Název magisterské práce: Kolektivizace zemědělství na Vimpersku

Masarykova univerzita v Brně

Filozofická fakulta Historický ústav

Název magisterské práce: Kolektivizace zemědělství na Vimpersku

Vypracovala: Vladislava Lehečková

Vedoucí magisterské práce: Mgr. Tomáš Dvořák, PhD.

2

Prohlášení Prohlašuji, že magisterskou diplomovou práci na téma: „Kolektivizace Vimperska“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a prameny uvádím v přiloženém seznamu.

Vladislava Lehečková

3

Poděkování

Děkuji vedoucímu diplomové magisterské práce Mgr. Tomáši Dvořákovi, PhD., za odborné vedení při jejím zpracování.

4

Obsah Obsah......................................................................................................................................... 4 Anotace...................................................................................................................................... 6 1. Úvod....................................................................................................................................... 7 2. Obecná charakteristika Vimperska.................................................................................... 8 2.1 Osídlení a hospodaření v oblasti Vimperska.................................................................... 8 2.2 Územní vývoj do konce II. světové války...................................................................... 10 2.3 Územní vývoj po II. světové válce................................................................................. 10 3. Kolektivizace zemědělství .................................................................................................. 12 3.1 Počátky zemědělského družstevnictví............................................................................ 12 3.2 Selský stav...................................................................................................................... 12 3.3 Zemědělská politika 1945–1949 .................................................................................... 13 3.4 První vlna kolektivizace 1949–1953 .............................................................................. 21 3.5 Druhá vlna kolektivizace 1955–1958............................................................................. 28 3.6 Závěr kolektivizace ........................................................................................................ 29 4. Státní statek ........................................................................................................................ 30 4.1 Schwarzenberský velkostatek Vimperk ......................................................................... 30 4.2 Vznik státních statků a horských pastevních družstev ................................................... 30 4.3 Osidlování pohraničí ...................................................................................................... 31 4.4 Rušení horských pasteveckých družstev a vznik národního podniku Státní statky ....... 32 4.5 Reemigranti .................................................................................................................... 33 4.6 Státní statek Vimperk ..................................................................................................... 33 5. JZD Zdíkov ......................................................................................................................... 36 5.1 Obec Zdíkov.................................................................................................................. 36 5.2 Zemědělské strojní družstvo Zdíkov .............................................................................. 37 5.3 Založení JZD .................................................................................................................. 38 5.4 Pozemkový fond............................................................................................................. 39 5.5 Rostlinná výroba ............................................................................................................ 40 5.6 Živočišná výroba ............................................................................................................ 42 5.7 Hospodaření ................................................................................................................... 45 5.8 Náborové kampaně......................................................................................................... 45 5.9 Členská základna............................................................................................................ 47 5.10 Personální otázky ......................................................................................................... 50 5.11 Brigádnická činnost...................................................................................................... 51 5.12 Živelná pohroma .......................................................................................................... 52 5.13 Likvidace soukromých hospodářství............................................................................ 53 5.13.1 Případ tzv. „vesnického boháče“ Františka Železného........................................... 53 5.14 Dosídlenci ve Zdíkově ................................................................................................. 54 5.15 Rozšiřování družstva .................................................................................................... 56 6. JZD BOUBSKÁ.................................................................................................................. 58 6.1. Obec Boubská ............................................................................................................... 58 6.2 Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanizační zemědělství.......................................... 59 6.3 Založení JZD .................................................................................................................. 60 6.4 Živočisná výroba ............................................................................................................ 61 6.5 Hospodaření ................................................................................................................... 62 6.6 Nábory členů .................................................................................................................. 66 6.7 Členská základna............................................................................................................ 67

5 6.8 Personální otázky ........................................................................................................... 70 6.9 Likvidace soukromých hospodářství.............................................................................. 71 7. JZD Pravětín....................................................................................................................... 74 7.1 Obec Pravětín ................................................................................................................. 74 7.2 Osídlenci......................................................................................................................... 77 7.3 Založení JZD .................................................................................................................. 78 7.4 Hospodaření ................................................................................................................... 79 7.5 Rok 1953 ........................................................................................................................ 80 8. Závěr.................................................................................................................................... 82

6

Anotace

Předkládaná diplomová práce se snaží postihnout relativně krátkou historickou etapu jednoho z bývalých jihočeských pohraničních okresů. Předmětem jejího výzkumu je vývoj kolektivizace okresu Vimperk, a to obcí Zdíkov, Boubská a Pravětín, kde vznikala JZD, a Státního statku Vimperk. Historický úsek let 1949–1958 je ve vývoji české vesnice přelomový. Po nástupu KSČ k moci se zemědělská politika státu zaměřila na likvidaci soukromého hospodaření. Byla vedena cílená kampaň proti majitelům půdy, emocionálně vystupňovaná ve sdělovacích prostředcích. K určitému uvolnění zemědělské politiky došlo po nástupu prezidenta Antonína Zápotockého, ale jen na určitou dobu, protože v následné druhé etapě združstevňování vesnice byla provedena konečná likvidace soukromého zemědělského sektoru. Během let 1949–1958 se okres Vimperk stal součástí důležitých historických událostí této doby, počínaje soudními procesy s tzv. „vesnickými boháči“ a konče jejich přesídlením. Toto téma jsem si zvolila, protože mnohé úseky období od konce II. světové války včetně procesu dosidlování pohraničí a následné kolektivizace jsou dosud na regionální úrovni jen velmi málo prozkoumány a zpracovány, nebo byly během posledních 50 let poněkud zkresleně prezentovány. Jelikož jsem se narodila a bydlím ve Vimperku, je pro mě toto téma obohacením znalostí dějin mého rodného kraje.

7

1. Úvod Magisterská diplomová práce Kolektivizace Vimperska je rozdělena do devíti částí. První část tvoří úvod, v druhé části se práce zabývá obecnou charakteristikou Vimperska od počátku osidlování oblasti, zaměřuje se na vývoj zemědělské výroby, na kolonizaci, majetkové vztahy k vimperskému panství až po poválečné uspořádání. Obecné informace o kolektivizaci, obsažené v části třetí, uvádí do legislativní problematiky daného období, věnují se 1. a 2. vlně kolektivizace a likvidaci tzv. „vesnických boháčů“. Další forma zemědělského hospodaření – státní statky – a problematika dosidlování pohraničí je obsažena v části čtvrté. Konkrétním událostem průběhu kolektivizace ve třech rozdílných JZD jsou věnovány části pátá, šestá, osmá. Sledovaná oblast je zajímavá také tím, že leží na hranici českého a někdejšího německého osídlení. V některých jejích částech došlo po roce 1945 k odsunu německého obyvatelstva a jednotlivé sledované obce vstupovaly do procesu kolektivizace s rozdílnými předpoklady. Zdíkov byla obec zasažená částečným odsunem německého obyvatelstva a s problematickými mezilidskými vztahy, odrážejícími se i v hospodaření JZD. Boubská byla česká obec, kde kolektivizace a hospodaření probíhá relativně bezproblémově. Do obou lokalit se promítají kauzy místních tzv. „vesnických boháčů“ a jednotlivé vztahy mezi obyvateli obce. Obec Pravětín patřila mezi německé a spadala tudíž do oblasti s odsunutým německým obyvatelstvem. Konfiskace majetku, národní správy, odsun a následné dosídlení obyvatelstvem z české části okresu velmi narušilo přirozený vývoj obce. Zpracování vývoje kolektivizace této oblasti bylo omezeno pramennou základnou, kdy od roku 1945 nebyla vedena obecní kronika. Zápisy a dokumentace JZD jsou vedeny velmi liknavě

a často se ani nedochovaly. U JZD Zdíkov a Boubská jsou dovedeny do roku 1958

respektive 1959, tedy do druhé vlny kolektivizace a slučování ve větší celky, u JZD Pravětín pouze

do konce první vlny kolektivizace. Magisterská diplomová práce se opírá o skromnou regionální literaturu věnovanou

kolektivizaci okresu Prachatice, odbornou literaturu obecného charakteru, edici dokumentů věnovanou zemědělskému družstevnictví, články v časopisech, regionální tisk, pamětní knihy, kroniky a archivní materiál Státního okresního archivu v Prachaticích.

8

2. Obecná charakteristika Vimperska Vimpersko se nachází v jihozápadní části jižních Čech, v okrese Prachatice, v podhůří Šumavy. Je to především horská krajina, kde většina obcí rozkládá v nadmořské výšce 700 m n. m., život v této nehostinné krajině nebyl jednoduchý. Vzhledem ke kratšímu vegetačnímu období bylo zde velmi složité zemědělství. Podnebí má přechodný ráz mezi klimatem oceánským a vnitrozemským, má poměrně malé roční výkyvy teploty a relativně vysoké srážky se stejnoměrným rozložením během celého roku. Celkem je na Šumavě 50–70 dní

se sněhovými srážkami. V dlouhodobém průměru přichází první sníh v pohraničním

pásmu Šumavy koncem září, poslední na počátku května. Počet dní se sněhovou pokrývkou na Šumavě kolísá mezi 120–150 dny. Průměrně spadne ročně 1100–1500 mm srážek.

2.1 Osídlení a hospodaření v oblasti Vimperska K osidlování Šumavy dochází zhruba od druhé poloviny 12. století, nejdříve byly osidlovány oblasti předhůří, vesměs lidem domácího původu. Plošný poměr mezi rozlohou zemědělské a lesní půdy se pomalu měnil v neprospěch lesů. Hluboké pralesy pomezního Hvozdu byly přísně chráněny panovníkem a jako přirozená strategická překážka nesměly být ničeny. Byly střeženy hrádky a „hláskami“. Strategicky rozmístěná soustava pomezních hradů vyrůstala ve 13. a 14. století jako pevnostní linie Rožmberk – Krumlov – Kuklov – Vimperk – Kašperk – Velhartice – Radyně. Ve snaze urychlit kolonizační proces dávali Přemyslovci svým oblíbencům ze světské a církevní šlechty v léno pralesní oblasti i na méně úrodné Šumavě s právem „hubit hvozd a stavět hrady“. Mezi vyvolené patřili na jihu Čech Vítkovci, páni z Janovic, Bavorové ze Strakonic a církevní panstvo. V podhradí vznikaly osady a poddanská městečka, a také kláštery se stávaly centry kolonizace. Poměrně velká část pozemkových majetků se dostala do rukou panstva, královské statky se zde vyskytovaly jen sporadicky. Přemysl Otakar II. začal tento stav ovlivňovat, osidloval kraj za pomoci vlastních lokátorů selskými rody, kterým na 10 let promíjel daně. Během vlády posledních Přemyslovců dochází k „německé kolonizaci“ Šumavy, kdy z přelidněného pohraničí Bavorska a Rakouska přicházeli bezzemci. České i německé vesnice

9 byly zakládány na základě písemné smlouvy mezi feudálem a osídlencem, jemuž byl dán do užívání lán země „za podání kopy grošů“ buď natrvalo nebo na dobu „tří životů“. Panstvu nezanikalo právo na půdu, mělo totiž zaručeno stálé důchody splatné dvakrát do roka v „obvyklých termínech“. Pokud poddaní plnili své povinnosti, nemohl je nikdo z půdy vyhnat. Po osmi letech hospodaření se stali trvalými „držiteli půdy“ s povinností roboty při stavbě zemských cest a hradů. Hrad Vimperk dal Václav IV. v léno Kaplířům ze Sulevic roku 1386. Krajinu osidlovali čeští a němečtí obyvatelé. V době vlády Lucemburků byli hlavními kolonizátory na jihu Čech „čeští Němci“ a české obyvatelstvo z vnitrozemí. Rožmberské panství, do kterého spadá i panství vimperské, setrvávalo z velké části u bezplatných poddanských služeb a u malých pronájmů plužin, luk i lesů. Tyto příjmy přestávaly Vilému z Rožmberka stačit a proto se rozhodl zvýšit finanční příjmy rozvinutější agrární činností a efektivnějším podnikáním v manufakturách, pivovarech a mlýnech. Po Bílé hoře nastal úpadek českého hospodářství, největší pozemkové majetky se dostaly do rukou cizí šlechty. Do čela nově vytvářených velkostatků stavěla německá a kolaborantská šlechta své lidí z rodových dominii a do uprázdněných selských usedlostí povolávala německé kolonisty. Třicetiletá válka posílila hegemonii feudálních velkostatků na úkor selského stavu. Změna krajiny a hospodaření v ní souvisí s „kolonizací sklářskou“, která tzv. „toulavou“ těžbou připravila Šumavu o druhovou pestrost lesů, a „kolonizací dřevařskou“, která koncem 18. a v 19. století pralesy rozčleňovala na menší celky, mýtila je a zavedla monokultury smrku. Poblíž skláren se zřizovalo zemědělské zázemí, po vyklučení lesa byla půda zorána, pohnojena popelem a zvláčena. Zemědělsky využívaná lesní plocha poskytovala lidem obilí, luštěniny, brambory a travní porost pro seno. Skot se pohyboval volně po lese a večer byl zaháněn do chlévů. Spásal nálety listnáčů, okusoval mladé výhonky jehličnatých stromů, čímž zpomaloval jejich růst. Schwarzenberské hospodaření se zaměřilo na těžbu dřeva šumavských pralesů a následnou výsadbu smrkové monokultury. Na Šumavě se podél státní hranice staralo o lesy v pruhu přibližně 10–20 km širokém (od Vyšebrodského po Všerubský průsmyk). Tento pás narušovalo panství Zdíkovské.1

1

Jelínek, Josef: Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy. 2005.

10

2.2 Územní vývoj do konce II. světové války V roce 1921 tvořily soudní okres Vimperk následující obce: Bohumilice, Bošice, Boubská, Bučina, Budilov, Buk, Čkyně, Dolany, Horní Světlé Hory, Hoštice Šumavské, Hrabice, Huť Korkusova, Nové Hutě, Klášterec, Kunžvart, Kvilda, Libotyně, Svatá Máří, Onšovice, Knížecí Pláně, Pravětín, Radešov, Silnice, Nový Svět, Štítkov, Včelná pod Boubínem, Vimperk, Horní Vltavice, Výškovice, Zdíkov a Zdíkovec. Vyhlášením samostatné Československé republiky 28. října 1918 se na organizaci politické správy mnoho nezměnilo. V roce 1919 bylo pro okresní hejtmanství zavedeno označení okresní správa politická. Dne 14. července 1927 byl přijat zákon č. 126/1927 Sb. o organizaci veřejné správy, který podstatně omezoval dosavadní okresní a zemskou samosprávu, rušil dosavadní okresní a zemskou samosprávu i dosavadní okresní zemská zastupitelstva a ta spojoval s příslušnými okresními a zemskými úřady v jeden celek. Podstatné změny v územním rozsahu prachatického okresu přinesl rok 1938. Důsledkem Mnichovské dohody bylo pohraničí českých zemí obsazeno nacistickým Německem, probíhalo po etapách v době od 1. do 10. října 1938. Území připojené k Bavorsku zahrnovalo celkem 1 696 km2 s 90 332 obyvateli, říšskému území bývalého Rakouska připadlo území o rozloze 4 322 km2 s 321 242 obyvateli. Německá armáda vstoupila na území prachatického okresu 1. října 1938 u obce Knížecí Pláně. Následně byly obsazeny Bučina, Horní Světlé Hory, Horní Vltavice, Klášterec, Knížecí Pláně, Korkusova Huť, Kunžvart, Kvilda, Nová Huť, Nový Svět a Silnice. Vimperk byl obsazen německými vojsky 8. října. Vojenská správa Sudet trvala do 20. října 1938, spadala pod říšského komisaře pro sudetoněmecké území. Československé právo zde bylo v platnosti do 15. června 1939, od 1. července 1939 začalo platit právo říšské. Soudní okres Vimperk náležel k župě Bavorská východní marka, která měla své sídlo ve městě Bayreuth.2

2.3 Územní vývoj po II. světové válce Po ukončení druhé světové války a po odsunutí německého obyvatelstva v roce 1946 významně poklesl počet obyvatelstva okresu Prachatice. Zatímco v roce 1930 žilo na území prachatického okresu celkem 69 788 osob, v roce 1947 už jen 39 170 osob, což znamenalo 2

Soumar, Tomáš: Prachaticko 1938-1948. Západočeská univerzita Plzeň 2000.

11 úbytek 43,87 %. Z celkového počtu obyvatel v roce 1947 bylo příslušných k zemědělství, lesnictví a rybářství celkem 15 558 osob (39,72 %). K podstatným změnám územního rozsahu došlo v roce 1949. Podle Vládního nařízení z 18. ledna 1949 č. 3/1949 Sb., o územní organizaci správy, byl zřízen ve Vimperku okresní národní výbor, který zahájil svou činnost v bývalém hotelu Centrál a jeho prvním předsedou se stal Jaroslav Čuba, dělník vimperského pivovaru. Okres Vimperk tvořilo 70 obcí s celkovým počtem 22 091 obyvatel. Nově vzniklý okres tvořil obvod soudního okresu Vimperk, vyjma obce Vojslavice a osad Kaplice, Lenora a Zátoň. Nejvíce osad bylo připojeno ze strakonického okresu: Benešova hora, Čábuze, Čestice, Dobrš, Drážov, Dřešín, Dřešínek, Horosedly, Hoslovice, Chvalšovice, Kváskovice, Lčovice, Lhota nad Rohanovem, Malenice, Nahořany, Nespice, Nová Ves, Nuzín, Přečín, Radešov, Hadhostice, Rohanov, Úbislav, Vacov, Vacovice, Víska, Vlkonice, Vrbice, Zálesí, Zálezly a Žár, z okresu Sušice pak Filipova Huť, Horská Kvilda, Javorník, Nicov, Stachy, Lhota pod Kůstrým, Bolíkovice a Setěchovice. V roce 1960 došlo ke zrušení vimperského okresu a jeho obvod byl rozdělen do tří sousedních okresů – okresu Klatovy (Filipova Huť a Horská Kvilda), Strakonice (Čestice, Dobrš, Drážov, Dřešínek, Hoslovice, Chvalšovice, Kváskovice, Malenice, Nahořany, Nová Ves, Vacovice, Víska a Zálesí), zbývající obce zrušeného okresu byly připojeny pod správu ONV Prachatice.3

3

Kolektiv autorů: Vimperk, město pod Boubínem. České Budějovice. 1979.

12

3. Kolektivizace zemědělství

3.1 Počátky zemědělského družstevnictví První úvěrové zemědělské družstvo v českých zemích vzniklo roku 1885 v návaznosti na družstevní zákon (Zákon o společenstvech pro napomáhání živnostím a hospodářství z roku 1877) ve Vrážném u Nového Jičína. Významnou roli sehrály i družstevní kampeličky. V letech 1893–1896 bylo založeno 5 hlavních družstevních svazů. V roce 1896 vytvořily Ústředí hospodářských družstev v Praze a Brně. Zemědělská družstva tvořila za první republiky poměrně dobrou síť. V roce 1921 byla založena celostátní organizace Centrokooperativ. Družstevní svazy, které sem patřily, se dělily podle zemského uspořádání, národnostního klíče a politického vlivu. Celkem 12 svazů představovalo 90 % všeho zemědělského družstevnictví. Centrálou pro vývoz a dovoz byl podnik Koospol. Největším československým družstevním svazem byla Ústřední jednota hospodářských družstev v Praze. Za Protektorátu Čechy a Morava proběhlo sloučení družstev do 8 tržních svazů. Po II. světové válce, od roku 1947, byl organizací družstev pověřen Jednotný svaz českých zemědělců (odborová družstevní organizace) pod dohledem ministra zemědělství. Zemědělská družstva úvěrová i neúvěrová byla povinně organizována ve Svazu zemědělských družstev v Praze a Brně.4

3.2 Selský stav Selský stav prodělal v dějinách dlouhý vývoj a podílel se na formování českého národa v době národního obrození, v zápasech o zrušení nevolnictví a roboty, kdy se rozrůstaly stavy svobodných sedláků. Selským hospodářstvím byla zemědělská usedlost s pozemky od 15 do 50 ha, v níž vypomáhala námezdně děvečka, kočí a sezónní síly, používaly se potahy nebo lehčí traktory. Objemem výroby hospodařství bylo soběstačné a dodávalo i produkty pro zásobování obyvatelstva či na vývoz. V důsledku válečné a okupační inflace a vzhledem k zhoršené zásobovací situaci a účasti na černém trhu se hospodářství vymanila z předválečného 4

Geršlová, Jana. Sekanina, Jan: Lexikon našich hospodářských dějin. Libri. Praha 2003.

13 zadlužení (některá i úsporami). Určité komplikace způsobila měnová reforma na podzim roku 1945, naopak zavedení trojích diferencovaných cen zemědělských výrobků – pro skupinu hospodářství s rozlohou mezi 20 a 50 hektary – se ceny zvyšovaly o 65 %, přičemž selská hospodářství s výměrou menší než 20 ha mohla svou produkci prodávat stejně jako drobní a střední zemědělci, u nichž ceny stouply o 77 %. Počet sedláků nebyl v prvních poválečných letech přesně vyčíslen, jelikož poválečné změny s sebou přinesly úbytek německých sedláků. Po jejich odsunu v roce 1946 se opuštěná hospodářství zmenšovala na usedlosti středního typu (do 12 ha) nebo se včleňovala do státních, vojenských či školních statků. V roce 1930 existovalo v ČSR 57 060 selských závodů o výměře 20 až 50 ha půdy. K roku 1950 se jejich počet snížil na 35 159, naopak skupina závodů od 10 do 20 ha v důsledku poválečné pozemkové reformy zaznamenala 13% nárůst. Selský stav patřil k důležitým činitelům života na venkově, příslušníci tohoto stavu se stávali starosty, členy obecních zastupitelstev, předsedy či členy národních výborů. Odmítali propagaci sovětského kolchozního a sovchozního sytému. Byli v neoblibě v řadách malorolníků z důvodu jejich závislosti, někteří byli vyhlášení svou pýchou, lakotou, aroganci k ostatním, některé provázela agrárnická minulost či jiné prohřešky z doby okupace. Nábožensky se orientovali na katolické vyznání.

3.3 Zemědělská politika 1945–1949 V období let 1945–1949 byly vedle pozemkové problematiky selským stavem řešeny záležitosti povinných dodávek zemědělských výrobků a snahy o částečnou legalizaci jejich volného prodeje. Dominantní se stávala otázky dalšího vývoje soukromého zemědělství po zániku velkostatků v souvislosti s tím, jak se prosadí střední zemědělský stav limitovaný výměrou 50 ha. Zemědělská politika státu v poválečném období podporovala rozvoj malovýroby zejména pozemkovými příděly do 13 hektarů. Vedoucí komunističtí představitelé prozatím slibovali samostatný vývoj československého zemědělství bez kolchozů, ale již od jara 1945 zastávali vedoucí pozice v klíčových ministerstvech vnitra a zemědělství v Čechách, na Slovensku to byla Demokratická strana, která měla pod vlivem pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy. Ve volbách 1946 vyplnili uvolněné místo po zrušené straně agrární a Hlinkové slovenské ľudové straně. Po vítězných volbách zesílily tendence KSČ oslabit vliv selského stavu v systému zemědělského družstevnictví. Oproti tomu

14 nekomunistické strany se snažily ochraňovat principy soukromého zemědělského podnikání s důrazem na střední hospodářství rodinného typu.5 Návrhy tzv. Ďurišových zákonů byly vydány po vítězství KSČ ve volbách za účelem ovlivnění zemědělské veřejnosti a byl určeny k diskusi ještě dříve, než se začaly projednávat ve vládě a v Ústavodárném shromáždění. Návrh obsahoval následující soubor zákonů:

1. Zákon o revizi pozemkové reformy, provedené dle zákona záborového a právních předpisů jej provádějících 2. Zákon o technicko-hospodářských úpravách pozemků (scelovací zákon) 3. Zákon o myslivosti 4. Zákon o zaknihování přídělů ze zkonfiskovaného a jiného zemědělského majetku a o zajištění úhrad za přidělený majetek 5. Zákon o zajištění zemědělského výrobního plánu. 6. Zákon o úpravě dělení zemědělských podniků v pozůstalostním řízení a o zamezení drobení zemědělské půdy6

V roce 1947 probíhaly snahy o jednotné zemědělské družstevnictví podněcované komunistickým ministrem zemědělství Júliem Ďurišem.7 Zakládala se družstva nového typu – družstva pro společné obhospodařování půdy, strojní družstva, družstva elektrárenská se strojní činností, horská pastevní družstva…Těmto trendům napomáhalo příjímání nových zákonů a vládních nařízení. Dne 4. dubna 1947 byl vyhlášen tzv. Hradecký program, který navazoval na Ďurišovy předlohy 6 zákonů.8 Hradecký program, vyhlášený při několikatisícové manifestaci rolníků a sedláků v Hradci Králové, zvolil heslo „Půda patří těm, kdo na ní pracují“. Byl pokusem o získání podpory především malých a středních rolníků bez rozdílu stranické orientace. Hlavní náplní programu bylo: 1.

Vyvlastnění a rozdělení veškeré půdy nad 50 ha v majetku jedné rodiny, a pokud zemědělec na své půdě nepracuje, vyvlastnění i menších rozloh.

5

2.

Příděl lesů

3.

Odstranění disparity mezi cenami průmyslových a zemědělských výrobků

Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945–1960. Praha 2001. Tamtéž. 7 Edice dokumentů z fondu Národního archivu. Zemědělské družstevnictví, kolektivizace zemědělství. Podmínky pro vznik JZD 1947. Národní archiv. Praha 2005. 8 Edice dokumentů z fondu Národního archivu. Zemědělské družstevnictví, kolektivizace zemědělství. Podmínky pro vznik JZD 1947. Národní archiv. Praha 2005. 6

15 4.

Reorganizace distribuce

5.

Výstavba družstevnictví

6.

Cukrovarský průmysl

7.

Rolnické pojištění

8.

Zemědělský úvěr

9.

Jednotná zemědělská daň

10.

Mechanizace zemědělství

11.

Opatření v zájmu zemědělských žen a mládeže

12.

Zlepšení živočišné výroby

13.

Zahradnictví

14.

Rybářský zákon

15.

Výstavba území bývalých německých vojenských cvičišť

16.

Hospodářská výstava v roce 1948

17.

Uzákonění Jednotného svazu českých zemědělců a Svazu slovenských rolníků

O přímé kolektivizaci však program nehovořil. Přelom ve vývoji zemědělství nastal po únorovém převratu 1948. Nekomunistické strany v Národní frontě byly zbaveny podílu na politické moci a tím zanikla kromě jiného i dosavadní demokratická oponentura. V červnu 1948 zasedalo Informační byro komunistických stran v Bukurešti, které řešilo

obvinění

vedení

Komunistické

strany

Jugoslávie

z údajného

nacionalismu

a z nerespektování sovětských poznatků z výstavby socialismu. Hlavní provinění Jugoslávie spočívalo v nerespektování sovětských poznatků z výstavby socialismu a předčasné likvidaci kapitalistického sektoru na vesnici bez dlouhodobého vytváření podmínek k hromadné kolektivizaci zemědělství. Jugoslávské vedení mělo shovívavý postoj k tzv. „kulakům“, neboť chápalo rolnictvo jako jednolitý celek bez třídní diferenciace vesnice. Celý tento sovětskojugoslávský konflikt a následnou bukurešťskou rezolucí podpořily evropské komunistické strany. Výhrady měli pouze k zemědělské části W. Gomulka ve vedení Polské sjednocené straně a I. Nagy v Komunistické straně Maďarska. Byli včas umlčeni, označeni za nacionalistické a oportunistické úchylkáře, později zatčeni a umlčeni.9 ÚV KSČ souhlasilo s rezolucí bez výhrad a byl určen směr v zemědělské politice, kopírující sovětskou kolektivizaci a uznávající stalinské pojetí výstavby socialismu. 9

Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945–1960. Praha 2001.

16 Následovalo tajné zasedání předsednictva ÚV KSČ v říjnu 1948, na ně navazovalo zasedání pléna ÚV KSČ s kladným hodnocením dosavadní zemědělské politiky, která umožnila konfiskaci a rozdělení kolaborantské, německé, statkářské, bývalé šlechtické a církevní půdy. Bylo konstatováno, že zatímco v minulém období šlo KSČ o získání podpory vesnice pro likvidaci statkářů a velkostatkářů, nyní mělo být využito hospodářských a sociálních zájmů nižších vrstev rolníků proti zbylým větším sedlákům. Tito vesničtí kapitalisté měli být od rolníků izolování a vytlačováni, aby při „hromadné kolektivizaci“ byli zlikvidováni jako třída. Postupně mělo dojít k přebudování individuální zemědělské malovýroby na socialistické velkovýrobní hospodářství a o co nejrychlejší organizaci socialistické velkovýroby na státních statcích. Vše mělo proběhnout postupně, jak prohlásil Gottwald: „…o kolchozech nebudeme mluvit, budeme je dělat.“ Končí období, kdy byla udávána oficiální ujištění o podpoře soukromé zemědělské malovýroby.10 Ačkoliv Ústava ČSR z 9. května 1948 zaručovala soukromé vlastnictví půdy jednotlivce, spoluvlastníků nebo společně hospodařící rodiny až do výměry 50 ha, ochranu drobného a středního podnikání a nedotknutelnost osobního majetku, byly tyto záruky již během roku 1948 hrubě porušovány. V případě neplnění dodávek docházelo k uvalení sankcí, zvýšení splátek nebo odejmutí přídělu z pozemkové reformy. Tím se zemědělci dostávali do stavu dodávkové, daňové či platební nezpůsobilosti, která byla trestně postižitelná dle zákona na ochranu zemědělského plánu nebo zákona o stíhání černého obchodu, zákona na ochranu lidově demokratické republiky. Další překážkou bylo vlastnění rozhodujících zemědělských mechanizačních prostředků výlučně státními strojními stanicemi, menších strojů místními strojními družstvy a jen výjimečně malovýrobci. Pokud velkovýrobci stroje vlastnili, musely být dány kdykoli k dispozici místním strojním družstvům a STS pro přednostní obdělání půdy. Při půjčování techniky, přídělového nákupu osiv, sadby, umělých hnojiv, uhlí, pohonných hmot platily pro velké zemědělce vyšší ceny. Finanční politika státu byla zaměřena na třídní boj proti tzv. kapitalistickým živlům na vsi, zvýšení zemědělské daně a současné zrušení dosavadních daňových úlev, zvýšení úrokových sazeb a odbourání státních cenových intervencí.11

10 11

Tamtéž. Tamtéž.

17 Již na počátku roku 1949 byla zahájena zemědělská propaganda, podporující perspektivní přechod k vyšším kolektivním formám hospodaření, přičemž byla vyzdvihována dlouhodobá družstevní tradice venkova. V důvodové zprávě vládního návrhu zákona o jednotných zemědělských družstvech z 8. února 1949 se uvádí stav tzv. roztříštěnosti. K 31. prosinci 1948 existovalo v Československu celkem 14 247 zemědělských družstev nejrůznějších typů. V níže uvedené tabulce jsou zaznamenány jednotlivé typy družstev včetně jejich počtů na území ČSR.

Zemědělská družstva působící v Československu k 31. prosinci 1948 Druh družstev Strojní a elektrárenská

Počet na území ČSR 7 201

Chovatelská

21

Dobytkářská

45

Drůbežnická

5

Včelařská

2

Zelinářská

29

Ovocnářská

31

Vinařská

10

Ovocnářsko–vinařská

16

Semenářská

10

Šlechtitelská

5

Čekankářská

31

Rybářská

21

Mlýnská a pekárenská

46

Prádelní

1 275

Vodovodní

42

Lihovarská

485

Kulturní

105

Roztříštěnost byla považována za neekonomickou a chaotickou, někdy byl rolník členem i pěti družstev. Sjednocením v jednotná zemědělská družstva se mělo docílit účasti

18 nejširších vrstev drobného a středního rolnictva, lepšího hospodaření, budování potřebných činovnických a členských kádrů a účinnější propagace družstevnictví.

K hladkému průběhu začátku zakládání JZD bylo vydáno 11. února 1949 Organizační zajištění akce zakládání JZD ze strany KSČ, vypracované zemědělským oddělením ÚV KSČ, ve kterém je uvedeno:

„I. Opatření k vyjasnění úlohy JZD ve straně. Svolat schůze krajských politických tajemníků a vysvětlit jim význam a zásady JZD, svolat do Prahy na 25. února 1949 pracovní poradu krajských zemědělských pracovníků, svolat krajské aktivy pro okresní politické a zemědělské tajemníky strany, zemědělské referenty ONV, tajemníky JSČZ, předsedy ORD, tajemníky OAV NF.

II. Organizační zajištění budování JZD S ohledem na jarní práce se navrhuje postupovat ve třech etapách a) v obcích, kde jsou strojní družstva b) v obcích, kde jsou ostatní družstva c) v obcích, kde organizace strany požádají o jejich založení Okresní výbory strany vyberou dostatečný počet politicky spolehlivých soudruhů pro funkce instruktorů, tak, aby na každého připadla 1–2 obce, kde jsou již strojní družstva, z řad soudruhů, kteří se nejlépe osvědčili jako pověřovací instruktoři nebo důvěrníci. Přípravný výbor JZD bude složen z nejlepších soudruhů ze stávajících družstev na vesnici a ze soudruhů, kteří se přihlásí do družstva, v obcích s NF i nejlepší příslušníci stran. Přípravný výbor JZD bude schválen ORD. Schválení bude písemně oznámeno MNV. Okresním výborem strany bude určen soudruh pro funkci předsedy přípravného výboru JZD, který jím bude pověřen a schválen.

III. Propagace Následkem špatného výkladu a pochopení zásad JZD funkcionáři strany a agitací reakce jsou jednotná zemědělská družstva pokládána na vesnici za počátek kolektivizace. Proto pokládáme za nutné rozhodnout otázku, zda má býti v souvislosti se zakládáním JZD rozvinuta široká propagační kampaň či provést propagaci normálním klidným způsobem jako při jiných zemědělských zákonech. Doporučujeme zvolit druhý způsob, aby nebyl u zemědělců vzbuzen dojem, že jde o věc dalekosáhlých následků.

19

IV. Školení ÚRD se sekretariátem strany připraví během akce dvoudenní okresní školu pro členy přípravného výboru JZD, po ukončení jarních prací bude zřízena pro předsedy a místopředsedy týdenní okresní škola.“12

Dne 23. února 1949 přijalo Národní shromáždění Zákon o jednotných zemědělských družstvech č. 69/1948 Sb., který navazoval na znárodnění průmyslu a obchodu. Cílem bylo zlikvidovat tzv. „vesnické boháče“, dostat vesnice pod kontrolu centrálních úřadů a částečně získat pracovní síly pro nově budovaný těžký průmysl.

Započal protiprávní nátlak na rolníky prostřednictvím zneužívání moci a manipulace při zakládání JZD. Veškeré projevy neochoty ke kolektivnímu hospodaření byly násilně potlačovány a dokonce docházelo ke zastrašování. Nerovné dávky a výrobní plány, přidělování

hnojiv,

zemědělských

strojů,

rozšiřování

půdního

fondu

o

půdu

ze zkonfiskovaných velkostatků a revize I. pozemkové reformy, zavedení zemědělského pojištění a jiných sociálních výhod pro členy družstev, to byly praktiky, které měly zajistit vznik družstev.13 V květnu 1949 byla ministerstvem zemědělství vypracována Zpráva o provádění pozemkových reforem jako podkladový materiál pro schůzi širšího předsednictva ÚV KSČ, s následujícím zněním: Pozemková reforma prováděná ministerstvem zemědělství od roku 1945 obsahovala tři hlavní po sobě jdoucí akce, a to: 1) „konfiskaci a příděl zemědělského majetku nepřátel a zrádců, byla zkonfiskována půda o výměře 2 946 395 ha, z toho 1 651 016 ha zemědělské půdy a 1 295 379 ha lesní půdy, příděl této půdy byl proveden v jednotlivých územích podle zákonných norem: a) osídlení v pohraničním území v českých zemích, celková výměra této půdy činila 1 955 076 ha, zkonfiskovaný majetek byl zde osídlen podle zvláštní zákonné normy o zemědělském osídlení, osídleni zde byli jednak národní správci, kteří se zde ujali hospodaření ihned po osvobození, a další uchazeči

12

Edice dokumentů z fondů Národního archivu. Zemědělské družstevnictví, kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948–1949. Národní archiv. Praha 1995. č. 16. 1949, únor, Praha. Str. 68. 13 Tamtéž. č. 43. 1949, 16. květen Praha. Str. 137.

20 vybraní rolnickými komisemi a národními výbory v plánovitém osídlení. Osídlení se též účastnili zemědělci, kteří se vrátili ze zahraničí, celkem bylo osídleno 11 484 reemigrantů, kteří obdrželi 103 378 ha, průměrně 9 ha zemědělské půdy. Nejvíce osídlenců přišlo ze SSSR (8 152 rodin), z Rumunska (1 412 rodin), Polska (845 rodin), Jugoslávie (463 rodin) a v menším množství i z jiných států. Příděl půdy obdrželi i průmysloví dělníci, jiní zaměstnanci a příslušníci sociálně slabých tříd na stavbu obydlí nebo ke zřízení zahrádek, někdy i výměra 2 ha s domky. Rovněž byla přidělena půda obcím, okresům, družstvům. Stát si ponechal celkem 831 262 ha půdy. b) příděl půdy ve vnitřních krajích českých zemí, zde bylo zkonfiskováno 445 373 ha půdy, přiděleno bylo 99 535 ha pro 65 909 rodin, průměr na rodinu činil 2,04 ha. V majetku státu zůstalo 291 397 ha. c) příděl a osídlení na Slovensku d) uspořádání majetkoprávních poměrů k přidělené půdě získané konfiskací. Národní

pozemkový

fond

nejprve

prováděl

správu

přiděleného

zkonfiskovaného zemědělského majetku pomocí národních správ, dle dekretu č. 5/45 Sb. z 19. května 1945. Na objektech přes 50 ha bylo zřízeno celkem 992 národních správ na 727 830 ha půdy. Na usedlostech do výměry 50 ha zaváděly národní správu místní národní výbory (celková výměra 680 528 ha). Bylo vydáno celkem 126 594 dekretů o vlastnictví půdy k zavedení majetkoprávní jistoty a předběžně zaknihováno 86 000 přídělů. Problém byl ve fluktuaci zemědělských osídlenců. Dle statistiky Národního pozemkového fondu odešlo z pohraničí od počátku v roce 1945 do září 1948 23 354 osídlenců, a do prosince 1948 dalších 4 410, celkem 27 764, tj. 20 %, předpoklad činil až 31 500, tj. 23,5 %. Opuštěnou půdu přejímaly Československé státní státky.

2) revize první pozemkové reformy (zákon č. 142/1947 Sb.) – byla přezkoušena rozhodnutí vydaná do roku 1939 při provádění první pozemkové reformy o vyloučení a propuštění půdy ze záboru, o ponechání půdy vlastníkům z titulu ochrany památek a přírodních krás i rozhodnutí o přídělu a prodeji zbytkových statků. Zákon byl pozměněn zákonem č. 44/1948 Sb., revizní řízení až na nepatrné výjimky bylo ukončeno. Revizi bylo podrobeno 422 velkostatků a 1 875 zbytkových statků o celkové výměře 1 007 197 ha, z toho v Čechách 689 734 ha, zbytek na Slovensku.

21 V revizi bylo v Čechách získáno 637 537 ha a na Slovensku 308 876 ha. Půda ponechaná velkostatkům a zbytkovým statků byla podrobena nové pozemkové reformě. Nová pozemková reforma (zákon 46/1948 Sb.), představovala trvalou úpravu vlastnictví k půdě tak, aby v rukách vlastníka, který na půdě pracuje, nebyla výměra větší než 50 ha a uplatnila zásadu, že půda patří těm, kdo na ní pracují. V soupisovém řízení bylo zjištěno 1 477 případů vlastnictví půdy nad 50 ha s celkovou výměrou asi 110 000 ha, církevní půdy s výměrou 49 769 ha a bylo podáno i 38 067 soupisových přihlášek u menších objektů s výměrou 220 000 ha. Následovalo přídělové řízení.“14

První dvě akce byly jednorázové, ale třetí akce - nová pozemková reforma sledovala úpravy vlastnictví půdy dle zásady „půda patří těm, kdo na ní pracuje.“

3.4 První vlna kolektivizace 1949–1953 V letech 1949–1953 probíhala první vlna kolektivizace a bylo založeno kolem 8 000 družstev. Většina družstev vznikla pod nátlakem, neboť rolníci nebyli tomuto projektu nakloněni. K nejčastějším praktikám v tomto období patřil politický a třídní výklad právních norem, dokončení revize první pozemkové reformy a nová pozemková reforma, třídní rozpis povinných dodávek státu, nucený pacht, nucený výkup zemědělských strojů, hospodářskotechnické úpravy půdy, scelování pozemků, rozorávání mezí, svod dobytka do společných stájí, zákaz poskytovat zemědělské investiční a provozní úvěry hospodářstvím nad 20 ha a i na selská hospodářství, nucené správy tzv. „kulackých“ hospodářství, zákazy pobytu, přikázané pobyty a tresty vynesené soudy i bez soudních rozhodnutí. Dne 15. května 1950 byl připraven Podkladový materiál J. Franka15 o otázce půdy v procesu omezování a vytlačování tzv. „vesnických boháčů“, zpracovaný pro schůzi předsednictva ÚV KSČ dne 16. května 1950, pod názvem: Otázka půdy v procesu omezování a vytlačování vesnických boháčů. „Z dosavadních forem omezování a vytlačování vesnických boháčů byly nejúčinnějšími národní správy, výkup těžkých mechanizačních prostředků, odčerpávání pracovních sil, třídně uzavírané kontrakty. O jejich účinnosti svědčí i to, že se nyní v stále stoupající míře množí 14

Edice dokumentů z fondů Národního archivu. Zemědělské družstevnictví, kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948–1949. Národní archiv. Praha 1995. (viz 12) 15 Josef Frank (1909–1952), od 1946 člen ÚVKSČ a jeho předsednictva, od roku 1948 poslanec Národního shromáždění, od května 1949 jeden ze zástupců ústředního tajemníka KSČ, od září 1951 tajemník ÚV KSČ. Popraven spolu s Rudolfem Slánským 1952, v roce 1963 rehabilitován.

22 případy, kdy vesničtí boháči dávají půdu lidovým orgánům k dispozici. Při praktickém omezování vytlačování vesnického boháče ukázaly se však také některé nedostatky v prostředcích, sloužících proti vesnickému boháči, a některé nedostatky v provádění. Daňová progrese u vesnického boháče je na příklad nedostatečná, uváží-li se, že daňové zatížení 1 ha zemědělské půdy u závodů nad 20 ha stouplo do r. 1949 proti r. 1938 ze 111,40 Kčs na 264,30 Kčs, tj. jenom na 231 %. Omezování a vytlačování vesnického boháče šlo na mnohých místech, jako na příklad při výkupu strojů, více po linii administrativní než politické, tj. nedálo se za aktivní účasti malých a středních rolníků. Na mnohých místech byly zase při uzavírání smluv ukládány vesnickému boháči tak vysoké výrobní úkoly, že bylo předem patrno, že je nemůže splnit, a tím byly neodůvodněně snižovány výrobní úkoly malých a středních rolníků a ohroženo plnění dodávek celou obcí.

Nejdůležitější případy řešení otázky půdy vesnického boháče: a)

V místech, kde většina malých a středních rolníků přechází k společnému obdělávání anebo hospodaření na půdě, bude nutno současně řešit otázku půdy vesnického boháče, protože jeho pozemky budou téměř vždy překážet slučování pozemků družstevníků ve velké hony. V těchto případech bude nutné, pokud mu lze vytknout neplnění úkolů, uvalit buď národní správu nebo nucený pacht ve pospěch JZD podle zákona č. 55/47, anebo ho s pozemky při slučování vytlačit na okraj honů, katastru či na nejhorší půdu.

b)

Vesnické boháče, kteří sabotují výrobu a nebo se staví nepřátelsky k lidově demokratickému řádu, postihnout všude uvalením národní správy anebo nuceného pachtu podle zákona č. 55/47. V obcích s JZD bude dána půda, případně hospodářské budovy vesnického boháče JZD do národní správy nebo pachtu podle zákona č. 55/47. V obcích, kde není JZD, použije se možnosti přídělu této půdy k založení družstva a kde to nebude možné, přidělí se do národní správy anebo nuceného pachtu. Kde nevznikne JZD státním statkům anebo místnímu národnímu výboru.

c)

V místech, kde vesnický boháč dává svoji půdu k dispozici, navrhují se tato řešení: v místech s JZD přesvědčit členy o prospěchu z převzetí půdy a dát pak JZD do pachtu za pachtovné. Kde není, použít nabízenou půdu ke vzniku družstva. Pokud ani jeden způsob nebude možný, odmítnout nabízenou půdu a trvat na tom, že vesnický boháč musí půdu řádně obdělat a řádně hospodařit.

23 Vesnického boháče, který se zbavuje půdy, nelze přijat za člena JZD, naopak se postarat, aby nezůstával ve svém původním bydlišti, ale aby se přestěhoval do jiného místa. V případě, že nabídne jen část půdy, postupovat, jako když nabízí veškerou. d)

Půda z konfiskace zemědělského majetku dle dekretu o kolaborantech a zrádcích, z revize I. pozemkové reformy a z nové pozemkové reformy, pokud převyšoval hranici 50 ha, i půda vlastníků nad 20 ha, pokud na ní nepracovali, byla již vesměs přidělena drobným přídělcům, případně státním statkům. Půdu pod 20 ha, pokud na ní vlastníci nepracují vykupuje stát a přiděluje ji po dohodě se stranou a lidovými orgány JZD, obcím, případně státním statkům.“

Dne 24. ledna 1951 byly vydány pokyny ministerstva zemědělství pro národní výbory o použití zákona č. 55/1947 Sb. a č. 46/1948 Sb. pro přebírání půdy od vesnických boháčů (tzv. dobrovolné nabídky půdy). Byly určeny pro krajské, okresní, ústřední a jednotné národní výbory v českých zemích, pro jejich zemědělské referenty a předsedy. „Vesničtí boháči z různých důvodů se chtějí zbavit svých statků, na nichž hospodaří, a dobrovolně je nabízejí do výkupu za podmínek zák. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě. Často při tom žádají o ponechání menší výměry půdy a obytných i hospodářských budov, čímž se snaží uniknout následkům, které pro ně vyplývají z politiky omezování a zatlačování kapitalistických živlů na vesnici. Tyto nabídky je nutno posuzovat z politického hlediska platné politické linie a se zřetelem k potřebám a výstavbě našich JZD. Je potřeba dodržovat tyto zásady: 1)

Nabídky vesnických boháčů na dobrovolný výkup půdy dle zák. č. 46/1948 Sb. učiněné z jakýchkoliv důvodů nesmějí být nadále v žádném případě přijímány a půda na níž se hospodaří nesmí být podle cit. zákona vykupována.

2)

Za žádných okolností nelze připustit, aby výměra půdy vesnického boháče byla částečným výkupem zmenšována, neboť tak by mohl nabýti charakteru malého nebo středního zemědělce.

3)

Posuzovat případy, pokud vesnický boháč nabídne půdu k dobrovolnému výkupu a z vážných důvodů není s to hospodařit, takže by mohlo dojít k hospodářským škodám, učiní orgány lidové správy opatření dle situace a podmínek v dotyčné obci. V místě s JZD dá MNV celý objekt do povinného pachtu JZD za nejnižší pachtovné dle zák. č. 55/1947 Sb. Nejedná

24 se o odkoupení. V obci bez JZD orgány lidové správy zajistí na přechodnou dobu a na náklady vesnického boháče obdělání půdy.“

„U malých a středních zemědělců či nezemědělců je třeba postupovat obezřetně, aby ustanovení zák. č. 55/1947 Sb. se přesně zachovávaly, neboť nesprávné opatření, často z osobních zájmů učiněné, vede pak k zneklidnění zemědělců a ztěžuje řádné vybudování JZD.“16 Jedním z nejvíce používaných způsobů při potlačování a izolaci tzv. „vesnických boháčů“ byla hospodářsko-technická úprava pozemků, při které měli být vytlačeni na okraj společně obdělávaných pozemků na půdu nižší kvality, aniž by byli poškozeni střední a drobní rolníci. Kolektivizace nabírala vysoké tempo, založeno bylo 3 868 JZD vyššího typu, z nichž 3 279 rozoralo meze a zavádělo společné osevy. V I. typu JZD se organizovala kooperace a sousedská výpomoc při hlavních polních pracích a každému členu družstva připadala sklizeň z vlastních pozemků. V II. typu se již rozorávaly meze a plánovitě zaváděly společné osevy na scelené půdě. Pro III. a IV. typ byly již charakteristické svody dobytka, společná živočišná výroba, vytváření nedělitelných fondů jednotek

JZD a odměňování podle pracovních

bez přihlédnutí k rozsahu vložené půdy. Půda zůstávala formálně ve vlastnictví

členů a JZD k ní mělo neomezené uživatelské právo. Od let 1954–1955 se při zakládání JZD již I. a II. typ neuplatňoval a rovnou se zakládala JZD III. typu. Rozhodnutí ÚV KSČ z 21.–24. 2. 1951 zrychlit tempo růstu v těžkém a strojírenském průmyslu v souvislosti se stupňujícím se zbrojním průmyslem se mělo projevit i v zemědělství. Za hlavní překážku tohoto růstu byl označen tzv. „vesnický boháč.“ Ústřední tajemník KSČ Rudolf Slánský kritizoval, že i přes stranickou směrnici o nepřípustnosti příjímání tzv. „vesnických boháčů“ do JZD byla téměř polovina všech zemědělců nad 20 ha v obcích s JZD vyššího typu do nich přijata a označil tato přijetí za škodlivá. Odmítnuty měly být napříště nabídky sedláků, kteří odprodají či zdarma předají část své půdy, aby mohli být při vstupu do JZD považováni za střední či malé zemědělce, eventuelně převzít jeho hospodářství, aniž by byli přijati za členy družstva. V duchu hledání vnitřního nepřítele byly nalezeni původci některých „chyb a nedostatků“, které vzbuzovaly nedůvěru ke kolektivizační politice. Za „brzdění kolektivizace“ a v rámci boje proti tzv. „vesnickému boháči“ byla v roce 1951 odsouzena 16

Edice dokumentů z fondů Národního archivu. Zemědělské družstevnictví, kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948–1949. Národní archiv. Praha 1995. č. 6. 1951, 24. leden, Praha. Str. 25.

25 Marie Švermová.17 Josef Smrkovský byl zatčen a vězněn za „napomáhání ke škůdcovské činnosti statkářů a kulaků ve státních statcích“.18 Nově bylo ustanoveno, aby pro určení tzv. „vesnického boháče“ byla určena spodní hranice jeho pozemkové držby a to v řepařských oblastech již 8–12 ha, v obilnářských 10–14 ha, v bramborářských 12–16 ha a v pícninářských oblastech 15–20 ha. Do kategorie tzv. „vesnického boháče“ měli být zařazeni i vlastníci menší výměry půdy, jež byli současně i hostinskými, mlynáři, zahradníky, řezníky nebo obchodníky a i tehdy, pokud již svou živnost nevlastnili, ale zůstali v ní jako vedoucí družstevního, komunálního nebo národního podniku. Do této skupiny byli zařazeni i osídlenci pohraničí, kteří získali vybavené usedlosti po odsunutých Němcích. Byli obviněni z kulackých tendencí, z vykořisťování jiných rolníků a negativnímu postoji ke kolektivizaci vesnice. Tzv. „vesničtí boháči“ s držbou půdy nad 15 ha byli vyloučeni z řad KSČ a z JZD bez náhrady. V rámci opatření proti rozvracení socialistické vesnice docházelo k vysídlení sedláků, jednak do vybraných průmyslových závodů, dolů, lomů, cihelen nebo stavebnictví, nebo byli vysidlováni do pohraničí k práci na státních statcích i s celou rodinou. Na jejich statky byla uvalena národní správa nebo jej převzala JZD. Zvýšily se tresty odnětí svobody a peněžní pokuty za neplnění výrobních a dodávkových úkolů a podle nového rozpisu zemědělských dodávek pro novou sklizeň byly určeny i dodávkové výměry pro rolníky s majetkem do 2 ha půdy, doposud od dodávek osvobozené. Celé akci proti tzv. „vesnickým boháčům“ napomáhala zhoršená zásobovací situace na počátku roku 1951, kdy byly znovu zavedeny lístky na chléb a moučné výrobky, dále se vyskytly problémy v zásobování masa, sádla, másla a vajec. Projevovaly se obavy z měnové reformy. Za viníka byli označeni tzv. „vesničtí boháči“ sabotující předepsané dodávky masa, vajec, másla a mléka a nedodržující stavy hospodářského zvířectva. Represe proti nim spočívala v honu za usvědčujícími materiály a důkazy o nepřátelské činnosti pomocí pomahačů, domovních prohlídek, kontrol černého obchodu Veřejnou bezpečností. Cílená propaganda tímto vyhrocovala nepřátelství mezi chudými a bohatými pomocí závisti a nenávisti.

17

Marie Švermová (1902–1992) v letech 1945–1951 členka ÚV KSČ a jeho předsednictva, 1949–1951 zástupkyně ústředního tajemníka KSČ. Byla odsouzena k doživotnímu vězení, v roce 1956 propuštěna a 1963 rehabilitována. 18 Josef Smrkovský (1911–1974), 1946–1951 člen ÚV KSČ a jeho předsednictva, 1945–1949 vedoucí Národního pozemkového fondu, od roku 1946 poslanec Národního shromáždění, 1948–1951 člen jeho předsednictva a zemědělského výboru, náměstek ministra zemědělství, generální ředitel Československých státních statků a vedoucí sekce živočišné produkce v ministerstvu zemědělství. Z trestu doživotního vězení byl podmíněně propuštěn v roce 1955, 1963 byl rehabilitován.

26 K ochromení selského stavu a k urychlení kolektivizace zemědělství byla vypracována „Směrnice tří ministrů“: ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy, ministra vnitra Václava Noska – členů předsednictva ÚV KSČ – a ministra spravedlnosti Štefana Raise. Směrnice představovaly bez vědomí vlády a Národního shromáždění, Sboru pověřenců či Slovenské národní rady závazný předpis pro zákaz pobytu v dosavadním bydlišti nejen pro sedláka, ale i pro členy rodiny, ačkoliv nebyli souzeni. Pokud měla usedlost spoluvlastníka, byla na část majetku uvalena národní správa. Tento zákaz mohl napříště vydat kromě soudu i národní výbor. Ztížena byla i cesta dětí tzv. „vesnických boháčů“ ke vzdělání a svobodné volbě povolání. Směrnice nebyly nikdy otištěny ve Sbírce zákonů a nařízení ani v žádném věstníku. Zpočátku se šířily pouze ústně a o jejich obsahu neměli lidé (kromě funkcionářů a úředníků) ani ponětí. Jejich existence vešla ve známost až z úředních výměrů, které dostali sedláci několik dní či hodin před vysídlením. Takto byla spuštěna tzv. „Akce kulak.“19

Půda, kterou sedláci sami předávali či jim byla odebrána v důsledku jejich trestu, nebyla již obdělávána v takové kvalitě jako dříve. Výnosy klesaly, ačkoliv vysoké výrobní a dodávkové normy zůstávaly. Toto způsobovalo manko v obecních a okresních úkolech a vytvářelo nové tlaky na zbývající sedláky a malozemědělce. Situace byla zneužita jako cílená kampaň proti tzv. „vesnickým boháčům – hlavním viníkům všeho zlého“.

Ve dnech 14.–15. února 1953 proběhl v Praze I. celostátní sjezd JZD, kterého se zúčastnilo přibližně 6 000 delegátů. Výsledkem bylo usnesení, které schválilo vzorové stanovy JZD, výzva k všestrannému rozvoji společné výroby, dodržování pracovní normy dle plánů, k osvojení základních pravidel agro a zootechniky a rozvíjení socialistickou soutěž. Sjezd zdůraznil všem družstevníkům, malým a středním rolníkům, aby měli na paměti, že JZD lze budovat jen „v nesmiřitelném boji proti kulakovi“.20 Do vzorových stanov JZD bylo vloženo ustanovení, že „členy družstva nesmějí být kulaci a jiní příslušníci třídy vykořisťovatelů“. Tato podmínka byla ze stanov vypuštěna až na V. sjezdu JZD 26. března 1961.21

19

Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945–1960. Praha 2001. Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví, kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1953. Praha 2002. 21 Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945–1960. Praha 2001. 20

27 Určité změny v postupu kolektivizace započaly v březnu 1953 po úmrtí J. V. Stalina a K. Gottwalda. Nový prezident A. Zápotocký vyhlásil 4. května 1953 poměrně rozsáhlou amnestii, zasahující i do rozsudků vesnických boháčů. Negativně se na venkově projevila měnová reforma ze 30. května 1953, anulující vklady na vázaných účtech z podzimu 1945 a měnící peněžní hotovosti a nové vklady v nevýhodném poměru 50:1. Reforma znamenala pro mnohé zemědělce nedostatek finančních prostředků. Narůstající nespokojenost zemědělců vrcholila a ti počali z družstev vystupovat. Za této situace byla formálně zastavena tzv. „Akce kulak.“ V lednu 1954 byla zrušena „Směrnice tří ministrů“ o úpravě poměrů rodinných příslušníků odsouzených tzv. „vesnických boháčů“, jelikož pro nesprávné provádění nesplnila svůj účel. Návrat vysídlených sedláků nebyl povolen, neboť by poškodil socialistickou vesnici. Celkem bylo od října 1951 do začátku roku 1954 přesídleno tři až čtyři tisíce rodin, přesná čísla nejsou k dispozici.22 Ve svém projevu z 1. srpna 1953 na Klíčavské přehradě kritizoval prezident Antonín Zápotocký situaci v zemědělské výrobě a donucovací praktiky na rolníky při zakládání JZD. Prohlásil, že KSČ a státní orgány nebudou rolníkům bránit při výstupu z JZD, ale zároveň je upozornil na fakt, že tato cesta není správná, neboť za několik roků budou muset družstva budovat znovu a zdůraznil společenskou potřebu moderní zemědělské výroby v podobě JZD.23 Ve vesnicích došlo k určitému uvolnění poměrů a počet družstev klesl na 6 502. Družstevníci se při vystupování z družstev odvolávali na projev prezidenta Zápotockého a dobytek ze společného ustájení si odváděli domů. V kraji České Budějovice bylo podáno celkem 316 odhlášek a zlikvidováno bylo jedno družstvo – Šumavské Hoštice.24 Rozpad hrozil dalším 23 JZD.25

22

Tamtéž. Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví¸ kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1953. Praha 2002. č. 39, 1953, 1. srpen, Klíčava. Výňatky z projevu československého prezidenta Antonína Zápotockého na Klíčavské přehradě, odsuzující nátlak na rolníky při zakládání jednotných zemědělských družstev. Str. 154. 24 Obec v okrese Vimperk. 25 Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví, kolektivizace zemědělství, Vznik JZD 1953. Státní ústřední archiv v Praze 2002. 23

28

3.5 Druhá vlna kolektivizace 1955–1958 Druhou vlnu kolektivizace zahájila KSČ v letech 1955–1958 s výsledkem 80 % združstevnění vesnic, 84 % výměry zemědělské půdy a 2,1 % drobných a středních rolníků z původních 15,7 %.26 V roce 1956, po celostátní červnové konferenci KSČ, postupně docházelo k uvolnění v otázkách přijímání sedláků – tzv. „kulaků“ – do JZD, případy měly být posuzovány jednotlivě za předpokladu, že nebudou rozvíjet nepřátelskou činnost vůči socialistickému státu. Smířlivější stanovisko bylo zaujato i na III. celostátním sjezdu JZD ve dnech 22.–24. března 1957 v některých doplňcích a změnách stanov. V otázce členství se uvádělo, že ve výjimečných jednotlivých případech, tam, kde se družstvo dostatečně upevnilo, se smělo stát členem družstva se souhlasem rady okresního národního výboru tzv. „kulak.“ Během 5 let nesmí v družstvu zastávat žádné funkce a musí řádně pracovat, může mu být stanoven zvýšený povinný vklad do nedělitelného fondu a případná náhrada za užívání půdy se nebude vyplácet. Tento trend byl kritizován politickým byrem ÚV KSČ v květnu 1958 ve smyslu, že v uplynulém období pochopili někteří funkcionáři souhlas ze celostátní konference z roku 1956 o jednotlivém posuzování a příjímání tzv. „kulaků“ jako pokyn k jejich masovému vpouštění do JZD a tímto se skoro 20 tisíc z nich stalo družstevníky a někteří i vedoucími pracovníky. Bylo přijato opatření v dokumentu „Problémy likvidace kulactva jako třídy v souvislosti s dovršením výstavby socialismu v naší zemi“. Bylo konstatováno, že podstatná část tzv. „kulaků“ byla již odstraněna a zbývá jen dokončit „likvidaci kulaka jako společenské třídy“. Již používané principy vztahů mezi kulaky a JZD byly stanoveny a více upřesněny: -

„Další začleňování kulaků do JZD se bude i nadále posuzovat individuálně, jen se souhlasem OV KSČ a rady ONV, a to pouze do většinových, politicky a hospodářsky upevněných JZD, kde je již vytvořeno pevné vedoucí jádro z malých a středních rolníků.

-

Kulak musí přenést do nedělitelného fondu JZD nejméně 50 % hodnoty vneseného živého i mrtvého inventáře, neboť tento majetek získal vykořisťováním námezdních dělníků, drobných a středních rolníků.

26

Vykoupil, Libor: Slovník českých dějin. Brno 2000. Str. 262–263.

29 -

Začlenění kulaci nesmějí zastávat v JZD žádné funkce a musí manuálně

pracovat

pod

kontrolou

stranických

organizací

a družstevního kolektivu, tato zásada bude platit i pro kulaky, kteří byli na pracovní převýchovu přeřazeni do státních statků. -

Socialisticky převychovat nutno zejména děti kulaků a také početnou vrstvu odborné zemědělské inteligence rovněž kulackého původu.“

Vzorové stanovy JZD schválené IV. celostátním sjezdem JZD 19.–20. března 1959 obsahovaly podobně formulovaná ustanovení. K uvolnění této politiky došlo až na VII. Celostátním sjezdu JZD v roce 1968, kdy nebyla vydána vzorová pravidla a vlastní stanovy si na příště měla vypracovat JZD sama dle vlastních podmínek a potřeb v souladu se zákonem.27

3.6 Závěr kolektivizace Hlavní náplní státní zemědělské politiky 50. let byla likvidace kulactva jako třídy, a to důsledným omezováním a zatlačováním. Velkým problémem zůstával zbývající majetek ze zlikvidovaných selských usedlostí. Jednalo se především o obytné domy a hospodářské budovy, zůstávající z právního hlediska často ve vlastnictví původních obyvatel. Většinou přešly do bezplatného užívání JZD a státních statků, nebylo o ně řádné pečováno, chátraly a stávaly se ruinami. Likvidace těchto objektů a demolice zchátralých domů, stodol, seníků, které po odsunu německých obyvatel zůstaly neobsazeny, probíhaly svépomocí k 15. výročí osvobození ČSR. Tento počin měl být jakýmsi závěrečným likvidačním procesem selského stavu. Kolektivizace byla dovršena v roce 1960, kdy na celostátní konferenci KSČ vyhlásil tehdejší prezident Antonín Novotný vítězství socialismu v Československu a další léta měla být ve znamení budování vyspělé socialistické společnosti. Byla ukončena kampaň vedoucí k zatlačování a likvidaci selského stavu, která v malé

míře pak doznívala prakticky

až do konce 80. let. Z původních 27 653 evidovaných selských usedlostí o výměře 20–50 ha v roce 1949 bylo k 1. lednu 1991 v činnosti 1 442 soukromých zemědělských hospodářství s průměrem 7, 49 ha na jedno hospodářství.28

27 28

Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945–1960. Praha 2001. Tamtéž.

30

4. Státní statek 4.1 Schwarzenberský velkostatek Vimperk Největším držitelem zemědělské a lesní půdy na Vimpersku byl rod Schwarzenberků, který patřil do doby I. pozemkové reformy k největším majitelům půdy v Československu. Hospodařili na výměře 176 146 ha a na 12 velkostatcích. Velkostatek Vimperk s výměrou 4 543 ha patřil k jedním z nich.29 Většinu tohoto majetku nabyli Schwarzerberkové dědictvím po Eggenbercích a koupí. Po I. pozemkové reformě (začala u nich v roce 1922) zůstaly ve schwarzenberském držení z 12 velkostatků čtyři v jižních Čechách – Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Vimperk a Chýnov ve zmenšeném stavu. Celková zůstatková výměra činila 21 492 ha půdy. Rok 1938 se stal počátkem likvidace schwarzenberské državy v Čechách.30 Ke stálým pracovníkům na velkostatku patřily rodiny Zušťákova, Neužilova, Hanzalova a Hajných.

4.2 Vznik státních statků a horských pastevních družstev Státní statky vznikaly v Československu již po I. světové válce jako součást podniku státních lesů a statků z konfiskovaného osobního majetku Habsburků a I. pozemkové reformy. Během první republiky hospodařily na výměře 46 476 ha zemědělské půdy, 12 814 ha rybníků a přidružené zemědělské výroby. Do roku 1948 hospodařily na 0,5 % zemědělské půdy.31 Po roce 1945 došlo k plnění prezidentského dekretu č. 12/1945 ze dne 21. července 1945 „O konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“. V pohraničí se s připravovaným odsunem německého obyvatelstva začalo dle výnosu ministerstva zemědělství z 15. ledna 1946 se zakládáním horských pastevních družstev (jako společenstev s ručením omezeným), jejichž zřizovateli byly některé vnitrozemské i pohraniční okresy. Družstva byla nájemci půdy a zemědělských zařízení. Část zkonfiskované půdy spravoval Národní pozemkový fond.32

29

Záloha, Jiří: Jihočeské zemědělství mezi dvěma válkami a okupací. JSH LXV, 1996, s. 77. Záloha, Jiří: Hospodaření na někdejším schwarzenberském majetku v Čechách v letech 1938–45. JSH XXXV,1966, s. 58–70. 31 Pešek, Jan: Počátky vývoje a hospodaření státních statků. 1949–51. JSH XXXVI, 1967, s. 29– 45. 32 Tamtéž. 30

31 Zástupci osidlovací komise, družstva, příslušné pobočky Národního pozemkového fondu, okresní správní komise a Oblastní úřadovny Jednotného svazu českých zemědělců se účastnili předávání objektů odsunutého obyvatelstva do užívání horským pastevním družstvům. Jejich hlavním úkolem mělo být dodávání zdravého plemenného dobytka, zejména jalovic, zvyšování jejich užitkovosti, vytváření z malovýroby rolníků velké zemědělské celky rozoráním mezí a scelováním pastvin. Půdu v pohraniční oblasti Nové Hutě, Nový Svět, Šindlov, Paseky a Svinná Lada obhospodařovalo Horské pastvinářské družstvo Příbram a další půdu v Horní Vltavici, Vlčích Jamách a Kunžvartu (dnešním Strážném) Horské pastvinářské družstvo Písek. Hlavním kladem těchto družstev byla skutečnost, že začala investovat do výstavby stájových objektů na Novém Světě, Vlčích Jamách a Kunžvartu v roce 1947. Naopak největším problémem byl nedostatek pracovních sil ve všech odvětvích výroby, nedostatek velkých strojů a ostatního zařízení. Stávajícím pracovníkům chyběly zkušenosti se zemědělskou výrobou.33 Na pomoc přicházely v době žní pracovní brigády složené ze studentů, dělníků, vojáků, válečných zajatců a trestanců.

4.3 Osidlování pohraničí Nedostatek obyvatel a zároveň pracovních sil v pohraničí byl řešen zemědělským osidlováním ve zhruba ve třech etapách: duben–říjen 1945, říjen 1945–léto 1946, poslední etapa trvala od léta 1946 do roku 1947. Celá akce byla řízena Oblastní osidlovací úřadovnou v Českých Budějovicích, prostřednictvím osidlovacích referentů, na základě plánu osidlovacího úřadu ministerstva zemědělství. Podle něj mělo nejdříve dojít k dosídlení zemědělských usedlostí s výměrou 8–10 ha jednotlivými rodinami, družstevním osídlením a vytvářením státních statků.34 Dle přidělovacích dekretů byla přidělována půda novým osídlencům do soukromého vlastnictví. Dekrety byly předávány na Vimpersku 18. května 1946 prostřednictvím zástupce ministra zemědělství a předsedy NPF Josefa Smrkovského. Jejich právní opodstatnění nebylo podloženo, jelikož nebyly závazné, neměly vlastnické právo k přidělené půdě a nemohly být zapsány do pozemkových knih, neboť neobsahovaly ani výměru půdy. Dekrety byly součástí komunistické zemědělské politiky v období předvolební agitace.

33 34

Kol. autorů: 30 let socialistického zemědělství na okrese Prachatice. Prachatice 1979. Slezák, L: Zemědělské osidlování pohraničí českých zemí po II. světové válce. Brno 1978.

32 V oblasti Vimperska bylo povoleno přidělovat osídlencům k jednotlivým usedlostem půdu až do výše 13 ha. Nově příchozí obyvatelé do pohraničí měli idealistické představy o rychlém a snadném zisku majetku a zbohatnutí. Většina z nich po vydrancování všeho, co z bývalého majetku německých vystěhovalců zbylo, pohraničí opět opustila. Ti, kteří zůstali, se pak stali zakládajícími členy JZD a státních statků, jmenovitě například rodina Sombatiova, Voldřichová Marie, Falář Heřman, Žáková Agneta a Jan, Baurová Františka, Henzelínovi Anna a Alois, Kackovi Marie a Jan, rodina Harazinova, Josefíkova, Těšínkých, Krejsova, Kordíkova a další.35

4.4 Rušení horských pasteveckých družstev a vznik národního podniku Státní statky V roce 1947 splnila horská a pastevecká družstva svůj pravý účel, kdy se na jejich pastvinách pásly jalovice členů z vnitrozemí.36 V horských pohraničních oblastech Šumavy nebylo sucho tak drastické jako ve vnitrozemí. Došlo tak k zachování stavů dobytka, kdo tuto možnost neměl nebo ji nevyužil, byl nucen snížit stavy. Sucho a některé organizační nedostatky způsobily špatnou hospodářskou situaci a na Horská pastvinářská družstva byla zavedena národní správa dnem 1. března 1948. Dluhy družstev byly podrobeny veřejné kritice a projednávaly se v Národním shromáždění i na ministerstvu zemědělství a vedly k rušení těchto družstev na základě § 11., odst. 1 zákona z 21. července 1948. Rušení a jejich následné předávání ČSSS prováděly od

1. ledna 1949 likvidátoři.37

Zákonem 312/48 Sb. z 22. prosince 1948 došlo ke zřízení n. p. Státní statky.38 Sloučením pastvinářských družstev Písek a Příbram v roce 1949 došlo k utvoření prvního státního statku v této oblasti se sídlem v Kunžvartu.39 Počáteční výměra půdy činila pro tento státní statek 2 980 ha. Zaměstnanci pastvinářských družstev přešli do státních statků v počtu 430 pracovníků na základě zápisu o souhlasu s přechodem do služeb státních statků a prohlášení, že budou řádně pracovat pro státní zemědělství. Mechanizační vybavení pro hospodaření bylo velmi nízké a pro obdělávání pozemků byly k dispozici pouze jeden traktor Zetor 15, jeden traktor Zetor 25 a jedna Škoda 30. 35

Kol.autorů: 30 let socialistického zemědělství okresu Prachatice. Prachatice 1979. Akci organizoval a prováděl kontrolní vážení a přesuny z vnitrozemí a zpět Václav Čížek, tehdejší inspektor chovu skotu Oblastní úřadovny JSČZ v Havlíčkově Brodě. 37 Kol. autorů: 30 let socialistického zemědělství okresu Prachatice. Prachatice 1979. 38 Pešek, Jan: Počátky vývoje hospodaření státního statku. 1949–51. JSH XXXVI. 1967, s. 10–19. 39 Dnešní název obce je Strážný. 36

33 Klimatické podmínky, nadmořská výška 750–1100 m, písčitá a středně těžká půda (s převládajícím genetickým typem podzol) nedovolovaly pěstovat náročné plodiny. Zemědělská výroba se proto soustředila na pěstování lnu a objemné píce. Počátky hospodaření byly obtížné. Stálý nedostatek pracovních sil neumožňoval sklidit v dostatečném množství objemnou píci pro dobytek, a proto docházelo k situacím, kdy byly zkrmovány v době nouze i došky ze střech opuštěných hospodářských stavení. První mechanizační dílna byla pronajata od pana Tůmy ze Šumavských Hoštic na konci roku 1949. Vybavení dílny bylo nevyhovující a prováděly se zde jen jednoduché opravy. Konkrétní smlouvy o výpomoci a činnosti při obdělávání i sklizni ze uzavíraly s STS až v roce 1950. Dne

1.

ledna

1950

vznikl

v Českých

Budějovicích

Krajský

inspektorát

Československých státních statků, jehož celková výměra zemědělské půdy činila 62 577 ha včetně schwarzenberského majetku. Prvním ředitelem se stal pan Ota Němec.

4.5 Reemigranti Příliv dosídlenců v této době zesílil a tím se zlepšil stav pracovních sil. Jednalo se o reemigranty slovenské, bulharské, rumunské a maďarské národnosti. Především z Rumunska přicházeli lidé nemajetní, nevzdělaní, ve špatném zdravotním stavu, potřební sociální výpomoci na pořízení základních životních potřeb. Poskytovány jim byly dlužní úpisy, zápůjčky, úvěry na hospodaření. Jejich fluktuace byla velká, neboť pobyt v pohraničí považovali za dočasný. Dožadovali se větších přídělů půdy a jejího vlastnictví včetně domku. O práci v družstvech a statcích neměli zájem. Usedlosti opouštěli zpravidla v době žní z různých důvodů.40

4.6 Státní statek Vimperk Ředitelství státního statku bylo přemístěno z Kunžvartu do Vimperka v roce 1950. Statek obdržel pozemky bývalého velkostatku Schwarzenberg, velkostatku Jana Voženílka (Holoubka) v Bohumilicích a ve Smrčné, pozemky zemědělské usedlosti v Česticích a velkostatku ve Lčovicích, které přešly po dvou letech do majetků JZD.41

40

Nosková, Helena.Váchová, Jana: Reemigrace Čechů a Slováků z Jugoslávie, Rumunska, Bulharska (1945– 50). 41 Kol. autorů: 30let socialistického zemědělství okresu Prachatice. Prachatice 1979.

34 Státní statky přebíraly půdu v pohraničí a naopak ve vnitrozemí odevzdávaly některé objekty a půdu do vlastnictví JZD. Staraly se o půdu ve slabě osídleném pohraničí a o půdu hospodářství, která nezabezpečovala výrobu. Vyžadovala se od nich výroba v duchu hesla „ať to stojí cokoli, jen ať se to vyrobí“. Zároveň se potýkaly s nedostatkem mechanizace, neboť ta byla nejdříve dodávána strojním traktorovým stanicím, pak JZD a nakonec státním statkům.42 Do funkce prvního ředitele byl jmenován Jaroslav Veselý, který setrval ve funkci necelé dva roky. Druhým ředitelem byl pan Zeman, který za nedlouho po nastoupení do úřadu ilegálně překročil hranice do SRN. Po něm působil ve vedení statku Antonín Moravec až do roku 1953, kdy přešel do funkce předsedy ONV Vimperk. Protože situace v oblasti pracovních sil byla stále velmi obtížná, vyhlásil v roce 1955 ÚV ČSM spolu s ministerstvem zemědělství mládežnickou akci „Na pomoc budování zemědělství.“ Přihlásilo se přes 200 mladých lidí z celé republiky. Mládežnický statek byl zřízen v Horní Vltavici, kde se mělo pracovat podle vzoru sovětských celin. Ubytování pro účastníky akce bylo vybudováno na Novém Světě, Nových Hutích, ve Strážném, Vlčích Jamách a Zátoni. Tato akce ale nedopadla dle očekávání, neboť elán mládeže brzy opadl. Příčina se hledala ve špatném vedení bez pedagogických schopností. Jihomoravský KV ČSM držel nad mládežnickým statkem patronát v letech 1962–1969. Pozitivním na této akci byla skutečnost, že někteří z těchto mladých lidí na Šumavě založili rodiny a zůstali natrvalo. Státní statek obhospodařoval v roce 1955 celkem 4 625 ha zemědělské půdy, zároveň také přebíral úpadková družstva a soukromě hospodařící zemědělce. V roce 1956 bylo převzato JZD Kvilda s výměrou 350 ha a soukromě hospodařící zemědělci v Cejslicích, Hrabicích a Křesánově s 320 ha. V roce 1957 přibylo JZD Nicov s 520 ha, v roce 1958 JZD Klášterec a Korkusova Huť se 600 ha zemědělské půdy a půda od soukromě hospodařících rolníků ze Včelné o rozsahu 160 ha. Tímto se státní statek s 6 733 ha stal největším zemědělským podnikem v okrese. V jeho silách nebylo zvládnout hospodaření na takovéto ploše, a tak došlo v roce 1960 k rozdělení statku na dva závody. Statek Vimperk měl výměru 3 034 ha zemědělské půdy a státnímu statku v Horní Vltavici bylo přiděleno 3 500 ha v horské oblasti Šumavy a půda v hraničním pásmu, celkem tedy 5 500 ha. Ředitelem statku se stal Václav Vlček Ve vedení vimperského statku zůstal dosavadní ředitel Václav Nauš. Příkladem osídlení pohraničí v souvislosti se zaměstnáním ve státním statku je rodina Ondřeje Harazima, který se narodil 7. června 1932 v Rumunsku a na Šumavu přišel

42

Pešek, Jan: Počátky vývoje a hospodaření státních statků. 1949–51. JSH, LVIII 1989, s. 10–19.

35 s ostatními rumunskými reemigranty v roce 1947 k Horskému pastvinářskému družstvu v Hliništi. Pracoval jako ošetřovatel dojnic.43

Za svou práci byl oceněn mnoha

vyznamenáními a odměněn rekreací, na kterou odmítl odjet z důvodu pracovního vytížení.44 Rodina se usadila trvale a v současnosti patří k nejstarším obyvatelům obce Hliniště.

43 44

Kol. autoru: 30 let socialistického zemědělství okresu Prachatice. Prachatice 1979. SOkAP. Vimperská pravda. Ročník 1952.

36

5. JZD Zdíkov

5.1 Obec Zdíkov

Zdíkovsko bylo chudý kraj, kde polní hospodářství bylo na nízké úrovni. K hospodářskému oživení panství došlo v druhé polovině 19. století, kdy se zvýšil počet obyvatel, řemeslníků a rozvíjely se provozy soukromých pil a skláren. Posledními majiteli panství až do pozemkové reformy 1920 byli Thun-Hohensteinové. Zdíkovské pozemky soukromých zemědělců a půda pro hospodářství se nacházely v klimaticky obtížných podmínkách, v nadmořské výšce 730 m. V této oblasti činí průměrná roční teplota 4,9 st. C, průměrné množství srážek dosahuje 745 mm. Hlavní vegetační období trvá pouze 138 dnů. Pozemky jsou charakteristické členitým reliéfem s poměrně značnými výškovými rozdíly. Převládá zde západní expozice svahů a zamokřených údolí. Z geografické polohy, klimatických poměrů a hydropedologických poměrů vyplývá, že v těchto drsných podmínkách byl nejefektivnější a mnohdy jedinou zemědělskou činností chov skotu či ovcí.45 Práce na pozemcích byla obtížná a bez velkého užitku. Půda byla

ve

vlastnictví dvaceti středních a větších zemědělců a v držení velkého množství malých zemědělců a stavozemědělců.46

Vývoj počtu obyvatel obce Zdíkov

47

1921

45

1930

1947

celkem

z toho Němci

celkem

z toho Němci

celkem

1 177

29

1 454

16

956

Linda, Jan: 40 let rozvoje JZD v okrese Prachatice. SOkAP. JZD Zdíkov, kart. 1. 47 Seznam obcí českých zemí podle správního rozdělení. Díl I. Praha 1949. 46

37 Bezprostředně po únorových událostech vznikl ve Zdíkově akční výbor KSČ, jehož vznik ovlivnil přípravy kolektivizace. Členy byli Josef Šochman (čp. 162) a František Kolrus (čp. 70).

5.2 Zemědělské strojní družstvo Zdíkov

Dne 10. října 1948 se konala v hostinci u Humláků ve Zdíkově přípravná schůze výboru pro založení zemědělského strojního družstva. Členy byli Josef Daňha, rolník, čp. 95 – zapisovatel, Kajetán Šimek, rolník, čp. 175, František Kortus, rolník, čp. 49, František Vítovec, rolník, čp. 19, Antonín Krtouš, čp. 23, Jan Rataj, čp. 194, František Rataj, čp. 26, ale k vlastnímu založení družstva nedošlo. Přípravný výbor se usnesl na termínu další schůze, která se měla uskutečnit 15. října a připravit se k založení družstva, dohodnout termín Valné hromady. Druhé schůze přípravného výboru se zúčastnilo 16 členů v místnosti Národního výboru, byl ustanoven termín Valné hromady na 31. října u Humláků, přečteny stanovy a tiskopisy. Pan František Vítovec byl pověřen náborem nových členů.48 Valná hromada proběhla dle plánu 31. října 1948 v hostinci u Humláků. Předsedou byl zvolen Josef Daňha, rolník ze Zdíkova čp. 95, místopředsedou Josef Nádeník, čp. 25, pokladníkem František Rataj, čp. 194, kontrolorem František Vítovec, čp. 19, hospodářem Josef Šochman, čp. 147, jednatelem Jan Havelka, čp. 91. Ustavující valná hromada založila Zemědělské strojní družstvo pro mechanizaci zemědělství ve Zdíkově, zapsané společenstvo s ručením omezeným. Družstvo bylo povinno přistoupit za člena příslušného revizního svazu, kterým byl Svaz zemědělských družstev v Čechách. Výbor byl pověřen zažádat o zápis

družstva

do

společenského

rejstříku.

Zápisné za člena dělalo 50 Kčs, členský podíl z hektaru 100 Kčs a z dalšího započatého hektaru dalších 100 Kčs. František Vítovec a Jan Rataj byli pověřeni, aby ve volném čase vybrali zápisné a členské podíly. Družstvo uspořádalo v prosinci Mikulášskou zábavu. V únoru 1949 zažádalo družstvo o zápůjčku u Kampeličkovy záložny ve Zdíkově ve výši 50 tis. Kčs. Směnku podepsali pan Daňha a pan Kortus.49 Problémy strojního družstva spočívaly v nedostatku lidí pro sběr mandelinky. Politická angažovanost družstva se projevila v roce 1950, kdy poslalo rezoluci stran Koreje proti imperialistům. František Rod kritizoval

48 49

SOkAP. Protokol výboru 1948–52 , JZD Zdíkov, karton 1. Tamtéž

38 systém vybírání dávek a členy družstva v otázce plateb za mlácení, převážení a stavění mlátičky.50

5.3 Založení JZD

Dne 22. května 1949 se v hostinci u Humláků konala veřejná schůze projednávající združstevňování vesnice, přítomen byl zemědělský referent ONV Vimperk Jan Vlček, který ve své kampani zdůrazňoval hospodářské výhody družstevní práce, jako je „ulehčení práce a dřiny“ a další výhody. Jeho snažení prozatím nebylo úspěšné, neboť družstvo založeno nebylo.51 Příkladem pro založení JZD Zdíkov bylo JZD Nový Dvůr. V listopadu 1949 se sešla za podpory členů KSČ první ustavující schůze v bývalém hotelu Centrál. Zakládalo 82 členů, většinou komunistů, nevlastnících půdu, i malí stavozemědělci s jedním středním rolníkem. Zemědělci s větší výměrou půdy, tzv. devětadvacetina, zůstali stranou, vystoupili ze strojního družstva, protože nevěřili společnému hospodaření.

Veřejná schůze, na které zasedal přípravný výbor k založení JZD, se konala 29. května 1950. Přistoupilo 23 nových členů družstva a souběžně byl projednán další postup v náboru nových členů. Paní Z. Kolesová informovala o svých dobrých dojmech z návštěvy JZD na Javorníku. Byla překvapena „radostnou družstevní prací, dobrou kuchyní a dětskými jeslemi.“52 Dne 11. srpna 1950 bylo založeno ve Zdíkově Jednotné zemědělské družstvo. Tomuto počinu předcházelo několik veřejných schůzí a mnoho přesvědčování, neboť mezi obyvateli panovaly obavy a nedůvěra ke společné práci v družstvu. JZD bylo zařazeno do II. typu JZD,což znamenalo plánovité rozorávání polí a společné osevy na scelené půdě. 50

Tamtéž SOkAP. Pamětní kniha obce Zdíkov 1945–1959. Kronikářem obce Zdíkov byl pan Jan Falář, narozený 17. 10. 1893 v Žírci nedaleko Zdíkova, vyučil se zedníkem a do roku 1914 pracoval jako zedník ve Vídni. Téhož roku byl odveden do Českých Budějovic k 91. pěšímu pluku. V roce 1915 byl přidělen k 6. německému pluku. Dne 23. 8. 1915 odjel na ruskou frontu, kde strávil 11 měsíců v zákopech před městem Tarnopol. V létě 1916 při velké ofenzívě generála Brusilova upadl do ruského zajetí. Jako válečný zajatec pracoval 1 rok v antracitových uhelných dolech v Donské oblasti. Odtud vstoupil do zahraniční čsl. armády a sloužil u 6. Hanáckého pluku. V roce 1920 se vrátil japonskou lodi Italy Maru do vlasti. Pracoval v poštovní službě ve Vimperku a Zdíkově. 52 Tamtéž 51

39 U založení družstva byli Emilie Martínková, čp. 95, v té době předsedkyně MNV, Josef Daňha, čp. 95, Josef Šochmann, čp. 145. Kajetán Šimek, čp. 175, František Švarc, čp. 85, Jaroslav Havelka, čp. 71,

František Kolrus a několik menších držitelů půdy

a bezzemků. Zástupcem OV KSČ a ONV ve Vimperku byli na ustavující schůzi František Ševčík a Václav Vlček.

5.4 Pozemkový fond Po svém založení dostalo družstvo jako dar od státních lesů část budov bývalého pivovaru včetně bytových jednotek č. 148, přilehlé skladovací prostory, části bývalého hraběcího zámku, budovu sýpek a půdu státního statku o výměře 49,5 ha a ve výměře 12 ha půdu z tzv. II. pozemkové reformy od MNV. Celková výměra družstva tedy tvořila 92 ha. Zároveň se projevila velká potřeba pracovní síly, jelikož občané, hlavně zemědělci, neprojevovali ke vstupu do družstva příliš velké nadšení a vyčkávali na další vývoj politické situace. Lze říci, že družstvo mělo velmi dobrý movitý a pozemkový základ pro svůj rozvoj, ale velký nedostatek pracovních sil. Akce rozorávání mezí proběhla od 18. do 19. srpna 1950 pod agitačním heslem „zmizí meze, zmizí dřina“. Soukromé pozemky spadající do honu byly přidělovány družstvu a soukromí držitelé těchto pozemků dostávali náhrady v pozemcích v jiných polohách obce, většinou horší kvality. V této době proběhla kontrola zemědělské půdy 19 členů, kteří vlastnili celkem 29 ha, ostatní členi byli bezzemky. Podle osevního plánu pro rok 1951 byla vybráno 3,15 ha půdy pro setbu brambor. Zbývající půda z pozemkové reformy byla přidělena panu Daňhovi. Sucho v roce 1950 zničilo úrodu, proto bylo poškozeným družstevníkům přiděleno krmivo pro strádající dobytek. Sazba při mlácení sklizeného obilí strojem činila pro člena družstva 100 Kčs a pro nečlena 160 Kčs za hodinu. Byl vypracován plán parcel pro JZD.

Od 1. října 1950 došlo k předávání vykoupených pozemků dle zákona 46/48 Sb. dle zákona o nové pozemkové reformě: Regina Pechová

čp. 52

1,87 ha

Železný František

čp. 12

3,59 ha

Kolář F. a Marie

čp. 97

1,73 ha

Vítovcová Kateřina

čp. 125

1,24 ha

40 Komisi zabývající se předáním tvořila Emílie Martínková, předsedkyně MNV, Josef Daňha, člen JZD, Josef Šochman, předseda JZD, Josef Vacík, člen JZD.53 Vyvlastněné pozemky soukromých vlastníků v roce 1951 byly dány do nájmu nájemcům Bedřichu Vojáčkovi, Aloisi Harvařiku, Janu Svatošovi, Františku Vávrovi, Karlu Váchovi, Antonínu Kyznarovi, Janu Vítovcovi, Josefu Hadravovi, Janu Kyznarovi,

Marii

Hadravové a pí Štěpánkové. K vybírání nájmu se přihlásili členové František Kolrus, František Bubrle. Půda, která nešla obdělávat stroji, se pronajala členu Františku Bubrlemu (u cihelny 30 arů pole a hliniště k tomu). Jaroslavu Vrabci bylo pronajato 30 arů po holiči Svatošovi, vše prozatím na rok 1951.

Bilance půdy v hektarech v roce 1952 Bez záhumenek

Záhumenky

Orná

35,75

4,08

Zemědělská

73,07

7,03

112,82

11,11

Celková

5.5 Rostlinná výroba

Dne 20. října 1950 na schůzi obecního zastupitelstva, po předložení návrhu rozpisu operativního plánu výroby a výkupu zemědělských produktů pro rok 1951, bylo konstatováno, že v některých zemědělských produktech je větší předpis než pro rok 1950. Hlavně u brambor podalo plénum žádost o snížení, neboť tento předpoklad nebylo družstvo schopno splnit.54 O boji družstevníků proti mandelince bramborové, která zamořila bramborová pole okresu Vimperk, byla informována široká veřejnost prostřednictvím regionálního tisku Vimperská Pravda. 53 54

SoAP. JZD Zdíkov. kart.2. SOkAP. Protokol schůzí obecního zastupitelstva Zdíkov 1934–1953.

41 „Dne 17. 8. 1951 – Boj proti americkému brouku v okrese Vimperk - Podél hranic s Rakouskem, v americké okupační zóně, pěstují rakouští zemědělci larvy mandelinky bramborové. Rakouský zemědělec je donucen Američany pěstovat amerického brouka a dostává za to prémie. Americký letec si přijde na své, když v temné noci nad mraky hledá příznivý vítr a rozsévá nákazu směrem k našim hranicím. Útok je veden ze západu. Náš okres je zamořován, je třeba bojovat. Vláda poskytuje moderní stroje k hubení amerického brouka. Terén v našem okrese je kopcovitý a jsou problémy s přistávací plochou pro letadla, proto jsme obdrželi ruční poprašovače zn. Pulvis. Je potřebou nás všech uvědomit si svou čestnou úlohu ve frontě boje proti západním imperialistům. Nejvíce zamořená místa okresu jsou Vimperk, Zdíkov.“55 Josef Daňha rostlinolékař

I přes potíže s členskou základnou, které nastaly v roce 1952 po vystoupení 60 členů z JZD, byly splněny dodávky obilí na 115 %. Na oslavu zdařilých žní byly uspořádány 22. 9. 1952 akčním výborem KSČ, JZD a NF okrskové mírové dožínky. Na slavnosti vystoupilo žactvo místní školy a předvedlo divadelní scénu „Poslední fůra“, dále divadelní soubor z Malenic s dožínkovou scénou. Počátky hospodaření v rostlinné výrobě byly v počátcích družstva dobré, ale postupně se horšily vlivem různých okolností.

Organizace práce v roce 1953

Plán odpracovaných jednotek Druh pracovní skupiny Polní

plán

skutečnost

1

Počet pracovníků 8

452

420

Živočišná

1

6

510

530

Stavební

1

2

50

50

Jiná

-

-

-

-

Celkem

3

16

1 012

1 000

55

Počet skupin

Vimperská Pravda 1951.

42

Krize stále přetrvávala v počtu pracovních sil. Mladí lidé odcházeli do měst, do kanceláří, továren, škol. Práce zůstávala starším, kteří museli pracovat i přes obtíže věku. Docházelo i k tomu, že starší hospodáři dobrovolně dávali pozemky NV a ten je znovu přiděloval jiným hospodářům, i tak zůstávalo mnoho půdy ladem i v blízkosti samé vesnice. Od roku 1952 do roku 1956 zajišťovalo družstvo sklizeň sena z pohraničních území, při které mu dopravou pomáhaly vojenské útvary i ČSAD. V této době vlastnilo družstvo již nákladní auto. Zemědělci začali od roku 1954 projevovat větší snahu o rychlejší obdělávání půdy, a tak si hospodáři obstarávali koně místo volů a krav. Začaly se více používat traktory, neboť byl nedostatek potahů a traktory se provedlo více práce při orbě. I když zpočátku převládala nedůvěra, „že nedoorává, vynechává a neodvádí práci tak čistě jako potah“. Nakonec byla nedůvěra a předsudky používání strojů překonány a dle možností byly pořizovány stroje, ruční motorové sekáčky na seno, vyorávače brambor a motorové pily.

Při sklizni lnu v roce 1958 vznikla družstvu škoda na majetku zničením trhacího stroje na len, sklizeň byla zpožděna a přišla nazmar, ačkoliv předpoklad výnosu byl velmi dobrý.

5.6 Živočišná výroba Členové JZD vnesli při založení do živočišné výroby 4 krávy ustájené v bývalém pivovaře, družstvo vlastnilo celkem 24 krav. Velké obtíže nastaly v krmení dobytka, jelikož družstvo mělo malé množství krmiva, málo sena od členů a jen jeden stoh slámy po státních lesích. Z toho pramenila určitá závislost na výkupním podniku a výpomoci ze zásob soukromých zemědělců. Adaptace stájí pro 30 kusů dobytka proběhla svépomocí na podzim 1950 za přispění členů Sokola, kteří za odměnu získali Tyršův odznak zdatnosti. Zavádění umělého oplodnění krav se přes počáteční předsudky přece jen ujalo. Na počátku roku 1951 bylo zakoupeno ke společnému ustájení dobytka 15 dojnic a k tomu členové JZD dodali do společného ustájení tento dobytek:

43 Daňha Josef

1 kráva, 1 tele (býček)

Šochman Josef

1 kráva

Kraml Ladislav

1 kráva, 1 tele (jalovice)

Kolrus František

1 kráva, 1 tele (býček)

Němec Václav

1 kráva

Hadravová Marie

1 kráva

Dále byla rozšířena živočišná výroba o 1 pár koní, zakoupených ONV na Lipce, se kterým se měl provádět svoz krmení a mléka i sklizeň obilovin. Jako kočí byl zaměstnán Václav Beneš s měsíčním platem 4 500 Kčs a bytem zdarma bez světla a otopu, v zahradě mu byl přidělen kousek místa na bílení prádla, v naturáliích 2 litry mléka denně. Odvoz mléka měl zajišťovat z Albrechtce, Lesních Chalup, Krušce, Branišova a JZD Zdíkov k místní sběrně. Po svozu mléka pracoval dle potřeb JZD.56 V oblasti vzdělání se nedařilo přesvědčit členy o jeho potřebnosti, tudíž na školení elektrického dojení či na pěstění a šlechtění lnu v Jindřichově Hradci se nikdo nepřihlásil. Valná hromada projednala 10. března 1951 zprávu Kajetána Šimka o těžkostech při setí ozimého žita, adaptace kravína a potížích v otázce veřejného osvětlení. Potřeba ještě jedné stáje byla vyřešena zabráním garáže pro autobus na pile. Byl schválen výrobní plán na další rok, nadále přetrvávala krize v oblasti pracovních sil, neboť v družstvu nebyli téměř žádní výkonní zemědělci a mnoho členů bylo na pracích v továrnách a na stavbách, někteří pracovat již nemohli a scházela mužská síla. . Po dokončení přístavby vepřína, ve kterém bylo umístěno téměř 100 ks vepřů a 13 ks prasnic, bylo v roce 1951 přikročeno k výstavbě drůbežárny. Likvidací hospodářství čp. 1257 dochází z usnesení rady MNV k převzetí budov i půdy výměře 16 ha a lesa ve výměře 12 ha, ze kterého pak družstvo těžilo pro další stavby. Adaptací stájí v čp. 12 došlo k umístění hovězího dobytka.58 Celkem mělo družstvo 31 ks hovězího, z toho 20 krav. Výměra půdy činila 94,92 ha. Svépomocí byla postavena v roce 1952 drůbežárna za bývalou panskou pilou. Těžká rána postihla družstvo 21. května 1953, kdy vypukla ve společné stáji epidemie slintavky a kulhavky. Bylo ihned provedeno opatření, aby se nemoc nešířila po celé obci

56

Tamtéž viz případ Železný 58 SOkAP. Pamětní kniha Zdíkova 1945–59. 57

44 a do okolí. Místa před budovou JZD, MNV a pošty byla prášena vápnem a zastávka autobusů byla opět přeložena do středu obce k hotelu Centrál. Byly zakázány shluky lidí, schůze, muziky i biograf, během krátké doby bylo ztraceno úhynem v JZD přes 10 kusů dobytka, převážně krav. Toto onemocnění a uhynutí dobytka se neomezilo pouze na stáj JZD a rozšířilo se i mezi soukromé zemědělce a někdy v červnu bylo neštěstí likvidováno.59

V roce 1954 bylo přikročeno k výstavbě nového kravína, jenž byl svépomocí občanů v roce 1955 dokončen. Do nového kravína byl sveden všechen hovězí dobytek a doposud užívaný statek Železných (objekt čp. 12) byl předán státní traktorové stanici. Slavnostní zavádění dobytka bylo zakončeno v hostinci u Humláků vepřovými hody.

Chov drůbeže se v roce 1957 nedařil, nebyly splněny snůšky vajec, neboť většina slepic měla TBC, taktéž chov kachen neprobíhal dle představ, a tak bylo rozhodnuto o jeho likvidaci. Chov telat prořídl po epidemii úplavice. V prosinci proběhlo hromadné očkování dobytka proti tuberkulóze, která se v této době rozšířila v Bavorsku. 60

Stav dobytka v roce 1957

59 60

Druh

Dospělý dobytek v kusech

mláďata

Hovězí dobytek

115

23

Prasata

69

21

Drůbež

350

-

Ovce

17

-

Koně

4

-

Kol. autorů: 30 let socialistického zemědělství okresu Prachatice. Prachatice 1979. SOkAP. JZD Zdíkov, karton 2.

45

5.7 Hospodaření

Počáteční léta JZD, v období I. etapy kolektivizace, byla v oblasti hospodaření celkem zdařilá, dařilo se plnit předepsané dodávky obilí, brambor, těžkosti přetrvávaly v živočišné výrobě, hlavně v oblasti pracovních sil starajících se o dobytek. Přechod z II. typu hospodaření na III. typ (svod dobytka, společná živočišná výroba atd.) nelze dle dostupných pramenů přesně stanovit, lze ho jen přibližně zařadit do období roku 1951. Vzhledem k onemocnění slintavkou a kulhavkou v roce 1953 došlo k nesplnění dodávek mléka, neboť na 6 týdnů ustala výroba mléka, také produkce telat nebyla splněna, jelikož na onemocnění zemřelo 10 krav převážně březích. Celkem uhynulo 14 kusů dobytka. Družstevníci, kteří se starali o nemocný dobytek, nemohli pro nebezpečí nákazy pracovat v rostlinné výrobě, a tak došlo k neplnění dodávek i zde.

Družstvo se v letech II. etapy kolektivizace 1955–1957 umísťovalo

v hodnocení

hospodaření mezi nejhoršími v okrese společně s JZD Klášterec, Masákova Lhota, Zdíkovec a Úbislav.61 V roce 1958 bylo dokonce hodnoceno jako úpadkové současně s družstvy Rohanov, Klášterec, Úbislav, Benešova Hora a Jaroškov. Vina byla spatřována ve špatném vedení, ale i v malém pracovním nasazení členů a především v odchodu osídlenců, kteří poukazovali na malý plat a nedostatečné prostředky k uživení rodiny. Pokud zůstávali, tak nebyli pro družstvo velkou posilou, neboť

přicházeli z průmyslové výroby, měli malé

zemědělské znalosti a zkušenosti a hlavně postrádali vztah k obdělávané půdě a dobytku.

5.8 Náborové kampaně

V oblasti náboru nových členů se situace nevyvíjela příznivě, dokladem toho je vystoupení zemědělce Hadravy na schůzi JZD 3. října 1950, kdy všem přítomným vysvětloval 61

SOkAP. Pamětní kniha Zdíkova 1945–1959.

46 příčiny, proč nemůže do JZD vstoupit. Rozdané přihlášky do družstva všem přítomným zemědělcům, zůstaly po skončení schůze netknuté, jediným novým členem se stal Vít Železný.62 Určitým způsobem motivace pro členství v družstvu byl přednostní nákup zboží v pojízdných prodejnách s různým zbožím, které do obce přijížděly.63 Předsedkyně MNV Emílie Martínková vyzvala na schůzi obecní zastupitelstvo a členy MNV, aby obešli všechny zemědělce v obci a přesvědčovali je o výhodách a vymoženostech JZD. Utvořeny byly pro tento účel náborové trojice. Jako motivace k získávání nových členů vstoupilo do družstva 6 lidí z řad MNV. Nábory se v I. vlně kolektivizace nesetkaly s velkými úspěchy, byly vedeny přesvědčovací metodou, která nebyla účinná.

Na podzim 1957 se konaly velké nábory zemědělců do JZD, akce prováděli zaměstnanci ONV, místní národní výbory, organizace KSČ i jednotlivci. Členská základna tu spíše ubývala než přibývala. Tento naléhavý požadavek byl na programu členských schůzích KSČ i jiných složek, avšak úsilí dlouho selhávalo a zemědělci do družstva nevstupovali. Poslední roky hospodaření nedávaly přitažlivý příklad a mnohé nesrovnalosti mezi členy nezískávaly dobrou půdu pro nové členy. Někteří byli názoru, že spolky nevedou k ničemu, jiní měli překážky z rodinných důvodů či z opatrnosti. Nakonec do družstva vstoupilo 42 členů, ale vzhledem k tomu, že byli věkově starší a k práci nepříliš zdatní, získalo družstvo půdu, ale ne pracovní sílu. Následkem toho byla některá odlehlá půda k roku 1958 neobdělána. V roce 1957 bylo v náboru získáno 10 členů, František Železný, čp. 60, Jan Frühauf, čp. 61, Františk Vacík, čp. 27, Anna Chalupová, Marie Kramlová, Marie Kyznarová, Barbora Korlosová a Josef Kliger Ne u všech přihlášených byla přijímací komise pro přijetí člena. Přihláška Josefa Kauera byla zamítnuta, neboť existovalo podezření, že se za jeho vstupem skrývají „nekalé úmysly rozvracet družstvo“. U Marie Preyové se komise vyjádřila ve smyslu, že nebude pravděpodobně počítat s jejím členstvím. Zřejmě pro její dřívější německé občanství a sňatek s německým státním příslušníkem. Náborová politika nebyla příliš zdařilá ani v II. etapě kolektivizace, neboť do družstva nevstupovali práceschopní členové.

62 63

SOkAP. Protokol výboru JZD Zdíkov 1948–52. SOkAP. Pamětní kniha Zdíkova 1945–59.

47

5.9 Členská základna V roce 1951 mělo družstvo 82 členů, z toho 6 stálých pracovníků. V roce 1952 usnesením vlády o samozásobení členů družstva potravinami nebyly poskytovány potravinové lístky členům družstva, a proto asi 60 členů z družstva vystoupilo. V družstvu zůstalo pouze 15 členů. Příkladem vystoupení z družstva je výpověď ze členství ze 3. ledna 1952 Josefa Pešla, důchodce, neboť: „… je již 78 let stár a žádnou zemědělskou půdu nevlastní ani nemá v nájmu. O tomto při vstupu funkcionáře JZD informoval a ti mu řekli, že nevadí, a tak podepsal. Zároveň žádá o vydání potravinových lístků na leden 1952 pro sebe a manželku.“ Dalším, kdo vystoupil, byl pan Vít Železný, který v dopise napsal: „Vážení soudruzi, šel jsem do JZD s přesvědčením, jelikož nemohu jednotky, které jste mě uložili, odpracovat a sami mně vybízíte, abych z JZD vystoupil, protož vemte moje vystoupení z JZD na vědomí. Podíl, který jsem Vám dal, doufám, že vrátíte. 5 letce zdar64“ I

Členové JZD a jejich příslušníci v roce 1952 Celkem

Trvale v JZD

Přechodně

Vůbec nepracují

v JZD

v JZD

Počet rodin

29

-

-

-

Členové JZD

32

6

26

-

Příslušníci rodin

16

-

12

4

64

SOkAP. JZD Zdíkov. kart. 1.

48

Evidence družstevníků v roce 1953

Hektarové rozmezí

členů

0,51–2,00

6

2,01–5,00

4

5,01–10,00

1

bezzemci

2

Celkem

13

Družstvo mělo v roce 1953 15 členů, z toho 1 bývalého výkonného zemědělce, 6 důchodců, ostatní byli stavozemědělci. V družstvu pracovali více nečleni než členi. Nevalné výsledky hospodaření byly dávány za vinu špatné pracovní kázni brigádníkům a nečlenům, kteří neplnili normy, měli malou odpovědnost za práci a jejich docházka byla nepravidelná. Socialistická soutěž jako motivační faktor se neujala v důsledku pokročilého věku a pracovní schopnosti družstevníků.

Stav pracujících 1955

Celkem

ženy

Stále pracující

Členové

8

4

v JZD

Námezdní pracovní

2

-

14

5

-

-

síly Občas pracující

Členové

v JZD

Námezdní pracovní síly

Členové v JZD

1

nepracující Administrativa

1

49

Stav pracujících v JZD 1956

Celkem

Z toho ženy

13

7

zaměstnanci

4

-

Občas pracující

Členové

8

4

v JZD

zaměstnanci

-

-

Pracující stále v JZD Členové

Členové družstva

2

v JZD nepracující Trvale práce

1

neschopní

Zajímavým dokladem vztahu členů k družstvu je dopis pana Františka Bauera:

„Žádám, aby mi JZD poskytlo 100 kg krmného obilí jako náhradu za skladovací prostory pro obilí. Protože jsem v roce 1954 ještě soukromě hospodařil a nekladl jsem na ně žádný požadavek na nájem. Protože se mé majetkové poměry změnily a chovám pár slepic a nemůžu pro ně sehnat zobání, obracím se tedy na družstvo, aby mi nájem vynahradilo za ta léta.“65

Družstvo mělo na začátku roku 1957 18 členů, posléze 2 vystoupili - pan Klacek s chotí, manželé Macháčkovi byli vyloučení pro neplnění povinností při krmení skotu s následným úhynem 7 telat. Během roku přistoupilo dobrovolně 5 členů – p. Vacík s manželkou, F. Šimek s manželkou a Josef Martínek.

65

SOkAP. JZD Zdíkov, kart. 1.

50

5.10 Personální otázky Prvním předsedou JZD ve Zdíkově se stal Josef Šochman, čp. 145, působil ve funkci do roku 1952. Ve volbách 3. října 1951 byli zvoleni: Předseda

Šochman Josef

Místopředseda

Daňha Josef

Živočichář

Šimek Kajetán

Rostlinář

Kolrus František

Zapisovatel

Vrabec Jan

Účetní

Vávra Antonín

Výbor

Havelka Jaroslav Vintr Jaroslav Martanová Anna

Dozorčí rada ve složení: Předseda

Sova Josef

Místopředseda

Hadrava Josef

Členové

Vacík Josef Martínek Antonín Švarc František Fuchsová Ludmila

V období 1952–1953 vedl družstvo Kajetán Šimek, který předtím působil ve funkci živočicháře. Antonín Martínek působil ve funkci předsedy družstva v letech 1953–1955. V roce 1955 byl předsedou zvolen Jindřich Havelka, ale jeho práce nebyla hodnocena příznivě, jelikož se jako zaměstnanec Selpu Volyně plně nevěnoval družstvu. Vedení družstva chyběli vedoucí pracovníci rostlinné a živočišné výroby a finanční prostředky na jejich odměňování. Dne 7. května 1956 se konala výroční členská schůze JZD, kde byl předsedou zvolen opět i přes výhrady Jaroslav Havelka, místopředsedou Karel Tupý, pokladníkem František Švarc a účetním Jan Had.

51 Dalším v řadě předsedů družstva byl od roku 1958 František Železný, čp. 60., ale hned na jaře složil funkci a nový předseda zvolen nebyl. Posléze funkci přijal Josef Hrdlička, čp. 139, a započal stavbu nového kravína s rozpočtem 56 000 Kčs, který dosáhl v konečném rozsahu náklady ve výši 470 000 Kčs. Ženou ve funkci předsedy JZD byla bývalá předsedkyně MNV Emílie Martínková v letech 1959–1960.66 Ve sledovaném období 1950–1960 se ve funkci předsedy JZD vystřídalo 7 předsedů, průměr funkčního období pro jednoho předsedu činí 1 rok a 6 měsíců.

5.11 Brigádnická činnost Na Valné hromadě 10. března 1951 bylo odhlasováno, že každý člen JZD při různých pracích na adaptacích stájí, seníku, bourání kolny, úpravě cest do polí odpracuje 20 hodin zdarma. Během senoseče byly organizovány brigády a hledací služby mandelinky bramborové. Rovněž žňové hlídky v počtu dvou členů se podílely na bezproblémovém průběhu žní. Při výmlatu obilí se prosazovala zásada, že první obilí od mlátičky patří státu. Pořádaly se noční výmlaty, kterých se zúčastňovaly složky NF, mládež i ostatní občanstvo. Místní škola pomáhala později při sklizni brambor. Tohoto roku JZD za pomoci všech složek a občanů zvládlo práce celkem dobře. Dodávky obilí byly splněny na 138 %. Problémem byly stále chybějící pracovní síly hlavně pro práci ve stájích a na krmení. .

V letních měsících roku 1953 při sklizni sena, obilí a při výmlatu, na podzim při sklizni brambor byla opět potřeba pracovní síly. Téměř každý den svolával místní rozhlas členy KSČ, členky rady žen, svazu mládeže i ostatní složky Národní fronty na pomoc, bohužel ochota občanů k brigádní činnosti oproti minulým letem klesala. JZD se pravidelně zapojovalo do soutěže družstev. V roce 1953 na okresní družstevní konferenci si družstvo dalo závazek, odpracovat 20 hodin zdarma na člena, vysadit štěpnici k vypěstování ovocných stromů, zřídit 10 úlů včelstev, postavit kravín pro 100 kusů dobytka a provést setbu ječmene na 4 ha půdy.

66

Kol. autorů. 30 let socialistického zemědělství okresu Prachatice. Prachatice 1979.

52 V srpnu 1957 dostalo JZD na pracovní pomoc asi 13 vojínů z vimperské posádky. Dále tu byla pomoc místního Šumavanu67, školy, složek Národní fronty i občanstva. Družstvo v roce 1958 se stále spoléhalo na pomoc NF, vojínů, občanů, mládeže, dětí v období senoseče, žních, výběru brambor. Náklady na placení a stravu brigádníků stlačily výrobní jednotku na 9 Kčs. Družstvo se při senosečích a sklizních nedokázalo obejít bez brigádníků z řad vojska, NF, občanů, mládeže a školních dětí.

5.12 Živelná pohroma

Živelnou pohromou roku 1953 bylo krupobití s vichřicí, které se 23 .července přehnalo od západu a během tří minut rozbilo všechny střechy orientované na západ včetně střech zemědělských budov a zničilo úrodu. Bylo horší než v roce 1929. Některé kusy ledu dosahovaly váhy 1 kg. Poté přišel přívalový déšť, který zkázu dovršil.

O pohromě informoval regionální tisk Vimperská Pravda ve článku z 6. srpna 1953. „Tři záběry ze Zdíkova“ I.

Nad loukou je lehká mlha a sekáči se scházejí, aby mohli zajistit JZD senoseč. Sešlo se 37 sekáčů. Nesplnily se tak předpovědi odpůrců JZD, že po měnové reformě bude JZD bez pomoci našich občanů.

II.

Hloučky lidí po celém Zdíkově vedou debaty o krupobití. Zde měli sýčkové opět živnou půdu, pohromu přičítali trestu na komunisty. Ale pozor – smršť s kroupami si nevybírali a i ti „panbíčkáři“ měli okna a střechy zničené. Co teď budou říkat a jak to zdůvodní.

III.

Dne 29. 7. se objevovaly opět hloučky. Tvořily se při zasklívání oken a při rozdělování materiálu. Správně v nich občané hodnotili okamžitý zásah státních a stranických orgánů na pomoc postiženým. Jak se asi postarala vláda v Rakousku, které také bylo postiženo pohromou? My máme lidově demokratickou republiku a pojišťovna je státu, který neodpírá postiženým pomoc, tak jako se tomu děje na Západě. Dopisovatel68

67 68

Šumavan – továrna na šití prádla, sídlo ve Vimperku, závod Zdíkov. SOkAP. Vimperská Pravda. 1950–54.

53

Živelná pohroma byla zneužita stranickými orgány k politické kampani proti „Západu.“

5.13 Likvidace soukromých hospodářství 5.13.1 Případ tzv. „vesnického boháče“ Františka Železného Na třetí schůzi Rady ONV ve Vimperku, konané 23. ledna 1953, byly projednány návrhy na určení tzv. „vesnických boháčů“ a na základě vyjádření MNV a SNB uznala za vesnického boháče kromě jiných i Františka Želeného čp. 12.69 František Železný vlastnil 35 ha, z toho 28 ha zemědělské půdy, zbytek les. Pozemky patřily polohou a bonitou k nejlepším v obci. Obyčejně zaměstnával 3–4 námezdní síly, v poválečné době pouze Adolfa Pešla a svou rodinu, sestry Antonii Železnou, Marii Randákovou a synovce Františka Randáka. Do vazby byl vzat na základě žaloby z 12. března 1953 a obviněn byl z nedbalosti a nesplnění povinnosti stanovených dodávek zemědělských výrobků (nedodal úhrnem 19,5 q žita, 125,5 q brambor, 805 kg hovězího masa, 6227 l mléka i menší množství některých jiných produktů), neudržoval plánovaný stav hovězího dobytka a nepečoval o řádný odchov. Byl souzen dle § 135/1,2 trestního zákona – trestní čin ohrožení jednotného hospodářského plánu.70 Odsouzen byl 25. dubna 1953 na šest měsíců a k peněžitému trestu ve výši 5 000 Kčs, v případě nedobytnosti pohledávky k náhradnímu trestu odnětí svobody na 1 měsíc. Soud shledal, že jde o osobnost z rodiny velkého zemědělce, bývalého příslušníka agrární strany, příslušníka lidové strany, po okupaci zásadně zaujatého proti socializaci vesnice, typického

venkovského

vykořisťovatele.

Projevoval

nepřátelský

postoj

k lidově

demokratickému řádu usilujícímu o soustavné zvyšování životní úrovně pracujících. Podle § 43 a § 44 trestního zákona mu byla vyslovena ztráta čestných práv občanských na dobu 5 let a podle § 47 trestního zákona bylo mu vysloveno propadnutí celého jeho jmění.71 Spolu se svou sestrou Antonií byl přesídlen do obce Včelná pod Boubínem, čp. 35, 18 km vzdálené. Na statku zůstala nějaký čas nejstarší sestra Marie Randáková se synem Františkem Randákem, který později přijal práci v JZD. Po odchodu Františka Železného převzalo jeho pozemky ve výměře 30 ha JZD, k tomu 1 pár tažných koní, nářadí a celé stavení.. 69

SOkAP. ONV Vimperk 1953. SOkAP. Lidový soud Vimperk T 30/53. 71 Tamtéž. 70

54 Dne 13. března 1953 se konala veřejná schůze občanstva v hotelu Centrál, kde mohli zájemci přibrat sobě k obdělávání půdu od statku Železných. Žádný zájemce se nenašel, a tak zůstal veškerý majetek JZD Zdíkov, které po vyčištění a úpravě stájí do nich ustájilo mladý dobytek. Statek Železných byl posledním ze statků ve Zdíkově, který se udržel v celku až do této doby beze změn. Ostatní statky byly již dříve rozparcelovány pro menší hospodáře. Hospodářské stavení Železných - kůlny, stodola, světnice - byly strženy, jen stáje byly zachovány a využity pro družstvo. Zvon ze zvoničky nad světnicí, se kterým býval zvoněn umíráček, byl přenesen do kostela. František Železný, poslední hospodář, nebyl ženatý a v době perzekuce mu bylo 60 let.72 Rehabilitován byl dle usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. července 1969 dle § 26 odst. 1 zák. č. 82/68 Sb., o soudní rehabilitaci, tímto bylo jeho odsouzení zahlazeno.73

5.14 Dosídlenci ve Zdíkově

Obec Zdíkov patřila mezi obce s převahou českého obyvatelstva, do Sudet patřila pouze část obce - Lesní Chalupy. V obci přebývalo několik rodin německé národnosti, které byly odsunuty v roce 1946. Proto osidlování nebylo stěžejním problémem, ačkoliv potřeba pracovní síly do zemědělství byla nutná. Především se to začalo projevovat po založení JZD. Ne všichni osídlenci přicházeli se zcela čistými úmysly. Často se jednalo o zlatokopy. V roce 1950 mnoho osídlenců opustilo své usedlosti. Zaskočila je nižší životní úroveň a platy v pohraničí. Chtěli být blíže města.74 Okres Vimperk byl zařazen do pohraničních okresů, pracovníkům v zemědělství, kteří přesídlili do pohraničí, byly přiděleny do vlastnictví obytné a nutné hospodářské budovy a půda, podle toho, zda-li budou pracovat v družstvu či státním statku. Těm, kteří se rozhodli hospodařit samostatně, byla přidělována půda do výměry 13 ha. Půda byla přidělována zdarma. Za budovy měl přesídlenec do 15 let zaplatit přídělovou cenu. Skutečné výlohy přesídlení hradil stát.75

72

SoAP. Pamětní kniha Zdíkova 1945–1959. Lidový soud Vimperk T 30/53. 74 SOkAP. ONV Vimperk 1949–1950, kart. 215. 75 Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví. 1953. Praha 2002. 73

55 V JZD Zdíkov byl takto prováděn nábor na dosídlení. (zde se skutečně jedná o tzv. dosídlení, ale ve 40. letech šlo o osídlování pohraničí, jde tedy o osídlence nebo lépe o novoosídlence) Dokladem tohoto je rodina Hynšova z Boršova u Moravské Třebové, která byla přijata za členy JZD 23. července 1956. Dostala byt, zatímco pan Pražák byl odmítnut kvůli nedostavěným bytovkám. Větší skupina přišla do obce na přelomu roku 1955–1956. Pan Tupý s rodinou přišel v roce 1955. Jejich pobyt trval do roku 1957, kdy se odhlásili z družstva z důvodu špatných bytových podmínek, malého výdělku, který nestačil pro pětičlennou rodinu a pro poměry v družstvu – osočování a přímé napadání členů. Dne 17. května 1956 se přistěhoval do domku na zámku Ondrej Žilinský z Vlčan, okres Šaľa. Již ve své žádosti se dožadoval domku do vlastnictví, svůj nárok zdůvodňoval tím, že je dosídlenec. O nájem neměl zájem, tím ani o práci v JZD. Domek mu byl přislíben, ale až v pozdější době, dle jeho pracovního nasazení a výkonů. V červenci téhož roku zažádal o vystoupení z družstva, s odůvodněním, „že při poctivé práci nebude žít z ruky do úst. Chce žít jako člověk a mít pro sebe volnou chvilku a ne dřít od rána do večera jako za kapitalismu, když nad ním stáli panští pochopi. Takto si svůj život v Čechách nepředstavoval. Rovněž se mu stýskalo po Slovensku“. Pan Žilinský nevrátil náborový příspěvek 2 000 Kčs a zemědělský odbor Rady ONV ve Vimperku ho požadoval od JZD vrátit. František Macháček s manželkou Vlastou vstoupili do JZD 24. srpna 1956. Přistěhovali se do domku po Žilinském. Dne 27. září 1957 byli vyloučeni pro porušení pracovní kázně, poškození majetku, ponechání dojnic a telat bez ošetření a krmení, kdy následkem uhynulo 7 telat. Paní Macháčková byla označena za rozvracečku kolektivu. O poměrech této rodiny vypovídá uvalení exekuce okresního soudu ve Vimperku na vydobytí pohledávky 782,70 Kčs z obchodního domu Vltavan v Českých Budějovicích. Jiří Nedvídek s chotí Marií se stali členy družstva v roce 1955. Jako důvod k odchodu dne 17. listopadu 1957 uvedl velmi malý plat, který mu nestačí k uživení rodiny s malým dítětem, a těhotenství manželky. Václav Němec pobyl v JZD 2 roky. František Klacek a manželka Emílie se přistěhovali v roce 1956. O zrušení pracovního poměru zažádali 12. dubna 1957. Členy JZD nebyli, neboť přihlášku nepodepsali, i přesto byli přijati a schváleni. Důvodem k odchodu byly různé dohady, pomluvy a hádky mezi pracovníky JZD a celkové vztahy a poměry. Pani Emílie byla označena za původce všeho. Při stížnosti předsedovi nepochodila, „jelikož jí začal vyhrožovat a zakazoval vstup

56 do kravína, kde ošetřovala dojnice, a k tomu ji žádal, aby tam chodila dřív než ostatní“. Přestěhovali

se do České Skalice.

V roce 1959 se přistěhovali noví dosídlenci Jan a Alžběta Kovacsovi z Kvildy. Ubytováni byli na zámku v domku po Macháčkových, celkem měli 11 dětí.76

5.15 Rozšiřování družstva Zisk půdy v hektarech, stav v roce 1952

77

Od členů JZD

13,11

Z pozemkové reformy

8,46

Od státních statků

49,40

Jinak získané

3,58

Celkem hektarů

74,59

Družstvo v hlášení v roce 1952 pro ONV předpokládalo v následujícím roce zisk půdy od Josefa Voldřicha, neboť ve svém stáří 70 let vlastnil 10 ha půdy, neměl žádný dobytek a na hospodářství sám nestačil, od Josefa Kochty 8 ha (byl rovněž sám a neplnil dodávky mléka a vepřového masa). Dále se předpokládal zisk od malých a středních drobně hospodařících rolníků, celkem asi 120 ha lesů, pastvin, rolí.78

Zisk půdy v hektarech, stav v roce 1953

Členové Příděl půdy z pozemkové reformy

79

24,22 8,46

Nucený pacht

14,03

Od státních statků

40,39

celkem

87,10

76

SOkAP. JZD Zdíkov. kart. 1. SoAP. JZD Zdíkov, kart. 1. 78 SoAP. JZD Zdíkov. kart. 2. 79 SOkAP. JZD Zdíkov, kart. 1. 77

57 80

Zisk půdy v hektarech, stav v roce 1954

Členové

24,22

Z pozemkového fondu

8,46

Nucený pacht

1,40

Převzato po tzv. „vesnických boháčích“81

29,03

Jinak

49,52

Celkem

112,82

Počátkem roku vstoupil do JZD František Šimek s manželkou Blaženou, čp. 42, a Václav Vacík ze Žírce,82 čp. 11, který dal do družstva 11 ha půdy a Josef Martínek, bezzemek. Ke slučování okolních malých družstev docházelo postupně, a tak z JZD Nový Dvůr (1949) Jaroškov (1950), Račov (1955), Branišov (1956), Masákova Lhota, Putkov, Michalov, Říhov a Hodonín (1957) vzniklo JZD Rudý říjen Zdíkov. Posledním založeným bylo JZD Zdíkovec v roce 1958. V roce 1963 působila v tomto regionu pouze dvě družstva – JZD Rudý říjen Zdíkov a JZD Předvoj Zdíkovec. Obě tato družstva se sloučila v roce 1972. Celková výměra zemědělské půdy činila 1 250 ha.83

80

SOkAP. JZD Zdíkov. kart.1. Lze usuzovat, že se jedná o pozemky statkáře Františka Železného, čp. 12. 82 Žírec – obec nedaleko Zdíkova 83 Linda, Jan: 40 let rozvoje JZD v okrese Prachatice. 81

58

6. JZD BOUBSKÁ 6.1. Obec Boubská Obec Boubská se nachází severozápadně od Vimperka v nadmořské výšce 780 m. Pozemky mají většinou severozápadní a severní expozici, tudíž zde přichází jaro obvykle později a naopak zima přichází dříve, čímž je sníženo vegetační období. Zemědělská půda je podzolovaná, s malou vrstvou ornice a značně kamenitá, svažitá. Louky v povodí potoka jsou zamokřené.84 Boubská patřila mezi české obce a nebyla zahrnuta do Sudet, do jejího katastru patřily obce Bořanovice, Trhonín, Vícemile a do roku 1950 i nádražní čvrť, která pak připadla městu Vimperk. V roce 1958 připadly do katastru ještě obce Pravětín a Veselka.85 Sociální složení obyvatelstva se skládalo z jedné třetiny ze zemědělců s vlastní usedlostí, která jim zajišťovala obživu. Dvě třetiny tvořili malozemědělci vlastnící dva až tři hektary pozemků a dva až tři kusy hovězího dobytka. Práci zde vykonávala především žena s dětmi, muži, aby uživili rodinu, byli nuceni dojíždět za prací jako zedníci a tesaři. Většinou nevlastnili žádné výrobní prostředky a práci potahy jim vykonávali větší zemědělci s koňmi, kterým za tuto službu platili vlastní prací. Vyrobené produkty většině rodin k obživě nestačily. Dekretem o parcelizaci velkostatků a konfiskaci majetku zrádců a kolaborantů se naskytla příležitost pro tyto střední a malé zemědělce k zisku další půdy. Na základě žádosti dostali v Boubské z bývalého velkostatku Schwarzenberg 25 ha.86

Dále jim byl

přidělen konfiskát pozemků po vimperských Němcích. Do odsunu v roce 1946 bylo zařazeno 90 občanů německé národnosti, vesměs obyvatel obce Vícemily a Trhonín.87 Zůstalo 10 občanů ve smíšených manželstvích.

84

Linda, Jan. 40 let rozvoje JZD v okrese Prachatice.Prachatice 1989. V součané době jsou tyto obce v katastru města Vimperk. 86 Kol. autorů. 30 let socialistického zemědělství okresu Prachatice. Prachatice 1979. 87 Kronika obce Boubská. Rok 1911–1957. 85

59

Vývoj počtu obyvatel obce Boubské

88

1921

1930

1947

celkem

z toho Němci

celkem

z toho Němci

celkem

776

64

1 128

44

542

6.2 Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanizační zemědělství Na počátku družstevnictví po II. sv. válce bylo Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanizační zemědělství, s. r. o., založené 27. prosince 1947. Jeho prvním předsedou se stal Jan Matějka, čp. 19, místopředsedou Jan Doule, pokladníkem Josef Kouba, členy představenstva František Tvrdek, Ludvík Frček, Antonín Batík, František Talián a František Arnold. Prvořadým úkolem družstva byla elektrifikace obce. Družstvo mělo 21 členů, kteří skládali podíly a zápisné, zpočátku 10 Kčs, později 20 Kčs. V dubnu 1948 bylo upuštěno od založení akčního výboru, neboť dosud neprovozovalo žádnou hospodářskou činnost, nikdo neměl zájem o funkci a MNV mělo svůj akční výbor. V létě tohoto roku se začalo stavět skladiště pro zakoupené stroje pro mechanizaci družstva - mlátičku, dva secí stroje a šrotovník. Na financování byla provedena zápůjčka u Záložny ve Vimperku v hodnotě 160 000 Kčs. Zároveň byly vydány dluhopisy věřitelům na zápůjčky na úhradu zakoupených strojů. Po nenadálém úmrtí předsedy Jana Matějky byl zvolen předsedou družstva dosavadní místopředseda Jan Doule.

88

Seznam obcí českých zemí podle správního rozdělení. Díl I. Praha 1949.

60

Obec Boubská, stav hospodářství v roce 1950 Počet obyvatel

402

Pozemky v katastru

796,61 ha

Hovězí dobytek

557

Koně

27

Vepři

155

Ovce

81

Kozy

42

Zemědělských závodů

92

Hospodářů vlastníků

108

Rodinných členů

104

Dozorčí personál

1

Na základě zákona o zrušení elektrifikačních a mechanizačních družstev nebo jejich převedení na JZD, vydaného Ústřední radou družstev, se konala 2. dubna 1950 členská schůze družstva v hostinci u Františka Taliána. Schůzi byl přítomen referent Družstevní rady Alois Šťastný z Vimperka, který ve svém projevu agitoval pro vnik JZD a v diskusi podněcoval zúčastněné k veřejnému vyjádření názoru na družstevnictví. Na závěr schůze byla odhlasována likvidace Družstva pro rozvod elektřiny a mechanizační zemědělství v Boubské.

6.3 Založení JZD JZD Boubská bylo ustanoveno 22. listopadu 1950 v místnosti MNV. U zakládání byli následující drobní zemědělci a zároveň členové KSČ: Ludvík Frček, čp. 10, truhlář, Václav Markytán, Vojtěch Papež, František Arnold, František Medek, František Fencl, čp. 27, domkář, důchodce, Václav Narovec, čp. 22, domkář, důchodce, učitel Budil, Olga Budilová, řidící učitelka, Jan Narovec, čp. 52, mladší strážmistr, Růžena Narovcová, čp. 52, v domácnosti, František Talián, čp. 3, hostinský, malozemědělec a předseda MNV, Ladislav Churaň, čp. 40, dělník. Předsedou byl zvolen Ludvík Frček, pokladníkem František Medek, studující, nemajetný, nezletilý. Jeho matka Anna převzala za něho záruku za pokladní hotovost a to ke každému dni. Za člena družstva byl přijat nový člen Jan Chrstoš

61 s podmínkou, že při technicko-hospodářské úpravě mu bude zaručena výhrada ponechání 1 ha u jeho bydliště a 1 kráva na přilepšenou. Dále byly stanoveny ceny mlácení obilí na rok 1950 pro členy JZD 15 Kčs/hod., nečlenům do 10 ha 20 Kčs/hod., nad 20 ha 25 Kčs/hod. Družstvo mělo 11 členů. Zástupci OV KSČ Černý a Šimek a ONV Nečina v roce 1951 agitovali pro hospodářsko-technickou úpravu pozemků, zdůrazňovali výhody společného hospodaření ve velkých celcích a neopomněli zdůraznit povinnost zemědělců dát pozemky k dispozici. Jednání bylo úspěšné pouze u scelení pozemků drobných zemědělců získaných konfiskátem v roce 1945 a to u Vrchu a nad vojenským rezervoárem. Proti scelení se postavili nedružstevníci. Družstvo bylo v roce 1951 zařazeno do II. typu (plánovité rozorání mezí, společné osevy na scelené půdě) a hospodařilo na 70 ha půdy.

6.4 Živočisná výroba Družstvo zakoupilo v roce 1951 30 jehňat na Kvildě a zřídilo ovčinec v nevyužívaném domě čp. 8. Cena jehňat (78 000 Kč) byla uhrazena z investiční půjčky u záložny ve Vimperku. Kvůli nedostatku pastvin ovce převzalo JZD Vimperk na doporučení ONV Vimperk.89 Drůbežárna pro 150 kusů slepic měla být brigádně postavena na pachtovním pozemku Františka Tvrdka, čp. 14, v té době pronajatém F. Holubovi, nebyla ale v tomto roce dokončena. Materiál na stavbu měl být získán z opuštěných usedlostí v pohraničí, dovoz měla obstarat STS Vimperk. Vybrána byla budova ve Žlíbkách-Kunžvartu, ale na tento objekt vznesly nárok Státní statky, tudíž bylo od záměru upuštěno. Náhradní objekt byl vybrán na Kubově Huti. Hovězí dobytek členů byl sveden až po adaptaci hospodářského stavení v čp. 14. Ke zřízené inseminační stanici měli staří hospodáři nedůvěru. Tlak na soukromé hospodáře se v roce 1951 projevil v zákazu pasení dobytka na obecních pastvinách. JZD souhlasilo v roce 1952 s návrhem zástupce ONV Krejčího s chovem prasat pod podmínkou, že ONV zajistí krmení. O zákonu v dodávkové povinnosti a o výkupu 89

SOkAP. JZD Boubská. kart. 1.

62 zemědělských výrobků informoval zástupce MNV Bostl. V případě neúnosnosti dodávek a stavu dobytka byl možný přechod JZD na vyšší typ. Byl přijat III. typ JZD (svod dobytka, společná živočišná výroba atd.) Svod dobytka do společných stájí, které byly zřízeny ve statku po F. Tvrdkovi, čp. 14, byl proveden 13. srpna 1953, členům zůstala v osobním vlastnictví 1 kráva a záhumenek 0,8 ha. Družstevnice Anna Medková a Božena Markytánová byly určeny pro denní dojení dobytka po svodu, v noci Fr. Fencl.

Nedostatkem roku 1954 bylo nezužitkovávání hnojůvky, která vymrzala a ztrácela na hodnotě. Nedařil se chov drůbeže a bylo rozhodnuto o výměně druhu. Spolupráce s STS sklidila kritiku, jelikož neprobíhala dle představ JZD. Dne 27. května 1958 byl položen Josefem Marčanem základní kámen nového kravína. Stavbu provázel nedostatek stálých pracovníků, tudíž byly pořádány především vojenské brigády, tyto síly nestačily, kravín byl tedy dostavěn za pomoci 8 brigádníků ze Slovenska.

6.5 Hospodaření

Plnění povinných dodávek v roce 1951

Plodina Žito Oves

Množství

%

59 kg

110

177 q

110

1 850 q

95

131 q

60

1 230 q

60

Sláma

120 q

98

Mléko

214 700 l

80

Brambory Len Lněné semeno

Hovězí maso

54 000 kg

100

Vepřové maso

10 000 kg

92

63 Družstvo hospodařilo od svého založení s velmi dobrými výsledky. V roce 1951 se dařilo plnit povinné dodávky kromě lnu a lněného semena v průměru na 100 %. V srpnu 1952 při žních byl poprvé použit kombajn, který současně na žnul a mlátil obilí. Jednalo se o stroj ruské výroby, k použití byl přistaven o 14 dní později, kdy oves byl již přezrálý a od deště pomlácený. Stroj se byl velmi poruchový, často byl opravován a nemohl tak plnit svůj úkol. Plochu 5 ha mlátil 3 dny, ačkoliv 1 ha byl již posekán ručně. Akce proběhla za přítomnosti mnoha zvědavců. Obtíže družstvu činily malé zkušenosti s organizací

kolektivního hospodaření

a nedostatek mechanizace. Práce byly buď vykonávány ručně nebo vypomáhala STS Vimperk. Valná hromada v roce 1952 si stanovila za cíl zisk III. typu JZD, který byl splněn a zisk nových členů. Tohoto roku se pracovalo na scelených plochách u Vrchu a Slavíkách, úroda byla dobrá a povinné dodávky státu byly splněny. Po finanční stránce družstvo vykázalo dobré hospodaření, neboť mohlo přebytečné produkty prodávat na volném trhu. Dokončena byla drůbežárna. Nevyužitá budova čp. 7 po F. Tvrdkovi měla být zajištěna roku 1952 dle zákona 55/48 Sb. za účelem provedení adaptace a ustájení dobytka a k uskladnění obilí, výše jmenovaný souhlas nedal. V roce 1953 úroda byla opět dobrá a dodávky až na len a lněné semeno splněny na 150 %. Sklizeň proběhla včas s pomocí brigádníků. Družstvo obdrželo čestné uznání za vysoké hektarové výnosy a dobrou práci. Kolektiv družstevníků byl bezproblémový a zaručoval dobré výsledky.

Kritiky v regionálním tisku Vimperská Pravda ze 4. července 1953 se dočkal soukromý sektor za neplnění povinných dodávek mléka, uveřejněna byl tabulka hospodářů, kteří nejvíce v dodávkách zaostávali a článek vyzývající ke kolektivnímu hospodaření:

64 „4. 7. 1953 – Kapacita dojnic v soukromém zemědělském sektoru zůstává nevyužita.90 Soukromý

Vlastnictví půdy

Úkol

Splněno

družstevník

v ha

l mléka

Janda V.

17,40

3 030

1 356

Doule Jan

16,02

2 820

1 483

Jungvirt Antonín

14.15

2 410

710

Filip Alois

14,23

2 310

979

Batík Antonín

12,77

2 130

535

Doule Jan, čp. 5

12,39

2 140

842

„Celkem Boubská dluží 25.690 litrů mléka. Soukromý sektor zaostává, a proto je třeba přistoupit ke kolektivnímu hospodaření.“ I přes nepřízeň počasí byly výsledky hospodaření roku 1953 uspokojivé a pracovní morálka dobrá. Deštivé léto 1955 způsobilo nižší úrodu obilí a brambor, družstvu vznikly problémy s dodávkami. Prováděny byly prohlídky sklepů, zda-li nejsou brambory schovávány ke spekulacím na trhu. Menší hektarové výnosy ani dodávky náhradních surovin nezabránily poslednímu místu v hodnocení družstev v okrese. Přesto byla pracovní morálka dobrá a všechny práce provedeny včas s pomocí brigádníků z družebního Stavebního podniku ONV. Hospodaření roku 1956 probíhalo s vysokými hektarovými výnosy a přírůstky dobytka, všechny práce byly prováděny včas. Vysoká pracovní morálka přinesla překročení povinných dodávek a dodržení plánovaných nákladů. Sklizeň proběhla vlastními silami, pouze při stavění panáků ovsa pomáhali brigádníci ze stavebního podniku. Tržby byly překročeny o 50 000 Kčs, pracovní jednotka dosáhla 24 Kčs mimo naturálie a družstvo bylo na 1. místě v okrese. Za vysoké hektarové výnosy žita, pšenice a brambor získalo družstvo na I. krajské zemědělské výstavě II. cenu v rostlinné výrobě, odměnu 1 000 Kčs a čestné uznání. Nevydařilo se opět pěstování kukuřice na siláž pro mokré počasí a pro příští roky bylo od dalšího pěstování upuštěno. Dobírka u rodin se dvěma členy družstva se pohybovala v rozmezí 7–15 000 Kčs. Členům družstva se dařilo a jejich životní úroveň stoupala. V červenci 1957 bylo založeno JZD III. typu v sousední obci Bořanovice.

90

SOkAP. Vimperská Pravda. 1950–1954.

65 V roce 1957 byla postavena nová sýpka ve stavení u Strnadů. Započala adaptace kravína pro 32 dojnic. Úroda byla dobrá, povinné dodávky a agrotechnické termíny plněny. Výroba mléka byla na vzestupu, přírůstky u hovězího dobytka plněny, s výjimkou u vepřového. Živočišná výroba byla rozšířena svodem o 98 kusů skotu (z toho 44 dojnic). JZD bylo jako jediné na vimperském okrese v roce 1958 soběstačné v oblasti zrnin. Žně se tohoto roku příliš nevydařily, oves se sklízel až v říjnu a mlácen byl v lednu v nízké kvalitě. Vina byla ve špatné organizaci práce s koňskými potahy. Brambory byly sklizeny včas díky vyorávači. Zůstalo nezoráno 14 ha zimní orby. Slabá krmná základna pro dojnice způsobila nižší dojivost a nesplnění dodávek mléka, družstvo nakupovalo kukuřičnou slámu na Slovensku a dojivost klesla z 1850 l na 1614 l na jednu ustájenou dojnici. Dodávky byly splněny pouze v hovězím a vepřovém mase.

Tabulka plnění dodávek vybraného sortimentu v letech 1954–1957

1954

1955

1956

1957

Mléko

468 litrů

463

517

720

Hovězí maso

88 kg

85

175

155

398 ks

410

363

466

72 kg

143

113

110

Vejce Vepřové maso

V tabulce patrný nárůst dodávek, svědčí to o dobrém hospodaření a pracovní morálce v těchto letech. Hospodaření roku1959 bylo méně uspokojivé, plán produkce zrnin nebyl plněn. Za nízkými výnosy stálo nepříznivé počasí a poprvé za svou existenci se JZD nepodařilo sklidit 20 vozů posekaného sena. V roce 1960 došlo ke sloučení JZD Boubská, Bořanovice a Pravětín do jednoho celku pod názvem JZD Boubín Boubská.

66

6.6 Nábory členů Přesvědčovací akce na zisk nových členů se uskutečňovaly v roce 1951 pod dohledem státních orgánů, za účelem zdárného združstevňování vesnice. Byly utvořeny dvojice agitátorů z řad členů JZD, které měly přiděleny svého zemědělce.

Utvořené agitační dvojice a přesvědčovaný zemědělec ze dne 30. července 1951

Agitační dvojice

Přesvědčovaný zemědělec

F. Talián – F. Medek

A. Batík

V. Budil – L. Chraň

F. Holub

F. Fencl – R. Narovcová

F. Podlešák

L. Frček – Frčková

A. Matějková

K. Arnold – V. Narovec

J. Doule, čp. 1 R. Kříž, čp. 20

J. Chrstoš – H. Batíková

F. Tvrdek, čp.11 J. Doule, čp. 2

Nové členky přistoupily o měsíc později – Medková Anna a Matějková Anna, která byla na seznamu agitátorů.91 O metodách agitačních dvojic hovoří odhláška výše zmiňované Anny Matějkové, kde jako důvod k vystoupení z JZD v roce 1952 uvádí, že do družstva vstoupila po 3,5hodinovém přemlouvání a tedy ne z vlastní vůle. Je zde patrný nátlak, který byl na soukromé zemědělce vyvíjen při agitačních akcích.

K získávání nových členů byly roce 1952 opět ustanoveny agitační dvojice, které oslovovaly vytipované zemědělce - Jan Doule, čp. 1, Jan Doule, čp. 2, Václav Probst, čp. 34, Antonín Batík, čp. 5, Václav Janda, čp. 6, Alois Filip, čp. 10, Otakar Kříž, čp. 34, Růžena Churaňová, čp. 4, Tomáš Holub, čp. 48, Jaroslav Janda, čp. 18. Členské podíly na tento rok činily 2 000 Kčs. Přesvědčovací akce soukromých zemědělců na vstup do družstva roku 1956 se míjely účinkem, ačkoliv ti měli velmi těžké podmínky na plnění dávek státu.

91

SOkAP. Kniha zápisů JZD Boubská. 1947–1957.

67

6.7 Členská základna Členské schůze pravidelně navštěvovali zástupci státních orgánů, většinou František Bostl za MNV. Větší delegace se zúčastnila členské schůze 17. března 1951 v hostinci u Františka Taliána. Za ONV byl přítomen p. Krejčí, dále předseda JZD Vimperk František Šťastný. Na úvod si všichni zazpívali Píseň práce. Členové JZD Boubská byli proškoleni o správném sestavování plánu, informováni o tom, jak družstvo zaručuje blahobyt, předávání zkušeností a o nutnosti získávat nové členy. Členský podíl byl stanoven na 100 Kčs.

Družstvo přijalo v únoru 1951 nové členy Helenu Batíkovou a Karla Arnolda. Na této členské schůzi upozorňoval předseda družstva po návratu ze školení předsedů na rozvracení rozvoje JZD nekalými živly a doporučil všem být obezřetnými.Vysvětlil postup společných prací na základě tříd, norem a pracovních jednotek. Dalšími novými členy se v březnu stali Marie Frčková, Anna Narovcová, Růžena Arnoldová, Jiří Kříž, Jan Matějka a Josef Batík. V květnu 1951 obvinil na členské schůzi František Fencl některé členy družstva z prospěchářství a okrádání státu, poté schůzi předčasně opustil. Zbylí členové navrhli jeho vyloučení, ke kterému nedošlo. Naopak se František Fencl stal v červenci rostlinářem družstva.92

Členové v roce 1952 ubývali. Jan Chrstoš podal žádost na zproštění členství v JZD, jako důvod uvedl, že bydlí na samotě 1 km od Boubské, sám je trvale zaměstnán a žena se stará o 6 dětí. Nemohou se tedy účastnit společných prací. Bylo mu vyhověno. Vyloučena byla z družstva Růžena Batíková, neboť nechtěla zapojit svou zemědělskou půdu do JZD.93 Odhlášky z JZD podali Anna Matějková94, pan Churaň a rodina Budilových. Jelikož Budilovi byli bezzemky, obešlo se jejich odhlášení bez námitek. Družstevníkům bylo sjednáno nemocenské a důchodové pojištění typu B.

92 93

Po volbě nového předsedy JZD. SOkAP. JZD Boubská. kart. 1.

68 V rámci prevence proběhlo školení na téma „Rozkrádání národního a družstevního majetku“, které provedl místní OZ seržant Jan Narovec. Jako odstrašující případ bylo uvedeno JZD Vimperk Do družstva vstoupil 1953 Matěj Tureček, V. Papež, odhlásila se rodina Frčkova, odhláška F. Taliána byla schválena, protože p. Talián se po odvolání z funkce předsedy MNV nezapojil do práce v družstvu. Ludvík Frček, bývalý předseda družstva, vystoupil, poněvadž od roku 1950 byl zaměstnán mimo JZD.95 Za členy byli přijati Václav Narovec ml., Jan Škopek a také rodina Marčanova ze Smrčné96, které byl přidělen byt v čp. 14, budově JZD.. Marie Taliánová podala stížnost na ONV Vimperk, neboť ji JZD odmítlo přijmout za členku.97

Roku 1954 požádal Jan Škopek o uvolnění z JZD z důvodu malého výdělku, nemoci manželky, která nebyla způsobilá v družstvu pracovat. Pan Škopek sklidil kritiku členů družstva, podle nich měl špatnou pracovní morálku – nechodil pravidelně do práce, neplnil dodávky a měl nepříznivý vliv na ostatní členy družstva. Byl vyloučen.98 Za členku JZD byla přijata roku 1956 Helena Batíková. Dne 1. srpna 1957 vstoupilo do JZD Boubská 27 členů se 120 ha a tímto byla celá obec združstevněna na 100 %. Celkem družstvo hospodařilo na 183 ha půdy.

95

SOkAP. JZD Boubská. kart. 1. Smrčná je obec 3 km od Boubské. 97 SOkAP. JZD Boubská. kart. 1. 98 SOkAP. Kniha zápisů JZD Boubská. 1947–1957. 96

69

Vklad nových členů JZD v roce 1957

Člen

Doule Jan

Čp.

1

Zemědělská

Orná

Záhumenek

půda v ha

půda v ha

v ha

16,53

9,84

1,18

Pernica Tomáš

33

1,18

Batík Antonín

5

10,23

7,36

1,10

Janda Václav

6

8,70

3,75

1,10

Filip Alois

10

15,11

9,84

1,10

Podlešák František

12

12,94

0,34

1,10

Frček Ludvík

15

2,16

1,48

1,10

Škopek Jan

17

2,90

1,01

1,10

Jandová Anastázie

18

3,10

1,01

Matějková Anna

19

2,95

1,10

Kříž Rudolf

20

2,86

1,36

Markytán Václav

21

4,10

3,10

Narovec Václav

22

20,60

1,40

Koubová Marie

25

3,01

1,10

Arnoldová Růžena

26

4,40

2,90

Fencl I.

27

3,15

3,00

Matheisl Jan

29

3,37

1,60

Smola Václav

30

2,82

1,23

Medková Antonie

32

4,50

2,90

Kříž Otta

34

4,36

2,19

Fastna Rudolf

35

2,51

1,16

Probst Václav

38

13,61

8,93

Batíková Helena

39

2,10

1,15

Churaňová Růžena

40

3,47

1,46

Holub Tomáš

48

2,99

1,92

Chrstoš Jan

51

2,85

1,83

Papež Vojtěch

52

3,01

1,50

70

Roku 1959 byl otevřen klub JZD v bývalém hostinci u Taliánů estrádou žáků vimperské školy. V plánu činnosti bylo organizování divadelní činnosti, výstavba volejbalového hřiště a otevření koupaliště, dožínkové slavnosti. Za kulturní činnost klubu byl zodpovědný člen představenstva Ludvík Frček.

6.8 Personální otázky V červenci 1951 se členské schůze zúčastnil za KNV p. Šimek a tajemník OV KSČ Lišačenko, který navrhl novou, tajnou volbu předsedy družstva, protože dle názoru těchto institucí p. Frček špatně spolupracoval s druhými složkami a často docházelo k jeho různým nedorozuměním s družstevníky. Hlasovalo 12 členů, z toho 9 pro Karla Arnolda, 1 pro Ludvíka Frčka a 2 se hlasování zdrželi. Patrný je zde silný vliv KSČ na personální otázky družstva. Na funkci předsedy MNV rezignoval František Talián, poněvadž o něm jako o tzv. „vesnickém boháči“ byl napsán článek v Jihočeské pravdě a byl napaden jako člověk nepřející socialistické vesnici. Pléno však bylo s prací F. Taliána spokojeno a nesouhlasilo. Pouze strážmistr Narovec uvedl důvody, proč F. Talián nepřeje socializaci vesnice. V rozmluvě s předsedou JZD Arnoldem měl říci, že hospodářsko-technická úprava měla být uskutečněna až za rok. Na svou obhajobu F. Talián uvedl, že si na nic nepamatuje, jen to, že pro hlasovalo jen 25 % lidí. Dále, že pochybuje o socialisticko-demokratickém zřízení republiky, na což si rovněž nepamatoval. Po bouřlivé debatě došlo k hlasování a 7 členů bylo pro rezignaci a 1 se hlasování zdržel. V nových volbách byl zvolen předsedou MNV František Vácha z Bořanovic. Zasedání byli přítomni zástupci ONV Bělecký a Trčka. Zvoleno roku 1954 bylo představenstvo družstva: Karel Arnold předseda, František Fencl rostlinář, V. Narovec živočichář, člen Růžena Narovcová, tříčlenná dozorčí rada p. Narovec, Matěj Tureček, pí Markytánová.

Předsedou JZD byl zvolen roku 1956 znovu Karel Arnold, účetním František Medek, členem představenstva Josef Marčan, místopředsedou Václav Markytán a A. Narovcová. V personálních otázkách nedocházelo k příliš velkým změnám, předsedou byl pravidelně od 1951 volen Karel Arnold. Tato skutečnost byla výsledkem jeho velmi dobrých schopností řídit družstvo a hospodářské výsledky to potvrzovaly.

71

6.9 Likvidace soukromých hospodářství Protokolem ze 14. srpna 1952 byli v obci prohlášeni za tzv „vesnické boháče“ tito zemědělci: František Tvrdek, čp. 14

42,71 ha

Václav Janda, čp. 6

21,56 ha

František Půbal, čp. 18, Bořanovice

17,55 ha + mlýn

Růžena Kohoutová, čp. 7, Bořanovice

21,52 ha + hostinec

V úvahu ještě připadal v roce 1952 František Talián, č. 3, majitel hostince a 7 ha zemědělské půdy. Zařazen nebyl, neboť MNV prohlásilo, že se jedná o drobného zemědělce a člena KSČ, od roku 1945 předsedu MNV, který v roce 1950 dobrovolně zapojil své pozemky do JZD a byl zakládajícím členem. Návrh ONV tak nebyl akceptován. Na návrh tajemníka MNV Františka Bostla byl mezi tzv. „vesnické boháče“ dodatečně zařazen Matěj Tureček, čp. 13, majitel 12,20 ha půdy a domku v Nádražní čtvrti a zároveň padl návrh na výkup na jeho státem propachtované pozemky. Již delší dobu na své usedlosti č. 8 nehospodařil Jan Vávra a ani v budoucnu nepočítal s hospodařením, bylo rozhodnuto o výkupu. O usedlost po Vávrovi však nemělo JZD zájem, jen o sýpku a požádalo ONV Vimperk o zajištění či vyvlastnění.99 Dne 26. listopadu 1952 bylo zlikvidováno hospodářství rolníka Jana Douleho, čp. 2, neboť nesklidil téměř žádné obilí ani seno a krmení, dobytek hynul podvýživou. ONV vyslalo své zástupce Nečinu a Vlčka a ti za účasti tajemníka MNV F. Bostla provedli likvidaci. První likvidovanou usedlostí roku 1953 byla usedlost Aloisie Šlemarové z Vícemile vzhledem k jejímu stáří.

Mimořádná schůze MNV 7. dubna za přítomnosti zástupce okresního pomocníka ministerstva výkupu p. Jungvirta přijala návrh ONV na provedení likvidace usedlosti Františka Tvrdka, čp. 14, z těchto důvodů:

99

SoAP. Kronika obce Boubská 1911–1957.

72 1. Od roku 1945 neplnil povinnosti vůči státu. 2. Již ve ¼ roku 1953 dluží 2 400 l mléka, ze 405 kg vepřového splnil 158 kg a ze 770 kg hovězího nesplnil nic, předpoklad plnění na rok 1953 není zajištěn. 3. Pole nejsou obdělávána a leží ladem, z čehož vyplývá neplnění usnesení strany a vlády.

Likvidace byla provedena 14. dubna 1953, F. Tvrdek se téhož dne odstěhoval na Státní statek Nový Svět a usedlost převzala JZD. Záhumenky byly vyměřeny z luk po likvidaci hospodářství F. Tvrdka. Další likvidovanou usedlostí bylo čp. 11 Františka Tvrdka, pozemky byly rozděleny mezi zemědělce F. Podlešáka, čp. 12, A. Filipa, čp. 10 a J. Jandu, čp. 18. Jmenovaný pracoval nadále jako pomocný dělník – elektrikář u OSP Vimperk. Revizí protokolu ze 14. srpna 1952 byl František Talián čp. 3, majitel hostince a zemědělské usedlosti, označen opět za tzv. „vesnického boháče“, neboť se projevil jako nepřítel socialistické vesnice. Po kriminální domovní prohlídce spáchal otec F. Taliána Antonín Talián – výměnkář, sebevraždu oběšením. Zanechal dopis na rozloučenou, v němž uvedl jako důvod sebevraždy své rozčilení nad událostmi posledních dní a po domovní prohlídce. Dne 3. dubna uhynuly 2 krávy v usedlosti Růženy Batíkové, čp. 34,100 hladem, neboť majitelka byla v pokročilém věku upoutána na lůžku. Hospodařit měla její dcera Helena, v létě 1953 neusušila skoro žádné krmení. Krávy nechala 14 dní v rozkladu, čímž ohrozila ostatní chov, za tyto přečiny byla odsouzena ke dvěma měsícům vězení. Dne 17. dubna 1954 požádala o likvidaci usedlosti p. Marie Taliánová, čp. 3, o výměře 5,45 ha zemědělské půdy, včetně budov. Jako důvod uvedla nemoc manžela101, který není schopen těžké práce kvůli zlomenině klíčku pravého ramene a nemůže tak plnit povinnosti vyplývající z vlastnictví zemědělské usedlosti. Byl nervově chorý a psychiatrická klinika doporučila změnu prostředí. Dodávky měla splněné, a tak ONV souhlasilo s podmínkou, že vykoupen bude i les. Usedlost byla přijata do majetku družstva s živým i mrtvým inventářem s tím, že budou přijaty 2 pracovní síly k hospodaření, to bylo nabídnuto rodině Marčanově. Pani Marčanová na členské schůzi vyzvala družstevníky, aby všichni jednali přímo a nebáli se cokoli jí vytknout a tím upevňovali mezilidské vztahy v družstvu.102

100

V roce 1952 byla vyloučena z JZD. F. Talián, bývalý předseda MNV, byl odvolán z funkce a označen za tzv. „vesnického boháče“. 102 Kronika obce Boubská 1911–1957. 101

73

Usedlost po Taliánových, čp. 3, zakoupili manželé Pernicovi z Brna v roce 1955, za 5,65 ha půdy a 1, 65 ha lesa zaplatili celkem 2 700 Kčs. Pernica, dosídlenec z Brna, se odstěhoval roku 1958 zpět do Brna a usedlost Františka Taliána byla opět neobydlena. Roku 1955, v případě likvidace své usedlosti, František Tvrdek, čp. 11, požádal MNV o schválení prodeje usedlosti Františku Kubišovi z Trhonína, čp. 2, za 10 000 Kčs, kterou mu prodal se vším příslušenstvím, tj. role i lesy při pivě v hostinci „U Šramlů“ ve Vimperku. Tímto zrušil svou nabídku výkupu státem dle protokolu ze 6. dubna. Proti tomuto prodeji vystoupili rolník Alois Filip, čp.10, a František Podlešák, čp. 12., kteří měli v nuceném pachtu pozemky Františka Tvrdka. MNV rozhodlo ve prospěch rolníků Podlešáka a Filipa, neboť „…neshledalo u Františka Kubiše schopnosti hospodařit na dvou usedlostech zároveň“. Usedlost byla prodána za 8 000 Kčs. František Kubiš protestoval, ale dle notářského a soudního rozhodnutí měli přednost občané, kteří měli uvedené pozemky v nuceném pachtu.103 Rada MNV odebrala roku 1957 pozemky Jana Douleho, čp. 2, 1,47 ha nuceného nájmu Václavu Jandovi, čp. 6, a přidělila je Františku Podlešákovi, čp. 12, dále Václavu Jandovi odebrali 8 ha zemědělské půdy, neboť u něj nebyl předpoklad k řádnému hospodaření. Jeho syn nastoupil dvouletou vojenskou prezenční službu, on sám byl stár 64 let a jeho manželka jen o něco mladší a nemohl tedy vykonávat veškeré zemědělské práce. Bylo mu ponecháno 6 ha zemědělské půdy a 8 ha bylo rozděleno mezi hospodáře Václava Prosra, čp. 38, Antonína Batíka, čp. 5, Františka Podlešáka, čp. 11.104

103 104

SOkAP. MNV Boubská. kart. 1. SOkAP. MNV Boubská. kart. 1.

74

7. JZD Pravětín 7.1 Obec Pravětín Obec se rozkládá jihovýchodně od Vimperka. Zemědělská půda je podzolová, rozkládá se na svazích v nadmořské výšce kolem 800 m a pro rostlinnou výrobu není nejvhodnější.105 Obec patřila do území odtrženého od Československa v důsledku Mnichovské dohody. Většina obyvatel byla německé národnosti a byla během roku 1946 odsunuta. Nové obyvatelstvo přesídlilo z vnitrozemí a postupně se zapojilo do zemědělství. Do katastru obce Pravětín patřily ještě obce Vyšovatka, Veselka a Skláře, rovněž s převahou německého obyvatelstva zahrnutého do odsunu.

Vývoj počtu obyvatel v katastru obce Pravětín106

1921

1930

1947

celkem

z toho Němci

celkem

z toho Němci

celkem

673

626

678

626

187

Na základě prezidentského dekretu 12/45107 z 21. července 1945 byla provedena konfiskace půdy německým obyvatelům a na některé uvalena národní správa. Níže uvedená tabulka uvádí rozsah konfiskace u jednotlivých hospodářství a národní správce jim přidělené. Národní správci pocházeli z blízkého okolí, byli znalí místních poměrů a více méně měli nová hospodářství předem vyhlédnutá, v některých případech byly dohodnuti předem s majiteli.

105

Linda, Jan: 40 let rozvoje JZD v okrese Prachatice. Prachatice 1989. Seznam obcí českých zemí podle správního rozdělení. Díl I. Praha 1949. 107 Dekret o konfiskaci půdy zrádců, kolaborantů a německého obyvatelstva. 106

75 Soupis konfiskované půdy v obci Pravětín v roce 1945

Číslo popisné

Majitel

108

Celkem

Důvod

konfiskované

konfiskace

Národní správce

půdy v ha 1

Fuchs Antonín

32,90

Němec

2

Sellner Alois

31,55

Němec

Chval Antonín Bořanovice

3

Tobich Jan

36,14

Němec

Trojan Ludvík, Smrčná

4

Andraschko Josef

28,30

Němec

Zídek Inocenc Bořanovice

5

Schlenz Josef

6

Paule Josef

1,97

Němec

37,50

Němec

Mandák Antonín Veselka

7

Fuchs Ludvík

8

Fuchsová Josefa

9

Fuchs Karel

10

Altenstrasserová

3,19

Němec

31,76

Němec

3,40

Němec

-

Aloisie 11

Patera Jan

12

Kreipl Ludvík

9,15

Němec

34,14

Němec

Květoň Václav, Uhřice

13

Fleischmannová

23,12

Němec

29,34

Němec

Anna 14

Kreipl František

Trojan Miloslav, Smrčná

15

Jungvirt Ludvík

38,43

Němce

Kubeš Jan Němčice

16

Hilgartner Jan

11,99

Němec

Janoušek Jan Smrčná

76 17

Robl Jan

23,66

Němec

18

Sýkorová Valburga

17,49

Němec

19

Robl Josef

33,45

Němec

Myslík Tomáš, Smrčná

20

Eibnerová Marie

19,87

Němec

21

Kříž Jan

22

Hilgarner Jan

23

Petterová Anna

24

Wistlová Leopoldina

5,14

Němec

25

Biebl František

5,36

Němec

26

Biebl Josef

5,50

Němec

27

Kreiplová Julie

28

Fuchs Rupert

3,25

Němec

29

Kunešová Berta

1,42

Němec

30

Altenstrasserová

-

5,85

Němec

-

-

Marie 31

Spitzenberger

-

Havrda Jaroslav

František

Buk

32

Kieweg Jan

0,72

Němec

34

Hanzl Inocenc

1,98

Němec

Koška Petr Buk

35

Kieweg Jan

0,96

Němec

Kromě půdy zkonfiskované odsunutým německým obyvatelům byla zabavena v rámci pozemkové reformy v katastru obce Pravětín rovněž církevní půda v květnu 1948 v celkové výměře 8 ha 98 a 34 m2. Byla přidělována rolnickou komisí zájemcům.109

109

SOkAP. MNV Pravětín. kart. 1.

77

7.2 Osídlenci110 Národním správcům byly následně usedlosti přiděleny na trvalo a přišli další noví obyvatelé, jimž byla dána další hospodářství k užívání (viz tabulka).

Osídlenec

Od kdy

Usedlost č.

Kubeš Jan

1. 11. 1945

15

Trojan Ludvík

31. 10. 1945

3

Trojan Miloslav a Marie

1. 11. 1945

14

Myslík Tomáš a Marie

1. 11. 1945

19

Květoň Václav

1. 2. 1946

12

Mandáková Anna

1. 1. 1946

6

Chval Antonín

1. 2. 1946

2

Janoušek Jan

1. 2. 1946

16

Zídek Čeněk

1. 2. 1946

4

Kubašta Tomáš

1. 2. 1946

29

Bělohlav Václav a Růžena

1. 3. 1946

18

Mondl František

14. 3. 1946

1

Bednář Václav a Antonie

1. 2. 1946

22

Trojan Ludvík a Anna

1. 11. 1947

5

Havrda Jaroslav a Annastazie

1. 10. 1947

32

Maršálek Karel

1. 11. 1947

30

Špindler František a Alžběta

1. 6. 1948

32

Tůma Vojtěch a Barbora

1. 11. 1948

2

Některé usedlosti zůstaly neobydlené, nebo je využily státní instituce jako škola, obec, Československá vojenská správa.

110

Tamtéž.

78

7.3 Založení JZD Ačkoliv byl přípravný výbor ustaven již roce 1950, k samotnému založení došlo až v roce 1951. Členy přípravného výboru byli Antonín Chval, František Mondl, Ludvík Trojan a Tomáš Myslík. Prvním předsedou byl zvolen Antonín Chval, po něm několik let Marie Květoňová a na závěr František Trojan (před sloučením s JZD Boubská). Zootechnikem byl Janoušek Josef a agronomem Václav Květoň.111 Členská základna byla problematická, poněvadž se na některých usedlostech osídlenci dlouho nezdrželi a vzápětí po vstupu do JZD opět vystoupili a stěhovali se pryč z Pravětína, jako např. Antonín a Marie Kovářovi v roce 1952. V lednu 1952 byl vyloučen Karel Maršálek, protože nemohl odpracovat žádné pracovní jednotky. V únoru vystoupil František Špindler a zavázal se splnit dodávkový úkol, který na něj připadl v důsledku vystoupení z JZD. V rámci družstva měl dodat 600 l mléka, 100 ks vajec, 40 kg vepřového masa, 100 kg hovězího masa, 1,5 kg vlny. V případě nesplnění měl družstvu uhradit obnos ve výši nadkontingetní a družstvo by za něj vše dodalo. Členů družstva bylo 14, z toho 2 starší 57 roků, 1 starší 70 let, 1 starší 62 roků. Výměra půdy činila 66,30 ha, 30 ha v obci Veselka, z toho 5 ha byly záhumenky, a 15 ha orná půda. Zaseto bylo 6 ha žita. Členských schůzí se pravidelně zúčastňovali zástupci ONV Vimperk, OV KSČ a další. Předkládali družstevníkům plány kolektivizace, plánování rostlinné a živočišné výroby . V únoru na Valné hromadě zvoleno bylo nové představenstvo. Předsedou se stal František Mondl, místopředsedkyní Anna Trojanová, pokladníkem Tomáš Myslík, členy p. Bělecká a p. Myslíková. Anna Trojanová posléze požádala o uvolnění z JZD. Přijat byl Vojtěch Kukačka ze Sklář s tím, že ONV Vimperk nebude mít námitek, staral se o 200 kusů ovcí. Z celkového počtu 11 kusů hovězího dobytka si mohl nechat 1 krávu, husy a 1 vola nad plán si mohl odprodat. V dubnu 1952 se opakovala volba představenstva za přítomnosti členů ONV a KSČ Žáka a Machače. V hlasování o nového předsedu získal František Mondl 17 hlasů a Trojan ml. Prvním místopředsedou byl zvolen Václav Bělohlav , jednatelem František Trojan.112

111 112

SOkAP. JZD Pravětín. kart. 1. V zápise JZD ze schůzí není uvedeno který.

79 Předseda MO KSČ Bělecký upozornil předsedu JZD Františka Mondla, aby se zúčastňoval schůzí MO KSČ. V květnu 1952 padl na členské schůzi návrh na vyloučení Ludvíka Trojana st. i ml., čp. 3, a Annu Trojanovou, čp. 5, bydlící v čp. 3. Návrh podal V. Bělohlav. Rodina Trojanova se proti tomu ohradila, podala stížnost na OV KSČ. Likvidace usedlosti čp. 3 a čp. 5 byla provedena přípisem ONV Vimperk a zemědělskou půdu i usedlosti převzalo JZD.

7.4 Hospodaření Počátky hospodaření se potýkaly s malou odbornou zkušeností svých členů s kolektivním hospodařením, mnohdy i s hospodařením jako takovým. Svou roli sehrála i skutečnost nového osídlení obce a malá spjatost nového obyvatelstva se získanými hospodářstvími. Z regionálního tisku Vimperská Pravda: Dne 17. 12. 1951 – Odbor zemědělských žen při Jednotném svazu českých zemědělců ve Vimperku pořádal dne 5. 12. 1951 aktiv dojiček z celého okresu v JZD Čkyně. Soudružka Kuthejlová dojí a ošetřuje dobytek dle metody soudružky Malininovské ze SSSR. Na aktivu dojičky z JZD Pravětín s. Trojanová a Myslíková projevily o toto zájem. Budou dojit 3x denně a provádět masáže vemene.113

V prosinci 1952 byl proveden svod 14 krav, 23 kusů mladého dobytka, 4 koní a 1 páru tažných volů. Chyběly stroje na obdělávání půdy a rozvod elektřiny. Převzato bylo hospodářství po Mandákovi, čp. 35, které obhospodařoval Jan Kubeš. V roce 1952 bylo zakoupeno 6 prasnic. V roce 1952 byl rozdělen svedený dobytek. Dojné krávy byly dány do čp. 1 (celkem 23 kusů), jalovice do čp. 4 (20 kusů) a do čp. 12 (16 kusů), pár koní byl ustájen v čp. 3. K ošetřování svedeného dobytka se ustanovily pracovní skupiny v živočišné výrobě: Krmení krav čp. 6

Bělohlav

dojit

Bělohlavová

Krmení krav čp. 1

Mondl

dojit

Mondlová náhradnice Květoňová

113

SOkAP. Vimperská Pravda. 1950–54.

80 Krmení jalovic čp. 4

Zítková Božena

Krmení jalovic čp. 12

Květoň Václav

Zootechnikem byl ustanoven Trojan Ludvík ml., skladníkem Janoušek Jan čp. 16. Stavební skupinu tvořili Mondl František, Janoušek Jan a Trojan Ludvík st. Všichni ostatní byli zařazeni do rostlinné výroby.

7.5 Rok 1953 Členská základna k 31. prosinci 1953

Celkem zemědělských závodů Členů

8 14

Z toho stále pracujících (16–60 let)

9

Ženy (16–60 let)

5

Občas pracující v JZD

2

Vystoupilo z JZD

-

Vyloučeno

-

Vesnických boháčů

-

Počet odpracovaných brigádnických dnů

150

Výměra zemědělské půdy, bez záhumenků

112,67 ha

Z toho orná

48,89 ha

Záhumenky

7,50 ha

Z toho orná

2,29 ha

Na 1 stálého pracovníka připadá Zemědělské půdy

8 ha

Orná půda

3,50 ha

Soukromí hospodáři S výměrou zemědělské půdy Počet obyvatel nepracujících v zemědělství

10 104 ha 9

81 Na začátku 1954 vystoupil z JZD Miloslav Trojan, neboť se odstěhoval do Bošic a jeho hospodářství v Pravětíně převzal bratr Jiří s chotí. Oba byli následně přijati do JZD. Na valné hromadě v lednu bylo zvoleno nové představenstvo družstva. Předsedou se stal Jan Janoušek, místopředsedkyní p. Květoňová, účetním pan Čipera. Z družstva byl vyloučen Zídek za jízdy s koňským potahem mimo potřeby JZD. Přistoupili Vojtěch Pikl, Otta Pikl, J. Hrubý, Aloisie Hrubá.

82

8. Závěr V letech po II. světové válce prošlo Vimpersko řadou významných změn. Osvobození americkou armádou, odsun německého obyvatelstva, dosidlování pohraničních oblastí obyvateli z vnitrozemí a reemigranty poznamenaly celkový charakter oblasti. Únorové události 1948 s následnou vládou komunistické strany a přeměna tradičního způsobu zemědělství na kolektivní výrobu završily změny života na vesnici ve 20. století. Dvě po sobě následující vlny kolektivizace zaměřené na likvidaci kulaků jako nežádoucí společenské třídy hluboce poznamenaly lidské osudy příslušníků selského stavu. Obzvláště v období 1951–1953 docházelo k největšímu nárůstu obviněných sedláků, následně obžalovaných a trestaných vězením či konfiskací veškerého majetku. Perzekucí byly postiženi i příslušníci rodin sedláků (především vyloučením z odborných zemědělských škol a vysokých škol). Kvůli neodbornosti pracovníků JZD, kteří nebyli spjati s obhospodařovanou půdou tak jako původní majitelé, docházelo zpočátku k velkým nedostatkům v kolektivním hospodaření a následným hmotným ztrátám.

Soudní okres Vimperk patřil do okresu smíšeného, během Mnichovské dohody rozděleného mezi Sudety, které připadly Hitlerově třetí říši, a zbytek Československa. Drtivá většina československých státních občanů německé národnosti získala po Mnichovu a po 15. březnu 1939 německou (říšskou) státní příslušnost, zatímco ostatní obyvatelé Protektorátu se stali občany druhé kategorie. Z právního hlediska byli českoslovenští Němci občany nepřátelského státu a dekretem z 2. srpna 1945 č. 33/1945 Sb. se stali cizinci na území státu, kde měli své kořeny, předky, minulost a domovy. Na tomto základě bylo možno provést transfer do spojeneckých okupačních zón v Německu. Tak došlo k odsunu i v obci Pravětín a následné konfiskaci majetku a půdy, zpočátku se zde objevuje národní správa, posléze dosídlenci z nedalekých českých vsí, kteří se postupně podíleli na zakládání JZD v roce 1950. Vesnice začínala svůj život tak říkajíc od nuly. Nebylo zde českých tradic, na které by dosídlenci mohli navázat. Nebyla vedena obecní kronika. Museli budovat mezilidské vztahy, kulturní tradice, k tomu se starat o nově nabytý majetek. Sen o vlastních prosperujících hospodářstvích se však brzy rozplynul v důsledku kolektivizace. Obci Pravětín se vyhnula cílená kampaň proti tzv. „vesnickým boháčům“, neboť zde žádní nebyli. JZD se od počátku potýkalo s členskou základnou, neboť někteří dosídlenci se brzy stěhovali pryč.

83 Oproti tomu kolektivizace v obci Zdíkov a v obci Boubská byla ve znamení likvidace tzv. „vesnických boháčů“ a jejich hospodářství. V obci Boubská bylo nejdříve založeno v prosinci 1947 Družstvo pro rozvod elektřiny a mechanizační zemědělství. JZD bylo založeno v listopadu 1950. Při jeho vzniku stáli členové KSČ a drobní zemědělci. Obětí „Akce kulak“ se stal František Talián, který byl přesídlen na Státní statek Nový Svět. Družstvo patřilo k nejlépe prosperujícím v okrese s vysokými hektarovými výnosy a přírůstky dobytka. Sklizně byly zabezpečovány vlastními silami. Celá obec byla združstevněna v roce 1957. V obci Zdíkov bylo založeno v říjnu 1948 Zemědělské strojní družstvo pro mechanizaci a následně v listopadu bylo založeno JZD za velmi silné podpory členů KSČ, bezzemků a malých zemědělců. Výchozí pozice družstva byla dobrá, neboť obdrželo majetek zámeckého velkostatku včetně zámku a půdy. Tento základ nebyl využit. Krize nastala v roce 1952, kdy vystoupilo z družstva 60 členů, zůstalo 15 členů. Hlavním důvodem bylo pozastavení potravinových lístků pro členy JZD a vysoké odvodové jednotky. V rámci „Akce kulak“ byl obžalován František Železný, čp. 12, následně byl uvězněn a přesídlen za neplnění dodávek zemědělských výrobků. JZD patřilo k nejhůře hospodařícím v okrese. Nedobré mezilidské vztahy mezi členy a i mezi obyvateli obce se spolu s migrací dosídlenců projevovaly i v hospodaření JZD. Sklizně se neobešly bez pomoci brigádníků, hlavně z řad vojska. V roce 1957 narostla členská základna, ale vstoupili především staří lidé a na nově získané půdě chyběly pracovní síly. V roce 1958 bylo družstvo hodnoceno jako úpadkové. Závěrem lze říci, že vliv na průběh kolektivizace ve sledovaných obcích mělo osídlení a s tím související skladba obyvatel, osobní vztahy mezi obyvateli. Ve všech třech případech měli velký podíl na kolektivizaci členové KSČ , bezzemci a malozemědělci. Zdánlivě nejhorší podmínky měli v obci Boubská a dokázali vybudovat prosperující družstvo. Zatímco ve Zdíkově se základna jevila nadějně a družstvo došlo k úpadku. Pravětínské družstvo se s hospodařením potýkalo v rámci možností. Kolektivizace Vimperska proběhla ve srovnání s jinými oblastmi Československa dle dostupným pramenů poměrně klidně. Celkem bylo v rámci „Akce kulak“ obviněno 42 hospodářů sídlících v okrese Vimperk.114 Ve sledovaných obcích došlo k přesídlení ve Zdíkově a Boubské po jednom případu. Tyto kauzy zatím čekají na své zpracování, stejně jako další poválečné dějiny tohoto regionu.

114

SOkAP. Zápis 3. schůze ONV Vimperk ze dne 23. 1. 1953.

84

Prameny a literatura: Prameny: Nepublikované prameny: Státní okresní archiv Prachatice fond Archiv města Vimperk. Pamětní kniha Vimperka sv. I. 1922–1931 Pamětní kniha Vimperka sv. II. 1932–1945 Pamětní kniha Vimperka. 1945–1950

fond JZD Zdíkov Pamětní kniha obce Zdíkov fond Místní národní výbor Zdíkov

fond JZD Boubská Kronika obce Boubská 1911–1957 fond Místní národní výbor Boubská

fond JZD Pravětín fond Místní národní výbor Pravětín

fond Okresní národní výbor Vimperk

Národní pozemkový fond ministerstva zemědělství 1945–1950 fond Lidový soud Vimperk

85

Edice dokumentů: Edice dokumentů z fondů Národního archivu. Zemědělské družstevnictví.

Kolektivizace

zemědělství. Podmínky pro vznik JZD 1947. Národní archiv 2005. Praha.

Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948–1949. Státní ústřední archiv v Praze 1995.

Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství – Vznik JZD 1950. Státní ústřední archiv v Praze 1998.

Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1951. Státní ústřední archiv v Praze 1999.

Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1952. Státní ústřední archiv v Praze 2000.

Edice dokumentů z fondů Státního ústředního archivu v Praze. Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1953. Státní ústřední archiv v Praze 2002.

Tisk: Vimperská Pravda. 1951–1954.

86

Literatura: Kol. autorů.: Vimperk, město pod Boubínem. České Budějovice.1979. Geršlová, Jana. Sekanina, Jan: Lexikon našich hospodářských dějin. Praha 2003. Vykoupil, Libor: Slovník českých dějin. Brno 2000. Kol. autorů.: 30 let socialistického zemědělství na okrese Prachatice. Prachatice 1979. Slezák, L.: Zemědělské osidlování pohraničí českých zemí po II. světové válce. Brno 1978. Linda, Jan.: 40 let rozvoje JZD v okrese Prachatice.1989. Seznam obcí českých zemí podle správního rozdělení. Díl I. Praha 1949. Nosková, Helena.Váchová, Jana: Reemigrance Čechů a Slováků z Jugoslávie, Rumunska, Bulharska.1945–50. Jelínek, Josef: Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy. 2005. Jech, Karel: Soumrak selského stavu 1945–1960. Praha 2001. Záloha, Jiří: Jihočeské zemědělství mezi dvěma válkami a okupací. JSH. LXV, 1996. s. 77. Záloha, Jiří: Hospodaření na někdejším schwarzenberském majetku v Čechách v letech 1938– 1945. JSH XXXV, 1966, s. 58–70. Pešek, Jan: Počátky vývoje a hospodaření státních statků. 1949–51. JSH XXXVI, 1967. s. 29– 45. Soumar, Tomáš: Prachaticko 1938-1948. Západočeská univerzita Plzeň 2000.