HRICOVÁ, L., SLIVIAKOVÁ, A. Neformální inkluzivní vzdělávání v rámci volnočasových aktivit – inkluzivní projekt Hledání společného jazyka v rytmu. In: HUTYROVÁ, M., ZEDKOVÁ, V. XIII. Mezinárodní konference k problematice osob se specifickými potřebami a I. Tyflopedická konference. Speciální a inkluzivní vzdělávání a role speciální pedagogiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. s. 216-226. ISBN 978-80-244-3364-6. Online ke stažení: http://contexo.cz/files/other/filemanager/Files/PedSpec2013/sbornik%20konference%202012.pdf
NEFORMÁLNÍ INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V RÁMCI VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT – INKLUZIVNÍ PROJEKT HLEDÁNÍ SPOLEČNÉHO JAZYKA V RYTMU INFORMAL INCLUSIVE EDUCATION WITHIN LEISURE ACTIVITIES – INCLUSIVE PROJECT SEARCHING FOR A MUTUAL LANGUAGE IN RHYTHM Lenka HRICOVÁ Katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, Poříčí 9, 603 00 Brno, Česká republika,
[email protected]
Andrea SLIVIAKOVÁ Ústav aplikovaných společenských věd, Institut zdravotnických studií, Fakulta humanitních studií, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín, Česká republika,
[email protected] Abstrakt: Článek představuje možnost neformálního inkluzivního vzdělávání mladých slyšících, neslyšících a lidí s hluchoslepotou formou zajímavé volnočasové aktivity: hry na tradiční západoafrické bubny. Takzvané djembe a další rytmické nástroje si za posledních několik let získaly stabilní základnu zájemců o hru na tyto nástroje i o západoafrický folklór obecně. Uvedený příspěvek představuje možnost využití této aktivity k integraci/inkluzi mladých slyšících, neslyšících a hluchoslepých lidí. Článek obeznamuje s obecnými východisky k realizaci této aktivity, s cíli realizovaného projektu, metodami práce a průběhem projektu, s jeho výsledky, včetně slabých míst. Autorky neopomíjejí konkrétní návrhy pro zlepšení. Abstract: The following article introduces the activity of playing traditional West African drums as a form of informal inclusive education of young hearing, deaf and deafblind people. In the past few years, the djembe and other traditional West African rhythm instruments, as well as West African folklore, have created interest in many Czech people. The article looks at the general background for realization, goals, work methods and progress of the project. It also looks at its results, including limitations and the authors welcome specific suggestions for improvement. Klíčová slova: sluchové postižení; hluchoslepota; inkluze; inkluzivní vzdělávání; rytmus Keywords: hearing impairment; deafblindness; inclusion; inclusive education; rhythm
1. Úvod – záměr a hlavní cíle projektu Hlavním záměrem sociálně inkluzivního projektu Hledání společného jazyka v rytmu, který byl finančně podpořen z programu Evropské unie Mládež v akci, byla primárně společenská integrace resp. inkluze a bourání komunikačních bariér ve skupině převážně mladých neslyšících, nedoslýchavých a slyšících lidí. Důležitým cílem bylo rovněž obeznámení slyšící veřejnosti s kulturním vnímáním hluchoty. Jako spojovací článek byl k tomuto účelu zvolen rytmus. Ten se stal základní (ne však jedinou) vodící linkou celého projektu a byl využit k nacházení
společného jazyka mezi oběma skupinami lidí – skupinou slyšících a skupinou neslyšících (pro účely projektu byl tento termín používán jako shrnující pro osoby se sluchovým postižením, aby se zjednodušila orientace a zmírnila rozvláčnost textu). V rámci projektu probíhalo neformální vzdělávání účastníků ve hře na tradiční africké hudební nástroje (tzv. djembe a basové bubny), v komunikaci a formách komunikace osob se sluchovým postižením a v mnoha dalších dílčích aspektech.
2. Východiska a zakotvení projektu Jedním z východisek projektu byl fakt, že začlenění lidí se sluchovým postižením do slyšící společnosti není pro mnoho nedoslýchavých a neslyšících osob zrovna jednoduché. Stejně tak příležitostí k seberealizaci nemusí být pro tyto osoby vždy mnoho (Hricová, 2011a). Projekt vyšel z potřeby nabídnout této marginalizované cílové skupině další možnosti k seberealizaci a k přirozenému začleňování se mezi slyšící většinu. Hlavním tématem byl zvolen rytmus, realizovaný hrou na africké bubny, a to hned z několika důvodů. Rytmus představuje možnost specifické komunikace: afričtí bubeničtí mistři mluví při osvojování si určitého rytmu doslova o osvojování si jazyka. Realizátorky projektu (členky kapely Spálený sušenky) se studiu západoafrického folkloru a hře na tradiční nástroje věnují intenzivně již několik let. Mají zkušenosti s působením rytmu na psychiku člověka a také zkušenosti s vedením kurzů či workshopů pro různé cílové skupiny, včetně osob se smyslovým postižením (Hricová, 2011b). Zde se ukázalo, že tyto nástroje jsou díky velmi silným zvukům a vibracím velmi dobře vnímatelné i pro osoby se sluchovým postižením. Podle Antonové (2011) navíc nemusí být rytmus definován výlučně jako audiální záležitost. Tento vyhraněný přístup dodnes zbytečně negativně ovlivňuje rytmickou výchovu neslyšících. Mezi mnohé přínosy práce s rytmem přitom patří mimo jiné i jeho potenciál stmelit a sjednotit kolektiv (Matoušek, 2003) nebo reprezentovat sílu kolektivu (Sokol, 1996).
3. Popis průběhu projektu a jeho souboru účastníků Projektu se zúčastnilo 6 přímých účastníků – realizátorek projektu a 15 dalších účastníků, celkem tedy 21 osob. Jednalo se o 16 slyšících lidí, tři osoby se sluchovým postižením (jedna uživatelka sluchadel a dvě uživatelky kochleárního implantátu) a dvě osoby s hluchoslepotou (v obou případech kombinace praktické až úplné slepoty a nedoslýchavostí). Součástí organizátorské skupiny byla speciální pedagožka zaměřující se na obor surdopedie, stále tedy bylo v rámci zaměření se na část cílové skupiny se sluchovým postižením zajištěno odborné konzultování při všech fázích projektu. Speciální pedagožka pomáhala se specifickými úkoly ve fázi přípravy na projekt a hlavně pak v průběhu jeho realizace (předávání informací do nebo ze znakového jazyka, koordinování či dohled nad průvodcovstvím pro účastníky s hluchoslepotou apod.). Projekt proběhl ve dvou částech v červenci a říjnu roku 2011. První částí byl souvislý týdenní workshop v obci Kunčice od 10. do 17. 7. 2011. Zde proběhla nejen intenzivní výuka afrického bubnování, ale byly rozvíjeny i osobnostní a sociální dovednosti všech účastníků. Tato první část byla zakončena dvěma veřejnými vystoupeními všech účastníků. Druhá část projektu proběhla v Brně od 14. do 16. října 2011. Zde bylo navázáno na poznatky a zkušenosti získané během první části projektu, které byly upevněny a rozšířeny v rámci krátkého dvoudenního workshopu. Proběhla navíc i prezentace projektu a programu Evropské unie Mládež v akci veřejnosti, spojená s promítáním fotek a videí, s moderovanou diskusí a společným vystoupením.
4. Metody práce používané v rámci projektu K dosažení hlavního záměru a všech cílů projektu byly použity různorodé aktivity. Nejčastěji bylo využíváno skupinové práce, částečně však i práce na individuálních úkolech. K uvedenému účelu rovnoměrně přispěly všechny metody a aktivity popsané níže. Projekt byl cíleně zaměřen na interkulturní učení. Konkrétně byly využity následující metody: -
Pětidenní kurz základů komunikace s jedinci se sluchovým postižením a s hluchoslepotou – za účelem kvalitní přípravy na komunikaci s neslyšícími a hluchoslepými účastníky absolvovaly realizátorky projektu lekce základů českého znakového jazyka a dalších forem komunikace osob se sluchovým postižením, jako např. jednoruční a dvouruční prstové abecedy, Lormovy abecedy atp, pod vedením speciální pedagožky. Dozvěděly se mnoho praktických informací, důležitých pro zajištění správného průběhu komunikace s lidmi se sluchovým a souběžným sluchovým a zrakovým postižením.
-
Motivační dopis – na základě původního očekávání, že počet zájemců o projekt bude převyšovat naplánovaný počet účastníků, bylo zájemcům zadáno, aby v rámci své přihlášky napsali krátkou úvahu o důvodech, proč by se projektu rádi zúčastnili. Účastníci tak již před projektem pojmenovali, na co se v rámci projektu těší, co by si z něj rádi odnesli a vhodně se tak na samotný projekt „naladili“. Motivační dopisy byly základním vodítkem pro výběr účastníků.
-
Základy prstové abecedy – účastníci si zábavným způsobem ve skupinách (cestou vlakem na místo konání první části projektu) osvojili jednu ze základních forem komunikace osob se sluchovým postižením – prstovou abecedu. Spolu s materiálem, který obdrželi, jim to bylo zadáno jako úkol na cestu, přičemž účastníci se sluchovým postižením měli za úkol se ujmout „výukového vedení či poradenství“.
-
Smíšené ubytování účastníků – účastníci byli na jednotlivých pokojích na Chatě Stará Škola ubytováni tak, aby byli slyšící účastníci a účastníci se sluchovým postižením a hluchoslepotou spolu promíchaní (tj. aby se nevytvořily „pokoje slyšících“ a „pokoj neslyšících“). Plán pro ubytování na pokojích byl dopředu pečlivě promyšlen a vytvořen (i kvůli účastníkům s hluchoslepotou).
-
Icebreakery – po příchodu na místo, kde se konala první část projektu, byly pro účastníky připravené aktivity zaměřené na prolomení ledů. Byly vytvořeny tak, aby jen minimálně využívaly podněty akustické a stavěly naopak na podnětech vizuálních a haptických (viz Obrázek č. 1).
-
Účast na lekcích západoafrických rytmů – na společných lekcích rytmů byl podněcován nejen rozvoj tvořivého myšlení a smyslu pro rytmus, ale byla rovněž podporována spolupráce a pomoc účastníků mezi sebou. Výuka probíhala ve dvou skupinách, přičemž v každé skupině byla vždy jedna hlavní lektorka, jedna pomocná lektorka a jedna lektorka, která se plně věnovala výhradně jednomu ze dvou účastníků s hluchoslepotou. Jakeš (2011) k tomuto uvádí, že v prvních dnech výcviku v důsledku omezeného zrakového a sluchového kontaktu ztráceli účastníci s hluchoslepotou orientaci potřebnou pro souhru hudebníků. Až poslední dny začali vnímat hudbu jako různě se měnící hlasy uspořádaného polylogu nástrojů. Stále ale trvaly potíže se zachycením signálů vizuálně pohybových a akustických (apelů) určujících nástup, změny rytmů a závěr včetně sledování rytmu ostatních nástrojů. Tento problém byl řešen pomocí asistentek, které dohodnutými dotykovými nebo hlasovými signály naznačovaly nástup a závěr skladby (apel) a korigovaly rytmus, případně pomáhaly při ztrátě tempa znovu je najít a zapojit se do souhry s ostatními hudebníky (viz Obrázek č. 2). V rámci lekcí byly hojně využívány i neakustické pomůcky: vizualizace rytmu (např. za pomoci paliček a hřebíků, zápisů rytmů na papír – viz Obr. č. 3), bodypercussion apod. Využity byly také individuální lekce pro zájemce (viz Obr. č. 4) a občasné rozdělení na méně a více pokročilou skupinu. Účastnice s hluchoslepotou si např. v rámci individuálních lekcí nechala nahrát rytmy na diktafon, aby se k nim mohla sama vracet a opakovat si je (vnímání za pomocí sluchadla).
-
Zážitkový deník – na začátku kurzu dostali účastníci za úkol zapisovat si své zážitky (co v ten den zažili, co je potěšilo, co se jim nelíbilo, co je překvapilo…) na barevné papíry, které si měli navíc tematicky vystřihnout do tvaru djembe. Byli obeznámeni s tím, že tyto djembe-deníky budou použity k prezentaci projektu jako postřehy z kurzu. Na obou vystoupeních a na druhé části projektu si tak návštěvníci mohli tyto osobní postřehy účastníků přečíst. Každodenní večerní setkání v průběhu první i druhé části projektu – v rámci večerních posezení dostávali účastníci skupinové úkoly (např. prezentace kultury Neslyšících; diskuse na téma specifické potřeby neslyšících a hluchoslepých; diskuse na téma bariéry v komunikaci, základní znaková zásoba bubeníka apod.). Díky jejich vypracování a následné diskusi ve skupině se rozšířily a prohloubily znalosti účastníků a jejich orientace v této problematice. Účastníci byli v rámci večerních setkání navíc obeznámeni se západoafrickou kulturou formou přednášky.
-
-
Účast na lekcích afrického tance – za doprovodu basových bubnů a lektorky tance si mohli všichni účastníci (včetně hluchoslepých) vyzkoušet a „osahat“ africký tanec. Účastníkům se sluchovým postižením a s hluchoslepotou pomáhaly nejen organizátorky (jak zachycuje Obrázek č. 5), ale pomáhali si i účastníci navzájem. Využívala se hodně haptika a optické signály (ke změně kroku apod.).
-
Sport – v rámci dvou výletů v průběhu první části projektu v Jeseníkách (výlet na Kunčickou horu a na horské středisko Paprsek) dostali všichni možnost zasportovat si ve zdravém horském prostředí. Při této lehké turistice, kombinované s úkoly vedoucími k diskusi a komunikaci, účastníci navíc získali prostor pro lepší poznání se navzájem (Obr. č. 6).
-
Veřejná vystoupení – účastníci mohli prověřit a zlepšit své prezentační dovednosti (Obrázek č. 7). Všechna tři realizovaná vystoupení byla pro mnohé zajímavou, pozitivně hodnocenou zkušeností. Tento prvek významně přispěl k otužení týmového ducha i k posílení sebevědomí mnohých účastníků (jak vyplynulo později ze společné zpětné vazby, viz níže).
-
Obohacení kulturního života obce Kunčice a rozšíření povědomí o neslyšících a hluchoslepých – v rámci spontánních setkání např. v průběhu výletů, obědů a vystoupení (v Kunčické hospodě a na festivalu Bioslavnosti) pomohl tento projekt navázat komunikaci i mezi neslyšícími a hluchoslepými a slyšícími a vidícími občany Kunčic a Starého Města pod Sněžníkem.
-
Spolupráce v rámci „denních služeb“ – účastníci se podíleli na přípravě snídaní a večeří. Rozdělili se proto dle libosti do menších skupinek, z nichž každá jeden den pomáhala. I takto se učili nejen rozvíjení komunikace, ale především také práci pro skupinu.
-
Doprovod pro účastníky s hluchoslepotou – účastníci byli motivováni k citlivému vnímání potřeb účastníků s hluchoslepotou. Naučili se jim nabízet svou pomoc k jejich doprovodu např. na obědy, při výletech apod. Účastníci se v doprovodu střídali. Naučili se v praxi zásadám kontaktu s lidmi s hluchoslepotou.
-
Zpětná vazba účastníků k projektu – na závěr první i druhé části projektu byli účastníci vyzváni ke sdělení svých postřehů a doporučení. Po ukončení druhé fáze projektu byli účastníci i realizátoři navíc požádáni i o poskytnutí písemné zpětné vazby ve formě vyplnění krátkého dotazníku. Cílem bylo zachytit i ty postřehy a zkušenosti, které účastníci z jakéhokoliv důvodu nevyslovili nahlas.
-
Zpracovávání videoslovníku Základní znaková zásoba bubeníka – slyšící účastníci měli v průběhu letního týdenního workshopu za úkol shromáždit a zjistit si od neslyšících účastnic znaky, které by zahrnuli do základní znakové zásoby bubeníka. Na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity pak byl pořízen videozáznam daných a ještě dalších doplněných znaků a vytvořen videoslovníček základních pojmů, které byly důležité pro danou skupinu. Slovník byl nejprve umístěn na internetu (jen pro interní využití všech účastníků, kteří o tom byli informováni a byli motivování si znaky osvojit, nejen kvůli druhé části projektu), poté byl také zahrnut mezi fotografie a videa z projektu, takže každý účastník jej má pro sebe k dispozici na DVD. Při zpracovávání slovníku byla nutná týmová práce a kooperace mezi slyšícími, neslyšícími, i mezi slyšícími a neslyšícími navzájem. Byla podnícena také samostatnost neslyšících a umožněna seberealizace a prezentování vlastního, českého znakového jazyka.
-
Publikace a prezentace – po ukončení projektu byli účastníci cíleně motivováni k tomu, aby v případě zájmu šířili informace o projektu mezi veřejnost, mezi slyšící i v rámci komunity Neslyšících, a také mezi své spolužáky na vysoké škole (často budoucí speciální pedagogy). Kromě prezentací, článků a rozhovorů členek kapely Spálený sušenky tak vznikly i některé publikace a prezentační výstupy přímo od účastníků projektu se sluchovým postižením i bez něj (Jakeš, 2011a, 2011b; Surovcová, 2011; Turková 2011a, 2011b). Opět tak byla podpořena jejich seberealizace a prezentační dovednosti.
V rámci plánovaných aktivit byla využívána čeština a český znakový jazyk. Téměř všechny dostupné informace byly při společných aktivitách předávány jak v češtině, tak právě v českém znakovém jazyce. Takto se také v projektu předcházelo komunikačním šumům a tvorbě komunikačních bariér
5. Výsledky realizovaného projektu Původní projektový plán počítal se zajištěním rovnoměrného zastoupení slyšících účastníků a účastníků se sluchovým postižením. Počet neslyšících a hluchoslepých účastníků však nakonec činil jen 5 osob z celkového počtu 21 účastníků. Bylo to způsobeno nedostatečným počtem zájemců se sluchovým postižením. Důvodem byla pravděpodobně menší důvěra ze strany neslyšících ke zcela novému workshopu a také velké množství možností různými organizacemi výhodně nabízených aktivit. Dva z původních pěti přihlášených účastníků se krátce před zahájením první části projektu z osobních důvodů odhlásili, a tak došlo ještě k intenzivnímu hledání náhradníků, jimiž se stali právě účastníci s hluchoslepotou. Tak se přeci jen podařilo alespoň částečně počty vyvážit a projekt neplánovaným zapojením lidí s hluchoslepotou dostal najednou ještě mnohem více integrativní či inkluzivní dimenzi, což z hlediska organizátorek považujeme za velký klad. Projekt kromě všech účastníků přinesl prospěch dále obci Kunčice, Starému Městu pod Sněžníkem a obyvatelům města Brna. Šlo o rozšíření informací o životě a komunikaci neslyšících a hluchoslepých osob. Na místní obyvatele měl projekt ten dopad, že se více doptávali a zajímali o možnosti (nejen hudebního) vzdělávání neslyšících či hluchoslepých a o možnostech komunikace s nimi. S účastníky přicházeli lidé z uvedených měst do kontaktu buď náhodně (při obědě, sportu, vycházkách…), nebo cíleně – svou účastí na avizovaných vystoupeních účastníků projektu (v případě Brna navíc spojeného i s detailnější prezentací projektu).
Specificky a intenzivněji byl projekt prospěšný těmto institucím: Domov pro osoby se zdravotním postižením Nojmánek, Brno (uspořádání workshopu); Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s. – Okresní organizace SPMP ČR Bruntál a Sociálně terapeutická dílna Polárka (uspořádání workshopu); TyfloCentrum Brno – Tábor Mezivěty (uspořádání workshopu); Tábor YES – Zlaté Hory (uspořádání workshopu); skupina německých stážistů na PdF MU (budoucích učitelů) – referendářů ze Státního semináře ve Stuttgartu (uspořádání workshopu a prezentace projektu); Spolek Neslyšících Břeclav – mikulášská besídka (uspořádání workshopu se zapojením neslyšících účastnic projektu); Střední škola pro sluchově postižené – ples neslyšících v Brně (společné vystoupení kapely Spálený sušenky se dvěma neslyšícími účastnicemi projektu). V tomto případě šlo o multiplikační efekt projektu a navazující aktivitu zároveň, kdy byly z přiděleného grantu nakoupené bubny využity k výuce klientů uvedených institucí nebo účastníků uvedených akcí. V každém případě bylo rovněž prezentováno, že bubny byly pořízeny z projektu. Výuka byla nabízena zdarma. Účastníci se zapojili tím, že se naučili základům hry na djembe a byli obeznámeni se specifiky výuky neslyšících nebo hluchoslepých, jakož i s kulturou západní Afriky. Dalším multiplikačním efektem bylo četné prezentování projektu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, zejména studentům oboru speciální pedagogika. Čtyři účastnice projektu jsou studentkami speciální pedagogiky ve specializaci logopedie a surdopedie a na PdF MU prezentovaly projekt, kterého se v létě účastnily, svým spolužákům. Prezentace proběhly vždy ve dvojici v rámci dvou studijních skupin (3. a 5. ročník) a byly vždy provázány s tematickou oblastí konkrétního semináře (Komunikace osob s duálním smyslovým postižením – hluchoslepotou; Rozvoj komunikačních dovedností u jedinců se sluchovým postižením II.). Dvojice byly vždy smíšené – jedna neslyšící a jedna slyšící účastnice, čímž došlo opět k povzbuzení vzájemné spolupráce. Díky projektu navázaly realizátorky intenzivní spolupráci s několika účastníky projektu (slyšícími, neslyšícími a hluchoslepými), se kterými plánují další spolupráci. V této souvislosti byla již podána žádost o podporu navazujícího projektu Společný jazyk v rytmu, která zatím čeká na rozhodnutí. Z navazujících aktivit, vycházejících z projektu, můžeme uvést například vystoupení kapely Spálený sušenky na vernisáži jedné z neslyšících účastnic projektu, Jaroslavy Struhařové, která proběhla ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky – Teiresiás při MU v Brně; společné krátké vystoupení a pořádání bubenického workshopu pro dětské i dospělé členy Spolku neslyšících Břeclav (spolu s prezentováním projektu a programu Mládež v akci). S ohledem na cíle a priority programu Mládež v akci se nám podařilo dosáhnout rozvinutí solidarity a propagování tolerance mezi mladými lidmi s postižením a bez postižení a posílení vzájemného porozumění mezi lidmi různých „kultur“. Podařilo se nám podpořit respektování kulturní rozmanitosti. Důležitým bodem, kterého jsme dosáhly, bylo zmírnění překážek v oblasti sociální a v oblasti komunikace, v souvislosti s postižením. Podpořen byl také inkluzívní růst (začlenění mladých i starších lidí s postižením do intaktní společnosti), kreativita a podnikavost (povzbuzování iniciativ mladých lidí). Vzhledem k tématu a plánovanému cíli projekt umožnil: • poznávání a propojování kultury Neslyšících a slyšících, • bourání komunikačních bariér v komunikaci s lidmi se sluchovým postižením, • rozvoj sociálních dovedností (komunikace, prezentační dovednosti, diskuse, kooperace...), • podporu tvořivosti, • osobnostní růst, • upevňování sebevědomí a samostatnosti, • rozvíjení sociální sítě mladých neslyšících nejen mezi neslyšícími, ale i mezi slyšícími, • obecný rozvoj kultury – šíření povědomí o jiných kulturách (Afrika – rytmy, písně, tance; kultura Neslyšících), • podílení se na řešení problémů mezi slyšícími a neslyšícími v oblasti komunikace a vztahů, • efektivní relaxace, • získání zkušeností s realizací podobných projektů, • nabytí nových dovedností v komunikací se slyšícími/neslyšícími. • šíření informací o specifických potřebách neslyšících a hluchoslepých lidí, jakož i o možnostech podpory jejich osobnostního a sociálního rozvoje
6. Závěry Projekt byl cíleně zaměřen na jedince s omezenými příležitostmi – neslyšící, nedoslýchavé (a hluchoslepé) – a na jejich integraci mezi slyšící (a vidící) vrstevníky, tedy na společenskou integraci, resp. sociální inkluzi. Jeho výsledky zachycené mimo jiného i v publikacích nebo zpětných vazbách od účastníků (viz níže) potvrzují opodstatněnost využívání výuky rytmů i pro skupinu neslyšících či hluchoslepých. Jak uvádí Turková (2011a),
účastnice projektu s hluchoslepotou, následovat určitý rytmus a tempo je možné se mechanicky naučit. Turková sama uvádí, že když se jí podařilo najít souhru s ostatními, harmonie jí přinášela obrovskou radost a krásný zážitek.
7. Diskuse – zhodnocení projektu pohledem jeho účastníků Navzdory naplnění dílčích cílů se v projektu objevila i slabá místa. Nejvýznamnějším z nich byla volba místa pro druhou fázi projektu (město Brno). Jak se ukázalo, někteří účastníci využili blízkosti domova a necítili povinnost účastnit se aktivit, které se zdají být banální, ale k projektu a jeho smyslu neoddělitelně patří: konkrétně šlo o chystání příprav na výuku (tj. nutnost být na místě vždy několik minut před skutečným začátkem výuky), o večerní neformální posezení spojené s podobně méně formálně laděným opakováním si zásad komunikace (s neslyšícími či hluchoslepými) a o společný nocleh a společné bytí pod jednou střechou. Kromě blízkosti domova sehrálo svou roli zřejmě nedostatečné vysvětlení smyslu těchto aktivit. Absence pěti účastníků na těchto aktivitách byla každopádně ostatními účastníky vnímána nepříznivě a negativně. I když byl věnován čas k ujasnění si vzniklého nedorozumění, někteří účastníci si jej v sobě částečně odnesli (jak se ukázalo ve zpětné vazbě, viz níže). Pro projekty tohoto typu lze proto doporučit jednak maximální důraz na vysvětlení jednotlivých postupů, ale hlavně důraz na výběr místa, které je jednoznačným katalyzátorem vzniků neformálních vztahů (v průběhu pobytu v horách účastníci aktivně a spontánně společně trávili veškerý volný čas). Od účastníků jsme získaly písemnou zpětnou vazbu, ve které se vyjadřovali k celému projektu. Stručně uvádíme nejčastější odpovědi na tyto čtyři otázky: Co se mi na projektu líbilo: Možnost komunikace s neslyšícími, osvojení si nebo zdokonalení se ve znalostech znakového jazyka. Navázání nových přátelství a spousta zážitků. Poznání světa hluchoslepých. Projekt má i víkendové zakončení, kde jsme známým v Brně mohli ukázat, co jsme se naučili. Výsledek skvělý! 2) Co mi na projektu chybělo: - Více lidí se sluchovým postižením. - V druhé fázi projektu jsme nebyli všichni a ještě polovina odešla spát domů. - V první části projektu byla lepší soudržnost. 3) Co bych příště nerad/a: - Jela v kolektivu jen 3 mužů a jinak samé ženské hlasy a energie. - Neúčast, nezapojení se naplno všech lidí do druhé části projektu. - Nepochopení se, nedorozumění. 4) Pokud jsem se na projektu něco naučil/a o sobě a/nebo druhých, co to bylo: - Komunikovat s hluchoslepými, nikdy předtím jsem se s nimi nesetkala a byla to pro mě zajímavá zkušenost. - Cítit svoje tělo, jak si klestí cestu k porozumění si s bubnem, trpělivosti, že mi to nemůže jít hned a také, že když jsem se chtěla vzteknout, tak jsem podala lepší výkon; musela jsme s druhými očním kontaktem komunikovat při hraní; spoléhat na druhé kvůli rytmu, u druhých jsem zjistila, že také zápasí se zvládnutím rytmu a jsou cílevědomí, hlavně ti s hudebním sluchem. - Co jsem se naučila o sobě? Snad jen jsem si znovu prožila, že hluchoslepota neznamená pro nás jen limity, ale když jsou okolo nás milí lidé, ochotni se nám věnovat (úžasná trpělivost!), tak si může hluchoslepý člověk zahrát i v bubenické kapele dokonce mládežnické kapele, a to na veřejném vystoupení :-) Užila jsem si to. 1) -
8. Přehled použité literatury Antonova, M. (2011). Rytmus jako prostředek jevištního projevu neslyšícího herce. Nepublikovaná doktorská disertace. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Česká republika. Hricová, L. (2011a). Projekty zaměřující se na podporu sociální inkluze osob se smyslovým postižením a jejich vliv na inkluzi školskou. In: M. Vítková, D. Opatřilová (Eds.), Inkluzivní vzdělávání žáků se zdravotním postižením v základní škole. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (s. 38). Brno: Paido. Hricová, L. (2011b). Doteky spálených sušenek [Elektronická verze]. Doteky, 69. [cit 11. března 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lorm.cz/cs/doteky/doteky-69.php#hledani-jazyka. Jakeš, J. (2011a). Hledání společného jazyka v rytmu [Elektronická verze]. HELPNET.CZ. [cit 5. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: www.helpnet.cz/aktualne/48564-3/hledani-spolecneho-jazyka-v-rytmu. Jakeš, J. (2011b). Hledání společného jazyka v rytmu [Elektronická verze]. AFRO.CZ. [cit 5. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: http://afro.cz/magazin/hledani-spolecneho-jazyka-v-rytmu. Matoušek, V. (2003). Rytmus a čas v etnické hudbě. Praha: Togga.
Sokol, J. (1996). Čas a rytmus. Praha: Oikoymenh. Surovcová, K. (2011). Hledání společného jazyka v rytmu. INFO-Zpravodaj, 10. Turková, V. (2011a). Hledání společného jazyka v rytmu aneb africké bubnování v Kunčicích [Elektronická verze]. RUCE.CZ. [cit 5. listopadu 2011]. Dostupné na World Wide Web: ruce.cz/clanky/913-hledani-spolecnehojazyka-v-rytmu. Turková, V. (2011b). Hledání společného jazyka v rytmu aneb africké bubnování v Kunčicích [Elektronická verze]. Doteky, 69. [cit 11. března 2012]. Dostupné na World Wide Web: http://www.lorm.cz/cs/doteky/doteky69.php#hledani-jazyka. Poznámka k projektu Hledání společného jazyka v rytmu: Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.
Obrázky
Obrázek č. 1: Icebreaker „Pavučina“ (důraz na využívání taktilních podnětů).
Obrázek č. 2: Lektorka vyklepává účastníkovi s hluchoslepotou rytmus na tělo.
Obrázek č. 3: Vizualizace rytmu pomocí speciálního (nikoliv notového) zápisu.
Obrázek č. 4: Individuální lekce (vyklepávání rytmu na tělo).
Obrázek č. 5: Lekce afrického tance (účastnice s hluchoslepotou).
Obrázek č. 6: Společné sportovní aktivity.
Obrázek č. 7: Společné veřejné vystoupení všech účastníků (Festival Bioslavnosti).
