
23 Teorie krize a krizové intervence (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 23.1 Definice krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272
23.2 23.3 23.4 23.5 23.6
Krizová intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 Suicidiální krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 Péèe o sebevraedného klienta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 Práce sestry v krizovém centru (Mgr. J. Blatnická, Mgr. E. Marková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283
24 Poruchy pøíjmu potravy (MUDr. M. Babiaková, Mgr. E. Marková) . . . . 287 24.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 24.2 Monosti léèby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 24.3 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 25 Poruchy osobnosti (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . 292 25.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 25.2 Charakteristika èlovìka s poruchou osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 25.3 Léèba poruch osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 25.4 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 26 Mentální retardace a poruchy intelektu (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 26.1 Výchova osob s mentální retardací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 26.2 Formy péèe. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 26.3 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 26.4 Poruchy intelektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 26.5 Oetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 27 Dìtská a dorostová psychiatrie (Mgr. K. Poskoèilová) . . . . . . . . . . . . . . 314 27.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314 27.2 Nejèastìjí projevy duevních poruch a odchylek u dìtí. . . . . . . . . . . 315 27.3 Nejèastìjí projevy duevních poruch a odchylek u mladistvých . . . . 317 27.4 Vyetøování a diagnostika v dìtské a dorostové psychiatrii . . . . . . . . 318 27.5 Základní terapeutické postupy v dìtské a dorostové psychiatrii . . . . . 319 27.6 kolní problematika v dìtské a dorostové psychiatrii . . . . . . . . . . . . . 321 27.7 Specifika práce sestry v dìtské a dorostové psychiatrii. . . . . . . . . . . . 321 27.8 Dìtská a dorostová psychiatrii speciální èást . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 Rejstøík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343
Podìkování Dìkujeme psychiatru panu MUDr. Zdeòkovi Kalvachovi za peèlivé pøeètení knihy pøi recenzi, vìcné poznámky, pøipomínky, námìty i povzbuzení. Dìkujeme za podporu, které se nám pøi vzniku knihy dostalo od Psychiatrické léèebny Bohnice. Podìkování patøí nakladatelství GradaPublishing, a.s., jmenovitì Mgr. Janì Heømanové, Mgr. Martinu Tarantovi a Blaenì Posekané, bez nich by kniha nespatøila svìtlo svìta. Dík také patøí Martinu Ouvínovi za technickou pomoc pøi vzniku knihy. Vám, ètenáøùm, pøejeme, aby kniha byla uiteèná pro vai práci nejen na psychiatrických pracovitích a pøispìla ke zlepování kontinuální péèe o vae klienty a pacienty.
Motto: Oetøování nemocných jest povoláním tìkým, dvakrát, tøikrát tìím, jedná-li se o oetøování choromyslných! Dr. Jan Hrae, øeditel Královského èeského zemského ústavu pro choromyslné v Dobøanech
Pøedmluva
13
Pøedmluva V první polovinì 90. let vznikaly v Èeské republice vyí zdravotnické koly. V pùvodním návrhu jejich vzniku nebyla zmínka o oboru sestra pro psychiatrii. Uvaovalo se jen o dvouletém studiu tohoto smìru po maturitì na støední zdravotnické kole. Skupina sester kolem tehdejího hlavního oetøovatele v Psychiatrické léèebnì Bohnice Bc. Jana Køièky usilovala o to, aby bylo vzdìlávání psychiatrických sester na vyí zdravotnické koly zaøazeno. Za pomoci tehdejího øeditele bohnické léèebny MUDr. Zdeòka Baného se nám tento zámìr podaøilo prosadit na Ministerstvu zdravotnictví ÈR. Ustavili jsme pracovní skupinu pod vedením Mgr. Evy Markové a vypracovali pedagogické dokumenty pro tento obor. Pomyslnou tafetu jsme pøedali dalí skupinì kolem PhDr. Martiny Vengláøové. Pod jejím vedením byly pedagogické dokumenty oboru sestra pro psychiatrii uvedeny do ivota. Studium bylo realizováno na nìkolika vyích zdravotnických kolách (VZ Dukova Praha 5, VZ J. Podsedníka Brno, VZ Jihlava). Bohuel, z moci úøední obor skonèil v roce 2004. Po celou dobu, kdy obor existoval, jsme koketovali s mylenkou napsat knihu o oetøovatelské péèi v psychiatrii. Na poèátku nového století zaèala kniha vznikat. Dopsaná byla v dobì, kdy studijní program sestra pro psychiatrii pøestal v Èeské republice existovat. Teï vám ji, milí ètenáøi, pøedkládáme. Je pro nás jakýmsi zavrením naich dlouholetých snah o prosazování psychiatrické oetøovatelské péèe a vzdìlávání sester v tomto oboru v Èeské republice. Vìøíme, e se kniha stane základní uèebnicí psychiatrické oetøovatelské péèe pro studenty oboru veobecná sestra, pro sestry v klinické praxi zejména na psychiatrii a jistì bude uiteèná i pro sestry, které budou studovat specializaci v oetøovatelské péèi v psychiatrii. Publikací, které se zabývají oetøovatelskou péèí, a u pùvodních èeských prací nebo zahranièních pøekladù, dnes najdeme oproti dobì pøed rokem 1989 celou øadu. Pokud je v nìkterých zmínka o oetøovatelské péèi v psychiatrii, pak vìtinou jen na malém prostoru a nekompletnì. Pøeklady knih jsou jistì uiteèné jako inspirace, ale vycházejí z jiného prostøedí a jiné reality zdravotní politiky, zdravotní a oetøovatelské péèe. Publikace, které se zabývají samotnou oetøovatelskou péèí v psychiatrii, jsou u dílem co do úrovnì poznatkù zastaralé a neodpovídají moderním trendùm oetøovatelské péèe a dílem nejsou pojaty komplexnì. Oetøovatelskou péèi v psychiatrii jsme se v naem textu snaili pojmout komplexnì. Rozhodli jsme se téma zpracovat z nìkolika úhlù pohledu a v odpovídajících souvislostech. Publikace je rozdìlena do dvou èástí, obecné a speciální. Pøi její pøípravì jsme kladli dùraz na aktuální a relevantní témata.
14
Psychiatrická oetøovatelská péèe
V obecné èásti se zabýváme duevním zdravím, pohledy spoleènosti na duevní poruchy, organizací a formami psychiatrické péèe, oetøovatelskou péèí v psychiatrii v historických souvislostech a vzdìláváním sester, dotkli jsme se etických i právních otázek. Zmiòujeme problematiku hospitalizace, oetøovatelský proces a péèi o osoby neklidné a agresivní. Ve speciální èásti jsme se zamìøili na oetøovatelskou péèi u jednotlivých duevních poruch. Duevní poruchy, jejich definice, epidemiologické aspekty, diagnostiku a léèbu zmiòujeme jen v základních rysech a ètenáøe, který potøebuje více informací, odkazujeme na uèebnice psychiatrie. Pøináíme základní principy, poznatky, informace pøispívající k teoretické výbavì a praxi sester v oetøovatelské péèi o adolescenty, dospìlé a seniory trpící duevními poruchami. Zamìøujeme se více na práci s pacienty ne na práci za nì. Taková interakce pacient sestra je oboustrannì prospìný proces. Se zøetelem na podmínky, ve kterých se realizuje zdravotní a oetøovatelská péèe, je dùleité, aby byla komunikace mezi pacientem a sestrou otevøená a aby co nejvíce slouila potøebám pacienta. V medicínì a oetøovatelství se péèe o pacienty v minulosti podøizovala medicínské i oetøovatelské profesi a kladl se dùraz na kontrolu nad mnohými aspekty péèe. Namísto kontroly a podøízenosti tvoøí základ vztahu sestra pacient kooperace. Podstatné je zapojit pacienta do procesu péèe. Vyaduje se od nìho aktivní spoluúèast, rozhodování a domluva se sestrou, oba spoleènì se snaí saturovat pacientovy potøeby. Daøí se to, kdy sestra pacientovi nabízí intervence, které redukují stigma duevní poruchy, kdy systematicky øeí problémy pacienta (oetøovatelský proces), zohledòuje jeho individuální potøeby i potøeby jeho rodiny a dalích blízkých osob. Péèe o pacienty s duevní poruchou se realizuje v týmu, co dokládá i sloení autorského kolektivu pøedkládané publikace. Autory jsou lékaøka psychiatr, psycholog, sestry, sociální pracovnice, fyzioterapeuti. Publikaci povaujeme za pøíspìvek k reformnímu úsilí v oblasti péèe o klienty a pacienty trpící duevní poruchou v Èeské republice. Mgr. Eva Marková
Duevní zdraví
1
15
Duevní zdraví (Mgr. E. Marková)
Pojem zdraví je základní kategorií medicíny i oetøovatelství. Má aspekty biologické, psychologické a sociální, které vyjadøují sepìtí èlovìka s prostøedím. Zdraví je dynamický proces. Je jedním ze základních práv kadého èlovìka, jak zdùraznila Svìtová deklarace zdraví v roce 1978. Zdraví je podmínkou dobré fyzické a psychické pohody a dobré kvality ivota. Zdravý èlovìk je schopen seberealizace, umí se postarat sám o sebe, pøizpùsobit prostøedí, vykonávat svoji práci, plnit sociální role a nemá chorobu. Zdraví je základem stabilního ekonomického rùstu. Definice WHO z roku 1948 formuluje zdraví jako stav plné tìlesné, duevní a sociální pohody, nikoliv pouze nepøítomnost choroby èi poruchy nebo tìlesné vady (health is state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease and infirmity.) Tato definice má tøi základní charakteristiky pozitivní koncepce zdraví: zájem o jednotlivce jako o celistvou osobu, ne jen o jednotlivé èásti, klade zdraví do vzájemného vztahu s prostøedím, klade rovnítko mezi zdraví a produktivní, tvoøivý ivot. Jde o celostní (holistické) pojetí zdraví. Vedle faktorù biologických zahrnuje i faktory spoleèenské. Podle stávající holisticko dynamické (rozvojové) interpretace definice WHO mùeme chápat zdraví nikoliv jako nemìnnou poloku (stav dosaení), ale jako neustálé hledání vlastní cesty v prùbìhu ivota kadého jedince ohlednì podpory osobního zdraví a adaptace organismu na podmínky prostøedí. Tato definice otevøela prostor pro nové chápání pojmu zdraví. Je pozitivnì ladìna a obohacena o psychosociální rozmìr. Definice zdraví odpovídá filozofii Florence Nightingalové (18201910), která mobilizovala uzdravující potenciál pacientù odstraòováním nepøíznivých faktorù prostøedí. Èasem vak byla definice z roku 1948 kritizována pro jistou neurèitost. V roce 1977 se objevuje realistiètìjí definice zdraví v souvislosti s celosvìtovou kampaní Zdraví pro vechny. Zní: Zdraví je schopnost vést sociálnì a ekonomicky produktivní ivot. Definice vyjadøuje touhu èlovìka vést harmonický ivot. Epidemiologické studie dokládají, e èlovìk má péèi o své zdraví ve svých rukou. Tyto studie uvádìjí, e zdraví ovlivòuje ivotní styl (5060 %) kouøení, sloení stravy a její energetická hodnota, pohybová aktivita, psychická zátì spojená se stresem, alkohol, drogy a rizikové sexuální chování, ivotní prostøedí (1020 %), genetické faktory (20 %), ale zdravotní péèe podstatnì ménì (0 10 %).
16
Psychiatrická oetøovatelská péèe
Zdraví je hodnota individuální, sociální, která ovlivòuje kvalitu ivota èlovìka. Výstinì to vyjádøil dr. Halfdan Mahler, bývalý generální øeditel WHO: Zdraví není vechno, ale vechno ostatní bez zdraví nestojí za nic. Ke zdraví výraznì pøispívají profesní skupiny, lékaøi, sestry a ostatní zdravotníci. Zdraví je kategorií iroce humánní, nejen výluènì medicínskou. K dosaení zdraví je dùleitá prevence, diagnostika, terapie, rehabilitace, ale zdravotnické sluby samy o sobì nezajistí zdraví. Dùleitý je osobní pøíspìvek jednotlivcù k ochranì, udrení a rozvoji zdraví. Zdraví spoèívá v rodinách, kolách a na pracovitích, vude tam, kde ijí lidé. V nemocnicích se jen napravuje, co se pokazilo. V nemocnicích se léèí, ale ne vdy uzdravuje. Zdraví determinují genetické faktory, sociální podmínky, ivotní prostøedí, ekonomické podmínky, ivotní styl i systém zdravotní péèe. Hlavními spoleènými problémy evropského regionu jsou nepøenosné a pøenosné choroby, úrazy, poruchy duevního zdraví a komplikace související s tìhotenstvím a porodem. (Zdraví 21, 2001) Uvaujeme-li o duevním zdraví a o budoucnosti zdraví v Evropì, musíme si uvìdomit, e se témìø dennì potýkáme s nejistotou a problémy, napøíklad migrací obyvatel a sociálními konflikty. Pøesto máme dùvody k nadìji a optimismu. V evropském regionu (51 státù, ve kterých ije zhruba 870 miliónù lidí) je nyní relativní klid, protoe váleèné konflikty na území bývalé Jugoslávie na poèátku 90. let minulého století skonèily. Lidé i státy se postupnì vyrovnávají s nesnázemi a problémy, které pøinesly zmìny v zemích bývalého východního bloku. Roziøování Evropské unie nabízí nové monosti spolupráce a podpory mezi jednotlivými zemìmi. Evropský region má témìø dvacetiletou zkuenost s monitorováním, plánováním a vyhodnocováním spoleèných strategií zamìøených na prosazování zdravého ivotního stylu, ivotního prostøedí a kvalitní zdravotní péèe s efektivním vynaloením nákladù. Program Zdraví pro vechny v sobì integruje zdravotní politiku a soubor konkrétních opatøení, postupù a metod zamìøených na rozvoj duevního zdraví, zdravé výivy, tìlesné aktivity a sniování zdravotních rizik, kterými jsou zejména alkohol, tabák a drogy. V zemích evropského regionu se klade dùraz na zvyování kvality poskytované péèe. Duevní zdraví znamená dobrou kondici celé osobnosti, není to jen nepøítomnost duevní poruchy. Jak se pozná duevnì zdravý èlovìk? Má schopnost pøijímat a zpracovávat informace, øeit problémy, logicky myslet. Umí plánovat a plány uskuteèòovat. Je schopný podílet se na zmìnách a vytváøet nové vìci. Umí komunikovat. Aktivnì se zúèastòuje dìní kolem sebe. Dobøe se adaptuje na nové situace. Pozná se podle citové vyrovnanosti, zvládá vlastní emoce a zároveò se dovede uvolnit. Dokáe pracovat a udrovat partnerský vztah. Duevní zdraví pøedstavuje schopnost pøizpùsobovat se situacím a reagovat na nì.
Duevní zdraví
17
Evropský region WHO si stanovil 21 cílù pro realizaci zámìru Zdraví pro vechny. Zlepení duevního zdraví je cílem èíslo est. Cíl 6 Zlepení duevního zdraví Do roku 2020 by se mìla zlepit psychosociální pohoda lidí a pro lidi s duevními problémy by mìly být plnì dostupné komplexní sluby. Konkrétnì: 6.1 Výskyt a neádoucí zdravotní dùsledky duevních poruch by se mìly podstatnì omezit a mìla by být posílena schopnost lidí se vyrovnávat se stresujícími ivotními okamiky. 6.2 Poèet sebevrad by mìl být sníen alespoò o jednu tøetinu, pøièem k nejvýraznìjímu sníení by mìlo dojít v tìch zemích a u tìch skupin obyvatelstva, kde se nyní sebevrady vyskytují nejèastìji. Je tìké pøesnìji urèit rozsah zátìe, kterou pøináejí lidem duevní poruchy. Dùvodem jsou kulturní rozdíly, které mají vliv na rùzné zpùsoby definování duevního zdraví. Podíl obyvatel evropského regionu trpících závanými duevními poruchami se pohybuje mezi 1 a 6 %. (Zdraví 21, 2001) Podle údajù Svìtové banky a WHO jsou tøemi hlavními duevními poruchami deprese, bipolární poruchy a schizofrenie. Dalími vánými duevními poruchami jsou Alzheimerova choroba, demence a degenerativní porucha CNS, uívání alkoholu, závislost na drogách, stavy úzkosti a nespavost. (Zdraví 21, 2001) Sebevrada pøedstavuje 15 % pøíèin úmrtí u dospívající mládee a mladých lidí mezi 15 a 24 lety ivota. Èasto souvisí s uíváním drog a konzumací alkoholu. Poèet sebevrad roste u starích lidí, zejména u muù nad 85 let vìku. (Zdraví 21, 2001) Problémem je také výskyt deprese a její ne vdy úèinná léèba. Lidé s depresí jsou èasto v péèi praktických lékaøù, ale jen malé procento pøípadù je vèas zachyceno a léèeno. (Zdraví 21, 2001) V evropském regionu narùstají rizikové faktory vedoucí k poruchám duevního zdraví. Patøí k nim nezamìstnanost, migrace, chudoba, politické pøevraty, napìtí mezi etnickými skupinami, mezi specifickými skupinami v hlavních mìstech, nárùst poètu bezdomovcù, samota, rozpad sociálních sítí, zneuívání návykových látek, deprivace a socioekonomický neklid. (Zdraví 21, 2001) V Evropì existuje rozdíl mezi pojetím psychiatrické péèe v jednotlivých zemích. Mnoho zemí v západní Evropì sníilo poèet lùek a snaí se zajistit péèi o lidi s duevní poruchou v místních komunitách, kde pacienti ijí a pracují. Naplòování tohoto zámìru je velmi obtíné z finanèních a nìkdy i organizaèních dùvodù. Podobným smìrem jde i Èeská republika. Ideálním stavem by mìla být podpora duevního zdraví a prevence duevních poruch v místní komunitì a léèení v blízkosti bydlitì pacienta.
18
*
Psychiatrická oetøovatelská péèe
Dokument Zdraví 21 navrhuje postupy, jak naplnit cíl èíslo 6. Stigma duevních poruch by se mìlo redukovat tím, e by pøestaly být tabuizovány a více by se o nich diskutovalo. Kvalita preventivních, nemocnièních, ústavních a rehabilitaèních slueb by se mìla kontinuálnì zlepovat. Nabídka slueb by mìla být dostateènì iroká od komunitní péèe a po péèi nemocnièní. Pozornost by mìla být zamìøena na problémy nìkterých skupin obyvatel, menin a handicapovaných osob. Zdravotnický personál, který peèuje o nemocné s duevní poruchou, musí být lépe odbornì vykolen a jeho zpùsobilost k výkonu povolání by mìla být neustále aktualizována. Zdravotnický personál by mìl umìt identifikovat rizikové faktory a ovlivòovat je, èasnì diagnostikovat duevní poruchy a adekvátnì pouívat moderní léèebné postupy. Dokument doporuèuje zemím ve východní Evropì, aby nahradily velké léèebny kombinací nemocnièní psychiatrické péèe a slueb poskytovaných v rámci komunitní péèe. Vem zemím evropského regionu bez rozdílu ukládá úkol nemocnièní psychiatrickou i komunitní péèi zlepit. Základní i aplikovaný výzkum by mìl být zamìøen na studium postojù veøejnosti vùèi lidem s duevními poruchami i vùèi poruchám samotným, na strategii prevence a terapii duevních poruch. Manaeøi ve zdravotnictví i zamìstnanci ostatních resortù by mìli pøi svých rozhodnutích vzít v potaz, e øada psychických problémù a potíí pramení ze sociálních okolností i rizikových faktorù, a mìli by dbát na efektivní pøidìlování a vyuívání prostøedkù. (Zdraví 21, 2001)
Èlovìk a duevní porucha
2
19
Èlovìk a duevní porucha (Mgr. E. Marková, Mgr. T. Petr)
2.1
Stigma
Stigma je znamení domnìlé ménìcennosti. Vede k odmítání jeho nositele okolím. Zdrojem stigmatizace mùe být viditelná vlastnost (deformita tìla) nebo vlastnost neviditelná (pøíslunost k urèité skupinì lidí). (Höschl, Libiger, vestka, 2002) Stigma je slovo øeckého pùvodu a pùvodnì oznaèovalo cejch vypalovaný otrokùm v thessalských dolech. Stigmatizovaní jedinci jsou vystaveni rùzné míøe odmítání v bìných kadodenních situacích (partnerské vztahy, bydlení, pracovitì, zájmová èinnost). U jedincù postiených duevní poruchou jsou mechanismy pùsobení stigmatu ji zmapované. Stigma mùe vést k posílení pøíznakù duevní poruchy. Nemocným lidem sniuje sebedùvìru. Vede ke strachu, který je ivnou pùdou stresu. Pacienti se snaí vyrovnat se stigmatizací zmìnou svého sociálního chování. Omezují døívìjí sociální kontakty, opatrnì komunikují a vyhledávají podobnì stigmatizované. Tito lidé trpí dvojnásob, pøíznaky choroby i odmítáním okolí. (Marková, 1994) Mají zkuenost, e dostanou-li nálepku diagnózu, okolí se od nich více èi ménì odvrací a zamìstnavatel o nì pøestává mít zájem. Jejich dùvìra k okolí je naruena, co mùe vést ke vztahovaènosti a perzekuèním bludùm. Stigma mùe naruit i vztah zdravotníkù a pacientù. Pacient se bojí hovoøit o svých problémech a pocitech. Brání se lékaøem doporuèované medikaci. Zdrojem stigmatizace mùe být také léèebnì neovlivnitelné chování na veøejnosti (psychotické). Ke zmírnìní stigmatu mùe vést úspìná léèba, pokud nevyvolá zøetelné vedlejí efekty (oblièejové dyskineze). Stigmatizace se ménì projevuje v rodinných (intimních) vztazích a v prostøedí, kde se jedinec dobøe uplatòoval (pracovitì). Stigmatizace je ovlivnìna nìkterými demografickými charakteristikami jedince a okolí. Mui s duevní poruchou jsou stigmatizováni více ne eny. Starí lidé vnímají pacienty hùøe. Z výsledkù výzkumu v oblasti stigmatu v psychiatrii vyplývají nìkteré monosti, jak stigma zmírnit. Mezi dùleité patøí adekvátní léèba, zachování mlèenlivosti ve vìci pacientovy pøíslunosti ke skupinì duevnì nemocných a nácvik sociálních dovedností pacienta v bìných denních situacích, zamìøených na pojetí sebe sama. Stigma se netýká jen pacienta samotného, ale i jeho rodiny. Dopad na rodinu je hlavní pøíèinou dlouhého váhání, ne vezme na vìdomí, e jejich èlen je duevnì nemocný. Duevní porucha vrhá patné svìtlo i na ostatní pøísluníky rodiny a v tom se rodina nemýlí. (Höschl, Libiger, vestka, 2002)
20
Psychiatrická oetøovatelská péèe
Hospitalizace v psychiatrickém zaøízení mùe být pro klienta a jeho rodinu výrazným stigmatem. Na to poukazuje napø. Erving Goffman, který se mimo jiné zabývá stigmatizací duevnì nemocných. Ve své knize Stigma cituje manelku pacienta hospitalizovaného v ústavu pro duevnì choré:
a pøedstavte si, e poté, co George pustí, pùjde vechno dobøe a najednou to na nìj nìkdo vytáhne. To by byl konec. Tohle mì naplòuje hrùzou, naprostou hrùzou. (Goffman, 2003: 103) Toto stigma mohou blízcí nemocného zvládat rùznými zpùsoby. Manelka pacienta umístìného v psychiatrické léèebnì napøíklad uvedla: S nikým v kanceláøi jsem se pøíli nespøátelila, protoe nechci, aby lidé vìdìli, kde mám manela. Øíkám si, e kdybych se s nimi moc sblíila, zaèali by se vyptávat a já bych mohla zaèít mluvit. A já si prostì myslím, e je lepí, kdy o Joeovi ví co moná nejménì lidí. (Goffman, 2003: 117) Média obèas líèí lidi s duevní poruchou jako násilníky nebo podivíny, co je v souladu s indikací nedobrovolné hospitalizace v lùkovém psychiatrickém zaøízení (nebezpeènost sobì nebo okolí). Nìkdy se i o psychiatrech hovoøí jako o podivínech. Nìkteøí se setkali ve své praxi s podceòováním èi pøehlíením od lékaøù z jiných medicínských oborù. Sestra pracující na psychiatrické ambulanci se døíve setkávala s oznaèením ta, co je od psacího stroje (sestra na ambulanci sepisovala anamnézu s pacientem na psacím stroji). Na psychiatrii byly posílány sestry, které nebyly na somatických oddìleních dost rychlé. Despekt k psychiatrii a strach z duevní poruchy je neadekvátní strachu z jiných chorob nebo medicínského oboru. Strach vedl u stigmatizovaných osob k zatajování èi popírání nemoci. Je zajímavé, e jako nejvíce stigmatizované pojímají jedince odborníci personál na psychiatrii. V bìných sociálních situacích zaujímá nejvìtí odstup. Je málo pacientù, s nimi uzavírají sòatek psychiatøi, o nìco lepí situace je mezi sestrami. Sestry navazují blií kontakty napøíklad s mui se sexuální deviací, s alkoholiky a jen minimálnì s lidmi s vánìjí duevní poruchou. Tyto skuteènosti se dají vysvìtlit selektivní zkueností odborného personálu s jedinci s duevní poruchou. Personál na psychiatrii je vidí v jejich nejakutnìjí fázi choroby. (Höschl, Libiger, vestka, 2002) Destigmatizace spoèívá ve zmìnì postojù a v legislativních opatøeních. Péèe o duevnì nemocné se pøesouvá do komunity mimo lùková zaøízení, do denních stacionáøù a støedisek. Tento posun v péèi napomáhá pacientùm udret si své sociální kompetence.
2.2
Tøídìní duevních poruch
Existenci ustálené lidové pøedstavy o duevnì nemocném zkoumá od poloviny minulého století obor sociologie. Tyto pøedstavy se nazývají stereotypy. Ste-
