NAZV QI92A207. Obnova a dlouhodobý, přírodě blízký management břehových porostů vodních toků ( ) Souhrnná výzkumná zpráva projektu

Souhrnná výzkumná zpráva projektu

NAZV QI92A207

Obnova a dlouhodobý, přírodě blízký management břehových porostů vodních toků (2009 – 2013)

Karel Černý Adam Baroš Pavel Bulíř Šárka Gabrielová Božena Gregorová Ludmila Havrdová

Tereza Hrubá Marcela Mrázková Kateřina Novotná Veronika Strnadová Petra Štochlová Jiří Velebil 27.12.2013

Obsah V001............................................................................................................................................2 Část A. Výběr trvalých ploch. Dendrologický průzkum.................................................2 Část B. Geobiocenologické hodnocení porostů............................................................. 7 Část C. Software Taxon................................................................................................. 8 V002............................................................................................................................................9 Část A. Zdravotní stav břehových porostů......................................................................9 Část B. Technický stav břehových porostů ..................................................................13 V003. Mapové podklady. Studium krajinného kontextu..........................................................19 V004..........................................................................................................................................21 Část A. Zhodnocení fytopatologických rizik................................................................21 Část B. Hymenoscyphus pseudoalbidus (Chalara fraxinea).........................................25 Část C. Oomycety v břehových porostech....................................................................28 V005. Vývoj metodiky obnovy a dlouhodobého managementu...............................................31 V006..........................................................................................................................................32 Část A. Ocenění stávajících porostů.............................................................................32 Část B. Ekonomické zhodnocení managementu..........................................................37 V007.........................................................................................................................................43 Část A. Výzkum rezistence olše lepkavé vůči P.alni..................................................43 Část B. Uchování odolných genotypů A. glutinosa......................................................48

1

V001. Část A. Výběr trvalých ploch, dendrologický průzkum (J. Velebil, A. Baroš a kol.) V letech 2009–2012 bylo vybráno v rámci povodí Vltavy 40 úseků břehových porostů, postihující rozmezí druhého až pátého (okrajově šestého) vegetačního stupně (Zlatníkova klasifikace, podrobněji např. Zlatník 1976 – metodicky zpracováno dle Bučka a Laciny – Buček & Lacina 2000), tedy stupeň bukodubový až jedlobukový. Jednotlivé úseky jsou 100 m dlouhé v otevřené venkovské krajině mimo souvislé lesní porosty a mimo zastavěná území. Jejich šířka byla stanovena jako souvislý pás vegetace s hranicí maximálně 10 m od břehové čáry. Pro zevrubný výběr lokalit byly využity mapové podklady Edice turistických map Klubu českých turistů v měřítku 1 : 50 000, ale též interaktivní mapy programu Google Earth (online). Studované plochy byly vybírány tak, aby byla zachována maximální diverzita ekotopů i porostů. Při studiu ploch in situ byly vypracovány geobiocenologické zápisy obsahující charakteristiky ekotopu a vegetační složky. Formou poznámek byly zpracovány nejen porosty přímo přiléhající k břehu (břehové porosty), ale i porosty na ně navazující (porosty doprovodné) tak, aby byl zachycen i vztah a ovlivňování mezi nimi. Modelové lokality byly rozděleny do tří kategorií podle stupně negativního ovlivnění dotčeného břehového porostu a souhrnně vyhodnoceny (podrobně viz Velebil 2013). Pro základní informace o jednotlivých lokalitách viz tab. 1. Přehled zkoumaných lokalit je znázorněn na mapě 1. Všechny lokality byly zaměřeny pomocí GPS (ve WGS-84), přístrojem Garmin GPSMAP 60CSx. Současně byla provedena inventarizace a četnost dřevin a vstupní dendrometrická měření.

Obr. 1. Lokalizace hodnocených modelových úseků břehových porostů. Čísla jednotlivých lokalit v mapě odpovídají číslování lokalit v Tab. 1 (vyhotovila Tereza Hrubá).

2

Tab. 1. Lokalizace a zařazení hodnocených modelových úseků břehových porostů do skupin typů geobiocénů. Legenda: č. lok. – číselné označení lokality (shodné s označením na mapě č. 1), rok – rok hodnocení lokality, * = strana břehu toku (L – levá, P – pravá), n. v. – nadmořská výška v m, STG – skupina typů geobiocénů (definice viz text) č.

rok

lokalita

1

2009

Vrbno u Mělníka II

2

2009

Vrbno u Mělníka I

3

2009

Staré Ouholice

tok/*

n. v.

GPS (WGS-84)

STG - latinský název

STG - český název

STG - formule

Vltava / L

160

N 50°20'14.2'', E 14°28'37. 7''

Ulmi-fraxineta carpini superiora

habrojilmové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (3)4

Vltava / L

162

N 50°20'05.7'', E 14°28'36.4 ''

Ulmi-fraxineta carpini superiora

habrojilmové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (3)4

Vltava / L

170

N 50°17'30.5'' , E 14°19'37.5''

Ulmi-fraxineta populi superiora

to polojilmové jaseniny vyššího stupně

2-3 C (4)5a

Saliceta albae superiora

vrbiny vrby bílé vyššího stupně

2 B-C 5a

Saliceta fragilis inferiora

vrbiny vrby křehké nižšího stupně

3 B-C 5a

4

2009

Černošice

Berounka / P

196

N 49°57'57.8'', E 14°19'5 7.1''

Ulmi-fraxineta carpini superiora

habrojilmové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (3)4

Querci roboris-fraxineta superiora

dubové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (4)5a

5

2009

Řevnice

Berounka / P

208

N 49°55'08.7'', E 14°15'35. 3''

Ulmi-fraxineta carpini superiora

habrojilmové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (3)4

Querci roboris-fraxineta superiora

dubové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (4)5a

6

2009

Pikovice

Sázava / L

209

N 49°52'42.5'', E 14 °25'58.9''

Fraxini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

7

2009

Karlštejn

Berounka / L

218

N 49°55'54.0'', E 14°09'30.0''

Ulmi-fraxineta carpini superiora

habr ojilmové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (3)4

Querci roboris-fraxineta superiora

dubové jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (4)5a

8

2009

Srbsko

Berounka / P

227

N 49°56'40.6'', E 14 °07'46.0''

Querci roboris-fraxineta superiora

dubov é jaseniny vyššího stupně

2-3 BC-C (4)5a

9

2011

Nezabudice

Berounka / L

250

N 50°00'32.3'', E 13°49'46.7''

Fraxini-alneta aceris inferiora

javo rové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

Fraxini-alneta inferiora

jasanové olšiny nižšího stupně

2-3 BC-C (4)5a

10

2011

Třímany

Berounka / P

270

N 49°56'01.9'', E 13°35'28.3 ''

Fraxini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

11

2009

Růženín

Sázava / P

285

N 49°53'03.0'', E 14°49'24.3''

Fraxini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

Fraxini-alneta inferiora

jasanové olšiny nižšího stupně

2-3 BC-C (4)5a

12

2009

Ledečko

Sázava / P

299

N 49°50'55.4'', E 14°56'17.9''

Fr axini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

Fraxini-alneta inferiora

jasanové olšiny nižšího stupně

2-3 BC-C (4)5a

13

2010

Čejkovice

Sázava / L

311

N 49°48'03.9'', E 14°56'53 .3''

Fraxini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

14

2010

Libež

Blanice / P

323

N 49°45'48.6'', E 14 °54'59.3''

Fraxini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

Fraxini-alneta inferiora

jasanové olšiny nižšího stupně

2-3 BC-C (4)5a

Fraxini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

Fraxini-alneta inferiora

jasanové olšiny nižšího stupně

2-3 BC-C (4)5a

N 49°44'29.2'', E 15°03'17.4' '

Fraxini-alneta aceris inferiora

javorové jasanové olšiny nižšího stupně

(2)3 BC 4(5a)

15

16

2010

2010

Soběšín

Černýš

Sázava / P

Sázava / L

323

325

N 49°47'13.2'', E 14°57'25.4''

17

2010

Slověnice

Chotýšanka / L

342

N 49°45'17.0'', E 14°52'49 .0''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

18

2010

Louňovice p.B.

Blanice / P

382

N 49°37'48.4'', E 14°50' 31.1''

Fraxini-alneta superiora

jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC-C (4)5a

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

3

Tab. 1. Pokračování. č.

rok

lokalita

tok/*

n. v.

GPS (WGS-84)

19

2010

Smrčná

Sázava / L

389

N 49°39'36.0'', E 15°20'37.0''

STG - latinský název Fr axini-alneta aceris superiora Fraxini-alneta superiora

STG - český název

STG - formule

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC-C (4)5a

20

2010

Šebířov

Slupský potok / L

409

N 49°33'44.0'', E 14°49'2 2.2''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

21

2011

Majdalena

Lužnice / L

440

N 48°58'09.1'', E 14°52'03.4''

Fraxini-alneta aceris superiora

javor ové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

Fraxini-alneta superiora

jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC-C (4)5a

22

2012

Trhové Dušníky

Litávka / P

440

N 49°43'11.9 '', E 14°00'48.4''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

Fraxini-alneta superiora

jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC-C (4)5a

Saliceta fragilis superiora

vrbiny vrby křehké vyššího stupně

4-5 B-C 5a

23

2010

Onšov

Martinický potok / P

452

N 49°34'23. 8'', E 15°07'33.8''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

24

2011

Halámky

Lužnice / P

455

N 48°51'03.0'', E 1 4°54'42.8''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorov é jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

25

2010

Pobistrýce

Hejlovka / L

471

N 49°28'19.3'' , E 15°14'23.6''

Fraxini-alneta aceris superiora

ja vorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

26

2012

Chudenín

Chudenínský p./ P

480

N 49°18'18.2 '', E 13°05'12.4''

Fraxini-alneta superiora

jasanov é olšiny vyššího stupně

4-5 BC-C (4)5a

27

2011

Kříženec

Kosí potok / L

490

N 49°52'55.2'', E 12°48'3 1.5''

Saliceta fragilis superiora

vrbiny vrby křehké vyššího stupně

4-5 B-C 5a

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC-C (4)5a

28

2011

Bystřice

Bystřický potok / L

500

N 49°34'37.2'', E 12°42'42.5''

F raxini-alneta superiora Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

29

2011

Sázava

Sázava / L

505

N 49°33'59.3'', E 15° 51'52.8''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

30

2011

Broumov

Hamerský potok / L

520

N 49°53'03.3 '', E 12°37'15.0''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

Fraxini-alneta superiora

jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC-C (4)5a

31

2012

Rejštejn

Losenice / P

590

N 49°08'17.2'', E 13°31'39.3''

Fraxini-alneta aceris superiora

javor ové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

32

2012

Záblatí

Blanice / P

590

N 48°59'51.9'', E 1 3°55'15.9''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorov é jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

33

2011

Branka

Mže / L

605

N 49°49'51.2'', E 12°30' 52.6''

34

2011

Černé údolí

Černá / P

700

N 48°41'45.5'', E 14°40'07.7''

35

2012

Bělá

Kamenice / L

720

N 48°38'58.3'', E 14°34'47.7''

Fraxini-alneta aceris superiora

javorové jasanové olšiny vyššího stupně

4-5 BC 4(5a)

36

2012

Milná

Lukavický potok / P

730

N 48°42'26.4' ', E 14°08'31.6''

Alneta incanae

olšiny olše šedé

6 BC-C 5a

37

2012

Záhvozdí

Uhlíkovský potok / P

740

N 48°49' 47.4'', E 13°57'13.0''

Alneta incanae

olšiny olše š edé

6 BC-C 5a

38

2012

Volary

Volarský potok / P

780

N 48°55'22.9' ', E 13°52'58.5''

Alneta incanae

olšiny olše šedé

6 BC-C 5a

39

2012

Horní Vltavice

Teplá Vltava / L

800

N 48°57 '35.0'', E 13°44'33.2''

Alneta incanae

olšiny olše šedé

6 BC-C 5a

40

2012

Nové Hutě

Studený potok / P

1015

N 49°02'18.2'', E 13°38'24. 1''

kontaktní STG*

-

Alneta superiora Alneta incanae

-

4

olšiny vyššího stupně

3-4 BC-C (B-BD) 5b

olšiny olše šedé

6 BC-C 5a

Druhová diverzita modelových úseků břehových porostů Celkově bylo během čtyř let terénních prací zaznamenáno celkem 1010 kusů všech taxonů stromovitých dřevin a 368 kusů všech taxonů v keřové etáži. V rámci stromovitých dřevin výrazně dominovala olše lepkavá. Ve většině břehových porostů rostla též vrba křehká, ve vyšších polohách byla hojná olše šedá. Ostatní dřeviny s významnějším zastoupením v břehových porostech jsou topol kanadský, bříza bělokorá, topol šedý (pozor, vysoký počet jedinců tohoto druhu byl zaznamenán pouze na jedné lokalitě, kde byl pěstován jako monokulturní porost), střemcha obecná, javor klen, jasan ztepilý a jeřáb ptačí. Ostatní dřeviny se vyskytovaly pouze jako příměs nebo zcela ojediněle. Celkový přehled počtu stromovitých dřevin za dobu řešení projektu (4 roky) uvádí tab. 2. V keřové etáži byla nejpočetnější dřevinou vrba křehká, po které hned následoval bez černý. Z ostatních početných druhů to jsou zejména střemcha obecná, olše šedá, vrba trojmužná, jeřáb ptačí, vrba ušatá, brslen evropský, vrba nachová, javor klen a vrba popelavá. Zbylých 33 taxonů bylo zaznamenáno v maximálním počtu 9 kusů, převážná většina ovšem pouze v jednom až třech jedincích. Celkový přehled počtu dřevin v keřové etáži za dobu řešení projektu uvádí tab. 3. Tab. 2 – Počty jednotlivých stromovitých druhů dřevin zjištěných na modelových úsecích břehových porostů druh

počet dřevin

druh

počet dřevin

olše lepkavá

316

vrba červenavá (v. bílá × v. křehká)

7

vrba křehká

193

třešeň ptačí

7

olše šedá

103

topol osika

6

topol kanadský

89

javor mléč

4

bříza bělokorá

70

jilm vaz

4

topol šedý

52

jilm horský

4

střemcha obecná

24

trnovník akát

3

javor klen

23

ořešák královský

2

jasan ztepilý

21

hloh (dále neurčeno)

2

jeřáb ptačí

21

bříza pýřitá

1

dub letní

15

lípa srdčitá

1

vrba jíva

15

douglaska tisolistá

1

smrk ztepilý

14

jírovec maďal

1

vrba bílá

11

5

Tab. 3 – Početní zastoupení druhů dřevin v keřové etáži zjištěných na modelových úsecích druh

počet dřevin

druh

počet dřevin

vrba křehká

72

líska obecná

3

bez černý

59

tavolník vrbolistý

3

střemcha obecná

28

kalina obecná

2

olše šedá

20

ostružiník maliník

2

vrba trojmužná

18

škumpa orobincová

2

jeřáb ptačí

15

topol osika

2

vrba ušatá

15

vrba červenavá

2

brslen evropský

14

vrba jíva

2

vrba nachová

13

hloh (dále neurčeno)

1

javor klen

11

hloh jednosemenný

1

vrba popelavá

10

hloh obecný

1

vrba košíkářská

9

javor jasanolistý

1

vrba bílá

8

jilm habrolistý

1

smrk ztepilý

6

jilm horský

1

bez červený

5

lípa srdčitá

1

bříza bělokorá

5

olše zelená

1

dub letní

5

ořešák královský

1

jasan ztepilý

5

slivoň myrobalán

1

třešeň ptačí

5

šeřík (dále neurčeno)

1

růže šípková

4

topol kanadský

1

trnka obecná

4

zimolez černý

1

krušina olšová

3

6

V001. Část B. Geobiocenologické hodnocení (J. Velebil) Na základě druhového složení dřevin (a nejdůležitějších bylin) a abiotických podmínek prostředí byly specifikovány homogenní celky jednotlivých porostů, jež byly zařazeny do geobiocenologického systému (geobiocenologická klasifikace rostlinných společenstev podle Zlatníka, metodicky zpracováno dle Bučka a Laciny (Buček a Lacina 2000)) a určeno potenciální přirozené složení porostů (určení konkrétních skupin typů geobiocénů, dále jen STG1) konkrétních celků jednotlivých úseků. Tam, kde nebylo možné orientovat se pouze podle stávajícího vegetačního pokryvu, byly jako pomocné využity následující podklady: Mikyška et al. (1969a), Mikyška et al. (1969b), Moravec et Neuhäusl (1976), Neuhäuslová et al. (1998), Neuhäuslová (2003), Portál veřejné zprávy české republiky (online). Zároveň s určením STG bylo stanoveno optimální spektrum dřevin pro dané trvalé plochy, vhodné pro jejich případnou obnovu. V závěrečné metodice „Obnova a dlouhodobá péče o břehové porosty v povodí Vltavy“ (Černý a kol. 2013) jsou na základě těchto poznatků vysloveny základní principy správného postupu při přírodě blízké obnově břehových porostů. Základní informace o jednotlivých lokalitách včetně geobiocenologické klasifikace všech lokalit uvádí Tab. 1. Použitá literatura Buček A. & Lacina J (2000): Geobiocenologie II. Brno, MZLU, 249 s., ISBN 80-7157-417-1. Černý K., Strnadová V., Velebil J., Baroš A. & Bulíř P. (2013): Obnova a dlouhodobá péče o břehové porosty v povodí Vltavy. Certifikovaná metodika. VÚKOZ, Průhonice, 134 s. Neuhäuslová, Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha, Academia, 344 s., ISBN 80-200-0687-7. Neuhäuslová, Z. (2003): Přehled vegetace České republiky, Vrbotopolové luhy a bažinné olšiny a vrbiny. Praha, Academia, 80 s., ISBN 80-200-1056-4. Velebil J. (2013): Druhová diverzita modelových břehových porostů v povodí Vltavy a jejich geobiocenologická klasifikace. In. Baroš A. (ed.): Břehové porosty vodních toků. Sborník ze semináře, 19. 11. 2013, Průhonice. 39–51. Použité mapové podklady Edice turistických map Klubu českých turistů v měřítku 1 : 50 000, mapy č. 9, 16, 28, 29, 36, 37, 38, 40, 41, 43, 44, 46, 48, 63, 65, 66, 67, 74, 75. Google Earth [online]: Dostupný z WWW: < http://earth.google.com/intl/cs/ > Moravec, J. & Neuhäusl, R. (1976): Geobotanická mapa České socialistické republiky, mapa rekonstruované přirozené vegetace. Praha, Academia. Mikyška, R. et al. (1969a): Geobotanická mapa ČSSR, list M-33-XV Praha. Praha, Academia. Mikyška, R. et al. (1969b): Geobotanická mapa ČSSR, list M-33-XXI Tábor. Praha, Academia. Portál veřejné správy České republiky [online]: Dostupný z WWW: < http://geoportal2.uhul.cz/mapserv/php/mapserv3.php?project=oprl_2010&layers=PLO >

1

Skupiny typů geobiocénů jsou sdružené typy geobiocénů s podobnými trvalými ekologickými podmínkami, zjišťovanými pomocí bioindikace podle druhového složení rostlinných společenstev. Do skupin jsou typy geobiocénů sdružovány na základě fytocenologické podobnosti přirozených lesních biocenóz ve stádiu zralosti (Buček & Lacina, 2000).

7

V001. Část C. Software Taxon (B. Gregorová) V letech 2009–2013 byl vyvinut software pro hodnocení a monitorování zdravotního stavu a managementu dřevin (nejen) v břehových porostech, pod názvem SW Taxon. Program umožňuje jednotným způsobem shromažďovat a uchovávat data o zdravotním stavu a managementu dřevin, v prostoru a čase je vyhodnocovat, monitorovat změny zdravotního stavu dřevin, jejich poškození, změny jejich stability a sledovat účinnost různých managementových zákroků. Obsahuje možnost záznamu a monitorování výskytu patogenních organismů, sledování změn v druhové skladbě (biodiverzitě) dřevin, registraci stromů navržených k ošetření či ke sledování, včetně monitorování vývoje mladých výsadeb. Snadná registrace vykácených či poškozených stromů umožňuje v rámci druhů sledovat úbytek dřevin jednotlivých taxonů na konkrétních lokalitách a plánovat či realizovat jejich náhradu. Vedle uvedených příkladů program umožňuje celou řadu dalších hodnocení dat při jejich volitelné kombinaci, kterou lze v programu nastavit pro trvalý výběr. K jednotlivým stromům či porostům lze vkládat mapové podklady, písemné zprávy, obrázky či fotodokumentaci. Program lze propojit s jinými programy a připojit ke GIS. Program dovoluje škálovat kapacitu až po terabyty dat při zachování vysoké rychlosti a spolehlivosti, takže má předpoklady k širokému použití včetně informačních systémů. V roce 2013 byla do programu SW Taxon uložena a připravena ke zpracování data získaná při hodnocení břehových porostů v letech 2009–2013. Informace o SW Taxon včetně jeho internetové adresy byla umístěna na webových stránkách VÚKOZ, v.v.i., Průhonice. Software Taxon, který je provozován jako free program, je umístěn na webu pod adresou: http://www.mytaxon.com Autorem SW Taxon jsou Božena Gregorová (VÚKOZ, v.v.i., Průhonice) a Tomáš Vavrda (Advantage Solutions, s. r. o.). Mezi VÚKOZ , v.v.i., Průhonice a firmou Advantage Solutions, s. r. o., zastoupená panem Tomášem Vavrdou byla uzavřena smlouva, podle které bude f. Advantage Solutions, s. r. o. přidělovat licence jednotlivým uživatelům software a zajišťovat bezchybnost jejich provozu. Za odborný obsah a provoz software a případné další změny a dodělávky zodpovídá RNDr. Božena Gregorová, CSc. Základní informace o vývoji software a metodiky: „Hodnocení a monitoring zdravotního stavu a management dřevin“ byly v roce 2012 publikovány (Gregorová Božena: Vývoj metodiky s PC programem pro hodnocení a monitorování zdravotního stavu dřevin a jejich management. Acta Pruhoniciana. 2012, 101).

8

V002. Část A. Zdravotní stav břehových porostů (K. Černý a kol.) Zdravotní stav a poškození dřevin byly zjištěny pomocí hodnocení celkového zdravotního stavu dřevin (byla zjišťována přítomnost nejrůznějších symptomů poškození, jako je poškození olistění, prosychání, nekrózy kůry, nádory, hniloby dřeva větví a kmenů, výskyt plodnic hub, požerků hmyzu, mechanických poranění, zlomů, atd.) a pomocí hodnocení prosychání (patologické prosychání je nejčastějším symptomem poškození dřevin, signalizuje vážnou fyziologickou poruchu dřeviny a lze jej velmi dobře kvantifikovat; mezi symptomy patří např. zmenšení velikosti listů, změna barvy listů, usychání listů a výhonů, redukce olistění, atd.). Zdravotní stav a prosychání byly hodnoceny na základě standardně používaných šestistupňových škál. Za třetí byly na všech dřevinách určeny významnější patogeny, škůdci a nepříznivé environmenální faktory ovlivňující zdravotní stav (blíže kapitola fytopatologická rizika. Rámcové statistické vyhodnocení bylo provedeno v programu Statistica 7.1 (Statsoft, Inc.) v rámci neparametrických regresních analýz a ANOVy. Byl porovnán zdravotní stav, úroveň prosychání a určeny hlavní příčiny poškození základních typů společenstev břehových porostů PVL (horské olšiny a olšiny ve vyšších nadmořských výškách, olšiny a (javorovo)jasanové olšiny středních a dolních toků, tvrdé luhy a měkké luhy (včetně vrbin), byla zjišťována vazba poškození na nadmořskou výšku, bylo zkoumáno poškození jednotlivých taxonů dřevin (se zvláštním zřetelem na stabilizačně účinné taxony) a byly určeny hlavní příčiny poškození klíčových taxonů dřevin břehových porostů (blíže fytopatologická rizika – dílčí cíl 4). Informace o determinaci dřevin, zařazení společenstev a další údaje byly použity z dalších výstupů projektu a lze je dohledat v příslušných kapitolách. V rámci hodnocených porostů bylo zjištěno, že 25 % všech dřevin břehových porostů je ve stavu výborném (bez známek prosychání) a dalších 50 % dřevin je pouze mírně poškozeno (prosychání korun do 25 %) a jejich poškození lze považovat do jisté míry za reverzibilní (obr. 2). Zbylých 25 % dřevin je poškozeno středně a více (prosychání nad 25 %). V kategorii silně poškozených, odumírajících a mrtvých dřevin (tj. všech dřevin s prosycháním nad 50 %) bylo klasifikováno 113 dřevin, tj. 12 % z celkového počtu dřevin. Z grafu (obr. 2, vlevo) tedy vyplývá, že cca ¼ dřevin v břehových porostech jeví symptomy výraznějšího a v mnoha případech nevratného poškození. Drtivá většina z těchto poškozených dřevin byly olše (85 % dřevin v kategoriích s prosycháním nad 50 %). Dřeviny ostatních taxonů se v kategoriích se silným a větším poškozením objevovaly pouze ojediněle – nejvíce z nich topoly, které se na celkovém počtu silně a více poškozených dřevin podílely 6 % (data nezobrazena). 7%

3% 2%

6%

3% 20%

25% 13%

stupně prosychání

12%

stupně poškození 0

0 1 2 3 4 5

1 2 3 4 25% 34%

5

50%

Obr. 2. Grafy prosychání dřevin (vlevo) a poškození jejich zdravotního stavu v porostech PVL (vpravo)

9

Zdravotní stav a funkce dřevin břehových porostů jsou negativně ovlivňovány i jinými organismy a faktory, které se projevují jinak než prosycháním dřevin (tedy nikoli jako typické choroby) – například dřevokaznými houbami, poškozením při větrných kalamitách aj. Tyto faktory lze postihnout v komplexnějším hodnocení dřevin v rámci hodnocení zdravotního stavu, jehož součástí je i hodnocení prosychání dřevin (oba typy poškození jsou do jisté míry korelované; p < 0,05; Spearmanův korelační koeficient r = 0,73). Výsledky tohoto hodnocení podává obr. 2 vpravo. Z grafu je patrné, že dřevin bez poškození (stupeň 0) nebo s poškozením malého rozsahu (nemajícím výrazný vliv na funkci dřeviny; stupeň 1) je v břehových porostech zhruba polovina (54 %). Ve stavu zhoršeném je 25 % dřevin (stupeň 2) a ve výrazně zhoršeném, silně narušeném a havarijním stavu (stupně 3 – 5) je celkem 21 % dřevin. Lze tedy uzavřít, že téměř ½ dřevin v břehových porostech je poškozena tak, že jsou do větší či menší míry omezeny i jejich funkce. Čtvrtina dřevin je dokonce poškozena výrazně a má (podstatně) sníženou perspektivu. Z hrubého porovnání vyplývá, že přibližně za jednu polovinu těchto poškození zodpovídají choroby (např. hniloby kořenů a krčků, usychání výhonů atp.) a za druhou jiné faktory (hniloby dřeva, poškození větrem atp.). Z porovnání zdravotního stavu jednotlivých taxonů vyplývá (obr. 3), že všechny tři skupiny klíčových taxonů – tj. olše (Alnus spp.), topoly (Populus spp.) a vrby (Salix spp.) jsou zároveň absolutně i relativně tři nejvíce poškozené dřeviny v PVL. V nejhorším stavu jsou vrby (32 % dřevin ve stupních 3 až 5), olše (25 %) a topoly (15 %). Tyto tři taxony zároveň tvoří téměř 80 % dřevin v břehových porostech PVL (!). Nejméně poškozené taxony jsou opět duby letní (Quercus robur), střemchy (Prunus padus), jasany (Fraxinus excelsior) před invazí Ch. fraxinea a javory (Acer spp.) jejichž podíl byl ovšem mizivý – tvořily dohromady pouze 8,5 % dřevin v břehových porostech PVL. Co se týče jasanu, prezentovaný stav popisuje situaci na počátku invaze Ch. fraxinea a neodpovídá současné realitě, která je podstatně horší a kdy lze (alespoň v PVL) velmi zhruba srovnat stav jasanu se stavem olší.

0,45

stupně poškození

0,4

podíl v BP

0,35 5

0,3

4

0,25

3

0,2

2

0,15

1

0,1

0

0,05

taxon Obr. 3. Graf poškození dřevin v porostech PVL dle jednotlivých taxonů.

10

os ta tn í

Ac er s

pp . Al nu s sp p. Be tu la sp p. F. ex ce ls io r P. pa du Po s pu lu s sp p. Q .r ob ur Sa lix sp S. p. au cu pa ri a

0

Počet pozorování (n)

Pro případné odlišení poškození různých skupin společenstev byla společenstva nejprve rozdělena do čtyř hlavních kategorií na 1. horské olšiny (např. olšiny olše šedé, olšiny na drobných tocích ve vyšších nadmořských výškách), 2. olšiny (až javorovo-jasanové olšiny, vždy s dominantním podílem olše lepkavé) v nižších nadmořských výškách, 3. tvrdé luhy a 4. měkké luhy a vrbiny. Zdravotní stav těchto čtyř typů zkoumaných společentev se průkazně lišil (Kruskal-Wallisův test; p< 0,0001). Nejlepší zdravotní stav byl zjištěn u horských a izolovaných olšin a měkkých luhů a vrbin, průkazně horší u olšin a nejhorší (opět průkazně) u tvrdých luhů. Histogramy poškození dřevin v jednotlivých typech společenstev jsou uvedeny na obr. 4. Zdravotní stav dřevin v břehových porostech byl negativně korelován s nadmořskou výškou (p< 0,05, Spearmanův korelační koeficient r = -0,24). Tento vztah bylo možno očekávat, protože v nižších polohách je obecně tlak na břehové porosty vyšší např. vzhledem k obecně intenzivnějšímu využívání krajiny. Méně byly rovněž poškozeny porosty na stanovištích, která neumožňují výraznější využití krajiny či porostu – tedy v místech častých záplav nebo obecně vysoké hladiny spodní body (tedy nejčastěji měkké luhy a vrbiny). 220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 0

1

2

3

4

5

0

1

2

horské/izolované olšiny

3

4

5

3

4

5

olšiny

220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 0

1

2

3

4

5

0

tvrdý luh

1

2

měkký luh/vrbiny

zdravotní stav (stupně)

Obr. 4. Histogramy poškození dřevin hlavních typů společenstev v PVL

Kritický faktor poškozující společenstva s olší je plíseň olšová (významným faktorem určujícím možnost či míru poškození je, zdá se, potenciál zavlečení patogenu do porostu), naopak dominantní faktor poškozující tvrdé a měkké luhy a vrbiny jsou hniloby dřeva a vítr.

11

Významným problémem v PVL je plíseň olšová parazitující na obou druzích olše (problém je o to horší, že olše tvoří přibližně 50 % stabilizačně účinných dřevin v břehových porostech PVL). Plísní olšovou je poškozena přibližně polovina olší ve zkoumaném vzorku. Dalšími více poškozenými dřevinami jsou vrby (hniloby ohňovce obecného a poškození větrem) a topoly kanadské (nebyl identifikován dominantní negativní faktor – nejčastější jsou hniloby troudnatce kopytovitého a poškození větrem). V nejlepším zdravotním stavu byly duby letní a střemchy, jejich podíl v břehových porostech je ovšem minimální (necelá 4 %). Výraznější dosadby jilmů a jasanů jsou znemožněny invazemi Ophiostoma novo-ulmi a Hymenoscyphus pseudoalbidus (Chalara fraxinea). Lze jednoznačně předpokládat, že velký vliv na současný neuspokojivý stav má malá diverzita břehových porostů a nízká vyrovnanost taxonů dřevin – tři nejdůležitější dřeviny (olše, vrby a topoly) tvoří 87 % všech stabilizačně účinných dřevin, zároveň však patří mezi tři absolutně i relativně nejvíce poškozené dřeviny v břehových porostech PVL. Výsledky byly publikovány v práci Černý K., Strnadová V., Baroš A., Holub V. & Velebil J. (2013): Zdravotní stav břehových porostů a významná fytopatologická rizika. In. Baroš A. (ed.) Břehové porosty vodních toků. Sborník ze semináře, 19. 11. 2013, Průhonice. 57–65.

12

V002. Část 2. Technický stav břehových porostů (V. Strnadová) Během pěti let trvání grantu byly detailně prostudovány břehové porosty na čtyřiceti modelových lokalitách v PVL a identifikovány problémy, které jsou s technickým stavem břehových porostů úzce spjaty. Množství výsledků výzkumu technických aspektů je značné, proto bylo nutno vybrat jen ty nejdůležitější a jejich závěry zobecnit a zjednodušit tak, aby byly maximálně srozumitelné a rychle použitelné v praxi. Břehový porost představuje proměnlivý celek složený z jednotlivých živých organismů – stromů, keřů a bylin nebo jejich souborů – stromového, keřového a bylinného patra. Základem a kostrou břehového porostu jsou stromovité dřeviny. Proto posouzení technického stavu předcházelo studium spektra stávajících dřevin. Každá z dřevin, které se v břehovém porostu vyskytují, má odlišné technické vlastnosti, liší se svou velikostí a pevností pletiv nadzemní a podzemní části a jejich odolností, rychlostí růstu, rozdílnými nároky na stanoviště, také schopností fixovat břeh, rizikovými vlastnostmi a mnoha vlastnostmi dalšími. U všech taxonů zastoupených ve zkoumaných břehových porostech PVL byly proto specifikovány jejich biotechnické vlastnosti a to jak vlastnosti vhodné (např. fixační schopnost, tolerance vysoké hladiny spodní vody a zaplavení, odolnost vůči mechanickým poraněním, dlouhověkost atp.), popsán rozsah a vlastnosti kořenového systému, atd., tak i vlastnosti rizikové či nevhodné (nepůvodnost, absence stabilizační funkce, invazivita, nadměrná konkurence, atd.). Na základě znalostí a výsledků geobiocenologické části a dalších částí výzkumu bylo u 40 zkoumaných porostů posouzeno spektrum dřevin, jejich ekologická a technická přijatelnost (zejména stabilizační funkčnost) a další vlastnosti ovlivňující jejich technickou funkci (např. vzrůst, rozmístění, zdravotní stav, atd.). Na základě charakteru břehů, požadavků na zpevnění, hladiny spodní vody, potřebného sponu a dalších stanovištních a fytopatologických faktorů ve 40 zkoumaných porostech byla specifikována optimální složení a vlastnosti ideálních břehových porostů na všech stanovištích a porovnány se současným stavem. Rozdíly mezi současným a optimálním stavem byly specifikovány u všech porostů a výsledky zobecněny a shrnuty. Dobře fungující BP musí vyhovovat jak nárokům ekologickým, tak i technickým. Všechny aspekty jsou však vzájemně propojeny a navazují na sebe. Dřevina nesprávně zvolená, vysazená na nevyhovující mikrostanoviště a špatně udržovaná nikdy nemůže plnit svou funkci uspokojivě. Významným faktorem ovlivňujícím technický stav porostu je rovněž uspořádání jednotlivých dřevin v břehovém porostu a také poloha dřevin vůči toku.

Hlavní technické problémy Při výčtu základních problémů technického rázu byla snaha o postižení hierarchie, její určení však není zcela jednoznačné. 1. Nedostatečné osazení břehů dřevinami stromového patra za účelem dosažení stability břehů. Vzhledem k tomu, že na více, než 50 % lokalit byl zjištěn absolutní nebo dílčí nedostatek stromovitých dřevin (v průměru cca 25 ks na 100 m, ale často pouze 8, 13, 17 ks na 100 m), je tato informace alarmující. Ideální je počet 30 – 50 ks stromovitých dřevin na 100 m. Při tomto počtu stromů lze předpokládat, že jejich kořenové systémy budou schopny zhruba zafixovat břeh po celé délce úseku. 2. Nízká druhová diverzita porostu. Na více než 50 % lokalit byl zjištěn nedostatečný počet taxonů dřevin (často pouze dva nebo tři taxony stromovitých dřevin). Průměrný počet taxonů

13

dřevin na porost jsou cca 4, přičemž ve většině porostů diverzitu zvyšuje často jeden či několik málo jedinců jednoho či více taxonů zpravidla s minimální stabilizující schopností (často např. bříza bělokorá, jeřáb ptačí či třešeň ptáčnice). Břehový porost na každé lokalitě by měl sestávat alespoň ze čtyř, pěti nebo šesti či více různých taxonů stromovitých, autochtonních, listnatých dřevin. Diverzita porostu souvisí úzce s požadavky geobiocenologickými. Monokultury jsou jako porosty nejrizikovější a nejohroženější z mnoha důvodů (mj. ekologických, technických a fytopatologických). 3. Špatná vyrovnanost či vyváženost jednotlivých druhů stromovitých dřevin v porostu je téměř obecným nepříznivým jevem a byla zjištěna na 75 % lokalit. Vyrovnanost porostu představuje ideální poměr četností dřevin stromového patra v porostu neboli vyrovnaností či vyvážeností porostu rozumíme kolik strom. dřevin určitého taxonu se na lokalitě v břehovém porostu nachází a v jakém jsou vzájemném poměru. Vyváženou skladbou lze zajistit břehovému porostu možnost dobré technické funkce i v případě problémů, které mohou nastat (náhlý stres, epidemie určitého konkrétního taxonu). Ideální procentuální vyrovnanosti (např. 30 – 20 – 20 – 20 - 10 nebo 30 – 30 – 20 – 10 – 10) lze v praxi dosáhnout a v průběhu let jí udržet obtížně, ale v návrhu je nezbytné se touto zásadou alespoň rámcově řídit. Nevhodná vyrovnanost je patrná i v celkovém přehledu dřevin na zkoumaných lokalitách (obr. 5).

Obr. 5. Graf pořadí – početnost. Taxony na ose X řazeny podle celkového podílu ve zkoumaných břehových porostech PVL. Četnost původních stabilizujících (zeleně) a nepůvodních či původních nestabilizujících v břehových porostech PVL. Popsány vybrané významné taxony břehových porostů.

4. Úplná absence nebo výrazný nedostatek dlouhověkých dřevin stromového patra a zároveň i dřevin s delší technickou životností v porostu byl zjištěn na 90 % lokalit. Podíl dlouhověkých dřevin ve zkoumaných porostech PVL dosáhl pouze cca 7 % (!). Dlouhověké dřeviny by měly být v rámci úseku uplatňovány v nepravidelných delších intervalech a na vhodných mikrostanovištích s předpokladem dobré existence. Dlouhověké dřeviny mají v příznivých podmínkách delší technickou životnost, která se pohybuje okolo 100 a více let (topol černý, dub letní, jilm vaz, jilm drsný, jilm habrolistý, javor klen, javor mléč, lípa srdčitá, jasan ztepilý), ale jejich růst a vývoj je pomalejší. Krátkověké dřeviny (olše lepkavá, olše šedá, vrba křehká, vrba bílá, střemcha obecná) rostou naproti tomu rychleji a jsou velmi účinné, ale jejich technická životnost se pohybuje většinou mezi 20 a 40 lety. Dlouhověké dřeviny nikdy nesmí být vysazovány v blízkosti břehové čáry v omočené části koryta, v patě svahu a ve svažité části břehu. Je nutné umísťovat je vždy na korunu břehu a dále od toku. Jejich rozložité

14

koruny vyžadující větší prostor musí mít možnost se zdravě a přirozeně vyvíjet, adekvátně se pak vyvinou i jejich kořenové systémy a ty mohou kvalitně stabilizovat břeh alespoň na některých částech úseku. Pochopitelně na některých lokalitách a v určitých společenstvech nelze dlouhověké dřeviny uplatnit vůbec. 5. Nevhodná druhová skladba porostu z hlediska technického stavu. Zjednodušeně lze říci, že ze spektra geobiocenologicky odpovídajících druhů musí být voleny ty druhy, kterým vyhovují podmínky mikrostanoviště a současně mají vhodné technické vlastnosti a jsou schopny svými kořenovými systémy zabezpečit břeh. Ve zkoumaných porostech jako celku podíl těchto dřevin dosahuje cca 70 %. Zbývající část tvoří dřeviny nestabilizující či dokonce nepůvodní (obr. 6). Na cca 80 % lokalit byly nalezeny nejčastěji pouze jeden nebo dva taxony, jejichž biotechnické vlastnosti byly odpovídající (byly dostatečně stabilizačně účinné) a byly zároveň dostatečně hojné (tedy pro porost a stabilizaci břehu úseku klíčové). Pouze ve 20 % porostů byly zjištěny 3 až 4 klíčové stabilizující taxony (což by bylo lze ve většině případů považovat za dostatečný stav). Největší problém se jeví u olšin a jasanových olšin, kde je obvykle jen jeden či dva klíčové taxony, z nichž je téměř vždy četnější olše. To tyto porosty činí obecně značně zranitelnými. Lokálně se v nových dosadbách stále objevují druhy s minimální stabilizační funkcí (např. jeřáby). Na některých lokalitách dokonce převládají dřeviny nefixující – často náletové břízy a jeřáby, někdy se objevují ovocné dřeviny nebo jehličnany. Vyšší podíly některých těchto dřevin lze akceptovat jen v případě specifických podmínek (jiné zpevnění, oligotrofní stanoviště, vyšší vegetační stupně).

Obr. 6. Podíl stabilizujících (zeleně) a nestabilizujících (červeně) dřevin v PVL. Zobrazen rovněž podíl původních a nepůvodních dřevin v rámci obou kategorií.

6. Vysoký podíl nepůvodních dřevin a nevhodná druhová skladba porostů z hlediska geobiocenologie. Ve zkoumaných břehových porostech dosahoval podíl nepůvodních dřevin téměř 19 % (obr. 6). Vhodnost autochtonních a nevhodnost alochtonních druhů je požadavek z hledisek ekologických, ochranářských i krajinotvorných zcela samozřejmý a naprosto legitimní, ale ještě v nedávné době hrubě opomíjený. Výběr druhů stromů i keřů je třeba zvolit dle konkrétního rostlinného společenstva na dané lokalitě. Problém je osvětlen v samostatné kapitole. 7. Nedostatečné osazení břehů dřevinami keřového patra. Dostatečná výšková členitost břehových porostů je předpokladem pro jejich dobrou stabilizační a zejména ekologickou funkci. Zastoupení keřového patra je v břehových porostech obecně nedostatečné i tam, kde technické parametry toku umožňují jeho vyšší podíl. Nedostatečné osazení křovinami bylo 15

zaznamenáno na 50 % lokalit, na některých z nich keřové skupiny zcela chyběly. Také keře se liší ve svých schopnostech stabilizovat břeh, mezi nejvýkonnější v tomto ohledu patří keřovité vrby, brslen obecný, kalina obecná, líska obecná, svída krvavá, zimolez černý, křestice (olše) zelená a krušina olšová. Ostatní keře jako bez černý, bez červený, trnka obecná, hloh jednosemenný a hloh obecný, mohou v břehovém porostu figurovat na vhodných místech, jejich schopnost stabilizovat břeh je však podstatně menší. Jednotlivé keřové skupiny je nutné vysazovat vždy z jednoho druhu v takovém sponu, aby vytvořily kompaktní celek. V místech, kde si stromy velmi konkurují a jejich kořenový systém nemá možnost se kvalitně vyvinout (protože se vyvíjí v závislosti na vývoji koruny), mohou křoviny účinně fungovat a dobře stabilizovat břeh. Také na lokalitách, jejichž podmínky neumožňují použít stromovité dřeviny vůbec, je mohou křoviny zcela nahradit. Na stanovištích s vysokými nároky na zpevnění (konkávy a obecně namáhané břehy) lze využít s úspěchem křovité vrby i jiné křoviny. V případě porostů náchylných vůči chorobám (porosty olší) mohou být na podmáčených stanovištích, kde nelze využít větší množství taxonů stromovitých dřevin, křoviny velmi vhodnou alternativou či doplňkem dominantních olší. Velmi vítanou vlastností keřových výsadeb (jmenovitě keřovitých vrb) je rychlý růst a rychlá stabilizační účinnost (někdy už za 3 – 4 týdny po výsadbě) a také možnost keře vysazovat do příkré části břehu, což je u stromovitých dřevin spíše nevhodné. Dalším kladem jsou malé náklady na výsadbu. 8. Nevhodná prostorová struktura porostu. Velká část břehových porostů je vysázena v pravidelném či nevhodném sponu, případně ve víceméně pravidelných jedno- či dvouřadých liniích. Dílem je to samozřejmě dáno nevhodnou druhovou vyvážeností porostů a jejich stejnověkostí. Obecně bývá spon příliš řídký (stromy rostou ve velkých odstupech, při čemž jejich kořenové systémy nemohou ochránit celou břehovou linii) nebo naopak příliš hustý (taxony, které mají velmi rozložité koruny, se nemohou dobře vyvinout v malém prostoru, navzájem si konkurují, jejich koruny se vyvíjejí asymetricky a kořenové systémy vyvíjející se adekvátně pod půdním povrchem pak nemohou dobře plnit svou stabilizační funkci). Břehový porost je také třeba koncipovat nepravidelně, strukturní formou ve skupinách různých taxonů a s nestejnými odstupy jednotlivých stromů od sebe navzájem. Rovněž šířka porostu by měla být co nejvíce variabilní. Nelze až na výjimky akceptovat liniové uniformní výsadby dřevin o pravidelném sponu. 9. Nevhodná věková struktura porostu. Velmi rizikové stejnověké porosty (kdy je více než 75 % dřevin v porostu ve stejné věkové kategorii) byly zaznamenány na více než 20 % lokalit, nicméně ve valné většině porostů početně převažují dřeviny stejné věkové kategorie. Stejnověkost porostu představuje značný technický problém v případě dožívání či rozpadu porostu jako celku, kdy dojde k razantní náhlé změně celého stanoviště a hrozí poškození břehu. Stejnověké porosty jsou zpravidla uměle vysazované nebo jednorázově dosazované, různověkost je naproti tomu jev zcela běžný v přirozených porostech a společenstvech. Je třeba dbát na to, aby byly v břehových porostech zastoupeny stromovité dřeviny různého stáří a byla tak zajištěna časová kontinuita porostu. 10. Nedostatečná výšková struktura porostu. Ekologicko-stabilizující funkce nejlépe plní a ke změnám prostředí je nejvíce odolný porost co nejvíce vertikálně členitý. Vertikální členitost je zajištěna věkovou a druhovou různorodostí porostu stromovitých dřevin a dostatečným zastoupením keřového patra. 11. Špatná údržba porostů. Velmi špatná péče byla zjištěna ve 30 % porostů. Je nezbytné provádět alespoň elementární údržbu porostu, udržovat porost přístupný, odstraňovat mrtvé padlé kmeny, které tvoří překážku v toku a vyvrácené stromy ležící v jeho blízkosti (zejména

16

v lokalitách, kde je nutné předcházet tvorbě povodňových překážek a nežádoucím rozlivům). Musí být prováděny probírky porostů od nevhodných rychlerostoucích náletových dřevin a uvolňování korun dřevin perspektivních. Povýsadbová péče o porosty a jejich dosadby je samozřejmostí a zahrnuje ochranu stromků, ožínání apod. V současné době se jeví jako výraznější problém pastevní využití přilehlých pozemků, kdy jsou poškozovány břehové porosty a břehy dobytkem – mnohdy tak dochází k dlouhodobému či nevratnému poškození porostů a erozi. V místech, kde hrozí poškození majetku či zdraví obyvatel je vhodné sledovat stav porostů a občas provádět zdravotní a bezpečnostní řez dřevin. Závěr Současný mnohdy nevhodný či špatný technický stav břehových porostů jde ruku v ruce se špatným stavem ekologickým, přičemž obě hlediska jsou na sobě často závislá. Porosty ve špatném technickém stavu jsou i ve špatném stavu ekologickém a naopak. Vhodnou cestou ke zlepšení stavu břehových porostů je komplexní přístup respektující zdánlivě protichůdné požadavky obou hledisek. Mezi hlavní principy, které je vhodné v budoucnu respektovat, patří následující: 1. Obecné zvýšení diverzity dřevin (stromovitých i keřovitých) v břehových porostech a jejich vyváženosti. V porostech by mělo být minimálně 4 - 5 taxonů stromovitých dřevin a jejich četnosti více vyvážené. V každém porostu (v závislosti na stanovišti) by měly být alespoň 2 - 3 druhy stromovitých dřevin klíčové (podíl cca nad 20 - 30 %). 2. Postupný převod monokultur, zejména kanadských topolů a olší, na pestřejší porosty provádět v několika fázích. 3. Používání původních dřevin, respektování geobiocenologických požadavků. Respektování konkrétních ekologických požadavků a biotechnických vlastností dřevin, respektování nároků stanoviště a technických požadavků na zpevnění břehu. 4. Obecné zvýšení počtu dřevin v břehových porostech (30 – 50 dřevin na 100 m břehu). 5. Výsadby a dosadby dřevin a jejich skupin je potřeba provádět strukturně a nepravidelně. Je zapotřebí zvýšit prostorovou, výškovou a věkovou diverzitu porostů. Zvýšit podíl křovin v břehových porostech v místech, kde je lze akceptovat. 6. V návrzích výsadeb a v péči o břehové porosty respektovat fytopatologická rizika. Sledovat probíhající změny v porostech a v březích (zdravotní stav, eroze atp.) a včas na ně reagovat úpravou managementu. 7. Dosazovat větší školkařské výpěstky (lepší zdravotní stav, vyšší ujímavost) a dbát na dostatečnou následnou péči o nové dosadby. 8. Vhodné vyšší uplatnění dlouhověkých kvalitních dřevin v břehových porostech. 9. Kvalifikovaná péče o břehové porosty.

Literatura: Bínová L., Culek M., Havlíček T, Sedlák Z. (2006): Obnova ekologických funkcí břehových a doprovodných porostů, revitalizace ekosystémů niv. Vybrané výsledky z projektu VaV/640/15/03. Brno, Společnost pro životní prostředí,spol. s r.o.,157 s. Just T. (2003): Revitalizace vodního prostředí. Praha,AOPKČR. 144 s. Just T. & kolektiv (2005): Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha, ZO ČSOP Hořovicko ve spolupráci se spol. Ekologické služby s.r.o. AOPKČR a MŽPČR, 359 s.

17

Králová H. (2001): Řeky pro život. Revitalizace řek a péče o nivní biotopy. Brno. ZOČSOP Veronica, 439 s. Mottl J. (1989): Topoly a jejich uplatnění v zeleni. Aktuality Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích 1989, 203 s. Novák L., Iblová M. & Škopek V. (1986): Vegetace v úpravách vodních toků a nádrží. Praha, Nakladatelství technické literatury, 244 s. Šimíček V. (1999): Břehové a doprovodné porosty vodních toků – součást lužních ekosystémů. Tišnov, Agrospoj, 102 s. Šlezingr M. (1996): Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. Brno, FAST Šlezingr M. (2010): Revitalizace toků – příspěvek k problematice úprav vodních toků. Brno, Nakladatelství VUTIUM,255 s., ISBN 978-80-214-3942-9 Úradníček L., Maděra P. & kolektiv (2001): Dřeviny České republiky.Písek, Matice lesnická, spol. s r.o., 333 s., ISBN 80-86271-09-9 Válek Z. (1977): Lesní dřeviny jako vodohospodářský a protierozní činitel.Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 203s.

V003. Mapové podklady. Studium krajinného kontextu (T. Hrubá) 18

V rámci cíle probíhalo několik dílčích linií prací. V rámci první linie byla prováděna podpůrná činnost pro metodické návrhy péče o břehové porosty. Bylo prováděno grafické zpracování dat z terénu, které probíhalo následovně. Lokality byly nejprve zaneseny v samostatné vrstvě v prostředí GIS (ARcView 9.2), poté byla vytvořena jejich přehledná zobrazení v měřítku 1 : 25 000 a 1 : 5000, kde byly vybrané úseky vyznačeny na podkladu topografické mapy a barevné ortofotomapy (© CENIA); byly rovněž zobrazeny hranice katastrálních území a místní názvy sídel. Tato zobrazení sloužila rychlé orientaci a identifikaci daného úseku v terénu a jako obrazový doprovod popisů jednotlivých lokalit. Současný stav vlastních porostů byl zachycen ve schematickém zákresu v měřítku 1:100, příp. 1:500, obdobně byly zpracovány návrhy obnovy porostů (prostředí AutoCAD2007). Výsledky této části jsou uloženy v archivu projektu a byly využity při tvorbě metodiky obnovy a managementu. Další linií prací byla identifikace vztahů mezi krajinou, společností a břehovými porosty, která proběhla v rovině platných právních norem z okruhu týkajících se vodních toků, ochrany přírody a krajiny, územního plánování a katastru nemovitostí. Výsledky práce byly shrnuty v článku Hrubá T. (2010): Právní předpoklady ochrany a obnovy břehových porostů v České republice. Acta Pruhoniciana, 95: 75–86. Článek hodnotí možnosti aplikace právních norem v zájmu břehových porostů ve volné krajině a v prostředí měst. Zpracování proběhlo v rámci čtyř oborových okruhů: vodní toky, příroda a krajina, územní plánování a vlastnictví – pozemek – katastr nemovitostí. Efektivní ochrana a obnova břehových porostů je mezioborová záležitost a vyžaduje spolupráci dotčených orgánů státní správy – vodoprávních úřadů a orgánů ochrany přírody, krajů a obcí, správců vodních toků a vlastníků pozemků. Tato spolupráce je zvláště perspektivní při přípravě koncepčních dokumentů týkajících se rozvoje území a uplatňovaných v rámci územní správy (územní plán a zásady územního rozvoje). Nejdůležitější je v daném směru oborový dokument resortu ochrany vod – plán povodí, včetně návrhu opatření. V resortu ochrany přírody pak koncepce ochrany přírody a krajiny. Vzhledem k tomu, že ochrana břehových porostů má konkrétní podobu v právní úpravě a představuje reálné omezení možnosti nakládání s pozemky, je možné uvažovat o rozšíření předdefinovaných kódů ochrany nemovitosti v zápisu katastru nemovitostí. Jak navrhují i jiní autoři, je třeba reálně uvažovat o zavedení kódu, který by reflektoval § 4 odst. 1 a § 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Je možné konstatovat, že chybí metodický postup, který by harmonizoval mezioborové projednání dotčených stran. Třetí linie prací představovala hodnocení prostorových aspektů břehových porostů a pozemkové držby. Ve vybraných 40ti lokalitách na území povodí Vltavy jsme sledovali také průměrnou šířku břehového porostu daného sto metrového úseku měřenou od hladiny vody a také přítomnost dřevinného porostu u hrany svahu břehu. Zjištěné údaje jsme porovnali s hodnotami, které navrhuje zákon. Ve více jak polovině případů byla šířka břehového porostu menší, než doporučovaná hodnota. I když je třeba připomenout, že zákon říká „nejvýše“ 10, 8 či 6 m. V necelé pětině případů zjištěný údaj odpovídá hodnotě navržené zákonem. Ani na jedné z lokalit nebyla průměrná šířka břehového porostu větší, než jakou navrhuje zákon. Obnova břehových porostů naráží na základní faktickou překážku, kterou je rozdrobenost držby půdy. Abychom ověřili skutečnost, provedli jsme průzkumnou sondu s cílem ověřit informace o lokalitě v katastru nemovitostí. Autorem zpracování na základě našeho zadání byl Ing. Přemysl Řezníček. U pěti vybraných lokalit (Srbsko, Řevnice, Dolní Černošice, Soutok Vltavy a Labe) byly stanoveny čtverce o rozměrech 100 × 100 m tak, aby hrana čtverce probíhala tokem, čtverec pokryl prostor břehového porostu a přilehlých pozemků. Jako příklad výsledků jsou uvedeny údaje týkající se porostu Dolní Černošice (Lipence; obr. 7). Bylo zjištěno, že například v lokalitě Lipence (Berounka) je celkem 15 pozemků, které jsou v rukou 46 vlastníků. Zjištěná fakta potvrzují předpoklad, že především časovou náročnost projednání obnovných zásahů s vlastníky pozemků je třeba nepodceňovat.

19

Je rovněž zjevné, že náročnost naplnění tohoto zákonného požadavku a případné další problémy, které s projednáním souvisí, mohou odrazovat od zahájení příprav obnovy. V tomto smyslu mohou významně pomoci pozemkové úpravy, které minimalizují rozdrobenost pozemků v území, čímž se stává pozemková držba přehlednější a v souvislosti s funkčním využitím účelnější.

Obr. 7. Lokalita Dolní Černošice (Lipence; Berounka), plocha 100×100m. Rozdělení parcel podle počtu vlastníků.

20

V004. Část A. Zhodnocení fytopatologických rizik (K. Černý) V rámci prací byly všechny dřeviny ve vybraných úsecích vyšetřeny a byly zjištěny reálně působící a v budoucnu potenciálně významné negativní faktory, které ovlivňují nebo mohou ovlivňovat dřeviny a jejich technickou a krajinářskou funkci. Příčina poškození, pokud byla zjištěna, byla přesně specifikována a byl rámcově určen její význam na čtyřstupňové škále (0: bez významu; 1 = poškozuje dřevinu, ale bez dopadu na funkci technickou; 2 = reálně omezuje funkci dřeviny; 3 = vede k vysokému stupni poškození, dřevina ±nefunkční). Všechna data byla digitalizována, vyhodnocena a zkonfrontována s literaturou. Z patogenů, které se v současnosti vyskytují v břehových porostech povodí Vltavy lze jako kriticky významné pro populace svých hostitelů označit tři nepůvodní invazní druhy: Ophiostoma novo-ulmi způsobující grafiózu jilmů, plíseň olšovou (Phytophthora alni) způsobující fytoftorové onemocnění olší a Chalara fraxinea (Hymenoscyphus pseudoalbidus) způsobující nekrózu jasanu. Tyto tři patogeny mohou zásadně poškodit celé porosty a způsobit značné ekonomické a ekologické škody (a mohou dokonce měnit prostředí, ve kterém se vyskytují – jsou tzv. transformery) a je nutno jim věnovat výjimečnou pozornost. Z výše zmíněných patogenů je zpracována komplexní metodika identifikace choroby a ochrany porostů pouze pro plíseň olšovou (Černý et al. 2010, Černý et Strnadová 2011). V případě dvou dalších patogenů lze doporučit sumarizující informace v publikacích Černý et al. (2007) a Havrdová et Černý (2013), co se týče patogenů a chorob dalších v jiné, obecněji či šíře zaměřené literatuře (např. Gregorová et al. 2006). Význam patogenů je odvislý na četnosti jejich hostitelů a jejich významu v břehových porostech. Ze zmíněných tří patogenů má v současné době v povodí Vltavy největší význam P. alni, menší pak Hymenoscyphus pseudoalbidus a minimální O. novo-ulmi. Dále lze v povodí Vltavy identifikovat několik desítek významných chorob či škůdců a ekologických faktorů, jejichž možný výskyt a potenciální dopad na břehové porosty je vhodné brát v úvahu. Některé tyto významné biotické i abiotické faktory jsou zmíněny v tab. 4 včetně základních řešení situací. Vždy je nutno mít na paměti, že řešení každého fytopatologického problému je složité a mělo by obsahovat více možností, které by se měly vzájemně doplňovat. Při řešení problémů dřevin v břehových porostech způsobených chorobami, škůdci a abiotickými faktory je ovšem nutné vnímat i ekologické a biotechnické aspekty dřevin a situace řešit na pozadí komplexních znalostí dřevin a související problematiky. Významným problémem v povodí Vltavy je plíseň olšová parazitující na obou druzích olše (problém je o to horší, že olše tvoří přibližně 50 % stabilizačně účinných dřevin v břehových porostech povodí). Plísní olšovou je poškozena přibližně polovina olší ve zkoumaném vzorku. Dalšími více poškozenými dřevinami jsou vrby (hniloby ohňovce obecného a poškození větrem) a topoly kanadské (nebyl identifikován dominantní negativní faktor – nejčastější jsou hniloby troudnatce kopytovitého a poškození větrem). V nejlepším zdravotním stavu byly duby letní a střemchy, jejich podíl v břehových porostech je ovšem minimální (necelá 4 %). Výraznější dosadby jilmů a jasanů jsou znemožněny invazemi Ophiostoma novo-ulmi a Hymenoscyphus pseudoalbidus. Lze jednoznačně předpokládat, že velký vliv na současný neuspokojivý stav má malá diverzita břehových porostů a nízká vyrovnanost taxonů dřevin – tři nejdůležitější dřeviny (olše, vrby a topoly) tvoří 87 % všech stabilizačně účinných dřevin, zároveň však patří mezi tři absolutně i relativně nejvíce poškozené dřeviny v břehových porostech povodí Vltavy.

21

Tabulka 4. Přehled významných stabilizujících taxonů dřevin a jejich hlavních zdravotních rizik Taxon Faktor Poškození Návrh řešení dub letní bělokazi (Scolytus spp.), krasec usychání dosadby náhradních taxonů, vhodné dvoutečný (Agrilus biguttatus) umístění dřevin lesklokorky (Ganoderma spp.), hniloba dřeva, probírky, dosadby náhradních rezavce (Inonotus spp.) apod. zlomy, usychání taxonů letní zaplavení, vysoká hladina hniloba kořenů náhrada taxonu spodní vody, hypoxie Phytophthora spp. hniloba kořenů, probírky, vhodné stanoviště krčků václavky (Armillaria spp.) hniloba kořenů, náhrada dřeviny usychání jasan ztepilý H. pseudoalbidus (Ch. nekróza jasanu náhradní dosadby fraxinea) Lýkohubi (Leperisinus fraxini, prosychání eliminace stresu, náhradní dosadby Hylesinus crenatus) Pseudomonas savastanoi nekróza kůry, probírky, dosadby náhradních usychání taxonů Rezavec štětinatý (Inonotus hniloba dřeva, probírky, dosadby náhradních hispidus) aj. zlomy, usychání taxonů václavky (Armillaria spp.) hniloba kořenů, náhrada dřeviny usychání letní zaplavení, vysoká hladina hniloba kořenů náhrada taxonu spodní vody, hypoxie javor klen, j. Cryptostroma corticale (pouze usychání dřeviny náhrada dřeviny mléč klen) ledochody, spláví poškození kůry předsadby křovin, použití dřeviny v druhé či další řadě letní zaplavení, vysoká hladina hniloba kořenů náhrada taxonu spodní vody, hypoxie oslunění spála kůry vhodné umístění dřeviny, zástin kmene (křoviny) Phytophthora spp. hniloba kořenů, probírky, vhodné stanoviště krčků rážovka (Nectria spp.), nekróza kůry probírky, eliminovat spálu kůry klanolístka obecná (Schizophyllum commune) aj. Stegonsporium pyriforme usychání větví probírky, eliminovat spálu kůry (pouze klen) jilm vaz, jilm bělokazi (Scolytus scolytus, S. usychání dosadby náhradních taxonů, vhodné horský, jilm multistriatus, S. laevis) umístění dřevin habrolistý letní zaplavení, vysoká hladina hniloba kořenů náhrada taxonu spodní vody, hypoxie (zejména jilm horský) Ophiostoma novo-ulmi grafióza vhodné umístění dřevin, dosadby náhradních taxonů lípa srdčitá, l. lesklokorky (Ganoderma spp.) hniloba dřeva, probírky, dosadby náhradních velkolistá apod. vývraty a zlomy, taxonů usychání letní zaplavení, vysoká hladina hniloba kořenů náhrada taxonu spodní vody, hypoxie Phytophthora spp. hniloba kořenů, probírky, vhodné stanoviště krčků

22

Tabulka 4. Pokračování Taxon Faktor olše lepkavá ledochody, spláví

olše šedá

vrba bílá, v. nachová

vrba křehká

letní zaplavení/hypoxie plíseň olšová (Phytophthora alni) rezavec lesknavý (Inonotus radiatus) aj.

hniloba kořenů hniloba kořenů a krčku hniloba dřeva, zlomy

vysoká hladina spodní vody ledochody, spláví

hniloba kořenů poškození kůry

plíseň olšová (P. alni)

hniloba kořenů a krčku hniloby, zlomy

ohňovec obecný a tečkovaný (Phellinus igniarius, P. punctatus) vítr Glomerella cingulata apod. ohňovec obecný a tečkovaný (Phellinus igniarius, P. punctatus) šupinovka zlatozávojná (Pholiota cerifera) vítr

topol černý

Poškození poškození kůry

Cryptodiaporthe populea, Valsa sordida nesytka topolová (Aegeria apiformis) troudnatec kopytovitý (Fomes fometarius), šupinovka zhoubná (Pholiota destruens) aj. vítr

zlomy usychání výhonů a větví hniloby, zlomy

hniloby, zlomy, usychání zlomy

prosychání korun poškození vodivých pletiv kořenů, krčku, usychání hniloby dřeva, zlomy

zlomy

Návrh řešení předsadby křovin, úprava spektra dřevin (odolné dřeviny) dosadby tolerantních dřevin dosadba jiných dřevin prevence poranění (předsadby tolerantních křovin a dřevin, změna spektra dřevin, redukce významu P. alni) dosadby tolerantních dřevin prevence poranění (předsadby křovin, změna spektra dřevin, redukce významu P. alni) dosadba jiných dřevin zabránit mechanickým poškozením, probírky, dosadby jiných taxonů omezení hnilob, dosadby jiných taxonů dosadby náhradních dřevin (nikoliv vrb) zabránit mechanickým poškozením, probírky, dosadby jiných taxonů probírky, náhradní taxony omezení hnilob, dosadby jiných taxonů, probírky vykloněných kmenů probírky, dosadby náhradních taxonů probírky, dosadby náhradních taxonů, vhodné umístění výsadby (krytí krčků a bází kmenů) probírky, dosadby jiných dřevin

probírky, náhradní dosadby

Výsledky byly publikovány v článku: Černý K., Strnadová V., Baroš A., Holub V. & Velebil J. (2013): Zdravotní stav břehových porostů a významná fytopatologická rizika. In. Baroš A. (ed.) Břehové porosty vodních toků. Sborník ze semináře, 19. 11. 2013, Průhonice. 57–65. Výsledky byly využity při tvrobě metodiky Černý K., Strnadová V., Velebil J., Baroš A., Bulíř P. (2013): Obnova a dlouhodobá péče o břehové porosty v povodí Vltavy. Certifikovaná metodika VÚKOZ, v.v.i., 4/2013-056, QI92A207. Certifikace MZe: 20.11. 2013, čj. 77365/2013-MZE-16222/M70.VÚKOZ, v.v.i., Průhonice, 135 s. ISBN: 978-80-85116-99-1. Literatura Černý K., Gregorová B., Holub V., Strnadová V. & Mrázková M. (2007): Grafióza jilmů v ČR – fytopatologické a ekologické souvislosti. In: Dreslerová et Packová /ed./ Ohrožené dřeviny České republiky. Geobiocenologické spisy, 12: 30–43. Černý, K. & Strnadová, V. (2011): Onemocnění olší způsobené druhem Phytophthora alni Brasier & S.A. Kirk – management napadených porostů. Certifikovaná metodika 5/2011-056. 23

VaV SP-2d1/36/07. Certifikace 30. 4. 2012 MŽP (čj. 31987/ENV/12, 1998/610/12). VÚKOZ, v.v.i., Průhonice, 31 s. Černý, K., Strnadová, V., Gregorová, B. & Mrázková, M. (2010): Onemocnění olší způsobené druhem Phytophthora alni Brasier & S.A. Kirk – identifikace choroby, odběr vzorků. Certifikovaná metodika 4/2011-056. VaV SP-2d1/36/07. Certifikace 1. 2. 2011 MŽP (čj. 6405/ENVV/11, 110565/ENV/10). VÚKOZ, v.v.i., Průhonice, 26 s. Gregorová B., Černý K., Holub V., Strnadová V., Rom J., Šumpich J., Kloudová K. (2006): Poškození dřevin a jeho příčiny. 504 p., AOPK ČR, VUKOZ, Praha. Havrdová L., Černý K. (2013): Nekróza jasanu – přehled současných znalostí. Zpravodaj ochrany lesa 17: 54–61.

24

V004. Část B. Hymenoscyphus pseudoalbidus (Chalara fraxinea) (L. Havrdová) H. pseudoalbidus je invazní patogen napadající domácí druhy jasanů F. excelsior a F. angustifolia ve všech typech porostů. V současné době je rozšířen po celé Evropě, v ČR se déle vyskytuje na severovýchodě Čech a na Moravě. Jasany mohou v důsledku napadení tímto patogenem odumřít i během jednoho roku. Během necelých čtyř let výzkumu byly sledovány, měřeny a prvotně vyhodnocovány faktory ovlivňující výskyt a rozsah poškození jasanových porostů patogenem Hymenoscyphus pseudoalbidus (Chalara fraxinea), způsobujícím tzv. nekrózu jasanu. Vlastnímu terénnímu měření předcházelo zpracování literární rešerše, testování izolačních a determinačních metod a příprava metodiky pro terénní práce. Metodika Pro terénní výzkumy bylo vybráno modelové území CHKO Lužické hory, ve kterém bylo vytipováno 80 výzkumných ploch (1 plocha – kruh o poloměru 50 m). V r. 2011 bylo na každé z 80 ploch sledováno celkem 15 proměnných: objem nekrózy jasanu (závislá proměnná), 6 nezávislých proměnných popisujících výskyt a charakter hostitele a 8 nezávislých proměnných popisujících charakter prostředí. Mezi nezávislé proměnné byly zařazeny: lokalizace nekrózy jasanu, vzrůst stromu, objem koruny, zástin koruny, zdravotní stav, pokryvnost jasanu na ploše, okolní napadení hostitelé, typ porostu, zápoj porostu, popis vegetace a okolního prostředí, nadmořská výška, expozice terénu, sklon terénu a geomorfologie. V r. 2012 bylo ze stávajících 80 modelových ploch vybráno 50 lokalit, kde byl dlouhodobě měřen průběh teploty a vzdušné vlhkosti v různě napadených porostech na různých stanovištích. Měření bylo ukončeno na podzim r. 2013. Tato část výzkumu byla kofinancována projekty ČZU. V r. 2013 bylo provedeno opakování měření faktorů ovlivňujících rozsah poškození jasanů na 80 lokalitách v CHKO Lužické hory. Na základě získaných znalostí z předchozích let bylo mimo 15 proměnných navíc sledována přítomnost vody na ploše, přítomnost vody u hostitele a podrobněji byl sledován zdravotní stav hostitele. Výsledky Na základě průzkumu 80 ploch pokrývajících velkou část území CHKO Lužické hory bylo v r. 2011 zjištěno, že je patogen na území značně rozšířen a choroba, kterou způsobuje, byla identifikována v 75 z 80 zkoumaných ploch (93,75 %). Při hodnocení proměnné celkový objem nekrózy v porostu bylo zjištěno, že průměrné poškození porostů jasanů dosahuje v CHKO Lužické hory 3254 m3 na výzkumnou plochu (tj. kruh o průměru 100 m = 7854 m2). Po přepočtu dosahuje průměrné napadení zkoumaných porostů jasanů v CHKO Lužické hory 4143,11 m3/ha porostu, průměrná úroveň poškození porostů je 10,30 % (tab. 5). Nejmenší objemy poškození lze identifikovat v kategoriích solitérní výskyt, kde bylo poškozeno v průměru 4,42 % objemu korun jasanů a v lesních porostech, kde celkový objem korun v průměru představuje 5,50 %. Největší objemy poškození se vyskytují v břehových porostech, kde je poškozeno v průměru 6617,96 m3/plocha, což vztaženo k celkovému objemu korun představuje poškození 15,22 % (tab. 5). Na základě naměřených dat v r. 2012 získaných z 50 ploch reprezentujících všechny typy jasanových porostů rovnoměrně rozložených na modelovém území CHKO Lužické hory lze jednoznačně říci, že vlhkost vzduchu průkazně ovlivňuje intenzitu napadení jasanu patogenem H. pseudoalbidus. Nejnižší vlhkost vzduchu byla naměřena u solitérní výsadby

25

(78,64 %), kde zároveň docházelo k nejmenšímu průměrnému poškození korun jasanů (2,33 %). Nejvyšší hodnoty vlhkosti byly identifikovány v jasanových olšinách (84,66 %) a břehových porostech (82,49 %), kde také docházelo k nejvyššímu poškození korun jasanů (12,22 a 17,02 %). Průkazné rozdíly ve vzdušné vlhkosti prostředí různých typů porostů potvrdila analýza variance (p < 0,001). Porosty lišící se vlhkostí vzduchu se zároveň ve stejném schématu lišily v podílu poškození korun. Závislost rozsahu poškození na vlhkosti vzduchu pak byla potvrzena regresní analýzou (p < 0,01; Obr. 8, 9). Dále se ukázalo, že dopad choroby souvisí se sklonem terénu (regresní analýza r = -0,28; p < 0,05) a pravděpodobně s některými dalšími stanovištními faktory. V následujícím období budou podrobně prozkoumány další naměřené hodnoty faktorů prostředí a hostitele, které by mohly ovlivnit intenzitu choroby v různých typech porostu. Zároveň se bude sledovat vývoj jednotlivých faktorů v čase. V r. 2014 se předpokládá výstup ve formě článku s IF, který bude afiliován k projektu MZe NAZV QI92A207 a k projektům ČZU. Tabulka 5. Objem korun jasanů, objem nekrózy jasanu a její procentuální podíl (aritmetický průměr spočtený přes plochy v kategoriích) ve sledovaných kategoriích porostů jasanu v CHKO Lužické hory. N: počet měření, SE: střední chyba průměru; vícenásobné porovnání: hodnoty označené stejným indexem nejsou statisticky průkazně odlišné

Kategorie porostu

N

Solitérní výskyt Roztroušený výskyt Břehový porost Jasanová olšina Lesní porost Průměr (CHKO)

16 18 16 14 16 80

Průměrný objem korun jasanů (±SE) (m3) 16840,55 25070,44 46477,70 36844,79 28985,44 30837,78

Průměrný objem nekrózy jasanu (±SE) (m3)

Podíl nekrózy jasanu (±SE) (%)

464,87 (±117,73)a 2920,71 (±535,98)b,c 6617,96 (±1428,22)c 5382,26 (±1468,35)b,c 1192,59 (±203,92)a,b 3254,14 (±474,36)

4,42 (±1,83)a 12,41 (±1,76)b,c 15,22 (±1,61)c 14,14 (±2,37)c 5,50 (±0,83)a,b 10,30 (±0,90)

Obr. 8. Procentuální poškození porostů jasanu patogenem Chalara fraxinea v různých kategoriích porostů v CHKO Lužické hory

26

Obr. 9. Závislost poškození jasanu patogenem Chalara fraxinea v závislosti na vzdušné vlhkosti

Výsledky prací byly publikovány v následujících výstupech: Havrdová L., Černý K. (2012): Invaze Chalara fraxinea v CHKO Lužické hory – předběžné výsledky výzkumu. Acta Pruhoniciana 100: 137 – 145; Havrdová L., Černý K. (2013): Vybrané faktory ovlivňující dopad Hymoscyphus pseudoalbidus v CHKO Lužické hory. 3. ČS Mykologická konference 2931.8. 2013, Olomouc. (abstract); Havrdová L., Černý K.(2013): Selected factors affecting the impact of Hymenoscyphus pseudoalbidus in Lusatian Mountains PLA. Book of abstracts, IUFRO 2013 WP 7.02.02. Foliage, shoot and stem diseases, May 20th - 25th 2013, Brno and Černá Hora, Czech Republic. (poster + abstract); Havrdová L., Černý K. (2013): Vybrané faktory ovlivňující dopad Hymenoscyphus pseudoalbidus v CHKO Lužické hory. 3. ČS Mykologická konference 29-31.8. 2013, Olomouc. (prezentace); Havrdová L., Černý K. (2013): Nekróza jasanu – přehled současných znalostí. Škodliví činitelé v lesích Česka 2012/2013, 11.4.2013, Průhonice. Zpravodaj ochrany lesa 17:54–61. Havrdová L., Černý K. (2013): Význam vlhkosti vzduchu v epidemiologii nekrózy jasanu – předběžné výsledky výzkumu. Zprávy lesnického výzkumu 58(4): v tisku.

27

V004. Část C. Oomycety v břehových porostech (M. Mrázková) V průběhu let 2009 – 2012 byl proveden průzkum druhového spektra a rozšíření oomycetů parazitujících na dřevinách v břehových porostech. V terénu bylo odebráno velké množství vzorků kořenů a pletiv krčků poškozených dřevin na více než 40 lokalitách v rámci celé ČR. Vzorky byly odebrány z cca 10 taxonů běžných dřevin břehových porostů (např. Alnus spp., Acer spp., Quercus robur, Populus spp., Salix fragilis) s typickými symptomy nespecifického chřadnutí (řídké olistění, zmenšení a žloutnutí listů, prosychání korun, celkové chřadnutí) nebo s typickými symptomy na bázích kmenů. Vzorky byly standardní cestou zpracovány, kultivovány v deionizované vodě při 20 °C a izoláty získány s pomocí tzv. „baiting method“; jako návnady sloužily povrchově dezinfikované listy rododendronu položené na hladinu vody v kultivační nádobě. Poté co byly listy kolonizovány oomycety, byly segmenty nekrotizovaných listů povrchově desinfikovány a kultivovány na selektivním PARPNH agaru ve tmě při 20 °C (podobněji viz např. Mrázková et al. 2013). Kolonie narostlých oomycetů byly poté přeočkovány, vyčištěny a uloženy do sbírky oomycetů VÚKOZ a determinovány. Patogenita nejvíce běžných druhů (mimo P. alni) byla testována v infekčním pokusu – testované patogeny byly Phytophthora gallica (izolát č. P 329.09), P. gonapodyides (P 564.12), P. lacustris (P. taxon salixsoil; P. 295.09), P. taxon oaksoil (406.10) izolovaných z následujících hostitelů: Acer pseudoplatanus, Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior, Quercus robur a Salix fragilis. Patogenita výše zmíněných druhů byla porovnána s izoláty cizího invazního druhu P. plurivora, který se v břehových porostech běžně objevuje, získaných ze stejných dřevin (P139.07, P 164.07. 294.09, P 306.09 a P 363.09). Testované taxony dřevin byly stejné jako hostitelské spektrum ze kterého byly patogeny izolovány. Uchovávané izoláty byly oživeny, patogenita obnovena pomocí umělé inokulace zdravých povrchově sterilizovaných listů rododendronu (1 týden inkubace v Petriho miskách na navlhčeném sterilizovaném filtračním papíru při pokojové teplotě a standardním světelném režimu). Po vytvoření nekróz byly kmeny reizolovány z poškození na selektivním médiu PARPNH, přeočkovány na mrkvový agar (CA) a připraveny k inokulaci. Každý izolát byl inokulován na dvacet segmentů každého hostitelského taxonu. Segmenty o délce 13 cm byly odebrány ze zdravých dřevin z větví o průměru cca 1 – 3 cm, povrchově očištěny a v místě inokulace dezinfikovány lihem. Poté byla v korových a vodivých pletivech vyražena jamka o průměru 6 mm, vloženo do ní inokulum v podobě segmentu CA agaru odebraného z růstového okraje 1 týden staré kolonie o stejném průměru; segment agaru byl vložen do rány myceliem dovnitř. Rána byla zavázána parafilmem a segmenty větví umístěny do mis distálním koncem dolů. Spodní konec segmentů byl ponořen do deinizované vody (byla dle potřeby dolévána) a segmenty inkubovány v termostatu ve tmě při 20 °C po šest týdnů. Jako kontrola byly použity segmenty větví dřevin inokulované segmenty agaru bez mycelia. Pokus byl úplně znáhodněn. Po inkubaci byly segmenty roztříděny, umístěny do mrazicího boxu (-20 °C) a podle potřeby odebírány a dále zpracovávány. Plochy nekróz byly změřeny pomocí Image J 1.43 (NIH, Bethesda, MD, USA) a pokus vyhodnocen neparametrickou analýzou v programu Statistica 8.0 (Statsoft Inc, Tulsa, OK, USA). Výsledky Celkem bylo izolováno cca 130 izolátů oomycetů – z nich cca 65 % náleželo do r. Phytophthora, které byly dále dourčeny jako P. alni alni, P. alni uniformis, P. cactorum/P. hedraiandra, P. cambivora, P. gallica, P. gonapodyides, P. gregata/P. gibbosa, P. lacustris, P. multivora, P. plurivora, P. polonica a P. taxon oaksoil. Z nich jako běžné (mimo P. alni) byly určeny P. gallica, P. gonapodyides, P. lacustris, P. taxon oaksoil a P. plurivora a byly testovány v infekčním pokusu. 28

Z grafu (obr. 10) je zřejmé, že izoláty nepůvodního druhu P. plurivora téměř vždy způsobily výraznější poškození testovaných dřevin než patogeny, které lze s větší či menší pravděpodobností pokládat za autochtonní. V řadě případů byl tento rozdíl průkazný (p < 0,05) – např. P. plurivora (izoláty č. P139.07, 294.09, P 306.09 a P 164.07) oproti izolátům P. gallica (P 329.09) a P. taxon oaksoil (406.10, 326.09). Z těchto důvodů lze invazi nepůvodního patogenu P. plurivora pokládat za důležité riziko pro dřeviny břehových porostů a to tím spíše, že říční koridory představují přirozenou cestu šíření oomycetů. Byla rovněž zjištěna částečná substrátová specificita u druhu P. plurivora (viz Mrázková et al. 2013) – a lze předpokládat určitou adaptaci tohoto patogenu na naše lesní dřeviny. Za obecně méně patogenní druhy lze pokládat Phytophthora gallica (izolát č. P 329.09), P. gonapodyides (P 564.12) a P. taxon oaksoil (326.09 a 406.10). Zejména u druhů P. gallica a P. taxon oaksoil lze tedy předpokládat dlouhodobější koevoluci s našimi původními lesními dřevinami, která může být příčinou nízké úrovně zjištěné patogenity. Určitým překvapením je zjištěná výrazná patogenita izolátu P. lacustris (P 295.09), která u všech testovaných dřevin dosahuje podobné úrovně izolátů P. plurivora (p >0,05) – na tento problém bude vhodné se v budoucnu soustředit. Při porovnání citlivosti testovaných dřevin vůči patogenům se ukázalo, že nejvíce citlivou dřevinou břehových porostů byla olše lepkavá, méně citlivý byl javor klen a dub letní, nejméně citlivé pak byly jasan ztepilý a vrba křehká – výsledky odpovídají těm, které byly již dříve zjištěny v nezávislém pokusu (Mrázková et al. 2013). 900 Medián 25%-75% Min-Max

800

plocha nekrózy (mm2)

700

600

500

400

300

200

100

0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

izolát Obr. 10. Poškození testovaných dřevin břehových porostů patogenními oomycety (osa x): 1 – 5: P. plurivora (P139.07, 294.09, P 306.09 P 363.09 a P 164.07); 6: P. lacustris (P 295.09); 7: P. gonapodyides (P 564.12); 8: Phytophthora gallica (P 329.09); 9 – 10: P. taxon oaksoil (406.10, 326.09).

29

V rámci prací rovněž probíhal dílčí výzkum rozšíření P. alni v ČR, kdy bylo určena míra rizika výskytu patogenu a choroby v různých oblastech ČR a dílčím způsobem byla zkoumána ekologie patogenu (přežívání nízkých teplot). Výsledky některých prací byly publikovány v následujících výstupech RIV: Černý K., Tomšovský M., Mrázková M. & Strnadová V. (2011): The Present State of Knowledge of Phytophthora spp. Diversity in Forest and Ornamental Woody Plants in the Czech Republic. Proceedings of the Fifth International IUFRO Working Party S07.02.09 Meeting at Rotorua, New Zealand, 7-12 March 2010. New Zealand Journal of Forestry, 41S: S75 – S82., Mrázková M., Černý K., Tomšovský M., Strnadová V., Gregorová B., Holub V., Pánek M., Havrdová L. & Hejná M. (2013): Occurrence of Phytophthora multivora and Phytophthora plurivora in the Czech Republic. Plant Protection Science 49(4):155–164, Černý K., Strnadová V. & Hrubá T. (2011): Rozšíření fytoftorového onemocnění olší v České republice. Specializovaná mapa s odborným obsahem. NAZV QI 92A207. Certifikace 18.3.2011 MZe (č.j. 54683/2011-MZE). 4 p. a Černý K., Strnadová V. (2012): Winter Survival of Phytophthora alni subsp. alni in Aerial Tissues of Black Alder. J. For. Sci. 58(7): 328 –336.

30

V005. Vývoj metodiky obnovy a dlouhodobého managementu (K. Černý a kol.) V rámci dílčího cíle byla v r. 2013 dokončena a vydána metodika „Černý K., Strnadová V., Velebil J., Baroš A., Bulíř P. (2013): Obnova a dlouhodobá péče o břehové porosty v povodí Vltavy. Certifikovaná metodika VÚKOZ, v.v.i., 4/2013-056, QI92A207. Certifikace MZe: 20.11. 2013, čj. 77365/2013-MZE-16222/M70. VÚKOZ, v.v.i., Průhonice, 135 s. ISBN: 978-80-85116-99-1“, která je přílohou této zprávy. Předložená metodika je založena na 4letém (2009 – 2012) detailním terénním výzkumu a je zobecněním 40 případových studií, pokrývajících podstatnou část variability břehových porostů PVL a jejich všechny významné současné problémy. Tvorba metodiky je založena na pracích prováděných v rámci dílčích cílů 1, 2, 3, 4 a částečně i 6. Metodika přistupuje k břehovým porostům komplexně a pokouší se při tvorbě postupů obnovy a údržby porostů o sladění principů technických a ekosystémových, o sladění pohledu správce toku a ochrany přírody a je doplněna i o aktuální aspekty fytopatologické. Postup obnovy a péče o břehové porosty se skládá ze sekvence čtyř kroků: 1) Vymezení homogenních úseků a jejich popis, popis porostu, určení rizik; 2) Určení stanovištně odpovídajícího společenstva (primárního souboru druhů dřevin), tvorba mapových podkladů; 3) Optimalizace složení a struktury porostu dle konkrétních technických a fytopatologických požadavků; 4) Určení obnovy a dlouhodobé péče, časový plán. Metodika byla řádně recenzována a oponována Ing. Justem (AOPK ČR), Mgr. Vaitem (PVL, s.p.), Doc. Štykarem (MENDELU) a Ing.Veselým (MZe) a certifikována MZe. V současnosti je připravována certifikace MŽP – jeví se jako velmi vhodné, aby metodiku, kde se setkávají zájmy MZe a MŽP (a to tím spíše při současném střetu některých institucí při výkonu státní správy zakládajícím se na nevyjasněných právních úpravách) obě instituce certifikovaly. Metodika byla veřejně prezentována na konferenci Břehové porosty 19.11. 2013 za přítomnosti téměř 200 účastníků z nejrůznějších institucí (Povodí ČR, OOP, státní správa, věda a výzkum aj.). Z konference břehové porosty byl vydán sborník Baroš A. (ed.) Břehové porosty vodních toků. Sborník ze semináře, 19. 11. 2013, Průhonice. 92 s. (ISBN 978-80-85116-98-4), který je podpůrným materiálem pro metodiku a v kterém jsou některé aspekty geobiocenologické, technické, fytopatologické a další podrobněji rozvedeny. Bylo vydáno rovněž CD (ISBN 978-80-87674-00-0), jehož součástí jsou digitalizované verze metodiky a sborníku z konference. Sborník je rovněž přílohou této zprávy. Jakkoli metodika usiluje o co největší přístupnost a srozumitelnost, aby mohla být široce používána v praxi, přesto je nutno vzhledem k její šíři předpokládat, že odpovědní pracovníci (biologové, úsekoví technici a další) si budou muset osvojit některé znalosti v oborech jim dočasně vzdálenějších, nicméně pro kvalitní péči o břehové porosty a pro úspěšné používání metodiky nezbytných. Proto předpokládáme, že v závislosti na poptávce správců toků proběhne série školení směrovaných do řad jejich pracovníků, v rámci kterých budou vybrané aspekty metodiky přiblíženy.

31

V006. Ekonomické zhodnocení převodu stávajících porostů na porosty přírodě blízké (optimální). Část A. Ocenění stávajících porostů (P. Bulíř) V průběhu let 2009-2012 bylo ve 40modelových lokalitách – segmentech o výměře 1 000 m2 (100 m * 10 m), situovaných podél velkých řek i potoků v různých geografických a ekologických podmínkách (vegetačních stupních) zaregistrováno celkem 1 287 položek dřevin, z toho 1 010 jednotlivě stojících stromů a 279 položek nebo skupin vytvářených z keřů či nárostů stromovitých dřevin. Všechny tyto dřeviny byly následně oceněny třemi metodikami, které lze aplikovat na mimolesní zeleň, jak jsou obvykle dřevinné vegetační doprovody vodních toků a nádrží označovány, a to: 1) metodikou AOPK ČR pod názvem Oceňování dřevin rostoucích mimo les, 2) metodikou ve vyhlášce MF č. 3/2008 Sb., 3) Kochovou metodou (SRN) adaptovanou ve VÚKOZ Průhonice na podmínky ČR. Ocenění dřevin ve všech 40 lokalitách se uskutečnilo verzemi metodik z roku 2009 (zahájení řešení projektu) a rovněž ve verzích z roku 2012, kdy byly veškeré terénní práce ukončeny. Výsledky ocenění byly každoročně tabulkově zpracovány a komentovány. Výsledné ceny břehových porostů na šetřených lokalitách v letech 2009 až 2012 zachycují tabulky 6 až 9. Tabulka 6. Cena dřevin (Kč) v břehových porostech na výzkumných lokalitách šetřených v roce 2009 podle metodik z roků 2009 a 2012 Lokalita

2009

2012

Koch/VÚKOZ 2009

AOPK ČR 2009

Vyhl. č. 3/08 Sb., ve zn. č. 456/08 Sb.

Koch/VÚKOZ 2012

AOPK ČR 2012

Vyhl. č. 3/08 Sb., ve zn. č. 387/11 Sb.

1

Řevnice

196 940

1 282 969

38 682

194 007

827 850

38 682

2

Srbsko

40 437

92 750

11 432

39 022

96 889

11 432

3

Karlštejn

200 783

1 079 315

51 047

209 109

809 692

51 047

4

Černošice

271 358

519 478

47 433

271 957

371 102

47 433

5

Vrbno 1

380 355

1 492 714

81 261

410 643

1 049 397

81 261

6

Vrbno 3

336 172

709 873

83 925

335 218

621 992

83 925

7

Staré Ouholice

189 815

970 475

40 095

194 830

707 496

40 095

8

Ledečko

439 970

1 058 648

87 899

450 897

770 748

87 899

9

Pikovice

343 954

1 323 226

58 714

333 600

949 370

58 714

10

Růženín

255 342

1 180 912

57 037

261 629

643 985

57 037

1-10

Celkem

2 655 126

9 710 360

557 525

2 700 912

6 848 521

557 525

1,00

3,66

0,21

1,00

2,54

0,21

Index

32

Tabulka 7. Cena dřevin (Kč) v břehových porostech na výzkumných lokalitách šetřených v roce 2010 podle metodik z roků 2009 a 2012 Lokalita

2009

2012

Koch/VÚKOZ 2009

AOPK ČR 2009

Vyhl. č. 3/08 Koch/VÚKOZ Sb., 2012 ve zn. č. 456/08 Sb. 19 654 88 978

AOPK ČR 2012

1

Pobistrýce

83 998

690 319

347 445

Vyhl. č. 3/08 Sb., ve zn. č. 387/11 Sb. 19 654

2

Onšov

86 555

526 353

46 205

88 522

290 486

46 205

3

Černýš

258 832

1 016 985

43 444

248 043

649 443

43 444

4

Louňovice

228 681

1 116 012

42 956

226 177

692 816

42 956

5

Šebířov

141 067

386 645

29 211

142 412

282 300

29 211

6

Stvořidla

145 593

604 169

33 527

147 132

391 460

33 527

7

Soběšín

368 186

1 351 524

56 244

374 719

678 670

56 244

8

Slověnice

183 972

708 544

38 164

185 734

392 459

38 164 33 867

9

Čejkovice

151 060

320 844

33 867

151 505

236 737

10

Libež

246 902

1 202 102

48 414

250 002

717 781

48 414

1 894 846

7 923 497

391 686

1 903 224

4 679 597

391 686

1,00

4,18

0,21

1,00

2,46

0,21

1-10

Celkem Index

Tabulka 8. Cena dřevin (Kč) v břehových porostech na výzkumných lokalitách šetřených v roce 2011 podle metodik z roků 2009 a 2012 Lokalita

2009

2012

Koch/VÚKOZ 2009

AOPK ČR 2009

Vyhl. Č. 3/08 Koch/VÚKOZ Sb., ve zn. 2012 Č. 456/08 Sb.

AOPK ČR 2012

Vyhl. Č. 3/08 Sb., ve zn. Č. 387/11 Sb. 58 434

1

Sázava

229 917

781 814

58 434

246 824

425 571

2

Bystřice

378 009

1 295 822

95 038

394 654

804 050

95 038

3

Broumov

286 943

1 251 385

75 313

290 830

690 919

75 313

4

Kříženec

200 021

973 357

54 281

212 246

534 432

54 281

5

Branka

296 608

1 239 022

72 048

303 285

610 347

72 048

6

Nezabudice

209 940

782 482

54 170

216 610

402 646

54 170

7

Třímany

163 637

637 714

30 391

171 305

320 833

30 391

8

Majdaléna

335 753

401 239

61 646

358 220

307 795

61 646

9

Halámky

120 382

505 479

35 461

128 786

348 666

35 461

10

Černé Údolí

1-10

Celkem Index

215 968

555 860

52 321

219 253

349 385

52 321

2 437 178

8 424 174

589 103

2 542 013

4 794 644

589 103

1,00

3,46

0,24

1,00

1,89

0,23

33

Tabulka 9. Cena dřevin (Kč) v břehových porostech na výzkumných lokalitách šetřených v roce 2012 podle metodik z roků 2009 a 2012 Lokalita

2009

2012

Koch/VÚKOZ 2009

AOPK ČR 2009

Vyhl. č. 3/08 Sb., ve zn. č. 456/08 Sb.

Koch/VÚKOZ 2012

AOPK ČR 2012

Vyhl. č. 3/08 Sb., ve zn. č. 387/11 Sb.

1

Horní Vltavice

129 599

276 215

69 088

132 364

201 542

69 088

2

Volary

101 343

210 247

29 186

110 806

183 798

29 186

3

Trhové Dušníky

90 015

478 226

19 328

90 126

335 454

19 328

4

Chudenínský potok Rejštejn (Losenice) Nové Hutě (Studený potok) Běla potok Kamenice Záhvozdí

130 230

303 310

46 159

139 865

194 076

46 159

164 458

408 909

58 996

183 285

266 979

58 996

208 235

269 608

60 402

213 118

219 612

60 402

428 685

1 918 927

148 828

467 026

965 995

148 827

131 531

171 162

31 337

134 714

127 164

31 337

183 979

326 040

48 971

172 987

208 739

48 971

5 6 7 8 9 10

Záblatí (Blanice) Milná

133 242

131 546

33 037

138 496

112 580

33 037

1-10

Celkem

1 701 317

4 494 190

545 332

1 782 787

2 815 939

545 331

1,00

2,64

0,32

1,00

1,58

0,31

Index

Tabulka 10. Cena dřevin (Kč) v břehových porostech na výzkumných lokalitách šetřených v letech 20092012 podle metodik z roků 2009 a 2012 Rok řešení

2009 2010 2011 2012 2009-12

Lokality

Řevnice + 9 lokalit Pobistrýce + 9 lokalit Sázava + 9 lokalit Horní Vltavice + 9 lokalit Celkem 40 lokalit Index

2009

2012

Koch/VÚKOZ 2009

AOPK ČR 2009

Vyhl. č. 3/08 Koch/VÚKOZ 2012 Sb., ve zn. č. 456/08 Sb.

AOPK ČR 2012

Vyhl. č. 3/08 Sb., ve zn. č. 387/11 Sb.

2 655 126

9 710 360

557 525

2 700 912

6 848 521

557 525

1 894 846

7 923 497

391 686

1 903 224

4 679 597

391 686

2 437 178

8 428 174

589 103

2 542 013

4 794 644

589 103

1 701 317

4 494 190

545 332

1 782 787

2 815 939

545 331

8 688 467

30 556 221

2 083 646

8 928 936

19 138 701

2 083 645

1,00

3,52

0,24

1,00

2,14

0,23

Tabulka 10 shrnuje výsledky ocenění dřevin získaných ze 40 lokalit během 4 roků, které byly vytýčeny napříč všemi vegetačním stupni – od dolních až po horní toky velkých řek a větších potoků. Čísla představují cenu 1 008 stromů a 279 položek solitér nebo skupin keřů včetně náletů a nárostů stromů. Uvedený soubor dřevin tvoří 28 taxonů stromů a 22 taxonů keřů. Nejčastěji oceňovaným stromem byly olše lepkavá (31 %), vrba křehká (19 %), olše šedá (10 %) a topol kanadský (9 %). Data v tabulce ukazují, že hodnota dřevin byla v roce 2012 podle metodiky AOPK ČR 2,1× vyšší než cena zjištěná metodikou VÚKOZ. V roce 2009 byla cena podle AOPK ČR dokonce 3,5× větší než cena VÚKOZ. Cena dřevin stanovená podle vyhlášky MF se v obou hodnocených obdobích pohybovala na úrovní 1/4 ceny vypočítané metodikou VÚKOZ. K uváděným číslům je třeba dodat, že celkové ceny se týkají všech zaevidovaných dřevin bez rozdílu na jejich původ, tj. na fakt, zda byly cíleně vysazeny nebo vznikly spontánním způsobem, a i takto trvale rostou či jako přirozeně vzniklé byly a jsou pěstebně upravovány. Na uváděné skutečnosti reaguje vyhláška MF i metodika VÚKOZ tak, že spontánně vzniklé dřeviny oceňuje buď minimálně (např. hodnota dřeva, řezů) nebo vůbec, a to v případě když jejich vlastník (správce) prokazatelně nevynaložil žádné náklady na jejich 34

výsadbu a péči. Metodika AOPK ČR nerozlišuje dřeviny z hlediska původu – výsledná cena je podle ní stejná jak u dřevin záměrně vysázených, tak dřevin vyrostlých z náletů semen či opadů plodů, a to i na místech a stanovištích zcela nevhodných. Pokud by tyto skutečnosti byly vzaty v úvahu musíme konstatovat, že výsledné ceny souborů dřevin vypočítané podle vyhlášky MF i metodiky VÚKOZ by byly ještě nižší než jsou v tabulce 5, neboť podle zkušeností z terénu při řešení projektu, břehové porosty nevytváří vždy a všude jenom člověk, ale také sama příroda procesem sukcese. Podíl přirozeně rozšířených dřevin, resp. dřevin nejasného původu se v modelových porostech podle odhadu pohyboval cca od 65 % do 75 %. Přihlédneme-li k tomuto faktu musíme tedy sumy získané metodikami z vyhlášky MF a VÚKOZ lege artis snížit o 2/3 až 3/4. Cena podle metodiky AOPK ČR se v takovýchto případech nemění a zůstává stejná. V tabulkách uváděná čísla ukazují značné rozdíly v cenách dřevin zjištěných zvolenými metodikami, a to jak verzemi platnými v roce 2009, tak ve znění platném pro rok 2012. Důvody cenových diferencí mezi testovanými metodikami byly odvozeny z analýzy principů jednotlivých metodik. Nízké ceny dřevin podle vyhlášky MF mají příčinu zejména v zařazení dvou koeficientů (polohový, typu zeleně) jako nenákladových položek s hodnotou hluboce pod 1,0 do výpočtového vzorce, a dále v absenci nástroje umožňujícího úpravu zjištěné ceny podle míry inflace/deflace. Základní ceny dřevin byly totiž vypočítány v roce 2005 a od té doby se nezměnily, přestože ceny vstupních materiálů a prací do roku 2009 vzrostly. Ceny dřevin v břehových porostech stanovené touto metodikou jsou v současnosti spíše podhodnocené a objektivně nevyjadřují, v případě vysazovaných stromů a keřů, jejich „výrobní“ náklady. Ceny vykalkulované metodikou VÚKOZ – Kochovou metodou adaptovanou na naše podmínky – stojí na pomyslné cenové úsečce mezi cenami z vyhlášky MF a metodikou AOPK ČR, blíže však k cenám vypočteným dle vyhlášky MF. Základní ceny odrážejí reálně předpokládané náklady na pořízení a výsadbu sazenice stejného taxonu o velikosti adekvátní funkci i místu, a také náklady na dopěstování dřeviny do tzv. plně funkčního stavu. Diskutabilní se u ní může jevit zařazení koeficientu věku do kalkulačního schématu jako jediné nenákladové položky upravující základní cenu směrem nahoru. S ohledem na výsledky hodnocení dřevin na vybraných lokalitách se však kloníme spíše k jeho použití než zavrhnutí. Ceny vypočtené metodikou z roku 2011 při alternativě s využitím tabulkových cenových prefabrikátů jsou v roce 2012 vlivem deflace v oboru stavební výroba mírně nižší. Studium metodiky AOPK ČR a její aplikace na dřevinách v břehových porostech ukázaly, že verze platná pro rok 2012 se opírá o nákladový způsob výpočtu cen dřevin jen do určitého průměru kmene, dále jsou původně vypočtené náklady korigovány polynomickou funkcí z cen vypočítaných ještě dvěma jinými metodikami. Touto úpravou se metodika výrazně odchyluje od čistě nákladového způsobu zjišťování základu ceny. Z rozboru principů metodiky rovněž vyplývá, že výsledné ceny nevyjadřují společenskou (ekologickou) újmu na dřevině ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů v případě jejího zničení či poškození, jak je v ní deklarováno, protože tu je nutné kalkulovat způsobem výnosovým. Ten spočívá ve vyčíslení veškerých efektů (výnosů) funkcí, kterými dřeviny ovlivňují dané prostředí. S nimi ale metodika nepracuje. Výsledné částky nemůžou být tudíž považovány za společenskou (ekologickou) újmu, resp. hodnotu. Analýza metodiky v souvislosti s oceňováním dřevin břehových porostů rovněž ukázala na principiální nejednotnost konstrukce ukazatelů základní bodové hodnoty u stromů a keřů. Poukázala též na aplikaci jiného typu míry inflace k valorizaci cen oproti metodice VÚKOZ. Při posuzování celkové ceny dřevin v břehových porostech na jednotlivých lokalitách jsme mj. dospěli k závěru, že její výši rozhoduje především počet stromů, jejich rozměry (věk) a kvalita, nikoliv druhová skladba, protože ta je ve všech vegetačních stupních přibližně stejná a tvoří ji převážně druhy z kategorie rychle rostoucích a krátkověkých dřevin. Středněvěké a

35

dlouhověké druhy dřevin, která mají zpravidla vyšší finanční hodnotu, zde rostou spíše doplňkově nebo vtroušeně. Z šetření rovněž vyplynulo, že cena stromů tvořila u jednotlivých metodik 94-97 % celkové ceny dřevin. Cena keřů v břehových porostech je ve srovnání s cenou stromů zanedbatelná. V tabulkách uvedená čísla snad také naznačují, že hodnotu dřevin v břehových porostech nelze zužovat jen na cenu palivového dřeva, jak tomu často, zejména u laické veřejnosti, bývá. Na druhou stranu však nelze také o nich tvrdit, že se jedná o vyčíslení jejich ekologické nebo celospolečenské hodnoty (v případech zničení a poškození ekologické nebo celospolečenské újmy), kterou, ač se o ní zhusta mluví, neumíme dosud věrohodně zjistit či vypočítat. Prezentovaná čísla představují pouze více či méně upravené „výrobní“ náklady vložené (u existujících dřevin) nebo potřebné (u zničených) na vypěstování daného druhu dřeviny do velikosti a kvality ve které se právě nachází nebo nacházela. Problematika oceňování dřevin v břehových porostech byla pojednána v příspěvcích: Bulíř, P.(2012:Poznatky z oceňování dřevin v břehových porostech vodních toků třemi metodikami. Acta Pruhoniciana 101: 83-95 a Bulíř P. (2013): Finanční aspekty péče o břehové porosty vodních toků. In: sborník ze semináře „Břehové porosty vodních toků.“ VÚKOZ Průhonice, 2013: 67-71.

36

Část B. Ekonomické zhodnocení managementu (P. Bulíř) Ekonomika péče o břehové porosty byla řešena souběžně s oceňováním dřevin na všech modelových lokalitách. V průběhu roků 2009-2012 se zpracovalo 41 projekčních návrhů revitalizace stávajících břehových porostů u kterých byly vyčísleny současně náklady na jejich realizaci a následnou pětiletou rozvojovou péči. Náklady byly kalkulovány dle technologie, která zpravidla zahrnovala kácení a klučení nevhodných dřevin z hlediska druhu, kvality a umístění, likvidaci zbytků a odvoz dřeva na skládku do 3 km, výsadbu nových dřevin včetně jejich dodávky a dodávky potřebných materiálů (hnojivo, kůly, chráničky proti okusu zvěří, repelenty). Do rozvojové péče byl zahrnut především výchovný řez stromů a keřů, jejich zálivka a ochrana proti plevelům a zvěři. Ke kalkulaci byly použity standardní pomůcky pro rozpočtování sadovnických a krajinářských děl – Katalogy popisů a směrných cen stavebních prací 800-1 Zemní práce a 823-2 Plocha a úprava území (ÚRS Praha). První projekční práce proběhly v roce 2009 a byly rozpočtovány podle katalogů z tohoto roku. Projekty z následných let (2010-2012) byly z hlediska komparace výsledků rozpočtovány rovněž pomocí katalogů z roku 2009. V letošním roce se náklady u všech projektů vypočtené cenami z roku 2009 převedly pomocí koeficientu inflace zjištěného z indexů cen stavebních prací pro léta 20092012 na úroveň roku 2012. Výsledky byly opět zpracovány do tabulek 11 – 19. Náklady na revitalizaci modelových lokalit jsou ukázkově stručně komentovány podle údajů v tabulkách 17 a 18, které se týkají dřevinných vegetačních doprovodů na horních tocích řek a potoků – polohově a klimaticky bukového vegetačního stupně. Z tabulek plyne, že převod stávajících porostů na přírodě blízké vyjde na 10sledovaných lokalitách, které zaujímají úhrnem výměru 1 ha, na téměř 600 000,-- Kč bez DPH. Kácení a výsadba bude stát asi 2/3 z uvedené sumy, 1/3 z částky pak tvoří náklady na pětiletou rozvojovou péči. Na 1 m2 čtvereční metr řešeného pozemku tak bude potřeba přibližně 60,-- Kč, resp. 71,36 Kč s DPH. Náklady v cenách roku 2009 a 2012 se od sebe příliš neodchylují, pro rok 2012 jsou dokonce o něco nižší, neboť resort stavebnictví, kam tvorba zeleně v sídlech a krajině z hlediska rozpočtování náleží, provází od roku 2010 deflace a ceny prací tudíž klesly.

37

Tabulka 11. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2009, celkem 12 variant = 12 000 m2 Asanace + výsadba Rok

Číslo

Lokalita bez DPH

1a 1b 1c 2 3 4 2009

5 6 7 8 9 10 1-10

Černošice přírodě blízká Černošice technická Černošice kompromisní Řevnice Srbsko Karlštejn Vrbno 1 Vrbno 3 Staré Ouholice Ledečko Pikovice Růženín Celkem Průměrné náklady na 1 m2

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2 bez DPH

s DPH

Rozvojová péče (zajištění) 5 let bez DPH

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2 bez DPH

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2

Celkem

bez DPH

s DPH

bez DPH

s DPH

59 175

70 419

59,18

70,42

12 403

14 759

12,40

14,76

71 578

85 178

71,58

85,18

45 504

54 150

45,50

54,15

2 810

3 344

2,81

3,34

48 314

57 493

48,31

57,49

87 419

104 030

87,42

104,03

25 342

30 158

25,34

30,16

112 762

134 187

112,76

134,19

98 441

117 144

98,44

117,14

24 977

29 723

24,98

29,72

123 418

146 867

123,42

146,87

10 640

12 661

10,64

12,66

2 356

2 804

2,36

2,80

12 996

15 465

13,00

15,47

89 584

106 604

89,58

106,60

6 112

7 273

6,11

7,27

95 695

113 878

95,70

113,88

252 778

300 805

252,78

300,81

15 861

18 874

15,86

18,87

268 638

319 680

268,64

319,68

115 376

137 297

115,38

137,30

5 027

5 982

5,03

5,98

120 402

143 279

120,40

143,28

71 165

84 686

71,17

84,69

1 414

1 682

1,41

1,68

72 579

86 368

72,58

86,37

33 237

39 551

33,24

39,55

2 827

3 365

2,83

3,37

36 064

42 916

36,06

42,92

62 604

74 499

62,60

74,50

2 513

2 991

2,51

2,99

65 117

77 489

65,12

77,49

37 974

45 190

37,97

45,19

16 492

19 625

16,49

19,63

54 466

64 814

54,47

64,81

963 897

1 147 036

963,90

1147,04

118 134

140 580

118,13

140,58

1 082 029

1 287 614

1082,03

1287,61

80,32

95,59

80,32

95,59

9,84

11,72

9,84

11,72

90,17

107,30

90,17

107,30

Tabulka 12. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2012 (koef. 0,9861), celkem 12 variant = 12 000 m2 2009

1-10

Celkem Průměrné náklady na 1 m2

950 499

1 131 092

950,50

1 131,09

116 492

138 626

116,49

138,63

1 066 989

1 269 716

1 066,99

1 269,72

79,21

94,26

79,21

94,26

9,71

11,55

9,71

11,55

88,92

105,81

88,92

105,81

38

Tabulka 13. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2009, celkem 10 variant = 10 000 m2 Asanace + výsadba Rok

Číslo

Lokalita bez DPH

1 2 3 4 5 2010

6 7 8 9 10 1-10

Pobistrýce Onšov Černýš Louňovice Šebířov Stvořidla Soběšín Slověnice Čejkovice Libež Celkem

Průměrné náklady na 1 m2

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2 bez DPH

s DPH

Rozvojová péče (zajištění) 5 let bez DPH

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2 bez DPH

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2

Celkem

bez DPH

s DPH

bez DPH

s DPH

75 570

89 928

75,57

89,93

42 693

50 805

42,69

50,81

118 263

140 733

118,26

140,73

45 973

54 707

45,97

54,71

25 259

30 058

25,26

30,06

71 231

84 765

71,23

84,77

101 295

120 541

101,30

120,54

30 091

35 809

30,09

35,81

131 386

156 349

131,39

156,35

56 394

67 109

56,39

67,11

22 786

27 115

22,79

27,12

79 180

94 224

79,18

94,22

58 853

70 035

58,85

70,04

40 650

48 373

40,65

48,37

99 503

118 408

99,50

118,41

58 243

69 309

58,24

69,31

34 774

41 381

34,77

41,38

93 016

110 690

93,02

110,69

75 138

89 414

75,14

89,41

45 330

53 943

45,33

53,94

120 468

143 357

120,47

143,36

59 077

70 301

59,08

70,30

40 237

47 882

40,24

47,88

99 314

118 183

99,31

118,18

36 998

44 028

37,00

44,03

25 604

30 469

25,60

30,47

62 602

74 496

62,60

74,50

96 617

114 975

96,62

114,98

36 077

42 931

36,08

42,93

132 694

157 906

132,69

157,91

664 158

790 347

664,16

790,35

343 501

408 766

343,50

408,77

1 007 657

1 199 111

1 007,66

1 199,11

66,42

79,03

66,42

79,03

34,35

40,88

34,35

40,88

100,77

119,91

100,77

119,91

Tabulka 14. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2012 (koef. 0,9861), celkem 10 variant = 10 000 m2 1-10

Celkem

2010 Průměrné náklady na 1 m2

654 926

779 361

654,93

779,36

338 726

403 084

338,73

403,08

993 651

1 182 443

993,65

1 182,44

65,49

77,94

65,49

77,94

33,87

40,31

33,87

40,31

99,37

118,24

99,37

118,24

39

Tabulka 15. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2009, celkem 9 variant = 9 000 m2 Asanace + výsadba Rok

Číslo

Lokalita bez DPH

1 2 3 4 5 2011

6 7 8 9 10 1-10

Sázava Bystřice Broumov Kříženec Branka Nezabudice Třímany Majdalena Halámky Černé Údolí Celkem

Průměrné náklady na 1 m2

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2 bez DPH

s DPH

Rozvojová péče (zajištění) 5 let bez DPH

Průměrné náklady na 1 m2

s DPH

bez DPH

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2

Celkem

bez DPH

s DPH

bez DPH

s DPH

32 252

38 380

32,25

38,38

15 392

18 317

15,39

18,32

47 644

56 697

47,64

56,70

56 501

67 237

56,50

67,24

17 097

20 346

17,10

20,35

73 599

87 583

73,60

87,58

51 360

61 118

51,36

61,12

25 053

29 813

25,05

29,81

76 413

90 931

76,41

90,93

13 810

16 434

13,81

16,43

2 984

3 551

2,98

3,55

16 794

19 985

16,79

19,99

0

0

0,00

0,00

0

0

0,00

0,00

0

0

0,00

0,00

40 504

48 200

40,50

48,20

15 666

18 642

15,67

18,64

56 170

66 842

56,17

66,84

52 677

62 686

52,68

62,69

20 917

24 891

20,92

24,89

73 594

87 577

73,59

87,58

37 959

45 171

37,96

45,17

11 066

13 169

11,07

13,17

49 025

58 340

49,03

58,34

43 356

51 594

43,36

51,59

4 240

5 046

4,24

5,05

47 596

56 639

47,60

56,64

33 670

40 067

33,67

40,07

17 314

20 603

17,31

20,60

50 984

60 671

50,98

60,67

362 089

430 887

362,09

430,89

129 729

154 378

129,73

154,38

491 819

585 265

491,82

585,27

40,23

47,88

40,23

47,88

14,41

17,15

14,41

17,15

54,65

65,03

54,65

65,03

Tabulka 16. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2012 (koef. 0,9861), celkem 9 variant = 9 000 m2 1-10

Celkem

2011 Průměrné náklady na 1 m2

357 056

424 898

357,06

424,90

127 926

152 232

127,93

152,23

484 983

577 130

484,98

577,13

39,67

47,21

39,67

47,21

14,21

16,91

14,21

16,91

53,89

64,13

53,89

64,13

40

Tabulka 17. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2009, celkem 10 variant = 10 000 m2 Asanace + výsadba Rok

Číslo

Lokalita bez DPH

1 2 3 4 5 2012

6 7 8 9 10 1-10

Horní Vltavice Volary Trhové Dušníky Chudenínský potok Rejštejn Nové Hutě Bělá Záhvozdí Záblatí Milná Celkem

Průměrné náklady na 1 m2

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2 bez DPH

s DPH

Rozvojová péče (zajištění) 5 let bez DPH

Průměrné náklady na 1 m2

s DPH

bez DPH

s DPH

Průměrné náklady na 1 m2

Celkem

bez DPH

s DPH

bez DPH

s DPH

67 083

79 828

67,08

79,83

34 737

41 338

34,74

41,34

101 820

121 166

101,82

121,17

3 928

4 675

3,93

4,68

0

0

0,00

0,00

3 928

4 675

3,93

4,68

48 276

57 448

48,28

57,45

17 666

21 022

17,67

21,02

65 942

78 470

65,94

78,47

37 308

44 396

37,31

44,40

12 776

15 203

12,78

15,20

50 083

59 599

50,08

59,60

48 407

57 605

48,41

57,61

40 103

47 723

40,10

47,72

88 510

105 327

88,51

105,33

18 503

22 019

18,50

22,02

1 570

1 869

1,57

1,87

20 073

23 887

20,07

23,89

50 129

59 653

50,13

59,65

37 296

44 382

37,30

44,38

87 425

104 036

87,43

104,04

82 838

98 577

82,84

98,58

24 916

29 650

24,92

29,65

107 754

128 227

107,75

128,23

28 953

34 454

28,95

34,45

12 037

14 324

12,04

14,32

40 990

48 778

40,99

48,78

24 090

28 668

24,09

28,67

9 025

10 740

9,03

10,74

33 116

39 408

33,12

39,41

409 515

487 323

409,52

487,32

190 126

226 251

190,13

226,25

599 641

713 573

599,64

713,57

40,95

48,73

40,95

48,73

19,01

22,63

19,01

22,63

59,96

71,36

59,96

71,36

Tabulka 18. Náklady na revitalizaci břehových porostů (Kč) v cenách 2012 (koef. 0,9861), celkem 10 variant = 10 000 m2 1-10

Celkem

2012 2

Průměrné náklady na 1 m

403 823

480 549

403,82

480,55

187 483

223 106

187,48

223,11

591 306

703 654

591,31

703,65

40,38

48,05

40,38

48,05

18,75

22,31

18,75

22,31

59,13

70,37

59,13

70,37

41

V tabulce 19 jsou představeny průměrné, maximální a minimální náklady z časové řady 4 roků, což reprezentuje 41 lokalit napříč vegetačními stupni. Z čísel je patrné, že průměrné náklady na asanaci stávajících porostů a jejich doplnění o nové, vhodnější druhy dřevin, vyjdou okolo 58,-- Kč/m2, na rozvojovou péči trvající 5 let pak asi 19,-- Kč/m2, celkem tedy přibližně 77,-- Kč/m2. Celkové průměrné náklady na 1 m 2 porostu se pohybují v intervalu od cca 26,-Kč do 154,-- Kč, resp. 152,-- Kč. Všechny číselné hodnoty jsou uváděny bez DPH. V tabulce je vidět také závislost výše nákladů na velikosti toku. Vyšší průměrné náklady si vyžádá revitalizace porostů u velkých řek na dolních tocích – viz rok 2009. V našich modelových projektech jsou rozpočtované náklady téměř dvojnásobné oproti nákladům na menších tocích nebo horních úsecích velkých řek (viz rok 2012). Tabulka 19. Průměrné, maximální a minimální náklady na revitalizaci 1 m2 břehových porostů (Kč) bez DPH v cenách 2009 a 2012 Náklady (m2/Kč) - 2009 Rok

2009

2010

2011

2012

Vážený průměr 2009-2012

Počet lokalit

12

10

9

10

41

Výměra (ha)

1,20

1,00

0,90

1,00

4,10

Náklady (m2/Kč) - 2012

rozptyl

asanace + výsadba

rozvojová péče celkem (5 let)

průměr

80,32

9,84

90,17

min

10,64

1,41

13,00

max

252,78

25,34

268,64

průměr

66,42

34,35

100,77

min

37,00

22,79

71,23

max

101,30

45,33

132,69

průměr

40,23

14,41

54,65

min

13,81

2,98

16,79

max

56,50

25,05

76,41

průměr

40,95

19,01

59,96

min

3,93

1,57

3,93

max

82,84

40,10

107,75

průměr

58,53

19,06

77,59

min

16,13

7,01

25,82

max

131,30

33,75

154,04

asanace + výsadba

rozvojová péče celkem (5 let)

79,20

9,70

88,92

10,49

1,39

12,82

249,27

24,99

264,91

65,50

33,87

99,37

36,49

22,47

70,24

99,89

44,70

130,85

39,67

14,21

53,89

13,62

2,94

16,56

55,71

24,70

75,35

40,38

18,75

59,13

3,88

1,55

3,88

81,69

39,54

106,25

57,71

18,79

76,51

15,90

6,91

25,46

129,47

33,28

151,90

Výše nákladů samozřejmě odvisí od kvality stávajících porostů a do nich navržených pěstebních zásahů, jakož i počtu a druhové skladbě dřevin dosazovaných, atd. Protože však uváděná čísla byla získána z velkého souboru projektů lze je snad považovat pro plánování nákladů péče za více než orientační. Problematika nákladů u převodů současných porostů na porosty přírodě blízké byla přednesena na semináři „Břehové porosty vodních toků“ a publikována ve sborníku z této akce: Bulíř P. (2013): Finanční aspekty péče o břehové porosty vodních toků. In: Sborník semináře „Břehové porosty vodních toků.“ VÚKOZ Průhonice, 2013: 67-71

42

V007. Výzkum rezistence olše lepkavé vůči Phytophthora alni Část A. Výzkum rezistence (Petra Štochlová a kol.) Cíl: V sérii testů prozkoumat rozdíly v citlivosti populace olše lepkavé vůči umělé in vitro infekci P. alni subsp. alni. Materiál a metodika Infekční testy byly prováděny na segmentech větví odebraných z plně vzrostlých, zdravých a dobře prosperujících stromů Alnus glutinosa (viz dále); vždy byla vyloučena možnost přítomnosti P. alni na lokalitě. Větve dřevin byly odebírány z 90 stromů z různých lokalit po celém území České republiky (Obr. 111) Všechny lokality byly zaměřeny pomocí GPS (ve WGS-84), přístrojem Garmin GPSMAP 60CSx. Odebrané větve byly převezeny do laboratoře a druhého dne zpracovány. V laboratoři byly z větví nařezány segmenty, ty byly ponořeny distálním koncem do deionizované vody a drženy na chladném místě. Tentýž nebo nejpozději druhý den byly segmenty inokulovány patogenem.

Obr. 11. Přehled vzorků Alnus glutinosa odebraných v letech 2009-2012 k analýze

Vlastní inokulace proběhly v období od konce července do začátku září. Toto období bylo zvoleno na základě výsledků z roku 2009 (viz dále). Jednotlivé segmenty byly povrchově sterilizovány lihem v místě inokulace ve flow-boxu. Na bezsukém místě byly po jednom na každém vzorku vyraženy otvory s pomocí razidla o průměru 5 mm a následně pinzetou odstraněny dílky kůry s lýkem. Do vzniklého otvoru byl na obnažené dřevo následně umístěn stejně velký segment agaru V8A vyražený z okraje aktivně rostoucí kolonie čerstvého izolátu P. alni tak, aby se myceliem dotýkal dřeva. Takto bylo připraveno minimálně 20 ks od jednoho stromu a dva kontrolní kusy, u kterých byl vložen segment čistého agaru V8A.

43

Pro inokulace segmentů všech 90 stromů byly použity izoláty P. alni subsp. alni, které jsou uloženy ve sbírce VÚKOZ, v.v.i. pod kódy P 377.10 (Praha, Královská obora) a P 378.10 (Horšovský Týn). Rána byla ovázána Parafílmem. Inokulované segmenty větví byly ponořeny distálním koncem cca 10 mm v deionizované vodě a v náhodném rozmístění vloženy do termostatu a kultivovány ve tmě při teplotě T=20 °C po dobu jednoho týdne. Deset nejlepších stromů vyznačujících se zvýšenou odolností vůči dvěma použitým izolátům, a jeden citlivý byly inokulovány dalšími pěti izoláty P. alni subsp. alni ze sbírky oomycetů VÚKOZ, v.v.i.; a to konkrétně P 229.08 (Sedčice, Louny), P 135.07 (Varvažov, Písek), P 226.08 (Litvínovice, České Budějovice), P 210.08 (Zhoř u Mladé Vožice, Tábor) a P 199.07 (Sojovice, Mladá Boleslav) (http://www.vukoz.cz/index.php/sbirky/sbirky-oomycety). Měření nekróz. U jednotlivých segmentů byla změřena šířka a délka nekrózy způsobené v důsledku napadení P. alni. Od zjištěných rozměrů byla následně odečtena velikost vyraženého otvoru. Nekrózy byly překresleny na pauzovací papír. Pauzovací papír s plochami nekróz byl naskenován a velikost jednotlivých nekróz byla zjištěna pomocí softwaru ImageJ 1.43. Pro statistické vyhodnocení byl z důvodů nesplnění podmínky homogenity rozptylů použit Kruskal-Wallisův test na hladině významnosti p = 0,05 s použitím programu Statistica 8.0 (StatSoft Inc., Tulsa, OK) a následně metoda mnohonásobného porovnávání. Pro ověření rozdílu agresivity použitých izolátů na sledované jedince byl použit Wilcoxonův párový test. Rozdíly byly považované za statisticky průkazné, když p ≤ 0,05. Pro zjištění závislostí (vztahů) mezi sledovanými charakteristikami byl vypočítán Spearmanův koeficient korelace a korelace byly považovány za průkazné, pokud p ≤ 0,05. Pomocí modelu mnohonásobné lineární regrese byla testována korelace mezi průměrnou plochou lézí a geografickými charakteristikami (nadmořská výška, zeměpisná šířka a zeměpisná délka) jednotlivých genotypů. Výsledky Výsledky předběžného průzkumu citlivosti populace olše lepkavé, které zkoumaly vliv in situ infekce P. alni hostitele (zdravý jedinec, akutně infikovaný P. alni, přeživší jedinec po odeznění infekce P. alni), výživa (plné oslunění, plné zastínění) a termín odběru vzorků prokázaly, že je při testování nutno zohlednit dobu odběru pletiv (musí proběhnout od konce června nejdéle do začátku září) a případné aktuální napadení olší patogenem in situ (z akutně napadených stromů vzorky nesmí být odebírány). Výsledky rovněž jasně dokazují fakt, že akutně napadené stromy spouštějí obranné mechanismy, které ovlivňují rozvoj sekundární (umělé) in vitro infekce. Po odeznění infekce odeznívá i působení těchto mechanismů. Pro průzkum citlivosti populace olše lepkavé vůči umělé in vitro infekci P. alni subsp. alni bylo otestováno celkem 90 stromů. Mezi testovanými genotypy byla zjištěna značná variabilita v ploše nekróz u obou použitých izolátů. U izolátu I (P 377.10) se plocha nekróz pohybovala od 253,8 do 2051,5 mm2 (obr. 12) a od 19,2 do 970,0 mm2 u izolátu II (P 378.10; Obr. 13.3). Mezi jednotlivými genotypy byly nalezeny statisticky významné rozdíly a to u obou izolátů; pomocí Kruskal-Wallisova testu byly jednotlivé genotypy rozděleny do 27 skupin v případě izolátu I a do 28 skupin v případě izolátu II.

44

izolát I

2

plocha léze [mm ]

2500 2000 1500 1000 500 0 Obr. 12. Průměrná plocha nekrózy testovaných genotypů po inokulaci izolátem P 377.10 (izolát I) – data seřazena od nejodolnějšího genotypu po nejcitlivější

2

plocha léze [mm ]

izolát II 1500 1000 500 0

Obr. 13. Průměrná plocha nekrózy u testovaných genotypů po inokulaci izolátem P 378.10 (izolát II) - data seřazena od nejodolnějšího genotypu po nejcitlivější

Při porovnání virulence použitých izolátů byly nalezeny statisticky významné rozdíly (Wilcoxonův párový test) ve všech testovaných charakteristikách u všech testovaných genotypů s výjimkou stromů č. 15, 43, 65 a 90. Výsledky zjištěných ploch nekróz obou izolátů spolu průkazně korelují, ale zjištěná korelace je mírná (R=0,31; p=0,003). Byly nalezeny průkazné mnohonásobné korelace mezi plochou léze a geografickými charakteristikami jednotlivých vybraných stromů, přičemž nejsilnější parciální korelace při použití izolátu I byla se zeměpisnou šířkou (R=0.347, P<0.001), zatímco při použití izolátu II byla průkazná parciální korelace pouze se zeměpisnou délkou (R=0.352, P<0.001). Při ověřování reakce vybraných odolných genotypů olše lepkavé vůči umělé in vitro infekci P. alni subsp. alni pomocí 5 dalších izolátů se velikosti plochy nekrózy pohybovaly v rozpětí od 19 do 3652 mm2. V rámci testovaného souboru byly nalezeny významné rozdíly v citlivosti jednotlivých genotypů A. glutinosa vůči všem použitým izolátům patogenu ve všech sledovaných charakteristikách (Tab. 20). Po zprůměrování pořadí genotypů řazených podle odolnosti vůči všem testovaným izolátům (podle plochy nekróz) se jeví jako nejodolnější genotypy 17, 24, 80 a 90.

45

Tab. 20. Průměrné hodnoty ploch nekróz [mm2] jednotlivých genotypů A. glutinosa a zařazení do homogenních skupin na základě mnohonásobného porovnávání po inokulaci jednotlivými izoláty

Číslo N 1 7 17 21 24 35 36 78 80 83 90

12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12

Číslo N 1 7 17 21 24 35 36 78 80 83 90

12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12

Izolát P 229.08 homog. průměr SE skupiny 2663,1 224,9 f 1843,4 206,9 e 1007,2 114,1 abc 1635,7 133,5 de 1279,2 207,6 bcde 1196,6 137,3 bcd 1594,3 237,0 de 1323,4 154,4 bcde 644,0 135,9 a 1413,3 250,8 cde 822,5 91,0 ab Izolát 210.08 homog. průměr SE skupiny 2449,8 216,0 f 1687,9 211,0 e 629,6 134,3 ab 1596,8 122,4 de 682,4 183,8 abc 1176,1 106,4 cd 2046,3 210,1 ef 1030,9 103,2 bc 632,9 80,9 ab 1997,4 317,1 ef 465,5 63,9 a

N 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 N 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12

Izolát P 135.07 homog. průměr SE skupiny 1204,9 168,8 efg 933,2 131,3 cdef 209,0 53,7 a 1456,9 104,8 g 875,8 155,7 bcde 737,8 116,5 bcd 1034,3 140,6 defg 815,0 121,1 bcde 483,8 108,9 ab 1310,1 239,6 fg 565,3 56,0 abc Izolát 199.07 homog. průměr SE skupiny 39,6 2,7 a 46,2 6,8 a 56,2 4,7 a 52,8 6,3 a 49,0 2,0 a 62,1 7,2 a 75,4 19,8 a 64,2 18,7 a 67,5 7,6 a 234,4 65,1 b 60,5 7,2 a

N 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 12 N 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

Izolát P 226.08 homog. průměr SE skupiny 1972,3 138,2 d 1758,1 205,5 d 263,4 70,4 ab 1163,5 205,6 c 77,3 12,8 a 172,0 70,1 ab 417,7 121,6 ab 510,4 141,9 b 163,8 30,7 ab 224,9 60,1 ab 197,2 32,7 ab Kontrola homog. průměr SE skupiny 42,6 3,4 bc 47,5 6,7 bc 62,7 12,0 c 49,4 1,1 bc 14,1 5,2 a 34,0 8,4 ab 26,3 10,8 ab 39,6 6,0 bc 45,5 9,9 bc 32,2 5,0 ab 25,0 1,6 ab

Pozn.: N = počet, SE = směrodatná chyba

Závěr V testovaném souboru byly nalezeny významné rozdíly v citlivosti vybraných genotypů Alnus glutinosa vůči umělé in vitro infekci P. alni subsp. alni. Agresivita použitých izolátů se významně lišila. Mezi jednotlivými genotypy byly nalezeny statisticky významné rozdíly a to u všech izolátů. Na základě infekčních testů se jeví jako nejodolnější genotypy z lokalit Tuřany, Županovice a Jíví a naopak mezi nejnáchylnější genotypy z lokalit Suchov, Nová Ves a Valteřice. V rámci aktivity byl publikován článek Štochlová P., Novotná K., Černý K. (2012): Factors affecting the development of Phytophthora alni ssp. alni in Alnus glutinosa L. Journal of Forest Science, vol. 58, no. 3, p. 123-130. Získané výsledky v rámci aktivity byly také prezentovány na semináři Škodliví činitelé v lesích Česka 2012/2013 pořádaného Lesní ochrannou službou v Průhonicích 11.4.2013 a na 3. česko-slovenské mykologické konferenci v Olomouci 29.–31.8.2013 ve formě posteru „Průzkum odolnosti A. glutinosa a F. excelsior vůči invazním patogenům P. alni a Ch. fraxinea“ (autoři Novotná, Štochlová, Havrdová, Strnadová a Černý). Další výsledky jsou zpracovány do připravovaného rukopisu „Variability of Alnus glutinosa natural susceptibility to Phytophthora alni”, ve kterém dojde ke zveřejnění

46

dosud získaných poznatků ohledně variability citlivosti A. glutinosa vůči P. alni subsp. alni. Dále byla podána žádost o udělení patentu s názvem „Klony Alnus glutinosa (‘AG24’, ‘AG80’, ‘AG90’) se zvýšenou odolností vůči Phytophthora alni subsp. alni“. Vynález se týká unikátního způsobu ochrany porostů A. glutinosa vůči nepůvodnímu invaznímu patogenu Phytophthora alni ssp. alni.

47

Část B. Uchování odolných genotypů A. glutinosa (Petra Štochlová, Kateřina Novotná) Cíl: Namnožit a uchovat vybrané genotypy olše lepkavé pomocí bylinných řízků Na základě ověření literárních podkladů pomocí série pokusů byla v roce 2010 vybrána nejvhodnější metoda vegetativního množení olše lepkavé pro účely tohoto projektu. V letech 2011–2013 byl v červenci odebírán rostlinný materiál z 11 genotypů A. glutinosa, které na základě infekčních pokusů provedených v předchozích letech vykazovaly nejvyšší odolnost vůči patogenu Phytophthora alni subsp. alni. Z každého genotypu bylo připraveno 9–180 ks bylinných řízků, které byly následně ošetřeny 1% IBA, napíchány do substrátu a umístěny do skleníku s automaticky se spouštějící mlhou. Získané rostliny byly přesazeny do truhlíků a první zimu přezimovaly v chladném skleníku, později byly umístěny do venkovního prostředí. Pomocí této metody se podařilo uchovat všechny vybrané genotypy (úspěšnost zakořeňování vybraných více odolných genotypů v r. 2013 viz tab. 21). V rámci aktivity byl založen klonový archiv. Tab. 21. Úspěšnost zakořeňování bylinných řízků A. glutinosa v r. 2013

Č. stromu 1 7 17 21 24 36 78 80 83 90 celkem

Lokalita Bečva Březové Hladké Životice Javorníček Jíví Lásenice Tloskov Tuřany Valtéřov Županovice

Počet připravených řízků

Podíl zakořenělých řízků

[ks] 75 180 140 47 46 98 50 85 17 42 780

[%] 20,0 18,9 15,7 2,1 13,0 27,6 12,0 27,1 70,6 23,8 20,0

V rámci úkolu byl publikován článek Novotná K. & Štochlová P. (2012): Selection of the best method for vegetative propagation of mature Alnus glutinosa (L.) Gaertn. Trees resistant to Phytophthora alni. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brunensis, 60: 105–109.

48