Název práce: TŘÍDĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU A JEHO NÁSLEDNÝ SVOZ

Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice II. ročník (obor TŘD), st. skupina: KS - PRAHA Brejcha Radim pracovní skupina: Název práce: TŘÍDĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU A JEHO NÁSLEDNÝ SVOZ

Prohlášení: Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji.

Anotace: Tato semestrální práce se zabývá v širší souvislosti tříděným odpadem a jeho následným svozem a to jak z pohledu problematiky tříděného odpadu, ale hlavně problematiky použití vhodných svozových automobilů.

Klíčová slova: tříděný odpad, sběrný dvůr, univerzální automobil, kontejnerové nástavby.

OBSAH : 1. Úvod ............................................................................................................... 3 2. Komunální odpad a sběrné dvory a) Co je to komunální odpad (citace zákona) ................................................. 3 b) Třídění odpadu ............................................................................................ 4 c) Sběrné dvory ............................................................................................. 10 3. Odvoz komunálního odpadu a) Univerzální svozový automobil na tříděný odpad..................................... 14 b) Kontejnerové nástavby.............................................................................. 17 c) Vhodné automobilové nástavby na komunální odpad .............................. 18 4. Závěr ............................................................................................................. 19 5. Seznam použité literatury ............................................................................. 20

2

1. Úvod Lidská činnost vytváří nepředstavitelné množství produktů, avšak spolu s nimi vznikají i odpadní látky, které je třeba ekologicky likvidovat. Problém likvidace odpadů není záležitostí novou. Podle statistických údajů mají odpady, komunální odpady nevyjímaje, vzestupnou tendenci. Domácnosti produkující stále větší množství odpadů, jejichž svoz a přepravu jsou povinni zajistit obecní a městské úřady. Odpad se přepravuje na místo jeho dalšího zpracování, využití nebo zneškodnění. Další problémy se týkají například obalové techniky, kdy se některé výrobky balí až čtyřikrát. Obaly jako je sklo, papír, zejména pak plasty, které se v současné době preferují, představují velkou ekologickou zátěž. Jsou užitečné, ale je třeba zajistit jejich opětovné využívání. Tento problém je celosvětový a nelze ho řešit izolovaně v rámci České republiky, ale je třeba spolupracovat se zahraničím, zvláště v době, kdy se naše země připravuje na vstup do Evropské unie. Je potřebné vyměňovat si nejnovější informace z oblasti životního prostředí. Otázka co s odpady dělat, kde je skladovat, jak likvidovat a tedy i přepravovat, je hlavní náplní této seminární práce.

2. Komunální odpad a sběrné dvory a) Co je to odpad Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.1 zákona č.185/2001 Sb. Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č.1 zákona č.185/2001 Sb. k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo ji předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný převod nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 sama osoba [1].

b) Třídění odpadu Zkušenosti z Čelákovic, kde před deseti roky přešli v zástavbě rodinných domků na tzv. lístkový systém, přičemž v sídlištní zástavbě ponechali systém tzv. smluvní - tedy platbu za určitý počet kontejnerů, kde správce bytového fondu rozpočítával platbu na jednotlivé

3

domácnosti. Souběžně s tím se začal budovat systém sběru dále využitelných odpadů a rozmisťování speciálních kontejnerů. Předpoklad byl takový, že lístkový systém bude v zástavbě rodinných domků relativně nejspravedlivější, neboť každý si zaplatí vyvezení plné popelnice. Za určitý čas se však začaly objevovat u pytle s domovním odpadem v odpadových koších ulic a u některých domů popelnice zmizely a obyvatelé sídlištní zástavby si začali stěžovat, že do jejich kontejnerů odnášejí odpad občané ze zástavby rodinných domů. Bylo učiněno protiopatření: Začal se prodej kuponů na odpad evidovat a zástupce těch domácností, kde nebyla uskutečněna žádná koupě odpadového kuponu, se začali zvát na „odpadovou přestupkovou komisi“. Byly udělovány i sankce. Některá odvolání okresní úřad potvrdil, někdy se došlo k přesvědčení, že přestupkové řízení provázely formální nedostatky. Přesto však lze považovat tuto proceduru za výchovný efekt. Pro zpřehlednění byla kolem roku 1999 zavedena dvousložková sazba, která byla koncipována jako platba za zbytkový komunální odpad a „paušál“ na krytí nákladů za třídění, a to 100 Kč na osobu a rok. V roce 2001 se pak přešlo na „platbu na obyvatele“ ve výši 312 Kč. Tento poplatek dělitelný dvanácti (v sídlištní zástavbě placený spolu s nájemným) sice pokrýval veškeré náklady na likvidaci odpadu a pozitivním jevem byla skutečnost, že u řady objektů se objevily opět popelnice. Když někteří občané zjistili, že se placení pevní částky nevyhnou, raději se do městského systému nakládání s odpadem zapojili. Nekleslo však množství vytříděného odpadu, protože třídění odpadů není záležitostí ekonomickou, ale etickou- věcí výchovy a osobního uvědomění. Nový systém platby za odpad „na hlavu“ začal přinášet své výsledky, až na jednu velice důležitou věc. Tou je „platba za osobu s trvalým pobytem“. Podle příslušného zákona je trvalý pobyt občana pouze evidenční záležitostí a nemusí se zdaleka krýt s jeho skutečným bydlištěm, a tím i tvorbou převážné části komunálního odpadu. Nový zákon o odpadech neumožňuje zpoplatnit „střednědobé nájemníky“, kteří zůstávají trvale přihlášení kdesi jinde, cizince přihlášené na cizinecké policii apod. Jistě by se tyto případy daly řešit rozumnou dohodou, ale úředníci města se obávají kontrol úředníků orgánů státní správy, kteří často uvažují čistě byrokraticky bez ohledu na logiku zdravého rozumu. Vznikají tak škody nejen finanční, ale zejména psychologicky-společenské. Poplatek za komunální odpad v jeho maximálně možné výši 500 Kč/obyvatele a rok je při současných cenových relacích zanedbatelný. Představuje pro čtyřčlennou rodinu 5,50 Kč/den,

4

což je méně než cena běžných novin. S ohledem na tuto skutečnost naprostá většina lidí není ke třídění odpadů motivována a celý systém nechápe jako celek. K třídění odpadů může vést zejména stálá a srozumitelná osvětová kampaň, ve které občanům bude vysvětlováno, že třídění je zejména potřebné pro snížení drancování prvotních surovinových e energetických zdrojů, že skládky znamenají devastaci přírody a třídění odpadů je ve svém důsledku lacinější než skládkování. A ještě výhodnější by bylo zbytkový komunální odpad spalovat s energetickým využitím. To sice bude dražší, ale pro naše životní prostředí lepší než pouhé skládkování, neboť ve zbytkovém komunálním odpadu naší republiky je „skryt“ energetický potenciál rovnající se zhruba 3,5 mil. tunám hnědého energetického uhlí. To všechno, a ještě další věci, je třeba veřejnosti říkat především, aby si uvědomovala, že odpadové hospodářství je součástí kultury našeho života. Podle zkušeností nejen z ČR, ale i ze zahraničí (Švýcarsko, Německo) lidé nepřestali třídit odpad, a toto je výsledek několikaleté cílevědomé a stále informační kampaně, vedené na stránkách městského zpravodaje doručovaného do každé domácnosti, zapojení místního kanálu kabelové televize, škol apod. Například ve Švýcarsku jsou dobré výsledky díky propracované legislativě, koncepci, praxi a mnohaleté, neustávající vysvětlovací kampani. Všechno, o co nyní kraje usilují - koncepce odpadového hospodářství kraje - byla na západ od naší hranice vymyšleno již před více než 20 lety. Je třeba dobré zkušenosti převzít, chyb se vyvarovat, nenechat se ovlivnit skládkovými lobby a nepředkládat veřejnosti pesimistické vize, ale vysvětlovat jí, co je třeba dělat. Přispět by k tomu mohly například informační šoty ve veřejnoprávní televizi o nakládání s odpadem. Mohlo by tam být vysvětleno, kde a jak končí PET lahve, akumulátory, vytříděný nebezpečný odpad apod. Veřejnost by tak nejlépe uvěřila, že třídění odpadu není samoúčelné a vytříděný odpad nekončí na skládce, jak se také někdy říká. V Čelákovicích (desetitisícovém městě) v minulém roce vytřídili a k dalšímu zpracování odvezli kolem 1,5 mil. kusů BET lahví - téměř 60 tun. Je to výsledek souborů technických, organizačních a propagačních opatření, a zejména rozmístění dostatečného množství speciálních kontejnerů. Dostali se tak na hranici technických možností zpracování PET lahví..Buduje se tam pomocí Státního fondu životního prostředí dotřiďovací linka s kapacitou až 200 tun, která bude nabídnuta k využití i sousedním obcím. Město Nová Paka muselo řešit své odpadové hospodářství již v roce 1992, neboť se očekávalo ukončení provozu skládky komunálního odpadu. Impuls k nalezení možného způsobu řešení dala tehdejší městské radě zpráva o zprovoznění dotřiďovací linky tuhého domácího odpadu (TDO) ve Vsetíně. 5

Jako zdroj vstupních informací posloužila studie o možnostech zavedení stejného systému i v Čelákovicích.. Výstavbou areálu třídící linky bylo rozhodnuto o způsobu odpadového hospodářství města. Systém byl spuštěn na podzim roku 1994 a s malými obměnami funguje dodnes. Základem je předtřídění TDO již v domácnosti. K tomuto účelu byly po městě rozmístěny nádoby na jednotlivé druhy odpadu: na papír a plasty (240 l), drobné kovy, sklo a bioodpad (80 l). Malé nádoby jsme zvolili proto, že jsme je podle studie rozmístili velmi hustě - ve městě bylo těchto „hnízd“ na tři sta. Zde se dopustili první chyby, která bude popsána níže. Systém byl spuštěn po poměrně masivní osvětové kampani, směřující zejména k mladé generaci a dětem ve školách. První měsíce byla ukázněnost občanů při třídění příkladná. Podíl předtříděných komodit dosahoval více než polovinu celkového objemu odpadu. Motivací byla jistě i skutečnost, že zbytkový odpad byl svážen na základě známkového systému. Občan na popelnici nalepil známku (ze začátku 18 Kč, později 30 Kč v zimním období a 40 Kč v létě), až když byla naplněna. Zde jsme udělali druhou chybu. Ten kdo třídil svůj odpad, uplatňoval ho zadarmo a na směsný zbytkový odpad pak potřeboval třeba jen dvě známky ročně. Rozhodnutí o tomto modelu odpadového hospodářství město od počátku považovalo za ekologickou výzvu. i když se počítalo s tím, že třídění bude městskou pokladnu něco stát (odhad byl asi 3 miliony ročně), přece jen se doufalo, že nový zákon o odpadech městům ekonomicky odlehčí. To se nakonec splnilo pouze zčásti. Zastupitelstvo proto hledalo cesty, jak zmírnit neúměrně vysoký finanční dopad třídícího systému na městský rozpočet. V letech 1997 a 1998 jsme vypsali výběrové řízení na provozování odpadového hospodářství včetně dotřiďovací linky a kompostárny. Renomované firmy podaly nabídky, ale právě z nich jednoznačně vyplynulo, jak nepřijatelné je pro podnikatelskou firmu pokračovat stejným způsobem, tj. bez finančního zatížení domácnosti. Proto jsme nakonec odpadové hospodářství ponechali jako hladní náplň činnosti vlastní příspěvkové organizaci Odpady, a to včetně svozu zbytkového odpadu, který dosud prováděly jiné organizace. S odstupem času je možno říci, že myšlenka zavést systém byla bezesporu správná a bez nadsázky progresivní. V mnohém dokonce tento způsob předčil modely v zahraniční. Nutno však konstatovat, že v praxi se ukázaly nedostatky, které byly jednak daní za nezkušenost (v té době bylo podobných zřízení v provozu velmi málo), jedna byla způsobeny v té době menšími možnostmi výběru technologie i nádob. S těmito nedostatky se dokážeme postupně vyrovnat a napravovat je. Mnohem složitější je situace s využitím kvalitně vytříděných druhů TDO, vlastně již druhotných surovin. Odbyt je sice možno zjistit, o jeho ekonomické výhodnosti ale nelze 6

mluvit. Není tedy divu, že okolní obce, které se zpočátku připojily k systému a kterým jsme zajišťovali svoz předtříděného odpadu, postupně volily méně ekologický, avšak ekonomičtější způsob. Zpravidla si zajistily svoz prostřednictvím soukromých firem s napojením na skladku. Stále platí (ještě zřejmě dlouho platit bude), že co je ekologické, není ekonomické a naopak. Nadále si myslíme, že jsme zvolili správnou cestu, i když trochu bolestivou a z pohledu hospodáře drahou. Otázka je, zda ve svém důsledku bude životní prostředí, a tedy i tento náš počin hodnocen a poměřován pouze penězi. Chtěl bych upozornit na dvě největší chyby, které jsme udělali. Především se ukázalo, že příliš husté umístění nádob je naprosto špatné. učinili jsme tak z přehnané vstřícnosti k občanům. Naše úvahy chtěly vyhovět přirozené lidské vlastnosti lenosti. Fungovalo to sice, nastaly ale potíže se svozem, hlavně v zimním období. Obměnu tuzemských plastových nádob bylo nutné provádět často, jednak byly nekvalitní, jednak docházelo často k poškození. Postupem času přecházíme na velkoobjemové kontejnery a snižujeme počet stanovišť. I na to si lidé snad časem zvyknou. Druhá chyba byla, že svoz a následné zpracování předtříděného odpadu na lince bylo zcela zadarmo. Po tři roky občané platili pouze za vyvezenou popelnici zbytkového odpadu. Tato cena byla zcela zanedbatelná, protože tuhými palivy topí velmi málo domácností a kromě popela bylo možno téměř vše uložit do nádob na tříděný odpad. Není proto divu, že ztrátu bylo nutno zmírnit. Od druhého pololetí roku 1998 je veškerý svoz TDO zabezpečován městem a je též nově zpoplatňován. Občané mají na výběr: od 120 Kč na osobu za pololetí (v tom jsou započítány dva svozy), což využívají hlavně osoby osamělé, po nejdražší 590 Kč za pololetí při týdenním svozu (využíváno minimálně). Průměrná platba činí 920 Kč za rok při čtrnáctidenním svozu zbytkového odpadu. V těchto platbách je zahrnuta možnost třídit dle dosavadních zvyklostí. Tento systém se týká jen fyzická osob. Podnikatelé mohou uzavřít smlouvu s městskou příspěvkovou organizací Odpady i se soukromými firmami. Předtříděné komodity jsou dotříděny na naší lince, zbytkový odpad je skladován na 20 km vzdálené skládce za cenu do 400 Kč za jednu tunu. Zbytkový odpad se na celkovém množství svezeného odpadu podílí více než jednou třetinou, což při necelých deseti tisících obyvatel představuje asi 350 tun ročně. Kromě pravidelných svozů TDO zdarma organizujeme na území města ambulantní sběr nebezpečného odpadu. Loni bylo tímto způsobem svezeno 12 tun především televizorů a chladniček. Náklady na zneškodnění nebezpečného odpadu činily 21 tisíc korun. Letos se bude akce opakovat ve dvou termínech.

7

Není bez zajímavosti porovnat množství vytříděného odpadu od zprovoznění dotříďovací linky: zatímco v roce 1995 to bylo 519 tun, loni již bezmála dvojnásobek - 1010 tun, což je zvýšení takřka dvojnásobné (oproti roku 1998 o 17 %). Vytříděné suroviny tvoří z více než 26 % papír, po dvaceti procentech pak sklo a drobné kovy, zbytek plasty. Poslední dobou evidentně vzrůstá podíl plastů, což je dáno především zvýšením množství obalů, zejména PET lahví, ve kterých se objevil i tradiční český nápoj - pivo (shodou okolností se poprvé začalo dodávat v plastu právě pivo z novopackého pivovaru). Právě u plastů je možnost předání suroviny k dalšímu zpracování nejsložitější. Například u směsného plastu je tuna uložená na skládku o 15 % levnější, než při předání ke zpracování. PET lahve lze zhodnotit pouze čiré. Lepší situace je v případě papíru a skla, byť ceny kolísají a pokryjí jen nepatrnou část nákladů spojených se svozem, dotříděním a dopravou na místo určení. Vytříděný směsný plast odebírá za 0,40 Kč firma Transform Lázně Bohdaneč. Čiré PET lahve se prodávají za 3 Kč za jeden kilogram do Plané nad Lužnicí. Papír je tříděn na tři druhy. Směsný za jednu korunu za kilogram odebírají papírny EMBA v Pasekách nad Jizerou, karton slovenské Štúrovo v přepočtu za 1,7 - 1,9 za kilogram, noviny a časopisy za 1,4 - 1,6 firma CIUR Brandýs nad Labem. Drobné železo je prodejné od 0,5 - 1 Kč za kilogram a sklo ve sklárnách v Kyjově za 0,8 Kč za kilogram. Veškeré odpadové hospodářství ve městě zabezpečuje příspěvková organizace Odpady s dvaceti zaměstnanci. Loňské náklady činily přibližně 6 miliónů korun, z toho dotace města 4,1 mil. Tento údaj není úplně relevantní, neboť zahrnuje část nákladů spojených s přípravou výrobní technologie na zpracování nápojových kartonů, která byla předvedena koncem loňského roku a je dalším příspěvkem k ekologickým alternativám řešení. právě tímto způsobem chce město učinit další krok v odpadové strategii, a to nejen odpad sebrat a dotřídit, ale také zpracovat a využít. Za tímto účelem spolupracují od roku 1997 se společností EKOKOM, která nám technologii zapůjčila a kterou bude provozovat. K celkovému výčtu čísel ještě jeden doplňující - a nejdůležitější - údaj: náklady na realizaci celého systému v obci činily více než 40 miliónů korun. Z toho zhruba 10 miliónů připadá na technologii kompostování, která je součástí areálu. Kompostu, který je vyráběn v reaktoru z bioodpadu a příměsi pilin a štěpků, vyrobíme kolem tří set tun ročně. Jeho kvalita je potvrzena atestem. Odběratelé jej mohou koupit za 0,60 Kč za kilogram. Odpadové hospodářství prochází neustálým vývojem. Je to přirozené, protože se odpadů produkuje stále víc a víc a o nejvhodnějším způsobu jejich zneškodňování se budou přít ekologové s lobisty a

8

podnikateli v (lukrativním) oboru. Není to ale pouze o penězích, byť je to tak dosud stále pojímáno, je to i o příštích generacích a kvalitě jejich života [2].

Do kontejneru patří: PET lahve od nápojů Ostatní plastové obaly, lahve Igelity, sáčky, tašky, folie Kelímky, misky, kbelíky apod. Hračky a jiné plastové výrobky Bakelity, laminované pryskyřice Pěnové polystyreny, molitany Obaly od stolních olejů Krabice od mléka, džusů, apod. Vícevrstvé obaly (např. od polévek) Tapety, desky, obálky s folií Pryžové hadice, rohožky

Do kontejneru nepatří: Jednorázové pleny Obaly od maziv Linoleum

c) Sběrné dvory Jedním ze základních trendů moderního odpadového hospodářství je třídění a sběr komunálních a jim podobných odpadů. jednou z cest je zřizování sběrných dvorů (SD), což je vymezený prostor, ve kterém jsou umístěny speciální nádoby umožňující organizovaný příjem určených druhů odpadů. V Plzni, která má kolem 180 000 obyvatel, je v současnosti provozováno sedm sběrných dvorů. Jednotlivé SD se liší sortimentem sbíraného odpadu, technickým zázemím, vybaveností nádobami, provozní dobou i možností využívat SD podnikatelskou sférou.

9

Pro občany je sběrný dvůr téměř zdarma (některé vybírají manipulační poplatek za televizní přístroje, lednice), podnikatelé za uložení platí cenu dle ceníku, který je ale i v rámci stejného obvodu rozdílný. Z výše uvedeného vyplývá, že chybí celková koordinace činností jednotlivých sběrných dvorů z pozice Magistrátu města Plzně (MMP). Při loňské kontrole všech dvorů na území města prováděné členy komise životního prostředí při Radě města Plzně vzešel jako nejlepší sběrný dvůr v Heyrovského ulici, který je také nejvíce využíván širokou veřejností. Provoz sběrného dvora v Heyrovského ulici byl zahájen před rokem a půl. Jde o jeden za tří sběrných dvorů na území největšího plzeňského obvodu. Úřad městského obvodu Plzeň 3 (MO), který financuje provoz dvora, tím splnil jednu z povinností obce vyplývajících ze zákona o odpadech - umožnit občanům odkládat vytříděné nebezpečné složky komunálního dopadu. Provozovatelem sběrného dvora je společnost REODEPONA, s.r.o., zabývající se komplexními službami v odpadovém hospodářství v Plzni a okolí. Dvůr byl vybudován v areálu firmy, takže náklady na zprovoznění byly minimální. Sortiment SD umožňuje občanům ukládat jednak vytříděné nebezpečné složky komunálního odpadu (olověné akumulátory, televizory, lednice, zářivky, zbytky barev i jiných chemikálií, znečištěné obaly, suché baterie, motorové a převodové oleje, olejové filtry, staré léky), jednak ostatní druhy komunálního odpadu (papír, sklo, plast, dřevo, železný šrot, odpad zeleně, pneumatiky, stavební suť, zeminu, objemný dopad, textil.) Pro skladování nebezpečných odpadů je sběrný dvůr vybaven speciálními kontejnery splňujícími normu pro ukládání nebezpečných látek. Ty jsou navíc kvůli bezpečnosti umístěny v uzamykatelných prostorách budovy sběrného dvoru. Ukládání ostatních odpadů je řešeno řadou velkoobjemových kontejnerů na venkovní ploše. Velkou výhodou se ukázalo zapuštění velkokapacitních kontejnerů na suť, zeminu a objemný odpad pod úroveň asfaltové plochy sběrného dvoru, což umožňuje pohodlnější manipulaci s odpadem. Možnost ukládat odpad zde mají nejenom občané. Sběrný dvůr mohou využívat také drobní živnostníci, kteří se za úplatu zbavují odpadu vznikajícího při jejich podnikatelské činnosti. Ceny pro ně jsou stanoveny ceníkem. Od občanů je odpad odebírán zdarma. Jedinou výjimkou je manipulační poplatek za odebrání starého televizoru. Náklady plně hraní MO Plzeň 3. Problém nastává při prokazování, zda jde o živnostenský nebo domovní odpad. Mnozí podnikatelé svůj živnostenský odpad deklarují jako domovní, aby se vyhnuli placení poplatku. V těchto případech pak o zařazení do kategorie (a tím také o platbě) rozhoduje obsluha dvora podle skladby, případně množství odpadu. 10

Sběrný dvůr v Heyrovského ulici je nejvyužívanějším ze všech sedmi v současnosti provozovaných dvorů v západočeské metropoli. v průměru zde měsíčně odloží svůj nepotřebný odpad zhruba 600 - 700 občanů a podnikatelů, přičemž dvůr je využíván nejenom veřejností z třetího obvodu, ale odpad sem dopravují i občané za vzdálenějších míst. To vše je důsledek jednak širokého sortimentu sbíraných odpadů, jednak vhodné provozní doby. Otevřeno je celý den v pracovní dny, v sobotu dopoledne a v letním období také v neděli. Vysoká návštěvnost s sebou však nese i určité problémy spojené s plynulým odbavením jednotlivých zákazníků v nejvíce využívaných provozních hodinách (např. v sobotu), což způsobují menší rozměry manipulační plochy dvora. Další tentokrát negativní zkušeností je také část neukázněnost občanů, která se projevuje nerespektováním provozního řádu a pokynů obsluhy, a to hlavně: •

ukládáním odpadu na volné prostranství před areál SD mimo provozní dobu,

•

dovozem nepřipraveného, tj. neroztříděného směsného odpadu, který je pak nutno pracně dotřídit přímo ve SD.

•

chybným ukládáním odpadu do příslušných nádob.

Za 15 měsíců provozu bylo ve Sd nasbíráno více než 1500 tun odpadu. Všechen odebraný odpad je po naplnění kontejnerů průběžně odvážen k následnému zpracování, či zneškodnění. Snahou provozovatele i MO Plzeň 3 je, aby co největší část odpadu byla recyklována. To však znamená vyšší finanční náročnost, neboť ekologický způsob využití odpadu je téměř vždy dražší než tradiční způsoby zneškodnění (např. skládkováním). Mezi jednotlivými dodávkami odpadu od občanů převládají likvidace pozůstalostí, vyklízení sklepů apod. Ve velké míře SD zajišťuje také sběr použitelného textilu (oděv, přikrývky), který je pak používán Červeným křížem pro humanitární a charitativní činnost. Počátkem ledna byl za účasti zástupců Magistrátu města Plzně a Městského úřadu Plzeň 1 slavnostně otevřen areál sběrného dvora v Úněšovské ulici, který pokrývá obvod s největším počtem obyvatel v Plzni. Zatím byla dokončena 1. etapa jeho výstavby. Jedná se o zpevněný oplocený pozemek s buňkou a sociálním zázemím pro obsluhu, se skladem pro nebezpečné odpady (vybavený plechovou buňkou s dvojitým dnem typ Meva). Součástí plochy je jáma umožňující snadnou manipulaci s objemnými odpady. Areál SD se nachází v těsné blízkosti zástavby panelových domů. Po dobudování 2. etapy (06/2000) a vybavení potřebnými skladovacími prostorami, přístřeškem a dokončením asfaltového povrchu, bude SD splňovat náročné požadavky pro sběr a ukládání komunálních odpadů v souladu s platnou legislativou. 11

Provozovatelem SD se na základě výběrového řízení stala společnost REODEPONA, s.r.o Plzeň, která také ve spolupráci s obvodním úřadem zajistila prvotní propagaci - letáky do každé domácnosti v obvodě, informace v tisku, besedy na školách. Otevírací doba byla po dobrých zkušenostech ve dvoře v ulici Heyrovského stanovena stejně. AD je od počátku využíván nejenom k ukládání odpadů, ale v současné době zde probíhá štěpkování vánočních stromků, které jsou sem sváženy z celého obvodu. Štěpka pak bude využita při úpravě zelených ploch na obvodu. Sběrný dvůr neslouží pouze jako místo, kam mohou občané odnášet svůj odpad, ale provozovatel ve spolupráci s městskými úřady využívá jejich prostory také pro ekologickou výchovu mládeže. Žáci základních a středních škol zde mají možnost v praxi vidět, jakým způsobem probíhá oddělený sběr komunálního i jiného odpadu. V přípravě jsou také akce pro děti z mateřských škol, kde jim budou zábavnou formou (soutěže zaměřené na ekologickou výchovu) vštěpovány základy ekologického nakládání s odpady. Na konferenci (třetí ročník konference o odpadech), která proběhla v polovině letošního června byla prezentována některá zpětná využití komunálního odpadu nejen ze sběrných dvorů, ale i z malých provozoven. •

sklo

Zkušenosti s provozem třídicí linky na sklo na Frýdecké skládce ukazují, že je výhodnější se dohodnout s okolními linkami a třídit jen jednu komoditu, a tu trvale (tj. jedna linka sklo, jiná papír). Přechody z komodity na komoditu třídění zpomalují a snižují efektivitu. Je také třeba mít kryté skladovací prostory na surovinu, aby se dala prodávat v době, kdy jdou její ceny nahoru, bez tohoto je třídění značně neekonomické a nerentabilní. Největší odběratel Vetropack, s.r.o. Kyjov platí za surovinu 800 až 1200 Kč/tunu, ale podmínky odběru jsou velmi tvrdé. Při znečištění ceny rychle klesají až na polovinu, případně surovinu vůbec neodeberou. •

plasty

Firma KOMEKO sdělila, že odstavila linky na směsné plasty, protože není v současné době nabídka od obcí. Všechny firmy se soustředily na třídění PET, které je méně nákladné. V některých městech jsou dokonce kontejnery na plasty označeny jen jako „PET“. Zástupci firmy Silon, Planá nad Lužnicí uvedli, že Silon má nyní zpracovatelskou kapacitu 3500 tun a na skladu 2600 tun PETu. Od příštího roku bude po dokončení nové linky potřeba více PET, než kolik je ho v ČR k dispozici. Proto již dnes garantuje stálým dodavatelům odebrání všech nasmlouvaných množství. V žádném případě však kvůli kvalitě materiálu nelze přijmout nadrcené PET lahve. 12

•

papír

Kapacity sběru papíru převyšují podle firmy OCR možnosti recyklace v papírnách. Rozdělením České republiky se přišlo o kapacity na zpracování novina časopisů. Ceny papíru diktuje německý trh a ostatní státy se přizpůsobí. V současnosti cena sběrného papíru na světových trzích stoupá, cena vyseparované složky komunálního odpadu je však na stále stejné úrovni. Zpětné odběry •

zářivky

Zpětné odběry se jako systém rozvíjí již čtyři roky, ročně se sbírá 700 tisíc výrobků. Je připravena prováděcí vyhláška o podrobnostech zpětného odběru. •

autovraky

Firma SUNEX informovala, že v průběhu září proběhne pilotní projekt s demontáží autovraků. Cílem je získání údajů o výtěžnosti a možnosti obchodování získaných surovin. Zatím recyklátoři tvrdí, že na každý autovrak a jeho delaboraci musí doplatit 2000 až 4000 Kč. Podle zjištěných skutečností se rozhodne, zda bude systém poplatkový nebo ne. Postupně by mělo vzniknout asi 250 sběrných míst, kde bude možno auto odevzdat a získat potvrzení o ekologické likvidaci. Pro delaboraci bude třeba zhruba jedno zařízení na kraj. Naše republika je v oblasti železného šrotu silně exportní (900 tisíc - 1 milión tun/rok). Restrukturalizace hutí předpokládá, že kolem roku 2020 naopak budeme potřebovat 1,5 mil. tun šrotu pro naši potřebu a autovraky se na tom budou podílet asi 200 tisíci tunami. •

baterie

České sdružení výrobců a dovozců přenosných baterií uvedlo, že zpětnému odběru by měly podléhat jen ty baterie, které jsou prokazatelně škodlivé životnímu prostředí, neboť oddělený sběr všech baterií není ekonomicky a environmentáně zdůvodnitelný - recyklovat lze kolem 10 % sebraného množství, zbytek se spaluje speciálně za vysokých provozních teplot.. •

pneumatiky

Recyklace pneumatik se zvolna začíná vyplácet. Ty firmy, které doposud pneumatiky odevzdávaly, a zatím jejich recyklaci dotovaly cenou přibližně 2 Kč/kg pneumatiky. Tato ztráta se však pomalu snižuje a blíží se 1 Kč. V brzké době začne střet mezi spalovači a materiálovými recyklátory [3].

13

3. Odvoz komunálního odpadu a) Univerzální svozový automobil na tříděný sběr Máloco se nám podaří uklidit tak jednoduše, jako třeba text z paměti počítače pouhým poklepáním na myš. V reálném světě je potřeba odpad, ať už je jakýkoli, odklidit a odvézt. A to může být při již zmíněné pestrosti jeho forem pořádný oříšek. V oběhu je několik druhů popelnic, a řada z nich je určena pro sběr komunálního nebo tříděného odpadu, odvoz stavebních sutí, recyklovatelných materiálů, čištění žump, jímek a podobně. Využití odpovídající techniky pro svoz vyseparovaných složek komunálního dopadu může významným způsobem zvýšit efektivitu služby. Svozovou oblast společnosti EKOLA České Libchavy, s.r.o. tvoří okres Ústí nad Orlicí a okrajové části okresu Rychnov nad Kněžnou, zahrnující především obce v podhůří Orlických hor. V uvedené oblasti žije na ploše 1600 km2 v celkem 122 obcích 138 000 obyvatel V roce 1995 si většina obcí začala pořizovat kontejnery určené na tříděný sběr plastů. Ve drtivé většině případů se obce vybavily kontejnery se spodním výsypem, tzv. zvony. Pro sběr plastů společnost využívala kontejnerové vozidlo systému M.S.T.S. vybavené hydraulickou rukou s kapacitou kontejneru 20 m3 a svoz byl zajišťován na základě telefonické objednávky obcí. Takto provozovaný systém s sebou přinášel tyto nedostatky: •

nemožnost vyhovět zákazníkovi ihned po objednání svozu, což bylo zapříčiněno využíváním svozového vozidla i pro jiné činnosti společnosti,

•

nejednotnost fakturovaných částek zapříčiněna tím, že společnost fakturovala ujeté kilometry související s prováděným sběrem. Tyto kilometrové výkony se však měnily v souvislosti s tím, kteří zákazníci měli právě v den svozu objednaný sběr,

•

relativně malé množství přepravovaného volně loženého odpadu, a to i při úplném využití kapacity vodila (průměrně 280 kg),

•

relativně velké množství ujetých kilometrů potřebných na úplné využití kapacity vozidla (průměrně 180 km na sesbírání 280 kg),

•

relativně vysoká cena fakturovaná zákazníkům (po přepočtení kolem 12 Kč/ kg plastů),

•

časová náročnost daná poměrně vysokými přejezdovými vzdálenostmi,

•

nemožnost absorbovat další zákazníky, především z důvodu nedostatku časové kapacity pro jejich obsloužení.

Vzhledem k výše uvedeným problémům s provozem systému třídění plastů nabídla společnost svým zákazníkům následující změny v doposud provozovaném systému:

14

•

možnost využít pro ukládání plastových odpadů také PE pytle a nádoby s horním výsypem o objemu 1100 litrů s tím že se prvotně předpokládal, že se provede výměna všech stávajících nádob se spodním výsypem (zvonů) za právě tyto nádoby,

•

zajišťovat sběr v předem stanovených termínech z pevně dohodnutých stanovišť, v obcích do 1000 obyvatel 1 x měsíčně, v obcích od 1001 do 3000 obyvatel 1 x za 14 dnů a v obcích nad 3000 obyvatel 1-2 x týdně.

Základním faktorem nutným pro provedení změn a dosažení stanovených cílů se ukázalo pořízení svozového vozidla, které bude schopno zajistit předlisování odpadu již na svozové trase. Od provedení těchto změn si systém mimo jiné sliboval dosažení těchto cílů: •

zvýšení výtěžnosti sběru na jednoho obyvatele,

•

úsporu investičních nákladů spojených se zaváděním tohoto sběru v obcích,

•

zavedení sběru i v obcích, které je do té doby neprováděly,

•

zvýšení přepravovaného množství plastových odpadů,

•

snížení kilometrových výkonů spojených se sběrem plastů, a tím celkových nákladů, resp. ceny za provádění sběru,

•

získání obcí, které si do té doby sběr zajišťovaly samy nebo prostřednictvím jiných společností.

Základním faktorem nutným pro provedení těchto změn a dosažení stanovených cílů se ukázalo pořízení svozového vozidla, které bude schopno zajistit předlisování odpadu již na svozové trase. Původní představa o pořízení klasického svozového vozidla s lineárním stlačováním a kombinovaným vyklapěčem nádob o objemu 110, 120, 240 a 1100 litrů se však ukázala jako nerealizovatelná. Všechny obce, které již vlastnily nádoby se spodním výsypem (zvony), totiž nebyly ochotny přistoupit na jejich výměnu za 1100 litrů kontejnery. Pokud by výměnu na své náklady provedla společnost, vyžádalo by si to částku okolo 1 200 000 Kč. Po zahrnutí těchto nákladů do ceny za službu by došlo k navýšení ceny o zhruba 0,70 Kč/kg. Z tohoto důvodu bylo nutné pořídit univerzální svozové vozidlo vybavené nástavbou s lineárním stlačováním odpadu, vybavené vyklápěčem pro obsluhu 110, 120, 240 a 1100 l nádob a navíc hydraulickou rukou umožňující obsluhovat kontejnery na tříděný sběr se spodním výsypem (zvony). Srovnání výsledků v třídění plastů s doby před používáním a v době používání tohoto vozidla jednoznačně vyplývá, že se společnosti prostřednictvím zakoupení popsaného typu vozidla podařilo docílit změn, které požadovala, a to zejména: 15

•

v obcích do 1000 obyvatel, kde je prováděn pouze sběr do PE pytlů, se podařilo zcela vyloučit počáteční investice do pořízení nových kontejnerů,

•

do systému sběru se zapojilo 17 180 obyvatel žijících ve 30 obcích, které do té doby sběr plastů vůbec neprováděly,

•

jednoznačně se zvýšilo množství plastů přepravovaných na svozové trase, a to více než o 300 %.

•

jednoznačně klesl počet ujetých kilometrů na jednu svozovou trasu, a to více než o 41 %. Tzn. před zakoupením vozidla bylo na jeden ujetý kilometr přepraveno 1,75 kg plastových odpadů, po jeho zakoupení to bylo již 12,63 kg, tj. více než sedminásobek,

•

klesla průměrná cena účtovaná zákazníkům, a to více než o 50 %.

Z hlediska jednoduchosti manipulace lze jako nejjednodušší a nejrychlejší způsob označit používání PE pytlů. Na základě těchto zkušeností se pro naše podmínky ukázaly vhodnější kontejnery se spodním výsypem (tzn. zvony), a to zvláště z hlediska jejich používání v zimních měsících, kdy hydraulická ruka umožňuje jejich přenášení přes sníh nahrnutý na okrajích vozovky. Ačkoliv doposud prezentované výsledky vyznívají optimisticky, je třeba také uvést, že používání takového druhu vozidla má také některá omezení v oblasti funkčního využití. Vozidlo je schopno vysypávat kontejnery se spodním výsypem (zvony) pouze do objemu 2,5 m3. Ovládání hydraulické ruky se provádí ovladačem umístěným na boku vozidla, takže obsluha ruky nevidí, kam přesně vysypává zvon (vyřešeno dálkovým ovládáním). Vyklápěč 110, 120 a 240 litrů nádob má pomalejší rychlost než u klasických nástaveb. Problémy také přináší nemožnost uzamknout kabinu při provádění manipulace s kontejnery nebo nakládání pytlů, kdy řidič tráví 5 - 10 minut za vozidlem a nemá přehled o pohybu osob okolo přední části vozidla. Umístění páček na ovládání vyklápěče na 110, 120 240 a 1100 litrů nádoby z boku vozidla, což přináší následující problémy: •

při sběru směsného komunálního odpadu z nádob 110, 120, 240 a 1100 litrů si vyžaduje nasazení jednoho člena posádky navíc, který zajišťuje obsluhu vyklápěče (z tohoto důvodu používá společnost toto vozidlo pouze pro sběr směsného komunálního odpadu ukládaného do 1100 litrových kontejnerů v sídlištní zástavbě, kde požadavek na nasazení dalšího pracovníka odpadá),

•

při sběru plastů, kdy obsluhu vozidla a vyklápěče zajišťuje pouze jeden pracovník dochází k ujíždění 1100 litrových nádob a jejich ztíženému umístění na hřebeny vyklápěče, a to v případě, kdy vozidlo nestojí na rovině [4]. 16

b) Kontejnerové nástavby Česká společnost EKOTECHNIKA Pavlis, s.r.o, ze Staré Boleslavi vyrábí a dodává již několik let komunálních techniku, cisterny pro odvoz fekálií, cisterny s vysokotlakým proplachem a mytím vozovky a také cisterny pro přepravu nebezpečných látek podle mezinárodní dohody ADR. Výhodou výrobků EKOTECHNIKY Pavlis je jejich flexibilnost: jsou v moderním provozu zajímavé, protože umožňují několikanásobné využití vozidla, a jsou proto vhodné pro moderní kontejnerovou dopravu. Pro sběr a odvoz všech druhů komunálního odpadu včetně popela a separovaného sběru, dodává EKOTECHNIKA Pavlis nástavby různé velikosti a lisovacích sil. Objemy nástaveb jsou 3,5 – 44 m3 a je mezi nimi proto možno vybrat tu, která nejlépe odpovídá konkrétním požadavkům. Lisy s lineárním stlačováním jsou vlastní patentované konstrukce. Pro města obce s úzkými uličkami a menším množstvím odpadu jsou vhodné malé komunální nástavby o objemu 7 nebo 8 m3 (2 - 3,5 tun). Lisovací síla je 11 tun. Pro centra města a sídliště se špatnou průjezdností jsou vhodné nástavby střední velikosti o objemu 10 až 11 m3 a lisovací síle 14 tun (pojmou 4 – 5 tun odpadu). Například komunální kontejner 5038 KKOSV.2 zahrnuje výměnnou nástavbu o objemu 7 m3 , vhodnou ke sběru komunálního odpadu, včetně popela a všech druhů separovaného sběru z nádob o objemu 110 – 1100 litrů. Nástavba je vhodná pro vozidla s nosičem kontejnerů o nosnosti 4 – 5 tun. Rychlé odkládání nástavby umožňuje propojení třemi hydraulickými rychlospojkami a jednou elektrickou zásuvkou s podvozkem vozidla. Dále je komunální kontejner vybaven kombinovaným dvourychlostním vyklápěčem a lineárním lisem, kde je poměr stlačení až 1: 4. Velké komunální nástavby mají objem 13 – 22 m3 a lisovací síla zaručuje slisování v poměru 1 : 6 (tyto nástavby jsou dodávány pouze jako pevné). Ke všem nástavbám jsou k dispozici univerzální vyklápěče vlastní konstrukce, určené pro nádoby 110 až 1100 litrů. Je možné je namontovat na různé typy komunálních nástaveb. Vyklápěč ETP 240 může manipulovat s ocelovými i plastovými nádobami (110, 240 litrů) a je možné jej použít na nástavby s lineárním i rotačním systémem stlačování. Univerzální dvourychlostní vyklápěč ETP 1100 může manipulovat s nádobami až do objemu 1100 litrů. Pro čištění jímek a šachet jsou dodávány cisternové fekální nástavby o objemu 1,5 až 11 m3. Odsávání probíhá pomocí vakuokompresoru poháněného hydromotorem. Pro čištění lapolů a jímek u čerpacích stanic jsou používány dvoukomorové cisterny v provedení ADR – v jedné

17

komoře se usazují kaly a kapalná frakce se pak přečerpává do druhé komory. Každou komoru lze vyprázdnit zvlášť, což přináší i velké zjednodušení provozu. Pro transport nebezpečných látek a látek s ropnými deriváty jsou určeny cisternové nástavby, podle mezinárodní dohody ADR ve třídách: tř. 3 – hořlavé látky, tř. 6.1 – jedovaté látky, tř. 6.2 – infekční látky, tř. 8 – žíravé látky, tř. 9 – jiné nebezpečné látky. Nástavby mají objem 2,5 až 11 m3 a výrobce k nim dodává protokol podle ADR, vydaný ITI TUV. Na zakázku měst a obcí jsou vyráběny vysokotlaké proplachy pro čištění kanalizace pomocí tlakového vodního paprsku. Kombinované nástavby mají nádrže na čistou vodu a čistí kanalizaci za současného dosávání kalu. Díky tomu nedochází k zanášení kanalizace pod čištěným úsekem [7].

c) Vhodné automobilové nástavby na komunální odpad Ve velkých městech se podnikům, které se zabývají svozem komunálního odpadu vyplatí specializovaná vozidla v nepřetržitém provozu. Specializovaná svozová auta to je jediná možnost, jak zvládnout v menších obcích a na venkově odvoz komunálních odpadů s nejnižšími možnými náklady. Například firma CTS-servis Okřínek. již řadu let dodává na český trh vozidlové nástavby srovnatelné se zahraničními společnostmi. Na odvoz komunálních odpadů stačí podvozek nákladního automobilu osazený speciálním nosičem kontejnerů. Se systémem výměnných nástaveb se automobil stává univerzálním pomocníkem všech obcí a menších měst, kteří se zabývají sběrem a odvozem komunálních odpadů. Na jednom podvozku nákladního automobilu můžeme odvést cokoli. Ušetří se nejen na pořizovacích nákladech, ale rovněž na silniční dani, pojistce, známce či obsluze. V oblasti nosičů kontejnerů je CTS-servis Okřínek tuzemskou jedničkou. Vyrábí je pro veškeré podvozky nákladních automobilů, které v současnost na našich silnicích lze spatřit.. Řada začíná nosností 3,5 tuny a končí 20 tunami, kdy celková hmotnost vozidla dosahuje 32 tun, v případě soupravy s přívěsem až 48 tun. Doposud nejprodávanějšími nosiči jsou typy určené pro podvozky Avie. Nabídka CTS-servis Okřínek čítá i dvouramenné nosiče kontejnerů a od loňského roku dokonce univerzální, které si poradí jak s kontejnery určenými pro jedno, tak pro dvě ramena. Zajímavou verzi z hlediska všestrannosti použití představuje kombinace nosiče kontejnerů s hydraulickou rukou, používanou mimo jiné právě pro vysýpání nádob s tříděným odpadem. Sortiment kontejnerů CTS-servis Okřínek zahrnuje přes třicet typů navíc s rozdílnou úrovní výbavy. Pro komunální odpad v běžně používaných nádobách je určen kontejner s univer-

18

zelním vyklápěčem a stlačováním. V nabídce najdeme i další variantu, výhodnou zejména u domů s více byty – speciální kontejner pro komunální odpady. Ten je uzavřený s několika otvory přikrytými čtverhrannými či kruhovými víky na horní, z obou stran zešikmené stěně. Vyprazdňuje se vyklápěním po otevření zadních dvoudílných vrat. Sběr tříděného odpadu lze řešet pomocí hydraulické ruky vysypáním nádob do vícekomorového kontejneru. Druhou možností je speciální kontejner na tříděný odpad s jednotlivými, vzájemně oddělenými komorami například pro barevné a bílé sklo, papír, plasty, PET lahve a jiné druhotné suroviny. Se sací kontejnerovou cisternou vyvezeme odpadní jímky a senkrovny. Cisterna našla uplatnění i v zemědělství a zahradnictví. Nejen stavebníci ocení vanovou korbu pro vyvážení sutě či valníkovou se sklopnými bočnicemi. Vanový kontejner je stohovatelný, takže můžeme přepravovat tři až čtyři současně, poskládané na sobě. V sortimentu CTS-servis Okřínek nechybí ani kontejner pro manipulaci a přepravu nádob na nebezpečné odpady. Je vyrobený z hraněných ocelových plechů a profilů a opatřený sklopnými bočnicemi. Díky tomu je možné manipulovat s nádobami jak jeřábem, případně hydraulickou rukou, tak vysokozdvižným vozíkem [5], [6], [7].

4. Závěr Cílem této seminární práce bylo seznámit případné čtenáře s problematikou třídění komunálního odpadu a jeho následným odvozem odpovídajícími vozidly. Snažil jsem se vlastně o sumarizaci dostupných informací, jak z odborných časopisů a zákonů souvisejících s odpady, tak z internetu od různých firem zabývajících se vozidly na odvoz komunálních odpadů. Není samozřejmě v silách jednoho člověka obsáhnout takto rozsáhlé téma.V práci nebyli a ani být nemohli zde být uveřejněny všichni výrobci a všechny typy svozových vozidel ze široké škály výrobků, jak naší tak zahraniční výroby. Jsou zde vybrané partie zabývající se zejména speciálních vozidel, včetně nástaveb, na kontejnery a byl připomenut také speciální svozový automobil, který ještě stále hledá svoje místo na trhu. Dále v semestrální práci nenajdete partie, které se týkají členění komunálního odpadu, protože to by vydalo na jednu novou semestrální práci.

19

5. Seznam použité literatury [1] Zákon č 185/2001 Sb., o odpadech, § 3.-Pojem odpad,1999.Praha 2000. [2] ŠALDA, J.: :Třídění věc etická, nikoliv ekonomická. ODPADY: odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii, č.7-8 (červenec 2002), roč.12, str.18. [3] KORECKÝ, M.:. Pro občany i živnostníky..ODPADY:odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii č.2 (Únor 2002), roč.12, str.11-12. [4] ČERNÝ, D.: Univerzální svozový automobil na tříděný sběr..ODPADY: odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii.č.7-8 (Červenec 2002), roč. 12, str.16-17]. [5] PÁNEK,P.: Řešení nejen pro malé obce. ODPADY: odborný časopis pro odpadové hospodářství a ekologii. č.2 (Únor 2002), roč.12, str. 17. [6] NOVÁK, Vratislav.Prezentace firmy [online]. [cit. 2002 – 1-9]. Dostupné z WWW: < http://www.cts-servis.cz>. [7] BUREŠOVÁ, Květa, NIKLES, František,.Prezentace firmy [online]. [cit. 2002 –4-8, 12-15]. Dostupné z WWW: < http://ova.inectnet.cz/atec >..

20