Neuvěřitelná dobrodružství Jan Hora
Nakladatelství a vydavatelství
R
Vzdìlávání, které baví
www.computermedia.cz
1
OBSAH AMAZONKA................................................................................................6 KONEC.KRÁLE.KANIBALŮ.....................................................................9 UKRADENÝ.TALISMAN.........................................................................13 APAČSKÁ.NEVĚSTA................................................................................17 ÚTĚK.Z.PEKLA...........................................................................................20 TROSEČNÍCI.NA.LEDOVÉ.KŘE.............................................................24 LOVCI.DINOSAURŮ.................................................................................29 MAHDÍHO.VĚZEŇ....................................................................................34 HROZBA.BOHA.MOKASE.......................................................................37 SKOK.PŘES.PROPAST...............................................................................40 ZLODĚJI.PEREL..........................................................................................44 ZTROSKOTANCI.V.POUŠTI....................................................................47 NA.ROZBOUŘENÉM.MOŘI....................................................................51 ZÁVOD.SE.SMRTÍ......................................................................................55 V.ZAJETÍ.ČÍNSKÝCH.LUPIČŮ................................................................58 TSANTSA.....................................................................................................61 HLEDÁNÍ.ZLATÉ.HORY.........................................................................65 V.MEDVĚDÍCH.SPÁRECH......................................................................69 VRAH.Z.KIWOGWONGY........................................................................74 STRÁŽCE.POKLADU................................................................................78 RYBÁŘI.Z.KIRIBATI..................................................................................82 PYRAMIDA.MAYSKÉHO.KRÁLE..........................................................85 ZTRACENI.V.DŽUNGLI...........................................................................89 V.MOCI.NOVODOBÝCH.PIRÁTŮ.........................................................94 V.OBKLÍČENÍ.ŠELEM...............................................................................98
5
NEUVĚŘITELNÁ DOBRODRUŽSTVÍ mi indiánskými kmeny a vojenskými posádkami v pevnostech. Všiml si hezké Olive a o svůj objev se podělil i po návratu do pevnosti, ale jeho vyprávění o bílé dívce žijící mezi Mohavy nebrali důstojníci z Fort Yuma příliš vážně. Bůhví, o čem to ten míšenec blekotá, těmhle lidem se nemůže všechno věřit, říkali si. Veliteli pevnosti to však přece jen nedalo a dal pokyn k průzkumné akci. Vojáci se vypravili do vesnice Mohavů a s překvapením zjistili, že míšenec Francisco říkal pravdu. Olive měla štěstí, že náčelníkovi Espaneseyemu a radě starších záleželo na míru. Byli v situaci, kdy se jim válka s dobře vyzbrojenými vojáky takzvaně nehodila do krámu. Souhlasili tedy, aby za už zavedenou cenu dvou koní a balíku houní byla Olive vykoupena zpátky do civilizace. Její návrat do světa bílých byl šťastnější, než si dokázala představit. V pevnosti Fort Yuma se totiž setkala se svým bratrem Lorenzem, který přepadení Apačů jako zázrakem přežil. Olive se rok po návratu do civilizace znovu vdala a se svým novým manželem Johnem B. Fairchildem žila dlouhá léta v Texasu.
ÚTĚK Z PEKLA Kdy: 2. polovina 19. století Kde: Nová Kaledonie (Tichý oceán, Francie) Když bylo Maximu Noelovi jednadvacet let, vypukla v Paříži revoluce komunardů. Jako nastávající učitel chtěl Maxime učit děti ve škole, smetl ho však vír nelítostné revoluce. Byl raněn, zajat vládními vojsky a odsouzen k trestu smrti. Těsně před exekucí mu byl trest změněn na doživotní nucené práce na ostrovech Nové Kaledonie v Korálovém moři. 3. května 1871 vyplula z francouzského přístavu loď Virginie s několika sty odsouzenými komunardy na dlouhou cestu k tichomořským ostrovům. Maxime byl stejně jako ostatní vězni připoután celou plavbu k trámu v podpalubí. Po přistání v trestanecké kolonii na Nové 20
ÚTĚK z pEKLa Kaledonii však nepřišla žádná úleva, místní poměry byly kruté a nelidské. Psal se 14. červenec 1872, výroční den osvobození Bastily, když Maxima spoutali železnými okovy na nohou a na zápěstí a vyhnali ho s ostatními nešťastníky na shromaždiště před celami. Vrchní dozorce, přezdívaný Le Blanc Cannibale (Bílý kanibal), jim slíbil, že se postará, aby v trestaneckém táboře Ile des Pins nikdo z nich zbytečně dlouho nežil. Pro ty, kteří by se snad opovážili myslet na útěk, měl připravenou zvláštní scénku. Mimořádně ošklivému domorodci z kmene Vao předhodili kus údajně lidského masa a ten se do své porce se zuřivými grimasami zakusoval. Takhle prý podle smlouvy s domorodci skončí každý uprchlík. Bývalý učitel Maxime se ocitl v kobce s vězněm Gastonem, který před revolucí studoval na Sorbonně. Oba muži se velice brzo dohodli, že nemají co ztratit, a proto se při nejbližší vhodné příležitosti pokusí o útěk. Z celkového počtu 2 879 osob se v letech 1864 až 1880 podařilo uprchnout z pekla Ile de Pins pouze patnácti lidem, přičemž celá třetina z nich zmizela v žaludcích ostrovních kanibalů. Tuto statistiku vězni ovšem neznali. Věděli jen, že s pomocí domorodců nemohou počítat. Domnívali se, že nejlepší by bylo ukrást jim kánoi a pokusit se přeplout Korálové moře k útesům při australském pobřeží. Po čtyřech měsících otrocké práce a častého mučení a ponižování od sadistických dozorců se jim konečně naskytla určitá šance. Náplní práce Maxima a Gastona bylo rozbíjet kokosové ořechy spadlé z palem, oddělovat dužinu od skořápky a pomocí sladké vody vyrábět kopru. Jejich pracovní skupině velel dozorce, kterému se přezdívalo Mučitel z Montmartru. Blížil se večer a pohaněčům se zdálo, že nebyla splněna denní norma. Zbili několik vězňů a všem nařídili, že musí sebrat ještě deset košů ořechů. Pak si otevřeli už třetí láhev rumu. Čím více se stmívalo, tím více se Maxime a Gaston drželi blízko sebe. Náhle před sebou zahlédli shluk domorodých chatrčí a na pláži tři velké kánoe. S řetězy na nohou se však nedalo rychle utíkat. Dozorci by je stačili zastřelit dřív, než by ke kánoím doběhli, ačkoliv by jim v přesném míření musela překážet značná opilost. Jeden z dozorců, nazývaný Řezník z Tolouse, se ale zničehonic připotácel a uhodil Gastona do 21
NEUVĚŘITELNÁ DOBRODRUŽSTVÍ tváře. Na oplátku Gaston strčil do opilce tak prudce, že ten se zapotácel a upadl do temného porostu džungle. Gaston se zmocnil jeho šavle a usekl mu jedním švihem hlavu. Vzal dozorci pistoli a oba vězni se podivnými skoky se spoutanýma nohama vydali ke kánoím. Měli štěstí, že v přilehlé vesnici byly jen ženy a děti, a nikdo jim tak nemohl zabránit v jejich plánu – zničit dvě kánoe a s tou třetí vyplout na moře. Slyšeli za sebou sice výstřely dozorců a řev domorodců, ale tma je chránila. Větší nebezpečí je však čekalo na moři – jen s vypětím sil překonávali obrovské přílivové vlny, které se rozbíjely o pobřežní útesy a které jim bránily dostat se na volné moře. Jakmile se jim podařilo odpoutat od pobřeží, pustili se do zuřivého pádlování a nepřestali, dokud je nepřemohlo naprosté vyčerpání a únava. Následujícího rána pak vztyčili bambusový stěžeň, na který natáhli velkou rohož jako plachtu. Na cestu přes moře se však zatím vydat nemohli, potřebovali si nejprve obstarat zásobu jídla a pitné vody. Podařilo se jim ale aspoň rozdělit řetězy poutající nohy, takže se mohli lépe pohybovat. Věděli, že mají málo času, protože dozorci z Ile de Pins po nich určitě pátrají. K poledni uprchlíci zahlédli kouř na pobřeží. Rozhodli se vydat do vesnice a s pomocí revolveru si vynutit zásoby na cestu. Sotva přistáli, přivítala je střelba z luků divoce pomalovaných domorodců. Aby domorodce zastrašili, vystřelil Gaston několikrát z pistole. Divoši se skutečně běželi v hrůze schovat a oba muži se snažili využít krátké chvíle k opatření zásob. Vrazili do první chatrče, ale našli jen řady lidských lebek zavěšených na liánách a několik zpuchřelých mumií. Venku u táborového ohně objevil Maxime hliněný džbán, ve kterém bylo maso smíchané s hlínou – obvyklé jídlo domorodců v době hladu. Vtom si všimli, že se k nim s podivným mručením opět blíží muži s luky připravenými ke střelbě. Byli navíc pomalovaní bahnem a žlutou hlinkou, aby vypadali co nejhrozivěji. Gaston neměl šanci – první dva kanibaly sice zastřelil, ale sám byl zasažen sprškou šípů a padl k zemi. Maxime se obrátil na útěk ke kánoi, ale vzápětí ucítil hroznou bolest a ztratil vědomí. Když se probral, měl spoutané ruce a nohy a před sebou viděl scénu jako z šíleného snu. Tělo jeho kamaráda Gastona leželo bez hlavy na rozpálených kamenech a zřejmě připravené ke strašné
22
Útěk z pekla
23
