Několik poznámek k situaci v 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci - Kopečku v

o zvláštnostech osobnosti mentálně retardovaných dětí o zákonitostech jejich rozvoje. Dále se širokými praktickými pedagogickými dovednostmi z oblasti speciálních metodik, odbornice schopné tyto dovednosti vhodně a účelně aplikovat ve vlastní výchovné práci s mentálně retardovanými dětmi opravdu od nejútlejšího věku, i když jistě stále hlavní a podstatná oblast jejich výchovného působení budou postižené děti ve věku od tří do šesti let. Potřeba takto připravených pracovnic v oblasti speciální předškolní výchovy se jistě odrazí ve složení a zaměření odborníků kateder pedagogické fakulty, které je budou na toto povolání připravovat a k tomuto účelu budou jistě i nově koncipovány učební plány studia speciální pedagogiky.

ŠKOLY PRO MLÁDEŽ S PORUCHAMI SLUCHU A ŘEČI

Několik poznámek k situaci v 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci - Kopečku v

Alžběta P e u t e l s c h m i e d o v á ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku (jedna z oněch pouze několika škol tohoto typu v ČR) téměř završuje čtvrté desetiletí svého trvání a působení. Tato speciální škola byla založena v roce 1951. Jsou do ní přijímány děti s těžšími řečovými vadami a poruchami, většinou s diagnózou balbuties a dyslalla multiplex. Tato ZŠ pro vadně mlúvící nikdy nebyla plně organizovanou základní školou se všemi ročníky. Ani po rozsáhlé a nákladné generální rekonstrukci nelze z prostorových důvodů otevřít v každém školním roce více než šest ročníků základní školy, a to vždy podle počtu přihlášených žáků do jednotlivých tříd. Zdaleka tím nejsou uspokojeny všechny požadavky na přijeti a zařazeni dětí na základě doporučení OPPP, foniatrlckých oddělení a rozhodnutím odborných komisi při OŠ ONV v jednotlivých okresech spádové oblasti školy, kterou tvoři téměř celá Morava a část východních Čech. V původní koncepci ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku nebyly tradičně otevírány okrajové ročníky základní školy, v obdob! existence ZDS tedy zahajující 1. ročník a ukončující 9. ročník. Absence závěrečného 9. ročníku ZDŠ byla zdůvodňována komplikovaným zařazováním a přijímáním žáků k dalšímu studiu na středních školách a také SPECIALNI

PEDAGOGIKA

C.

2,

ROC.

1990—91 7 7

Jejich zařazováním do učebních oborů. Délka pobytu žáků na ZŠ pro vadně mluvicí v Olomouci-Kopečku Je totiž plánována na pouhý jeden školní rok s možností prodloužení pobytu v případech hodných zvláštního zřetele. Děti zůstávají i v době pobytu na špeciálni škole žáky svých kmenových škol, které j e n e j e n vybavují školními pomůckami a učebnicemi, ale u vycházejíc í c h žáků zajlštují také Jejich zařazeni do dalších forem studia a vzdělávání. Praxe — zejména v období přechodu z devítileté základní školy na osmiletou — si vynutila změnu. Prokázalo se, že dobrou vůli a zvýšeným úsilím speciálních pedagogů ZŠ pro vadně mluvicí a pedagogů kmenových škol lze společně zvládnout i složitou administrativu kolem přechodu žáků na vyšší typ vzdělávání. Nyní již několik roků je v ZŠ pro vadně mluvicí v OlomouciKopečku závěrečný 8. ročník základní školy samozřejmostí, a jak se. ukázalo, vždy ku prospěchu vycházejících žáků. Děti postižené vadou řeči zde nalézají příznivější prostředí pro komplikované rozhodováni o své další profesionální a životní orientaci i adekvátnější podmínky pro přípravu na přijímací zkoušky na vyšší typ škol a pro vstup do složitějších podmínek vůbec. Bylo by jistě zajímavé podrobit Je kvalifikovaným šetřením a zjistit, jak a do j a k é míry se změnily pro tyto děti podmínky pro přechod na střední Školu srovnáním období, kdy musely poslední ročník základní školy absolvovat na normálních ZDŠ, se současným stavem. Přijímání žáků do 1. ročníku základní školy speciálního typu bylo posuzováno jako nevhodné jednak vzhledem k věku děti, které by měly žit v odloučení od rodiny v internátním zařízení, jednak problematikou a náročnosti školních začátků. Důkazem, že práce speciálních pedagogů v ZŠ pro vadně mluvicí v Olomouci-Kopečku není pouhým stereotypním praktlcismem, jsou aktuálně probíhající změny ve struktuře tohoto speciálního zařízení. Ve školním r o c e 1988—89 byl na ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku poprvé otevřen 1. ročník. Na doporučeni a s podporou školní konziliárni lékařky — foniatra byla v tomto školním r o c e do 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku přijato 10 děti. Tato malá skupinka děti ani délka j e j i c h pobytu na speciální škole zajisté naprosto neopravňuji k jakýmkoli statistickým úvahám a závěrům. Přesto studium dokumentace těchto děti přináší zajímavé podněty a postřehy, jež by mohly být v budoucnosti inspirací k hlubšímu, rozsáhlejšímu a dlouhodobějšímu výzkumu. Pro přehlednost zachováváme při prezentaci podnětných faktů obvyklý postup šetření. Metodika Pro šetřeni celkové situace děti přijatých ve školním r o c e 1988—89 do 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvicí v Olomouci-Kopečku bylo užito metody studia a vyhodnoceni přístupné dokumentace, a to: — zdravotních záznamů dítěte — výsledků speciálních vyšetření dítěte (psychologického, fonlatrlckého ap.) SPECIALNI PEDAGOGIKA 7 8

C.

2, R O C .

1990—91

— osobních listů dítěte — záznamů logopedické diagnostiky K vyhodnocen! Jsme přistupovali s vědomím a předpokladem, že mnohé údaje (např. rodičů) mohou být značně subjektivní, nebo 1 málo specifické. Byly sledovány údaje týkající se zdravotního stavu dětí, soclokulturní úrovně rodiny, stupně socializace dítěte v rodině, případně v m a t e ř s k é škole, vývoje a stavu řeči, včasnosti a rozsahu péče. V následujících přehledných tabulkách Jsou Jména dětí zakódována číselně ve stabilizovaném pořadí. Výsledky Do 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku bylo ve školním r o c e 1988—89 přijato celkem 10 dětí (9 chlapců a 1 dívka). Všechny přijaté děti měly jednoroční odklad školní docházky. Distribuci žáků 1. ročníku podle měsíců narozeni v r o c e 1980 a 1981 ukazuje tabulka č. 1. Všechny děti měly podle svého fyzického věku zahájit povinnou školní docházku v r o c e 1987—88. Vzhledem k umístěni děti do Internátního zařlzeníj bylo sledováno také bydliště žáků podle krajů, se zvláštním zřetelem na okres Olomouc, případně přímo Olomouc (tab. č. 2 ) . Z 10 přijatých dětí bydlí 6 dětí v okrese Olomouc (z toho 2 přímo v Olomouci), 3 děti m a j í bydliště v dalších o k r e s e c h Severomoravského k r a j e a 1 dítě v Jihomoravském k r a j i (v okrese sousedícím bezprostředně s okresem Olomouc). Otázku vzdělání rodičů není třeba ani zaznamenávat přehledně tabulkou, protože rodiče všech přijatých žáků do 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku (otec i m a t k a ] měli pouze základní vzdělání (základní škola + vyučení v určitém o b o r u ) . V dokumentaci byly sledovány také rodiny žáků z hlediska Jejich struktury, Tabulka £. 1 Zák

•

Distribuce narození žáků 1. ročníku podle měsíců Rok měsíc 1. 2.

9.

1980 10.

11.

12.

2.

—

—

—

—

4. 5.

— —

— —

— —

— —

_ _

_ _

_ _

_ _

7. 8. 9.

— — —

— — —

— — —

1 — 1

_ _

_ _

_

_ 1 — _

10.

1

—

—

—

—

—

—

Celk. 1

1

2

2

SPECIALNI

1981 3. 4.

—

—

_

—

—

—

1

5.

6.

—

PEDAGOGIKA

_ —

7. _

— _

_ _ _ _

8.

_ _

_ _ _

1

_

_ _ _ _

— _ _ _ _

—

1 C.

1 2,

ROC.

—

1

1

1990—91 7 9

Tabulka C. 2: Zák

Distribuce žáků 1. ročníku podle bydliště Kra]

Severomoravský okres Olomouc 1

1. 2. 3. 4. 5. 8. 7. 8. 9. 10.

—

—

1

—

1 1

—

—

—

—

—

1 1

— —

1

— —

—

—

—

1

—

ľ ľ

celkem

Jihomoravský

Jiné okresy

—

—

—

—

1

6

' děti bydlí přímo v Olomouci

Tabulka C. 3: sourozenců Zák

Distribuce žáků 1. ročníku podle jejich posloupnosti v pořadí

Pořadi dítěte 1.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

2. 1 1 1 1 1

— — — — —

1

—

—

—

1

8

Tabulka 6. 4:

—

—

—

—

—

— —

1

—

—

—

—

—

—

—

1

Distribuce žáků 1. ročníku podle porodní hmotnosti

Porodní hmotnost (v g r a m e c h ) do 3 000 g nad 3 000 g

Zák 1. 2. 3. 4 5 6. 7. 8. 9. 10.

—

—

1 1 1

—

celkem

—

—

—

—

4.

3. —

. .

-

2 750 — — 2 800 — — — —

— 450 750 200 700 — 3 250 3 500 3 900 4100 3 3 3 3

SPECIALNI 8 0

PEDAGOGIKA

C.

2,

ROC.

1990—91

a to jak rodiny úplné a n e ú p l n é . V úplné rodině ž i j e 8 dětí, 1 dítě má rozvedené rodiče, 1 dítě je p o l o s l r o t e k (úmrtí o t c e ) . Podle

údajú

rodičů

všechny

děti

byly

chtěné,

čemuž

celkem

nasvědčuje

j e j i c h pořadí v posloupnosti s o u r o z e n c ů ( t a b . č . 3 ) , a byly donošené, o čemž může svědčit 1 j e j i c h porodní h m o t n o s t ( t a b . č . 4 ) . Z 10 žáků v 1. r o č n í k u pro vadně m l u v i c í v Olomoucl-Kopečku se j e d e n žák n a r o d i l v r o d i n ě j a k o první dítě, 8 žáků Jako druhé dítě a j e d e n žák třetí dítě v rodině v poslopnostl s o u r o z e n c ů .

jako

P r ů m ě r n á porodní h m o t n o s t u s l e d o v a n ý c h dětí činí 3440 g, pouze dvě děti měly porodní h m o t n o s t nižší než 3 000 g a Jedno dítě vyšší než 4 000 g, přičemž o d c h y l k y n e n í t ř e b a považovat za významné. Matky ve t ř e c h p ř í p a d e c h z 10 žáků uvedly, že l é k a ř označil j e j i c h

těho-

tenství za rizikové, t j . ve 33,3 % . N á s l e d n ě byl z j i š t ě n p o č e t dětí v rodinách žáků 1. r o č n í k u ( t a b . č. 5 ) . Tabulka č. 5: Zák

Počet dětí v rodinách sledovaných žáku

Počet dětí v rodině

1. 2. 3. 4. 5.

— — — -

1 1 — 1

— — 1 -

— — 1 — -

6.

—

—

1

—

7.

-

-

1

-

8.

—

9. 10.

—

celkem

—

-

1

—

-

1

1 —

—

5

4

1

Žádné ze s l e d o v a n ý c h dětí nebylo j e d l n á č k e m , 5 dětí žilo v rodině se dvěma dětmi, 4 děti vyrůstaly v r o d i n á c h se 3 dětmi, 1 dítě mělo další tři sourozenc e . Průměrný p o č e t dětí na j e d n u rodinu činí 2,6 d í t ě t e . Zjišťování l a t e r a l l t y se o p í r a l o o o d p o v ě í rodičů (s omezením na l a t e r a l l t u r u k y ) . (Tab. č . 6.) Tabulka C. 6: Zák 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

9. 10.

Distribuce žáků podle laterality ruky

Vedoucí ruka levá pravá 1 1 1 — 1 1 1* a m b l d e x t r l e 1 -

1

—

1 1

SPECIALNI

PEDAGOGIKA

C.

2, R O C .

1990—91 8 1

Z celkového počtu 10 žáků 1. ročníku ZS pro vadně mluvicí v Olomouci-Kopečku bylo rodiči uváděno 8 děti Jako výhradně pravorukých, 1 žák Jako levoruký + ambldexter. Dalším uvažovaným kritériem byl věk rodičů žáků 1. ročníku při narozeni sledovaných děti (tab. č. 7 ) . Tabulka č. 7: dítěte 2ák 1. 2. 3. 4. 7. 5. 8.

6. 9. 10.

Distribuce žáků 1. ročníku podle věku rodičů při narozeni

Věk matky do 20 21—35 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1

nad 35

celkem

Věk otce (v l e t e c h ) do 20 21—35 nad 35

—

10

Rodiče všech žáků (matky i otcové) s výjimkou jediné matky (20 let) se věkově pohybovali při narození sledovaného dítěte v období mezi 21—30 lety. Z logopedického hlediska byla sledována diagnóza vady řeči, pro niž byly děti umístěny ve speciální škole v Olomouci-Kopečku (tab. č. 8 ) . Tabulka č. 8: Žák 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. celkem

Distribuce žáků 1. ročníku podle diagnostikované vady řeči

Diagnostikovaná vada řeči dyslalia multlplex vývojová dysfázie balbuties — — 1 — — 1* — — 1 — — 1 — — 1 — — 1 — — 1 — — 1 — — 1 1 — — 7

3

—

* = dítě se sluchovou vadou Závažným problémem šetřeni bylo zjišťováni základních údajů o ontogenezi řeči sledovaných dětí. Jen někteří rodiče byli schopni vymezit časové období, kdy jejich děti začaly užívat prvních slov (tři rodiče udali období 4. roku SPECIÁLNÍ 8 2

PEDAGOGIKA

C.

2,

ROC.

199U-91

Tabulka C. 9: Distribuce žáků 1. ročníku podle formy poskytované odborné péče logopedická poradna foniatrické odd. od věku dítěte Zák 1. 2.* 3. 4. 5. 6. 7. 8.' 9. 10. celkem

1.

2.

~

~

—

1

—

—

3.

4.

5.

6.

7.

8.

1

10.

1 1 1

—

—

— —

1 1

—

2

—

—

—

2

1 —

1 —

£ 9. 1

2

—

1 2

—

1

• = nenl udáno dítěte). U čtyř z deseti žáků 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku bylo v dokumentaci uvedeno, že jejich řečová komunikace byla silně redukována ještě před vstupem do základní školy. Jedno dítě má závažnější sluchové postižení — podle audlogramu lehkou percepční nedoslýchavost vlevo, vpravo zbytky sluchu. Podle lékařského vyšetření bylo adaptováno na slúchadla, psychologické vyšetření konstatovalo, že dítě nevyužívá možnosti sluchadel. Mateřská škola doporučila u tohoto dítěte zařazeni do školy pro sluchově postižené, na základě lékařského doporučeni bylo dítě zařazeno do ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku. Konziliárni lékařka — foniatr považovala za vhodnější zařazení dítěte do ZŠ pro děti se zbytky sluchu. Z hlediska velmi komplikovaného vývoje řeči sledovaných děti byla zjišťována forma odborné péče poskytované dětem bucf v logopedických poradnách, nebo na fonlatrlckých odděleních ORL klinik (tab. č. 9 ) . Vzhledem k závažnosti poruchy vývoje řeči byla logicky většina dětí zařazena do péče fonlatrlckých odděleni (u dvou dětí následně po předcházejících návštěvách v logopedické poradně). U dvou děti nebyl počátek péče zaznamenán. V průměru byla postiženým dětem ordinována odborná péče na fonlatrlckých odděleních po 5. roce věku dítěte. Duševní vývoj žáků 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvicí je podle odborných vyšetření roztříděn a klasifikován v tab. č. 10. Pouze u dvou žáků 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvicí v Olomoucl-Kopečku z celkových deseti byl diagnostikován opožděný duševní vývoj. Diskuse Distribuce žáků 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvicí v Olomoucl-Kopečku podle pohlaví (9 chlapců, 1 dívka) v podstatě odpovídá obvyklému poměru výskytu SPECIALNI PEDAGOGIKA

C.

2,

ROC.

1990—91 8 3

Tabulka C. 10: vývoje Zák 1. 2. 3. 4. 5.

a.

7. 8. 9. 10. celkem

Distribuce žáků 1. ročníku podle klasifikace

duševního

duševní vývoj normální opožděný — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 — 1 1 — 8

2

řečových vad u obou pohlaví vysvětlovaných větší celkovou vyšší fyziologickou zranitelnost! hochů, odlišností vyzráváni j e j i c h vyšší nervové činnosti a zejména specifiky koordinace obou hemisfér, časovou diferenciaci myellnlzace nervových drah ap. Fyzickým věkem všechny sledované děti splnily věkový limit pro zahájení povinné školní docházky již v předcházejícím školním roce, u všech byl z důvodu komunikačního defektu odložen nástup do školy. Odklad povinné školní docházky jistě není optimálním řešeni pro všechny děti. Pokud se tak děje z důvodu řečové vady, bylo by asi výhodnější a efektivnější tyto děti soustřeďovat bez odkladu povinné školnf docházky v 1. ročnících základní školy se speciální logopedickou péčí. Nelze totiž vždy zajistit, aby časové období jednoho roku získané úředním odkladem povinné školní docházky bylo plně efektivně využito právě ve smyslu rozvíjení řeči děti s komunikačním defektem ve všech požadovaných a žádoucích rovinách. Zvláštní pozornost zaslouží distribuce žáků podle Jejich bydliště. Nutnost pobytu děti mladšího školního věku v internátním zařízeni, tedy v odloučeni od rodinného prostředí, byla jednou z příčin, proč původně nebyli žáci 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku vůbec přijímáni. V současnosti se situace řeší následovně: děti pobývají ve škole po dobu školního týdne, v pátek po skončení vyučováni sl je rodiče odvážejí domu a do školy Je v r a c e j í tak, aby v pondělí ráno mohlo být zahájeno pravidelné vyučováni. Z tohoto důvodu byly ve většině případů přijaty jen děti se Severomoravského k r a j e , z toho 6 přímo z okresu Olomouc. Jediné dítě přijaté z Jihomoravského k r a j e má bydliště v o k r e s e hraničícím s okresem Olomouc. Dva žáci bydlící přímo v Olomouci do ZŠ pro vadně mluvlcf v Olomouci-Kopečku denně dojíždějí prostředky místní hromadné dopravy. Otevřeni 1. ročnfku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku Jako novum Jistě Ještě informačně nezasáhlo všechny rodiče postižených dětí, ani odborné pracovníky Institucí kompetentních k navrženi a zařazení dětí s vadami řeči do škol logopedického typu. Bylo by potřebné, aby se zejména odbornici ŠPECIÁLNI 8 4

PEDAGOGIKA

C.

2,

ROC.

1990-91

mohli zavčas a blíže seznámit i s částečnými výsledky tohoto experimentu a na základě případných pozitiv informovat širší rodičovskou veřejnost a hlavně působit ve smyslu zřizování obdobných prvních ročníků základní školy v různých regionech s hustotou rozložení odpovídající potřebám řečově handicapovaných děti mladšího školního věku. K zajímavým úvahám vybízí v naší mlnlsondáži sledovaná úroveň vzděláni rodičů dětí zařazených do 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku. Rozhodně nelze klást rovnítko mezi úroveň vzděláni a vzdělanosti rodičů a podnětnost rodinného prostředí co se týče rozvoje řečových dovedností a schopnosti dětí. To bychom opomíjeli řadu závažných okolnosti, z nichž j e třeba zdůraznit především kvalitu emotivního působení a emocionálních vztahů v rodině zcela n e o i v i s l o u od počtu absolvovaných školních tříd, ale prioritní pro rozvoj ř e č i každého dítěte. Nelze tedy na základě zjištěné skutečnosti, že všichni rodiče dětí přijatých do uvažovaného 1. ročníku mají pouze základní vzdělání, vyvozovat závěry o kvalitě j e j i c h výchovného působení v oblasti výchovy ř e č i vlastních dětí. Na základě dlouhodobého sledování rodinných anamnéz žáků ZŠ pro vadně mluvící se však spíše nabízí problém diferencované míry aktivity rodičů řešících řečové nedostatky svých děti. Domníváme se, že rodiče se středoškolským a vysokoškolským vzděláním jsou pozornější, vnímavější a citlivější k odchylkám v ontogenezl ř e č í svých dětí, jsou aktivnější v řešení j e j í c h řečových problémů, a to tím způsobem, že sami vyhledávají poměrně včas odbornou pomoc. Ne vždy optimálním řešením jsou vlastní aktivitou vyhledávané pomoci psychologa či dokonce psychiatra. Je zarážející, nacházíme-li běžně v dětských psychiatrických ordin a c í c h známé logopedické materiály v podobě k a r t i č e k s říkankami pro fixaci správné výslovnosti hlásek, tedy pro úpravu dyslálie. Dyslálle v předškolním 1 mladším školním věku jistě j e š t ě nezapříčinila takový stupeň defektlvity, který by spadal do kompetence psychiatra. Obdobně za nevhodné a dokonce škodlivé pro psychiku dítěte považujeme předčasné konzultace s psychiatry u malých balbutiků. Pro rodiče s nižším vzděláním, nebo také méně ambiciózní j e podstatnější Impuls, n e j č a s t ě j i ze strany učitelky mateřských škol, upozorňující na vadu řeči j e j i c h dítěte. Impuls může přicházet opakovaně, nebo i z více stran a trvá určitou dobu. Impulsu pak rodiče věnují pozornost. Problémem j e 1 nedostatečná logopedická osvěta, takže rodiče většinou nevědí, kam se obrátit s žádostí o pomoc a opět ubíhají týdny pro řečový vývoj tak vzácného předškolního věku dítěte. Řešení řečových problémů se zhoršuje, vada řeči se fixuje se všemi sociálními a psychickými důsledky pro dítě. Tyto děti se většinou následně objevuji ve speciálních školách logopedického typu, což se projevilo i u námi sledovaného souboru. Řešeni složité problematiky spatřujeme prvořadě v prevenci řečových vad od nejútlejšlho věku dětí a dále také v kvalitnější a rozsáhlejší logopedické osvětě. Prioritními odborníky v prevenci v oblasti řečového vývoje by se při všech svých povinnostech měli stát pediatři, hlouběji poučeni o základních otázkách vývoje dětské ř e č i . Odpovědný a kvalifikovaný přistup k zajišťování údajů pro vyplňování rubriky o vývoji řeči dítěte, která je součástí jeho zdravotního ŠPECIÁLNI

PEDAGOGIKA

C.

2,

ROC.

1990-91 8 5

záznamu, by zajistil jednak včasnost nezbytných opatřeni, jednak j e j i c h adekvátni orientaci. Setřeni struktury rodin děti zařazených do 1. ročnlku ZŠ pro vadně mluvicí v Olomouci-Kopečku naprosto nepotvrdilo často proklamované alibistické tvrzení o komplikovaném rodinném zázemí všech dětí s určitými vývojovými potížemi. Uvedená zjištěni zaznamenávají spíše pozitivní posun ve vztahu k současným statistikám těchto údajů v ČR. Z celkových 10 žáků 1. ročníku ZS se 8 dětí narodilo Jako druhé dítě v rodině. Tím jsou s vysokou pravděpodobnosti vyloučeny noxy jak psychogennlho, tak jiného c h a r a k t e r u , které by mohly sehrát negativní roll v období nltroděložniho vývoje dítěte a ovlivnit jeho přijeti matkou 1 otcem. Bylo by zajímavé dále sledovat časový interval mezi narozením prvního a druhého dítěte, případně dalšího a tím do jisté míry objasnit objektivní podmínky pro raný vývoj sledovaného dítěte. Situace druhého dítěte v rodině má samozřejmě svá specifika, jeho výchova je ovlivněna a poznamenána již určitými zkušenostmi rodičů, j e tolerantnější, méně anxiózní, někdy však také méně pozorná a pečlivá, je-li časový interval mezi prvním a druhým dítětem příliš těsný. Údaje ani u dítěte s nejvyšši porodní hmotností (4 100 g ) nebylo konstatováno žádné zjevné perinatální poškození. Obdobně vyznělo šetřeni věku rodičů při narození j e j i c h dítěte, který v naprosté většině odpovídal optimálnímu průměru. Údaje o počtu dětí v rodinách žáků 1. ročníku ZS pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku se naopak výrazně odlišuji, průměrný počet dětí v rodině činí 1,6 dítěte, což je zcela mimořádné při současném populačním trendu u nás. Zaznamenaný fenotyp laterallty ruky byl získán pouze na základě údajů rodičů, což značně ovlivňuje j e j i c h validitu a omezuje možnost dalšího výkladu. Vada řeči žáků 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku byla diagnostikována bud j a k o dyslalia multlplex (7 žáků), nebo j a k o vývojová dysfázie (3 ž á c i ) . Opomineme-li obtížnost precizní diagnostiky uvedených vad řeči, z nichž vývojová dysfázie je pojmem a označením do určité miry novějším i módnějším, j e skutečně mimořádným faktem zjištěni, že mezi 10 žáky 1. ročníku není ani jedno dítě diagnostikováno jako balbutik. Vzhledem k nepatrnosti sledovaného vzorku se může jednat o fakt s k u t e č n ě náhodný. Vyjdeme-li však z dané skutečnosti a přlhlédneme-li k základni orientaci ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku na práci s balbutlky, dojdeme k úvahám hodným k zamyšleni. Je všeobecně známo, že zahájeni školní docházky bývá považováno za moment výrazně provokující projevy balbuties. Převážná část balbutlků bývá označována jako balbuties vulgarls. V ZŠ pro vadně mluvicí v Olomouci-Kopečku bývaly velmi často otevírány dva paralelní 2. ročníky, protože škola byla zaplavována přihláškami dětí, u nichž se vada řeči (balbuties) manifestovala právě v průběhu prvního roku školní docházky. Absence balbutlkům mezi dětmi přijatými do letošního 1. ročníku jakoby zcela poSPECIALNI 8 6

PEDAGOGIKA

C.

2, R O C .

1990—91

tvrzovala proklamovaná a tradovaná tvrzení. Taková tvrzení je však třeba podrobit čas od času zkoušce a revizi. I tímto směrem by se snad v budoucnosti mohlo ubírat detailní a důkladné šetření v dalších 1. r o č n i c í c h ZŠ pro vadně mluvicí v Olomoucl-Kopečku, případně v ostatních ZŠ pro vadně mluvící, které vzhledem ke svým specifickým podmínkám pracují s řečově postiženými dětmi v prvních ročnicích Již delší dobu. Paradoxně k respektovaným konstatováním by bylo možno prohlásit, že počátek školní docházky není v etiologii balbuties faktem provokujícím, ale pouze manifestujícím. Kolem 3. roku věku dítěte, v období fyziologických potíži řeči, j e n velmi obtížně odlišíme fyziologickou interakci od skutečné balbuties praecox. Lze však reálně předpokládat, že samo postižené dítě sl své komunikační problémy uvědomí velmi záhy a reaguje na ně byť i nevědomým ústupem od verbálních kontaktů a aktivity, jeho snížená verbálni aktivita a pohotovost nemusí hned vzbuzovat podezření na řečovou vadu. Nástup do školy však situaci dítěte radikálně mění v mnoha aspektech a výrazně v oblasti verbální komunikace. Ve škole dítě mluvit musí, mimo jiné je 1 hodnoceno podle toho, co sl mysli (případně umí), ale také podle toho, co řekne. Může tedy přirozenými podmínkami školy dojít k jakémusi odkrytí vady ř e č i . V tom případě by se jednalo o balbuties praecox, ne balbuties vulgaris. Tato skutečnost by opětovně podtrhla nesmírný význam kvalitní preventivní péče poskytované .lékaři 1 pedagogy. Ke specifické situaci došlo zařazením sluchově postiženého dítěte do 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku. Komplikovanost pohledu jednotlivých odborníků byla již prezentována. V současnosti bylo zařazení tohoto dítěte do školy pro vadně mluvící klaslílkováno jako optimální řešeni vzhledem ke stupni jeho sluchového postiženi. Umístění ve škole pro děti se zbytky sluchu považuji nyní odborníci za retardující faktor vzhledem k patologii prostředí. Otázkou zůstává rozsah Informační deprívace dítěte, nezhodnocení důležitých vpečeťovacfch period v jeho psychickém vývoji, vyplývající z opožděného přístupu k celkovému řešeni problému. Tím docházíme k velmi závažným zjištěním vyplývajícím ze šetření v 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomoucl-Kopečku. Týkají se formy, rozsahu a včasnosti poskytované odborné péče. Většina žáků 1. ročníku uvažované školy se stala pacienty fonlatrlckých odděleni. Zarážející je průměrný věk dětí zasahující jíž do období 6. roku j e j i c h věku, kdy teprve byly zařazeny do odborné péče. Konstatováni, že jen třem dětem z deseti žáků 1. ročníku s těžce narušeným vývojem řeči byla zajištěna odborná péče po dosaženi věku 4 let, Je důvodem k vážnému rozboru a zamyšlení. Situace je tlm závažnější, že pouze u dvou dětí z deseti sledovaných byl diagnostikován opožděný duševní vývoj kauzálně související s problémy ve s f é ř e řečového vývoje. Znovu a k c e p t u j e m e poukázáni na statistickou nevýznamnost sledovaného souboru děti. Na druhé straně je však třeba přiznat, že to neopravňuje ke klidu a uspokojení se stávající situací. Žádný z odpovědných odborníků nebyl s to a ani by nenalezl odvahu vyjádřit, kolik dětí mladšího školního věku poSPECIALNI

PEDAGOGIKA

C.

2, R O C .

1990—91 8 7

dobných těm v 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku zatím doslova trpí a strádá v důsledku své odborně nepodchycené vady řeči.

Závěr Zahájení vyučování v 1. ročníku ZŠ pro vadně mluvící v Olomouci-Kopečku je sympatickou šanci pro nejmladší školáky postižené komunikačními problémy ve spádové oblasti uvedené speciální školy. V budoucnu se jistě stane východiskem širšího odborného výzkumu. V současnosti je mimo jiné i solidním ukazatelem perspektivního trendu ZŠ pro vadně mluvicí v Olomouci-Kopečku, směřujícího po překonání prostorových obtíží k urychlenému otevřeni připojené mateřské školy pro vadně mluvící, jejíž absence je v tomto regionu pociťována velmi silně. Vytvoření takovéto komplexní specializované školní základny — vyjma zatím nařešené otázky ZvŠ pro vadně mluvicí — by bylo jistě přínosem i pro výhledově fundovanou a koordinovanou týmovou práci odborníků zainteresovaných v oblasti poruch a vad řeči a zejména jejich prevence.

ŠKOLY PRO MLÁDEŽ TĚLESNÉ POSTIŽENOU, NEMOCNOU A ZDRAVOTNĚ OSLABENOU

Kopaná jako součást rehabilitace po amputaci dolní končetiny Jaroslav

Gutvlrth

Méně obvyklé formy rehabilitačního úsilí jsou nyní stále častější. Některé Jsou velmi individuální, a pak Je nejlepší, když má postižený „osobního" trenéra, jiné je lépe pěstovat v malých nebo větších kroužcích podobně handicapovaných. Mezi ně patří nově zaváděná kopaná Jednonohých (amputee s o c c e r ) , jak nám ji začátkem června 1990 přijel doporučit B l i l B a r r y ze Seatlu v USA. Začlo to letním tréninkem tělesně postižených lyžařů v tomto americkém městě před devíti lety. Brzy se ukázalo, že prvky kopané zvyšují sebedůvěru a rozvíjejí celkově osobnost. Sport se hodl 1 pro ženy a jeho velkou přednosti jsou "koedukované" tréninky. Dá se pěstovat od osmi let věku až do stáří. Při malém množství účastníků Je vhodnou formou začátku hra na obránce a útočníky (na beky). Hraje s e n a území velkého vápna na běžném nebo Improvizovaném hřišti. Protéza se při SPECIÁLNÍ 8 8

PEDAGOOIKA

C.

2,

ROC.

1990—SI