Veřejné slyšení v Evropském parlamentu organizováno politickou skupinou PPE-DE Systém Evropských škol: Model pro mobilitu a mnohojazyčnost 19. března 2009 (9:00 – 12:30) sál A3E-2 Návrh vystoupení náměstka Jakuba Dürra
Vážené paní poslankyně a poslanci, vážená paní generální tajemnice, vážené kolegyně a kolegové, v první řadě bych chtěl poděkovat za pozvání organizátorů tohoto slyšení, že mi bylo umožněno mluvit na této půdě jménem českého předsednictví na téma Evropských škol a publikované analýzy o akademických a profesních dráhách absolventů a absolventek Evropských škol. Česká republika přikládá velký význam systému Evropských škol a to nejen v době českého předsednictví, kdy se podíl českých pracovníků v metropolích Evropské unie částečně zvýšil – a tedy i podíl českých dětí v Evropských školách – ale již od samotného vstupu ČR do EU. Jenom pro informaci, při vstupu do EU byly vytvořeny dvě české jazykové sekce pro primární cyklus Evropských škol Brusel III a Lucemburk II. V současnosti systém Evropských škol navštěvuje do 150 českých dětí a Česká republika vysílá 9 vyučujících a 2 vedoucí pracovníky, kteří působí jako zástupci ředitelů Evropské školy Brusel III a Karlsruhe. České předsednictví velmi oceňuje zpracování analýzy, která zde byla představena. V rámci podpory politiky založené na důkazech a faktech (evidence-based policy) bychom měli podobné aktivity nadále podporovat. Tato analýza, která poskytuje velmi podrobný přehled, jak se absolventi ve všech 1
věkových kategoriích uplatnili v dalších studiích či profesní oblasti, totiž podává jasnou informaci o vysoké kvalitě a různých specifických přínosech tohoto systému vzdělávání. [Jak již zde bylo zmiňováno v předešlých příspěvcích], z dané analýzy vyplývá několik velmi zajímavých zjištění – například že vysoký podíl absolventů Evropských škol dále absolvovalo nějakou formu vysokoškolského studia (9 z 10) a to ve velké míře v zemi, která není ani zemí jejich původu ani zemí, kde studovali na Evropské škole; nebo že velké procento absolventů se rozhodlo spíše pro matematické a přírodovědné obory; nebo že vysoké procento absolventů (přes 70%) by doporučilo svým dětem nebo jiným příbuzným, aby také navštěvovali některou z Evropských škol. Tyto specifika vypovídají hlavně o dvou pozitivních specifikách vzdělávacího modelu Evropských škol – o vysoké přes-hraniční mobilitě absolventů a o výborné jazykové připravenosti jejich absolventů. Při tomto výčtu přínosů systému Evropský škol zde vyvstává otázka, jestli je tento vzdělávací systém škol přenositelný i na národní úroveň, respektive jestli je možné přenést alespoň některé jeho prvky do jednotlivých národních vzdělávacích systémů. Pokud bych se pokusil zodpovědět tuto otázku, musel bych bohužel říci, že model Evropských škol vnímám jako natolik ojedinělý právě kvůli kumulaci tolika různých národností na omezeném prostoru školy, že není možné ho napodobit v obyčejných školách v jednotlivých členských státech. V takovémto prostoru, kde se setkává velké množství národností, je nutné používat několik dorozumívacích jazyků, takže děti jsou často nuceny používat cizí jazyk nejenom ve výuce některých společných předmětů – jako například Evropské hodiny či zeměpis a dějepis – ale také na chodbách a ve volném čase s přáteli, kteří nepocházejí ze stejné jazykové sekce. Tento prvek 2
bohužel nejde přenést do národních vzdělávacích systémů, kde fyzická mobilita dětí v nižších úrovních vzdělávání není ještě tak vysoká. I když není možné udělat systém Evropských škol univerzálním pro všechny, chtěl bych v této otázce říci, že Česká republika velmi silně podporuje alespoň zakládání Evropských škol v ostatních státech EU a tímto způsobem rozšiřovat systém Evropských škol i do států, kde neexistují instituce EU. Jinými slovy, Česká republika velmi podporuje probíhající reformu systému Evropských škol, která spočívá kromě zvyšování autonomie pro 14 původních Evropských škol také v zakládání Evropských škol typu 2 a typu 3. Protože není možné a v podstatě ani žádoucí tento systém paušálně přenášet jako univerzální model do národních vzdělávacích systémů, považujeme alespoň rozšiřování tohoto systému ve formě zakládání Evropských škol po Evropě za velmi přínosné. Kromě přínosů, o kterých informuje zmiňována publikace, systém Evropských škol přináší jeden velmi důležitý prvek, který není možné úplně kvantifikovat. Tím je posilování evropské identity či sounáležitosti s Evropskou unií a společnou evropskou kulturou. Tento prvek by byl zakládáním nových Evropských škol v ostatních členských státech také přenášen. Kromě udržování a podporování modelu Evropských škol, v rámci EU se velmi intenzivně rozvíjí spolupráce mezi členskými státy v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v širším slova smyslu. Členské státy v současnosti spolupracují v rámci pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010. Rada ministrů pro vzdělávání, mládež a kulturu také každoročně přijímá řadu iniciativ. Za portugalského předsednictví byly například přijaty Závěry Rady o mnohojazyčnosti, za francouzského zase Evropská komise publikovala Sdělení o mnohojazyčnosti a na jejím základě bylo přijato Usnesení Rady o Evropské strategii pro mnohojazyčnost. Tyto iniciativy propagují nejenom výuku cizích 3
jazyků ale i rozvoj a ochranu diverzity jazyků a kultur v rámci EU. Za francouzského předsednictví byly přijaty rovněž Závěry Rady k mobilitě mladých, které vyzývají členské státy k posílení přes-hraniční mobility na všech úrovních formálního vzdělávání. České předsednictví v Radě EU navazuje na všechny tyto iniciativy předešlých předsednictví. V oblasti vzdělávání a odborné přípravy v rámci Evropské spolupráce se v průběhu českého předsednictví projednává velmi strategické téma – rámec Evropské spolupráce do roku 2020. Je plánováno přijetí Závěrů Rady k strategickému rámci Evropské spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy do roku 2020 na nejbližším zasedání Rady ministrů pro vzdělávání, mládež a kulturu v květnu 2009. Tento rámec bude definovat čtyři strategické cíle – (1) rozvoj celoživotního učení a mobility; (2) rozvoj kvality a efektivity vzdělávání; (3) rozvoj rovného přístupu a aktivního občanství; a nakonec (4) podpora kreativity a inovací a podnikatelského myšlení na všech úrovních vzdělávání. Tyto strategické cíle budou také podpořeny stanovením kvantifikovatelných cílů – evropských referenčních úrovní, které by měly být dosaženy do roku 2020. Pokud se na tom ministři pro vzdělávání shodnou, dva z nich by se měly týkat i otázky mobility a výuky cizích jazyků, jako dvou klíčových témat, kterými se zde dnes zabýváme v souvislosti s modelem Evropských škol a publikovanou analýzou o akademických a profesních dráhách absolventů a absolventek Evropských škol. V souvislosti s profesní dráhou absolventů a absolventek bych rád ještě zmínil druhou prioritu českého předsednictví, kterou je partnerství mezi vzdělávacími institucemi a zaměstnavateli jako hlavní nástroj zvyšování zaměstnatelnosti absolventů. I když se tato priorita týká primárně odborného vzdělávání či
4
vysokoškolského vzdělávání, dotýká se také institucí obecného vzdělávání – do určité míry se tedy týče i systému Evropských škol. Touto informací bych rád svůj vstup uzavřel a ještě jednou ocenil model Evropských škol jako důležité součásti konceptu Evropské unie. Jak jsem se již ve svém vstupu vyjádřil, model Evropských škol je velmi specifický, nicméně je možné ho dále rozšiřovat a inspirovat se jím na národní úrovni. Děkuji za Vaši pozornost a v případě, že máte nějaké doplňující dotazy, velmi rád je zodpovím.
5
