Nejstarší ves na Ostravsku je Slezská Ostrava – 1. zmínka z roku 1229 – vznikla při obchodní cestě Opava – Těšín. Další staré vsi jsou Plesná
Stará Bělá Hrabová Hrušov Svinov Zábřeh
Podle čeho se jmenují?
O vesnicích Heřmanice, Kunčice, Radvanice je zmínka z roku 1305. Podle čeho se jmenují? Můţete něco usoudit o stáří vesnic Hrabůvka a Kunčičky? Podle čeho se jmenují Třebovice?
Jak se původně jmenovaly Mariánské Hory a co z názvu můţeme soudit o jejich vzniku?
Vysvětlete název vsi Přívoz.
1. písemná zmínka o Moravské Ostravě se nachází v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267 zakládací listina města Moravské Ostravy se nedochovala → neznáme datum, kdy získala osada právní statut městské obce poprvé ji zachycuje výslovně jako město kronikářská zpráva z roku 1279 (letopis Zlá léta po smrti Přemysla Otakara II.) lokace města Moravské Ostravy součástí mohutného proudu vrcholně středověké kolonizace → osazování okrajových a méně úrodných oblastí → vznik privilegovaných měst jako organizovaných trţních středisek přistěhovalci zejm. z německých oblastí sídelním jádrem lokovaného města pravidelné čtyřúhelníkové náměstí – značně rozsáhlé → zde domy původních měšťanů s právem várečným
biskupové ve 14. století povolili budovat hradby → v nich 3 brány: Kostelní (Hlavní) Hrabovská (Vítkovická)
Přívozská
nejstarší budovou stojící v Moravské Ostravě je farní kostel sv. Václava → 1. písemný údaj z roku 1297, kostel však vznikl o několik desítek let dříve, kolem poloviny 13. století poţár Ostravy v roce 1556 → biskup pak vyzval „aby raději pro větší bezpečnost, což by který nejvíce mohl, od kameně postaviti dal“ → přicházejí vlašští stavitelé a kameníci – nejznámějším z nich byl Bernard Lev, stavitel věţe ostravského kostela sv. Václava, kde je také pohřben; byl stálým členem městské rady a častým purkmistrem
Pohled na kostel sv. Václava z r. 1728 (akvarel od neznámého autora) ještě zachycuje renesanční věž postavenou Bernardem Lvem – viz jeho náhrobek v kostele (zemřel 1603).
za třicetileté války v roce 1625 vypukl v Ostravě mor, který zahubil na 500 obyvatel, coţ bylo asi 40 – 50 % celkového osídlení následujícího roku 1626 obsadily Ostravu dánské oddíly Mansfeldovy armády → syn výše zmiňovaného vlašského stavitele Václav Lev si stěţoval na „lidi zlé paměti a zvěř zlou lotrovskou Mansfeldskou“, která vyloupila kostel, špitál i jeho dům Ostravu pak ještě okupovali Švédové
při prvním dělení Polska (1772) získala habsburská monarchie Halič → zrušena celní hranice → před městskými hradbami (na Zámostí a Kamenci na Polské Ostravě) se objevovalo velké mnoţství haličských honáků se stohlavými stády vepřového a hovězího dobytka a objemné formanské vozy s náklady surové ovčí vlny nebo příze → ostravští kupci levně nakupovali a dále prodávali, profitovali i šenkýři → dobytčí trhy se přenesly na moravsko-ostravské náměstí X hygienická situace → nakonec zakotvily za Hrabovskou bránou (na dnešním Smetanově náměstí); 1779 tam pro potřeby haličských honáků vystavěn hostinec U Zeleného stromu (na místě dnešního hotelu Palace)
Objev černého uhlí první přesně lokalizovaný nález – 1763: údolí Burňa na Polské Ostravě druhý nález – 1780: petřkovický Landek (panství Hlučín patřící Prusku) teprve 1787 zahájili Wilczkové soustavnou těţbu ve vlastní reţii v Polské Ostravě (Burňa, Adámkovo údolí, Bunčák) Průmyslová revoluce olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf zaloţil 1828 na hukvaldském panství ve vesnici Vítkovice v bezprostřední blízkosti Moravské Ostravy Rudolfovu huť → první pec zaţehnuta 16. září 1830
vídeňský bankovní dům Rothschildů – plány na výstavbu první rakouské parní ţeleznice – Severní dráha Ferdinandova Vídeň – Krakov → do Ostravy dovedena 1847 → obrovská spotřeba kolejnic
Salomon Meyer Rothschild
Ostrava proţívá stavební boom → cihelny – v pásu za trasou Ostravskofrýdlantské dráhy → Cihelní ulice na silnici Opava – Těšín postaven nový, řetězový most
Pohled na Zámostí.
Tragická událost v roce 1886.
druhým sídelním centrem města, zrozeným za průmyslové revoluce, se stává Nádraţní ulice (→ spojnice na ţelezniční nádraţí v Přívoze)
Paul Kupelwieser první manaţer moderního typu v ostravském průmyslu ředitel vítkovických ţelezáren (Vítkovické horní a hutní těžířstvo) v letech 1876 – 1893 snaha podřídit vlivu ţelezáren veškerý ţivot v obci a okolí → působení na obecní správu a komunální politiku Vítkovic
Ředitelská vila (zámeček) ve Vítkovicích
Do urbanistického projektu Nových Vítkovic Kupelwieser zapojil několik známých osobností z vídeňské Akademie → vystavěn kostel, škola, epidemická nemocnice, trţnice, Štítová kolonie, instalováno pouliční osvětlení…
Kostel sv. Pavla a fara
Řadové domy v tzv. Štítové kolonii poskytovaly na svou dobu velmi komfortní bydlení. V nich se rodily několikagenerační dynastie vítkovických kováků Tržnice
Vítkovická radnice
Moderní architektura Moravské Ostravy Ostrava – město. Městovárna. Ostrá i tupá. Fascinující. Marná. Mezi explozí a zánikem. Sama nad sebou. Průnikem. To vše tak hlučně tektonické. Tišší neţ tiché. Lomozně patetické. Kamenem úhelným zde antracit. Hekticky existovat. Krátce znít. A do toho Camillo Sitte jak vrstva barvy syté je v kaňonech ulic otištěn. Povlovně dovnitř. Prudce ven! Přívoz – čtvrť jakoby odjakţiva. Tu se rve, mře i zpívá. Chrám Nanebevzetí Panny Marie na náměstí Prince Eugena. Místo, které nás všechny přeţije. A něco podstatného znamená. Pak časem unášeni všechno se náhle mění v Bahnhofstrasse. Kavárna Elektra – číšník se láme v pase do hlubin zapomnění. Včera tu ještě byl a dnes uţ není. Mezitím řada jmen, jeţ znala správný směr: Meretta, Neumann, Fiala, Deininger. Ti všichni v domech otištěni. Bez titulků. V původním znění. Jen o kus dál si tiše zní svůj sen perla secesní, vila Eisnerova. V počátku století tak oslnivě nová. Ve štuku záhadně mlčí dívčí obličeje. A kolem svět se přerývaně děje. Divadlo nad propastí dolu Antonín. Alexandr
Graf má vídeňský splín i v lustrech z křišťálu. Zpět to jde rychle. Kupředu pomalu. Radovan Lipus arcibiskupský architekt Gustav Meretta
České obyvatelstvo začalo roku 1892 budovat naproti novému kostelu Národní dům
Druhá národní společnost nemohla zůstat pozadu → na Nádražní třídě otevřen Německý dům navržený místním architektem Felixem Neumannem
Parní tramvaj před Německým domem První tramvajová trať v Ostravě byla plánována z nádraží v Přívoze k moravskoostravskému hostinci U Zeleného stromu → při realizaci v roce 1894 byla protažena až do Vítkovic (1899 Moravská Ostrava – Mariánské Hory, 1907 Hulváky – Nová Ves – Svinov) Na přelomu století byly tratě elektrifikovány
sídlo osvětových a sociálních institucí – knihovny, školy, zprostředkovatelny práce a záložny bizarní architektonická skrumáž (polské orlice, kupole; stavba připomíná divadlo nebo nádraží…)
vlivný vídeňský architekt Camillo Sitte → v Přívoze podle jeho projektu postavena radnice, fara a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Obchodní a živnostenská banka – Julius Deininger, profesor vídeňské průmyslové školy, a jeho syn Wunibald, jenž nedávno dokončil studium u Otto Wagnera
vysoké štíty, věžičky, arkýře
na stavbě se podílel Ludwig Faigl (1905 – 1907) jednoduchá hala s kvadratickou věží, umístěna asymetricky do vstupního průčelí režné cihlové zdivo ušlechtilá důstojnost a jednoduchost nástroj duchovní obnovy v kraji, jehož morálka destruována průvodními jevy industrializace naproti kostela vidíme Eisnerovu vilu (1903) → rostlinná secese
L. Faigl: obchodní a obytný dům dr. K. Krause (1912) zaujímající celou jednu frontu Jiráskova náměstí barokizující hřmotnost
Felix Neumann na rohu Poštovní a Reální ulice vystavěl hotel s luxusní kavárnou
Moravskoostravský rynek kolem roku 1905
Zpět to jde rychle. Kupředu pomalu. Bílý kůň ve znaku divoký je. Ať ţije republika! Nechť zhyne monarchie! A nové banky, úřady, paláce. Hilbert a Korner – do práce! A nové úřady, paláce i banky. Kolkolem jizvy, oděrky i ranky. Zas nové dychtění po kráse. Hluboké stopy Karla Kotase a hned za rohem … ano to je on! Sviští hranatý Erich Mendelsohn. A město všude všemi směry. Kouře jdou rány a ohně podvečery. Nad tím do vysoka strmí věţ Nové radnice. Jak maják mlze najít. Jak v dţungli ztratit se. Zas nová setkání i průlety. Bohuslav Fuchs míjí bratry Šlapety. Vlastislav Hofman navţdy zakletý do kubistického chvění vzduchu. Pláně ticha. Jeskyně ruchu. Všechno vţdy započato. Máloco k dokončení. Ostrava – město, které jednou bude. Ostrava – město, které nikdy není. Ve velkém malý a v malém velký svět.
„Velká Ostrava“ od 1. 1. 1924 sloučeno 7 moravských obcí: Moravská Ostrava, Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Hrabůvka, Nová Ves a Zábřeh nad Odrou jako Moravská Ostrava do jejího čela jmenován vládní komisař Jan Prokeš roku 1924 se také konaly první obecní volby do městského zastupitelstva vítězí sociální demokracie → Jan Prokeš starostou města (aţ do roku 1935)
Jubilejní kolonie v Hrabůvce budována v letech 1921 – 1932: 605 bytů v jednopatrových domech s obytnými dvory a vnitřními ulicemi Krematorium na městském hřbitově, architekt V. Hofman, 1925 ojedinělé dílo českého kubismu z nepochopitelných důvodů v 70. letech asanováno pro sociální demokraty byl pohřeb žehem významnou manifestací světového názoru, projevem pohrdání církevními obřady a náboženstvím vůbec při večerní slavnosti u příležitosti položení základního kamene krematoria ulicemi projížděl černými koňmi tažený povoz, na němž spočíval veliký balvan v záplavě květin; v průvodu defilovali delegáti sociálně demokratických bezvěrců i dělnických tělovýchovných jednot s hořícími pochodněmi
Katedrály peněz 1923 – 24: pobočka Anglo-československé banky na Nádraţní ulici, architekt Josef Gočár; stavba na pomezí kubismu – průčelí rytmizoval mohutnými pilíři, mezi nimi konvexně vzdutá okna vytvářející náznak krystalického tvaru největší bankovní dům v Moravské Ostravě Ţivnobanka na Nádraţní ulici (1922 – 24) architekt Kamil Hilbert přes parcelu protékala Mlýnská strouha → budova na silné betonové desce
gigantický palác: monumentální antický portikus přilepil na „barokní bednu“ půlkruhová pokladní hala 1921: Česká banka Union na Nádraţní ulici, architekt Ernst Korner (přední postavení mezi německými architekty v Ostravě) – adaptace vily doktora Krause 1928 – 30: Moravskoslezská spořitelna a městská knihovna na náměstí Edvarda Beneše, architekt Karel Kotas – tři různě tvarované objemy; jádrem stavby cylindrické těleso s dvoupodlaţní dvoranou spořitelny
Nová radnice v architektonické soutěţi zvítězil projekt brněnského architekta Vladimíra Fischera – spolupracoval na něm s dvojicí známých ostravských stavitelů Františkem Kolářem a Janem Rubým realizace v letech 1924 – 1930 „aby bylo docíleno moderního efektu“, architekti v roce 1928 změnili projekt věţe, která se tak z tradiční zvonice změnila ve vznosný „maják“ z betonu, ţeleza a skla → suchopárná architektura s tradičními znaky reprezentace tak získala pozoruhodný výtvarný akcent, který z ní učinil nezaměnitelný symbol moderní Ostravy věţ vysoká 85 metrů, opláštěná měděným plechem dílo vzniklo v reţii sociálně demokratické městské správy
odbory nechaly postavit Hornický dům (opět na návrh architektů Koláře a Rubého) na Nádraţní ulici → bylo zde kino, známá kavárna Elektra („obrovská kavárna s mohutnou galerií – neustále přeplněná: jazzband, herci a jejich dámy, oblíbené místo návštěv Voskovce a Wericha“) a kabaret („mistr magie, iluzionista a jasnovidec Kollini, elastické tanečnice, černošský tanečník Tommy Nigger“)
Obchodní domy – mohutné, krásné, největší Ernst Korner – přestavba obchodního domu Rix na ulici 28. října (1928) → stavbu zbavil tíţe, čtyři obchodní podlaţí otevřel vysokými pásovými okny s úzkými prouţky bílých parapetů a na ně nasadil dvě pyramidálně uspořádaná patra kanceláří a bytů
Rix slavnostně vyzdobený při příležitosti návštěvy prezidenta Beneše v roce 1937, na druhé fotografii zničen bombardováním v roce 1944.
Karel Kotas – obchodní dům Brouk a Babka na Smetanově náměstí (1928)
na hlavním náměstí obchodní dům Baťa (1931) v bezprostředním sousedství obchodní a obytný dům Pešat (1932) – stavebník hledal architekta, který by dovedl zastavět hloubkovou středověkou parcelu na místě domu poškozeného výstavbou obchodního domu Baťa → zvolil brněnského funkcionalistu Bohuslava Fuchse, který postavil brněnský hotel Avion v podobné urbanistické situaci → průčelí členěno barevnými skleněnými výplněmi parapetů a pásovými okny, v horním patře lodţie bytu majitele
obchodní dům Bachner na Zámecké ulici – slavný německý architekt Erich Mendelsohn (1933) nízká pásová okna architekt začlenil dům do uličního tahu → dynamismus dopravy nejlépe vystihuje ţivot velkoměsta
Zbožnost v technickém věku na Vítkovické ulici zaloţili roku 1934 svůj klášter salesiáni → 1936 – 37 vystavěli kostel sv. Josefa (Don Bosco) → obezděný ocelový skelet → šestimetrový kříţ na věţi, zářící neonovým světlem
Lubomír a Čestmír Šlapetové – vila Eduarda Lisky na Slezské Ostravě (1935) hlavním motivem je zaoblená 18 m dlouhá skleněná okenní plocha s výhledem na údolí Ostravice a průmyslové město
stavba je doposud vybavena téměř kompletně původním zařízením: teplovzdušným vytápěním s kotlem, původními elektrickými zásuvkami a vypínači, vanou a umyvadly, okny, dveřmi, vestavěnými skříněmi
1947: projekt Vzorného sídliště u Bělského lesa → pro 7600 obyvatel; 1950 přejmenováno na Stalingrad projekt Nové Ostravy – o jeho vzniku rozhodl ÚV KSČ v roce 1951 → od roku 1952 se stavělo → zhmotnit komunistickou utopii a vytvořit protiklad ke kapitalistickým dělnickým koloniím → stalinský historismus = Sorela Hlavní třída – sovět-
ský architekt Boris Jelčaninov → masové průvody; průjezdy jako imperiální slavobrány Věžičky (1952 – 56)
štít orientovaný k Oblouku se slunečními hodinami a porubským „čurajícím chlapečkem“
V roce 1957 navštívil Porubu Nikita Sergejevič Chruščov → prohlédl si Oblouk (architekt Evţen Šteflíček, 1952 – 55)
vzorem budova Hlavního štábu na Palácovém náměstí naproti Zimnímu paláci v Petrohradu
Nenápadným groteskním detailem této pompézní stalinské dekorace je sousoší na vrcholu oblouku. Zatímco na původní petrohradské předloze spatříme triumfujícího vozataje s dramaticky se vzpínajícími ušlechtilými koňmi, nabídne nám porubský Oblouk úsměvnou skupinku sochaře Šantrůčka. Výjev by se dal nazvat Návrat z práce a tvoří jej tři stojící postavy v pláštích s pejskem neurčité pouliční rasy. Vpravo pak muž s bicyklem a malým dítětem na rukou, očekáván ženou s dalším dítětem. Mezi těmito skupinami je klenák se zkříženými hornickými kladivy, aby nebylo pochyb, kdo jsou obyvatelé tohoto města.
