„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
U Lesa, Karviná - Ráj
Určeno pro
8. a 9.ročník
Sekce
Rozšířená
Předmět
Dějepis
Téma / kapitola
Paříţská mírová konference
Zpracoval (tým 4)
Petra Olbřimková - Dějepis
Datum zpracování
2011 – duben, květen
Obsah: PAŘÍŽSKÁ MÍROVÁ KONFERENCE ........................................................................................................3 1
POVÁLEČNÁ SITUACE ......................................................................................................................3
2
PAŘÍŽSKÁ MÍROVÁ KONFERENCE ...............................................................................................3
3
MÍROVÁ SMLOUVA S NĚMECKEM ...............................................................................................5
4
SPOLEČNOST NÁRODŮ .....................................................................................................................7
2
Pařížská mírová konference V této kapitole se dozvíte:
o situaci po válce;
o paříţské mírové konferenci;
o mírové smlouvě s Německem;
o Společnosti národů;
Budete schopni:
pohovořit o období po první světové válce a uzavírání smluv;
Klíčová slova této kapitoly: Paříţská mírová konference, Mírové smlouvy, Společnost národů Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 1h
1 Poválečná situace 1.světová válka skončila kapitulací Rakouska 3.11 a Německa 11.11.1918 a nastalo období příměří (klid zbraní, dokud nebudou vyjednány mírové podmínky a podepsána mírová smlouva; příměří neznamená ještě mír). Vítězové: státy Dohody – Velká Británie, Francie, Spojené státy americké, Itálie, Japonsko. Rusko nebylo na konferenci pozváno - viz. vývoj v Rusku (bolševici, izolace) Poražení: státy Trojspolku (Centrální mocnosti resp. Ústřední mocnosti) – Německo, Bulharsko, osmanská říše (Turecko), ale Rakousko-Uhersko se rozpadlo na Rakousko, Maďarsko, Československo, Polsko a Jugoslávii a za poraţené státy je pokládáno Rakousko a Maďarsko, zbylé tři se řadí k vítězné straně.
2 Pařížská mírová konference – 18. ledna 1919 – zahájena konference, která měla mírové smlouvy dojednat – s několika přestávkami trvala až do 21. ledna 1920 Tato konference byla symbolicky zahájena v Zrcadlovém sále (nejznámější místnost, jeho stavba byla dokončena v roce 1684. Dlouhý je úctyhodných 73 metrů.) na zámku ve Versailles versaj ve Francii a to proto, ţe právě zde 18. ledna 1871 bylo vyhlášeno
3
sjednocené německé císařství a pak nastal obrovský vzestup Německa, coţ vedlo aţ k válce.
Versailles - Paříţ - Francie
Zrcadlový sál Paříţská mírová konference byla mezinárodní konferencí pořádanou vítězi první světové války, na které se projednávaly mírové smlouvy mezi státy Dohody, jejich spojenci a poraţenými centrálními mocnostmi, tedy Německem, Rakouskem, Maďarskem, Bulharskem a Osmanskou říší. Státy byly rozděleny do několika skupin. Na řízení konference a vyjednávání měly největší vliv státy, které měly největší podíl na konečném vítězství, „Velká pětka“, tedy Spojené království, Francie, Itálie, USA a Japonsko, patřily do skupiny s tzv. všeobecnými zájmy, do další skupiny patřily válčící státy s tzv. omezenými zájmy – týkají se pouze daných států (Belgie, Polsko, Srbsko, Československo, Řecko, Portugalsko a další) a další státy, které přerušily diplomatické styky se státy Trojspolku, ale neúčastnily se války, vysílaly své zástupce jako poradce. Konference se účastnili představitelé celkem 32 států. Na základě mírového programu, Čtrnácti bodů, které sepsal a 8. ledna 1918 přednesl v
4
Kongresu USA prezident USA Woodrow Wilson, byly s jednotlivými poraţenými státy uzavřeny Paříţské předměstské smlouvy, kaţdá pojmenovaná podle jiného paříţského předměstí, ve kterém byla podepsána. Dominantními diplomatickými osobnostmi mírové konference se stali Georges Clemenceau, ministerský předseda Francie; David Lloyd George, ministerský předseda Spojeného království; Woodrow Wilson, prezident Spojených států amerických a Vittorio Orlando, ministerský předseda Itálie, nazývaní téţ jako „Velká čtyřka“ nebo „Rada čtyř“ angl „Big four“.
Velká čtyřka
David Wilson Georges Clemenceau VittorioOrlando Orlando DavidLloyd LloydGeorge George Woodrow Woodrow Wilson Clemenceau Vittorio V.Británie USA Francie Itálie V.Británie USA Francie Itálie
Nobuaki Makino Nobuaki Makino Japonsko Japonsko
Mírové smlouvy byly uzavírány postupně, s kaţdým poraţeným státem zvlášť, měly však společné rysy: všechny poražené státy platily vítězům válečné náhrady tzv. reparace; všechny ztratily nějaká území; všem nařízena určitá vojenská omezení; musely uznat nástupnické státy.
3 Mírová smlouva s Německem Text mírové smlouvy byl předloţen Německu 7. května 1919. Bylo poţadováno, aby případné připomínky německé delegace nebyly diskutovány ústně, ale aby byly podány písemně. Německá delegace předloţené mírové smlouvě vytýkala, ţe se příliš odchýlila od smluv daných příměřím, přesto jejich námitky vedly jen k menším změnám textu. Ve Versailles, 28. června 1919 byla mírová smlouva německými delegáty podepsána, přičemţ v mezinárodní platnost měla vstoupit aţ 10. ledna 1920. Při
jednáních
byl
přístup
vítězných
mocností
k
Německu
různý:
Francie – nejtvrdší (co nejtvrdší podmínky pro Německo – oslabit, odzbrojit, zmenšit, bude platit do konce století = válkou nejvíce trpěla, sever Francie válkou zpustošen, stále
5
se Francie cítila ohroţená Německem) Velká Británie – mírnější (mocenská rovnováha v Evropě, prosperita Německa, Německo nepředstavovalo pro VB takovou hrozbu) Spojené státy – nejmírnější (usmíření, překonání rozdílů vítěz - poraţený, válka se jich ani nedotkla); navíc všechny státy jsou vlastně také rivalové navzájem. Někteří politici a ekonomové však varovali, ţe pokud se Německo dostane do špatné hospodářské situace (vysoké reparace), dojde k radikalizaci obyvatelstva - ohnisko dalších nepokojů! Varování nikdo nenaslouchal a tak se vývoj v Německu opět vyvíjet velmi neblaze - 2.světová válka.
Mírová smlouva Podmínky pro Německo: Reparace: finanční náhrady za způsobené škody •
do 1921 zaplatit 20 mld. marek (Německo nebylo schopno splatit!)
•
10 let dodávat uhlí Francii, Itálii, Belgii
•
odevzdat část obchodního loďstva
•
zabavení veškerého majetku v zahraničí
Ztráta území: •
Francii vrátit Alsasko-Lotrinsko
•
okupace levého břehu Rýna na 15 let
•
pravý břeh: demilitarizované pásmo v pásu 50 km
•
Pomořansko, Poznaňsko obnovenému Polsku
•
Hlučínsko Československu
6
•
ztráta všech kolonií
Vojenská omezení: •
zrušení všeobecné branné povinnosti
•
profesionální armáda 100 000 muţů
•
redukce válečného loďstva
•
zákaz letectva, ponorek, tanků
•
rozpuštění generálního štábu
Lze z toho vyčíst, ţe podmínky, které vítězné mocnosti určily, byly pro Německo velmi těţké a pro Německo, které bylo před válkou ekonomicky a vojensky nejsilnějším státem evropského kontinentu, také poniţující. Smlouvy s dalšími státy: s Rakouskem – 10. 9. 1919 v Saint-Germain-en-Laye senţermenanle s Bulharskem – 27. 11. 1919 v Neuilly neji s Maďarskem – 4. 6. 1920 v Trianonu s Tureckem – 10. 8. 1920 v Sèvres u Paříţe sévr Z hlediska ČSR byly důleţité smlouvy s Maďarskem a Rakouskem, které se zavázaly respektovat ČSR v jejích hranicích.
4 Společnost národů Mírová konference se nezabývala jen minulostí, ale hledala do budoucna způsob, jak zabránit válečným konfliktům. Nástrojem k řešení se měla stát mezinárodní organizace, která by zprostředkovávala spolupráci mezi jednotlivými státy a hlavně zajistila odzbrojení a mír, touto organizací se stala Společnost národů, ve které měly mít místo velké i malé státy. Navrhl ji americký prezident Wilson, ale kongres USA však Pakt Společenství národů
neschválil, a tak se USA nestaly členem. Mimo také Německo a Rusko.
Společnost národů zahájila činnost v lednu 1920, sídlem byla Ţeneva. Postupně do SN vstoupilo zhruba 50 států. Její moţnosti však byly omezené, neměla ţádné ozbrojené jednotky, jimiţ by mohla vynutit respektování svých rozhodnutí. Ve 30. letech propadla a nedokázala zabránit druhé světové válce. Po jejím skončení byla zrušena a místo ní vznikla Organizace spojených národů (OSN).
7
Shrnutí kapitoly. Pařížská mírová konference – 18. ledna 1919 – zahájena konference, která měla dojednat mírové smlouvy – s několika přestávkami trvala aţ do 21. ledna 1920 – největší vliv státy, které měly největší podíl na konečném vítězství, „Velká pětka“, tedy Spojené království, Francie, Itálie, USA a Japonsko – Mírové smlouvy byly uzavírány postupně, s kaţdým poraţeným státem zvlášť, měly však společné rysy: všechny poraţené státy platily vítězům válečné náhrady tzv. reparace; všechny ztratily nějaká území; všem nařízena určitá vojenská omezení; musely uznat nástupnické státy. 28. června 1919 byla mírová smlouva Německem – do 1921 zaplatit 20 mld. marek – ztráta území – Alsasko-Lotrinsko, Pomořansko, Poznaňsko, Hlučínsko, ztráta všech kolonií – zrušení všeobecné branné povinnosti, profesionální armáda 100 000 muţů, redukce válečného loďstva, zákaz letectva, ponorek, tanků, rozpuštění generálního štábu Vznik Společnosti národů – leden 1920, sídlem byla Ţeneva – snaţila chránit světový mír – asi 50 států (mimo USA, Německo, Rusko) – omezené moţnosti, neměla ţádné ozbrojené jednotky, jimiţ by mohla vynutit respektování svých rozhodnutí. Ve 30. letech propadla a nedokázala zabránit 2. světové válce. Po jejím skončení byla zrušena a místo ní vznikla Organizace spojených národů (OSN).
Použité materiály: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek-versailleska-mirova-konference-1919-1920-399/ http://cs.wikipedia.org Učebnice Dějepis 9 - SPN - ISBN 978-80-7235-428-3 Učebnice Dějepis Nová doba 2.díl ISBN 80-208-0383-1 Konec kapitoly.
8
