200
Informatorium
informatorium Návrh zásad kritického vydání Janáãkov˘ch záznamÛ hudebního a taneãního folkloru Jarmila Procházková
I. ZÁKLADNÍ INFORMACE O PROJEKTU, METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA Projekt třídílného kritického vydání Janáčkových záznamů hudebního a tanečního folkloru je realizován v rámci výzkumného záměru AVOZ 90580513, jehož nositelem je Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., konkrétně Kabinet hudební historie a pracoviště Brno. Edice zpracovává materiály uložené většinou ve sbírkách brněnského pracoviště (EÚB), kde došlo k nové a doplňující katalogizaci Janáčkových rukopisů.1 V menší míře též využívá janáčkovské sbírky uložené v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně (JA). První díl (JZF I) komentuje historické reálie a byl již vydán díky podpoře Ediční rady AV ČR a Nadace Leoše Janáčka. Díly druhý a třetí obsahují vlastní Janáčkovy záznamy folkloru v celkovém počtu 620 záznamů. V současné době EÚ AV ČR, v.v.i., vyvíjí snahu o získání finančních prostředků na realizaci knižního vydání druhého dílu. V průběhu zpracování byly postupně vytvářeny zásady, jejichž nejnovější verzi tímto předkládáme k odborné diskusi. Obecné i konkrétní problémy budou předmětem pracovního semináře Ediční problematika hudebního a tanečního folkloru (na příkladu Janáčkových záznamů), který je připraven na půdě Etnologického ústavu AV ČR, v.v.i, a bude se konat ve dnech 26.–27. září v Brně (informace na www.sweb.cz/janacek.varia). Na těchto webových stránkách také naleznete stávající návrh zásad v českém i v německém jazyce. Problematika zápisu a dalšího přenosu folklorního materiálu je stěžejním tématem etnomuzikologie a etnochoreologie posledních desetiletí. Technický pokrok umožnil vědcům zaznamenávat a následně zkoumat prameny primární povahy, za které jsou považovány v případě hudebního folkloru zvukové záznamy a u tanečních projevů fixace zvukově-obrazové. Při zpracování historických materiálů je nutno vzít v potaz, že tyto archiválie mají definitivní charakter, je nutné podat nezkreslenou informaci o jejich podobě a předkládaný materiál přitom prezentovat ve stavu, který umožňuje další zkoumání a interpretace. Ediční příprava se často dostává do dilematu, kdy na jedné straně figuruje samozřejmý požadavek na vědeckou přesnost a na druhé straně je nutno vzít v potaz charakter folklorního materiálu, jehož hlavními znaky jsou variabilita a nestabilita.
1 Příprava proběhla v rámci grantu Grantové agentury AV ČR v letech 2000/2001 (registr. číslo B 0058001, nositelka L. Uhlíková).
© Academia, Praha 2007
Hudební věda 2007, ročník XLIV, číslo 2
Informatorium
201
Obsah janáčkovské edice je předurčen umělcovými kontakty a cestami do terénu. Soubor se týká několika etnografických regionů a oblastí, díky čemuž obdivujeme šíři Janáčkovy praktické zkušenosti v terénu. Pro tuto roztříštěnost ale musíme vzít v potaz, že od Janáčka-sběratele nelze očekávat objektivní pohled na repertoárové složení a stav tradiční hudební kultury na daných územích. Tomuto ideálu se blíží snad jen nejobsáhlejší soubor z Valašska a Lašska, tedy z oblasti, ke které měl skladatel vyhraněný a trvalý vztah. Z titulu předsedy Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku se skladatel obvykle vydával na terénní výzkumy v rámci „obhlídky písňové“, doplnění dokumentovaného repertoáru mnohdy ponechával na svých spolupracovnících. Vedle toho vznikaly i náhodné zápisy, jakýsi neočekávaný „vedlejší produkt“ z cest, které se uskutečňovaly primárně za jiným účelem. I takové záznamy mají značnou výpovědní hodnotu a pro svou vysokou míru autenticity podávají zajímavou zprávu o kontextu zpěvních a tanečních situací. Podstatnou část souboru ale tvoří záznamy uskutečněné v rámci ucelených sběrů a přibližně tři čtvrtiny z nich je editováno z jediného pramene, stejně jako záznamy skicovité a torzovité. Nejvíc otazníků se vyskytuje u záznamů, které byly skladatelem opakovaně opisovány a redakčně upraveny do písňových sbírek (B III, MPM), studií a fejetonů. U nich máme k dispozici širší pramennou základnu složenou z rukopisných pramenů i autentických tisků. Na odborné platformě byl vyjádřen názor, že by kritické vydání mělo přinést všechny tyto verze jako faksimile. V knižní formě tato idea není realizovatelná z technického (potažmo finančního) hlediska a snad se o ní dá uvažovat v možné příští fázi v digitalizované podobě. Pro potřebnou tištěnou podobu proto volíme zachycení vzájemných odchylek prostřednictvím edičních poznámek. Záměrem je sjednotit charakter veškerého editovaného materiálu z genetického hlediska (samozřejmě v případech, kdy existují prvopisy) a představit prameny v původní podobě, která je často odlišná a univerzálnější než pozdější redakce. Náš přístup je navíc podepřen faktem, že v nejbližším období by mělo dojít k publikovaní většiny Janáčkových redigovaných záznamů v připravovaném třetím díle kritického vydání skladatelova literárního díla, který bude obsahovat folkloristické studie a tudíž i notové příklady z autorových vlastních sběrů.2 Stejný osud doufejme potká i Bartošovu třetí sbírku, do jejíž kmenové části skladatel vložil téměř čtyři desítky vlastních záznamů.3 Základním a splnitelným cílem edice je systematizovat značně diverzifikovaný materiál a definovat vazby na další oblasti umělcovy činnosti (literární, skladatelskou), tedy vnést hledisko diachronní. Na druhé straně hodláme splnit nároky kladené z pohledu etnomuzikologie s vědomím, že se jedná o edici personálně monografickou, která svým různorodým a fragmentálním obsahem není vhodná pro plošnou a zobecňující syntézu.
2 Kritická edice Janáčkova literárního díla je v péči nakladatelství Editio Janáček v Brně (viz hotové svazky LD1-1, LD1-2). Další svazek LD2 – dílo hudebněteoretické – v současné době připravuje na JAMU v Brně tým vedený prof. Leošem Faltusem (v edičním plánu EJ na rok 2007). Redakční tým LD3 – dílo folkloristické – tvoří Jiří Vysloužil, Marta Toncrová a J. Procházková (v edičním plánu EJ na rok 2008). 3 Soustavnou péči odkazu Františka Bartoše věnuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, které vydává reprinty jeho publikací a na odborné úrovni diskutuje podobu připravovaných písňových sbírek (naposledy na konferenci konané ve Zlíně 25.–26. dubna 2006 pod názvem „František Bartoš jazykovědec, pedagog, etnograf: konference k 100. výročí úmrtí“. Viz BARTOŠ 2006).
202
Informatorium
Sebraný materiál bude provázen srovnávacími komentáři, kde poukážeme na základní výskyt variant zjištěných v českých zemích, na Slovensku a ve Slezsku s důrazem na funkční, žánrové a obsahové vlastnosti (podrobněji viz oddíl 2.3.8).4 Předkládaný návrh vznikal průběžně při kompletním přepisu pramenné základny s přihlédnutím ke zkušenostem z obdobných projektů. V definitivním tvaru se zásady objeví v úvodu II. dílu a jejich smyslem je, aby se budoucí recipient v editovaném záznamu spolehlivě orientoval a díky tomu získal objektivní a celkovou představu o Janáčkově úsilí zachytit, zpracovat a dál zprostředkovat tradiční kulturní projevy. II. ZÁSADY KRITICKÉHO VYDÁNÍ JANÁČKOVÝCH ZÁZNAMŮ HUDEBNÍHO A TANEČNÍHO FOLKLORU (verze 2007-3) Obsah 1 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
Obecná ustanovení Předmět, cíl a rozvrh edice Poznámky k terminologii Prameny, jejich charakteristika a kritika Řazení záznamů Grafická úprava
2 2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.1.5 2.1.6 2.1.7 2.1.8 2.1.9 2.1.10 2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.2.4 2.3 2.3.1 2.3.2
Podoba a systém záznamu Hlavička Číslo edice Textový incipit Název tance Případný další titul či podtitul Lokalita (LOK.) Datování (DAT.) Sběratel, zapisovatel (H-ZAP., T-ZAP., DT-ZAP., Z-ZAP.) Interpret (INT.) Funkční a obsahová charakteristika (F–O) Sledování časového průběhu (ČAS) Kmenový záznam Hudební stránka Text písně Dokumentace tance (DT) Janáčkovy poznámky k záznamům (J.-KOM.) Kritická zpráva a ediční poznámky k záznamu Soupis pramenné základny záznamu (PRAMENY) Publikování záznamu v Janáčkově redakci (J.-TISKY)
4 Na příkladu zahraničních písňových edic formuloval K. Vetterl tezi, jež je zajisté aplikovatelná i na folklor taneční: „Jako nestačí píseň jen číst nebo vydávat písně bez nápěvů, tak nestačí ani nápěv sám o sobě ke klasifikaci písňových skladeb, nechceme-li zůstat na půl cestě. Písňový celek je nakonec víc než pouhý součet básně a hudby. Má svou vlastní jednotnost, která tvoří nové hodnoty.“ (VETTERL 1958, s. 150–151). V poslední době folkloristickou produkci z hlediska kritických edic sumarizovala M. TONCROVÁ (1998), která vyslovila fakt, že Vetterlem vydaná sbírka Lidové písně a tance z Valašskokloboucka (Část I., Praha 1955; Část II., Praha 1960 společně se Z. Jelínkovou) je v oboru uznávaná jako příkladná kritická edice, a také zmínila neuskutečněnou kritickou edici B III. Ediční produkce byla stěžejní problematikou muzikologického semináře pořádaného EÚ AV ČR na téma „Prameny lidových písní, hudby a tanců ve světle novodobých možností archivace, dokumentace a prezentace“, konaného v Praze 10.–11. listopadu 1999.
Informatorium
2.3.3 2.3.4 2.3.5 2.3.6 2.3.7 2.3.8 2.3.9 2.4
Ediční poznámky k hudební stránce (EP-H) Ediční poznámky k textům písní (EP-T) Ediční poznámky k dokumentaci tance (EP-DT) Ediční poznámky ke zvukovému záznamu (EP-Z) Ediční poznámky k Janáčkovým komentářům (EP-J.-KOM.) Komentář editora k folklornímu materiálu (E-KOM.) Zpracování záznamu v Janáčkově skladatelské tvorbě (J.-UPR.) Zvukové záznamy
3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5
Doprovodný a pomocný aparát Zásady vydání Editorské zkratky a značky Souborná vydavatelská zpráva Literatura Rejstříky
1
Obecná ustanovení
1.1
Předmět, cíl a rozvrh edice
203
Edice Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru hodlá kritickým způsobem zpracovat sběratelský odkaz Leoše Janáčka na poli hudební a taneční folkloristiky. Předmět edice je dán dochovanými a zjištěnými záznamy lidových písní, hudby a tanců. Zahrnuje zejména ucelené soubory uchované samotným sběratelem jako přesně definované a v různé míře využívané sběry, ale také záznamy (nebo jen torza) často náhodně zachycené na různorodých materiálech primárně uchovaných jako pramen odlišného charakteru (knihy, autografy náležející kompoziční tvorbě, korespondence aj.). Cílem edice je publikovat Janáčkův sběratelský odkaz, podat objektivní obraz o jeho metodě a poukázat na umělcovo další zpracování záznamů. Materiály mají být prezentovány v souladu s obecně uznávanými edičními principy tak, aby odborná veřejnost získala co možná nejpřesnější informace o celé pramenné základně a aby se naplnila i funkce praktického vydání. I. díl si kladl za cíl objasnit téma v historickém měřítku, popsat kontext sběrných situací a společenské souvislosti Janáčkových kontaktů do terénu. II. díl přináší záznamy ze severních oblastí Moravy (Valašsko a Lašsko, hostýnské Záhoří) a ze Slezska. III. díl obsahuje záznamy ze Slovenska (Střední Pováží a Kysuce, Liptov, Šariš, Myjava) a z jižních oblastí Moravy (Slovácko a luhačovické Zálesí, Brněnsko, Horácko). V závěru III. dílu se nachází souborná vydavatelská zpráva, literatura a rejstříky. 1.2
Poznámky k terminologii
Otakar Hostinský a po něm mnozí další upozornili na specifika hudebně-vědných a hudebně-folkloristických výrazů.5 Na tomto místě si dovolujeme stručně upozor5
Srov. HOSTINSKÝ 1906, s. 42; VETTERL 1972.
204
Informatorium
nit na možné terminologické diskrepance, které by se mohly objevit vzhledem k přesahujícímu předmětu edice. Hudební složka (stránka) náležející zpěvní realizaci je označována jako nápěv, v případě instrumentálních partií používáme terminologii běžnou pro zpracování hudebního textu. U hudeckých složení používáme označení s funkčním významem (prim – kontry – bas). Písňový text dělíme na jednotky sloka – řádek – slovo,6 termín melodický řádek postihuje formotvorné aspekty popsané v odborné literatuře.7 Text popisů tanců a dalších sběratelových poznámek dělíme na jednotky odstavec – věta – slovo. Termín varianta užíváme ve smyslu, jak s ním pracuje hudební folkloristika, tj. jedinečný a fixovaný zápis písně, hudby či tance. Skupina písní, tanců / skupina variant je soubor variant, které spojuje určitá a vymezená příbuznost či podobnost. Termíny taneční rod, druh a typ užíváme v souladu se systematikou uváděnou v aktuální etnochoreologické literatuře, dřívější výrazy se u nás objevují při odkazech na starší literaturu, pokud je jejich použití jednoznačné.8 Pro základní označení pramenů uvádíme termíny, které naznačují hierarchii pramenů ve stemmatu a techniku zápisu: prvopis – obtažený prvopis – opis.9 U nich dochází ke specifikaci na Janáčkovu osobu, což je nutné zdůraznit zejména u výrazu opis, který neznamená produkt opisovače, jak je to obvyklé v kritice hudebního textu. Rukopisným pramenům od jiných osob je vyhrazen obecný termín manuscript. Janáčkovou úpravou je zamýšleno stylizované zpracování záznamů pro různá nástrojová a vokální obsazení náležející do oblasti artificiální hudby, kde je skladatel uváděn jako autor. 1.3
Prameny, jejich charakteristika a kritika
Sběratelský odkaz Leoše Janáčka zahrnuje záznamy lidových písní, hudby a tanců, které byly uskutečněny třemi základními prostředky: písemnou a tištěnou formou, fotografickou dokumentací a zvukovými nahrávkami na fonograf. Janáčkovy písemné záznamy jsou zkráceně označovány: prvopis – PRV, obtažený prvopis – OBPRV, opis – OP.10 Samostatné rukopisné materiály jiných sběratelů a spolupracovníků, které sběratel přijal a kontaminoval do svých záznamů, jsou označeny obecným termínem rukopis (MS). Pokud si to nevyžádalo objasnění geneze Janáčkova záznamu, u těchto pramenů již nedošlo ke stanovení stemmatu, což by bylo bezbřehé a zavádějící. Autentické tisky jsou v edičních poznámkách uváděny pod zkratkou sbírky nebo číslem studie v kritickém vydání literárního díla. Fotografie a fonogramy jsou definovány v souladu s jejich evidencí ve sbírkových fondech EÚB a s použitím zkratek FOTO a FONO. V případě potřeby jsou prameny stejného charakteru odlišeny pořadovým číslem (PRV1, PRV2 apod.). Prameny jsou rozepsány u každého záznamu zvlášť (podrobněji viz oddíly 2.3.1, 2.3.2). Vnější kritiku celých signatur podává souborná vydavatelská zpráva (3.3). 6
Podrobněji viz HOLÝ 1988. K. Vetterl sumarizuje stav bádání na tomto poli vč. výsledků W. WIORY (Das deutsche Lied: zur Geschichte und Ästhetik einer musikalischer Gattung. Wolfenbüttel – Zürich, 1971); VETTERL 1972, s. 44–46. 8 Např. točivé tance postupující po kruhu byly dříve označovány jako tance kolové. Srov. KRÖSCHLOVÁ 2004. 9 Termín prvopis (angl. original / top copy ) je užíván při zpracování sbírek v EÚB. Výraz autograf nepovažujeme za vhodný vzhledem k jeho konotaci k autorství. Podrobněji viz oddíly 1.3 a 2.3.1. 10 Jejich charakteristiku viz JZF I, s. 69–73. 7
Informatorium
205
Základní myšlenkou edice je uvést záznamy v původních verzích. Přikláníme se k bédierovské metodě nejlepšího (hlavního) pramene, pro jehož určení je rozhodující míra autenticity daná blízkostí sběrné situace. Ve valné většině tak budeme volit prvopisy, které neobsahují pozdější Janáčkovy redakční zásahy. Pokud se prvopisy nacházejí v nepublikovatelné podobě, je možno sáhnout po dalších zněních genealogicky blízkých, otisknout více verzí záznamu a tehdy je důvod uveden. V nečitelných situacích lze využít archetypu čerpajícího ze skupiny variant, avšak pouze technikou emendace a nikoli rekonstrukce chybějících částí. Hlavní pramen je v kmenovém záznamu vždy vyznačen svou zkratkou (PRV, OP1 apod.). V případě, že je jedna ze složek (nejčastěji text písně) podstatným způsobem doplněna spolupracovníkem a vytváří svébytnou kvalitu, je v edici odlišena slabším tiskem. Všechny Janáčkovy texty, autorizace i poznámky jsou vždy uvedeny tučně. 1.4
Řazení záznamů
Zásady pro řazení regionů a oblastí a jednotlivých lokalit byly stanoveny v I. díle edice a zůstávají v platnosti i pro II. a III. díl.11 Při řazení záznamů v rámci jedné lokality dodržujeme pravidla: 1. v případě více sběrů v jedné lokalitě jsou sběry řazeny chronologicky, 2. v rámci jednoho sběru jsou jednotlivé písně či tance řazeny podle originálního pořadí v pramenech. V případech, kdy jsou jednotlivé složky záznamu (hudební, textová, taneční) zapsány na různých místech v signatuře, je pro stanovení pořadí určující hudební složka, v případě její absence text. Původní pořadí zapsaných písní a tanců má výpovědní hodnotu, kterou si sběratel uvědomoval, komentoval ji jako dokument o vnitřních vazbách repertoáru a u některých sběrů těmto parametrům věnoval zvýšenou pozornost (Březová, Velká n. V., Dušejov aj.).12 Ve svých rozsáhlejších sběrech jednotlivé písně a tance většinou čísloval, i když někdy nepřesně, a nebo přitom měnil způsob číslování. V případě několika nečíslovaných pramenů, jejichž vnější podoba byla zásadně změněna samotným sběratelem či pozdějšími přesuny ve sbírkách a u nichž nelze původní pořadí listů rekonstruovat vnější kritikou, jsou písně a tance seřazeny abecedně 1. podle textového incipitu písně, 2. podle označení tance či dalšího titulu nebo podtitulu. Výjimečné situace v řazení záznamů charakterizuje souborná vydavatelská zpráva. 1.5
Grafická úprava
Grafická úprava bude harmonizována s JZF I. Každý záznam má svou hlavičku (viz dále 2.1), kmenový záznam (2.2) a blok edičních poznámek tištěný výrazně men11
JZF I, s. 21. Máme na mysli např. JANÁČKOVU studii O užitých osnovách seřadných hudebních lidových tanců na Moravě, LJLPH, s. 602. 12
206
Informatorium
ším typem písma (2.3). Živé záhlaví připomíná region, lokalitu a zkrácenou hlavičku konkrétního záznamu.
2
Podoba a systém záznamu
2.1
Hlavička
2.1.1 Číslo edice Jedná se o číslo záznamu ve stávající edici dané dodržením výše uvedených zásad řazení (1.4). Číslování záznamů ve II. a III. dílu je průběžné a slouží pro nezaměnitelné označení záznamu. Odkaz na toto číslo se předpokládá například formou zkratky JZF II 250 apod. 2.1.2 Textový incipit je tištěn tučnou kurzívou, cituje začátek textu písně podle výsledné ediční podoby a podle obecných zásad incipitové katalogizace.13 Uvádí první řádek nebo takovou část úvodního textu, podle které lze záznam spolehlivě identifikovat. Objevuje se také u záznamů, kde sběratel sice nezapsal text písně, avšak textový incipit je uvedený v autentických pramenech a plní funkci nadpisu instrumentálního záznamu. 2.1.3 Název tance je tištěn tučně normálním písmem s malým počátečním písmenem. Uvádí v materiálech zapsané označení tance. V případech, kdy Janáček tanec neoznačil v terénu a pro daný záznam použil obecně tradované označení tance později ve studiích, je toto označení doplněno v hranatých závorkách s poukazem na první výskyt. Pokud Janáček označení tance v žádné zjištěné souvislosti nepoužil, není ani zde doplněno, třebaže se jeho používání dnes považuje za tzv. běžné. V těchto případech je možné tato označení zmínit ve srovnávacím komentáři a dohledat je podle rejstříku. Názvy škrtnuté jsou zmíněny pouze v popisu pramene a objeví se v rejstříku. V lokalitě Kozlovice se názvy tanců vyskytují v hlavním pramenu v akuzativu; uvádíme oba tvary, doplněný tvar v nominativu je v hranaté závorce a v rejstříku se tvar objeví pouze v nominativu. 2.1.4 Případný další titul či podtitul uvádí označení záznamu, které nelze zahrnout do textového incipitu ani do označení tance. Je tištěno menšími verzálkami, vyskytuje se jen ve výjimečných případech. U nenadepsaných a později nepojmenovaných záznamů zde doplňujeme v hranaté závorce charakteristiku materiálu např. [INSTRUMENTÁLNÍ ÚRYVKY], [TORZO PÍSNĚ], [PÍSEŇ BEZ TEXTU]. 2.1.5 Lokalita (LOK.) uvádí místo, kam je lokalizován folklorní projev. Lokality uvádíme podle dnešního názvu osady či obce, historický název, pokud se odlišoval, je v závorce. Za spojovníkem následuje název osady, pokud jej sběratel rozlišoval. 13
HRABALOVÁ – ŠRÁMKOVÁ 1968, s. 207–222.
Informatorium
207
Při stanovení lokality se většinou překrývá lokalita sběru a bydliště interpreta. Přesnější popis vyžaduje situace, kdy se tyto lokality odlišují (např. zpěv slovenských dělnic zaznamenaný na Moravě). Pak je situace popsána: LOK.: Čičmany – int., Velký Ořechov – sběr
Pro určení lokality je v těchto případech rozhodující původ repertoáru, který bývá shodný se stálým bydlištěm interpreta. Původ interpretů komentoval I. díl. Výjimkou jsou záznamy druhé existence folkloru, které lze lokalizovat pouze podle místa zápisu. V případě, kdy máme u více interpretů více lokalit, jsou všechny uvedeny. Někdy se u záznamu vyskytne zprostředkovaná informace jiného typu, a sice o lokalitě, která je typická pro interpretaci zaznamenaného materiálu (např. v Kunčicích o tanci komár-čeladenský, který podle sdělení hudebníků pochází z Čeladné). V těchto případech se informace objeví v položce J.-KOM. (oddíl 2.2.4). Lokality, incipity, jména aj. fakta zmíněná v takových poznámkách jsou evidovány v závěrečném rejstříku. 2.1.6 Datum (DAT.) uvádí den/dny, případně méně přesné doložené či předpokládané časové rozmezí, kdy byl záznam pořízen. Doplněné údaje jsou v hranatých závorkách. Za doplněné údaje nejsou považována data sběrů jednoznačně zjištěná ve skladatelově korespondenci, zápisnících či v deníku PVms.14 Datum je uvedeno podle modelu: DD. měsíc RRRR, tj. 31. ledna 1907. Další použité zkratky: a = ante, před p = post, po c = circa, přibližně ? = nejistá informace.
2.1.7 Sběratel / zapisovatel Jména osob sběratelů, zapisovatelů a informátorů, kteří se podíleli na vyhotovení a kompletování záznamů, jsou rozepsána do čtyř položek podle konkrétní složky, ke které spolupracovníci přispěli: Hudební složku, nápěv zapsal (H-ZAP.) – Jméno sběratele, který zaznamenal nápěv. Jméno Leoše Janáčka zkráceno na J., jména jiných osob jsou uváděna plným příjmením a se zkratkou křestního jména za příjmením. Jednotlivá jména jsou oddělena středníkem. Celá jména se nalézají v rejstříku I. dílu a znovu se objeví v závěrečném rejstříku na konci III. dílu. Text písně zapsal (T-ZAP.) – Jméno sběratele nebo informátora, který zapsal text. Dále platí H-ZAP. Dokumentaci tance zapsal (DT-ZAP.) – Jméno sběratele nebo informátora, který vyhotovil dokumentaci tance. Dále platí H-ZAP. Zvukový záznam realizoval/zapsal (Z-ZAP.) – Jméno sběratele, který se podílel na zvukovém záznamu. Dále platí H-ZAP. 14 Rukopisný Deník Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku založený v lednu 1906 a vedený převážně Janáčkem. JA, sign. S 31.
208
Informatorium
Zkratky H-ZAP., T-ZAP., DT-ZAP., Z-ZAP. jsou v hlavičce zobrazeny jen tam, kde se daná složka (nápěv – text – tanec – zvuk) v záznamu skutečně objevuje. 2.1.8 Interpret (INT.) Jméno osoby, více osob či charakteristika skupiny, jejíž folklorní projev byl zaznamenán. Dále platí H-ZAP. Za jménem a za pomlčkou je zkráceně popsána interpretační aktivita, případně hudební nástroj, pokud se tyto informace podařilo zjistit. Zde jsou užity zkratky: bs. – basa (v tomto případě již není upřesněna funkce v hudecké sestavě – bas) cim. – cimbál klar. – klarinet gaj. – gajdy instr. – instrumentální projev tan. – taneční aktivita vla – viola (popř. s upřesněním – kontry) voc. – zpěv vn. – housle (popř. s upřesněním – prim / sekund / kontry)
Ostatní nástroje a aktivity jsou vypsány. 2.1.9 Funkční a obsahová charakteristika (F–O) Popisuje funkci dané písně, žánrovou a obsahovou charakteristiku, tak jak byla tato informace uvedena v autentických pramenech. Ponechávali jsme důsledně původní text v dialektu i s uvozovkami přímé řeči, pokud sběratel zachytil vyjádření informátorů. Doplněné charakteristiky v hranatých závorkách jsme uvedli jen výjimečně v případech, kdy byla například píseň bez bližší specifikace prokazatelně zapsána ve sledu svatebního repertoáru a její archetyp koresponduje s touto charakteristikou. 2.1.10 Sledování časového průběhu (ČAS) V určité fázi sběratelských aktivit Janáček zaznamenával trvání sledovaného hudebního projevu v sekundových hodnotách, přičemž nebylo vždy důsledně označeno, zda se počítaly repetice. Údaj uvádíme v hodnotě zapsané Janáčkem, v jednoznačných případech, kdy bylo možné údaje přepočítat na hodnoty Mälzelova metronomu (materiály bez repetic a s jasným počtem taktů), jsou námi doplněné údaje v hranatých závorkách. 2.2
Kmenový záznam
2.2.1 Hudební stránka Stav písemných pramenů je velmi nesourodý. Někdy se jedná o zběžný náčrt, jindy o propracovaný zápis kontrolovaný opakovaným poslechem. Velmi důležitá je okolnost, kdy k zápisu došlo, neboť Janáčkova sběratelská metoda se proměňovala v souladu s jeho aktuálními odbornými zájmy a hledisky. Vliv tu měly různé okolnosti, například jak složitý byl charakter hudebního materiálu, které prvky sběratele momentálně zaujaly, jaký časový prostor byl k dispozici, zda došlo k opakovanému přehrání či přezpívání. Proto mnohé ze záznamů vyžadují původní řešení.
Informatorium
209
Editování hudební stránky respektuje obecně uznávaná pravidla pro notosazbu.15 Rozvrh víceřádkových systémů, oktávové přeložky, trámce, transponování nástrojů, klíče kopírují Janáčkův způsob zápisu v hlavním prameni, alternativní řešení je čerpáno z referenčních pramenů a pak je komentují ediční poznámky (EP-H). Zápis předznamenání a místních posuvek je respektován opět podle pramenů vzhledem k faktu, že sběratel v pozdějších fázích své folkloristické činnosti vyžadoval důsledné používání místních posuvek pro všechen folklorní materiál. Výjimku tvoří zápisy, kde je před notovou osnovou uvedena zkratka tóniny (např. E), přitom nebyly použity posuvky a celé předznamenání se objevilo až v opisu. Vzhledem k větší intonační flexibilitě komentujeme všechny změny, které editor hodnotí jako chybu v předznamenání / posuvkách. Nejsou komentovány pouze opravy posuvek uskutečněné v akordické hře u jednoho nástroje. Výjimky oproti obvyklému použití posuvek, které jsou u Janáčka dané snahou zachytit specifické intervaly, jsou ponechány v původní grafice a s vysvětlením.16 Tempový údaj ponecháváme v původních výrazech z hlavních pramenů, třebaže Janáček střídal české a italské hudební názvosloví. Mnohdy má formu vyjádření interpretů v dialektu, zachycuje lidové hudební názvosloví a bývá v uvozovkách. Pokud bylo chybějící tempové označení doplněno sběratelem později v opisech či v dalších referenčních pramenech, je uvedeno v hranaté závorce s odkazem na pramen. Při edičním zpracování instrumentální ornamentiky opět upřednostňujeme značky z prvopisů, čísla udávající interval tremola jsou nahrazena notovaným intervalem s poznámkou v EP-H. Takty jsou počítány bez repetic. Je-li v pramenech připravena svorka u dále nevyužité dvojité notové osnovy, je tento fakt komentován. V případě neúplně zapsaných hlasů vícehlasých instrumentálních záznamů (hudecké sestavy prim – kontry – bas) nejsou doplňovány pomlky podle zásad přísného vedení hlasů. Výjimečně jsou doplněny tam, kde je to nezbytné pro srozumitelnost hudebního textu. Pokud je totožný hudební text zjednodušen znaménkem opakování (tzv. „lenoch“), pak je respektován v notaci stejně jako původní repetice. Pokud byly sběratelem v repetované frázi naznačeny odchylky ve vývoji hlasu s pomocí závěsné linky, je repetice vypsána s poznámkou v EP-H. 2.2.2 Text písně Při publikování písňových textů zapsaných sběratelem a jeho spolupracovníky máme snahu zachovat specifika dialektu i specifika jeho fixace sběratelem / sběrateli. Také textová složka prošla revizemi samotného sběratele a mnohem víc než u hudební stránky do písňových textů v různých etapách zasahovali další redaktoři a spolupracovníci (František Bartoš, František Autrata, Pavel Váša). Případné pozdější doplňky a revize dalších subjektů jsou otištěny odlišně a jsou komentovány podobně jako nutné zásahy editora (EP-T). 15 16
Viz VINCI 1991. Základní problematika byla naznačena v JZF I, s. 85–87.
210
Informatorium
Základní interpunkční znaménka (tečka, čárka a otazník) jsou doplněna dle platných pravidel bez komentáře, středník a vykřičník otiskujeme jen tam, kde je v hlavních pramenech. Případné uvozovky označující přímou řeč v textu písní jsou vypuštěny s komentářem. Při podsazení textu k nápěvu dělíme slova foneticky v souladu s členěním nápěvu, nikoli podle stavby slova. Text, který je doslovně opakován a zpívá se na shodný nápěv, je v repetici [: text :]. Opakovaný text, který se zpívá na odlišný nápěv, je v repetici |: text :| pouze za předpokladu, že tím nedojde k narušení řádkové segmentace. Opravy textu do „ideálního“ tvaru čistého dialektu nepovažujeme za šťastné řešení vzhledem k minulým diskusím a příkré odborné kritice takových postupů. Na tomto místě si dovolujeme zopakovat zjištění F. Sušila, a sice, že jazyk písně a dialekt lokality jsou dva různé fenomény na sobě do jisté míry nezávislé. Na jazyk písně působí přenesené vlivy regionální i žánrové, potřeba konsonant, dějové a místní aktualizace aj. 2.2.3 Dokumentace tance (DT) Při úpravě textu DT platí obecně zásady stanovené pro kritické zpracování Janáčkova literárního díla.17 Nedůsledné označování jednotlivých částí tance – např. 1., 2.), 3) – bylo sjednoceno na převládající princip – např. 1), 2), 3) – pokud na sebe navazuje a není odrazem různých vrstev struktury. Náš přepis plně respektuje Janáčkovo nadužívání odstavců. Je-li popis tance v pramenu umístěn přímo do notové osnovy, je tento způsob zachován a v položce DT se nachází odkaz viz poznámky u notové osnovy. V DT jsou v maximální možné míře ponechány původní nákresy k popisům tanců. Jejich tmavší podklady jsou vyčištěny a rozměry jsou přizpůsobeny parametrům písma a grafické úpravy s ohledem na jejich zřetelnost. Pokud jsou v popisu tance zahrnuty i hodnotící poznámky, které by jinak byly zařazeny do následující položky (J.-KOM.), jsou v tomto případě ponechány na původním místě u popisu tance. Fotografie jsou publikovány s minimálním ořezem, digitálně upravené podle současného grafického standardu (kontrast, světlost). 2.2.4 Janáčkovy poznámky k záznamu (J.-KOM.) Položka obsahuje sběratelovy komentáře, které provázejí daný záznam. Jsou tu otištěny všechny poznámky z terénu a revizní značky a zkratky z rukopisných i tištěných pramenů. Případné rozsáhlé komentáře, které byly otištěny v Janáčkových studiích a fejetonech, jsou tu připomenuty odkazem do literárního díla. 2.2.4.1 Poznámky z procesu sběru Janáčkovy komentáře vznikaly již v terénu a často prolínají či volně navazují na označení funkce a obsahu (oddíl 2.1.9). U reprodukovaného sdělení interpretů jsou ponechány případné uvozovky. Jména interpretů uvedená v hlavičce záznamu jsou tu přepsána pouze v případech, když se u Janáčkova zápisu objevují v po-
17
Srov. zásady stanovené při zpracování Janáčkova literárního díla (ŠLOSAR 2003).
Informatorium
211
změněné podobě, nebo když jsou bezprostředně doplněna další charakteristikou interpreta. V I. díle byl publikován výběr těchto poznámek, který byl zaměřen na obecné informace ke kontextu sběru. Ve II. a III. díle jsou u jednotlivých záznamů otištěny jen poznámky a komentáře vztahující se ke konkrétní písni nebo k tanci. 2.2.4.2 Revizní poznámky Janáček užíval při svých záznamech a následném zpracování řadu specifických značek, šifer a zkratek, které je nutno objasnit. Většinou vznikaly až při následném zpracování a pozdějších revizích. Tyto symboly zanesené Janáčkovou rukou se často vyskytují i v dalších rukopisných pramenech ve sbírkách PVms, které sběratel revidoval. Křížek + Malý křížek je specifická značka, kterou nacházíme u Janáčkových záznamů z osmdesátých a devadesátých let 19. stol. Vysvětlení funkce značky + najdeme v dopisech adresovaných F. Bartošovi.18 Tehdy měl křížek označovat písně a tance, které se líbily a měly být otištěny v B III.
/ Proškrtnutá nula 0 V období spolupráce na B III, tj. v devadesátých letech 19. století, začíná Janáček používat také proškrtnutou nulu. Podle domluvy s Bartošem tak byly značeny písně, které neměly být vybrány do připravované sbírky.19 Janáček tento symbol uchoval nadlouho ve svém poznámkovém aparátu a užíval jej při revizích v LPR i ve SÚLP. Význam značky ale nemůže být přebírán mechanicky. Na autografu z Janové takto byly černým inkoustem označeny dvě písně k točené, které byly otištěny (B III 1789, 1791) a existence symbolu tak může znamenat, že byly zápisy zpracované a již není třeba jim věnovat pozornost. Zelená taktová čára, grafické značky ¥, , a jejich kombinace Uvedené značky tvořily systém, kterým Janáček hodnotil a třídil sebraný materiál v PVms (dnes je uchován ve sbírkách EÚB). Značky odůvodnil a vysvětlil ve Zprávě o hudebním třídění písní, kterou zaslal do vídeňského ústředí podniku Lidová píseň v Rakousku na sklonku roku 1907.20 Ze zprávy vyjímáme: „Po sčasovací stránce roztřídí se písně ve dvě skupiny: A) v nichž tepna sčasovací se přerývá. Nejzřejměji poukazuje na tento typ koruna v notaci. Avšak mnohdy je zakryt tento typ jen přimyšlenými taktovými čarami ¥) kvůli přehledu notace.(¥ B) Písně, v nichž takt nerušeně venkoncem proudí: od naprosté shody sčasovací fonického a slovesného taktu až ku větší – menší shodě jich, od tepny jediného druhu taktu až ku změnám taktu (ve shodě nebo neshodě) […] a) 18
shoda těžších dob při stejném taktu
STRAKOVÁ 1957, s. 8 a 15. STRAKOVÁ 1957, s. 10. 20 Janáčkův rukopis textu se ve sbírkách EÚB zachoval jako český koncept připravované zprávy a takto byl otištěn ve studii O. HRABALOVÉ (1988, s. 218–219). 19
212
Informatorium
b)
neshoda těžších dob při stejném taktu
c)
shoda těžších dob při různých taktech
d)
neshoda těžších dob při různých taktech.“21
Z takového hodnocení metrorytmické struktury Janáček vycházel při zapisování taktové čáry zelenou tužkou v případech, kdy za ní nenásledoval slovní přízvuk. Tisk záznamů, u kterých je barva strukturotvorným prvkem, je v naší edici řešen odlišným tiskem (přerušovaně) a situace je komentována (EP-H; EP-J.-KOM.). Janáčkovo třídění lidových písní prodělalo v následujících letech posun k jinému systému, který zahrnoval hledisko příbuznosti rytmických útvarů ve skupinách variant. V poslední verzi úvodu k Moravským písním milostným najdeme vysvětlení i pro značky a symboly z pozdější etapy třídění, komentář k architektonice písně (v MPM vyjádřena díly a1, a2, b1, b2), opětovné zdůvodnění vynechaných taktových čar aj.22 V Janáčkových vlastních sběrech nacházíme značky týkající se shody/neshody přízvučných dob z roku 1907 pouze ve dvou případech: na opisech záznamů z lokalit Hukvaldy-Horní Sklenov a Lubno. Pozdější klasifikaci písňové struktury nacházíme jen u sběrů z lokalit: Horní Sklenov (1906), Lubno (1906), Ludkovice (1908) a Prostřední Bečva (1909). Z toho vyplývá, že se sběratel při třídící práci nikdy nevracel k početným záznamům, které uskutečnil v etapě před zahájením činnosti PVms, a zdaleka tímto způsobem nezpracoval všechny své záznamy. Nápěvně jisté tóny Během hodnocení časového průběhu hudební matérie na skladatele velmi podnětně zapůsobily tzv. táhlé písně, které podrobně studoval v Březové. Při jejich analýze si do svých opisů značil symbol nápěvných / nápěvně jistých tónů nad notovou osnovou a sledoval na nich strukturování nápěvu na oddíly a půloddíly.23 Podrobně se problému věnoval v předmluvě k B III.24 Své teoretické poznatky přenášel i do studií reflektujících tvorbu umělou, jak o tom svědčí například kapitola Skladebné metody sčasovací ve studii Výsledné souzvuky a jejich spoje: „Lidový skladatel […] mohl se jen opírat o tóny svého nápěvu, aby přišel k zakončení písně, aby ji pravidelně rozčlánkoval. 21 Symboly uvedené slabším písmem (u nás „ryté“) jsou v rukopisné zprávě i během svého použití v pramenech vyznačeny zelenou tužkou. 22 Srov. definitivní verzi předmluvy, LJLPH, s. 487. „Sčasování“ (sledování metro-rytmických parametrů) je považováno za nejpevnější a nejspolehlivější hledisko, podle kterého lze sebraný hudební materiál organizovat (ve stejném smyslu vyznívá i studie O tom, co je nejtvrdšího v lidové písni, in: LJLPH, s. 462–474). Janáčkův „fónický přízvuk“ a z něho vyplývající „fónický takt“, jsou ambivalentně vnímané pojmy pro situace, kdy hudební takt s těžkou první dobou narušuje přirozený slovní přízvuk textové stránky. Janáček tuto záležitost nechápe dogmaticky, ačkoliv v tomto smyslu revidoval řadu svých i cizích záznamů. Srov. citát: „Někdy má přízvuk fónický převahu nad slovesným.“ (L. JANÁČEK: K notaci lidové písně, in: LJLPH, s. 504.) 23 Janáčkem značené nápěvné tóny lze dobře vidět na faksimile otištěném v JZF I, s. 93, ukázka č. 33. 24 O hudební stránce národních písní moravských. I. Sčasování v lidové písni; b) Typy sčasovací, in: LJLPH, s. 271–281.
Informatorium
213
Těch tónů musel se úzkostlivě držet; tyto tóny musely být proto pevné, jisté, nepostradatelné v každém ohledu: smysl myšlenkový na nich musel viset, jimi musel být tudíž srozumitelně zabarven. […] Na ně napínají si času tolik, kolik dobrého, pěkného, pravdivého a potřebného vycítí. Jelikož vyměřování sčasovek samo sebou se děje, dospějí k skvostným sčasovkám písní.“25
2.3
Kritická zpráva a ediční poznámky k záznamům
2.3.1 Soupis pramenné základny záznamu (PRAMENY) Položka podává soupis autentických pramenů s výjimkou tisků. Pro písemné prameny jsou použity zkratky PRV, OBPRV, OPIS pro Janáčkovy rukopisy, MS pro rukopisy jiných osob, FOTO pro fotografické a FONO pro zvukové prameny (viz 1.3). U rukopisů jiných osob je za zkratkou MS uvedeno příjmení této osoby (zkrácené křestní jméno je v hlavičce). Za rozdělovníkem následuje majitel sbírkového materiálu (zkratka instituce), označení a číslo signatury, za lomítkem je uvedeno číslo jednotky, pod kterým je daný záznam veden v evidenci u majitele. V některých případech jde o pořadové číslo záznamu v signatuře, v některých případech je to list v signatuře s případnou specifikací recto – líc listu (r), verso – rub listu (v). Komplikovanější případy jsou vypsány podrobně. V závorce následuje kurzívou sběratelovo číslování. Za dvojtečkou je výčet složek zapsaného materiálu. Zkratka H značí hudební složku a pak jsou v závorce uvedeny jednotlivé nástroje. Zkratka N značí nápěv, jeli nápěv v záznamu bez doprovodu, je uveden přímo bez zkratky H a bez závorky. Za zkratkou T (= text) následuje počet slok udaný základní číslovkou. Konkrétní označení sloky řadovou číslovkou je použito jen v případě, kdy byl text zapsán s anomáliemi (chybějící sloka později doplněná externistou, neúplná sloka aj.). Neúplné sloky jsou označeny podle modelu: T 4 sl., 4. neúpl. Dokumentace tance se vyjadřuje zkratkou DT, jedná-li se o popis velmi zkratkovitý či dokonce nesrozumitelný, pak jej charakterizujeme jako DT-pozn. Příklady: Janáčkův prvopis: PRV – EÚB, A 85/ 25 (č. 20): N, T 3 sl., 3. neúpl., DT-pozn. Rukopis spolupracujícího sběratele: MS Bím – EÚB, A 1450/ 11 (č. 12): T 6 sl. Janáčkův opis s rukopisnými doplňky spolupracovníka: OPIS – EÚB, A 89/ 26 (č. 25): N, T 4 sl., 5.–6. sl.= Bím. Rukopis jiné osoby s J. dodatky a poznámkami u popisu tance: MS Lužný – EÚB, A 1399/ 25 (č. 24): DT, DT-pozn.= J.
U popisu pramene následují reference o odchylkách v nadpisech, v tempovém označení, předznamenání a v rozsahu. 2.3.2 Publikování záznamu v Janáčkově redakci (J.-TISKY) Zde jsou uvedeny tisky lidových písní, tanců a instrumentální hudby, které byly publikovány za Janáčkova života a prošly jeho redakcí. Za zkratkou sbírky (B III, 25
In: HTD2, s. 132.
214
Informatorium
MPM) a čárkou následuje číslo ve sbírce. Janáčkovy studie jsou uvedeny pod číslem kritického vydání Janáčkova literárního díla.26 Rozsah otištění Janáčkova záznamu v jeho studiích je popsán obdobným způsobem jako v položce PRAMENY. Pod pojmem otištění záznamu ve studiích rozumíme takové publikování daného materiálu, které obsahuje: •
•
•
Hudební složku (nebo její identifikovatelnou část), která koresponduje s informacemi z dalších pramenů. Zkratka inc. = incipit značí, že se jedná jen o začátek hlasu, zkratka část. značí, že se jedná o neúplné citování s výjimkou úvodní části. Text lidové písně nebo jeho část přesahující parametry textového incipitu. Pojímáme tak i úryvek textu incipitového charakteru, který je zkoumán a analyzován a v textu tedy není zařazen jen v rámci výčtu písňových textů. Zkratka inc. = incipit značí, že se jedná jen o začátek textu, zkratka část. = částečně značí, že se jedná o neúplné citování s výjimkou úvodního incipitu. Za popisy (dokumentaci) tanců či poznámky k nim jsou považovány všechny obrazové a textové archiválie, které byly zhotoveny za účelem dokumentace pohybové stránky. V položce J.-TISKY je reflektujeme tehdy, pokud se otištěný popis tance prokazatelně shoduje s jiným rukopisným pramenem v konkrétní terminologii i v syntaxi. V případě zásadního stylistického přepracování takových textů upouštíme od detailního sledování odchylek a poukazujeme na kritické vydání literárního díla (LD3).
Položka J.-TISKY neuvádí otištění Janáčkových úprav jeho záznamů ve studiích, ve výjimečných případech na ně může poukázat. 2.3.3 Ediční poznámky k hudební stránce (EP-H) V oddílu jsou uváděny poznámky k přepisu hudební složky, popisovány odchylky pramenů, citovány doplňující varianty, pokud byly použity při emendaci. Materiály z položky PRAMENY jsou v edičních poznámkách značeny zkratkami PRV, OP aj., materiály z položky J.-TISKY jsou v i průběhu komentáře uváděny pod zkratkami sbírek či studií. Odkaz na komentovanou pasáž je v hierarchii: zkratka pro nástroj nebo zpěv, takt / nota. U dvouřádkového systému je za zkratkou nástroje (cimbál, gajdy, aj.) upřesněna horní (hor.) nebo spodní (spod.) notová osnova: PRV cim. hor. 4/2
(tj. horní osnova cimbálu, čtvrtý takt, druhá nota). Při komentování jednohlasu není v EP-H uvedena zkratka nástroje či zpěvu. V poznámkách jsou použity dynamické, agogické aj. hudební výrazy a) v případě italského názvosloví s obvyklými zkratkami, kurzívou; b) v případě českého hudebního názvosloví, dialektismů a neologismů celými výrazy, kurzívou. Případné aktualizace (např. fz na sf) jsou komentovány v EP-H. Noty jsou psány kurzívou, velkým či malým písmem s upřesněním oktávy horním či spodním 26
Předpokládáme dokončení kritické edice Janáčkova literárního díla s folkloristickými studiemi a plánujeme poukazovat na nové číslování a strany LD3.
Informatorium
215
indexem. Značka f = forte je v EP-H vypisována celým slovem. Poznámky vyžadující slovní opis jsou v českém jazyce. 2.3.4 Ediční poznámky k textům písní (EP-T) V oddílu jsou uváděny poznámky k přepisu textu, konkrétní příklady slov či slovních spojení jsou kurzívou. Odkaz na komentovanou pasáž je v hierarchii sloka, řádek / slovo, přičemž spojovník může propojovat rovnocenné položky. U víceslovného spojení je většinou uveden celý řádek, případně řádky. Například: OP: 1. sl., 2. ř./5 bůh
(na rozdíl od editované podoby je v opisu, v první sloce, ve druhém řádku, páté slovo odlišné). 2.3.5 Ediční poznámky k dokumentaci tance (EP-DT) Oddíl obsahuje ediční poznámky k popisům tanců a další dokumentaci tanců. Odkaz na komentovanou pasáž je v hierarchii odstavec, věta / slovo. Například: PRV3: 1. odst., 4. v./5 poskokem
(na rozdíl od editované podoby je ve PRV3 první odstavec, čtvrtá věta, páté slovo jiný výraz). 2.3.6 Ediční poznámky ke zvukovému záznamu (EP-Z) Oddíl obsahuje potřebné technické údaje a další poznámky ke zvukovým záznamům. 2.3.7 Ediční poznámky k Janáčkovým komentářům (EP-J.-KOM.) Platí 2.3.5. Zkratky edičních poznámek (EP-H, EP-T, EP-DT, EP-Z, EP-J.-KOM.) se zobrazují jen v případě, kdy je daný prvek v záznamu přítomen. Například při absenci hudební stránky se nezobrazuje EP-H atd. 2.3.8 Komentář editora k folklornímu materiálu (E-KOM.) V oddílu je uveden obvyklý výskyt lidové písně a tance, přináležitost do skupin variant na základě podobností textových, melodických a pohybových. Při poukazu na skupinu textových variant je ohraničený <normalizovaný textový incipit> po vzoru souborného katalogu textových variant v EÚB. V případě Janáčkova torzovitého či nesrozumitelného záznamu zde může být umístěna vhodná hudební, textová či etnochoreografická konkordance. Odkazy na tištěné sbírky jsou vyjádřeny šiframi. Při jejich stanovení jsme respektovali zaužívané zkratky sbírek F. Bartoše, K. J. Erbena, F. Sušila (B I – III, ET, EN, S I – III aj.). Ostatní šifry jsou převážně tvořeny kombinací zkratky jména sběratele / editora (v případě sběratelů / editorů max. dvou prvních jmenovaných) a písmennými znaky, které zkracují název sbírky. Zkrácený název sbírky reflektuje předložky jen na prvním místě názvu, arabská číslice a odsazené římské číslování upřesňuje svazky, díly apod. Šifry budou uvedeny ve zvláštních soupisech ve II. a III. dílu.
216
Informatorium
2.3.9 Zpracování záznamu v Janáčkově skladatelské tvorbě (J.-UPR.) Záměrem naší edice je mj. poukázat na vazbu sebraného folklorního materiálu se skladatelovu tvorbou. Děje se tak formou odkazů na jednotlivé komorní i orchestrální úpravy podle čísel JAWO. Pokud zjištěné úpravy v katalogu JAWO chybí, je v této položce uvedena stručná charakteristika úpravy, odkaz na signaturu EÚB nebo JA, případně ediční výstup. Naše práce si od počátku neklade za cíl komentovat míru a způsob stylizace folklorních záznamů v Janáčkově kompoziční tvorbě. 2.4
Zvukové záznamy
Zvukové záznamy na přiloženém CD jsou očíslovány, jejich číslo uvádí odkaz v kmenovém záznamu.
3 Doprovodný a pomocný aparát 3.1
Zásady vydání
Zásady vydání budou předloženy v úvodu druhého dílu v definitivní verzi. 3.2
Editorské zkratky a značky
[text] |text| [:text písně:] |:text písně:| [!] [?] a A bf. c č. DAT., dat. DT DT-ZAP. E-KOM EP-DT EP-H EP-J.-KOM. EP-T EP-Z EÚB EÚP HCH hor.
ohraničení normalizovaného textového incipitu otevřené škrty text doplněný editorem opakovaný text písně spojený s opakováním nápěvu opakovaný text písně s odlišným vývojem nápěvu přepsání nebo chyba v tisku nejasné, nečitelné ante, před (položka DAT.) obvyklé označení signatury ve sbírkách EÚB (položka PRAMENY) bifolio, dvojlist circa, přibližně (položka DAT.) číslo datum, datovaný, -á dokumentace tance položka uvádějící sběratele /zhotovitele dokumentace tanců ediční poznámky k folklornímu materiálu ediční poznámky k dokumentaci tance ediční poznámky k hudební složce ediční poznámky k Janáčkovým komentářům ediční poznámky k textu ediční poznámky ke zvukovému záznamu Etnologický ústav AV ČR, v.v.i. (pracoviště a sbírky v Brně) Etnologický ústav AV ČR, v.v.i. (sbírky v Praze) Hippův chronoskop horní osnova dvouřádkového zápisu jednoho nástroje
Informatorium
f. F-O FONO FOTO H H-ZAP. inc. INT., int. inv. č. JA J. J.-KOM. J.-UPR. LPR MM MS, ms. N nedat. NVČ OBPRV odst. OP p pozn. PRV PVms r ř. spod. s. sign. sl. SOkA SÚLP sv. T T-ZAP. t. v v. Z Z-ZAP.
217 folio, list funkční a obsahová charakteristika zvukový pramen obrazový pramen – fotografie hudební stránka položka uvádějící sběratele hudební stránky incipit, začátek interpret, nositel inventární číslo Janáčkův archiv v Oddělení dějin hudby, Moravské zemské muzeum v Brně Leoš Janáček – osoba, jeho autorizace a zásahy Janáčkovy komentáře k záznamu Janáčkova upravovatelská/ kompoziční činnost akce Lidová píseň v Rakousku Mälzelův metronom rukopis jiné osoby než Janáčka nápěv nedatovaný, -á Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895 obtažený Janáčkův prvopis odstavec Janáčkův opis post, po (položka DAT.) poznámka Janáčkův prvopis Pracovní výbor pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku první, lícní strana listu (položka PRAMENY) řádek spodní osnova dvouřádkového zápisu jednoho nástroje strana signatura sloka Státní okresní archiv Státní ústav pro lidovou píseň svatý, -á text písně položka uvádějící sběratele textové složky takt druhá, rubová strana listu (položka PRAMENY) věta zvuková složka položka uvádějící sběratele zvukové složky
Zkratky interpretačních aktivit a hudebních nástrojů jsou uvedeny v oddíle 2.1.8 Interpret.
218 3.3
Informatorium
Souborná vydavatelská zpráva
Souborná vydavatelská zpráva podává přehledný soupis všech pramenů a vnější kritiku celých signatur. Jsou v ní uvedeny celkové nadpisy, datování a další označení sběrů, rozměry a popis listů, anomálie v řazení záznamů apod. 3.4
Literatura
Šifry a zkratky vyjadřující odkazy na srovnávané sbírky folklorního materiálu budou uvedeny v samostatných soupisech ve II. dílu (dílčí) a III. dílu (souborný). Zvlášť bude soupis použité literatury. 3.5
Rejstříky
Třetí díl edice v závěru nabídne následující rejstříky: • • • • • • •
rejstřík textových incipitů konkrétních variant v dialektech a jejich normalizovaných tvarů,27 rejstřík tanců a tanečních her, rejstřík nadpisů a žánrových charakteristik, rejstřík lokalit, rejstřík osob a korporací (s odlišením sběratelů, kteří spolupracovali s Janáčkem, a sběratelů, jejichž sbírky byly použity při srovnávání), rejstřík věcný (hudební nástroje, instrumentální sestavy aj.), rejstřík nápěvů publikovaných záznamů.28
Lokality budou upřesněny sídlem soudního okresu z roku 1935.29 Rejstříky budou zpracovávat všechny texty poznámek a komentářů. Hesla poukazující k publikovaným záznamům budou graficky odlišena. Úprava rejstříků bude podle normy ISO 999.
III. UKÁZKA ZPRACOVANÉHO ZÁZNAMU Jako ukázku ediční přípravy jsme zvolili píseň Ondráš, Ondráš, dobře sobě rozvaž zapsanou v Hukvaldech (dříve Sklenov), od zpěváka Josefa Matuly z osady Horní Sklenov. Ke zpracování jsme měli následující rukopisné a tištěné prameny:
27 28 29
Zásady incipitové katalogizace textových písňových variant viz HRABALOVÁ – ŠRÁMKOVÁ 1968. Metodologie in VETTERL – HRABALOVÁ 2003. Pro badatele dosažitelné in HOSÁK 1967, KROPILÁK 1977–1978.
Informatorium
PRV = Janáčkův prvopis obsahující hudební stránku
MS = Smolíkův rukopis obsahující text písně
LD3 113 = J. redakce ve studii Osada „Pod Hukvaldy“ (1. vydání z roku 1898)
219
220
Informatorium
LD3 213 = J. redakce ve studii Osada „Pod Hukvaldy“ (2. vydání z roku 1904)
LD3 16 = J. redakce v předmluvě k B III (O hud. stránce moravských národních písní) z roku 1901
1 Ondráš, Ondráš, dobře sobě rozvaž LOK.: Hukvaldy-Horní Sklenov (Sklenov-Horní Sklenov) DAT.: c červenec – srpen 1890 (N); c 1898 (T). N-ZAP.: J. T-ZAP.: Smolík, J. INT.: Matula, J.-voc. F-O: ČAS: * * * PRV:
221
Informatorium
MS: 1. Ondráš, Ondráš, dobře sobě rozvaž, dobře sobě rozvaž, kterou cestu jit maš. 2. Pujdem, pujdem, pujdem dolinami, pujdem dolinami, rač byt Pan Buh s nami. 3. Pujdem, pujdem na Hukvaldy s vami, na Hukvaldy s vami, tam jsou naši páni. 4. Ondráš, Ondráš fojta janovského, fojta janovského, synečka švarného.
J.-KOM.: PRV: 0/ * * * PRAMENY: PRV – A 1480/ 1: N. (s nadpisem Ondráš). MS Smolík – A 268/ 1 (č. I.): T 4 sl. (s nadpisem Ondraš). J.-TISKY: LD3 13, s. …30 (LJLPH, s. 202): N, T 4 sl. (bez předzn., s pozn. Zpíval Matula z pasek). LD3 16, s. … (B III, s. XIII; LJLPH, s. 346): N, T 1 sl. (předznamenání 1 křížek, s pozn. Ze Sklenova). Publikováno společně s úvahou o tzv. liché útvarnosti, která vzniká opakováním nápěvku; proto jsou naznačeny nápěvně jisté tóny vytvářející půloddíly (3.–5. t., 6.–7. t., 8.–10 t.). EP-H: PRV: 10/2 škrtnuta jako příraz LD3 13: 1 forte – 10/1–2 LD3 16: 6/3 fis 1 – 10/1–2 EP-T: MS: 1. sl., 3. ř./3 rozvaš – 2. sl., 2. ř./2 dolinamí – 2. sl., 4. ř./4 Buch– 3. sl., 2.a 3. ř./3–4 z Vami – 4. sl., 1. ř./1 Ondraš – 4. sl., 2., 3. ř./2 Janovského. 30
Bude doplněna strana kritického vydání LD3.
222
Informatorium
LD3 13: 1. sl., 1. ř./1–2 Ondraš, Ondraš – 1. sl., 4. ř. kerou cestu iť maš – 2. sl., 4. ř./2–4 byť Pambu – 3. sl., 2. a 3 ř./2 Ukvaldy – 3. sl., 4. ř. tam su vaši pani – 4. sl., 1. ř. Ondraš, kdě maš – 4. sl., 4. ř./2 švarneho. 2. vydání LD3 13 stejné s odchylkou: 4. sl., 1. ř. Ondraš, kde maš. LD3 16: 1. sl., 1. ř./1–2 Ondraš, Ondraš – 1. sl., 4. ř. keru cestú iť maš. EP-J.-KOM.: 0/ E-KOM.: Zbojnická lyrická píseň s ondrášovskou tematikou se zachovala jen výjimečně a také k její hudební stránce nenacházíme bližší paralely. Podobný text zaznamenaný na Slovensku Boženou Němcovou (Novák 1896, s. 548) spíš poukazuje k milostnému obsahu. Další variantou je Bartošův záznam z Kopřivnice (B II 38) a pak už pouze záznam Janáčkův. Všechny ostatní známé verze přetiskují Bartoše (Pol.Kub.VP I 123), nebo vycházejí z Janáčkovy komorní úpravy JAWO V/4 (Plic.ČZ I 277). Bartošův text (4 sl.) více inklinuje k milostnému obsahu a některými jeho prvky se nechal Janáček ovlivnit při redakční přípravě záznamu ve studii Osada „Pod Hukvaldy“ (LD3 13). Text Janáčkova spolupracovníka J. Smolíka je nejvíc svázán s legendou o zbojníkovi, jehož kumpáni a otec, janovický fojt, měli být údajně vězněni na hradě Hukvaldy. Historická osoba Ondráš Fucziman (dříve uváděn chybně jako Šebesta) se narodil 13. 11. 1682 v Janovicích a zemřel násilnou smrtí 1. 4. 1715 v hospodě ve Sviadniku kvůli zradě svých druhů (Sivek 1959, s. 38–49). Obliba a životnost ondrášovské tematiky se projevila také u J. záznamů dvou variant velmi rozšířené balady kramářského původu ‹Zavolejte mi Ondráše› (srov. JZF II 154 z Ostravice a JZF II 205 z Valašské Bystřice). Janáčkův žák Mirko Hanák se v říjnu 1926 dotazoval na podrobnosti pověsti o Ondrášovi a skladatel odpověděl: Co vím o Ondráši a Juráši jest toho věru málo. Jest to předně kusá píseň uveřejněna v „Ukvalské poesii lidové“. Že oba zbojníci valašští žijí dosud v paměti lidu, nasvědčuje, že i letošní doby prázdninové slyšel jsem na cestě z Radhoště od staršího pasekaře zpívati píseň o Ondráši. Ukvalský archiv arcibiskupský zajisté bude chovati bližší zprávy, jež snad by byly známy poslanci Dr. Slámovi, který v Slezské knihovně [!] vydal pověsti ze života O. a J. (JA, korespondence sign. A 6764; srov. Sláma 1891, 1892). Na začátku roku 1918 J. nepřijal nabídku slezského literáta Arnošta Chamráda (1879–1925) a nezpracoval jeho libreto k opeře Ondráš. Srov. JAWO XIV/11. J.-UPR.: JAWO IV/27 – Ukvalské písně, č. 1, Ondraš, Ondraš! JAWO V/4 – Ukvalská lidová poezie v písních, č. 1, Ondraš, Ondraš!
Informatorium
223
LITERATURA (společně k návrhu zásad i ke konkrétní ukázce vč. folklorních sbírek) BURGHAUSER, J. viz ŠOLC, M. – BURGHAUSER, J. B II • BARTOŠ, František: Národní písně moravské, v nově nasbírané, Matice moravská, Brno 1889 B III • BARTOŠ, František – JANÁČEK, Leoš: Národní písně moravské v nově nasbírané, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1899–1901 BARTOŠ 2006 • František Bartoš jazykovědec, pedagog, etnograf: konference k 100. výročí úmrtí: sborník příspěvků z konference. Zlín, 25.–26. dubna 2006, Acta musealia, suplementa 2006/1, Muzeum jihovýchodní Moravy, Zlín 2006 CARACI VELA 2001 • CARACI VELA, Maria: Kritika hudebního textu: metody a problémy hudební filologie, české vydání připravili. A. Jakubcová, A. Romagnoli, J. K. Kroupa, KLP, Praha 2001 GELNAR 1958 • GELNAR, Jaromír: Taktové členění v zápisech našich písní východního (vokálního) typu: k metodice zápisu lidové písně, in: Český lid 1958, roč. 45, s. 207–211 HOLÝ 1969 • HOLÝ, Dušan: Otázky textových a hudebních metro-rytmických vztahů v táhlé písni východního typu, in: Český lid 1969, roč. 56, s. 130–138 HOLÝ 1973 • HOLÝ, Dušan: Problémy zápisu moravské lidové písně, in: Vlastivědný věstník moravský 1973, roč. 25, Brno, Muzejní spolek, s. 169–179 HOLÝ 1988 • HOLÝ, Dušan: Zpěvní jednotky lidové písně, jejich vztahy a význam, Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1988 HOSÁK 1967 • HOSÁK, Ladislav: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960: úvodní svazek, UP, Olomouc 1967, s. 422–463 HOSTINSKÝ 1906 • HOSTINSKÝ, Otakar: Česká světská píseň lidová: úvahy národopisné a hudební, F. Šimáček, Praha 1906, s. 42 HRABALOVÁ 1978 • HRABALOVÁ, Olga: K metrorytmickému katalogu moravských lidových písní, in: Národopisné aktuality 1978, roč. 15, s. 191–194 HRABALOVÁ 1988 • HRABALOVÁ, Olga: Leoš Janáček o třídění moravských lidových písní, in: Národopisné aktuality 1988, roč. 25, s. 217–227 HRABALOVÁ – ŠRÁMKOVÁ 1968 • HRABALOVÁ, Olga – ŠRÁMKOVÁ, Marta: Zásady incipitové katalogizace textových písňových variant: příspěvek k problematice sjednocování a katalogizování textových variant, in: Český lid 1968, roč. 55, s. 207–222 HRABALOVÁ, O. viz též VETTERL, K. – HRABALOVÁ, O. HTD2 • JANÁČEK, Leoš: Hudebně teoretické dílo 2: studie, Úplná nauka o harmonii, ed. Z. Blažek, Supraphon, Praha 1974 JANÁČEK, L. viz B III, HTD2, LD1-1, LD1-2, LJLPH, MPM JAWO • SIMEONE, Nigel – TYRRELL, John – NĚMCOVÁ, Alena – STRAKOVÁ, Theodora: Janáček’s works: a catalogue of the music and writings of Leoš Janáček, Clarendon Press, Oxford 1997 JZF I • PROCHÁZKOVÁ, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru I. Komentáře, EÚ AV ČR, Brno 2006 KROPILÁK 1977–1978 • KROPILÁK, Miroslav (red.): Vlastivedný slovník obcí na Slovensku. I., II., III., Veda, Bratislava 1977–1978 KRÖSCHLOVÁ 2004 • KRÖSCHLOVÁ, Eva: Diskusní příspěvek pojmům a taneční systematice, in: Stavělová 2004, s. 149–155 LD1-1 • JANÁČEK, Leoš: Literární dílo (1875–1928): fejetony, studie, kritiky, recenze, glosy, přednášky, proslovy, sylaby a skici, řada I/ svazek 1–1, Th. Straková, E. Drlíková (ed.), jazyková revize D. Šlosar, Editio Janáček, Brno 2003 LD1-2 • JANÁČEK, Leoš: Literární dílo (1875–1928): články, studie, koncepty, sylaby, zlomky, neúplné skici, excerpce, membra disjecta, autorizované opisy, řada I/ svazek 1–2, Th. Straková, E. Drlíková (ed.), jazyková revize D. Šlosar, Editio Janáček, Brno 2003
224
Informatorium
LJLPH • Leoš Janáček o lidové písni a lidové hudbě: dokumenty a studie, J. Vysloužil (ed.), SNKLHU, Praha 1955 MPM • JANÁČEK, Leoš – VÁŠA, Pavel: Moravské písně milostné, SÚLP, Praha 1930–1937 NDE • Ediční zásady nového souborného vydání děl Antonína Dvořáka (třetí revidovaný návrh), interní tisk, New Complete Dvořák Edition, Praha, květen 2006, 16 s. NOVÁK, J. V. 1896 • NOVÁK, Jan. V.: Slovenské písně, sebrané od Boženy Němcové (pokračování), in: Český lid 1896, roč. 5, s. 546–550 PLIC.ČZ I • PLICKA, Karel: Český zpěvník [I] : 500 lidových písní českých, moravských a slezských, Družstevní práce, Praha 1949 POL.KUB.VP I • POLÁŠEK, Jan Nepomuk – KUBEŠA, Arnošt: Vałaské pesničky. I., Milotický hospodář, Milotice nad Bečvou [1940] PROCHÁZKOVÁ, J. viz JZF I SIMEONE, N. viz JAWO SIROVÁTKA 1975 • SIROVÁTKA, Oldřich: Členění písňového textu, in: Lidová píseň a samočinný počítač III., UJEP, Brno 1975, s. 107–119 SIVEK 1959 • SIVEK, Alois: Zbojník Ondráš a ondrášovská tradice v slovesnosti v slezské oblasti, Naše vojsko, Praha 1959 SLÁMA 1891 • SLÁMA, František: Pán z Lysé hory: národní pověst o Ondrášovi a Jurášovi, Slezská kronika, Opava 1891 SLÁMA 1892 • SLÁMA, František: Weselé kousky Ondrásse z Janovic a vselijaké jeho figle, Slezská kronika, Opava 1892 STAVĚLOVÁ 2004 • Tanec: záznam, analýza, pojmy: sborník z 2. etnochoreologického semináře. Praha – 14.–15. března 2002, D. Stavělová (ed.), EÚ AV ČR, Praha 2004 STRAKOVÁ 1957 • František Bartoš a Leoš Janáček: vzájemná korespondence, Th. Straková (ed.), Krajské muzeum, Gottwaldov 1957 STRAKOVÁ, T. viz JAWO ŠLOSAR 2003 • ŠLOSAR, Dušan: Jazyk Leoše Janáčka a naše ediční zásady, in: LD1-1, s. xxii–xxiv ŠOLC – BURGHAUSER 1979 • ŠOLC, Milan – BURGHAUSER, Jarmil: Leoš Janáček. Souborné kritické vydání: ediční zásady a směrnice k notační problematice klasiků 20. století, Supraphon, Praha 1979 ŠRÁMKOVÁ, M. viz HRABALOVÁ, O. – ŠRÁMKOVÁ, M. ŠRÁMKOVÁ – SIROVÁTKA 1980 • ŠRÁMKOVÁ, Marta – SIROVÁTKA, Oldřich: Moravské a slezské lidové balady se zbojnickou tematikou, in: Interetnické vzťahy vo folklóre karpatskej oblasti, Veda, Bratislava 1980, s. 171–191 TONCROVÁ 1998 • TONCROVÁ, Marta: Edice hudebního folkloru na Moravě a ve Slezsku, in: Kritické edice hudebních památek II., UP, Olomouc 1998, s. 149–153 TYRREL, J. viz JAWO VÁŠA, P. viz MPM VETTERL 1958 • VETTERL, Karel: K ediční problematice písňových sborníků: na okraj některých nových zahraničních edicí písňových, in: Musikologie sv. 5, Brno 1958, s. 139–152 VETTERL 1972 • VETTERL, Karel: Otázky terminologie v souvislosti s klasifikací nápěvů lidových písní, in: Národopisné aktuality 1972, roč. 9, s. 41–48 VETTERL – HRABALOVÁ 2003 • VETTERL, Karel – HRABALOVÁ, OLGA: Nápěvy lidových písních z Moravy a Slezska a jejich základní melodické typy, seš. 1 Studie, seš. 2 Notové příklady, EÚ AV ČR, Brno 2003 VINCI 1991 • VINCI, Albert C.: Die Notenschrift: Grundlagen der traditionellen Musiknotation, překlad D. Berke, Bärenreiter, Kassel 21991 VYSLOUŽIL, J. viz LJLPH Adresa: Jarmila Procházková, Kabinet hudební historie EÚ AV ČR v.v.i., Puškinovo nám. 9, CZ-160 00 Praha 6; e-mail: [email protected]
