Zahajovací koncert Vážení posluchači, Děkujeme za Váš zájem a snahu najít si svůj program v šestém ročníku Hudebního léta v kostele sv. Bartoloměje. Hudba má zvláštní poslání: umožňuje vnímat současnost spolu s minulostí. Jsme v pokušení považovat dřívější dobu za primitivní z hlediska dnešního zvláště technického pokroku. A najednou si uvědomíme, že skladby, které nás uchvacují, často pocházejí z doby před několika staletími, a že ta doba nemohla být jen zaostalá. A je tu již krok k tomu, abychom podobně viděli tu skutečnost, že přírodní zákony, od nichž tak rádi odvozujeme samostatnost člověka a současné společnosti, byly objevovány některé – zvláště matematické – už před tisíciletími. Tehdy si kultury nedovedly představit život bez přítomnosti božských sil člověka přesahujících. Přeji Vám, aby naslouchání tónům hudby letošního festivalu napomohlo objevovat potřebnost mnohostranného rozvoje lidské osobnosti, v němž nebude chybět respekt k zákonu lidské spravedlnosti člověku uloženému Tvůrcem. K zákonu, který nás lidi neponižuje, ale zušlechťuje.
neděle 13.6. 2010 v 17.00 hod. Johann Sebastian Bach (1685-1750) Preludium C dur BWV 553 oooo
Georg Friedrich Händel (1685-1759) Koncert g moll pro varhany a smyčce op. 4 č. 3 I. Adagio, II. Allegro, III. Adagio, IV. Gavotte. Allegro oooo
Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813) Koncert F dur pro varhany a smyčce I. Allegro moderato, II. Adagio, III. Finale. Allegro oooo
Johann Sebastian Bach (1685-1750) Chorál Jesus bleibet meine Freude BWV 147
P. Josef Smola
oooo
Georg Philipp Telemann (1681-1767) Koncert G dur pro violu, smyčce a cembalo I. Largo, II. Allegro, III. Andante, IV. Presto oooo
Francesco Manfredini (1680-1748) „Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Hlahol Hospodinu, celá země, dejte se do plesu, pějte žalmy, pějte Hospodinu žalmy při citaře, při citaře nechť zazvučí žalmy; s doprovodem trub a polnic hlaholte před Hospodinem Králem!“ Žalm 98, 1, 4-6
Koncert G dur pro housle, smyčce a cembalo op. 3/7 I. Adagio, II. Allegro, III. Andante e piano sempre, IV. Presto
účinkují: Iva Kramperová - housle Jiří Kabát - viola Pavel Svoboda - varhany
Barocco sempre giovane Josef Krečmer umělecký vedoucí
Iva Kramperová (*1984) započala svá hudební studia v roce 1990 na ZUŠ Havlíčkova ul. v Pardubicích pod vedením Karla Smetáka. Později přestoupila k Miloslavě Zdvihalové, díky které získala ceny z národních i mezinárodních soutěží (např. 1. cena v celostátní soutěži ZUŠ v komorní hře 1995 či vítězství v celostátním kole Národní soutěže ZUŠ v roce 1999). Ve studiích pokračovala na Konzervatoři v Pardubicích ve třídě PhDr. Vladimíra Kulíka, pod jehož vedením také obdržela řadu ocenění (Soutěžní přehlídka konzervatoří ČR v Teplicích 2002, stipendium firmy Yamaha a další). Konzervatoř absolvovala v roce 2005 špičkovým provedením Brahmsova houslového koncertu s Komorní filharmonií Pardubice. Nyní je studentkou Akademie múzických umění v Praze (Prof. Ivan Štraus, Leoš Čepický). V červnu 2006 získala cenu na mezinárodní houslové soutěži “Beethovenův Hradec” a také cenu nadace Český hudební fond za nejlepší provedení skladby soudobého českého skladatele. Zúčastnila se řady mistrovských interpretačních kurzů v Čechách (Václav Hudeček, Ivan Štraus) i v zahraničí (Francie - Régis Pasquier). Kromě sólové hry se aktivně věnuje také komorní hře, je sólistkou souboru Barocco sempre giovane a profesorkou houslové hry na pardubické Konzervatoři.
Českých Filharmoniků či Pražskou komorní filharmoní. V červnu 2004 zvítězil na mezinárodní soutěži “Beethovenův Hradec” a získal také speciální cenu Nadace českého hudebního fondu za nejlepší provedení skladby soudobého českého autora. V roce 2004 také získal první cenu na “Watson Forbes Prize” pro violy a “Govenor´s Recital Prize” pro smyčcové nástroje. V srpnu 2006 se zůčastnil “Lionel Tertis Int. Viola Competition and Workshop” na Isle of Man, odkud si odnesl zvlaštní cenu “Mia and Stanley Solomon Prize”. Vystupuje nejen u nás, ale i ve Velké Británii, Německu, Francii, Portugalsku, USA a Kanadě. Své hudební vzdělání si nyní doplňuje studiem kompozice na pražské Konzervatoři jako posluchač prof. Jiřího Gemrota.
Pavel Svoboda (*1987) je jedním z nejúspěšnějších varhaníků mladé generace. Zvítězil na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Opavě, za interpretaci soudobých skladeb obdržel Cenu nadace Český hudební fond a za studijní výsledky obdržel cenu primátora města Pardubic. První cenu a titul Laureáta získal také v Mezinárodní interpretační soutěži Brno. Hudbě se začal věnovat na hudební škole v Dobrušce, absolvoval Konzervatoř v Pardubicích (prof. Josef Rafaja, doc. Václav Rabas) i mistrovské kurzy u zahraničních varhaníků (Susan Landale, Martin Sander, Theo Jellema, Paolo Crivellaro aj.). Nyní studuje na Akademii múzických umění v Praze u doc. Jaroslava Tůmy a připravuje se na stáž na Universität der Künste v Berlíně. Účinkuje na hudebních festivalech v ČR i v zahraničí (Německo, Belgie, Slovensko, Polsko, Španělsko). Od roku 2004 je stálým varhaníkem a cembalistou souboru Barocco sempre giovane.
Jiří Kabát (*1984) se řadí k předním violistům mladé generace. Na housle začal hrát v pěti letech, v roce 2000 byl přijat na pražskou Konzervatoř, kde od 2. ročníku studoval v houslové třídě prof. Dany Vlachové. Po vítězství na houslové soutěži “Mistra Josefa Muziky” přestoupil od září 2003 do třídy prof. Jiřího Rajniše, kterou zakončil v roce 2007 absolutoriem. Je také absolventem Royal Scottish Academy of Music and Drama v Glasgow, ve třídě prof. Lva Atlase, s titulem Master´s of Music. Jako sólista vystupoval např. s “Kennemer Youth Orchestra”, Collegiem
Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složený ze špičkových mladých profesionáních hudebníků. Specializuje se na interpretaci skladeb vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani jiným slohovým obdobím. Soubor byl založen v roce 2004 jeho uměleckým vedoucím Josefem Krečmerem. Má za sebou řadu významných koncertů, je zván na domácí i zahraniční hudební festivaly (Pražské jaro, Mezinárodní hudební festival Brno, Mladé pódium, Svátky hudby v Praze, Nitrianska hudobna jar, Le Quattro Stagioni, IMusicFest of George Lobkowicz, Podblanický podzim, Theatrum Kuks, Čarovné tóny Macochy, Klášterní hudební slavnosti atd.). Jeho koncerty vysílala v přímém přenosu Česká televize, Televize Noe, Český rozhlas, nahrává na CD a pořádá vlastní abonentní cykly koncertů. Barocco sempre giovane pravidelně spolupracuje s renomovanými českými i zahraničními sólisty i s celou řadou vynikajících mladých interpretů - zpravidla vítězů významných mezinárodních interpretačních soutěží.
neděle 27. 6. 2010 v 17.00 hod. Johann Sebastian Bach (1685-1750) Preludium a fuga - C dur BWV 553 oooo
Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809-1847) Sonata č. 6 d moll Choral Fuga. Sostenuto e legato Finale. Andante oooo
Jan Pieterszoon Sweelinck (1562-1621) Fantasia oooo
Johann Sebastian Bach (1685-1750) Von Gott will ich nicht lassen BWV 658 Wachet auf, ruft uns die Stime BWV 645 Nun komm, der Heiden Heiland BWV 659a Kommst du nun, Jesu, vom Himme herunter BWV 650 oooo
William Byrd (1543-1623) Dvě Galliardy oooo
Johann Pachelbel (1653-1706) Ciaccona f moll oooo
Georg Muffat (1653-1704) Toccata quinta ze sbírky Apparatus Musico-Organisticus
Josef Coufal varhany
Josef Coufal (*1982) pochází z východních Čech. Narodil se ve Vysokém Mýtě, ale až doposud bydlí v Brandýse nad Orlicí. Po maturitě na gymnáziu v Ústí nad Orlicí (2000) vystudoval fyzikální chemii na Fakultě chemickotechnologické v Pardubicích, zároveň navštěvoval Konzervatoř Pardubice ve varhanní třídě doc. Václava Rabase. Od roku 2005 studuje hru na varhany na Akademii múzických umění v Praze pod vedením prof. Jana Hory (2005 – 2008) a Pavla Černého (od roku 2008). V roce 2006 absolvoval stipendijní pobyt na Hochschule für Musik ve Frankfurtu nad Mohanem, zúčastnil se řady interpretačních kurzů u uznávaných varhaníků - Reintze Smits, Martin Sander, Jaroslav Tůma, Karel Paukert ad. V současné době působí jako varhaník v Brandýse nad Orlicí a Chocni a jako učitel na zdejší základní umělecké škole. Pravidelně koncertuje. Ze sólových vystoupení uveďme např. Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně, Sukova síň Komorní filharmonie Pardubice, Městská hudební síň v Hradci králové, Sál Martinů v Lichtenštejnském paláci v Praze, sál Otokara Jeremiáše v Českých Budějovicích, konkatedrála Panny Marie v Opavě aj. Jeho repertoár tvoří hudba všech stylových období od renesance až po současnost. Velkou pozornost věnuje i české varhanní hudbě 20. století.
neděle 11. 7. 2010 v 17.00 hod. /externí koncert na farní zahradě v případě nepříznivého počasí v Husově sboru/
Bobby McFerrin - Don´t Worry Be Happy Michel Magne - Angelika markýza andělů Michael Jackson - Billie Jean Dream Theater - Endless Sacrifice Eric Clapton - Signe Jule Styne - Let It Snow Samuel Barber - Adagio Petr Vrána - Fascination Henri Mancini - Moon River Monty Norman - James Bond 007 --- Přestávka – pozvání všem posluchačům na číši vína ---
The Beatles - Eleanor Rigby Deep Purple - Child in Time Sting - Every Breath You Take John Williams - Hudba z filmu „Šindlerův seznam“ Queen - Play the Game Metallica - One Irving Berlin - White Christmas The Beatles - Rock and Roll Music
Corvus Quartet komorní smyčcový soubor
Komorní soubor Corvus Quartet vznikl v roce 2004 ze členů Komorní filharmonie Pardubice. Impulsem byla snaha rozšířit svou hudební působnost o nové a nezvyklé žánry dosud pro složení klasického smyčcového kvarteta málo užívané. Proto v repertoáru najdeme skladby napříč spektrem hudebních dějin od Bacha, Mozarta, Dvořáka až k The Beatles, Pink Floyd či Dream Theater. Právě úpravy těchto skladeb pro Corvus Quartet jsou z pera houslisty Petra Vrány. Komorní soubor Corvus Quartet pravidelně pořádá letní a předvánoční koncerty na pardubickém zámku, vystupuje v koncertních cyklech Komorní filharmonie Pardubice a při nejrůznějších společenských událostech, jako jsou např. prezentace a výročí firem, oslavy nebo různorodá společenská setkání. V květnu loňského roku pokřtil své první CD.
Libor Ježek (*1975) byl již od mládí rodiči veden k hudbě. Studoval hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži u prof. J. Schulmeistera, kterou zakončil absolutoriem v roce 1995. Tomuto oboru se dále věnoval na Ostravské univerzitě v houslové třídě Prof. Z. Goly. Působí jako zástupce koncertního mistra v Komorní filharmonii Pardubice. V roce 2004 spoluzaložil a stal se primáriem komorního souboru Corvus Quartet.
Petr Klas (*1962) byl od šesti let žákem profesora Otto Vašury. V jeho houslové třídě na pardubické konzervatoři v roce 1981 úspěšně odmaturoval. Poté se věnoval hře na violu u prof. Petra Zdvihala a Ladislava Kyseláka. Od roku 1985 je členem Komorní filharmonie Pardubice.
David Matoušek (*1977) pochází z Karlových Varů. Po absolvování konzervatoře v Teplicích u prof. J. Kamenáře a T. Strašila se věnoval studiu na Ostravské univerzitě (Institut pro umělecká studia). Zároveň také působil v Karlovarském symfonickém orchestru. Od ledna 2006 zastává místo 1. violoncellisty v Komorní filharmonii Pardubice.
Petr Vrána (*1976) se narodil v Hranicích na Moravě.
Partnerem tohoto koncertu je Truhlářství a čalounictví Abraham a Vinotéka Na cestě Heřmanův Městec
V roce 1996 absolvoval konzervatoř P.J. Vejvanovského v Kroměříži. V letech 1997-2001 studoval na Institutu pro umělecká studia v Ostravě (žákem Prof. Z. Goly). Od roku 2001 je angažován v Komorní filharmonii Pardubice. K účinkování v Corvus Quartetu jej přivedla náklonnost k jiným hudebním žánrům, zejména rocku, popu, metalu a jazzu. Od vzniku ansámblu se podílí na tvorbě repertoáru aranžérsky.
neděle 25. 7. 2010 v 17.00 hod. Adam Václav Michna z Ottradovic (asi 1600-1676)
Loutna česká (výběr) Program bude upřesněn na základě předcházející letní hudební dílny „Barok bez Paruk“ na zámku Mnichovo Hradiště účinkuje:
Ritornello a jeho hosté komorní soubor historických nástrojů
Michael Pospíšil umělecký vedoucí Loutna, jako hudební nástroj, se do Evropy zatoulala ve středověku z Asie. Jeho původní jméno „Al-Ud“, tedy „Boží“ nástroj, naznačuje úctu. Také v řecké mythologii prý Loutna vznikla tak, že sám bůh hudby a světla Apollo zabil draka Pýthóse, jakéhosi hada se želvím krunýřem. Slunce a mravenci udělali své, takže když se Apollo vracel cestou zpět, zůstal ze stvůry už právě jen onen krunýř a v něm sluncem napjaté šlachy. Když o ně Apollo zavadil, zazněly jako struny, Loutna byla na světě... Pro člověka středověkého byla Loutna nástrojem Andělů, náš renesanční pradědeček s Loutnou v ruce vyznával lásku anebo u stolu provokoval chuťové buňky. Tak se stalo, že se božská Loutna v baroku nejen ocitla u stolu s pokrmem vezdejším (dokonce jako jakýs „zástupce“ stolu nebo i jeho „synonymum“!), ale i při Stole v Kostele, při eucharistické hostině, jako symbol harmonie lidských Duší. Svým způsobem „útulný“ Svět středověkého člověka s hranicí na horisontu definitivně rozbily zveřejněné zámořské objevy. Člověk vydaný tak napospas Nekonečnu a Věčnosti hledal spásu, hledal útulný kout jiným způsobem: v privátní modlitbě, za zavřenými dveřmi své komůrky, ložnice, zahrady nebo i v idyle háje, často právě s Loutnou v ruce a s písničkou na rtech. Slavný mnichovský kazatel, Jeremias Drechsel S.J. (15811638) ve své knize duchovních cvičení „Křesťanský Zodyak“ (česky 1638, 1674) Loutnu zvolil za symbol kro-
cení náruživostí. Neříká nám, že máme strhat své struny (= vášně), ale že je máme ladit. Loutna sloužila ve Světě za symbol harmonie politické, doma manželské, v Těle za obraz harmonie „humorů“ (= tělesných šťav)... a Drechsel dí: „Největší jest Rozkoš / nepoddati se Rozkoši“. Jeho kolega, mnichovský farář Johann Khuen (*1605) vydal v roce 1638 tiskem svou sbírku dvanácti písní „Epithalamium Marianum“, tedy „Mariánská Svádební Muzika“ (slovo Svádba s „d“ od svádění muže a ženy v jedno! :-). U nás byla sbírka známa jako „Marianische Tafel-Musik“, čili „Muzika ke Stolu“. Když jsme v roce 1996 se souborem :II:RITORNELLO:II: natáčeli na CD sbírku „LOUTNA ČESKÁ“ Adama Michny z Ottradovic, už mi bylo jasné, že nejde o „český“ způsob myšlení, že jde jistě o import. Asi až v roce 2004 jsme s pilným germanistou Janem Kvapilem „objevili“ Khuenovu německou předlohu Michnovy Loutny České. Nejde však jen o pouhý překlad do češtiny. I když mnoho míst se zcela shoduje, Michnova geniální invence vytvořila dílo zcela svébytné, ryze české. V mnoha ohledech dokonce ještě zdokonalil už tak rafinovaný systém mnohovrstevnaté symboliky. Posuďte sami: Sbírka (pouhých!) třinácti písní je vlastně jakousi „zhudebněnou cestou lidské Duše do Nebe“. Na své cestě k Ženichu-Kristovi má Duše mocné pomocníky a vzory ve Světcích, především v Panně Marii. Mystická paralela dvou sňatků – Marie s Duchem Svatým a lidské Duše s Kristem – je inspirací nám všem. Michna poopravil počet a pořadí písní, z Khuenových dvanácti+veršované dedikace vytvořil cyklus třinácti, doplnil svou vlastní muziku, která (lhostejno, zda to udělal vědomě či podvědomě!) užívá motivů tehdy běžně známých německých, italských, ale i českých písní. Každá píseň je vlastně jistou „hádankou“, podobně jako „funguje“ na hraně textu a obrazu emblém. Titul písně, její pořadové číslo, text a hudebně-motivická složka dohromady, to vše tvoří až bezedně komplikovaný systém symbolických narážek dešifrovatelný jen velmi vzdělaným spotřebitelem, ale svou líbeznou taneční melodií, harmonickou a rytmickou podmanivostí je přitom přístupná vždy komukoliv na jeho vlastní úrovni. „Příznačné“ hudební motivy odkazující na jiné příběhy v jiných písních postřehne jen ten, kdo dobře zná běžný repertoár tehdejší „populární“ (ale i duchovní!) hudby. Každá píseň je navíc zároveň hymnem pro určitou skupinu světců a světic (Panny-Mučedlnice, Zakladatelé řádů, Anjelé, aj.) nebo odznakem-insignií královské moci a božského původu (Loutna, Jablko, Berla-Žezlo, Prsten, Náhrdelník, Meč...). Je velmi pravděpodobné, že Loutna Česká byla hrána i jako divadelní hra jesuitskými studenty a teprve dodatečně (1653) vydána tiskem v úpravě pro domácí muzicírování. Krátké instrumentální předehry či mezihry („Ritornelli“) jsou vlastně „lušticím klíčem“ k písním a úzce souvisí s jinými Michnovými skladbami.
Ve 20. století Michnovu Loutnu Českou „objevil“ hudební badatel Dr. Emilian Trolda v pardubickém Museu, a to opis zpěvního hlasu, který pořídil v roce 1666 Matyáš Devoty [Kantor Heřmanský]. Je tedy téměř jisté, že právě v Heřmanově Městci tehdy z kostelního kůru i při hodovním stole zněla právě Loutna Česká. Naše letošní letní hudební dílna „Barok bez Paruk“ na zámku Mnichovo Hradiště se věnuje práci s touto líbeznou Michnovou sbírkou písní a přináší ji tedy i Vám v podobě, která má (historicky správně!) mnohem blíže k dobové „pop-music“ než k moderní kategorii tzv. „vážné [vlažné] hudby“. Její stále aktuální, stále nově odkrýva[tel]né duchovní poselství, jakýsi „Bedecker“, tedy „Návod k cestě do Nebe“, snad může pomoci i Vám-nám: hle, LOUTNA ČEsKÁ!, jen nasednout! Michael Pospíšil
Psáno v květnu 2010 pro programový katalog VI. ročníku Hudebního léta v kostele sv. Bartoloměje s tímto jazykovým komentářem: „Jméno - přídomek Adama Michny úmyslně píšu “z Ottradovic”, jak se on sám zásadně podepisoval (a jak to nikdo nerespektuje), tedy se dvěma “tt”. Michnův současník, jesuita Matěj Václav Šteyer o tom mluví v tom smyslu, že slova byla proto tak psána, že se tak vyslovovala, ale že mnozí to už tehdy pletli... Tedy se pokouším o Michnovu versi. Stejně tak zachovávám původní pravopis, například ve velkých počátečních písmenech některých slov, která se podle dnes užívaného (v mnohém smyslu pomateného – jako svatba x Svádba) pravopisu píší jinak. Pro naše prapra-dědečky velká písmena a jiné značky (například letmé úvodní křížky v záhlaví stránky) sloužily jako “střelné modlitby” a já se snažím toto nejen respektovat, ale i používat... „
Komorní soubor Ritornello se zabývá především hudbou 16. a 17. století. Podle programu, který sestavuje ze specialistů na daný obor, mění své obsazení. Jádro souboru tvoří vždy 2-3 hudebníci, kteří často ovládají i více nástrojů. Nedílnou součástí přípravy programu je vlastní intensivní badatelská a ediční činnost (edice hudby, hymnologie,
organologie aj.). Soubor se snaží vrátit hudbu z kategorie „vážné hudby“ mezi základní potřeby člověka, jako je universální řeč dorozumění pomocí malých a nejmenších hudebních forem (píseň, tanec) v jejich eleganci i syrovosti zároveň: barokně-romantický „Návrat“. Soubor užívá historických nástrojů nebo jejich věrných replik (loutna, theorba, barokní kytara, niněra, renesanční dudy, barokní moldánky, varhanní positiv, cinky a dulcián, renesanční trombony, šalmaje, chalumeaux, flétny a fistuly, violy da braccio i da gamba, barokní housle, bubny atd.), starých ladění a temperatur, původních herních a pěveckých technik. Jednotlivé typy programů zasahují do různých historických hudebních žánrů: do hudby chrámové, domácí, taneční, pouliční, věžní (fanfáry), hodovní … kromě koncertních vystoupení soubor účinkuje při liturgickém provozu, vernisážích, recepcích, literárních pořadech, konferencích apod. Dramaturgií svých nahrávek se snaží zaplnit prázdné místo po kdysi „každodenní sváteční“ hudbě.
Michael Pospíšil (*1962) studoval v letech 1981-86 na Pražské konservatoři ve třídě prof. Jaroslava Horáčka, pak soukromě u prof. Teresie Blumové. Od r. 1986 působí jako hudebník ve svobodném povolání, specializace na "starou" hudbu. V letech 1989-91 učil na Konzervatoři v Pardubicích. Navštěvoval interpretační kursy, které vedli Holger Eichhorn, Marius van Altena aj. V roce 1993 založil vlastní soubor RITORNELLO. Kromě práce s tímto ansámblem spolupracuje jako zpěvák - solista a instrumentalista na různých projektech, koncertech, nahráváních. Intenzívní badatelskou práci s originálními prameny zúročuje jako hudebník, dramaturg a editor not ( např. kroměřížské sonáty, tance Valeria Otta z r. 1611, Michnova Loutna Česká, rekonstrukce "barokních" procesí, aj.). Organizuje interpretační semináře, učí na mezinárodních prázdninových seminářích. Spolupracuje s rozhlasem a televizí. Natočil cca 55 titulů na CD, společně s Collegiem pro arte antiqua Brno připravuje pravidelně každý rok Slavnosti Adama Michny z Otradovic v Jindřichově Hradci, projekty obnovy kulturní krajiny na Broumovsku. Jako sólista spolupracoval např. se soubory: MUSICA ANTIQUA PRAHA, COLLEGIUM QUODLIBET Jiřího Stivína, SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS, CHOEUR GRÉGORIEN DE PARIS, aj.. Od r. 1996 vede i soubor PRAŽŠTÍ KOMORNÍ PĚVCI, s nímž připravil vlastní cyklus tematických koncertů na schodech Národního Musea v Praze. Koncertuje po celé Evropě, v USA jako oratorní pěvec i s vlastním souborem RITORNELLO, s nímž se v cyklu CD u firmy "ARTA RECORDS" zaměřil na opomíjené poklady české hudební kultury baroka.
neděle 8. 8. 2010 v 17.00 hod. Koncert účastníků Mezinárodních symčcových kurzů prof. Milana Vítka v Litomyšli (studetni ze Švédska, Číny, Řecka, ČR, Dánska, USA, Kanady a Thajska) Program složený ze sólových vystoupení, duí i smyčcových kvartet bude upřesněn dle nastudovaných děl v rámci mistrovských kurzů
navazuje rozsahem na předcházející ročníky, kdy došlo k rozšíření o studium violy a violoncella. V roce 2010 povede mistrovskou třídu prof. Milan Vítek z USA, prof. Peter Slowik z USA, Deen Stephen Clapp z USA a Niels Ullner z Dánska. Významným přínosem mezinárodních hudebních kurzů je možnost osobní konfrontace umělecké úrovně studentů z celé Evropy. V neposlední řadě jsou také kurzy otevřeny pasivním posluchačům z řad profesorů konzervatoří, akademií, učitelů ZUŠ i studentů.
Mezinárodní houslové kurzy Milana Vítka pořádá Sdružení pro pořádání mezinárodních hudebních kurzů Litomyšl, dánská Královská hudební akademie v Kodani, Universita v Oberlinu (USA) ve spolupráci s Městem Litomyšl, Pardubickým krajem a dalšími spolupořadateli.
Mezinárodní smyčcové kurzy v Litomyšli Litomyšl patří mezi nejkrásnější města východočeského regionu. Nejkrásnější urbanistické památky jako zámek, piaristický kostel a další jsou také využívány ke kulturním akcím. Ve městě se koná řada festivalů, které jsou spojovány s památkou litomyšlského rodáka a zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, z nichž nejvýznamnějším je mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl. Od roku 1996 zde také probíhají hudební kurzy, které vede vynikající evropský pedagog houslové hry prof. Milan Vítek, který také zprostředkoval spolupráci kurzů s Královskou hudební akademií v Kodani v Dánsku. Tato instituce již tradičně nad kurzy přebírá záštitu. Houslové kurzy za dobu svého trvání prošly určitým vývojem, který se ustálil na současné podobě tzv. masterclass profesora Vítka. Ten zve mladé houslisty, převážně studenty vysokých uměleckých škol z Evropy, na třítýdenní setkání na zámek do Litomyšle. V individuálních hodinách pak společně s prof. Vítkem a dalšími vyučujícími studují svůj nový koncertní repertoár. Součástí výuky je také sestavení komorních těles a výuka komorní hry. V uplynulých ročnících studovalo v Litomyšli přes 230 houslistů z Finska, Švédska, Dánska, Německa, České republiky, Anglie, Španělska, Ruska, Jižní Koreje, Japonska, USA, Islandu, Řecka, Kuby, Jordánska a z Austrálie. Kurzy si za uplynulou dobu vybudovaly renomé jedné z nejprestižnějších akcí v tomto oboru, které probíhají v ČR. V závěru kurzů mají studenti možnost prezentovat své umění na několika koncertech v regionu. Součástí programu kurzů jsou také odborné přednášky na témata jako jsou např. pedagogika nebo současné trendy vývoje hudebních nástrojů. Program také doplňují relaxační cvičení a výlety za poznáváním Pardubického kraje. 15. ročník
Prof.
Milan Vítek působil od roku 1974 jako profesor houslí na Královské hudební akademii v Kodani a od roku 1992 jako hostující profesor na Hudební Akademii v Göteborgu. Před odchodem do Dánska byl Milan Vítek zakládajícím členem, koncertním mistrem a sólistou komorního souboru Pražští komorní sólisté. S tímto souborem, jehož dirigentem byl Václav Neumann, uskutečnil mnoho koncertů doma i v zahraničí. Neméně bohatou koncertní činnost vyvinul jako primarius Českého noneta a houslista v klavírním triu Pro Camera. Po odchodu do zahraničí působil nejdříve jako alternující koncertní mistr v Dánské Královské opeře a dva roky jako profesor na Mc.Master University v kanadském Hamiltonu. Milan Vítek působí jako pedagog na mnoha mezinárodních houslových kurzech: Aldeburgh (Anglie), Keshet Eilon (Izrael), Yokosuka Festival (Japonsko) a Yuriko Kuronuma Academy (Mexiko, Mexico City ), Weikersheim (Německo), Savonlinna (Finsko) a mnoha dalších. Je zván jako porotce na řadu soutěží např. v Dánsku, Německu, Japonsku, Estonii a Itálii. Jeho žáci jsou vítězi a laureáty mnoha mezinárodních soutěží jako C.Nielsen, J. Kocian, Heino Eller a The Queen Elisabeth v Belgii, Washington International String Competition, Yehudi Menuhin International Violin Competition, and Jan Sibelius aj.. Od srpna 2001 je stálým profesorem houslové hry na Oberlin Conservatory of Music v Ohiu v USA.České publikum ho také zná jako dirigenta který pravidelně hostuje především se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.
neděle 22. 8. 2010 v 17.00 hod. František Xaver Thuri (*1939) Intrada, Pavana, Gagliarda oooo
Lucie Čistecká studovala hru na flétnu na Konzervatoři v Teplicích a později na Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Jiřího Válka a komorní hru u prof. Jaroslava Josífka. Několik let působila v Severočeské filharmonii Teplice. Věnuje se komorní hře (Primavera kvartet, Guitar Arte Trio), pedagogické činnosti i sólovému hraní (Bendův komorní orchestr, Junior Philharmonic Orchestra Tokyo, Severočeská filharmonie Teplice).
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) Sonáta G dur Andante Tempo di Menuetto oooo
František Benda (1709-1786) Sonáta F dur Adagio Allegro Vivace oooo
Zdeněk Folprecht (1900-1961) Malá suita ve starém slohu Adagio Andante tranquillo Tempo di menueto Allegro gioccoso oooo
Claude Debussy (1862-1918) Svit luny oooo
Oldřich Flosman (1925-1998) Větrné scherzo
Lucie Čistecká flétna
Barbara Pazourová harfa
Barbara Pazourová se narodila v Popradu. Konzervatoř v Praze studovala od roku 1978 ve třídě prof. Libuše Váchalové. V roce 1984 byla přijata na Akademii múzických umění v Praze do třídy prof. Karla Patrase. Studia ukončila absolutoriem v roce 1988. Již během studií (1985) se úspěšně zúčastnila konkursu na harfu do České filharmonie, jejíž členkou je dodnes. Díky zajímavé nástrojové kombinaci můžeme v podání tohoto dua vyslechnout díla snad ze všech slohových období, a to jak skladby psané přímo pro toto nástrojové obsazení (L. Boccherini, W. A. Mozart, J. Francaix, J. Massenet, Z. Folprecht), transkripce (C. Saint-Saens, C. Debussy), tak i skladby pro sólové nástroje (G. Ph. Telemann, J. S. Bach).
Z historie heřmanoměsteckého Hudebního léta S letními měsíci je již šest let spjato i „Hudební léto v kostele sv. Bartoloměje“, které se během své krátké historie zařadilo mezi tradiční kulturní akce heřmanoměsteckého regionu. Koncerty duchovní hudby se v Heřmanově Městci příležitostně konaly nejen v 90. letech minulého století, ale i před rokem 1948, i když tehdy převážně jako hudba provázející bohoslužby. S myšlenkou pravidelných letních koncertů přišel P. Hroznata Pavel Adamec O.Praem., který se stal zdejším administrátorem v roce 2004. První pokus o „letní“ koncerty se uskutečnil v roce 2005 a setkal se s příznivým ohlasem. Druhý ročník byl nejrozsáhlejší, čítal celkem devět koncertů. Zahájilo ho velkolepého uvedení Dvořákova oratoria Stabat Mater s Pardubickým komorním orchestrem a spojenými sbory včetně místního Vlastislavu. Tento koncert se zařadil mezi nejvýznamnější díla uvedená v bohaté hudební historii města. V tomto roce zde účinkovala i Týnská schola z Prahy či významný český varhaník Michal Novenko. Třetím ročníkem se festival ustálil na šesti koncertech v pravidelném rytmu čtrnácti dnů (od poloviny června do neděle před heřmanoměsteckou poutí), které jsou kulturní a vzhledem k charakteru uváděné hudby svým způsobem i duchovní nabídkou jak místním občanům, tak turistům a příležitostným návštěvníkům města i regionu. V dramaturgii festivalu pamatujeme vedle varhanní hudby (Václav Uhlíř, Petr Čech aj.) i na řadu dalších hudebních projektů. K tradici Hudebního léta patří posluchači velmi oblíbené koncerty historických hudebních nástrojů a provedení „staré“ středověké a renesanční hudby (SoliDeo, Musica da chiesa). K filosofii festivalu patří také dávat prostor mladým začínajícím uměleckým nadějím. Pravidelně jsou zváni studenti či absolventi pardubické Konzervatoře a pražské Akademie múzických umění (Petr Hostinský, Pavel Herzog). Z větších děl uvedených ve spolupráci s pěveckým sborem Vlastislav uveďme Michnovu Loutnu českou (2008) nebo Missu brevis Jiřího Pavlici (2009). Od počátku byla snaha pamatovat také na mladé posluchače (Oboroh, Eva Henychová). V loňském roce pokračoval tento krok mimo klasickou hudbu úspěšným externím koncertem v prostorách renovované farní zahrady. Vystoupení smyčcového souboru Corvus Quartet složeného z hráčů Komorní filharmonie Pardubice, kteří zahráli populární melodie skupin Queen, Metalicca či Beatles, se setkalo s velkým ohlasem. Tento, tak trochu hudební experiment, přilákal téměř 300 posluchačů. Návštěvnost celého festivalu rok od roku roste. V roce 2009 činila v průměru pozoruhodných 158 posluchačů. Snad je to potvrzení, že pestrou dramaturgií tohoto festivalu vzniká zajímavá a oslovující nabídka pro hudbymilovné posluchače. Působivá atmosféra kostela sv. Bartoloměje obohacená o krásnou hudbu nabízí možnost nevšedního kulturního i duchovního zážitku v parných letních měsících.
Uvedení Loutny české - Podkrkonošský symfon ický orchestr a PS Jizeran Semily a Vlastislav Heřmanův Mě stec (2008)
tr (trubka) a Pe Pavel Herzog 8) 00 (2 ) ny ha ar Hostinský (v
Petr Čech (200 8)
Musica da ch iesa (2006)
) dě (2009 farní zahra na t e rt Corvus Qua
