neoznačené materiály jsou dílem redakce

M A N A je na I N T E R N E T U ! J a k jste možná zjistili pohledem do tiráže, M A N U si můžete nalistovat už i v kyberprostoru. D í k y laskavé péči a neutuchajícímu nadšení jednoho čtenáře (viz titulní stránka internetové M A N Y ) jsou už dvě čísla k nalezení pod níže uvedenou adresou. Znal­ ci vědí, a začátečníci jistě rychle zjistí, že kromě obvyklých článků (v poněkud jednodušší grafické formě) a obrázků (některé si kliknutím my­ ši můžete zvětšit) se tam objevují i další adresy a odkazy na jiné zdroje informací. Laicky řečeno, dočtete-li článek o pískových mandalách, mů­ žete se napojit na další adresy a informace o kalačakře a jiných tibetských mandalách si vytáhnout přímo z databází knihoven a redakcí ame­ rických institucí a časopisů. Zatím to funguje tak, že do U S A se dostanete okamžitě a bez problémů (a obrázek na titulní straně pochází z japon­ ského kyberprostoru), zatímco pražské adresy vám občas vypadnou a trvají déle. Ale nevadí, jsou to jen začátky. Začíná totiž nový věk. D ů ­ sledky? Ty ještě nikdo ani netuší. Nemyslím ty negativní, ve stylu Blade Runnera či knih W. Gibsona. Přímo teď jde jen o to, aby kromě návodů, j a k vyrobit b o m b u , byly v kyberprostoru každému dostupné i informace o tom, jak být šťastný. J a k zefektivnit práci svého mozku a těla. J a k najít lidi s podobnými zájmy. M A N A by ráda čerpala náměty články a rozhovory z podobně orientovaných časopisů a společností a výměnou nabídla své původní články do globální sítě. Začíná a tak by potřebovala nějakou tu lekci - nenašel by se někdo zkušený, kdo by poradil a za­ učil? A dále: kolik z Vás má počítač s CD R O M a možnost číst si v kyberprostoru? Uvítali byste elektronickou verzi M A N Y ? Ozvěte s e . . .

MANA, časopis rozšířeného vědomí

neoznačené materiály jsou dílem redakce

Předplatné, distribuce: Scarabeus, s.r.o.

http://www.codalan.cz/pub/fiction/mana

Transpress

vydává S C A R A B E U S , s.r.o., Sobolákova 19, 148 00 Praha 4, tel. 6 4 4 6 3 8 8 , 6 4 4 6 1 0 2

Distribuce: Mata, Lublaňská 3 4 , Praha 2, Registrace: M K Č R 7 3 0 0 grafika a sazba:

Podání novinových zásilek povolila Česká

šéfredaktor: Vlastimil Marek

K C S — Koška computer systems,

pošta s.p., odštěpný závod Praha, č.j. N O V

redaktor: Blumfeld S. M.

Lindavská 7 8 4 , 181 00 Praha 8, tel. 8 5 4 3 2 5 8

5 4 4 6 / 1 9 9 5 z 3 0 . 11. 1995

Riane l hlrnn-n mtpuih tři knihy {kromě rye v Kalifornii. Nedávno s ní pro ča­ sopis Magical Blend hovořil le. :,. , er Vaše kniha je podivuhodnou směsí mýtů, politiky a sexuální politiky, které spolu, jak do­ kazujete, souvisí. Zkoumáte historii, abyste zjistila kdo jsme a nabídla alternativu pro to, čím můžeme být. Ukazujete, jak moc jsme připoutáni ke konceptu dominance, která udr­ žuje společnost pohromadě strachem a bolestí. Vy navrhujete společnost „partnerskou", spojenou sociální soudržností na základě potěšení. Naše společnost však automaticky spojuje spíše slova „sex" a „násilí". J a k se to stalo? Eislerová: Celou lidskou historií se jako červené nitě táhnou dva hlavní „atraktory": moti­ vace rozkoší, potěšením, a motivace bolestí. Společnost, která své členy motivuje potěše­ ním je většinou partnerštější, méně hierarchická. Společnost používající principu domi­ nance je hierarchická, zdůrazňuje nadřazenost jedné skupiny nad jinou. T a t o nadřazenost musela někde vzniknout, a z historie je známo, že vznikla rozdělením sexuálních rolí. Ve společnostech ovlivněných „dominátory" je žena prototypem podřízené skupiny. Žena, matka, země - to všechno je pak možno vykořisťovat. Ačkoliv nikdy nenajdete čistě dominantní společnost, pohledem zpět zjistíte snadno, že většinu „psané" historie vytvářely dominantní společnosti. Dokonce i dnes je pro nás nor­ mální uvažovat o spojení dvou těl vždy v perspektivě dominance jednoho nad druhým. Muži uvažují o sexu spiše jako o ovládnutí, kontrole, než jako o vztahu a péči a svou do­ minanci chápou jako integrální část svého mužství. Ve stejné době ale erotizace ženství nevědomě ženy programuje k akceptaci podřízenosti. Ve společnosti, která je řízena mužskou dominancí, kde silný muž reprezentuje vše, od ro­ diny po stát, je vysoká úroveň agrese, mentálního zneužívání a strachu. Musíte lidi zpraco­ vat, aby to brali jako normální stav věcí. A pokud se budete chtít z pod této dominance dostat, musíte porozumět politice těla a být politicky aktivní v tom nejvlastnějším slova smyslu, od politiky intimních vztahů přes politiku mezinárodních vztahů, protože je to všechno propojeno. Jak by se současná společnost dala nasměrovat k partnerskému modelu? Eislerová: Spousta se toho už změnilo, protože jinak bychom se ani my dva nebavili. Před několika sty lety by nás za naše řeči popravili. Naštěstí poslední tři staletí postupně nahlodávají vzory dominantního modelu společnosti - zotročení jedné rasy druhou, nebo prá­ vem krále vládnout či právem muže vládnout svým ženám a rodinám. Ta hlavní změna se ale ještě neuskutečnila, také proto, že se nezměnil postoj k základním vzájemnými vzta­ hům. Nezměnila se „politika" našich intimních, sexuálních, rodičovských vztahů. Dyna­ mika moci ve společnosti, sociální spravedlnost. I dnes se mnozí neustále snaží ženu dostat zpátky k „tradičním" hodnotám. Chtějí raději kontrolovat sexualitu než lidi vychovávat. Vy ale věříte, že hluboká zásadní změna přijde v blízké budoucnosti. O čem je vaše „kul­ turně transformační teorie" a jak bychom mohli ten proces uspíšit? Eislerová: Kulturně transformační teorie vychází z teorie chaosu a dalších současných vě­ deckých teorií, které ukazují způsoby, jak může žijící systém v relativně krátkém čase ne­ rovnováhy projít celkovou transformací. Protože sociální systém je také „živý", lze na něj aplikovat stejné principy. Dějiny znají mnohé dysfunkční a vlastně antihumánní systémy, které existovaly v čase velkých společenských zmatků minulosti a tedy přechodu od part­ nerské k dominantní společnosti. Dnes, v našem chaotickém čase vzrůstající nerovnováhy máme tedy zase šanci zažít hlubinnou kulturní transformaci, tentokrát z dominantního k partnerskému modelu společnosti. Donedávna jsme mysleli, že lidská rasa se vyvíjela z divošského období přes barbarství až k civilizaci. Co tento přímý přechod změnilo a jak to ovlivnilo naše sexuální vztahy? Eislerová: My teprve začínáme objevovat, že naše vlastní minulost nabízí, pokud jde o po­ stoj k sexu, alternativu. Teprve začínáme skládat části této prehistorické skládačky do sebe. Já jsem se zajímala o posledních 30 tisíc let, ve kterých naše sexuální symboly a příběhy byly jiné než ty současné. WbŮL

M a n a - podzim 1 9 9 6

Položila jsem si několik základních otázek. Například, když touha po sexuální rozkoši a strach z bolesti jsou tak primární lidskou motivací, proč považujeme sexuální rozkoš za něco hříšného a špatného? Proč si sex spojujeme ne s erotikou lásky a těla, ale s obchodem s ženským masem, sadismem a masochismem - tedy dominancí jednoho nad druhým? Uvědomila jsem si, že tomu tak nebylo vždy a ptala jsem se dále: existovala doba, kdy sex, žena a lidské tělo nebyly ponižovány, znevažovány a prodávány? Protože psaná a zdokumentovaná historie není zase až tak dlouhá, mu­ sela jsem hledat odpovědi na své otázky jinde. V jeskynních malbách paleolitu. To nebyly jen obrázky na koukání, to byl způsob komunika­ ce. Bylo to posvátné umění a ženské tělo a sex bylo jeho ústředním ná­ mětem. Ani při nejpečlivějším prozkoumání jsem nenalezla jediný ob­ rázek, který by jakkoliv spojoval sex s dominancí, násilím. Pak, během západní prehistorické doby, se postoj k sexu radikálně změnil. Z aktu spojeného s posvátnem, náboženskými rituály a samotnou Bohyní, se sex stal něčím spojeným s mužskou nadvládou nad ženami. Co se stalo? Eislerová: Společnosti, které nazývám partnerskými, obývaly úrodné oblasti. Například na území dnešní Evropy žily společnosti, ve kterých lidé uctívali Bohyni a oslavovali sex a zrození jako součást jejího mys­ téria. Dominátorský model společnosti se zrodil v méně úrodných krajích převážně Euroasie. Bohové tamějších obyvatel byli převážně muži, často zobrazováni se sekerami nebo kopími v rukou (všimněte si dvojsmyslného anglického slova arm, které znamená zbraň i paže). Ne­ ní tedy překvapením, že jejich glorifikace a idealizace zbraní a hrdin­ ských činů byla spojena s obsesivním zájmem o smrt. Potom, přibližně v letech 4 5 0 0 až 2 5 0 0 př. Kr., proto-Indoevropské kmeny musely kvů­ li klimatických změnám opustit v několika velkých migračních vlnách Euroasii. A v tomto období velkého chaosu a hromadné migrace se změnily hodnoty. Partnersky orientované společnosti nedoká­ zaly odolat tlaku válečných kmenů a podří­ dily se. Většina jejich tradic zanikla, některé byly asimilovány. Od této doby začíná pře­ vládat model proti rozkoši a posvátnému ži­ votu. Sex začal být spojován s mužskou mo­ cí nad ženami. Mužovou povinností začalo být nejen ovládat a podřídit si ženu, ale vše, co bylo tělesné nebo živočišné. Muž začal bojovat se svým tělem, s ženou. T a k začala válka pohlaví. Ve středověku dokonce někteří teologové tvrdili, že žena je stvoření tak nízké, že ani nemá duši. Tehdy lidé stále ještě hledali ero­ tickou lásku, třeba v symbolech alchymické nebo mystické svatby. Mystická svatba byla oslavou tělesné rozkoše, ale také bolesti. Li­ dé tehdy psali v erotických termínech, ale také se bili, leželi na ložích z hřebíků, řezali se sklem a pálili rozžhaveným železem, vše ve jménu mystického spojení s milovaným božstvem. A tehdejší církev, místo aby jim poskytla pomoc, tyto lidi prohlásila za svaté. Dělo se něco velmi patologického. Píšete, že vzájemná podobnost mystických a erotických termínů není náhodná a že to je jen vyjádřením poznání, že sexuální a duchovni ex­ táze pocházejí ze stejného zdroje. Eislerová: Člověk vždy toužil po spojení se svým protějškem, spojení v lásce, nebo po duchovním spojení s tím, co nazýval božským. Věděli to již pradávní mudrci. Jen si přečtěte z tohoto pohledu Píseň Šala­ mounovu. To není ani o králi Šalamounovi, ani o Bohu, to je o krásné Sulamitě, která zpívá svému milenci erotickou píseň. Zatímco jiní tvrdí, že sexuální revoluce z 6 0 . a 7 0 . let je pryč, vy píše­ te, že pokračuje a pokročila do své druhé fáze. Kam nás sexuální revo­ luce až dosud zavedla? Eislerová: Náš současný pohled na sexuální revoluci je značně zkresle­ ný. Musíme rozlišovat mezi spoustou věcí a neházet vše do jednoho pytle. Skutečnou revolucí bude, až objevíme svá těla. Až na tělo a sex přestaneme myslet jako na zdroj hříchu. Až přestane být heterosexuali-

ta povinná, až se sex opět stane posvátným a dostane duchovní dimen­ zi. J a k napsal před lety Reich, mezi ejakulací a orgasmem je rozdíl. O r ­ gasmus, jak nyní zjišťujeme, je v optimálním případě stav změněného stavu vědomi. Možná jsme začali objevovat svá těla a ted, ve druhé fázi, musíme zno­ vu objevit posvátnost sexu. Možná ta spousta násilí a dominance v se­ xu, ne jen v pornografii, ale i v massmédiích a ve filmech ukazuje, že systém mužské dominance začíná praskat ve švech. Že přestává fungo­ vat onen mechanistický přístup k sexu, to počítání „kolikrát". Možná vzrůstající impotence mužů naznačuje, že prostě nemohou dostat, co by skutečně chtěli - uspokojující sexuální vztah, extatický stav změně­ ného vědomí, pravou intimitu, i když to nemusí nutně být svazek na celý život. Žijeme v době tak zmatené a nerovnovážné, že člověk musí dojít až k těm nejpodstatnějších otázkám. Ptáme se dnes, co to znamená být ženou a co to znamená být mužem. Odpověd podmíní naši budouc­ nost: jesdi budeme žít ve společnosti, která bude člověka a jeho práva respektovat, nebo jestli se ho bude dál snažit ovládnout systémem cuk­ ru (třeba sexuální rozkoše) a biče. T o , jak se dvě těla mohou k sobě chovat, se totiž učíme nejprve ve svých intimních partnerstvích, a pak, nevědomě, téměř na buněčné úrovni, to přenášíme na úroveň společ­ nosti. Ale už i to, že se vůbec o těchto věcech začínáme bavit, je po­ vzbuzující. Dokazuje to, že žijeme v době přerodu do druhé fáze revo­ luce jak sexuální, tak duchovní. Jako bychom poodhalovali pestrý koberec našich životů a tím, jak sle­ dujeme vlákno sociální, sexuální a životní, hledáme a nalézáme motivy partnera, které ladí s našimi, doplňují se a rozvíjejí společně dál. Maďar Vilmoš Cányi prokázal, jak se živoucí systém rozmnožuje, aby přežil. T a k jako tělo obnovuje, replikuje své buňky, společnosti repli­ kují s^' instituce. Kleji, .symboly a piiliěhy, které pomáhají udržovat ten kti i\ typ spolťc-nu.sii, maji svůj počátek v rodině. Pohádky, které i /pravíme a symboly, kterým je idmiňují „zbarvení" jejich ži­ votních „vláken" a jejich budoucí replikaci našeho „dominantního" modelu společnosti. . "dějí je velmi důležitá a proto ti ? nás eíf sme si vědomi společenské partnerské alternativy, replikujeme svým jediianíju ,i výchovou svých dětí ideje partnerslii. společnosti. Dáváme tak dalším li¬ - m n nost volby. Dominátorský model společnosti se ale hou­ rání. Jste optimistka? KMIMII .: I když z dlouhodobého hlediska jsem optimistka, není to naivní optimismus a vttti že je třeba spoustu věcí aktivně bránit 'á pomáhat ostatním skutečně porozumět „politice" těla, jinak nic nezměníme. Rizika jsou právě v současné etapě bránícího se dominátorského systému značná. Je to jako když se pohybujete ve spirále a jakoby se vracíte směrem zpátky. Přitom se součas­ ným MI ojem technologie jsou nebezpečí a ti/ika ještě větší. Dnes jsou ohroženy naše základní existenční podmínky života na této planetě. Domnívám se, že je velmi důležité mít neustále na mysli konečný cíl, protože se nevyhnutelně musíme setkat s aktivním nebo pasivním od­ porem. V naší kultuře existuje patologické a chybné chápání a pojímá­ ní sexuality a odpor je součástí dynamiky změny. Chceme-li úspěšně nahrazovat nezdravé postoje k sexu a duchovnosti, je třeba, abychom pochopili, jak jsou tyto dvě oblasti propojeny a provázány do větších celků, včetně těch ekonomických, politických a sociálních, ale i těch v rodině, literatuře, hudbě aj. Jen když si dokážeme uchovat tento holistický nadhled, spatříme jejich z jiné roviny neviditelné vzory a struk­ tury a budeme se moci vydat vstříc více uspokojující a spravedlivější al­ ternativě. A dokážeme-li to? Eislerová: Netvrdím, že pak budeme žít v dokonalé společnosti, ale přinejmenším násilí, agrese a bolest už nebudou oslavovány tak, jak to vidíme na obrazech a sochách, které jsme zdědili z období, kterému ří­ kám 50 0 0 0 letá objížďka. M a n a - podzim 1 9 9 6

3

E v r o p y . T e p r v e d r u h é vydání neslo už

o monoteistickou kulturu jedné B o h y n ě

t o byla v e l m i m o c n á b o h y n ě - m o h l a na­

a později se to rozvětvilo.

příklad zastavit fáze M ě s í c e , m o h l a ovlá­

D a j í se zbytky toKoTo" náboženství B o h y ­

J e n ž e j e t ř e b a chápat, p r o č t o dělala: n e ­

starou evropskou a n á s l e d n o u I n d o e v r o p -

ně rozeznat v různých n á b o ž e n s t v í c h

m o h l a dovolit v ě c e m růst navždycky. Při­

skou, patriarchální kulturou, k t e r á poslé­

v různých částech světa?

nášela smrt, a b y z n o v u o b n o v i l a životní

S'fJL

dat a k o n t r o l o v a t m u ž s k o u sexualitu. >()p^^r^^rn^r^^^me/.i

ze d o m i n o v a l a ? G i m b u t a s o v á : J s o u v e l m i rozdílné.

Gimbutasová: Ano. D o k o n c e i Pa­ n e n k a M a r i e j e j a k o u s i d ě d i č k o u několi­

cyklus. P a t r i a r c h á l n í kultura z ňí m u s e l a udělat m o n s t r u m .

S o c i á l n í struktura I n d o e v r o p s k á j e pa­

k a typů p ů v o d n í B o h y n ě . R e p r e z e n t u j e

triarchální a j e j í psychiku ovládal b o j o v ­

tu, která dává život, ale také o b n o v i t e l k u

J a k v n í m á t e p o k u s y d n e š n í společnosti

n í k . Z e n y byly j e n nevěsty, služky, bez

a také M a t k u Z e m i .

restaurovat B o h y n i ?

m o c i a tvořivosti. J s o u t a m , ale j e n j a k o

Náboženství M a t k y Z e m ě je v jistém

d o p l n ě k . S o c i á l n í systém p ř e d c h o z í kul­

j u n g o v s k é m smyslu spjato s teorií G a i a .

ale m ě l i b y c h o m se p o k u s i t p o c h o p i t

tury byl d o c e l a j i n ý . M o ž n á ani slovo

Vřrlvr p Y K r n y a l o rak til nu hnu d o b u .

p r i n c i p božství i p r i n c i p ženství. Křesťan­

m a t r i a r c h á l n í nevyhovuje, p r o t o ž e navo zuje j a k o u s i d o m i n a n c i , a o tu v ů b e c n e ­

G i m b u t a s o v á : T o s a m o z ř e j m ě nejde,

ský B ů h trestá a je r o z z l o b e n ý a n e h o d í a j s t e , že smysl p r e h i s t o r i c k é h o

se do naší d o b y . P o t ř e b u j e m e n ě c o lepší­

šlo. B y l a to vyvážená společnost, a n i k o ­

u m ě n í a náboženství by m ě l být analyzo­

h o , víc s o u c i t u , lásky, a také návrat

liv p r o t o , že by ženy uchvátily veškerou

ván z hlediska tehdejší ideologie. O p r a v ­

k podstatě věcí a vztahů. M o ž n á t í m , že

m o c . M u ž o v é byli r o v n o c e n n í , dělali

du si myslíte, že p ř i t o m n e b u d e m e ovliv­

se p o k u s í m e p o c h o p i t B o h y n i , lépe p o ­

svou práci, m ě l i své p o v i n n o s t i a svá prá­

n ě n i svou ideologií?

c h o p í m e i p ř í r o d u a v y m y s l í m e ideologii,

va. K r o m ě sošek B o h y n ě j s m e nalezli ta­ k é sošky B o h ů . P r o č pak^Batriarchální kultura d< uiiiniř*.

Gimbutasová: V í m , že to je velmi

která n á m p o m ů ž e . M ě l i b y c h o m s e na­

o b t í ž n é . A r c h e o l o g o v é m a j í p o t í ž e akcep­

u č i t být v d ě č n i za to, co m á m e . Vždyť

tovat život j a k asi p r o b í h a l t e n k r á t . N a ­

B o h y n ě , to je Příroda. A ta si přece za­

příklad se podaří o d h a l i t základy k r u h o ­

slouží návrat d o lidského v ě d o m í . N e ­

vé vesnice s d o m e m uprostřed. Vysvětle­

m y s l í m , že by křesťanství ještě d l o u h o

ní je s n a d n é - t a d y žil n á č e l n í k a d o m y

přežilo, ale stejně j a k o s p a t r i a r c h á t e m ,

t ě t é t o kultury. O d d o b y asi k o l e m r o k u

n a okraji k r u h u byly n e j m é n ě důležité.

n e n í s n a d n é se ho zbavit. N ě c o zdola se

5 0 0 0 př. K r . lidé používali k o n ě a zbra­

J e n ž e když s e p o d r o b n ě p r o z k o u m a j í ná­

ale zvedá.

G i m b u t a s o v á : T o tkví v s a m é podsta­

ně. V E v r o p ě se k o n ě objevili právě tepr­

lezy, zjistíme pravý o p a k . D o m y n a

ve s invazí I n d o e v r o p s k ý c h k m e n ů přes

okraji k r u h u byly ty nejdůležitějšl, s n e j -

5 0 0 0 let, m a t r i a r c h á t trval statisíce let.

j i ž n í R u s . E v r o p a p ř e d t í m neznala m e č e ,

lepšími podlahami, a směrem dovnitř

A tehdejší k u l t u r y žily tisíciletí bez válek.

dýky, m ě l a j e n zbraně k lovu zvěře. P o l o -

k r u h u přibývaly m é n ě důležité h o s p o ­

N ě k t e ř í autoři tvrdí, že j a k m i l e začala

k o č o v n é k m e n y porazily usedlé z e m ě ­

dářské budovy.

vesnice b o h a t n o u t , m u s e l a se b r á n i t ná­

dělce a sběrače, kteří žili na t ě c h nej úrod­

Vždyť z a t í m c o patriarchát existuje asi

j e z d ů m a p r o t o vznikly války. T o j e n e ­

nějších a n e j h e z č í c h m í s t e c h . K o č o v n í c i

Co váš v ý z k u m zjistil o postavení ž e n y

smysl. M a j e t e k v n a š e m slova smyslu n e ­

si později postavili svá sídla na v r c h o l c í c h

a o p o l i t i c k é m životě?

existoval - byl to kolektivní majetek. O n i

n e d o b y t n ý c h k o p c ů . U s e d l í z e m ě d ě l c i se

G i m b u t a s o v á : Z e n y byly r o v n o c e n n é

n e m o h l i transformovat ve válečníky, p r o ­

m u ž ů m , to je j a s n é , a hrály hlavní roli

tože ta z m ě n a se odehrála p r a k t i c k y oka­

žili v j a k é m s i p r i m i t i v n í m k o m u n i s m u v t o m n e j l e p š í m slova smyslu. D n e s by

v náboženství a c h r á m e c h . J e j i c h p o l i t i c ­

taková s p o l e č n o s t n e m o h l a existovat.

mžitě. A kdo pak dominoval? T e n , kdo

ký život, p o k u d t a k m ů ž e m e usuzovat

A také věřili, že ve smrti j s o u si všichni

m ě l k o n ě , zbraně, m a l é r o d i n y a byl p o ­

z nálezů, byl m a t r i a r c h á l n í . V l á d l a krá­

rovni. K r á l o v n a nekrálovna, vaše kosti

hyblivý.

lovna, která byla i nejvyšší n á b o ž e n s k o u

bvlv s m í c h á n y s k o s t m i i i ných.

o s o b o u , dalšími k n ě ž í m i pak byli její J ši p r o b í h a l den r o d i n y v m a t r i a r c h á l n í společnosti? G i m b u t a s o v á : S t ř e d e m všeho byl kostel a n á b o ž e n s k ý život. T y nejhezčí

t r n e b o strýc. M u ž , c o b y bratr n e b o strýc, se těšil velké ú c t ě . Co se týče p o ­ hlaví, vládla r o v n o c e n n o s t . J e t ř e b a zintenzívnit a r c h e o l o g i c k é

IHnkarnace je j e d n í m z důležitých t é m a t vašich k n i h . V ě ř í t e v p o s m r t n ý život? G i m b u t a s o v á : T a k , j a k t o m u věřily naši evropští prapředci. Ze životní ener­

o z d o b n é p ř e d m ě t y byly u r č e n y kostelu.

v ý z k u m y a spolupráci s j i n ý m i v ě d n í m i

gie v j i n é m stupni pokračuje, n e m i z í .

L i d é byli t e n k r á t velmi v d ě č n i za t o , co

o b o r y . N a p ř í k a d j e t u otázka, k d e vznikl

M i z í j e n j e j í individuální forma.

m ě l i . D ě k o v a l i B o h y n i . K r á l o v n a byla zá­

jazyk - jestli u m u ž ů na lovu, n e b o v ro­

roveň i nejvyšší k n ě z k o u . J e s t l i j e j i c h ná­

d i n ě . D o m n í v á m se, že v r o d i n ě , a zdá

V ě ř í t e , že partnerská s p o l e č n o s t na

boženství bylo m o n o t e i s t i c k é , n e n í j a s n é .

se, že n ě k t e r á slova j s o u velmi, v e l m i sta­

převáží? *

O d paleolitu s e vyskytují sošky různých

rá a z n á m á po c e l é m světě.

B o h y n í , ale n e v í m e , jestli to byly různé

G i m b u t á s o T S f l f f l H T ^ ^ f o t o z e ji­ n a k to b u d e v e l m i těžké. P ů j d e to ale vel­

B o h y n ě n e b o j e n zobrazení různých

VTŤřvyWM§!fafolklóru z n á m e mne 1

m i p o m a l u . B u d e záležet, k d o b u d e vlád­

aspektů téže B o h y n ě . V d o b ě o k o l o

případů t r a n s f o r m a c e p ů v o d n í c h b o h y n í

n o u t . I náš d u c h o v n í život je t o t i ž p l n ý

4 0 0 0 0 a ž 3 5 0 0 0 př. K r . p r a k t i c k y n e ­

do n ě č e h o n e g a t i v n í h o . V i d í t e v t o m zá­

agresivních s y m b o l ů . D ě t i s e o d m l á d í

existovaly j i n é sošky B o h y n ě , v d o b ě k o ­

m ě r znesvětit ženství?

u č í agresivitě. M u s í se t e d y z m ě n i t vy­

l e m 2 7 - 2 5 0 0 0 s e začaly vyskytovat

G i m b u t a s o v á : A n o . V ě t š i n o u t o pra­

sošky B o h y n ě s velkými prsy a hýžděmi

m e n í z křesťanské církve, p r o t o ž e ta cítila

a později tři hlavní typy B o h y n ě . Na

n e b e z p e č í . D é m o n i z o v a l i zvláště b o h y n i ,

K r é t ě se ale vyskytovaly sošky e v i d e n t n ě

která vládla s m r t i a regeneraci - udělali

j e d n é j e d i n é B o h y n ě . M o ž n á šlo p ů v o d n ě

z ní č a r o d ě j n i c i . J e š t ě v d o b á c h inkvizice

c h o v á , škola, televize. Už se začínají o b j e ­ vovat první vlaštovky. Z knihy Davida Browna a Rebeccy McČlean Novickové Mavericks of the Mind přeložil V. M.

M a n a - p o d z i m

1 0 9 6

5

Po celá staletí se církve snažily udělat něco se sexem. A přece celibát a sebekázeň nejsou j e d i n o u alternativou.

Georg Feuerstein

Dvě skutečnosti jsou neoddiskutovatelné: Za prvé, narodili jsme se s genitáliemi. Za druhé: když je stimulujeme, zažíváme značnou rozkol Tyto dva fakty byly středem zájmu církví i politiků, samozřejmě z odlišných důvodů. Sexuální vášeň byla státem vždy považována za potenciální ne­ bezpečí. Sex, jak nam říkali, z nás dělá irracionální tvory a iracionalita je pro stát i církev ne­ bezpečím. Jenže jak nás poučila sexuální revoluce, klerikální a politické popření našich sexuál­ ních instinktů jsou přímým ohrožením našeho lidského růstu. Máme právo být sexuální. Samo­ zřejmě, s tímto právem je spojena i značná odpovědnost. nepopíraly

V r á m c i t o h o t o u m í r n ě n ě j š í h o p r o u d u ale d á l e n a l é z á m e ši­

fakt, ž e n a š e t ě l a m a j í g e n i t á l y , t r a d i č n ě t o m u ,

Zatímco

církevní

autority

nikdy

r o k é s p e k t r u m d a l š í c h n á z o r ů . J e d n i s i c e káží o t o m , ž e sex j e

co s n i m i m á m e dělat, přikládaly p r a m a l o u p o ­

j e n k p l o z e n í , ale uznávají, že č l o v ě k je s l a b ý a c e l i b á t nezvlád­

zornost.

n e . T i n a d r u h é s t r a n ě s p e k t r a j s o u v y z n a v a č i r ů z n ý c h těles­

Podle jedné myšlenkové školy jsou genitálie určeny výhradně

k

vyměšování.

Pokud

tedy

n e c h c e m e dítě, měli b y c h o m n a naše reproduk­ ční

orgány j e d n o d u š e zcela z a p o m e n o u t .

ně a sexuálně pozitivně orientovaných škol v ý c h o d n í h o esoterismu, jako tantry nebo taoismu. Na rozdíl od t o h o , co se o o r i e n t á l n í c h školách všeobecně

Ve

s o u d í , a n i o n y n e z d ů r a z ň u j í s e x u á l n í zážitek p r o r o z k o š s a m o t ­

s k u t e č n o s t i p o p ř e c h o d u , n e b o p o p o r o d u tří

n o u . T a n t r a nejsou orgie. T a n t r i c k á cvičení neslouží ani k to­

č t y ř d ě t í n a sex s k u t e č n ě u ž t a k n e m y s l í m e . V e l ­

m u , a b y s i č l o v ě k užil, a n i n e p o v a ž u j í sex z a n ě c o h ř í š n é h o .

k ý m i d e á l e m t o h o t o n á h l e d u n a sex j e c e l i b á t ,

S t e j n ě j a k o další s r o v n a t e l n é d u c h o v n í t r a d i c e , t a n t r a j e š k o ­

p o p ř e n í veškeré sexuální aktivity.

la t r a n s c e n d e n c e ega a realizace n ě č e h o většího, ať t o m u říká­

J i n ý , m é n ě radikální názor přiznává, že j e n

me Bůh nebo Já.

v e l m i m á l o lidí, p o k u d k t o m u n e n í d o n u c e n o ,

T y t o školy nepopírají rozkoš, j d e j i m však o takové prohlu­

volí celibát. T a k t o orientované církevní autori­

bování zážitku rozkoše, d o k u d v ní člověk nenalezne transcen-

t y t a k é z d ů r a z ň u j í v y m ě š o v a c í ú l o h u n a š i c h ge­

dentální požehnání. Rozkoš je podle n i c h spojena s bolestí,

n i t á l i í , ale n a v í c uznávají, ž e l i d é m o h o u b ý t se­

z č á s t i p r o t o , že je č a s o v ě o m e z e n a a z č á s t i p r o t o , že m ů ž e

xuálně aktivní i m i m o r á m e c plození děti. S e x

vést k f y z i c k é m u a p s y c h i c k é m u u t r p e n í . T r a n s c e n d e n t á l n í zá­

b y m ě l p o d l e n i c h b ý t o m e z e n j a k c o s e t ý č e sty­

ž i t e k s v á t o s t i ( a n a n d a ) j e n a p r o t i t o m u zažíván j a k o e x t a t i c -

l u , tak f r e k v e n c e .

g stav, n a p l ň u j í c í c e h y i a š e b y t í , s i g n a l i z u j í c í j i a v í c k o n e c

Stejné postoje pak pomohly vytvořit doktrínu neposkvrně­ ného početí. Nový zákon jednoduše konstatuje, že Marie by­ la panna, dokud neporadila syna. To bylo brzy vykládáno tak, že zůstala pannou i po porodu Ježíše. Protože Ježíš Kristus ne­ mohl být zrozen přirozeným způsobem skrze „hříšnou" vagí­ Tajemství celibátu nu, jeho početí muselo být zázrak. Jeho matka, Marie, byla panna, nikdy nedotčena ani sexuální touhou, ani sexuálním Jak je dobře známo, oficiální katolické dogma posuzuje aktem. sexualitu v rámci celkově negativního posuzování těla a sexu. Když císař Konstantin v roce 312 ukončil staletí dlouhé pro­ Křesťanství bylo proti sexu odjakživa. následování křesťanů v říši Římské, následoval rozmach kláš­ Když ale pozorně čteme Starý zákon, nenalezneme žádné terního života. Křesťané, kteří chtěli seriózně vést apoštolský stopy o tom, že sex je dílem dábla. Nebo jinak řečeno, Šala­ způsob života formovali, malé komunity, nebo odešli žít do mounova Píseň písní uváděla do rozpaků celé generace prupouště. Z vlastního rozhodnutí žili v celibátu. dérních křesťanů, kteří by ji nikdy do své posvátné Knihy ne­ Samo slovo celibát pochází z latiny, coelebs znamená sám, přidali. svobodný. Původně se používalo pro označení svobodných Staří Hebrejci věřili, že Bůh člověka stvořil s posláním na­ mužů a neprovdaných žen. Později se začalo užívat pro ozna­ plnit Zemi svými potomky, sex tedy pro ně byl posvátným po­ čení žen a mužů, kteří vedli náboženský život, ať už v ústra­ sláním. Své sexuální chování ale omezovali řadou striktních ní, nebo v klášterech, a kteří praktikovali sexuální čistotu. pravidel a úchylky byly přísně trestány. Zjevení Ježíše přines­ Zeny v té době odcházely do klášte­ lo důležitou změnu. Ježíš uznával pra­ rů ani ne tak kvůli sexu, ale proto, že vidla Hebrejců, zároveň ale uvedl na Samo slovo celibát pochází coby vdané neměly pro náboženský scénu nový postoj odpuštění. Klasic­ z latiny, coelebs znamená život příležitost. ká je historka o notoricky „hříšné" že­ sám, svobodný. Původně se po­ ně, která se stala důvěrnou přítelkyní Motivace pro celibát se v průběhu užívalo pro označení svobod­ apoštolů, a svými slzami omyla Ježí­ středověku změnily. Církev byla roz­ ných mužů a neprovdaných šovi nohy a svými vlasy mu je osuši­ hodně proti sexuálnímu potěšení la. Ježíš její oddanost vysoce vyzvedl a tak si muži a ženy nemohli od co žen. Později se začalo užívat a odpustil jí všechny její hříchy. On nejrychlejšího sexuálního styku, zatí­ pro označení žen a mužů, kte­ sám prý udržoval celibát, ale Nový zá­ ženému vidinou těžkého hříchu, nic ří vedli náboženský život, ať kon nic o jeho stavu a sexuálních moc slibovat. Sex byl nahrazen láskou už v ústraní, nebo v klášterech, preferencích neudává. To, že nikde k bližnímu svému a láskou křesťan­ a kteří praktikovali sexuální není zmíněna žena, ještě ale není dů­ skou. čistotu. Zeny v té době odchá­ kaz, že nebyl ženat. Někteří historiko­ Zeny ve středověku vyvinuly širo­ zely do klášterů ani ne tak kvů­ vé uvádějí, že podle židovských tradic kou škálu metod a postupů, jak se­ li sexu, ale proto, že coby vda­ je vysoce pravděpodobné, že jak on, xuální impulzy transformovat. Mettak jeho dvanáct žáků, bylo ženatých. childa z Magdeburgu, německá jep­ né neměly pro náboženský ži­ tiška, která žila ve 13. století, vzbu­ Byl to Pavel z Tarsu, na jehož ide­ vot příležitost. dila zájem svých církevních nadříze­ jích byla Církev založena, kdo měl ných svým deníčkovým vyjádřením problémy se ženami a svou sexuali­ své erotické lásky samotnému Ježíši. Doporučovala a zvala tou. Pavel, sám svobodný, varoval před manželstvím. To do­ v něm i jiné jeptišky k setkání s Ježíšem „na loži lásky", kde poručoval jen těm, kteří nejsou dost silní na celibát. Měl pro mohou zchladit svou vášeň. Církev samozřejmě tuto du­ to dobrý důvod, věřil totiž, že Kristovo zavedení Království chovní erotiku potírala, ale tato forma svatebního mysticisBožího na Zemi bylo nebezpečné a tedy že do takového svě­ mu předjímala společenskou vzpouru proti církevnímu dog­ ta nemají být přiváděny další děti. Historie ho usvědčila matu v době renesance a reformace. Dnes se opět mnohé fe­ z omylu. ministicky orientované jeptišky odmítají stát „nevěstou Největší antisexuální autoritou však byl Svatý Augustin Kristovou", protože v tom vidí další verzi mužského šovi(354 — 430). Byl jedním z nejvlivnějších církevních učitelů své nismu. doby a jeho teologie dominovala křesťanské církvi po dalších

veškerého našeho psychického utrpení. Zatímco běžná rozkoš je vždy následována utrpením, zážitek svatosti nemá stinnou stránku. Naopak, obohacuje a posvěcuje celý náš život.

tisíc let. Ve svých mladých letech měl Augustin s pokušením svého těla problémy (měl nejméně dva milostné poměry a jedno dítě). Jeho obrácení se na víru mělo hodně co dělat s touhou uniknout své sexualitě, ale nepodařilo se mu to tak, jak by si představoval. Augustin coby učenec zavedl dualistický gnosticismus, kte­ rý ostře oddělil tělo a duši, a ovlivnil tak historii křesťanství více než kdokoliv jiný. Sexualitu považoval za hřích. Manžel­ ský sex byl podle něho „menším hříchem" a dal se „odpustit". Ranní křesťané byli vystaveni tradičním vlivům, např. gno­ sticismu. Příběh vyhnání Adama a Evy z ráje tak interpreto­ vali výhradně v termínech sexuality. Myslelo se dokonce, že sexualita je trestem za jejich hřích. V této souvislosti pak by­ lo potlačení sexuality způsobem, jak svůj hřích v očích Boha odčinit.

Ve středověku byli křesťanští laikové žádáni o celibát, ale jak se předpokládalo, málokdo celibát dodržoval. Mniši se ale vymlouvat nemohli. To vadilo lidem jako byl Martin Luther, který považoval povinný celibát za „dílo dábla". Ve svých 42 letech se oženil s 27letou ženou, která byla předtím 14 let jep­ tiškou. Jiní reformátoři, jako Kalvín nebo Swingly, neustále na Řím v otázce celibátu útočili. I pro ně byla ovšem sexua­ lita, pokud šlo o duchovní život, nejlepším způsobem hned po celibátu. V reakci na reformaci katolická církev svolala k těmto a ji­ ným ožehavým otázkám 18letý koncil (1545 — 1563), ale vel­ kého pokroku nedosáhla. Veškerá sexualita, mimo manželský styk za účelem plození děti, byla stále považována za něco hříš­ ného, a i ženatí byli žádáni, aby se pokusili odolat svým se­ xuálním touhám.

D n e s je celibát veřejností brán j a k o n ě c o zvláštního. Aske­

P o d l e k l a s i c k ý c h spisů z t r á c í m u ž p ř i e j a k u l a c i t a k é m n o ž ­

ze n e m á v 2 0 . století dobré j m é n o , poznamenala Rosemary

ství e n e r g i e . Z n a š e h o s o u č a s n é h o p o h l e d u t o m ů ž e m e p o v a ­

R a d f o r R u e t h e r o v á , j e b r á n a j a k o ú c h y l k a a výraz n e n á v i s t i

žovat za ztrátu o h r o m n é h o množství h o r m o n ů , které by j i n a k

k t ě l u . F r a n t i š k á n k a H a n n a h W a r d o v á j e d n o u zažila, ž e s e n a

z ů s t a l y v t ě l e a vyživovaly r ů z n é o r g á n y a h l a v n ě m o z e k . J ó -

n i v e v l a k u d l o u z e p o z o r n ě d í v a l a m a l á h o l č i č k a a p a k s e zvě­

g i c k é a u t o r i t y ale trvají n a t o m , ž e j d e o n ě c o v í c . T v r d í , ž e

davě ale zdvořile zeptala: „ P r o m i ň t e , m á t e p r s a ? " D í v č i n a o t á z ­

semeno

ka byla opodstatněná, protože mnišské hábity a oděv jeptišek

„odžas", m a l ý m i víry e n e r g i í , k t e r é p r o u d í ze s e x u á l n í c h o r ­

byl v y n a l e z e n p r á v ě k t o m u , a b y p o t l a č o v a l d r u h o t n é p o h l a v ­

gánů s m ě r e m k mozku. Je to prý produkt nepřetržité trans­

ní z n a k y . V y n o ř u j í se o v š e m i další o t á z k y : stala se j e p t i š k o u ,

m u t a c e , o d e h r á v a j í c í se v g e n i t á l e c h , k d e se t v o ř í s e m e n o .

reprezentuje

náš

psycho-mentální

život jakýmisi

p r o t o ž e m ě l a p r o b l é m y s e s e x e m ? J e s e x u á l n ě a k t i v n í i přes slib

Odžas ale n e n í j e n m u ž s k á záležitost, i ž e n y m o h o u u c h o v á ­

celibátu?

vat s v o u s e x u á l n í e n e r g i i a t r a n s m u t o v a t ji k v y š š í m ú č e l ů m .

Naše spotřebně orientovaná společnost od tradičního náhle­

V jistých v ý i í m e č n ý c h stavech v ě d o m í t e n t o a l c h y m i c k ý

du na asketismus upustila. M o ž n á k t o m u t o odsuzujícímu po­

p r o c e s lze p ř í m o s l e d o v a t j a k o v n i t ř n í vizi. G o p i K r i š n a , j o -

h l e d u p ř i s p ě l y i h i s t o r k y n a p ř . o S v . B e n e d i k t o v i , k t e r ý se

g í n z K a š m í r u , j e h o ž k n i h y n a t é m a K u n d a l i n i j ó g a j s o u vel­

svých p o k u š i t e l s k ý c h vizí žen c h t ě l z b a v i t r o z d r á s á v á n í m k ů ­

mi známé, nabízí t e n t o popis:

ž e n a o b l i č e j i d o krve. J i n ý r e s p e k t o ­

Není pochyb

o

tom,

v a n ý c í r k e v n í o t e c , O r i g e n (asi k o l e m

snadno

rozeznatelný

roku 2 0 0 ) sám sebe vykastroval.

páteři.,

byl indikací,

T a k o v é t o z o u f a l é a k t y ale n e b y l y

gán

tím, co myslíme p o j m e m asketismus.

ry

T a k o v ý Sv. A n t o n í n

la,

se

objevil po

začal v

vracely

náhle fungovat jako se

do

orgánů jako

půstu a samozřejmého celibátu) niko­

ce,

vibrovaly po

l i s e z l o m e n ý m d u c h e m , ale p o d l e

dél

nervových

s v ě d e c t v í k o l e g y A n a s t a z i a „svěží, fy­

valy

z i c k y zdráv a vyzařující p r o n i k a v é h o

orgány,

mozek

nepřetržitý,

vitální

oblasti

mé

malé

ví­

oblastech

tě­

reproduktivních

esence

vysoké poten­

konečcích

pletenců

a

v

že dosud skrytý or­

nevinně vyhlížejících

dvaceti letech života v poušti (včetně

ducha".

že

rychlý pohyb

nervů

páteře,

omlazovaly

kterých se dotkly

a po­ vyživo­

všechny

další

na své cestě.

G o p i Krišna spekuluje, že se takto,

Přes běžně rozšířené n e p o c h o p e n í

díky probuzení „kundalini-šakti", ha­

p r i n c i p u c e l i b á t u a a s k e t i s m u se v n a ­

dí síly, k t e r á b ě ž n ě v n a š i c h t ě l e c h spí,

ší p o s t m o d e r n í s p o l e č n o s t i zvedl o ty­

v m o z k u vytváří j a k é s i n o v é p s y c h o ­

t o c e s t y d o v n i t ř zvýšený z á j e m . L i d é

somatické centrum. Probuzení kun­

o b j e v u j í c e l i b á t j a k o p r o s t ř e d e k k vy­

dalini

ř e š e n í svých p r o b l é m ů u p r o s t ř e d s p o ­

c e l é h o těla a v e d e k v y s o k ý m p s y c h i c ­

l e č n o s t i n e u s t á l e b o m b a r d o v a n é sexu-

kým stavům a k o n e č n ě k osvícení.

á l n l m i s y m b o l y a signály r o z š i ř o v a n ý ­

vyvolává

revoluci

chemismu

P o d l e G o p i K r i š n y t e n t o n o v ý psy­

m i m é d i i n a j e d n é , a s e x u á l n í m s t r e s e m v i n d i v i d u á l n í c h vzta­

c h o s o m a t i c k ý n e r v o v ý o r g á n č e r p á s v o u e n e r g i i z o b l a s t i ge-

zích na druhé straně. M n o z í se dobrovolně sexuálních aktivit

nitálů.

na různě dlouhá o b d o b í (od několika měsíců až po n ě k o l i k

V ě d e c k ý d ů k a z t a k o v é h o tvrzení n e e x i s t u j e , t o ale n e ř í k á n i c

l e t ) vzdávají. N a p ř í k l a d D r . S t u a r t S o v a t s k y z K u n d a l i n i kli­

o z á ž i t k u G o p i K r i š n y , spíše to v y p o v í d á o i g n o r a n c i s o u č a s ­

n i k y v S a n F r a n c i s k u p r a k t i k u j e c e l i b á t u ž n ě k o l i k let. N a p s a l

n é vědy. T o , s č í m s e K r i š n a svěřuje, j e v T i b e t u , Č í n ě , I n d i i

n a t o t o t é m a d o k o n c e i k n i h u . J e purisra, ale n e p o s t r á d á s o u ­

a j i n ý c h k r a j í c h , k d e se m u ž o v é a ž e n y v ě n o v a l i h l u b i n n é h o

c i t . P o d l e n ě h o c e l i b á t n e z a h r n u j e m a s t u r b a c i , ale j d e o t r a n s ­

z k o u m á n í své s e x u a l i t y , z n á m o j i ž p o staletí.

f o r m a c i s e x u á l n í e n e r g i e a j e j í v y z á ř e n í i j i n ý m i než g e n i t á l n í m i d r a h a m i . „ M ě k k ý " c e l i b á t j e však p r o m n o h é k ř e s ť a n y dobrou volbou.

Střední cesta regulace sexuální touhy

S t u d e n t i j ó g y znají slovo b r a h m a č a r i j a , o z n a č u j í c í starší eso­

M e z i c e l o ž i v o t n í m c e l i b á t e m a n e z ř í z e n ý m h l e d á n í m sexu­

t e r i c k ý h i n d u i s t i c k ý ideál c e l i b á t u . B r a h m a č a r i n j e člověk, kte­

á l n í r o z k o š e leží s t ř e d n í c e s t a r e g u l o v a n é s e x u a l i t y , n e b o se­

r ý ž i j e m i m o k o n c e p c i sexu, m i m o p r o s t o r a č a s , m i m o j a k é ­

x u á l n í d u c h o v n o s t i . V ě t š i n u z nás lze o z n a č i t ,za „ d o m á c í pá­

koliv rozlišování. V t o m t o smyslu sexuální čistota produkuje

n y " . J e n n ě k o l i k z nás m á t a k o v é b i o l o g i c k é d i s p o z i c e , c h a ­

z n a č n é psycho-fyzické a duševní s c h o p n o s t i . H i n d o v é lépe

r a k t e r n e b o o k o l n o s t i , ž e d o k á ž e žít c e l ý život v c e l i b á t u . M y

a dříve n e ž o s t a t n í n á r o d y na světě p o c h o p i l i , že u c h o v á n í se­

ostatní b y c h o m celibát dokázali udržovat j e n násilně. Sexuál­

x u á l n í e n e r g i e slouží j a k o m o c n ý zdroj e n e r g i e i p r o d u c h o v ­

n í r e p r e s e j e ale j e š t ě h o r š í n e ž s e x u á l n í o b s e s e . R e p r e s e z li­

ní cestu člověka. Podle n i c h má tělo skrytý m e c h a n i s m u s pro

d í d ě l á kyselé m i s a n t r o p y , k t e ř í šíří své n e š t ě s t í j a k o c h ř i p k o ­

p ř e m ě n u sexuální energie v energii m n o h e m jemnější a účin­

vý virus.

n ě j š í , k t e r á m ů ž e p o s l o u ž i t j a k o síla k o t e v ř e n í b r a n e x t a t i c kého sjednocujícího vědomí samadhi.

S e x u á l n í t o u h a j e j i s t á f o r m a ž i v o t n í síly t ě l a . D í v á m e - l i s e n a s e x u á l n í t o u h y j e n j a k o n a n a n á s nezávislé p u d y , p r o b l é m

B e z z n a l o s t i t é t o o k u l t n í t e c h n i k y j e s t u d e n t j ó g y j a k o sle­

z u ž u j e m e . S e x n e l z e o d d ě l i t o d e r o t i k y . Eros r e p r e z e n t u j e n a ­

pec. Každý student j ó g y by měl p o r o z u m ě t svému tělu j a k o

ši vášně, s c h o p n o s t se líbit. N a n e š t ě s t í dnes e r o t i c k ý z n a m e ­

l a b o r a t o ř i e n e r g i í a m ě l by se n a u č i t u c h o v a t a r e g u l o v a t s v o u

ná t é m ě ř totéž j a k o sexuální.

sexuální energii.

m n o h e m širší v ý z n a m . N a š e s p o l e č n o s t j e p ř e s e x u a l i z o v a n á ,

8

M a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

P ů v o d n ě m ě l o slovo

erotický

ale n e d o s t e r o t i c k á . M o ž n á b y c h o m s e m ě l i z n o v u n a u č i t m í t

slela j a k o n a d o b r o u , p o z i t i v n í v ě c , a c o víc, j a k o n a n ě c o m y s ­

rádi, ne a b s t r a k t n ě a p l a t o n i c k y , ale i t ě l e s n ě , vášnivě. D ů v ě ­

t i c k é h o a n á d h e r n é h o : „ J a k n á d h e r n é ! J a k m o h l a p ř í r o d a stvo­

ř o v a t svým t ě l ů m . N a m í s t o i g n o r o v á n í své s e x u a l i t y b y c h o m

řit t a k d o k o n a l o u v ě c ! " T o ž e n u o t e v ř e l o ú p l n ě j i n ý m d i m e n ­

svůj e r o t i c k ý ž i v o t m ě l i k u l t i v o v a t .

z í m a o d e š l a šťastná a u k l i d n ě n á .

P r o b l é m tkví v t o m , ž e j s m e z e sexu udělali fetiš. J s m e j í m p o s e d l í a m á m e p r o b l é m když h o m á m e , i k d y ž h o n e m á m e .

Z a třetí, m ů ž e t e s i p o m o c i p o z o r n o s t í n a d e c h . D e c h o v é cvi­

P o c í t í m e - l i t o u h u , c h c e m e j i n a p l n i t , a t o i h n e d . J e n ž e t o ve­

k y j s o u asi t í m n e j d ů l e ž i t ě j š í m o b j e v e m j ó g í n ů , t a o i s t ů , š a m a ­

de i při n a p l n ě n í naší t o u h y k p o t ř e b ě další t o u h y a d a l š í h o

nů a mystiků. K o n t r o l o v a n ý dech dokáže regulovat praktic­

naplnění. Z a č n e m e pak jednat automaticky, bezmyšlenkovi­

ky veškeré tělesné procesy.

t ě . J s m e j e n k o n z u m e n t i s v é h o sexu. N a u č í m e - l i se c h v í l i u k o j e n í o d d á l i t , z j i s t í m e , že t ě l o se n a ­

Za čtvrté, poznejte sama sebe. J a k é jsou Vaše nejhlubinější

plní sexuálním očekáváním. Sexuální energie je energie velmi

cíle? J e s t l i ž e o p r a v d u - o p r a v d u - t o u ž í t e v y d a t se na d u c h o v ­

m o c n á . N a u č í m e - l i j i raději u s c h o v a t n e ž vyplýtvat vždy, když

ní cestu, budete se muset smířit s j i s t o u dávkou disciplíny.

j s o u naše g e n i t á l i e vzrušeny, z n á s o b í m e svůj e r o t i c k ý p o t e n ­

N e b u d e n e z b y t n ě n u t n é dodržovat celibát, b u d e však třeba

ciál, p r o h l o u b í m e své v ě d o m í a p r o z á ř í m e t ě l o .

k u l t i v o v a t v z t a h y , p o s t o j e a t o u h y , a b y s t e se v y h n u l i „ s p o ­

T ě l e s n é s p o j e n í s p a r t n e r e m se z r y c h l é h o g e n i t á l n í h o u k o ­

t ř e b n í m u " sexu. J e s t l i ž e však v srdci svých srdcí zjistíte, že n e ­

j e n í stane velmi uspokojujícím pocitem potěšení z bytosti to­

j s t e m o t i v o v á n i t ě m i n e j v y š š í m i c í l i , vaše s e x u á l n í d i s c i p l í n a

ho d r u h é h o , ze s p o j e n í těl a duší. M i l o v á n í se z „ d ě l á n í lás­

by t o m u m ě l a odpovídat. Avšak i p o t o m byste si m ě l i být vě­

ky" stane s k u t e č n ý m m i l o v á n í m .

d o m i s v ý c h zvyků a v z o r ů s e x u á l n í h o c h o v á n í a „ v y j e d n á v a t " s nimi.

C o t e d y d ě l a t , když s e x u á l n í m o n s t t u m z v e d n e svou hlavu?

T a n t r i s m u s n e b o t a o i s m u s tvrdí, ž e s e x u á l n í e n e r g i e ovliv­

P ř e d e v š í m , s e x u á l n í p u d n e n í m o n s t r u m , j e t o naše s o u č á s t .

ň u j e c e l é t ě l o a zvláště e n e r g e t i c k é c e n t r u m n a v r c h o l u hlavy.

Je tak přirozený jako ostatní tělesné funkce. N e n í na n ě m nic

T r a n s m u t o v a n á sexuální energie, která m á n e o b y č e j n o u m o c ,

o b s c é n í h o , a všechny špatné pocity, které s t í m m á m e spoje­

d o k á ž e o t e v ř í t dveře h l u b i n n é h o J á , A t m a n . „Myslete

ny, j s o u j e n n a u č e n é , r e a k c e . V dětství n á s t í m sttašili, ale v dospělosti je to j a k o se strašákem, kterého j s m e se j a k o ma­

tlačili

l í t a k b á l i . T e ď j e čas s e m u v y s m á t .

měli ky

Z a d r u h é , z k u s m e p r o s t ě a k c e p t o v a t fakt, ž e j s m e s e x u á l n ě

umět svých

vala

na

výtah

gii

a

u s p o k o j o v á n í n e c h t e t y h l e p o c i t y c h v í l i s e d ě t v hlavě a v tě­

principu."

na

zvládat

vždy

na

tisícipatrovou

potřebujete

sexuální

Jen

energii,

aby

idiotští puritáni

vždy jsou poraženi,

budovu.

značnou

Kosmická Inteligence pro

kanál. a

vrchol,

svou

mozků.

zvláštní

vzrušeni. D o v o l t e si erotiku. N a m í s t o j e j i c h p o t l a č o v á n í či

člověka jako až

protože

tak

tyto

Abyste

energii.

napojili

účely

bojují proti bojují proti

vy­

Lidé

by

buň­

zkonstruo­ této

ener­

božskému

le, u v í t e j t e j e j a k o d o b r é p ř á t e l e , u v ě d o m t e s i své v z r u š e n í v o b l a s t i g e n i t á l i í a t a k é t o , že s t í m n e m u s í t e n i c dělat, j e n

T o j e v e z k r a t c e t o , c o b y c h o m m ě l i k a ž d ý s á m p r o sebe o b ­

t o a k c e p t o v a t j a k o p ř i r o z e n ý fakt. P a k s e s e x u á l n í vznášení

j e v i t : že sex je d a l e k o v í c než j e n o r g a s m u s , v y p r o v o k o v a n ý sta­

rozleje d o těla j a k o p ř í j e m n ý p o c i t a p ř e s t a n e b ý t p r o b l é m e m .

h y g e n i t á l i í . S p í š e j e t o p o t e n c i á l n í o t e v ř e n í b o ž s k é h o , zkuše­

R u m u n s k ý d u c h o v n í u č i t e l O m r a a n A i v a n o v vyprávěl pří­

n o s t ž i v o u c í h o e r o t i c k é h o m y s t é r i a , k t e r é nás v š e c h n y o b j í m á .

b ě h m l a d é ženy, k t e t á s e svěřila, ž e k a m k o l i v p o h l é d n e , vidí m u ž s k é g e n i t á l i e . B y l a t í m v e l m i vystrašená, p r o t o ž e b y l a vy­

(Georg Feuerstein je uznávaný autor knih

chována j a k o dobrá katolička. U č i t e l jí poradil, aby m í s t o to­

o józe, duchovnosti a sexualitě.)

h o , aby v t o m viděla n ě c o h r o z n é h o a n e c h u t n é h o , na to my­

Zatímco v 60. let sexuální revoluce v umění již posunula hra­

soustředěno na u k o j e n í m u ž o v a hladu. E x i s t u j í postupy,

nice

problém

při kterých n e d o s á h n e vyvrcholení n a j e d n o u , ale to je bu­

Stále víc lidí se ptá,

dováno p o s t u p n ě , až t é m ě ř k o r g a s m u . V t o m m o m e n t u

neuvěřitelného, jako je

žena přestane dávat a začne brát. M u ž je p a k s c h o p e n dá­

(ve filmech,

sexuálních jak je

sexuální akt, a

že

něco

může

Venus

in

ní spolu

tak

časopisů,

oplzlého.

svým

a

a John

v

televizi),

společností považováno

Margo Anandová,

the Bedroom,

naprogramování se

krásného

být stále

Art of Sexual Magie, gativní

stránkách

vztahů se začíná řešit až nyní.

možné,

špinavého

na

Gray,

autorka

za knihy

autor knihy Mars

něco The

dosáhnout

hlubšího

těšení.

and

učí tisíce lidí, jak překonat své ne­

a jak

vat ženě i dvacet m i n u t , aniž by myslel na své vlastní po­

uspokoje­

sexuálním partnerem.

Co si myslíte o magii a okouzlení sexem? J . G t a y : K o u z l o , k t e r é o t e v í t á sex ž e n á m , s e j m e n u ­ j e t o m a n t i k a . P r o m u ž e j e r o m a n t i k o u m o ž n o s t m í t sex. A to j d e d o c e l a d o b ř e d o h r o m a d y , p ř e s t o ž e si lidé mys­

Ve své knize Mars a Venuše v ložnici píšete, že muž mu­

lí o p a k . B ě ž n ě se p ř e d p o k l á d á , že ž e n a dává sex, aby zís­

sí být v posteli jako umělec, tedy se také musí vyznat

kala lásku, a m u ž dává lásku aby získal sex. P r a v d a je ale

v barvách sexu, umět je míchat a experimentovat s ni­

m n o h e m h l u b š í . N a p o v r c h u t o m o ž n á t a k vypadá, ale

mi. Jaký je rozdíl mezi sexem jako tvůrčím dílem a se­

když žena c í t í , že je m i l o v á n a , m ů ž e p l n ě v y c h u t n a t i sex.

xem rekreačním?

Ž e n s k é s t d c e se n e j p t v e otevře a p a k t e p t v e se přihlásí

J. G t a y : Pokaždé to je umělecké dílo. Pokaždé je to, ně­

sexualita. M u ž s k é srdce se o t e v í r á s m o ž n o s t í sexu, tak­

kdy drasticky, j i n a k . T e r m í n „rekreační" sex je z m é h o hle­

že m u ž i p t i m á r n ě h l a d o v í po sexu, p r o t o ž e h l a d o v í po

diska n ě c o negativního, protože implikuje, že rozkoš a lás­

lásce.

ka nejsou zažívány najednou. Užijete-li si j e n sexu, aniž by to bylo ve vztahu, všechna vaše enetgie proudí s m ě r e m do­

Zaujalo mne, co jste napsal ve své knize o romantických

lů, k sexuálním orgánům. T a m se usadí a odtud uniká. J e ­

mužích.

li ale sex tvořivým a k t e m s někým, k o h o milujete, vyjad-

J . G t a y : M u ž i j s o u skutečně velmi, velmi r o m a n t i č t í .

řuje-li tak kdo skutečně jste, pracujete se všemi, i t ě m i vyš­

I r o n i e tkví v t o m , že vdané ženy si často stěžují, že j e j i c h

šími energetickými centry. Zažíváte pak rozkoš, ale také ex­

muži nejsou dost r o m a n t i č t í . M u ž ale bývá r o m a n t i c k ý

tázi, kterou m o h o u poskytnout pouze vyšší centra.

a dává to najevo m n o h a způsoby, například s a m o t n ý m se­ xem, jenže je často bezdůvodně o d m í t á n . C í t í se zranitel­

Sexuální vzrušení člověka posunuje také k jinému chá­

ný a přestane být romantický.

pání času. J a k se díváte na čas a prostor v sexu? J. G r a y : S e x e m vcházíme do říše bezčasovosti a bez htan i c . Když je vzrušen muž, rychle ztrácí p o j e m o čase. Do

P r o č si myslíte, že monogamie je pro vášnivý a krásný sex tak důležitá?

několika m i n u t se směstná spousta času. N ě k o l i k m i n u t ale

J . G r a y : M o n o g a m n í svazek j e způsob, j a k s e d á tré­

ženě neposkytne t o , co potřebuje - p o m a l u přivést do sta­

n o v a t sexuální e n e t g i e přesně tak, j a k to dělávají m n i š i .

vu vztušení a pak ke klimaxu, ve kterém se čas vyttatí. M u ­

Kdysi j s e m byl po 9 m ě s í c ů m n i c h e m a pokaždé, když

žové by si měli uvědomovat, že v sexu žijí v j i n é m časovém

j s e m se o t o č i l za ž e n o u , myslel j s e m na B o h a , a t a k j s e m

pásmu než ženy, které potřebují m n o h e m více času.

pozvedl svou enetgii n a h o t u , a b y c h j i m o h l t r a n s f o r m o ­ vat. Když j e m u ž ženat, m ů ž e c v i č i t stejně. J e - l i m u ž po­

Co to je sex polarit a jak se dá využít k vylepšení sexu­

t e m n í , p ř i t a h u j e ženy, takže pokaždé, když j e p ř i t a h o v á n

ální zkušenosti?

n ě j a k o u ž e n o u , prostě začne myslet n a t u svou. J e t o j e n

J . G t a y : Polarita j e způsob, j a k zařídit, aby žena dosáh­

p t á č e s energií. D o k á ž e - l i m u ž n a s m ě r o v a t svou sexuální

la vyvrcholení dříve než muž. Když dosáhne vyvtcholení

enetgii k ženě, k t e r o u m i l u j e , a vlastně to j d e j e n tak­

muž, hladina j e h o h o r m o n ů v krvi okamžitě klesá, zatím­

t o , ž e n a je t í m p o s í l e n a a t í m víc lásky p a k poskyt­

co když dosáhne vyvtcholení žena, hladina j e j i c h h o r m o -

n e . J e t o cyklický, enetgetizující proces, který

nů se ještě nějaký čas udržuje na stejné výši. Z hlediska fy-

v m o n o g a m n í m partneiství stále sílí, n e b o

siologie j s m e my muži stvořeni k t o m u , a b y c h o m nejprve

je t o z m ě l ň o v á n p ř í l e ž i t o s t n ý m i avant '

poskytli rozkoš ženě. J a k m i l e jí dosáhne, m u ž se může při­

t a m i a m u ž p a k musí začínat zase

dat a o b a tak m o h o u d o s á h n o u t svého svých vyvrcholení

o d nuly.

společně. M á - l i orgasmus nejprve muž, žena se už n e m ů ­ že přidat, protože ještě nedosáhla vyvtcholení. D o s á h n e - l i orgasmu žena, pak snadno dokáže na svém vrcholu zůstat n ě j a k o u d o b u a m u ž se se svým o t g a s m e m může přidat. Jaké jsou prvky polaritního sexu? J o h n G t a y : J e d n a polarita v t o m t o smyslu z n a m e n á dávat a d t u h á b t á t . P r v n í c h p ě t deset m i n u t je n a p ř í k l a d

S

Margo

Anandovou

a Johnem

Grayem

hovořila

Sirona

Knightovd

Magical Blend 50

P a k

j e

ale

t a k o v ý

m o n o g a m n í

sex

velmi

M. Anandová: S e x e m začíná život, a život se n a u č í m e brát po­

výhodný.

J. G r a y . Přesně tak. N a r ů s t á vášeň, tvořivost, člověk se doži­

svátně a o d d a n ě tehdy, až se n a u č í m e brát posvátně a o d d a n ě

je více let a dosáhne pevnějšího zdraví. Sexuální energie je e n e ­

i sex. L i d é v naší společnosti se m u s í n a u č i t u m ě n í milovat. P o ­

rgií života a udržuje nás m l a d ý m i . Přestanete-li sexuálně žít, tě­

třebují už k o n e č n ě p o c h o p i t , že sexualita je velmi přirozená ak­

lo si řekne „už nežiju" a vy začnete umírat. Ze sexuality p r a m e ­

tivita, na které n e n í n i c špatného. Poškození společnosti nespráv­

ní síla, m o c . Jste-li plni vášně a dokážete-li ji nasměrovat, posílí

n ý m názorem n a sex j e neoddiskutovatelné. M í s t o a b y c h o m sex

vás to ještě víc.

oslavovali, tvrdíme, že je h ř í c h e m . To p o k r o u t i l o názor lidí na svět. Na světě se k o n á bezpočet akcí za záchranu deštných prale­ sů a k usmíření různých e t n i c k ý c h a náboženských rozporů, při

M ů ž e t e

stručně

popsat,

co

to

je

N e b e s k ý

kterých se lidé doslova znásilňují j a k o šílení - j a k je ale m ů ž e m e

tanec?

M . A n a n d o v á : T a n t r i c k á t e c h n i k a N e b e s k ý t a n e c učí holis-

zachránit, když otráven je sám zdroj lásky — p o h l e d na sexuali­

t i c k é m u přístupu k milování. P o m á h á objevovat tajemství sexu.

tu? J a k se může rozšiřovat láska k planetě i k l i d e m s a m o t n ý m ,

Sexualita je ještě stále v n í m á n a velmi rozporuplně a s p o l e č n o s t

když organizované církve tvrdí, že sexuální pud je dílem ďáblo­

vysílá rozporuplné signály. M ů ž e m e se ale n a u č i t j a k destruktiv­

vým? T e n t o postoj p r o n i k l všude. S e x j e a u t o m a t i c k y spojován

ní vzorce n a š e h o c h o v á n í zastavit, j a k vyčistit a posílit energetic­

s násilím, frustrací a o b ě t í , a j a k o takový je v naší kultuře potla­

ká c e n t r a a uvolnit tělo, což je i pro milování velmi důležité. M ů ­

čován a křiven.

ž e m e se n a u č i t , j a k se n a u č i t důvěřovat, j a k dát jasně a srozumi­ telně najevo své e m o c e , j a k získat vnitřní klid a mír. U č í m e se to vizualizací, soustředěním a uvolňováním mysli. T e p r v e pak je č l o ­ věk plně připraven na m i l o v á n í a pak je tělesná zkušenost tran­ sformována v potěšení srdce a extázi duše.

S naším sexuálním p u d e m je ale spojena tvořivá transformativní síla. Když to zjistíme a p o c h o p í m e , s t a n o u se z nás čarodě­ j o v é a p o m o c í o n é síly z a č n e m e léčit své životy a transformovat své vize — a b y c h o m uskutečnili své sny. Naši energii svazují celé řady n a p r o g r a m o v a n ý c h b l o k ů . P o t ř e b u j e m e se otevřít, aby­ c h o m se svým d é m o n ů m dokázali postavit, a vypořádat se s ni­

Co

si

myslíte

o

sexu

a

rituální

mi se vší poctivostí, vědouce, že pravda je e r o t i c k á . Č í m víc p a k

magii?

M. Anandová: Magie sexu je pragmatickou duchovností. V mé předchozí knize j s e m psala o t o m , j a k sexuální energii k o m b i n o ­ vat s meditací a zažít tak extatické stavy vědomí. T a t o expandova­ ná orgasmická síla n á m dává netušenou energii. Je to vlastně zdroj životní energie, tedy to nejdůležitější, co m á m e . Do těch nadčaso­ vých okamžiků, kterým D e e p a k C h o p r a říká „prostor mezi myš­ l e n k a m i " , můžete zasévat své nejtajnější touhy. Máte-li jasný úmy­ sl a čistou vizi, j a k n ě c o uskutečnit, a dokážete-li si tuto vizi v mys­ li podržet, zatímco se milujete a v okamžiku orgasmu ji vystřelit do vesmíru, pak jste do prostoru vystřelil velmi přitažlivý otisk své vize. V á š záměr je zesílen m a g n e t i c k ý m polem vytvo­ řeným energií orgasmu.

P r o č je

tak

n o u

da bude. V j e d n o m m é m kurzu byli dva lidé, kte­ ří se zamilovali, vzali a tak byli zaujati tím, co se tu dověděli, že přišli znovu a zača­ li mi p o m á h a t s dalšími kurzy. Poz­ ději přiváděli i své dítě, zroze­ ní v r á m c i praxe T a n e c nebes, p o č a t é b ě h e m ri­ tuálu. D í t ě bylo jako v neustálé extázi, j a k o by bylo extází k o j e n o .

důležité kvalitu

t o t o p o z n á n í b u d e m e šířit, t í m hlubší a erotičtější pak tato prav­

p o c h o p i t

sexu?

posvát­

Annie Sprinkleje známa jako pornohvězda a sexguru. Na­ táčela pornofilmy, vystupovala v sexbarech na Manhatta­ nu a její fotografie se ocitly na titulních stránkách prak­ ticky všech porno a sexy časopisů. Postupně se ukázalo, že Annie si vytvořila svůj vlastní „feminismus" a po dvaceti letech praxe začala být svým způsobem expert. Napsala ko­ lem 300 článků a autobiografickou knihu, produkovala a režírovala několik videoprogramů (např. Jak být Krá­ lovnou Sexu v 10 lekcích). Přednášela v mnoha muzeích a holistických centrech, na mnohých renomovaných univer­ sitách (názvy: Potěšení, zisk a politika ženské sexuality 90. let, Posvátné sexuální technologie, Vědomí kosmického or­ gasmu). Její názor na sexualitu se radikálně změnilpoté, co její pří­ tel zemřel na AIDS. Annie připravuje video (Album or­ gasmu) a knihu fotografií, píše hru Zen sex. Rozhovor byl natočen na podzim 1992, ale po několika minutách přišla její matka a Annie se dál odmítala o svém sexu vyjadřovat. Při druhém natáčení, v létě 1993, hned na počátku prohlásila, že potřebuje svůj orgasmus, aby se uvolnila. Odešla, zapnula svůj vibrátor a za pět minut se vrátila. „O. K. ", řekla, „teďmůžeme začít." Jak jste se, pokud jde o sex, vyvíjela a jak to později ovliv­ nilo vaši kariéru? Annie: Vyrostla jsem na předměstí Los Angeles, což tenkrát bylo prostředí velmi bělošské, sexistické a sexu­ álně konzervativní. Vůbec nic jsem o sexu nevěděla. Je­ diné, co mne tehdy vztušovalo, bylo plavání v bazénu. Nebyla jsem sexy dítě, protože jsem ani nevěděla, že bych mohla být. Byla jsem často smutná z toho času, který jsem tak promrhala. Raději bych si to užila, jako třeba děti lovců na Nové Guinei. Četla jsem, že ty si sex velmi hezky užívají. Co ve vás pak zájem o sex probudilo? Annie: Bylo to obrovské překvapení. Možná mne in­ spirovalo právě to, že jsem o tom nic nevěděla. Byla jsem zvědavá. Mé jediné sexuální vzpomínky z dětství jsou spojeny s ranním čuráním. Plný měchýř mi při moče­ ní způsoboval příjemné pocity, a tak jsem si spojovala čurání s ejakulací a erotikou. Bylo to velice příjemné, jen jsem tehdy nevěděla, že se tomu říká orgasmus. Ví­ te, podle nejnovějších feministických názorů je klitoris velká struktura zasahující až dovnitř, do vagíny. T o , co si lidé pod pojmem klitoris vybavují, je jen vrcholek sopky. Zpět k otázce, co mne více zajímalo, byla men­ struace. To byla velká a strašidelná věc. A tak jsem se ptávala jen na to a nevěděla jsem nic o sexu. Něco jsem zaslechla na školním dvoře, ale to bylo vše. Tenkrát jste neměli nějakou sexuální výchovu? Annie: Samozřejmě že nás učili o spermiích a ovulaci a chámovodech — biologii sexu, ale nikdy nic praktic­ kého! Nakonec jsem konečně v sedmnácti přišla o pa­ nenství a myslela jsem si, „Smarjá, tohle je tak nádher­ ný, že by o tom měl vědět každý. Jak to, že se o tom neví?" Tenkrát to byl jeden z mých nejšťastnějších dnů v životě. Za rok poté jsem začala s prostitucí a to byla další šťastná proměna. Když jsem objevila sex, řekla jsem si „musím se o tom víc dozvědět a musím tomu věno­ vat víc času." O dvacet tři let později je to tak či onak stále centrem mého života a doufám, že i nadále bude. Proč myslíte, že sex byl tak potlačován? Důsledek křesťa­ nství nebo něčeho jiného?

Annie: Každý ví, že křesťanství sexualitu v mnoha ohledech znásilňovalo. Jenže sex ovlivňuje milión věcí. Sex je rozsáhlý problém, jako život sám. Může být ex­ trémně nebezpečný - máme tu znásilnění, nemoci, ni­ čí manželství... znalost sexu a sexuální zkušenost mů­ že být zdrojem neobyčejné moci, na kterou jiní žárlí. Li­ dé jsou kvůli sexu ve vězení. Sexualita ale také vytváří intimitu a pevné svazky mezi dvěma lidmi, které pak slouží jako pojistka. Sex může způsobit, ale také vyře­ šit řadu problémů. Na jedné straně je velice nebezpeč­ ný, na druhé straně poskytuje dokonalé osvobození, transformaci a radost. Jaké myslíte, že jsou nejhoršísociálnídůsledky popírání tě­ la a sexuální svobody? Annie: Válka, drogy a alkohol, sebevraždy, osamění, kožní nemoci, rakovina, násilí, obezita, frustrace, ne­ uspokojení a snad to nejhorší, otupělost. Takže vy považujete sex za vého života?

nejdůležitějšípředpoklad zdra­

Annie: Ne pro každého. Každá otázka, která se týká se­ xu, může být zodpovězena „to záleží na...". Dobrý sex ještě neznamená, že neexistují problémy, ale v každém případě je to lepší než nic. Je podivuhodné, jak jsou li­ dé, pokud jde o sex, hluboce zranitelní, vystrašení a zmatení. Z vlastní zkušenosti vím, že i ti největší ex­ perti na sex jsou v jádru vystrašení a zranitelní lidé. Ale i to je to, co je na tom tak fascinující. Zdá se, že sex byl začátkem společenských změn 60. let. Pak přišlo AIDS a zvony fundamentalistů zase začaly bít na poplach proti homosexuálům. Domníváte se, že problém AIDS polarizoval otázku sexuální svobody natolik, že dnes už je jen malá naděje na konstruktivní dialog? Annie: T o , co z historie znám, je neustálé přetahová­ ní mezi svobodou a represí. Vyhrává střídavě ta či ona strana. Jenže sex je tu stále. AIDS zcela jistě měl na na­ ši společnost značný vliv. Přívrženci represe přidali na úsilí, ale to udělali přívrženci volnosti také. Dnes je zce­ la jistě společenské klima pokud se týče homosexuálů nebo lesbiček značně tolerantnější, než v minulých sto­ letích. Vás se fundamentalistické tažení nedotklo? Annie: Pokud se mne osobně týče, útoky proti mně dě­ lají mou práci zábavnější a žádanější. Sex se dnes celo­ státně vyskytuje veřejně v daleko větší míře než kdy předtím. Podívejte se na Madonnu, její kniha S E X by nevyšla, kdyby se fundamentalisté nedali tak slyšet. Já jsem zvyklá vidět dobré stránky i na špatných věcech. Jaké že jsou pozitivní stránky fenoménu AIDS? Annie: Třeba že dostáváte kondomy zadarmo (směje se). Navíc máme v metru řadu těch hezky erotických plakátů na podporu bezpečného sexu. Více se mluví o rodinných vztazích a péči. Díky AIDS vznikla celá řa­ da velmi aktivních komunit. Lidé •otevřeněji hovoří o svých názorech na sex, více se učí o zdraví a zdravých technikách. Více si života cení. Dětem se dostává více osvěty, ačkoliv jí stále není dost. Samozřejmě, AIDS je noční můra naší doby a musíme ji nějak zastavit. Jaké další aspekty sexuálního vědomí vyučujete? Annie: Široké spektrum různých věcí, od základních, jako pocity viny a studu, přes výuku jak vybudovat, změnit a využít sexuální energii. Jak používat sex jako lék, jako meditaci, jako rituál. Učím také masážní se-

xuální techniky, které jsem vyvinula s přítelem a učitelem Josephem Ktamerem. Kombinujeme je navíc s dechovými cviky a taoistickými technika­ mi ve skupinách. To je asi ta nejsilnější véc, kterou učím. Často tam dochá­ zí ke katarzním transformacím, duchovním realizacím a transcendentálním příhodám. Zorganizovali jsme týden Vědomí kosmického orgasmu a to by­ la v nádherné přírodě nádherná věc. Říkáte, že už jen pomyšlení na sex posiluje imunitní systém. Zažila jste to osob­ né? Annie: Četla jsem o výzkumu, který potvrdil, že stačí jen myslet na sex a tě­ lo vytváří neuropeptidy. Pokud se mne osobně týče, sexem léčím všechno kromě hemeroidů. Ačkoliv nedávno jsem slyšela, že se tím dají vyléčit i he­ meroidy (směje se). Jaké máte zkušenosti s léčebnými aspekty sexu? Jeden časopis s vámi otiskl roz­ hovor, ve kterém jste uvedla, že jste někomu zachránila život při astmatickém záchvatu tím, že jste mu ... blow-job? Annie: Již od začátku mé kariéry jsem intuitivně věděla, že sex léčí. Dnes toho využívám vědoměji nejrůznějšími způsoby. Kdysi jsem byla po resekci, prášky přestaly zabírat a myšlenka na sex bylo to poslední, co bych byla chtě­ la. Ale měla jsem dobrého milence, vlezl pod deku a přivodil mi takový or­ gasmus, že jsem na veškerou bolest rázem zapomněla. Bylo to lepší než ja­ kýkoliv ptášek. Po orgamu se v těle prudce zvýší produkce endorjinů. Je to jako šlehnutí heroinu. Annie: Nedávno jsem vedla seminář v Torontu. Přišla jedna žena a stěžo­ vala si, že má strašnou migrénu a že musí bohužel odejít. Položila jsem si ji, zapnula dva vibrátory, jeden na klitoris, druhý vzadu na krk, poradila jsem jí, aby pomalu dýchala a představila si, jak se jí hlava naplňuje sexuální ener­ gií. A pak aby vystřelila bolest z hlavy ven zároveň s orgasmem. Rázem by­ lo po migréně. Ten vibrátor jsem jí pak dala jako dátek (směje se). Měla bych se jí dnes zeptat, jestli ještě má migtény. Domníváte se, že se záe jeáná o podobný léčebný proces, který probíhá např. při cvičení tai-či a či-kung? Annie: J o . Je to jako když použijete aspirin. Nebo akupunkturu. Nebo chi­ rurgický zákrok. Sex můžete používat k uklidnění, proti mořské nemoci, pro­ ti bolesti, k prevenci kardiovaskulárních chorob, jako prevenci při bolesti­ vé menstruaci — skutečně pomáhá. Může se užívat jako emoční terapie. Hlu­ boký, dlouhý, desetiminutový multiorgasmus nahradí týdenní terapii. Rozlišujete sílu čcbi, kunáalini a pránu, nebo je považujete za aspekty téže se­ xuální energie? Annie: Jsou tam jemné tozdíly, na kteté se musí brát zřetel, když používá­ te některé techniky, které v té kultuře používali. Já běžně používám všechny ty tři pojmy, ale necítím se být expettkou. Nejsem jógínka v tom tradičním slova smyslu. Velmi si jógínů vážím, ale jsem co jsem, postmoderní, avantgatdní a tadikální jógínka. Proč si myslíte, že v umění a hudbě dnes existuje tolik přímých spojení mezi se­ xem a smrtí? Annie: Možná to má co dělat s uvolněním, vzdáním se všeho, ztrátou kon­ troly. Sex je velice dobiý trénink umítání. Smrt může být v tomto ohledu považována za jiný dtuh sexuálního aktu. Já se na to už těším. Vzrušuje mne představa, že budu mít takový orgasmus, že z toho budu mít orgasmickou smrt. Obojí, sex i smrt, se týká těla a duše. Pracovala jste dlouhou dobu jako prostitutka a tvrdíte, že jste svou práci milo­ vala. Je to nezvyklé, takto to říkat. Liáé si myslí, ta musí něco zakrývat. Annie: Nikdy jsem nezakrývala, že je to těžká práce. Musíte mít značnou dávku ttpělivosti a soucitu. Někdy je to dost škatedé. Žijeme ve společnos­ ti plné sexuální viny a ptudérie. Musíte být silná. Když nejste, je to mizé­ rie. Může vás to dostat. Já svou práci přirovnávala k práci zdravotní sestry. Starala jsem se o lidi. Viděla jsem spoustu nepěkných věcí. Musíte jednat s lidmi, kteří si vás neváží a dávají to najevo, nebo s těmi, kteří na vás pře­ nášejí svou frustfaci. Tak jeden klient z deseti byl nepříjemný, jeden ze sta nesnesitelný a jeden z tisíce příšerný. Ale se stovkami těch dalších jsem zažívala nádherné, vzá­ jemně přínosné chvíle. Milovala jsem tu okamžitou intimitu, když jsem s L J lehala nahá s úplně neznámým člověkem. Bylo to sutrealistické, a mezi vět­ šinou mých klientů a mnou v tom byla i spousta lásky a respektu. Většinou! se mi ten sex líbil. Měla jsem štěstí. Když milujete sex, pak vám práce pro­ stitutky přináší i potěšení. Některé prostitutky sex rády nemají. Navíc jsem,,-,, byla privilegovaná prostitutka a pracovala jsem na těch nejlepších mí.stechjMj jen jednou jsem měsíc pracovala v takové dupárně, ale to jsem chtěla p o j ř znat, jaké to je. Hodně jsem se toho naučila. Vím, že pro mnohé lidi je za-3 těžko mi to věřit, ale skutečně jsem měla krásné štastné časy. Dnes stále víc prostitutek hovoří o posvátné prostituci a to je dobře. H o d í ně prostitutek vykonává posvátnou, duchovní a léčebnou službu a proto ocj

nás potřebují jakékoliv pozitivní povzbuzení. V lidech je tolik předsudků a odporu k sexuálním pracovnicím jako k černochům, židům nebo musli­ mům. Nemůžete nic vědět o tom, jaké je to živit se sexem, dokud to sami nezkusíte. Záleží ale na člověku, na jeho sebeúctě. Navíc spousta lidí také závidí. Jaký je podle vás vztah duchovnosti a sexuality? Jak byste popsala svůj systém duchovnosti nebo víry? Annie: Věřím tomu, co zažiju. V zásadě - nejduchovněji se cítím, když za­ žívám sexuální extázi. To se přímo dotýkám své podstaty. Je to i nejjednodušší způsob, jak otevřít své srdce, jak cítit tu nejhlubší lásku a přímo zažít životní energii. Navštívila jsem pár tuctů ašramů, absolvovala pár tuctů du­ chovních disciplín, slezla pár hor a potopila se do několika moří, navštívila jsem pár kostelů a katedrál po světě, zkoušela drogy, seděla u nohou slav­ ných guruů, ale nikdy se necítila tak duchovně, jako když jsem v sexuální extázi. Tehdy také cítíte spojení se vším ostatním ve vesmíru? Annie: Ano. Když mám dobrý den, sex mi pomáhá dotknout se těch nejhlubších pocitů, mého podvědomí, a ocitnout se mimo své tělo, v „nejvyšším vědomí". Párkrát jsem zahlédla, co je to život, kromě těch obvyklých každodenních telefonátů, spousty papírů a všední skutečnosti. Když je sex skutečně krásný, přechází z fyzického do magického světa - do světa bezčasovosti. Abych pravdu řekla, ne­ vím často co dělám. Vím jen co zažívám. Na těchto cestách nemám moc průvodců. Experimentuju, riskuju a věnuju tomu hodně času. Nevím, co to přes­ ně je duchovnost, ale na základě svých zkušeností je to duchovnost hezky erotická. Samozřejmě není kaž­ dý sexuální akt duchovní. Někdy je to obyčejný, ně­ kdy jen tělesný. Někdy se vůbec necítím duchovně. Ale tak to je. Co říkáte na starobylé systémy - šamanismus, pohan­ ství, tantru, archetyp Bohyně? Zapojila jste je také do své práce? Annie: Většinou ano, ale vždy s nadhledem. Znalost určitých starodávných technik - orgasmus dechu, mikrokosmický oběh, invokace, rituál, jóga - mi po­ mohla dosáhnout hlubších útovní sexuality. Hodně jsem se z těch technik naučila a táda je zapojuju do svého pojetí sexu. Ale abych pravdu řekla, můj ob­ líbený způsob sexu posledních pár měsíců s partne­ rem, kterého miluju, je obyčejný tradiční milování bez hraček a kůže a technik. Jen obyčejný, roman­ tický milování. Dtuh zenového sexu. Měla bych se za to asi stydět, ale je to tak. To je tedy konec mé kariéry! Ale já dnes skutečně vychutnávám jednodu­ chost. Miminalismus. Je to povznášející. Někdy je méně více. Když tak povídáte, zní to, jako byste byla stále jen kousek od orgasmu. Annie: Jistým způsobem je to tak. Uvědomuju si, že čím víc trénuju jak se dostat do extáze, tím víc je mé tělo náchylné ve vteřině se do extáze do­ stat. Ne vždycky, samozřejmě, protože jsou tu určité momenty, kdy ztrá­ cíte kontrolu nad energií. Ale pro mne je sex lepší než cokoliv jiného, asi protože jsem narostla se schopností pro tělesnou rozkoš a jsem snadno orgasmická. Lépe mi to jde, když mám s partnerem intimní vztahy. To pak přeskakuju od a, b, c rovnou po q. Už mi to jde snad­ no. Trénink, tténink. Když jsem uvolněná, je snadné dosáhnout orgasmu a nechat tu enetgii, která tu je, jen po ní sáhnout, pro­ létnout tělem. Znám pár dalších lidí, kterým stačí leh­ nout si, zklidnit dech a odejít do stavu orgasmu. Je to velice snadné. Mají účastníci vašich seminářů nějaké námitky? Annie: Tu a tam. Neslýchám často námitky, většinou jsou lidé nadšení. Když jsem přednášela v LA, demonstro­ vala jsem energii orgasmu vleže na podlaze. Stalo se, že jsem právě neměla spodní prádlo a několik žen si toho všimlo. Myslela jsem si, je to sex seminář, kolem samý ženský, tak co (směje se)? Pak chtěly vědět, co to je bod G, a tak jsem pár žen povzbudila, aby si nasadily rukavi­ ce a sáhly si na můj bod, aby ho cítily. To je ten nejlepší způsob, jak učit. Nikdo nic tehdy neříkal. Ale později pár žen telefonovalo organizátorům a stěžovalo si. Bylo to na ně moc silné. Nechtěla jsem nikoho šokovat, ale jak chcete učit o sexu a nic neukázat? 1 4

M a n a - p o d z i m

1 9 9 6

Změní se nějak reakce žen po návštěvě vašich seminářů? Annie: Vždycky mě to překvapí, když slyším, jak mi některá žena vypráví, jak moc jí to dalo a jak moc jí to zlepšilo život. Nemám pocit, že bych to měla způsobit já. Myslím, že je tu stále možnost změny a já jim jen poskytuju prostor k prozkoumání možností. Jsem taková porodní bába jejich změn. Vždyť jen možnost být několik dnů jen mezi ženami je samo o sobě transformativní. Kdy jindy se lidé tři, pět, sedm dnů věnují průzkumu své sexuality? Většinou na to lidé nemají čas. Seminář o sexu je vždycky vyni­ kající příležitost něco se naučit. Nemyslíte, že nejen konfrontace, ale i oslava ženské sexuality by mohla ženy po­ sílit v uvědomění, že mohou nejen kontrolovat své životy, ale také změnit svět? Annie: Sexualitu nemáme jen pro osobní potěšení nebo plození. Je to také prostředek osobního růstu, seberealizace, duchovního růstu a emoční léčby. Něco tak všestranně mocného má samozřejmě také potenciální možnost při­ spět k zlepšení situace veškerého života na Zemi. Všimněte si, jak se pozice žen posílila, když se začaly používat antikoncepč­ ní pilulky. Kromě jiného, sexuálně uspokojená žena je šťastná žena. Viděla jsem, jak tak ženy zkoumají a začínají užívat svou sexualitu, téměř zázraky. Když jsem pracovala v jednom „masérském" salónu na Manhattanu, přišla tam nová žena, Simona. Byla vdaná, měla čtyři děti a byla ortodoxní chasidská židovka. Pracovala předtím za minimum peněz, manžel se o nic moc dobře nestaral. Rozhodla se tedy vzít děti a odejít. V zoufalsrví zavolala do bordelu a já jsem ji měla zaškolit. Po několika dnech za­ čala Simona vydělávat velké peníze, protože měla veliká prsa. Nikdy předtím nespala než se svým mužem a ten byl velice líný milovník. A tak Simona začala vycházet ze svého pokoje s udiveným a šťastným úsměvem na tvá­ ři. Zkrásněla a osamostatnila se. Pořád nosí paruku a po­ řád jí a vaří košer. Posílá děti do privátních škol, začala se politicky angažovat a dnes je z ní právnická a pomá­ há lidem. Máte dojem, že si mnoho žen myslí, že si lepší sex prostě jaksi nezaslouží? Annie: Jistěže. Nevěříme, že si něco zasloužíme. Vím, že spousta lidí na světě si svou sexualitu umí užít. Stále mne ale překvapuje, jak málo lidi o sexu vědí a jak jsme neuspokojováni. Nemáme v téhle oblasti dobré idoly a mistry milovníky. Pornofilmy jsou braky. Možná, že se pár lidí z porna něco naučí, ale většina z těch, kteří pornofilmy vyrábějí, také moc o sexu neví. Kolem sexu panuje strach. Nedávno jsem se probudila uprostřed no­ ci plna strachu. Uvědomila jsem si potom, že jsem po­ řádala čtyři semináře o sexu za sebou a viděla, jak jsou lidé plni strachu. Asi jsem část těch obav převzala na se­ be. Musela jsem se toho zbavit. Přidejte pocit zodpověd­ nosti a máte to. Musíte vytvořit atmosféru naprostého bezpečí, aby tak že­ ny mohly prozkoumat i svůj strach a aby se mu mohly postavit. Pak jsou tu všechny ty předsudky, které mají lidé kolem svých těl a všechny ty jejich nejistoty a obavy z toho, co ještě neznají. Sex je vysoce emotivní, ale to je na něm taky tak zajímavý. Nějaký čas jste měla hermafrodita za milence. Co si dnes myslíte o androgynech? Annie: Můj milenec byl chirurgicky upraven. Předtím byl ženský transsexuál, pak mu odoperovali genitálie. Jenže to je na 90. letech tak vzrušující, že máme možnost vybrat si pohlaví. Není nad dobré po­ milování se stejným pohlavím. Má současná milenka, Ma­ ry, je velmi androgynická. Je velice hezká a sexy. Ani mož­ ná netuším, jaké jsem s ní udělala štěstí. Přesto je ale na tomto poli nutno vykonat ještě spoustu ptá­ če. Na posledním semináři byla žena, ktetá se narodila s hermafroditickými genitály. Když jí byl rok a půl, chirurg jí odoperoval penis, což byl ve skutečnosti zvětšený klito­ ris a vnější pysky. Měla dlouhé roky vaginální a psychické potíže a nikdy nezažila orgasmus (je jí kolem třiceti let). Na mém semináři poprvé v životě masturbovala a to ji změni­ lo. Dnes je nádherná, velmi sexy. Velice se zlobí, co to s ní udělali, a organizuje společnost stejně postižených lidí. Lidé, kteří nejsou stereorypicky mužští nebo ženští, dost tr­ pí. Transsexuálové a androgynové ale mohou dost co na­ bídnout. Je smutné, že často neumějí ocenit svou unikát­ nost a speciálnost. Myslíte, že vývoj směřuje k větší sexuální různosti a méně pře­ hradám mezi pohlavími? Annie: Určitě.

V knize Basila Valentina The Chariots of Antimony (1642) je následný alchymický text:

Nechať se Lev a Orlice připraví jako Princ a Princezna alchymie — nechať podlehnou inspiraci. Nechať ke Sjednocení Červeného Lva a Bílé Orlice nedojde ani v chladu, ani v horku... Pak nastane čas, kdy je elixír vydán néžnému teplu destilační křivule. Jestli se Velké Dílo transmutace vydaří, pak Červený Lev ve svém tele z masa a krve pocítí Boha a nakrmí Bílou Orlici - ano, nechať nám Matka Orlice poskytne ochranu a stráží náš vnitřní život.

T a t o ukázka ve stručnosti reprezentuje čistotu a krystalovou piůziačnost stylu alchymické literatury. Není divu, že tak mnoho tacionalistických historiků bylo přesvědčeno, že to alchymisté neměli, z příliš­ ného vdechování jedovatých nebo halucinogenních výpatů, v hlavě v pořádku Okultisté tužných škol však věděli své. Věděli, že alchymická lite­ ratura byla psáno v kódech a šifrách, protože „lidstvo ještě není pto ur­ čité vědění připraveno". Bohužel existuje hned několik tuctů teorií

Jestliže někteří čtenáři ještě stále dlí v temnotách, zkusíme ještě ná­ sledný citát z díla Thomas Vaughna, jiného alchymisty ze 17. století: Skutečná pec je malá mušle. ..ale málem jsem zapomněl říct, že to, co je vše ve všem, a je největšíproblémem ze všeho v tomto umění—je oheň. Proporce a jeho řízení (reakce) opakovat si

toto pravidlo

musí býti velmi svědomité,

Synodu:

ale nejlépe je

„Nechať nevzlětne pták před lovcem.

Udržuj oheň malý a buď si jist svou kořistí. Na závěr musím říci, že pra­

o tom, co mohou jednotlivé symboly a kódy znamenat. M n e nejvíce uspokojuje následující: Podle Louise T. Cullinga, velmistra okultní lóže Velkého Bratrstva Boha a jeho knihy Manuál Sexuální magie, (Manuál of Sex Magie) jsou hlavní termíny a jejich překlad následující: Červený Lev - alchymista, nebo jeho penis Bílá Orlice - alchymikova partnerka, nebo její vagína Křivule - vagína, jeskyně Transmutace - změněný stav vědomí Elixír - semeno Když si takto přeložíme Valentinovy záhadné verše, zjistíme, že jde o instrukce nováčkovi, aby si našel odpovídající partnerku, a aby s její pomocí dosáhl „královské" úrovně, při které je on Princ a ona Princez­ na, tedy už ne obyčejní lidé. (Srovnej výrok T i m o t h y Learyho „Každý muž je kněz, každá žena je kněžka, každý domov kaple.") Ke spojení alchymických partnerů nemá dojít ani za chladu, ani za horka: musí být tedy vzájemně vášniví, ale ne příliš. Sexuální akt by tedy měl být tantrický, vedoucí k „transmutaci", vyššímu stavu vědomí. Dr. Francis Israel Regardie, zvláštní chlapík, který měl několik tvá­ ří a kariér — jako dr. Francis Regardie byl neo-reichiánským terapeu­ tem, zatímco jako Israel Regardie napsal řadu knih, které značně ovliv­ nily současný americký okultismus - také vyznával tuto verzi překladu alchymických textů, ale v poněkud tradičnějším hávu. Například v knize Strom života (The T t e e of Life) radí kabalistickému magikovi, jak použít alchymii:

ví filosofové nazývají tento oheň svou lázní, ale jest to lázeň Přírody, ne umělá, a žádné vody v ní nenalezneš. Stručně, bez této lázně nelze nic na světě vyrobit. Jak napsal Kenneth Rexroth ve svém úvodu ke knize Práce T h o ­ mas Vaughna (The Works of Thomas Vaughn), „nebyl tak tajemný jako jeho předchůdci". Je pouze jedna „lázeň", ve které vznikají všech­ na zvířata a to je lázeň vaginálních tekutin, které „nejsou z vody". Při­ podobnění pece k mušli je hezký poetický popis anatomie ženského pohlaví, téměř jakoby ho napsal John Donne, jehož vetše občas nazna­ čují, že také věděl své. Například v jeho báseňi Alchymie lásky se obje­ vují slovní spojení jako „těhotná nádoba" a „extáze" s čistě tantrickým kontextem. „Pták" (ve slangové angličtině žena, ale také jiný význam pro tra­ diční symbol Orla) musí sedět, zatímco alchymista rozdělává oheň. To je samozřejmě tradiční tantrická pozice, ktetá zpomaluje sexuální akt a dovoluje maximum intimity a něžnosti. Podobně i v básni J. Donnea Extáze, ve které milenci sedí a vzájemně obdivují „obrazy" ve svých očích, neviděla většina komentátorů sexuální spojení, avšak yabyum, tantrickou pozici vsedě, která také vyžaduje kontakt očí. J o h n Donne a jiní (např. Sir Philip Sydney a Sir Walter Raleigh, ale zkuste si z tohoto úhlu pohledu znovu přečíst některé věci ze Shakespearea) byli pod vlivem Giordana Bruna, který v té době přednášel na Oxfordu. Bruno tehdy publikoval svou knihu Eroica Furioso, ve které míchal milostné básně s prózou o sjednocení duše s Bohem. Obvykle se soudí, že jeho básně jsou alegorií na téma poutě lidské duše, ale ony mohou být právě tak jógickými návody. (Historická Frances Yatesová

Stimulací tepla a duchovního ohně Athanorova by mělo dojít k přeno­ su a vzestupu Hada z nástroje Cucurbite, použitého jako křivule. Tedy: Alchymická svatba neboli spojení dvou pramenů síly v křivuli způsobí chemickou

reakci hada

v

rozpouštědle

Glutenu, jako

řešení části

alchymické formule Solve at coagula. Operace by neměla trvat méně než jednu

hodinu.

Dr. Regardie pak tvtdí, že tato operace „není těžší než řídit bicy­ kl". Když jsem si s ním dopisoval, potvtdil mi, že můj překlad je správný. 16

M a n a - podzim 1 9 9 6

se domnívá, že Bruno posloužil Shakespearovi jako model nejméně pro dvě postavy, Berownea z Úkladů lásky a Prospera z Bouře). Bruno se nakonec vrátil do Itálie, kde ho inkvizice na 8 let zavřela a pak nechala upálit na hranici. Většina historiků se domnívá, že Nolan (jak se sám rád nazýval) byl odsouzen za prosazování Koperníkovy astronomické teorie, ale Bruno byl obviněn z celkem 18 zločinů, včet­ ně praktikování černé magie a organizování tajných okultních společ­ ností za účelem švihnutí cíikevní moci ve Vatikánu. Francis Yatesová se domnívá, že to byla pravda a nalézá jeho vliv i v prvních rosekruciánských manifestech. Ve íčeních jako „Jen na kříži může vykvést IŮ-

že" lze jistě nalézt ozvěny oblíbených Brunových paradoxních rčení

Je možné spekulovat o tom, co se děje, když se mísí jangový a ji-

(jeho nejoblíbenější byly např. „Ve špíně je vznešenost, ve vznešeností

nový magnetismus, aby vyprodukoval synergické pole třetí enetgie,

špína", nebo „V radosti slzy, v slzách radosr").

která spálí původní prvky. Kennerh Grant, posedlý magií mensttuace

Jak se dostala tanttická tradice do Evropy není jasné. Ezra Pound,

(The Mystery of Red Gold), hovoří o „bisexualizaci obou parrnerů".

krerý zkoumal rannou francouzskou poezii, publikoval v dokumentech

Poněkud přesněji, v čínských termínech, aktivní jang se stane pasiv­

k jedné své práci, a později v dodatcích k vydání knihy Duch romance

ním jangem, pasivní jin se stane aktivním jiném a oba splynou v tao,

z roku 1 9 1 6 , dokument o tom, že tantrický kult existoval v Provenci

aby se zjevily v nové, jiné formě. Crowley notoricky používal svou rov­ nici 2 = 0, kterou vysvětloval vesmír a kvanrovou mechaniku, nebo přinejmenším alchymickou mutaci. Materialisticky můžeme tento proces popsat v tetmínech cvičení, které převede centtum mysli z obvyklé levé, dominantní mozkové hemisféry přes sympatetické nervový systém do pravé a vyrovná je, aby se tak zklidnil parasympatetický (pasivní, přijímací) nervový systém. Ter­ míny staré mystiky mi ale připadají nejen poetičtější, ale i výstižnější. Jinak řečeno, nikdy nemůžeme poznat „vesmír" přímo - můžeme to dokázat jen skrze naše vědomí. Crowley definoval magii jako „umě­ ní přivodit změnu vlasrní vůlí". Tradiční aristetolovská „železná opo­ na" mezi myslí a vesmírem v magii nemá žádný význam ze stejného důvodu, z jakého J o h n Lilly napsal: „ .. .jestli člověk do metaprogramu svého mozku vsugeruje tu správnou víru... počítač vykonstruuje (z myriád konstrukčních prvků paměti) takové možné zážitky, které vyplní očekávaná pravidla. A tyto programy budou dále k přehrání a navždy skladovány. Puritán, pozorující dvoustranu Playboye, vidí něco ďábelského a hříšného. Pierre Vidal vidí manifestaci slávy boží. Vše záleží na pro­ gramu bio-počítače. Všechny programy ale mají sklon srát se samočin­ ně se vyplňujícím proroctvím: klasickým příkladem je melancholik, který často sedá v šeru nebo neustále nocí sluneční brýle a je stále za­ mračenější, až se octne na psychiatrii s depresemi. Vytvořil si sestavu programů pro depresi.

v období trubadúrů. Já se domnívám, že charakteristická báseň o sed­

Naproti tomu ti, kteří se vydali cestou „božského spojení" s milova­

mi verších (stanzách) může odpovídat 7 čakrám tantrismu. Pound se

ným sexuálním partnerem, mají tendenci vytvářet také sebevyplňující se

domníval, že se „jóga mužské a ženské energie" dostala mezi trubadúry

proroctví, a důsledkem toho je, že ve všem pak vidí Vidalovu nahou že­

středověké Francie po staletích existence v „podzemí" coby gnostická

nu jako Bohyni. T a t o transmutace zkušenosti se nazývá „multiplikace

hereze. Jiný autor, Louis de Rougemont, se domnívá, že trubadůrská

prvního rozhodnutí", a mnozí alchymisté o ní prohlásili, že toto „zla­

jóga se do střední Evropy dostala s křižáky, kteří se jí naučili od arab­

to", na rozdíl od toho obyčejného, nelze použít a využít (rozuměj spo­

ských mystiků (pravděpodobně súfistů).

třebovat), protože čím více ho předáš druhému, tím více ho stále máš.

Louis Cullingová tvrdí, že tranrrická tradice se na západ dostala přes Súfisty a je také zakódována ve verších Omara Chajáma. Jeho ale­ gorie je založena na „vnitřním učení" tužných okultních řádů. Nepo­ chybně jsou některé tantrické prvky v pracech súfijského učence ze 14. století Mahmuda Sabistariho, který např. napsal: „Každý atom obsahu­ je tisíce rozumných bytostí." Rád Ordo Templi Orienti (jehož hlavou byl po čtvrt století Aleister Crowley) učil prvky tantry ve svých devíti pomalých a pečlivě aranžovaných stupních iniciací. Některé sekty dozajista používaly k dosažení psychedelických zkušeností (jakéhosi zážitku ráje za živa) tantrického sexu i drog. T o t o je bod, při kterém mnozí komentátoři káravě zvedají prsty: podle některých stačí osvojit si (při sexu) ten správný postoj a hle, již jste alchymista nebo čaroděj či alespoň hermetik. Jiní rvrdí, že veškerá takováto jóga je „černá" a nepochybně ďábelská. Tantra vyžaduje přinejmenším stejnou kázeň a disciplínu jako hathajóga a stejně velký smysl pro lásku a dávání jako bhakti jóga. Tan­ trický sex musí zahrnovat delikátnost prvotřídního baletního souboru i něhu opravdového parrnera - v tom náboženském slova smyslu. Aleister Crowley (nejhorlivější propagátot tantry z počátku našeho století a také učitel Louise Cullingové) řekl, že tato jóga vyžaduje „devětade­ vadesát ptavidel Umění". Jiný Crowleyho hermetický aforismus říká: „Každý muž a každá žena je Hvězda." M o c a síla tantry se projevila např. i v tom, že Ezra Pound, který ji nikdy neprovozoval, se poučil jen studiem trubadůrských textů, a v eseji

Všechna nábožensrví hlásají střídmost a odpuštění, ale tyto ctnosti je těžké nacvičit, když jste obklopeni darebáky. Když je zlato alchymis­

z toku 1933 píše o „magnetismu na hranicích viditelného" a o vědomí

tů nalezeno, když vědomí transmutuje, jste obklopeni bohy a bohyně­

„překračující tělo o decimetry." To jsou charakteristické znaky vykročení

mi, a čím více „zlata" dáváte, tím více ho máte. Jednoduše řečeno, ná­

ze sexu do meta-sexu, tantrické transcendence. Co to ve skutečnosti je,

sleduje samozřejmý krok od tantry k panteismu. Ne náhodou viděl

se nedá diskutovat: ti, kteří vědí, vědí, a ti, kteří nevědí, neuvěří.

William Blake „nekonečno v zrnku písku". M a n a - podzim 1 9 9 6

17

ANDElt - VNITRNÍ PRŮVODCE

ně ř í k á „out-of-body e x p e r i e n c e " —

představoval sílu, k t e r á nebyla

z k u š e n o s t o p u š t ě n í t ě l a -, č a s t o vy­

mou. Byl pro mne tím, co Indové

p r á v ě j í , ž e s e m o h l i s e t k a t s e svě­

nazývají guru.

l e n ý c h b y t o s t e c h , se o p a k u j e v mý­

telnými či astrálními bytostmi, jež

gického

tech mnoha národů a kultur. Je to

byly v m n o h é m podobné andělům.

vyšší v h l e d . "

J á d r o mýtu o andělech, o okříd­

Z hlediska psycholo­

představoval

T a k é někteří novodo­

mýtus, který se točí kolem tématu

T a k é u m í r a j í c í lidé n e b o t i k t e ř í

k o m u n i k a c e s vyššími sférami bytí

přežili klinickou smrt, měli na smr­

bí mystikové jsou pře­

či vědomí. Andělé jsou tu symbolic­

telném loži p o d o b n é vize. M n o z í

svědčeni, že stačí dosti

k ý m i posly b o ž s k é h o a p o d o b a j í se

z t ě c h t o lidí tvrdí, že se p ř e d nimi

silná víra v anděla, a ně­

tak představě různých mimozem­

objevily světelné bytosti, kteří je

jaký může být vytvořen

ských E. T. či U F O , které považu­

měly doprovodit do posmrtného

z B o ž s k é energie, již má

j e m e za posly vyšších vesmírných

duchovního

takový věřící k dispozici.

civilizací. Ve všech podobných „ko­

světa.

Spousta lidí vážně hovoří o tom,

J d e o sílu víry n e b o sílu

munikačních m ý t e c h " se poslové

že se za různých okolností setkali

představivosti?

bohů setkávají s vybranými jednot­

se svými „anděly s t r á ž n ý m i " již za

o umění materializo­

svého života. Je j e n otázkou, zda

vat myšlenky?

jde o skutečná andělská zjevení ne­

tomu tak bylo, a my­

livci.

Součástí navázání takového

spojení bývá často proměna „na­

Jde Kdyby

vštíveného" subjektu, jeho radikál­

bo spíše o „ m y š l e n k o v é ú t v a r y " ,

stikové měli pravdu,

ní transformace, která mívá mys­

jež m a j í c h a r a k t e r andělů. V okult­

pak by anděly ne­

tický c h a r a k t e r — může se jevit j a ­

ních kruzích byla populární teorie,

stvořil j e n o m B ů h ,

ko

že „dobře živené" myšlenky doká­

ale dokázal by je

ž o u žít v l a s t n í m ž i v o t e m a d o k o n c e

stvořit i člověk

mohou uplatňovat na člověka, z je­

schopný „slovo učinit

vislými nebeskými bytostmi? Andě­

h o ž mysli vzešly, silný vliv.

tělem".

lé se n á m velmi často představují

ně m o h o u působit i na d r u h é lidi.

j a k o naši vnitřní průvodci

Takové myšlenkové útvary se prý

nějaký psychologický kvantový

skok. J s o u však andělé skutečně nezá­

Podob­

Jinak řečeno: nero­ dí se andělé v n a š í vlastní duši? Ne­

a o c h r á n c i , k t e ř í se nás snaží vést

stávají nezávislými entitami, jež

závisí e x i s t e n c e a n d ě l ů n a síle n a š í

a p o m á h a t na individuální duchov­

u r č i t ý č a s d o k á ž o u žít v l a s t n í m ži­

představivosti a víry, na schopnosti

ní pouti. Náboženská tradice v nich

v o t e m v nefyzickém světě. Č a s t o se

našeho ponoru do jiných rovin rea­

vidí zvláštní posly B o ž í , nejde však

pak mohou stát součástí n ě č í před­

lity, na změně n a š e h o z p ů s o b u vní­

spíše o j a k é s i vyslance, o posly na­

stavivosti.

mání?

šeho vlastního „vyššího J á " ? Zdá

Vizualizují se.

P a r a c e l s u s v j e d n o m svém spise

se, že otázka, zda andělé vskutku

píše, že „kdokoliv může vypěstovat

nejsou skrytou součástí naší vnitřní

a ovládat svou představivost tak,

bytosti, je zcela na místě.

aby skrze ni mohl vejít ve styk

Již jsme upozornili na existenci antických

a

či

kteří měli

daimonů,

b l í z k o v ý c h o d n í c h géniů plnit

funkci

TRANSFORMAČNÍ MÝTUS Carl Gustav J u n g v úvodu ke

s d u c h y a n e c h a t se j i m i p o u č i t . "

své

Staří alchymisté prý v meditacích

vypráví o j e d n o m svém pacientovi,

zvaných

teologovi, který se dostal do pro­

imaginatio

rozvíjeli

schop­

knize

Člověk

a jeho

symboly

j a k ý c h s i o s o b n í c h o c h r a n n ý c h du­

nosti své p ř e d s t a v i v o s t i a vizualiza-

blémů, protože měl nejrůznější ná­

chů. T a k é staří Egypťané věřili

ce do té míry, že byli schopni hovo­

boženské vidiny. Zajímavé bylo, že

v podobného vnitřního průvodce

řit s neviditelnými hosty. Sami tuto

než byl vizemi sám „navštíven", byl

č l o v ě k a , k t e r é h o n a z ý v a l i Ka.

praxi nazývali „vidění očima ducha

horlivým zastáncem „střízlivého ro­

to vlastně přesná „ j e m n o h m o t n á "

nebo moudrosti". T a k é Carl Gus­

zumu". Vždycky Junga přesvědčo­

replika fyzického „hrubohmotné-

tav J u n g si všímá, že alchymisté při

val o tom, „že vidiny Ezechielovy

h o " těla člověka. Takovýto duchov­

svých meditacích dokázali komuni­

byly v podstatě morbidními symp­

ní „body guard" měl ochraňovat

kovat s neviditelnými bytostmi.

t o m y " a že „ h l a s y " , k t e r é slyšel

duši člověka

Jung se domnívá, že takto komuni­

Mojžíš a j i n í proroci, byly pouhými

j a k o její osobní průvodce i po smr­

kovali se svým vnitřním J á , ale na­

halucinacemi. Jistě si dokážete

ti. Ka se v m n o h é m p o d o b á s t a r o ­

zývali tuto bytost „svým d o b r ý m

představit, j a k á zachvátila tohoto

řeckému

andělem".

náboženského vzdělance panika,

Byla

a zpravidla fungoval

daimonovi,

svou

podsta­

tou však má p ř e c e j e n blíž k mo­

Ostatně i samotný J u n g měl

když se něco podobného zcela ná­

dernější okultní představě „astrál­

m o ž n o s t setkat se p ř i svých vizio­

ního těla". Takové imaginární či

nářských stavech s podobnou by­

sekundární tělo znali i duchovní

tostí, se strážným duchem j m é n e m

cionalitě našeho světa, že si nedo­

představitelé

Filemon. P o r t r é t této pomocné by­

vedeme představit, že by se mohlo

tosti — bílého starce s dlouhými bí­

s t á t c o k o l i , c o b y n e b y l o m o ž n o vy­

různých přírodních

náboženství, šamane.

hle přihodilo i j e m u . J i ž j s m e tak uvykli zdánlivé ra­

lými vousy a rozepjatými křídly

světlit n ě k t e r ý m z n a š i c h n o r m á l ­

nou „psychedelickou zkušenost"

l e d ň á č k a — si později n a m a l o v a l na

ních smyslů. „Primitivní člověk",

nebo se j i n ý m způsobem dostali

zeď ve své B o l i n g e n s k é věži. J u n g

který by zažil podobný šok j a k o

k p r o ž i t k u t o h o , č e m u se v angličti­

o tomto zjevení napsal: „Filemon

z m í n ě n ý J u n g ů v teolog, by o své

M n o z í l i d é , k t e ř í m ě l i d o s t i sil­

M a n a - podzim 1 9 9 6

19

normálnosti dozajista nepochybo­

proměny přímo neuvědomují, že se

val; prostě by se ke svému „zje­

stávají hrdiny svého vlastního mý­

osou, která šamanovo cestování

vení", ke svým d u c h ů m , božstvům

tu. „ T r a n s f o r m a č n í mýtus" je ve

mezi těmito světy u s n a d ň u j e .

jsou dohromady spojeny ústřední

či a n d ě l ů m o b r á t i l s d ů v ě r o u a p ř i

všech svých podobách opakováním

Schopnosti šamana spočívají právě

j a l by jejich poselství bez jakých­

téhož procesu vnitřního přerodu.

v u m ě n í c e s t o v a t z j e d n é ú r o v n ě do

koli pochybností.

S e t k á v á m e se s n í m v p o h á d k á c h ,

druhé. J e h o duše dokáže v extázi

v náboženských příbězích, staro­

vzlétnout vzhůru do nebe či sestou­

Někteří autoři transformační mýtus interpretují j a k o dramatic­

d á v n ý c h l e g e n d á c h , m ý t e c h dáv­

pit dolů do podsvětí. Jestliže ná­

kou reintegraci osobnosti. J a k o by

n ý c h civilizací, ale t a k é v p o d o b ě

vštěva n e b e poskytuje duši neuvěři­

c h o m na pozadí p o d o b n é h o drama-

životních složitostí, k t e r é občas po-

telnou radost, cesta do říše stínů

tu „znovuvzkříšení" jedince mohli

tkávají naše bližní, kteří se na čas

s sebou přináší taková duševní mu­

pozorovat proces postupného sklá­

ocitají v psychiatrické léčebně.

ka, která kromě šamana těžko ně­ kdo dokáže snést.

dání všech fragmentárních ěástí j e ­

Psychokrize (přesněji „šamanská

ho osobnosti v jediný kompletní ce­

k r i z e " ) j e stav, z n á m ý m n o h ý m ša­

lek. Podstatou každého podobného

manům.

příběhu proměny je jakési velké

Když se Gregory B a t e s o n snažil vysvětlit stav schizofrenního paci­

P o č á t e č n í kroky na cestě šaman-

enta, napsal: „Tím, že pacient

kouzlo, které, j a k už to tak bývá,

ské vnitřní p r o m ě n y totiž opravdu

upadne do psychózy, vlastně získá­

může fungovat j e n o m když si adepti

vyžadují

vá prostor, směr cesty, respektive

radikální dezintegraci

a disociaci osobnosti, stejně j a k o znalost techniky vědomé­ ho vstupu do chaosu. Mohli by­

možno dokončit až návratem do

drasticky, že šaman se podrobuje

n o r m á l n í h o světa. Když se mu po­

procesu jakési „řízené schizofre­

daří vrátit po takto vykonané pouti

n i e " , r o z p a d u osobnosti. V úsilí

do n o r m á l n í h o světa, v r a c í se s ná­

o

z o r e m a p e r s p e k t i v o u , k t e r á se liší

dosažení nové

celistvosti j e

nutno

nost na základě hluboké psycholo­

od perspektivy těch obyvatel nor­ mality, k t e ř í z ní nikdy nevytáhli

gické zkušenosti a moudrosti

paty, kteří se na podobnou duchov­

získané ve vyšším světě.

ní pouť nikdy nevydali. Lze říci, že

Š a m a n různými způso­ by a prostředky m ě n í

schizofrenická epizoda se může po­ dobat iniciační ceremonii — také její

své v ě d o m í a v r á m c i

k u r s s m ě ř u j e k j i s t é m u d r u h u psy­

těchto experimentů

chologické smrti a znovuzrození."

poznává „jiné rea­ lity"

a navštěvuje

„jiné

M a n a - podzim 1 9 9 6

je nebe i peklo. T u t o vnitřní pouť je

c h o m říci, i když to zní značně

přeorganizovat svou starou osob­

20

směr útěku. Dává se na dobrodruž­ n o u cestu o b j e v ů , p ř i níž navštěvu­

světy."

Samané „vidí" duchy a „mluví" s n i m i . V t o m se příliš n e l i š í od psyc h o t i k ů či schizofreniků, k t e ř í „sly­

T a k é š a m a n s k ý svět j e , b e z o h l e d u

ší h l a s y " a m a j í „vidění". Klíčový

na to, z které části světa šaman po­

rozdíl mezi zkušeností šamanů

chází, rozdělen do tří úrovní - je

a duševně n e m o c n ý c h je v t o m , že

tripartitní. Nebe, země a podsvětí

šaman v rámci transformačního

procesu

tyto

dává

vědomě

vyhle­

c í " , které rozvíjí kontroverzní bio­

snění. J a k m i l e jsou tyto „ z a r y t é "

stavu

log R u p e r t S h e l d r a k e , p o d l e n ě h o ž

vzpomínky a praobrazy evokovány,

vědomí. L e c k d o z nás se stal pasiv­

je druhová zkušenost dálkově pře­

d e r o u s e n a p o v r c h v ě d o m í , k d e dí­

ním účastníkem podobných komu­

nosná.

ky dalším dvěma evolučním vrst­

ve

duchy

aktivně

změněném

nikací v bezpečí svých nočních snů.

ANDĚLSKÝ ARCHETYP (ANDĚLE C. G. JUNGA)

V ý z k u m y m o z k u z p o s l e d n í do­

vám mozku dostávají „holografic-

by ovšem m n o h é z J u n g o v ý c h do­

kou t v á ř n o s t " — dostává se j i m bar­

m n ě n e k potvrdily. D o k o n c e odhali­

vy, t v a r u a p o t ř e b n ý c h detailů.

ly i d a l š í , d o s u d n e z n á m á a f a s c i n u ­

Mohlo by se tedy zdát, že k o n e č n á

jící fakta týkající se jevu, který

barevná a expresivní podoba těchto

ve snech svých pacientů mnohé

funkce archetypů v mnohém připo-

praobrazů záleží na kulturním po-

J a k F r e u d , tak i J u n g objevili

exotické a bizarní prvky, jež zdán­

míná. Jeden z moderních modelů

zadí a podmínění, které náš neo-

livě n e s o u v i s e l y s b ě ž n o u o s o b n í

m o z k u a j e h o funkcí n a z n a č u j e , že

cortex programuje. Skutečně tomu

zkušeností snícího. Freud je nazval

mozek je vlastně rozvrstven do tří

tak bývá,

„archaickými zbytky". Měl pocit,

zvláštních částí, z n i c h ž k a ž d á se

stava může být někdy natolik silná

že j d e o d ě d i c t v í p r i m i t i v n í c h a pů­

vyvinula v jiném stádiu lidského

a t a k citově n a b i t á , že neo-cortex

vodních instinktivních formací

vývoje.

uvnitř lidské duše. Nazíral je j a k o

jeho nejstarší část, která se popu­

vodní impuls hlubokého podvědomí

biologické pozůstatky prehistoric­

lárně označuje jako „krokodýlí

přeprogramoval či zablokoval.

kých podvědomých částí duše

mozek" (mozek plaza). Dru­

Jádrem našeho mozku je

a r c h a i c k é h o lidstva. C a r l Gustav

há vrstva, která toto základní

Jung

j á d r o balí do sebe, se nazývá

je

nazval

archetypy,

předob­

razy, nebo také prvotní představy,

„koňský mozek" (mozek savce).

a v e l m i živě se o ně z a j í m a l . A r c h e ­

T ř e t í vrstva mozku je nejtenší a co

typ byl v J u n g o v é p o d á n í silnou

do stáří nejmladší. T a t o tenká sko­

t e n d e n c í č l o v ě k a b u d o v a t si z obec­

řápka, která oba starší mozky o b j í

n ě j š í c h p ř e d s t a v j a k é s i typově spe­

má, se nazývá „neo-cortex", jinak

cifické vnitřní formace. Domníval

také šedá kůra mozková.

se, že a r c h e t y p y j s o u j a k ý m s i in­

je centrem naší lidské inteligence

stinktivním trendem, podobným

avšak evokovaná před­

ani n e m á čas a schopnost, aby pů­

Právě ta

Nejstarší část mozku, jeho

impulzu, jaký například holubům

a r c h a i c k é j á d r o (mozek pla­

p o m á h á dostat se z velké dálky

za), v sobě určitým způso­

„ d o m ů " a neztratit se, n e b o j a k ý

bem dokáže ukládat

termitům p o m á h á při stavbě mo­

zmíněné archetypické

h u t n ý c h věží, j e ž se p o d o b a j í složi­

t e n d e n c e a má k n i m

tým labyrintům. T a k o v á t o teze je

také nejsnazší pří­

ovšem zřetelně nekompatibilní

stup. J d e o pra­

s p ř e d s t a v o u b i o l o g ů , že d ě d i č n o s t

dávné

závisí výhradně na informaci zakó­

vzpomínky, které občas dokáže

dované v molekulách DNA. V ještě

p r o b u d i t či stimulovat n ě j a k á p u s o

větším rozporu s touto představou

bivá vnější situace. Nejčastěji se

jsou teorie „morfických rezonan-

však na povrch dostávají ve stavu

genetické

M a n a - podzim 1 9 9 6

21

J u n g č a s t o n ě ,

t a k o v é t o

r e a g u j e m e

r o z d ě l i l

t u r n í " . z e j í

n o u

a

z

n e b o ,

v

s o u l a d u

m o z k u " .

k o l e k t i v n í

r ý c h

d a l e k o

n ě j š í c h

s e

m u n i t y

č i

j e

s e

a

b ě ­

ž e

k t e r é

k o ­

j e

p ř i ­

z á p a d n í

a n d ě l a ,

j e

z í r a t j a k o

k t e r é

n í m

s u p e r m a n e m .

n e b o

—

v

k o v o u t o d u "

—

z

„ v ě č n o u

u d ě l a l y .

j e s t l i

o

s v ě t l e

p r a v ­

P a k

m o d e r n í h o

k t e ř í

l é t a j í c í —

b y t o s t i

m a j í

i

s k ý c h

č á s t

v y t v o ř i t ,

sílu

m o h l a

si

j e h o

z a ­

m n o h é

p o s v á t n é h o

z e

n e ­ k o u z ­

p o v a h a

n e s m r t e l ­

T a k o v é

„ v ě č n ě

—

a

j i m i

n a d á l e

a n d ě l é

a

d a l ­

c i

ž e n a

e v o -

d u š e .

J u n g

z v l á š t n í

s

p s y c h i k y

s f é r y s l a "

n i ž š í . s e

m e n t ě ,

n a k d y

s e

s v ě d ­

v y z b r o j e ­

j e

v e

p ř i ­ a n d ě l ­

s v é

s i

t k á n í

s

t o s t m i n e b o

n a

c e l o u

s v ě t e l n ý c h

I

b y l

n í c h

v ů b e c

stliže

z ř e j m ě

k o m u n i k a ­

n á s

s n a ž í

s f é r y o s l o v i t

„ v y š š í h o

v y n o ř í

v n i t ř n í h o

o b j e v o v a l

v

p o ­

s i t u a c i s e

v l a s t n í h o ú h e l

b e k .

P o z o r , p e k l o

c h c e

ř í c i , o

to

n a b í z í a r c h a n ­ d u c h o v ­

n e b e s k é

i

d é m o ­

b y t o s t í .

p e k l o j i n d e ,

n a š i c h

vnitřní rea­ s a m o ­ n e ž

n e z n a m e n á ,

o

t o

a n ­

v

v l a s t n í c h

n e e x i s t o v a l y ,

n a o p a k ,

J e ­

z á s t u p y

o b l a s t í ,

s o u č á s t í

t o t o

j s o u

p l n o u

d o r á ž e j í c í c h

n a l é z t

j e s k y n í c h

o

s t r á ž c ů ,

n e b e

n ý c h

m o ­

v y s p ě l é ­

f e n o m é n u

p e k e l n ý c h

n e l z e

b l í ž ,

u n i ­

„ k o s m i c k é h o p o h l e d u

v e š k e r é

c e l é

a

s n a ž í

a s t r á l n í c h

d é m o n i ,

n e b e

a n d ě l y ,

s y m b o l y

j s o u

i

J a k

T y t é ž

j i n ý c h

p a k

l é t a j í ­

v y s v ě t l u j e

m ý t u " .

o b y v a t e l é

d ě l é

f e n o ­

„ t r a n s f o r ­

k t e r ý

s e

lid­

s i

n á p l ň

v y s v ě t l e n í

s

V y š š í

J u n g .

ž e

i

p r ů v o d c ů ,

a

d u š e

n a h l í ž e t j a k o

k o s m i c k ý c h

n ů

t a k o v á ­

s y m b o l

( m i ­

k o l e k t i v n í

T a k t o

o b j e k t ů

G .

t e n t o

m o ž n é

i

s v ě t e l n ý c h

lze

j e d i n c e ,

t a k

č á s t í

v y d a l o

r e p r e z e n t o v a t

J á " .

i

C .

T . "

r e a l i z a c i

o b j e k t y

d o m n í v a t ,

k o l e k t i v n í

z á h a d n ý c h

h o

lze

z c e l e n í .

c í c h

lity,

j i n o u

I

m é n

d ě l ů ,

s i t u a c i

s e

c e s t u

t o u ž í p o

h o u

a n d ě l é

s v ě t e l n é

p o d v ě d o m í .

„ E .

b y ­

j s o u

l é t a j í c í

s t e j n o u

s t v a

se­

t a k o v ý m i

m o z e m š ť a n é ) ,

d o b ě

j e d n a

na

p o č e t

j a k o

p r o s t ř e d n i c t v í m

K o n e c k o n c ů

v ž d y c k y

v ě d o ­

n e ž

b y

A r c h e t y p p o v r c h u

o h l e d e m

m a č n í h o

v y s v ě t l u j e

v

S

r e i n t e g r a c e ) .

č a s e c h

n i ž š í m . se

a

v

s e t k á n í j a k o J á

d u a c e

j e h o

( i n d i v i -

t a k

b ý t

j e h o v ě d o m í ,

k o m p l e t a c i

o s o b n o s t i

n a p ř í k l a d

s v ě d k o v i

m o h l a j e j í m

k e

e x i s t u j í

s e t k á n í

ž e

k o m u n i k o v a t

v y š š í h o

n a š í

b y

d u š e a b y

m á ,

p ř í p a d e c h

j e j i c h

j e ­ c e s t ě

s j e d n o c e n í

k á t n í m

j a k o u

b ý t

j e h o

v y s v ě t l e n í

i n t e r p r e t a c i

m y s l ,

v y h o ­

m i m o ­

p s y c h o l o g i c k ý m i

p o d o b n ý c h

z a p o t ř e b í .

r o z h o d n ě

s c h o p n o s t

t o

a n d ě l s k é h o

r o z d ě l e n é h o

a n d ě l y .

j i m

p ř e ­

d o m n í v á ,

k r o k u

n a

s

z j e v e n í

n ě k t e r ý c h

j e h o

p o d v ě ­

ž e

že

n e z b ý v a l o

s t r h u j í c í ,

n o v o u

a r c h e t y ­

n e m o h l i

p r o j e k c í , V

s e ,

s e t k á n í

t a k o v o u

u p l a t ň u ­

n a d p ř i r o z e n o s t i ,

a r c h e t y p y

j m o u t

a

n e p ř i š l o

d o k á ž í

z d á

m í ­

m á l o

v š e c h n o

t o m t o

ú v a h u ,

ž á d n ý m i

m o s t m i

n a d á l e

s v o u

v

a n d ě l s k ý c h

p r o ž i t e k

c h o v a t

m l a d é "

k o v é

z n a l i .

i

v

n a š e

o s t a t n í

v n i t ř n í m

m i n u l ý c h

p ů ­

a

j e

vzít

d o v e d l y

j a k o u s i

t o t o

n a ­

m ů ž e

v z r ů s t a j í c í

s e

p o s l e c h

t e o l o g i c k á

n e j r ů z n ě j š í c h

d á v n o

k t e r é

m y

p ů v o d

j e n

f a n t a ­

k e

i n t e l i g e n t n í c h

n ě k o l i k a

s e

p o v ě t ř í ;

n e ž

n ě c o

les­

a ž

S k u t e č n ě ,

j i n á

n i

s

d i n c e

svět­

l i d s t v o

z b u d u j í

z d á ,

s v é h o

d o m o u

u ž

p u .

s e

z j e v e n í

p r v n í h o

m o d e r ­

c i v i l i z a c e ;

s t a b i l n í m

z t r a t í

t o t i ž

a r c h e t y p ů .

s e

ř á d n ě

z e

j í

T a k o v á

d o

s v ě t a

k u ;

a

u ž

s t u d e n é m

v o d n í h o

d o t k n u t e l n o s t i

d í m e

ž e

k d y ž

z p r á v u

J u n g

N ě ­

osví­

n a š e

g a l a k t i c k ý c h

z e m ě ,

S t a č í t a ­

n e z á l e ž í , v e

A r c h u

i

b y ­

a n d ě l ů

v ů b e c

p ů v o d n í

a r ­

t i s í c e

r o z h o d n ě

a b y

T a k é

f o r m á m

l á s k y ,

j a k

k u l ­

t a k o v é t o

m u s í

s t a č i t ,

n a -

d o k o n a l ý

s y m b o l u

v í r y

m i s t r e m ,

v y s o c e

o b j e v í ,

f a n t a s i e a

d a t .

č a s

p o ­

m u d r c e m ,

c h c e t e - l i — i

e x i s t e n c i

v y š š í m

ru

p ř e ­

m o ž n o

t u r n í h o

t o s t i

j s o u

d u c h o v n í m

a

J á " .

š a m a n e m ,

k

v n ě j š í

Č t y ř i

z o s o b n ě n

s t a r c e m ,

k u l t u r ­

t a k o v é h o

let

š í

b ý t

m o ž n o

„ v y š š í h o

c e m

o

m o m e n t ě ,

d e j d e

p ř e d z n a m e n á n í m

t e d y

a b y

p ř í k l a d

c h e t y p u .

n ý c h

p o s l a

m ů ž e

j e

h l e d i s k a

j e d n o u

k t e r o u

k u l t u r a ,

I

l a .

a n d ě l a

v y v o l e n ý m i

P ř e d s t a v u

s v é

z a

m o u d r ý m

sie

r o z u m o v ý c h

a r c h e ­

z a

v ý r a z .

j a l a

j a k ý c h k o l i

z d r ­

v

a r c h e t y p u

v a ž o v a t

c e n ý m

i r a ­

n a v z d o r y

b y t o s t í ,

t l a k ů m ,

p ř i j a t e l n ý

síle

k t e r ý

p o d o b ě

p ř e d s t a v ,

j u n g o v s k é h o

k d y

n á b o j , v

m i m o z e m s k ý c h

t y t o

r ů z n ý m

n á b o ž e n s k ý m d á t

m ě l y

p o v a ž o v a t

P r á v ě

o d o l á v a t

s n a ž í

o b e c ­

t o l i k r á t ,

o c h o t n y

p r a v d y " .

j i m

n ě k t e ­ a

p ř í l e ž i t o s t

s p o l e č n o s t i ,

m u s í

n í m

p o v r c h

b y l y

„ v ě č n é t y p y

n a

z

c i t o v ý

v y j á d ř i t

A r c h e t y p

s o u č a s ­

s y m b o l y

dá

c i o n á l n í c h

o b s a h ů

r e p r e z e n t a c í

k t e r é

h l u b o k ý

č a s t o

d ů k a z ů .

z m í n ě n é h o

v ý v o j e

se

c u j í c í

K u l t u r n í

a r c h e t y p ů ,

d o s t a t

se

„ k u l ­

k o v a t

v y c h á ­

n e o d b y t n ě j š í c h

e v o l u č n í h o

j a l y ,

z e

k t e r é

a

p o d v ě d o m ý c h

j s o u

h e m

n a

i r a c i o n á l ­

s y m b o l y

t e r m i n o l o g i í ,

„ p l a z í h o

a

„ p ř i r o z e n é "

P ř i r o z e n é

p ř í m o

d u š e

n a

s y m b o l y , d i v o c e

j e n

j s o u

těs­ l e ­

ž e

b y

se

n á m

s k u t e č n ě j š í !

m o ­

p o s e l s t v í a n d ě l j a k o j e n o m

( T e x t je u k á z k o u z k n i h y Letem světem andělů, k t e r o u k v y d á n í p ř i p r a ­ vuje b r n ě n s k é v y d a v a t e l s t v í J o t a )

Význam sanskrtského výrazu tantra, stejně ja­

mu, nelze přehlédnout, jak se pod vl

ko čínského čing, souvisí s představou pleti­

vem tantrického způsobu uva­

va, tkáně či struktury a vypovídá o souvztaž­

žování jemně

nostech, které bychom mohli označit jako

Nejvyšším cílem starších

ekologické. Celá tisíciletí se indická filosofie

škol buddhismu byla

velmi složité

i metody jógy snažily člověka vymanit z ve­

představa nirvány; ta­

a

lejemného pletiva iluze {mája} usnované na­

to koncepce v sobě

vané

ší smyslovou zkušeností. V případě tantry však

spojovala

nejrůznějších

vším filosofickou stránkou věc a rituálními postu­

proměňují.

py. V těchto spi­ sech lze naj"

představu

propraco­ popisy

dochází k jistému obratu. Toto psychonábo-

vysvobození z opa­

způsobů medi­

ženské hnutí se počátkem 4. století našeho

kujících se cyklů smrti

tace i o b ř a d i

letopočtu začalo šířit do nejrůznějších indic­

a zrození,

kých subkultur a místních náboženství. Styl nej-

plamenů touhy a vyprázc

starších tantrických autorů je neakademický

není, které znamená ú

>gové tantrické jó­

a vysloveně antiasketický. Tantrická snaha

není a mír. Sám Buddh

gy vyvinuli, patří přede­

dosáhnout „sebe-realizace" spočívá spíše

však o atributech nir­

v praktickém, experimentálním přístupu nežli

vány odmítl disku­

v pojetí spekulativně filosofickém. Tantrikové

tovat. N e j v y š š í

se vysmívají všem asketům a mnichům, kteří

cíl,

kráčí cestou odříkání a trýznění těla. „Kdyby

hovoří pozdější

vysvobození měli dosáhnout jenom nazí,

tantry,

bývá nej­

ž i t k y našeho vi­

pak by byli osvícení i psi nebo prasata; kdy­

častěji

označo­

zuálního smyslu:

by vysvobození záleželo na pojídání trávy,

ván termínem mo-

pak by osvícení byli i sloni nebo koně," tvr­

hašukha,

dí jeden z tantrických autorů. A jiný dodává: „Nezavrhujte pět objektů smyslové touhy a nepřepínejte své tělo zbytečným strádáním; pokuste se bodhi („dokonalého poznání") do­ sáhnout příjemným způsobem; dbejte rad a příkazů esoterické jógy."

vyhasnutí

sho druhu. M e z ; pomůcky,

vším jantry - geometric­ ké obrazce používa­ né k vizualizačnírr

o kterém

cvičením, jež mají transformovat zá­

mantry- specific­

„velká

ké modlitby,

blaženost". Tyto teorie se od sebe pochopi­ telně značně liší. Tantrickou adaptací mahajánového buddhismu se stala

které

Vadžrajána

(„diamantová stezka"). V Tibetu se jí také ří­ ká „přímá stezka" nebo „cesta vysvobození j i ž v tomto životě". Mimo to existuje i hindui-

Upanišádová strategie nalezení a realiza­

stická tantra. M e z i oběma systémy existuje

ce skrytého vnitřního Já spočívá v postupném

nejen mnoho zajímavých podobností, ale ta­

zbavování různých falešných představ o so­

ké odlišností; ostatně učenci se dodnes do­

bě i o světě: neti, neti - „nejsem ani to, ani

hadují, která z obou variant fanfry je původ­

ono". Ani tato cesta se však neubránila de¬

nější.

jež

mají prostřednictvím cvičení se zvukem trans­ formovat zážitky sluchového smyslu; mudn; - z v l á š t n í pozice a gesta, jež mají transfor­ movat tělesné zážitky prostřednictvím vědo­ mého směrování vnitřních energií. Velmi dů­ ležitou roli hrálo v určitých odvětvích hinduistických tanter ritualizované sexuální spoje ní,

maithuana.

Tyto obřady často vedly

k nedorozumění a odsouzení, a to jak nc straně východních tak i západních komen­ tátorů. Je však třeba říci, že k různým dezin­ terpretacím tohoto rituálu přispěl faktor psy­

formacím a mnohdy se

Mircea Eliade poukázal, že „prostřednic­

vrhla v samoúčelné

tvím tantrismu se do hinduismu i buddhismu

praktiky popírající

dostalo větší množství cizích a exotických

význam těla, od­

prvků. Tyto exotické prvky, související s rituá­

Rituál exaltace a transmutace smyslové

mítající zkušenost

ly i s vírou, jsou zde velmi dobře patrné."

zkušenosti je v tantře určitým typem posvát­

chického

programování a

tabuizace

nc

straně kritiků.

•

smyslů a ideali-

Eliade tvrdí, že vyloučit nelze ani vliv západ­

I

né oběti v původním slova smyslu - „učině­

zující

strádání

ních gnostických kultů: „Lze si všimnout pře­

1

ní posvátným" [sacer facere) toho, co svaté

a

sebetrýzeň.

kvapivé paralely mezi tantrismem a význam­

I

Tantra ve své do­

nebylo. Jakákoli aktivita či proces jsou po­

ným západním mysterio-sofickým proudem,

svěceny, jsou-li činěny nikoli ve prospěch niž­

-

bě nabídla alter­

který se objevuje na počátku křesťanské éry

ší osobnosti (ego), ale pro Vyšší Já, pro Bo­

nativu k asketické

jako souběh gnosticismu, hermetismu, řecko-

ha uvnitř. V žádném případě však posvátný

tradici a rozhod­

egyptské alchymie a tradice mystérií." I když

rituál nebo procedura posvěcení nebývají

la se roli těla na¬

tantra představuje velmi originální metodu,

nabity tolika pozitivními i negativními emo­

opak zdůraznit.

jak experimentálně dosáhnout stavů vyššího

cemi, jako je tomu při obřadu sexuálního

Tantra se stala

vědomí, dosahované výsledky se velmi po­

spojení, maithuany. Tento rituál je snahou

oslavou smyslové

dobají těm, k nimž dochází jiné, stejně ori­

o externalizaci spojení mužského a ženské­

zkušenosti. Toto učení tvrdí, že tělo i smys­

ginální systémy. Paralely jsou často velmi pře­

ho principu, jehož je však nutno dosáhnout

ly, jež jsou považovány za překážku duchov­

kvapivé.

nejprve uvnitř. Od vnitřního sjednocení pá­

-

' ~

ního rozvoje, lze za pomoci esoterických praktik tantrické jógy přetransformovat: z pře­ kážky duchovního rozvoje se paradoxně stá­ vá prostředek duchovního vysvobození.

Vzhledem k tomu, že podstatou tantry je

ru se pomalým a obřadným způsobem po­

ověřitelná zkušenost poměrně přesně defino­

stupuje k vnějšímu vyjádření tohoto mystic­

vaných stavů vědomí, nelze její metody po­

kého spojení. Tento rituál měl několik stup­

psat jinak než formou kódů, jež slouží pře­

ňů a prováděl se až po dlouhých přípra­

Ve spise Hevadžra-tantra se lze dočíst, jak

devším těm, kteří jsou do tohoto systému za­

vách, které měly zaručit, že vnitřní spojení

se bodhisattva Pána (Bhagavana) táže, zda

svěcováni. Je dobře známo, že skutečná

muže a ženy bude předcházet spojení vněj­

bylo vůbec nutné tvořit fyzický svět a fyzic­

učení bývala vždycky tajná - byla žákovi

šímu. „Novic musí k oddané ženě přistou­

ké tělo, když vše nakonec není nic než čis­

učitelem předávána ústně, neboť pro neza­

pit po stupních, musí ji transformovat v bo­

tou prázdnotou. Pán odvětil, že bez těla by

svěcené by byla nepochopitelná a bez ve­

hyni. Nejdříve by měl svou družku čtyři mě­ síce očekávat jako služebník, spát s ní ve

nebylo možné uskutečnit velkou blaženost.

dení zkušeným učitelem by mohlo být jejich

V tom spočívá nenahraditelnost těla. Sledu-

provádění nebezpečné. Všechny nám zná­

stejném pokoji, ale jen u jejích nohou.

jeme-li vývoj filosofických formulací buddhis-

mé tantrické texty se proto zabývají přede­

V dalších čtyřech měsících by, opět jako slu-

2 4

M a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

žebník, měl spát ve

, muder, vyšší emotivní

mického

po její levé straně,

ebo různé aspekty vzta-

šukha)."

stává

velkou

jednotou

(maha-

ších čtyř měsíců, b)

užské a ženské polarity,

Pokud jde o tantrické umění, je opravdu

po její pravé straně

a jedné z ikonografic-

na místě připomenout, že nejde jen o sym­

společném objetí."

ých verzí spojení Siva-

bolické umění; jde zároveň o výraz auten­

Sakti,

Siva

tické psychofyzické zkušenosti tantrických

Ardhanarišvara, je psy-

jógínů. Sochy Jab-Jum nejsou pouze symbo­

Š I V R

&

Š F I K T I

nazvané

cho-fyziologická

O tantrické psycho

tan-

trická bisexualita vy­

gii lze říci, že začír

jednoty Pradžny („poznání") a

Upaji

tam, kde moderní z

jádřena

padni psychologie W

ditní

so­

né vnitřní prožitky, provázející spojení dyna­

helma

chy: její mužská část

mických a magnetických sil v mikrokosmic-

Carla Gustava Jun­

je vpravo, ženská vle­

kém těle. „Mnohorukost" těchto božstev ne­

ga končí. Pochope­

vo. Bisexualita, o kte­

ní jenom symbolem množství sil osvícených

ní důležitosti těla

ré

Reicha

nebe

podobou

zde

hovoříme,

však nemá nic spo­

a porozumění prin­

lečného s preferen­

cipu jednoty proti­ kladů

hermafro-

lem

(„soucitu"), aktivního mužského a pasivního

cemi

[juganad-

sexuálního

chování, které tím­

dha) v tantrické sádhanně (pra-

<

to výrazem ozna­

xi) logicky ved-

^

čujeme v běžném

lo ke „znovu-

životě. Sochařské

sjednocení

zpodobení

obou

Sakti a S/vy Ardha-

polárních

principů v rámci těla." Síření tantry po Indii, kromě j i ž zmíněných antiasketických tenden­ cí, provázela rostoucí pozornost věnovaná ženskému principu - jakési „náboženské znovuobjevení ženského mystéria". Tantrismus jej vyjádřil teorií o spojení mužského a ženského principu (pro hinduisty 5/vy

Siva-

narišvary je vlastně trojrozměrným zpodobe­ ním multidimenziálních polarit v každé lid­ ské bytosti. Takovéto podvojné sochy vlast­ ně vyjadřují magnetické pole těla, polarizo­ vané na mužsky-pravou a žensky-levou stranu, které je v čínském taoismu symboli­ zované obrazcem jang a jin.

a Sakti, pro buddhisty Pradžny a Upaji) ve

Všude v Indii bychom se mohli setkat

vědomí i těle. Lidské tělo je tantriky považo­

s ještě přímočařejší symbolikou téhož aspek­

váno za vesmír v malém, a protože i velký

tu: vztyčeným mužským lingamem obkrouže-

vesmír je manifestací polaritních protikladů,

ným ženskou pni. Lingam a joni jsou v pod­

lze spojením protikladů v sobě dosáhnout

statě šivaistickým ekvivalentem jang a jin, ne-

stavu vnitřní jednoty i nejvyššího osvícení

bo-li mužsko-ženského tvořivého napětí.

a poznání vesmíru.

Ananda K. Coomaraswamy napsal: „Ohni­

U jistých sekt hinduistické tantry se přijetí

vý lingam je symbolem Axis Mundi (Osy svě­

ženského principu projevilo jako párová jó-

ta), a lze jej přirovnat ke světelnému kopí ne­

gická sádhana. Spojení muže a ženy bylo

bo blesku [vadžra, keraunos), které proniká

mezi „praktiky cesty levé ruky" [vamačari)

a oplodňuje joni, oltář, Zemi, Matku ohně

realizováno ve smyslu vnitřním i vnějším. Le­

- neboť „světlo je plodivou silou". Kdyby­

vá strana našeho těla je v tantře stranou žen­

chom totéž chtěli vyjádřit jazykem dnešních

skou. Cesta varnačari se tak, ať ve skuteč­

fyziků, mohli bychom říci, že vertikální proud

nosti nebo jen ve fantasii, stala pro některé

elektrické síly, představovaný lingamem, je

její příznivce způsobem, jak se v kontextu ri­

provázen polem cirkulární magnetické síly,

tuálního uctívání věnovat některým „nepra­

představované symbolem joni, jež je vůči

vým" věcem. Neodříkajíse ani masa, ani ví­

směru proudu kolmá.

na, ani sexu. Hlubší interpretaci tohoto pří­

Tibetsko-buddhistická ikonografie se sjed­

ženského principu, zpodobňují také skuteč­

bytostí, je to doslovná reprezentace nespoč­ tu paží mnoha těl každé lidské bytosti. Teorie o tom, že člověk má ve skutečnos­ ti několik těl nebo „plášťů", které mají různou hustotu či vibrační úroveň, byla dobře zná­ ma všem jógínům a tantrikům. Spíše než ně­ jakými oddělenými obaly jsou tato „těla" vzá­ jemně prostupujícími formami energie - od těch nejjemnějších, všeprostupujících a vědomí-prozařujících, až k těm nejhustším, jež se nám jeví jako viditelné, fyzické tělo. Víme, že mnoho senzibilů je schopno jeden či více těchto „plášťů" vidět jako jemnou světelnou síť, šířící se skrz naše fyzické tělo i kolem ně­ ho. Představu člověka s mnoha vnitřními těly vytvářenými z jemnějších a. jemnějších sub­ stancí lze nalézt i v esoterickém křesťanství, v okultní filosofii nebo teosofii, stejně jako u Gurdjieffa nebo v jiných moderních systé­ mech, které se je snaží vysvětlit na základě různých frekvenčních úrov­ ní. Tato těla, dojde-li k jejich

probuzení,

' ~"3|K

je

možno vnímat, če­ hož je možno do­ cílit různými jógic-

J

kým i

•

metodami.

Myslím

si,

že

symbolice

mna

1

horukých

hindu-

I

istických a buddhistických bož­ stev lze nejlépe porozumět právě

y

z tohoto úhlu po¬ hledu.

stupu mi poskytl až S r i Krišna Prem, Angli­

nocení protikladů věnuje na mnoha malbách

čan, který studiu hinduistické jógy i tantry vě­

Představa mikrokosmické povahy člověka

či skulpturách zobrazujících božstva Jabjum

je pro tantru, stejně jako pro okultní psycho­

noval celý svůj život. Krišna Prem vysvětluje,

(otce-matku), zakleslá do sebe v objetí tak

logie a filosofie, ideou základní. Právě díky

že naše levá ruka je rukou nevyvinutou

těsném, že je vlastně nemožné říci, která

tomu, že člověk je vesmír v malém, je mož­

a symbolizuje vlastně naše nevědomí; cesta

z mnoha paží komu patří. Když jsem se

vamačari je tedy strategií rozvinutí našich

no metodami vnitřního pozorování dosáh­

s touto uměleckou formou poprvé setkal, byl

nout poznání velkého vesmíru. Zdá se, že

nejslabších funkcí a metodou jejich postup­

jsem očividnou nepřehledností iritován. Tepr­

i moderní věda stojí na samém počátku po­

né integrace. Stejná strategie byla důležitá

ve později jsem pochopil, že tibetští umělci

znání tohoto typu. Koneckonců také my lidé

i pro súfijské derviše nebo Gurdjieffa.

se věrně snaží zprostředkovat zážitek fúze,

jsme příkladem všech zákonů a principů, kte­

Oblíbenou personifikací hinduistických

jež je typická právě nerozlišitelností podoby

ré věda studuje ve vnějším prostředí. Jsme

tantriků je Pán všech jógínů Siva, tančící vše­

a tvaru. „Když se člověk díky jógickému pro­

sbírkou atomů, molekulárních agregátů, bu­ něčných seskupení vytvářejících orgány, jež

mi vesmíry v kruhu ohně. Často bývá zob­

cesu dostává do stavu nejvyšší blaženosti

razován se Sakti, svým ženským protějškem.

[maha-šukha), celý svět se díky této nesmír­

mají různé specializované funkce. V mateř­

Jejich ruce vyjadřují prostřednictvím posvát-

né blaženosti při spojení statického a dyna­

ském lůně rekapitulujeme celou evoluční hisM a n a

- p o d z i m

1 9 9 6

2 5

torii člověka, když se vyvíjíme z jedné jedi­

čně

né buňky do složitosti kompletního těla. Mo­

a inhibice.

komplementárních

procesů

excitace

žádný výsledek se nedostavil; byl jsem rez čarován a ztratil jsem zájem. K d y ž mi poz­

derní výzkum molekulární báze naší paměti

Ani souvislost idy a pingaly s měsícem

a přenosu informací molekulami R N A hovo­

ději tutéž techniku ukázal učitel, který by

a sluncem není tak fantaskní, jak by se moh­

ří ve prospěch teorie evolučního vědomí. Vel­

schopen její účinky s ohledem na iniciačr

lo na první pohled zdát. Stačí vzít v úvahu,

ký starověký zasvěcenec Hermes Trismegis-

vjem zesílit, objevily se velmi pozoruhodné

že také náš vztah k těmto kosmickým tělesům

tos praví: Jak nahoře, tak i dole." Člověk

účinky.

je polarizován analogickým způsobem. Slun­

se nachází kdesi uprostřed cesty mezi světy

Obecně lze říci, že jedním z aspektů spo­

ce vyzařuje pozitivní energii ve formě tepla

jení plusových a minusových energií je sou­

mikroskopickými a teleskopickými, je pro­

a světla, které stimulují životní procesy na Ze­

středníkem mezi nebem a zemí. I díky tomu­

středění energetických

mi. Měsíc oproti tomu působí jako magnet;

to poznání dokázali dávní indičtí mudrcové

skrze idu a pingalu; jiným aspektem je har­

nemá žádnou vlastní radiaci, ale přitahuje

předurčit délky různých kosmických cyklů

monizace „vyšších" a „nižších" center. Jde

k sobě obrovské masy pozemských tekutin,

s takovou přesností, že jejich údaje takřka ko­

o integraci dvojí polarity, jež se v kosmicko

což se projevuje fázemi denních přílivů. Je­

respondují s nejmodernějšími výpočty. „Co

spirituální oblasti prezentuje jako „pravá

likož jsme ze 70 % tekutinami, má tato sku­

je rad) je i jinde. Co tady není, není nikde,"

a „levá", tj. jako sluneční a měsíční forma

tečnost hluboký účin na naše vědomí, naše

prány; na druhé straně jako „horní" a „dok

říká s p i : Višvosara Tantio

PRÁNA, ČftKRV, KUNDflUNI

proudů proudícíc r

buňky a orgány, těla, pocity i myšlenky. Ze

ní" tj. jako nemateriální a materiální forma

zkušenosti víme, že když se díváme na mě­

akáši (éteru). Tato integrace probíhá ve stup­

síc, často pociťujeme zvláštní magnetickou

ních; jmenovitě výstupem řadou po sobě

Velmi důležitou roli hrají v tantrických teo­

přitažlivost, s ženou spojovanou sílu, která

jdoucích čaker, kdy každá představuje jinou

riích čakry, doslova „kola" nebo „disky". Ča-

u zvířat a básníků způsobuje jakousi „námě-

dimenzi vědomí a kdy každá vyšší dimenze

kry nejsou fyziologickými orgány, ale spíše

síčnost" (poblázněnost); a naopak vyzařují­

do sebe zahrnuje nižší při zachování její kvo-

„ohnisky prolínání psychických a tělesných

cí síla slunce je z a s taková, že se na něj ne­

lity.

funkcí. Jsou to místa, kde krystalizující kosmic­

můžeme vůbec podívat.

ké a psychické energie nabývají tělesných k a l i t ; místa,

kde dochází k rozpouštění

Ve všech jógových systémech Indie, kla­

Není zde dost prostoru, abychom se moh­ li pustit do popisu čaker, zvláště když se li¬

sických i tantrických, se zdůrazňuje důležitost I teratura mnohdy neshoduje pokud jde o je­

a nové Transmutaci těchto vtělených kvalit do

fyzických a dechových cvičení batha jógy

podoby psychických s i l . " Někteří senzibilo­

(doslova spojení slunce-měsíce: ha znamená

vé pozorovali, že tato centra, situovaná po­

rie, že klíčovým procesem tantrické jógy je

slunce, tha měsíc a jóg spojení),.. Tato discip­

dél vertikální osy vitálního pole, mají formu

probuzení kundalini („hadí síly"), kdy jde o tc

lína ma zaručit nezbytné posíleni těla, bez

jakýchsi vírů energie. Tento popis se velmi

dostat tuto energii z její latentní pozice u ko­

něhož lze jen těžko snášet zkušenosti sádba-^

podobá tantrické představě čaker jakožto lo­

řene páteře vzhůru s k r z čakry až na vrchol

ny. „Dokud tělo prostřednictvím praxe hathd

tosových květů vždy s různým počtem okvět­

mozku. Pozorné čtení mnoha publikovaných

jógy nevyzraje, nejvyšší realizace se stává

ních plátků.

textů však naznačuje, že tato představa je

ukolébávajícím spánkem smyslů, nebo ztrá­

příliš zjednodušená a možná i zavádějící.

V tantrácb se o ose a centrech energií ne­

tou vědomí." Podle mého osobního pozoro­

Tyto techniky, jak je popisuje Láma Govi

jich počet a význam. Velmi populární je teo­

hovoří jenom v souvislosti s fyziologickým or­

vání i spousta experimentátorů svelkými dáv­

v knize Základy tibetského mysticismu

ganismem, ale také s celkovým souborem

kami psychedelických látek má zážitky toho­

W. Y.

všech těl a polí člověka. T o , co nazýváme

to druhu, neboť jejich těla nejsou připrave­

a tajné doktríny, spočívají především Vjopc-

Evans-Wentz v díle

Tibetská f o g e

„proudy silového pole" označovali tantriko-

na na příval vysokofrekvenčních energií; ta­

trné práci s velmi silnou vibrační mocí urči­

vé nadis. Šlo o spletitou síť „rozvaděčů" ener­

kový člověk se bez ohledu na určité optické

tých zvuků a s „vnitřním ohněm* [tummo], při­

gií a proudů, šířící se tělem i mimo něj. Ta­

zážitky a koncepční vhled skutečně na krat­

čemž je zapotřebí dosáhnout správných

to síť byla paralelní k nervovému systému, ni­

ší či delší dobu stává nevědomým. Mnohdy

vztahů mezi různými energetickými centry.

koli však totožná s ním. T ř i hlavní nadis se

ani není schopen podat jakoukoli zprávu

Tento proces probíhá pod vedením gurua

nazývaly sušumna - centrální vertikální osa;

o dlouhých úsecích svého zážitku, nebo po­

v kontextu veími specifikovaného způsobí

ida - negativně nabitý, lunární proud; pin-

užívá takových výrazů jako „wiped out" (vy-

práce. Při tomto procesu se tělo stává nástro­

gala - pozitivně nabitý, slunečný proud." Po­

gumovaný) nebo „stoned" (ztuhlý), čímž chce

jem, jehož prostřednictvím může Vyšší Já i-

dle tradice byly ida a pingala zobrazovány

naznačit prožitek jakéhosi kvazihypnotické-

skutečnit hlavní záměr svého vtělení. Jde o to

jako dvě spirály,

ho spánku.

které vychází odkudsi

z oblasti pravé a levé nosní dírky a v opač­ ném směru se otáčí dolů kolem sušumna-nadi, aby se znovu setkaly v oblasti perinea u kořenů páteře."

lizovat velké blaho [mahašukhd] a dosáhnout nejvyššího osvícení - to je cíl tantrické jógy.

Je zajímavé povšimnout s i , že i když zá­ padní fyziologie tato

Sjednocení mužských a ženských polár­ ních energií v těle adeptů, jímž je možno rea­

jemná

těla

Jak lze tohoto sjednocení dosáhnout? Pokud

nezná,

jde o detaily tantrické metody, texty buďto

existuje podobné trojí funkční rozdělení i na

mlčí, nebo jsou záměrně zamlženy, jejich ja­

rovině biologicko-anatomické:

nervy jsou

zyk je plný paradoxů nebo květnatých me­

přenašeči pohybových impulzů, vnější vjemy

tafor. Nejde jenom o to ochránit nezasvěce­

jsou do mozku sváděny míchou v páteři; po­

né před nebezpečím, které hrozí provádě­

hyby nedobrovolné, insťinktivně-emoční pro­

ním těchto technik bez učitele, ale také

cesy a vnitřní vjemy jsou přenášeny pomocí

ochránit metodu před zkreslením, ke kterému

autonomního vegetativního nervového systé­

často dochází, když je popisována, ale ne­

mu; obě větve tohoto systému, známé jako

ní provázena přímou ukázkou. Z osobní zku­

parasympatetická a sympatetická, nebo jed­

šenosti vím, že když jsem byl o jistých tech­

nodušeji negativní a pozitivní, jsou součástí

nikách agni jógy informován člověkem, kte­

vzájemně antagonistických, přesto však funk-

rý nebyl učitelem, a pokusil se je provádět,

2 6

M a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

probudit kundalini, nebo otevřít čakry. Probíhá-li však tento proces mimo smysluplný kontext evolučního růstu, jako způsob získá­ ní s i l nebo vyššího vnímání bez potřebného očištění těla a nadis, pak může být nejen bezúčelný, ale také hazardní. Osoby s před­ časně otevřenými čakrami lze často nalézt v ústavech pro duševně choré. Vím z osob­ ní zkušenosti přinejmenším o jednom člově­ ku, který sice s pomocí LSD úspěšně probu­ dil kundalini, ale výsledný efekt byl v napros­ tém protikladu k příjemnému očekávání. Gurdjieff je přesvědčen, že jasné vysvět­ lení síly kundalini nepodává žádná z e zná­ mých teorií. „Někdy souvisí se sexuální ener­ gií, s představou, že sexuální energii je mož­ no použít pro jiné účely. Tento názor je ovšem špatný, neboť kundalini nemůže být

v ničem obsažena. Ale především: kundali­

ně potřebného k destrukci (de-strukturaci) fa­

ni není něco, čeho je zapotřebí, nebo čeho

lešných, osobnost spoutávajících konceptů

naopak potřebují naučit dynamické aktivní

lze využít pro vývoj člověka. Kundalini je ve

a emociálních faktorů překážejících na ces­

tvořivosti, se kterou dokážeme využít a adap­

skutečnosti silou imaginace, silou fantazie,

tě k osvícení. Při svém boji s děsivými před­

tovat energie Velké přírody. Východ, jakož­

která dokáže nahradit skutečnou funkci.

stavami produkovanými vlastním „nevědo­

to jinová strana planety, byl vždycky žens­

Když člověk sní, místo aby jednal, když je­

mím" se zasvěcenec musí rovněž stát divo­

ky orientovaný a zajímala ho síla principu

ho sny nahrazují realitu, když si představu­

kým a hrozným, jako jedna z plameny ob­

Matky: taoistický „duch údolí", hinduistická

je, že je orel, lev, kouzelník, pokaždé v něm

klopených, krev-pijících, zbraněmi-hrozících,

síla Sakti, „vše-obsahující prázdnota" japon­

působí síla kundalini. Kundalini může půso­

oči-valících,

ských buddhistů, ale i extrém v podobě ben-

bit ve všech čakrách a s její pomocí je lze

vých,

uspokojit imaginárním namísto skutečným."

vnějších okrajích plamenného pole obklopu­

pad ve své židovsko-křesťanské tradici tak­ řka exkluzivně vyjadřoval sílu jang: naším Bo­

démony-drtících,

mnoha-hla-

mnoha-rukých postav mandaly.

Na

a otevřenosti vyšším energiím; orientálci se

gálského uctívání krvavé bohyně Kálí. Z á ­

roli

jících tyto bojovné Buddhy lze často najít

kundalini dobře ilustruje proces, který zasá­

malé groteskní a loutkám podobné figurky

hem byl Otec na Nebesích, Jehova, a na­

hl každé unikátní učení o evolučním růstu:

padající pryč. Tyto poražené postavičky

ším cílem bylo úplné ovládnutí přírodních s i l .

koncepty a symboly, které se původně vzta­

představují iluzorní představy, které jsou eli­

Autokratické patriarchální excesy, ke kterým

hují k jistým přesně vymezeným zkušenostem

minovány stravujícím ohněm a odhozeny ja­

díky této jednostranné orientaci došlo, jsou

vnitřní práce pod vedením učitele, se v ru­

ko obnošené masky. Meditující se identifi­

nám všem dobře známy.

kou osob, které tyto zkušenosti postrádají,

kuje s postavami na mandale, aby jistým

neboť nejsou vnitřní práce osobně účastny,

druhem rezonančního procesu navodil urči­

deformují a ztrácí původní smysl. Mnozí aka­

tý stav vědomí. „Mentálním vstoupením do

demičtí komentátoři a

mandaly jógín rekonstruuje a ovládá kosmic-'

Zmatek provázející funkce čaker i

překladatelé,

kteří

znají jenom jazyk, nikoli metody nebo vnitř­

ké procesy, neboť mandala je před-obra-

ní práci, všechny deformace jen dále smě­

zem světa. S pomocí této ikonografické

šují. Představme s i , co by se stalo, kdyby­

„podpory" může mandalu najít i ve vlastním

chom nevěděli nic o létání, ani to, že létání

těle." Prostřednictvím mandaly, stvořením

je možné, a našli operační příručku pro ří­

a rozpuštěním vizuálního mikrokosmu, se

zení letadla, kterou bychom se pak pokou­

adept učí poznávat a chápat procesy tvo­

šeli interpretovat. Výsledkem by musel být

ření a rozpouštění forem i představ ve svém

beznadějný zmatek.

vlastním vědomí. Je-li tato transmutace pro­ cesů vytvářejících klamné představy úspěš­

JflNTRV, MANTIW, MUDRV

ná,

pak,

jak říkají

Západní hledači jakoby se po celá sta­ letí snažili v Orientě hledat chybějící ztrace­ nou druhou půlku života. Nikdy dřív tolik za­ padánu nepraktikovalo jógu a nepěstovalo jemnou zenovou vnímavost, jako je tomu dnes. To vše lze chápat jako trend, který i na Západě vede k přehodnocení role tě­ la jakožto prostředku vnitřního růstu - v tom­ to moderním hnutí lze spatřovat mnohé prv­ ky, jež jsou obvyklé v tantře. Přesto si mys­ lím, že pouhé otrocké přebírání indických či japonských způsobů není možné. N d š e kul­ tura je odlišná, naše děti jsou jinak progra­ movány,

naše tělesná konstituce je jiná

Sjednocení solárních a lunárních energií,

)luce vědomí se na Západě ne­

integrace vyšších a nižších funkcí, harmoni-

pozastavila od dob středověku.

ti zace a vybalancování čaker, vyčištění nadis,

Potřebujeme z tanter extra-

to vše je výrazem procesu vnitřního díla. Tan-

||

hovat životaschopnou

iričlí výzkumníci věnovali mnoho pozo

a

inlétaraci vnitrního a vně|šiho, zvláště |

uskutečnitelnou esenci a konverto­

transmutaci smyslové zkušenosti, kfer

vat ji s ohledem

přestala ^vazovat a dostala osvobozu­

||

jící roli. K tomu jim sloužily vizuální

by.

[jantry], sluchové [manfry] a pozičně-

nám

i

chom v kon­

í,

textu testová­

j

ní a ověřová­

ku j í ž je možno se podržet" - je to •Hgrcn

Nic

nebrání, aby­

gestické [mudry] prostředky. Janira doslova znamená „pomůc-

na naše potře­

ní

utvořený tak, aby během

experi­

mentálně vy­

meditace poutal pozornost a podpo­

užili

řil úsilí dosáhnout hluboké koncentra­

všeho,

co je v tomto

ce. Mandaly jsou kruhové jantry, kte­ ré dosáhly obzvláště vysoké umělecké

směru možné.

formy v podání tibetských buddhistů. Je

V jednom sta­

možné je považovat za externalizaci sta-

!

rém

l

přísloví

vu celistvosti (dokonalosti a úplnosti), za Wf

ústředí tvořivých energií a řady stavů, skrze

tibetském se

říká:

„Člověk se musí na­

něž je dosaženo integrace. Jung si všiml, že

učit bránit tygrům, kte­

pacienti, kterým se podařilo integrovat frag­

ří se v něm zrodili, stejně

menty psychických složek, začali ve svých

ko tygrům, kteří byli zploze­

snech spontánně a bez jakýchkoli znalostí

též činy,

ni druhými." Jde tedy o to, vnést

tantrického buddhismu vidět jednoduché ty­

které jsou příči­

py mandal. To pak Junga vedlo k formulaci teorie, že mandala je „archetypem psychic­ ké integrace".

nejprve světlo do našeho nevědomí,

nou, že někteří lidé hoří po tisíce let v pekle, pomáhají jógínovi do­ sáhnout věčné spásy."

abychom pak s pomocí stravujícího ohně eli­ minovali všechny tygry,

kteří nám

brání

v rozvoji.

Divoké a démonické představy Buddhy,

Synergická planetární syntéza, po které se

jaké se objevují v tibetském lámaismu, lze

dnes volá, je pro nás lidi Západu výzvou,

(Ukázku z knihy Ralpha Metznera Maps of

chápat jako externalizaci stravující moci oh­

abychom se naučili

Consáousness přeložil Blumfeld S. M.)

orientální vnímavosti

M a n a - podzim 1 9 9 6

27

Anne Kleinová studuje tu and

buddhismus, jak

Nyingma

v

Liberation

filosofii

a

teoreticky,

Kathmandu. (Vědění

meditaci

z

a

tak prakticky,

od roku

Je profesorkou

na

Rice

osvobození),

Path

to

pohledu

více

1971.

univerzitě v the

Studovala texaském

Middle

u

učenců

Houstonu.

(Střední stezka).

školy

Vydala Ve

Gelugpa celou

své poslední

v

řadu

Drepungu knih,

a později sek­

např.

knize představuje

Knowledge buddhistickou

ženského.

Kdo je Královna Velké Blaženosti?

a chápání světa. Protiklady se rozpouští v jejím soucitu, rozpor mezi podmíněmým a nepodmíněným se rozpouští v její moudrosti, a rozdíl

Kleinová: Je to titul, který přisuzují vyznavači sekty

mezi obyčejným člověkem a osvíceným se rozpouští v poznání, že její

Nyingma Yeshey Tsogyel, osvícené učitelce a ústřední

osvícení je osvícení každého z nás. Její blaženost je výrazem vysvobození

I postave tantrických praktik. Historikové ji nazývají „tibet-

ze všech omezení dualistického pojetí světa, a její vášeň je tu proto, aby

Bskou ktálovnou", ale také žákyní a přítelkyní a rovnocenou

ji sdílela s námi všemi.

partnerkou Padmasambhavy, legendárního zakladatele ti­ betského buddhismu z 8. století. Podle legendy to byla ona,

To se trochu liší od všeobecného buddhistického názoru na ženy.

která zakopala Padmasambhavovy spisy, aby mohly být později objeveny.

Kleinová: Stejné tělo, které někteté jiné buddhistické tradice považují za nečisté, je tady zdrojem osvícení. Zeny jsou vědomě zahrnuty do

Proč je „blažená"?

božského kruhu: ženské tělo je obrazem osvícení a je velmi mocné.

Kleinová: V průběhu staletí zjistili lidé, kteří meditovali, že

Královna Velké Blaženosti je také spojována s rozvojem moudrosti: v je­

když je mysl klidná, dostavuje se fyzická i menrální

jím lůně se rodí buddha, osvícení.

blaženost. Je to prý naše přirozená vlasnost, jen se tak čas­ to nemá příležitost projevit. Yeshey Tsogyel je „blažená",

Kleinová: Ano. Místo, ze ktetého se rodíme, je posvátné.

protože ví, že lidé mohou blaženosti a osvícení také dosáh­ nout. Znázorňuje se se vášnivým výrazem ve tváři, protože

Reprezentuje jakýsi ideál?

vášnivě táda pomáhá dtuhým. A vášeň a blaženost, to jsou samozřejmě velmi blízké emoce.

Kleinová: V jistém smyslu ano, ale někdy je lepší nevidět ji tak. Ideály vám mohou zatemnit schopnost vidět se takovými, jakými jste a ak­

j j A co se týče její sexuality?

ceptovat sebe sama. Yeshey Tsogyel v tom nejhlubším slova smyslu reprezentuje naši vlastní schopnost dokonale bdělého vědomí, soucitu

Kleinová: Je ztělesněním sexu a její ženské sexuální orgány lysou explicitně spojovány s blažeností a osvícením. Nejde

a moudrosti. To jsou konkrétní vlastnosti, dostupné každému - ideál není někde „jinde".

: ale jen o sexualitu tělesnou. Tantrické texty popisují, že

O n a je sama sebou, ale i vámi zároveň. Jako každý dobrý učitel, je

zdůrazňovala propojenost vztahu těla a mysli. Také cvičení

katalyzátorem vašich schopností. Setkání s Královnou Velké Blaženos­

s ní spojená vyžadují veškerou energii. Soucit a moudrost

ti není setkání s někým jiným, s nějakou slavnou osobností, ale setkání

nejsou jen kvalitami mysli, mají také svou fyzickou formu.

se sebou samým. Takovéto setkání vás povzbudí a posílí v úsilí poznat

Její ženské orgány tedy musí být chápány jak fyzicky, tak

sám sebe. Na začátku rituálu spojeného s Yeshe Tsogyel se říká:

mentálně. J e j í sexualita není pornografická, neslouží

„Nesetkal jsem se s tebou, ale ni se od tebe neoddělil."

k pouhému vzrušení. Její ženské tělo představuje mentální : a tělesnou kapacitu k vykonávání soucitných-činů.

V termínech kulturní výměny dvou rozdílných společenství je tento model určitého typu vitality, a náznak, že vešketá moudrost již tu je, trošku problém. My se musíme ještě hodně naučit od žen i mužů minu­ lostí. M á m ale dojem, že je to poprvé v historii lidstva, kdy tradiční bud­

Jak se to odráží na zobrazení jejího těla?

dhismus přichází do kultury, ve které indidivuální převážilo nad kolek­ Její tvůrčí potenciály jsou symbolizovány např. dvěma troj­

tivním. Nikdy předtím tu nebylo tolik snadno dostupných buddhis-

úhelníky, vytvářejícími šesticípou hvězdu (nazývanou

tickych textů, učitelů, a to je moc dobře, protože my víme o kulturách,

„zdroj fenoménů") umístěnou do středu jejího klína -

ze kterých jsme vzešli, hodně málo.

mandaly.

Šest

cípů

hvězdy symbolizuje

šest

bod­

li hisattvovských aktivit: dávání, etiku, trpělivost, snahu,

Západ chápe člověka a jeho osobnost docela jinak, než to chápou v Asii.

soustředění a moudtost. Každý trojúhelník symbolizuje ženský orgán, bránu k osvícení. Její nahota naznačuje, že

Kleinová: Je to tak. Buddhismus je určen lidem, kteří vyrostli v jiné kul­

je osvobozena ode všech dualistických konceptů a překážek

tuře, jinak než my. Například v Japonsku věří, že děti se todí příliš

na cestě k osvícení Takto chápáno, její výtaz blaženosti vy­

nezávislé a tak se musí vychovávat ke vztahům, zatímco my na Západě

jadřuje její nepřipoutanost k dualistickému vnímání

věříme, že dítě se rodí příliš závislé a musíme v něm jeho individualitu

vychovat. V Tibetu nejsou vztahy mezi lidmi problém a souboj, jak je

je fyzickým předpokladem i pro mentální stabilitu. Může být zdrojem

to většinou u nás. Když se u nás neprovdaná žena přestěhuje do jiného

osobního poznání a akční síly. Umožní také zjistit, že člověk není jen

města a zavře za sebou dveře svého bytu, je sama, tak sama, jak v Tibetu

hrstka pocitů a myslšnek, ale množství dalších dimenzí, kteté nejsou de­

není sám ani mnich, který tráví roky sám v jeskyni a medituje. Mniši

terminovány prostředím.

mají své duchy, vědí, že o nich lidé ve vesnici vědí a starají se o ně, posíla­ jí jídlo, modlí se za ně, a přivítají je, až z jeskyně vyjdou, i kdyby to mělo

Mění se buddhismus?

být za dvacet let. Krůček za krůčkem - je to přirozený proces. Učitelé reagují na studen­ Hovoří se v buddhismu někde o vztazích?

ty, ženy dnes fotmují současné učení atd. Nic nového pod sluncem.

Kleinová: To je věc interpretace. V naší kultuře je vztah vždy problém.

přežít do dnešních časů?

Buddhismus vždy dokázal reagovat na potřeby lidí. Jak jinak by mohl Mnozí mužové neumí navázat vztah. Mnohé ženy zase mají problém s přílišnou závislostí. Hodnota vztahů a vzájemné autonomie účastníků je v různých kulturách rozdílná. Buddhismus od počátku zdůrazňuje, že všechno je vzájemně spojeno a provázáno, nic neexistuje mimo řetězec příčin a následků. Feministky se snaží být, co se týče sociálních, politických a his­ torických rysů osobnosti člověka, velmi přesné. Buddhistická filosofie neaplikuje nic specificky. Nikdy nevěnovala naší moderní při o charak­ terové odlišnosti mužů a žen pozornost. Jak souvisí současné feministické proudy s buddhismem? Kleinová: Po celá staletí se vedou v Asii diskuse, jestli je osvícení náhlý akt, nebo postupně budovaná vlastnost. Ve feministickém hnutí se vedou podobné diskuse - zda existuje nějaká typická ženskoust, vrozená všem ženám, nebo jestli není otázka rozdíl­ nosti pohlaví kulturně determinována. Podle těchto konstruktivistek je všechno, dokonce i nejhlubší niterné pocity, kul-

i

turně determinováno. Což se zase podobá buddhistickému ná-

I

zoru, že všechno je součástí koloběhu příčin a následků. Zeny v současnosti objevují a rozvíjejí svou duchovnost, včetně prastaré ideje, že na duchovní pouti je dobré mít part­ nera. Ne někoho nad vámi, nebo pod vámi, ale s vámi. Buddhistické teorie hovoří o nutnosti popřít sama sebe, za­ pomenout na sebe, zatímco feminismus hovoří o tom, že ženy si musí vybudovat silnější pocit jáství. Není zde konflikt? Kleinová: To je třeskutá otázka. Je velkým omylem Západu myslet si, že buddhismus nechápe pojem „já", „jáství", tak, jak ho chápe Západ. Já neznamená ego, ve smyslu Freuda, ani něco, co „je pyšné". Buddhisté zdůrazňují „nesobectví", tedy absenci „já", aby odlišili své já od já hiduistů. Doporučují ale nepoužívat raději slovo „já" vůbec. Z buddhistického hlediska je chybou myslet si, že, jakkoliv jemně, jsme stálí, že existujeme mimo věčný koloběh příčin a následků: jsme smrtelné a hluboce vnějšími vlivy ovlivněné bytosti. Buddhismus svou praxí učí zničit iluzi stálosti, ne však akce a existence a efektivity. Dnešní ženy hledají způsoby, jak být v tomto světě aktivní, jak se dát slyšet, jak poznat své individuální možnosti, aniž by podminovávaly mužské modely a hierarchie. T a t o moc a toto uvědomění si „jáství" není s buddhismem v konfliktu. Může tuto sílu posílit meditace? Kleinová: Pro mne jako i pro mnoho jiných žen je velmi důležitý jeden aspekt vědomé pozornosti — umění brát se jaká jsem. Uklidnění mysli

i

Nespojovat sex s agresivitou

Rozhovor s Doc. M U D r . Jaroslavem Zvěřinou, CSc, p ř e d n o s t o u S e x u o l o g i c k é h o ústavu 1. lékařské fakulty UK v Praze Jak

se změnil a

mění postoj

české populace

k sexu?

Ve světě je m n o h o církví. V historii sehrály významnou

Ceši j s o u národem velmi svobodomyslným a silou se­

humanizační roli. V současném postmoderním světě se zdá

xuálních předsudků se nikdy nevyznačovali. Proto zde vždy

být vliv církví v jisté krizi. Postoj jednotlivých církví k sexu

bylo dost prostoru pro rozum a toleranci. Alespoň v m o ­

je rozdílný. V naší židovsko-křesťanské kultuře se církve nej­

derní historii to platí. V době bolševické totality patřil sex

více uplatňují s dogmatem svátosti manželské. Vědí co dě­

mezi tabuizovaná témata a proto se postoje veřejnosti ně­ kdy zdály p o m ě r n ě restriktivní. S pandemií H I V / A I D S při­ šla od poloviny osmdesátých let výrazná vlna otevřené se­ xuální výchovy, ktetá t o m u dosavadnímu tabu poněkud u¬ brala na síle. O b e c n ě platí, že od k o n c e druhé světové vál­ ky se v naši „severoatlantické kultuře" postoje k sexualitě vý­ razně liberalizovaly. To se projevuje odkriminalizováním a odmedicinalizováním homosexuality a také o d m í t á n í m obav z masturbace. Liberalizují se postoje k předmanželské­ mu i m i m o m a n ž e l s k é m u sexu. Otevřená sexuální výchova již není ničím senzačním, spíše se diskutuje o jejích formách a náplni.

lají, prorože párové vazby a péče o děti jsou opravdovým zá­ kladem každé fungující společnosti. Sexuální nevázanosti se netrpěly nikdy, pokud narušovaly harmonický c h o d společ­ nosti. Platí to o starověku i novověku. T o , že se katolická církev otganizuje jako vyhraněně patriarchální systém, je ne­ sporné. T o , že křesťanství bývá ve svých fundamentalistic­ kých polohách velmi nepřátelské sexualitě, je nesporné rov­ něž. Je ovšem třeba si uvědomit, že ještě historicky velmi ne­ dávno bylo zcela obvyklé vidět ženu jako lidského tvora niž­ šího řádu. Z m ě n a sociálního statutu žen a jejich politické zrovnoprávnění, to je prakticky záležitostí posledních sta let. To již byly zásadní postoje církve v této věci dávno a dávno

Proběhla u nds sexuální revoluce? Jaký je dopad dostupnostipor-

formulované. V t o m t o smyslu vnímám lpění katolického

nočasopisů? Je

kléru na některých tradicích j a k o projev nepružnosti a níz­

méně

úchylek?

Vlivem totalitního režimu zůstal český geopolitický pro­

ké adaptability. M ů ž e m e se jen dohadovat, do jaké míry se

stor vlivu tak zvané „sexuální revoluce" do jisté míry uchrá­

to podílí na odklonu velké části populace od tradičních křes­

něn. Avšak i při základním sexuálním puritanizmu komu­

ťanských církví. Nová role ženy přinesla m i m o j i n é také vyš­

nistického režimu se prosadily p o m ě r n ě volné sexuální mra­

ší očekávání žen v oblasti sexuálního života. Pro nás sexuo­

vy, partnerská manželství a s nimi spojená vysoká rozvodo­

logy to například znamená vyšší výskyt sexuálních problé­

vost. V těchto ohledech jsme se od států západní Evropy pří­

mů žen v ordinacích.

liš nelišili. Po změně režimu se na počátku devadesátých let

Co

říkáte

na papežův

odpor

k antikoncepci

a potratům?

opravdu u nás objevila nezvykle silná vlna k o n z u m n í eroti­

Katolíci v t o m zdaleka nejsou sami. Někteří protestant­

ky. Zdálo se tehdy, že u nás erotické magazíny a videopro­

ští fundamentalisté jsou v t o m t o směru m n o h e m bojovněj­

gramy hrozí „převálcovat" vše ostatní. T a t o vlna je dnes již

ší. Ideologickým základem odmítnutí potratu i antikoncep­

naštěstí pryč a erotický konzum si nachází to místo v živo­

ce je snaha projevit „úctu k životu" také tím, že důsledně

tě lidí, které mu přísluší. Je to nepochybně místo spíše v su­

ochraňuji život před narozením. N i c proti úctě k životu, avšak

terénu, než ve vyšších patrech. Základním problémem kon­

život ženy má nesporně přednost před životem zárodku. O d ­

zumní erotiky je totiž její odosobnění. Někteří odborníci

mítání antikoncepce Vatikánem je obtížně pochopitelné.

mluví v této souvislosti o „genitalizaci sexuality". Opravdu,

Zvláště paradoxně na m n e působí situace, kdy antikoncepci

tím nejzásadnějším, co k o n z u m e n t ů m pornografické mate­

odmítá mužský klérus, který heterosexuální styky neprovo­

riály podsouvají, je koncepce samoúčelné a neosobní pohlav­

zuje a sám n e m á s reprodukčním chováním vůbec žádné

ní atletiky. Erotické k o n z u m n í pseudoumění n e m á ovšem

vlastní zkušenosti. Zena vkládá do reprodukce tolik tělesných,

na dospělé lidi prokazatelně žádné škodlivé vlivy. Z e j m é n a

duševních a sociálních hodnot, že má ptávo sama rozhodnout

pokud neobsahuje neakceptované násilí, sex s dětmi a po­

o svém mateřství. Nejsem proti propagaci partnerské a repro­

dobné nechutnosti. Větší nabídka erotických materiálů zřej­

dukční zodpovědnosti, ani proti úctě k lidskému životu, avšak

mě usnadňuje některým lidem autoerotickou realizaci sexu­

jednoznačně odmítám snahy zakázat indukované potraty, po­

álních potřeb. Z d á se, že s t í m souvisí poněkud menší vý­

kud o ně žena požádá na počátku těhotenství ze svých vnitř­

skyt sexuálních deliktů typu slidičství a exhibicionismu. N a ­

ních důvodů, nebo z důvodů zdravotních.

proti t o m u s vlnou agrese, která se na naší kriminální scéně

Jak se dnes dívá sexuologie na Freuda? Měl recht,

rozpoutala, přibývá v posledních letech i agresí sexuálních.

přesexualizováním

nebo to s tím

přehnal?

To ovšem má sotva co dělat s pornografií jako takovou. Spí­

Sigmund Freud byl psychiatr, který patří ke klasikům

še b y c h o m měli přemýšlet o tom, j a k zacházíme s agresivi­

moderní sexuologie. M ě l obrovský podíl na odtabuizování té­

tou v masmédiích a ve výchově mládeže, zejména pak při vý­

matu sexuality v moderní evropské civilizaci. Rozhodně se ne­

chově mladých mužů.

zdá, že by sílu sexuální motivace nějak přeháněl. M o d e r n í vě­

Jaký

měly

vliv

církve

na

Zákoně není nic proti sexu,

rozvoj

humanity?

až sv.

Vždyť ve

Starém

da porvrdila některé jeho geniálně intuitivní předpovědi. T a k

Augustin, protože sám

byla nalezena a definována mozková centra pro sexuální cho­

měl se sexem potíže, zaěal tažení proti sexu a ženě jako nádo­

vání. Byly nalezeny a definovány působky, které lidskou

bě

sexualitu aktivují. Na druhé straně zůstáváme kritičtí k ně-

hříchu.

to

kterým spekulacím psychoanalýzy o vývoji lidské sexuality. Nepodařilo se proká­ zat, že by člověk byl „polymoffně perverzní bytostí" a že by se vyvíjel z „bisexuálního základu". T a k é některé další koncepty klasika psychoanalýzy neobstojí tak do­ cela před moderními poznatky. Kritizována bývá Freudova koncepce ženské sexua­ lity, zejména pak údajná „závist penisu", kterou prý dívky pociťují ve vztahu k chlap­ cům. Klasičtí psychoanalytici mají dodnes velké problémy se vztahem k homose­ xualitě, kterou mají v duchu učení klasika hodnotit jako sexuální perversi. Jak by mohl vypadat stav společnosti, kdyby její postoj k sexu byl ideálně otevřený a nepředpojatý

(například jako

maranské

v

některých

kmenových

společnostech

Tichomoří,

viz

Tri-

ostrovy)?

M o d e r n í anthropologie uvádí postupně na pravou míru některé zprávy o se­ xuálním životě d o m o r o d c ů v Africe, Asii i O c e á n i i . Nikde nikdy neexistovala spo­ lečnost, která by vytvořila kwlturní, e k o n o m i c k é a politické hodnoty, aniž by ně­ j a k regulovala sexuální chování svých členů. T a k zvané „přírodní národy" jen ně­ kdy pro nás nezvykle tolerují sexuální chování dětí a mladých lidí před vstupem do manželství. Párové vztahy tam ovšem rovněž vznikají, protože k těm je lidský dtuh prostě disponován. I v těchto společnostech znají erotickou fascinaci partne­ rem, lásku, žárlivost a stud, jen výraz těchto hnutí je pro cizince někdy obtížněji srozumitelný. Jak

by

měla

vypadat optimální sexuální výchova

na školách a jak

by ji šlo

realizovat?

Pedagogové dnes vědí, j a k sexuální výchovu provádět a většinou to také děla­ jí. Naše mládež není ve srovnání se standardem ostatní Evropy nijak zanedbaná a nepoučená. Důraz je třeba klást na otevřené poučení, podané vkusně, racionál­ ně a hlavně včas. Předmětem sexuální výchovy by měly být nejen znalosti, ale ta­ ké postoje a hodnoty. Vědí sexuologové o tantře? Co na ni říkají? Doporučují některé postupy, kromě obligát­ ní zmínky někdo

tak

o

Kdmásutře? Zkoumal zvané„kněžky

někdo

lásky" starých

indické sexuální praktiky kultur,

tedy

vědecky? Zkoumal

duchovně-sexuálníprofesionálky?

Orientální náboženství mají m n o h o sexuálně motivovaných tituálů a ideolo­ gických formulací. Ať jde o tantrické, nebo taoistické koncepty. V posledních de­ setiletích se o tyto nauky opakovaně zajímali sexuologové. Byla dokonce vyslove­ na domněnka, že k modetní nácvikové sexuotetapii byli W. Masters a V. J o h n s o nová inspirováni právě studiem těchto orientálních textů. Filozofie „kněžek lásky" je samozřejmě historickou výpovědí o vztazích mezi muži a ženami. Sotva ji lze přenést do moderní doby. I dnes jsou nejúspěšnějšími kurtizánami ty, kterým se podaří „klienta" udtžet v iluzi citové vazby a jisté partnerské výlučnosti vztahu. Co

říkáte

na politickou

kariéru

Ciccoliny?

Pornohvězda poslankyní Parlamentu být jistě může. V t o m t o směru jsou de­ mokraticky volené parlamenty vzorkem voličstva. D o v e d u si d o k o n c e představit filozofii voliče, který si říká, že je lépe zvolit poslankyní oblíbenou erotickou profesionálku, než neoblíbeného politika. Postmoderní společnost se vyznačuje tím, že je nebývale tolerantní k erotickému konzumu. V masmédiích můžete opakova­ ně vidět prostitutky a jejich klienty, jak zaujímají stanoviska k různým problémům. Z n á m á pornohvězda českého původu D o l l y Buster je mediální hvězdou, a to zda­ leka ne jen v naší televizi. Před sto lety to měli lidé poněkud jednodušší, ženy si dělili na „světice" a na „děvky". Ty druhé sice pilně využívali, ale nedávali j i m té­ měř žádný sociální statut. D n e s se zmíněná dichotomie v praxi příliš neuplatňu­ j e . Má to své morální i politické konsekvence, ale to by byla dlouhá diskuse... Jak na vás zapůsobily rozhovory s Annie Sprinkleovou rovou

(„Posvátná

(„Princip Slasti") a Riane Eisle-

rozkoš")?

A. Sprinkleová je zřejmě zkušená sexuální profesionálka, která se rozhodla po­ zitivních konsekvencí sexuálního vzrušení a orgasmu využít ke svérázné léčitelské aktivitě. Má pravdu v tom, že citové stavy, spojené se sexem, jsou vydatné zdroje kladných e m o č n í c h hodnot. Orgasmus je opravdu stavem, srovnatelným s účin­ kem dávky opiátu. Sexuální vztušení a orgasmus tlumí vnímání bolestí i u subhum á n n í c h živočichů, p t o č by t o m u tak nemělo být u lidí? Na druhé straně znám ženy a muže, pro které se orgasmus stává zdrojem zdravotních problémů. M ů ž e vyprovokovat epileptický záchvat, ale i záchvat migrény a různé vegetativní potí­ že. „Léčit sexem všechno kromě hemeroidů" je krásný eufemismus. Kdyby ta dá­ ma nedělala nic jiného, než že propaguje pozitivní postoj k sexualitě, udělala by pro své bližní dost. R. Eislerová má zcela jistě pravdu, když hovoří o mužské dominanci a agresi­ vitě. Vztah mužského a ženského pohlaví vnímá však zbytečně konfliktně, femi­ nisticky. Vychází z ničím nepodložené spekulace, že na počátku vývoje lidské ci­ vilizace existovalo jakési neagresivní a harmonické soužití mužů s ženami. N e n í to

pravda. M u ž i byli vždy agresivní, hypersexuální a dominantní. P o ­ stavení ženy bylo v primitivních společnostech sotva rovnoprávné. J i ž

jí. Má-li se dosáhnout extatického prožitku, je třeba sexuální emoce zintenzívnit. V t o m t o ohledu nás m o h o u ona náboženství inspirovat.

proto ne, že žena přinášela v podmínkách přirozené reprodukce ob­

Jak

rovskou biologickou a sociální daň své mateřské toli. Jsou-li muži

ta světic (Tereza z Bingenu,

dnes

agresivní, pak to není kulturní fenomén, ale fenomén biologický.

božensky,

Bavme se tedy o tom, co s tou jejich agresivitou, hypersexualitou

šušká

a snahou dominovat svedeme kulturně udělat. Zcela jistě je třeba bo­ jovat proti spojování sexu a agresivity v masmédiích a v umění. S o ­ ciální role muže a ženy jakoby zttatily v postmoderní společnosti svou jasnou určenost. N a m í s t o hledání rozporů a konfliktů b y c h o m mě­ li hledat cesty, j a k ryto role nově vymezit a hlavně sladit k další spo­ lupráci. D o m n í v á m se, že cesta vede skrze kultivaci partnerských vzta­ hů, ke kterým mají lidé zcela přirozené vlohy a které budou navazo­ vat. M u ž e a ženy nakonec svede dohromady ona prazákladní ener­ gie erotické fascinace a lásky, o které autotka tak hezky pojednává. Indové,

kteří „vidí" auru a čakry,

tvrdí, že prostitutky mají „vyšší čakry"

(mergetická centra) uzavřené, protože tím chrání svou entitu. jsou schopny skutečného

citu.

ši)

teoriích

o

vání,

dálněvýchodních

rozdílné polaritě ženského

tém jang-jin?

Co

na

to

Pak ale ne­

Vědí zapadne vzdělaní sexuologové (a o a

ti na­

vzájemné výměně energií při aktu mužského

těla

milo­

atd.? Znají čínský sys­

říkají? Zkoušejí některé poznatky

aplikovat?

vidí sexuologie

některé křestánské mystické „události" ze sv.

Luitgarda),

ale připomínají spíše sexuální extázi? Nebo

mezi

odbornou

živo­

které nevypadají výrazně ná­ se

o

tom

stále jen

veřejností?

V í m , že některé popisy extatických náboženských prožitků mají m n o h é společného s orgasmem. N e n í to náhoda. B y l o již řečeno, že slast je univerzálním principem a je vyvolávána společným „opioidn í m " m e c h a n i s m e m v mozku. P r o č by se tedy popisy silných pozi­ tivních citů měly zásadně lišit? V posledních letech jsem na toto té­ ma neslyšel žádnou diskuzi odborníků, ale ani žádné „šuškání". O

tom,

že sexuální chování velmi

postoji a stavy člověka, logie?

Existuje

sexuální

úzce souvisí s duševními a

etickými

není sporu. Jak toto spojení vidí současná sexuo­ psychoterapie,

tedy

snaha

změnou

duševního

po­

stoje ovlivnit zpětnovazebně fyziologické stavy a reakce? Vyšetřování a léčení sexuálních p o t u c h je výsostně psychosoma­ tickou oblastí. Z velké části se jedná o poradenství a psychotetapii. Klasiky behaviorální psychoterapie sexuálních problémů se stala americká dvojice Masters-Johnsonová (u nás kdysi od nich vyšla kníž­ ka o sexuálních reakcích). V českém písemnictví se psychoterapii v té­

Vztah prostitutky a zákazníka je o penězích a neosobní kopula­

to oblasti nejvíce věnuje Stanislav Kratochvíl (opakovaně vydaná kni­

ci, nikoliv o citovém vztahu. V t o m mají tedy oni Indové nesporně

ha „Terapie sexuálních p o t u c h " ) . Nácviková terapie s použitím kla­

pravdu. J i ž j s m e uvedl, že orientální filozofické a náboženské texty

sické techniky biofeedbacku byla aplikována j e n při pokusech o pře-

se občas v moderní sexuologii citují. Existují jistě lékaři, kteří pracu­

cvičování deviantní sexuální orientace. U sexuálních dysfunkcí se po­

jí i v léčení sexuálních poruch s meditacemi a relaxačními cvičeními,

kud je mi známo, o její aplikaci nikdo zatím nepokusil.

inspirovanými těmito myšlenkami. Někteří filozofové vidí existenci

klitorisu

Určitá vulgarita, čistějýsiologicky

(v

okamžiku

or­

tak

mezi

gasmu zprostředkovává urychlení dodávky semene k vajíčku), jiní ale tvr­

lem,

dí, že klitoris je,

Zkoumal někdo

co se týče reprodukce, zbytečný,

a jeho stále neobjevená

a nedoceněná funkce je spíše extaticko-náboženská. Co si o tom myslíte? Poštěváček lze poněkud nepřesně označit za jakýsi „ženský penis".

si

spojená s otázkami erotiky a sexu, jak

nevzdělanými

negativně sexuální

dělníky,

zabarvuje jejich tyto

ale

také mezi

osobní

sexuální

mezi pubescenty,

zdravotnickým personá­ a

partnerské

vlivy? Existuje povědomí či tušení o

vztahy.

nutnosti jaké­

„psychohygieny"?

Otevřená sexuální výchova má samozřejmě m i m o j i n é také kul­

V t o m smyslu, že je často hlavním erotogenním bodem. N e n í to uni­

tivovat náš „sexuologický slovník" a etické hodnoty. Role vzdělání se

verzální, protože asi třetina žen uvádí, že je více vzrušuje stimulace

zde však často nesprávně přeceňuje. Existuje m n o h o nevzdělaných li­

v hlubších partiích rodidel. V souvislosti s poštěváčkem a močovou

dí, kteří nemají problémy s morálkou ani psychohygienou. N á m se

trubicí zasluhuje pozornost ještě koncepce tak zvaného „bodu G " ,

v posledních průzkumech sexuálního chování lidí nepodařilo dolo­

„ženské prostaty" a „ženské ejakulace". To vše má samozřejmě sou­

žit, že by existovaly statisticky významné rozdíly v jednotlivých po­

vislost s intenzitou sexuálního vzrušení a prožitku při orgasmu. N e ­

ložkách mezi lidmi se základním, středním a vysokoškolským vzdě­

pochybně jsou ženy, které orgasmus vnímají jako malé citové země­

láním. N e m á m rovněž žádné důvody se domnívat, že by se praktic­

třesení, ale také ženy, které orgasmus v oblasti emoční sotva registru­

ký sexuální život zdravotnických profesionálů nějak podstatně lišil od ostatního obyvatelstva. D o j e m jisté „vulgarity" může být u této sku­ piny vyvolán spíše menšími zábtanami otevřeně hovořit o fýsiologických funkcích na veřejnosti. Medicína

zkoumala

a potíží.

Existují nějaké výzkumy o pozitivní,

mové a

doposud člověka

z pohledu

negací,

nemocí,

harmonické,

krizí

bezproblé­

zdravé sexualitě?

M e d i c í n a je vědou o n e m o c e c h . K r o m ě klinické medicíny však existuje i medicína preventivní a zdtavotní osvěta a výchova, které pracují s pozitivními h o d n o t a m i a snaží se kultivovat a zlepšovat lid­ ské zdraví. Pozitivní přínos harmonické sexuality pro muže a ženy je m i m o diskusi. Z k o u m a t tento přínos vědecky je však nesnadné. Z n á m několik prací, které se zabývaly například tak zvaným „fungu­ j í c í m manželstvím" také z hlediska sexuálního života. P o k u d si vzpo­ m í n á m , tak nejpřekvapivější nález ze studia těchto dvojic byl, že vý­ skyt různých sexuálních problémů tam byl poměrně vysoký, a to na straně mužů i žen. M ů j pocit tedy je, že „fungující" manželský či part­ nerský vztah je mnohem více o toleranci a přizpůsobivosti, než o touze po erotických extatických prožitcích. O b á v á m se současně, že vztah vzájemné důvěry, opravdové intimity a schopnosti vyhovět si navzá­ j e m , nelze lidi naučit žádnou sexuální výchovou. J d e o interpersonální a citové dovednosti, které se lidé učí v ranném dětství. Dospě­ lého člověka můžeme po této stránce stěží něčemu naučit. M ů ž e m e se však každopádně pokoušet j e h o partnerský život kultivovat a uči­ nit sociálně snesitelným. Za Manu se ptal V. 32

M a n a - podzim 1 9 9 6

M.

Své h e r e t i k y m ě l a a má i m o d e r n í v ě d a .

s m y s t i c k ý m i t r a d i c e m i V ý c h o d u - smě­

nepřátelským. Naše přírodní prostředí

Jedním z nich je doktor Fritjof C a p r a ,

r e m k e x p a n z i v ě d o m í ve smyslu prožit­

již nelze c h á p a t j a k o m e c h a n i c k ý ,

k t e r ý svou fúzí m o d e r n í fyziky a vý­

ků, k t e r é psychologové začali nazývat

z mnoha částí sestavený systém, který

transpersonálními. Druhý znamenal

m á m e p r á v o e x p o l a t o v a t ; stejně t a k ne­

r o z š i ř u j í c í se společenské u v ě d o m ě n í ,

lze život p o v a ž o v a t za n e s m i ř i t e l n ý boj

c h o d n í h o mysticismu r o z b o u ř i l v o d y intelektuálního světa. J e h o kniha

vydaná

Tao fyziky,

poprvé v roce 1 9 7 5 , je

provázené radikálním zpochybněním

0 existenci; materiální pokrok, kterého

autorit. Americká 6 0 . léta byla dobou

má b ý t d o s a ž e n o e k o n o m i c k ý m a t e c h ­

s t u d e n t s k ý c h h n u t í , boje z a lidská p r á ­

nologickým r ů s t e m není možno považo­

va, protiválečných demonstrací. C a p r a

v a t z a n e o m e z e n ý ; t a k é s p o l e č n o s t , kde

říká: „ J e nepochybné, že moje první

vše „ženské" je podřízeno „mužskému"

dvě knihy m a j í své k o ř e n y v t é t o m a g i c ­

nelze p o v a ž o v a t z a „ p ř i r o z e n o u " . Vše­

k é d e k á d ě . O b a h l a v n í p r o u d y 6 0 . let

c h n y t y t o p ř e d p o k l a d y p o t ř e b u j í , podle

New age obje­

měly na můj život i m o u d a l š í p r á c i sd-

C a p r y , r a d i k á l n í revizi.

vily. V r o h in­

ný vliv." A d o d á v á : „ K d y ž se z p ě t n ě

t e r p r e t a filo­

ohlížím n a 5 0 . l é t a , k t e r á b y l a d o b o u

ském i n s t i t u t u založit tzv. „ S k l e n í k n o ­

sofie d n e š n í

m é h o dospívání, nejlépe b y j e s n a d c h a ­

v ý c h e k o l o g i c k ý c h vizí". J e o s t a t n ě

fyziky C a p r a

r a k t e r i z o v a l titul fdmu J a m e s e D e a n a ,

p ř e s v ě d č e n , ž e n o v ý model v ě d o m í

dosud n e n a š e l

Rebel bez příčiny. T e n k r á t sice e x i s t o ­

a c h o v á n í ( n o v é p a r a d i g m a p r o nejbliž-

sobě r o v n é h o .

v a l g e n e r a č n í zlom, g e n e r a c e J a m e s e

ší b u d o u c n o s t ) se již objevil. D a l by se

„Hereze" teore­

D e a n a v š a k ve s k u t e č n o s t i s g e n e r a c í

nazvat „ekologickým světonázorem".

dodnes p o v a ž o v á n a za j e d n u z nejvlivnějších

publika­

cí, které se v prostředí

tického fyzika F r i t j o f a C a p r y ne­ s p o č í v á j e n v odváž­ n ý c h h y p o t é z á c h , ale i v j e h o postojích, k t e r ý m i se snaží p r o r a z i t b a r i é r y myšlenkové

C a p r a sám se rozhodl při Elmwood-

p ř e d c h o z í sdílela týž s v ě t o n á z o r : stej­

Podle Capry je však nutno termín

n o u v í r u v technologii, v p o k r o k a vzdě­

„ e k o l o g i c k ý " c h á p a t v d a l e k o hlubším

l á v a c í systém. N i c z t o h o se j e š t ě nezpo­

a š i r š í m smyslu než je o b v y k l e z v y k e m .

chybňovalo. Teprve v 6 0 . letech jsme

Ekologické uvědomění chápe jednotu

vyslovili své p o c h y b n o s t i o s p o l e č n o s t i ,

v š e h o živého, v z á j e m n o u a m n o h o t v á r ­

z a č a l i j s m e žít podle j i n ý c h h o d n o t , za­

n o u závislost v š e c h p r o j e v ů ž i v o t a .

i sociální k o n f o r m i t y ; b o ř í m n o h é ne­

vedli si jiné r i t u á l y a jiný ž i v o t n í styl.

Součástí nového ekologického modelu

p o h n u t e l n é m ý t y , k t e r ý m i se opevnil

P ř e s t o s e n á m j e š t ě n e p o d a ř i l o formulo­

ž i v o t a je i r e s p e k t a ú c t a k p ř i r o z e n é ­

a k a d e m i c k ý svět. V t o m t o s m ě r u se dal­

v a t své k r i t i c k é p o s t o j e s t r u č n ě a preg-

mu prostředí a přírodě světa, p ř e k r a ­

ším z á s a d n í m k r o k e m n a j e h o c e s t ě stalo

nantně; nepodařilo se nám rozvinout

č u j í c í j e d n o d u c h ý s t a r ý m o d e l tzv.

dílo Bod obratu. C a p r a se zde věnuje

n ě j a k ý s o u d r ž n ý a l t e r n a t i v n í ideový

užitkovosti, funkčnosti a prospěšnosti,

vlastně j e d i n é m u h l a v n í m u t é m a t u : z á ­

a h o d n o t o v ý systém. N a š e k r i t i k a b y l a

k t e r ý z e s v ě t a kolem n á s dělá p o u h ý

s a d n í s v ě t o n á z o r o v é p r o m ě n ě , k níž do­

z a l o ž e n a spíše n a intuici, n a p o c i t e c h . "

c h á z í ve vědě i ve společnosti; sleduje r o z v o j n o v é vize r e a l i t y a společenské důsledky k u l t u r n í p r o m ě n y , k t e r o u o z n a č u j e „ p a r a d i g m shift" ( p a r a d i g m a tický p o s u n ) . K o n k r é t n í politické ( r e ­ spektive ekopolitické) důsledky t é ;o k u l t u r n í t r a n s f o r m a c e p a k diskutuje ve své t ř e t í kni­ ze

Zelená politika,

jejíž

s p o l u a u t o r k o u byla známá propagátor­ ka

ekofeminismu

Charlene Spretn a k . V poslední době C a p r a spo­ lupracoval s dalším „ h e r e ­ tikem", páterem Davidem Steindl-Rastem, n a p ř í p r a v ě knihy Patříme

k

vesmíru,

ve k t e r é se s n a ž í od­ k r ý t p a r a l e l y mezi m o ­ d e r n í fyzikou a mystický­ mi tradicemi Západu. C a p r o v a cesta osobní proměny z a č a l a , j a k s á m ř í k á , „ p o d vlivem m a ­ gických 6 0 . let". T u t o éru, k t e r á měla na C a p r ů v světonázor nejrozhodnější vliv, o v l á d l a e x p a n z e v ě d o m í postupují­ c í d v ě m a hlavními s m ě r y . J e d e n z n a m e ­ nal objevování duchovní spřízněnosti

3 4

M a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

T e p r v e t l a k 7 0 . let z n a m e n a l p r o C a p r u a jemu podobné myšlenkovou k o n s o l i d a c i . K o u z l o 6 0 . let v y p r c h a l o a p ů v o d n í r o z j a ř e n o s t a n a d š e n í uvol­ nily c e s t u s y s t e m a t i c k é m u t ř í d ě n í n á z o ­ rů a j e j i c h i n t e g r a c i . V t é t o d o b ě n a s t u ­

objekt v y k o ř i s ť o v á n í . N o v é p a r a d i g m a p ř i p o u š t í , že e x i s t u j í i síly a c y k l y , kte­ ré přesahují rozsah našich mechanic­ k ý c h d e t e k č n í c h z a ř í z e n í , n a š i c h senzo­ rů i číselných stupnic; umožňuje nám věřit v existenci oblastí rozsáhlejších než j e d o m é n a , k t e r o u j s m e d o s u d n a ­

pují dvě n o v á p o l i t i c k á h n u t í , k t e r á s e

zývali „ v ě d e c k o u " . S t a r é i n s t i t u c e

stávají představiteli kritických postojů,

1 koncepce přestávají být životaschop­

ekologické a ž e n s k é . Objevují se t a k é

né. C a p r a je přesvědčen, že kultura

p r v n í z á r o d k y d u c h o v n í h o h n u t í New

„ s t a r é h o p a r a d i g m a t u " , k t e r á stále ješ­

age. F r i t j o f C a p r a j e a k t i v n í m ú č a s t n í ­

tě dominuje dnešku, musí nevyhnutelně

kem těchto kulturních proměn. Jestliže

o c h a b o v a t a r o z k l á d a t se až se n a k o n e c

7 0 . léta patřila teoretickému vymezová­

ú p l n ě r o z p a d n e . K u l t u r n í síly, r e p r e ­

ní e k o l o g i c k é h o h n u t í i New a g e , 8 0 . lé­

z e n t u j í c í n o v o u vizi r e a l i t y - e k o l o g i c k á

ta se stala dekádou jejich z t v á r ň o v á n í

a duchovní hnutí, feministická hnutí,

- s t a l a se desetiletím zelené politiky

h n u t í a l t e r n a t i v n í k u l t u r y a životního

a duchovní transformace.

stylu, h n u t í za p ř í r o d n í l é č b u a t d . —

Fritjof C a p r a nabyl přesvědčení, že

b u d o u p o k r a č o v a t v e svém vývoji

v š u d e ve světě d o c h á z í v m y s l í c h lidí ke

a m o h l y by p o s t u p n ě p ř e v z í t v k u l t u ř e

kulturní t r a n s f o r m a c i . P o d s t a t o u této

s p o l e č n o s t i v ů d č í roli.

proměny je fundamentální posun v t o m , j a k n a z í r á m e svůj v z t a h k Z e m i

ON THEROAD

a ž i v o t n í m u p r o s t ř e d í . S o u č á s t í t é t o ci­

C a p r o v a osobní evoluce je

v i l i z a č n í p r o m ě n y j e v z r ů s t a j í c í ekolo­

p ř í b ě h e m i n s p i r a t i v n í c h set­

gické u v ě d o m ě n í . P r á v ě v t o m t o p a r a -

kání a přátelství s mnoha

digmatickém posunu - v novém modelu

p o z o r u h o d n ý m i lidmi, k t e ř í

lidského v ě d o m í i c h o v á n í - s p a t ř u j e

I na n ě h o b u ď měli z á s a d n í

C a p r a možnost řešení problémů, který­

vliv, n e b o svými idejemi p o d p o ř i l i j e h o

mi je naše planeta zaplavena. C a p r a je

v ý z k u m . S v ě t o z n á m ý fyzik W e r n e r Hei-

přesvědčen, že t o , co jsme dosud na té­

s e n b e r g p o m o h l C a p r o v i vysvětlit a po­

to p l a n e t ě dělali, p ř e s t a l o fungovat -

psat osobní zkušenost zásadní proměny

s t a r é p a r a d i g m a , s t a r ý model n a š e h o

idejí a k o n c e p c í ve fyzice; d a l š í význam­

v ě d o m í i c h o v á n í se stal p r o p l a n e t u

ný fyzik Geoffrey Chew n a u č i l C a p r u ,

ž e n e n í m o ž n é p ř i j í m a t c o k o l i j a k o ne­

řily k základní ěetbě. „Ačkoli Alan

m ě n n é a d o g m a t i c k é — v š e je v p o h y b u ;

tům výklad, jenom hádanky. C a p r a si

W a t t s n e b y l t a k velký u č e n e c j a k o D .

J . K r i š n a m u r t i a Alan W a t t s ukázali

musel p ř i p o m e n o u t j e d n u p a s á ž z H e i -

T. Suzuki, měl jedinečný d a r p o p s a t

C a p r o v i , j a k lze t r a n s c e n d o v a t m y š l e n í

s e n b e r g o v y k n i h y , k d e fyzik píše: „ S t á

a vysvětlit v ý c h o d n í u ě e n í z á p a d n í m j a ­

le v z p o m í n á m na d i s k u s e s Niels

a přitom nadále p o k r a č o v a t ve vědecké

zykem — lehce, h r a v ě , s elegancí a přes­

p r á c i ; biolog a psycholog G r e g o r y B a t e -

B o h r e m , k t e r é j s m e vedli d l o u h o d o n o

t o t a k j a s n ě . W a t t s d o k á z a l f o r m u vý­

son p o m o h l r o z š í ř i t C a p r ů v s v ě t o n á z o r

ci a k t e r é k o n č i l y n a p r o s t ý m zoufal­

chodních učení transformovat a adap­

t í m , ž e j e h o s t ř e d o b o d e m učinil s a m o t ­

stvím. K d y ž j s e m s e p a k s á m šel p r o j í t

t o v a t n a n á š k u l t u r n í k o n t e x t , aniž b y

n ý život; p s y c h o l o g o v é S t a n i s l a v G r o f

p a r k e m , o p a k o v a l j s e m si v d u c h u

j a k k o l i p ř e k r o u t i l j e j i c h v ý z n a m a smy­

a R. D. L a i n g dodali C a p r o v i o d v a h u ,

stále dokola: Cožpak p ř í r o d a

sl. Z n a l j s e m j e h o t e x t y t a k d o b ř e , ž e

může být t a k absurdní,

a b y p r o z k o u m a l celé s p e k t r u m lidského

jsem vlastně jeho techniku, jak formu­

vědomí; ekologičtí „ p r o r o c i " E . F .

jak se nám jeví při na­

lovat východní uěení, podvědomě ab­

S c h u m a c h e r a H á z e l H e n d e r s o n o v á se

šich e x p e r i m e n t e c h ? "

s o r b o v a l a o m n o h o let později ji použí­

s C a p r o u podělili o ekologické vize bu­

val při vlastním psaní," říká C a p r a .

d o u c n o s t i . T i všichni C a p r o v i p o m á h a l i pochopit, co termín „paradigmatický posun" znamená. Svá studentská léta C a p r a strávil ve

C a p r a se s W a t t s e m o s o b n ě s e z n á ­

Později si C a p r a j a s n ě uvědomil, jak je možné, že

mil v r o c e 1 9 6 9 , k d y t e n t o hippie-filo-

k v a n t o v í fyziko­

sof u s p o ř á d a l n a u n i v e r s i t ě v S a n t a

vé i v ý c h o d n í

Cruz jednu ze svých pověstných před­

mystici čelí po­

Vídni, k d e o d m a t u r o v a l a v r o c e 1 9 6 6

n á š e k . C a p r a byl j a k o „ n e j u j e t ě j š í "

dobným problé­

dokončil svá universitní studia. S č e r ­

mezi p r o f e s o r y p o ž á d á n , a b y dělal

mům a prochází

stvým d o k t o r á t e m v k a p s e odjel d o P a ­

W a t t s o v i s p o l e č n o s t . I k d y ž C a p r a poz­

podobnými zá­

ř í ž e , k d e s e d a l š í d v a r o k y v ě n o v a l vý­

ději K a l i f o r n i i vyměnil z a L o n d ý n , zů­

žitky: kdykoli se

z k u m ů m v o b l a s t i t e o r e t i c k é fyziky.

stali spolu i n a d á l e v k o n t a k t u . K d y ž

totiž e s e n c i á l n í

V z á ř í r o k u 1 9 6 8 se se svou fran­

p a k n a p s a l svůj p r v n í č l á n e k o p a r a l e ­

přirozenost věcí

couzskou ženou Jacqueline přesunul do

l á c h m e z i m o d e r n í fyzikou a v ý c h o d n í m

a n a l y z u j e intelek­

Kalifornie na universitu v S a n t a C r u z .

m y s t i c i s m e m Tanec Sivy, p r v n í kopii

t e m , výsledek se v ž d y c ­

C a p r a v z p o m í n á , j a k j e h n e d p o příjez­

t e x t u d o s t a l p r á v ě W a t t s . W a t t s m u od­

ky musí zdát absurdní

d u a b s o r b o v a l o zdejší h n u t í hippies: „ I

pověděl, že tuto oblast výzkumu pova­

nebo p a r a d o x n í . Mystikové

když jsem p o k r a č o v a l ve svých studiích

žuje za j e d n u z nejdůležitějších a d o p o ­

t o m u r o z u m ě l i o d j a k ž i v a , v ne­

na univerzitě v Santa C r u z , vrhl jsem

ručil mu další vhodnou buddhistickou

d á v n é d o b ě se v š a k z t é h o ž s t a l v ě d e c k ý

se t a k ř k a po hlavě do p r o u d u kontra-

literaturu.

p r o b l é m . C e l á s t a l e t í p a t ř i l y v ě d o u stu­

k u l t u r y . Vedl j s e m t a k ř k a s c h i z o f r e n n í „dvojí život" vědeckého p r a c o v n í k a a z á r o v e ň h i p í k a , c o ž se b r z y u k á z a l o nejen j a k o a b s u r d n í , ale c e l k o v ě n e ú ­ n o s n é . J e n m á l o lidí, k t e ř í m n e p ř i t o u l k á c h s e s p a c á k e m vzali kus c e s t y autem, věřilo, že jsem p r á v ě překročil t ř i c í t k u - v ě k , ve k t e r é m už n e n í r a d n o č l o v ě k u d ů v ě ř o v a t . V l e t e c h 69 — 70 j s e m měl m o ž n o s t užít si v š e c h n y a s p e k t y t e h d e j š í k o n t r a k u l t u r y - velké r o c k o v é festivaly, p s y c h e d e l i c k é zážit­ ky, n o v o u s v o b o d u s e x u , život v komu­ ně, spousty dní „on the r o a d " . Tehdejší j í z d y byly s k u t e č n ě „ e a s y " , s t a č i l o z v e d n o u t p a l e c a u ž j s t e s e vezli. J a k ­ mile j s t e se u s a d d i v a u t ě , h n e d v á m s t r č d i d o úst „ t r á v u " , z e p t a l i s e n a v a š e a s t r o l o g i c k é z n a m e n í a p a k se poslou­ chal Grateful Dead nebo se diskutovalo o I-Tingu n e b o H e r m a n u H e s s e m . "

KVANTOVÉ KOANY

dované jevy do každodenního prostře­ dí, v e k t e r é m v ě d e c žil, t e d y d o o b l a s t i

T a k se také C a p r a dostal ke

smyslové z k u š e n o s t i . V e 2 0 . s t o l e t í v š a k

s t u d i u koanů, t ě c h t o z d á n ­

fyzikové p r o n i k l i d a l e k o d o hlubin sub-

livě n e s m y s l n ý c h h á d a n e k ,

mikroskopického světa, do oblastí pří­

k t e r é z e n o v í m i s t ř i vyvinuli

r o d y , k t e r é j s o u velice v z d á l e n é n a š e ­

j a k o systém neverbálních

mu makroskopickému prostředí. Naše

i n s t r u k c í . K o a n y totiž n e n í m o ž n o r o z ­

p o z n á n í h m o t y n a t é t o ú r o v n i již n e n í

luštit l o g i c k ý m p ř e m ý š l e n í m - j s o u n a ­

ani nemůže být vyvozováno z naší pří­

opak navrženy tak, aby myšlenkový

m é smyslové z k u š e n o s t i , n á š v š e d n í j a ­

p r o c e s z a s t a v i l y a p ř i p r a v i l y t a k stu­

z y k u ž p r o popis t a k o v é h o f e n o m é n u

denty zenu na mimoverbální prožívání

n e n í p o u ž i t e l n ý . T a k j a k o mysti­

skutečnosti. Jakmile je řešení koanu

k o v é , i d n e š n í a t o m o v í fyzi­

nalezeno, ukazuje se j a k o hluboce

ci m a j í co d ě l a t se z k u š e ­

smysluplné k o n s t a t o v á n í kýženého sta­

ností reality, jež je

vu vědomí, k t e r ý pomohl probudit p r á ­

mimo-smyslová;

vě paradox koanu. P r o Capru, který

i oni m u s í ěelit

dlouhá léta strávil studiem jiného typu

p a r a d o x ů m a ab­

p a r a d o x ů - těch, k t e r é jsou nedílnou

surditám tako-

s o u č á s t í t e o r e t i c k é fyziky - znělo

veto z k u š e n o s ­

v š e c h n o t o h l e velmi z n á m ě . U v ě d o m i l

ti. V t o m j s o u

si, že z p ů s o b , j a k ý m fyzikové již ve

si m o d e l y

dvacátých letech prožívali p a r a d o x y

i představy

filosofií došlo v P a ř í ž i , k d y ž m u b r a t r

k v a n t o v é fyziky, se velmi p o d o b a l úsilí

m o d e r n í fyziky

B e r n t půjčil antologii b e a t n i c k é l i t e r a ­

p o c h o p i t z e n o v ý „ k o a n " ; fyzikové m u ­

a v ý c h o d n í filo­

t u r y . T a jej u v e d l a d o s v ě t a J a c k a K e -

seli p o c h o p i t p a r a d o x s i t u a c e , k d y s e

sofie velmi p o ­ dobné. Fyzik

K p r v n í m u k o n t a k t u fyzika C a p r y s východním mysticismem a orientální

r o u a c a , Ferlinghettiho, Ginsberga, Ga-

s a m a z k o u m a n á p ř í r o d a s t á v á učitel­

r y S n y d e r a a A l a n a W a t t s e . P r á v ě díky

k o u z k o u m a j í c í c h . I zde se ř e š e n í h á d a ­

John Wheeler Ca-

p o s l e d n ě j m e n o v a n é m u s e C a p r a dozvě­

n e k m o d e r n í c h fyziků s k r ý v a l o v p a r a ­

provi po přečtení

i

napsal:

děl víc o z e n o v é m b u d d h i s m u . K d y ž se

d o x e c h , k t e r é nebylo možno rozluštit

Tao fyziky

později o c i t l v K a l i f o r n i i , b r z y zjistil,

logickým u v a ž o v á n í m . B y l y s r o z u m i t e l ­

„ Č l o v ě k m á p o c i t , ž e mys­

že p r á v ě Alan W a t t s je jedním z hrdinů

n é , a ž když j s t e p ř i s t o u p i l i n a n o v ý

litelé v ý c h o d u museli v š e c h n o v ě d ě t . K d y b y c h o m j e j i c h o d p o v ě d i do­

zdejší k o n t r a k u l t u r y a j e h o k n i h y spolu

z p ů s o b u v a ž o v á n í a osvojili si v ě d o m í

s dfly C a r l o s e C a s t a n e d y , J . K r i š n a -

k v a n t o v é r e a l i t y . Stejně j a k o m i s t ř i ze­

kázali přeložit do našeho moderního

m u r t i h o a H e r m a n n a H e s s e h o zde p a t ­

n u a n i p ř í r o d a n e p o d á v á svým s t u d e n -

j a z y k a , dostali bychom odpovědi na

M a n a

- p o d z i m

1 9 9 6

3 5

naše o t á z k y . " Odpověď, k t e r á Caprovi udělala radost největší přišla od W e r n e r a H e i s e n b e r g a : „ B y l j s e m vždy­ c k y f a s c i n o v á n v z t a h e m m e z i dáv­ ným u č e n í V ý c h o d u a filosomi důsledky m o d e r ívantové teorie." Caprův objev p a r a l e l mezi zeno­ vými k o a n y a paradoxy li

k v a n t o v é fyzi­ ky ( k t e r é pozI

ději nazval

p

kvantovými

I

koany) pod­ p o ř i l j e h o zá­ j e m o východ­ ní myšlení a zostřil j e h o

vnímání. „Objev těchto podobností ,

zprvu především

velmi vzrušujícím inte­ lektuálním cvičením. V létě r o k u 1 9 6 9 j s e m v š a k m ě l silný záži­ tek, který mě donutil b r á t paralely me­ zi f y z i k o u a m y s t i c i s m e m m n o h e m váž­ n ě j i (viz vize na konci tohoto čísla Ma­ ny). T é m ě ř t ř i r o k y p a k C a p r a syste­ maticky studoval hinduismus, buddhis­ m u s a t a o i s m u s a v š í m a l si v š e m o ž n ý c h s o u v i s l o s t í m e z i m y s t i c k o u t r a d i c í a zá­ k l a d n í m i k o n c e p c e m i m o d e r n í fyziky. J i ž b ě h e m 6 0 . let s i v y z k o u š e l m n o h é m e d i t a č n í t e c h n i k y , ale n y n í , k d y ž m ě l možnost studovat východní n a u k y po­ drobněji, začal Capru přitahovat pře­ devším t a o i s m u s . N a b í z e l t o t i ž n e j h l u b š í a n e j k r á s n ě j š í vy­ j á d ř e n í toho, co bylo možno nazvat ekologic­ kou moudrostí. T a o ­ ismus spojoval po­ znání základní pra-jednoty 1

v š e c h j e v ů se zakotveností j e ­ d i n c e i spole­ čenství upro­ střed cyklic-

I

kých přírodních procesů. Aby čínští mudrcové našli „ T a o a j e h o

W

přirozenost", upřeli svou p o z o r n o s t plně na

výzkum a p o z o r o v á n í pří­ r o d y - na p o h y b v p ř í r o d n í m řádu. Taoistům se tak podařilo objevit přístup, který byl v podstatě vědecký; pouze hluboká skepse vůči ro­ z u m o v ě a n a l y t i c k ý m m e t o d á m j i m za­ bránila vybudovat i vhodné vědecké teorie. „Hluboká ekologická moudrost, empirický přístup a zvláštní příchuť,

3 6

M a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

která je pro taoismus typická a kterou bych snad mohl popsat j a k o „tichou ex t á z i " - to vše b y l o t a k f a s c i n u j í c í , že taoismus se pro mne stal přirozeným způsobem cestou hodnou následování," ř í k á C a p r a . V ý r a z n ý vliv n a n ě h o m ě l i Carlos Castaneda, jehož knihy nabí­ zely d a l š í m o ž n ý p ř í s t u p k d u c h o v n í m u učení. C a p r a si uvědomil, že t r a d i č n í indiánské učení, j a k j e vyjadřoval don J u a n , m á v e l m i b l í z k o k t a o i s m u legen­ dárních čínských mudrců L a o ' c či Cuang'c. P r o obě tradice je ústřední ideou zakotvení v přirozeném proudu věcí a umění j e d n a t v souladu s ním. T a m , kde se taoistický mudrc nechá unášet proudem T a o , má indiánský „muž p o z n á n í " potřebu být lehký a po­ hyblivý (doslova „ p l y n u l ý " ) , aby mohl „vidět" přirozenou podstatu věcí. T a k é buddhismus měl na Caprovu osobní p r o m ě n u z á s a d n í vliv. Z a p ů s o b i l n a n ě ­ ho především důraz na soucit, který zde, i při snaze dosáhnout p o z n á n í a vysvobození, hrál ústřední roli. P o ­ dle b u d d h i s t ů n e m ů ž e m o u d r o s t e x i s t o ­ vat bez soucitu. P r o C a p r u to zname­ nalo, že věda, jestliže jí chybí hlubší společenské angažmá, nemá hodnotu.

gem a S t a n i s l a v e m G r o f e m . C a p r a p ř i ­ z n á v á , ž e p r á v ě oni b y l i s k u t e č n o u vý­ zvou p r o j e h o u v a ž o v á n í a d o n u t i l i j e h o mysl d o j í t a ž n a s a m u mez m o ž n o s t í . P r á v ě j i m C a p r a v d ě č í z a své p o r o z u ­ mění mnohotvárným oblastem lidského v ě d o m í . S e všemi t ě m i t o v ý z n a m n ý m i , n á p a d i t ý m i , a l e t a k é d r a m a t i c k y odliš­ n ý m i o s o b n o s t m i , k t e r é h l u b o c e ovliv­ nily j e h o k o n c e p c e i v l a s t n í u v ě d o m ě n í , C a p r a p o c h o p i t e l n ě k o n z u l t o v a l svou práci. V k n i z e Bod obratu se C a p r a p o k u ­ sil n a č r t n o u t o b r y s y n o v é h o r á m c e ( p a ­ radigmatu), který by mohl posloužit j a ­ ko báze pro biologii, psychologii, péči o zdraví, ekonomii i další studijní o b l a s t i . S n a ž i l se k v a n t o v o u fyziku pre­ zentovat j a k o model pro novou medicí­ nu, novou psychologii, novou sociální vědu a t d . P o z d ě j i , j i ž t r o c h u s k r o m n ě ­ j i , n e p ř e d s t a v u j e n o v o u fyziku j a k o m o d e l p r o o s t a t n í v ě d y , ale s p í š e j a k o důležitý inspirativní p ř í k l a d p r o m n o ­ hem obecnější rámec systémové teorie. P o s u n od „ u v a ž o v á n í f y z i k a " k sy­ stémovému uvažování - p r o b í h a l u Capry postupně, j a k o důsledek mnoha vlivů, k t e r é z m ě n i l y j e h o p e r s p e k t i v u . V í c e než k d o j i n ý m ě l n a z m ě n u j e h o

B

O

D

O B R A T U

m y š l e n í vliv p s y c h o l o g G r e g o r y B a t e -

B ě h e m 6 0 . a 7 0 . let s e C a ­

son, který o C a p r o v i j e d n o u žertem

p r a o s o b n ě ú č a s t n i l výzku­

prohlásil: „Ano, C a p r a , to je ten blá­

m u n e j r ů z n ě j š í c h r o v i n lid­

zen, který si myslí, že j s m e všichni

ského vnímání v kontextu

elektrony." Bateson — intelektuální

duchovních tradic Výcho­

o b r , a u t o r t a k ř k a k u l t o v n í k n i h y Kro­

du. Od Alana W a t t s e se n a u č i l , že tyto

ky k ekologii mysli - b u d e , p o d l e C a -

t r a d i c e , zvláště p a k buddhismus, j e

prova soudu, budoucími historiky bez­

možno nazírat j a k o východní ekviva­

pochyby považován za j e d n o h o z n e j -

lent západní psychoterapie. K r o m ě to­

vlivnějších myslitelů naší doby. Hlav­

ho, že znal p á r Freudových či J u n g o -

ním cílem, který si B a t e s o n vytkl, bylo

vých esejů, mu tehdy bylo pole z á p a d n í

objevení principů organizace ve všech

psychologie, psychiatrie či psychotera­

j e v e c h , k t e r é z k o u m a l , j i n ý m i slovy od­

p i e s p í š e c i z í , n e z n á m é . N ě c o víc s e

h a l e n í „modelu, k t e r ý vše s p o j u j e " . B a ­

o p r o b l e m a t i c e p s y c h o t i c k ý c h s t a v ů do­

t e s o n se v k n i z e Duše a příroda, j e j í ž

z v ě d ě l p ř i m n o h a t e h d y o b v y k l ý c h dis­

rukopis dal Caprovi k posouzení, ptá:

kusích týkajících se účinků psychede-

„ J a k ý model spojuje k r a b a s humrem,

l i c k ý c h drog.

orchidej s petrklíčem, a všechny čtyři

„ J e t o m o ž n á p a r a d o x n í , ale právě psychologové a psychiatři, i přes mou neznalost j e j i c h pole, se stali nejvděčn ě j š í m a n e j n a d š e n ě j š í m p u b l i k e m , se kterým jsem se během nadcházejících přednáškových turné, provázejících v y d á n í Tao fyziky,

setkal," vzpomíná.

P r á v ě s n i m i s e C a p r a č í m d á l víc do­ stával do diskusí, j e j i c h ž témata dalece p ř e s a h o v a l a r á m e c fyziky i v ý c h o d n í fi­ losofie. Ř e č se často stáčela k podivu­ h o d n é m u dílu C G . J u n g a . C a p r o v y z n a l o s t i p s y c h o l o g i e se s p o s t u p e m let z a č a l y s k u t e č n ě p r o h l u b o v a t . T y t o dis­ kuse však byly j e n o m p ř e d e h r o u k hlu­ b o k é i n t e l e k t u á l n í v ý m ě n ě s e t ř e m i psy­ chology opravdu mimořádného význa­ mu - Gregory Batesonem, R. D. Lain-

se m n o u ? A m n e s v á m i ? " Bateson byl výborným psycholo­ gem, ale s á m se p o v a ž o v a l p ř e d e v š í m za biologa. Všechny další oblasti, kterými se z a b ý v a l — a n t r o p o l o g i i , e p i s t e m o l o ­ gii, p s y c h i a t r i i a d a l š í - p o v a ž o v a l za odvětví biologie. O b l a s t í j e h o studií byl svět „ ž i v ý c h v ě c í " , j a k ř í k a l a j e h o c í ­ lem bylo odhalit o r g a n i z a č n í principy v t o m t o ž i v o u c í m s v ě t ě . T o ovšem n e ­ znamenalo, že by byl materialistou. J e ­ h o s v ě t o n á z o r b y l n a o p a k h l u b o c e du­ chovní. B a t e s o n b y l n a p l n ě n tím typem spirituality, k t e r á tvoří esenci všeho ekologického uvědomění. B a t e s o n ne­ r a d h o v o ř i l o l o g i c e - ta p o d l e n ě h o k p o p i s u , a n i k v y j á d ř e n í živé a žité s k u t e č n o s t i n e s t a č i l a . J e d n í m z hlav-

nich cílů j e h o epistemologických studií

„ K d y ž j s e m s e s G r o f e m k o n e č n ě set­

s významem mikroskopu pro medicínu

bylo ukázat, že logika je pro popis bio­

k a l , byl j s e m velmi p ř e k v a p e n . O č e k á ­

nebo teleskopu pro astronomii." G r o f

logických modelů naprosto nevhodná.

v a l j s e m , že se s e t k á m s k a l i f o r n s k ý m

pochopil, že většinu zmatků současné

B a t e s o n j i p o v a ž o v a l z a e l e g a n t n í způ­

p s y c h o l o g e m , a l e k d y ž j s e m si s n í m p o ­

psychologie způsobil fakt, že jednotliví

s o b , j a k lze p o p s a t l i n e á r n í s y s t é m y

t ř á s l r u k o u , z j i s t i l o se - a v e l i c e m n e to

v ě d c i v ě n o v a l i svou p o z o r n o s t vždy j e d ­

p ř í č i n a n á s l e d k ů , k d y ž se v š a k k a u z á l ­

dojalo -, že doktor G r o f je nejenom

né u r č i t é r o v i n ě n e v ě d o m í a p a k se své

ní sekvence proměnily v sekvence cir-

E v r o p a n e m j a k o j á , ale p o c h á z e l i z po­

objevy snažili zobecnit na lidské myšle­

k u l á r n í , c o ž se d ě j e v ž i v o u c í m s v ě t ě ,

d o b n é h o k u l t u r n í h o zázemí. G r o f totiž

n í v j e h o c e l k u . K a ž d ý t a k o v ý sys­

j e j i c h p o p i s e m v t e r m í n e c h logiky lze

p o c h á z e l z P r a h y a já z V í d n ě . A t a k

tém sice dost d o b ř e dokáže re­

dospět pouze k paradoxům.

jsem měl z našeho setkání pocit, j a k o b y

p r e z e n t o v a t tu r o v i n u n<

s e sešli d v a v z d á l e n í b r a t r a n c i , což m e ­

vědomí, kterou se snaží

su považoval metaforu. B a t e s o n pova­

zi n á m i vytvořilo zvláštní p o u t o , z ně­

popsat, nikoli však

žoval p ř í b ě h y , p a r a b o l y a metafory za

hož se později muselo vyvinout těsné

celek. G r o f byl pře­

podstatné a n e n a h r a d i t e l n é p r o vyjád­

přátelství."

Za jediný vhodný způsob j e h o popi­

svědčen, že dnes potřebujeme ja­

ř e n í lidského myšlení, lidské duše. Ač­ koli byl velmi a b s t r a k t n í m myslitelem,

T R A N S P E R S O N Á L N Í

kousi „sjednocu­ j í c í psychologii"

n i k d y s e své m y š l e n k y n e s n a ž i l v y j a d ­

- psychologii

řovat čistě a b s t r a k t n í m způsobem.

C a p r a b ě h e m 6 0 . let p r o č e t l

Vždycky hledal způsob, j a k je co nej­

n ě k o l i k k n i h o L S D a dal­

schopnou inte­

konkrétněji vyjádřit nějakým příbě­

ších psychedelických lát­

grovat různé

hem. Důležitost příběhů v Batesonově

k á c h a hluboce j e j zasáhly

j e d n o t l i v é systé­

myšlení těsně souvisela s důležitostí,

I především

Dveře

vnímání

k t e r o u p ř i k l á d a l vzájemným souvztaž­

od Aldouse Huxleyho (k vydání p ř i p r a ­

nostem. Vztahy, to bylo t o , o čem B a t e ­

vuje n a k l a d a t e l s t v í M a t a )

son n e u s t á l e h o v o ř i l a co se s n a ž i l vy­

a Radostná

kosmologie od A l a n a W a t t s e ( p r á v ě vy­

kládat. Ostatně, ústředním aspektem

chází u nakladatelství Volvox Globator

vynořujícího se nového paradigmatu je

— pozn. red.) Ostatně i C a p r a určitou

my v k o l e k c i map, pokrývají­ cích celou škálu lidského vědomí. Capra byl manžely Stanislavem a Christinou

právě posun od objektů ke vztahům.

dobu experimentoval s těmito látkami

Grofovými n ě k o l i k r á t po­

Vztahy (souvztažnosti) jsou podle B a t e -

rozpínajícími mysl. Grofovy klinické

zván do j e j i c h domu na Big S u r ,

sona podstatou živoucího světa, a pří­

zkušenosti s psychoterapeutickým

v místě nepříliš vzdáleném od E s a l e n u ,

běhy jsou, j a k by řekl Bateson, králov­

a psychologickým využitím L S D však

které C a p r a považoval za j e d n o z nej -

skou cestou ke studiu vztahů.

dalece přesahovaly zkušenost, j a k o u

k r á s n ě j š í c h na světě. Zde o b a vědci,

m o h l u d ě l a t j e d i n e c . G r o f b ě h e m dva­

n e k o n v e n č n í fyzik a n o n k o n f o r m n í psy­

velmi z á b a v n ý . K e k a ž d é m u s u b j e k t u

c e t i let s v ý c h v ý z k u m ů v e d l o s o b n ě tisí­

c h i a t r , p o k r a č o v a l i ve svých dlouhých

přistupoval ze všech možných úhlů

ce L S D - s e z e n í a m ě l p ř í s t u p k více než

debatách. G r o f naznačil Caprovi, j a k

a spřádal n e j r ů z n ě j š í variace na dané

dvěma tisícům záznamům z podobných

důležitými se mu zdají p o z n a t k y uve­

téma. U p r o s t ř e d svých p ř e d n á š e k žer­

sezení, p o ř á d a n ý c h j e h o kolegy, j a k

ř e j n ě n é v Tao fyziky a s n a ž i l se u p ř e s ­

toval, dělal vtipy, přeskakoval od popi­

v Č e s k o s l o v e n s k u ( k d e žil a p r a c o v a l

nit podobnosti mezi vnímáním skuteč­

su rostliny k formě b a l i j s k é h o t a n c e ,

do roku 6 7 ) , tak ve Spojených státech.

n o s t i p ř i p s y c h e d e l i c k é m z á ž i t k u a vní­

h ř e delfínů, rozdílu mezi egyptským

Výsledkem j e h o zkoumání byla nová

máním skutečnosti, vycházejícím z mo­

I styl B a t e s o n o v y k o m u n i k a c e b y l

a židovsko-křesťanským náboženstvím,

psychologická kartografie, kterou pub­

d e r n í fyziky. C a p r a v z p o m í n á : „ G r o f

k d i a l o g u se s c h i z o f r e n i k e m a t d . M a t r i ­

l i k o v a l ve své p r v n í k n i z e Oblasti lid­

tehdy potvrdil mé podezření, že freu-

ce jeho sbírky příběhů byla precizním

ského

modelem vzájemných vztahů. „Svět je

neuvěřitelnou šíři a hloubku Grofových

tím krásnější, čím je komplikovanější,"

výzkumů, nemohl se přirozeně ubránit,

1 9 . a p o č á t k u 2 0 . sto­

říkával Bateson. Jednou z ústředních

aby mu nepoložil otázku, která fascino­

letí, byla modelová­

Batesonových idejí bylo, že struktura

vala celou j e h o generaci: „ C o je to

na na bázi newto-

p ř í r o d y a s t r u k t u r a mysli j s o u o d r a z e m

L S D ? J a k vlastně působí na mysl a tělo

n o v s k é fyziky, n a

j e d n a d r u h é - že m y s l a p ř í r o d a t v o ř í

člověka?"

základě mecha­

nezbytnou jednotu.

nevědomí.

Když

Capra

poznal

Stanislav G r o f Caprovi odpověděl:

dovská psychoanalýza, j a k o většina vědeckých teorií

n i s t i c k é h o způ­ I

„ P o t é , c o j s e m z a n a l y z o v a l 3 t i s í c e zá­

sobu myšlení.

sonem v Caprovi probudilo zájem po­

znamů z různých LSD-sezení, nenalezl

G r o f si v š i m l ,

znat západní psychologii blíž. Mnoho

jsem jediný symptom, který by bylo

že č t y ř i zá-

l i d í j e j u p o z o r ň o v a l o , ž e b y s e m ě l set­

možno považovat za zcela závazný

kladní per­

k a t i se Stanislavem G r o f e m , důležitou

a neměnný komponent zážitku s L S D .

spektivy,

postavou Transpersonálního hnutí.

S velkým vzrušením j s e m p o c h o p i l , že

z nichž psycho­

G r o f se tak j a k o C a p r a snažil o propo­

b y c h r a d ě j i než neustále studovat „spe­

analytici tradič­

j e n í vědeckého myšlení a spirituality.

ciální efekty" psychoaktivních látek

ně v y c h á z e l i a na

C a p r a , k t e r ý s e ř í d i l t a k t i k o u „wu-

v mozku měl L S D používat j a k o velmi

j e j i c h ž z á k l a d ě a¬

wei", jež znamená vyčkávat na tu pra­

schopný nástroj umožňující výzkum

nalyzovali duševní

vou chvíli a zbytečně n e p ř e d b í h a t udá­

lidské mysli. U n i k á t n í potenciál L S D

život — p e r s p e k t i v y t o ­

lostem, se Grofovi nechtěl vnucovat.

a dalších psychedelik spočívá i v tom,

pografické, dynamické,

O to v ě t š í b y l a j e h o r a d o s t , k d y ž v ú n o ­

že předestírají vědeckému zkoumání ji­

ekonomické a genetické -

S e t k á n í s R. D. Laingem a G. B a t e -

| |

ru 1977 dostal pozvání, aby se zúčast­

n a k neviditelné procesy a jevy. Nezdálo

vlastně korespondují se čtyřmi zá­

nil malého setkání na Grofovu počest

se mi nijak p ř e h n a n é j e j i c h význam pro

k l a d n í m i k o n c e p c e m i , k t e r é f o r m u j í zá­

v San Francisku. Capra vzpomíná:

psychiatrii a psychologii srovnávat

kladnu newtonovské m e c h a n i k y . " M a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

3 7

Když se Capra ptal, jestli má psychedelická zkušenost vliv na hlubší svě­ tonázorové změny, Grof vysvětloval: „Myslím, že nikoli. Skutečně zásadní fundamentální změny v naší psychice začínají na pre­ natální úrovni. Jedním nejpřekvapivěj ších aspektů této domény je blízká souvislost mezi prožitkem na­ rození a pro­ žitkem umírá­ ní. Setkání s utrpením a namanou provázející zrození člově­ ka, a také zniče­ ní všech předcho­ zích informačních kódů, jsou natolik blízké zkušenosti umírá­ ní, že je možné celý tento proces považovat za spojitou zku­ šenost smrti a znovuzrození. Prenatální rovina je rovinou zrození i smrti záro­ veň. Je to doména existenciálních pro­ žitků, které mají moc vtisknout svůj klíčový vliv do myšlenkového a citové­ ho života osoby a mají dopad na její světonázor.64 „Jakmile jsou lidé na zkušenostní rovině konfrontováni se smrtí a nestálostí všeho kolem — a to se někdy děje při psychedelickém zážitku — začínají všechny své dosavadní životní strategie vidět jako klamné a neadekvátní. Tota­ litu svého vnímání následně spatřují ja­ ko druh prazákladní iluze. Experimen­ tální setkání se smrtí často navodí sku­ tečnou existenciální krizi, která lidi nu­ tí přezkoumat význam a smysl jejich ži­ votů i hodnot, pro které žijí. Světské ambice, vášně a touhy, boj o společen­ ské postavení, boj o moc nebo materiál­ ní bohatství — to vše nazíráno na poza­ dí potencionálně blízké, hrozící smrti, má tendenci ustoupit do pozadí a ztrácí na své zdánlivé ceně. Důsledkem po­ znání procesu umírání a znovuzrození

ný proces smrti a znovuzrození vždycky představuje otevření duchovnosti. Lidé, kteří touto zkušeností prochází, jsou si vědomi, že duchovní rozměr existence je nesmírně důležitý. Mění se tím i je­ jich představa fyzického vesmíru. Tito lidé ztrácí pocit vlastní oddělenosti; přestávají uvažovat o pevné hmotě a za­ čínají uvažovat o energetických struk­ 66 turách. Díky této poznámce se vlastně dostali na jeden z mostů mezi výzkumy vědomí člověka a moderní fyzikou. Ca­ pra stočil řeč na otázku změn vnímání prostoru a času během psychedelického zážitku. Zajímalo jej, nakolik tyto pro­ žitky dokáží přiblížit nové pojetí časo­ prostoru, které se v moderní fyzice tak radikálně změnilo. „Pokud hovoříme o rovině transpersonální, představa obvyklého trojroz­ měrného prostoru i lineárního času je naprosto rozbita. Lidé díky této zkuše­ nosti dochází k přímému poznání, že je lze za určitých okolností mnoha způso­ by překročit. Jinými slovy, tito lidé zí­ skávají zkušenost, že existují alternati­ vy nejen ke konceptuálnímu pojetí svě­ ta, ale i k aktuálnímu prožívání světa. Při psychedelických sezeních můžete mít zážitek jakéhokoli počtu různých prostorů. Můžete sedět tady v Big Sur a zároveň se v tom objeví průnik pro­ storu vašeho pokoje v Berkeley, nebo průnik vašeho dětství nebo průnik prostoru, který patří kamsi do dávné lid-

bě vln. duální že vlna roveň zde nee by byla rozpra tyto ka duální klesnou chavé m Dalším ho myš na skal sobě m trvat d ší vlna stala, o se tahl viduáln víc, ne se vrát Cap Grof ří spojitos Ze skut tivním života, jeho m ho změ popisu (které se mu n domění měním

ské historie. Můžete prožívat jakýkoli počet transformací; můžete současně prožívat existenci v několika různých prostředích. Podobně můžete prožívat různé formy času — čas cirkulující, čas běžící pozpátku, časové „tunely44 — a dí­ ky tomu si můžete uvědomit, že existují alternativy k příčinnému (kauzálnímu) pohledu na věci a dění kolem vás.44 I v tomto případě Capra viděl ne­ smírné množství paralel s tím, jak svět vnímá moderní, především kvantová fyzika. Další otázka se týkala ústřední­ ho problému všech duchovních učení a tradic — povahy samotného vědomí a jeho vztahu ke hmotě. Grof vysvětlo­

eno vno domí, v s vesmí ekologi rému te pra dos lika ces holetým kým vý mem, o přímou šeností, diem vý chodníc nábože i vlastn

EMAHÓ (vlastním jménem Donald Mantoya, 48 let) se narodil jako třetí syn indiánské rodiny kme­ ne Teewa, poblíž Mexika. V polovině dubna 1996 naplnil stále nezrestituovaný a tím pádem stále zdevastovanější velký sál Slovanského domu v Praze čistokrevným indiánským rituálem (a spoustou rytmů, laskavosti, doteků a sil, o kterých toho moc nevíme, ale když fungují, jsme moc rádi).

Jaké jste měl dětství? Co se stalo, Že dnes jezdíte po světě s před­

dl jsem restauraci, přišly děti, stárnul jsem atd. Pak mi to začalo uka­

náškami a rituálem „ohňového tance" pomáháte lidem zjistit, kdo

zovat i věci, které jsem nečekal. Nakonec jsem se viděl, jak umírám,

jsou?

a pak jak ležím v rakvi a nade mnou mí dospělí synové.

Emahó: Měl jsem šťastné dětství. Občas jsem samozřejmě zlobil, ale užili jsme si spoustu srandy. Mám tři sestry a čtyři bratry. Dospívá­

Moje jedenadvacetiletá mysl ale stále opakovala — tohle přece vím. Každý musí zemřít, no a co?

ní už bylo těžší, tolik děti kolem, a tak jsem už od svých desíti let po­

Vize zmizela. Netuším, jak dlouho to trvalo. Probral jsem se a kou­

máhal v otcově restauraci. Deset let jsem umýval podlahy a záchody.

kám, ploužím se po tříproudé ulici tak desítkou, a lidi kolem z ostat­

Bavilo mě to. Takže jsem věděl, že až vyrostu, budu mít taky restau­

ních aut taky jedou tak pomalu a čekají, co udělám, protože evident­

raci, ožením se, budu mít děd a tak podobně: věděl jsem, co budu

ně věděli, že se se mnou něco děje. Tak jsem na ně zamával, přidal

dělat po zbytek svého života. Už v jedenadvaceti jsem měl své auto.

a odfrčel.

Byl jsem běžný Američan - měl jsem své realis­ tické cíle a postupně jsem se je chystal usku

Jaký byl ten první šťouchanec, který vás přivedl k něčemu duchov­

tečnit. Žádný problém. Jednou jsem takhle nHpnlwlnp jpl anfppi

nímu? Třeba kniha?

pr*rf* J ? ? n ^ nHnhflj

Emahó: Hcssův Siddharta, ale ještě dřív Racek ud Richarda Da-

slunce nízko nad obzorem. A v jedné tako­ vé podivné zatáčce v Albuquerque, vždycky mi připadala podivná, se přede mnou zjevila

Racek? To byla kniha, která nasměrovala i mne. To

vize. Zdálo se docela normální, že jsem najed

mi bylo tak 28 let a šel jsem jednou ulicemi a ne­

nou neviděl cestu, nic, jen tu vizi. Nikdy jsem ne­

vím proč jsem šel úplně jinudy a nevím proč

byl orientován nějak duchovně, nestaral jsem se

jsem zabrousil do antikvariátu, který jsem

o to. Jen jsem si tak chtěl dobře žít. A najednou vi­

navštěvoval velmi, velmi zřídka a jakoby

ze, tak silná, že jsem neviděl nic jiného. Viděl jsem

najisto jsem šel dozadu, hmád po knížečce

svůj život. Bylo mi jednadvacet, nezkušený mladík,

a koupil Racka. V angličtině, přestože jsem

tak jsem na to koukal a říkal si, no a co, tohle pře­

tehdy anglicky neuměl. Říkal jsem si, to je

ce všechno vím. Vize najednou začala promítat

tenký, to zvládnu. A tak jsem to přeložil

můj život pozpátku.

a byla to první kniha, kterou jsem kdy v ži­

Vize mohou být vnitřní, nebo vnější. Ty

votě přeložil a celá léta pak kopie kolovaly

vnější jsou více žité než jen pouhé záznamy to­ ho, co se přihodilo. Viděl jsem všechno, co

po vlastech českých. ,

jsem kdy udělal. A moje mysl pořád

Emahó: Tenkrát, tak rok dva po té vi­ zi, jsem měl velké deprese. Díky vizi

komentovala — no a co? Vím, že jsem

, «f i

jsem ztratil zájem žít. Vytratily se am­

tam byl a tohle udělal. No a co? To

^jr

bice. Nevěděl jsem, proč se snažit.

jsem já, tak co má být? Bylo tam samo­

Onemocněl jsem, velice zhubl, ztratil

zřejmě spousta podrobností, na které jsem už

přátele. V tomhle rozpoložení jsem

zapomněl, ale co? Vize mi dokonce ukázala, jak

jednou v autě zapnul rádio a tam prá­

jsem se narodil, a já pořád trval na svém — no

vě čedi Racka. Já jsem okamžitě věděl,

a co? Každý se musí narodit, ne?

že to není jen tak vymyšlené, že v tom

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale prožíval

je realita a že to je právě pro mne.

jsem celý svůj život znovu. A najednou jsem se

Když mi bylo 2 4 , umíral jsem.

znovu ocitl v přítomnosti a začalo mi to ukazo­

Nemoc postupovala rychle, já seděl na

vat mou budoucnost. Já jsem ale přece věděl, jak bude vypadat moje budoucnost. Přirozeně jsem se oženil, ve­

záchodě, přemýšlel o sobě: ten, kdo mi ukázal tu vizi, naprogramoval můj život. Nakonec jsem si strčil hlaveň

odpovědi na mé otázky, ale nikdo mi nerozuměl. Neuměli mi porn ci, protože byli příliš zaměstnáni svou vlastní činností. Myslel jsem ; že takový, jaký jsem byl, už zůstanu po celý život. Učil jsem male _ skupinku lidí v Kalifornii, živil jsem se aplikací biologické zpětné vaz­ by, ale cítil jsem se velmi malý a nezkušený. Už jsem to vzdal. Jednoho dne jsem přišel domů z práce, a v poště byla obálka a v te tenká brožurka a v ní fotka člověka a já věděl - to je ten, ktetého hle­ dám. To je člověk, který se mnou jediný může pohnout. Jenže jeho seminář se konal ve Francii a začínal za pět dnů — a ja nikdy nebyl v Evtopě. Tenkrát jsem nerad cestoval. Věděl jsem ale. že musím jet. On přijel až za dva týdny, takže jsem se na něho při­ pravoval. Čistil jsem se. Tibetský láma Dielgo Kinsey přijel a za tři dny mi tak protřepal mysl, že se mi zdálo, že mi pomohl rozbít skle­ něný dóm, ve kterém jsem doposud žil a který mne odděloval od sku­ tečného života. A bylo to. Seminář pro mne skončil. A okamžitě oc toho dne mi začali psát lidé a chtěli, abych je pozval na svůj seminař A tak jsem za nimi jel, abych zjistil, jak jim můžu pomoci a začal jsen: „předávat". K d y se to stalo? Emahó: To mi bylo 42 let. Neuvěřitelné! Nádherné! I n d i c k á teorie čaker naznačuje, že člověk se duchovně vyvíjí v sedmiletých cyklech - vždy když je v „sedrr.: č a k ř e " , sídlu duchovnosti, je nejcitlivější, připraven. B u d d h u to potkalo, když mu bylo 35 let. Stejně t a k i m n e . Násobky sedmi 3 5 , 4 2 . J e t o náhoda? B y l a náhoda, ž e jste m ě l t u svou vizi v jede­ nadvaceti? Ze jste potkal svého lamu, když vám bylo 42 let? pistole do pusy a chtěl zmáčknout kohoutek. Zavřel jsem oči a najed­

Emahó: Náhody neexistují.

nou jsem se propadl do jakéhosi snu. V tom snu jsem viděl, jak jsem spáchal sebevtaždu a pak jsem sám sebe viděl v dalším životě a viděl jsem, že mám pořád ty samý problémy, jenže ještě hotší! T a k jsem se probtal a uvědomil si, že z toho svtabu nemůžu utéct. Pomalu jsem odtáhl prst ze spouště, vyndal pistoli z pusy a řekl si, tak tohle ne, mu­ sím se z toho dostat sám.

D o s l e c h l j s e m se, že máte nějaké zážitky z Austrálie. U m í t e hrai na didžeridů? Vzpomenete si na n ě j a k o u příhodu s Aboridžinci? Emahó: U m í m hrát na didžetidů. Sttávil jsem tam tři měsíce a moc jsem se chtěl setkat s Aboridžinci, ale oni nechtěli. O n i se dost bělo­ chů straní. Nakonec jsem se seznámil s jedním mladíkem, vyptáve. jsem mu o své touze naučit se na didžetidů, on mi slíbil, že mne m¬

T a d y u nás je o duchovnost velký zájem, ale většinou j e n plato­

učí, scházeli jsme se, ale on pořád jen vyprávěl o svých holkách. Uká­

nický. Lidé č t o u a čtou, ale když má dojít na skutečnou praxi, chy­

zalo se však, že je to synovec jedné z nejznámějších šamanek. Jednou

bí úsilí, vytrvalost, disciplína. Co byste takovým lidem vzkázal?

se totiž zeptal, jestli bych se nechtěl setkat s jeho tetou. O n a se prr

Doporučil? J a k j i m pomáháte?

chce setkat se mnou. Já řekl, samozřejmě. Šel jsem tam, zavedli mi

Emahó: Říká se, že lidem chybí disciplína a snaha proto, že ještě ne­

v jedné tezervaci do karavanu, a ona seděla na židli a koukala do zdi

našli svůj cíl. Něco, za co by to stálo. Já jsem přesvědčen, že se ještě

Koukala do zdi, ale věděla o mně a řekla - pojd dál. Neotočila hlavu

nedotkli sami v sobě svého skutečného já. Nenašli své hlubinné std-

stále se koukala do zdi. Ukázala před sebe ke zdi: tady se postav. Vů­

ce. Jakmile se člověk toho skutečného v sobě skutečně dotkne, pak se

bec se na mne nepodívala, stále koukala dolů. Postavil jsem se tedy přeci

vydá na cestu. A bude mít i dost enetgie a vytrvalosti.

ni, tam, kam mi ukázala. O n a se podívala na mé nohy. A já najednou

Stačí dotknout se srdce.

začal cítit neuvěřitelnou enetgii a nohy se mi tam, kam se dívala, tře-

Já pomáhám lidem svými přednáškami - hovořím k jejich mys­ lím, ale postupně i k jejich srdcím a duším. Hlouběji a hlouběji. Srd­ ce — to je opravdový život. Mysl, to je jen přemýšlení a uvažování. Mé přednášky j s o u o „ n a s l o u c h á n í " . Dvacet m i n u t u potůčku, s poslechem j a k nikdy předtím nenaslouchali, lidi otevře a katarzně změní: d o t k n o u se svého srdce. Ř í k á m t o m u „ u m ě n í naslou­ c h a t " . J a k by se dal nazvat váš způsob? Emahó: Předání. Předávám různě. Někdy pomalu, tiše mluvím, ně­ kdy neřeknu ani slovo. Připravím je na předání. Uvolním vazby a blo­ ky, něco, k čemu jsou připoutáni, a pak je pozvu na „ohňový tanec". K d y jste začal učit? K d y se to hledání změnilo na dávání? Emahó: Já jsem se v zásadě celý život učil sám. Svými chybami, svý­ mi zkušenostmi, svými pochybami. Setkal jsem se s mnoha učiteli, pro­ tože má vize a to, co se mi stalo potom, mne vyhnalo do světa, hledat 40

M a n a - podzim 1 9 9 6

Emahó: Vřele souhlasím a doporučuji. Jenže je třeba, aby se člověk při­ pravil. Nelze jen tak bez přípravy vylézt na kopeček a myslet si, že to bude fungovat samo. Člověk se musí otevřít. Vyladit se s kopcem, na­ ladit na něj. Vyžaduje to přípravu, vzdělání. U nás j s m e byli dlouhou d o b u zvyklí, že co bylo duchovní, bylo zadarmo. D o k o n c e se tak kvalita duchovnosti poměřovala — co ne­ bylo zadarmo, bylo horší než t o , co zadarmo, „nezištně", bylo. J a ­ ký na to máte názor - cena vašeho semináře byla vyšší, než j a k jsme zvyklí, a přesto přišlo 2 0 0 lidí. E m a h ó : Vstupné je cena, kterou lidé zaplatí za to, že jsou „znovu zrozeni a vychováni". I duchovnost má svou cenu. To není něco tak neocenitelného, jako je mrak nebo vánek. Cena tohohle šálku kávy ne­ ní jen cena kávy, tepla, obsluhy, ale také cena uklízečky a jejího koš­ těte atd. atd. Duchovnost není navíc něco, co spadne z nebe. Zisk v tomto přípa­ paly. O n a postupně zvedala oči a tak, jak je zvedala, mnou procháze­

dě není neslušné slovo - duchovní učitel, který jaksi za ty ostatní ce­

la energie. Ta ženská mne rentgenovala, postupovala pomalu až na­

lý život studoval, cestoval a cvičil, navíc lépe ví, kam a jak investovat.

hotu do hlavy a pak dolů. Byl jsem velice vystrašený, třepal jsem se

Postoj matky Terezy platí jen v určitých podmínkách.

a říkal si, ta ženská je neuvěřitelně mocná. O n a došla zase dolů, pak se na mne podívala a řekla, „Jsi O. K. Sedni si."

My Češi j s m e občas indičtější než I n d a také se většinou bereme

Začala mi vyprávět příběhy. Ukázalo se, že ona „pečovala" celý svůj

příliš vážně. Akce a d o b r a j s m e často schopni, až n á m teče do b o t .

život, tak jako její předchůdci, o Horu varování. Mount Warning je

Vypadá t o , že klidně i rádi, ve svém pohodlném teplíčku, trpíme.

hora a takě první část celé Austtálie, na kterou první dopadnou paprs­

M ě l byste nějakou radu?

ky při východu slunce. A řekla mi, že tahle hora parří původním oby­

Emahó: Nehledejte duchovno, protože trpíte, protože jste hladoví, pro­

vatelům Ameriky. Aboridžinci prý po sratisíce let „pečují" o tuto ho­

tože jste plni bolesti. Hledejte ho, až se toho všeho zbavíte. A pak,

ru, aby ji pak mohli předat americkým Indiánům. A já že jsem prý prv­

Buddha se mýlil, když řekl, že život je utrpení. Život je dobro.

ní Indián, který se tam objevil a teď se o tu hotu musím postarat sám. A řekla, že teď její životní úkol skončil. Vyprávěla mi ještě celé hodiny spoustu dalších historek a příhod, ale já si najednou všiml, že tam sem a tam přebíhá nějaká mladá že­ na, a najednou jsem neměl stání, zoufale mne to táhlo pryč, zpátky. Rozloučil jsem se tedy s tetou Millie, a stihl tu mladou ženu, jak s pří­ telkyněmi nasedá do auta. Využil jsem příležitosti a požádal je o od­

Ptal se a fotografoval V. M.

Televizní dokument režiséra Viliama Poltikoviče o rituálu ohně s Emahó bude vysílán 28. října v 15.50 na CT2 v pořadu Svět bez hranic.

voz. Bylo to asi 40 kilometrů. Zeny v autě asi 20 minut mlčely. Pak si jedna dodala odvahu a zeptala se, jestli vím, kdo skutečně teta Mil­ lie je. Já jsem řekl, že vím, že to je šamanka. Za chvíli se zeptala dru­ há, jesdi vím, kdo skutečně teta Millie je. Řekl jsem, že jsem o ní sly­ šel, že je velmi dobrá šamanka. Za chvíli se zeptala třetí - skutečně ví­ te, kdo teta Millie je? T a k jsem řekl, že nevím, a ona mi řekla, že te­ ta Millie svými schopnostmi a silou své vůle zabila spoustu lidí. Ni­ kdo se jí nesmí podívat do očí, protože ona v nich „uvidí" jeho „píseň smrti" a on pak zemře. Nikdo se jí nesmí podívat do očí - a tahle žen­ ská si se mnou povídala a koukala mi do očí tři hodiny! To bylo v době, než jsem jel do Francie. Ale teta Millie mi řekla, protože věděla, že jsem jel do Austrálie proto, že stále hledám, že jsem v pořádku. Ze „šamanismus" ve mně už dospěl a ted je to jen otázka času, kdy se to proklube. J a k jste ale přišel na t o , používat ve svých seminářích rituální ta­ nec ohně? Emahó: Když jsem byl v letadle z Austrálie do Evropy, uvědomil jsem si, že za všechno, co vím a cítím, může Evropa. Asi nejsem normální Indián, protože já jsem vděčen bílým lidem za vše. Běloši přišli z Evropy. Duchovnost, za kterou jsem šel, přišla z Evropy. T a m jsem později potkal svého lamu. A tak jsem se rozhodl, že Evropanům mu­ sím něco taky dát. Výměnou. Nevěděl jsem co, a tak jsem se zeptal své intuice a tak jsem na to přišel. U nás se j i ž obnovily poutě a chystáme pobyty na „posvátných m í s t e c h " našeho území. J a k se díváte na možnost a nutnost pře­ měnit vulgaritu turistiky opět v poutě? M a n a - podzim 1 9 9 6

41

Rudolf Starý (1939) je intelektuální osobností, vrstev zjevné nemoci (Freud i Jung pomýšleli původ­ zabývající se dlouhá léta Jungovou analytickouně na archeologii), k určení „prvotní scény", čili k od­ , psychologií, ale také astrologií. Přesto, že vys­ krytí na první pohled nezjevné příčiny, projevující se tudoval vysokou školu ekonomickou, rozhodu- v nejrůznějších manifestacích. Freud objevil, jak zná­ Ijícím v jeho intelektuálním vývoji bylo až setkání mo, tuto „první scénu" v dětství a jeho En Sof se sta­ s Freudovou, především však Jungovou psy­ lo libido, především ve svých sexuálních projevech. chologií. Od poloviny 70. let píše eseje a úvahy, é publikoval v různých samizdatových ča­ Na rozdíl od Wilhelma Reicha s jeho genitálem a or­ sopisech (Kritický sborník, Paraf, Prostor). V 80. gasmem se Freud přece jen snažil této neúnosné hydětech vydával samizdatovou edici Jungiana, postázi vyhnout, ale nakonec byl nucen se jí zoufale Ivěnovanou archetypové psychologii. Pro edici přidržet, a to proto - jak vysvětlil Jungovi - aby se f Expedice připravil první český výbor ze statí C. ubránil „temnému proudu okultismu". Všechny jeho G. Junga Analytická psychologie a světonázor. hu vycházejí a znovu se vracejí k hypostazoV posledních letech působil jako šéfredaktor re u libidu v jeho sexuální manifestaci. Založítevue Prostor. Je autorem ki ismogonii na takovém En Sof, dojdete nufnou psychologií a Medusa ním závěrům. Je to obraz stvoření, které menné. V současné době ho počátku jaksi zvrtlo a znehodnotilo, telské činnosti (nakl. Sai jena s nevolí (Unbehagen in der Kultur] íje dvouletý kun

I

li v kultuře" lze zaslechnout nostalgický lby to bylo krásné, kdybychom mohli H H B R T O stromy a užívat si beze studu jako r TřJi';\4W .honn se pro opravdový požitek n M B i ď r x i e . Jako kdyby stupňovaný n B E p zároveň s rozvojem kultury, muž jsem po strastiplné cestě nakonec »ych v něm nalezl svého guru, nejprve pojem libida na obecnou psychofysickou a od nevědomí jako svého druhu odpad-

Cesta poznani V 60. letech jste vystudoval a později také učil ekonomii. Myslím, že by bylo zajímavé, kdybyste krátkosti naznačil, jakými cestami jste se dostal k psychologii a filosofii. R. S.: To bych musel vyprávět celý svůj životní příběh. Mou nade vše mocnou touhou bylo poznat, „jaký je světa tmel" a v čem je jeho smysl (Jupiter v konjunkci s Lunou v 1. domě, v tělesném kvadran­ tu naznačují, že potřeba poznávat svět a hledat jeho smysl je téměř tělesná a hlavně nenasytná, zvláště je­ li doprovázena trigonem na Pluta a kvadrátem na Slunce ve Střelci v 9. domě). Musel jsem ovšem za­ čít tím, co mi nabízela škola 6 0 . let. Jsem jedním z mála lidí své generace, kdo si skutečně prostudoval Marxe. Marxův systém připomíná velkolepou gotic­ kou katedrálu vybudovanou podle Spinozova vzoru „more geometrico" z jednoho jediného pojmu - z poj­ mu hodnoty. Marx ji stavěl jaksi zhora, takže svými základy nikdy nedosáhla na zem, a proto se nutně zhroutila. K tomuto závěru jsem dospěl ve své kan­ didátské práci, kterou jsem ovšem už neměl možnost v roce 1968 obhájit, a protože pro scientistickou ekonomii jsem neměl smysl, moje akademická kariéra tím skončila. Teprve později mi došlo, že to, co mě na Marxovi zajímalo, byla ve skutečnosti sefardská kabala, resp. její nevědomě přežívající zbytky, skry­ té za dobovou frazeologií. Pojem hodnoty byl Marxovým En Sof, ovšem hypostazovaným, a proto nebyl s to unést jeho ideovou stavbu.

Mana:

Zhruba totéž bych mohl říci i o druhém velkém 'židovském rabbi, Freudovi, k němuž jsem se posléze uchýlil do školy. Freudova psychoanalýza byla převratnou událostí v rámci tehdejší medicínské psy¬ choterapie. I ona byla založena na rozpomínce na některé prvky kabalistického výkladu světa, vycháze­ jícího z toho, co je zjevné - např. chorobné příznaky klasifikované jako nemoc určitého druhu. Zatímco medicína rovnou aplikuje lék na vyléčení těchto příz­ naků, Freud si položil otázku, co se za nimi skrývá. Jeho etiologie směřovala tedy k odhalení skrytých

kového koše vědomí dospěl k nevědomí jako zdroji všeho jsoucího a nakonec k archetypům, které neustále proměňují svou zjevnou podobu, ale jejich jádro zůstává nepostižitelné, a proto není možné je hypostazovat. Jungovým En Sof se stal ústřední ar­ chetyp Svébytí (das Selbst), kryjící se s „obrazem Božím", a tady už jsme rovnou na půdě hermetic­ kého myšlení. Kabala totiž není nic jiného než her­ metické myšlení v židovském podání - hlavně pro účely židovského náboženství, tak jako Corpus Hermeticum je hermetismus v řecké tradici, a Goethe se svým „Denkweise" - zvláštním, „předmětným" způsobem myšlení největším hermetickým myslitelem novověku. Jung mi otevřel cestu k sebepoznání i k poznání světa, k náboženství, antice a nakonec k tomu, čemu se říkalo „signatura rerum", kdy dosavadní karteziánský mrtvý svět začne „promlouvat" a „vyprávět" své nekonečné příběhy. Důležité přitom bylo, že Jung,

dramatech se nesetkáme s názorem, že chování líc je předurčeno. Bohové sice předvídají určité událost Homérovi hrdinové sice umírají v den, který jim byl předurčen, ale jak se v životě zachovají, záleží nc nich. Osud a lidská svoboda jsou ve věčném sváru je to ustavičný „zápas Jákoba s andělem". Ten, kde tento svár odmítá přijmout a snášet, chová se jakc Sofoklův Oidipús, který chce uniknout Apollónově věštbě, a proto se odebere do města, kde ho nikdo nezná a spokojí se s tím, že vyřeší hádanku Sfingy. Ve skutečnosti se stane slepou obětí svého osudu. Poznání, jež se dostalo Oidipovi, je součástí věčných pravd o lidské existenci. Jestliže postmoderní dobc tyto pravdy odmítá, znamená to, že touží po novém otřesném poznání. Je to výzva do tváře osudu, aby ukázal, co umí. Film a mé hermeneutické pokusy o výklad filmů, to je kapitola sama pro sebe. Na počátku bylo zjištění že svět, tak jak se nabízí našemu poznání, je vždy již určitým výkladem onoho nekonečně proměnlivéhc prvopočátku, ať už jej nazveme apeiron, nezjevn, bůh, Deus absconditus, En Sof, nevědomí či jakko jinak. Je tedy vždy representatio, Vždy něco nebe někoho představuje, a v tomto smyslu je theatrum murdi, je symbolickým nositelem smyslu, a tedy přede­ vším obrazem. A umění je jeho zhuštěným obrazer (něm. Dichtung - básnictví, znamená vlastně „zhuštění"). V uměleckých obrazech vždy „promlotval" svět nejhutnějším a nejpůsobivějším způsober Proto je umění nejbohatším zdrojem poznání své" i člověka, daleko před veškerou vědou a filosofi' Moderní člověk tuto hierarchii postavil na hlavu (ne­ jdeme ji ve vypracované podobě už u Hegelc Zabývat se výkladem filmu, tohoto dvojnásobného obrazu, je proto v jeho očích čímsi okrajovým, cc není hodno filosofa a co vědečtí odborníci na filr pokládají za nepatřičné. To se bohužel týká umě' vůbec. Tento přístup k umění vedl nakonec k faktické degradaci současného umění, které není s to přecstavovat už téměř nic, snad kromě svého tvůrce. Na rozdíl od literatury a ostatních druhů umění film je stále ještě s to zobrazovat dění na „divadle světa' I v druhořadých filmech stále ještě přežívají příběh, a ty mne zajímají především. Ve filmech je pořád ještě možné se „poznat" a prožívat svůj individuální žive­ na pozadí obecných lidských osudů jako uchvácer a otřes, tedy jako katarzi. Bez ní duše hyne. M a n a : Zdá se, že astrologie - jež je v aka­ demických kruzích považována za pseudovědu - je dnes mnohem populárnější než psychologie. Vy sám

je dramatický zápas jak sám zdůrazňuje, nemá žádný systém. „Freud má 'nauku'," píše Jolande Jacobiové, „já naproti tomu žádnou 'nauku' nemám, označuji pouze fakta." M a n a : Několik let jste pracoval jako šéfredaktor časopisu Prostor. Z Vašich vlastních příspěvků do pros­ toru lze tušit fascinaci astrologií a filmem. R. S.: Dnes už vím, co mne odedávna fascinova­ lo. Byla to Ananké, bohyně osudu. Němci nazývají astrologii také „Schicksalskunde" čili „nauka o osu: du". První otázkou tradičního člověka bylo, jaký je jeho osud, zda mu budou přízniví bohové a jakou šanci má při uplatňování své individuální svobody, která je neoddělitelnou součástí jeho osudu. Současný člověk odmítá osud brát vůbec na vědomí - aby mu nakonec vždy slepě propadl. E. R. Dodds, přední znalec řecké antiky, níná, že ani u Homéra, ani u Sofokla v jeho

se, pokud vím, zabýváte astropsychologií. Jak lze stručně vyjádřit vazbu mezi duší moderního člověka a archaickým zvěrokruhem oblohy starověkého světa? R. S.: Současná astrologie, tak jak se s ní můžete setkat například v curyšské astrologické škole Astrodata Clauda Weisse (vydávajícího časopis Astrologie heute|, v londýnské Centre of the Psychological Astrology, představované Liz Greeneovou a Howardem Sasportasem (který' bohužel nedávno zemřel), v mnichovském Institut fu' psychologische Astrologie Hermanna Meyera (který jsem absolvoval) atd. - tato astrologie má výrazně psychologický ráz. Neznamená to, že by se ome­ zovala pouze na psychologii, jde spíše o dobově podmíněný důraz související jednak s renesancí as­ trologie pod - vesměs nepřímým - vlivem Jungovy psy­ chologie (Rudhyardova humanistická psychologii

byla inspirována Jungem ve 30. letech), jednak 5 narůstající potřebou dnešního západního člověka věnovat se sebepoznání, rozšiřování vědomí, alter­ nativní léčbě atd. Když se ve svých přednáškách pokouším zprostřed­ kovat posluchačům vstup do astrologického způsobu myšlení (na rozdíl od výkladů o astrologii), začínám rozlišením dvou způsobů, resp. modalit myšlení vědeckotechnického a hermetického, souvisejících s odlišnými funkcemi levé a pravé hemisféry lidského mozku. Na jedné straně je to kausalita, analýza, ex­ plikace, pojmové myšlení, znak, kvantita, účel atd.; na druhé analogie, synchronicita, celistvost, syntéza, obrazné myšlení, výklad (hermeneutika), symbol, kvalita, smysl atd. Obě tyto modality myšlení jsou po­ dle- mého názoru rovnocenné a komplementární. Všechna nedorozumění vznikají z toho, že astrologie iako typická „pravohemisférová", hermetická nauka se obvykle posuzuje z hlediska vědeckotechnického, které v našich poměrech naprosto převažuje - a z to­ hoto hlediska se astrologie, stejně jako homeopatie atd. jeví jako naprostý nesmysl. Z toho vyplývá, že astrologie vlastně odpovídá .ženskému", reflexivnímu (Luna, princip jin), zr­ cadlovému myšlení. Jeho doménou je analogie, •naginace, narativnost (život jako příběh) atd. '.Aaskulinita vědeckotechnického přístupu, pociťující .e vztahu k nevědomí nejistotu, a proto se chovající agresivně, sice „ženského" světa používá (suroviny, dodnost, mateřství atd.), ale upírá mu myšlení. Reakcí na to je feminismus, ekologické hnutí, sexismus, 3 v konečném výsledku je to na škodu myšlení. Tak jako k tomu, aby se narodilo dítě nebo uzrály plody země, je zapotřebí Slunce a Luny, může být oprav­ dové, celistvé myšlení jen výsledkem souladu solárního (maskulinního) a lunárního (femininního) principu, prostě řečeno: rozumu a citu, pojmu a před­ stavy, logického soudu a hodnocení. Nehodnotící věda jako triumf positivismu, jemuž se dnes říká prag­ matismus, je ve skutečnosti debaklem myšlení. To je pak zmítáno iracionálními hodnotícími postoji. S prag­ matismem to nemá nic společného. Je to bezzásadový, sebestředný oportunismus. Ale abych se dostal k Vaší otázce vztahu horoskopu a duše moderního člověka. Tento vztah především není kausální, a nemá proto smysl po­ koušet se jej vědecky, např. statisticky zdůvodňovat. Jde o vztah synchronicity: konfigurace planet v horoskopu je zrcadlovým odrazem (obdobou) struk­ tury lidské psýchy; planety odpovídají archetypům, a tedy vlohám a sklonům, aspekty komplexům, horoskop jako celek je „svinutým" příběhem, resp. scénářem (ve smyslu D. Bohma), který se v průběhu života postupně rozvíjí a vyjevuje, přičemž člověk je hercem, režisérem, ale i spoluautorem a divákem svého vlastního individuálního dramatu. Vše závisí na výkladu (hermeneutice) této analo­ gické struktury lidské psýchy. Má-li např. muž ve svém horoskopu Lunu v kvadrátu s Venuší, musí počítat s tím, že bude mít apriorní, vrozený sklon ostře oddělovat (kvadrát) dvě stránky ženství (symbolizované v horoskopu Lunou a Venuší), což se může projevit v jeho vztahu k ženám, zejména v manželství. Záleží na tom, který z těchto aspektů ženství mu bude (po­ dle dalších aspektů) bližší. Je-li to Luna, bude mít sklon vidět v ženě téměř výhradně matku a citovou bytost vytvářející útulný domov, a odmítat její erotické a společenské potřeby (styky, módu, flirtování atd.). Bude ji tak dlouho nutit do pouze „lunární" role matky a hospodyně, dokud se jednoho dne žena nevzbouří, aby svým potlačeným „venušiným" vlastnostem dala průchod. Scénář této vzpoury má však onen muž vep­

sán již ve svém horoskopu (Luna v kvadrátu na Venuši| a jako nevědomý režisér vnucuje bezděčně tuto roli své ženě. U tohoto muže lze tedy očekávat, že pro něho neb­ ude jednoduché dát do souladu mateřskou a erotic­ kou stránku svého vnitřního ženství (Animy v jungovském pojetí) a svých životních partnerek. Trvá ob­ vykle na jedné stránce Animy, zatímco druhá se mu vymyká, nebo ji sám vytěsňuje, což může být příči­ nou toho, že partnerka nakonec z takového vztahu raději odejde. A tutéž hru může pak dotyčný provo­ zovat i ve svém druhém nebo třetím manželství. Kdesi jste napsal, že Jungovu analýzu náboženského života moderního člověka by bylo možné shrnout takto: Bůh je mrtev, ať žijí noví bohové. Kdo však jsou tito noví bohové? Znamená oživení těchto „nových bohů" návrat posvátného? Mana:

R. S . : Z psychologického hlediska jsou bohové skutečně nesmrtelní. Ovládají lidskou duši, která je svým původním založením polyteistická - jak se to názorně odráží v horoskopu: dvanáctero planet bohů, archetypů, psychických faktorů, z nichž teprve namáhavou integrací lze vytvořit monoteistický, v našem případě křesťanský celek. Přestaneme-li vě­ domě pěstovat obraz tohoto „ústředního řádu" (Heisenberg), nebo jej odmítneme brát vůbec na vě­ domí, má to za následek, že dosažený stav kultury naší duše poklesne na archaičtější úroveň a vlády nad námi se ujmou neurovnané a nespoutané psy­ chické mocnosti, af už je nazveme pudy, démoni, neuróza nebo jakkoli jinak. Můžete samozřejmě okamžitě namítnout, že lidé, kteří vědomě vyznávají nějaké náboženství a proje­ vují přitom nenávist vůči jinověrcům, jsou stejně nebezpeční jako ti první. To je jistě pravda, stačí se podívat na násilí, které na sobě páchají katolíci a protestante v Severním Irsku, nebo na teroristy is­ lámského fundamentalismu. Potíž je však v tom, že 1 svět je odedávna usp č strany je všední, banální, a z drul , M i c i čára mezi všedním a posvátným prochází duší každého člověka Od určitého i
takior" (Jung), k-Crý velice Tradiční člověk tutc o' , (nejspíše arvfropc ~ ť i u- i s ní i j L I r '*•>., >" s ní ve s, na utváření těchto mocných v<\ <' ouladu se svým vlastním vývoicm Své bohy si •, • Vergil. V |istem 5rr/íKS^Sř'úplně jinak, než si to ; t -

K

.

> a posi

věděl, „komu uvěřil" (apošf. P . í / q S J s S H P e ve své bohorovnosti zapomněl, že jsou nesmrtelní a že se ho mohou kdyko1 a zničit jeho svébytnost (Jung tomu říká asimftace Já Svébytím). Těsně před svým definitivním zhroucením se Nietzsche podepisoval jako Dionýsos, bůh starořecké maniá. Rád bych ještě dodal, že případ Nietzsche měl rozhodující význam při zrodu Jungovy psycholo­ gie (jak o tom svědčí jižjungovy semináře věnované výkladu Nietzscheova Zarathustry). Jungova psy­ chologie je o tom, jak se vyhnout nadčlověčství. Že každý, i současný člověk je predisponován prožívat na svůj způsob posvátno, o tom je možné se přesvědčit pouhým pohledem na tisícihlavý dav sle­ dující koncert rockové hudby či sportovní utkání, nebo na davy jásající vstříc charismatickému vůdci. Skutečný problém s posvátnem je však jinde, totiž v tom, že současný člověk, který už značně pokročil

1U CeSIfcí UtíSUMUll^UUK SVtílU, mu I I U K U I I C T - JMUi

VIUCI

>vé posvátno už jen v holé moci. Numinózní je v jeho xích ten, kdo je - právě teď - držitelem moci, ne en, v němž tělesně přebývá „plnost bytí". I M a n a : Jung byl přesvědčen, že nejautentičtějším' xocesem duše je imaginace, fantasie. Do jaké míry> souvisí svět naší vybuzené obraznosti s používáním^ ,psychotropních látek" u dávných kultur nebo s psy" :hedelickými kulty moderní doby? Jaký je Váš názorj ia nevykořenitelnost určitých stimulantů fantasie z lid 1 ;ké kultury? R. S . : Ve výboru z Jungovy korespondence, který sem právě dokončil (vyjde na podzim t. r. pod lázvem Sto dopisů v naklad. Sagittarius], je také je­ den dopis z 1 2. 12. 1957, v němž Jung odpovídá edné Američance, která mu napsala, že LSD je pro li „téměř náboženská droga". Jung píše: „Z těchto, drog nemám radost, protože lidé se snadno dostá-f zají k zážitkům, které ještě nedokážou integrovat." Výsledkem je pak jistý druh teosofie, která člověka morálně ani duchovně neobohacuje. Je to věčně pri­ mitivní člověk na návštěvě ve své krajině duchů, není to však pokrok v procesu našeho kulturního vývoje... Podle mého názoru to může být užitečná metoda pro barbarské Peyoty, ale politováníhodná regrese pro kultivované lidi, nebezpečně jednoduchá 'náhražka' a surogát skutečného náboženství." Touha po drogách souvisí podle mého názoru především s touhou po numinózním, sakrálním; zážitku, a ta se stupňuje tou měrou, jakou se de-, sakralizuje svět. Diskutuji o tomto problému s jednou devatenáctiletou dívkou, ale nedostává se mi argu­ mentů, totiž takových, které by na ni zapůsobily. Mám pocit, že promlouvám do jiného „obrazu světa". Ten můj se kryje s tím, který v Sixtinské kapli vymaloval Michelangelo. U této dívky jakoby svět přestal být vůbec obrazem, a aby se jím znovu stal - protože holá realita je nesnesitelná - je k tomu zapotřebí umělý prostředek v podobě drogy. Je to vlastně náhražka tanečnice Máji, poté co jsme ji svým netr­ pělivým rozumářstvím vyhnali ze světa. „Bezobrazný" mm je nuda, život přestává být příběhem, například také příběhem o tom, jak vlastní strastiplnou cestou údolím smrti (např. podle známé Dúrrerovy rytiny) je niožcé v tradiční víře a naději dosáhnout toho, aby V l n í život do sebe přijal špetku posvátného, a tím nabyl barvy, chuti a hlavně smyslu. Stručně řečeno, drogy jsou v našich poměrech falešnou cestou Vtělení. Když íjJMpikivmS předestřu před onu mladou dívku, dostane se mi asi takovéto odpovědi: To je sice p é j P r t - i l e když já to chci hned teď a tady, pjn o trnité cestě odkudsi kamsi mě nezajímá, říkáš, že za své instantní a nezasloužené požitky budu muset pravděpodobně zaplatit vysokou cenu, pak dám raději přednost krátkému, ale inten­ sivnímu životu před nezáživným vegetováním do vysokého stáří.

PJ0ujd

M a n a : Jung píše: „Domnívám se, že kniha Genesis (mýtus o vyhnání z Ráje] má pravdu, neboť každý krok k širšímu vědomí je jistým druhem prométheovské viny: poznáním jako bychom vlastně kradli bohům oheň..." V tomto smyslu by bylo možné za hřích považovat jakékoli hlubší filosofické uvažování, vědecké bádání, mystickou i psychedelickou zkušenost...

R. S . : Každý krůček na cestě poznání a rozšíření vědomí je dramatický^rápas. Svědčí o tom mýty, po­ hádky, ale i životopisy filosofů a umělců. Mýtus o Prométheovi je paradigmatický, ale ne každé poznání je spojeno se lstí a krádeží, jako je tomu u Prométhea; vždy je to však riskantní podnik, do­ brodružství, které vyžaduje odvahu, odříkání a oběti, často je nutné spojit se se spřátelenými zvířaty při

plnnení nesplnitelných úkolů, jak o tom vyprávějí po­ hádky, a v okamžiku, kdy něco vyzískáte, vzniká v nevědomí podle Junga „horror vacui" - hrůza z prázdnoty, jež tím vznikla, a hrdina musí prchat před rozběsněnými silami nevědomí, jako kdysi Perseus na Pegasovi, nebo za ním musí běžet liška, 'aby svou oháňkou zametala stopy před zlou čaro­ dějnicí, která nechce princeznu vydat.

individuální (věda říká „subjektivní") předpojatostí a dívat se na svět prostřednictvím sice také předem určených, ale zato prověřených schémat, abychom nebyli klamáni - jak o to usiloval už Descartés. Ale i věda musela dojít časem k poznání, že má-li zůstat vědou, musí se vyvíjet, a to, co pokládá za pravdu dnes, nebude pokládat za pravdivé zítra, kdy to sama vyvrátí.

Přiznám se, že váš časopis ve mně vyvolal dojem, jako byste rozšiřování vědomí - což je cíl, který má Mana přímo v záhlaví - chápali poněkud jedno­ stranně, jako jakýsi lineární, aditivní proces, skoro jako jakousi selanku pro volné nedělní odpoledne. Vždyť přece ani východní cesta k vyššímu vědomí není nic snadného, vyžaduje odříkání a trénink, nem­ luvě už o abendlandské vizi kříže, skrze který jedině A je možné stupňovat světlo vědomí. jĚ A když už jsem u té kritiky - která mi nesedí, nej| •raději se svěřuju s tím, co mne zaujalo nebo nadchlo - musím bohužel říci, že sublimální nahrávky, které propagujete, mi připadají jako zvěrstvo. Je to naprosté popření západního principu osobního rozhodnutí a nasazení pro dobro, nebo pro zlo, vyjádřeného jedním z církevních otců slovy, že do­ bro se stává opravdovým dobrem jen tehdy, jestliže se pro něj sám rozhodnu a vlastním úsilím se o něj přičiním. Sublimální nahrávka je droga degradující člověka na pavlovovského slintajícího psa.

Jestliže tedy člověk svým uzpůsobením nemůže nebýt předpojatý, nezbývá, než aby nepřestával vě­ domě pěstovat a kriticky přezkoumávat pojmy, před­ stavy, sché mata a vize, jichž používá při poznávání a zobrazování světa. Rozbor horoskopu mu k tomu vytváří nejlepší předpoklady.

M a n a : Jung napsal, že člověk vyššího uvědomění je v každé době člověkem osamoceným, neboť každý krok k vyššímu a širšímu vědomí ho vzdaluje původní, čistě animální „participační mystice" - my stickému účastenství se stádem a ponoření do kolek­ tivního nevědomí, j R. S . : To je právě součást onoho dramatu, jemuž se nevyhne nikdo, kdo v rámci své individuace chce dospět k sobě samému. Je to vývoj contra náturám, a tedy také „proti kolektivitě", ale vždy ve smyslu goethovské systoly a diastoly, vdechu a výdechu. Každý krok na cestě vlastní individuace je bolestným vytržením z kořenů, z lůna kolektivity, nebo je vzpourou proti ní, případně vyhnáním z rodného prostředí, je tedy v každém případě narušením ono­ ho participation mystique. Po tomto dějství však má následovat opětné napojení na pospolitost, tentokrát ovšem na vyšší, vědomější a svobodnější úrovni, s větším odstupem a s větší mírou tolerance.

V našich českých poměrech je bohužel kritický ne­ dostatek loajálních vazeb na národní pospolitost, chci říci, že je zoufale málo věcí, s nimiž by bylo možné se ztotožnit, což tento proces velmi ztěžuje. Nakonec přijmete s povděkem i Poborského dloubák, který vlastně vytvořil postmoderní český národ. Dovedu si představit horší symboly. Největší hrůzu, kterou budeme prožívat, zadíváme-li se do kaleidoskopu své duše, je prý poznání, že „všechno je jinak". Jak toto poznání sou­ visí s hlubokou existenciální zkušeností, nebo s tím, co mystikové alegoricky nazývali „smrtí a znovuzrozením"? Mana:

R. S . : Když onen legendární rabbi na smrtelné posteli řekl, že všechno je jinak, chtěl tím zřejmě svým synům připomenout, že naše poznání světa i sebepoznání je vždy tak či onak předpojaté a že na prahu smrti, kdy člověk opouští své navyklé představy, se tato pravda může stát zvlášť zřetelnou. Astrologie vychází z názoru, že horoskop před­ stavuje jakousi krystalickou mřížku, resp. brýle, skrze něž člověk vidí okolní svět. Horoskop lze tedy považovat za schéma lidské předpojatosti. Proto vidíme a prožíváme svět každý na svůj způsob, tj. odl išně. Novověká věda je pokusem vyhnout se této

Má-li někdo ve svém horoskopu např. disharmonický aspekt mezi planetou Uranem a Saturnem, bude se mu pravděpodobně společnost, v níž žije, její mo­ censké a právní struktury atd. jevit jako utlačovatelské, strnulé a nespravedlivé, a bude mít nejspíše neodolatelný sklon proti takto vnímané společnosti revoltovat. To je jeho individuální způsob, jak vidí a prožívá společenskou sféru. V krajním případě se z něho může stát revolucionář nebo terorista kladoucí bomby na veřejná místa. Jeho šance začíná v okamžiku, kdy rozpozná tyto znevolňující vrozené disposice a rozhodne se je kultivovat do podoby, v níž by neohrožovaly ani jeho, ani společnost (může se z něho stát například obhájce lidí ne­ spravedlivě odsouzených nebo poškozených státem apod.). Mana: Současná doba se podle Junga vyznaču­ je tím, že hledá svou duši. Znamená to, že moderní lidé svou duši ztratili nebo že konečně nacházejí odvahu vlastní duši zkoumat? O čem vlastně hovoří všechen ten zájem o tradiční i moderní duchovní dis­ ciplíny, okultismus, mystiku, experimenty s jógou, ze­ ném, astrologií, esoterikou, psychedeliky, holotropním dýcháním...? R. S . : Zájem o esoterické disciplíny, jak je uvádíte, souvisí asi s potřebou poskytnout své duši péči, po­ travu a léčení (spásu), jakou jí nedokáže poskytnout dnešní náboženství, umění ani filosofie, nemluvě už o vědě. Zčásti se na tom zřejmě podílí všeobecná touha po poznání, ale psychoterapeutický moment, zdá se, převažuje. Docela normální lidé, kteří si ne­ myslí, že jsou na tom tak špatně, že by museli navštívit psychologa, by chtěli vědět, co jim brání v tom, aby byli doopravdy šťastni, chtějí vědět, jak se zbavit úzkosti, žárlivosti, náruživosti, jak se chovat ke svým partnerům atd. Pokud jde o duši, ta je specifickým kulturním výtvorem dvoutisíciletého křesťanského eónu (Rekové měli svou Psýché), a s tím, jak tento eón spěje ke své­ mu konci, mizí ze světa i fenomén duše. Duše zprostředkovává vztah mezi duchem a tělem, je mediatrix a zároveň zdrojem veškeré imaginace. Duše podle Junga vytváří svou obrazotvorností zvláštní druh reality, „esse in anima", vedle karteziánského „esse in mentě" a „esse in res". Člověk prožívá svět skrze duši, která plní úlohu Athénina štítu, v jehož zr­ cadlovém odlesku je možné se odvážit dokonce pohlédnout i do tváře Gorgony. Duše je zdrojem kul­ tury ve smyslu jistého ochranného obalu či filtru, bez nichž by se člověk cítil jako „nahý v trní". Duše ale také dodává životu barvu, vůni, chuť, probouzí v něm touhy a vnuká mu naději. Je ovšem také zdrojem trápení, bolesti, zklamání, omylů atd. Proto současnýčlověk usoudil, že je lepší jí nemít. Chce vidět věci přímo, nezprostředkovaně - a místo „věci samé" pak zírá strnule do tváře Gorgony. Neuvědomuje si to jen proto, že Gorgona může mít podobu třeba televizní obrazovky. Odmítá hodnotit, protože každé hodno­

cení je nejisté a relativní - tedy riskantní; proto ztróo míru a vkus. Goethe ve Faustovi vylíčil, jak je možné duši pře­ dat a za jakou cenu. Smlouva s ďáblem je z astropsychologického hlediska ztotožněním Já s plane­ tárními - psychickými - mocnostmi vyznačeným' v horoskopu. Pluto, Mars, Venuše Vám poskytnou všechno vrchovatou měrou - moc, sílu, lásku, ale po­ tom si za to nárokují Vaši duši a s ní i Vás celého. Podle Junga je proto kritickým momentem individuačního procesu okamžik, kdy se přestanete identi­ fikovat s těmi silami, které určují náš život. Jde o to, žít s nimi v trvalém dialogu, spolupráci a vzájemnérr respektu. To je podle něho jádrem náboženskéhc postoje ke světu. Mana: Jung říká: „Ponechat nevědomí, aby se dělo a prožívat je přitom jako cosi skutečného, na tc již průměrnému Evropanovi nestačí odvaha ani schop­ nosti." O oblasti nevědomí se říká, že je říší mýtu snů, pohádek, nadpřirozených sil a neskutečných b.tostí. Znamená to, že běžný Evropan si se sny (mýty pohádkami, vnitřními silami a bytostmi) neví rac. a neumí s nimi zacházet? Probuzení nevědomí pc~ na Západě spíše do oblasti psychiatrie. R. S . : Vezměte si například mýtus. Součór běžného mínění dnešního člověka je názor, že r ,tus je bajka, cosi vymyšleného a nepravdivého V jungovském pojetí je mýtus především pravzor vvstihující způsob, jakým svět dané kultury vzniká, roz.' se, směřuje k určitému cíli a dává mu smysl. Či : e tím nejcennějším, co daná kultura má. Evangeliur e v tomto smyslu mýtem dvoutisícileté křesťanské k_ v ry, tedy čímsi prazákladním a prvotním, na čeř- e založen veškerý život pospolitosti. Mýtus je tvor.-, podněcující, směrodatný, ukazuje, jaký vzor člově«~ daná kultura vyznává a snaží se nápodobo.r „následovat". Bez křesťanského mýtu by nebyly ani gotické katedrály, ani Bachova hudba, dokonce •y novověká věda a parlamentní demokracie. Křesťanská teologie v odporu vůči pohanské-, mýtu odmítla mýtus jako takový. V tom se plně srocla s novověkým racionalismem. Nejde tu o s i c : které by nakonec bylo možné nahradit nějaký— jiným, jde o pojetí. Problém je v tom, že zde dc! : ke znehodnocení archetypu jako tvořivé dynar = Z Evangelia se stala pouhá mravní nauka. I to je jeden z důvodů, proč dnešní člověk už neumí zacházet s oněmi vnitřními silami, o nichž ho­ voříte. Proměnily se v démony, kteří člověka zneužíva­ jí ke svým cílům, jak o tom toto století podává nesče-né důkazy. Nejhorší na tom je, že lidé podléhají iluz že díky mohutné technice, kterou mají k disposici, mají věci „pod palcem". Mana: Když se v Maně objevilo pár článků o technikách lucidního snění, o „umění zacházet se sny" a podobně, příliš Vás to nenadchlo. R. S . : To věru ne. Dost mě to udivilo. Sen je spon­ tánní a autonomní výtvor nevědomí a jako takový patří k posledním fenoménům tohoto světa, které dosud nepodléhají kontrole, manipulaci a technickému zpra­ cování. Sen je sdělením zvláštního druhu, je to signál, který nevědomí vysílá směrem k vědomí. A protože vě­ domí vykazuje tendenci k jednostrannosti, k redukci re ality a k vytrhávání z kontextu, stává se, že ztrácí ze zřetele něco, co je pro celistvost psychického života zahrnující vědomíinevědomí, důležité, leckdy dokonce životně důležit^Sen o tom svým specifickým způsober zpravuje a je proto velmi důležité seznámit se s jeho jazykem. Vydal jsem nedávno knihu švýcarského jurgovského psychologa Ernsta Aeppliho nazvano, Psychologie snu, která je určena těm, kdo nechtějí se sny manipulovat, ale naučit se jim rozumět.

Zmíněné čísTo Many věnované problematice snů nadšeně píše o institutech, které-vyvíjejí metody, po­ mocí nichž lze i tento dosud spontánní a autonomní psychický fenomén podrobit kontrole a řízení. Dočítáme se zde, že pomocí těchto progresivních metod - o výk­ ladu snů tu nepadne ani zmínka - je možné dosáh­ nout například snížení procenta zlých snů (tzv. nočních můr) z 5 na pouhé 2% - přesná čísla si už nepamatuji a nejsou tu ostatně důležitá. Pokud tedy nevědomí vysílá signál SOS směrem k vědomí v podobě ně­ jakého děsivého snu a bombarduje tím natvrdlé a domýšlivé Já, pak vhodnou vědeckotechnickou metodou lze tento nepříjemný efekt snížit na minimum Znásilňované a potlačené nevědomí se skutečně může proměnit v pohádkového draka. Ale i pohád­ ky je možné nakonec metodicky upravit naznačeným způsobem tak, aby nás zbytečně nerušily. Asi před deseti lety jsem na vlastní oči viděl leporelo s po­ hádkou O perníkové chaloupce, v níž zlou ježibabu zneškodní na Jeníčkovu výzvu družstevníci sklízející na nedalekém poli brambory. M a n a : Jung se dostává velmi blízko buddhistické nterpretací světa jakožto iluze (Mája), když tvrdí, že sme natolik zahaleni do psychického obrazu, že vůbec nemůžeme proniknout k podstatě věcí mimo nás. Všechno, co jsme schopni poznat, se skládá z psychické látky. JinýJungův výrok, „Kdo se dívá ven, sní, kdo se dívá dovnitř, bdí", jakoby vypadl z ně­ jaké okultní publikace. :

R. S . : To je velmi obtížná filosofická otázka. Jjngovy názory se v tomto ohledu vyvíjely. V jistém období se sám označoval za kantovce, do značné míry právem. Kantovo apriori tvořily, jak známo, po¬ jmy a formy smyslového názoru. U Junga to jsou oředevším psychické obrazy, které vytváří duše jako realitu sui generis („esse in anima"). Skrze toto apri­ ori člověk vnímá a prožívá svět. V obou případech se konsteluje neřešitelný problém imanence a transcendeňce a nepoznatelnosti „věci o sobě". Jung po­ dle mého názoru postupně spěl k hermetickému stanovisku, které vychází z předpokladu jednotného světa, manifestujícího se v jednotlivých aktuálních 'enoménech. Nepoznatelné jádro sice zůstává, ale nikoli jako „věc o sobě", nýbrž jako pleroma, nevyčerpatelný zdroj veškerého jsoucna, které se dává neustále poznávat ve svých manifestacích, takže o něm už nelze přísně vzato říci, že je nepoz­ natelné; je spíše nevyčerpatelné, a proto v dané chvíli a situaci nepostižitelné, a dokonce to ani není žádoucí, protože člověk nechce vědět, aby věděl všechno, ale chce vědět, co vědět potřebuje k živo­ tu. Zůstává i Mája, protože svět poznáváme vždy skrze určité apriori. Ale není už na překážku poznání, nýbrž je cestou k němu, není tedy něčím, čeho je tře­ ba se zbavit, nýbrž co je třeba naopak pěstovat a kul­ tivovat, a to tak, abychom pomocí toho dosahovali uspokojivého souladu získané zkušenosti a myšlení, které bez těchto „reálných iluzí" (jak se je Jung troufl označit) není možné. Dovolte mi ocitovat v této souvislosti jedno pěkné místo z Jungova dopisu týkající se tohoto problému. Jung píše: „Věda je uměním vytvářet příhodné iluze, kterým blázen buď věří, anebo je odmítá; moudrý člověk se však těší z jejich krásy nebo smysluplnosti, aniž by zapomínal, že to jsou lidské závoje a opony za­ halující propastnou hloubku nepoznatelného." Věda, která v úsilí o objektivní poznání, čili poznání bez matoucího vlivu tanečnice Máji, vy­ loučila veškerou subjektivitu člověka, dospěla sice ke skvělým výsledkům v ovládání a využívání světa, ale skrze takto odsubjektivizovaného, tj. „umrtveného"

člověka dokáže vidět opět jen „umrtvený" svět. A to je únosné pouze účelově a s omezeným rozsahem aplikace. Když se toutéž umrtvující metodou zkoumá živý svět člověka a nakonec i celého kosmu, je to do očí bijící nesrovnalost.

nýbrž od člověka, z duše jednotlivce a duší mnoha Psychično je podle něho mocností, která mnohoná­ sobně převyšuje všechny síly země. Jinde říká: Je lep­ ší vědět, že svého nejhoršího nepřítele má každý ve své duši." Jak tomu rozumět?

M a n a : S. Grof zjistil, že osoby při psychedeíických či holotropních sezeních zažívají vědomí zvířat, ros­ tlin, ale také vědomí oceánů, tornád či skalisek. G. Bateson tvrdí, že struktura mysli a struktura přírody jsou odrazem (reflexí) jedna druhé. Jaký je vlastně vztah mezi hlubinnou psychologií a hlubinnou ekologií?

R. S . : Jung tu má zřejmě na mysli problém Stínu Příroda sice dokáže člověka ničit, protože na jedin­ ci jí tolik nesejde, ale není zdaleka tak nebezpečná jako člověk, který svou vlastní niternou tmu zahlédne nejprve ve svém bližním, a protože má ze tmy hrůzu, potlačuje ji, deptá a ničí ji ve svém bližním. Proto je tak důležité, aby zahlédl díky podobnosti-korespondenci svou vlastní temnou stránku, svého vnitřního nepřítele ve svém nitru, říká Jung. Pak teprve přestane vidět třísku v oku bližního svého a všimne si břevna v oku svém

R. S . : Znám hlubinnou ekologii jen povrchně, ale jistá spojnice mezi ní a hlubinnou psychologií zřejmě existuje, v obou případech jde o hlubší vrstvy, v nichž jakoby se usadila celá dosavadní historie přírody a lidstva (viz Steinerovu „kroniku akaša"|. Sám jsem se kdysi zúčastnil lékařsky řízeného pokusu s LSD, ale vzhledem k mému silnému neptunickému založení (opět horoskop) jsem „profičel" všemi vrstvami psýchy raketovou rychlostí a přistál rovnou ve zlatozelené nirváně. Co říká G. Bateson, mi připadá zásadní. Svět se vůbec děje na způsob tvarování, jsou to vibrace a nekonečné variace několika archetypových prvků - hudba se sedmi tóny diatonické stupnice je toho nejen dokladem, nýbrž je to tvarování-vibrování samo. Není nejmenší důvod předpokládat, že člověk je tvarován, resp. že vibruje nějak zásadně odlišným způsobem než ostatní příroda. Ostatně je součástí této přírody. Proto také může nacházet korespon­ dence mezi sebou a okolním světem. Goethe to vyjádřil pregnantně: „Člověk zná sebe jen pokud zná svět, který poznává jen v sobě a sebe v něm." Jde tedy o vzájemné zrcadlení a rezonování: věci si odpovídají, odrážejí se v sobě a jsou s to se rozezvučet. Na tom je ostatně založen výklad horoskopu. Jeden z největších astrologů tohoto století Oskar Adler uvádí v této souvislosti zajímavý příklad. Bouřka v přírodě se děje odpovídajícím způsobem i v nitru člověka. Z kausalistického hlediska lze říci, že hluchý Beethoven napodobil v Pastorální symfonii bouři, převedl ji z reality do svého nitra a odtud na notový papír. Z hermetického hlediska ji zažil v sobě a vytvořil ji ze sebe v tónech. Bouře v Beethovenově nitru a bouře v přírodě jsou svébytné korespondující jevy. Proto se mohou vzájemně „poznat" a rezono­ vat jedna v druhé.

M a n a : Fromm říká, že skutečné poznání začíná hlubokým zklamáním. Podle Junga začíná proces o 1 novy otřesem. Otřes našeho světa a otřes našeho vědomí jsou prý jedno a totéž. Všechno se v našem světě stává relativním a proto problematickým. Domníváte se, že svět spěje k nějaké ozdravné mileniární horečce?

R. S . : Přiznám se, že nemám Fromma rád. Je to dryáčník: Umění milovat! Lidské srdce! Zůstal bych u starého klasického „údivu" jako zdroje poznání. V naší době získal tento údiv jisté zabarvení: jak se mohlo stát, co se stalo, zejména takové věci jako holocaust. Ale ještě před veškeým zklamáním, otřesy a katastrofami je tu naléhavá potřeba naší duše vědět. Nejde o potřebu informací a znalostí - to odpovídá touze znásobit svou moc nad světem. Jde o potřebu vědět proč, k čemu, jaký to má smysl, čili o potřebu sebepřijetí, smíření, zkonejšení a naděje. Tento druh vědění má psychoterapeutický ráz. Je to; „Heilswissen", jak tomu říkají Němci - „spásné, léčivé: vědění". Pokud Jung mluví o sebeobnově otřesem, vyjadřu­ je své přesvědčení, že dokud člověk není vnějšími nebo vnitřními okolnostmi ke změně donucen, sám od sebe to neudělá. Musí to tedy být stav naléhavé nouze, ztroskotání, otřesu - a pak možná ho to přimě­ je, aby se doopravdy změnil. Je v tom hodně pesi­ mismu, ale myslím že realistického.

Nemyslím, že všichni křesťanští mystikové vnímali tmu jen jako cosi negativního. Sv. Jan od Kříže vypra­ coval přece jemnou alchymistickou psychologii noci, plnou erotických a přetvářejících motivů. V jeho Písni duše čteme:

Pokud kladete otázku nějakého dalšího globálního otřesu, ozdravné horečky, jak říkáte, nevím, myslím si, že v každé době a v každém životě je takových krizových událostí vždy dost, aby podnítily změnu, tře­ ba i k lepšímu. Mám vcelku dojem, že nebeský Fellini je svými otřesy, jimiž se lidstvo pokouší přivést na správnou cestu, už dost unaven. Zkusil to kdysi dávno s potopou, ale když viděl tu spoušť, zařekl se, že se už nikdy nic podobného nebude opakovat. Když v tomto století začalo jít do tuhého, protože je­ den geniální šílenec, který se pokládal za pohan­ ského boha Dionýsa, prohlásil, že Bůh je mrtev, zkusil to Hospodin s dalším, tentokrát opravdu děsivým otře­ sem. Dnes, po uplynutí několika desetiletí, jsou lidé, kteří Jemu a všem ostatním na výsměch tvrdí, že žádný otřes se vlastně nekonal. Plynové komory jsou prý výmyslem chorobné fantasie. Je to otrava. Proto se asi Hospodin rozhodl, že tentokrát to zkusí po dobrém a dopřeje lidem dosud nevídaný blahobyt. Zřejmě) doufá, že s tím, jak si liJlé budou moci stále více< dopřávat, budou se měnii k lepšímu. Takže tím bu­ doucím otřesem bude nejspíš zklamání z této „posi­ tivní varianty".

„0 noci dražší nad jitřní ráno! 0 noci, spojila jsi Milovaného s milovanou, milou v Milovaného přetvořenou!" M a n a : Duše není problém osobní, nýbrž světový. Nebezpečí nám všem nehrozí z přírody, říká Jun;

Člověk je stále stejný, mění se jen scenerie, deko­ race, kostýmy a dobové „tance" na „divadle světa". A jde stále o onen prastarý příběh hledání sebe a Boha - všechno ostatní, vlastně i sám lidský život je pouhá záminka

M a n a : jedním z paradoxů vnitřní proměny člově­ ka je poznání, že světlo se rodí jen ze tmy. Také něk­ teří východní učitelé říkají, že světlo je člověku nejblíž, když je temnota nejhlubší. Křesťanská představa tmy ovšem zavání ďábelskými mocnostmi...

R. S . : Nevíme, jaké je prapůvodní „světlo", stejně jako nevíme, jaký je prapůvodní „den", z něhož Stvořitel učinil den a noc. Naším osudovým určením je vnímat svět dvojitě, v protikladech světla a tmy, do­ bra a zla. Dokonce i Boha, jenž je přece summum bonům, dokážeme vnímat jen jako Boha a ďábla. To je problém, s nímž se Jung trápil celý svůj život jak je to patrné zejména z jeho korespondence s dominikánem Otcem Victorem Whitem.

I KŘESŤANSTVÍ, BUDDHISMUS & KYBERPUN A N E B

U T R P E N Í

E V O L U C E

W i I I i a m UTRP-E N Í

Irwin

Thompsor

ZMĚNY

j i s t , ale m ů ž e být, ž e p o d o b n ý a n t i s o c i á l n í teenager upoutaný ke svému d o m á c í m u počítači má prostě problé­ E x i s t u j e stav neustálé z r n ě n y , nestálosti. B u d d h i s t é ho na­ my se světem těla. S v ý m a m o ž n á i ž e n s k ý m , v o b o u pří­ z ý v a j í d u k š a a n a c h á z í v něm p ř í č i n u (matrix) utrpení, z e padech n e o v l a d a t e l n ý m . N e j d e tu opravdu o nepodaře­ kterého s e s n a ž í v y s v o b o d i t . N a d r u h é straně k ř e s t á n na­ né vtělení a s n a h a vtělit se z n o v u a j i n a m ? c h á z í v e stavu bolestných z m ě n důvod (matrix) p r o l á s k u . A teď si představte, že s k u p i n a p o d o b n ý c h , ale o něco Je to m a t r i x (chcete-li M a t e r - matka), z e které s e r o d í Bo­ s t a r š í c h počítačových a n t i s o c i á l ů , m e z i sebou s o u t ě ž í ž í dítě, K r i s t u s . Ikona M a r i e , matky b o ž í , M a t e r d o l o r o s a , o z d o k o n a l e n í n u k l e á r n í c h a laserových z b r a n í . M á m na čili matka trpící, patří na Z á p a d ě k o b r a z ů m nejpopulárm y s l i počítačové e x p e r t y v laboratořích v L i v e r m o r e v Ka­ n ě j š í m . Velmi z n á m ý m p ř í k l a d e m j e např. M i c h e l a n g e l o l i f o r n i i a jejich s o u p e ř e z Los A l a m o s v N o v é m M e x i k u . va P i e t a - M a r i e s e s k l á n í nad umučeným J e ž í š e m leží­ D o k t o r T e l l e r , a n o , p r á v ě ten, který svého času přemlou­ cím na j e j í m k l í n ě . K d y ž se nad oběma koncepcemi utr­ val R o n a l d a Reagana a Pentagon k „počítačové h ř e " na­ pení - k ř e s ť a n s k o u i buddhistickou - z a m y s l í m e h l o u b ě j i , z v a n é S t a r W a r s ( H v ě z d n é v á l k y ) , z a m ě s t n á v á podob­ pochopíme, j a k j s o u s i b l í z k é . Jak b u d d h i s t a , tak k ř e s t á n nou partu mladých počítačových a s o c i á l ů , j e j i c h ž nejoblíp r o ž í v a j í čas j a k o tok z m ě n . T y t o z m ě n y j s o u bolestné. b e n ě j š í z á b a v o u j e l í z a t z m r z l i n u n a z a h r a d ě v i l y svého Z p ů s o b u j í utrpení. Právě z tohoto vědomí v y c h á z í k ř e s ť a ­ šéfa a diskutovat » ním a mezi s e b o u o t e r m o n u k l e á r n í novo r o z h o d n u t í p r o oběť, l á s k u a soucit, j i n a k řečeno válce. A b y se v y h n u l i tomu m í s t u , kde tepe skutečné s r d ­ c a r i t a s (charitu); v p ř í p a d ě b u d d h i s t y p r o v š e o b j í m a j í c í ce ž i v o t a , m u s e l i se tihle mladíci překroutit a z a k ř i v i t tak, soucitnost, k a r u n a . • a ž s e j i m p o d a ř i l o s p o j i t oba opačné e x t r é m y s a m a se­ be. J s o u to vlastně h y p e r k o n f o r m i s t é , kteří si s t v o ř i l i s v o j e Z a t í m c o b u d d h i s m u s j e s p í š e o b r a z e m nekonečna sluncí, v i r t u á l n í reality a y m ě l á h a c k e r s k á společenstva, a b y si vesmírnou galaxií, judaismus i křesťanství l z e vyjádřit mohli s v ů j ž i v o t odehrát někde, kde nemusí (a nemohou) představou s o l á r n í h o m o n o t e i s m u . Pokud s e v š a k chceme cítit a g ó n i i , do které svět s v o j í „ h r o u " nahánějí. Doufej­ dopracovat o p r a v d u h l u b o k é k o s m o l o g i e , je nutno po­ me, ž e tuhle jejich „ h r u " někdo včas z a s t a v í . chopit, ž e potřebujeme obě p e r s p e k t i v y : b u d d h i s t i c k o u J e d n í m z důvodů, proč n á s tak f a s c i n u j e k y b e r p u n k a je­ (galaktickou) i k ř e s ť a n s k o u (sluneční). A b y c h o m m n o h o s t ho i m a g i n á r n í k r a j i n a je fakt, že to je vlastně to nejodpus l u n c í vůbec d o k á z a l i docenit, je n e z b y t n é pochopit mim o ř á d n o s t o n o h o jediného slunce, v e v š í jeho specifič- * m m^MÉjíí „ l i d s k y n e l i d s k é " p r o s t ř e d í , jaké s i momentálně donosti a i n d i v i d u a l i t ě . V í s e , ž e p r o ty, kteří m a j í rádi m n o - 1 T M l f e n e představit. K y b e r p u n k j e tak trochu k ř i v ý m zrcacy f i % . n a s t a v e n ý m s k o m í r a j í c í romantické představě o náhost, j e mnohem o b t í ž n ě j š í milovat jednotlivé o s o b y . T i , 'vrafij k přiio«, j e ž se v z á p a d n í m m y š l e n í o b j e v u j e zno­ kteří j s o u t a k ř í k a j í c p ř í l i š kosmičtí - p ř í l i š andělští - m a j í v u a z n o v u , a n š t š během posledních dvou století. T e ď p r o b l é m plně p r o ž í v a t to, co je z l i d s k é h o h l e d i s k a esen­ t o t i ž l N ^ M ^ p ř e d s t a v i v o s t i začínají dominovat m o z J ^ L j ^ * . , ciální, totiž stav člověka ve v š í o m e z e n o s t i , která k jeho s a z e n é aPblem a napojené n a l i j ^ f ^ ^ T a n T bytí patří. V i z e implootátňAíilililiil* íiilflnpuifcího celým l i d s k ý m H i s t o r i e n á s j i ž m n o h o k r á t z a v e d l a n a n e j r ů z n ě j š í vývojo­ tělem, to je představivost, j a k o u š í ř í č a s o p i s vědeckých vé k ř i ž o v a t k y . Jistě nejsem j e d i n ý , k d o « s e domnívá*, žfe *-* proroctví O m n i . tentokráte j s m e se ocitli na k ř i ž o v a t c e , kde se s e t k á v a j í cesty V ý c h o d n í h o a Z á p a d n í h o pojetí ž i v o t a a světa. A n o , dostáváme se na práh světa, j e m u ž v l á d n o u kyborO c i t á m e se v situaci, k d y p l a n e t a r i z a c i č l o v ě k a (jak to gové - kybernetické o r g a n i s m y a s t r o j i p r o r o s t l á těla. N e ­ n a z v a l T e i l h a r d d e C h a r d i n ) p r o ž í v á m e j a k o prolnutí jde o ž á d n o u sci-fi. Realita z m í n ě n é h o světa j i ž je k d i s ­ buddhistického p r o s t o r u s k ř e s ť a n s k ý m časem. p o z i c i na úrovni nanotechnologií, schopných vytvořit mi­

NEPODAŘENÉ

VTĚLENÍ

E x i s t u j e š k o l a m y s t é r i í , j e ž učí, j a k s e stát vtělením l á s k y . Chcete-li se stát j e j í m ž á k e m , měli byste vědět, že for­ m o u , j í ž tímto p o z n á n í m musíte naplnit, je v a š e l i d s k é tě­ l o . Právě toto je tajemství i n k a r n a c e . N e d á v n o j s e m si udělal čas na přemítání o tom, proč j s o u mladí počítačo­ ví fanatici (computeroví h a c k e ř i ) , kteří se hlava nehlava h r n o u do světa elektronické reality, tak fascinováni virtu­ á l n í m i realitami. J i s t ě , elektronická realita počítačů dove­ de být tak přesvědčivá, tak p o d m a n i v á , j a k o by š l o o p r a v d u o d a l š í skutečný svět. Mě v š a k n a p a d l o něco, co se j i m a s i moc líbit nebude: že jde m o ž n á o ty, kteří z nějakých důvodů n e z v l á d l i i n k a r n a c i do v l a s t n í h o těla, kteří při tomto ú k o l u t a k ř í k a j í c p r o p a d l i . N e j s e m s i tím

k r o e l e k t r o n i c k é ( m i k r o ) s t r o j e schopné pracovat na úrovni našich vlastních m o l e k u l . N e p ů s o b í n a v á s s t r a š i d e l n ě , k d y ž vidíte m y š í neuron „ p ř i p o j e n ý " k s i l i k o n o v é m u čipu na obálce m a g a z í n u B y t e : to tělo na mučidlech nanotechn o l o g i c k é h o u k ř i ž o v á n í ? A n o , v y p a d á t o n a p r o s t o odpu­ divě, n a p r o s t o n e p ř i r o z e n ě a z á r o v e ň je to tak fascinující - běhá nám z toho m r á z po z á d e c h . Přesto n e l z e pochy­ bovat, že takovýto o b r a z má i j i s t o u p r o r o c k o u d i m e n z i . K d y b y nic j i n é h o , nutí n á s p o l o ž i t s i d ů l e ž i t o u o t á z k u : „ K d e končí p ř í r o d a , kde j s o u j e j í hranice? C o ještě j e a co už není p ř i r o z e n é ? "

JURSKÝ

PARK

Z k u s m e v š a k u v a ž o v a t na jiné úrovni a v j i n é m čase. N a ­ p ř í k l a d o atmosféře, j a k á na této planetě e x i s t o v a l a dři-

v e , n e ž se tu o b j e v i l ž i v o t , j a k ý jej z n á m e , tedy v mine­

n í „ r u c h u " , který pak d o k á ž e d e s t a b i l i z o v a t celý s y s t é m .

r á l n í e p o š e Z e m ě . B y l a t o u ž p ř í r o d a nebo ještě ne?

S y s t é m u pak n e z b ý v á , n e ž s i t o n a m í ř i t d o j i n é h o atrakto-

A z k u s m e u v a ž o v a t o metanové atmosféře v b a k t e r i á l n í

r u . M í s t o l i m i t o v a n é h o c y k l u , o s c i l u j í c í h o s e m a tam

o š e téhle planety, d ř í v e n e ž se tu k y a n o b a k t e r i e r o z -

v atraktoru p e r i o d i c i t y ( o s c i l u j í c í h o , ř e k n ě m e , m e z i d o b o u

d l y vytvořit to, co tak d o b ř e z n á m e : naše k r á s n é mod­

temna a d o b o u c i v i l i z a c e ) , „ r u c h " narůstá do té m í r y , že

ré nebe. B y l a to už p ř í r o d a nebo ještě ne?

celý s y s t é m je s t r ž e n „ p o d i v n ý m a t r a k t o r e m " a z a c h o v á

A n o , v s k u t k u n e l z e z a s t a v i t p r o u d z m ě n a říct: „ T o h l e

s e z c e l a nepředvídatelně, chaoticky. T o j e situace, kterou

p ř í r o d a j e , a tohle už n e . " C a s je v neustálém p o h y b u ,

se p r o r o c k y s n a ž í předvídat sci-fi a představuje si ji j a k o

čas je příchodem neustálých z m ě n , čas je plný utrpení.

n ě j a k ý n o v ý svět, j e h o ž „ p ř í r o d a " j e e l i m i n o v á n a . M í s t o

Všechny živočišné druhy se vyvíjí, zároveň však směřují

toho, a b y n á s z m í n ě n ý „ r u c h " z a h n a l z p á t k y d o náruče

ke svému z á n i k u . Všechno se dme, bují, přerůstá samo

p r i m i t i v i s m u n ě j a k é h o temného věku (např. k r a j i n y M a d

s e b e . S a m o s e b o u z a l e h n u t o j e p o s l é z e i z m a ř e n o . Jen

M a x e , kde u ž není ž á d n é p a l i v o p r o i n d u s t r i á l n í c i v i l i z a ­

si v z p o m e ň t e , j a k se d ě l á c h l e b a , na k y n o u c í těsto

c i ) , n a h r n e n á s s p í š d o z c e l a nového e x i s t e n č n í h o pro­

a z p ů s o b j a k ý m ho p a k hnětete, j a k ho r o z v í j í t e a z a v í ­

s t ř e d í , d o nové evoluční n i k y , n a p ř í k l a d d o j a k é s i „infor-

j í t e . V š e c h n o p a k n a h r n e t e d o p r v o t n í m a s y , kterou dá­

m a t i o n s c a p e " (informační k r a j i n y ) . A n a j e d n o u je všech­

t e d o t r o u b y , pustíte p l y n , pečete v š e c h n o h o r k e m s u ­

n o , co my n e w a g e ř i v z ý v á m e j a k o „vyléčení z e m ě " (celá

p e r n o v y a k d y ž n a d e j d e č a s , necháte to z c h l a d i t p r o

f a n t a z i e f i n d h o r n s k é k o m u n i t y , celá f a n t a z i e „návratu

d a l š í epochu.

k p ř í r o d ě " ) , s o p o v r ž e n í m smeteno z cesty r o z j e t ý m i ho­

Z d á s e , ž e typické o b r á z k y p ř í r o d y z k a l e n d á ř ů S i e r r a

chy S t e w a r t a B r a r i t a z klubu M I T ( T e c h n o l o g i c k ý institut

Clubu už o přírodě neříkají všechno. V y j a d ř u j í s p í š e a r i s ­

u n i v e r s i t y v M a s a c h u s s e t t s ) a počítačovými h a c k e r y z e S i ­

tokratický d o j e m z p ř í r o d y , j a k ji z t v á r ň o v a l i m a l í ř i 1 8.

licon V a l l e y . T o j e tedy p ř í š e r n á věc!

století, G a i n s b o r o u g h nebo C o n s t a b l e , n e ž o b r a z p ř í r o ­

J a k m i l e d o c h á z í k takové s p o l e č e n s k é p r o m ě n ě , s n a ž í m e

d y , j a k ý p o s k y t u j e n a p ř í k l a d d n e š n í b i o l o g i e . Představte

s e , v š o k u z n e p ř í r o d n í h o , učinit p ř í r o d u kultuře přijatel­

s i s e t k á n í l i d í z e S i e r r a C l u b u s d i n o s a u r e m , který právě

n o u , obyvatelnou. T ý k á s e t o technologů z M I T , stejně j a ­

n a noční o b l o z e p o z o r u j e kometu, j e ž s e m á stát příči­

ko „ d o m o r o d c ů " z F i n d h o r n u . O b ě s t r a n y se ve v e s m í r u

nou v y h y n u t í všech velkých ještěrů na Z e m i . O c h r á n c i ve-

chtějí cítit j a k o d o m a - p o h o d l n ě ; r o z d í l je v tom, že jed­

•

leještěrů j s o u pochopitelně z d ě š e n i a tak p r o d i n o s a u r y

na s t r a n a má r á d a čistou kulturu b e z j a k ý c h k p l i „ r d c h ů "

u s p o ř á d a j í z v l á š t n í m í t i n k , a společně se s n a ž í n a j í t vý­

p ř í r o d y , z a t í m c o d r u h á s t r a n a m á ráda čistou " p ř í r o d u

c h o d i s k o z této dramatické situace. Jde o to, jak z a j i s t i t

b e z j a k ý c h k o l i „ r u c h ů " kultury. J á v|ak z n o v u m u s í m opa­

na Z e m i prostředí příjemné pro dinosaury. Veleještěři si

kovat: nevědomá architektura budoucnosti roste právě

s a m o z ř e j m ě n e d o k á ž í představit, ž e b y s v ů j ještěří svět

z ruchu v s y s t é m u . Co t í m « h c i ř í c i ? J e d n o d u š e to, že „vy­

měli v y k l i d i t , a už vůbec ne, že by měl být z a p l n ě n s a v c i .

n á l e z c i " budoucnosti-nebudou ani „ p o k r o k á ř i " z M I T , ani

C o ž p a k je m o ž n é , a b y se ti malí chlupáči, co se tam do­

„ z p á t e č n í c i " z F i n d h o r n u . Z a v š í m j e v l i v k ř í ž e n í cest h i s ­

l e v k a p r a d í p o ř á d pletou pod n o h y , z a č a l i h e m ž i t a ž

torie. K ř i ž o v a t k y .

nakonec o b s a d í celou Z e m i ? Z k u s m e s i představit m y , ž e

ifCcIýž

' '•

. . :

d o j d e na to, učinit r o z h o d n u t í t ý k a j í c í s e evoluce,

naše c i v i l i z a c e „balí k u f r y " , p r o t o ž e m á z a č í t n á s t y j j j f l v i - 1

k d y ž jde o to r o z h o d n o u t s e , k t e r ý svět je p r o n á s p ř i j a ­

lizace švábů.

telný, j e z v y k e m , ž e v ě t š i n o u r a d ě j i ř e k n e m e „ n e " jakéko­

Ano,

je

dost

B

dobře

možné,

žekgfj/fl-dbseho světa

ne­

l i z m ě n ě . M o h l i bychom t o n a z v a t „ v e l k ý m o d m í t n u t í m " .

z p ů s o b í n ě j a k o atomová f á l k a nebo katastrofální země-

J e s t l i ž e s e o d m í t á m e p o d r o b i t evoluci, stáváme s e z o s o b ­

t ř e s e n í j g o ipáJK^Kornetou,

n ě n í m e v o l u č n í h o „ n e " . V š i m n ě t e s i , ž e p r o s t ř e d í kyber-

ale

nějaká

velmi

náhlá

j j M l P f f s e n ž a č n í událost, s c h o p n a během j e d i n é v t e ř i n y

p u n k u j e vlastně k r a j i n o u e v o l u č n í h o odmítnutí. P ř í k l a d e m

učinit dvaatřicet z m ě n v s y s t é m u . M o ž n á bude koncem

m ů ž e být situace a n d r o i d ů v Blade Runner nebo č e r n ý trh

světa evoluční p ř e k o n á n í všech ž i v o č i š n ý c h d r u h ů - evo­

s o r g á n y k transplantacím ve f i l m u Max Headrpom. Je to

luce p ř í r o d y v k u l t u r u , evoluce od těla z m a s a k tělu ze

vlastně p r o s t ř e d í bio-smetiště. P ř í š e r n á věc, o v š e m n e l z e

s i l i k o n u . T a t o planeta j i ž b y l a s v ě d k e m evoluce m i n e r á l ů

pochybovat, že právě toto je evoluční b ř i t - „ p ř e d v o j "

v rostliny, rostlin ve z v í ř a t a , z v í ř a t v lidi. T e ď je m o ž n á

budoucnosti.

na řadě evoluce l i d í v k y b o r g y . K d o v í ?

T o , k čemu d o c h á z í , t o u ž není d a r w i n o v s k á evoluce při­

N a takovém „konci s v ě t a " s e elementálové a andělé,

r o z e n é h o v ý b ě r u , ale evoluce prostřednictvím k u l t u r n í

o b ř i a s k ř í t k o v é , v š i c h n i t i , které j s m e v y k o p l i k a m s i d o

intruze- p r o n i k á n í k u l t u r y d o k a ž d é m y s l i t e l n é r o v i n y ,

S t ř e d o z e m ě , vrací z p ě t . C h y s t a j í s e v p l í ž i t d o n a š e h o ča­

elementální, l i d s k é n e b o a n d ě l s k é . V devadesátých letech

ať

s u právě otevřenou k r a j i n o u nových nanotechnologií. Elé-

už nejde o bitvu m e z i „ m y s t i k y a m e c h a n i k y " , j a k j s e m

mentál už nebude duchem posvátné h o r y a anděl už ne­

o tom v roce 1 9 7 2 h o v o ř i l v r o z h o v o r u p r o m a g a z í n 77-

bude h l a s e m h u d b y s f é r . Eleméntál s e stane m o l e k u l á r n í

me. Jde s p í š e o j i s t ý d r u h k ř í ž e n í - genetického k ř í ž e n í -

m ř í ž k o u a anděl se p ř e d s t a v í j a k o s i n g u l a r i t a . Č a r o d ě j o ­

m e z i mystiky a mechaniky, k ř í ž e n í m e z i M a r v i n e m M i n ­

v ý m učněm bude počítačový d o b r o d r u h , hacker, teen­

s k ý m a B i l l e m T h o m p s o n e m . V ý s l e d k e m pak je k o l e g a

a g e r , který s v ů j počítač m i l u j e tak, ž e s i e l f y a a n d ě l y

D a v i d S p a n g l e r , dítě m y s t i k y i počítačové technologie.

p ř e n e s e p ř í m o d o něho. H a c k e r p r o ž í v a j í c í svatební noc

Strašná

věc!

s e s v ý m počítačem? T o ž e m á být ž i v o č i š n ý d r u h , který z a b y d l í tuto Z e m i ? S t r a š n á p ř e d s t a v a l

KŘIŽOVATKY

VELKÉ

ODMÍTNUTÍ

K d y ž s e r o z h o d n e m e říci k u l t u r n í z m ě n ě a evoluci „ n e " , s t a v í m e se p o n ě k u d d o m ý š l i v ě a m e s i á š s k y do r o l e těch,

P ř i evoluci s s e b o u k a ž d é p o r u š e n í r o v n o v á h y p ř i n á š í ka­

kteří b y l i p o v o l á n i vyléčit Z e m i . A p r o t o ž e M e s i á š j e

t a s t r o f u . Na d ě j i n n ý c h k ř i ž o v a t k á c h , o kterých často ho­

v podstatě obětí, představujeme si i sebe a celou Z e m i

v o ř í D a v i d S p a n g l e r , často d o c h á z í ke „katastrofě z r o z ­

j a k o o b ě ť n ě j a k é h o z r a n ě n í . J e s t l i ž e p ř j j í m á m e psycholo­

d v o j e n í " . K těmto r o z d v o j e n í m d o c h á z í d í k y nahromadě­

g i i oběti, hledáme také z p ů s o b o d p l a t y z a z p ů s o b e n é M a n a - podzim 1 9 9 6

47

bude patřit čistě elektronické architektuře. E l e k t r o n i c k é

p ř í k o ř í . T í m , ž e tuto r o l i oběti h r a j e m e v ě d o m ě , v š a k ne­ v ě d o m ě v i k t i m i z u j e m e j i n é . P o d v ě d o m ě hledáme s v é

„ b u d o v y " budeme p o u ž í v a t tak, j a k o d n e s p o u ž í v á m e

v l a s t n í oběti. N a š e a š r a m y a utopické k o m u n i t y s e pak

elektrické s p o t ř e b i č e . K d y ž u k o n č í m e s v o u p r á c i , otočíme

s t á v a j í j a k ý m s i d i v a d l e m p r o operetní dramata n a š e h o

v y p í n a č e m a budova se vytratí - z m i z í . C i v i l i z o v a n í oby­

neurotického nevědomí. A tam v e n k u , ve světě, který

vatelé m a j í s v á města a v e l k é b u d o v y ; p ř e d s t a v u j í si bu­

označujeme jako vnější a jemuž vládnou yuppičtí speku­

doucnost j a k o o b r o v s k é s t a v b y ve v e s m í r u . Já si v š a k

lanti, technologové a n e n a s y t n í k a p i t a l i s t é , se celý svět

m y s l í m , že v e l r y b y a d e l f í n i o budoucnosti v ě d í přece jen

s p o j u j e d r á t y d o h r o m a d y , a b y s e n a p o j i l n a ústřednu

v í c . O n i t o t i ž netrpí W h i t e h e a d o v s k o u „ z t r a c e n o u kon­

„ s i n g u l a r i t y " . T í m , ž e h r a j e m e r o l i oběti n a s t á v a j í c í kultur­

k r é t n o s t í " - nechybí j i m „hmatatelná k u l t u r a " . D o v e d u si

n í z m ě n y , s e s a m i z b a v u j e m e v l i v u a o d c i z u j e m e s e tím

představit, ž e v e l r y b y a d e l f í n i d o k á ž í , d í k y s v ý m g i g a n

tomu p ř i c h á z e j í c í m u , n o v é m u .

tickým m o z k ů m , vstupovat d o h y p e r p r o s t o r u , kde jejich

K d y ž s e d o této f i l o s o f i e z r a n ě n o s t i p o n o ř í t e h l o u b ě j i , ja­

p í s n í m n a s l o u c h a j í obyvatelé A n d r o m e d y a dokonce s

ko j s e m se o to p o k u s i l ve s v é k n i z e The Time Falling Bo-

mi tančí.

dies Taken to Light, pak uvidíte, že e x i s t u j e d a l e k o s t a r š í p ř e d o b r a z z r a n ě n o s t i n e ž j e K r i s t u s , stavící n a o d i v s v é

BIOS

poranění boku, totiž zpodobení Velké M a t k y z Laussel.

SE

LOUČÍ

O n a staví n a o d i v s v é menstruační z r a n ě n í , které k o u z ­

V š e c h n y n a š e technologické inovace j s o u v l a s t n ě nemo­

lem léčí s a m o s e b e - l a b i á l n í z r a n ě n í v u l v y , tohoto m í s t a

t o r n ý m i metaforami m y s t i c k ý c h stavů bytí. N ě k t e ř í l i d é se­

n a š e h o původu a v y n o ř e n í . C e l á t e o r i e z r a n ě n o s t i p a k

dí v zazenu deset tisíc h o d i n , a b y d o s á h l i j e d i n é m i l i ­

z a č í n á nabývat j i n o u , mnohem méně neurotickou podo­

s e k u n d y satori a d o k á z a l i nahlédnout uměle z k o n s t r u o v a ­

b u . L a b i á l n í z r a n ě n í j e p r o t r ž e n á p a n e n s k á blána p ř i po­

nou povahu reality - n a h l í ž í v i r t u á l n í realitu tohoto světa.

četí. Je to k r e v přechodu do ž i v o t a . Je to p r o c e s p l n ý neu­

Přesto dává tolik

s p o ř á d a n o s t i , c h a o s u a š p í n y , j e n ž n á s učí, j a k s e otevřít

lých k o n s t r u k c í r e a l i t y v t e l e v i z i , v k i n e c h , v D i s n e y w o r l d u

Američanů

p ř e d n o s t o d h a l o v á n í umě­

početí a z r o d u n o v é h o .

nebo v a m e r i c k é politice. J a k m i l e j e d n o u těmto technolo­

T a k é k r a j i n a kyberpunku je n e u s p o ř á d a n ý m , chaotickým

g i í m v i r t u á l n í c h realit p o r o z u m í m e , z a č í n á m e chápat, ž e

a š p i n a v ý m p r o s t ř e d í m h a r d w a r u a s o f t w a r u (hrubých

ego je v i d e o h r a n a š e h o daimona, že i n k a r n a c e - naše

a j e m n ý c h t e c h n o l o g i í ) „ d r y w a r e " a „ w e t w a r e " (suchých

vtělení - není nic n e ž naše promítnutí do času a p r o s t o r u .

a vlhkých technologií), maskulinního a feminního. Od-

i

, A n o , l z e s e ptát, proč, k d y ž u ž j s m e s e m b y l i takto pro­

pad i n d u s t r i á l r i í c i v i l i z a c e , s t e j n ě j a k o o d p a d b i o l o g i e ,

mítnuti, nám tak g n o s t i c k y z á l e ž í na tom, a b y c h o m se od­

v š e c h n o s e t u r o z h á z e n o p o v a l u j e n a d e m i u r g o v ě sme­

tud dostali ven? Proč se p o k o u š í m e ze samsary dostat do

t i š t i . N e b o j e t o o b c h o d n í d ů m ? P o k a ž d é j e t o tak: vyno­

nirvány, k d y ž u ž j s m e jednou m u s e l i s e s t o u p i t s e m d o l ů

ř u j í c í s e r e a l i t u není n i k d y m o ž n o d o v o d i t z e s t á d i í , j e ž

a v z í t na sebe tělo? M á m j e d i n o u odpověct: m u s í m e se

j í p ř e c k j p p t e l a . N e m ů ž e m e s e z a h l e d ě t d o k a l i š t ě mole­

tu naučit, že toto tělo má být z t ě l e s n ě n í m l á s k y . A j i n a k

kul p ř e d b i o t i c k é h o oceánu a jeho a t m o s f é r y , a udělat si

n e ž i n k a r n a c í se tomu nenaučíme, taková je skutečnost.

toho p ř e d s t a v u o ž i v é , u z a v ř e n é buňce, která s e posta­ v í ijBpočátek řetězce ž i v o t a , v e d o u c í h o a ž k č l o v ě k u . S t e j n ě nemožné je z a h l e d ě t s e na smetiště v š e c h těch

Vtělení j e prostě š k o l o u , kterou m u s í m e p r o j í t .

Robocopů

adekvátní, c o ž s i d o b ř e m ů ž e m e uvědomit, k d y ž s e v k i ­

z

a

Neuromancerů,

a

udělat

si

z

toho

všeho

B á s n í k W . B . Yeats ř e k l , ž e „člověk m ů ž e p r a v d u z t ě l e s ­ nit, ale n e m ů ž e ji p o z n a t . " V tomto s m y f l u je p o z n á n í ne­

p ř e d s t a v u s i n g u l a r i t y . J a k o k t e r á k o l i j i n á p a r a n o i d n í fan­

ně d í v á m e na f i l m y . Proč se nám tak l í b í všechen ten

t a s i e , t r p í i k y b e r p u n k o v á v i z e p ř í l i š n o u l i t e r á r n o s t í . Věci

strach, který tam p r o ž í v á m e , v š e c h n o to z d ě š e n í s k o r o až

n e l z e brát d o s l o v a .

na s m r t ? Proč tyhle m u l t i m i l i o h o v é B o n d i á d y nebo ještě

A n a l y t i k m a s m é d i í M a r s h a l l M c L u h a n n á s n a u č i l , ž e „me­

něco h o r š í h o p o d p o r u j e m e ? V š e c h n y tyhle s e x f i l m y a ho­

d i u m is a m e s s a g e " - s a m o m é d i u m je s d ě l e n í m . N a p ř í ­

r o r y n á s d o k á ž í s t r h n o u t jenom p r o t o , ž e s i uvědomuje­

klad t e l e v i z e není jenom n ě j a k ý m p o u h ý m p r o s t ř e d k e m

me, ž e s e x a * m r t j e s o u č á s t í b i o l o g i c k é architektury eu-

k o m u n i k a c e ; je to ž i v o t n í p r o s t ř e d í ; je to architektura

k a r y o t i c k é b u ň k y , která n á s s t v o ř i l a . A z á r o v e ň s i uvědo­

v nevědomí, j e ž je p ř e d o b r a z e m v y n o ř u j í c í se noetické

m u j e m e i d r u h o u věc: toto b i o l o g i c k é o b d o b í o d c h á z í ,

(abstraktní) s p o l e č n o s t i - neviditelné l i d s k é obce. A n i D i s -

loučí se s n á m i .

n e y w o r l d nebo Epcot Center n e j s o u n e ž

výrazem

elektro­

P ř i r o z e n ý v ý b ě r byl d ů l e ž i t ý p r o n ě k o l i k p o s l e d n í c h m i l i o ­

nického srdce televizního národa, který si z v y k á na ž i v o t

n ů let, z d á s e v š a k , ž e i o n byl jenom d o č a s n ý . N y n í ,

v nové a b s t r a k t n í r e p u b l i c e . A n i Reagan n e h r á l v této no­

s nástupem s i n g u l a r i t y , s e v š e c h n o mění. N e n í j i ž m o ž n o

celého

v é a b s t r a k t n í republice r o l i j e j í h o skutečného p r e z i d e n t a ;

brát realitu s e z á r u k o u . S o u č á s t í

byl p ř e d e v š í m (a jenom) m y š l e n k o v o u f o r m o u , p r o j e v e m

c í s e elektronické k u l t u r y j e d e m o k r a t i z a c e m y s t i c k é z k u ­

k o l e k t i v n í h o nevědomí. T a k o v ý bude a j e k a ž d ý d a l š í

šenosti - učinit

prezident.

přístupným pro každého. Jestliže jsme byli

P o s u n od politické f i l o s o f i e k f a n t a s i i - k u l t u r n í p o s u n od

pasti i l u z e , d o pasti p o u h é h o z d á n í r e a l i t y , j e n y n í ten

„vyhnání"

z reality

a

projektu rozvíjejí­

přenesení „jinam"

proces chycení do

chyceni

do

J e f f e r s o n a k R e a g a n o v i - vede p ř í m o k e l i m i n a c i hmoty,

p r a v ý čas celý tento

e l i m i n a c i p ř í r o d y , s e kterou j s m e d o s u d v ž d y c k y počítali.

tovat. P ř i p r a v u j e s e tichá d o h o d a m e z i t í m , c o j e „ T o p "

E l i m i n a c e pevné f i l o s o f i c k é r e p u b l i k y , j e ž v z e š l a z k u l t u r y

(nahoře) a

osvícenecťví, z n a m e n á p ř e s u n z e světa vědomí, světa

m y s t i c i s m e m a technologií - m y s l í m s i , že také o tom je

hmatatelné G e o r g i á n s k é architektury, do světa nevědomí,

a bude N e w A g e .

světa e l e k t r o n i c k é architektury. A m e r i c k é d o b r o d r u ž s t v í předváděné v Epcot Center, to je K ř i š ť á l o v ý palác repre­ z e n t u j í c í tuto k u l t u r n í z m ě n u . T e l e v i z e , toto e l e k t r o n i c k é s r d c e , které se v domácnostech a n i obytných přívěsech n i k d y n e v y p í n á , je r e a l i z a c í ar­ chitektury nevědomí. Je p ř e d o b r a z e m b u d o u c n o s t i , která 48

M a n a - podzim 1 9 9 6

co je „ P o p " , m e z i v ě d o u

a

i l u z í z a č í t reflek­ zábavou, mezi

(Kulturní historik W. I. Thompson, nar. 1938 v Chicagu, je jednou z osobností, jež stála u zrodu hnutí New age. Je zakladatelem intelektu­ ální komunity Lindisfarne, autorem mnoha knih, z nichž nejznáměji jsou At the Edge of History, The Time Falling Bodies, íslands Ouf of Ti­ me. Ukázka je z knihy esejů Reimagination of the World z r. 1991) (překlad Blumfeld S. M.J

HEROICKÁ CTNOST B R A T R

D A V I D

S T E I N D L

-

R A S T

Richard Smoíey, Gnosis Magazíne, léto 1992 ;

:

ÉíiSlfií'-:

Bratr

David

mnich,

spisovatel a psycholog, je

chovních nal při

Steindl-Rast,

vytváření kontaktů členem

z

Rakouska,

v současné době v du­

kruzích dobře znám pro práci,

padní klášterní tradice a době je

původem

mezi

kterou

meditativnípraxí zá­

tradicí východní.

benediktýnského

vyko­

společenství

.Překlad; Iřateíína Pavlíčková

všech křesťanů. A svatí, ať muži nebo ženy, jsou tím, že zrcadlí tu či onu stránku Ježíše Krista, pro různé sku­ piny uvnitř církve rovněž hrdiny.

V současné

Druhý aspekt, jenž jste zmínil,

Camaldo-

byla otázka intervence. M á m za to,

Gra-

že je velmi důležitá, neboť lidem zá­

tefulness: The Heart of Prayer (Vděčnost - srdce mod­

lese v Big Sur v Kalifornii. Je autorem tří knih:

leží právě na těch svatých, jejichž zá­

litby) A

sahu se dovolávají. S tím se v křesťan-

Listening Heart (Naslouchající srdce) a

nedáv-

:

ýV

-•io publikované Belonging to the Universe (Sounále­

ské církvi setkáváme velmi záhy. V prů­

žitost s vesmírem), diskuse o nových paradigmatech ve

běhu svého historického vývoje mívalo

védě a

někdy uctívání svatých nezdravý podtext.

ha

teologii

vyšla

v

(spoluautorem

byl Fritjof Capra a

nakladatelství Harper v San

kni­

Francisku).

Křesťan ve skutečnosti nepotřebuje prostřed

O názory bratra Davida na možnosti spojení východ­

nika ke Kristu, Kristus sám je mu prostřední

ní a západní spirituality je velký zájem a

tak se často

objevuje v kruzích New Age.

kem k Bohu. Ale dřřve sloužil svatý jako spo­ jovací článek mezi námi a Kristem, tedy ja­ ko spojovací článek mezi námi a spojovacím

R i c h a r d S m o l e y : J a k ý j e vás názor n a význam po­

jetí svatého v současnosti? Svatý je podle všeho ně­

článkem. A to je trošku nezdravé. Ale A i e ii pro pro současného současní

inteligentního kato-

kdo, kdo žil kdysi na zemi, nějak výjimečně se tu

líka může být moment intervence svatých

zapsal a jehož pomoci se můžeme stále dovolávat.

a vůbec hagiografie jako taková něčím na­

B r a t r D a v i d S t e i n d l - R a s t : J s e m rád, že jste zvo­

prosto pozitivním. Mě osobné svatí velmi

lil právě tuto základní otázku. Samozřejmě, že mo­

zajímají, rád čtu jejich životy a každý den

ment intervence je jeden aspekt, ale oficiální před­

se modlím za jejich intervenci k velké

stava svatého v katolické církvi je taková, že svatý je

spoustě svatých. Ne však kvůli tomu, že

ten, kdo následoval Krista s heroickou ctností. T e n ­

bych potřeboval něco jako spojovací člá­

to termín „heroická ctnost" je důležitý a i zajímavý.

nek. Jste-li členem rodiny a pokud je je­

Představa svatého se tu velmi přibližuje představě

den z jejích členů velmi bohatý, tak i vy

hrdiny, a to hlavně y tom smyslu, že hrdina tvoří

jste na tom lépe, neboť ten bohatý strýček

součást společnosti, vlastně tuto společnost utváří

by vám mohl jednou za čas dat peníze.

sám. V podstatě se dá říci, že společnost je v plném

Svatí se dostali do blízkosti Boha, a tím,

slova smyslu skupina lidí, ktetá má společného hr­

že vy jste v jejich blízkosti, máte i vy vět­

dinu.

ší šanci, že se přiblížíte samotnému B o ­

Samozřejmě, že v plném slova smyslu je hrdina

hu, Jestliže budete .zadobře í s žijícími

model, jenž nám ukazuje, o čem náš život je. Je to

„svatými" a strávíte s nimi hodně času -

neustále se opakující umírání do větší plnosti živo­

buddhisté tomu říkají satsang, pozdvih­

ta. Hrdina se vyčlení z určité skupiny lidí jako její

ne to vašeho ducha. A to vám pomůže.

reprezentant - např. král, kněz či jiná silná osob­

Avšak pokud trávíte spoustu času s lid­

nost, podstoupí určitou formu smrti a pak se do oné

mi, kteří vás nejspíš svedou na scestí, už

společnosti navrátí, aby tu znovu dával život. D o ­

to dobré není. V t o m t o smyslu je tedy

konce i evangelia jsou - přinejmenším podvědomě

úzký vztah ke svatým něčím velmi

- sepsána podle této předlohy hrdinství: Ježíš je náš

prospěšným.

htdina. A tato představa Ježíše coby hrdiny katolic­

A potom samozřejmě nic nemá

ké církve, přestože my tento termín sotva kdy po­

takovou sílu změnit naše život)' ja­

užijeme, je starověká. V ranných textech bývá Ježíš

ko příklad druhých. Ani žád­

přirovnáván k řeckým hrdinům, ve středověku exis­

ná teorie, ani žádná vyšší

tovaly písně o „Kristu, našem hrdinovi" a v devate­

zkušenost nemá tolik síly, ja­

náctém století mluví Hopkins o „hrdinovi Kalvárie"

ko když je vtělena do lidské

a o „Kristu, mém rytíři". Takže ježíš je hrdinou

bytosti. Bohužel, v naší době je

hrdinů nedostatek. Především mladí lidé hle­

kový model opravdu napodobovat nelze.

ku a tovněž mezi gnostiky, avšak v ryzím kře­

dají hrdiny, avšak ne v úzkém, ale v širším slo­

V tom případě bych vám jen poradil, abyste

sťanství nic takového není. A to opět přesné

va smyslu: hrdiny jako osobnosti, se kterými

tento druh hagiografie nečedi, j e n o m by vás

zapadá do hagiogtafie: svatí nedosáhli hetoic-

by se mohli identifikovat a nechat se jimi in¬

zavedl na scestí. Avšak svatí byli lidské bytosti

ké ctnosti ,i duchovního statutů proto, že bv

stejně lak, jako jsme my. Méli by být prezen­

dostali tajný klíč, jako když vám někdo dá typ,

O svatých vyšlo m n o h o nových knih. Mě se

továni se svými lidskými slabostmi, nemusí být

na kterého koně vsadit. Nedostalo se jim více

líbí přístup Lawtence Cunninghama. Napsal

ve všech ohledech dokonalí. C í m víc se zabý­

než ostatním a často hvli dokonce velmi zne­

knihy What Is a Saint? ( C o je to svatý?) a The

vám životy svatých, tím víc zjišťuji, že dokon­

výhodněni: .Ale dokázali se oddat.

-, . vat.

S m o l e y : T a k tedy pozornost, oddanost

Gitbolic HtTÍMgt (Katolické dědictví). Avšak

ce ani velcí svatí a ti, kterým se obdivuji nej­

foto dědictví tu má zcela konkrétní podobu,

víc, nemají v sobě ani 5 0 % toho, co by napo­

v této knize nejde o žádné abstrahování. Cun-

dobováno být mělo. Stejně tak jako my, i sva­

B r a t r D a v i d : Klíči k ukrytému poselství.

a otevřenost byly těmi klíči k esoterice...

tí měli své slabé lidské stránky. Ale měli rov­

T e r m í n y „esoterika" či „exoterika" se sem

kupříkladu typ válečníka: ten zahrnuje jak sva­

něž nějakou v ý j i m e č n o u vlastnost,

m o c nehodí. V křesťanství není to, co my běž­

té, kteří byli mučedníky, protože odmítli slou­

všechny ty zbývající vykompenzovala. A právě

žit v římské či jiné armádě, tak i ty, kteří sku­

na to, že i velmi nedokonalé lidské stvoření —

S m o l e y : Před chvílí jste zmínil asketickv

tečnými vojáky byli.. Další typy jsou asketa,

jakým tolik svatých bylo a je - dokonalým

typ svatého. Pto obyčejného hledajícího člo­

poutník, umělec, aktivista, dokonce i outsider.

opravdu být může, i přes všechny ty nedostat­

věka je klášterní život zatížen odříkáním

Existuje velmi důležitý druh „svatého", který

ky, chce právě prospěšná hagiografie poukázat.

a askezí, jež jsou součástí klášterní disciplinv

ve vztahu k církvi outsiderem prostě být musí.

Každý člověk je tím či oním způsobem excen­

už dlouhou dobu. Lidé mají v tomto směru

trický. Svou rovnováhu musíme hledat.

trochu obavy, snad kvůli slabosti moderního

ningham probírá všechm

typy svatých.

lok

S m o l e y : Je zajímavé, co jste říkal o vzorech,

která

ně považujeme za esoterickou nauku.

protože pokud si vezmete typický život svaté­

S m o l e y : J a k o u roli má v křesťanství esote­

člověka, snád protože viděli týraná těla jak

ho, zjistíte, že je v něm jeho osobnost velmi

rická nauka? Existuje tu něco takového? Je ta­

v minulosti, tak v přítomnosti. Jakou roli bv

vyzdvižena. To evokuje dva druhy reakce.

kový pohled na věc správný?

měla askeze mít dnes, především tedy v sou­ vislosti s kláštetem?

Jedna je: „Chtěl/a bych se mu/jí přiblížit."

B r a t r D a v i d : V 1. listu Korintským 2 : 6

A ta druhá, stejně tak typická, je: „ T o není

říká sv. Pavel něco v tomto smyslu: „Učíme

B r a t r D a v i d : Vezměte si nejprve samotní

možné. To můžu rovnou vzdát."

moudrosti, ale j e n ty, kdož jsou toho hotovi",

slovo „askeze". Znamená „cvičení" a pochiz.

B r a t r D a v i d : A tak se omluvíte za to, že ne­

a to bylo často vykládáno jako jakési tajné uče­

ze slovníku atletiky. Cílem tu je cvičení v du­

dosáhnete stupně, na který byste dosáhnout

ní, jenž je předáváno neveřejně. N e b o jak pra­

chovním životě. Víte, že naši atleti dělau

mohli, neboť hledíte na stupeň, kterého do­

ví evangelia: „Ježíš mluvil k zástupům v podo­

spoustu věcí, které vykonávají i asketové v ná­

sáhnout nemůžete.

benstvích, avšak svým učedníkům vysvětlo­

boženském kontextu: mají určitou dietu, pos¬

val", a tak dále. Přesto však důkaz o tom, že

tí se, zdržují se pití alkoholu a požívání drog.

by existovala nějaká tajná nauka, jež byla pře­

atd. Často musí omezit sexuální život, či ale­

dávána pouze zasvěceným, není žádný.

spoň někteří z nich si myslí, že musí, takže exi­

S m o l e y : J a k se tedy k t o m u postavit, aby nás život svatého dokázal povzbudit? B r a t r D a v i d : Záleží na tom. Možná, že se obracíte na ten druh hagiografie, který svaté­

Utajené učení ovšem existuje v každé tradi­

stuje spousta druhů omezení, j e ž musí pod­

ho přetváří do tak nadnesené osobnosti, že ta­

ci a tedy i v tradici křesťanské. A nejlepší způ­

stoupit. Člověk na sebe vezme určitou discip--

50

M a n a - podzim 1 9 9 6

sob, jak něco utajit, je vydat to v plén, kde to

nu. To je však pouze negativní stránka čehev

nikdy nikdo, kdo hledá utajené věci, nenajde.

velmi pozitivního, a to, že jste se něčemu ra­

Takže utajená nauka je přímo před vámi,

dikálně oddal, abyste dosáhl vyššího cíle: a v

musíte však mít oči k vidění. Co znamená

chcete tu cenu vyhřátí Vy víte, jak byla ode­

v našich podmínkách mít oči k vidění? To

dávna v křesťanských písmech srovnávána du­

znamená, že se k nauce dostanete tak, že se jí

chovní disciplina s atletickou.

oddáte. Jc tu souvislost s pravděpodobně pr­

Klášterní askeze je tedy něco velmi požit;

votním úmyslem tohoto tčení: „ T i , kdož ma­

ního: usilujete o soustředěnou pozornost, sou­

jí, budou obdarováni, a těm, kdož nemají, bu­

středěnou přítomnost v přítomném okamži­

de dokonce i to, co mají, odňato." Původně

ku a o soustředěnou orientaci svého života. Ži­

to bylo přísloví, jenž používal Ježíš. My říká­

tím účelem podstoupíte určitá omezení, kte­

me: „Bohatí bohatnou a chudí chudnou." To

rá ostatní lidé nepodstupují. Bohužel, v minu­

je všeobecný postřeh. Ježíš tu chce nejspíš ří­

losti se vyskytlo také m n o h o případů týráni,

ci: „Cožpak nevíte, že bohatí bohatnou a chu­

tedy askeze velmi pomýlené. J a k jste už nazna­

dí chudnou? A to platí i v duchovním životě."

čil, askeze se může-zyrhnout v popírání živo­

To by mohlo být, a já se domnívám, že je, jád­

ta, v nepřátelství vůči tělu a v lhostejnost ke

rem tohoto rčení.

zdravému rozumu. K tomu všemu už došlo,

Co to však znamená? Myslím, že je to v Lu­

a pokud byste vedle sebe vyrovnal výstřelky

kášovi, kde je explicitní odkaz na naslouchá­

požitkářství a výstřelky askeze, patrně by se

ní: „Dávejte pozor, jak posloucháte!" T ě m ,

nad celými dějinami udržovaly v rovnováze.

kteří nastaví uši a opravdu naslouchají, kteří

Někteří lidé si dopřávají tak, až je to přivede

jsou pozorní a otevření, bude více dáno. A ti,

na pokraj normálnosti, jiné sem dovede odří­

kteří se nezajímají, ztratí to málo, co mají. Je

kání. Další se zas potácejí od jednoho k dru­

to otázka toho, do jaké míry se otevřete a od­

hému. Vzpomínám si, jak jednou otec Tho­

dáte poselství, abyste poté mohli vstoupit do

mas Keating vyprávěl, j a k se tento typ chová,

oněch utajených tajemství, do esoieriky, chce­

když přijde do kláštera: „Kdysi všichni pili pco

te-li. N e n í to však esoterika v tom smyslu, že

stolem a teď se zase všichni pod stolem pos­

by nauka nebyla vyjevena ostatním. Takové

tí. " Je to j e n soutěž a ta nemá s klášterním ži­

nauky existovaly mezi alchymisty ve středově­

votem co dělat. M ů j závět by tedy byl tak:

vý: askeze je prostředkem k cíli a nc cil mih

kud mají mniši patřit naprosto každému,

trvá, to záleží na vaší momentální psychické

o sobě za využití všech prostředků.

s kvni se setkají - a to je jejich povolání - . jak

kondici. Dříve či později začnete v bdělém sta­

Další věc je, že my se vždy zabýváme aske­

to mohou opravdově vyjádřit v oblasti sexua­

vu snít a poté se můžete vrátit k následující­

zí takzvaných askerů, ale moc málo lidí mlu­

lit) ? Absolutní promiskuita muže bi 1 jedním

mu slovu, větě anebo stránce, takže proces čre-

ví o .itki-yi rodinného žiwii.i. Přinejmenším

t.c způsobů, není však moc praktická. Nejrea­

ní tu funguje jako stattovací plocha, ze které

z pohledu mnicha je tato askeze větší než kláš­

lističtěji!' formou je vztahování se :ke všem

vy odlétáte a kdykoliv už nemůžete-ve vzdu­

terní. To není nic, co bych si wmyslel já sám.

o š u m í m jako k bratrům a sestrám - tedy ce­

chu zůstat déle, vracíte se sem zpátky a znovu

Dokonce 11/ v jedenáctém století o tom mlu­

libát. Zákaz sexuality v celibátu neexistuje

vil Bernerd z Clairvaux: mniši by měli mít

proto, že by s naší sexualitou bylo něco v ne­

diktýnská tradice využívá nepřetržitě pp pat­

největší úctu k těm, kdo se starají o rodinu,

pořádku, ale proto, že jste si v životě vytyčili

náct set Jet. Ale existuje také mnoho laiků,"kte-

protože pokud chtějí v křesťanské víře vážně

utčité cíle a jim musíte svou sexualitu přizpů­

11 ho praktikuji .1 považuji /.i prospěšné, neni

žit, maji se od nich co učit. Nedílnou součás­

sobit. A cíl, jaký si určili řeholníci - soustře­

však tak známé, jak by bvr mělo. Je to však

ti života těch. kdo se starají o rodinu, je .1-

děnost, plnou sounáležitost s druhými a od¬

meditativní cvičení pro Západ typické.

skeze, jíž se vyhnout nelze. M n i š i v noci vstá-

danost k nim - klade n . i mužnosti sexualit)

.1 i 1 .ih>. si modlili, ale pokud nechtějí, tak

1

.> o ií

ci

ní

t

'•

nna je cucvni, krero btí

S m o l e y : Snad byste mohl říci něco o vaší vlastní zkušenosti s ležíšovou modlitbou.

nemusí. Není tu žádná předem daná absolut­

Skutečná dokonalost celibátu neprameni

ní nutnost tak činit. Pokud však vaše dítě

z toho, že jste se osvobodili od něčeho potup­

v noci pláče, vv vstát musíte, o lom není po­

ného, naopak, sexuality se vzdáváte s velkou

B r a t r David: Tv jsem si vyrobil sám. N o ­

chyb. A tak je tomu téměř u všech disciplin

lítosti. Dokonalost pochází .* toho, -\ j,tc se

sím je na prstu jako prstýnek. Je na nich de-

odříkání — v určitém slova smyslu leží ná bed­

tak cílevědomé upnuli na vámi vytčený cíl —

ser korálků, takže se dají použít, i jako růženec.

rech rodičů.

požadavek absolutní soustředěnosti a sounále­

Jak jimi otáčíte, uvádíte do chodu psychomó-

A mne by například zajímalo, k čemu jsou ty korálky, které držíte.

M n i š i jsou si toho vědomi, a nejen ti v křes-

žitosti s universem, že jste dokonce ochotni

i n i i i l ' . kmu/iw proces. Vyžaduje r" však ur­

tanské tradici. V tradici buddhismu, súfíjské

připravit sebe sama, a snad i druhé, o něco tak

čitou praxi. Vždv, když korálkem pohnete,

. x"h ostatních t.ikc. u.ijilrtc ptíbéhv asketic-

nádherného, jako jc sexualita.

uvolníte z něj na úroveň podprahového vní­

kého a tuze zbožného člověka, kterv se takto

Smoley: .V dnešní době existuje ohromný

modlí k Bohu: „ U ž jsem zdolal všechny stup­

zájem o křesťanská kontemplativní cvičení,

nebo dělám něco jiného, pohyb korálků ve

ně na cestě k dokonalosti, kde je můj další uči­

teď mé napadá kupříkladu ortodoxní modlit­

mně aktivuje cosi, co umožňuje modlitbě

tel?" \ poiom je odveden k tomu nejopovr-

ba srdce. Kde hledat podobná kontemplativ­

probleskovat mým srdcem.

ženíhodnějšímu laikovi, jako k velkému vzo­

ní cvičení v křesťanství?

mání tuto modlitbu. 1 když s vámi mluvím

Jak víte, existuje mnoho různých forem Je­

ru. Buddhista je odveden k řezníkovi. Sv. A n ­

B r a t r David: Mvm osobním cvičením jt

žíšovy modlitby, kratší i delší. Já ve skuteč­

tonín z pouště byl poslán do Alexandrie

Ježíšova modlitba, jež byla sice původně vv-

nosti používám jenom tu krátkou: „Pane Je­

k doktorovi. Dnes má sice doktor uznávané

1 hi idni, a\ sak rozšířila ,c také * západním kře­

žíši, smilování, Pane Ježíši, smilování." Ostat­

společenské postavení, ale tehdy takový chi-

sťanství. Na začátek bych ale rád řekl, že by­

ní mi připadají moc dlouhé a to mě rozpty­

irg, kterv bvl rul. 11.1 stejné úrovni jako ho¬

chom měli podporovat nejen křesťanská cvi­

luje. A raké se tato shoduje lépe s mým de­

čení, ale 1

mu ži­

chem. Kromé toho si myslím, že v naší tradici

poslán k tomuto opovrženíhodnému doktoro­

votu prospěšná. Nehledět na to, odkud pochá­

je příliš zdůrazňován hřích a ta delší forma,

vi, který pomáhal nemocným. Je příznačné, že

zejí. Sv. Iranaeus, myslím, řekl: „Jestliže je

„Smiluj se nade mnou, nad hříšníkem" ten

v těchto příbězích je vždy mnich či jemu po­

nějaké tvrzení pravdivé, neptejte se, odkud

důraz jenom posiluje. Správně vyloženo, my

dobný člověk poslán k laikovi, aby se u něj na­

vzešlo. Je to vždy Duch Svatý." To se dá po-

rozhodně hříšníci jsme. A n i ne tak moc jako

učil, co je 10 ve skutečnosti dokonalost.

11/11 i v této souvislosti. Lze i k i : pokud je ni­

jednotlivci, ale zato žijeme ve světě hříchu

S m o l e y : Také Ježíš v evangeliích dával

jaké cvičení. vskutku prospěšné, n(.pátrejte,

a odcizení: jakkoliv dobré jsou vaše úmysly,

přednost společnosti dévek .1 \ýbérčich dani

odkud vzešlo, neboť je vždy inspirováno D u ­

stále jste příčinou vykořisťování miliónů lidí

před společností farizejů a zákoníků.

chen S

třetího světa, i když díky jediné skutečnosti:

... moc uznáván nebvl. Takže sv. Antonín byl

B r a t r David: Ano.

i, ktcia jsou d

ým.

Ale protože jste se ptal, jaké je typické zá­

žijete v prvním světě. A to je hřích, mnohem

padní cvičení, zmínil bych se o jednom bohu­

větší než vaše drobné poklesky. Já jsem si té­

jeho přínosem? Proměňuje se sexuální energie

žel nt příliš známém. lc to rvpickv benedik-

to hříšnosti vskutku vědom. Ale nejsem toho

v něco vyššího?

týnské cvičeni, /minuje se o něm sv. Benedikt

S m o l e y : A jak je tomu s celibátem? Co je

B r a t r David: O tom vám můžu říct pouze

jrn

. .

lectio t

•

iuchovní <

1

názoru, že je nutné si ji s každým výdechem připomínat. Raději budu chválit Boha za od­

ze svého vlastního pohledu. Nechci mluvit

l.ik už jeho jméno prozrazuje, spočívá v četbě

puštění a překonání hříchu. Když říkám: „Pa­

o věcech, které jsem sám nezažil. Jsou lidé,

- především, ale ne výhradně písma svatého -

ne Ježíši, smilováni", může to být volání po

kterých si moc vážím a kteří b\ ám ] >dali na

čtete vsak ne o> nejvíce, ale co nejméně. Pře­

milosti, ale většinou to znamená: „Jakou mi­

prosto odlišiv,' výklad celibátu. Například

čtete t r u (pou

lost prokazuješ!" Je to modlitba chvály a dí¬

• ;•

• •

pasá

k ,

uaní.

matka lessa, karmelitánská řeholnice, hovoří

vás uvede do určitého stavu, protože se mu na­

krásně o celibátu v pojmech svatebního sym­

prosto odevzdáte, Necháte ho k sobě promlu­

S m o l e y : Naše rozmluva se z větší části ode­

bolismu. Karmcliráni převzali metaforu K r i s ­

vit a ono vás vezme tam, odkud vzešlo. Pokud

hrává v kontextu oficiálního křesťanství, avšak

tovy nevěsty od sv. Terezie a sv. Jana z Kříže.

vám stačí jedno slovo, je to v pořádku, pokud

to je, jak se zdá, v jisté krizi. Spousta lidí se

Je krásná a poetická, ale mé osobní zkušenos­

potřebujete slova dvě - v pořádku, snad po­

od něho odvrátila, částečně kvůli tomu, čeho

ti trochu cizí.

třebujete celou větu - dobta, sn.ul dokomc ce­

se křesťanství v minulosti podle všeho dopus­

Já k celibátu přistupuji z velmi praktické­

lou stránku či dvě - i to je ještě v pořádku,

tilo. Mne by zajímalo, kam si myslíte, že kře­

ho hlediska. Na sexualitu nahlížím jako na tě¬

avšak méně tu znamená více. A pak vás tato

sťanství směřuje nyní a kudy se bude v bu­

lesné vyjádření našeho příbuzenství s druhý­

četba uvede - není dobfé říkat, že do stavu

doucnosti ubírat spiritualita celého lidstva

mi. Je přítomna v každém vztahu, dokonce

přemítání o přečteném, ten je příliš aktivní,

všeobecně.

. v tom nejobyčejnějším, protože my se sna­

ale do stavu, kdy se kocháte a vychutnáváte si

B r a t r David: Opět budu mluvit převážně

žíme, aby to vyjádření bylo optavdové. A po­

pravé přečtené, a ten obvykle nějakou chvíli

z pohledu katolíka. M y s l í m , že máte naprosM a n a - podzim 1 9 9 6

ii 1

tou pravdu v tom, že jsme dospěli k určité­

struktury nedokáží dát život. Do určité míry

by byli vně, byli by to pouze kritici zvnějš­

mu krizovému bodu, avšak nesoustředil bych

ho chrání, a za to jsem vděčný. Ale my teď to­

ku. Já se domnívám, že to, co říká, je napros­

se na to, co jsme v minulosti udělali špatně.

ho ducha musíme opravdu posílit, aby až se

to oprávněné, avšak málo lidí ví, že v církvi

Jistěže toho je spousta, od křížových výprav,

vnější struktury zhroutí, mohly z toho silné­

je spousta dalších lidí, kteří říkají naptosto

upalování čarodějnic, přes náš postoj k ži­

ho ducha povstat formy nové. N e m á m ani

totéž a dokonce snad i věci radikálnější. On

dům, atd. D n e š n í ktize je však m n o h e m

nejmenší ponětí o tom, jaký tvar budou mít.

se do nesnází dostává ne proto, co říká, ale

hlubší než toto všechno dohromady. J e d n a le­

Otázka centralizace a mocenské politiky

pro způsob, jakým to říká. M a t t F o x si rád

titá chyba dosáhla dnes nebývalého stupně: je

církve se vlastně týká i vaší otázky na hagio-

hezky zabojuje a toho Prozřetelnost využívá.

to zneužití m o c i a centralizace. Ty byly zdů­

grafii. Když se věci v křesťanské cítkvi mají

Začíná být všeobecně známý a tento fakt dá

razňovány už velmi záhy, a prostě řečeno,

tak, jak by měly, určitá skupina lidí v nějaké

vá publicitu věcem, které říká. Má pravdu,

v prvních stoletích byly ptavděpodobně nut­

oblasti rozpozná, že jeden člen jejich komuni­

když poukazuje na to, že j s m e věnovali moc

né k přežití církve. Když se však církev spoji­

ty je příkladem heroického způsobu Kristova

času a energie spiritualitě zaměřené na vy­

la s politickou m o c í Ř í m a a t í m t o způsobem

života, tedy jejich svatý. A tak by to mělo být:

koupení, a že se musíme zaměřit na spiritua­

se zpolitizovala, začala se vymykat z ruky. To

tráva roste ze země a ne z nějakého rozkazu

litu zaměřenou na tvoření. Ale kdyby se do

je v křesťanské tradici jedna z těch chyb, kte­

shora odněkud z dálky. Stále více lidí si dnes

nesnází nedostal, o j e h o názorech by vědělo

ré do dneška neustále narůstaly. Někteté jiné

začíná uvědomovat, j a k se proces kanonizace

jen málo lidí. Takže my M a t t a Foxe potře­

přestupky, například ty, jichž se dopustili pa­

zpolitizoval.

bujeme.

pežové v renesančním období, se dostaly až na

S m o l e y : Povídali jsme si o této otázce z po­

S m o l e y : Vraťme se k otázce křesťanství

samý okraj a byly smazány. Už nevedeme kří­

hledu katolíků. Co si myslíte, že Amerika po­

v kontextu světových náboženství. Vy jste

třebuje pi

znám tím, že jste spojil praxi křesťanské ko:-

národ převážn Ě katolický.

templace s praxí východní. Je oprávněné hle­

žové výpravy a neupalujeme čarodějnice. Ale centralizace mocí nikdy neustoupila a v sou­ časné době dosáhla bodu, kdy je zřejmé, ane­

B r a t r D a v i d : T o u t o otázkou se zabývám

dět na všechna významnější světová nábožen­

bo by zřejmé být mělo, a to pozorovatelům

vlastně m n o h e m víc než tou druhou. Souvisí

ství tak, že v podstatě uctívají jediného Bohi'-

j a k uvnitř tak i vně této struktury, že už to tak

s problémem ekologie, který je v současné do­

Existuje mezi velkými světovými nábožen­

dál nejde.

bě s otázkou náboženství nerozlučně spjat.

stvími skrytý ekumenismus?

Já ale v současné době nemám nejmenší

Jádrem každé náboženské tradice je tradice

B r a t r D a v i d : J á bych t o rozhodně nefor-

chuť tyto struktury postrkovat, aby se zhrou­

mystiky a mysticismus znamená zkušenost

muloval tímto způsobem, jelikož například _:

tily. Stojí na tak křehkých hliněných nohou,

neohraničené sounáležitosti. To jest neohrani-

samotné pojmy „uctívat" a „ B ů h " nelze už::

že si nemůžeme dovolit je bořit. O n y se však

čené sounáležitosti s Bohem, pokud chcete to­

v buddhismu. Takže bych neřekl, že všechní

zhroutí samy, ať chceme či ne. My musíme

to slovo použít) ale rovněž se všemi lidskými

náboženství uctívají stejného Boha. Ale kdy­

veškerou svou enetgii upnout k vynalezení

bytostmi, zvířaty a rostlinami - to je jádrem

bychom chtěli použít jazyk křesťanství a ml J

způsobu, jakým části této struktuty posbírá­

mystické tradice. A protože ta je zároveň jád­

vili o světových náboženstvích ve vztahu -:e

me, až zkolabuje. A hrozba kolapsu je bez­

rem náboženství, je smysl pro sounáležitost jak

křesťanům - a sem zřejmě směřovala vašč

prostřední. Nedokážu říci, zda je to záležitost

ekologický, tak i náboženský.

otázka - pak bych řekl, že tak jak to chápeme

Proč se starat o své životní prostředí? Pro­

my křesťané, zjevení B o h a je dáno všem iic-

je. Snad všichni předpokládali, že j e d n o h o

to, že sem patříme, Z e m ě je naším domovem,

ským bytostem v našem srdci srdcí. Rozdílr.:

dne bude berlínská zeď sttžena, i když nikdo

naší rodinou. M á m e k ní určitou zodpověd­

doba, rozdílné zeměpisné oblasti a rozdílné

nedokázal říct, kdy přesně. Byli j s m e překva­

nost. Náboženství a ekologie jsou hluboce

dějinné okolnosti zformovaly uvnitř našeh:

peni, že to přišlo tak

propojeny. Pro m n o h o lidí, kteří se nechtějí

společného lidského hledání B o h a rozdíl:.:

brzy, bylo však zřej­

nechat svázat žádnou cítkvi jakéhokoliv vyzná­

tradice. A některé z těchto tradic dokonce ar.,

mé, že se to stát mu­

ní, je náboženstvím ptávě takový poctivý pří­

nepoužívají termín „Bůh", avšak vždy se jed­

selo. Vše, co začne být

stup k ekologii, a já mám za to, že je napros­

ná o hledání nejvyššího významu. A protože

m o c rigidní, se jed­

to plnohodnotný. Ale také pro m n o h o lidí, ať

zdrojem významu je Bůh, m o h u s naprostyn

nou rozpadne. Takže

už jsou křesťanského, židovského, muslimské­

přesvědčením říci, že všechny velké tradice ve­

rigidní

mocenská

ho či jiného vyznání, je hluboká ekologie ry­

dou své stoupence směrem k B o h u . Různí li­

struktura Vatikánu je

zím výrazem jejich náboženského přesvědče­

dé potřebují různé cesty. A tyto cesty si do­

odsouzena k pádu.

ní. T e d y na vaši otázku, co potřebuje v sou­

konce ani nejsou rovnocenné - v tom smys­

Já jsem v církvi vy­

časné době Amerika v duchovní oblasti nejna­

lu, že jedna je stejně tak dobrá jako ta druhá.

rostl. Pocházím z ka­

léhavěji, bych odpověděl, že je to probuzení

N a k o n e c ani j e d n a ď a n á tradice není v určité

tolické země a z kato­

smyslu pro ekologii. Pro dnešní dobu by to

době tak dobrou cestou k Bohu jako v době

dnů, roků anebo desetiletí, ale ta hrozba tu

52

lické rodiny. S církví

bylo to nejvhodnější náboženské gesto, vyža­

jiné. T y t o struktury a prostředky mají své chy­

jsem se naprosto zto­

dovalo by všechny ctnosti, jež implikuje ná­

by a má je rozhodně i křesťanská tradice. Si­

tožnil.

mi

boženství: víru, naději, lásku, oběť, a je oprav­

ce pomáhá a pomáhala mnoha lidem k Bohu,

v první řadě dělá sta­

du naléhavě nutné. Pokud k takovému du­

ale rovněž mnoha lidem dobré vůle na cest: k B o h u bránila. To musíme přiznat. Nedo­

Proto

rost, jak zachráníme

chovnímu probuzeni nedojde, jsme zttaceni.

ducha, který vytvořil

S m o l e y : Jedním z význačných obhájců eko­

vnější strukturu, jež

logického pohledu, kterého jste se dotkl, je

stojí dnes před kolap­

M a t t h e w Fox. Co si o celém j e h o případu

sem. J a k toho ducha

myslíte vy?

upevníme a pomůže­

B r a t r D a v i d : M a t t h e w F o x j e můj přítel,

me mu nalézt nové

a já si myslím, že uvnitř církve plní velmi dů­

formy? Život vždy vy­

ležitou funkci. Zdůrazňuji, že je to uvnitř

tváří

církve, neboť proroci musí být uvnitř, kdy­

struktury,

M a n a - podzim 1996

ale

statky tudíž nemají j e n o m ty ostatní, ale i na­ še tradice, a v utčitých obdobích je jich víc ne: v jiných. Všechny významné ttadice jsou ur­ čeny k tomu, aby pomáhaly lidem dostat se k B o h u , a všechny to do určité míry splňuj:, někdy však lépe a někdy hůře, a rovněž pto r.: • které lidi lépe než pro ty ostatní.

Nina

WISE

Nenápadné štěstí Blížila se mi čtyřicítka. Byla jsem svobodná,

ným dosáhnout osvícení. Běžně se této inici­

bezdětná a kladla jsem si otázky coby televiz­

vat ha onu tekutinu. Pak jsme udělaly tři po­

ace účastní jen pokročilí studenti s lety pra­

ní hvězda, jejíž čas slávy měl teprve přijít. Po-

klony, jednu za Buddhu, jednu za učení a jed­

xe, ale protože svět je v takovém rozkladu,

sttádala jsem důkazy dospělosti:

pohovku,

nu za komunitu hledačů duchovní pravdy,

Dalailama se rozhodl nabídnout iniciaci ko­

velký jídelní stůl, příboty a televizot. Po sed­

a vstoupily do haly. J a k jsme tak mezi davem

mukoliv, kdo se zúčastní. Mnozí mí přátelé

miletém soužití jsem nedávno odešla od patt-

hledaly místečko, kde bychom si sedly, snaži­

měli namířeno tamtéž a tak jsem pozvání

nera, u kterého zůstal všechen nábytek a pře­

ly jsem se necivět na všechny ty slavné osob­

Martiny přijala bez zaváhání.

hrávače, a věděla jsem, že skutečný problém tkví v tom, že jsem celý život věnovala karié­ ře a ta nikde. Necítila jsem se dostatečně slav­ ná. Nechtěli o m n ě napsat knihu, nepodepsa­ la jsem žádnou smlouvu s Hollywoodem, ani s televizí. Potřebovala jsem pomoc, mapu, která by m n e pomohla převést trudnými ča­ sy poloviny života.

nosti. Sedly jsme si, odložily knihy a pozoro­

Když jsem přijela do Shangri La, umělec­ ky vypadajícího hotelu na Oceán bulváru,

tých čepicích zpívali hluboký htdelní zpěv

Martina byla natažená na posteli královských

a Dalailama recitoval detailní instrukce v ti­

rozměrů, na břiše, jako nějaká velryba, časo­

betštině. „Na které sttaně jsme?" ptala jsem se

pis Mateřství. Po dvanácti letech pauzy nyní

Martiny. „Na tom nezáleží," řekla ospale,

čekala své páté dítě. Lehla jsem si poblíž a lis­

„jen dýchej. Medituj." „Jenže my si přece má­

tovala ve čtyřicetistránkové příručce, kterou

me představovat tu bohyni se zelenými paže­

nám k pětidennímu rituálu dali.

Jednou z velkých výhod doby, kdy jste v krizi, je, že vás dovede k víře - obvykle ne v tom náboženství, ve kterém jste byli vycho­ váni (pokud by fungovalo, nebyli byste teď v krizi). Cítila jsem, že to snad bude chtít exorcismus, jak hluboce mě s blížícím se datem narozenin destruovali démoni pochyb a výči­

valy jeviště, na kterém mniši v podivných žlu­

mi a květinou na čele." „Uklidni se," řekla,

Od této chvíle až do okamžiku, nu

kdy dosáh­

o sedadlo.

osvícení Budu

opět zavřela oči, natáhla nohy a opřela hlavu

v

sobě živit

altruistické

myšlenky,

abych se stala osvícenou Budu pěstovat čisté myšlenky a používání slov

„já" nebo

Jenže já se nedokázala uklidnit. T o h l e byla přece šance získat nějaké důležité posel­

vyhýbat se

„mně".

ství. Pracně jsem sledovala text: Velká pečeť bílého

Nebyla jsem si jista co čtu. „Martino, co

světla

tě zbaví opakují­

cích se existencí,

tek. Rozhodla jsem se, že se naučím medito­

to jsou čisté myšlenky?" Doufala jsem, že tím

vat a v blízkosti jsem objevila učitele Vipassa-

Ve

vyprovokuji hlubokomyslnou diskusi o Dhar­

tabhary

středu

oceánu

obětních

oblak

Saman-

na meditace. Začala jsem každé ráno sedět na

mě. „Na to nezáleží. Dostáváme to osmózou.

svém purpurovém polštářku zafu.

Jako pečlivě

Myslíš,

paní

O přestávce se lidé trousili do předsálí,

k plínkám?" „ T o určitě," řekla jsem a vrátila

ve kterém sinusoidy zdobení zářily jako hlava

se k neuchopitelnému textu.

Medúzy z telefonní budky. Muž v džínách

J e d n o u dopoledne zavolala přítelkyně Martina, že do Santa M o n i k y přijede dát ini­

že

bych

si

měla

pořídit

vyzdobenápětibarevná

duha

...

ciaci Kalačakra sám Dalailama. Martinu jsem

Ráno jsme čekali ve frontě, která se vinu­

a tričku vybledlém na santamonickém slunci

potkala jednou v zákulisí po jednom m é m

la kolem domu, a pak jsme se museli napít vo­

křičel do přenosného telefonu: „Dal jsi in­

představení. „ T a sexuální fantazie s ledničkou

dy s šafránovou příchutí, abychom se tak zba­

strukce o Dalailamovi Richardu Gereovi?"

byla božská," řekla mi později na jedné par­

vili mentálních a emočních jedů - vyplivli

„Už volal můj agent?" „Zruš tu mou schůzku

ty, zatímco číšníci nosili stříbrné podnosy

jsme to d o ž i l é h o plastikového kyblíku. „Já se

ve 2 . 3 0 , to nestíhám, třeba řekni že jsem měl

uzeného lososa a kaviárové chlebíčky davem o

z toho pobliju," naříkala Martina a zakrývala

nehodu nebo tak něco." „Rekl že podepíše? No

si oči, ab^ se ne­

to je fantastický. Možná to bude fungovat."

musela dí­

„Slyšel jsem že to jsou tři mejdany za noc. Bu­

ekologů, vydavatelů, spisovatelů a fdantropů. Martina vyrostla v Argentině, kde patřilo k dobrému vychování umět vytvářet kolem sebe

atmosfétu

šlechty,

intelektuálů *

a umělců. Její teplé hnědé oči vyzařovaly důvětu, její líčka byla aftodiziakální a ve svých hnědých vlasech měla šedý pra­ men na znamení, že ačkoliv vypadala jako princezna, byla rebel. N a d šam­ paňským jsme zjistili, že obě hledáme. Začaly jsme chodit na různé před­ nášky, meditace, rozhovory s mistry atd.

de tam Batbara Streisandová? Zjisti t o . " Když se ozvahgong^ lidé spěchali do sá­ lu. Celí zpocení v letním vedru jsme se rychle snažili usadit a modlit se, abychom byli pravdomluvní, slušní a oddaní. Dva tisíce lidj přísahalo společně, že se budou věnovat dobru druhých lidí. Na cestě zpátky do hotelu Marti­ na konspiračně zašeptala, že nás na­ vštíví na čaj její přítel Carlos Castaneda. „Nikomu to neříkej, je to jen

Iniciace Kalačakra je jedním z nejesoteričtějších rituálů tibet­ ského buddhismu. Během cere­ monie účastníci slíbí, že se odda­ jí altruismu a stanou se bodhisattvy, osvícenými lidmi, kteří se, místo aby se odebrali do věčné bla­ ženosti vystoupením z koloběhu inkatnací, vrátí na zemi, aby pomáhali i ji

pro nás. On si t r o c h u vybitá, s kým mluví." Měly jsme jen půl hodiny na příptavu. J a k o studentky na kole­ ji, které se obě chystají na rande, jsme stály spolu před zrcadlem v koupelně a dělaly si oči a rty a u¬ pravovaly vzájemně oblečení. Zá­ pěstí jsme měly ještě vlhké od M a n a - podzim 1 9 9 6

53

k o . . . stáhl ho dolů, a já řekla a h o j . . . a že

Martinina francouzského parfému, když jsme

Byla jsem plně v jeho moci. J e h o hlas,

uslyšely zaklepání na dveře. Martina elegant­

jemný španělský přízvuk mne hypnotizoval.

jmenuju Linda... ale on jen vytáhl sklo zas;

ně otevřela. Ještě v předsíni ji objal malý, še­

J e h o oči zářily a konej šily.

n a h o t u . . . vůbec se mnou nepromluvil."

„Cokoliv mi La Gorda poručila, musel

„Cítil jsem se mizerně," řekl Carlos, se

jsem udělat. Jednou, když jsem se připravoval

smutkem v očích. „Samozřejmě jsem věděl, že

To nemůže být on, uvažovala jsem. Předsta­

na cestu do Mexika, mi nařídila odejet do

to nebyl Castaneda, ale myslel jsem, že třeba

vovala jsem si někoho vysokého, se širokými

Tucsonu. Řekla že tam mám pracovat jako

potká nějakého hezkého muže, který ji pozve

rameny a kšticí hustých černých vlasů, jakého­

kuchař v restauraci. Ne, řekl jsem, mám svůj

na večeři. Nevěděl jsem co dělat. Objal jsem

si mexického šlechtice s příchutí šamana. Na

život v LA, mám tu přátele, do T u c s o n u ne­

ji a držel v náručí."

škole jsem četla Castanedovy knihy a ty mne

jedu. Jel jsem směrem k Mexiku, a za šesr ho­

Přestal mluvit a díval se z oken na siluery

ovlivnily jako nic jiného. Castanedovy zkuše­

din jsem uvažoval - v LA to ale zase není tak

palem. „A začal jsem taky plakat. Měl jsem tu

nosti s jeho indiánským čarodějnickým učite­

dokonalý. Za dvanáct hodin mi běželo hlavou

dívku rád. Byli jsme docela fajn přátelé skoto

lem donem Juanem Matusem ovlivnily celou

- můj život v LA je naprosto zbytečný. A tak

rok. Chtěl jsem jí říct, kdo jsem, ale věděl

mou generaci. Uměli jsme s přáteli citovat ce­

jsem se otočil a jel do Tucsonu a v první re-

jsem, že by mi nikdy neuvěřila. Myslela by si.

lé pasáže: „Následuj cestu srdce," řekl by don

stautaci požádal o práci."

že to říkám, jen abych ji utěšil. O n a mne ce­

dovlasý muž v pomačkaném polyesterovém obleku a zaprášených kovbojských botách.

Juan, „měj smrt vždy za levým ramenem." Bra­ li jsme psychedelika a snažili jsme se dostat do

V tomto místě příběhu Carlos zkřížil ru­ ce a pokračoval hlubším hlasem.

lou tu dobu znala jako J o e a Gomeze." Carlos Castaneda, muž o kterém Linda

světa, ve kterém si lidé považují více lásky než

„Umíš vajíčka?" zeptal se šéf restautace.

snila, ji držel v náručí a plakal s ní. Ale ona

marerialismu a magie než vědy. Castaneda

„Víš, hambutgry a brambůrky jsou snadný,

ho nepoznala. Toužila po tom druhém. Uvě­

a don Juan byli naši průvodci územím, kde ne­

ale umíš vajíčka?"

domila jsem si, že jsem jako Linda. Toužím

platí zákony, například zákony našich rodičů,

„Neuměl jsem vajíčka, a tak jsem si najal

kteří byli příliš konzervativní. Carlos byl na­

pokoj poblíž a čtrnáct dní jsem zkoušel dělat

rý se přede m n o u den za dnem odvíjel v bo­

ším náhradním otcem a don Juan naším du­

vajíčka, na tvrdo, na hniličku, míchaná, ome­

hatství a dokonalosti, jakou bych si nikdy ne­

chovním učitelem a prorokem.

lety a tak. Pak jsem šel zpátky do restaurace

dokázala naplánovat nebo představit.

po něčem, co je docela jiné než ten život, kte­

„Carlosi, tohle je Nina", řekla půvabně

a když se mě šéf zeptal, jestli umím vajíčka,

Carlos přestal mluvit a podíval se na mne.

Martina, „Nino, tohle je Carlos Castaneda."

řekl jsem, ano, umím. A tak mne vzal. Asi mě­

Venku křičeli racci, slunce zapadalo a barvik oblohu. Nikdo se ani nepohnul.

Carlosova tvář se roztáhla do širokého

síc jsem dělal snídaně a pak mi šéf dovolil při­

úsměvu, jako když oráte zem, a potřásl mi ru­

jímat nové zaměstnance. Jednou přišla mladá

„Když jsem přišel do svého bytu, seděli

kou. M ě l ji teplou jako kuřecí prsíčka. Sedl si

dívka, Linda, a chtěla dělat číšnici. Zdála se

tam La Gorda a čekala na mne. Nevím jak se

do křesla a požádal o sklenici vody. N e m o h ­

dobrá, a tak jsem ji najal. Stali se z nás přáte­

tam dostala, a jak mne našla, ale ona mne

la jsem uvěřit, že jsem s tímto mužem v jed­

lé. Linda mi jednou řekla, že je velká obdivo­

vždycky našla. Řekl jsem jí co se stalo, ale o n i

né místnosti.

vatelka Carlose Castanedy a přinesla mi i pár

řekla jenom: „Vamanos." „Ale já přece nemů­

knih, abych si je přečerl. Vzal jsem si ty kni­

žu jen tak odejít," odporoval jsem. „Musirz

hy a za pát dnů jí je zase vrátil. Řekl jsem jí,

svou výpověď dát aspoň dva týdny předen:

že jsem jim m o c nerozuměl."

najít za sebe náhradu a rozloučit se s přáteli "

M a r t i n a šla tovnou k věci. „Nemohla jsem se dočkat až se tě budu moct zeptat: co se skutečně stalo s donem Juanem? Umřel?" „Ne, ne," řekl Carlos, „nezemřel. Zmizel.

Carlos se zavrtěl a viditelně si ten příběh

„No a?" řekla. „Bojíš se že nikdy nedoká­

Odešel na jiné místo. Já se to teď taky učím

vychutnával. Seděla jsem se zkříženýma noha­

žeš udělat vajíčka jako Carlos Castaneda? Va­

- stát se nesmrrelným. To je reď moje práce.

ma na hotelové pohovce a studovala jeho tvář.

manos."

Většina lidí si myslí, že jejich práce je ro, co

Kritici se ho snažili diskredirovat a přistihnout

dělají ve dne a mrhají svými životy, protože

při nějaké lži. Ti lepší kritici předpokládali, že

Carlos vstal, oprášil své šaty a protáhl ře­

zapomínají, že jednou zemřou. Já pracuju

jeho knihy jsou velkou poetickou nadsázkou.

ce. Vklouzla jsem do jeho objetí a zaplavil mne

v noci, ve snech, a učím se zemřít. Když se na­

Jeden vydavatel ho obvinil z podvodu. Naslou­

pocit štěstí, jako když měsíc ozáří krajinu.

učíš zemřít, budeš žít navěky.

chala jsem Carlosovu vyprávění jako detektiv­

„A tak jsme nasedli do auta a odjeli."

Když don Juan odešel, mou učitelkou se

ce. Pozorně jsem sledovala jeho obličej a oči,

O několik dnů později, j a k se iniciací

stala La Gorda. Byla škaredá a tlustá, s četný­

abych ho přistihla, bude-li si vymýšlet. Ale je­

Kalačakra blížila ke konci, jsem seděla s Mar­

mi vlasy a tmavýma očima. Byl jsem plně v je­

ho nadšení, úsměv a inteligence mne přemoh­

tinou v hledišti. M ě l y jsme červené klapky ad

jí moci."

ly a já plavala ve vyprávění jako ryba ve vodě.

očích, hodily jsme sedmkrát do vzduchu pá­

„Jednou ráno," pokračoval, „přišla Linda

rátka a představovaly si Kalačakru se čtyřmi

do práce a vypadala velmi rozrušeně." „Co se

tvářemi a dvacetijasmi pažemi, j a k objímá

děje," ptal jsem se.

svou

oděnou

partnerka

hlasem: „Je tady!", řekla. „Carlos Castaneda je

ky jsme stále olizovaly zbytky sladkého jo­

ve městě. V parku. U parku sedí vysoký urost­

gurtu. Představovaly jsme si červené tečky

lý Mexičan v bílé limuzíně a stále si něco pí­

j a k se pohybují naší páteří směrem vzhůru

še do bloku, jsem si jista, že je to on. Co mám

a mísí se s bílými, kreré padaly směrem do­

dělat?"

lů. Tiberšrí mniši zpívali své hluboké písn

„Nevěděl jsem, co říct. Poradil jsem jí, nemůže, že je m o c tlustá, a že Castaneda by se nikdy nebavil s číšnicí v umaštěné zástěře. Podíval jsem se na ni, vypadala mladě, svěže, nádherně. Byla mladá a bystrá. „Vypadáš perfektně tak j a k jsi," řekl jsem jí. Namalovala si rty a oči, upravila vlasy a odešla. Za chvíli byla zpátky a plakala. „Co se stalo?" ptal jsem se. Nemohla ani mluvit, jak vzlykala. „Zaťukala jsem na okýn­ M a n a - podzim 1 9 9 6

žlutě

s osmi pažemi a čtyřmi tvářemi. Z pravé ru­

aby šla za ním a představila se. O n a hned že

54

šaftánově

Carlos poposedl a začal mluvit vysokým

bušili na bubny, třískali do gongů a činelu a troubili na dlouhatánské trumpery, kteří provibrovávaly naše kosti. Slíbily jsme, ic budeme mluvit pravdu, že budeme laskavé, vznešené, že budeme pěstovat lásku a že bc dem pomáhat všem ostatním živým bytos­ tem dosáhnout osvícení. Na cestě zpátky do hotelu mi Martina s ta­ jemným úsměvem na rváři řekla, že nás dr.s večer Carlos navštíví ještě jednou. Připravir" jsme tedy talíře s keksy a chlebíčky,

OVOCEOL

mísu a láhve minerálky. Když slunce zapadlo,

se pod deku. Někdy jsem se úzkostí až zpotil.

uslyšely jsme klepání na dveře.

J e d n o h o dne jsem, konečně, prostě odešel."

Carlos měl na sobě tentýž oblek jak před

Udělal pauzu a podíval se na mne a já

několika dny. Podržel ruce na Martinině bři­

jsem se podívala na něho způsobem, jakým se

chu. „Hola, chica. Q u é tal?" předl nenaroze­

na sebe dívají jeleni, zaklesnutí v boji.

nému dítěti. „Tienes una madre muy bonita,

„Najednou se něco pohnulo," poktačoval.

musy sympatice, y muy especial." Zavřel oči,

„Strach se pohnul. A všechno, co mne kdy trá­

pak se otočil ke mně a pevně mne objal.

pilo - bolesti v dětství, katiéra, sláva, peníze,

Martina se uvelebila na polštářích, já si

ženy které mě opustily, ženy které jsem pořád

sedla na pohovku a Catlos si sedl do křesla. Vy­

chtěl, minulost, budoucnost, to „Máš mě rá­

ptával se Martiny na manžela a děti a společné

da? Má mě ráda?" a to jak jsem marnil život

přátele. Povídali jsme o počasí. Byl kouzelný,

— to všechno zmizelo. V jediném okamžiku

i když hovořil o smogu. Jeho enetgie naplnila

jsem byl dokonale svobodný. A nikdy v živo­

pokoj jako kdybychom zapálili v krbu.

tě jsem se necítil tak šťastně.

„Pověz nám víc o La Gordě," konečně za­

Carlos si usrkl vody a koukal z okna. Ne­

čala Martina a vypadala jako holčička, ktetá

be bylo tmavé a noční zvuky ulice zaplavily

čeká na svou večerní pohádku před spaním.

místnost.

Carlos se na chvíli odmlčel a jeho oči spo­

„Volal jsem příteli do LA," řekl a usmíval

činuly na každé z nás o vteřinu déle, jako by

se. „Rozdej mé věci," řekl jsem mu, „nevrátím

se díval potenciální milenec.

se." Myslel si že jsem opilej. „Nejsem opilej,"

„Jindy jsem se chystal opustit Nayatit,"

ujistil jsem ho. „Jsem dokonale střízlivěj.

ho světa a najít svou stezku do posmrtného

řekl, „a La Gorda mi dala tyhle instrukce."

A když si ty věci nevezmeš ty, určitě si je vez­

království s Catlosem jako průvodcem. C h t ě ­

Carlos se zaklonil dozadu, natáhl nohy a pro­

me domácí."

la jsem se naučit, jak zemřít bez umírání.

mluvil vysokým hlasem. Přímo jsem viděla tlustou a špinavou La Gordu.

„Druhý den ráno jsem se odhlásil z mo­ telu a odjel. Nevěděl jsem kam jedu a nesta­

„Martino, nemůžeme jít s ním?" žadoni­ la jsem.

„Carlosi, jeď do Escondida. Najdi hotelo­

ral jsem se o to. Nikdy jsem nebyl tak šťast­

„Blázníš? Jsem unavená," kňučela a padla

vý pokoj s olivově zeleným kobercem potřís­

ný. Víš," řekl Carlos a poposedl na křesle,

na postel a sahala po telefonu. „Objednáme si

něným kafem a zničeným cigaretama a s ná­

„rozdíl mezi m n o u a většinou ostatních lidí je

nějaké jídlo a zalezeme do peřin a podíváme

bytkem začouzeným od kouře cigatet." „Jak

v tom, že většina lidí kouká na své životy ja­

se na video."

dlouho tam mám zůstat?" „Než zemřeš," řek­

ko ze služebního vozu ve vlaku. Koukají jak

la s úsměvem, po kterém mi stydla krev v ži­

ubíhají pražce a vidí, j a k se stalo tohle a pak

lách. „ T o neudělám," řekl jsem, „líbí se mi

Zavalila mne vlna obyčejného života. J a k

zase támhleto a jsou zklamaní. Ale zvykli si.

v LA, mám tady přátele a hezký byt." Jakmi­

M a n i n a vytáčela číslo, šla jsem k oknu a spat­

A vědí, co se stane, protože už se to stalo před­

le jsem ale vyjel autem, po dvaceti kilome-

řila Carlose, jak mezi lidmi bystře mizí ve stí­

tím. Věří, že budoucnost bude stejná jako mi­

ttech jsem začal přemýšlet o tom, že v LA to

nu palem. Nikdo ho nezastavil, nikdo si ho

nulost - stejná ktabice zklamání, stejná kra­

není zas až tak dokonalé a jak jsem se blížil

nevyfotil. Byl úplně anonymní. Sledovala

bice potěšení.

jsem ho, dokud mi nezmizel ve svém nákla­

k htanicím, můj předchozí život se zdál úpl­ ně k ničemu. Zajel jsem tedy do Escondida, zastavil u prvního hotelu a po chvíli našel po­ koj s olivově zeleným kobercem se skvrnami po kafi a cigaretách. Zůstal jsem tam dlouho, možná několik měsíců." Carlos zívl.

Jenže já se koukám na život, jako bych se­ krajina. Nevím, kam jedu a nevím, co se sta­ ne zítra. Bez ohledu na to, co se stalo včeta, vím, že dneska se může stát cokoliv. A kvůli tomu jsem šťastný. To mě udržuje naživu." Carlos zářil energií a lehkostí. T o , že byl šťastný, z něho čišelo.

zvládla, studovala jsem svá intimní gesta: způ­

„Musíte naslouchat tichému volání svého

sob, jak jsem jedla před televizí, jak jsem stá­

srdce," řekl tichým a intimním hlasem. „Am­

la před ledničkou a jak jsem otevítala a pila

ďáku a neodjel.

děl na lokomotivě. Přede mnou mizí v dálce

Před nedávnem jsem zrovna dokončila jedno vystoupení na téma samota. Abych to

To znělo docela dobře.

bice je nepřítel intuice. Musíte umět být zti­

Nina rečka, a

několika i

jsem

cha. Musíte naslouchat tichému volání srdce

vádět

a počítat s tím, že se může stát cokoliv."

a

plakala. Chtěla jsem do detailu prostudovat co to je samota. Myslela jsem, že pak možná bo­ lest zmizí, tak jako se vlnové světlo tím, že se na něho podíváte, změní v částici. Mé vystou­ pení zaujalo pát ktitiků, ale samoty jsem se nezbavila. Potřebovala jsem poradit. „Cos dělal celý ten čas?" Málem se mi ne­

slova Carlose vyhnala despotické démony, kteří zabydleli má záda. Tuhle historku si mu­ sím zapamatovat, říkala jsem si v duchu. „Es muy tarde," řekl Carlos, vstal a ptotřepal nohy. „Martino, ty musíš spát. A já bu­ du v noci pracovat, takže se musím zved­ nout."

podařilo skrýt mou zvědavost. „Koukal se na televizi, poslouchal rádio, telefonoval?"

ně vtipů

valu jejích tářů

a

v

všiml,

že i

val se na své tuce. „Nedělal jsem ... nic." Mlu­

cho.

jsa la,

na

Age

hnutí

tom

ale

upřímného femi­

i

kulometných

správných

komen­ Publikum

výbuších když

smí­

v

tom jsem

místech

se směje

která si

do

té doby,

anglickém, I

hod­

už v pří­

vzdal to.

nerozumí.

Vi­ před­

v

a

v jazyce

ničemu

Thajsku. Kalifornii

New

opakovaných

začátečnice že

v

minutách jsem

moje žena,

skeče

laureátkou

Bylo

nadšení a potlesku,

reaguje

he­

Vystupovala

v

téma

narážek

a

ujistil ji Catlos a opět jí položil ruce na bři­

na

dvaceti

své

Je

Indii a

ztratil souvislost a

pokračovalo

připravuje

konferenci

a peprného, Po

si

til můj pohled a pak nechal sklopit oči a dí­ vil velmi pomalu. „Studoval jsem vzory skvrn

scénky

nismu.

chu

na

televizní

soutěží.

američtí konferenčníci.

„Správně, práce nikdy nekončí. Koukej, cisku," řekla Martina a šklebila se. „Neboj,"

sama

vystoupení.

Brazílii, ji

udělej mi to kvůli a navštiv mne v San Fran-

„Nic," řekl Carlos tiše, na moment zachy­

si

kabaretní a

prestižních

v Irsku,

děl

a jazyk, kterým jsem sama k sobě hovořila, j a k

Tiše jsem seděla a poslouchala. J a k o by

která

improvizovaná

mléko nebo džus, studovala jsem intonaci jsem si lehala do postele i jakým tónem jsem

Wise je

ji

si

stěžova­ otevřela.

Doprovodily jsme Carlose ke dveřím a on

od cigaret na koberci. Zíral jsem do stropu.

mne naposledy objal. Když kráčel dolů halou,

Díval se na tanec ptachu ve světle proudícím

zapískal. Chtělo se mi seběhnout a kleknout

skrz šoupací skleněné dveře. Pil jsem kávu. J e ­

si k jeho nohám a poprosit ho, aby mě vzal

Review

dl jsem. Když jsem měl strach, schoval jsem

s sebou. Chtěla jsem vstoupit do jeho snové­

Pro

Esej

byl

otištěn a

MANU

v

časopisech

Inquitring přeložil

z

Whole

Earth

Mind. časopisu

SUN

M a n a - podzim 1 9 9 6

V.

M. 55

*r

y

R

o

z

h

o

v

o

r

s

J

a

m

e

s

e

m

R

e

d

f

i

e

I

d

e

rých jste přesvědčen, že nejvíce platí

r

2

Hlavní hrdina knihy se jednotlivé „vhledy učí neuvěřitelně rychle, například vidě

-

auru se naučí po jedné krátké meditac a třídenním vegetariánství. Není to příliš­ né zjednodušení?

uprostřed horké části Peru byl nalezen pra­ starý flHJSs, který popisuje a vysvětluje vývoj čloIvěka a lidstva. Rozebírá vývoj humanity z duchov­ ní perspektivy a na základě studia a pochopení de­ víti vhledů, které musí postupně každý adept po­ chopit a zažít, prorokuje další vývoj lidstva až k je­ ho pozitivní a duchovně prozářené budoucnosti. Špičky ortodoxní církve považují proroctví za vel­ mi nebezpečné a snaží se je zničit. Jen několik vi­ zionářských knězů, kteří si proroctví přečetli a po­ chopili hlubokou pravdu devíti vhledů, riskuje své životy při pátrání po rukopise. Tak začíná kniha Jamese Redfielda Celestýnské pro­ roctví. Vhledy popisují možnost a nutnost být si vě­ dom oněch spontánních náhod, které nás upozor­ ňují na mystické záhady našeho života a na mož­ nost jaksi se vyladit na mocné zdroje určité ener­ gie na některých posvátných místech naší planety. Hovoří o tom, že každý z nás je teoreticky schop­ ný vidět auru. O možnosti vymanit se ze stereoty­ pů svého chování a jednání a o možnosti kontroly svých životních „dramat". O vrozené schopnosti vnímat svět daleko duchovněji, než si dokážeme představit - v celé nádheře univerzální lásky. Kni­ ha obsahuje i milostný příběh, napínavý děj a je veskrze optimistická. Ňátde

První kniha Jamese Redfielda je fikce. Je velmi úspěšná, přestože není napsána dobře. Postavy jsou stereotypní, zápletka se vyvíjí bez překvape­ ní, hlavní hrdina nemáani jméno, je jen náznakem označen za „bílého Američana". Přesto si a le kni¬ ha zaslouží naši pozornost, protože sumarizuje spoustu myšlenek hnutí „nového věku" (new age). Čím si vysvětlujete fenomenální úspěch své knihy? Redfield: Nevím. M o ž n á že se strefila do správné doby. Kdy­ by vyšla dříve, byla by to jen další kniha typu „Shirley-MacLaineové" a nekoupili by si ji obyčejní lidé. Rada lidí měla ke knížkám typu „new age" spíše odpor, ale v 9 0 . letech je už spousta termínů, např. meditace, karma, reinkarnace, tak běž­ ná, ž e už nikoho nepopuzuje. U ž to mnoha lidem dává smysl. M o ž n á že moje kniha jaksi vyslovila to, co už bylo ve vzdu­ chu. Jakoby už po období pouhého čtení o těchto ideách na­ bízela i praktické postupy, jak podle „new age" skutečně žít. Spousta lidí to, o čem kniha vypráví, na vlastní kůži prožíva­ jí. Kniha to jen pojmenovává. Psal jste o tom, co si myslíte, že je tady někde mezi námi, ne­ bo jste prostě interpretoval ty základní ideje „new age", o kte56

M a n a - podzim

1 9 9 6

Redfield: Vím o tom, a!e chtěl jsem lc všechno tak zjednodušit, aby to pochop lo co nejvíce čtenářů. Aby si uvědomili, kclika různými způsoby lze rozvíjet svou du­ chovnost a abych jim pomohl vidět sebe samé jako duchovní bytosti. Domnívám se ale, že po období 7 0 . a 8 0 . let, kdy p: šlo tolik nových objevů, jsme v nebezpe­ čí, že budeme příliš „specializovaní", že se utopíme v nových informacích. Chtě jsem sestavit něco veskrze praktického. H : voří se o tom v prvním vhledu, a pak .e čtvrtém,

pátém a hlavně šestém vhlec.

kdy si člověk uvědomí,

že euforie nei

všechno a že vše má a vyžaduje svůj čaj Domnívám se, že se příliš a zbytečné kontrolujeme. M o ž n á by nám všem prospě­ lo, kdybychom ani život a běžná ž i v c ~ pravidla, ani ideje nového věku, neb - :

autorem bestselleru příliš vážně, jako nějaké striktní a neporu­

šitelné předpisy.

Spíše jde o možnosti,

0 vybídnutí k práci na sobě samém. M y s l í m , že například první vhled, podle kterého bychom měli věnovat mnohem ví­ ce pozornosti jistým ne náhodným událos­ tem, tzv. synchronicitám, které nás mohou p ř i b l í ž i t a vést blíže k duchovním úrovním života, může někoho svést až k honbě za lacinými povrchnostmi.

Redfield: Kdepak. Poslal jsem v nakladatelství, ale neměli zájem.

Neuspě]|P^WRWFV iflB^

ní soutěži Cena pro budoucnost. Pak j s e n f r u k o p i s trochu pře­ dělal, zkrátil, přidal trochu více „ženskosti". Mezitím se ale ru­

Redfield: Jistě, je třeba zkvalitňovat úroveň

kopis dostal v neupravené formě k přátelům a ti si jej půjčo­

našeho vědomí a vnímání takovýchto pří­

vali a hovořili o něm s dalšími, a tak jsem se rozhodl knihu vy­

hod. Určitě existují náhody povrchní a syn-

dat ve vlastním nákladu. N a j a l jsem si konzultanta, abych se

chronicity velmi hlubinné. M ý m záměrem

vyvaroval začátečnických chyb, vydal knihu v brožované for­

bylo prostě lidem pomoci otevřít i tuto di­

mě a jezdil po třech státech U S A a rozdal okolo 1 0 0 0 výtis­

menzi.

D a l š í vhledy pak jsou vlastně

ků. A měl jsem štěstí (nebo to byla synchronicita?), že se kni­

1 o tom, jak zvyšovat četnost a kvalitu

ha dostala do okruhu new age obchodů a byla velmi žáda­

synchronicit, které se nám dějí. Hovoří

ná. Během půl roku jsme jí vydali 1 00 0 0 0 výtisků a byla k do­

o nutnosti jakési úcty, pocitu posvátna, aby

stání po celých Státech. Pak začali mít zájem i velké naklada­

se tak lidem vrátil pocit, že bytí má smysl.

telské domy a v roce 1 9 9 4 byla kniha vydána u W a r n e r ů (za

Neuvěřitelně dnes roste počet lidí, kteří j i ž

zálohu 8 0 0 0 0 0 dolarů předem). Během dvou týdnů se titul

tuto zvýšenou citlivost pro tyto intuitivní

ocitl na seznamu bestsellerů.

stránky naší existence registrují a ž i j í . Jaký byl osud vašeho rukopisu? Byl o něj zájem?

Napsal jste předmluvu abyste z v ý š i l prodejnost nebo jste to myslel vážně? Z n í to jako misionářské poselství: ...jestli se vás myšlenky knihy dotknou, jestli ve vás v y k r y s t a l i z u j e něco, co změní váš názor na život, nenechte si to pro sebe a předej­ te to dál. Hovořte s přáteli a podělte se jeden s druhým - pro­ tože si m y s l í m , že lidstvo p r o ž í v á éru nového duchovního vě­ domí a že nastává a začíná doba pozitivních psychických kontaktů a vztahů mezi l i d m i . . . Redfield: Předmluvu jsem napsal úmyslně, ne kvůli zvýšení pro­ dejnosti, jak mi podsouvají cynikové, ale protože jsem cítil, že by moje kniha mohla pomoci změnit svět. Mně to připadá jako jakési zduchovnění imaginace. Nedala by se vaše kniha označit jako pohádka nebo podobenství? Redfield: Ale proč ne. Je to pohádka, je to podobenství. Do­ mnívám se, že čtenáři si myslí, že ač je to fikce, je založena na skutečném existujícím dokumentu. Ale pro mne to všechno skutečně je skutečné, reálné. Jde o věc intuice, ale vhledy jsou skutečné. Nejsou možná všechny, ale domnívám se, že pro na­ ši kulturu jsou velmi důležité a navíc tím, že na konci knihy naznačuji, ž e j j ě k d e existuje i desátý vhled, vybízím k pokra­ čování příběhu. M o ž n á by se to dalo nazvat jako úvod k du­ chovní cestě a že fakt, že nejsem Dalajláma, ale terapeut, usnadní mnohým se s příběhem a námětem identifikovat. Já sám pracuji na vhledech tak jako na nich pracují mí čtenáři. Nemo­ hu přece prohlásit „dokončil jsem studium devíti vhledů a teď je budu učit" - i proto jsem zvolil formu příběhu a knížky. Se svou ženou Salle ale vedete semináře, na které přichází až 1 0 0 0 účastníků, a probíráte (za z v u k ů new age hudby) jednotlivé vhledy. Chystáte vydání kazety a příručky. Devátý vhled přímo p r o b í r á možnost finančního z n e u ž i t í duchovních pravd. Jak chcete z a b r á n i t devalvaci svých idejí, jak se chce­ te bránit proti pseudocelestýnským prorokům? Redfield: Už v 8 0 . letech se vyrojila celá řada lidí, kteří si pře­ četli několik knih a začali pořádat semináře. David Spangler jednou v debatě s Kenem W i l b e r e m řekl, že to, oč tu vlastně jde, je snaha lidí ž í t více duchovně, ale bez vědomí, jak by to mohlo prakticky vypadat. Jak když si děti hrají na doktora, než skutečně vystudují. My všichni jsme duchovní děti, před­ stírající duchovnost v praxi a snažící se dělat to co nejspráv­ něji. Je to jen součást něčeho, co přijde a co ještě nemá pat-

M a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

5 7

říčnou formu. Mohu vás ale ujistit, že nikdy

DEVĚT

nebude existovat Celestýnská škola duchov­ nosti. Duchovnost se nedá nastudovat. Tak­

VHLEDŮ

že kdokoliv jiný bude učit podle Celestýnského proroctví, bude je nutně oklesťovat, para­ frázovat,

devalvovat.

c o n t r o l y v l a s t n í h o v n i t ř n í h o „ovládací-

1 Vnímání synchronicit

10 ( r o d i n n é h o ) d r a m a t u " : buď jsou

Doufám, že kniha sama o sobě je anti-kultov-

P o c i t nespokojenosti je signálem, že si

i nás zastrašovatelé a svou e n e r g i i získá­

ní. Hovoří o nutnosti nevzdávat vlastní hledá­

na jisté úrovni začínáte být vědomi, že

váme t í m , ž e j i n é z a s t r a š u j e m e , n e b o

ní, nenechávat se kontrolovat druhými, být

existuje i h l u b š í realita, n e ž j a k o u j s t e

tazatelé, k t e ř í z k o u m a j í svět d r u h é h o

pozorný k takovým lidem, kteří jen vysávají

d o p o s u d v n í m a l i . Z a č í n á t e si všímat, že

: í m , že se n e u s t á l e vyptávají, a b y nalez-

energii.

určité

V devátém vhledu hovoříte také o ekonomii

k vyšší v n í m a v o s t i

lidské

- to jsou vaše osobní názory?

oo u b o ž á c i t y p u lituj mne, k t e ř í získá­

e x i s t e n c e . N á h o d y j s o u s k u t e č n é , syn-

vají p o z o r n o s t a e n e r g i i d r u h ý c h svalo­

c h r o n i c i t n í události, k t e r é vás v e d o u

v á n í m v i n y n a sebe, n e b o rezervovaní,

k p o z n á n í d u c h o v n í pravdy.

kteří j s o u c o n e j d á l o d u d á l o s t í . V y ­

Redfield: M y s l í m , že tu „zelenou" technolo­ gii v příštím století budeme mít, když ji bude­ me chtít. Jsem ale přesvědčen, spolu s mno­ ha jinými a chytřejšími, že musíme začít de­

„náhody"

u s m ě r ň u j í váš ž i v o t k záhadám

stoupit z t o h o t o ovládacího dramatu

centralizací.

2

Kdo je to „my", říkáte-li, že (my) musíme za­

P r o d l u ž t e své v ě d o m í h i s t o r i c k é h o č a ­

čít..? Redakce mnoha časopisů new age jsou zaplaveny dopisy těch,

kteří žádají

„zelenou" technologii, a přece žádný po­ krok není moc vidět. Redfield: Já z a s e tvrdím, že i uvnitř velkých

li j s m e se zpoza m y š l e n k o v é k o n t r o l y církve do světa m a t e r i a l i s m u , a teď za­ chovní skutečnost.

čích osobností. Ale dnes už i velmi malé spo­

Z á l e ž i t o s t energie

N a u č t e s e fyzický, h m o t n ý svět v i d ě t

že zvýšit zájem o duchovní praxi a metody,

l ý systém e n e r g i í . Z k u s t e o n y j e m n é

o informace, „know-how", jak duchovně ž í t .

e n e r g i e , k t e r é p r o n i k a j í v e š k e r ý m ži­

Hovoříme-li o duchovní ekonomice,

vým světem, vnímat.

Experimentujte

o to, aby se objevil někdo, kdo na další kníž­

s n i m i a z k u s t e e n e r g i i j e d n ě c h přidá­

ce o duchovnu vydělá peníze. Jde o novou

vat e n e r g e t i c k ý m p o l í m d r u h ý c h , je-li

(duchovní) psychotechnologii, ono lidské

to potřeba. Lidské bytosti mají unikát­

si to představuji tak, že k čím dál většímu po­ čtu lidí budou v jejich synchronicitním světě

!

n a p l n i t a povýšit k o m b i n a c i svých ro­ dičů.

7

Zapojení se

dokážete

zbavit

návyků

z dětství t ř e b a m e d i t a c í a a s o u s t ř e d ě ­

a v n í m a t j i n a k , citlivěji. U v i d í t e rozsáh­

„know-how", které spouští vnitřní změny. Já

ním základních otázek lidské existence

Jakmile

3

nezaměstnanost, na druhé straně to ale mů­

nejde

h o d n e t e se o s v o b o d i t se a p o r o z u m ě ­

s í c i l e t é h o vývoje s p o l e č n o s t i . V y m a n i ­

M o ž n á to chce jen několik osvícených vůd­

ne lidem více volného času. M ů ž e to zvýšit

to d y n a m i k u r o d i n y a s p o l e č n o s t i , roz­

su. Z k u s t e vidět svůj život z h l e d i s k a ti­

č í n á m e b ý t p ř i p r a v e n i zažít n o v o u du­

vají bystřejší a citlivější. Více služeb poskyt­

d o k á ž e t e j e n t e h d y , když p o c h o p í t e tu­

Prodloužená přítomnost

korporací a institucí probíhá transformace.

lečnosti dokáží změnit velké věci, protože bý¬

i n ě c o š p a t n é h o a p a k j e n kritizují, n e -

ní s c h o p n o s t v ě d o m ě p r a c o v a t s e n e r ­ giemi.

n í m na základní životní otázky, otevře­ te se p r o u d u ' i n t u i c e a y n o č n í c h i d e n ­ ních snech začnete nacházet synchronic i t y a n á v o d y , k t e r é u r y c h l í vaši d u ­ chovní transformaci.

8

M e z i l i d s k á etika

Všichni jsme zodpovědní a musíme po­ máhat druhým, a b y c h o m ták pomohli

budou mít jen jedno jediné zaměstnání. Mu­

4

síme například mít čistou a levnou energii.

Lidé n e v ě d o m ě soupeří o energii. V ě t ­

protože ji

Někteří lidé říkají, že taková energie už exis­

š i n u své e n e r g i e si k a ž d ý n a k r a d e a to

z k o s m u a p a k dávat j i n ý m l i d e m . N e ­

je základem všech konfliktů. T i , kte­

bo tím, že j i m pomůžeme uvědomit si

peníze přicházet z nejrůznějších směrů - ne­

tuje, jen je udržována v tajnosti díky nafto­ vému monopolu. Je to možné. Součástí de­ sátého vhledu je idea decentralizace energe­ tických monopolů. To už ale z n í velmi utopicky. A co rozděle­

u r y c h l i t vývoj lidstva. T ř e b a t í m , ž e d o ­

B o j o moc

kážeme m í t neustále dostatek energie,

r o l e , k t e r é hrají v o v l á d a c í c h d r a m a ­

dou, v t o i n t o konfliktu ztrácejí.

shromažďovat do skupin. N e b o tím, že b u d e m e s a m o s t a t n í a nezávislí, n e p ř i ­

se informace o možnostech duchovního růs­

Z n e v ě d o m é h o procesu soupeření o ci­

Redfield: Víte, já jsem 15 let pracoval se zneužitými dětmi. Byly neuvěřitelně tvůrčí. Každé z nich mělo nějaký talent. M o ž n á při­

Poselství mystiků

zí energii b y c h o m se m o h l i vysvobodit, p o k u d b y c h o m s e n a u č i l i , j a k získávat energii zadarmo p ř í m o z k o s m u . To už je mystická zkušenost,

při k t e r é j d e

chází doba „méně poškozených" dobrovol­

o to o t e v ř í t "se n a p l n o k o s m i c k é lásce

níků, kteří by těm poškozenějším pomohli. Je

a p ř i p r a v i t se t a k na ú r o v e ň vyšší vib­

ale potřeba o tom hovořit, vést dialog. Bu­

race.

tě podceňují společenskou potřebu takové

poutaní jeden k druhému. Neexistují n á h o d n á s e t k á n í : skřížil-li n á m n ě k d o cestu, tedy proto, že pro nás m ě l něja­ k é poselství. V ž d y b y c h o m v t ě c h dru­ h ý c h m ě l i v i d ě t t y nejvyšší m o ž n o s t i .

9

V z n i k a j í c í kultura

K o n e č n ý m c í l e m lidstva j e t r a n s c e n ď o vat stávající f o r m u e x i s t e n c e . V b u ­

doucnost vytváříme už dnes, teď a tady. A je docela dobře možné, že cyničtí kritici pros­

přímo

tech. N e b o že se začneme spontánně

5

stanou?

čerpat

r ý m e n e r g i i k r a d o u , ale i ti, k t e ř í ji kra­

ní světa na bohaté a chudé a možnost, že tu k těm potřebným, ale chudým, ani nedo­

dokážeme

doucnosti, třeba díky technologickému

6

Vyjasnění minulosti

5

p o k r o k u , stále m é n ě času strávíme p o u ­

knihy a že myšlenky v ní obsažené zasejí po­

D í k y z p ů s o b u v ý c h o v y si k a ž d ý z nás

h ý m fyzickým p ř e ž í v á n í m a v ě t š i n u ča­

třebná semínka informací. A úspěch knihy ta­

v d o s p ě l o s t i zvykl na t e n či o n e n d r u h

su v ě n u j e m e n a l e z e n í a d o s a ž e n í du­

ké o něčem vypovídá. 58

M a n a - podzim 1 9 9 6

c h o v n í pravdy.

Rozhovor Mana:

Četl jsi

Celestýnské proroctví?

s

Ottou

Plachtěm

Pak j s o u t a m katolíci, a k t ě m patří větši­

cisku, j s o u tři kostely, a l e já pobýval u pří­

nou mestici, míšenci. Původní šamanis-

t e l e , l é č i t e l e . Když se z Limy p ř e j e d o u An­

P l a c h t : Já j s e m si to „ n á h o d o u " koupil

m u s se prolíná s katolictvím. Evangelíci

v L o n d ý n ě a už j s e m to přelouskal, a l e pře­

dy p ř í m o na východ a d o j e d e do té d o l n í

ďábelský š a m a n i s m u s n e m a j í rádi.

džungle a až na k o n e c s i l n i c e a pak dál se

M a n a : P ř e s t o s n a d a l e p ů v o d n í obyvatel­

zace. Vesnice,

stvo s t á l e věří v š e m t ě m duchovním v ě c e m

v džungli není, ta už je vykácená. Já se t a m

kvapilo m ě , jak p o p i s u j e t a m ě j š í krajinu, kterou asi p r o c e s t o v a l , a kterou m á m pro­ c e s t o v a n o u i já. J e h o a l e v p o d s t a t ě neza­ j í m a l a krajina, která p r o n ě h o j e n e p ř á t e l ­ ská, Peru je zem, která mu b r á n í v pozná­ ní. Vidí t o z n a č n ě č e r n o b í l e , a r m á d a , stát, a já A m e r i č a n putuju za s v o b o d o u , za m a ­ nuskriptem, který by všechny, i P e r u á n c e , m o h l d o v é s t k l e p š í m u životu, a l e oni j s o u z p á t e č n i č t í a b r á n í se pokroku. Je to v e l m i zjednodušený pohled.

d á d o s t a t jen p o ř e c e . J e t o h r a n i c e civili­

d a l e k o více než my, n e b o n e ?

dostal

původně misie,

přes známé,

už ale

přítel t a m vysazuje

znovu stromy. Placht: Je to trochu absurdní. )á j s e m se d o s t stýkal s evangelickou rodinou, a přes­

M a n a : D o m o r o d c i z n á s bílých lidí m u s e j í

tože š a m a n i s m u s odmítají, a trochu se ho

mít pěkný z m a t e k - jedni p r a l e s kácí a ni­

obávají, uctívají a r e s p e k t u j í š a m a n i s m u s

čí, j i n í ho vysazují...

a c t í š a m a n s k é zákony. Placht: N a p r o s t o . T a v e s n i c e m á t a k t i s í c Mana: Jaké?

obyvatel, a na té hlavní „ulici" Š v é d o v é vy­

pro oči neviděl, pro uši neslyšel, a p o s t u p ­

P l a c h t : T ř e b a říkají: „Ayahuasca žárlí." B e ­

ně, jak s e z j e m ň u j e j e h o vnímání, jak z a č n e

a l e n e n í zaveden elektrický proud, u každé

rou ji za drogu, která je ú c t y h o d n á a repre­

p o u l i č n í lampy j e velká b a t e r i e , která s e

M a n a : I on, A m e r i č a n , n a k o n e c zjistí, že

budovali p o u l i č n í o s v ě t l e n í . P r o t o ž e t a m

vidět energii ve s t r o m e c h a r o s t l i n á c h , za­

m u s í dovážet d o m ě s t a d o b í j e t . V e č e r lidi

č n e brát věci s t o l e r a n c í a b e z p ř e d p o j a t o s ­

p o d t ě m a l a m p a m a c h o d ě j a č t o u si. Při­

ti. J a k s ' t u krajinu viděl ty? Kdo s e d n e s o d

t o m když svítí m ě s í c , je z t o h o s v ě t l o da­

koho učí? Kdo komu co přináší?

leko větší. Absurdní. Š v é d o v é j s o u h o d n ě r o m a n t i č t í a jezděj t ě m u b o h e j m Indiá­

P l a c h t : ] e t o s t r a š n e j zmatek. Z v l á š t ě t a

nům takhle p o má h a t . Samozřejmě, jsou

džungle. A k t o m u ta n á b o ž e n s k y vypjatá

t a m i jiní, např. j e d e n projekt, ve k t e r é m

a t m o s f é r a . Iá j s e m ty lidi t a m už znal, a l e

Indiány u č í přežít a uživit se v rámci tzv.

taky j s e m t a m jel, p r o t o ž e j s e m j a k o h l e ­

permakultury. Oni už hladoví. Nikdy n e ­

dal s v é h o u č i t e l e . N a š e l j s e m kamarády,

u m ě l i n i c j i n é h o než vypálit k o u s e k prale­

ayahuasceros, třeba jednoho, ke kterému

sa a když p ů d a p ř e s t a n e rodit, jít o kus dál.

jezdí lidi z celý Ameriky, a l e t e n z a s e na m n e n e m ě l č a s . Oni m ě a l e brali jako ž e já,

M a n a : Každá v e s n i c e m á s v é h o brujo, ša­ mana?

b í l e j , n ě c o přináším, a o n i s e c h t ě j í učit o d e m ě . Bylo b y t o ideální, kdybychom s e učili o d s e b e navzájem, a l e t o n á b o ž e n s t v í

P l a c h t : Každá v e s n i c e m á š a m a n a , a l e

t a m t o zkazilo. Vysoce t e c h n o l o g i z o v a n á

d n e s už š a m a n hraje s p í š roli m í s t n í h o

civilizace p r o n i k á d o t é m ě ř d o m o r o d ě or­

b l á z n a a roli š a m a n a převzal m í s t n í kněz.

g a n i z o v a n é s p o l e č n o s t i lovců, rybářů, s b ě ­

Pak m a j í s t a r o s t u ,

račů. Civilizace jim k n i č e m u n e n í . ]á jezdím do o b l a s t i o k o l o Pucallpy, a t a m s e zrovna zabydlel A m e r i c a n I n s t i t u t e o f Linguistic, to j s o u evangelíci, a říká s e , že j s o u p o d p o r o v á n i olejářskými s p o l e č n o s t ­ mi z T e x a s u , a b y zpacifikovali k m e n y a byz­ nys pak m o h l n a s t o u p i t . Evangelíci t ě m In­ d i á n ů m vysvětlují, ž e c h u d o b a j e t a nejvyš­ ší c t n o s t a p ř e d p o k l a d p ř i j í m á n í D u c h a s v a t é h o , takže d o m o r o d c i s e z e s v o b o d y v džungli o c t n o u na d n ě s p o l e č n o s t i .

d o s a z e n é h o peruán­

skou vládou. z e n t u j e živou bytost, j a k é h o s i d u c h a pra­

M a n a : Jak b e r o u C a s t a n e d u ?

lesa, l e n ž e evangelíci j i m vysvětlili, ž e t o j e ďábel. Což s k u t e č n ě j e , a l e v j i n é rovině.

Placht: Já jsem si tam Castanedu četl, ale

M a n a : M ě l jsi m o ž n o s t ú č a s t n i t s e n ě j a k é

rými j s e m t a m žil. O n i j s o u n e s m í r n ě cit­

můj n á z o r je ovlivněn názory lidí, se kte­ m š e spojené s podáváním ayahuascy?

liví a ta m o j e z n á m á , když mě viděla č í s t C a s t a n e d u , t a k říkala, n e č t i t o , nečti, t o t a ­

P l a c h t : Já j s e m v t a k o v é m k o s t e l e nebyl,

dy d ě l á š p a t n ý ovzduší... říkala, že z t o h o

v té vesnici, kde j s e m pobýval, v S a n Fran-

blbnu.

M a n a : O p ě t rozpor mezi n a š í m , evrop­

P l a c h t : P ř e s n ě tak j s e m t o myslel. Ayahu-

ským, b ě l o š s k ý m v n í m á n í m s v ě t a s p í š e ra­

a s c u užívají m n o h é d a l š í k m e n y v té o b ­

ší (viz i např. J o a n Halifaxová v M a n ě č. 2

cionálním,

levohemisférovým

lasti. Já j s e m t ř e b a a y a h u a s c u užíval taky

- jako kdyby se dostávali až bůhví kam da­

p o p i s n ý m z p ů s o b e m , a mezi p ř i r o z e n o u

s j e d n í m M e x i č a n e m a to už b y l o o n ě č e m

leko d o m i n u l o s t i , n e m ě l o t o k o n c e .

c i t l i v o s t í d o m o r o d c ů a nezkažených lidí

ú p l n ě j i n é m . Hadi a červi, a l e c h y b ě l t a m

vnímat a přijímat informace nepředpoja-

ten

Za

Placht: Člověk se d o s t á v á h l o u b ě j i a hlou­

t ě , b e z s í t a n a u č e n ý c h názorů n ě k o h o ji­

chvíli j s e m se t a m začal b á t a o d e š e l j s e m .

b ě j i a pak se o b j e v í duch ayahuascy, ten drak, o b č a s se m ě n í c í , tak to a s p o ň vidím

vizuálním,

fascinující vesmír domorodců.

ří a l e dýchali d e s e t k r á t a s t á l e to bylo hor­

n é h o . My se i t o , co n á m p ř i p a d á i r a c i o ­

U t o h o m é h o mladého přítele to čišelo

nální, s n a ž í m e v n í m a t a vysvětlit si to ra­

e n e r g i í a b y l o to j i n é . S a m o z ř e j m ě , vždy­

já, je to o b r o v s k á i m a g i n á r n í n e u s t á l e se

c i o n á l n ě . ..

cky j e t o jakási n e m o c n i c e . Lidé přicháze­

m ě n í c í bytost, jakýsi obrovský hmyz.

P l a c h t : Právě, t o j e o n o . O n a v e m n ě h l e ­

prakticky š e s t dnů v týdnu. Každý d e n za

jí, a b y j e š a m a n zbavil n e m o c i . O n l é č í dá přesný opak t o h o , co já hledám v t o m C a s t a n e d o v i . N e c h c e , abych si t í m kazil hlavu. Já jí říkal, že kdyby n e b y l o C a s t a n e dy a a y a h u a s c y , tak j s m e se nikdy n e p o t ­ kali... o n a říká - to když říkáš, tak ti ros­ t o u rohy z hlavy... s e š jak t e n d é m o n .

ním přijde 1 0 , 1 5 lidí a on zpívá ty své pís­ ně, i c a r o s . L é č í z p ě v e m . N ě k t e r é t y p í s n ě m a j í náznaky slov, v ě t š i n o u j e t o a l e t a k o ­ vé s t é n á n í , ze k t e r é h o se pak vyvine m e ­ l o d i e a rytmus. A kolem řvou cikády, ptá­ ci, zvuky džungle.

M a n a : le to p r á c e s energií. Člověk je na­ j e d n o u vnímavější, vidí a cítí energie, a in­ terpretuje si to podle svého sociálníh: a kulturního imprintingu. Má-li k o l e m se­ b e , tak j a k o d n e s , j e n c h a o s , b o j , pak dro­ ga zesílí co t a m už je a člověk zažívá bc hrůzu, n e g a c e .

Má dva tři pomocníky, kteří, když je už una­ M a n a : Ty jsi m a l í ř a tak se tě z e p t á m jinak.

ven, z a č n o u zpívat hlasitěji, a t í m i j e m u

Placht: P r o t o P a b l o A m a r i n g o to už přestai

E x i s t u j e t e o r i e , že ve v š e c h kulturách m ě ­

d o d a j í d a l š í energii a on p o k r a č u j e . On a l e

brát. Říkal, že v t o m h l e p r o s t ř e d í už se ::

li n a š i předkové své rituály, p o m o c í kte­ rých se d o s t á v a l i do tzv. z m ě n ě n ý c h stavů v ě d o m í , a při p r ů c h o d u t o u první vrstvou viděli vířící g e o m e t r i c k é formy a o b r a z c e . A b s t r a k t n í malířství v E v r o p ě tak má jaký­ si a r c h e t y p á l n í p ř e d o b r a z v p a l e o l i t i c k ý c h malbách n e b o tvorbě australských aboridžinců a j i h o a m e r i c k ý c h a y a h u a s c e r ů . M a ­ n a připravuje práci, která n ě c o p o d o b n é ­ ho prokáže na o b r a z e c h F r a n t i š k a Kupky. Víš o co j d e ? Viděls to taky? P l a c h t : No, t í m to vždycky z a č í n á . To je první věc, c o s e o b j e v í . G e o m e t r i c k é vzo­ ry, r a š e n í g e o m e t r i c k ý c h o b r a z ů ze středu. Zářivé barvy. H n e d zatím se při a y a h u a s c e člověku u d ě l á tak š p a t n ě od žaludku, až

n e m ě l č a s se mi věnovat a m n ě připadalo,

n e d á užívat. On t e n boj například mezi ša­

ztratí p o j e m t ě l a , ztratí o r i e n t a c i kde j e .

že se můj zdravotní stav, i když j s e m za ním

m a n y s k u t e č n ě r e á l n ě existuje, někdo se

U t ě c h lidí t a m je právě to ta b r á n a do t o ­

nepřišel s e léčit, zhoršuje. B o l e l y m ě ját­

c h c e rozvést a n a j m e si š a m a n a , a l e j e r :

ho j e j i c h v e s m í r u . Jejich vyšívané vzory na

ra, říkal j s e m mu, že j s e m m ě l žloutenku

ž e n a si n a j m e d r u h é h o š a m a n a a ti spolu

krojích, o r n a m e n t y n a k e r a m i c e , t o všech­

a j e s t l i t o n a m ě n e n í m o c silný. O n s e j e n

b o j u j í a p o s í l a j í si přes ulici zlé duchy atd

no má určitě základ v t ě c h t o vizích. Antro­

s m á l . Když j s e m přijel do Prahy, tak j s e m

Dřív m ě l a v e s n i c e j e d n o h o š a m a n a a da -

p o l o g o v é v t o m viděli t ř e b a m a p y a m a -

si n e c h a l d ě l a t t e s t y a k m é m u překvapení

ší v e s n i c e

zonských řek, a l e t o j e n e s m y s l . M á m po­

m á m játra v pořádku, přestože než j s e m jel

džungli. D n e s k a je prý v P u c a l l p u největš:

cit, že právě a y a h u a s c a má svou specific­

tam, tak j s e m p o ř á d měl nějaký nález.

k o n c e n t r a c e š a m a n ů v Peru. P ř e s t a l o t:

kou e s t e t i c k o u p o d o b u . Otázka a l e je, na­

Oni j s o u t a m i jiní l é č i t e l é , murayos, ti

fungovat t í m přirozeným z p ů s o b e m .

kolik

j s o u potulní, nikde nebydlí, a vždycky se

je to

archetypální a

nakolik to

ovlivňuje š a m a n , kterej to jaksi vysílá.

n e o č e k á v a n ě zjeví, a ti se vždy n a d ý c h a j í velmi s i l n é h o t a b á k o v é h o dýmu, pak jako­

M a n a : No a tady si č t e n á ř i M a n y u r č i t ě vzpomenou na Sheldrakeovy teorie morfických r e z o n a n c í . M o ž n á je to tak, že v té

by vysávají z člověka tu n e m o c , pak se tro­ chu zajíknou a vyplivnou n ě c o a říkají, že tak odstranili n e m o c z t ě l a .

daleko

v

nedostupné

M a n a : lak se a y a h u a s c e r o s vyznají v džung­ li? Vidí e n e r g i e ? Cítí j e ? Placht: ]á j s e m s ním j e d o u šel a on přes­ ně ví, pod kterým s t r o m e r o s t e jaká kytič­ ka a rostlina. A y a h u a s c a je liána, a l e van

které kultuře se jaksi „dědí" p ř e v l á d a j í c í frekvence, vizuální i n t e r p r e t a c e c i t l i v o s t i

byla

M a n a : Určitě záleží na motivu a víře. Ti j e ­

se s m n o h a d a l š í m i r o s t l i n a m i . Oni m a :

a v n í m á n í určitých e n e r g i í . S ú f i s t é , T i b e ­

ho p a c i e n t i mu věří. Z n á m lidi, pro které

r o z s á h l é b o t a n i c k é znalosti. Jsou to „vege-

ťané n e b o Balijci to mají jiné, přestože

byla t ř e b a h o l o t r o p n í t e r a p i e d o k o n a l ý m

talisté", říkají, že jim a y a h u a s c a řekne, kte­

biologický a e n e r g e t i c k ý původ je totožný.

o t e v ř e n í m brány do j i n é h o z p ů s o b u vní­

ré rostliny a kdy a kde. Vidí e n e r g i e , duch;,

mání, o t ř e p a l i se a j s o u v pořádku. Někte­

t ě c h rostlin.

Iá j s e m j e d n o u už v t o m d o m ě n e m o h l vy­ držet, jak se to t a m v š e c h n o mlelo, tak j s e m vyšel ven a lehl j s e m si, že se budu koukat na hvězdičky - a c e l e j v e s m í r j e d n o klubko energií. V š e c k o b a r e v n ě p r o p o j e n ý až do nejvzdálenějších galaxií.

zahrávej si se m n o u . Nezkoušej mě materia­ lizovat na nějakej papír... ]á j s e m si říkal a l e vždyť to je můj jedinej způsob, jak se s tím vypořádat. ]á to m u s í m namalovat. Ji­ nak se z t o h o zblázním. Ale když to člověk za­ č n e malovat, n e n í s c h o p n e j to zachytit. O n j e t o p r o b l é m t o nějak minimalizovat.

ci a p o s t o j e . Ú s p ě c h knihy se dá m o ž n á vy­ světlit tím, že v pravý č a s reagovala na při­ rozenou t o u h u lidí vrátit se k j i n é m u , při­ r o z e n ě j š í m u z p ů s o b u života a v n í m á n í rea­ lity. Hrdina navíc přijede za š a m a n a m a a kontaktuje se z a s e j e n s knězi a Američa­ ny. Já když j s e m tam potkal nějakýho misio­

Mana: Zkoušel jsi si po některé té barvě do­

Kupka byl g e n i á l n í malíř a v š e c h n o zobra­

s t a t až n ě k a m ú p l n ě j i n a m ? Dá se vůlí

zil velmi kultivovaně. Byl s c h o p e n t o m u dát

ovlivnit, kam a jak se d o s t a n e š , do k t e r é h o

tu podobu.

s n a d z jiný planety.

J e d n o u se mi to podařilo, zachytit jakousi

Já když j s e m se vrátil do civilizace, do Mia-

prostoru, a když jsi v n ě m , dá se v n ě m zů­ stat?

i m a g i n á r n í tvář t o h o d é m o n a , který vidí do všech stran a je z n á s o b e n , a ten obraz

náře, t a k j s e m s e s c h o v a l d o křoví. T o s n a d n e j s o u lidi. To j s o u nějaký u m ě l ý bytosti

mj v USA, tak j s e m nevěřil svým o č í m . To j s e m si říkal, to a y a h u a s c a je proti t o m u ­

Placht: Já j s e m to nezvládal. Iá j s e m m ě l

j s e m taky h n e d prodal nějaký ženský, kte­

d o s t s t a r o s t í s á m s e s e b o u . Abych zůstal

rá se celý život zabývala r i t u á l a m a a o n a to

s á m s e b o u . O n o je těžký vzít tu správnou

t a m o k a m ž i t ě poznala.

vy kulturistů, všichni j s o u h o m o s e x u á l o v é

M a n a : 1 o n a tibetská a hinduistická božstva

s t i c k e j m a o p e r a c e m a „opravený", jezdí na

dávku. Indiáni p o t ř e b u j o u jen trošku, b e ­ rou to p o ř á d a rychle j s o u v t o m a furt. [edn o u j s e m si to taky vzal s á m , a pak to do­ p a d l o tak, že v n a p r o s t o schizofrenním sta­ vu j s e m s m a č e t o u v r u c e c e l o u n o c čekal

hle j a s n á . To c h á p u . K t o m u m á m vztah. T o m u rozumím. Na Miami b e a c h jezdí da­ n e b o lesbičky, všichni j s o u potetovaní, pla-

s m n o h ý m i hlavami

na v š e c h n y s v ě t o v é

strany m o ž n á m a j í stejný biologický a r c h e typální základ. S n a d i islámský o r n a m e n t

kolečkových

bruslích,

j e d í j e n pilulky -

a d o j d e ti, že to je n a p r o s t o u m ě l á realita. D o p o s l e d n í h o detailu vymyšlený u m ě l e vytvořený svět. Indiáni j s o u n e o b y č e j n ě citliví. Mají t ř e b a svůj základní o r n a m e n t , dívka když poprvé o t ě h o t n í , tak si na sukýnku do t o h o základ­ n í h o o r n a m e n t u z a č n e vyšívat n ě c o drob­ nějšího, já jsem to jednou někomu nama­ loval a on mi říká, ne to n e n í o n o . Iá při­ t o m rozdíl neviděl. I Indiáni s a m o t n í ale také byli dříve vníma­ vější. Nekoukali na televizi. A y a h u a s c o v é vize, to byla kdysi jejich televize. M a n a : M o ž n á že televizi, zdroj t ě c h rychle se m ě n í c í c h blikajících obrázků, si d n e š n í lidi vymysleli proto, aby si nahradili n e d o ­

na d u c h a . Je t a m š í l e n á e x i s t e n c i á l n í pro­ p a s t a n a j e d n o u ta s t r a š n ě h l a s i t á džung­ le, člověk je v centru pozornosti všech rost­ lin a zvířat, která vědí, že t a m je, a c h t ě j í ho sežrat.

s t a t e k takovýchto vizí. Vraťme se k c e l e ­ a v ů b e c zákaz m a l o v a t lidi m a j í s t e j n ý pů­

stýnskému proroctví: kdyby se podařilo ne­

vod a s t e j n é obavy před t ě m i démony-v na­

vidět t o v š e c h n o j a k o b o j , a l e naopak, jako

š i c h mozcích. Placht: Tak to může být. N e n í to v ů b e c antropomorfní. Jakoby to už bylo srdce s t r o j e

M a n a : A co ty na to j a k o malíř? Placht. Maloval jsem hodně, pokoušel j s e m s e t o n ě j a k zachytit. Maloval j s e m svý pocity p r o m í c h a n ý s a y a h u a s c o u a s t o u m o u Jndiánkou a vycházejí z t o h o zatím z m a t e n ý n e j a s n ý věci. M á m pocit, že teď prožívám takoví o b d o b í zmatku.

možnost k tolerantnímu pochopení... P l a c h t : Jenže o n t o d n e s k a b o j je. P r o t o m ě to a l e t a m baví jezdit. Tam j s e m svědkem

přírody. Jakoby se ta vrstva džungle a jejího

n ě j a k é h o z á s a d n í h o konfliktu. Tam se ně­

zvuku o b r á t i l a naruby a je slyšet jinej zvuk.

co z á s a d n í h o m ě n í a řeší. Na h r a n ě civili­ z a c e a džungle, na okraji d n e a noci. Tam

M a n a : Vraťme se k c e l e s t ý n s k é m u proroc­

p ů s o b í civilizace j a k o t o t á l n í c h a o s n a

tví. J e h o smysl je j e d n o z n a č n ě pozitivní.

okraji přírodní h a r m o n i e .

Nalézt u p r o s t ř e d b o j e t o l e r a n c i a upro­

Když j s e m přijel z džungle do Limy, n e r o ­

střed c h a o s u řád. M o ž n á p a r a d o x n ě t e n h l e

zuměl j s e m , p r o č t i lidi d ě l a j í t o c o d ě l a ­

jakoby laciný r o m á n e k jako z červené kni­

jí. V džungli se lidi m u s í uživit a když n e ­

hovny mixnutý s dobrodružstvím Indiána M a n a : Tentýž p r o b l é m m ě l Kupka. Jak za­

ní co dělat, t a k leží a o d p o č í v a j í . Ve m ě s ­

J o n e s e p o m ů ž e s p o u s t ě A m e r i č a n ů a Evro­

chytit ten pohyb t o h o všeho, co zažíval ve

tě lidi p o ř á d p o b í h a j í a n o s í n ě c o s e m t a m

p a n ů u v ě d o m i t si, že e x i s t u j e taky n ě c o ji­

svých vizích,

a všichni vypadají, j a k o že n ě č í m trpí. Já

n é h o , než t e n jejich z p ů s o b přičinlivě po-

když j s e m přijel d o Limy, t a k s e m ě ptali

vyvolaných

denním

nahým

ranním c v i č e n í m a m e d i t a c í na s l u n c e .

b í h a v é h o života.

takoví vzdělaní lidi tak c o , co si teď po ná­ vratu z džungle o t o m myslíš, a já řekl, že

Placht: To se nedá. Já měl pocit, že ta „mat­ ka" té a y a h u a s c y mi říká - nezkoušej t o , n e -

Placht: Ale a n o . Je dobré, když se takto č l o ­

mi všichni připadají n e m o c n í . A oni se

věk d o s t a n e k přírodě. Že lze o b j e v o v a t vě­

urazili.

BLUMFELD

S.

M S k u t e č n á oslava n e n í j e n o m záležitostí lid­

p s a t p r o s t o r žité z k u š e n o s t i , e x i s t u j í c í mi­

s k o u , svým d o s a h e m j e k o s m i c k á . O s l a v a

m o s t r i k t n í d e m a r k a č n í linie společnosti.

je radostí z nekonečného. Oslava je pro­

v e k t e r é v l á d n e u m r t v u j í c í s t a t u s quo.

storem sblížení, které neposvěcuje j e n o m

D o č a s n ě a u t o n o m n í z ó n a j e pohyblivou

neroz­

m e z i l i d s k é v z t a h y , ale t a k é c e l e k . Oslava

a e x p e r i m e n t á l n í formou společenství,

dělený celek, j e n ž se p l y n u l ý m po­

p o s k y t u j e zážitek e x t á z e a r o z p o u š t í rigid­

k t e r é s i z a k l á d á n a fyzickém, psychologic­

hybem

ní společenské h r a n i c e běžného života. Sí­

k é m i d u c h o v n í m o s v o b o z e n í ; s t a v í na

la oslavy s p o č í v á v j e j í s c h o p n o s t i t r a n s -

transcendenci stádní mentality. Dočasní

cendovat přízemní úroveň a otevřít nové

a u t o n o m n í z ó n a j e d o b r o v o l n á experimen­

možnosti bytí prostřednictvím extatického

tální komunita, která se snaží dosáhnou!

pletivo souvztažností všeho se vším

z á ž i t k u a d u c h o v n í h o sepětí.

e x t á z e a celistvosti v p l y n u l é m p o h y b u .

dokázala dokonale r o z t r h a t . T a k o ­

manifestací posvátného.

F y z i k David B o h m tvrdí, že realitu si můžeme

představit jako

rozvíjí.

Během

posledních

staletí se nás však zmocnila mecha­ nistická ideologie, k t e r á t o t o božské

Oslava je

a neustále

Může mít m n f t

p r o m ě ň u j e . J e d n í m z j e j í c h p r o j e v ů nniz

véto pojetí světa je m o ž n o považo­

Moderní západní kultura, která se

vat za nemoc, k t e r á nás zachvátila.

o r i e n t u j e především na s e k u l á r n í a profán­

být

n í a s p e k t y života, z t r a t d a důležitost oslavy

m l u v í m e o t o m t o typju s h r o m á ž d ě n í , ma­

z e zřetele. J e j í v ý z n a m byl minimalizován

m ě n a mysli s p o l e č e n s t v í j e d i n c ů , k t e ř í d

a pokud vůbec existuje, je zbaven jakéko­

z á m ě r n ě sešli za ú č e l e m oslavy a ducho^ -

li p o s v á t n é dimenze. S k r ý v á se za m a s k o u

n í h o n a p o j e n í . „ G a t h e r i n g " j e ztělesněnúr

svátného celku všeho bytí. T a k o v ý

„zábavy".

výkonností

s v á t e č n o s t i , k t e r á j e d n o t l i v c i d á v á svobo­

radikální p o s u n by ovšem vyžadoval

a „ p r o t e s t a n t s k o u e t i k o u " z a p o m n ě l , že

d u p l n ě v y j á d ř i t s v o u j e d i n e č n o s t , a ZÁRO­

monumentální transformaci lidské­

p o d s t a t a oslavy j e b o ž s k á . Život b e z osla­

veň j e s t v r z e n í m n i č í m p é n a h r a d i t e l n y t t

Nepokusúne-li se tuto situaci radi­ kálně z v r á t i t , přijdeme z ř e j m ě o po­ slední šanci reintegrovat se do po­

ho vědomí. Je n á m zoufale zapotře­ bí nového způsobu bytí, k t e r ý by se zakládal na uznání posvátné povahy

Západ

posedlý

společné

setkání,

Kdyi

gathering.

vy je životem v i z o l a c i , v o d ř í z n u t í od po­

a s p e k t ů k o m u n i t y , k t e r á k r e a t i v i t ě dodá­

svátného zdroje naší duchovní a kosmické

vá m n o h e m větší sílu. J e d n o u z forem ta­

e x i s t e n c e ; j e t o život plný l h o s t e j n o s t i , otu-

k o v é h o s e t k á n í je rápíe party — spoleřne­

pělosti, úzkosti a agónie. D u c h o v n í život na

s e t k á n í Udí, k t e ř í c h t ě j í t a n č i t a slavit.

Z e m ě a života vůbec. Je n á m zapo­

Z á p a d ě zprostředkovávaly většinou odcize­

t ř e b í poznání, že k p ř i r o z e n o s t i exis­

né b y r o k r a t i c k é a s m o c í k o k e t u j í c í n á b o ­

chaotickou událostí, na jejíž průběh pův>

tence p a t ř í oslava — n i k o l i nějaké

ž e n s k é a u t o r i t y . V m o d e r n í d o b ě se p a k

b í m n o h o n e j r ů z n ě j š í c h vlivů: l i d é , hud­

m e c h a n i s t i c k á ideologie p o k o u š e l a zničit

b a , p r o s t ř e d í , okoJnosjtL K u l t u r n í různo­

narcisistní orgie nebo vulgární opi­ lost,

ale s k u t e č n é ,

dostnění.

bytostné

Porozumění pro

j a k é k o l i z d á n í posvátnosti života.

rozra­

V multikulturní diaspoře, která je tak

zázrak

c h a r a k t e r i s t i c k á p r o m e z i n á r o d n í post-

vesmíru.

m o d e r n í k r a j i n u , b y c h o m s e měli u č i t o d různorodých domorodých kultur, které • m a j í d l o u h o u t r a d i c i oslavy a r i t u á l u ve vztahu k posvátnému. P r á v ě zkušenosti |

ne-západních kultur mohou hrát v tomto

J směru nezastupitelnou roh. B e z ohledu na g e n o c i d u e t n i c k ý c h k u l t u r stále j e š t ě exiI stuje p ř í m á linie š a m a n ů a l é č i t e l ů , j e j i c h ž poznání by nám mohlo pomoci v našem [

ú s i l í po t r a n s f o r m a c i a v y l é č e n í n a š í vlast¬

Rave

nebo

je

gathering

postmoderr_

r o d o s t j e v r á m c i FJ|V£ s c é n y nesmírná /

Rave

parties

či

gitttierings

se

účastn.

s p o u s t a n e j r ů z n ě j š í c h lidí z odlišných vě­ k o v ý c h s k u p i n i e t n i c k é h o pozadí, h ^ f e n o m é n zcela s p o n t á n n ě vzklíčU n a nej­ r ů z n ě j š í c h m í s t e c h všude p o světě. K a ž d i r e g i o n á l n í s c é n a m á své v l a s t n í kvaliťi a d y n a m i k u . Přesťoaexistuje v z o r e c , kte­ rý je všem společný á s o u v i s í s lidskou ten dencí oslavovat,

s p o l u v y t v á ř e t atmosfe

r u , hledat možnosti transcendence.

RITUÁL & KOMUNITA

I ní c i v i l i z a c e . P r o ž i t e k oslavy však n e n a b í ­

„ K o m u n i t a , k t e r á n e m á r i t u á l , nemů­

z í j e n o m v z d á l e n ý a e x o t i c k ý svět p ř í r o d -

ž e e x i s t o v a t , " ř í k á M a l i d o m a S o m é . Pra­

1 n i c h k u l t u r . J e d e n z n e j e n e r g i č t ě j š í c h vý-

v ě r i t u á l p o s k y t u j e p o t ř e b n ý k o n t e x t pr*

!

r a z ů oslavy d n e s p ř e k v a p i v ě e x i s t u j e pří-

v y t v o ř e n í p o s v á t n é h o p r o s t o r u a dodávi

I

mo v l ů n ě m o d e r n í z á p a d n í k u l t u r y , je j í m

oslavě p o s v á t n o u d i m e n z i . R i t u á l p o m á h i

h n u t í „ r a i t e " (viz. t a k é 3 . číslo M a n y ) .

k o m u n i t ě definovat s a m a s e b e a umožňu­ j e j e j í další rozvoj. R i t u á l značí přecho

RAVE & GATHERING - DOČASNĚ AUTONOMNÍ ZÓNA F d o s o f H a k i m B e y r a z í v ý r a z Dočas­ ně autonomní zóna,

62 Mana - podzim 1996

kterým

se

s n a ž í po­

z p r o f á n n í h o p r o s t o r u do p r o s t o r u pošva: n é h o , c o ž u m o ž ň u j e u v o l n ě n í s d společen­ stva. R i t u á l m u s í v z n i k a t o r g a n i c k y a wn u c e n ě . J e důležité n a u č i t s e t o m u t o pnt-

cesu od j i n ý c h , přírodních nebo tradič­

z hlavních klíčů ke stavům tranzu. Když

n í c h n e z á p a d n í c h k u l t u r , s t e j n ě důležité

o t ř e p a n á k o n t r a k u l t u r n í klišé 6 0 . let n á ­

zkombinujeme specifická dechová cvičení

hle stávají realitou: třídní, generační, po­ h l a v n í , e t n i c k é a p o l i t i c k é k o n f l i k t y se

však je ubránit se j a k é m u k o l i mechanic­

s e x t a t i c k ý m t a n c e m , m ů ž e m e své tělo n a ­

k é m u k o p í r o v á n í . K a ž d é s p o l e č e n s t v í pů­

bít neuvěřitelným

energie.

sobí ve specifických podmínkách.

r o z p o u š t ě j í a j e d i n c i j s o u d o č a s n ě znovu­

Kmenová společenstva k dosažení změně­

zrozeni. Stávají se účastníky něčeho, co je

Z á k l a d e m oslavy j e k o m u n i t a , spole­ čenstvo blízkých lidí.

Komunita nám

množstvím

n ý c h stavů v ě d o m í p o u ž í v a j í t a n c e do­

hluboce přesahuje. Mikrokosmos malého

dnes.

já se p o s o u v á blíže k m a k r o k o s m i c k é m u

u m o ž ň u j e u v ě d o m i t si, k ý m j a k o ž t o j e d i n ­

J á , které jiskří uvnitř. Stará osobnost j e

TRANCE & DANCE

ci j s m e , a p o c h o p i t i n a š i v z á j e m n o s t a s c h o p n o s t m u t a c e , n e b o ť ve d r u h ý c h vi­

V k o n c e p c i rave parties j a k o b y se r e a ­

díme odraz sebe. J a k ř í k á S o m é : „ B e z ko­

lizoval sen idealistů 6 0 . l e t . L i d é s e v r a c í

m u n i t y nelze b ý t s á m s e b o u . K o m u n i t a j e

ke k o ř e n ů m h u d b y , k j e d n o m u z j e j í c h

m í s t o , o d k u d č e r p á m e sílu, p o t ř e b n o u k e změnám v sobě. S k u t e č n á komunita začí­

spolupracují a dochází k regenerativnímu (terapeutickému) napojení na hluboko

me m o ž n o s t p r o ž í v a t e x t á z i i k o n t e m p l a c i

s k r y t é r e z e r v o á r y p s y c h i c k é sily.

celku. Po takovém zážitku celkovosti j s m e

T a k é jungovská přerodová terapie se

d a l e k o s c h o p n ě j š í a k t u a l i z o v a t ji i v b ě ž ­

pokoušela

ném životě. Ve spřízněných společen­

mezi

dočasně zmocní pocit j e d n o t y s myslí, tě­

mnohem snadněji. V hlavním proudu na­

l e m i lidmi, k t e ř í t a n č í k o l e m v á s . J e t o

ší r o z d r o b e n é a d i s f u n k č n í s p o l e č n o s t i se ovšem velmi t ě ž k o h l e d á p r o s t o r p r o svo­

původních

bodu a bezpečí, ve kterém by takováto

významů,

k

prazkušenosti

tranzu a t a n c e , k transcendenci. Je však

t r a n s f o r m a c e b y l a m o ž n á . M á m e zoufale

n e b e z p e č n é o r a v e k u l t u ř e příliš teoretizo-

z a p o t ř e b í n o v ý c h forem s p o l e č e n s k é orga­

vat.

nizace a takového prostředí, ve kterém by

Rave kultura má mnoho rozměrů

a n e u s t á l e se vyvíjí a m ě n í . Má i své k o ­

nevládlo odcizení ani nátlak, a k t e r é by

m e r č n í a s p e k t y , dovede b ý t i p r á z d n á , cy­

dokázalo katalyzovat transformaci.

n i c k á a sebedestruktivní. P r o některé ne­ m u s í b ý t než z á m i n k o u k b r a n í d r o g . P r o ­

u d á l o s t i , a ť j i ž j d e o rave n e b o j i n é p o ­

tože rave kultura je o k r a j o v á a v š e o b e c ­

dobné shromáždění, j s o u přirozeně hud­

ně stojí vždycky v opozici vůči moci, je

ba a tanec. Tanec je nejstarší umělecká

často nucena působit v undergroundu

forma.

H u d b a je extenzí rytmu života.

a nebezpečných situacích. Aby byla rave

Hudba a tanec k r á č í ruku v ruce. Rytmus

k u l t u r a v í c e než j e n o m p o m í j i v o u m ó d o u ,

nás nutí tančit a otevírá t a k tělo j e h o

m u s í si n e u s t á l e h l e d a t n o v ý p r o s t o r k se­

v l a s t n í m m y s t é r i í m , k t e r á b y l a v n a š í kul­

bevyjádření v

tuře t a k násilně potlačována. H u d b a a ta­

v š e c h n o z ř e j m ě p a t ř í k p o d i v u h o d n é al­

experimentech.

Ale

to

n e c se t ý k a j í tajemného vnitřního pohy­

chymie rave. Zmocňuje se všech privát­

b u ; t e n t o p o h y b j e Život s á m . B e z n ě h o

ních energií, uspořádaných i rozhára­

zůstává j e n stagnace a smrt. Když tančí­

ných, koordinovaných i nekoordinova­

m e n a h u d b u , j e ž n á s i n s p i r u j e , j e t o lila

ných, a všechny transformuje.

— božský t a n e c ; tanec, který nás spojuje

Když všechno šlape, když do sebe

s našimi kosmickými kořeny a umožňuje

h u d b a , prostředí i lidé zapadají, když je

n á m stát se celkem.

dosaženo kritického množství euforie, p a k

Ř í k á s e , ž e n a p o č á t k u n e b y l o slovo,

harmonie

zvířecím a vyšším

m o z k e m . P ř i r a v e s e m ů ž e s t á t , ž e s e vás

se dveře do extáze otevírají

oslavné

dosáhnout

vnitřním a vnějším,

stvech, která znají působivé rituálními

prvky

z v ě c í , ke k t e r é p ř i d o b r é rave-party do­ o b o u t ě c h t o v r s t e v m o z k u . M y s l a tělo

l e č n é oslavě e x p a n d u j í n a š e m o ž n o s t i , m á ­

Nepostradatelnými

mozkem, duše rezonuje s tělem. J e d n o u chází, je jakási malá „mystická svatba"

n á v s r d c í c h z ú č a s t n ě n ý c h l i d í . " P ř i spo­

praktiky,

dočasně zničena, aby dala vyrůst nové. Neo-kortex je znovuspojen s limbickým

r a v e r v s t u p u j e d o s t a v u , k t e r ý znali j i ž

t r a s a v e d o u c í do s t a v u , o k t e r é m se t a k č a s t o t e o r e t i z u j e , ale k t e r é h o j e o b t í ž n é dosáhnout. „Díky tanci a hudbě jsou na čas odloženy neurózy — je to prodloužený z á b l e s k vyššího s t a v u b y t í . K d y b y t a t o sí­ la dokázala prostoupit společnost j a k o ce­ lek, rakovina nenasytnosti, materialismu, n a c i o n a l i s m u a e k o l o g i c k é d e s t r u k c e svě­ t a b y myslím b y l a k o n e č n ě o d v r á c e n a , " ří­ ká autor knihy o hnutí rave, D r . R. Griffin, p ř e d n á š e j í c í n a O x f o r d u . „ D í k y synergii t e c h n o l o g i e a k r e a t i v i ­ ty, avantgardy a populární hudby, alter­ nativní a populární kultury, ke které v žádném j i n é m bodě historie nedošlo, mohla rave kultura znovuobjevit hlubší význam tance. Nikoli studiem literatury, ale p ř í m o u z k u š e n o s t í , " ř í k á Griffin. T a ­ n e c m ě l p ů v o d n ě h l u b o k ý r i t u á l n í vý­ znam. Symbolizoval věčný rytmus stvoře­ ní a d e s t r u k c e , k t e r ý t e p e v s a m é m s r d c i života, energie i hmoty. T a n e c byl pro­ středkem přímé komunikace s Bohyní. V původním labyrintu na K r é t ě byl pro­ v o z o v á n j a k o m a g i c k ý a k t , k t e r ý m ě l zlo-

ale t a n e c . T a n e c b y l o d e d á v n a p r a s t a r ý ­ mi civilizacemi využíván j a k o prostředek z t ě l e s n ě n í d u c h a . L i d é využívali sily e x t a tického tanečního tranzu — posvátných p o h y b ů , s y m b o l i c k ý c h gest r u k o u a t e c h ­ n i k v ě d o m é h o d ý c h á n í - k d o s a ž e n í stavu s j e d n o c e n í s b o h e m , s b o h y n í , se vším. C h r á m o v é t a n c e E g y p t a , e x t a t i c k é dionýzské tance v c h r á m e c h Ř e c k a , havajské tance posvátné energie i vířivé dervišské t a n c e Súfiů, všechny se soustřeďovaly na k o s m i c k é e n e r g i e v těle a n a l a d ě n í na ves­ mírné vědomí. Vzpomeňme na celonoční dlouhé rituály a t a n e č n í o b ř a d y severo­ amerických indiánů — obřady slunečního tance — nebo na australské aboridžince, k t e ř í znali m o c c e l o n o č n í c h t a n e č n í c h c e ­ remonií stejně t a k dobře. Všichni věděli, ž e v ě d o m ě p o u ž í v a n á síla d e c h u j e j e d n í m

R e k o v é ve svých dionýzských o b ř a d e c h a

nazývali j e j

„enthusiasmus"

nebo

také

„zjevení B o h a uvnitř". V momentu, kdy se temnota rave stává osvícením, se n ě k t e r á

mit č a r o m o c M i n o t a u r a . V tomto rituálu se e x i s t e n c e ( l a t i n s k y :

„být venku") p r o ­

m ě n i l a t a n c e m v e x t á z i ( ř e c k y : „být mi­ mo''''). E x t á z e r i t u á l n í h o t a n c e u m o ž n i l a M a n a - podzim 1 9 9 6

63

transcendovat individuální realitu. T o j e h l u b š í v ý z n a m slova t r a n s , k t e r é p ů v o d n ě z n a m e n a l o ,jít p ř e s " .

I d n e š n í rave-tranz

stav

„nespecifikovaného

álu j s o u p o m a l o v á n y z á ř i v o u f l u o r e s c e n č ­

T h e Infinity P r o j e c t , Medicíně Drum.

n í b a r v o u a j s o u n a n i c h pověšeny sítě, d o

Hallucinogen, T o t a l Eclipse, J u n o Re-

k t e r ý c h j s o u z a p l e t e n a b a r e v n á světla j a ­

a c t o r a další. V š e c h n o t o z a č a l o p ř e d d á v n ý m i lety

š t ě s t í " . Z d r o j t o h o t o štěstí p r ý m ů ž e fyzic­

s h i p p i e s , k d y na zdejších p l á ž í c h j e š t ě zněl

ky souviset s h y p e r v e n t d a c í , s t í m , že vě­

M r . T a m b o u r i n e M a n , d r n k a n ý n a akus­

domí je doslova „přeneseno v e n " z neo-

t i c k é k y t a r y . Od t ě c h dob se tu k o n a l y par­

k o r t e x u a d o l i m b i c k é h o m o z k u , t a k ž e ta­

ties vlastně n e p ř e t r ž i t ě , j e n h u d b a se po­

nečníci jsou opravdu „mimo hlavy". Eu­

stupně vyvíjela. B o d o b r a t u z n a m e n a l ná­

forii lze j e š t ě posílit, když se ve s p r á v n ý c h

stup t e c h n o h u d b y , a to už v d o b á c h než

d á v k á c h použije v n ě j š í c h s t i m u l a n t ů , k t e ­

se stala „ c o o l " a d o s t a l a své j m é n o . T e h d y

ré pomohou uvolnit psychedelické látky

se jí j e š t ě ř í k a l o Electronic Body Music ne­

p ř i r o z e n ě v y l u č o v a n é m o z k e m , endorfiny.

bo New Beat.

V tradičních šamanských společnos­

k o v ý m i k a p e l a m i j a k o byli F r o n t 2 4 2 ne­

a b y v s t o u p d d o stavu t r a n z u , v e k t e r é m

bo A Split S e c o n d . „ B y l to d u p o t , na kte­

m ů ž e c e s t o v a t světem d u c h ů a získávat po­

rý lidi d o k á ž o u „ j e t " hodiny a h o d i n y , " vy­

Stálý rytmus b u b n u je mu

prostředkem, který j e j unáší do jiného

světluje veterán zdejší scény D J M a r k

ko na nějakém vánočním stromečku.

světa. S a m a n s k ý b u b e n s e č a s t o n a z ý v á

G o a j e svět s á m p r o s e b e . J e t o p l á ž o ­

„léčivým b u b n e m " ( m e d i c í n ě d r u m ) . B u b ­

v ý stát n a z á p a d n í m p o b ř e ž í I n d i e , původ­

n o v á n í m á silný ú č i n n a v š e c h n y ú r o v n ě

ně p o r t u g a l s k á k o l o n i e , se s t a r o b y l o u špa­

l i d s k é h o těla, N o s i t e l N o b e l o v y c e n y v ě d e c

n ě l s k o u a r c h i t e k t u r o u i n o v ý m i b í l ý m i vi­

M a r c e l Vogel, k t e r ý s e m n o h o let v ě n o v a l

l a m i v e v r o p s k é m stylu, k a t o l i c k ý m i kos­

v ý z k u m ů v o o d o o k u l t u r y a p ů s o b e n í ryt­

tely a m e z i n á r o d n í s m ě s í o b y v a t e l . Na

mu zjistil, že vihitu e b u b n o v á n í p ů s o b í na

z d e j š í c h p r a š n ý c h a d ě r a v ý c h u l i c í c h se

molekulární vlastnosti kapalin a protože

povalují posvátné krávy.

j s m e ze 70 p r o c e n t z vody, má r y t m u s

všechno, co je Indie schopna vyproduko­

b u b n u n a fyziologickou r o v i n u n a š e h o tě­

vat. Je tu spousta rybářských k r á m k ů se

l a h l u b o k ý ú č i n . K a ž d á b u ň k a j e ovlivňo­

vším, c o n a b í z í o c e á n , ale p ř e d e v š í m hod­

vána vibracemi bubnu.

n ě m a l ý c h b a r ů r u č n ě v y z d o b e n ý c h způ­

P r o m n o h é v š a k štěstí z n a m e n á j e š t ě něco posvátnějšího a duchovnějšího: pro­ žitek vstupu do zvláštního posvátného ča­

Tržiště nabízí

sobem připomínajícím pop-art 6 0 . let. J e t o živá v z p o m í n k a n a u s e d l í k y z 6 0 . l e t , hippies, věčně přicházející a odcházející

su. R e k o v é d o k o n c e p r o t y t o dva typy č a ­

ří svými j a z y k y . Síť se v š a k r o z r ů s t á a od­ lišné r a s y se s p o j u j í . To#»eo m e z i n á r o d n i Goa-scénu spojuje, je hudba, která p ř e k n á v á j a z y k o v é b a r i e r y , a v y t v á ř í zvuko d o p r o v o d k n o v é m u m ě d o f f t ě n í . Indie't. D J ' s t u sice j e š t ě n e p ů s o b í , a l e m í s t n í m L dež už c h o d í tančit na pláže. N ě k t e ř í lu . ko k l u c i p r o d á v a l i z m r z l i n u , dnes si zami­ lovali t r a n c e . V G o a se po dvou desetile­ t í c h v y t v o ř d m e z i z d e j š í m i n d i c k ý m oby­ vatelstvem

a

západními

tuláky,

kteří

mnohdy m a j í stejně hluboko do kapsy, ja­ k o místní, zvláštní druh symbiózy. J e t i

n i á l n í z k u š e n o s t í s P o r t u g a l c i a křesťan­

Každý

stvím, ale t a k é a n g l i c k ý m j a z y k e m a svo­

d o b r ý rave p o s k y t u j e š a n c i p o n o ř i t se do

b o d o m y s l n o u filosofií. J e zde m o ž n o cítil

rajského času před časem. a

V G o a žijí Angličané, Italové, Fran­ c o u z i , A u s t r a l a n é , J a p o n c i — všichni hovo­

stát I n d i e , p o z n a m e n a n ý n e j e n o m kolo­

v a l h o d i n o v ý č a s a kairon o z n a č o v a l m a ­

Nejradikálnějším

Allen, p ů s o b í c í v p r o j e k t u Mindfield.

i tím, že Goa je Evropě nejpřátelštěji

su měli zvláštní o z n a č e n í : chronos o z n a č o ­ g i c k ý č a s s v á t k u , oslavy, p á r t y .

Zatímco B r i t á n i í otřásal

Acid House, G o a b y l a „ o d s t ř e l o v á n a " ta­

t e c h p o u ž í v a l š a m a n svého b u b n u k t o m u ,

s v á t n é vize.

Goa

Mindfield, Universal S o u n d , Psychaos.

řeněný čaj massala. Palmy a skály v are­

m i n g h a m s k é u n i v e r s i t ě zjistili, ž e z á ž i t e k

stylu

n a z ý v a n é h o t a k é deep trance, pat­

ří projekty Man Without Name, Praná.

ří na malých k a m í n k á c h povzbuzující ko­

E x p e r i m e n t á l n í psychologové n a B i r navozuje

sound,

h o m o ř e m . I n d k y t u sedí n a r o h o ž í c h a va­

rezonuje touto mocí pradávného rituálu.

rave

K předním reprezentantům

k o u vegetací, s e v ř e n é h o útesy a obklopené­

l e c c o s ze s t ř e d o m o ř s k é a t m o s f é r y Španěl­

nejnadějnějšfm

s k a n e b o B a l e á r . K d y ž h o v o ř í t e s veterá­

aspektem rave kultury je k o m b i n a c e hud­

ny z d e j š í s c é n y , z n o v u a z n o v u v á m

b y a t a n c e , tratíce music. J e t o c e s t a , j a k

mysl p ř i c h á z í slovo „ r á j " - v š e c h n o se ta

p r o l o m i t b a r i é r y a v y b u d o v a t společen­

zdá t a k b l í z k o t o m u , j a k s i m n o z í předsta­

stvo v n i t ř n ě s p ř í z n ě n ý c h , k o m u n i t u . N e j -

v u j í život n a t o m t o světě.

dokonalejší současnou symbiózou hudeb­

„ R e s p e k t u j e m e místní t r a d i c e , nikdi

n í h o a t a n e č n í h o z á ž i t k u r a v e j s o u techno trance parties.

b y n á s n e n a p a d l o d ě l a t p á r t y n a Svatém

J e d n í m z nejzajímavějších

p r o j e v ů t é t o s c é n y je Goa deep trance.

p o u t n í k y do země v ý c h o d n í i „ k m e n o v á " s p o l e č e n s t v a , k t e r é s e z d e r o z h o d l a žít

GOA - ŠAMANSKÁ CESTA

mnohdy několik let. K flamendrům ze 6 0 .

„Vlastně ani nevíme, j a k to začalo.

let se dnes p ř i p o j u j í c i v i l i z a č n í d e z e r t é ř i

Najednou to tu prostě bylo," vrací se je­

z g e n e r a c e , k t e r á se n ě k d y n a z ý v á „ t a n e č ­

den z hudebníků působících v G o a , J a m e s

n í " - raveři.

M u n r o , k začátkům zdejší scény před pě­

Chronologie tanečních večírků (rave

t i lety. „ V z p o m í n á m si, j a k j s m e j e d n o u

parties) v G o a je obtížná. Historie se tu

v n o c i , asi t a k k o l e m d r u h é h o d i n y r a n n í ,

nepíše,

odkudsi z

ale

prožívá.

Z d e j š í dance-party

slyšeli b u m - b u m - b u m .

nemají j m é n a , pořadatelé zůstávají ano­

V y d a l i j s m e se po z v u k u a d o s t a l i se až

n y m n í , většina l i d í a n i n e z n á j m é n a disk-

k m o ř i n a p l á ž . Z á ř i l y t u p e s t r é luminis­

ž o k e j ů n e b o d e s e k , k t e r é s e zde h r a j í . D í ­

c e n č n í barvy, h r á l a tu hlasitá h u d b a , pro­

ky několika CD-výběrům, které nedávno

bíhala taneční párty..." T a k nějak se

spatřily

i d n e s vstupuje do D i s c o V a l l e y v G o a , pří­

DANCE,

rodního amfiteátru vyzdobeného tropic­

ší -

64

dálky

M a n a - podzim 1 9 9 6

světlo BACK

máme

světa TO

dnes

THE

-

CONCEPT

IN

SOURCE a dal­

snadnější

orientaci:

místě," ř í k á T . Suzuki, D J a hudebník z p r o j e k t u P r a n á . A D J J a m e s M u n r o do­ p l ň u j e : „ I n d i c k ý t r i p m i o t e v ř e l duši pr» n á b o ž e n s t v í . D í k y I n d i i vidím, j a k s e d á žít šťastně i b e z m a t e r i a l i s m u . J e t o j a k o n á v r a t k e k o ř e n ů m . M o j e h u d b a n e n í in­ s p i r o v á n a j e n o m G o a , ale c e l o u i n d i c k o s p i r i t u a l i t o u . V r c h o l e m m é h o posledního tripu

byla

Kumbala

Mela,

shromáždě™

Svatých mužů na březích Gangy. Bylo t« s k o r o j a k o k d y b y c h z p l a n e t y v k r o č i l ji­ n a m , do n ě j a k é j i n é e x i s t e n c e - všichni j ó g í n i a s a d d h u o v é , n a z í , š p i n a v í od pope­ la a od o h n ě . " N a p o č á t k u 9 0 . let s e t u n a rave sešla i 5 0 0 lidí, a n i ž by se sem p o ř á d a l y „záje*-

d y " a „ v ý p r a v y " , j a k o je t o m u dnes. Od

je společným projektem hudebníků z G o a ,

té doby ovšem hudební s c é n a v G o a doslo­

s t a n u v Indii, na B a l i , na Novém Z é l a n d u

m ů ž e m e číst: Z v u k o v é f r e k v e n c e , k t e r é

va e x p l o d o v a l a . Goa sound si udělal jmé­

i na o s t r o v ě G|iadélp«Óě- V L o n d ý n s k é

používá h u d b a techno/trance d o k á ž í otví­

no. Ví se o něm, mluví se o něm, t a n c u j e

B r i x t o n A c a d e m V a t ó ^ o y ý r o k 1 9 9 6 ob­

r a t r ů z n é n a š e č a k r y a a k t i v o v a t jejich

se na něj i v Londýně. Na RAI;e do Goa při­

r o v s k o u G o a ^ p a ^ ^ ^ f t ť a z y e m The Cha-

energie. B a s o v é ú d e r y p ů s o b í n a naši zá­

jíždějí tisíce t a n e č n í k ů j a k o do své svaté

kra Journey, k t e r é se zúčastnilo p ř e s čty­

k l a d n í ě a k r u : když této v i b r a c i umožníme

země. I když zdejší h u d e b n í styl postupně

ři tisíce lidí a n ě k é r a r a J s í t e k D J ' g a kapel.

vejít, n á š t a n e c se u z e m n í napojením na

mutoval do techno p o d o b y , udržel si vlast­

„ P r o č t a n č í m e ? ! ^ ^ | e D J Nick D o o f

d o b r o u m a t k u Zemi. S e x u á l n í ě a k r u akti­

ní u n i k á t n í zvuk. V e x t a t i c k é t a n e č n í hud­

a s á m si odpovídakSjfíí n á m n a d h l a v o u

vuje uvolnění provázející n á š t a n e c . E n e r ­

bě, jejíž terminologie i p o d k l a d n e u s t á l e

hrozba globábjího'|TOk». P ř e s t o nechce­

gicky p o h o n j i s k ř i v ý c h t e c h n o z v u k ů ak­

morfují, se p r á v ě Goa deep trance stal tou

m e být spoutáni p e p m i s | i c k o u b u d o u c ­

tivuje č a k r u n a š e h o solárního plexu a dá­

nejtajemnější v a r i a n t o u . J e t v r d ý , č a s t o s e

ností plnou p s ů d o ^ ^ y a g j k y l C h c e m e žít

vá n á m sílu t a n č i t c e l o u n o c . L e h k é a svě­

může zdát až b r u t á l n í , p o s t a v e n ý na jed­

co n e j z a j í m ^ v ^ í ^ E > R - f f i Í d 4 oslavují, že

telné h v ě z d n é f r e k v e n c e o t e v í r a j í n a š e

noduchosti a p r ů r a z n o s t i r y t m ů a intenzi­

jsou ještě naživu."

srdce, které se rozšiřuje, jak dýcháme

tě p r a s t a r ý c h kmenových rituálů.

a t a n č í m e . T a k t o do nás může vstoupit víc

„ G o a p á r t y j e š a m a n s k á p o u ť " , vy­

lásky. Na ú r o v n i č a k r y s r d c e si lépe uvě­

světluje j e d e n D J . „ Z a č í n á s e kolem jed­

domujeme celek. Vysokofrekvenční zvuky

né hodiny r á n o , kdy si většina Udí vezme

aktivují n a š e t ř e t í oko a z a č í n á m e pociťo­

a c i d a p á r t y se p r o ně s t á v á m a g i c k o u ces­

v a t r o z š í ř e n é s p e k t r u m svého vnímání. N a š e sebe-uvědomění mizí a cítíme n a p o ­ j e n í n a univerzální zdroj lásky. HOLOGRAM

B U D O U C N O S T I

e k o n o m i c k á o r g a n i z a c e daleko p ř e d b í h a ­ jí celou společnost, neboť m n o h e m rychle­ j i než m a t e r i á l n í r e a l i t a d o k á ž í p r o z k o u ­ m a t r o z s a h m o ž n o s t í d a n é h o kódu. Ciní slyšitelným nový svět, k t e r ý se p o s t u p n ě t a k é zviditelní. H u d b a není j e n o m p ř e d ­ o b r a z věcí, j e t r a n s c e n d e n c í všednosti. H u d b a je poslem b u d o u c n o s t i . " - J a c q u e s Attali. tou. T r i p u i hudební stimulaci se musíte

Rave kultura vytváří jakýsi hologram

doslova o d e v z d a t . " D J m u s í mít z a vše­

j i n é dimenze, j i n é skutečnosti, než k t e r o u

c h n y t y t a n č í c í M i u r č i t o u odpovědnost -

nabízí „ d v o j r o z m ě r n á " r o v i n a každoden­

je j a k o jejich p r ů v o d c e . „ V e d e t e lidi tem­

ní e x i s t e n c e . K d y ž se osamělý t a n e č n í k na­

n o u nocí, do stále hlubších a hlubších ob­

pojí na kolektivní zážitek, l a t e n t n í kouz­

lastí. H r a j e t e t e m n o u , podněcující hudbu,

l o života najednou z a č n e bít d o o č í . J e t o

která zachází kam až je to možné," říká

zkušenost přístupná každému,

M a r k Allen. Někdy j e t o h u d b a d o k o n c e

o c h o t e n ( a p ř i p r a v e n ) n e c h a t své „ j á " ale­

agresivní j a k o F r o n t 2 4 2 . P o ř á d n ě s e vy-

spoň nlýchvíli odejít do pozadí. R a v e ř i si

kdo je

vztekat je přirozenou součástí procesu.

svou individuální identitu drží, z á r o v e ň

Musíte se zbavit všech negativních energií.

však fungují j a k o s u r r e a l i s t i c k é v z o r c e

P a k p ř i c h á z í č a s n a k o n t e m p l a c i a medi­

g e n e r o v a n é n a p o č í t a č í c h podle r o v n i c

taci. Poslouchají se všemožné „hmyzí"

teorie c h a o s u /

zvuky:

ambient, psychedelie, didžeridu,

sama

se

technologie

umožnil/r^toucúni^^ětu těchvkieří jsou p r o život y ^ e t o z a j n o r e n £ ^ g > p ^ ^ \ i j í c í cise stvořením, transcendence a«taávratu ce n e p ř e s t a l i věřit, že v ě d o m ý m úsilím a d u c h a p l n o s t í lze udělat ze života p e r m a ­ nentní oslavu m y s t é r i í Z e m ě , k o s m u i člo­ věka. „Spojujeme se ve s p i r á l á c h a k r u ­ zích, d ý c h á m e , t a n č í m e a vstupujeme do t r a n z u j a k o nějaký p r a d á v n ý kmen. J s m e v š a k p r o b o u z e j í c í se k m e n lidské b u d o u c ­ nosti." A t a n e č n í c i z G o a dodávají: „Vidíme v

techno-trance-parties

soudobou

formu

rituálu. Naším z á m ě r e m je učinit ze sebe k a n á l y pozitivní kosmické energie. N a š e těla j s o u m o s t y mezi nebem a zemí. Vědo­ mým napojením na vesmírné energie a je­ jich v n i t ř n í t r a n s m u t a c í je možno dešifro­ vat vlastní b u n ě č n é vzpomínky a rozpus­ tit se v p r o ž i t k u e x t a t i c k ý c h j á . To je alshymie e x t á z e . E x t á z e a l á s k a d o k á ž í t r a n s m u t o v a t v e š k e r é těžké a na s t r a c h u ialožené energie. T o j e v e s m í r n ý z á k o n . "

P ř i p r a v i l Blumfeld S. M.

ve své většině p r o d u k o v á n a nezávislými

kosmicky: n o č n í nebe t v o ř í h o r i / o n l , p r o ­

nologie umožnila v y t v á ř e t h u d b u laciněji

středí j e t u zcela v m o c i p ř í r o d n í c h živlů,

než kdy p ř e d t í m a umožnila, aby se p r o ­

finále je n a č a s o v á n o na východ slunce.

cesu účastnilo více lidí. J a k se o kyber-

P r v n í sluneční p a p r s k y , p ř i c h á z e j í c í p o

technologii vyjádřil

p r o t a n č e n é dlouhé a t e m n é noclfesbu nia-

Gibson: Ulice si p r o tyhle věci najde svo­

gické.

„ V k o n t e x t u i n d i c k é njýtologie

je využití. V r á m c i r a v e k u l t u r y existuje

vlastně t a n č í m e Šivův t a n e c - symbolický

k o n t i n u á l n í k o n v e r g e n c e mezi k u l t u r o u

spisovatel

za dva, v ý b ě r y Return to the source:

1.

„Deep T r a n c e & Rituál B e a t s " , 2 . „ T h e Chakra Journey".)

William

t a n e c stvoření, zničení a znovuzrození.

a technologií a m n o h o r a v e r ů je novými

Šivův t a n e c je syntézou zkušenosti veške­

kybernauty. S přibližujícím se k o n c e m tisíciletí se

energje.""Z^ y ^ l r - ž a n r ů e l e k t r o n i c k é h o

tribal

t a n c e je p r á v ě l í p a deeptrance nejpsyche-

v ý r a z e m c h a o t i c k é k u l t u r y milénia: s t r o ­

d e l i č ^ p í , p r o t o ž e j e vlastně dědicem p r a -

je c o m p u t e r o v é h o věku začínají nové kme­

kmenového

n o v é lidi r o z t á č e t do' v í r u š a m a n s k é h o

8l^rg^^(řj^W^|g^|Sin>

té%

( Z v l á š t n í p o d ě k o v á n í firmě Mute CS

n a h r á v a c í m i společnostmi. Digitální tech­

všeprostupující

výhjHin

Hudba, k t e r á k rave kultuře p a t ř í —

Nekonečnost zvuku i n e k o n e č n o s t ves­

ájl^dobraz

iyámj

t e c h n o , house, t r a n c e , ambient a d a l š í - j e

míru, to je to, proč Goa-parties^^sobí tak

r é h o života

k t e r / u údsfá^KĚíiie u r á t e

sebou,

k životnímu zdroji. T i t o m l a d í lidé dokon­

„ H u d b a je p r o r o c t v í . J e j í styly i její

p e s t r á a n e s o u r o d á směs...

J e zvláštním M H J ^ e n \ . ž e n a konci hry,

techno

parties

stávají

dokonalým

t r a n z u . Minulý r o k tančily tisíce Udí na r a ­ ve p á r t y v P e r u , kde se slavilo z a t m ě n í ; t e n t o r o k b u d o u tisíce Udí t a n č i t v R a d ž a -

M a n a

- p o d z i m

1 9 9 6

6 5

KNIHY né výkonnosti poševního svalstva. Jen

na

měnec chtíče zabarvil líce a vášeň v srdcíc

mně seděla a vůbec nepohybovala tělem.

je rozechvěla. Pak provedli mystérium mra-1

Byl jsem úplně bez sebe.

Neustále něco

ků a deště a činili vše, k čemu je ponoukc-

mumlala a ty zvuky mne neuvěřitelně vzrušo­

lo víno. On si sedl na lůžko a přiměl par.

valy.

Náhle jakoby mi vybuchlo v mozku

a ocitl jsem se v jiném rozměru. Viděl jsem světla a fantastické barvy. Stěny se hroutily a já cítil divokou extázi v každé buňce."

milostného rendlíku, aby usedla na polštáře a zahrála mu na flétnu. Není to z bambusu ani z nefritu a nedrnkc se na struny. Tu píseň hraji na nástroj živý

Tenkrát jsem si tuhle příhodu přeložil, ně­

který působí, že se chvějí smaragdové střac-

kam zapsal, ale papír jsem založil a už ni­

ce. Kdo může říci, co je to za stupnici, kte­

kdy nenašel. Jistě, jako ostatní jsem prolisto­

rý je to klíč? Červené rtíky se doširoka oh*-

val několik verzí Kámasůtry, sem tam něja­

rají a prstíky něžně hrají svůj part,

obratri

kého toho Playboye, ale „tento způsob mi­

a delikátně.

lování" se mi zdál poněkud exoticky teore­

Jejich srdce jsou zběsilá vášní a není slov |

tický.

k vyjádření té rozechvívající extáze."

Donedávna

jsem se domníval,

že

Hezky dovnitř a zase hezky w. (V.

v tomto kraji horlivých čtenářek červené kni­ hovny a ještě horlivějších divaček holly­ woodských limonád je postel místem nena­ plněných

ambicí,

pokrytectví,

předstírání

a zklamání. Onen dojem z možnosti čiré

Alchymie extáze - Mystéria sexu Nick Douglas, Penny Slingerová (V překladu Vladimíra Miltnera vydal Volvox Globator 1 9 9 5 )

svobodné sexuality jako oslavy lidského tě­ la a duchovní rozměr spojení muže a ženy ale ve mně zůstal a nebyl narušen ani zá­ plavou konzumní nahoty po roce

1989.

Vždy jsem doufal, že milování není jen tě­

V polovině 7 0 . let jsem s úžasem, nadše­ ním ale také zahanbením a lítostí četl násle­ dující popis příhody jednoho Angličana: „Dívka vešla tiše a bosa. Poklekla přede mnou a políbila mi nohy. Byla hezká, asi ko­ lem třicítky, a jej! obličej vyjadřoval zkuše­ nost i nevinnost. Byla zahalena v průhledné hedvábné sárí protkané zlatými vlákny.

Ru­

ce, nohy a hlava byly holé, až na zlaté šper­

lesné uvolnění,

ale především ono dyla-

novské „knock knock on the heaven's dooř", mužské ťukání na nebeskou bránu. Jen díky ženě se muž při milování dostane v tom du­ chovním slova smyslu tak hluboko, jak by sám nikdy nedokázal. Jen díky muži v sobě žena objeví snad někdy tušené, ale většinou nikdy nezažité další rozměry těla, dechu, ryt­ mu a bytí.

Začala tančit bez jakéhokoliv hudební­

Závidím dnešní mládeži. Co bych tehdy

ho doprovodu. Tato dévadásí kolem sebe ší­

za tuhle knížku dal! Dá se číst vcelku, jako

ky.

řila ryzí sexualitu i tím sebenepatrnějším po­

poutaýý, ale zcela moderní popis dějin se­

hybem nalíčených rtů, tanečními gesty rukou

xuality, orientálních názorů a návodů. Na­

a paží, pohyby hlavy, podupáváním i kosý­

jdete v ní kapitoly věnované taoistické teorii

mi pohledy. Smyslné chvění chřípí, hadí vl­

sexu, hinduistické teorii čaker, hygieně, muž­

Číše a meč, agrese a láska

nění jejího pevného a pružného těla - to by­

ské homosexualitě, menstruaci, lesbické lás­

aneb muž a žena v průběhu staletí

la úžasná podívaná. Cítil jsem jakoby elekt­

ce, nádherně poetické názvy sexuálních po­

rické výboje dívčiny magické erotiky a měl

loh (např. tmavá cikáda na stromě, bájný

jsem dojem, že to, co tu přede mnou před­

pták plachtící nad mořem, kůň hrabající ko­

vádí, je jen zlomek jejího umění. Její tanec byl pomalý a extatický - a ne­ smírně

symbolický pro

svůdnou

chlípnost

a extatické vyvrcholení. Trval snad celé ho­ diny a naprosto mě strhl. Nebyl to žádný vul­ gární striptýz.

Cudně se svlékla a odhalila

své tělo barvy plané skořice. Vybídla mne, abych se položil na rohož. A hned potom se můj lingam a její jóni ocit­

Riane Eislerová Nakladatelství Lidové noviny 1 9 9 5

pytem, držení ptáčete, kočka a myš v jedné

Žádná epocha se při hodnocení své min.-B

díře, bambus u oltáře), způsobů laskání, tva­

losti nevyhne soudům poplatným kulturně-si-B

ru jóni ale i tantrickým rituálům a nejnovější

ciálně-ekonomickým poměrům. N a PŘELOMUI

teorii orgasmu. Kniha je vybavena poznámkovým slovní­

1 9 . a 2 0 . století v Evropě převládal P O Z V I vismus, forma apologie kapitalismu, který svýj]

kem a spoustou citátů a drobných, ale vel­

model světa odvozuje z mechanistické,

mi názorných původních ilustrací.

mízující popisné přírodovědy. Je na čase zy'

A ještě citaci z klasické čínské knihy Zla­ tý lotos:

ar?m

čít se zbavovat indoktrinací, a to i v oblca| vztahů mezi muži A ženami, TAK, jak se vym

li v kosmickém spojení. Její důvěrnosti mne

„ Milenci si svlékli šaty a usedli bok po bo­

omamovaly. Zdálo se mi, že mne pohlcuje.

ku v hedvábné síti pokrývek z nejjemnějších

vané Evropě s doznívající křesťanskou t r a f l

Ta dívka byla, co hinduisté nazývají sarau-

látek provoněných vstavačovými květy a piž-

c í , KDE se převládající náboženství, juaas-

tástrí anebo žena-louskáček, díky neuvěřitel­

mem. Smáli se a laškovali spolu, až jim ru­

mus, křesťanství a islám, opírají O p a t r i a r c i T

66

M a n a - podzim

1 9 9 6

jely v dějinách lidstva. Žijeme v sekularizuj

tj. nadvládu mužů ve veřejném životě i v ro­

Podle Eislerové vyjadřuje umění paleolitic­

ti přijme své děti zpět do svého kosmického

dině. Centrem vyplývajícího světonázoru je

kého období určitou formu náboženství, ve

lůna. V tehdejší době, kdy ještě neexistoval

pak salivý názor (tzv. androcentrismus), že

kterém klíčovou roli hrály podoby a symbo­

rozkol mezi posvátným a světským, byla Ma-

člověk, přesněji řečeno muž je korunou tvor­

ly ženství. Lidé tehdy uctívali život a života­

gna Mater, Velká Bohyně, nejdůležitějším

stva, a že vše ostatní, včetně ženy, bylo stvo­

dárné síly v kosmu v podobě ženy. Proto

aspektem života.

řeno pro jeho užitek a kratochvíli.

jsou ženské postavy na jeskynních malbách

Androcentrikové z množství sošek vydedu­

vždy ve středu maleb, zatímco muži a jejich

kovali, že šlo o „kult plodnosti" a Velkou Mat­

ženy nebyly vždy se svým podřízeným údě­

symboly zaujímají okrajovou pozici (např.

ku degradovali na Matku Zemi. Je to stejné

lem

archeologický průzkum sídliště z mladšího

počínání, jako kdybychom ze symbolu Kris­

paleolitu v Anatolii v Turecku). Zdá se, že ag­

ta na kříži dedukovali, že křesťanství je kul­ tem smrti.

Dodnes se zachovaly pověsti o tom, že spokojeny (Amazonky,

stoupenkyně

Vlasty atd.) Eislerová svou knihou posouvá diskusi

rární revoluce se odehrála o 10 0 0 0 let dří­

o globální bezprecedentní transformaci vzta­

ve, než jsme tvrdili dosud, a že dostatečná

V neolitu byla hlavou rodiny žena. Pak po­

hu muže a ženy od radikálních názorů femi­

produkce obilí a jiných plodin tehdy umož­

dle důležitosti následovala dcera, pak syn

nistek či představitelek liberálně orientované­

nila vznik prvních měst (Jericho v Izraeli ne­

a nakonec otec. Naproti tomu v křesťanské

ho ženského hnutí 6 0 . let na obecně přija­

bo Mohendžogaro v povodí Indu). Zatímco

trojici je hlavou všemocný Bůh Otec, druhým

telnější úroveň. Prezentuje názor, že v dosa­

starší badatelé vyhlašovali za kolébku lidstva

členem svaté „rodiny" je syn - Kristus a ná­

vadní kultuře existují dva základně protichůd­

Sumer, dnes víme, že tehdejších center civi­

sleduje Duch svatý. Bohorodička Marie je

né modely společnosti: model dominanční,

lizace bylo několik a všechny datují své po­

pouhá smrtelnice, bytost nižšího řádu. Pod­

založený na nadřazenosti, a model partner­

čátky až do neolitu. Donedávna se totiž sou­

řízenost žen je vydávána za vůli boží.

ský, v němž je vztah muže a ženy určován

dilo, že vedlejším produktem zemědělské

komplementaritou, t.j. vzájemným doplňová­

produkce

ním rolí.

a soukromé vlastnictví. Jenže nálezy nazna­

vou roli.

čují, že v neolitu naopak vládla mezi pohla­

še ve formě odpovědnosti a lásky, než ve for­

Snahy radikálních feministek autorka zavr­ huje, protože podle ní představují jen obrá­

potravin

je

mužská

nadvláda

vími a lidmi obecně rovnost.

Archeologické důkazy ale potvrzují, že že­ na hrála v prehistorickém náboženství klíčo­ Zeny měly značnou moc, ale spí­

mě utlačování, vynucování, výsadního posta­

cení dominance. Přitom však existují a během

V dějepise nás učili, že hordy barbarů

historie lidstva existovaly četné společnosti,

zničily vzdělaný Řím. Vypadá to, že to je

Tento tisíciletý mír pak byl narušen kočov­

v nichž se mužský a ženský princip, jang

falešná představa, neboť nejpodstatnějším

níky - válečníky z asijského a evropského se­

a jin, vzájemně doplňovaly, a kde se uctívá­

rysem pravěké Evropy by její mírumilovný

veru (Kurganové na východní Evropě, Lurijci

ní ženství odvozovalo od úcty k samému ž i ­

charakter. Sídliště Butmir, Peteresti, Cucune-

v Anatolii, Chetité a Mitanci na Předním Vý­

votu a jeho věčného zdroje, přírody.

ti a jiná byla volena pro krásný výhled do

chodě, semitští Izraelité v Kannanu), jejichž

Eislerová se odvážila zeptat, např. proč

krajiny a neměla žádná těžká opevnění.

bohem byl krutý bůh války. Sjednocovala je

Horno sapiens, jediný druh, který dovede

V hrobech se nenašly útočné zbraně. Dědi­

patriarchální struktura společnosti a ideolo­

obdělávat půdu a sklízet úrodu, skládat ver­

lo se po ženské linii. Androcentristé sice do­

gických systémů. Změnil se i způsob získá­

še a hudbu, hledat pravdu a spravedlnost,

nedávna oceňovali roli žen při chrámových

vání majetku - ne obděláváním půdy a cho­

učit děti číst a psát - proč je plný krutosti ke

rituálech a při pečení posvátného chleba,

vem stád či rozvojem lepších technik, nýbrž

svému vlastnímu druhu a k celé přírodě? Co

ale nedovtípili se např. že nejnádhernější

loupeží a vyhlazováním nepřátel a přisvojo­

nás to neustále popohání spíše ke krutosti

vázy, sochy aj., které se dochovaly, jsou vý­

váním si jejich majetku.

než k laskavosti, spíše k válce než k míru,

tvorem ženských rukou.

spíše k ničení než k tvoření? Stoupenci „no­

vení a strachu.

Archeologické

Záznamy z těch dob, které se dochova­

nálezy,

prokazující zna­

lost práce se zlatem a mědí, byly interpreto­

vého věku" j i ž sní o jiné budoucnosti, ale lze

ly, se týkají soupisu zboží. Z těchto zlomků

vány jako znalost výroby (útočných) zbraní.

vůbec vybřednout z cyklů válek a konfliktů,

byly vyvozeny závěry tak, aby vyhovovaly

Avšak, jak zdůrazňuje Gimbutasová, mědě­

ekologické devastace a šbctólní nespravedl­

modelu vývoje „od primitivů k civilizované­

né sekyry ve staré Evropě nebyly válečné,

nosti a proměnit je v soustavu, vyznačující

mu člověku". Badatelé ale zcela opominuli

ale dřevoobráběcí.

se trvalým mírem, sociálním smírem a obno­

fakt, že neolitické umění zcela postrádá zob­

Kočovníci změnili systém hodnot - začali

vou ekologické rovnováhy? Jaké změny ve

razení kontrastu vládce a poddaného, tak ty­

uctívat ne síly, které život dávají, ale síly, kte­

struktuře společnosti by takové převratné

pické pro patriarchální společnost. Teprve ar­

ré život berou. Zotročování „zženštilých"

změny umožnily?

cheologické výzkumy např. M. Gimbutaso-

mužů a žen se stalo normou, žena se stala

Eislerová pak krok za krokem probírá ce­ lé spektrum hluboce zakořeněných falešných

vé umožnily pochopit význam

přírodních

pouhou družkou či konkubínou. Všude, kde

symbolů, které „jsou spjaty s uctíváním Bo­

se k moci dostali mužové s větší schopností

mýtů sociálního darwinismu, např. že člověk

hyně a svědčí o úctě a úžasu nad krásou

ničit se společenská struktura hierarchizova-

člověku je a musí být vlkem, že soupeřivost

a tajemstvím života."

la a stávala rigidně autoritářskou. Fyzicky

mezi lidmi je přirozená a nevyhnutelná,

Na talířích nalezených na území dnešní­

a že biologické rozdíly mezi mužem a že­

ho Slovenska se nacházejí symboly hada,

muži řízená výroba a reprodukce rodu. I Vel­

nou determinují ženskou podřízenost.

v Maďarsku byly objeveny vlnovkovité me­

ká Bohyně se stává pouhou manželkou a ke

menším a slabším ženám byla vyhrazena

Na radikální otázku „Musíme zničit svůj

andry, symboly vody, v Rumunsku terakoto-

zvýšení prestiže je vybavena mužskými sym­

druh a s ním celou planetu jadernou válkou?"

ví ježci, v Bulharsku rituální vázy ve tvaru la­

boly moci - smrtonosnými zbraněmi. Podle

odpovídá Eislerová rovněž radikálně: N e .

ní, ptáků a sochy s rybími hlavami, na Kré­

Bible pramáti Eva podlehla pokušení a je

Nemusíme. N e , lidé se nemusí navzájem ne­

tě jsou časté hadí a motýlí motivy. Všude na­

vinna, že lidstvo upadlo v nemilost.

návidět a utlačovat. N e , ženy nejsou ve srov¬

lézáme Bohyni v nejrůznějších podobách -

Neolitické kmeny, uctívající Bohyni, zna­

nání s muži méněcené. N e , smrtící soupeři­

jako pannu, pramatku či bohorodičku s dí­

ly zásady pěstování zemědělských plodin,

vost není člověku vrozená.

tětem v náručí. Božská Matka už v neolitu

využívaly přírodní zdroje jako dřevo, vlákna

poskytovala svým uctívačům hmotnou i du­

rostlin, kůže i kovy pro výrobu užitečných

chovní potravu a byla zárukou, že i ve smr­

předmětů, tehdejší společnost měla své zvy-

Na rozdíl od jiných na to má mnoho dů­ kazů.

M a n a - podzim 1 9 9 6

67

kové právo i soudnictví, organizaci vlády náboženství, modlitby i rituální drama, ta­

ho bytostného propojení s celým lidstvem a vším ve vesmíru. Čím je jedinec výše, tím je schopněj­

nec, soustavu vzdělávání i předpovídání bu-Cjcnosti. Mýty, v nichž jsou nejvýznaměj-

ší a aktivnější, s tím menší potřebou omezovat a utlačovat. Mění se pojetí moci, a místo mode­ lu „vítěz - poražený" nastupuje model „každý vy­

ší objevy přisuzovány ženským božstvům,

hrává". Symbolem (hierarchie moci) už přestává

~ožná zrcadlí skutečný podíl žen na darech

být pyramida, stále více se užívá příměru kruhu či

a rozvoji civilizace.

elipsy, jejíž dvě ohniska jsou obrazem mužské

Jiné autorky dnes (Tannerová, Lancasterová,

a ženské polarity. Zásadně se tím pádem mění po­

I-'-ranová) předkládají nový evoluční model:

stoj k učení - to už nebude donucovacím prostřed­

;s.obození rukou vzpřímením těla pračlověka prý -•emělo nic společného s lovem, ale s přechodem

kem, ale celoživotním procesem zvyšování tvoři­ vosti a pružnosti. Vznikají nové mýty, v nichž jsou

CG spásání potravin k jejich nošení: první vyrobe-é rředměty nebyly zbraně, ale koše a nádoby

lidé dobří, usilující o spravedlnost, svobodu a du­ chovní osvícení. Ne meč, ale číše, svatá nádoba

< c-enášení a ukládání potravy. Nejen setí, ale

života.

(Boris Merhautj

Velký rovnostranný trojúhelník s vrcholy v kněí

ženské moci (jako hlava Medúzy nebo čaroděj­

štích v románské době založených kostelů sv. F-r-

nice ze Salemu). Strom života či strom poznání ale

ra a Pavla na Vyšehradě (10), Nanebevzetí Pa~-

byl od pradávna symbolem Bohyně, Jahveho zá­

ny Marie v areálu Strahovského kláštera (12) a s»_

kaz byl proto nesmyslný, protože mohl ve své vše­

Petra na Poříčí (11) má délku stran 3200me~i

vědoucnosti očekávat, že Eva, představitelka pra­

a reprezentuje vzdušný trigon (AER), zastupujirj

staré Bohyně, nebude schopna zákaz respektovat

v astrologii oblast duchovní.

- prostě vytrvale lpěla na staré víře. Následoval

Vrcholy druhého, menšího rovnostranného trcH

ale krutý trest - ve všem se cele podřídit muži

úhelníka se opírají o románské stavby: rotundu s.

a v bolestech rodit děti.

Longina (4) (původně zasvěcenou sv. Štěpánov

V 3. knize Mojžíšově se pak dočteme, že že­

kněžiště baziliky sv. Víta na Pražském hradě (v r *

Praga Mysteriosa Tajemství pražského slunovratu

Milan Spůrek (Vydalo nakladatelství Eminent, 199Ó)

tě původní svatovítské rotundy (5) založené kníže­ tem Václavem a později svatováclavské kaple sva­ tovítské katedrály založené Karlem IV., a kosteii sv. Klimenta v Holešovicích (13). Strany tohao trojúhelníka měří 2 3 0 0 metrů. Představuje ž i v i c , trigon zemský (TERRA).

Víte, jak se ještě na počátku století poznal Pra­

triarchát a matriarchát, a pris nadvládu mužů ra­

žák od venkovana? Pražák nevěděl, kolik soch sto

zí právě termín androkracie, z^řeckého andros,

jí na Karlově mostě. Jinak řečeno, netušíme, po čem cho­ díme. Magické vztahy a souvislosti, vy­ tesané a vestavěné do mostu, staveb

nila uctívání ženského principu. Jeho myšlenka

a půdorysu města, rezonují tomu, kdo

geometrické rovnováhy prvků kosmu se zrcadlila

je citlivý, naslouchá a pátrá. Astrono-

i v partnerských vztazích - v pythagorejských ško­

micko-astrologický podtext mnoha kos­

lách studovali muži s ženami.

telů a dalších památek Prahy, stejně ja­

Historik kultury Lynn Whitejt. si povšiml, že zá­

ko Karlův velkorysý plán vybudovat

znam historie je velmi selektivní - chybí ženská po­

z Prahy hlavní duchovní město křesťan­

lovina. Nedoceněny zůstávají např. vliv žen na

ského světa a neuvěřitelně podivné

hodnoty renesance, nebo role francouzských žen

shody např. mezi astrologickými význa­

v době osvícenství.

my jednotlivých domů nativního horo­

Přes různé pokusy vzkřísit skomírající androkra-

skopu Franze Kafky a místy jeho poby­

tickou ideologií (oprašovaný sociální darwinismus,

tu v Praze a stylem jeho díla jen dokres­

nebo teorie, že podřízenost žen je genetická) se

lují unikátnost a nedocenitelnou mystič-

množí hlasy, navrhující nahradit zastaralý freudov-

nost města, ve kterém, většinou velmi

ský model, redukující základní potřeby člověka na

nevšímavě a povrchně, žijeme.

sex, potravu a přístřeší. Novější teorie (Maslow)

Když se 2 1 . června za soumraku po­

uznávají, že lidé pociťují i vyšší potřeby růstu či

díváte od levé stěny brány Staroměst­

seberealizace. Stále více jedinců přechází „od ob­

ské mostecké věže, uvidíte zapadat

rany k růstu". Narůstá šance, že vývoj tvořivých

Slunce přesně „do" kněžiště chrámu

M a n a - podzim 1 9 9 6

(V. MJ

trigonům zvěrokruhu.

oovědného za pád člověka, za symbol zlovolné

68

Zkuste se pozorněji zadívat na plánek a v e se nad půdorysem Prahy do magických a jistě

níků, které symbolicky odpovídají čtyřem živlová

soolečnosti se proměnil v odporného plaza, od-

lidí bude směřovat k „vrcholnému vědomí" naše­

ní. Možná tím začne i něco hlubinnějšího.

ti vrcholech čtyř významně orientovaných trojúre-

ské moci a moudrosti. V patriarchální dominantní

kněžky a jeho reforma orfických mystérií zdůraz­

cí" práce. Odhalil další vrstvu nánosu historie Možná tím začne také další kapitola dějin ur-ě

kými čísly 7 a 1 2. Sedm kostelů stojí ve dvanác-j

oartnerských pospolitostech byl had znakem žen­

Ještě Pythagoras čerpal své vědění od delfské

bombou) udělal pro Prahu neocenitelný kus „čísi

rysu staré Prahy (viz plánek) je spojena s magic­

kým androkraté převraceli skutečnost. Ve starších

muž, a kratos, vláda.

cinující knihou (duchovní pozitivní časovanou

Posvátná astrálně geometrická struktura půo:-

Eislerová dokládá na symbolu hada způsob, ja­

Eislerová tedy navrhuje nepoužívat termíny pa­

znaky stop nedají pokoj. Milan Spůrek touto fas­

tář z ní dělá unikátní dárek.

NÍ tak ničivá androkratická ideologie.

ho kultu.

trači, detektivové a slídilové, kterým tajemno a NÁJ

rová udělala také kus práce) a tříjazyčný kome-

~_ - / D U společnosti vstřícnější než dnešní západ­

tit. Ve středověku např. ožil ve formě mariánské­

tové linie. Naštěstí mezi námi žijí zvědavci, pá

Kniha je reprezentačně vypravena (Clara ls*e-

ráce ekofilosofů dokazují, že i životní filosofie

hinduismu, buddhismu a taoismu je k partnerské-

lečnosti nepodařilo kult Velké Bohyně zcela vymý­

nepostavili jednu sochu přesně do této slunovra­

o touhách vizích a činech našich předků.

.ca než k ovládání a ničení.

Přes veškerou snahu se nikdy patriarchální spo­

A unikaly už lidem v baroku, protože ti by jino*|

tu jdou zaklety, zakódovány, vtisknuty informace

nický pokrok byl využíván spíše ke zpříjemnění ži-

ní očistu.

spoustu dalších souvislostí, které nám unikc

cházku Prahou a zkuste vnímat město jinak: někae

zacvaly léčením, bylinkářstvím i věštěním. Tech¬

na, která porodila, musí zaplatit kněžím za rituál­

obětiště Z i ž i . Naši předkové cítili a znali jisě

náhodných souvislostí. A pak se vydejte na pro-i

: rst\ a tkaní byío vynálezem žen. Zeny se

p

Svatého Víta, tam, kde kdysi bývalo praslovans'

Třetí rovnostranný trojúhelník má totožné rozmě­ ry a spojuje místo náhrobku s ostatky sv. Víta

za kněžištěm katedrály s kněžištěm kostela sv. Pet­ ra (1 1) v bývalé osadě Poříčí a kněžištěm koste­ la Panny Marie a slovanských patronů při klášte­ ře Na Slovanech (18), založeném Karlem IV. v roce 1 3 4 7 . V tomto případě máme co činit s trigonem ohnivým (IGNIS). Čtvrtý trojúhelník spojuje kněžiště v katedrále sv. Víta s kněžištěm kostelů sv. Petra a Pavla na Vy­ šehradě (10) a sv. Petra na Poříčí (1 1) a repre­ zentuje živel vodní (AQUA). Tyto čtyři trojúhelníky jakoby symbolicky vyjad­ řovaly i čtyři významná období našich dějin, jež v Praze zanechala nesmazatelné stopy: gotickou Prahu husitskou (ohnivý trigon s centrem Betlémské kaple), barokní Prahu (zemský trigon a chrám sv. Mikuláše), Prahu národního osvobození (vzdušný trigon s budovou Národního divadla ve středu) a moderní současnou Prahu vodního trigonu (v je­ hož středu je postavena Nová radnice).

Timothy Leary: Žcíblesky paměti (Autobiografie s předmluvou W. S. Burroughse. Osobní a kulturní dějepis jedné epochy.)

Barry Miles: Neviditelný muž W. S. Burroughs

stovském osudu člověka, který skutečně spoluvytvá­ řel kulturní a sociální dějiny USA. Ironický nadhled, ale i pečlivost pokud se týče dat a uváděných jmen, upřímnost a sebereflexe, kritičnost ale i laskavost poi kud šlo o přátele ale i nepřátele. Krátké vel­ mi výstižné biografic-

H

ké „citáty" o života dalších slavných (Ginsberg, Watts, Burroughs, Koestler, Wasson, Ram Dass) v úvodu kapitol. Velmi

B U R R O U G H S HSSSŮC

_ I Harvardský vizionář­ ský ústav, Posvátné houby mexické, Politika extáze, Tajnosti beatnické, Úlety skrze námahu a utrpení, Z trestanců proroci, V drogách je počátek nábožen­ ství a filosofie, Harvardští suchaři chystají léčku, Roz­ loučení s Harvardem, Experimenty v Millbrooku, Lí­ bánky v Himalájích, Nejmoudřejší muž Indie, Za­ tčení v Laredu, Změněné stavy, Čtyřiadvacet kroků ke svobodě, Uvěznění v Alpách, Dopaden v Ká­ bulu, Folsomská věznice, Svoboda?) usekávají ka­ pitoly Learyho intenzivního života a dovedou čtená­ ře na 5 0 0 stranách až k současnému stavu. Uff. A když člověk dočte, čeká ho další nášup: v do­ slovu Leary doslovu ohromuje šíří a intenzitou inte­ lektuálního a vizionářského záběru o na několika stranách zahanbuje většinu z nás zápecníků. V podkapitolkách Kterak jsem se stal kvantovým psycho­ logem {lingvistou), Popularizace a personalizace kvantové psychologie v našem zběsilém století, To kdybychom věděli o mozku v roce i 9601, Psychedeiická zkušenost se dá nejlépe sdělit v jazyce ky­ bernetiky, Učím se digitalizovat slova, Dělám filmy, atd., jen tak mezi řádky oznamuje světu svou akti­ vitu co se týče invenčního počítačového programo­ vání počítačových her na rozvoj osobnosti. Learyho autobiografie je skutečně událost sezó­ ny a ten zhýčkaný čtenář ve mně si lebedil a chys­ tal na delší čtenářský odpočinek. Ale ouha, nemi­ losrdná Votobia vydala další megahit: Neviditel­ ný muž William Seward Burroughs projíždí ději­ nami západní kultury a literatury 2 0 . století jako nůž máslem. Barry Miles představuje osudy další­ ho člověka z celé té party, která „tiskla prst na tep dějin". Další hodiny čtenářského posvícení, stráve^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ né s ušima červený-

m | t!B^

Gerald Nicosia: Memory Babe

' J M

•'""•cká biografie Jacka Kerouaka)

|

rna v zri)

'

šer;i'm-

I stran počtení, teď

^ ? ; I která to všechno pře-

- v

Hl^Bill

c . i i pochválena) je splněný sen :; Malé a o to čilejší ncklada-

: : ~o= :• ::

schopné proto vydávat

konává. Memory

Bar

• ^ M H H grafie Geralda Nico-

x- • • - - • ; - ť ~a ,'ch nákladech, chrlí |eden hezčí titul za druhým. Jestli jsme my pamětníci hl­ tali zprávy o současné americké literatuře po kous­ kách z měsíčníku Světová literatura, a když jsme se naučili jakž takž anglicky, z paperbacků, po­ koutně propašovaných např. i z Budapešti, kam jsme jezdili podívat se na Formanovy „Vlasy", dnešní mládeži závidíme a přejeme.

!

„Flashbacks", tedy Záblesky paměti Timothy Learyho (1920-1996), jsou Knihou s velkým „K". Napínavé čtení o neuvěřitelném, téměř Monte Chri-

noucí sláva a chvála všem, kteří se na těchto kni­

sii, má 6 1 4 ještě větších a ještě hustěji potištěných stran. Zatím jen labužnicky listuji, a těším se, až se po hlavě vrhnu do „Kerouakovo života". Ale již teď je josné, že to je další hit. A opět pečlivý a dobrý překlad a pečlivé vydání. Čest a nehy­

hách podíleli. Uff.

( V. M.)

Velká kniha relaxace Kalifornské techniky, které pomáhají zvládat nad­ měrný stres v životě Uspořádal Larry Blumenfeld Přeložil Jan Brázda, vydala Pragma 1 9 9 6 Jak s nadhledem zdůrazňuje předmluva, tato kniha nepomůže těm, kteří denně bojují o svůj chléb. Ale bude užitečná těm, kteří mají dostatek jídla a jimž nehrozí fyzické nebezpečí - tedy Ame­ ričanům i Cechům. Antilopy netrpí migrénou, žá­ by netrpí nespavostí, žížaly nemají psychické problémy, ale problémy průměrného Američana a Čecha jsou obrovské. Tělesná bolest, psychic­ ké potíže, nespavost, poruchy zažívacího ústrojí, migrény, ekzémy, senná rýma, alergie - to vše jsou důkazy našich civilizačních potíží. Naší zhý­ čkanosti. A neschopnosti něco s tím dělat. I tato kniha, stejně jako desítky dalších, i když ne tak přehledných a stručně srozumitelných, nám bude k ničemu, pokud si techniky, které jsou v ní obsa­ ženy, nevyzkoušíme. Tato kniha není ke čtení, ale k ozkoušení. Editor vybral některé nejpopulárnější techniky a ústy předních mluvčích té které metody pak struč­ ně a na příkladech představuje např. meditaci, jó­ gu, aromaterapii, léčivé účinky hudby, sílu vizualizace ale představuje i některé nové „mozkové" technologie. Zvláště vítám kapitoly o léčivé hudbě a léčeb­ ném působení hlasu. Práce a nahrávky Dona Campbella a Kay Gardnerové sleduji už dlouhou dobu, zvuková cvičení vřele doporučuji. A proto­ že tohle je první oficiální text na toto téma v češ­ tině, konečně budu moci citovat a i tzv. odborní­ ky odkazovat na práci v češtině: občas mi někdo zavolá a omluvně sdělí, že ta a ta instituce pořá­ dá konferenci o hudbě a zvuku, ale že moje ná­ zory jsou příliš neortodoxní a asi by mě (rozuměj, ti naši „odborníci") nepřijali. Měl bych jen drobnou připomínku k překladu: stálo by za to konzultovat některé speciální, nebo zatím málo používané ekvivalenty v USA již zdo­ mácnělých termínů. Nevím, jak si český čtenář po­ radí s větou „Úsilí relaxovat je sublimní úsilí,", jest­ li se mu nebudou plést v češtině již zdomácnělé ásány (jógické pozice) s prostým přepisem anglic­ kých přepisů (např. Navasana nebo Chakravakasana, str. 3 3 , správně čti čakravásána), nebo jest-

li neurotransmitory jsou nám již známé neurotrans-

konce i po západu ani mráčku na obzoru. Šaman

mitery. 8age/(str. 5 1 ) je správněji prostá bageta.

ale, na rozdíl od ostatních indiánů, vytrvale seděl

NÍ ŘADU DOCELA HEZKÝCH KNÍŽEK O DOCELA ZAJÍMC-

Aromaterapeutička (str. 59] je nám známá aroma-

před svým teepee a vyhlížel déšť. Už téměř za tmy

VÝCH VĚCECH.

terapeutka. Judo (str. 151) znamená samozřejmě

se zvedl vítr, nad horami se objevily těžké mraky

džudo. T'ai Chi (str. 1 55) je to, co se u nás také

a za chvíli se zahřmělo, zablesklo, a spustil se li­

delší dobu cvičí jako taiči. Flotační tanky jsou floa-

ják. Indiáni vyběhli ze svých teepee, skákali ra­

tační vany. Instrument je v češtině spíše „nástroj"

dostí a plácali v tom dešti šamana po ramenou:

ve smyslu zařízení, a ve větě „účinnost biologic­ ké zpětné vazby netkví v instrumentech, ale v ote­ vření nových úrovní tělesného vědomí" (str. 1 74) spíše zavádí. Jemná, sublimní rozkoš pohybu (str. 176) není nic „subliminálního", ale sublime zna­ mená důstojný ušlechtilý, jemný. Určitě by stálo za to důsledně překládat i ná­

Šamane, ty jsi tak silný a dokonalý! Přivolal jsi mra­ ky a spustil hromy blesky a déšť! Šaman se ale ohrazoval: Moment, já jsem člověk jako vy. Člo­ věk přece nemůže poroučet větrům a dešfům. Já jsem se jen za ty tři dny dal do pořádku. A když já jsem v pořádku, tak by i mé okolí mělo být v po­ řádku.

zvy uváděných prací autorů. A oprava - „Cbants"

Známý etnobotanik Schultes si v 7 0 . letech po­

(Zpěv, str. 105) benediktinských mnichů z opat­

ložil otázku: Jak si má člověk vysvětlit ten výraz­

ství Santo Domingo v Silos nejsou žádné imagi­ nární zpěvy, ale titul této tak úspěšné nahrávky zní „Canto gregoriano", tedy „Gregoriánský chorál". Na poslední stránce se sice uvádí, že „na kon­ ci knihy najdete seznam velkého množství zdrojů", ale v české verzi není z oboru nic. Přesto - díky. Konečně praktická kniha, která může změnit život každého svého čtenáře. Soft­ ware pro příští tisíciletí. Hurá.

(M.)

NAKLADATELSTVÍ IVO ŽELEZNÝ VYDÁVÁ V EDICI POZR;

ný nepoměr mezi obrovským množstvím psychoaktivních rostlin známých domorodým Američa­ nům, kteří objevili a užívali zhruba osmdesát až

Martha Sillsová-Fuchsová Návrat Keltů

sto různých druhů, a mnohem menším počtem (ne více než osm, deset), o nichž je známo, že se uží­ valy ve Starém světě? Člověk by očekával opak.

Rakouská učitelka a později novinářka '•" Sillsová-Fuchsová zemřela v roce 1 9 8 7 , na pře­

Odpověď je, dle Schultese, spíše kulturní než bo­

lomu éry Ryb a Vodnáře. Rok před svou smrtí, w

tanická. Zájem amerických indiánů o halucinogen­

dy poměrně v předstihu před celoevropským r r : c

ní rostliny byl přímo spjat s přežitím původního

ním záchvatem zájmu o tajemný nadnárodní z

euroasijského šamanismu starší a střední doby ka­

který obýval před více jak 2 0 0 0 lety Evropu od

menné, jenž s sebou přinesli při velkém stěhová­

Atlantiku až po Černé moře, vydala tuto útlou zm

ní lovci ze severovýchodní Asie jako základ po­

příjemnou knížku. Nejedná se o přísnou arcfe-r

zdější víry amerických indiánů. Šamanismus je

logicko-faktografickou studii, ani o nepoučen

pevně zakotven v extatických, vizionářských zá­

bezhlavé vydávání „keltských legend". Jakoby '~r-

žitcích a prvotní Američané stejně jako jejich ná­

fo text diktovala sama životní cesta autorky.

sledovníci takto byli „kulturně naprogramováni" pro vědomé zkoumání prostředí za účelem obsta­ rávání prostředků, umožňujících dosáhnout těchto kýžených stavů.

Ve svém dětství, i na pozdějších cestách pc ze­ mích Evropy narážela na odvěkou moudrost, OD­ dávanou po desítky generací, která diktuje vr _>zné postupy v nelehkém životě lidí, kteří tráví í f i

Další vědec La Bare pak tento předpoklad po­

mimo města, v sepětí s přírodou, jejími cykly i

tvrdil: magické a náboženské užívání halucinogen­

chy. Rok od roku tato moudrost slábne a vyfcéfl

ních rostlin americkými indiány představuje přeži­

se. Těžko říct, jestli by pouhé případné mechc-IC

tí starobylých šamanských společenství starší do­

ké převedení těchto znalostí do Internetu ZACRIRS

by kamenné a jejich přímým předchůdcem se zdá

nilo to, oč tu běží. Jakous takous naději skýtají sr

být forma šamanského euroasijského muchomůr-

še ekologické farmy, experimenty typu F i n e :

kového kultu, jenž na Sibiři přežívá dodnes. Za­

a vědomý opak současného plytkého života.

tímco obrovské společenské, hospodářské a ná­

Spojení vědomostí, nabytých ze stovek ROZTE»

boženské přeměny postupně vymazaly extatický

vorů s venkovany po celé Evropě, informací no

šamanismus a znalost omamných hub na většině

studovaných u jiných autorů a také díky blahoarr

euroasijského kontinentu, zcela odlišné historické

né intuici dospěla M. Sillsová-Fuchsová k atraor

a kulturní okolnosti umožnily jejich přežití a rozvoj

nímu závěru: zmiňovaná celoevropsky p\a~á

na Novém světě.

moudrost má společného jmenovatele - Kelty.

Jinak řečeno: lidstvo znalo a užívá drogy od ne-

Po působivém a osvětlujícím historickém astroo

paměti. I naši předkové - vždyť Libuše se svými

gickém a filosofickém uvedení čtenáře do duch-w

sestrami byla jasnovidka a pohanská kněžka

ního i materiálního světa Keltů se autorka VĚNJ«

a Slované užívali drogy stejně jako Germáni a ji­

jednotlivým „pověrám", které důvěrně známe i r.

né kmeny. Objev endorfinů, přirozených „opiátů",

Jak by ne, vždyť v každém z nás koluje přinejmen

kterými naše těla hýří při jídle, milování, tělesném

ším ta pověstná „kapka" keltské krve.

Peter T. Furst Halucinogeny a kultura

Současná prudérie a pokrytecký přístup establish-

den? Proč se poslední březnový den „pálí čc~-

Maťa a Dharmagaia 1 9 9 6

mentu jsou těmi prvky, které halucinogeny proble-

dějnice"? Proč se o Velikonocích vyplácí porn. 3

pohybu atd., potvrdil úvahy kulturních historiků.

matizují. Žijeme ve zvláštní době. Před půl stoletím chtě­ li naši rodiče „poručit větrům a dešfům" a změnit svět. Dnes studujeme šamanské kultury a od tibe¬ ťanů se učíme zpívat. Když dlouho nepršelo a dobytek žíznil stejně jako lidi, požádali příslušníci indiánského kmene svého šamana, aby přivolal déšť. Šaman se nej­ prve vymlouval, že to už zapomněl, ale nebylo zbytí, a tak se zavřel do svého teepee a tři dny meditoval, zpíval mantry, pil bylinné čaje, cvičil jógu atd. Pak vyšel ráno ven a řekl: Večer by mě­ lo pršet. Celý den slunce žhnulo jako obvykle, do­ 7 0

M a n a - p o d z i m

1 9 9 6

Proč je pátek třináctého považován za smolí

kou? Proč děti nosí čáp? Proč a kdy je plíseň z e n

Tato kniha je kulturním činem. Kousek po kous­

vá? Proč je dobré ukládat osev na zimu do med

ku poodhaluje těžký závoj ležící na naší minulos­

rého plátna? Proč se o křižovatkách prastarých i=s

ti. Možná i tohle nádherné a dobrodružné počte­

nich cest říká, že jsou „začarované"? Proč c - *

ní nám pomůže zase se o kousek víc „dát do po­

DOVÉ zavrhli písmo? Jací vlastně byli Keltové? '

řádku."

(mV.)

Dovíme se také, jak a proč se věcně zarréi? ní Rekové a Římané minuli s duchovní kulturou • 3 tů a že také právě DÍKY tomu dnes dožíváme i podivnou anticko-křesťanskou epizodu ve zna-« ní Ryb. Přečtěme si tedy Návrat keltů a těšme a na Vodnáře. (Saša Neu~>ni|

Gisela Preuschoffová Léčivá síla stromů „Milovaná, pohlédni do svého srdce, roste tam posvátný strom." F W 6 . Yeatsj Naši prapředkové nestavěli svým bohům chrá­ my. Uctívali okolní přírodu. Byli na ni přece zá­ vislí na život a na smrt. Své bohy uctívali tam, kde je nejvíce „cítili" - pod stromy. Každý národ má svůj strom. Každý z nás měl ten svůj strom v dět­ ství. Možná nastal, v rámci celkového návratu k přírodě, čas návratu i ke stromům. Zkuste zalistovat v této knize. Dovíte se spous­ tu zajímavostí nejen o lípě, buku, dubu, ale také např. o bezu, borovici, bříze, cypřiši, jeřábu, ti­ su, topolu a dalších stromech, které utvářejí kraji­ nu kolem nás. Například Keltové dělili čas svým vlastním způ sobem a každému jejich lunárnímu měsíci byl při řazen jeden strom, který zároveň zastupoval jed­ nu souhlásku keltské abecedy. Keltský stromokruh býval také jistým druhem duchovního zasvěcení, jakousi „duchovní koláží, spojením znalostí o stro­ mech, prastarého dělení času a praktických lid­ ských poznatků okořeněných magickým pepřem a rituální solí". Víte, že 2 1 . prosinec je nocí bílé jedle, 2 1 , březen nocí hlodáše, 2 1 . červen nocí vřesu a 2 3 . září nocí bílého topolu?

nich záleží, jaký ten osud je. A bude. Jinak řeče­ no: Ještě není tak zle, aby mohlo být lip." Přesto narůstá počet lidí, kteří začali něco dělat. A zjis­ tili, že úspěch a kvalita jejich snažení závisí jak na čistotě a intenzitě úmyslu, tak na upřímnosti a koncentraci na to, co dělají. Věř, a bude ti přá­ no. Věř, a víra tvá tě uzdraví. Věř, a dokážeš ne­ uvěřitelné věci. Věř, jednej, a brzy zjistíš, že ty sám určuješ kvalitu svého žití.

V prvních měsících a letech po listopadu 1 9 8 9 bylo třeba otevřít dveře dokořán a dovézt, přelo­ žit a předložit čtenářům k vlastní ochutnávce co nejvíc a co nejrůznější duchovní literatury - pře­ devším té teoretické a seznamovací. Vida, i po­ dle vydávaných titulů této oblasti literární produk­ ce, nastal čas praxe.

Určitě si přinejmenším z televizních pohádek vzpomínáte, že každý správný čaroděj občas ko­ lem sebe nakreslil křídou „magický" ochranný kruh. Skeptik namítne, že to je jen jakási psycho­ logická pomůcka. Proč ne. Proutek v rukou hleda­ če vody je také jen pomůcka. Kostel je také člo­ věkem vytvořené prostředí a spousta lidí se v něm dokáže naladit na nekonečno v jeho zdech. Prá­ vo azylu vyjadřuje prazákladní lidský postoj. Na posvěcené půdě se člověk cítí svatější a bezpeč­ nější.

Cesta uvědomění, půvabná a desetiletými zku­ šenostmi autora prověřená knížečka praktických návodů a rad o meditaci, je provázena půvabný­ mi kresbičkami a spoustou citátů, které Ram Dass spolu se svými přáteli od roku 1 9 7 4 používají při akcích pořádaných Hanuman Foundation, nada­ cí na podporu duchovního probuzení společnos­ ti. Typický Čech, sběratel knih o duchovnosti, už nemusí dělat chyby (pramenící z neznalosti, špat­ ných překladů či zbrklosti) - stačí jen důvěřovat, a prostě dělat.

Magický kruh čarodějů také funguje. Zvláště jim, a všem těm, kteří v kruh věří. CarodějnicM je další způsob rozšiřování vědomí, další učení o ji­ ných rovinách vědomí, než na jaké jsme ve své každodennosti zvyklí. Je zajímavé o tom číst, ale ještě zajímavější je sem tam si něco zkusit - a zjis­ tit tak, že to, o čem jsme byli (společností či ško­ lou či svou skepsí) přesvědčeni, že je nesmysl, fun­ guje. Když zazvoní telefon a vy „víte", že to bude Ja­ na, a ona to Jana je - jste čaroděj? Když si na ici vzpomenete na Frantu a potkáte ho za pří­ štím rohem - je to magie? Kolik ještě neodhale­ ných schopností ukrývá mysl každého z nás? Zajímavou knihu, jakousi reportáž se setkání s moderním čarodějem, výborně přeložila Lily Sekytová. (M.)

„Představuji si, jak mi barvy duhy prozařují tě­ lo. Nohy mám úplně uvolněné, teplé a dobře pře­ krvené až po konečky prstů. Náhle je zalije čer­ vené, hřejivé světlo plné energie. Z orgánů v oblasti pánve se ztrácejí zbytky na­ pětí a tento prostor se zaplňuje oranžovým svět­ lem podněcujícím vitalitu a životní sílu. Břišní svalstvo, žaludek a vůbec celá oblast bři­ cha je uvolněná a na dotek měkká. Žlutá barvy symbolizující energii slunce mi zaplavuje břicho příjemným teplem a klidem.

Nyní se soustředím na oblast krku, zaplavenou tyrkysovou září, navozující stav duševní bdělosti. Čelo a uvolněné partie kolem očí jsou zalité chladivou modří. Veškerou pozornost pak přenesu na vrcholek hlavy, představuju s i , jak ji prozařuje ostře fialo­ vá barva a navozuje hluboký klid a mír v duši.

Básník Chalíl Gibrán napsal: „Stromy jsou bás­ ně, které země píše do nebe." (V. M.)

Sleduji barvy, které se najednou rozplynou do bílého zářivého světla. Tato záře proniká každou buňkou těla, přináší očistu a sílu. Cítím, jak mi tě­ lem proudí čistá životní síla.

Ram Dass: Cesta uvědomění (průvodce meditujícího) Gaby Rossbach: Vizuální medi­ tace Werner Koch: Reinkarnace

Je čas, kdy budeme muset začít něco měnit. Pře­ devším sami v sobě. O tom přece MANA je. Stá­ le více lidí zjišťuje na svůj vlastní osud, že jen na

Představuji si, že ti, kteří si koupí knihu o „vizu­ álních meditacích", ji pak budou nosit stále s se­ bou a kdekoliv bude příležitost, zastaví se, zavřou oči, a vyzkoušejí si některé vizualizační cvičení. Například:

Hrudní koš mám naprosto uvolněný, takže dý¬ chám zlehka a bez námahy. Světlá zeleň vonící ja­ rem naplňuje hrudník pocitem lehkosti a volnosti.

Zkuste si s touto knihou vyjet někam k lesu, obe­ jmout intuitivně vybraný strom a „naladit" se na něj.

Stewart Farrar Rukověť moderního čaroděje

navštěvovat - i když krátká návštěva světce je užitečná."

(Vydala Votobia) Ram Dass ve své knize praktických návodů a zkušeností uvádí, že jeho guru na téma psychedelických látek řekl: „Tahle medicína ti umož­ ní jít a navštívit Krista, ale zůstaneš tam jen dvě hodiny, potom musíš zase odejít. To není oprav­ dové samadhi. Je lepší se Kristem stát, než ho

V představách se pak vracím zpátky a prochá­ zím jednotlivými barvami duhy. Před očima mi po­ stupně přechází fialová, chladivá modř, svěží tyrkysová, jarní zeleň, zářivě oranžová a teplá čer­ vená. Sebevědomý a pln energie, se vracím do živo­ ta. Uvědomuji si, jak silně jsem spjat se zemí. Cí­ tím tíhu svého uvolněného a klidného těla. Zkuste to. Naplno. A uvidíte, co to s vámi udělá. Doporučuji. Zájem o regresivní hypnózu (a Grofem a holotropní terapií vyprovokované otázky duchovní podstaty nemocí a psychických a tělesných blo­ ků) samozřejmě vyvolal poptávku po hlubším ale zároveň praktičtějším zpracování tématu. S „ně­ meckou" důkladností popsané „Vyšší Já", funkce čaker nebo individuální práce s minulými života a praktické rady na závěr při pozorném čtení jisM a n a

-

p o d z i m

1 9 9 6

7 1

ié poskytnou vyčerpávající informace. Pak už jen

a následnou slast energetického daru v podobě

Buddhisté říkají „Pravda leží na špičce nosu kcž

.aktivizovat osvobozující síly minulých životů"

rány holí, nikdy nebude vědět, co je to zen. Ten,

dého z nás." Jenže my hledíme do dálek a pro oč

prakticky.

(mV.)

Osho: Od sexu k nadvědomí "e ožil Antonín Konečný, vydala Pragma 1992]

Osho: Tantra, spiritualita a sex neožil Dušan Píchá, vydala Pragma 1994)

kdo nedosáhne osvícení, nebo alespoň nevyřeší

nevidíme, pro uši neslyšíme. My Češi pro tuhle s-

jeden ze základních (vstupních) koanů (mnohdy

tuaci máme jiné přirovnání: pro třísky nevidět les

jde o jedno a totéž), nikdy nepochopí, k čemu se

Tahle kniha je přeplněna zbytečně otrockými pře­

mezi zenovými adepty tradují příběhy a skazky ze

klady překladů překladů, ale duch zenu se neve­

života mnichů a mistrů.

šel. Rada pro příští vydávání a příštím nadšenců-

Jak byste pochopili následující „příběh" (str. 251?

(kteří jsou věčně na cestě, v překládání přeloženýcnázorů jiných): zkuste se poradit.

(V. Mare».

Mistr vstoupil do haly a řekl. Jedna osoba je věčně na cestě, ale přesto nikdy neopustila do­ mov. Jedna osoba opustila domov, ale není na

jak už jsem kdysi napsal do Gemmy, Radžnýš,

cestě. I I ) Kdo z nich je dostatečně hoden toho,

-ecr. Osho (čti Ošo], mluvívával pomalu, důklad-

aby obdržel almužnu od lidských a nebeských by­

-ě procítěně, jako když tiskne. Jeho přednášky,

tostí?

pcs.uchačský skvost, se natáčely na magnetofon,

Po tomto výroku sestoupil ze svého křesla.

pc- přepisovaly (a tady je první problém, proto­

Poznámka:

že T jvená řeč má jiný rytmus a jiná pravidla, než !

eč csaná), publikovaly, a pak je někdo přeloží

do češtiny.

1. Dá se předpokládat, že „cestou" je myšle­ no relativní a „domovem" absolutní, nicméně i ji­ né komentáře jsou tu možné [pozn. č. pře. Lin-Ti

Psát o sexu je nesmysl. Když si dnešní Cech,

chce sdělit, že pohyb {cesta} a nepohyb (domov)

kterému je historií vštípen odpor k autoritám, pře­

tu je současně a neexistuje jedno bez druhého.

čte výzvu „cti a miluj gurua, svého učitele", ať se

Ten, kdo je Probuzený, je zároveň doma jv nirvá­

ovae snažit sebevíc, nikdy to nebude úcta a lás­

ně neboli absolutnu) a současně na cestě (v sam-

ka té kvality, které je schopna většina nevzděla­

sáře neboli relativním projevu), avšak kdyby byl

ných Indů či Tibeťanů. Když si Cech, kterému je -ad 30 let, a který tedy vyrůstal dospíval a rozum sexuálních zkušeností bral v době totality, listuje i Kámásůtře, nebo čte o cestě k nadvědomí po~c-cí otevřeného sexu, je to jen šimrání v podbřišku. Lepší než masturbovat nad stránkami časopi­ sů (nabízí se např. Leo či Penthouse) to sice je, ale i ona masturbace, pokud je jen očistná a v y ' prazdňovací a její původce je pak schopen svou partnerku cele a nezištně pomilovat (a nevyčítá si pak, že je to škodlivé), je v pořádku.

v jednom, či v druhém, nemohl by být zároveň v obojím, a proto jen on je tam, kde je, tedy ani ne v jednom, a ani ne v druhém, ale současně v obojím. Na rozdíl od Probuzeného je nevědo­ má osobnost uvězněna ve své iluzorní představě, která je oddělena od skutečnosti, a proto je tato /osobnost jako nějaký vyhnanec, který není ani do­

kvalitněji a hlubinněji, jsou nutné. Bohužel, u pro­

sama musí pochopit marnost své pozice a vzdát vydat se na cestu a spočívat zároveň v pravém domově).

mování knihy to většinou končí, místo aby to za­ čalo.

Tak. Tu máš Čechu zenového poučení a pře­

Pokud bych měl doporučit, „Tantra" je přece jen lepší (jak překlad, tak témata přednášek). Nenecháte-li se zmást nepodařenou obálkou, dostane se vám nádherného čtení o tom, jaké by to moh­ lo být, kdyby... Návod k upotřebení: před použitím zatřepte svými dosavadními názory, pohodlně se usaďte a čtěte jen po malých dávkách. Není to román nebo červená knihovna. Tantra je totiž přeměna lásky v meditaci, vzkazuje Ošo.

(V. M.)

ber si to, jak chceš. Nepochopíš-li, jsi neprobu­ zený a tedy neexistuješ. Pochop marnost své po­ zice. Překladatel by zasloužil tak rok v zenovém kláš­ teru Te Šana (780-865), který „byl prvním, který s sebou nosil hůl, kterou mlátil své studenty při za­ svěcování do praxe." (str. 5)

(Překlad z angličtiny: Aleš Adámek) Vydala Pragma + ADA 1995 Další z knih „O". Je to „o zenu", resp. zeno­

Gerald Losklin: Bukowski - Sto­ procentní tip Votobia zase jednou sáhla do správného šuplík. Malá kapesní pohodlná řada knížeček s „rozho­ vory" s předními protagonisty (v tomto přípaoě beatnického věku) je přesně ten formát (co se týče vnější formy i vnitřního obsahu), který člověk dnes potřebuje. Přiznám se bez mučení, že čtu, kudy jez­ dím, tedy nejraději ve vlaku, v metru, v tramva: i v autobuse. Tyhle drobnůstky velikosti 10 x U cm jsou příjemné na dotek i počteníčko. A jak jsem tak tahal z redakce další plány, má­ me se na co těšit.

Pokusím se tedy příběh přeložit do současného jazyka (českého): Mistr řekl: Jedna osoba je věčně na cestě

Zenové učení mistra Lin-Tiho

Interview s Allenem Ginsbergem pro Gay Sunshine

ma a ani na cestě a nikde nikdo o něho nestojí, protože ve skutečnosti neexistuje, a tak jen ona se do proudu spontánního neosobního dění, tedy

Samozřejmě, informace o tqm, že to jde lépe,

Allen Ginsberg: Velký marihuanový švindl

MANTRY

a přesto nikdy neopustila domov. Jiná osoba opus­

Poklady z cesty na východ

tila domov, ale není na cestě. Kdo z nich je do­

Henry Marshall

statečně hoden zázraků života?

(vydala Dátá)

Poznámka: Někteří věčně hledají bůhví kde a všude mo­

Nikdo není schopen vysvětlit záhadu manter.

žně (a chyby vidí především na druhých a jinde

Jejich magický zvuk léčí tělo, uklidňuje mysl, utišu­

vém mistrovi, ale není to zen. Formální snaha

než v sobě) - ve stále nových knihách a zážitcích

je emoce a otevírá srdce. Stimulují, aktivují, moti­

o dokonalý přepis čínských jmen a místopisu je

a dalekých krajích a exotických filosofiích, a přes­

vují a omlazují. Pomáhají lidem k tanci nebo ke

jen formální přetvářkou. Zenu v téhle knížečce

to i oni jsou vrozeně „dokonalí", přesto i oni v so­

spánku, do smíchu nebo do pláče, při lásce ne­

mnoho nenajdete.

bě mají, někde hluboko, překrytou nánosy civili­

bo meditaci, ulehčují ženám těžké domácí práce

zace, emocí a iluzorních způsobů vnímání světa,

a dřinu cvičení mění ve snadnou zábavu. Pomá­

onu buddhovskou moudrost.

hají zapomenout na někoho, nebo nalézt někohc

Před lety, v dobách socialismu, jsem jednou na Malostranském náměstí viděl skupinu mužů od 1 5 do 75 let, jak beze slova obdivovali tři zaparko­

Jiní se zase vší silou (svého racionálního proga-

vané pestrobarevně metalízované motorky (Yama­

mu mysli) vzdalují od své (intuitivní, moudré a har­

Cesta autora, Američana Henry Marshalla, zc-

ha, Suzuki, Honda). Po dlouhé chvíli ticha jeden

monizující) přirozenosti, nejsou tedy na cestě

čala už v době, kdy jako kluk na farmě v Lousía-

z nich obdivné pronesl: „A ty stupačky..."

k duchovnímu probuzení.

Ten, kdo nezažil několikadenní seššin, tedy prakticky nepřetržitou meditaci (v sedě i v chůzi) 72

M a n a - podzim 1 9 9 6

Ani ten, ani onen tedy není dostatečně hoden darů zázraku bytí.

jiného.

ně čítával mýty a rozmlouval s duchy stromů. Po­ té přežil západní vzdělání, i tím, že se nechal rspirovat Dálným východem. Oslovila ho biog-p-

fie Jógctnandy. Hledal svého učitele a našel Ada-

žet slova „mantra", původně se těmto popěvkům

no Leye, enigmatického léčitele, který jakoby

říká kirtany, protože jsou doprovázeny hudební­

všechno znal, a Sant Kešavadu, energií nabitého

tit. Studenti se za ním rozeběhli a prosili ho o sho­

mi nástroji. Podle klasiků i nových autorů (Gardner,

indického gurua, který překypuje láskou a moud­

vívavost. Jejich záměr byl tak čistý a upřímného

1 9 9 0 ] se umění kombinovat vznešené tóny s du­

rostí. Jejich kouzelná vyprávění ve něm probudila

srdce, že dokázali přeběhnout hladinu řeky, aniž

ši povznášející hudbou skládá z devíti prvků:

pocity, které zažil při čtení pohádek, a mantry, kte­ ré se od nich naučil, změnily jeho život. Napří­ klad, když byl ve finanční krizi, Kešavada ho na­ učil mantru, kterou zpíval z celého srdce. Mělo to zázračné důsledky, splatil dluhy a měl i na cestu do Indie. Jindy, když pocítil potřebu partnerky, od svého gurua Kešavady dostal mantru, kterou zpí­ val, dokud nepotkal svou životní družku.

1. V pozadí vždy zní nepřetržitý zvuk v základ­ ní tónině (drone), na kterém leží všechny ostatní

by se namočili. Zahanbený učitel se jim poklonil a řekl: „Velcí světci, žijte v míru. Už nemám, co bych vás naučil."

(V. M.)

tóny. Tento proud frekvencí vytváří pocit bezpečí a proniká hluboko do lidského těla. Ve většině kirtanů je tento zvuk slyšet, ale funguje, i když si ho nejste vědomi. 2. Protože se melodie stále opakuje, brzy si na ni zvyknete a uvolníte se. To je základní podmín­

Dnes zpívá se svou ženou Rickie Mooreovou

ka úspěšného léčení. Neustálé opakování mantry

mantry jako jakési psychologické nástroje dosa­

obchází mentální bloky a léčení je spontánní. Bu-

žení a udržení vnitřního klidu a míru. Organizují

dete-li mantru opakovat dlouho, začne vám zpí­

týdenní semináře zpěvu manter, na kterých zpíva­

vat v srdci. Pak si na ni vzpomenete přesně teh­

jí ve dne i v noci a vytvářejí prostor, plný hlubo­

dy, kdy ji budete nejvíc potřebovat, ať už v oka­

kých soucitných vztahů vzájemného pochopení

mžiku krize nebo pohody.

a přátelství.

vali špatně a učitel se rozhodl, celý zoufalý, opus­

3. Harmonické tóny (alikvóty) vznikají přiroze­

Jak zpívat mantru, abychom se uklidnili a aby nám bylo dobře.

ně, v násobcích, jako schůdky nad základní (dro­ ne) vibrací. Pomáhají synchronizovat jemnou

Zpívejte hlasitě, celým srdcem. Nejlépe je zpí­

emočně-mentální a duševní energii s vaším tělem.

vat zároveň s touto nahrávkou, a úplně nejlepší

Umíte-li pracovat s tzv. „overtones", zkuste si je­

je to ve skupině. Docílíte tak nejsilnějších efektů,

den nalézt a vydržet s ním po celou dobu zpěvu

pokud se týká např. procítění vibrací. Považujte

mantry. Také poslední tón mantry je dobrým zdro­

nahrávku za zpěv vaší skupiny přátel, kteří se při­

jem overtones.

dali. Můžete improvizovat, nebojte se smát. Jak mantry používat:

4. Rytmus mantry ovlivňuje rytmy lidského těla: srdce, dech, elektrickou aktivitu mozku atd. Na­

Chcete-li vyléčit nějakou nemoc, nebo mate-li

prostá většina manter je rytmicky spřízněná s ryt­

přání, po jehož vyplnění toužíte, zkuste se řídit ná­

mem uvolněného bdělého vědomí. Některé

sledujícími radami:

mantry vám pomohou

1. Vyberte si mantru pro konkrétní účel

usnout,

2. Slibte si, že budete mantru zpívat každý den.

usnadní fyzicky ná­

Poznámka: Tvrdí se, že 108x za sebou zazpíva­

ročnější aktivity, jako

jiné

vám

ná mantra denně |po čtyřicet dnů] uzamkne vib­

je např. tanec, úklid,

race mantry do lidského těla a vyvolá stabilizují­

řízení auta.

cí efekty. Vynecháte-li jednou, litujeme, musíte za­

5. Harmonie ovliv­

čít znovu. Ztratíte jen část své úzkosti.

ňuje emoce. To platí

3. Je hezké, vytvoříte-li si na začátku zpívání

o harmonii nástrojové

manter, zvláště zpíváte-li ve skupině, nějaký ma­

a vokální. Čím méně

lý rituál. Zapalte svíčku, vonnou tyčinku, odříkejte

harmonie, tím klidněj­

modlitbu, nebo si jen umyjte ruce a nohy.

ší hladina emocí. Člo­

4. Před samotným začátkem zpěvu mantry se

věk někdy může i usnout. Mantry hledají vibrační

zhluboka nadechněte a vydechněte. Můžete i vy­

emoční stabilitu a rovnováhu, která pomáhá har­

pláznout jazyk a vyloudit pár zvuků na uvolnění.

monizovat i orgánovou a molekulární „geometrii".

Zkuste protáhnout své tělo.

6. Melodie je při snaze zvládnout mysl tím nej-

Allan W. Watts: Radostná kosmologie Přeložil Blumfeld S. M. Vydal Volvox Globator Ríká-li někdo, že existuje jakási odtrženost mysli od těla, je to opravdu jedna z největších dosud exis­ tujících pověr," píše v úvodu prologu své knihy au­ tor. „Dualismus mysli a těla má zřejmě svůj původ v dosti nemotorném pokusu popsat schopnost (i moc) inteligentního organismu ovládat sebe sama. Není divu, že máme stále sklon věřit tomu, že mysl vlád­ ne tělu a nikoli tomu, že se tělo ovládá samo pro­ střednictvím své mysli. Pocit, že to všechno nějakým způsobem není v pořádku, spočívá v jádru rozpor­ né povahy téměř všech kultur, je to jako souběžné nutkání zapomenout na své já a zároveň si ho za­ chovat. Jde o bludný kruh: touha pokračovat v živo­ tě, instinkt přežití se stává povinností, zároveň však i přítěží, neboť s tímto vnitřním puzením organismu nejsme plně ztotožněni. To, co nazýváme sebeuvě­ doměním, je vlastně pocitem organismu, který pa­ radoxně sám sobě překáží." Ze to zní moc učeně? No a co. Watts byl učenec. Zároveň je to ale ja­

5. Při zpěvu se snažte mít páteř stále rovně.

důležitějším prvkem. Udržuje pozornost natolik, že

kýsi návod, popis, mapa území, do kterého dříve

Zkuste procítit vibrace mantry ve svém těle nebo

ztratíte pojem o čase. Místo na nemoc či trápení

či později zabloudí každý z nás, protože každý

v zádech, zpívejte jakoby srdcem. Nechte si zvu­

se soustředíte na melodii mantry a nemoc přemě­

z nás touží po „osvícení". Po hlubinné všeobsahují-

kem naplnit břicho i hlavu. Intenzita zpěvu a pro-

níte v léčebný proces.

cí moudrosti a umění žít na 100%, teď a tady, šťast­

cítěnost jsou podmínkou úspěšných výsledků. ó. Najděte si svůj nejlepší čas pro pravidelný :: -

Icec~ě se a:e doporučuje doba před vý-

- : ;ť_ — : -; =. -

z z zícadu Slunce. Zkuste někdy - ;tech na vrcholcích hor, u ře-

7. Každý nástroj má jiný účinek na lidské tělo.

ně a s posvátným vytržením nad zázraky každého

Nemusíte být profesionálové, abyste dokázali vy­

kousku přírody a každé vteřiny života. Kniha, čtení,

chutnat zvuk tamburíny, bubnu atd. Někdy zkus­

to je sice jen popis, návod, ale až padne kosa na

te doprovázet mantru hrou na své hudební nástro­

kámen a člověk se octne, díky cvičení, meditaci, dro­

je. Zvláště ve skupině si užijete spoustu legrace.

ze či dopravní nehodě, mimo obvyklou úroveň vě­

8. Forma zpěvu je určována tempem a hlasi­ 7. M a t e í praní a záměry, nechť jsou upřímné

domí, přijdou informace o směru a možných nebez­

tostí, závisející na vaší náladě. Mantry obvykle po­

pečích vhod. Watts studoval i žil východní filosofie,

z : re

stupně sílí, ale potom pomalu slábnou a ztišují se.

ale měl za sebou i mystické zážitky, takže jako je­

Jak mantra léčí

Tento cyklický vzor zpěvu je ideální pro léčebné

den z mála západních učenců dokázal spojit inte­

.Vznešený zvuk vytváří vznešené myšlenky, po­

účely.

city a akce". Jak vlastně zvuk léčí stále nevíme,

9. Záměr, úmysl je ale základem všeho. Zášť,

lektem neuchopitelný svět neduality se západní schopností analýzy a logické dedukce. „Radostná

tím méně pak víme o tom, jak zvuk, vycházející

sobectví, pomsta atd. s těmito mantrami nefungu­

kosmologie" je nadšenou úvahou a oslavou možnos­

z oduševněného vědomí ovlivňuje vědomí obyčej­

jí. Chcete-li dosáhnout těch nejvyšších ctností

tí lidské mysli zkvalitnit (zaostřit, zesílit, vybarvit) smys­

né. Je ale zřejmé, že stimulací nervových center

a přejete-li i ostatním jen to dobré, můžete si být

lové vnímání světa mikroskopem či dalekohledem ha­

mantry produkují elektro-chemické změny v celém

jisti, že vás vesmír podpoří.

lucinogenního zážitku. Překlad možná chtěl ještě tra

těle. Otiskují svá vibrující poselství přímo do ner­

Bylo nebylo, učitel zpěvu manter se ocitl na ma­

vového systému. Výsledný pocit klidu a míru je ne­

lém vzdáleném ostrově, kde přilákal pozornost tří

ha konečně objevila i v češtině. Kdo chce zapalo­

popiratelný.

studentů s dobrými úmysly a špatnými vzpomínka­

vat, musí hořet, tvrdí jedno moudré přísloví. Watts

mi. Po několika měsících praxe studenti stále zpí­

hořel, a jeho knihy „zapalují". Zkuste je taky. (mV.)

Pro zjednodušení se v tomto textu budeme dr­

chu vyžehlit, ale 1 tak je moc dobře, že se tato kni­

M a n a - podzim 1 9 9 6

73

Michael Hutchinson

J a k

pulárnější představení vždy používala kombinaci zvuku a světel. Ně­

rozehrát

mozek

kteří skladatelé, např. Skrjabin, skládali hudbu tak, aby podobné stavy v kombinaci se světly přímo navozovala. Technologický pokrok umožnil sestavit daleko silnější kombinaci zvuku a světel. Film se později ozvučil a filmaři zkoumali schopnost zvuku umocnit vizuální působení svých děl. Velkofilmy jako Star Wars se staly skutečnou audiovizuální záležitostí, při které bylo po­

s v ě t l e m a z v u k e m

mocí rytmického světla a stříhací techniky ovlivňováno vědomí divá­ ků do té míry, jaká by při použirí samotného obrazu nebo samotného zvuku nebyla možná. Zesilovače zvuku spolu se stroboskopy pak ovládly diskotékové sály koncem 6 0 . let Na počátku 7 0 . let začal J a c k Schwartz, známý obhájce léčitelství,

.Antropologové zjistili, že někteří šimpanzi běhají velmi dlouhé vzdále­

prodávat zařízení nazvané I S I S , pomocí kterého si člověk mohl díky

nosti pralesem jen proto, aby mohli sledovat západ slunce nad vodo­

kombinaci rytmického zvuku a modulovaným zábleskům světla navo­

pádem. Podle mne to naznačuje, že už od počátku věků lidé zjistili, že

dit alternativní stavy vědomí. Později byla vyvinuta složitější a výko-

blikavé a mihotající světlo může vyvolat vizuální halucinace a změnu

nější zařízení pro užití světla a zvuku (LS, light sound).

vědomí. Odjakživa se snažili tento proces nějak ovládnout, například pozorováním plamenů ohně.

Světlo a zvuk

Také archeologové zjistili, že naši předkové zkoumali praktické využití mlhavého světla. V roce 125 Apuleius experimentoval se svět­

V 8 0 . letech byla doba zralá pro skutečný průlom a velký objev na

lem, které bylo roztočeno na hrnčířském kruhu, a zjistil, že takto

poli kombinace světla a zvuku. Katalyzátorem byla revoluce v mikro­

může diagnostikovat různé druhy epilepsie. Okolo roku 2 0 0 Ptole-

elektronice, která umožnila konstruovat důmyslná a složitá LS zaříze­

maius zjistil, že pozoruje-li člověk světlo slunce skrz otáčející se kolo

ní prakticky na koleně nebo v garáži. T y t o počítačové syntezátorové

s loukotěmi, vzory a barvy, které se objeví před očima pozorovatele,

přístroje dokáží produkovat nejrozmanitější tóny, akordy a dokonce

vwolají pocit euforie. Na přelomu našeho století si francouzský psy­

napodobit ryrmus srdečního tepu. Programovací kapacity dnes

cholog Pierre Janet všiml, že když byli pacienti z nemocnice Saltpe-

umožňují klientovi zvolit si z celé řady předem daných možností

triere v Paříži vystaveni blikajícímu světlu, snížil se jejich sklon

a navodit si tak změněný stav vědomí, od spánku, přes meditaci až

k hysterii a cítili se uvolněněji.

k extrémně hluboké pozornosti na zmáčknutí knoflíku. V 9 0 . letech

Moderní výzkum efektů rytmického světla začal v 3 0 . letech, když vědci zjistili, že rytmus mozkových vln má tendenci přizpůsobit se rvtmu blikajícího světla. Když například pustili pacientovi záblesky o 10 Hz, jeho mozek po chvíli vykazoval také rytmus 10 Hz. Za 2. světové války byl radarový technik Sidney Schneider fasci­ vé obsluhy. Zatímco dlouhou dobu soustředěně pozorovali obrazovku radám, dosahovali alternativních stavů vědomí. Schneider pak vyvinul první komerčně využitelný přístroj na stimulaci mozkových vln a na­ zval jej Synchronizátor mozkových vln. Jeho přístroj se leckde na svě­ te dodnes využívá v hypnoterapii. Koncem 4 0 . let začal britský neurolog W. Gray Walter používat elektronický stroboskop a tehdy nejmodernější E E G . Zjistil, že ryt­ mické světlo rychle mění mozkové vlny a dokáže vybudit stav, podob­ ný tranzu. Walter tehdy napsal: „Série rytmických záblesků pomáhá překonat některé fysiologické bariéry mezi jednotlivými částmi moz­ ku. To znamená, že světelná stimulace a následná reakce oblasti vidě­ ní v kortexu se jakoby vylije z břehů. Pokusné osoby uvádějí světelné vize jako komety, nepozemsky jasné barvy, barvy myšlenek a lehké halucinace." Walterův výzkum vzbudil pozornost především umělců, včetně amerického spisovatele Williama Burroughse, který si sestrojil jedno­ duché zařízení Stroj na sny (Dreammachine). Záznamy pokusných konstrukce

oslepující nepozemsky jas a nádherné barvy... geometrické

neobyčejné komplexně spojených

měňujících se v

vícedimenzních

mozaik pře­

ohnivé mandaly

východního

mysticismu...

individuálního

obrazu s

neobyčejně vybarvenými si­

tální rozpuštění do

jakási

momen­

tuacemi a scénami. Záplava dalších vědeckých prací na toto téma v 6 0 . a 7 0 . letech odhalila, že takovéto světelné stimulace v určitých frekvencích a jejich důsledky jsou neobyčejně silné. Rada vědců uvádí např. zvýšení inteli­ gence ( I Q test), zlepšenou synchronizaci obou mozkových hemisfér, dramaticky zlepšenou práci mysli.

Od ohňů šamanů k laserovému kolu Starodávné rituály k navození změněných stavů vědomí odjakživa po­ užívaly rytmické zvuky bubnů, řehtaček, tleskání a blikající svědo sví­ ček, pochodní nebo pohybu jiných lidí v prostoru mezi ohněm a dal­ šími účastníky rituálu. Od řeckých dramat po západní operu, nejpo74

M a n a - podzim 1 9 9 6

volně na trhu. Jako v případě počítačů, nové typy LS přístrojů se objevují neusrále v ješrě dokonalejších, menších a lacinějších provedeních. Dnes

nován efekty, které mělo rytmické blikání světel na jiné členy radaro­

osob uvádějí:

se ryto přístroje začaly hromadně prodávat jak pomocí katalogů, tak

je v U S A na trhu okolo čtyřiceti LS přístrojů a objevuje se jejich nová generace. Dají se dnes již připojit na CD přehrávač (takže zvuk z CD

může pomoci aktivovat komplexní LS program), nebo na E E G se

znovu. Příslušná technologie už je k máni a prostředky k takovýmto

zpětnou vazbou. Nové L S - E E G přístroje „přečtou" dominantní moz­

zážitkům už existují, přinejmenším v myslích vynálezců.

kovou aktivitu uživatele a potom vytvoří optimální rytmus mozko­ vých vln. Několik takových přísrrojů je již na trhu a dokonce již

Výzkum zvuku a světla

i v nemocnicích pomáhají léčit poruchy učení, úzkost, deptese nebo drogovou závislost.

Výzkumem za posledních 50 let bylo jasně prokázáno, že tyto LS pří­

Dalším vylepšením je LS systém v podobě jednoduché klávesnice,

stroje mohou pomoci velmi rychle navodit stavy hluboké relaxace,

kterou připojíte ke svému počítači. Umožní vám to naprogramovat si

zvýšit sugestibilitu a otevřenost k novým vjemům a dokáží otevřít pří­

stovky druhů nejrůznějších zážitků libovolné délky. Jiné LS systémy

stup k podvědomým vrstvám naší mysli. Poslední vývoj ukazuje, že se

jsou kombinovány se stimulací lebečních kostí, takže uživatel „užívá"

pomocí nich dají léčit migrény, poruchy učení, používají se k zmírně­

mikroelektrické stimulace o stejné frekvence jako LS stimulace.

ní a odstranění bolesti, pro zlepšení imunitního systému a tak dále.

T y t o přístroje naznačují směr dalšího vývoje. Brzy budeme mít plně interaktivní systémy, které umožní snímání E E G a jiných psy-

Některým se bude možná zdát paradoxní a podivné, že syntetic­ ká, hmotná zařízení této elektronické dočasné skutečnosti mohou

chofysiologických parametrů na obrazovce počítače v reálném čase

sloužit jako blány a cesty k duši: mohou být nástroji transcendence.

s možností okamžité zpětné vazby a následné optimální stimulace

Ale ve skutečnosti fúze duchovnosri, nebo chcete-li pátrání po odpo­

(pomocí digitalizovaných stereozvukových signálů, vysokofrekven­

vědích na vnitřní otázky, může docela dobře být ústřední myšlenkou

čních signálů, předprogramových subliminálních nahrávek nebo su-

a silou nového vznikajícího paradigmatu.

gescí, hypnotické indukce, informací pro superlearningové styly učení atd.). Počítač umožní „skladovat" stovky seancí a uživatel si bude mo­

Přetištěno z M E G A B R A I N P O W E R

ci naordinovat libovolný stav mysli nebo psychických zážitků, tak ja­

Published by Hyperion

ko si dnes volí televizní kanály. Navíc si může některé zážitky přehrát

1-800-759-090

Mozkové nutrienty (farmaka a parafarmaka) jsou látky, které

a už za dvě tři h o d i n y se výrazně zvýší IQ

vých o n e m o c n ě n í , odstranění některých

příznivě ovlivňují celkovou činnost a vý­

ale hlavně rychlost přenosu signálů ( N I Q ) .

poruch funkcí mozku v souvislosti s ukon­

k o n n o s t mozku. M a j í nepochybný a větši­

P a k už j e n na dva dny snížíte dávky a h o t o ­

č e n o u závislostí na narkotikách, alkoholu

n o u okamžitý účinek na intelektový výkon,

vo. Příznivý efekt vydrží tak 1 2 - 1 4 dnů.

a nikotinu, ale především, k výraznému po­

schopnost hlubokého soustředění, výrazné vylepšení paměti, ale také na zlepšení např. sluchu, regeneraci mozkové tkáně (poškoze­

M o z e k se naučí lépe pracovat. Zapama­

sílení účinků (audiovizuální) stimulace mozkových vln při nácviku hluboké relaxa­

tuje si to. Ještě jinak. Současná společnost (prak­

ní např. nikotinem, alkoholem, narkotický-

ticky všude na světě) se stará ( a vytábí

mi látkami) atd.

a povoluje léky) j e n o n e m o c n é . Když chce

ce, změněných stavů vědomí atd. p o m o c í speciálních ( E E G ) přístrojů. J s o u ale takoví, kteří se dobíjejí totálně:

jakoukoliv institucionální podporu zdravý

lehnou si do floatační vany, na oči a uši na­

statá asi 60 let. Část těchto látek byla do­

člověk pro léky a pomůcky, vylepšující

sadí mašinku, vezmou hrst tabletek a už se

sud užívána k léčbě mozku a nervové sou­

funkce zdravého těla mysli, narazí. Co z to­

„vznášejí". Říkají t o m u „supercharging".

stavy. V posledních deseti letech byl účinek

ho vyplývá? Záleží j e n na nás, spotřebite­

Historie jejich vědeckého výzkumu je

těchto látek intenzívně zkoumán a zvláště

lích. Chceme-li fungovat lépe (a k r o m ě sva­

v U S A , Anglii, N ě m e c k u a Švýcarsku po­

lů udržovat, zkvalitňovat a rozvíjet také

nikuje se sebou samým a s ostatními částmi

tvrzen jejich účinek na více j a k miliónu

m o z e k ) , je to zcela na nás. Je to naše svo­

těla p o m o c í poslů, molekul, kterým se říká

zdravých osob. V š e c h n y deklarované pozi­

b o d n á volba.

neurochemikálie. Některé, např. h o r m o n y

tivní účinky byly potvrzeny. Nebyl dlouho­

V U S A se v roce 1 9 9 4 prodalo těchto

Už víme, že mozek myslí, cítí a k o m u ­

a neurohormony, mají docela dlouhodobé

době zjištěn jakýkoliv vedlejší (škodlivý)

výrobků za 3,2 miliardy dolarů. O d h a d na

efekt (konttaindikace) a to ani u překročení

tento rok je asi 5 miliard. V š i c h n i chtějí

se j i m neurotransmitery. Některé složité se

doporučenvch dávek.

fungovat lépe.

j m e n u j í neuropeptidy. Po důkladném stu­

7 -;:

urr.:.-.; a

»-'

~

~

r~.

diu přišli vědci na to, že při zvýšení hladiny

t Í J : 6 0 preparátů (včetně

—_ -

•. . • vyráběných

- rr. i rr..

Přeloženo do spotřebitelšuny: kdvž vez­

působení, j i n é působí j e n na okamžik a říká

Mozkové nutrienty se používají k cel­

určitého neurotransmiteru můžeme drama­

kové regenerativní kůře (podle potřeby, tak

ticky m ě n i t schopnost myslet, cítit, pama­

dvakrát do roka), těsně před náročným in­

tovat si atd. Používá se např. glutamin, fe-

telektuálním výkonem (zkoušky, série ná­

nylalanin, cholin. M o ž n á není daleko doba, kdy k r o m ě

mete tak třikrát nárazové až trojnásobek

ročných jednání), k celkové psychické

doporučené dávky (např. O x i r a c e t o n u ) ,

a psychosomatické restituci po prodělání

vitamínů budeme brát také tabletky „na

mozek „naskočí", výrazně zrychlí, zbystří,

a vyléčení dlouhodobých tělesných a nervo­

hlavu".

V ý h r a d n í m dovozcem (a distributorem pro Č e s k o u a Slovenskou republiku) několika volně prodejných mozkových nutrientů vyráběných v U S A je firma

GRADIOR GALAXY, s. r.o., Senovážné nám. 2 4 , 1 1 1 47 Praha 1, tel. fax. 02/ 2 4 1 0 2 4 0 2 M a n a

- p o d z i m

1 9 9 6

7 5

Biofeedback, neboli „biologická zpětná vazba", je termín, který se začal používat v 60. letech. Americký profesor Kamiya zapojil své neurotické pacientky na přístroje EEG, opatřené zvoneč­ kem. Kdykoliv pacientčin „mozek" začal produ­ kovat mozkové vlny alfa ( 7 - 1 4 Hz), tedy stav tělesné a duševní harmonie (ve kterém mozek a tělo produkuje endorfiny, přirozené tělesné opiáty, a člověku je spokojeně a dobře), zvone­ ček zazvonil. Pacientka tak měla „zpětnou vaz­ bu", věděla, kdy je v optimálním stavu a jaké jsou s tím spojené pocity). Během překvapivě velmi krátké doby se prakticky všechny pacient­ ky naučily „vědomě" navozovat stav alfa. Technika využívá seberegulující a sebeučící potenciál spontánní mozkové aktitivy. Pomocí přístroje (a zpětné vazby) se mozek v krátké době sám „vyladí" do optimálního stavu. Terapie sama je většinou prováděna formou hry — např. dítě hraje videohru, demonstrovanou na obrazovce či displeji, ale to, čím „hraje", je jeho mozková akti­ vita. Ta je snímána EEG zařízením a na základě úspěšnosti herní aktivity je mozek ihned zpětně

informován formou odměny (zvoneček, pochva­ la) — hra se daří, nebo inhibice (hra se zastaví). Kromě toho, že se dnes touto metodou úspěšně léčí endogenní deprese, poruchy spán­ ku, chronické bolesti, poruchy imunity, některé metabolické poruchy a dokonce i leukémie u dě­ tí (protože jejich mozek je značně flexibilní), ukázalo se, že coby „vedlejší efekt" si děti zlepší výkon v IQ testech. Jedna studie, v jejíž rámci byla podrobně vyšetřena skupina dětí před a po aplikaci biofeedbacku, vykázala zlepšení skupi­ nového průměru IQ o 23 bodů — ze 114 na 137 (u dětí, u nichž selhaly všechny ostatní metody, s bohatým spektrem školních a zdravotních pro­ blémů!), ale zlepšení došlo také ve variabilitě po­ zornosti, v Bensonově testu vizuální retence, děti si zlepšily známky ve čtení a psaní atd. I po roce výsledky přetrvávaly. Podle vyjádření rodičů se děti zlepSily i co se týče koncentrace, rukopisu, spánku, dráždivosti, sebeúcty atd. Jiná úspěšná aplikace pomáhá zlepšovat zrak — po několika sezeních lidé odkládají brýle. Krátkozrakost či dalekozrakost je totiž jen špatná Činnost svalů, které „zaostřují" čočku našich očí

tak, aby se obraz promítl přímo na sítnici. Při biofeedbacku se člověk dívá do na obrázky vzdá­ lených a blízkých předmětů. Jeho oči přitom musí samozřejmě zaostřovat. Přístroj na setiny milimetru měří tvar a průběh zakřivení oční bul­ vy, porovnává s optimálním stavem, a když se pacientovi podaří zaostřit dobře, ozve se „zvone­ ček" (nebo jiná forma upozornění, tedy zpětné vazby). EEG biofeedback coby neuroterapii přijeli do Prahy představit přední američtí protagonisté teorie — profesor Sterman, i praxe — manželé Othmerovi. Na jednodenní prezentaci (konané příznačně ve Faustově domě na Karlově náměstí) předvedli ukázky různých léčebných programů a testů a pohovořili o historii biofeedbacku i je­ ho současných možnostech. Pochlubili se doku­ mentací: biofeedback pomohl vyléčit epilepsii, mozkové zranění, migrény, chronické bolesti pá­ teře, drogově závislé dítě, stařeckou demencí, vy­ padávání vlasů atd. atd. Byl jsem tam, předal MANU (moc se líbila), pohovořil si a domluvil někdy na příště rozhovor. (V. M.)