SCIA CZ, s. r. o. Slavíčkova 1a 638 00 Brno tel. 545 193 526 545 193 535 fax 545 193 533 E-mail
[email protected] www.scia.cz
Systém programů pro projektování prutových a stěnodeskových konstrukcí
NEXIS 32 rel. 3.70 Obecný průřez
Vydavatel tohoto manuálu si vyhrazuje právo na změny obsahu bez upozornění. Při tvorbě textů bylo postupováno s velkou péčí, přesto nelze zcela vyloučit možnost vzniku chyb. SCIA CZ, s. r. o. nemůže převzít odpovědnost ani záruku za chybné použití uvedených údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část tohoto dokumentu nesmí být reprodukována po částech ani jako celek ani převáděna do elektronické formy, včetně fotokopírování a snímání, bez výslovného písemného povolení společnosti SCIA CZ, s. r. o. Copyright 2002 SCIA Group. Všechna práva vyhrazena.
1. ÚVOD
1
2. VÝPOČTY PRŮŘEZOVÝCH CHARAKTERISTIK
2
2.1.
Výpočet průřezových charakteristik celistvého průřezu
2
2.2.
Výpočet průřezových charakteristik členěného průřezu
3
2.3. Omezení výpočtu pomocí MKP 2.3.1. Vliv geometrie průřezů 2.3.2. Vliv heterogenit
3 3 3
3. OVLÁDÁNÍ MODULU
5
3.1.
Nastavení kontroly a zobrazení
5
3.2.
Kreslení
5
3.3.
Příkazy
5
3.4.
Výběry a řídící prvek
6
3.5.
Vlastnosti prvků obecného průřezu
6
4. ZADÁVÁNÍ PRŮŘEZU
7
4.1.
Zadání nového obecného průřezu
8
4.2. Zadání a editace prvků průřezu 4.2.1. Polygonální prvek 4.2.1.1. Zadání obrysu 4.2.1.2. Import polygonálního prvku 4.2.1.3. Vložení otvoru do polygonu 4.2.1.4. Posun uzlu polygonu 4.2.1.5. Zaoblení hrany polygonu 4.2.1.6. Vložení uzlu do linie 4.2.1.7. Vložení vlákna do linie polygonu 4.2.1.8. Smazání uzlu polygonu 4.2.1.9. Smazání linie polygonu 4.2.2. Tenkostěnný prvek 4.2.2.1. Zadání tvaru střednice 4.2.2.2. Posun uzlu střednice 4.2.2.3. Zaoblení hrany střednice 4.2.2.4. Vložení uzlu do střednice 4.2.2.5. Vložení vlákna do střednice 4.2.2.6. Vložení nesvařitelné hrany 4.2.2.7. Smazání uzlu střednice 4.2.2.8. Smazání linie střednice 4.2.3. Válcovaný prvek z databáze 4.2.3.1. Převod válcovaného prvku na polygon 4.2.3.2. Vložení nesvařitelné hrany
9 9 9 9 10 10 10 11 11 11 11 12 12 12 13 13 13 13 13 13 14 14 15
4.3.
Kopírování prvků průřezu
16
4.4.
Změna polohy prvků průřezu
16
4.5.
Smazání prvků průřezu
16
4.6.
Vlastnosti prvku
16
4.7.
Kótování průřezů
17
4.8. Výpočet průřezu 4.8.1. Zobrazení vypočtených charakteristik
18 18
4.9. Obsah dialogů Vlastnosti 4.9.1. Obecné vlastnosti průřezu
21 21
4.10. 4.10.1. 4.10.2. 4.10.3. 4.10.4.
21 22 22 22 23
Vlastnosti prvku průřezu Vlastnosti uzlu průřezu Vlastnosti linie průřezu Vlastnosti kóty Vlastnosti vlákna
NEXIS 32
1.
OBECNÝ PRŮŘEZ
ÚVOD
Dosavadní možnosti definovat průřezy číselnými charakteristikami nebo výběrem z katalogů, kdy se průřezové charakteristiky počítají pro zvolený průřez automaticky, se rozšiřují o možnost nadefinovat si vlastní průřez libovolného tvaru. Skládání průřezu je obdobou skládání geometrie konstrukce z bloků. Průřez se skládá z jednotlivých uzavřených obrazců – prvků, nebo otvorů průřezu. Každému prvku je přiřazen materiál. Prvky průřezu mohou mít vzájemně totožné hrany, ale jejich obrysy se nesmí překrývat. Prvek nesmí obsahovat jiné prvky. V prvku lze zadat libovolný počet otvorů. Otvor vždy patří pouze k jednomu prvku, všechny hrany obrysu otvoru musí ležet uvnitř prvku, jednotlivé otvory prvku se nesmí překrývat ani mít vzájemně totožné hrany. Otvor nesmí obsahovat jiné otvory. Otvor může obsahovat prvky a obrys prvku vloženého do otvoru může být totožný s obrysem otvoru (např. ocelová trubka vylitá betonem – trubka je reprezentována jako kruhový prvek s materiálem ocel, v němž je zadán kruhový otvor, v tomto otvoru je zadán kruhový prvek s materiálem beton atp.) Všechny uvedené vzájemné vztahy mezi otvory a prvky jsou programem kontrolovány. Vzhledem ke složitosti testů může dojít k situaci, kdy poloha prvku nebo otvoru je nesprávně vyhodnocena a program odmítá evidentně správně zadaný prvek nebo otvor přidat do průřezu. Pro tyto případy lze příkazem nastavení v kontextové nabídce vypnout testy správnosti geometrie. Doporučuje se ponechat testy aktivní a vypínat je pouze ve výše uvedeném případě.
strana 1
NEXIS 32
2.
OBECNÝ PRŮŘEZ
VÝPOČTY PRŮŘEZOVÝCH CHARAKTERISTIK
Výpočet průřezových charakteristik obecného průřezu se provádí obdobně jako pro průřezy zadávané ze standardní databáze průřezů. Pro výpočet průřezových charakteristik lze kromě standardních způsobů výpočtů charakteristik použít výpočet charakteristik průřezu pomocí MKP. Pro obecný průřez jsou vypočteny tyto hodnoty průřezových charakteristik: •
plocha průřezu A
•
poloha těžiště vzhledem k přímkám proložených nejvíce levým a nejvíce dolním bodem průřezu
•
momenty setrvačnosti k hlavním centrálním osám Iy a Iz
•
pootočení hlavních centrálních os vůči referenčním osám
•
momenty setrvačnosti k referenčním osám Iy0 a Iz0
•
poloha středu smyku vůči těžišti
•
moment setrvačnosti v kroucení It
•
maximální průřezové modul Wel,y a Wel,z
•
plastické průřezové moduly Wpl,y a Wpl,z
•
poloměry setrvačnosti iy, iz
•
souřadnice středu ohybu vzhledem k těžišti
Pro tenkostěnné průřezy se dále počítá •
výsečový moment setrvačnosti Iw
•
součinitele smykového ochabnutí αy a αz (i smykové plochy Ay, Az). Pokud je nastaven výpočet přesných průřezových charakteristik pomocí MKP, počítají se smykové plochy i pro tlustostěnné průřezy.
•
průběh výsečových souřadnic
•
průběh smykového napětí pro posouvající síly Vy a Vz
Pro uzavřené průřezy je určena •
plocha uzavřené komůrky a tuhost v kroucení
•
smykové napětí od kroucení
Pro posouzení průřezu jsou vybrány význačné body (na okrajích prvků, na těžištních osách). V těchto bodech se počítá •
normálové napětí od osové síly a ohybu
•
smykové napětí od posouvajících sil Ty, Tz a kroutícího momentu Mx 2.1.
VÝPOČET PRŮŘEZOVÝCH CHARAKTERISTIK CELISTVÉHO PRŮŘEZU
Celistvým je míněn průřez, tvořený jedním prvkem nebo svařovaný průřez z několika prvků . Jednotlivé charakteristiky: •
plocha průřezu A je spočtena sumací ploch jednotlivých prvků průřezu
•
moment setrvačnosti v ohybu k ose Y Iy a
•
moment setrvačnosti v ohybu k ose Z Iz: jsou počítány pro složený průřez podle Steinerovy věty,
•
moment tuhosti v prostém kroucení It : pro tenkostěnné otevřené profily je spočten podle vzorce
It =
Kbt 3 3
strana 2
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
(2. Astr ) 2 pro tenkostěnné uzavřené podle vzorce : It = d ∑t Pro tlustostěnné průřezy se výpočet tuhosti v kroucení se provádí následujícími způsoby: a)
není-li nastaven přesný výpočet průřezových charakteristik pomocí MKP, je moment tuhosti v kroucení nahrazen momentem polárním It = Iy + Iz – na rozdíl od základního modulu platí i pro obdélník.
b) je-li nastaven přesný výpočet průřezových charakteristik pomocí MKP, počítá se tuhost v kroucení speciálním výpočtem •
moment setrvačnosti výsečových souřadnic Iw je spočten numerickou integrací výsečové souřadnice po definované střednici těch tenkostěnných otevřených profilů, u kterých podle teoretického řešení dosahuje nenulové hodnoty
•
poloha těžiště je určena vzhledem k přímkám proloženým nejvíce levým a nejvíce dolním bodem obrysu průřezu 2.2.
VÝPOČET PRŮŘEZOVÝCH CHARAKTERISTIK ČLENĚNÉHO PRŮŘEZU
•
plocha průřezu A : je spočtena sumací jednotlivých dílčích prvků průřezu
•
moment setrvačnosti v ohybu k ose Y Iy a
•
moment setrvačnosti v ohybu k ose Z Iz jsou počítány pro složený průřez podle Steinerovy věty, předpokládá se dokonale zajištěné spojení dílčích profilů průřezu a to i pro velmi velké vzdálenosti těžišť jednotlivých profilů. Tento předpoklad může při zadání velkých roztečí mezi profily vést k rozdílu mezi teorií programu a skutečným konstrukčním prvkem. Pro skládání soustavy rovnic není rozdíl skutečné tuhosti prvku od spočtené brán v úvahu a může tak dojít k odchylce v rozdělení vnitřních sil na staticky neurčité konstrukci.
•
moment tuhosti v prostém kroucení It je brán jako prostý součet tuhostí v kroucení jednotlivých profilů průřezu
•
moment setrvačnosti výsečových souřadnic Iw je brán jako prostý součet výsečových momentů setrvačnosti jednotlivých dílčích profilů průřezu 2.3.
OMEZENÍ VÝPOČTU POMOCÍ MKP
2.3.1.
VLIV GEOMETRIE PRŮŘEZŮ
Je-li aktivován výpočet charakteristik pomocí MKP, počítají také součinitele smykového ochabnutí αy a αz (i smykové plochy Ay, Az). Tento výpočet se provádí podle Grasshof–Žuravského teorie. Tato teorie vychází z předpokladu, že průřezy jsou tlustostěnné a symetrické. Je-li průřez symetrický jen podle jedné osy, potom výsledky k druhé ose nejsou technicky správné, a je nutno tyto hodnoty dále ve výpočtu neuvažovat. Výpočet se provádí jak s vlivem příčného smyku, tak bez jeho vlivu. V technických aplikacích je teorie dostatečně přesná i pro tzv. vysoké průřezy (v rovině ohybu a smyku). Pro průřezy nízké dává výpočet již poměrně velkou chybu. Zcela nepřípustné jsou průřezy tenkostěnné. Přesný vypočet průřezových charakteristik pomocí MKP vypočítá smykové plochy pro jakýkoliv průřez, ale na uživateli je třeba, aby rozhodl, zda průřez vyhovuje teoretickým předpokladům či nikoliv zapnutím správného přepínače v dialogu průběhu průřezových charakteristik. 2.3.2.
VLIV HETEROGENIT
Je-li průřez složen z více materiálu (heterogenní průřez), pak vypočtené smykové plochy lze použít, jsou-li splněny následující předpoklady : •
heterogenity jsou symetrické
•
heterogenita nenarušuje napjatost Grasshof–Žuravského teorie
•
jedná se o rozptýlenou heterogenitu
•
jedná se o lokální heterogenitu, max. do 10 % plochy průřezu
strana 3
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
Pokud průřez nesplňuje výše uvedené předpoklady nelze zaručit, že hodnoty získané výpočtem jsou v technické praxi použitelné.
strana 4
NEXIS 32
3.
OBECNÝ PRŮŘEZ
OVLÁDÁNÍ MODULU 3.1.
NASTAVENÍ KONTROLY A ZOBRAZENÍ Příkazem Nastavení v kontextové nabídce obecného průřezu lze nastavit zobrazení vláken a testy geometrie. Jednotlivé volby dialogu Nastavení obecného průřezu: Kreslit čísla vláken – je-li volba zatržena, kreslí se a číslují jednotlivá vlákna průřezu – místa, ve kterém se bude provádět posouzení napětí. Při zapnutém kreslení vláken lze ve vstupním poli Velikost čísel nastavit hodnotu velikosti zobrazení čísel vláken. Velikost čísel kót – nastavení velikosti čísel kótování. Lze zadat následující hodnoty: •
nula – velikost čísel se počítá automaticky z velikosti obrazu celého průřezu
•
větší než nula – hodnota zadává absolutní
Obr. 1 – Nastavení obecného průřezu velikost čísla kóty v milimetrech •
záporné od –0.001 do –0.5 – hodnota určuje velikost čísla kóty jako procento z velikosti celého obrázku (například –0.1 je 10% velikosti obrázku celého průřezu)
Zkouška správnosti geometrie – je-li volba zatržena, provádí se při každé operaci s prvky průřezu kontroly správnosti geometrie – zda se prvky nekříží, otvory neleží mimo prvek atd. Protože tyto testy mohou být v některých situacích díky nepřesnostem numerických výpočtů vyhodnoceny chybně, lze je vypnout. Bez ohledu na to, zda je volba zapnuta nebo vypnuta, se kontrola správnosti provádí při spuštění výpočtu průřezových charakteristik. Je-li nalezena chyba geometrie, objeví se chybové hlášení, ale lze pokračovat ve výpočtu charakteristik. Pokud je ovšem geometrie skutečně zadána chybně, mohou být výsledky výpočtu značně nepřesné, chybné nebo může dojít i ke zhroucení programu. 3.2.
KRESLENÍ
Kreslení obrysů jednotlivých prvků průřezů, jejich otvorů, posuny do nových poloh, kopírování prvků a vůbec všechny kreslicí činnosti při zadávání obecného průřezu jsou náročné na přesnost. Kreslení obecného průřezu se provádí v upraveném 2D editoru, proto si připomeneme základní pomůcky, které umožňují přesně určit bod nebo jinak usnadňují kreslení. Bližší popisy k těmto činnostem lze nalézt v manuálu k základnímu modulu. •
vstupní řádek – zadávání souřadnic bodů pomocí vstupního řádku a kalkulačky ve vstupním řádku.
•
rastr a krok myši – zapnutí kreslení sítě bodů o nastavené rozteči
•
ORTHO – zapnutí zadávání pouze čar rovnoběžných s USS
•
podklady z DXF souborů – načtení DXF souboru příkazem nabídky Soubory > Základ DXF > Čtení DXF, zobrazení podkladu lze zapnout a vypnout.
•
USS – nastavení souřadného systému do nejvhodnější polohy. 3.3.
PŘÍKAZY
Základní příkazy pro práci s modulem Obecný průřez jsou obsaženy v hlavním dialogu. Většina doplňujících příkazů je obsažena v kontextové nabídce vyvolávané po klepnutí pravým tlačítkem myši nad pracovní plochou. Obsah kontextové nabídky se liší podle toho, nad kterým objektem na pracovní ploše se klepnutí pravým tlačítkem myši provede – např. bod obrysu, linie obrysu, linie prvku … Některé funkce při zadávání obecného průřezu jsou dostupné pouze pomocí kontextové nabídky, protože příkaz kontextové nabídky bude vykonán na tom objektu obecného průřezu, nad kterým byla kontextová nabídka vyvolána. TIP: sledujte při práci příkazovou řádku, protože v příkazové řádce se velmi často objevují tlačítka, která rozšiřují možnosti právě prováděné funkce.
strana 5
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
Obr. 2 – Příklad kontextová nabídky obecného průřezu 3.4.
VÝBĚRY A ŘÍDÍCÍ PRVEK
Při kopírování, posunech a jiných operacích s již zadanými částmi průřezů lze používat výběry. Standardně je vybrán vždy jeden prvek tvořící průřez – např. jeden uzel, jedna linie, jeden obrys průřezu. Lze také vybrat více prvků průřezu: •
s přidržením klávesy SHIFT nebo CTRL označováním jednotlivých prvků myší
•
výběr oknem jako v AutoCADu – bez jakéhokoliv příkazu se přidržením levého tlačítka a táhnutím myši spustí určení okna. Do výběru se zařadí všechny prvky průřezu, které budou celé v označeném okně.
Vybrané prvky se označí červeně. Jeden z prvků je takzvaný řídící prvek – obvykle poslední vybraný, řídící prvek je označen fialově. V kontextové nabídce se pak přednostně objeví příkazy, které jsou určeny pro tento řídící prvek. V případě nejednoznačných výběrů – např. při výběru střednice tenkostěnného prvku, kdy kurzor pokrývá jak střednici, tak obrys prvku, první klepnutí myši vybere jeden prvek, druhé klepnutí (ne double click) přepne na druhou entitu. Upozornění : Je-li proveden výběr a vyvoláváme kontextovou nabídku klepnutím pravého tlačítka myši, mohou nastat následující situace: •
kurzor myši je nad některým z prvků průřezu. V tomto případě se tento prvek nastaví jako řídící prvek.
•
kurzor myši není nad žádným prvkem průřezu. Výběr se zruší. Proto je vhodné při vyvolání kontextové nabídky klepnutím pravým tlačítkem myši přidržet klávesu CTRL. V tomto případě je potlačena funkce výběru nového řídícího prvku a přímo se vyvolá kontextová nabídka, i když kurzor nestojí nad žádným prvkem průřezu. 3.5.
VLASTNOSTI PRVKŮ OBECNÉHO PRŮŘEZU
Pro pohodlné nastavení některých parametrů prvků obecného průřezu lze použít tabulky vlastností – viz 4.9 Obsah dialogů Vlastnosti
strana 6
NEXIS 32
4.
OBECNÝ PRŮŘEZ
ZADÁVÁNÍ PRŮŘEZU Zadávání obecného skládaného průřezu se spouští příkazem stromu Průřezy, tloušťky > Obecný průřez. V následujícím dialogu se zobrazují všechny průřezy v projektu, pro vybraný průřez ze seznamu průřezů se vykreslí jeho obrázek. Jednotlivé volby dialogu Obecný průřez: [Nový] – spustí zadání nového obecného průřezu [Editace] – spustí úpravy aktuálního vybraného průřezu. Funkce pracuje jako oprava nebo změna pro průřezy, které již byly zadány jako obecné průřezy. Je-li jako aktuální průřez nastaven některý ze standardních průřezů zadaných z knihoven, je tento průřez převeden na obecný průřez. [Smazat] – odstraní aktuální vybraný průřez z projektu. Funkce je dostupná pouze pro průřezy, které nejsou přiřazeny žádnému prutu. [Info] – zobrazí standardní dialog s informacemi o průřezových charakteristikách.
Obr. 3 – Dialog Obecný průřez
strana 7
NEXIS 32 4.1.
OBECNÝ PRŮŘEZ ZADÁNÍ NOVÉHO OBECNÉHO PRŮŘEZU Zadání nového obecného průřezu je možné provést následujícími způsoby: 1) klepnutím na [Nový] v dialogu Obecný průřez. Tím se spustí definování úplně nového průřezu, je potřeba nadefinovat všechny prvky a otvory průřezu. 2) klepnutím na [Editace] v dialogu Obecný průřez. Je-li v seznamu vybrán některý z průřezů zadaných standardními způsoby z databáze, je tento průřez převeden na obecný průřez a lze jej následně upravovat – přidat prvek, změnit tvar, doplnit otvory atp. Pokud byl jako aktivní vybrán některý z již zadaných obecných průřezů, lze ho tímto způsobem opravit. Část operací zadávání se provádí pomocí příkazů z dialogu, některé příkazy jsou dostupné v kontextové nabídce po klepnutí pravým tlačítkem myši nad pracovní plochou. Jednotlivé volby dialogu: [Polygon] – spustí zadávání polygonálního prvku obecného průřezu [Tenkostěnný] – spustí zadávání tenkostěnného průřezu. [Válcovaný] – spustí zadání válcovaného prvku ze standardní databáze průřezů. [Materiál] – nastavení aktuální materiál, který bude přiřazen nově zadávaným prvkům obecného průřezu. [Aktualizace] – spustí výpočet průřezových charakteristik. Volba není dostupná, pokud není zadáno jméno průřezu.
Obr. 4 – Dialog Obecný průřez
[Info] – zobrazí vypočítané průřezové charakteristiky obecného průřezu.
Po klepnutí na [OK]se průřez uloží do projektu, ale lze to provést až po vypočtení charakteristik.
strana 8
NEXIS 32 4.2.
OBECNÝ PRŮŘEZ ZADÁNÍ A EDITACE PRVKŮ PRŮŘEZU
4.2.1.
POLYGONÁLNÍ PRVEK
4.2.1.1. Zadání obrysu Zadání polygonálního prvku průřezu se spustí po klepnutí na [Polygon] ve skupině Nový prvek nebo příkazem Nový > Polygon v kontextové nabídce modulu obecný průřez. Prvek polygonu se definuje jeho obrysovou čarou, která musí být uzavřená. Obrys prvku polygonu se skládá z jednotlivých linií obrysu, linie může být přímá – spojuje dva body obrysu, oblouková – určená třemi body nebo kruhová.
Obr. 5 – Vstupní řádek při zadávání obrysu prvků Zadání prvku polygonu začíná vždy určením prvního bodu obrysu prvku. Po zadání prvního bodu se v příkazovém řádku objeví tlačítka, která umožňují pokračovat v definování obrysu prvku úsečkou, obloukem nebo lze zadat kruh. Jednotlivá tlačítka vstupního řádku: [Zpět]– vrátí zpět poslední operaci [Oblouk]– přepne na zadávání obloukové linie obrysu. Oblouk lze zadat následujícími dvěma způsoby: a)
průchozím a koncovým bodem oblouku. Toto je výchozí způsob zadání obloukové linie.
b) středem oblouku a koncovým bodem. Tento režim zadání lze zapnout klepnutím na [Střed] ve vstupním řádku ještě před zadáním druhého bodu oblouku. Po zadání bodu středu oblouku lze přepnout po klepnutí na [Orientace] ve vstupním řádku orientaci oblouku. [Kruh] – přepne na zadání kruhové linie. Na zadání kruhu nelze přepnout po zadání druhého bodu obrysu (po zadání první úsečky). Kruh lze zadat následujícími způsoby: Obr. 6 – Vstupní řádek – zahájení zadávání oblouku
a)
středem a poloměrem. Toto je výchozí způsob zadání kruhové linie. Bod zadaný před přepnutím na zadávání kruhu je střed kruhu, druhý zadaný bod určuje poloměr kruhu
b) třemi body. Tento režim zadání lze zapnout po klepnutí na [3 body] ve vstupním řádku. Bod zadaný před přepnutím na zadávání kruhu je první bod obvodu kruhu, druhý a třetí zadaný bod jsou body, kterými prochází kruhová linie. [Zrcadlení] – objeví se po zadání první celé linie obrysu průřezu. Po klepnutí na tlačítko lze celou již zadanou část obrysu prvku symetricky zkopírovat podle zadané osy symetrie. Po klepnutí na [Zrcadlení] ve vstupním řádku se zadává bod, jehož spojnice s posledním zadaným bodem obrysu průřezu tvoří osu symetrie. Upozornění: pokud se mají dva polygony dotýkat společnou linií,není nutné tuto linii zadávat znovu, stačí pouze dokreslit chybějící část obrysu. Pokud je linie zadána dvojmo, objeví se chybové hlášení.
4.2.1.2. Import polygonálního prvku Polygonální prvek může být kromě zadání kreslením vytvořen také importem tvaru z DXF souboru. Pro import DXF souboru platí stejná pravidla jako pro import do geometrie (viz manuál k základnímu modulu) : •
musí být stejné jednotky
•
bloky musí být rozbity funkcí EXPLODE.
•
načítají se entity LINE a POLYLINE.
•
oproti geometrii se načítají linie ARC a jsou převedeny na obloukovou linii.
•
DXF soubor musí obsahovat uzavřené polygony. Díry se nevyhodnocují.
Import polygonu z DXF souboru se spouští příkazem Nový > Polygon z DXF v kontextové nabídce. Po výběru souboru, který se bude importovat, se v kreslicí ploše vykreslí načtený polygon, který je potřeba umístit do jeho správné polohy. Určení polohy načteného polygonu se provádí ve dvou krocích:
strana 9
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ a)
zadání polohy bodu vložení polygonu vůči USS. Poloha polygonu je určena polohou bodu vložení vůči nastavenému USS. Bod vložení je při načtení polygonu implicitně přiřazen bodu načtenému z DXF souboru se souřadnicí [0,0]. Po klepnutí na [Bod vložení] ve vstupním řádku se zadá libovolný bod (nejlépe některý z bodů obrysu polygonu). Tento bod Obr. 7 – Vstupní řádek – se stane bodem vložení a určuje se jeho poloha vůči počátku USS. umisťování polygonu z DXF Má-li být poloha nezměněna, stačí klepnout na pravé tlačítko myši. Ihned po určení pozice bodu vložení následuje zadání pootočení.polygonu. b) určení pootočení polygonu kolem bodu vložení. Každý prvek má svůj vlastní souřadný systém. Pootočení je možné zadat pomocí myši určením směru čáry procházejícím bodem vložení (má-li prvek nulové pootočení, je čára rovnoběžná se systémem prvku) nebo vepsáním hodnoty pootočení kolem osy z USS do vstupního řádku. Klepnutím na tlačítko [Y] nebo [X] ve vstupním řádku se přepíná osa, se kterou je rovnoběžná čára určující pootočení prvku. Má-li být pootočení nezadáno, stačí klepnout na pravé tlačítko myši.
4.2.1.3. Vložení otvoru do polygonu Otvor lze vložit pouze do polygonu, nelze jej vložit do válcovaného prvku průřezu ani do tenkostěnného prvku průřezu. Vložení otvoru se spustí příkazem Nový > Otvor v kontextové nabídce. Tento příkaz je dostupný pouze tehdy, pokud stojí kurzor nad vnitřní obrysovou čarou prvku. Postup zadávání otvoru je stejný jako postup při zadávání obrysu polygonu.
4.2.1.4. Posun uzlu polygonu Posunem uzlu lze změnit tvar obrysu nebo otvoru polygonu. Posun uzlu se spustí příkazem Posun uzlu v kontextové nabídce. Tento příkaz je dostupný pouze tehdy, pokud stojí kurzor nad některým z uzlů prvku. Po potvrzení příkazu se určí nová souřadnice uzlu vzhledem k USS nebo lze po klepnutí na [Bod vložení] ve vstupním řádku určit libovolný bod, pro který bude určena nová poloha. Posouvaný uzel se pak spojí s bodem vložení myšlenou úsečkou a kopíruje tak změnu polohy bodu vložení.
4.2.1.5. Zaoblení hrany polygonu V libovolném uzlu polygonu lze provést zaoblení nebo sražení hrany i poté, co byl nadefinován tvar polygonu. Malá zaoblení či sražení hran není nutné zadávat v průběhu definování tvaru obrysu či otvoru, lze je zadat později jako vlastnost uzlu tvořícího obrys polygonu. Zaoblení hrany se spouští příkazem Nový > Linie v kontextové nabídce. Příkaz je dostupný pouze tehdy, stojí-li kurzor nad některým uzlem polygonu nebo otvoru. Objeví se dialog Vložení nové linie do bodu. Obr. 8 – Dialog pro nastavení sražení hrany Jednotlivé volby dialogu : •
Oblouk – je-li přepínač zapnut, zadává se poloměr zaoblení mezi liniemi stýkajícími se v upravovaném uzlu.
•
Linie – je-li přepínač zapnut, zadává se délka sražení, v této vzdálenosti od uzlu se na liniích jdoucích do upravovaného uzlu vygenerují nové uzly a ty jsou spojeny novou linií.
strana 10
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
4.2.1.6. Vložení uzlu do linie Do přímých linií obrysů polygonů (ne do oblouků a kruhů) lze vložit další uzly a tím linii rozdělit na více částí. Vložení uzlu probíhá zároveň s určením jeho polohy, takže při operaci vložení uzlu do linie může zároveň dojít ke změně tvaru linie z přímé na zalomenou. Vložení uzlu do linie se spouští příkazem Nový > Uzel v kontextové nabídce. Tento příkaz je dostupný pouze tehdy, pokud stojí kurzor nad některou z přímých linií polygonu. Po potvrzení příkazu se určí poloha nového uzlu vzhledem k USS nebo lze po klepnutí na [Bod vložení] ve vstupním řádku určit libovolný bod, pro který bude určena nová poloha. Vkládaný uzel se pak spojí s bodem vložení myšlenou úsečkou a kopíruje tak změnu polohy bodu vložení.
4.2.1.7. Vložení vlákna do linie polygonu Standardně jsou vlákna pro posouzení napětí generována v každém uzlu obrysu polygonu. Do linií obrysů polygonů lze vložit další vlákna bez toho, aby se do linie musel vkládat uzel, takže linie zůstane po vložení vlákna spojená. Vložení vlákna je se provádí určením polohy vlákna na linii.
Obr. 9 – Vstupní řádek – určení polohy vlákna na linii
Vložení vlákna do linie se spouští příkazem Nový > Vlákno v kontextové nabídce. Tento příkaz je dostupný pouze tehdy, pokud stojí kurzor nad některou z linií polygonu. Po potvrzení příkazu se určí poloha nového vlákna na linii. Polohu vlákna na upravované linii lze určit následujícími způsoby:
•
zadáním libovolného bodu standardními způsoby. Poloha vlákna je pak určena jako kolmý průmět zadaného bodu na upravované linii.
•
zadáním absolutní vzdálenosti vlákna od prvního uzlu linie. Do tohoto režimu se lze přepnout po klepnutí na [Abso] ve vstupním řádku, hodnota vzdálenosti se vepíše do vstupního řádku. Vzdálenost může nabývat hodnotu 0 až skutečná délka linie.
•
zadáním relativní vzdálenosti vlákna od prvního uzlu linie.Do tohoto režimu se lze přepnout po klepnutí na [Rela]ve vstupním řádku, hodnota vzdálenosti se vepíše do vstupního řádku. Vzdálenost může nabývat hodnotu 0 až 1.
•
vygenerováním určitého počtu vláken na linii. Do tohoto režimu se lze přepnout po klepnutí na [Proporcionálně] ve vstupním řádku, do vstupního řádku se zadává požadovaný počet vláken, která budou vygenerována na linii.
4.2.1.8. Smazání uzlu polygonu Libovolný uzel obrysu polygonu nebo otvoru lze smazat. Smazání uzlu se spustí příkazem Smazat uzel v kontextové nabídce. Tento příkaz je dostupný pouze tehdy, pokud stojí kurzor nad některým z uzlů prvku. Po smazání uzlu se odstraní linie jdoucí do uzlu a tvar polygonu se automaticky uzavře.
4.2.1.9. Smazání linie polygonu Smazat některou z linií tvořících polygon lze následujícími dvěma způsoby: •
příkazem Smazat linie v kontextové nabídce vyvolané nad některou z linií polygonu. Po odstranění linie se linie předchozí a následující k mazané linii spojí ve svém průsečíku. Tento způsob nelze použít pro mazání linie spojující dvě rovnoběžné linie.
•
výběrem uzlu a linie, která z tohoto uzlu vychází. Jestliže je vybrán uzel a linie jdoucí do uzlu, po provedení příkazu Smazat v kontextové nabídce vyvolané nad linií (nebo uzlem) se vymaže vybraná linie i uzel. Nesmazaná linie, která přísluší do mazaného uzlu, se přesměruje do nesmazaného uzlu odstraněné linie.
strana 11
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
4.2.2.
TENKOSTĚNNÝ PRVEK
4.2.2.1. Zadání tvaru střednice Zadání tenkostěnného prvku průřezu se spustí po klepnutí na [Tenkostěnný] ve skupině Nový prvek nebo příkazem Nový > Tenkostěnný v kontextové nabídce modulu obecný průřez. Tenkostěnný prvek se definuje průběhem střednice, a tloušťkou materiálu kolem střednice. Tloušťka může být kolem střednice rozložena následujícími způsoby: •
rovnoměrně kolem střednice – zadaná tloušťka se rovnoměrně rozloží vlevo i vpravo od zadané střednice
•
vlevo od střednice – zadaná tloušťka se celá umístí vlevo od střednice, myšleno při zadání svislé čáry zespoda nahoru
•
vpravo od střednice – zadaná tloušťka se celá umístí vpravo od střednice, myšleno při zadání svislé čáry zespoda nahoru
Obr. 10 – Vstupní řádek – zadání tloušťky tenkostěnného prvku Zadání tenkostěnného prvku začíná určením tloušťky zadávaného prvku a rozmístění tloušťky vzhledem ke střednici. Jako výchozí se zadává hodnota tloušťky, která bude souměrně rozložena kolem určené střednice. Po klepnutí na [Vlevo] nebo [Vpravo] ve vstupním se přepne umístění rozložení zadávané tloušťky vlevo nebo vpravo od střednice. Zadání tenkostěnného prvku začíná vždy určením prvního bodu střednice prvku. Po zadání prvního bodu se v příkazovém řádku objeví tlačítka, která umožňují pokračovat v definování průběhu střednice úsečkou, obloukem nebo lze vzít zpět zadání prvního bodu.
Obr. 11 – Vstupní řádek – zadání tloušťky tenkostěnného prvku Jednotlivá tlačítka vstupního řádku: [Zpět] – vrátí zpět poslední operaci [Oblouk] – přepne na zadávání obloukové linie obrysu. Oblouk lze zadat následujícími dvěma způsoby: a)
průchozím a koncovým bodem oblouku. Toto je výchozí způsob zadání obloukové střednice.
b) středem oblouku a koncovým bodem. Tento režim zadání lze zapnout klepnutím na [Střed] ve vstupním řádku ještě před zadáním druhého bodu oblouku. Po zadání bodu středu oblouku lze přepnout po klepnutí na tlačítko Orientace ve vstupním řádku orientaci oblouku.
Obr. 12 – Vstupní řádek– zahájení zadávání oblouku [Zrcadlení] – objeví se po zadání první celé úsečky střednice průřezu. Po klepnutí na tlačítko lze celou již zadanou část střednice prvku symetricky zkopírovat podle zadané osy symetrie. Po klepnutí na [Zrcadlení] ve vstupním řádku se zadává bod, jehož spojnice s posledním zadaným bodem střednice tvoří osu symetrie.
4.2.2.2. Posun uzlu střednice Posunem uzlu lze změnit tvar střednice tenkostěnného prvku. Provedení vlastního posunu uzlu – viz 4.2.1.4 Posun uzlu polygonu.
strana 12
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
4.2.2.3. Zaoblení hrany střednice V libovolném uzlu střednice lze provést zaoblení nebo sražení hrany i poté, co byl nadefinován tvar střednice. Vlastní provedení zaoblení nebo sražení – viz 4.2.1.5 Zaoblení hrany polygonu.
4.2.2.4. Vložení uzlu do střednice Do přímých linií střednice (ne do oblouků a kruhů) lze vložit další uzly a tím střednici rozdělit na více částí. Vlastní provedení uzlu – viz 4.2.1.6 Vložení uzlu do linie.
4.2.2.5. Vložení vlákna do střednice Standardně jsou vlákna pro posouzení napětí generována v každém uzlu střednice. Do linií střednice lze vložit další vlákna bez toho, aby se do střednice musel vkládat uzel, takže střednice zůstane po vložení vlákna spojená. Vlastní vložení vlákna – viz 4.2.1.7 Vložení vlákna do linie polygonu.
4.2.2.6. Vložení nesvařitelné hrany Dotýkající se obrysy válcovaných nebo tenkostěnných prvků se automaticky pokládají za svařené. V případě potřeby je možné je rozpojit pomocí zadání nesvařitelné hrany. Nesvařitelná hrana má význam v případě, že chceme při vytváření uzavřeného tvaru „rozpojit“ hranu •
u ohýbaných tenkostěnných se takto dá vymodelovat čtvercová trubka s otevřeným švem
•
u skládaných válcovaných profilů lze nesvařitelnou hranou zajistit rozpojení profilu v dotyku – dvojice U profilů čelem k sobě se z uzavřeného stane otevřenou.
Výsledek působení nesvařitelné hrany je viditelný nejlépe při zobrazení průběhu střednice nebo na průbězích výsečových souřadnic, popř. průběhu toků smyku. Nesvařitelnou hranu lze vložit do uzlu tenkostěnného nebo válcovaného prvku. Zadání nesvařitelné hrany se spouští příkazem Nový > Nesvařitelná hrana v kontextové nabídce vyvolané nad: a)
řídícím uzlem tenkostěnného nebo válcovaného prvku. Okamžitě se vykreslí nesvařitelná hrana ve směru některé z hran průřezu sbíhajících se ve vyznačeném uzlu. Klepnutím na [Hrana] ve vstupním řádku lze nesvařitelnou hranu přepnout na jinou hranu končící v daném uzlu.
b) linií tenkostěnného průřezu. Okamžitě se vykreslí nesvařitelná hrana po délce linie, nad kterou bylo zadání provedeno. Klepnutím na tlačítko [Hrana] ve vstupním řádku lze nesvařitelnou hranu přepnout na druhou stranu vybrané linie. c)
válcovaným prvkem. Objeví se vstupní řádek pro výběr některého z řídích uzlů prvku, po vybrání se pokračuje stejně jako v bodě a).
4.2.2.7. Smazání uzlu střednice Libovolný uzel střednice lze smazat. Smazání uzlu se spustí příkazem Smazat uzel v kontextové nabídce. Tento příkaz je dostupný pouze tehdy, pokud stojí kurzor nad některým z uzlů prvku. Po smazání uzlu se spojí novou linií střednice uzel předchozí a následující smazanému uzlu.
4.2.2.8. Smazání linie střednice Smazat některou z linií tvořících střednici lze způsoby popsanými v 4.2.1.9 Smazání linie polygonu.
strana 13
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
4.2.3.
VÁLCOVANÝ PRVEK Z DATABÁZE
Zadání válcovaného prvku průřezu se spustí po klepnutí na [Válcovaný] ve skupině Nový prvek nebo příkazem Nový > Válcovaný v kontextové nabídce modulu obecný průřez.
Obr. 13 – Dialog pro zadání válcovaného prvku Válcovaný prvek se vybírá po klepnutí na ikonu vyobrazení průřezu. Dostupné jsou pouze jednoprvkové základní typy průřezů. Po klepnutí na ikonu se vybírá konkrétní druh a rozměr profilu obdobně jako při standardním zadání průřezů z databáze. Průřez lze také vyhledat v databázi vypsáním názvu a rozměru (např. HEA200) do vstupního pole Editace (kód+typ). Po výběru konkrétního průřezu se v kreslicí ploše vykreslí načtený prvek, který je potřeba umístit do jeho správné polohy. Určení polohy prvku se provádí ve dvou krocích: a)
zadání polohy bodu vložení prvku vůči USS. Poloha válcovaného prvku je určena polohou bodu vložení vůči nastavenému USS. Bod vložení je při načtení válcovaného prvku implicitně v těžišti přidávaného prvku. Po klepnutí na [Bod vložení] ve vstupním řádku se zadá libovolný bod (nejlépe některý z bodů obrysu prvku). Tento bod se stane bodem Obr. 14 – Vstupní řádek – vložení a určuje se jeho poloha vůči počátku USS. umisťování polygonu z DXF Má-li být poloha nezměněna, stačí klepnout na pravé tlačítko myši. Ihned po určení pozice bodu vložení následuje zadání pootočení prvku.
Obr. 15 – Vstupní řádek – pootočení polygonu z DXF
b) určení pootočení prvku kolem bodu vložení. Každý prvek má svůj vlastní souřadný systém. Pootočení je možné zadat pomocí myši určením směru čáry procházejícím bodem vložení (má-li prvek nulové pootočení, je čára rovnoběžná se systémem prvku) nebo vepsáním hodnoty pootočení kolem osy z USS do vstupního řádku. Klepnutím na [Y] nebo [X] ve vstupním řádku se přepíná osa, se kterou je rovnoběžná čára určující pootočení prvku. Má-li být pootočení nezadáno, stačí klepnout na pravé tlačítko myši.
Poznámka: z databáze lze přímo načíst pouze jednoprvkové válcované průřezy. Pokud chceme upravovat některý jiný z víceprvkových průřezů, které lze zadat do projektu pomocí obrázkových katalogů průřezů, je nutné nejprve tento průřez zadat standardním postupem a pak jej vybrat v hlavním dialogu Obecný průřez. Po klepnutí na [Editace] se tento průřez převede na obecně zadávaný průřez a lze jej libovolně upravovat.
4.2.3.1. Převod válcovaného prvku na polygon Obsahuje-li průřez jen prvky válcované, snaží se program vypočítat průběh výsečových souřadnic a průběhy smykových toků po průřezu. V případě složitějších tvarů – např. tři I profily vedle sebe tvořících dvojitou
strana 14
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
komůrku již není možné počítat válcové průřezy z jejich původních tvarů a je nutné je převést na polygony. Stejně tak nelze např. u válcovaného průřezu tvaru I zvětšit tloušťku jedné pásnice posunem uzlů pásnice. Pokud chceme řešit takovéto situace, je nutné převést válcované prvky na polygony. Převod prvku na polygon se spouští příkazem Převést na polygon v kontextové nabídce. Na polygony se převedou vybrané válcované prvky (vícenásobný výběr lze provést postupným označováním myší za přidržení klávesy SHIFT)
4.2.3.2. Vložení nesvařitelné hrany Nesvařitelná hrana se definuje stejně jako je popsáno v 4.2.2.6 Vložení nesvařitelné hrany.
strana 15
NEXIS 32 4.3.
OBECNÝ PRŮŘEZ KOPÍROVÁNÍ PRVKŮ PRŮŘEZU
Již zadané prvky průřezu lze kopírovat. Je možné kopírovat jednotlivé prvky nebo skupinu vybraných prvků. Kopírování se spouští příkazem Kopie prvek v kontextové nabídce.
Obr. 16 – Vstupní řádek – kopírování prvků Po potvrzení příkazu se zobrazí obrysy vybraných prvků a je nutné určit jejich novou polohu. Poloha kopií je určena polohou bodu vložení vůči nastavenému USS. Implicitně je nastaven jako bod vložení těžiště řídícího prvku. Jednotlivá tlačítka vstupního řádku umožňují přepnout do následujících režimů: [Bod vložení] – po klepnutí na tlačítko se určuje na původních obrysech prvků nový bod vložení. Poloha kopírovaných prvků se pak určuje stanovením polohy nového bodu vložení vůči USS. [Pootočení] – určení pootočení kopírovaných prvků kolem bodu vložení. Pootočení je možné zadat pomocí myši určením směru čáry procházejícím bodem vložení (má-li prvek nulové pootočení, je čára rovnoběžná se systémem řídícího prvku) nebo vepsáním hodnoty pootočení kolem osy z USS do vstupního řádku. Klepnutím na tlačítko [Y] nebo [X] ve vstupním řádku se přepíná osa, se kterou je rovnoběžná čára, která určuje pootočení prvku. [Násobně] – nastavení počtu vícenásobné kopie kopírovaného prvku. Implicitně se vytváří pouze jedna kopie, po klepnutí na tlačítko se zadává počet duplikátů kopírovaného prvku. Posun bodu vložení mezi vzorovým prvkem a první kopií se aplikuje postupně na všechny následující kopie, tzn. že všechny prvky vzniklé kopírováním pravidelné rozteče a jejich body vložení leží na jedné přímce. [Maticově] – nastavení počtu řad a sloupců vícenásobné kopie prvku. Kopírované prvky pak mají tvar matice o zadaném počtu řad a sloupců. Posun bodu vložení mezi vzorovým prvkem a první kopií určuje vodorovnou a svislou rozteč bodů vložení na jednotlivých zkopírovaných prvcích. 4.4.
ZMĚNA POLOHY PRVKŮ PRŮŘEZU
Změna polohy a pootočení vybraných prvků průřezu (jednoho nebo více) se spouští příkazem Posun Prvek v kontextové nabídce vyvolané nad prvkem průřezu. Určení polohy prvku se provádí ve dvou krocích: a)
zadání polohy bodu vložení prvku(ů) vůči USS. Poloha prvku je určena polohou bodu vložení vůči nastavenému USS. Bod vložení je při změně polohy implicitně v těžišti řídícího prvku. Po klepnutí na [Bod vložení] ve vstupním řádku se zadá libovolný bod (nejlépe některý z bodů obrysu prvku). Tento bod se stane bodem vložení a určuje se jeho poloha vůči počátku USS. Má-li být poloha nezměněna, stačí klepnout na pravé tlačítko myši. Ihned po určení pozice bodu vložení následuje zadání pootočení prvku.
b) určení pootočení prvku kolem bodu vložení. Každý prvek má svůj vlastní souřadný systém. Pootočení je možné zadat pomocí myši určením směru čáry procházejícím bodem vložení (má-li prvek nulové pootočení, je čára rovnoběžná se systémem prvku) nebo vepsáním hodnoty pootočení kolem osy z USS do vstupního řádku. Klepnutím na tlačítko [Y] nebo [X] ve vstupním řádku se přepíná osa, se kterou je rovnoběžná čára určující pootočení prvku. Má-li být pootočení nezadáno, stačí klepnout na pravé tlačítko myši. 4.5.
SMAZÁNÍ PRVKŮ PRŮŘEZU
Smazání vybraných prvků průřezu (jednoho nebo více) se spouští příkazem Smazat Prvek v kontextové nabídce vyvolané nad prvkem průřezu. Je-li dostupný pouze příkaz Smazat, znamená to, že kromě mazaných prvků je ve výběru ještě některý z prvků navíc – např. linie nebo uzel dalšího prvku. 4.6.
VLASTNOSTI PRVKU
Vlastnosti prvku lze nastavit příkazem Vlastnosti Prvek v kontextové nabídce. Objeví se dialog Vlastnosti položky, ve kterém lze nastavit materiál, pootočení, zkorodování, tloušťku prvku a číslo fáze zpracování. strana 16
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
Obr. 17 – Vlastnosti prvku průřezu Jednotlivé volby dialogu: [Materiál] – po klepnutí na tlačítko lze změnit materiál přiřazený vybranému prvku(ům) průřezu. Pootočení – zadání hodnoty pootočení prvku průřezu Koroze – zadání hodnoty koroze prvku. O zadanou hodnotu koroze jsou pak na všech stranách zmenšeny rozměry obrysů průřezu. Válcovaný – ve vstupním poli se vypisuje jméno a rozměr válcovaného prvku, pokud byl prvek do průřezu přidán jako válcovaný. Tloušťka – pouze pro tenkostěnné prvky průřezu. Ve vstupním poli se vypisuje hodnota tloušťky přiřazené prvku a lze ji změnit. Číslo fáze – nastavení čísla fáze vzniku konstrukce, ve které je prvek průřezu funkční, určeno pro výpočty železobetonových průřezů). 4.7.
KÓTOVÁNÍ PRŮŘEZŮ
Pro zadané prvky průřezu lze provést jednoduché schematické okótování. Lze zadat pouze vodorovné a svislé kóty Kótování průřezu se spouští příkazem Nový > Kóta v kontextové nabídce. Příkaz je dostupný při každém vyvolání kontextové nabídky. Kóta je určena počátečním a koncovým bodem. Po zadání počátečního a koncového bodu se zadává bod, který určuje polohu kótovací čáry. Zároveň je možné klepnutím na tlačítko Obr. 18 – Vstupní řádek – kopírování [Svislá] ve vstupním řádku přepnout implicitně zadávanou prvků vodorovnou kótu na svislou (při zadávání svislé kóty lze klepnutím na [Vodorovná] přepnout na zadávání vodorovné kóty). Po určení polohy kótovací čáry je možné pokračovat v zadávání započaté kóty zadáním dalších uzlů kóty.
strana 17
NEXIS 32 4.8.
OBECNÝ PRŮŘEZ VÝPOČET PRŮŘEZU
Výpočet průřezových charakteristik se spouští klepnutím na [Aktualizace] v hlavním dialogu modulu. Toto tlačítko je dostupné pouze tehdy, je-li v průřezu zadán niž alespoň jeden prvek průřezu a průřezu je již zadán název. Výpočet může proběhnout následujícími dvěma způsoby: •
není nastavena vlastnost Výpočet MKP v hlavním dialogu, provádí se výpočet prvků zadaných jako tenkostěnné a z databáze válcovaných podle teorie pro výpočty tenkostěnných průřezů – počítají se výsečové charakteristiky, průběhy smykových toků po průřezu…. Určení charakteristik tenkostěnných průřezů lze provést pouze tehdy, není-li v průřezu žádný polygon a pokud průřez obsahuje maximálně jednu komůrku (jeden otvor).
•
je nastavena vlastnost Výpočet MKP v hlavním dialogu. Průřezové charakteristiky se počítají metodou konečných prvků, včetně stanovení momentu setrvačnosti v kroucení a účinné průřezové plochy pro smyk. Průřezy se považují za tlustostěnné, nejsou spočteny výsečové charakteristiky, smykové toky … 4.8.1.
ZOBRAZENÍ VYPOČTENÝCH CHARAKTERISTIK
Vypočtené průřezové charakteristiky lze zobrazit dvěma způsoby: •
číselně – po klepnutí na [Info] se zobrazí standardní dialog s číselnými hodnotami charakteristik průřezu, význam hodnot je stejný jako pro standardní průřezy zadané pomocí databáze či katalogů – viz manuál k základnímu modulu.
•
graficky – pro průřezy spočtené jako tenkostěnné lze zobrazit průběh výsečových souřadnic, smykových toků, průběh střednice a body pro výpočet napětí. Zobrazení se spustí po klepnutí na tlačítko s vyobrazením vypočteného průřezu v hlavním dialogu. Objeví se dialog Kreslení obecného průřezu, ve kterém se zobrazí počítaný průřez. Byl-li průřez spočítán jako tenkostěnný, lze v seznamu nastavit vykreslení požadované charakteristiky.
strana 18
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
Na Obr. 19 je zobrazen vypočtený průběh výsečových souřadnic po průřezu tvořeným dvojicí I profilů s nesvařitelnou hranou v dotyku horních pásnic, na Obr. 20 je pro tento průřez zobrazen průběh střednice .
Obr. 19 – Průběh výsečových souřadnic – jedna nesvařitelná hrana
Obr. 20 – Průběh střednice – jedna nesvařitelná hrana
strana 19
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
Na Obr. 21 je zobrazen vypočtený průběh výsečových souřadnic po tomtéž průřezu, ale nesvařitelná hrana je zadána v dotyku horní i dolní pásnice, na Obr. 22 je pro tento průřez zobrazen průběh střednice.
Obr. 21 – Průběh výsečových souřadnic – dvě nesvařitelné hrany
Obr. 22 – Průběh střednice – dvě nesvařitelné hrany
strana 20
NEXIS 32 4.9.
OBECNÝ PRŮŘEZ OBSAH DIALOGŮ VLASTNOSTI
Není-li zobrazen dialog vlastností, je potřeba jej zobrazit příkazem nabídky Okno > Panely nástrojů > Vlastnosti nebo zapnutím příkazu Vlastnosti v kontextové nabídce po klepnutí pravým tlačítkem myši nad libovolným panelem nástrojů. 4.9.1.
OBECNÉ VLASTNOSTI PRŮŘEZU Není-li vybrána žádná entita průřezu, obsahuje tabulka vlastností obecného průřezu následující vlastnosti: Skupina vlastností Obecný: Popis – jméno obecného průřezu Výroba – v seznamu se nastavuje způsob výroby obecného průřezu. Toto nastavení má význam pro posudky ocelových prvků, stanovuje se podle něj např. vzpěrnostní křivka pro posouzení klopení. Lze nastavit následující způsoby výroby: •
válcovaný
•
svařovaný
•
tvářený za studena
•
beton
•
dřevo
•
obecný
Vzpěr y–y, Vzpěr z–z – nastavení vzpěrnostní křivky pro vybočení rovinným vzpěrem zadávaného obecného průřezu. Obr. 23 – Vlastnosti obecného průřezu
Výpočet MKP – je-li volba zatržena, bude aktuální průřez počítán metodou konečných prvků. Volba je dostupná pouze tehdy, pokud průřez obsahuje alespoň jeden polygon.
Délka obvodu – vypočtená délka vnějšího obvodu průřezu. Je dostupná pouze pro průřezy, jejichž alespoň jeden prvek má přiřazen materiál beton. Skupina vlastností Dokument – nastavení vzhledu obrázku průřezu v dokumentu. Výška [% strany] – nastavení velikosti obrázku průřezu v dokumentu. Rotace – je-li vlastnost zapnuta, umístí se obrázek průřezu do dokumentu pootočený o 90 stupňů. Skupina vlastností Výsledky – ve skupině se zobrazují vypočtené základní průřezové charakteristiky. Charakteristiky jsou dostupné až po klepnutí na [Aktualizace]. 4.10.
VLASTNOSTI PRVKU PRŮŘEZU Je-li vybrán celý prvek průřezu, obsahuje tabulka vlastností následující vlastnosti: Skupina Prvek : Typ – vypisuje se typ prvku průřezu, může být Válcovaný, Polygon nebo Tenkostěnný. Vlastnost nelze měnit. Materiál – vypisuje se materiál aktuálního prvku průřezu. Po klepnutí na tlačítko […] nebo dvojkliku na vlastnost se zobrazí dialog Aktuální materiál, ve kterém lze změnit materiál aktuálního prvku. Rotace – nastavení hodnoty pootočení prvku průřezu. Koroze – nastavení hodnoty rovnoměrné koroze prvku průřezu. O zadanou hodnotu koroze jsou pak na všech stranách zmenšeny rozměry obrysů průřezu. Tloušťka – pouze pro tenkostěnné prvky průřezu. Ve vstupním poli se vypisuje hodnota tloušťky přiřazené prvku a lze ji změnit. Fáze – nastavení fáze výpočtu konstrukce, ve které prvek průřezu vznikne.
Obr. 24 – Vlastnosti prvku průřezu
Počátek X – X-ová souřadnice prvního bodu průřezu strana 21
NEXIS 32
OBECNÝ PRŮŘEZ
Počátek Y – Y-ová souřadnice prvního bodu průřezu 4.10.1.
VLASTNOSTI UZLU PRŮŘEZU Je-li vybrán uzel průřezu, obsahuje tabulka vlastností následující vlastnosti: Skupina Prvek: Počátek X – X-ová souřadnice vybraného bodu průřezu vzhledem k bodu [0,0] Počátek Y – Y-ová souřadnice vybraného bodu průřezu vzhledem k bodu [0,0]
Obr. 25 – Vlastnosti uzlu průřezu 4.10.2.
VLASTNOSTI LINIE PRŮŘEZU Je-li vybrána linie průřezu, obsahuje tabulka vlastností následující vlastnosti: Skupina Linie: Typ – vypisuje se typ vybrané linie průřezu. Typ linie nelze změnit. Vlastnost může obsahovat následující typy linie: Linie – úsečka mezi dvěma body Oblouk – oblouková linie definovaná počátečním, koncovým a průchozím bodem. Kruh – kruh definovaný středem a poloměrem nebo třemi body
Obr. 26 – Vlastnosti vlákna průřezu 4.10.3.
VLASTNOSTI KÓTY Je-li vybrána kóta průřezu, obsahuje tabulka vlastností následující vlastnosti: Skupina Kóta: Typ – vypisuje se typ vybrané kóty. Kóta může být svislá nebo vodorovná. Typ kóty nelze změnit. Počátek X – X-ová souřadnice počátečního bodu kóty Počátek Y – Y-ová souřadnice počátečního bodu kóty
Obr. 27 – Vlastnosti kóty
strana 22
NEXIS 32 4.10.4.
OBECNÝ PRŮŘEZ VLASTNOSTI VLÁKNA Je-li vybráno vlákno průřezu, obsahuje tabulka vlastností následující vlastnosti: Skupina Vlákno: Typ – vypisuje se typ vybraného vlákna. Kóta může být svislá nebo vodorovná. Typ kóty nelze změnit. Číslo – vypisuje se číslo vlákna Délka – výpis a změna vzdálenosti vlákna od počátku linie, na které vlákno leží.
Obr. 28 – Vlastnosti vlákna průřezu
strana 23
