Nejdůležitější archeologické nálezy rychnovského muzea roku 2014 KOSTELEC NAD ORLICÍ – stavba šaten školy, čp. 46. Na nevelkém dvorku sevřeném dvěma budovami a spojovací chodbou Základní školy GuthaJarkovského na Palackého náměstí v Kostelci nad Orlicí byla v létě realizována stavba atria. Niveleta stavby odkryla na nevelkém prostoru 10x15m, těžce poškozeném předchozími pokládkami kolektorů pro přípojky, část sídliště kultury popelnicových polí (silo s torzem nádoby lužické kultury a několik kůlových jamek), a torza sídlištní situace vyvíjející se od poloviny 13. století. Bohatě zastoupeny zde byly i nálezy z interiérů měšťanského domu z 15. století (keramika, části kachlů a terčových skel). Místy bylo zachováno i podloží (pouze ve výkopech pro základové pasy bylo kopáno hlouběji, jinak byla stavba řešena pouze plošně), do něhož se zahlubovaly objekty lužické kultury a ze 13. století. Můžeme tedy důvodně předpokládat, že byl zachycen původní zakládací horizont města, které navazovalo na vývoj osady na toku Štědrého potoka. Sídlištní objekty kultury popelnicových polí jsou již pátým nálezem na katastru města. Daří se zde tedy nalézat osady, jejichž rozsáhlé pohřebiště bylo ve dvacátých a posléze osmdesátých letech minulého století zkoumáno v nedaleké cihelně.
Černíkovice - Zimní výzkum probíhá v komplikovaných podmínkách, přinesl nám ale znalost nového sídliště kultury popelnicových polí z období halštatu.
Obr. 1. zimní Černíkovice
Kostelec nad Orlicí - kolem starého zámku nalézáme stopy po původním vzhledu budovy a úpravách kolem ní.
Obr. 2. Kostelec st. zámek dlažba
Obr. 3. Kostelec st. zámek valounová dlažba
TÝNIŠTĚ NA ORLICÍ stavba RD čp. 3 V rohu trojúhelníkovitého Mírového náměstí byl zbořen nevelký a jen minimálně založený domek, na jeho místě byla vyprojektována vícepodlažní stavba s mírně zapuštěnou garáží. Tato novostavba byla kromě zdi sousedící s čp. 4 jen velmi mělce založena, archeologický výzkum musel tuto skutečnost akceptovat, i tak odkryla historický vývoj parcely na náměstí. Nejstarší horizont osídlení 13. století byl zachycen pouze v druhotně uloženém keramickém materiálu. V hloubce 3m pod terénem (!) byla nalezena shořelá dřevěná trámová konstrukce, zaniklá v 15. století. Podle analogické situace zkoumané v budově radnice na náměstí, se domníváme, že se jedná o konstrukci sklepa zahloubeného do písčitého podloží. V druhé fázi byla parcela osídlena v 17. st. a to již velmi mělce, prakticky na povrchu, založenou stavbou, která s určitými úpravami přetrvávala až dodnes. Paradoxně nejzásadnější zjištění zde byla učiněna v načerno vybagrovaných statických sondách, které se podařilo, alespoň vyvzorkovat a zadokumentovat, a které postihly nejdůležitější partie parcely, kde již při vlastní stavbě nebylo kopáno.
VAMBERK – částečná demolice čp. 69 a parkoviště zřizované na stavební parcele č. 500 V horním, severním rohu Husova náměstí došlo k neohlášené demolici nákladové rampy obchodu a zřízení rozsáhlého parkoviště na zadní části městské parcely. Stavba byla zastavena v okamžiku, kdy byla zničena již třetina pozemku a bagr byl právě zanořen do středověkého objektu, který byl posléze určen jako hrnčířská pec. Na zbylé části byl proveden záchranný výzkum, poničená část staveniště je předmětem správního řízení. Na části zachráněné plochy a především v bocích té odbagrované byly dokopány a zadokumentovány torza sídlištních objektů ze 14. a 15. století. V zachráněné ploše pak ještě několik jam ze 17. století. Ze stejného období pocházel i mohutný odvodňovací kanál, zahrnutý kulturní vrstvou s vysokým podílem keramických zlomků, procházející středem záboru. Na okraji staveniště se podařilo zachránit dvě chlebové pece z 15. století. Podstatně menší štěstí měla polozřícená keramická pec se vsádkou z konce 14. století. Právě při její demolici byla stavba zastavena, podařilo se zachránit část posledního.
Záchranný výzkum ve VOJENICÍCH u Voděrad Právě skončil záchranný výzkum ve VOJENICÍCH u Voděrad. Nezbývá než poděkovat všem co pomáhali, neboť na výzkum nebyly žádné prostředky. Studentům archeologie z pražské Karlovy university, jejich kolegům z hradecké university, doktorandům, co je doprovázeli. Honzovi Bočkovi trpělivému výkopci hrobů, nájemci pole firmě Europork, panu starostovi Šmídovi z Voděrad a zejména našim hledačům, co stáli na začátku i na konci tohoto příběhu. V lednu při pravidelném procházení známých lokalit zjistili narušení pohřebiště orbou hlubší než jindy. Žlutě (podložím) vybarvené brázdy obsahovaly zlomky kostí, keramiky a bronzů. Následoval podrobný průzkum narušené lokality společně s našimi hledači, detektorem i prostým sběrem, při kterém pomáhal i kolega Vích z muzea Vysokého Mýta. Všechny nálezy jsme pečlivě označili a dali zaměřit.
V červenci se v dešti a posléze na horkém slunci rozběhl záchranný archeologický výzkum, na kterém pracovali studenti obou universit.
Pan starosta nám sehnal maringotku na nářadí a díky rozhledně jsme mohli pořizovat prakticky letecké snímky.
Pak už zbývalo jen vytrvat v kopání, odkrýt, zakreslit a nafotit nalezené hroby, více či méně poškozené orbou (hliněné sloupky vyfotografované v sondách nesou právě nálezy z ornice).
Dokumentovat museli všichni, doktorandi také.
Oporou výzkumu byl doyen východočeské amatérské archeologie, dlouholetý spolupracovník doktora Vokolka a hlavně nejtrpělivější preparátor žárových hrobů Honza Boček.
Na konci stejně jako na začátku byli opět hledači spolupracující s naším muzeem, o závěrečné sobotě pomohli dočistit hroby a vyzvednout z nich v blocích hlíny jednotlivé nádoby, označit je, zabalit a odtransportovat do muzea.
Podařilo se zachránit 4 slezské hroby s osmi až více než dvěma desítkami nádob, a asi deset silně poškozených lužických hrobů. Většina z nich byla původně uložena pod mohylami, které orbou zanikly. Trvání pohřebiště lze dle dosavadních nálezů klást mezi roky 1200 až 800 př.n.l. Výzkum bude pokračovat i příští rok. Bohužel již během trvání výzkumu se na lokalitě objevili cizí detektoráři. Netuší asi, že těch pár bronzů, co odsud pochází, je silně narušeno žárem a hlavně jakékoliv neodborné kopání na lokalitě poškodí nálezy zavlečené do ornice, které se snažíme pečlivě dokumentovat a které dotváří obraz rozložení a bohatství hrobů.
