N_FRP Finanční řízení podniku cvičení č. 4 6) Finančně ekonomická podstata odpisů a jejich role ve finančním řízení, odlišnost daňových a účetních odpisů 7)Rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím, použití manažerského účetnictví při řízení podniku
Cvičení ZS 2013 Skupina cR1PH Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.
Cíle předmětu • objasnit podstatu jednotlivých firemních finančních politik, • rozkrýt jejich vzájemnou provázanost a jejich koncepční roli ve strategickém podnikovém finančním plánování orientovaném na zvyšování tržní hodnoty podniku • porozumět rovněž Strategickým cílům a zásadám finančního plánování podniku, • Porozumět hlavním politikám podniku 1. účetní politice podniku, 2. dluhové a úvěrové politice podniku, 3. daňové a likviditní politice podniku 4. dividendové politice akciové společnosti
Osnova • 1) Strategické cíle a zásady finančního plánování podniku • 2) Preference ukazatele EBT před EAT při střednědobém a dlouhodobém plánování, problematická otázka maximalizace zisku jakožto dlouhodobého cíle • 3) Bonita, kredibilita, goodwill podniku. Ukazatelé rentability. Ukazatelé hrubého a čistého pracovního kapitálu, ukazatel potřeby pracovního kapitálu (souvislost s cyklem peněz a denními náklady), ukazatelé likvidity • 4) Kapitálová struktura podniku a pravidla pro tvorbu kapitálové struktury, daňový a leasingový štít, efekt finanční páky • 5) Ukazatele EVA a MVA v souvislosti s podnikovým plánováním, zásady podnikového finančního plánování • 6) Finančně ekonomická podstata odpisů a jejich role ve finančním řízení, odlišnost daňových a účetních odpisů
Osnova • 7)Rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím, použití manažerského účetnictví při řízení podniku • 8)Řešení potíží podniku za pomocí tollingového financování, výhody projektového financování při investiční činnosti podniku nebo exportu technologií • 9)Akcie podniku, instrumenty finančních trhů (např. futures kontrakty na nákup komodit, jejich případné využití k hedgingu) • 10)Dluhová a úvěrová politika podniku • 11)Daňová a likviditní politika podniku, pojem daňové sazby, daňového základu, daňové slevy, daňové optimalizace a daňového úniku, • 12)Dividendová politika akciové společnosti
Účetní odpisy • Slouží k vyjádření skutečné hodnoty majetku a jeho opotřebení, zatímco daňové odpisy slouží především k vypočítání daně z příjmu. • Z účetního hlediska vyjadřují odpisy pokles hodnoty z důvodů fyzického nebo morálního opotřebení dlouhodobého majetku, • odpisy se hodnota aktiv přenáší úměrně do nákladů podniku, čímž se snižuje účetní výsledek hospodaření a dochází tak k rozložení výnosů, které tento majetek dané účetní jednotce přináší. • Odpisy vytvářejí disponibilní finanční zdroje, tím, že se započítávají do nákladů, umožňují nahradit opotřebení dlouhodobého majetku shromážděním peněžních prostředků. • Odpisy představují zvláštní finanční kategorií- náklad i zdroj,
Účetní odpisy • Odpisy jsou nákladem, ale nejsou výnosem, snižují vykazovaný zisk, i když nejsou výdajem, a nesnižují peněžní prostředky! • Tok peněžních prostředků odvozený od zisku je třeba o odpisy zvýšit • Odpisy nejsou samostatným finančním zdrojem, jako tržby ale představují jen částku peněz zadrženou a nezdaněnou v podniku. • Odpisy spolu se zdaněným ziskem (EAT) tvoří rozhodující zdroj (provozní peněžní tok) obnovy, resp. rozšíření majetku.
Dlouhodobý hmotný majetek obsahové vymezení v § 7 prováděcí vyhlášky: 1. pozemky bez ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti, pokud nejsou zbožím 2. stavby bez ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti 3. samostatné movité věci a soubory movitých věcí, 4. pěstitelské celky trvalých porostů 5. dospělá zvířata a jejich skupiny: 6. jiný dlouhodobý majetek: ložiska a umělecká díla za stanovených podmínek 7. technické zhodnocení staveb, samostatných movitých 8. nedokončený dlouhodobý hmotný majetek 9. poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek 10. oceňovací rozdíl k nabytému majetku
Dlouhodobý nehmotný majetek • V § 6 této prováděcí vyhlášky - výčet dlouhodobého nehmotného majetku: • zřizovací výdaje, tj. výdaje vynaložené na založení účetní jednotky do okamžiku jejího vzniku (poplatky, provize za zprostředkování, poradenské služby, nájemné atd.), jejich odepisovací doba je maximálně 5 let • nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software • ocenitelná práva (např. předměty průmyslového vlastnictví a výsledky duševní tvůrčí činnosti) • goodwill, tj. kladný nebo záporný rozdíl mez oceněním podniku nebo jeho části ve smyslu obchodního zákoníku, odpisuje se rovnoměrně nejpozději do 60 měsíců • povolenky na emise skleníkových plynů • preferenční limity • technické zhodnocení od částky stanovené zákonem o daních z příjmů za stanovených podmínek
DHM • Z hlediska účetních předpisů není stanovena hranice ocenění dlouhodobého majetku, kterou stanoví účetní jednotka (30 – 60 tis.Kč) • § 28 zákona o účetnictví a § 56 odst. 10 uvádí, že se mimo jiné neodepisují pozemky, finanční majetek, umělecká díla, která nejsou součástí stavby, sbírky, movité kulturní památky, předměty kulturní hodnoty, nedokončený dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek a technické zhodnocení, pokud není uvedeno do stavu způsobilého k užívání, zásoby, najatý či obdobně užívaný dlouhodobý hmotný nebo nehmotný majetek, není-li zákonem nebo touto vyhláškou stanoveno jinak, pohledávky, preferenční limity, které nelze odpisovat podle času nebo výkonů, a povolenky na emise • K ocenění majetku jsou využívány tři základní typy cen: pořizovací cena, vlastní náklady, reprodukční pořizovací cena
pravidla pro účtování odpisů • stanovuje český účetní standard pro podnikatele č. 013 o dlouhodobém nehmotném a hmotném majetku, který platí pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů • odpisy, se účtují na vrub příslušného účtu účtové skupiny 55 Odpisy, rezervy, komplexní náklady příštích období a opravné položky provozních nákladů a ve prospěch příslušných účtů účtových skupin 07 - Oprávky k dlouhodobému nehmotnému majetku a 08 - Oprávky k dlouhodobému hmotnému majetku. • Účetně tedy nedochází ke snižování hodnoty majetku přímo na majetkovém účtu, ale nepřímo prostřednictvím oprávek, které jsou tvořeny kumulací odpisů v jednotlivých obdobích
Rovnoměrné, lineární odpisy • se používají v případech, kdy k opotřebení majetku dochází rovnoměrně po celou dobu užívání. • Typickým příkladem tohoto majetku jsou automobily, kdy se předpokládá, že se s nimi každý rok najezdí přibližně stejný počet kilometrů, a každý rok je do nákladů přenesena stejná část vstupní ceny. • Pro výpočet ročních odpisů lze využít následující vzorec, • O=Roční odpis, Pc= pořizovací cena, Zbh= zbytková hodnota, t= počet let odpisování
O = (Pc – Zbh) /t
Degresivní, zrychlené odpisy • U zrychlených účetních odpisů platí, že odpis v předcházejícím roce je vyšší než odpis v následujícím roce. • Tato metoda odpisování je vhodná, pokud má účetní jednotka zájem na rychlejší akumulaci ekonomických zdrojů podniků. • Používá se u majetku, který ztrácí hodnotu (morálně zastarává) především v prvních letech odpisování. Pro výpočet ročního odpisu lze využít následující vzorec: • O= 2(Ps- Zbh) *(t+1-i)/t(t+1) • O=Roční odpis, Pc= pořizovací cena, Zbh= zbytková hodnota, t= počet let odpisování, i= počet let, po které bylo aktivum odpisováno
Zpomalené, progresivní odpisy • odpis v následujícím roce je vyšší než odpis v roce předcházejícím. • Účetní jednotka volí tento typ odpisů, pokud potřebuje v prvních letech odpisování snížit náklady a později naopak snížit výsledek hospodaření. • U majetku odpisovaného metodou zpomalených účetních odpisů se předpokládá, že v prvních letech používání je jeho opotřebení minimální a naopak později bude hodnota majetku klesat rychleji, např. u budovy, která začne být využívána k výrobě až po několika letech.
O=2Pc(t+1) – (t+1-i)/t(t+1) • O=Roční odpis, Pc= pořizovací cena, Zbh= zbytková hodnota, t= počet let odpisování, i= počet let, po které bylo aktivum odpisováno
Výkonové účetní odpisy • v případech, kdy je míra opotřebení jednoznačně závislá na míře skutečného využití majetku. • Skutečné využití majetku může být měřeno například pomocí množství produkce nebo počtu hodin využití daného majetku. • Při výpočtu odpisů je nutné nejprve stanovit odpisový koeficient, kOdp = Pc/kapacita • který představuje odpis na jednu jednotku, a odpisy pro jednotlivé roky se určí na základě konkrétních výkonů v daném roce: • Odpisy v jednotlivých letech= odpisový koeficient * skutečný počet výrobků v daném roce
Resume • Účetní odpisy slouží k vyjádření nákladové funkce odpisů a ovlivňují hospodářský výsledek. Jsou ověřovány auditorem. • Daňové odpisy určují velikost jedné části nákladů vynaložených na dosažení zdanitelných příjmů pro stanovení daňového základu. Jejich výši prověřuje daňový úřad.
Daňové odpisy • § 26 odst. 5 zákona o daních z příjmů definuje odpisování jako zahrnování odpisů z hmotného majetku evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu. Odpisování lze zahájit po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklého užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání. Obdobně to platí pro technické zhodnocení
Výpočet daňových odpisů • lineární odpisy: O = VC × OS/100 – kde O = odpis v Kč, – VC = vstupní cena v Kč, – OS = odpisová sazba v procentech
• zrychlené odpisy: – – – –
1. rok: O1 = VC / K t-tý rok: Ot = 2 × ZC / (K − n) kde O = Odpis v Kč, K = koeficient odpisování stanovený pro jednotlivé odpisové skupiny, – ZC = zůstatková cena (vstupní cena minus odpisy), – n = počet let, po které bylo odpisováno
• Nakupovaný předmět nebo materiál se řadí do 6 skupinpodle doby odpisů
Odpisové skupiny podle doby odepisování Plátci DPH mají v podstatě vyšší hodnotovou hranici pro hmotný majetek, tedy 40 000 Kč bez DPH, v porovnání s neplátcem DPH, pro něhož je hranice 40 000 Kč včetně DPH
Odpisová skupina 1 2 3 4 5 6
Doba odpisování 3 roky 5 let 10 let 20 let 30 let 50 let
Vztah účetních a daňových odpisů • Účetní odpisy jako položka nákladů ovlivňují hrubý výsledek hospodaření. • Hrubý výsledek hospodaření (účetní zisk)= výnosy za účetní období – náklady za účetní období • účetní zisk je třeba upravit o náklady daňově neuznatelné, které se přičítají, a o výnosy nezahrnované do základu daně, které se odečítají. • Účetní a daňové odpisy za určité období se mohou lišit. • Důvody: použitá metoda nebo rozdílné vymezení dlouhodobého majetku pro účetní a daňové účely nebo byl majetek pořízen v průběhu zdaňovacího období a účetně se odpisuje pouze poměrná část a daňově plná roční výše • K určení správného základu daně, je třeba upravit účetní výsledek hospodaření o rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy.
• Účetní výsledek hospodaření + (účetní odpisy – daňové odpisy za dané období)= základ daně
Vztah účetních a daňových odpisů • Toto schéma je zjednodušeno • Pokud jsou účetní odpisy za dané období vyšší než daňové odpisy, je třeba tento rozdíl přičíst k účetnímu výsledku hospodaření, neboť daňový poplatník odepsal, a tím i započítal do nákladů částku vyšší, než je daňově uznatelná. • Pokud je hodnota účetních odpisů nižší než hodnota daňových odpisů, tento rozdíl se odečítá od účetního výsledku hospodaření, neboť poplatník nevyužil daňové náklady v plné výši.
• Daň z příjmu představuje pouze účetní náklad, nikoliv daňový, neovlivňuje výsledek hospodaření před zdaněním, ani základ daně.
Význam odpisů • Pilíř účetní politiky podniku, firemní odpisové politiky • Rozhodnutí o stanovení progrese odpisování v jednotlivých skupinách majetku • Např. v 1 – 3 skupině lineární odepisování, ve 4 – 6 skupině degresivní/progresivní, podle očekávaného náběhu efektu odepisovaného majetku na tvorbu zisku (modelování nákladů) • Volba účetních vers. daňových odpisů • Volba zrychleného odepisování v závislosti na očekávané míře inflace – zajištění prosté reprodukce plně amortizovaného hmotného investičního majetku
Manažerské účetnictví • na rozdíl od finančního a daňového účetnictví není řízeno legislativními normami a předpisy. Je obvykle upraveno nepovinnou vnitropodnikovou metodikou, nebo obvyklostmi používanými při vedení finančního účetnictví v detailech nad rámec povinností finančního účetnictví. • Manažerské účetnictví je zaměřeno na sběr a poskytování informací pro manažerské rozhodování, které jsou nad rámec finančního účetnictví. • Obecně lze manažerské účetnictví a controlling definovat jako klíčový nástroj pro řízení podniku, jehož obsah a použití je specifický pro každý jednotlivý podnik a jeho management. • Manažerské účetnictví je úzce spojeno s konceptem controllingu jako nástrojem řízení, který má za úkol koordinaci plánování, kontroly a zajištění informační základy.
Finanční pojetí nákladů • Ve finančním účetnictví se uplatňuje finanční pojetí nákladů, které je založeno na aplikaci peněžní formy koloběhu prostředků. • Náklady se tak chápou jako peníze „investované“ do výkonů, které zajišťují náhradu peněz v jejich původní výši. • To je základem koncepce zachování peněžního kapitálu v jeho původní nominální výši. Jsou to především náklady uhrazované v peněžní formě bezprostředně (materiál, služby, mzdy, apod.) a postupně (odpisy). Druhým typickým znakem (a omezením) finančního pojetí nákladů je jejich ocenění ve skutečných (historických) pořizovacích nákladech.
Hodnotové pojetí nákladů • Manažerské účetnictví vychází z hodnotového pojetí nákladů, ve kterém nevystupují pouze náklady, které jsou podloženy reálným výdejem peněz, ale i takové, které sice nemají odpovídající ekvivalent výdeje peněz, ale svými důsledky ovlivňují ekonomickou racionalitu dané podnikatelské aktivity. • Příkladem těchto nákladů jsou především kalkulační úroky, kalkulační nájemné, kalkulační odpisy
Kalkulační úroky • Používají se u vlastního kapitálu a jejich cílem je ekonomicky reálný pohled na vykázaný hospodářský výsledek. • Do účetních (daňových) nákladů lze dát jen úroky z půjčeného cizího kapitálu. • Kalkulační úroky se definují ve výši, která odpovídá reálným úrokům získaných půjčením vlastních peněz s obdobným rizikem.
Kalkulační nájemné • Používá se tam, kde se využívají vlastní budovy (např. výrobní, skladovací, prodejní a kancelářské prostory) a pozemky. • Cílem kalkulačního nájemného je zajištění ekonomicky reálného pohledu na vykázaný hospodářský výsledek. • Do účetních (daňových) nákladů lze dát jen náklady spojené s údržbou budov a pozemků, reálně však existuje tržní nájemné. • Kalkulační nájemné se definuje ve výši, která odpovídá tržního hodnotě nájmu daných vlastních prostorů a ploch.
Kalkulační odpisy • • •
•
•
Používají se především tam, kde úroveň účetních (daňových) odpisů neodpovídá reálné hodnotě pořízení nového majetku. Cílem kalkulačních odpisů je reálný (ekonomický) pohled na vykázaný hospodářský výsledek. V případě cenově nízkých původních investic, jsou ve finančním účetnictví používány adekvátně nízké odpisy, které však neodpovídají současné výrazně vyšší pořizovací ceně daného majetku. Z tohoto důvodu by měly kalkulační odpisy vycházet z reálných současných pořizovacích cen daného majetku. Jedná se například o budovy (výrobní haly) pořízené před rokem 1990 nebo o krátkodobější majetek (strojní zařízení, nákladní auta, stavební mechanizmy) pořízený za cenu, která je zlomkem současné obvyklé pořizovací ceny. V případě ve finančním účetnictví vykazovaných nulových odpisů z důvodu již odepsaného majetku, který nadále však plní svou funkci (problém nevyužívání účetních odpisů).
Příklad • Autobazar se zabývá nákupem aut za účelem jejich následného prodeje. • Zásoba nakoupených 150 aut má hodnotu 30,- mil. Kč a je plně kryta vlastním kapitálem. Cizí zdroje nejsou používány. • Referenční úroková sazba z vkladů je 5% • Autobazar vlastní pozemek ve středu krajského města o výměře 6.000,- m2, Obvyklé nájemné v této lokalitě činí 300Kč/m2 • Roční hospodářský výsledek před zdaněním činil 2,5 mil. Kč. • Je tento hospodářský výsledek z ekonomického pohledu (z pohledu manažerského účetnictví) dostatečný? • Vyjádřete a diskutujte výsledek
Ekonomické pojetí nákladů • Ekonomické pojetí nákladů vychází z požadavku zajistit odpovídající informace nejen pro řízení reálně probíhajících procesů, ale také pro potřeby rozhodování za účelem výběru optimálních budoucích alternativ. • S výběrem alternativ souvisí pak obecné ekonomické chápání nákladů jako maximum hodnoty, které lze vyprodukovat prostřednictvím zvolené alternativy. • Tyto podmínky naplňuje kategorie tzv. oportunitních nákladů, které se vymezují jako maximálně ušlý efekt, který byl obětován v důsledku využití ekonomického zdroje ve zvolené alternativě.
Členění nákladů podle vztahu ke změně objemu výroby • Variabilní náklady • Typickým příkladem variabilních nákladů jsou jednicové náklady, tj. náklady jejichž spotřeba je známa na jednotku výkonu (výroby, činnosti). Jedná se především o materiál (polotovary) uvedený (-né) v kusovnících a recepturách, o jednicové mzdy, případně o kooperace (žíhání, zinkování apod.) oceněné spotřebou této činnosti na jednotku konkrétního výkonu. • Variabilními náklady mohou být i režijní náklady, jejichž spotřeba je zjistitelná za více druhů výkonů nebo za středisko a jejichž výše je úměrná objemu těchto výkonů nebo celkovým výkonům za středisko. Jedná se především o technologické energie, spotřeba pomocného materiálu, náklady na běžnou údržbu, dopravné, spotřeba pneumatik apod.
Členění nákladů podle vztahu ke změně objemu výroby • Variabilní náklady • V praxi nejběžnější částí variabilních nákladů (VN) jsou náklady proporcionální. Jejich výše je přímo úměrná objemu výkonu (v ks, tunách, metrech, …). • Proporcionální náklady jsou především náklady na jednicový materiál, jehož spotřeba vychází z kusovníků nebo receptur. • V praxi méně časté jsou variabilní náklady nadproporcionální, tzv. progresivní. Výše těchto nákladů roste rychleji než objem výkonů. • Například náklady na přesčasovou práci a práci ve dnech volna, spotřeba benzínu u osobního auta při vyšší přepravní rychlosti apod. • Naopak variabilní náklady podproporcionální, tzv. regresivní, které s rostoucím objemem výkonů absolutně klesají nebo naopak s klesajícím objemem výkonů absolutně rostou.
Fixní náklady • Výše fixních (konstantních) nákladů není závislá na objemu výkonů (výrobků, činností) v rámci určité výrobní kapacity, kterou jsou schopny zajistit, • Fixní náklady tudíž představují takové náklady, které zůstávají neměnné při různých úrovních objemu výkonů v průběhu určitého časového období. • Fixní náklady se nejčastěji projevují jako dlouhodobě vytvořená výrobní kapacita (stroje, dopravní prostředky, budovy, aj.), která se aktivně účastní výrobního procesu nebo procesu poskytování služeb. • Fixní náklady mají nejčastěji podobu odpisů hmotného a nehmotného majetku, leasingu automobilů, mezd režijních pracovníků, nájmů, nákladů na osvětlení a vytápění pracovních prostor, apod.
Bod zvratu • představuje takový objem výkonů (výroby, činnosti), při kterém se celkové výnosy (tržby) rovnají celkovým nákladům, kdy tedy není dosahováno zisku ani ztráty. • Ohraničuje ziskové a ztrátové pole objemu výkonů (výroby). • Analýza bodu zvratu zkoumá, jak změna objemu výkonů v naturálních jednotkách mění objem výnosů (tržeb), nákladů a zisku v peněžních jednotkách (Kč) a dává odpověď na otázku, při jakém objemu výkonů bude mít podnik pokryty variabilní i fixní náklady a začíná tvořit zisk. • Bod zvratu se nazývá také mrtvý bod, kritický bod rentability nebo nulový bod. • Při definování bodu zvratu hraje nejdůležitější roli jednoznačné rozdělení nákladů na variabilní a fixní. V nejjednodušší formě je analýza bodu zvratu prováděna graficky
