Neslíbíme RaJ na zemi MIREK TOPOLÁNEK

ListyODS 2005/č.04 11.8.2005 7:36 Stránka 1

LISTY ODS Informační bulletin Občanské demokratické strany

✍

ÚVODNÍ SLOVO

4

Paroubek nikdy nic nevyhrál

Sto dnů vlády premiéra Paroubka završily demonstrace tisíců lidí v Praze před úřadem vlády, ministerstvem vnitra a na Letné a v řadě dalších měst po celé České republice.

Neslíbíme RaJ na zemi MIREK TOPOLÁNEK V posledních týdnech jsme byli svědky nebývalé mediální aktivity nového premiéra. Odhlédneme-li od faktu, že probíhá za peníze daňových poplatníků – znormalizované tiskové oddělení Úřadu vlády totiž rezignovalo na jakoukoliv jinou činnost vyjma promotion páně Paroubka, a dáme si do souvislosti vstřícná gesta vůči sudetským Němcům s vlastnickou strukturou „českých“ sdělovacích prostředků, nemůžeme se divit. Naštěstí se postupně ukazuje, že bolševické pojetí propagandy nemůže ve svobodné společnosti fungovat dlouhodobě. Krátkodobě však určité body přineslo. Součástí tohoto frontálního útoku byl kromě sázky na mediální kvantitu premiérových „ús-

srpen 2005

pěchů“ také pokus opakovat dobře známou estébáckou akci „Klín“. Tentokrát uvnitř Občanské demokratické strany. Proto ty zprvu nenápadné informace o naší defenzívě, programové prázdnotě a nečinnosti. Později se přidaly informace o vnitřních sporech, nejednotě či dokonce přípravě vnitrostranického „puče“. Ačkoliv jsme měli informace o podobných plánech Lidového domu dopředu, těžko jsme s nimi mohli pracovat jinak, než neveřejně. Za nejlepší řešení jsme považovali taktiku známou z asijských bojových sportů, tedy nechat soupeře vyplýtvat síly vahou vlastních úderů a držet pozici k následnému útoku. Čas protiútoku nastal právě teď. (pokračování na str. 3)

Předseda vlády Paroubek se nechal slyšet na adresu předsedy ODS Mirka Topolánka, že je politický zoufalec a zkrachovanec. Pomiňme nyní jakešovskou rétoriku předsedy vlády, hodnou normalizačního aparátčíka, a podívejme se na fakta. Podle agentury STEM vzrostly preference ČSSD z 11 % na 20 %, ale mezi výsledkem voleb do evropského parlamentu v červnu 2004 a říjnem 2004 po nástupu Grosse do čela vlády také vzrostly preference ČSSD z 10 % na 18 % a poměr preferencí ODS a ČSSD byl v tu dobu 28 : 18, tedy stejný jako dnes. Vzpomene si na to někdo? Nemluvě o tom, že v září 2002 dosahovaly preference špidlovské ČSSD dokonce 33 %. Jiří Paroubek se tváří jako suverénní vítěz nad Mirkem Topolánkem. Ale fakta jsou jiná. Mirek Topolánek dvakrát vyhrál ve svém senátním obvodu.Jako šéf kampaně ODS vyhrál komunální a senátní volby na podzim 2002. Jako předseda ODS vyhrál prezidentské volby, evropské volby a krajské a senátní volby v loňském roce. Ty poslední vůbec největším ziskem volebního vítěze (35 %) v dějinách všech našich voleb. Jiří Paroubek nikdy žádné volby nevyhrál. Dvakrát zkrachoval jako jeden z lídrů komunální kandidátky socialistů v Praze a jako senátní kandidát před třemi lety utrpěl debakl. Nedostal se ani do druhého kola. Jaká je tedy bilance Mirka Topolánka, který vyhrál úplně všechno a Jiřího Paroubka, který nevyhrál nikdy nic? V tomto světle faktů vypadá Paroubkovo sebevědomí spíše jako nabubřelá nadutost. Vždy jsem se svou skeptickou povahou varoval před podceněním našich soupeřů. Ale nesmíme je ani přeceňovat a být netrpěliví. Politika je běh na dlouhou trať. Naši političtí soupeři budou testovat politickou soudržnost a trpělivost ODS. Zde je i zdroj lživých informací o údajných pokusech odstranit předsedu ODS, které se anonymně objevily v některých médiích a které jsou spíše zbožným přáním jako otcem myšlenky. Bylo snadné stát za předsedou ODS v časech pohodlné drtivé převahy. Stůjme za ním i v časech méně pohodlných. A především tvrdě pracujme. Nyní musí být už opravdu každému jasné, že volební vítězství se musí odpracovat a ne si na něj jen počkat. PETR NEČAS 1. místopředseda ODS


LISTY ODS

✍

NÁZORY, KOMENTÁŘE

ODS DESET MĚSÍCŮ PŘED VOLBAMI Za deset měsíců bude rozhodnuto. Parlamentní volby určí novou vládu a směr pro naši zemi na další roky. ODS je dvě volební období v opozici. Nemá cenu opakovat, že to nebylo snadné období, nemá smysl vracet se ke ztrátám či vítězstvím v uplynulých letech.Je jasné, že vládli socialisté a je jasné, že nám taková vláda vyhovovat nemůže.Vidíme, jak se změnilo klima v zemi.Trend, směřující ke svobodě jedince (ale i zodpovědnosti), se otočil k nadvládě státu. Tím utrpěl nejen podnikatelský stav, ale charakteristickými projevy socialistického vládnutí jako je enormní státní dluh či nezaměstnanost jsme utrpěli obrovské ztráty všichni. Nápravou je změna kurzu.Musíme získat exekutivní pravomoci, tedy zvítězit ve volbách.V průběhu tohoto volebního období se nám tento cíl přibližoval i vzdaloval.Vybavuji si nástup premiéra Vladimíra Špidly a obavy v ODS nad tímto úřednicko – nepolitickým politikem. Pamatuji si nástup Stanislava Grosse a billboardy „Myslím to upřímně“, jimiž vytapetoval celou republiku. ODS se obávala jeho mediálně–pragmatického vládnutí. Nyní máme třetího premiéra ČSSD za tři roky. Jiří Paroubek zvedl svou stranu ode dna obliby, vytvořil atmosféru ráznosti a akčnosti. Média o něm referovala kladně. Některé noviny i televize ještě před necelým měsícem tvrdily, že aktivita ODS znamená, že se nemůžeme dočkat vlády, nyní titulky oznamují, že ODS je aktivní málo. Jsem přesvědčena, že podobným náladám nesmíme podléhat. Nechci tvrdit, že všechno děláme dobře. Vždycky se něco daří lépe, něco hůře. Ale opakuji: do voleb zbývá deset měsíců. To je čas na intenzivní přípravy na všech úrovních ODS. Není to čas na panikaření.Programové dokumenty stínová vláda vypracovala. Jsou připraveni členové centrálního volebního štábu. Chystá se celková volební strategie. Nejsme v žádném případě pozadu. Proto platí, že musíme zachovat rozvahu a nepodléhat výkyvům volebních preferencí. Každému muselo být jasné, že preference ČSSD porostou, jakmile se zbaví Grossovy aféry.Soustřeďme se na co nejlepší přípravu voleb, na naši vlastní práci. Jestli něco občané stranám neodpouštějí, je to především jejich rozhádanost. Každý z nás svým vystupováním a jednáním musí přispět k tomu, aby ODS byla dobře předvolebně naladěnou stranou, sebevědomou a programově srozumitelnou našim občanům. Taková strana volby vyhraje. MIROSLAVA NĚMCOVÁ místopředsedkyně ODS a PSP ČR

2

2005/4

Hokynář na bleším trhu S jídlem roste chuť. Posilněn stoupajícími preferencemi, předseda vlády Jiří Paroubek již sestavuje příští kabinet. Hýří sebevědomými výroky a snaží se vytvořit dojem politika, který si se vším ví rady, všemu rozumí a všechno vyřeší. Brouk Pytlík české politiky. Žádný problém, všechno v pořádku, nikdy nebylo líp. Spoléhá na krátkou paměť lidí a slibuje holuby na střeše. Přitom si nevidí do pusy a jeden den tvrdí to a druhý den ono. Počátkem července se ODS pokoušela prosadit zrušení nesmyslného nařízení obchodníkům povinně vydávat účtenky nad 50 korun. Říkali jsme, že podobné regulační opatření vždy dopadne především na většinu těch poctivých prodejců kvůli hrstce nepoctivých. Vypisovat účet při nákupu rajčat na trhu nebo při koupi časopisů v trafice skutečně hraničí s pochybnostmi o zdravém rozumu těch, kteří toto ustanovení prosadili. Žádné účtenky problém šedé ekonomiky nevyřeší a daňový výnos nezvýší. Postiženi jsou vedle živnostníků i zákazníci, kteří musí o to déle čekat ve frontě.

ČSSD společně s komunisty náš návrh smetla ze stolu. Socialisté ústy Michala Krause tvrdili, že „je potřeba udělat pořádek“. Zavést pořádek po socialisticku znamená pohlížet na všechny jako na potenciální podvodníky. Proto je nutné šikanovat, prověřovat, utahovat šrouby. A Jiří Paroubek? Byl členem vlády, která to vše vymyslela a v té době byl již déle než dva měsíce předsedou vlády. Proto se nemůže tvářit, že o komplikacích, které toto ministrem financí Sobotkou podporované nařízení přinese, nic nevěděl. Dnes, o měsíc později, dává za pravdu ODS, a chce tento nesmysl zrušit. Mohlo by se říct – pozdě ale přece. To však nestačí. Názorový veletoč je jen dalším důkazem toho, že současný předseda vlády je pouhým pokračovatelem nekoncepční, nesystémové a nevěrohodné politiky ČSSD, která dlouhodobě nemá ukotvený program. Její volební sliby se brzy staly jen báchorkami pro děti. Celé tři roky sociální demokracie řeší problém, jestli jít do středu k Blairovi, nebo dole-

va ke Grebeníčkovi. Téměř každý čtvrtrok to bylo jinak. Jak je to dnes, neví nikdo ze sociálních demokratů. ČSSD prostě žádný program nemá. Je mnoho důvodů si myslet, že se stejnou lehkostí, s jakou současný předseda vlády Paroubek mění ze dne na den stanovisko k účtenkám, bude „řešit problémy“ i v budoucnosti. Ostatně dalším čerstvým příkladem je jeho přístup k důchodové reformě nebo ke snižování státních výdajů – reforem není třeba, šetřit není třeba. Slibovat nesplnitelné a z cizího rozdávat je třeba, neřešené problémy zametat pod koberec je třeba. Typické chování sociální demokracie. Cíl je jediný: vše podřídit krátkodobému profitu do voleb 2006 a nehledět ani milimetr za tento horizont. Ať to stojí co to stojí, však on už to někdo jiný zaplatí! Prostředky podřízené tomuto cíli jsou zjevné: nekonzistentnost, chaotičnost, účelovost, populismus, lakování skutečnosti narůžovo, paktování s komunisty a obětování reforem. Každá budoucí rozumná vláda se bude muset vyrovnat s odkazem socialistů: astronomickými dluhy, vysokou nezaměstnaností a enormním nárůstem byrokracie. Bude muset řešit problémy, ke kterým nás vyzývají domácí experti i vážené mezinárodní instituce. Tyto „drobnosti“ předsedu vlády nezajímají. Jiří Paroubek se chová jako hokynář na bleším trhu, který nabízí levné zboží, jejichž nákup se každému z nás po volbách pořádně prodraží. Co včera obhajoval, dnes neplatí. Co dnes slíbí, zítra popře. Co řekne před volbami, po volbách neexistuje. Sociální demokracie doufá, že jí tento trik vyjde i potřetí. Opravdu? IVAN LANGER místopředseda ODS a PSP ČR


2005/4

LISTY ODS

Reformám se musí věřit Rozhovor se stínovým ministrem financí ODS Vlastimilem Tlustým Jak se rovná daň projeví na slibovaném snížení daňové zátěže? Řešíme především, co reformy udělají v peněžence občana a státu. Všemi reformami, tedy nejenom rovnou daní, směřujeme k většímu HDP, většímu daňovému základu. Nejčastěji jsme kritizováni za to, že když snížíme sazby přímých daní, tak stát přijde o peníze. My říkáme ano, vybereme méně procent, tedy daňová kvóta klesne, ale zvětší se HDP a absolutně vybereme více. Na Slovensku rovná daň nesnížila daňovou kvótu, protože dali přednost poklesu deficitů. Slováci zavedli rovnou daň s poměrně vysokou sazbou. Nešli do rizika vzniku deficitu. Druhý důvod je jejich důchodová reforma. Slovenské řešení neumožnilo snížit odvody na sociální zabezpečení a nesnížila se cena práce. My počítáme s 15 % sazbou daně, a navíc snižujeme sociální odvody o 8 %. Daňová kvóta tedy v ČR poklesne. Odhadl bych, že den daňové svobody u nás bude o 2 – 3 týdny dříve. Jak se projeví reformy na bilanci státního rozpočtu? Krátkodobý výpadek příjmů může v prvním roce činit 20 miliard Kč. Některé důsledky rovné daně mají okamžitý efekt a jiné mají nějakou náběhovou fázi. Chvíli to trvá, než veřejnost zaregistruje, že nemá smysl obcházet

zákony a vyhýbat se zdanění, a lepší je zaplatit levnou daň. Reformy zároveň potřebuje celý systém výdajů. Logika našich reforem je obrácená. Napřed chceme zavést naše reformy, které samy o sobě obsahují úspory. Například tzv. negativní daň přinese zásadní změnu, jejím důsledkem bude skokové snížení nezaměstnanosti. Každému se vyplatí pracovat. Část příjemců dávek nejsou skutečné sociální případy. Jsou to lidé, kterým já říkám vypočítaní. Někdo by možná řekl vypočítaví. Nevyplatí se jim zkrátka přijmout nějakou špatně placenou práci, a jsou proto na dávkách. Nikdo dnes neumí říci, zda nezaměstnanost klesne na 8, 7 nebo 6 %. To je dáno tím, kolik je těch vypočítaných příjemců dávek. Já sám odhaduji, že je to třetina. Pokud by tato třetina začala pracovat, tak jsou zde skryty obrovské úspory výdajů. A kdy bude hospodaření vyrovnané? Máme přesnou trajektorii snižování deficitů. Největší výpadky budou na začátku. Není možné stát, který je naučen na stomiliardové deficity, otočit během roku nebo dvou k vyrovnanému hospodaření. Celé veřejné rozpočty by měly mít v roce 2007 deficit 93 miliard. Vyrovnané by měly být v roce 2012.

ČSSD promarnila velmi dlouhou dobu, aniž by udělala jedinou reformu. To, co dělá, jsou jen kosmetické úpravy. Nakolik máte oponované vaše výpočty a kdo na nich pracuje? Pokud autoři reforem svým plánům věří, tak tu víru musí prokázat. Tyto výpočty nikdy nemají charakter 1 + 1 = 2. Na vstupu jsou totiž vždy založené na odhadech. Například jaký je rozsah šedé ekonomiky, nebo jaký je rozsah zmíněných vypočtených nezaměstnaných. Samozřejmě při těchto výpočtech nechci jít do vel-

kého rizika, protože první, o kom se bude pochybovat, pokud budou odlišnosti příliš významné, bude budoucí ministr financí. Proto se snažíme být maximálně seriózní. Zároveň zadáváme výpočty externím expertům a je mezi nimi přinejmenším polovina nejcitovanějších ekonomických analytiků. Největší klid mi ale dodává slovenská zkušenost, jak se projevila rovná daň, jak se změnily výnosy, kde se Slováci mýlili k lepšímu, kde k horšímu. Ty chyby jsou běžně 30 % nahoru či dolů. Přesto vše funguje.

(pokračování ze str. 1)

tiku ODS s ohledem na blížící se volby parlamentní. Snad je tedy i dobře, že varování přišlo včas. Od rozdělování budoucích funkcí a předčasného uspokojení se, prosím, vraťme k dvaceti pěti tisícům osobních volebních kampaní, bez kterých nezvítězíme. Když jsem se na jaře osobně podílel na kampani britských

konzervativců, fascinovalo mě právě toto osobní nasazení všech členů a sympatizantů – od předsedy až po děti rozdávající předvolební letáky. Ti lidé věřili svému snu a bylo to z nich zatraceně cítit. My máme relativně lepší výchozí podmínky, svůj sen sníme již 7 let, zkusme jej proměnit v realitu i bez slibová-

ní RaJe na zemi. Vyhrajeme jedině tehdy, budeme-li všichni vstávat a usínat s myšlenkou na vítězství! I za ty britské konzervativce…

A tak doufám, že jsme nezapomněli na základní předpoklady cesty k volebnímu vítězství – trpělivost, jednotu a práci. Zejména na třetí bod. Abychom se zbytečně nevyčerpávali vnitřními půtkami o místa na komunálních kandidátkách, ale trpělivě den co den vysvětlovali program a poli-

MIREK TOPOLÁNEK předseda ODS

3


LISTY ODS

2005/4

✍ CzechTek v Senátu jako věcný problém NÁZORY, KOMENTÁŘE

Už v průběhu CzechTeku jsem mluvil s některými jeho účastníky. Bylo zjevné, že se policie nezachovala přesně tak, jak by se mocenský nástroj demokratického státu v podobné situaci měl zachovat. Aby byly naše informace co nejpřesnější, pozval jsem na jednání do Senátu pana Šrouba, nájemce pozemků, na kterých se technoparty konala a pana Čermáka, organizátora protestů v Praze před ministerstvem vnitra a před sídlem vlády. Byl tak dán podnět, aby se problémem začaly zabývat parlamentní instituce. Kauza CzechTek se později dostala na plénum Senátu, kam byl přizván ministr vnitra Bublan. To se odehrálo v bouřlivém týdnu mediálního přetřásání zásahu, uprostřed každodenních protestních akcí. Nabádal jsem své kolegy – a nejen já – aby naše jedná-

ní o CzechTeku bylo věcné, oproštěné pokud možno od politických konsekvencí. CzechTek, resp. policejní zásah proti účastníkům technoparty, se stal totiž příležitostí pro mnohé jak se zviditelnit, upoutat na sebe pozornost a dostat se do médií. Samotný problém, o který šlo v Senátu, a o který šlo od počátku i mně, tedy vyšetřit a zjistit, jak jednala policie a zda jednala vždy a za každých okolností podle pravidel, se začal bohužel vytrácet. Chci zdůraznit, že teze některých politických odpůrců, že konzervativně laděná, pravicová strana ODS nebo Senát, rovněž převážně středopravicový, se najednou zastává liberální, levicové mládeže, je scestný. Nezastávám se nikoho. Rovnou říkám, že technař nejsem a tuhle muziku nemám rád. Jsem ale přesvědčen,

že ať se dělo v Mlýnci cokoliv, musí být vždy učiněno zadost ústavnosti. Pravidly, zákony a rozkazy se pak musí řídit především policie, protože ona disponuje mocenskými prostředky. Nikoliv ovšem proto, aby trestala, ale aby vynutila právo. Právě o tomto jsou pochybnosti. Věcným problémem zůstává, abychom přesvědčivě vyšetřili, zda policie neselhala, zda jednala podle rozkazů, podle rozkazů koho a zda neporušila nejen své vnitřní předpisy, ale i zákony této země. Jsem rovněž na pochybách, zda si policie jako mocenský reprezentant státu zachovala dostatečnou autoritu, zda vystoupila jako sebevědomý subjekt hájící zákonnost anebo se nechala strhnout do pro ní nedůstojných půtek a emocí. Mimochodem

policejní zásah první zpolitizoval premiér Paroubek, když jako šéf exekutivy dal najevo, že zásah proti účastníkům technoparty musí být tvrdý. Chtěl totiž i z této policejní akce získat další politické body. Zjevně se přepočítal. Senát nakonec po pětihodinové diskusi k CzechTeku přijal usnesení, odsuzující zásah policie jako nepřiměřený. Požádali jsme premiéra Paroubka i ministra Bublana, aby nám podali podrobnou zprávu o vyšetření celého případu a aby byla tato kauza skutečně řádně šetřena a vyšetřena. Myslím, že Senát si zachoval od celé věci odstup a přijal věcné usnesení, které se řídí jedinou věcí – ústavním pořádkem této země, ústavním jednáním policie a zákonností. PŘEMYSL SOBOTKA předseda Senátu za ODS

Havlův polibek smrti Paroubkovi? Červencová schůzka exprezidenta Havla s jeho nejnovějším oblíbencem – premiérem Paroubkem – by mohla obveselit milovníky politické symboliky. Jak lze totiž snadno dokázat, Havlem favorizované politické subjekty či konkrétní politici skončili s železnou pravidelností dříve či později v politickém propadlišti a bezvýznamnosti. Něco o tom vědí v ODA či v US-DEU stejně jako Vladimír Špidla, Cyril Svoboda nebo Jan Kasl. Uvidíme, zda se Paroubkovi povede stejně. I bez vtipkování ale může zmíněná schůzka posloužit jako zdroj určitého pobavení. Ponechme teď stranou celkem průhledný Paroubkův záměr, diktovaný jeho „zviditelňovací“ mediální politikou - totiž získat schůzkou s exprezidentem zrovna ve dnech svátečního volna něco mediálního prostoru a titulků navíc. Pone-

4

chme stranou i podivnou nedůslednost jinak velmi důsledného obhájce lidských práv Havla k nedávné Paroubkově cestě do Číny, kde tento dle svých vlastních slov neměl čas na hovor o stavu lidských práv (za něco podobného by Havel na kterémkoliv jiném politikovi nenechal nit suchou, ale Paroubek má u něj zřejmě výjimku). Komické je spíš to, že se oba politici sice údajně shodli na představách o budoucím směřování EU, o kterých jsme se ale nic podrobného nedozvěděli. Jediné, co lze vyvodit z řečeného, je to, že oba stále sázejí na „ústavní“ řešení EU podle dvakrát v referendu odmítnuté (a tudíž neplatné) euroústavy. Havel dokonce předvedl něco jako parodii na sebe sama, když zopakoval stokrát provařenou frázi patetického „euro-ptydepe“ o rozjetém vlaku integrace, který nikdo nedokáže zastavit. Škoda jen, že nám zatajil,

kam ten vlak podle něj směřuje. Vrcholem nechtěného komična je další Havlova patetická poznámka, že nepokračováním v ratifikaci euroústavy bychom si sami naplivali do tváře. Naopak, ten plivanec nám skončí ve tváři právě tehdy, budeme-li dál zkoušet podobné nedůstojné triky. Pokračováním v ratifikaci bychom totiž pouze dělali „křena“ těm politikům, kteří si napřed sami pro sebe a svůj snadnější život vymysleli a sepsali řečenou euroústavu, načež zcela selhali při přesvědčování vlastních voličů o její nutnosti. Teď potřebují, aby jiní odpracovali jejich selhání za ně a ratifikovali a ratifikovali a ratifikovali... a pomáhali tak vytvářet atmosféru psychologického nátlaku na „hloupé“ francouzské a holandské voliče, kteří se snad napoprvé v referendu spletli a tak si to za pár let pod tlakem napo-

druhé zopakují, tentokrát se „správným“ výsledkem, aby nebránili Evropě v její cestě za šťastnými zítřky. Pokud se ale český exprezident dostal tak daleko ve svém nechápání reality, že je ochoten přistoupit na takovou hru, není to vlastně příliš legrační – je to naopak docela smutné. Závěrem lze říci jediné: Havel s Paroubkem se svou schůzkou a tím, co po ní řekli (nebo spíše neřekli), jen zařadili po bok dalších evropských politiků konformního a nenápaditého myšlení, kteří ani po krachu euroústavy nejsou ochotni začít přemýšlet o nových možnostech řešení evropské architektury 21. století a raději se pohodlně spoléhají na papouškování omšelých kánonů tradičního evropského federalismu. Trochu hubený výsledek na tolik mediálního humbuku. JAN ZAHRADIL předseda klubu poslanců ODS v EP


2005/4

LISTY ODS

Přílišná ochrana se obrátí proti zaměstnancům Rozhovor se stínovou ministryní práce a sociálních věcí ODS Alenou Páralovou ODS je často označována za stranu podnikatelů. Souhlasíte s tímto zařazením? Nejsme stranou podnikatelů – to je jen nálepka, kterou se veřejnosti snaží vnutit naši političtí konkurenti. Jsme občanská strana, která hájí svobodu jednotlivce a nedotknutelnost vlastnictví. Chceme vnést větší svobodu a méně regulace i do pracovně právních vztahů. Chceme dát zelenou slušným a pracovitým lidem a naopak omezit ochranu lajdáků a podvodníků. Dnes je někdo zaměstnanec a zítra bude zaměstnavatel. Dnes je někdo chudý a zítra bude bohatý. A naopak. Ať se jedná o zaměstnance nebo o zaměstnavatele, bude záležet na tom, jak se jeho firmě bude dařit, zda sežene zakázky, zda prodá své výrobky a služby. Dlouho očekávaný nový zákoník práce je konečně hotov. V polovině srpna se jím bude zabývat legislativní rada vlády a na podzim jej vláda předloží parlamentu. Ministr Škromach říká, že se jedná o moderní liberální zákoník. Souhlasíte? Liberální není ani náhodou. Současnému zákoníku práce se vyčítá, že nectí ústavní princip „co není zakázáno, je dovoleno“. Nový zákoník sice tuto zásadu nejprve deklaruje, ale následně pak v dalších desítkách paragrafů všechno zakazuje. A jsme tam, kde jsme byli. Je to jako by vám současný zákoník dovolil, že smíte jenom sedět, zatímco nový vám zakáže stát, chodit a ležet. Návrh není ani moderní. Je ušitý na míru práci u pásu nebo u soustruhu a téměř nebere v úvahu, že nová doba sebou přináší novou kvalifikaci, techniku a požadavky na nové metody práce. Můžete uvést, co konkrétně vám vadí nejvíc? V první řadě postrádám mož-

nost propuštění zaměstnance ze zaměstnání bez udání důvodu, samozřejmě za patřičné odstupné. Nový zákoník to neumožňuje. Firmy pak složitě hledají důvody pro propuštění problematického pracovníka a obávají se uzavřít s novým zaměstnancem pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Co mu tedy zaměstnavatel udělá? Zaměstná jej na dva roky, pak jej propustí a přijme jiného zaměstnance. Kdyby firma věděla, že může kdykoli zaměstnance propustit bez udání důvodu za odstupné, spíše by jej do trvalého pracovního poměru přijala. Vydělal by na tom i zaměstnanec, který dnes po dvou letech odejde bez odstupného. Nový zákoník dále přímo zakazuje, aby firma mohla zaměstnance, samozřejmě po vzájemné dohodě, zapůjčit na přechodnou dobu k jinému zaměstnavateli. Pokládám to za omezování svobodného podnikání, s dopady na omezení spolupráce mezi firmami, na volný pohyb pracovní síly uvnitř EU a v neposlední řadě na zaměstnanost. Proto tento návrh nemůžeme podpořit. S návrhem zákoníku zásadně nesouhlasí zaměstnavatelé, ale na druhé straně odbory jej celkem akceptují. Tomu rozumím. Například ve firmách, kde působí odbory, zakazuje nový zákoník zaměstnavateli vydat vnitřní předpis bez souhlasu odborů. To pokládám za zcela nepřijatelné, protože zaměstnavatel je - na rozdíl od odborů – odpovědný pod vysokou finanční a trestní sankcí za bezpečnost práce a dodržování zákonných norem a předpisů. Jedná se o naprosté popření všech demokratických principů i záměrů liberalizovat pracovní právo v ČR tak, jak je tomu ve všech demokratických státech. Není přece

možné nadále připustit současnou praxi, kdy bez odborů nesmí zaměstnavatel ani zlepšit podmínky svých zaměstnanců – například dát jim dodatečnou dovolenou. Odbory tvrdí, že by se příliš liberalizovaný zákoník obrátil proti zaměstnancům, neboť nejsou se zaměstnavatelem v rovném postavení. Přílišná ochrana zaměstnanců před propuštěním se vždycky nakonec obrátí proti nim samým. Například, aby se omezily takzvané šikanózní opakované pracovní poměry na dobu určitou, je omezena jejich délka maximálně na dva roky. Předseda největší odborové centrály Milan Štěch napsal, že kroky Modré šance povedou k totální destrukci současných sociálních systémů. To je strašení. Současný sociální systém přece nastavila ODS a jeho zásluhou máme malé procento lidí pod hranicí chudoby. Zákon o státní sociální podpoře i rozsáhlá důchodová reforma byly schváleny již v roce 1995.

A právě ČMKOS, která dnes hanobí Modrou šanci, tehdy zorganizovala demonstraci na Staroměstském náměstí. Demonstrovala proti reformě, která lidem dávala sociální jistoty, protože starý komunistický sociální systém neuměl řešit aktuální rizika dalšího vývoje, tedy nezaměstnanost či inflaci. Na Slovensku se reformy opozdily, a proto tam byly důchody po celá léta mnohem nižší než u nás. Takže odboráři vlastně demonstrovali za nižší důchody? Ano. A vlády ČSSD žádné systémové změny v sociálním systému neučinily, pouze jej rozklížily. Pokud se něco změnilo ve prospěch zdravotně postižených lidí, stalo se tak na základě poslaneckých návrhů. Prohlášení pana Štěcha jsou předvolební rétorikou vrcholového politika ČSSD. Jsou důkazem, že dochází k prorůstání špiček odborů s nejsilnější vládní stranou, což pokládám za nemravné. Tripartita by se proto u nás měla spíše jmenovat bipartita.

5


LISTY ODS

✍

2005/4

DŮCHODOVÁ REFORMA ODS

Šance pro jistotu ve stáří Důchodová reforma je nevyhnutelná Za velmi populistické lze považovat výroky předsedy vlády Jiřího Paroubka, že důchodová reforma není nutná. V rozporu s realitou i proklamacemi ČSSD v nedávné minulosti tak nejsilnější vládní strana uplatňuje svoji taktiku neřešení zásadních problémů ve snaze získávat laciné body v předvolebním období. Již v současné době platí, že dva pracovníci živí jednoho důchodce a demografický výhled tento trend prohlubuje. O potřebnosti reformy jsou přesvědčeni jak seriózní domácí experti, tak ji za nevyhnutelnou považují ve svých doporučeních renomované zahraniční instituce.

Cílem reformy ODS je ● garantovat základní standard, ● ponechat nadstandardní zajiš-

tění na jednotlivci, snížit zdanění a zbytečné státní přerozdělování,

●

● snížit administrativní náklady, ● podpořit ekonomický růst, ● rozšířit svobodu volby.

Pro současné důchodce se nic nemění Pro současné důchodce a lidi těsně před důchodem se způsob platby penzí nemění. I nadále budou pobírat důchod stanovený dle stávajícího systému; situace však bude o to lepší, že se od 1. ledna 2007 (v případě volebního úspěchu ODS) v souvislosti se zavedením 15 % rovné daně zvýší důchody o částku vyšší, než budou důsledky aplikace 15 % DPH na ceny jimi spotřebovávaného zboží a služeb.

Rovný důchod se plně vztahuje na mladší ročníky Rovný důchod se bude plně vztahovat na lidi narozené v roce 1975 a mladší. Stát jim bude garantovat jednotný rovný důchod v roce, kdy do důchodu odejdou; tedy poprvé se tak stane až za

35 let, v roce 2040. To jen dokazuje, že ČSSD záměrně straší, když říká, že po případném vítězství ODS ve volbách budeme dostávat důchody jen ve výši mezi 3600 – 4000 Kč. Lidem, kterým bude v okamžiku zavedení reformy mezi 30 a 58 lety, bude důchod stanoven jako plynulá kombinace mezi stávajícím výpočtem a rovným důchodem doplněným o bonus za vychované děti. Například: člověku, kterému je 57 let, bude důchod vypočítán z 97 % podle současného vzorce a ze 3 % podle systému rovného důchodu.

Senioři budou žít ze tří zdrojů V reformním modelu ODS nazvaném „rovný důchod“ bude důchodce žít ze tří zdrojů: ● ze státem garantovaného rovného důchodu, který bude pro všechny stejně vysoký na úrovni 20 % průměrné mzdy, ● z bonusu za vychované děti, ● z dobrovolného důchodového připojištění nebo jiného spoření.

Sociální pojištění se sníží o 8 % ODS jako jediná navrhuje snížení sociálního pojistného, což je základní pilíř důchodové reformy. Sociální pojištění bude všem občanům sníženo o 8 % z hrubé mzdy (ze 28 na 20 %). Tyto peníze dostane každý k dispozici a bude jen na jeho rozhodnutí, jakým způsobem je využije k zabezpečení na stáří.

Více dětí – vyšší důchod K rovnému důchodu navíc ODS garantuje i bonus za vychované děti. Každý příjemce rovného důchodu tak získá navíc až 2 % hrubé mzdy dítěte, které vychoval, a které sociálním pojištěním přispívá do státem garantovaného průběžného důchodového systému. Bude ponecháno na rozhodnutí pracujícího dítěte, v jakém rozsahu bude chtít rozdělit 2% své hrubé mzdy mezi své rodiče a tím zvýšit jejich důchod. Bonus za vychované děti tak vrací do společnosti princip hodnoty vztahů mezi rodiči a dětmi a také princip hodnoty dobré výchovy.

Penzijní připojištění bude zvýhodněno Počet osob 20-63 Počet osob 64 a víc

Graf znázorňující stárnutí populace

6

Vedle státem garantovaného rovného důchodu a bonusu za děti stojí ještě třetí pilíř: dobrovolné důchodové připojištění. Občanská demokratická strana navrhla systém „přilepšení na důchod“ již v polovině 90. let. Nyní je u nás uzavřeno více než 3 miliony smluv na penzijní připojištění s průměrnými splátkami kolem 500 Kč měsíčně. Reforma ODS přitom počítá se zvýšením státní podpory tak, aby bylo docíleno nejenom vyššího počtu pojištěných, ale i vyšších průměrných splátek.


2005/4

LISTY ODS

Poměr důchodu a mzdy bude stabilní Na rozdíl od modelů ostatních politických stran garantuje jediná ODS stabilní poměr mezi výší mezd a výší důchodů. Důchody budou valorizovány nejen plně o inflaci, ale také plně o reálný růst mezd, takže reálná hodnota důchodů poroste a bude držet krok s vývojem mezd. U ostatních systémů by se „nůžky“ mezi důchody a platy neustále rozevíraly.

Nízká sazba pojistného zajistí lepší výkon ekonomiky Snaha vyrovnat penzijní systém zvýšením sociálního pojištění nebo jiných daní (jako je tomu v modelech ostatních stran), může vést k poklesu výkonnosti hospodářství a rozšíření šedé ekonomiky. Naproti tomu snížení sazby povede nejen ke zvýšení hospodářského růstu, ale i k přilákání poplatníků ze zahraničí, což pomůže čelit demografickému problému. ODS proto očekává, že tyto pozitivní efekty zlepší bilanci penzijního systému.

Reforma pro 97 % odpovědných občanů Princip rovného důchodu je založen na vyšší míře odpovědnosti každého. Oněch 8 % hrubého platu, které dostaneme k dispozici, nám má tuto odpovědnost umožnit. Normálně fungující společnost totiž musí stavět na svých odpovědných členech; nemůže obětovat výhody 97 % odpovědných občanů za pohodlný život necelých 3 % neodpovědných.

Rovný důchod znamená jistotu ve stáří Rovný důchod ve výši 20 % průměrné hrubé mzdy neznamená propad do chudoby, jak lživě argumentují političtí konkurenti,

Jak ukazuje graf, rovný důchod muže narozeného 1985, který odejde do důchodu v roce 2052 v 67 letech, bude v cenách roku 2007 činit přibližně 10 000 Kč (20 % z průměrné mzdy, která v roce 2052 dosáhne 50 000 Kč v dnešních cenách). Pokud by tento muž veškerou svoji slevu na pojistném ve výši 8 % průměrné mzdy investoval do fondů, měl by ke státnímu rovnému důchodu navíc měsíční doživotní rentu ve výši 4 200 Kč, pokud jeho mzda je v dnešních cenách 10 000 Kč; nebo rentu 8 100 Kč, pokud jeho mzda je v dnešních cenách 20 000 Kč; nebo rentu ve výši 12 000 Kč, pokud jeho mzda je v dnešních cenách 30 000 Kč.

ale naopak jistotu ve stáří z následujících důvodů: ● Většina důchodců bude žít ve dvojčlenné domácnosti nebo bude pobírat vedle rovného důchodu současně vdovský či vdovecký důchod. ● Rovný důchod bude i při úrovni 20 % průměrné hrubé mzdy podstatně vyšší, než dnešní průměrný důchod. Již v roce 2068 se za rovný důchod nakoupí dvojnásobek zboží a služeb než za dnešní průměrný důchod a rovný důchod dnes narozených bude mít dokonce 3,5 krát vyšší hodnotu, než dnešní důchod. ● Rovný důchod nebude pro většinu lidí jediným zdrojem zabezpečení na stáří. Sleva na pojistném ve výši 8 % hrubé mzdy umožní poplatníkům zajistit se nad rámec prostřednictvím dobrovolného individuálního zabezpečení. Modely ostatních stran, které pojistné sazby nebo nepřímé daně zvyšují, tento prostor pro soukromé zabezpečení naopak zužují. ODS přitom nebude nikoho nutit, aby všechny ušetřené peníze vkládal do penzijních fondů, ale umožní lidem rozhodnout se, jaké zabezpečení považují za ideální.

Důchodový věk se zvyšuje s rostoucím věkem dožití

Návrhy ostatních stran se blíží rovnému důchodu

ší valorizaci ve vztahu k průměrné mzdě než ODS. Drtivá většina důchodců tak bude pobírat minimální důchod a jen hrstka bohatých bude mít důchod nadprůměrný. ČSSD tak hodlá vybírat vysokou sazbu na pojistné jen proto, aby nízké procento lidí s vyššími příjmy mohlo mít relativně vysoké státní důchody. ● Podobně model KDU-ČSL směřuje k rovnému důchodu – jen 30 % důchodců bude mít část důchodu ze soukromých fondů a zbylých 70 % důchodců bude pobírat jen státní důchod konvergující k rovnému důchodu. Oba tyto modely ve snaze zajistit menšině bohatých vysoký důchod prostřednictvím státního přerozdělování nutí poplatníky platit relativně vysoké pojistné sazby.

I modely ostatních stran budou velké části populace vyplácet rovný důchod. ● V modelu ČSSD má „minimální garantovaný důchod“ představovat 60 % nově přiznaných důchodů, ale postupem doby bude spadne na hranici minimálního důchodu výrazně více důchodců. Je to proto, že model ČSSD předpokládá výrazně niž-

Rovný důchod je přirozeným vyústěním současných trendů. Nejen, že nakonec i návrhy ostatních stran (včetně US-DEU) znamenají de facto rovný důchod pro podstatnou část populace, ale i stávající průběžný systém má tendenci směřovat k rovnému důchodu.

ODS navrhuje zvyšovat věk odchodu do důchodu v závislosti na rostoucím věku dožití. Doba pobírání důchodu v poměru k době placení pojistného tak zůstává stabilní. Lidé narození v roce 2030 proto půjdou v roce 2101 do důchodu v 71 letech jen tehdy, pokud se budou dožívat 93 let, jak naznačuje demografická prognóza. Pokud se trendy změní a věk dožití bude za sto let stejný jako dnes, i věk odchodu do důchodu bude zachován na stávající úrovni při nezměněných ostatních parametrech rovného důchodu.

Závěr

7


LISTY ODS

✍

STO DNÍ PAROUBKOVY VLÁDY

Úleva přiškrceným živnostníkům? Během své sedmileté vlády zatížila vládní ČSSD podnikatele přebujelou byrokracií a vysokými daněmi. Nyní se zdánlivě začíná chovat racionálně.Přesněji: snaží se vyladit mediální prezentaci svých opožděných úmyslů tak, aby působily jako rozumná řešení. Poté, co sedm let utahovala palečnice tak, že velké množství živnostníků raději ukončilo svou činnost, jim chce nyní zvýšit výdajové paušály, tzn. snížit daně a usnadnit administrativu. Z dlouhého tažení proti korupci a honu na nepoctivce se rázem stala kampaň na podporu živnostníků. A není to jediný obrat o sto osmdesát stupňů, kterého jsme v současné době svědky. Otázkou je, zda opravdu sociálním demokratům došlo, že se přiškrceným živnostníkům žije špatně. Člověk by z toho měl mít radost. Já ale radost nemám. Mojí úlohou je přemýšlet o dlouhodobém dopadu zákona na život občanů a snažím se to dělat nejen u padesátikorunových stvrzenek. Obávám se, že za stávajícími návrhy sociální demokracie žádná taková úvaha není.Skrývá se však za nimi jiné sdělení: vstoupili jsme do předvolebního roku. Podle navrhované výše odečitatelných paušálů pro jednotlivé typy živností mají mít nejvyšší paušál zemědělci (80 %) a řemeslníci (60 %). Vyšší paušály však žádné razantní zvýhodnění nepřinesou. I tak ale díky za ně. Jsem rád, že se vláda avizovaným zrušením stvrzenek přidala na stranu občanských demokratů. I tak to trvalo dost dlouho. Mám ale obavu. Po sedmi letech sice povoluje svůj stisk, po volbách však jistě zase ráda palečnice přitáhne. O nesplněných slibech sociální demokracie totiž mohou živnostníkům leccos povědět státní zaměstnanci. Před volbami 2002 jim ČSSD naservírovala vidinu zákona o státní službě, který měl přinést především větší jistoty a vyšší platy. Následovala série odkladů jeho účinnosti, která prozatím končí datem 1. 1. 2007. Vladimír Špidla v počátcích své vlády pronesl dnes již slavnou větu, že zdroje jsou. Premiér Paroubek dnes vlastně říká to samé. S tím, že zdroje skutečně jsou, ale projedeny. Další uplácení občanů, které je pro sociální demokraty typické, děsivý stav státních financí ještě zhorší. Je rok před volbami, nedivme se jim. Již několikrát ukázali, že to jinak neumějí. MIROSLAV BENEŠ poslanec ODS

8

2005/4

Problémy ve školství nejsou řešeny ● Vláda zhoršila podmínky pro dostupnost základního vzdělání zejména pro mladší děti v malých obcích (Stanovením minimální hranice počtu žáků ve škole, dochází k rušení vesnických škol, a to i v případech, kdy je starosta obce ochoten zvýšené náklady hradit z vlastního rozpočtu. Pro samosprávy je to v některých případech neřešitelná situace. Rodiče chtějí školu, obec chce školu, jenom ministerstvo si myslí, že škola nemá být.). To znamená, že vláda brání obcím, aby za peníze ze svého rozpočtu mohly vzdělávat své vlastní děti. ● Vláda zhoršila možnost volby ve vzdělávání (Stanovením pouze jedné přihlášky na střední školu. ODS ve sněmovně podala návrh zákona, který to měl změnit, ale koalice komunistů a sociálních demokratů tuto předlohu zamítla.). To znamená, že vláda brání občanovi, aby si svobodně vybral vzdělání odpovídající jeho přáním, očekávání a potřebám. ● Vláda zkomplikovala život obcím a rodičům dětí, které navštěvují mateřské školy (Tím, že zavedla bezplatný poslední ročník mateřské školy, ale neposkytla ze státního rozpočtu ani

korunu, dostala obce a rodiče do svízelné situace. Buď to zaplatí jedni nebo druzí.). To znamená, že vláda říká rodičům: „Poslední ročník mateřské školy sice budete mít zdarma, ale nejdřív si na něj musíte sami z vlastního připlatit“. ● Vláda osm let slibuje otevřít vysoké školy, ale i letos velké množství uchazečů o studium zůstalo neuspokojeno. Paroubek prohlásil, že školné není programem ČSSD. Dobře, nemusí být. Ve Skandinávii jsou modely bez školného s masivní finanční podporou do terciárního vzdělávání. Sice už tomuto modelu už také začíná docházet dech, ovšem

ve srovnání s naším je pořád mnohem výkonnější. Nicméně ani k tomuto modelu Paroubek nesměřuje. Podle něj Česká republika žádnou zásadní reformu nepotřebuje. To ale znamená, že přijímání na vysokou školu bude pořád každoročním traumatem, a že tato vláda říká mladých lidem: „Máte smůlu, nebudete studovat a nevytvoříte si tak do života lepší startovací podmínky.“ Pro ČR to znamená, že ve srovnání s jinými státy v mezinárodní konkurenci budeme ztrácet. WALTER BARTOŠ stínový ministr školství ODS

Krize ve zdravotnictví se prohlubuje Hlavním rysem 100 dní Paroubkovy vlády je ignorace a prohlubování krize zdravotnictví, kterou premiérem podporovaná ministryně Emmerová není schopna vyřešit, či ji dokonce přímo eskaluje. Naprostá koncepční bezradnost má být zakryta vytvořením jedné zdravotní pojišťovny, což znamená jednoznačné zestátnění zdravotnictví a návrat do minulého století, či do dob komunistického

●

zdravotnictví. Omezení výběru zdravotní péče i pojišťovny pro občany odstraní konkurenci, zajišťující rozumné náklady i kvalitu zdravotní péče. ● Přímá podpora lobbistických skupin jde na úkor pacientů i bilance systému. Zvyšování nákladů na léky, zvyšování doplatků cash na léky zvláště pro seniory a chronicky nemocné jsou v rozporu s volebním programem a s Paroubkovou propa-

gandou o bezplatnosti zdravotní péče. ● Vláda není schopna připravit projekty ve zdravotnictví pro čerpání evropských fondů a kompenzací nákladů za přijetí evropských norem. Ostatní země (Polsko, Maďarsko, Pobaltí) budou čerpat v příštích letech několika násobně vyšší částky než Česká republika. TOMÁŠ JULÍNEK stínový ministr zdravotnictví ODS


2005/4

✍

LISTY ODS

EVROPSKÁ UNIE

Co čeká Evropu? Neexistuje přesnější definice výsměchu demokracii a důkazu vakua v současném myšlení realitě vzdálených evropských politických elit, než odpověď lucemburského ministerského předsedy Jean-Claude Junckera na otázku, co se stane, pokud Francie řekne v referendu návrhu evropské ústavy „ne“. Tehdy předseda Evropské rady arogantně odpověděl: „Budeli to ano, pak řekneme lidem – jdeme dál, bude-li to ne, pak jim řekneme – pokračujeme.“ Tato věta je odstrašujícím příkladem samovolného politického rozhodování bez ohledu na to, co si myslí občané. Není to ovšem názor překvapující. Je charakteristikou vývoje EU posledních desetiletí. I tato ignorace přání a vůle občanů přivedla nejsilnější evropské ekonomiky do stavu krize. Ekonomický růst Itálie, Německa a Francie je buď žádný nebo mini-

mální, evropský sociálně tržní model vyprodukoval nezaměstnanost kolem 10 % (USA 5 %), harmonizace rovná do latě členské státy s hlubokou rozdílností ekonomických, sociálních, zvyklostních, kulturních úrovní a tradic. Výsledkem nemohlo být nic jiného, než že se z projektu evropského hospodářského propojení stala drahá, stárnoucí, znehybnělá a málokým pochopená šelma. Čím více však z ní vyprchává život, tím více na něm lpí. Do evropského politického projektu vložilo své úsilí nemalé množství politiků a s jeho budováním spojili svoji politickou budoucnost. Je docela pochopitelné, že se jim jen těžko přiznává, že se mýlili. Ještě daleko závažnější je skutečnost, že špičkové elity, modelující a unášející EU pryč od voličů, prostě věří, že vědí lépe než občané, co je pro ně dobré. Ona ví-

ra ve výjimečnost jejich myšlenek jim dává oprávnění, aby francouzskými a nizozemskými voliči odmítnutý model evropské integrace (ztělesněný evropskou ústavou) prosazovali i nadále. Dělají tak atmosféře zdravé evropské spolupráce medvědí službu. Nesmyslným lpěním na pokračování procesu ratifikace, jehož výsledek nic nemůže změnit, snižují důvěru občanů ve výsledky demokratických postupů. Ukazováním na „viníky“ nevědomky posilují tamní nacionalistická a izolacionistická hnutí. Nepochopení dnešního procesu může vést k bolestivé politické segmentaci Evropy, kde obnovování víry v jakoukoliv spolupráci bude muset projít dlouhodobým procesem získáváním důvěry. To bude stát úsilí, peníze, ale především čas – ten nesmíme ztratit. Ve všech následujících parlamentních volbách v evropských

zemích tak půjde o to, jak přesvědčit voliče o nezbytnosti zásadních reforem vlastních ekonomik, obnovení důvěry v přínos svobodného obchodování a do lidštiny převedenou praktickou vizi mezinárodní spolupráce – pružnou asociaci evropských států jednajících svobodně v rámci silné atlantické vazby. Vzdát se myšlenek na umělé sjednocování a vytváření politických unií, to bude úkolem budoucích politiků. Svoji dynamiku budou muset vložit do dílčí reformy NATO jako jediné funkční obranné alianci a do vybudování svobodné globální zóny volného obchodu, kde vstupenkou k účasti budou ekonomická kritéria, dobrovolnost, nebudování vlastních doprovodných institucí a neexistence politických ambicí takového uskupení. IVO STREJČEK poslanec ODS v EP

Je čas zrušit společnou zemědělskou politiku EU! Pád euroústavy otevřel prostor pro diskuse nad ekonomickými problémy Evropy. Místo politických podmínek rozšiřování EU budou jejich jádrem podmínky soužití členských zemí. Určitě nejsložitějším mechanismem v EU je společná zemědělská politika. Pohlcuje 50 % rozpočtu a zahrnuje 50 % směrnic a nařízení. Většina z nich konzervuje výhody starých členských zemí proti novým. Přitom právě euroústava hlásala, že základem fungování EU je solidarita bohatších regionů k těm chudším. Jednotlivé směrnice zajišťují přesný opak. Kvóty na mléko, maso, cukr i škrob chrání vysokou nadvýrobu ve starých zemích. Dotační pravidla pro zemědělství „hájí“ dotační stabilizaci neřešených problémů starých zemí. I dotace pro „rozvoj“ venkova odpovídají potřebám starých zemí.

Tím nejjednodušším, nejspravedlivějším a zároveň ekonomicky nejvíce stimulujícím pravidlem pro fungování všech evropských zemí je volný trh zboží a práce. Je to systém dostatečně solidární k ekonomicky slabším zemím, protože jim dává díky levnější ceně za práci výhody v lepším uplatnění svých výrobků a služeb na společném trhu. Zároveň žene ekonomicky silnější země k dalšímu zvyšování produktivity práce a stimuluje tím i jejich rozvoj. Nutil by evropské země rychle hledat optimální daňové modely, jejich ekonomika a spolu s ní i životní úroveň by mohly růst rychleji. EU by tak mohla skutečně začít soutěžit s USA. Dnes je tomu přesně naopak. Bruselští úředníci by rádi přerozdělovali ještě více peněz a současně by produkovali tisíce

dalších pravidel pro omezování volného trhu. České zemědělství je již rok vystaveno konkurenci levnějších surovin a potravin z Polska. Daň za nepřipravenost na tento stav jsme již zaplatili. Pokud se nám podaří zrušit stávající kvóty a další pravidla, dokážeme si rozsah dnešní výroby zemědělských komodit uhájit lépe, než když budou platit a dále se „zpřesňovat“ ve prospěch starých zemí. Proč bychom se tedy neměli postavit do čela a jako první říci: Pojďme zrušit společnou zemědělskou politiku! Bruselští úředníci nám chtějí sebrat právo vyrábět potraviny pro vlastní spotřebu na vlastním území (cukr), tak ať je ten přístup ke všem zemím stejný. Naše půdně klimatické podmínky a velikost pozemků zajišťují dobré možnosti, abychom si své zájmy dokázali uhájit

v podmínkách otevřené soutěže. Zrušení společné zemědělské politiky a vytvoření jednoduchých pravidel pro poskytování dotací v rámci národních podpor jednotlivých zemí by otevřelo cestu k nastavení stejného přístupu ke všem zemím, snížilo by celkový rozpočet EU o polovinu, tisíce úředníků by se mohlo vrátit ke mzdám a práci v rodné zemi a unie by se mohla zbavit velkého problému, který stejně řešit neumí. Proč to zatím nejde? Naše vláda se zabydlela se v pozici „žebráků o dotace“ a místo aby přiznala, že za členství v EU platíme více než dostáváme, snaží se všemožně dokázat opak. A bruselští úředníci se sami nezbaví výhody mocenského postavení plynoucích z přerozdělování peněz. MILOSLAV KUČERA poslanec ODS

9


LISTY ODS

✍

2005/4

ZAZNAMENALI JSME

Policie utržená ze řetězu Pěkný námět do kultovní diskuse „co ještě musí udělat ministr, aby odstoupil z funkce“, přiletěl z Česka. Rozmlácení tzv. technoparty u Tachova s bilancí jeden mrtvý (nepřímé zavinění policie) a desítky zraněných je neodůvodněné státní násilí v takové čisté podobě, že demise či sesazení ministra vnitra by v každé slušné demokracii měly přijít v sekundě. To platí ještě i v případě, že právníci objeví nějaký paragraf, který dodatečně zásah proti divné subkultuře „technařů“ legalizuje. Podstatná totiž není (možná) ilegalita akce, ale její absolutní nepřiměřenost ve vztahu k důsledkům, které mohly vzniknout, kdyby se zákrok neuskutečnil. Nedotknutelnost soukromých vlastníků, přes které tanečníci museli dokráčet na „svoji“ povolenou parcelu, je jistě vysoká hodnota (co zvláště my po aféře KIA dokážeme ocenit). Obrana práv vlastníků se však da-

✍

ještě v pátek vyžadoval „tvrdost zásahu“, tak objednávka i zdroj jsou zřejmé. A tu leží odpovědnost ministra Bublana, který nechrání policii před politickými tlaky, ale od svého nástupu do funkce funguje jako převodová páka. Nyní Jiřího Paroubka, který zatoužil předvést se opět jako rázný vůdce. A předtím Stanislava Grosse, který šéfoval vnitru před Bublanem a svého nástupce

si vybral s přednostním zřetelem na to, aby korupční a mafiánské sítě v policii, co vybudoval, zůstaly neporušené. Aféra CzechTek se takto jeví jen jako poslední a zákonitý vrchol v dlouhém řetězení policejních skandálů, které zastihlo Česko za vedení výstavní dvojice ministrů Gross, resp. Bublan. SME 3. 8. 2005

publiky. Stovka zraněných osob padá plně na hlavu vedení policie, ministra vnitra Bublana a pre-

miéra Paroubka, který k tvrdému postupu vyzýval. ODS se domnívá, že policie svojí demonstrací síly narušila důvěru, kterou k ní česká veřejnost chovala. Policie dlouhodobě podceňuje monitorování organizátorů podobných akcí a následně je nedokáže adekvátně řešit. Na přípravu této akce měla Policie ČR celý rok. Jedná se o další ze série hrubých pochybení policie, a proto Občanská demokratická strana vyzývá opakovaně ministra vnitra Bublana, aby zvážil své další setrvání ve funkci.

TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ ODS ZE DNE 1. 8. 2005

ODS odmítá nařčení ministra vnitra Bublana, že politizuje zásah policie proti účastníkům technoparty CzechTek 2005 na Tachovsku. ODS bude vždy hájit soukromý majetek a bránit jeho ničení. ODS si je vědoma, že někdy je nutné pro jeho obranu postupovat nekompromisně a v případě nutnosti použít i sílu. Přesto neadekvátní a nepřiměřeně razantní zásah proti účastníkům CzechTeku, kteří nepáchali životu nebezpečnou trestnou činnost, byl podle ODS velmi nešťastným řešením. Policie mohla

10

la zařídit i mírnějšími prostředky než bojem zblízka muže proti muži. Například počkat, než dotancují a dofetují, podat trestní oznámení, když je za co, vyčíslit škody, kdyby vznikly a vymáhat je soudně. To by však velení policie muselo být v jiných rukou a zvláště by nesmělo konat na politický příkaz. Jestliže dnes česká média připomínají, že premiér Paroubek

celou akci monitorovat a pokutovat, či zatknout jen ty osoby, které porušovaly zákony České re-


2005/4

LISTY ODS

✍ Předseda ODS se v USA setkal s prezidentem Bushem INFORMUJEME VÁS

Ve dnech 17. – 18. července 2005 navštívil předseda ODS Mirek Topolánek Washington, kde se zúčastnil jednání šéfů pravicových stran sdružených v Mezinárodní demokratické unii (IDU). V rámci své návštěvy se při snídani pořádané Bílým domem setkal s prezidentem Georgem Bushem. Dále jednal s představiteli americké administrativy, včetně náměstka ministryně zahraničí USA Daniela Frieda a setkal se také s republikánskými členy Kongresu USA. Hovořili mimo jiné o reformě veřejných financí a důchodového systému, změkčení vízového režimu pro občany ČR a o spoluprácí obou zemí v boji proti terorismu. V závěrečný den jednání IDU podepsal Mirek Topolánek tzv.

Londýnskou deklaraci z roku 1983, na jejímž základě se stala ODS plnoprávným členem této

významné světové organizace. Následně byl zvolen jedním z místopředsedů IDU. Předseda ODS

ve svém vystoupení před účastníky washingtonské konference zdůraznil, že země střední Evropy pod vedením proreformních pravicových vlád by se v následujících letech mohly stát novým motorem Evropské unie. Pro úplnost připomínáme, že ODS je již od roku 1992 členem Evropské demokratické unie (EDU). Po vstupu do nejsilnější frakce v Evropském parlamentu ELS-ED a získání postu místopředsedy EP se jedná o další posílení pozice ODS na mezinárodním poli. V rámci těchto dvou organizací se ODS zaměřuje zejména na spolupráci se zástupci ostatních středoevropských států a nových členských zemí Evropské unie. PETR VÍŠEK zahraniční tajemník ODS

Politický manažer profesionál Program s názvem „Politický manažer profesionál“ je stěžejní součástí dlouhodobého projektu vzdělávání členů a sympatizantů ODS s názvem Strategie úspěchu, který předsedovi CEVRO Ivanu Langerovi před více než rokem schválilo vedení strany. Program je určen profesionálnímu aparátu strany na všech úrovních. Za cíl si klade zkvalitnění odborné a komunikační připravenosti manažer-

ské struktury ODS na vykonávání jejích běžných funkcí i fungování v zátěžových situacích. Pilotní část programu se uskutečnila na konci června v malebném prostředí Špindlerova Mlýna, v areálu čerstvě zrekonstruovaného hotelu Horal. Dvoudenní seminář, organizovaný CEVRO, byl věnován především otázkám komunikace a veřejné prezentace, a to v jejích nejrůznějších podobách.

Na úvod semináře vystoupil hlavní manažer ODS Jaroslav Jurečka, který více než 90 účastníků seznámil se smyslem a programem akce. Jako první byla na programu přednáška ředitele CEVRO Ladislava Mrklase „ODS na cestě ke catch-all party“. Šlo o politologickou analýzu postavení, poslání a perspektiv ODS na české politické scéně, včetně porovnání s obdobně orientovanými stranami v celé Evropě. Během odpoledního programu byli účastníci rozděleni do dvou skupin, které postupně absolvovaly úvodní část kursu komunikace a veřejné prezentace a Public Relations. První kurs vedl ředitel Agentury Spektrum a místopředseda CEVRO Jiří Frgal. O vztazích médií a politiky, resp. novinářů a politiků či politických manažerů, přednášel novinář Tomáš Klvaňa. Po večeři byla na programu team-buildingová hra „Modré vejce“, která prověřila schopnosti účastníků tvořit tým a najít v něm odpovídající roli.

Hru, při které se všichni nejen náramně pobavili, připravil tým Agentury Spektrum, tedy Jiří Frgal, Hana Svobodová a Markéta Piskorová. Následovalo večerní grilování na terase hotelu za doprovodu skupiny Jazz Efterrätt. Druhý den čekalo účastníky pokračování komunikačního kursu pod vedením Jiřího Frgala, zaměřené na řešení složitých komunikačních situací. Komunikační kurs bylo vystřídáno přednáškou specialisty na marketing a management Marka Buchty o použití marketingových metod a metod moderního managementu v regionální politice. Akce vyvrcholila závěrečným shrnutím a vyhodnocením akce, které učinili Jaroslav Jurečka, Ladislav Mrklas a Jiří Frgal. Program „Politický manažer profesionál“ bude pokračovat na podzim dalšími specializovanými semináři. LADISLAV MRKLAS ředitel CEVRO

11


Tiskové prohlášení ze dne 9. 8. 2005

LISTY ODS PODIVNÉ MACHINACE KOLEM PRIVATIZACE UNIPETROLU Skutečnosti, které přinesly polské sdělovací prostředky ve věci privatizace společnosti Unipetrol a.s. polské firmě PKN Orlen, je nutno považovat za velmi vážné, zvláště potvrdí-li se avizované rozhodnutí PKN Orlen zaplatit firmě Agrofert a. s. smluvní pokutu ve výši cca 2 miliard korun. To by totiž znamenalo, že předem dohodnutá cena byla nezvykle nízká a pak je zapotřebí se ptát, co bylo protihodnotou poskytnutou za tuto výhodu. Pokud by k tomu skutečně došlo, pak je dále nutno položit si otázku, kdo o tyto 2 miliardy přijde. PKN Orlen to zřejmě nebude jinak by dokončil obchod s firmou Agrofert. Jinými slovy, je pro něj výhodnější zaplatit smluvní pokutu! Nebude to ani Agrofert – pro něj budou 2 miliardy korun. Kč penále zajímavým darem. Jediným, kdo tak ztratí tuto vysokou částku bude prodávající Unipetrolu, tedy Česká republika a to díky podhodnocené ceně při prodeji firmy. Pokud česká vláda nechce být nadále v podezření z podivných machinací při prodeji, musí neprodleně zveřejnit všechny informace týkající se výběrového řízení. V opačném případě vystavuje v podezření nejen tento privatizační případ, ale i další, prováděné podobným mechanismem – Český Telecom, Vítkovice steel. MARTIN ŘÍMAN stínový ministr průmyslu a obchodu ODS

Informační bulletin LISTY ODS vydává Občanská demokratická strana Jánský Vršek 13, 118 00 Praha 1 IČO 16192656 připravuje tisková sekce ODS foto L. Krušinský + archiv V tomto čísle byly částečně použity texty z EURO a Profitu redakční uzávěrka 10. 8. 2005 e-mail: [email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908

12

2005/4

✍

TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ ODS ZE DNE 2. 8. 2005

ODS konstatuje, že vláda Jiřího Paroubka ve svých prvních 100 dnech nesplnila očekávání většiny občanů této země. Vzdala se i sebemenší snahy provádět reformní kroky, které Česká republika nutně potřebuje a veškeré problémy této země jen hrne před sebou. ODS je zároveň přesvědčena, že nelze hodnotit tuto vládu pouze z pohledu sta dní „doby hájení“, ale z hlediska 1200 dnů trvajícího mandátu vlády sociální demokracie. Paroubkova vláda nevzešla z řádných voleb, vznikla pouze výměnou ministerského předsedy. Obsah její politiky je totožný s předchozími vládami Grosse a Špidly, změnila se pouze její forma - vinou premiéra Paroubka je hrubší a populističtější. ODS vyzývá vládu, aby konečně začala řešit dlouhodobé problémy České republiky, jako je vysoká nezaměstnanost, prohlubující se deficit státního rozpočtu, rostoucí zadlužení

státu, vysoké zdanění obyvatelstva, zhoršující se kvalita zdravotní péče, špatně fungující justice a přebujelá byrokracie. ODS zdůrazňuje, že je připravena přispět k řešení těchto problémů. ODS považuje za nezodpovědné, aby premiér Paroubek zpochybňoval důchodovou reformu, na jejíž nutnosti se shodly všechny demokratické politické strany v České republice. Jen zásadní reformy daňového, důchodového a zdravotního systému mohou zaručit ozdravění české ekonomiky a stabilní hospodářský růst. ODS nesouhlasí s návrhem premiéra Paroubka odškodnit část sudetských Němců a Rakušanů. Tento návrh ODS považuje za nebezpečné otvírání uzavřených kapitol česko-německé historie. Celá záležitost pro nás skončila podepsáním Česko-německé deklarace v roce 1997 a vytvořením Fondu budoucnosti. Odmítáme též

zbytečné vyhazování miliónů korun za kampaň k ratifikaci dnes již mrtvé Ústavy EU. ODS se znepokojením sleduje, jak premiér Paroubek pokračuje ve sbližování s KSČM a je ochoten s komunisty otevřeně spolupracovat, jak předvedl několikrát během prvních 100 dnů své vlády. Zároveň ODS konstatuje, že ČSSD zatím posiluje svoji pozici na úkor komunistů. Vzhledem k tomu, že považujeme komunistickou ideologii za nebezpečnou a nepřijatelnou, je tato skutečnost pozitivním jevem. ODS odmítá snahu premiéra Paroubka bezmezně rozdávat ze státního rozpočtu všem potenciálním voličům ČSSD a prohlubovat tak nebezpečné zadlužení České republiky.Věříme, že občané této země se nenechají od Jiřího Paroubka lacině kupovat a jeho hazardování s dlouhodobým zdravím českého hospodářství odmítnou v příštích parlamentních volbách.

ODS představuje „šanci pro změny“ ODS před prázdninami zahájila první část vysvětlovací kampaně a v sérii odborných konferencí s názvem „Modrá šance pro změny“ se rozhodla v každém kraji představit detaily svého reformního programu. Předseda ODS Mirek Topolánek v červnu v Brně a Plzni prezentoval základní pilíře reformy státní správy. Stát by měl za vlády ODS plnit jen nezbytné funkce, v nichž musí být silný a efektivní. M. Topolánek chce maximálně snížit byrokratickou zátěž a snížit výdaje na státní správu nejméně o 10 %. Na obou akcích potom stínový ministr financí Vlastimil Tlustý uvedl některé novinky, které přibyly na základě detailních propočtů do reformy daňového systému a veřejných financí. V Brně oznámil výše odečitatelných položek

(www.tlusty.cz), v Plzni odhalil další část: zaměstnancům se sníží sociální pojištění o 8 %, takže lidé s platem okolo 15 000 korun ihned ušetří 1200 korun měsíčně. V Brně prezentoval změny ve vzdělávání stínový ministr školství Walter Bartoš a zaměřil se zejména na změnu ve financování školství. V Plzni své celkové reformy prezentoval stínový ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Svou představu rozvoje venkova poté ukázal i stínový ministr zemědělství Jiří Papež. První poprázdninové konference se budou konat 26. září na Kladně a 7. října ve Zlíně. Všechny kraje chce vedení ODS navštívit nejpozději do konce února 2006. (chv)

Neslíbíme RaJ na zemi MIREK TOPOLÁNEK

Recommend Documents