Zde naleznete zajímavé a užitečné informace čerpané z diskusního fóra https://cit.vfu.cz/vettox/
Nebezpečné potraviny pro psy Čokoláda Čokoláda je toxická pro psy i kočky. Kromě kofeinu obsahuje i teobromin, což je podobná látka. Ta je pro zvířata nebezpečná, protože se u zvířat z organismu vylučuje velmi pomalu a má čas ho dlouho ovlivňovat. Kromě toho je čokoláda nebezpečná i z toho důvodu, že obsahuje obrovské množství tuků a u některých zvířat může vést k poškození slinivky, která nestačí vyloučit dost enzymů na jejich strávení. Teobromin v těle ovlivňuje látku, která se jmenuje adenosin a je zodpovědná za regulaci srdečního rytmu. Jakmile teobromin obsadí místa, která by měl normálně obsazovat adenosin, dojde k poruchám srdečního rytmu, které mohou být i smrtelné. Teobromin také zvyšuje množství vápníku v srdečních buňkách, což vede k výraznému zesílení stahů srdce. Pacienti s nemocným srdcem nebo oběhovým systémem jsou pak ohroženi otravou i při malém množství čokolády, zdravá zvířata při vyšším příjmu. Pro orientaci uvádím dávky: smrtelná dávka teobrominu pro zdravého psa je asi 300 mg/kg váhy, pro zdravou kočku asi 200 mg/kg váhy. V hořké čokoládě ja asi 500 mg teobrominu na 100 gramovou tabulku, u mléčné je to asi 200 mg na 100 gramovou tabulku. Z toho vyplývá, že největší nebezpečí otravy hrozí u nemocných zvířat, mláďat, a pak při nehodách, kdy pes sežere např. celou bonbonieru nebo čokoládový dort. Pokud někdo podává svému psovi čokoládu jako odměnu několikrát denně, pak hrozí riziko také, teobromin se díky špatnému vylučování nakumuluje, a k otravě může dojít za několik dní. Protože jsou srdeční vady okem neviditelné, a spousta majitelů třeba ani neví, že jejich pejsek trpí skrytou srdeční vadou nebo arytmií, je doporučeno čokoládové pamlsky zvířatům raději nedávat.
Káva Káva je pro zvířata také nebezpečná. Stejně jako čokoláda obsahuje kofein, zde je ale v mnohem vyšší koncentraci. Naopak teobrominu se v ní vyskytují jen stopy, takže ten u kávy není příčinou otravy. Kofein je látka, která stejně jako teobromin obsazuje a blokuje adenosinové receptory, a tím vede k poruchám srdečního rytmu. Také zvyšuje množství vápníku v srdečním svalu a zesiluje srdeční stahy. Navíc ještě působí stimulaci nervové tkáně a může způsobovat křeče. Kofein se metabolizuje u psa rychleji než teobromin, proto tolik nehrozí kumulace. Pro psy je letální dávka kofeinu asi 100-200 mg/kg, pro kočku 80-150 mg/kg. Otrava nastává při požití kofeinových nápojů, nebo pak kombinovaná otrava z některých léků na bolesti hlavy, které obsahují kofein k urychlení účinku (často je u nich přídomek Extra). Příznaky otravy nastupují rychleji než u čokolády a zahrnují zvracení, průjem, neklid, vyšší krevní tlak, poruchy srdečního rytmu až křeče. Ke smrti může dojít při křečích vyčerpáním nebo selháním oběhové soustavy.
Med Med není pro zvířata toxický. I zvířata ovšem mohou mít alergickou reakci na všechny včelí produkty včetně medu, takže je potřeba být opatrný. Je nevhodné podávat med mláďatům. Je nevhodné jej také podávat ve větším množství, může vést k průjmům a nežádoucím způsobem ovlivňovat hladinu krevního cukru. O pozitivním vlivu medu na imunitu u psů se ve vědeckých publikacích nikde nepíše. Co bylo prokázáno je, že pokud pes není alergický, je možno med používat zevně k ošetření drobných kožních ranek, kde působí antisepticky a urychluje hojení. Z dalších možných použití jsou jmenovány stavy rekonvalescence, kdy je med zdrojem jednoduchých cukrů, mnoha vitamínů a enzymů - musí jít ovšem o nepasterizovaný med (zahřátím se enzymy a bílkoviny ničí). Nikdy se však nedoporučuje více než jedna čajová lžička pro průměrného psa (asi 1015 kg) denně. Informace o použití v rekonvalescenci jsou založeny na pozorování mnoha majitelů, nejsou ale vědecky ověřeny. Všechny ostatní důvody použití jsou jmenovány jen ojediněle, a nelze je tedy brát za doporučení pro takováto použití, ani nelze zaručit bezpečnost takového podávání. Názory na podávání medu u psů se mohou mezi chovateli i veterinárními lékaři značně lišit. Pokud byste chtěli začít podávat med svému psovi, poraďte se nejprve se svým veterinárním lékařem, který zná jeho zdravotní stav.
Hroznový cukr Hroznový cukr je synonymum pro glukózu, tedy základní a nejdůležitější jednoduchý cukr. Glukóza se dá vyrobit krystalizací z rostlinných šťáv, zejména z hroznů vinné révy, ale celosvětově je hlavní a levnější metodou její výroby hydrolýza rostlinného škrobu, u nás např. bramborového. Z toho vyplývá, že ve většině případů nemá s hrozny nic společného. Toxická samotná glukóza určitě není, spíš naopak, u všech živočichů i rostlin je nezbytnou látkou v metabolismu. Otázkou ovšem je, proč by měla kočka dostávat rozpuštěný hroznový cukr. Ten se podává pouze při rekonvalescenci, při zvracení a průjmových onemocněních na rychlé doplnění energie. U lidí se pak může používat také při střevních obtížích a onemocněních, protože se ve střevech nemusí trávit a zpracovávat, ale rovnou se vstřebává do krve; nebo u sportovců opět jako okamžitý zdroj energie.
Hrozny a rozinky Doposud nebylo zjištěno, proč jsou hrozny a rozinky toxické konkrétně pro psy. Příčinou otravy je velmi pravděpodobně určitý druh přecitlivělosti, alergické reakce (přestože vyvolávající látka v produktech nebyla zatím nalezena). Každoročně ovšem narůstá počet zdokumentovaných případů, a to jak v Evropě, tak i v Severní Americe. V posledních letech je to např. jen v USA až 150 případů ročně, což je celkem hodně (a to jsou jen ty ohlášené). I když tedy tyto potraviny nezpůsobí otravu u každého psa, o kterém se ví, že je pozřel, je nutno být maximálně opatrný. Pokud se totiž otrava vyvine, jedná se o kritický stav, který ve většině případů končí smrtí v průběhu několika málo dní, kdy dojde k selhání ledvin. Léčba je obtížná a poměrně drahá. Jelikož se mezi zaznamenanými případy objevují různá plemena psů, různé věkové kategorie i obě pohlaví, nelze předem říci, který pes bude na rozinky a hrozny reagovat otravou, a kterému to neuškodí. Otrava se může vyvinout i u psa, který s danou potravinou předtím problémy neměl, protože je to pravděpodobně alergická reakce, a ta se může vyvinout kdykoliv v průběhu života. Nejlepším řešením je prevence, tedy nepodávat tyto potraviny psům vůbec.
Nejmenší množství zaznamenané jako smrtelné totiž bylo pouhých 8 kusů rozinek. Pro veterinární lékaře byla tato problematika popsána v časopise Veterinářství č. 4/2009.
Ořechy a mandle Z ořechů jsou prokazatelně nebezpečné makadamové ořechy, otravy byly zatím popsány u psů. Vyvolávací látka ani přesný mechanismus působení se zatím neví. Otrava se projevuje zvracením, slabostí, poruchami koordinace, třesy a vysokou teplotou. Někdy se objevují i bolesti svalů a oteklé klouby. Otrava u zdravých psů nebývá smrtelná, případy úhynu psa jsou popsány jen pokud už zvíře mělo před otravou nějaké onemocnění či poruchu funkce jater a ledvin, nebo pokud snědlo ořechy v potravinách obsahujících zároveň i čokoládu. U mandlí je problémem obsah glykosidů, které mají ve své molekule zabudovány kyanidy. Mandle se dělí na hořké a sladké odrůdy. Hořké mandle už by podle údajů ze zákona neměly být dostupné v běžné distribuci, normy jsou stanoveny pouze na sladké odrůdy. U hořkých mandlí je smrtelných 5 plodů pro dítě a 15 plodů pro dospělého, proto se od jejich používání ustoupilo. U sladkých odrůd je koncentrace kyanidů asi 10 x nižší, proto nezpůsobují toxicitu u dospělých lidí (k otravě by jich museli sníst asi 150 a více). Dětem se nedoporučuje podávat větší množství. Kyanidy blokují v buňce možnost využití kyslíku, a k otravě dochází vnitřním udušením, přestože krev kyslík obsahuje. Vlašské ořechy jsou toxické pro koně, i když ve zdokumentovaných případech se často popisuje zkonzumování celého plodu včetně slupky, takže není jisté, jestli je toxicita způsobena přímo semenem. U ostatních suchých plodů nebyly prováděny žádné studie a o jejich bezpečnosti pro zvířata se odborná literatura nezmiňuje. Obecná rizika spojená s konzumací suchých plodů jsou: 1) možnost výskytu alergických reakcí, a to i závažných 2) velký obsah tuků a z toho plynoucí nebezpečí pro slinivku - možný zánět slinivky, a velmi často trávící problémy a průjem 3) špatně skladované suché plody jsou snadno napadány plísněmi, hrozí nebezpečí otravy toxiny těchto plísní 4) solené suché plody jsou nebezpečné vysokým obsahem soli, která rozvrací minerální rovnováhu organismu a vede k otravě solí. Podle vyjádření odborníků na výživu psů a koček je sice podávání suchých plodů těmto zvířatům spojeno s poměrně nízkým rizikem poškození zdraví (až na uvedené výjimky), ale je neodůvodněné. Masožravci je nemají ve své přirozené skladbě potravin a nepotřebují je. Majitelé zvířat by si měli vždy prostudovat fyziologii chovaného druhu zvířete, respektovat jeho fyziologické potřeby a s krmením zbytečně neexperimentovat.
Fíky K fíkům jako sušeným plodům není možné nalézt v literatuře žádné informace ve vztahu k bezpečnosti u zvířat. Ví se, že rostlina jako taková nebezpečná je, protože vylučuje dráždivý latex, ten se ale v plodech nevyskytuje. Stejně jako jsme se vyjadřovali k ořechům a dalším suchým plodům, doporučujeme opatrnost. Mohou se vyskytovat alergie, kontaminace toxiny plísní při špatném skladování. Toto ovoce obsahuje dost cukru, takže může způsobovat střevní problémy.
Hrušky a jablka Hrušky a jablka nejsou pro psa jedovaté (narozdíl od hroznů a avokáda). Ovoce v nějaké významné míře ale není přirozenou stravou psů, takže některé zdravotní problémy jim zvýšená konzumace přivodit může. Problém může být u nezralého ovoce v množství obsažených kyselin dráždí žaludek a mnoho psů to špatně snáší. U zralého ovoce - u ranných hrušek je to velmi typické, je pak důležitý veliký obsah jednoduchých cukrů, které v trávicím traktu kvasí, vedou k nadýmání a průjmu. S chronickou konzumací tedy může být spojena nerovnováha ve střevní mikrofloře, dehydratace, špatná výživa organismu. Nahnilé ovoce obsahuje často patulin - plísňový jed. Ten při déledobé konzumaci ovlivňuje množství a funkci enzymů v těle a nejtypičtějším poškozením je pak pokles imunity. Jadérka jablek a hrušek a jádra uprostřed pecky peckovin pak obsahují kyanidy, ale jen v malém množství, takže velkému psovi obvykle neublíží, pokud je nerozkouše, což psi moc nedělají. Podmínkou toxického účinku je totiž jejich mechanické porušení (viz příspěvek, který bude následovat na toto téma). Kousek jablka nebo hrušky bez jádřince tedy zdravému dospělému psu neublíží.
Česnek a cibule Česnek a cibule jsou pro zvířata považovány za nebezpečné až toxické. Otravy jsou u nás popisovány u psa a kočky, na americkém kontinentu je i hodně otrav česnekem u koní. Jedovaté látky, které se v nich vyskytují, jsou sirné sloučeniny, které ovlivňují červené krvinky a poškozují v nich barvivo hemoglobin, které je nutné pro přenos kyslíku. Pro člověka je jejich toxicita o dost nižší, takže je považujeme za běžné potraviny. Je to dáno rozdíly ve struktuře, a tím i citlivosti barviva hemoglobinu zvířat k různým jedům, a také rozdílem v účinnosti enzymů, které umí poškozený hemoglobin "opravit". Na poškození hemoglobinu různými jedy je nejvíce citlivá kočka. Otrava se může projevit do 24 hodin při masivní otravě, ale častěji nastupují příznaky až po několika dnech, kdy se poškozené krvinky začnou rozpadat. Příznaky jsou bolesti břicha a průjem, pak zrychlené dýchání, dušnost a zrychlený tep. Zvíře je unavené a apatické. Smrtelné otravy nejsou tak časté, ale k smrti může dojít v důsledku velkého nedostatku kyslíku pro tkáně. Špatný je také chronický příjem těchto potravin, kdy je tělo dlouhodobě vystaveno nedostatku krvinek a kyslíku, což zatěžuje všechny orgány.
Brambory Rostlina bramboru je celá jedovatá. obsahuje alkaloidy, z nichž nejdůležitější je solanin (nejvíce je ho v bobulích po odkvětu a klíčcích). Platí to i o hlízách, zde je ale obsah jedovatých látek asi 10x nižší, než ve zbytku rostliny. Nejvíce jedu v hlízách je navíc ve vrstvě asi do 2 mm pod slupkou. Člověk se tedy naučil brambory oloupat a povařit, aby se většiny toxických látek zbavil. Vařením se zbylé množství toxinu sice neničí, ale vylouhuje se do vody, která se pak slije. Stejným způsobem se např. při domácím výkrmu vaří brambory či slupky brambor pro prasata, voda se slije a většina toxinů se tím odstraní. Pozor se musí dát jen na brambory poškozené, nahnilé, nazelenalé. Všechny tyto stavy znamenají pro hlízu stres a ta se brání dalším produkováním jedů, i když už je vytažená ze země. Hlízy poškozené
mechanicky při sklizni se musí zpracovat co nejdříve, než hlíza vytvoří další zásobu toxinů, jinak poškozené hlízy se musí vyhodit, odkrojení poškozené části nestačí. Povařené zdravé brambory obsahují minimum solaninu, nejsou tedy považovány za toxické. Ovšem u mnoha druhů zvířat se jejich zkrmování nedoporučuje z důvodu jejich špatné stravitelnosti pro tato zvířata. U psů se vařené brambory někdy podávají a jsou i součástí některých krmiv, ale jsou tam jen jako balastní doplňková látka k zasycení a nesmí jich tam být velký obsah. Psi bramborový škrob špatně tráví, způsobil by jim střevní obtíže. Takže obecně to není vhodná potravina pro psy, ale v malém množství jim neublíží.
Rajčata V rajčatech se nenachází alkaloid solanin, i když se to často píše, ale alkaloid tomatin, který je solaninu velmi příbuzný. Je také podobně jedovatý. Podle měření, která byla dělána v rostlinách rajčat, se ale vyskytuje jen v zelených částech a v květech. Ve stonku a listech je ho dost na otravu, nejvíce je ho ale v květech, ještě 3x více! V bobulích rajčete se objevuje jen pokud jsou zelené, a stejně jako u brambor je v této části, která se konzumuje, 10x nižší obsah toxinu, než ve zbytku rostliny. Po dozrání rajčete je množství tomatinu v bobulích tak malé, že je v podstatě neměřitelné, takže zralá rajčata jsou bezpečná. Stejně jako v případě dalších potravin ale platí, že nejsou přirozenou součástí stravy psa, takže není důvod jim je podávat. Pokud ale pes náhodou sní zralý plod rajčete, nemělo by se mu nic stát, pokud na něj nebude alergický.
Humánní / lidské léky Nutno zmínit vysokou toxicitu salicylátů (Acylpyrin, Aspirin apod.), paracetamolu (Paralen, Panadol apod.) a léků na bolesti a záněty - ibuprofen, diklofenak atd. pro většinu malých zvířat. Nikdy se jim nesmí podávat. Pro odbornou veřejnost vyšel článek o této problematice v časopise Veterinářství, v některém z čísel ročníku 2009. Konkrétní informace o toxicitě lidských léků bude v budoucnu zveřejněna na stránkách VETTOX týmu.
Aloe vera Podle literárních zdrojů je aloe vera považováno za jedovatou rostlinu. Obsahuje saponiny a antrachinony, které poškozují trávicí trakt, vedou k průjmu a zvracení. Dále poškozují červené krvinky a mohou mít nežádoucí účinek i na nervový systém, objevují se třesy až křeče. Alergické reakce na aloe jsou také popisovány. Rozhodně se tedy nedoporučuje dávat gel z aloe vera zvířatům vnitřně, přestože u lidí se tato rostlina (její šťáva) takto používá. U zevního podání nepanuje mezi veterináři shoda. Saponiny a antrachinony se přes neporušenou kůži sice vstřebávají málo, ale při větších ranách či popáleninách je obnažena dost velká plocha tkáně, aby ke vstřebávání do oběhu došlo. Obecné doporučení je tedy používat gel z aloe vera až po konzultaci s vaším veterinářem a jen na drobné rány. Také zvíře hlídat, aby si gel z aloe neolizovalo. Z jednoho olíznutí by se zvíře nejspíš neotrávilo, ale opakované nanášení a opětovné olizování rány zvířetem by k poškození zdraví vést mohlo. K otázce instinktu ohledně nevhodné potravy lze říci, že psi bohužel opravdu často nepoznají, co je pro ně nevhodné. Jejich smečkou jsou dnes víceméně lidé, a ti mají jiné stravovací návyky a výživové potřeby. Mnoho psů tak konzumuje většinu z toho, co by vůbec dostávat neměli. Je na páníčcích, aby si o svém chovaném zvířeti zjistili co nejvíce informací a hlídali a zajistili mu v jeho zájmu co nejpřirozenější potravu.
