přináší úsměv
Moravská Nová Ves
Vydání 5. • duben 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
1. květen 2014
KLID toliko lásek a tolik úhlů pohledů bezpočet vrásek a vymodlených nadhledů stárnoucích krásek a hloupých dědů vševědů se ztratí v hlubině opravdové lásky Barbora
Nezapomenutelný „Strýc Michalica“
2
smile úvodník
Drazí přátelé, vítejte v dubnovém čísle našeho „Úsměvu“. Chceme se s vámi podělit o dobré zprávy, že náš Smile vám přináší radost a že máme mezi vámi již pravidelné čtenáře a příznivce. Nesnažíme se o (pseudo)intelektuální četbu, ale ani se nechceme vetřít do přízně senzacechtivého publika. Naopak, píšeme, jak nám srdce káže, a je strašně fajn číst vaše milé e-maily nebo mít tu čest si s vámi i osobně popovídat. Děkujeme za každý námět či připomínku a především za vaši milou a upřímnou přízeň :-)
smile Srdcaři
Koňáci z Moravské Nové Vsi - Děkujeme vám! Z celého srdce děkujeme Jezdecké stáji Borový dvůr a Ranči Podluží za laskavost a skvělý přístup k „našim“ dětem a za poskytnuté zázemí pro naše aktivity.
Vaše Smile by horse
smile Dobrůtkárna
Hrušky s kozím sýrem Suroviny: 2 hrušky (nepříliš zralé) kozí sýr extra panenský olivový olej 1 citron černý pepř, sůl 4 lžíce piniových oříšků tymián Příprava: Hrušky oloupejte, zbavte jádřince a lehce potřete citronovou šťávou, aby nezčernaly. V misce smíchejte kozí sýr s olejem, pepřem, solí, lžící citronové šťávy a tymiánem a vypracujte krém. Vydlabané hrušky naplňte tímto krémem, navrch ozdobte piniovými oříšky. (Já nedám dopustit na sladkou tečku v podobě brusinkového terče). Podávejte s pečivem.
Bleča, Niček, Adelajda a Esterka. foto: sbh
milujeme děti,
máme rádi koně
3
smile Osobnosti rakouské a české kultury
O5 zdravím čtenáře Smile v naší dějepisné rubrice! V tomto čísle se budeme věnovat dvěma bratrům. Většina z vás už zřejmě tuší, o koho se bude jednat. Tito dva muži měli obrovský vliv na celé Slovanstvo, což je dělá neodmyslitelnou součástí historie a také naší rubriky. Přestože nemají s historií Rakouska mnoho společného, měli obrovský vliv ve státním útvaru, do kterého byly zahrnuty i Dolní Rakousy – ve Velké Moravě.
Cyril (Konstantin) a Metoděj Ze školy dobře víme, že tito dva výletníci byli často označováni jako bratři ze Soluně, slovanští věrozvěstové nebo také apoštolové Slovanů. Než začali spolu chodit na své misijní čundry, byli poměrně obyčejní, avšak kvalitně vzdělaní lidé. Mladší Konstantin byl profesorem filosofie v Konstantinopoli (Istanbul) a roku 855 se rozhodl pro život v klášteře. Po ukončení svých misijních aktivit se odebral do Říma, kde přijal jméno Cyril. Starší bratr Metoděj byl nejprve úředníkem, později mnichem, diakonem a nakonec se stal moravsko-panonským arcibiskupem. V rámci své misie na Velké Moravě dosáhli dvou důležitých cílů – vytvořili písmo hlaholici a dále prosadili staroslověnštinu jako řeč mší a bohoslužeb. Mimo velkomoravskou misi absolvovali i další přes Krym až ke Kaspickému moři – mise do Chazarské říše. Zde měli důležitý úkol i z vojenského hlediska – měli obnovit spojenectví mezi Chazary (nežidovské etnikum s hebrejským náboženským vyznáním) a Byzantskou říší. Spojenectví mělo obrannou funkci proti ruským nájezdům. Údajně se jim podařil i mimořádný nález náboženského významu, v moři nalezli ostatky papeže Klimenta I., které později údajně přivezli na Velkou Moravu. Jak se zdá, tak jsou náboženské a vojenské mise i v dnešní době obrovským trendem a zažívají velký hype. Jistý misionář Putin buduje spojenectví s Krymem, které má za cíl ubránit se ukra-
jinským nájezdům, které jsou zřejmě velmi brutální vzhledem k ruskojazyčnému obyvatelstvu. Náboženský smysl této mise jsem však ještě nenašel, ledaže je někde na Krymu zakopán arcibiskup Stalin. Ti dva by si určitě rozuměli ...nezbedové. Gregor Mikesa
4
smile koně
Holandský teplokrevník teplokrevných koní se do chovu zapojovali hannoverští, trakénští a oldenburgští koně, tím se upevnily základní exteriérové znaky. Samotný chov holandského teplokrevníka v současnosti pečlivě kontroluje organizace Chovatelský svaz holandského teplokrevníka. Holandský teplokrevník je typem atletického koně s dobrou tělesnou stavbou vhodnou pro jezdectví. Typický je pro něho prostorný a pružný chod. Jeho temperament je vyrovnaný, povaha se vyznačuje poddajností, holandský teplokrevník rovněž vyniká i nebývalou pracovitostí.
Holandský teplokrevník byl jako plemeno uznán v roce 1960. Záměr a cíl holandských chovatelů byl jednoznačný, vyšlechtit úspěšného soutěžního koně. Tento náročný cíl se jim v holandském teplokrevníkovi podařilo splnit skutečně na výbornou. Holandský teplokrevník je důkazem toho, čeho všeho lze dosáhnout dobře promyšlenou selekcí a šlechtěním. Základní půdorys tohoto úspěchu je dán gelderlanderskými a groningenskými klisnami, které jsou kříženy s lehčími plemeny. Vzniká tak několik chovných linií, každá z nich musela projít přísnými zkouškami. Vliv plnokrevníků se projevil nejen změnou exteriéru, ale holandský teplokrevník získal i rychlejší akceleraci, zlepšila se i jeho psychika a odvaha. Pro udržení charakteristických vlastností
Síla a vyváženost, tímto typickým dojmem působí holandský teplokrevník hned na první pohled. Výška v kohoutku, který je přiměřeně výrazný, je zpravidla okolo 165 cm. Hlava je i přes některé nepatrné hrubší znaky, které zůstaly po gerderlandovi, hlavou plnokrevníka, oči mají živý výraz. Krk je lehký, středně dlouhý, plec silná. Tělo je celkově silné s masivní kostrou. Záď je mohutná a silná, dobře osvalená. Hřbet může být trochu delší, což je opět památka na gelderlanda. Nohy má holandský teplokrevník zdravé a silné s plochými klouby a krátkým záprstím. Spěnky jsou spíše delší, kopyta bývají zdravá a pevná. Barevně převládají hnědáci a tmaví hnědáci, ale povoleny jsou všechny základní barvy. Výška v kohoutku se pohybuje okolo 165 cm. Hřbet může být někdy delší. Dospívá poměrně brzy, ve 4 až 5 letech. Holandský teplokrevník je univerzálně použitelný. Uplatňuje se stejně tak dobře ve skokových soutěžích jako v drezúře. Využíván je i pro military a vozatajské soutěže. Zdroj: konicci.cz
5
smile zdraví
Nová cesta – V zdravém těle zdravý duch
Toto heslo bychom měli mít na paměti stále. Vše je o nás a našem uvědomování si sebe samých. Vše co děláme, ať už je to strava, pohyb či stres se časem projeví na našem fyzickém i psychickém zdraví. Není nic jednoduššího, než si sednout a napsat si svůj plán se zaměřením na pohybové aktivity, stravu, relaxaci a chvilku pro sebe. Vždy mějte na paměti, že pohybovou aktivitu byste měli dělat s radostí a měli byste se na ni těšit. Baví vás kolečkové brusle, bruslete. Jste rádi v přírodě, zaměřte se na chůzi či běh. Jste-li týmový hráč, zaměřte se na kolektivní sporty. Vymezte si na sport a pohyb čas ve svém kalendáři, zakotvěte si termín a dodržte ho. Strava je velkým rébusem. Proč, ptáte se? Spousta z nás má sedavou práci bez většího výdeje energie, mnozí z nás naopak směnují a výdej energie je naopak zvýšený. Najednou máme pocit, že jsme schopní vnímat sebe. Hledáme to, co nám sedí a co nám vyhovuje. Zda nám chutná zelenina a ovoce z českých sadů, nebo jsme vyloženě masožravci. Mnozí inklinují ke šťávám, jiní ke klasice, tedy české kuchyni. I já jsem v životě hledal a prošel od naklíčené čočky přes vepřovou se zelím. Co mě však v životě hodně oslovilo, je objev trojúhelníku zdraví, spojený se stravou a dlouhověkostí původních obyvatel Aljašky. Tři skutečně úžasné produkty s téměř okamžitým nástupem účinnosti a změnami, které se dějí v těle člověka. Kyäni Sunrise, jak se nazývá první produkt, obsahuje aljašskou borůvku, kustovnici čínskou, aloe veru a spoustu dalších, tělu prospěšných bylin, je považován za superpotravinu. Obsahuje látky, které jsou schopné zabezpečit ideální zásadité prostředí v těle. Denně jsem se přesvědčoval lakmusovými papírky a funguje to. Člověk má téměř okamžitě více energie a vyhýbají se mu záněty, zápaly a nemoci. Obsahuje taurin, který velmi dobře prospívá lidem s cukrovkou. Napomáhá stabilizaci krevního tlaku a je významným pomocníkem při léčbě alergií. Je to celodenní dávka vitamínů, stopových prvků a minerálů a mohou jej i děti. Užívá se denně. Dále jsem si všiml, že vidím lépe v noci, jo a lépe trávím. Druhým produktem je nenápadná lahvička s kapátkem obsahující výluh a šťávu z kořene, listu a plodu rostlinky noni, která je schopná vytvářet v těle oxid dusnatý. Obnovuje tkáň, lépe se hojí rány a popáleniny. Dá se použít vnitřně pod jazyk, přes sliznici se velmi rychle vstřebává do krve a roztahuje krevní řečiště a stabilizuje krevní
tlak. Velmi dobře účinkuje jako viagra nejen pro pány. Dochází k prokrvení i těch nejjemnějších nervových zakončení, a tak stojí to, co stát má. Jsou lidé, kteří si Nitro FX oblíbili díky tomu, že jim pomohl zbavit se hemeroidů. Dá se nakapat zevně do uší, očí. Zahuštěnou formou FX je Kyäni Xtreme oblíbený sportovci, manažery, řidiči a studenty. Díky Xtremu rychleji regenerujete a u sportovců se nedostaví po zátěži tzv. svalovka. Obsahuje nejen šťávu z noni, ale i chrom, který odbourává podkožní tuk, zinek, který pomáhá při hojení ran, koenzym Q10, který významně posiluje imunitní systém. Mně nejvíce pomáhá při sportu a také přestaly krvácet dásně. Za těmito dvěma produkty se skrývá objev oxidu dusnatého a jeho prospěšnost pro lidský organismus. Oxid dusnatý si tělo vytváří samo, ale postupem času tuhle schopnost tělo ztrácí. Víte, že za objev tohoto prospěšného plynu byla udělena Nobelova cena za medicínu? Lidstvo tento objev staví do stejné roviny jako objev penicilínu či inzulínu. Tento objev je nejmladší a byl oceněn až v roku 1998. Na konci celého dne se potřebuje naše tělo opravit a obnovit. Na to je zde poslední z trojice Kyäni Sunset. Je to skutečně jediný produkt na trhu, který kombinuje silnou formu vitaminu E s nenasycenými mastnými kyselinami v jednom produktu. Omega-3 obsažené v Sunsetu pochází z divokého aljašského lososa, který je prokazatelně nejčistším zdrojem. Sunset samostatně vytváří silný doplněk k vaší stravě. K čemu vlastně Sunset potřebujeme? Snižuje zánět v těle, významně posiluje imunitní systém a podporuje zdraví srdíčka, redukuje cholesterol, udržují zdravou hladinu krevního cukru a chrání mozkové buňky před poškozením. Mně osobně velmi významně pomohl od bolestí kloubů a úžasně se po něm spí. Když jsem se o trojúhelníku dozvěděl, napadlo mě jej prověřit na internetu a věřte nevěřte, nenašel jsem nic, co by mě odradilo od jeho vyzkoušení. Od té doby uplynulo mnoho času a nedokázal jsem si nechat účinky trojúhelníku pro sebe. Dneska spolupracuji se sportovci, ale vyhledalo mě mnoho lidí, kterým jsem pomohl zpříjemnit život i se závažnými chorobami. Kdo z vás má zájem vyzkoušet silnou medicínu původního aljašského kmene, kontaktujte mě. Petr Tydlačka +420 608 717 333
6
smile osobnosti
Ing. Jaroslav Michalica ských podniků v NSR, Švýcarsku a Francii. Jeho bývalí studenti posléze zastávali místa kapitánů slovenského průmyslu a byli mu vděční za to, že si mohli utvořit objektivnější obraz o tom, jak funguje svět za našimi hranicemi. Měl u nich dveře otevřené, když pomáhal v sedmdesátých letech vybavovat břeclavské podniky nedostatkovými stroji. Měl i nabídky do Afriky, ale nebyl tam vyslán, protože odmítl spolupráci s tajnými službami a nebyl v KSČ. Po svých vystoupeních v letech 68-69 byl z VŠE vyhozen, chvíli byl bez zaměstnání, ale nakonec se mu podařilo umístit v bratislavském Výzkumném ústavu práce (spolupracoval s doc. Ing. Horálkem, pozdějším ministrem MPSV v Čalfově vládě). Dále působil na GŘ Strojsmaltu, kde vydržel až do důchodu (1985).
Ing. Jaroslav Michalica se narodil 30. dubna 1925 v Mutěnicích. Rodina se odstěhovala do Moravské Nové Vsi, kde chodil na základní školu. Později studoval na Obchodní škole v Hodoníně. Hned po válce vystudoval v Praze Vysokou školu obchodní a spolu s dalším kolegou z M. N. Vsi Antonínem Maděřičem bydleli na privátu u herečky Olgy Scheinpflugové. Kromě odborných předmětů se věnoval studiu několika cizích jazyků. Po absolutoriu se dostal na Slovensku k budování těžkého průmyslu. Své zkušenosti z praxe poté uplatnil jako pedagog na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě. Přeložil řadu světových učebnic ekonomie, zejména z oblasti hodnotové analýzy, je autorem řady vysokoškolských skript. Později v polovině šedesátých let vyučoval postgraduální studenty, s nimiž se mu podařilo navštívit řadu významných průmyslových strojíren-
Na začátku sedmdesátých let se jako mnoho jiných odebral do vnitřní emigrace a začal budovat sad a vinohrady. Od roku 1976 měl vinný sklep v M. N. Vsi, který navštěvovalo mnoho přátel, a to i ze zahraničí (např. prof. Hirasawa z Tokio Air University několikrát). Po převratu se v jeho sklepě vystřídala řada politiků, ministrů a lidí ze světa kultury. Byl totiž zaníceným vypravěčem a nad sklenkou vína líčil barvitě historky ze svého života. Byl ženat s Annou, rozenou Holobrádkovou, a měli jednu dceru Annu, která vystudovala architekturu; v devadesátých letech byla starostkou Břeclavi a posléze osm let radní a náměstkyní hejtmana Jihomoravského kraje. Bydleli v Břeclavi ve velkém rodinném domě, který vybudovali. Byl dobrým dědečkem svému vnukovi a vnučce, kteří se také pod jeho vlivem stali úspěšnými lidmi. Ing. Jaroslav Michalica zemřel 20. 4. 2004, na den přesně osm let po své manželce. -ap-
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz +420 608740309
7
smile osobnosti
Přípitek pro inženýra Michalicu V době ne zase tak dávné, kdy nádraží v Moravské Nové Vsi bylo jedním ze středobodů obce, kdy ještě existoval přednosta stanice s červenou čepicí a hlášení se nespouštělo knoflíkem kdesi v Přerově, ale na místě samém, se z amplionu ozvala zpráva: „Osobní vlak z Přerova směr Břeclav přijede na třetí kolej. Cestující žádáme, aby nevstupovali do kolejiště. Pana Michalicu upozorňujeme, aby dopil pohárek a nezapomněl zašpuntovat bečky, vypnul elektriku a dostavil se k odjezdu.“ Taky máte pocit, že s technickým pokrokem se vytrácí něco lidského? To žertovné hlášení bylo upřímným projevem přátelství a kamarádství, protože co se škádlívá, to se rádo má. Pan inženýr Jaroslav Michalica byl nepřehlédnutelnou osobností, která svým znělým energickým hlasem budila respekt a ovládala prostor před novoveským nádražím. A naplňovala ho životem. Když mu bylo zabráněno učit na Vysokém učení technickém v Bratislavě a posléze se stal důchodcem, byla starost o sklípek jeho každodenní radostí. Přijížděl vždycky dopoledním vlakem a do Břeclavi se vracel navečer podle společnosti, která se zrovna sešla nebo nesešla. Bílé víno ve velikých čtyř či šestisetlitrových sudech bylo dobrou záminkou a partnerem k debatám o všem možném. O politice, historii, folklóru, vzdálených krajích, umění, chemii, o lidech, životě vůbec a konečně i o víně samotném. Škoda, že nikdo nezaznamenal, kolik lidí se tam vystřídalo. Vím přinejmenším o virtuózovi na violoncello Stanislavu Apolínovi (slavném Novovesčanovi), o rektorovi JAMU Aloisi Hajdovi a jeho nástupci Václavu Cejpkovi, o básnířce Zdeně Zábranské, o brněnském režisérovi Zbyňku Srbovi a pražském Jiřím Fréharovi a o šéfovi a režisérovi činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě Petru Mikulíkovi a jeho paní, skvělé herečce Zuzaně Kocúrikové. Jednou jsme se zastavili s Mariánem Labudou, který pozval svému srdci blízkého pana Michalicu na svoje galapředstavení do čestné lóže Národního divadla v Brně. Moc mu to tam slušelo. Jindy mně student jménem Václav Vašák přivezl k přehlédnutí finální podobu diplomové práce. Pustil jsem se do čtení a statného studentíka dal k ruce panu Michalicovi
na „úklid“ sklepa. Jistým krokem nevyšel, a rád na to vzpomíná. Kdo mohl tušit, že z něho bude dnes zralý herec pražského Divadla na Vinohradech? A už si nejsem jist, zda v některém z vinných „pokladů“ nesmočila rty i herečka Petra Hřebíčková, z Hodonína pocházející držitelka Ceny Thalie, která se jezdívala na kole koupat k Jamám. A ještě větší škoda, že nikdo nezaznamenal vyprávění Jaroslava Michalici. Autentické vzpomínky na mladá léta a dramatické chvíle II. světové války v Moravské, na léta studií, šťastná šedesátá léta v Bratislavě a potom následné normalizační křivdy. Vyprávění člověka pevného názoru a charakteru. „Strýc“ Michalica, jak si mu mnozí Novovesčani zvykli říkat, si nikdy nestěžoval, žil stále naplno. Na čelném místo ve sklepě umístil svůj oblíbený výrok mladě stárnoucího J. W. Goetha: Život je už dávno za námi, ale slunce nám pořád svítí.
spokojený autor článku, Mirek Plešák v království pana Michalici
Ten sklep!? To nebyl sklep, ale umělecké dílo, které se nezrodilo ze dne na den. Řádně zpatinované diplomy a metály za vinařské úspěchy - a nad nimi závoje zčernalých pavučin a „zdravých“ plísní. Nedůvěřivce čekala přednáška o uvedení těchto vzácných skvostů do kontextu francouzského a španělského vinařství. A přece byly chvíle, kdy se zvučný hlas pana Michalici zlomil do něhy a v jeho oku se zaleskla slza. To když vzpomínal na svoji nebožku ženu a hlasem plným dojetí zanotoval smutnou slováckou píseň na to téma. Osud se naplnil: Přesně osm let po odchodu manželky, 20. dubna 2004, byl ve svém sklepě nalezen mrtev. Miroslav Plešák
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
osiřelé sklepní okénko dne 4.5.2004
+420 776 256 156 Jeďte s Kosem ! za svým nosem
e-mail:
[email protected], facebook.com/PrincExpres
8
smile Stromy
…zasaď strom Často se k odůvodnění některých rozhodnutí používají argumenty typu: "Děláme to pro naše děti", "aby naše děti...", " je to nejlepší investice do budoucna" atd. atd. Nejlepší investicí do budoucna je zasadit strom. Vysazením stromu nejlépe zhodnotíme svou práci. Proč? Když cokoli hmotného vytvoříme, postavíme dům, vyrobíme auto, počítač, zhotovíme nábytek, vypěstujeme jahody, rajčata nebo zelí, něco z toho použijeme k jednomu účelu, něco používáme delší dobu, kdy do toho musíme investovat čas a peníze. Vysadíme-li stromy, po celý svůj život nám budou "vydělávat", použijeme-li výraz z ekonomického ranku. Co všechno nám přinesou? 1. Budou vyrábět kyslík, který potřebujeme k životu, budou čistit vzduch od prachu a jedovatých zplodin. 2. Budou vytvářet účinnou bariéru větru, pohlcovat hluk, poutat CO2, kterého se tak bojíme 3. Budou odpařovat vodu, zvlhčovat vzduch, zároveň udržovat vodu v půdě, budou nás chránit před povodněmi. 4. Budou živit hmyz, včely, bez nichž nemůžeme žít a které nám dávají (nejen) med, budou živit ptáky, kteří nás zbavují "škůdců", jsou krásní a svým zpěvem nám zpříjemňují život, budou živit zvířata a zvěř, kteří jsou našimi kamarády na planetě Zemi, některé z nich můžeme i "kamarádsky" sníst 5. Budou nám poskytovat stín v horkém létě, léčivé květy a chutné plody, budou léčit nemoci našeho těla i duše. Budeme pod nimi sbírat houby. 6. Z jejich dřeva si postavíme dům, vyrobíme nábytek, hračky, kolébky i rakve. 7. Jejich dřevo nás bude v zimě hřát, abychom neumrzli Vysadit strom je nejlepší investice do budoucna. Jaderná elektrárna, kanál Dunaj-Odra-Labe nebo Amazon mu nesahají ani po spící pupen. Na obrázku je novorozenec jedlého kaštanu. Filip Šumbera
9
smile Dravci
Létající elegán Jaro je konečně tady a slunce nám již ukázalo svoji sílu. Když se tak dívám na ranní červánkovou oblohu a v paprscích ranní záře vidím po obloze kroužit ptáky, není pro mne větší radosti...takhle poeticky jsem si dovolila začít dnešní povídání o dravcích, protože svítající nebe patří ptáčkům a také dravcům, kteří se po probuzení vydávají za potravou. Samosebou, že jíst se musí, ale pojďme se na to podívat z té romantičtější stránky....pokochejme se opět krásou letu. Život v nejjižnější části Moravy nám poskytuje mnoho zajímavého. Asi nejčastěji tady se vyskytující dravci, na které je nádherný pohled, když brázdí oblohu, jsou luňáci. Luňák červený, slovensky Haja červená, latinsky Milvus Milvus, a také Luňák hnědý, slovensky Haja tmavá, latinsky Milvus Migrans. Ti červení se u nás v republice vyskytují převážně na jihu Moravy a ojediněle na severozápadu Čech. Jinak žijí v jižní a střední Evropě, hlavně na Pyrenejském poloostrově. Hnědí jsou rozšířeni mimo Ameriku na všech světadílech, v Evropě mimo Skandinávii a u nás hlavně v oblasti jižní Moravy a Čech. Luňák červený je zhruba velikosti káněte, ale štíhlejší, s delšími užšími křídly a dlouhým ocáskem vykrojeným do vidličky. Luňák hnědý je menší a ocásek nemá až tak výrazně vidlicovitý. Zbarvený je tmavěhnědě, se světlou hlavičkou. Jak už samotný název vypovídá, luňák červený má rezavočervený šat. Při plném rozpětí křídel měří přes 1,5 metru. Je to v podstatě tichý pták, ozývá se nezvykle melodickým hlasem pouze v době toku kolem března, pak začíná hnízdit a ozývá se už méně. Raritou je, že podobně jako straka má v oblibě lesklé předměty. A to až natolik, že kromě vajíček, které samička snáší mezi koncem dubna až června, je často jeho hnízdo zaplněno lidskými odpadky, jako papír, kůže, hadry, provázky i PET láhve. Hnízdo si staví vysoko v korunách listnatých stromů. Jelikož jeho jídelníček tvoří žáby a leklé ryby, je závislý na blízkosti vody. Je užitečný právě tím, že vyhledává hlavně mršiny, a právě proto je silně ohrožen kladením otrávených návnad. Méně častěji loví drobné obratlovce a větší hmyz. Je natolik šikovný, že dokáže o potravu obrat jiné dravce. Luňák je krahujcovitý dravec, není tak rychlý jako sokol a zajíce nebo bažanta v přírodě neuloví, protože na to není vybaven. Chci ale vyzdvihnout jeho obratnost, která ho činí jedinečným. Luňáka nedokáže okrást o kořist žádný jiný dravec a v dávné minulosti se mezi sokolníky tradovalo, že je skoro nemožné ulovit jiným dravcem luňáka, protože je velmi šikovným akrobatem V dnešní době je kvůli kritickému ohrožení zákonem zvláště chráněným druhem. Zajímavostí je, že když nastává tuhá a dlouhá zima, spojují se do skupin a potravu hledají společně. Podobně je tomu i v případě, kdy jsou povodně. Slétávají se na nejbližších nezatopených kopečcích u záplavy a rozpoutávají „ myšokaust“. Lesy ideální k hnízdění hledají v kopcovité krajině, kde se tvoří silné vzdušné proudy, tzv. termika, díky které mohou luňáci bez námahy stoupat do výšky a plachtit 20-40metrů nad zemí. V takové výšce pak vytrvale hledají nebo čekají na kořist. Jakmile
ji spatří, vrhají se k ní a malými, ale ostrými drápy ji uchopují. Jeho letový projev je skutečně elegantní. Krouží vysoko na obloze v širokých pomalých kruzích, má široce roztažená křídla a dlouhý rýdovák. Za letu ho poznáte velmi snadno podle zalomených křídel a pro luňáky tak typického ocásku vykrojeného do vidličky, jak jsem psala hned v úvodu. Jeho silueta je zkrátka nezaměnitelná a na obloze působí skutečně nezapomenutelným dojmem. Luňák je lovec a sběrač. To znamená, že si dovede kořist ulovit, ale i najít, a v přírodě tak spolehlivě funguje jako zdravotní policie. Jeho význam je zcela nenahraditelný. I když staří Římané věříli, že vidět luňáka před bitvou je zlé znamení a předpovídá , že danou bitvu nevyhrají. Dnes už víme, že je tomu tak, protože luňák je „mrchožrout“, takže se pohledu na luňáky obávat nemusíte. Srdečně vás tedy zveme k nám do lednického parku, abyste si je prohlédli zblízka. Pokud létá nízko, velmi dobře se fotografuje. Až se rozhodnete podívat na naši letovou ukázku dravců, tak možná tyto létající elegány uvidíte v akci při obratném chytání kořisti ve vzduchu přímo nad hlavou. Moc se na vás těšíme my sokolníci i naši dravci, obzvlášť luňáci. Andrea Dušínská
10
smile Hudba, folklór, tradice
Národopisný soubor BŘECLAVAN oslaví šedesátku Bylo to přesně 26. dubna 1954, kdy se sešlo patnáct muzikantů a zpěváků v tehdejší břeclavské hudební škole na první zkoušce. „Muzikanti vytáhli svoje inštrumenty, cimbalista strýc Ščuka udeřil do strun a ozvaly se první akordy starodávné hudecké muziky. Srdce poskočilo, oči zazářily. Krásné okamžiky,“ píše Jan Štefan, první kronikář souboru, na jehož návrh byl soubor pojmenován Břeclavan. Ihned po válce se uvažovalo o založení cimbálové muziky na Podluží. Naděje svitla na jaře roku 1954, kdy se vrátil z brněnských studií mladý lékař a houslista Jožka Kobzík. Vyzbrojen čerstvými zkušenostmi z cimbálové muziky Slováckého krúžku v Brně, kde po dobu studií hrával, se dal hned do práce. Využil především nepřebernou zásobu písní nasbíraných jeho otcem Josefem Kobzíkem starším a spolupráce s tehdejším ředitelem hudební školy Janem Chovancem. Cíle souboru charakterizoval kdysi Jožka Kobzík takto. „Chtěli jsme vytvořit muziku ne nějakou obyčejnou, ale na podkladě hudeckých principů. Složenou z dobrých, technicky zdatných muzikantů, u nichž bychom vypěstovali smysl nejen pro melodii, ale i pro jednotné harmonické cítění. My všichni jsme si hned v začátcích postavili cíl stát se oddanými a pokornými služebníky podlužácké písničky. Vyzvednout co nejvýše umělecké bohatství našeho lidu a předávat je dalším pokolením." První veřejné vystoupení se uskutečnilo po pilném zkoušení 18. září 1954 v Hudební škole v Břeclavi. Po velmi příznivém ohlasu přišli další členové i tanečníci, takže soubor měl v krátké době 28 členů a do konce roku ještě absolvoval jedenáct vystoupení. V roce 1955 se zřizovatelem souboru stal Závodní klub Gumotex a v jeho klubových prostorách Břeclavan také zkoušel. V roce
1966 se Břeclavan přestěhoval do Sdruženého klubu pracujících v Břeclavi (SKP) a působil zde až do roku 1994. Nyní je Břeclavan samostatným právním subjektem - občanským sdružením. Za šedesát let činnosti prošlo souborem více jak 500 tanečníků, zpěváků a muzikantů a soubor uskutečnil kolem 1.800 vystoupení a nahrávek pro rozhlas, televizi i film. Muzika Břeclavanu nahrála 25 gramofonových desek a CD. Od roku 1962 jezdí soubor pravidelně do zahraničí na mezinárodní festivaly, reprezentační zájezdy nebo družební výměny. Soubor byl za svou činnost vícekrát oceněn. Obdržel například státní vyznamenání Za vynikající práci, Cenu ministra kultury, ocenění města Břeclavi Za socialistickou výstavbu města a rozvoj zájmové umělecké tvořivosti, Stříbrnou plaketu ředitele Československého rozhlasu a další ocenění. Dosáhl také velmi významných úspěchů i v mezinárodním měřítku. Dvakrát získal Řetěz burgundských vévodů na nejprestižnějším mezinárodním festivalu ve francouzském Dijonu a dokonce tři ceny získal na mezinárodním festivalu v tureckém Istanbulu – za nejkrásnější kroje, za nejlepší muziku a hlavní cenu festivalu. V roce 1994 došlo v Břeclavanu k výměně generací. Nastoupila mladá muzika, která se rekrutovala z dětského národopisného souboru Břeclavánek. Jejím primášem byl Tomáš Svačina. Tento omlazený Břeclavan se ihned následujícího roku zúčastnil oslav 100. výročí Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Po odchodu Tomáše Svačiny se stal primášem muziky František Blažek, který je v současné době uměleckým vedoucím národopisného souboru Břeclavan. Národopisný soubor Břeclavan se stal na Podluží zakladatelem nové folklorní tradice - souborové činnosti.Po jeho vzoru vznikly na Podluží další folklorní soubory dětské i dospělé, které se stávají nositeli lidových tradic v regionu. Jaroslav Švach
smile Music zone
Dnes o ROCKABILLY a PSYCHOBILLY zde však odkazuje na country hudbu, ve Spojených státech amerických 40. a 50. let často zvanou hillbilly music. Významný vliv na utváření stylu měla i hudba bluesová, swingová a boogie woogie. Popularita stylu začala v 60. letech upadat, koncem 70. a začátkem 80. let však došlo k jeho renesanci, která do jisté míry přetrvává dodnes.
Rockabilly (doslovný překlad z angličtiny: „venkovanské houpání“) je jeden z nejstarších stylů rokenrolové hudby, který se začal utvářet začátkem 50. let 20. století. Pojem samotný představuje slovo složené ze slov rock a hillbilly. Slovo hillbilly má pejorativní význam a označuje obyvatele žijícího na odlehlém místě či v horách na východě Spojených států amerických;
Pro tento hudební žánr je typický rychlý houpavý rytmus. Známými interprety stylu byli například Bill Haley, Stray Cats, Brian Setzer, Johnny Cash, Carl Perkins, Roy Orbison, Eddie Cochran, Buddy Holly, Gene Vincent, Ricky Nelson, Johnny Burnette či Elvis Presley. Styl byl typický pro nahrávky společnosti Sun Records, kterou založil Sam Phillips v Memphisu ve státě Tennessee.
Psychobilly je žánr hudby obecně popisovaný jako směs mezi pozdním punkem a americkým rockabilly. Texty písní často odkazují na hororové a pokleslé filmy, násilí, odpudivé podoby sexuality a další obecně tabuizovaná témata, ačkoliv tak činí často v komediální nebo dvojsmyslné nadsázce. Psychobilly se hraje na kytaru, bicí a (holou rukou) na kontrabas namísto elektrické baskytary, která je běžnější v moderní rockové hudbě. Za zakladatele Psychobilly je všeobecně považovaná britská kapela The Meteors. Koncem 80. let se tento žánr rozrostl i do zbytku Evropy či USA. Vznikly skupiny jako Nekromantix, Tiger Army, Demented Are Go, The Batmobile, The Horrorpops nebo němečtí Mad Sin. V České republice jsou zástupci tohoto žánru asi nejznámější skupiny Green Monster, The Rocket Dogz nebo Mordor´s Gang.
11
smile Víno
Vydavatel: Smile by horse o.p.s. Anenská 551, 691 55 Moravská Nová Ves
[email protected]
Vinařský spolek Moravská Nová Ves je občanské sdružení fyzických osob zabývajících se vinohradnictvím a vinařstvím. Již více než 10 let koordinuje aktivity a chrání zájmy svých členů, organizuje vzdělávací a osvětovou činnost, zabezpečuje propagaci a šíření informací, pořádá zájezdy, exkurze, přehlídky vína a další kulturně-vinařské akce nebo se na jejich pořadatelství podílí. S určitou nadsázkou můžeme konstatovat, že Vinařský spolek ovlivňuje a spoluvytváří veškerý „život kolem vína“ v naší obci. Vinařský spolek každoročně pořádá pět tradičních vinařských akcí, jejichž hlavním cílem je propagace vinařství a zvýšení odbytu vín z vinařské obce Moravská Nová Ves, která je historickým centrem kulturního a národopisného regionu Podluží. Dále pak prezentace jedinečnosti a originality moravských vín, ukázka spojení vína s místem jeho vzniku a v neposlední řadě také vzdělávání konzumentů o víně jako o zdravém a tělu i duši prospěšném nápoji. Společnou snahou všech pořádaných akcí je přiblížit konečného zákazníka s místem zrodu vína a umožnit jim přímý kontakt s vinařem jako jeho výrobcem. Při pořádání některých kulturně – vinařských akcí Vinařský spolek úzce spolupracuje se svými partnery. Mezi hlavní patří zejména Úřad městyse Moravská Nová Ves a Slovácký krúžek Moravská Nová Ves. Plánované akce Vinařského spolku v dohledné době roku 2014: 15.4.2014, 18:00 - PŘEDNÁŠKA - Ochrana vinic proti chorobám a škůdcům 19.4.2014, 10:00 - JARNÍ OTEVŘENÉ SKLEPY 2014 - sklepní uličky Výmol - Zátiší, Moravská Nová Ves 1.5.2014, 10:00 - PŘEHLÍDKA NEOVESKÝCH VÍN - Tradiční akce v rámci Dne lidových řemesel Kontakty:
[email protected] www.vinarimnves.cz
Z celého srdce děkujeme:: SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, Farma Rudimov, Agromoravia a.s., Jezdecká stáj Ranč Podluží
www.smilebyhorse.cz IČ: 29369541 ev.č.: MK ČR E 21411
Redaktor: Regina Lanová
[email protected] tel: +420 725 113 100
tisk: Tiskárna Kyjov Pište nám Vyhrazeno právo na úpravu textu. Neprodejné
