EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 13.11.2013 COM(2013) 801 final
NÁVRH SPOLEČNÉ ZPRÁVY O ZAMĚSTNANOSTI ke sdělení Komise o roční analýze růstu 2014
CS
CS
1. TRENDY A VÝZVY NA TRHU PRÁCE A VE SPOLEČNOSTI V EVROPSKÉ UNII1 Nezaměstnanost v EU-28 dosáhla nebývalé úrovně. Zatímco mezi lety 2003 a 2008 klesla míra nezaměstnanosti o více než 2 procentní body, kvůli finanční a hospodářské krizi se situace vážně zhoršila (obrázek 1). V období mezi rokem 2008 (roční údaj) a druhým čtvrtletím roku 2013 se (sezónně upravená) míra nezaměstnanosti v EU-28 zvýšila ze 7,1 % na 10,9 %. Vývoj v čase je přitom pro různé skupiny na trhu práce víceméně podobný, až na několik výjimek. Za prvé se zdá, že nezaměstnanost mladých lidí obecně více reaguje na hospodářský cyklus. Za druhé po vypuknutí krize narostla rychleji nezaměstnanost mužů než žen, a to především proto, že nejvíce byla zasažena odvětví, která ovládají muži. Je to patrné z toho, že mezi lety 2008 a 2009 se více zvýšila celková nezaměstnanost než nezaměstnanost žen. Pokud jde o strukturální rozdíly, mnohem vyšší míru nezaměstnanosti lze pozorovat u mladých lidí, pracovníků s nízkou kvalifikací a státních příslušníků třetích zemí2. Obrázek 1: Vývoj míry nezaměstnanosti v EU-28 od roku 2003 – celkem, mladí lidé, starší pracovníci a pracovníci s nízkou kvalifikací 25 20 15 10 5 0 2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
Celkem (15-74)
Mladí lidé (15-24)
Starší pracovníci (55-64)
Lidé s nízkou kvalifikací (ISCED 0-2)
Ženy Pozn.: Údaje za rok 2013 se týkají druhého čtvrtletí; údaje za období 2003 až 2012 jsou roční údaje. Zdroj: Eurostat.
Nezaměstnanost přestala růst v polovině roku 2013. Od začátku roku 2013 zůstává míra nezaměstnanosti poměrně stabilní. V září 2013 činil celkový počet nezaměstnaných téměř 26,9 milionu osob (sezónně upraveno). Tomuto počtu odpovídá míra nezaměstnanosti ve výši 11 %, jež se již šestý měsíc po sobě nezměnila. Pokud jde o budoucí vývoj, je stále příliš brzy 1
Tento oddíl se částečně opírá o podrobnou analýzu popsanou ve „Čtvrtletním přehledu o zaměstnanosti a sociální situaci v EU“ (EU Employment and Social Situation, Quarterly Review), březen 2013. Podrobnosti v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a dovedností, srov. vydání monitoru vzdělávání a odborné přípravy z roku 2013. 2 Míra nezaměstnanosti státních příslušníků třetích zemí dosáhla v roce 2012 výše 21,3 %, přičemž v roce 2011 činila 20,0 % a v roce 2008 14,4 %.
2
na to, aby bylo možné posoudit, zda to znamená začátek změny trendu. Trendy přitom nejsou v rámci EU podobné. Ve srovnání se zářím 2012 se nezaměstnanost zvýšila v 16 členských státech (nejvíce v EL, CY, IT a NL) a ve 12 zemích se snížila (nejvíce v pobaltských státech, IE a HU). Tyto rozdíly víceméně odpovídají vývoji HDP v jednotlivých členských státech. Dlouhodobá nezaměstnanost stále roste kvůli dlouhému trvání krize. Na konci druhého čtvrtletí roku 2013 dosáhla dlouhodobá nezaměstnanost v EU-28 rekordní výše 12,5 milionu osob, což odpovídá 5 % aktivního obyvatelstva. Od roku 2008 se dlouhodobá nezaměstnanost zhruba zdvojnásobila, přičemž k jejímu nárůstu došlo prakticky ve všech členských státech s výjimkou DE (kde se míra dlouhodobé nezaměstnanosti snížila mezi roky 2008 a 2012 ze 4 % na 2,5 %) a LU (kde se v daném období tato míra stabilně pohybovala kolem 1,5 %). V průběhu roku do druhého čtvrtletí 2013 se dlouhodobá nezaměstnanost jako procento celkové nezaměstnanosti v EU-28 zvýšila ze 45 % na 47,1 % (47,0 % a 49,5 % v eurozóně (EA-17)). Nezaměstnanost vykazuje velké a dále rostoucí rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, zejména v rámci eurozóny. Od začátku krize se nezaměstnanost výrazně zvýšila na jihu a v okrajových zemích eurozóny, avšak v jiných členských státech mnohem méně. V srpnu 2013 se míra nezaměstnanosti pohybovala od 4,9 % v AT, 5,2 % v DE a 5,9 % v LU do 26,6 % v ES a 27,6 % v EL3. Míra nezaměstnanosti v EL a ES je nepřiměřeně vysoká, ale výrazně nad průměrem EU-28 se pohybuje také v PT, HR a CY (více než 16 %). Co se týče změn míry nezaměstnanosti, největší meziroční nárůst (mezi zářím 2012 a zářím 2013) byl zaznamenán v CY (+4,4 p.b.). Trend je poměrně negativní rovněž v NL (ale z původně nízké úrovně) a v IT a v menší míře v BE, BG, HR, LU a SI. Nezaměstnanost mladých lidí je stále velmi vysoká. V září 2013 činila nezaměstnanost mladých lidí v EU-28 přes 23,5 %, což je o 0,4 procentního bodu více než o rok dříve, ale stejně jako v posledních šesti měsících. Mezi jednotlivými členskými státy existují značné rozdíly: údaje ze září 2013 se pohybují od 7,7 % v DE a 8,7 % v AT po 56,5 % v ES a 57,3 % v EL. V posledních měsících rozdíly přestaly narůstat, ale jsou stále velké. Podíl mladých lidí, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě (NEET), se dále zvyšoval. Mezi lety 2008 a 2011 se podíl NEET u mladých lidí ve věku 15 až 24 let zvýšil o 2 procentní body na 12,9 % (obrázek 2). V roce 2012 podíl NEET na úrovni EU dále vzrostl, i když méně než v předchozích letech a ne ve všech členských státech (snížení bylo zaznamenáno v AT, UK, LT, LV, RO a BG). Podíl NEET zůstává vysoký ve velké většině členských států (LT, MT, PL, FR, BE, EE, SK, UK, PT, HU, LV, CY, HR, RO, IE, ES, EL, IT a BG) a obzvláště znepokojivý je nejnovější vývoj (2011–2012) v EL a SI a v poněkud menší míře také v IT a HU. Podíl NEET je o něco vyšší u žen než u mužů: v roce 2012 činil 13,4 % pro ženy a 12,9 % pro muže (celkem 13,1 %). Fenomén NEET je způsoben hlavně nárůstem nezaměstnanosti mladých lidí spíše než nárůstem nečinnosti, jež není spojena se vzděláváním.
3
Údaje pro EL jsou k dispozici pouze do července.
3
Obrázek 2: Celkový podíl NEET (věková skupina 15–24 let) v členských státech 25
2008
2011
2012
% populace 15-24
20
15
10
5
EU28 EU27 EA17 NL LU AT DK DE SE FI CZ SI LT MT PL FR BE EE SK UK PT HU LV CY HR RO IE ES EL IT BG
0
Zdroj: Eurostat.
Počet osob, které předčasně ukončí školní docházku, se postupně snižuje. Podíl osob, které předčasně ukončily školní docházku (ESL), v roce 2012 činil 12,7 % oproti 13,4 % v předchozím roce. Předčasné ukončování školní docházky představuje nadále závažný problém, jelikož se týká přibližně 5,5 milionu osob, přičemž více než 40 % z nich jsou nezaměstnaní. V roce 2012 byla míra ESL ve 12 členských státech nižší než 10 %, což je hodnota stanovená jako cíl strategie Evropa 2020. Naopak nejvyšší byla v ES, PT a MT (přes 20 %). Evropa úspěšně pokračuje na cestě k dosažení cíle, kterým je do roku 2020 zajistit, aby alespoň 40 % osob dosáhlo terciární úrovně vzdělání. V roce 2012 činil podíl osob se vzděláním na terciární úrovni 35,7 %. Navzdory krizi se v mnoha členských státech dále zlepšila míra ekonomické aktivity, především vzhledem k rostoucí míře aktivity mezi staršími pracovníky a ženami (ve věku 55– 64 let). Míra aktivity obyvatelstva EU-28 ve věku 15–64 let se mezi lety 2008 (2. čtvrtletí) a 2013 (2. čtvrtletí) zvýšila ze 70,7 % na 71,9 %, ačkoli mezi jednotlivými zeměmi byly značné rozdíly. Nejvýrazněji narostla v CZ, MT, LT a HU, zatímco největší snížení bylo patrné v DK (ale z původně velmi vysoké úrovně), IE a HR. I když se míra ekonomické aktivity žen v průběhu času zlepšila, zaostává stále významným způsobem za mírou aktivity mužů: ve druhém čtvrtletí roku 2013 byla nižší o 12,1 procentního bodu (míra ekonomické aktivity mužů činila 78 % a míra aktivity žen 65,9 %). Rozdíly v míře ekonomické aktivity žen a mužů jsou obzvláště velké v některých jižních členských státech EU, např. EL, IT a PT. Jiné země se sice vyznačují vysokou mírou aktivity žen, ale je v nich rozšířena zaměstnanost žen na částečný úvazek (např. ve druhém čtvrtletí roku 2013 v NL (77,3 %), DE (46,5 %) a AT (45,6 %)). 4
Míra zaměstnanosti nadále vykazuje negativní trend a k dosažení jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020, kterým je 75% zaměstnanost žen a mužů ve věku od 20 do 64 let, je třeba tento trend významným způsobem změnit. Od začátku krize se míra zaměstnanosti v EU-28 snížila o téměř 2 procentní body na pouhých 68 % ke konci roku 2012 (obrázek 3). Od té doby se údaje dále zhoršily. Mezi druhým čtvrtletím roku 2012 a roku 2013 klesla míra zaměstnanosti v eurozóně o 0,6 p.b. a v EU-28 o 0,42 p.b. Obrázek 3: Vývoj míry zaměstnanosti v EU-28 a v eurozóně v porovnání s cíli strategie Evropa 2020 (věková skupina 20–64 let)
75 73 71 69 67 65 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 EU-28
EA-17
Hlavní cíl strategie Evropa 2020
Průměr vnitrostátních cílů
Pozn.: Míra zaměstnanosti v letech 2000 a 2001 se vztahuje na EU-27, nikoli EU-28; údaje za rok 2013 se týkají druhého čtvrtletí. Zdroj: Eurostat (průzkum týkající se pracovních sil) a cíle strategie Evropa 2020.
„Zisky a ztráty“ v oblasti zaměstnanosti během krize nebyly rovnoměrně rozloženy. Zatímco míra zaměstnanosti mužů (20–64 let) klesla od roku 2008 o více než 3 procentní body (ze 77,9 % v roce 2008 na 74,5 % v roce 2012), zaměstnanost žen se snížila pouze okrajově a během minulého roku se dokonce poněkud zvýšila. Výrazný nárůst lze pozorovat u starších pracovníků (3,3 procentního bodu od roku 2008 na 48,8 % v roce 2012, se značným nárůstem v BE, DE, FR, IT, LU, HU, NL a PL), zejména u žen (5,0 procentního bodu). Z hlediska úrovně vzdělání se zaměstnanost snížila nejvíce u pracovníků s nízkou kvalifikací a nejméně u vysoce vzdělaných osob. Míra zaměstnanosti státních příslušníků třetích zemí (20– 64 let) v EU-28 klesla z 58,5 % v roce 2010 na 56,8 % v roce 2012. Pokud jde o trendy vývoje zaměstnanosti podle odvětví, mezi druhým čtvrtletím roku 2012 a roku 2013 byly největší ztráty zaznamenány ve stavebnictví (–4,5 %), zemědělství (–1,5 %) a výrobě (– 1,2 %). K obzvláště velkému nárůstu došlo naopak v oblasti IKT (+2,5 %). Situace v posledních pěti letech nebyla příznivá pro pracovní poměry na dobu neurčitou, ale nejvíce se změny dotkly hlavně dočasných pracovních míst (neobnovení smlouvy). Počet pracovních míst na plný úvazek se již čtvrtý rok po sobě snižuje: od posledního čtvrtletí roku 2008 klesl o 8,3 milionu (–4,6 %). Naopak počet míst na částečný úvazek se v posledních letech neustále zvyšuje: těchto pracovních míst je ve srovnání s posledním čtvrtletím roku 2008 o 2,5 milionu více (nárůst o 6,4 %). 5
Růst zaměstnanosti se v jednotlivých zemích liší. Z obrázku 4 vyplývá, že v různých členských státech byl zaznamenán zcela odlišný vývoj a že do druhého čtvrtletí roku 2012 byl růst zaměstnanosti obzvláště negativní v LV, EL, LT, IE a ES. Od druhého čtvrtletí roku 2012 zaměstnanost stoupla v Pobaltí a v IE, ale v některých jiných zemích, zejména CY, ES, PT a HU, se zhoršila. Obecně lze říci, že některé „základní“ země eurozóny (a také MT) si vedly poměrně dobře, zatímco v jižních zemích eurozóny, např. IT a ES, se zaměstnanost dále snižovala, což potvrzuje rostoucí rozdíly v rámci eurozóny s ohledem na nezaměstnanost (viz výše).
Obrázek 4: Růst zaměstnanosti (počet osob) v jednotlivých členských státech od druhého čtvrtletí roku 2008 10%
5%
CY EL PT HU ES SI HR IT SK EA17 NL FI PL FR EU28 EU27 BE RO DK DE AT BG SE LT UK CZ LU IE EE LV MT
0%
-5%
-10%
2008 q2-2012 q2
-15%
-20%
2012 q2-2013 q2
-25%
-30%
Pozn.: V případě HU a HR se jedná o první čtvrtletí roku 2013. Zdroj: Eurostat (národní účty), výpočty GŘ EMPL.
Zaměstnanost se v budoucnu pravděpodobně mírně zlepší, zejména v důsledku očekávaného zvýšení HDP. Míra volných pracovních míst činí v současnosti zhruba 1,5 %, což je hodnota odpovídající víceméně průměru od konce roku 20104. V budoucnu povedou některé trendy ve střednědobém horizontu k další tvorbě pracovních míst, a to především v určitých oblastech. V důsledku technologického pokroku vzniknou například nová pracovní místa v odvětví IKT (podle předpokladů se bude jednat o 900 000 neobsazených míst pro odborníky v oboru IKT do roku 2015) a stárnutí obyvatelstva – i přes současná omezení 4
Mezi povolání s nejvyšším nárůstem počtu zaměstnanců patřili podle nejnovějšího monitoru volných pracovních míst po pracovnících osobní péče v oblasti zdravotnictví analytici a vývojáři softwarových aplikací, administrativní pracovníci a odborní asistenti, vedoucí pracovníci v oblasti těžby, výroby a stavebnictví a učitelé na základních školách a v oblasti předškolní výchovy.
6
veřejných rozpočtů na zdravotní péči – pravděpodobně povede ve střednědobém horizontu ke zvýšení poptávky po zdravotnících a zdravotnických službách (v roce 2012 dosáhl celkový počet osob zaměstnaných v EU-27 v oblasti zdravotní péče již téměř jednoho milionu). Ekologizace hospodářství může kromě toho znamenat růst počtu „zelených“ pracovních míst (celkový počet osob zaměstnaných v této oblasti vzrostl z 2,4 milionu v roce 2000 na 3 miliony v roce 2008 a podle odhadů měl v roce 2012 dosáhnout 3,4 milionu). Přijmout značné množství středně až vysoce kvalifikovaných pracovních sil bude nutné rovněž v dalších odvětvích využívajících vyspělé technologie, např. v odvětví dopravy, kde bude třeba pokrýt růst zaznamenaný v letectví a osobní dopravě a odchod vysokého procenta starších pracovníků, kteří by měli odvětví dopravy opustit do roku 2020. Dynamika zaměstnanosti je ovlivněna zejména poklesem míry nacházení nového zaměstnání. Z hlediska dynamiky je pokles míry zaměstnanosti způsoben nárůstem míry separace od zaměstnání a poklesem míry nacházení nového zaměstnání, přičemž tento druhý faktor je relativně důležitější (obrázek 5)5. Mezi lety 2008 a 2012 klesla míra nacházení nového zaměstnání ve 24 členských státech a zvýšila se jen ve třech (LU, DE a NL). Nejvýraznější pokles byl zaznamenán v DK, CY a SI. Obrázek 5: Míra nacházení nového zaměstnání a míra separace od zaměstnání v EU-27, roční průměr 2005–2012 0,95
22
míra nacházení nového zaměstnání (lhs) míra separace od zaměstnání (rhs)
% nezaměstnaných
18
0,85
16 0,80
% zaměstnaných
0,90
20
14 0,75
12
10
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
0,70
Zdroj: Eurostat (průzkum týkající se pracovních sil), výpočty GŘ EMPL.
Na trhu práce je i nadále patrná značná segmentace. Především kvůli nejisté hospodářské situaci se od roku 2011 zvýšil podíl zaměstnanců na dobu určitou o 0,4 procentního bodu, což dále zhoršuje současnou situaci, jež se vyznačuje vysokou nezaměstnaností a/nebo nízkou mírou ekonomické aktivity některých skupin. Pro zaměstnanost mladých lidí je typický vysoký podíl práce na dobu určitou i na částečný úvazek: v roce 2012 představovala práce na dobu určitou něco přes 40 % a na částečný úvazek 30 % z celkové zaměstnanosti. Pokud jde o 5
Míra nacházení nového zaměstnání je definována jako poměr mezi počtem osob, jež nastoupí do nového zaměstnání, a osob, které jsou nezaměstnané. Míra separace od zaměstnání je poměr počtu osob, jež ztratily zaměstnání, k počtu zaměstnaných osob.
7
veškeré aktivní obyvatelstvo, je podíl práce na dobu určitou a na částečný úvazek naproti tomu mnohem nižší: v roce 2012 se v EU-28 pohyboval kolem 14 % (na dobou určitou) a 19 % (na částečný úvazek). Nadměrně jsou na částečný úvazek zaměstnávány ženy. V roce 2012 bylo na částečný úvazek zaměstnáno 31,9 % žen (oproti 8,4 % mužů) a v NL, UK, DE, AT a BE přesahoval podíl zaměstnankyň na částečný úvazek dokonce 40 %, čímž se značně snížila míra zaměstnanosti měřená v ekvivalentech plného pracovního úvazku. Smlouvy na dobu určitou a práce na částečný úvazek – i když jsou do jisté míry nedobrovolné – mohou v současné kritické době přispět k tvorbě pracovních míst a ze střednědobého až dlouhodobého hlediska mohou být předstupněm pro smlouvy na dobu neurčitou a/nebo práci na plný úvazek (např. v případě mladých lidí). Segmentace je rovněž patrná z přetrvávajících rozdílů v odměňování žen a mužů a z nízké míry přechodu na pracovní smlouvy, jež zaměstnancům zajišťují větší ochranu. V tomto posledním případě jsou postiženy skupiny, které obvykle pracují na základě smlouvy na dobu určitou, zejména mladí lidé. Nabídka na trhu práce některých členských států neodpovídá poptávce. Přestože se míra volných pracovních míst za poslední tři roky v průměru příliš nezměnila, stoupala nezaměstnanost, což svědčí o horším souladu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Z Beveridgeovy křivky (obrázek 6) vyplývá, že se strukturální nezaměstnanost zvyšuje zhruba od poloviny roku 2011. Beveridgeova křivka se zhoršila pro většinu členských států, s výjimkou zejména DE. Tento celkový negativní trend je způsoben především stále větším nesouladem mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi6 a ukazuje na to, že nedostatek příležitostí na trhu práce v souvislosti s hospodářskou krizí vede k účinkům hystereze, jimž je třeba čelit investicemi do lidského kapitálu a efektivnějším sladěním nabídky a poptávky na trhu práce. Obrázek 6: Beveridgeova křivka, EU-27, první čtvrtletí roku 2008 – první čtvrtletí roku 2013
Pozn.: LSI (svislá osa) znamená „ukazatel nedostatku pracovních sil“ – převzato z výsledků průzkumu u podniků EU (% výrobních podniků poukazujících na nedostatek pracovních sil jako faktor omezující výrobu). Zdroj: Eurostat.
Rostoucí počet nezaměstnaných, narůstající podíl dlouhodobě nezaměstnaných a z toho vyplývající nižší efektivita sladění nabídky a poptávky na trhu práce představují značný 6
„Vývoj na trhu práce v Evropě, 2013“ (Labour Market Developments in Europe, 2013), Evropská komise.
8
problém v oblasti aktivních politik na trhu práce a veřejných služeb zaměstnanosti. Zatímco některé členské státy přidělily na aktivní politiky na trhu práce a veřejné služby zaměstnanosti více prostředků, jiné výši financování snížily, aby splnily cíle fiskální konsolidace, a zaměřily se na zvýšení účinnosti veřejných služeb zaměstnanosti. Některé členské státy také zlepšily pracovní postupy v rámci veřejných služeb zaměstnanosti. Zdá se, že hospodářská krize a její dopady na trh práce ovlivnily migrační toky v EU na třech různých úrovních: patrná je méně intenzivní migrace ze třetích zemí do EU (–3,7 % mezi lety 2010 a 2011), intenzivnější migrace z EU do třetích zemí (+14 % mezi lety 2010 a 2011, z toho 90 % z ES, UK, FR, IE, PT a CZ, většinou vracející se migranti spíše než státní příslušníci) a změny, pokud jde o podobu migrace v rámci EU („mobilita uvnitř EU“). K mobilitě uvnitř EU přispívají podle všeho stále více faktory, které vedou pracovníky k odchodu ze země, zatímco dříve převažovaly faktory vedoucí k příchodu do určité země. Celkově lze konstatovat, že i přes relativní silný nárůst mobility z jižních členských států do jiných zemí EU (např. UK a DE) zůstávají absolutní čísla ve srovnání s objemem pracovních sil (a velikostí segmentu nezaměstnaných) v jižních zemích EU, jakož i s mnohem rozsáhlejšími toky mobility z východoevropských a středoevropských členských států (které jsou i nadále hlavními zeměmi původu osob stěhujících se v rámci EU) poměrně nízká. Nabídka dovedností zaostává za změnami v poptávce po dovednostech. K postupným změnám v poptávce po pracovních silách vedlo několik trendů, zejména globalizace a technologická změna (orientovaná na určité dovednosti). Relativní poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících se obecně zvýšila na úkor pracovníků se střední a nízkou kvalifikací (větší důraz na vysoké kvalifikace v rámci poptávky po pracovních silách). Změnila se také relativní důležitost druhů dovedností, přičemž u mnoha povolání nabyly na významu dovednosti související s IKT a sociální dovednosti.
Ačkoli se v průběhu času zvyšovala průměrná úroveň vzdělání, a tím také „kvalita“ nabídky dovedností, nedrželi pracovníci z hlediska dovedností, kterými disponují, krok s poptávkou po dovednostech. Platí to tím spíše, že v několika členských státech je patrná klesající tendence, pokud jde o účast na celoživotním učení, a to v případě jak mužů, tak žen. V důsledku těchto změn v relativní poptávce po dovednostech a jejich nabídce jsou pracovní příležitosti pro vysoce kvalifikované osoby lepší než pro osoby se střední a nízkou kvalifikací. Prognózy trhu práce tento vývoj potvrzují i pro nadcházející roky7. Růstový potenciál a konkurenceschopnost Evropy jsou ohroženy strukturálními nedostatky v její dovednostní základně. Nedávné údaje8 naznačují, že přibližně 20 % obyvatelstva v produktivním věku má jen velmi nízkou kvalifikaci, přičemž v některých zemích (ES, IT) je tento podíl ještě vyšší. Vysoký podíl osob s velmi dobrými dovednostmi má pouze několik málo zemí (FI, NL, SE) a většina evropských států se zdaleka nemůže srovnávat s nejlepšími zeměmi mimo Evropu (např. s Japonskem či Austrálií). Údaje potvrzují, že Evropa neinvestuje efektivně do vzdělávání a kvalifikací, což ohrožuje její střednědobou konkurenceschopnost a uplatnitelnost velké části pracovní síly. Deset členských 7
Například „Budoucí nabídka dovedností a poptávka po dovednostech v Evropě“ (Future Skills Supply and Demand in Europe), Cedefop. 8 V říjnu 2013 OECD a Komise zveřejnily výsledek nového průzkumu dovedností dospělých (Survey on Adult Skills (PIAAC), European Commission, OECD).
9
států snížilo výdaje na vzdělávání v absolutním vyjádření (DK, IE, EL, ES, IT, CY, HU, PT, SK a UK) a dvacet členských států snížilo relativní podíl HDP, který investují do vzdělávání. Vývoj mezd odpovídá potřebě obnovení rovnováhy. V době před krizí vznikla v rámci EU, a zejména v rámci eurozóny, značná vnější nerovnováha. Od té doby dynamika jednotkových nákladů práce podporuje obnovení vnější rovnováhy (obrázek 7). Reálné náklady práce se kromě toho vyvíjí v souladu s postavením jednotlivých zemí na trhu práce. Je důležité, aby vývoj mezd i nadále odpovídal potřebě upravit vnější nerovnováhu a snížit nezaměstnanost. Pokud bude tento trend pokračovat, může nedávný růst mezd v zemích s přebytkem posílit celkovou agregátní poptávku9.
9
Viz např. „Souvisí agregátní poptávka se mzdami, či zisky? Vnitrostátní a globální účinky“ (Is Aggregate Demand Wage-Led or Profit-Led? National and Global Effects), Mezinárodní úřad práce, podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, řada č. 40, Ženeva, 2012.
10
Obrázek 7: Vývoj nominálních jednotkových nákladů práce v eurozóně 80 70 60 50 40
2012q3-2013q2
30
2008-2012q2
20
2001-2007
10 0 -10
DE AT FI BE FR NL LU
PT IT EL ES IE
SK MT CY SI EE
-20
Pozn.: Pro EL nejsou k dispozici čtvrtletní údaje; údaje o EL do konce roku 2012. Zdroj: výpočty GŘ EMPL na základě údajů od Eurostatu.
Snížení jednotkových nákladů práce a zpomalení růstu mezd se ve vývoji cen projevily jen pomalu a neúplně. Toto neúplné promítnutí změn lze mimo jiné vysvětlit současným zvyšováním nepřímých daní a regulovaných cen v důsledku fiskální konsolidace10. Omezování nominálních jednotkových nákladů práce v kontextu nepříliš se měnících cen vedlo ke snížení podílu pracovních příjmů v několika členských státech, zejména ES, PT a EL. Z toho vyplývající zvýšení ziskových rozpětí nebylo doprovázeno nárůstem investic. Daňové zatížení je v mnoha členských státech nadále vysoké. Vysoké a v některých případech dokonce zvyšující se daňové zatížení, především pracovníků s nízkými příjmy a druhých výdělečně činných osob v domácnosti, zůstává problémem ve značné části členských států. Pro ilustraci lze uvést, že v případě nízkopříjmových skupin (67 % průměrné mzdy) bylo snížení daňové zátěže, k němuž došlo ve většině zemí v letech 2008 až 2010, následováno ve dvou následujících letech jejím nárůstem v prakticky všech členských státech (s výjimkou UK, NL, PT, SI a FI). Úroveň daňové zátěže se v roce 2012 pohybovala mezi 20 % či méně v MT a IE a více než 45 % v BE, DE, FR a HU. V letech 2012–2013 pokračovalo v 11 členských státech zvyšování daně z příjmu fyzických osob zaměřené na pracovníky s vyššími příjmy11. Na změny v celkovém daňovém zatížení měla vliv především daň z příjmu fyzických osob, která byla zvýšena v 19 (z 26) členských státech (obrázek 8; jedna osoba, žádné dítě). Zvýšení daně z příjmu fyzických osob bylo obzvláště významné v IE, HU a EL. Vezme-li se v úvahu daň z příjmu fyzických osob společně s příspěvky zaměstnanců na sociální zabezpečení 10
Viz Čtvrtletní zpráva o eurozóně (Quarterly Report on the Euro Area), Evropská komise, svazek 12, č. 3, 2013.
11
Zdroj: Garnier et al. (2103): Nedávné reformy daňových systémů v EU: dobré a špatné zprávy (Recent Reforms of Tax Systems in the EU: Good and Bad News). Studie o daních, 39. Evropská komise.
11
(SSCee), došlo ke zvýšení zatížení zaměstnanců v 18 členských státech, zatímco zatížení zaměstnavatelů se zvýšilo v 11 zemích. Celková výše příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení (SSCer) zůstala ve většině členských států s několika výjimkami (zejména FR, SK, PL a HU) víceméně stabilní. Obrázek 8: Změna celkového daňového zatížení mezi lety 2010 a 2012 podle jednotlivých složek (67 % průměrné mzdy, jedna osoba, žádné dítě) 10 SSCer 8
SSCee
6
daň z příjmu fyz. osob daňové zatížení
4 2 0 -2 -4 -6 -8
UK PT NL FI SI LV SE LT DK CZ MT IT RO EE ES DE AT FR BE BG LU PL SK IE HU EL
-10
Pozn.: Údaje pro CY a HR nejsou k dispozici. Zdroj: OECD.
Boj proti nenahlášené práci představuje v některých členských státech problém. Stínová ekonomika a nenahlášená práce mají negativní dopady, které ovlivňují makroekonomické cíle, jakož i kvalitu a produktivitu práce a sociální soudržnost. Z makroekonomického hlediska snižují příjmy z daní (z daně z příjmu a DPH) a oslabují financování systémů sociálního zabezpečení. Z mikroekonomického hlediska nenahlášená práce a jiné atypické formy zaměstnání, jako je předstíraná samostatná výdělečná činnost, obvykle narušují spravedlivou hospodářskou soutěž mezi podniky a vedou k sociálnímu dumpingu, který brání vzniku řádných pracovních míst s plnou sociální ochranou. Důsledkem je také nedostatečná produktivita, protože neformální podniky se často vyhýbají přístupu k formálním službám a vkladům (např. úvěrům) a nerostou. Ačkoli zcela spolehlivé údaje o rozsahu stínové ekonomiky a nenahlášené práci nejsou snadno dostupné, neúplné údaje naznačují, že tyto fenomény představují pro některé členské státy skutečný problém12.
12
Viz např. Eurofound (2013), Boj proti nenahlášené práci ve 27 členských státech Evropské unie a v Norsku: přístupy a opatření od roku 2008 (Tackling Undeclared Work in 27 European Union Member States and Norway: Approaches and Measures Since 2008), Eurofound, Dublin; Hazans, M. (2011), Neformální pracovníci v Evropě (Informal Workers Across Europe), studie č. 5912, Světová banka, Washington DC.
12
Krize podstatně změnila dynamiku nerovnosti a postihla různé skupiny obyvatel různým způsobem. Koeficient příjmové nerovnosti S80/S2013 zůstal v zemích EU-27 mezi lety 2008 a 2012 stabilní, avšak existuje značný rozptyl a rostoucí rozdíly v této oblasti mezi jednotlivými členskými státy (obrázek 9). Nerovnost vzrostla ve většině jižních členských států (ES, EL, IT, CY), jakož i v HR, EE, DK, HU, SK a mírně také v IE. I přes zlepšení z poslední doby vyvolává nerovnost zvláštní obavy rovněž v BG, LV, PT a RO. Obrázek 9: Nerovnost v rozdělení příjmů (koeficient příjmové nerovnosti) 2008–2012 8 2012 7
2008
6 5 4 3 2 1
EU27 EU28
SK HU DK CY EE HR IT EL ES
SI CZ FI SE AT* BE* LU FR IE* PL
NL MT DE LT UK* PT BG RO LV
0
Zdroj: Eurostat, EU–SILC. *V případě AT, BE, IE a UK rok 2011 namísto 2012, odhady za rok 2012 pro EU-27 a EU-28, předběžné pro IT.
Míra ohrožení chudobou a sociálním vyloučením se podstatně zvýšila, přičemž navíc rostou rozdíly mezi členskými státy. K dosažení jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020 v podobě snížení počtu osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením o nejméně 20 milionů je zapotřebí tento trend výrazně změnit. Mezi začátkem krize v roce 2008 a rokem 201214 se počet Evropanů ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením zvýšil znepokojivým způsobem o 8,7 milionu osob (vyjma HR) na 25,1 % obyvatelstva EU-28 v roce 2012 (obrázek 10). Podíl obyvatelstva ohroženého chudobou nebo sociálním vyloučením narostl zejména v členských státech nejvíce postižených hospodářskou krizí, zatímco několik členských států zaznamenalo klesající relativní úroveň chudoby.
13
Koeficientem příjmové nerovnosti nebo S80/S20 se měří nerovnost v rozdělení příjmů. Vypočítá se jako poměr celkového objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejvyššími příjmy (horní kvintil) k objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejnižšími příjmy (dolní kvintil). Všechny příjmy se zjišťují jako ekvivalizované disponibilní příjmy. 14
Nejnovější údaje EU-SILC zahrnují odhady Eurostatu pro EU-28 a EU-27 za rok 2012 (výsledky pro AT, BE, IE a UK chybí). Referenční údaje SILC za rok 2012 se vztahují na příjmový rok 2011.
13
Obrázek 10: Vývoj míry ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením (AROPE) v období 2008–2012 60 2012 50
2008
% populace
40 30 20 10
EU27 EU28**
SE LU DK SI MT EE CY ES IE* IT HR** HU LT EL LV BG
NL CZ FI FR DE SK BE* UK*
AT* PT PL RO
0
Zdroj: Eurostat, EU–SILC. Rozděleno podle AROPE v roce 2012. Odhady za rok 2012 pro EU-27 a EU-28, předběžné pro IT, *AT, BE, IE a UK rok 2011 namísto 2012, **HR a EU-28 žádné údaje za rok 2008.
Existují značné rozdíly mezi věkovými skupinami. Nejvíce postiženi jsou lidé v produktivním věku. Chudoba a sociální vyloučení osob ve věku mezi 18 a 64 lety se v poslední době výrazně zvýšily ve dvou třetinách členských států, a to zejména kvůli narůstající míře nezaměstnanosti či počtu domácností s nízkou intenzitou práce a rostoucí chudobě zaměstnaných. V roce 2012 žilo přibližně 50 milionů osob v produktivním věku z méně než 60 % národního mediánového disponibilního příjmu v EU-28, 33,1 milionu osob bylo postiženo závažnou materiální deprivací a 30,4 milionu osob ve věku 18–59 let žilo v domácnosti bez zaměstnané osoby. Obrázek 11: Vývoj míry ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením (AROPE) v EU28 od roku 2005 – celkem, děti, obyvatelstvo v produktivním věku a starší lidé
14
30
25
20
15 2005
2006
2007
2008
2009
2010
Celkem
Děti (0-17)
Osoby v produktivním věku (18-64)
Starší osoby (65+)
2011
2012
Zdroj: Eurostat, EU–SILC. Průměr EU-27 za období 2005–2009, průměr EU-28 za období 2010–2012, odhad za rok 2012.
Starší lidé (65+) jsou tímto problémem zasaženi relativně méně, jelikož u nich došlo k poklesu rizika chudoby nebo sociálního vyloučení ve většině členských států s tím, že ženy stále trpí chudobou ve stáří častěji než muži. Toto relativní zlepšení však vyplývá především ze skutečnosti, že důchody se z velké části nezměnily, zatímco výše příjmů obyvatel v produktivním věku stagnovala či klesla. Ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením se v případě dětí od roku 2008 zvýšilo vzhledem k horší situaci jejich rodičů (většinou v produktivním věku) ve srovnání s rokem 2008 ve více než 20 členských státech, přičemž domácnosti s jedním rodičem čelí riziku chudoby a sociálního vyloučení (EU-28: 47,8 % v roce 2012), které je více než dvakrát vyšší než ohrožení rodin se dvěma rodiči (24,4 %). Podstatně vyšší ohrožení chudobou u domácností s jedním rodičem lze pozorovat ve všech členských státech od SI, FI a DK (35 %) až po BG (78 %). Výrazně vyššímu riziku chudoby nebo sociálního vyloučení čelí ve srovnání s celkovým obyvatelstvem rovněž rodiny se třemi či více dětmi (EU-28: 30,9 %). Na muže v produktivním věku mělo zhoršení podmínek na trhu práce během krize přímější dopad, avšak ženy stále čelí vyššímu riziku (trvalé) chudoby nebo vyloučení než muži vzhledem k tomu, že v určitých obdobích svého života se věnují péči o rodinu a mimo domov nepracují vůbec či pracují jen na částečný úvazek. Ohrožení chudobou a sociálním vyloučením bylo v roce 2012 mnohem vyšší (48,8 %) v případě státních příslušníků třetích zemí (ve věku 18–64 let) než v případě vlastních státních příslušníků (24,9 %). Celkový rozdíl stoupl z 21,7 p.b. v roce 2010 na 23,9 p.b. v roce 2012. Od roku 2011 disponibilní příjmy domácností v EU a v eurozóně v průměru reálně klesají. Pokles byl obzvláště výrazný (celkem přes 5 procentních bodů za dva roky) v EL, ES, IT, CY, PT a RO a mírnější v BE, CZ, DK, HU, NL, SI a SK. V jiných zemích zůstaly příjmy domácností na stejné úrovni nebo se mírně zvýšily. Stabilizační účinek sociálních výdajů na příjmy domácností se po roce 2010 zmenšil. Během recese v letech 2008–2009 se sociální výdaje významným způsobem podílely na
15
zachování příjmů domácností ve většině zemí EU15, a to mj. v souvislosti s fiskálními stimulačními opatřeními zavedenými k udržení agregátní poptávky a omezení nadměrného úbytku pracovních míst v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy z listopadu 2008. V roce 2009 a v prvních dvou čtvrtletích roku 2010 přispěly pozitivně k vývoji hrubého disponibilního příjmu domácností rovněž čisté sociální dávky a snížené daně (obrázek 12). Od poloviny roku 2010 vliv sociálních dávek na vývoj hrubého příjmu domácností slábl. Mohlo to být způsobeno tím, že se zvýšil počet dlouhodobě nezaměstnaných, kteří ztratili nárok na dávky, a zároveň byla vzhledem k poněkud lepšímu hospodářskému výhledu v několika členských státech částečně ukončována opatření určená k řešení krize. V některých členských státech se dopad sociálních výdajů také postupně snižoval v souvislosti se zlepšením ekonomické situace a výhledu16.
15
Viz Vývoj zaměstnanosti a sociální vývoj v Evropě v roce 2012 (Employment and social developments in Europe 2012), Evropská komise. 16 Tamtéž.
16
Obrázek 12: Podíl jednotlivých složek na růstu hrubého disponibilního příjmu domácností (GHDI) (EA-17 a EU-27)
EA-17
10%
Čisté sociální dávky Daně z příjmu, majetku (negativní)
5% Ostatní běžné transfery Čistý důchod z vlastnictví
0%
Náhrady OSVČ Náhrady zaměstnancům Reálné GHDI
-5% Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Nominální GHDI
2012
EU-27
10%
Čisté sociální dávky Daně z příjmu, majetku (negativní)
5%
Ostatní běžné transfery Čistý důchod z vlastnictví
0%
Náhrady OSVČ Náhrady zaměstnancům
-5% Reálné GHDI Nominální GHDI
-10% Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 Q1 Q3 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Zdroj: Eurostat – odvětvové účty.
Distribuční dopady fiskální konsolidace se v jednotlivých zemích výrazně lišily. Podle studie institutu Euromod17 měly balíčky opatření pro fiskální konsolidaci v závislosti na své podobě různý vliv na domácnosti s vysokými a nízkými příjmy. V některých zemích vyvíjí regresivní dopady zvýšený tlak především na životní úroveň domácností s nízkými příjmy. V jiných členských státech se naopak díky tomu, že byla věnována pečlivější pozornost distribučnímu profilu opatření v rámci fiskální konsolidace, podařilo nepřiměřenému účinku opatření na domácnosti s nízkými příjmy zabránit. Tyto rozdíly v distribučních dopadech byly zaznamenány nezávisle na rozdílném celkovém rozsahu úprav.
17
Viz pracovní dokument institutu EUROMOD 2/13 Avram, Figari, Leventi, Levy, Navicke, Matsaganis, Militaru, Paulus, Rastringina, Sutherland: Distribuční účinky fiskální konsolidace v devíti zemích (The Distributional Effects of Fiscal Consolidation in Nine Countries). V brzké době bude zveřejněno nové znění tohoto dokumentu. V devíti zemích, jež byly předmětem studie, se dopad opatření týkajících se příjmů domácností (např. změny daňového systému a systému sociálních dávek a snižování mezd od roku 2007 do poloviny roku 2012) pohyboval mezi 1,6 % disponibilního příjmu v době před krizí v IT a 1,9 % v UK na jedné straně a 9,1 % v LV a 11,6 % v EL na straně druhé.
17
Po dosažení nejvyšší úrovně v roce 2009 je míra růstu sociálních výdajů od roku 2011 celkově negativní (obrázek 13). V počáteční fázi krize (do roku 2009) se na růstu sociálních výdajů podílely hlavně výdaje na nezaměstnanost, ale v menší míře také jiné faktory (zejména důchody a zdravotnictví). Růst sociálních výdajů zeslábl v roce 2010 v souvislosti s koncem fiskálních stimulačních opatření a standardním postupným ukončováním automatické stabilizace v zemích, jež procházely oživením. Od roku 2011 (obrázek 13) se sociální výdaje snížily navzdory dalšímu zhoršování hospodářské a sociální situace18. Obrázek 13: Podíl peněžitých a věcných dávek na růstu reálných veřejných sociálních výdajů v EU (2001–2012) 6% 5% 4% 3% 2% 1%
věcné
0% -1%
peněžité
-2% 2001 2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
EU-27
Zdroj: národní účty, výpočty GŘ EMPL.
Krize měla vliv také na strukturu výdajů na sociální ochranu. V některých zemích došlo v letech 2009 a 201019 k výraznému nárůstu v oblastech (např. důchody nebo zdravotní postižení), v nichž byla výše výdajů již vysoká a byla spojena s poměrně slabšími výsledky v sociální oblasti či v oblasti zaměstnanosti (obrázek 14). Zároveň v některých státech stagnovala či dokonce klesla výše výdajů v oblastech, jako je zdravotní péče, sociální vyloučení, bydlení nebo rodina. Obrázek 14: Kumulativní podíl na celkovém růstu sociální ochrany v EU-27 podle oblastí (2007–2010) a růst (reálných) celkových výdajů na sociální ochranu v Evropě podle jednotlivých zemí, 2010
18
Viz Čtvrtletní přehled o zaměstnanosti a sociální situaci v EU, březen 2013. Analýza prokázala, že snížení sociálních výdajů zaznamenané od roku 2011 se zdá být výraznější než v podobných případech recese v posledních třiceti letech. 19 Brzy budou k dispozici údaje za rok 2011.
18
4%
3%
2%
1%
0% 2007
2008
2009
2010
-1% důchody
zdraví a zdravotní postižení
dávky v nezaměstnanosti
rodina
sociální vyloučení a bydlení
20%
2010
15% 10% 5% 0% -5% -10%
sociální vyloučení a bydlení
SK
UK
SI
SE
RO
PT
PL
NL
LV
rodina
EA-17
dávky v nezaměstnanosti
MT
LU
IT
LT
IE
FR
HU
FI
ES
EL
EE
DK
zdraví a zdravotní postižení
EU-27
důchody
DE
CZ
CY
BE
BG
AT
-15%
Pozn.: Podíl na celkovém růstu sociálních výdajů podle oblastí. Zdroj: Evropský systém jednotné statistiky sociální ochrany (ESSPROS).
V některých členských státech se mohla zhoršit dostupnost zdravotní péče pro zranitelné skupiny. Společně s dopady krize v oblasti příjmů může snížení veřejných výdajů na zdravotnictví vést ke zhoršení dostupnosti služeb zdravotní péče, zejména pro nízkopříjmové a zranitelné skupiny. Obrázek 15 ukazuje podíl osob v nejnižším příjmovém kvintilu, jež uvádí nesplněné potřeby v oblasti zdravotní péče, protože léčba byla „příliš drahá“ nebo protože čekací doba byla příliš dlouhá či bylo třeba cestovat příliš daleko. Zatímco v EU-27 jako celku se v letech 2008–2011 tento podíl zvýšil pouze mírně, další zhoršení z vysoké úrovně dostupnosti služeb bylo pozorováno v zemích, jako je LV, EL, IT a PL, a podstatný růst z nízké úrovně byl zaznamenán v zemích, jako je např. CY, BE, FI, FR a SK. 19
Obrázek 15: Nesplněná potřeba zdravotní péče, nejnižší příjmový kvintil, 2008–2011 35 30 25
% populace
20 15 10 5 0 -5 -10 Příliš drahé nebo příliš daleká cesta nebo pořadník (nejnižší příjmový kvintil, 2008)
Zdroj: Eurostat EU-SILC 2011.
20
Zvýšení 2008-2011
Snížení 2008-2011
2. PROVÁDĚNÍ HLAVNÍCH SMĚRŮ POLITIK ZAMĚSTNANOSTI: REFORMY POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI A SOCIÁLNÍ POLITIKY Tento oddíl20 obsahuje přehled reforem a opatření, které zavedly členské státy v posledních 12 měsících. Hlavní směry politik zaměstnanosti21 nabízejí členským státům stabilní politické pokyny o tom, jak reagovat na výzvy v oblasti zaměstnanosti a na sociální výzvy v kontextu současných trendů a za účelem dosažení cílů strategie Evropa 2020 (viz oddíl 1). Roční analýza růstu na rok 2013 stanoví priority a politické pokyny pro členské státy, které předkládají své národní programy reforem v rámci evropského semestru 2013. Tyto národní programy reforem byly odpovídajícím způsobem přezkoumány a Rada na základě návrhů Komise vydala doporučení pro jednotlivé země. Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu přezkoumávají vykonanou práci a pokrok členských států v reakci na příslušné problémy uplatňováním monitoru výsledků v oblasti zaměstnanosti a monitoru výsledků v oblasti sociální ochrany. Následující reformy politiky budou posouzeny v souvislosti s evropským semestrem 2014. Evropský sociální fond podporuje úsilí o dosažení cílů strategie Evropa 2020, a to prostřednictvím opatření pro boj s nezaměstnaností se zvláštním zaměřením na mladé lidi, nabízení stáží a učňovského vzdělávání pro rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace, vzdělávání, podpory sociálního začleňování a vytváření správní kapacity. Úzké sepětí Evropského sociálního fondu a ostatních evropských strukturálních a investičních fondů s politickými prioritami strategie Evropa 2020, jakož i zaměření fondů orientované na výsledky posílí v programovém období 2014–2020 jejich úlohu jako finančních pilířů této strategie. Ve všech oblastech, které jsou popsány v následujících oddílech, byly provedeny nebo se připravují reformy. Úroveň pokroku se však napříč politickými oblastmi a mezi členskými státy liší. Proto je zapotřebí dalšího úsilí, ačkoli v mnoha případech není vliv těchto reforem zatím plně viditelný, neboť obvykle trvá určitou dobu, než se projeví. Rovněž „hodnotu“ reforem obvykle nelze posuzovat izolovaně, protože několik reforem může být prováděno zároveň. Členské státy by proto měly při přípravě politik a reforem vzít v úvahu relevantní kompromisy. 2.1 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 7: Zvýšení účasti na trhu práce Členské státy nadále posilovaly opatření aktivní politiky na trhu práce. Několik členských států zvýšilo finanční prostředky přidělené na opatření v oblasti aktivní politiky na trhu práce na rok 2013 (CY, IE, HR, PL, SE), zatímco jiné je snížily (NL, SI), čímž kladly větší důraz na účinnost. Některé členské státy přijaly opatření na lepší sladění nabídky a poptávky (BE, BG, ES, LT) a zavedly nebo rozšířily profilování nezaměstnaných (FR). Francie vytvořila národní plán pro prioritní odbornou přípravu prováděnou veřejnými službami zaměstnanosti: 30 000 uchazečů o zaměstnání bude poskytnuta odborná příprava v prioritních oblastech s velkou nabídkou pracovních míst. Spojené království poskytuje větší podporu nezaměstnaným, které je obtížné umístit, a to prostřednictvím individuálně přizpůsobené pomoci při hledání zaměstnání, ale zároveň zpřísní požadavky pro další vyplácení dávek v nezaměstnanosti. V Itálii mají zaměstnavatelé, kteří najímají příjemce 20
Tento oddíl podává aktualizaci situace uvedené v předchozí společné zprávě o zaměstnanosti, avšak kvůli omezenému místu není vyčerpávající a nemá za cíl informovat o všech reformách a politických opatřeních. 21 Rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2012 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států.
21
dávek v nezaměstnanosti, nárok na příspěvek ve výši 50 % zbývající dávky, která by byla zaměstnancům vyplacena, kdyby zůstali nezaměstnaní. Byla rovněž vytvořena databáze za účelem shromažďování informací o službách poskytovaných v celé zemi. Plánovaná státní reforma v Belgii povede k další regionalizaci řady pravomocí, pokud jde o aktivaci a sledování nezaměstnaných osob. Rumunsko změnilo zákon o pojištění pro případ nezaměstnanosti, mimo jiné zavedením nové kategorie nezaměstnaných (dlouhodobě nezaměstnaní), kteří mohou využívat aktivní politiky na trhu práce, jako je například pobídka mobility a bezplatné hodnocení formálně či neformálně získaných schopností. V Maďarsku, Chorvatsku, Lotyšsku a ve Slovinsku jsou programy veřejných prací zaměřeny na začlenění nezaměstnaných na trh práce a poskytování podpory příjmu nezaměstnaným, kteří nemají nárok na dávky v nezaměstnanosti. Několik členských států přijalo opatření zaměřená na posílení kapacity veřejných služeb zaměstnanosti, zlepšení jejich účinnosti a účelnosti, odborné přípravy a/nebo přijímání personálních poradců (CY, CZ, DE, EL, ES, FI, FR, HR, HU, IE, NL, PL, PT, SI). Některé veřejné služby zaměstnanosti se zaměřují na větší nabídku individuálně přizpůsobených služeb pro nezaměstnané (SI), podporu vzájemné odpovědnosti (NL) a posílení jejich spolupráce s ostatními zúčastněnými stranami (PL), zaměstnavateli a místními orgány (HU, PT). Německo se hodlá zaměřit na dlouhodobě nezaměstnané, které je obtížné umístit, a sice přesunem zaměstnanců veřejných služeb zaměstnanosti z některých služeb pro krátkodobě nezaměstnané. Ve Francii byli uchazeči o zaměstnání rozděleni do tří kategorií v závislosti na potížích, s nimiž se potýkají při vstupu na trh práce, přičemž každá kategorie nabízí různé kontrolní metody. V Irsku byla iniciativa „JobPath“ vypracována tak, aby zvýšila kapacitu veřejných služeb zaměstnanosti prostřednictvím zapojení soukromých třetích smluvních partnerů, závazku zdvojnásobit v průběhu roku 2014 počet pracovníků pro nezaměstnané a spojení s institucemi sociálního zabezpečení. Ve Španělsku a Portugalsku došlo k určitému pokroku při posilování úlohy soukromých agentur při přípravě zprostředkování práce. V rámci evropského semestru 2013 byla 16 členským státům (BE, BG, CZ, DE, EE, ES, FR, HU, IT, LT, LU, LV, RO, SE, SI a SK) vydána doporučení týkající se aktivní politiky na trhu práce a/nebo veřejných služeb zaměstnanosti (tj. zvýšit kvalitu, rozsah a účinnost aktivní politiky na trhu práce, jakož i výkonnost veřejných služeb zaměstnanosti, zajistit lepší zaměření nebo posílení prvků aktivace a individualizovaných služeb). Byla zavedena zvláštní opatření s cílem přiblížit trhu práce nezaměstnané ze znevýhodněných skupin, zejména zdravotně postižených osob, dlouhodobě nezaměstnaných a pracovníků z přistěhovaleckého prostředí. Několik členských států (BG, HU, NL, PT) přijalo opatření na obecné zlepšení situace na trhu práce znevýhodněných osob a ostatní země zaměřily úsilí na konkrétní cílové skupiny. Několik zemí se zabývá situací na trhu práce pro osoby se zdravotním postižením (FI, HU, LT a MT). Maďarsko zřídilo nový úřad a síť pro provádění opatření souvisejících s rekvalifikací a omezilo náklady práce snížením příspěvků na sociální zabezpečení. Ve Finsku má být podle nového projektu jmenován osobní koordinátor poskytující individuálně přizpůsobené služby pro osoby se zdravotním postižením. Účinek projektu by měly zvýšit i další změny, a sice prodloužení trvání práce na částečný úvazek s nemocenskou dávkou na částečný úvazek a uvolnění kritérií pro odbornou rekvalifikaci. Na Maltě je cílem nově zřízeného centra zaměstnanosti (Job Bridge Centre) začlenit osoby se zdravotním postižením do pracovního 22
procesu. V Litvě bylo více pozornosti věnováno podpoře zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a to zlepšením financování sociálních podniků. Mnoho opatření v oblasti aktivní politiky na trhu práce (jak je uvedeno výše) se specificky zaměřilo na dlouhodobě nezaměstnané. Irsko kromě toho nabídlo více odborné přípravy a vzdělávání dlouhodobě nezaměstnaným s cílem zlepšit jejich vyhlídky na získání zaměstnání a začalo podnikům poskytovat grantové platby jako pobídku k zaměstnávání těchto osob. Státní agentura pro zaměstnanost v Lotyšsku poskytuje podporu dlouhodobě nezaměstnaným osobám trpícím závislostí. Dánsko nabídlo pracovní místa většinou ve veřejném sektoru, a zejména dlouhodobě nezaměstnaným osobám ohroženým ztrátou dávek. Členské státy přijaly zvláštní opatření s cílem začlenit osoby z přistěhovaleckých skupin. Německo přijalo program na podporu začlenění přistěhovalců na trhu práce a zvýšení jejich účasti na systémech vzdělávání a odborné přípravy. Švédsko posílilo opatření v oblasti aktivní politiky na trhu práce pro přistěhovalce tím, že jako prioritu stanovilo opatření na pracovišti a prodloužilo subvencování mzdových nákladů pro osoby narozené v jiné zemi. Členské státy řešily situaci mladých lidí na trhu práce včasným zavedením některých prvků záruky pro mladé lidi. Vzhledem ke zhoršení situace mladých lidí na trhu práce zavedly všechny členské státy pro tuto cílovou skupinu dodatečná opatření. V mnoha případech byla stávající opatření prodloužena, finančně podpořena a rozšířena na větší cílovou skupinu. Mezi nejčastější nástroje podpory zaměstnanosti mladých lidí patřily plné, částečné a/nebo odvětvové subvencování mzdových nákladů (BE, BG, EL, HU, FR, IT, PT), snížení nemzdových nákladů práce (BE, EL, ES, FR, HR, PT, SI), stáže pro mladé (BE, CZ, PT), učňovské vzdělávání (DK, EL, ES, FI, HU, IT, PT, SE, UK), odborná praxe (CY, PL, SI), poradenství (AT) a pracovní příležitosti ve veřejném sektoru (BG, FR, HU). Většina členských států v současnosti vypracovává prováděcí režimy záruky pro mladé lidi, aby vnitrostátní režimy záruky pro mladé lidi začaly fungovat od ledna 2014, a u ostatních států se předpokládá, že své plány předloží na jaře roku 2014. V posledních 12 měsících byly zavedeny plně funkční záruky pro mladé lidi nebo některé části těchto záruk či pilotní projekty (AT, ES, FI, FR, IE, HR, HU, MT, RO, UK). Ve Finsku byla záruka pro mladé lidi od 1. ledna 2013 posílena. V Irsku byl v jedné dublinské čtvrti zahájen pilotní projekt záruky pro mladé lidi, přičemž s plným provedením se počítá v roce 2014. Rumunsko zveřejnilo výzvu k předkládání strategických projektů v hodnotě 10 milionů EUR a přijalo národní plán zaměstnanosti mladých lidí. Spojené království pokročilo s programem Youth Contract a nabídlo učňovské vzdělávání a programy dobrovolné odborné praxe. Rakousko zavedlo opatření v oblasti zaučování mladých lidí s cílem pomoci mladým lidem najít vzdělání nebo odbornou přípravu, která jim nejlépe vyhovuje. Pokud jde o nové účastníky na trhu práce, nabídne program záruky prvního pracovního místa v Maďarsku 100% náhradu čtyřměsíční mzdy a příspěvků na sociální zabezpečení. Malta přijala národní strategii zaměstnanosti mládeže jako ucelený rámec pro úspěšnou integraci mladých lidí do zaměstnání a rovněž jmenovala akční výbor, jehož úkolem je částečné provádění záruky pro mladé lidi. Ve Francii jsou „pracovní místa pro budoucnost“ subvencované smlouvy, jejichž cílem je vyškolit a najmout 100 000 mladých lidí do konce roku 2013 a 150 000 mladých lidí do konce března 2014, a to především ve veřejném sektoru. V 10 departmentech byl zahájen pilotní projekt pro 10 000 mladých lidí, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě (tzv. NEET) a kteří se potýkají s vážnými obtížemi. Španělsko 23
schválilo strategii pro podnikání a zaměstnanost mladých lidí na období 2013–2016, která obsahuje 100 akcí a jejíž celkový rozpočet činí více než 3,485 miliardy EUR.
Členské státy prosadily opatření na podporu zaměstnanosti žen a sladění pracovního a soukromého života zavedením změn v oblasti služeb předškolního vzdělávání a péče22 a přezkoumáním předpisů týkajících se rodičovské dovolené. K zajištění pružnější pracovní doby zařízení předškolního vzdělávání a péče s celodenním programem byly přiděleny dodatečné zdroje (DE, FI, HU, MT, PL). Spojené království oznámilo nový režim nezdaněné péče o děti pro pracující rodiny a Irsko zaručilo další místa v družinách pro děti ze základních škol z rodin s nízkými příjmy. Německo zavedlo zákonný nárok na místo v zařízení péče o děti mladší tří let a zároveň zaručilo dávky na výchovu dětí. Zachovalo však přídavky pro děti, které nevyužívají zařízení péče o děti. Maďarsko od roku 2014 sníží věk zahájení povinné školní docházky na tři roky. Chorvatsko zavedlo povinné předškolní vzdělávání a změnilo legislativu týkající se poskytování nestandardních forem péče o děti23. Estonsko změnilo zákon o rodičovských dávkách. Aby se usnadnilo sladění rodinných a pracovních povinností, zavedly členské státy změny týkající se flexibilnější pracovní doby pro osoby pobírajícími mzdu (LU), opatření na pomoc studentům s dětmi (CZ), nezdaněné prémie (DK) a podporu rovnosti žen a mužů, a to posílením postavení žen, začleňováním hlediska rovnosti žen a mužů a nabídkou odborné přípravy (EE). Některé členské státy prodloužily (placenou) rodičovskou dovolenou (LU, MT, PL, UK). V Dánsku a na Maltě byla samostatně výdělečně činným rodičům udělena stejná práva na rodičovskou dovolenou jako zaměstnaným rodičům. Nová opatření v Estonsku a Polsku si kladou za cíl povzbudit otce, aby využili otcovské dovolené. Ve Francii byla zavedena nová pravidla, která udělují druhému rodiči právo na šest měsíců rodičovské dovolené. Rakousko reformovalo předpisy týkající se dovolené na péči o děti, aby se zlepšila rovnováha mezi pracovním a soukromým životem rodičů žijících v netradičních formách rodiny a zjednodušilo využívání stávajících modelů. Chorvatsko harmonizovalo svůj zákon o mateřských a rodičovských příspěvcích s acquis communautaire EU. Iniciativy na podporu zaměstnanosti rovněž řešily překážky delšího pracovního života. Několik členských států podniklo kroky ke zvýšení zaměstnanosti starších pracovníků (AT, BE, CZ, FI, PL, SI), např. přijetím zvláštních opatření, akčních plánů nebo strategií stárnutí (CZ, FI, PL). Patří sem práce na částečný úvazek (AT), profesní příprava na pracovišti (SI), zavedení komplexního školení/elektronického školení pro pracovníky veřejných služeb zaměstnanosti zaměřeného na zlepšení služeb pro nezaměstnané osoby nad 50 let věku (PL) a poskytnutí pobídek zaměstnavatelům k najímání starších pracovníků (AT, ES, PT). Belgie 22
Pojem předškolního vzdělávání a péče zahrnuje všechny formy péče a vzdělávání od narození do začátku základní školní docházky. 23
Další informace k této otázce viz oddíl o sociálním začleňování.
24
prosadila opatření, která mají podpořit práci v důchodovém věku, a to tím, že uložila společnostem s více než 20 zaměstnanci, aby připravily roční plány zachování nebo zvýšení počtu zaměstnanců nad 45 let věku, a zvýšila věkovou hranici pro výjimku z aktivního hledání práce z 58 na 60 let. V březnu 2013 přijalo Španělsko královské legislativní nařízení, které umožňuje slučitelnost důchodu s prací a zamezuje hromadnému propouštění zaměstnanců ve věku nad 50 let ve velkých podnicích. Pokud jde o účast na trhu práce, zdůraznila letošní doporučení pro jednotlivé země problémy týkající se účasti žen na trhu práce (11 členských států: AT, CZ, DE, EE, HU, IT, MT, NL, PL, SK a UK), udržení osob na trhu práce po delší dobu a zvýšení zaměstnanosti starších pracovníků (15 členských států: AT, BE, BG, CZ, ES, FI, FR, LT, LU, MT, NL, PL, RO, SI a SK), jakož i zlepšení perspektiv zaměstnanosti mladých lidí (22 členských států: AT, BE, BG, CZ, DE, DK, EE, ES, FI, FR, HU, IT, LT, LU, LV, MT, PL, RO, SE, SI, SK a UK). Některé členské státy provedly změny úrovně minimální mzdy nebo mzdy ve veřejném sektoru. Většina členských států přijala opatření politiky v oblasti mezd. Některé země zaznamenaly zvýšení minimální mzdy (CZ, EE, FR, HR, HU, LT, PL, SI, RO). Na druhé straně došlo ke snížení minimální mzdy (EL) nebo k jejímu zmrazení (PT). V některých případech byly také zmrazeny nebo sníženy mzdy ve veřejném sektoru. Zmrazení mezd ve veřejném sektoru bylo v několika členských státech prodlouženo (ES, IT, NL, PT), v jiných došlo k jejich snížení (CY, EL, HR, IE, SI). Naopak Dánsko povolilo ve veřejném sektoru velmi skromný nárůst platů. Rumunsko přijalo opatření k obnovení výše platů státních zaměstnanců na úroveň z června roku 2010. Členské státy se zabývaly mechanismy stanovování mezd, včetně indexace mezd a postupů kolektivního vyjednávání. Indexace mezd byla (dočasně) pozastavena nebo pozměněna v několika členských státech (CY, ES, LU). Itálie přizpůsobila rámec pro mzdová vyjednávání, aby bylo možné lépe zohlednit vývoj na místní a odvětvové úrovni. Ve Španělsku se sociální partneři dohodli na zpomalení růstu mezd v období 2012–2014, na omezení růstu mezd a jejich vázání na růst španělského HDP a na inflaci eurozóny. Po neúspěšných jednáních mezi sociálními partnery o nové mezioborové kolektivní smlouvě v Belgii vláda stanovila pro rok 2013 a 2014 mzdovou normu (částka, o kterou se mohou náklady práce zvýšit nad úroveň inflace) ve výši 0 %. Doporučení pro jednotlivé země, která byla přijata v červenci 2013, poukazují na členské státy (BE, DE, FI, FR, IT, LU, SI), pro které vývoj mezd zůstává i nadále problémem. Mnohé členské státy přijaly daňová opatření na podporu vytváření pracovních míst. Několik zemí (CZ, DK, LV, MT, NL, RO, SK a UK) i nadále podporuje programy veřejných investic a/nebo investičních pobídek na vytváření nových pracovních míst, i když fiskální omezení jsou velká. V různých zemích (BE, ES, FI, FR, HU, LV, MT, UK) byla přijata daňová opatření na podporu vytváření pracovních míst. Téměř všechny členské státy zavedly nová opatření nebo iniciativy (nebo posílily stávající) k podnícení soukromých investic do výzkumu, vývoje a inovací. Zároveň převážná většina členských států zavedla granty pro malé a střední podniky nebo středně velké podniky. Daňové zatížení je v mnoha členských státech stále poměrně vysoké, ale pouze několik zemí podniklo kroky k řešení tohoto problému, rovněž s přihlédnutím k omezením ve fiskální oblasti. S cílem podpořit poptávku po práci snížily Estonsko a Chorvatsko sazby příspěvků na sociální zabezpečení, které hradí zaměstnanci a zaměstnavatelé, a Belgie, Maďarsko a Portugalsko snížily sazby pro zvláštní skupiny. V Portugalsku se poskytuje finanční podpora 25
zaměstnavatelům, kteří najímají starší nezaměstnané (nad 45 let), a to ve formě navrácení 75 % až 100 % příspěvku na sociální zabezpečení placeného zaměstnavatelem. Francie zavedla novou daňovou úlevu pro konkurenceschopnost a zaměstnanost, která umožní snížení nákladů práce. Pokud jde o nabídku práce, Lotyšsko snížilo sazbu daně z příjmů fyzických osob na 24 %. V Belgii má „pracovní odměna“ zvýšit čistou mzdu pracovníků s nízkou mzdou, a tím snížit nezaměstnanost a vznik pastí nízkých příjmů. Obecně se doporučení pro jednotlivé země vydaná v tomto roce zaměřila na snížení daňového zatížení osob s nízkými příjmy (AT, DE, HU, LV a HU) a snížení daňového zatížení a příspěvků na sociální zabezpečení všech pracovníků (BE, CZ, DE, FR, IT, NL). Řada členských států nadále podporuje iniciativy zabývající se odvětvími s velkou nabídkou pracovních míst (CZ, FI, LU, MT, NL, RO). Vláda v Lucembursku pokračuje ve své strategii spočívající v investování do slibných nových hospodářských odvětví a zřídila výbor pro identifikaci nových specializovaných odvětví s potenciálem vytváření pracovních míst. V České republice zahájil významný program „Nová zelená úsporám“ financovaný z ESF v polovině roku 2013 svou první výzvu k podávání přihlášek. Rumunsko plánuje, že větší části odvětví informačních technologií nabídne daňové pobídky (tj. osvobození od daně). Integrované politické rámce spojující ekologický růst a zaměstnanost nicméně existují pouze v několika málo zemích (EL, FR, AT, PT, FI), zatímco v jiných je patrný pokrok směrem k zavádění ucelenější politické reakce (BG, IE, ES, LU, MT, HR). Mnoho členských států i nadále řeší zelený růst řadou samostatných nástrojů a politik (např. CZ, LT, LT, SI)24. Některé členské státy subvencovaly zaměstnavatele a podporovaly podnikání. K vytvoření poptávky po pracovních silách byly často využívány subvence zaměstnavatelů (LV, ES na regionální úrovni, NL a SI). Členské státy přijaly některá další opatření na podporu zakládání podniků a samostatné výdělečné činnosti. Některé země zachovaly nebo začaly nabízet subvence pro zahájení podnikání nezaměstnaných (BG, CZ, PL, SI), zatímco Španělsko s cílem podpořit samostatnou výdělečnou činnost nabídlo snížení příspěvků na sociální zabezpečení a také podpořilo zaměstnávání určitých skupin, jako jsou zdravotně postižené osoby a mladí lidé. Rakousko zlepšilo systém sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby. Portugalsko zavedlo opatření na podporu zaměstnávání v rámci začínajících podniků. Některé členské státy (IT, LT, PL, SI) se zaměřily na podporu podnikání mezi mladými lidmi. Itálie podporuje projekty v oblasti samostatné výdělečné činnosti vypracované mladými lidmi v jižních regionech, zejména v neziskovém sektoru. Ostatní země (AT, PL a LT) se zaměřují na snižování administrativní zátěže a zlepšení podnikatelského prostředí s cílem posílit vytváření pracovních míst. Kypr poskytuje pomoc mikropodnikům a malým a středním podnikům tím, že jim dodává technickou podporu. S cílem přilákat zahraniční investice připravila Česká republika „uvítací balíček“, jehož cílem je usnadnění a urychlení vstupu a zaměstnávání občanů, kteří nejsou příslušníky států EU a podílejí se na rozsáhlých investicích. Jsou přijímána další opatření k řešení problému nenahlášené práce. V oblasti nenahlášené práce některé členské státy posílily sankční opatření (BE, CZ, EL, ES, FR, LV, NL, SK), zatímco jiné poskytly pobídky k ohlášení zaměstnanosti (EL, HR, LT, SI). Belgie a Česká republika se zaměřily na boj proti předstírané samostatné výdělečné činnosti, zatímco 24
Podpora zelených pracovních míst v průběhu krize: manuál osvědčených postupů v Evropě (Promoting green jobs throughout the crisis: a handbook of best practices in Europe), Evropská agentura pro sledování zaměstnanosti, 2013.
26
Francie a Slovensko kladly větší důraz na kontrolu nezákonné práce. Litva zavedla služební šeky pro usnadnění zjednodušené, pružné formy zaměstnání v zemědělství a lesnictví. Řecko podpořilo využívání tzv. pracovní poukázky, což je zaměstnanecký kupon s alternativním druhem pojištění zejména pro personál v soukromých domácnostech a osoby zaměstnané v zemědělství a v oblasti zdravotní péče. Lotyšsko posílilo právní předpisy pro boj s daňovými podvody a dosáhlo pokroku v provádění plánu opatření k boji s šedou ekonomikou a zajištění spravedlivé hospodářské soutěže. Mnoho členských států pokračovalo v zavádění změn v právních předpisech na ochranu zaměstnanců. Ve Francii zavedl zákon o zajištění zaměstnanosti přijatý v červnu 2013 širší přístup k doplňkovému zdravotnímu pojištění, vytvoření individuálního vzdělávacího konta, právo na zajištění mobility a na profesní poradenství, zjednodušení kolektivního propouštění a větší pružnost ve složité ekonomické situaci prostřednictvím dohod o zachování zaměstnanosti. Ve Slovinsku předpokládá nová reforma zjednodušení postupů a snížení administrativních překážek, zvýšení flexibility na trhu práce, pobídky pro smlouvy na dobu neurčitou a opatření odrazující od smlouvy na dobu určitou. Belgie harmonizuje právní předpisy na ochranu zaměstnanosti pro dělníky a administrativní pracovníky a zvýšila pružnost úpravy pracovní doby. V Chorvatsku se první fáze změn pracovního práva, dokončená v červnu 2013, zaměřila mimo jiné na harmonizaci se směrnicí o zřízení evropské rady zaměstnanců a na některé prvky smluv na dobu určitou. V Estonsku přinesla reforma státní správy zásadní změny pracovních vztahů a pracovních podmínek ve veřejném sektoru a lépe je sladila se situací v soukromém sektoru. Několik členských států přijalo opatření ke zvýšení flexibility zákoníku práce prostřednictvím využívání smluv na dobu určitou (CZ pro sezónní práci v zemědělství a stavebnictví), prodloužení krátkodobé práce (DE z šesti na 12 měsíců), zkrácení povinné doby přestávek mezi smlouvami na dobu určitou u stejného zaměstnavatele (IT) a rozšíření pracovních období a využívání pružné pracovní doby (PL). Některé země provedly změny výplat nebo příspěvků u flexibilních smluv (DE u zaměstnanců agentur práce v několika nových odvětvích, AT u krátkodobé práce). Tím došlo v několika členských státech k posunu rovnováhy mezi pružností a jistotou pracovního místa. Celkem pěti ze sedmi zemí, které v roce 2013 obdržely doporučení, aby reformovaly právní předpisy na ochranu zaměstnanců, bylo doporučeno řešit segmentaci (ES, IT, SI, FR a PL). V Litvě a Nizozemsku by zmírnění právních předpisů týkajících se smluv na dobu určitou a ochrany proti propouštění vedlo k větší zaměstnanosti a pružnosti fungování trhu práce. 2.2 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 8: Rozvoj kvalifikované pracovní síly Prioritou v několika členských státech se stalo zlepšování nabídky dovedností a podpora vzdělávání dospělých. Mnohé členské státy zavedly opatření zaměřená na zlepšení nabídky dovedností a podporu vzdělávání dospělých. Malta a Bulharsko posílily oblast uplatnitelnosti nezaměstnaných nebo málo placených osob prostřednictvím odborné přípravy, zatímco Rakousko se zaměřilo na nízce a středně kvalifikované zavedením příznivých změn ve vzdělávacím systému. Polsko přijalo strategii lidského kapitálu do roku 2020. V Lotyšsku nabídne nový plán navrácení do vlasti, jehož cílem je podpořit návrat kvalifikovaných pracovníků a odborníků, informace o trhu práce, kurzy lotyšského jazyka a pomoc dětem navrátilců při zapojení se do vzdělávacího systému. V některých zemích (CZ, IE, MT, NL) se nová opatření zaměřila na specifická odvětví s potenciálem velké nabídky pracovních míst nebo na odvětví obzvláště zasažená krizí. Malta podporuje absolventy s dovednostmi, které jsou nedostatkové, tím, že vrací výdaje na 27
vzdělávání, a Irsko se zaměřilo na rekvalifikaci absolventů, aby mohli využít rostoucího počtu pracovních příležitostí v odvětví IKT. S cílem obohatit trh práce požadovanými dovednostmi změnily dva členské státy (AT, DE) pravidla týkající se přístupu státních příslušníků třetích zemí na trh práce. Řada členských států zavedla nebo plánuje v roce 2013 zavést nová či posílená opatření pro zachování nebo zvýšení lidských zdrojů v oblasti přírodních věd, technologie, inženýrství a matematiky. Mnoho členských států zavedlo opatření usnadňující přechod ze školy do zaměstnání. Značný počet členských států (AT, BE, CZ, ES, FI, IT, PT, RO, SE, UK) se snažil zlepšit přechod ze školy do zaměstnání přípravou stáží a učňovského vzdělávání a posílením příslušných institucí. Portugalsko reformovalo duální učňovský systém, prodloužilo délku stáží a rozšířilo přístup na všechny úrovně kvalifikace. Rumunsko podpořilo odborné vzdělávání pro absolventy vysokých škol. Ve Spojeném království budou mít zaměstnavatelé možnost vypracovat vlastní systém učňovského vzdělávání podle konkrétních potřeb. Byl také zaveden nový program stáží s cílem poskytnout mladým lidem bez dovedností a zkušeností, které požaduje trh práce, individuálně přizpůsobený soubor podpory, a umožnit jim tak zapojit se do učňovského vzdělávání nebo jiné práce. V Belgii mohou mladí lidé bez kvalifikace pracovat na plný úvazek během tří- až šestiměsíčních stáží v podnicích, neziskových organizacích nebo ve veřejných službách. V rámci záruky pro mladé se Finsko snaží učinit učňovské vzdělávání přístupnějším a přitažlivějším jak pro stážisty, tak pro zaměstnavatele. Itálie zjednodušila povinnosti zaměstnavatele ohledně poskytování odborné přípravy učňů a vyčlenila prostředky k aktivaci stáží pro mladé lidi, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě (NEET) a žijí ve znevýhodněných oblastech, jakož i pro studenty terciárního vzdělávání. Švédsko zavádí „pracovní místa s úvodem do odborné přípravy“ pro mladé lidi ve věku od 15 do 24 let, kteří nemají předchozí zkušenosti s konkrétním povoláním, přičemž 15–25 % pracovní doby věnují neplacenému vzdělávání a odborné přípravě. Španělsko vypracovalo smlouvu o odborné přípravě a učňovském vzdělávání a stanovilo základ pro duální odborné vzdělávání. Česká republika vytvořila národní katalog stáží. 2.3 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 9: Zlepšení kvality systémů vzdělávání a odborné přípravy Několik členských států se zaměřilo na zlepšení systémů odborného vzdělávání a odborné přípravy, aby lépe odpovídaly potřebám trhu práce (DK, EE, EL, ES, HU, IE, LV, PL, SE, SK). Některé země položily základy duálního systému odborného vzdělávání, nebo tyto systémy odpovídajícím způsobem přezkoumaly (EE, EL, ES, HU, SK). V Estonsku se na základě nového zákona o institucích odborného vzdělávání uplatní nová struktura studijních programů odborného vzdělávání a odborné přípravy. V Řecku stanovil zákon o restrukturalizaci sekundárního vzdělávání základy změn v rámci odborného vzdělávání, mezi něž patří restrukturalizace studijních programů a posílení úlohy úřadu práce při vytváření programů učňovského vzdělávání. Švédsko posílilo svůj systém zvýšením příspěvků vyplácených zaměstnavatelům za přijímání učňů. Dánsko zavedlo v odborných školách centra učňovského vzdělávání a Irsko zřídilo nový úřad pro vzdělávání a odbornou přípravu (SOLAS). Kypr zřídil postsekundární instituty odborného vzdělávání a přípravy, jakož i večerní technickou a odbornou školu sekundárního vzdělávání. Členské státy zavedly rámce kvalifikací, aby se zlepšilo propojení mezi všeobecným vzděláváním, odborným vzděláváním a odbornou přípravou a vyšším vzděláváním 28
a zlepšila se transparentnost kvalifikací mezi jednotlivými státy. Od konce roku 2012 dalších pět zemí (BG, DE, IT, PL, SI) nejenže vypracovalo vnitrostátní rámec kvalifikací, ale také jej napojilo na evropský rámec kvalifikací, čímž celkový počet členských států, které tak učinily, dosáhl 20. CZ, DK, EE, FR, IE a LT začaly vydávat vysvědčení s výslovnými odkazy na úroveň evropského rámce kvalifikací. V systémech terciárního vzdělávání mnoha členských států byly zavedeny příslušné změny. V AT, EE, EL, FR, HU, PL, PT a LV probíhají reformy systému vysokoškolského vzdělávání. Cílem reformy v Rakousku je zvýšit podíl aktivních studentů a míru dokončení studia, snížit počet studentů, kteří studium nedokončili, a zkrátit průměrnou délku studia. V Estonsku poskytuje reforma institucím vysokoškolského vzdělávání na základě potřeb trhu práce a v úzké spolupráci se zaměstnavateli a souvisejícími ministerstvy více pokynů, pokud jde o počet studijních míst, která jsou potřeba v různých studijních oborech. Řecko konsolidovalo síť technických ústavů a vysokých škol. Polsko zaručilo finanční podporu při realizaci inovačních osnov vysokoškolského studia ve strategických odvětvích a Lotyšsko navrhlo několik reforem s cílem zvýšit kvalitu a konkurenceschopnost vysokoškolského vzdělávání. Hlavními cíli nedávné francouzské reformy je rozšíření přístupu ke kvalifikaci bakaláře v odborném a technickém studiu, snížení počtu studentů, kteří nedokončili bakalářské studium, posílení praktických zkušeností v rámci osnov, reforma odborné přípravy učitelů a podpora strategického rozvoje digitálních způsobů učení. Několik členských států změnilo systém grantů a/nebo školného (DE, DK, EE, FR, HU, PL).
Několik členských států přijalo opatření ke zlepšení systémů primárního a sekundárního vzdělávání (AT, BE, BG, CZ, DK, EE, EL, ES, FR, LU, MT, NL, PL, PT, SE, SK). Několik států problémy řešilo komplexnějšími reformami, zatímco jiné se zaměřily na kvalitu výuky a učebních osnov nebo předčasné ukončování školní docházky. Nedávno přijatý zákon o základních a vyšších středních školách v Estonsku upřesňuje odpovědnost státu a místních samospráv v organizaci obecného vzdělávání a snaží se zlepšit síť vyššího středního vzdělávání. Malta zavedením nového rámce národních učebních osnov pokračuje v podpoře obecného vzdělávání. Dánsko schválilo reformu základního a středního vzdělávání, která má být prováděna od školního roku 2014–2015, zahrnuje více hodin pro hlavní předměty (např. dánština, matematika a angličtina) a klade větší důraz na praktický výcvik. Po svém přijetí zavede nová reforma středního vzdělávání v Lucembursku systém, který je více orientovaný na dovednosti, dynamičtější a flexibilnější. Česká republika a Slovensko zavedly nová opatření v souvislosti s inspekcí ve školách a školními výsledky. Portugalsko připravuje komplexní monitorovací nástroj k hodnocení výsledků a dopadu politik v oblasti vzdělávání. S cílem zlepšit výsledky škol a učitelů zavádí Polsko od roku 2014 změny v chartě učitele, a sice zkrácení placené dovolené a dlouhodobé nemocenské a zaměření zdrojů určených na odbornou přípravu na kurzy, které přímo odpovídají potřebám škol. Polsko rovněž snížilo věk pro zahájení školní docházky ze sedmi na šest let a školní docházka od šesti let věku bude povinná od roku 2014. Bulharsko a Malta zavedly opatření zaměřená na snížení počtu osob předčasně opouštějících vzdělávací systém a Rakousko se zaměřilo na boj proti neomluveným absencím jako prostředek ke zlepšení výsledků ve vzdělávání, zejména u znevýhodněných mladých lidí. K 29
urychlení začlenění osob s nízkým vzděláním na trh práce zavedlo Švédsko tříměsíční motivační kurzy, které mají nabízet střední školy. 2.4 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 10: Podpora sociálního začlenění a boj proti chudobě Zatímco některé členské státy zvýšily přídavky s cílem řešit chudobu dětí, ostatní omezily přístup k přídavkům nebo je snížily. V reakci na rostoucí obavy ohledně dopadů, které má zvyšující se počet dětí zasažených chudobou, byla v některých členských státech posílena opatření na řešení chudoby dětí, přičemž Belgie zavedla komplexní národní akční plán. V Estonsku byla od července 2013 částečně provedena reforma rodinných přídavků vycházejících z potřeb (od roku 2015 se plánuje zvýšení rodinných přídavků). V Lotyšsku byly v rámci podpory chudších rodin zvýšeny minimální měsíční rodičovské dávky, dávky pro péči o děti a příplatky k dávkám pro péči o děti v případě většího počtu narozených dětí, a to i pro rodiče bez sociálního pojištění, a byla zvýšena úleva na dani z příjmu fyzických osob na nezaopatřené děti. Pokračovaly i nejnovější trendy spočívající ve zvýšení podmíněnosti nebo krácení dávek, například v zemích, které přistoupily ke zpřísnění způsobilosti nebo zmrazení či snížení úrovně opatření na podporu příjmů (EL, ES, SI, UK). To přispělo k oslabení stabilizačního vlivu sociálních výdajů na příjmy domácností. Podobně smíšené signály lze pozorovat v přístupu k předškolnímu vzdělávání a péči. Některé členské státy (DE, FR, HU, LV, PL, UK) zahájily iniciativy zaměřené na rozšíření zápisu dětí do systému předškolního vzdělávání a péče jako součásti strategií ke zlepšení příležitostí pro děti. Německo zavedlo zákonný nárok na péči o děti mladší tří let, cílem reformy Francie je vhodným pedagogickým přístupem zvýšit účast dvou- až tříletých dětí a Polsko plánuje rozšířit seznam společností, které mohou požádat o finanční prostředky ze státního rozpočtu za účelem zřízení a provozování zařízení péče o děti. Kromě toho Polsko v červenci 2013 přijalo nový právní předpis, podle kterého bude mít od září 2015 každé čtyřleté dítě právo na předškolní vzdělávání a od září 2017 bude mít každé tříleté dítě zaručeno místo v zařízení předškolního vzdělávání. Ostatní země (HR, LV a UK) podnikly kroky ke zlepšení cenové dostupnosti služeb předškolního vzdělávání a péče. V Lotyšsku nyní místní samospráva spolufinancuje náklady na zápis do soukromých zařízení pro děti od jednoho do čtyř let věku v případech, kdy na veřejná zařízení existuje čekací listina. Chorvatsko zavedlo zákon o chůvách, jehož cílem je zlepšit přístup k péči o děti. Různé členské státy rovněž přijaly opatření k posílení ochrany dětí v rámci sociálních systémů (DK, ES, FI, PL, SE). Vyvážení výdělečné činnosti a důchodu je zásadním tématem penzijních iniciativ, neboť téměř všude se věk odchodu do důchodu zvyšuje a pohlaví jsou si stavěna naroveň. V reakci na demografické výzvy v oblasti zajištění důchodů členské státy stále více uznávají nutnost zajistit delší pracovní život s cílem vyrovnat nárůst dlouhověkosti. V minulém roce některé členské státy přijaly nebo urychlily zvyšování věku odchodu do důchodu u žen a/nebo mužů. Celkem 23 z 28 členských států přijalo právní předpisy týkající se stávajícího nebo budoucího zvýšení věku odchodu do důchodu. V mnoha případech nárůst doprovází (postupné) vyrovnání věkové hranice pro odchod do důchodu mužů a žen (CZ, EE, EL, HR, IT, LT, MT, PL, SI, SK, UK). Je však třeba více úsilí k řešení ostatních hlavních důvodů rozdílu ve výši důchodů mezi ženami a muži, zejména přerušení profesní dráhy a nízké intenzity práce.
30
Více zemí rovněž podniklo zásadní krok spočívající v propojení věkové hranice pro odchod do důchodu s nárůstem dlouhověkosti. Stále více zemí, které nejprve zvýšily věk odchodu do důchodu s cílem řešit dřívější prodloužení délky života, zavádí jasné propojení věku odchodu do důchodu s budoucím zvýšením naděje dožití (CY, DK, EL, IT, NL, SK). Několik členských států má však k této myšlence vážné výhrady. Některé tvrdí, že nejprve musí snížit stávající rozdíl mezi skutečným věkem a důchodovým věkem. Ostatní považují myšlenku důchodového věku, který se automaticky zvyšuje spolu se zvyšující se nadějí dožití, za příliš novátorskou. S cílem omezit předčasný odchod z trhu práce podnikla většina členských států kroky k omezení přístupu k předčasnému odchodu do důchodu. Hlavními reformními opatřeními jsou v tomto ohledu přísnější podmínky způsobilosti pro předčasný důchod (minimální věk, záznamy o placení příspěvků a úroveň sociálních dávek), vyšší sankce při předčasném odchodu do důchodu a větší zaměření na aktivační opatření. Mnoho zemí zejména omezuje přístup k široce využívaným způsobům předčasného odchodu do důchodu, jako je prodloužené vyplácení dávek v nezaměstnanosti (např. ES) nebo dávek v invaliditě (např. AT, BE, DK). V některých členských státech (AT, BE, BG, HR, LU, MT, RO, SI) však možnosti předčasného odchodu z trhu práce stále oslabují přiměřenost a udržitelnost důchodů a snižují zaměstnanost a růst. Mnoho členských států nabízí možnosti k prodlužování pracovního života a zlepšení penzijních nároků odkládáním odchodu do důchodu. V roce 2012 zrušily BG a UK ustanovení o obecně stanoveném věku pro odchod do důchodu. Ve Francii byl věk, kdy soukromí zaměstnavatelé mohou poslat pracovníka do důchodu bez jeho souhlasu, zvýšen ze 65 na 70 let. Řada důchodových systémů zahrnuje pobídky k práci po dosažení důchodového věku (ES), jako jsou vyšší akruální míry nebo penzijní prémie v případě pozdějšího odchodu do důchodu (FI a FR). Více zemí zmírňuje pravidla, která umožňují kombinovat důchodové dávky s příjmy z pracovní činnosti (BE, ES, NL a SI). Důležité je, že některé země stále více podporují reformy důchodového systému opatřeními pro aktivní stárnutí na pracovištích a trzích práce (např. BE, FR, SI, SK). Úsilí v této oblasti je však stále ještě příliš omezené a nekoordinované. Mají-li reformy důchodového systému uspět, členské státy budou muset výrazně rozšířit a zintenzivnit opatření, jež umožní a podpoří práci žen a mužů ve vyšším věku. V reakci na fiskální tlaky země přezkoumávají výdaje na zdravotní péči a hledají způsoby, jak zlepšit efektivnost nákladů, přičemž zároveň zavádějí lepší nástroje pro omezení nákladů. Několik členských států provedlo nebo zahájilo strukturální reformy systémů zdravotní péče (AT, BG, CY, EL, ES, FI, HR, HU, LT, UK). Bulharsko právě zavádí nový model oceňování nemocniční péče založený na využití skupin pro diagnostiku. Nový zákon o zdravotní a sociální péči bude znamenat zásadní změny NHS (National Health Service) ve Spojeném království (Anglie) spočívající v tom, kdo bude rozhodovat o zahájení služeb a způsobu vynakládání prostředků. Řada členských států zavedla nebo plánuje zavést opatření k omezení rostoucích výdajů na zdravotní péči (AT, BE, CY, DE, EL, ES, FR, HR, HU, IE, NL, PT). AT, BE a FR se zaměřily na omezení celkové úrovně růstu výdajů na zdravotní péči. Portugalsko zavedlo nová pravidla pro oceňování generik a pro předpisy na základě mezinárodního nechráněného názvu (INN), čímž podporuje využívání generických léčiv a nejméně finančně náročných dostupných produktů. Byla přijata řada opatření s cílem zlepšit poskytování služeb v oblasti zdraví a mnoho z nich dále rozvíjí elektronické zdravotnictví (AT, BE, BG, DK, ES, HU, LT, LT, LV, MT, PL, PT, SE, SI, SK, UK). 31
Španělsko zavádí nový právní rámec, který definuje modely klinického řízení vztahující se na všechna střediska státního systému zdravotní péče. Rakousko přijalo zákon o elektronických zdravotních záznamech, jehož cílem je zlepšení kontinuity péče a informačních toků poskytovatelů zdravotní péče. S ohledem na značný problém, se kterým se potýkají, pokud jde o zdravotní péči, některé členské státy zvýšily své úsilí, ještě je však příliš brzy na to hodnotit, zda bylo účinné. Je nadále nezbytné hledat nové způsoby, jak řešit nedostatek zaměstnanců, a zajištění přístupu ke zdravotní péči pro všechny vyžaduje přijetí dalších opatření. Některé členské státy zásadním způsobem investují do zdravotnického personálu (BG, DE, HU, MT, PL, SK). Maďarsko zvýšilo mzdy 90 000 zdravotnických pracovníků. Německo se zaměřuje na řešení nedostatku zdravotnických pracovníků ve venkovských oblastech. Pro několik členských států zůstává prioritou rozšíření přístupu ke službám zdravotní péče (DK, EL, FI, FR, LU, LV). Lucembursko zavedlo systém „placení třetí stranou“ pro pojištěné osoby úředně prohlášené příslušným sociálním úřadem za osoby nacházející se v ekonomicky zranitelné situaci. Řecko zavádí dočasný systém zdravotních poukázek, který má zajistit, aby nepojištění občané měli přístup k primární zdravotní péči. Jelikož jsou služby dlouhodobé péče často ovlivněny rozpočtovými omezeními, země rovněž přijímají kroky k zajištění lepší organizace těchto sociálních služeb. Některé členské státy (BG, SI) přijaly národní strategie založené na integrovaném přístupu a širším poskytování kvalitních sociálních služeb, včetně dlouhodobé péče. Ve Slovinsku vymezuje národní program sociální ochrany (2013–2020) kvalitativní a kvantitativní cíle pro rozvoj sociálních systémů obecně a sociálních služeb konkrétně. Finsko přijalo reformu systému dlouhodobé péče, posílilo úlohu rehabilitačních služeb a jako jasnou prioritu stanovilo domácí péči oproti péči stacionární. V několika členských státech je nedostatečně rozvinutá formální dlouhodobá péče i nadále hlavní překážkou pro zaměstnanost žen a růst, jakož i pro ochranu proti závislosti ve stáří. Zvýšené úsilí o omezení nebo snížení chudoby dospělých zahrnuje zásadní přepracování systémů sociální pomoci. Řada členských států zavádí nebo posiluje aktivační opatření v rámci politiky pro účinnější boj s chudobou dospělých (viz oddíl o účasti na trhu práce). Reformy systému sociální pomoci jsou plánovány či probíhají v řadě členských států (LT, CY, DK, EL, HR, IT, PL a RO). V roce 2012 Litva zahájila reformu peněžní sociální výpomoci s cílem zvýšit pobídky k práci, posílit vazby mezi sociální pomocí a aktivačními opatřeními a lépe zaměřit a rozšířit spolupráci mezi místními úřady práce a obcemi. Itálie provádí reformu hlavního mechanismu prověřování majetkových poměrů. Účelem této reformy je posílit schopnost zaměření tohoto nástroje a spravedlivé rozložení daňového zvýhodnění a sociálních dávek. Itálie rovněž zahájila pilotní projekt „nového průkazu sociálního zabezpečení“, což je režim minimální mzdy, jenž bude později napojen na aktivační politiku. Kypr v rámci reformy systému sociální pomoci také plánuje zavést režim zaručeného minimálního příjmu (který ve skutečnosti nahradí stávající režim veřejné pomoci). Řecko má v plánu zahájit pilotní program na zavedení režimu minimálního příjmu. Některé členské státy (BE, EE, ES, HU, MT, UK) podnikly kroky k administrativnímu zjednodušení. Navzdory úsilí je na úrovni členských států třeba vykonat stále mnoho práce, než bude dosaženo správné kombinace odpovídající podpory příjmu, inkluzivních trhů práce a přístupu ke službám. Členské státy zavedly zvláštní programy začleňování pro osoby, jež se nacházejí v mimořádně nevýhodné situaci, a pro osoby postižené bezdomovectvím a vyloučením 32
v oblasti bydlení. Mnoho členských států znovu zvážilo nebo vypracovalo vnitrostátní strategie pro integraci Romů nebo konkrétní integrované soubory politických opatření, zejména tím, že se snaží navázat dialog (AT, BE, BG, CZ, DK, EE, EL, ES, FI, FR, HU, IE, IT, LV, NL, RO, SE, SI, UK). K účinnému boji proti bezdomovectví zahájilo Lucembursko integrovanou strategii, která nekriminalizuje, je orientována na bydlení a zaměřuje se na prevenci, snížení dlouhodobého bezdomovectví a zlepšení přístupu osob bez přístřeší k bydlení a kvalitním sociálním službám. Několik členských států (ES, FR, SK) zavedlo opatření na zvýšení dostupnosti sociálního a nájemního bydlení pro domácnosti s nízkými příjmy nebo na boj proti segregaci (HU). Nizozemsko zavedlo v odvětví sociálního bydlení zvyšování nájemného závislé na příjmu a Belgie nabízí dotace nájemného osobám, které jsou dlouhodobě na čekací listině na sociální bydlení.
33
3. SROVNÁVACÍ PŘEHLED KLÍČOVÝCH UKAZATELŮ ZAMĚSTNANOSTI A SOCIÁLNÍCH UKAZATELŮ Ve sdělení o posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie (HMU)25 Komise navrhla srovnávací přehled klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů, které mají být použity v návrhu společné zprávy o zaměstnanosti. Tento srovnávací přehled sestává z pěti hlavních indikátorů: míra nezaměstnanosti (věková skupina 15–74 let); podíl NEET, tj. podíl mladých lidí, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě, v souvislosti s mírou nezaměstnanosti mladých lidí (věková skupina 15–24 let); reálný hrubý disponibilní důchod domácností; míra ohrožení populace v produktivním věku chudobou (věková skupina 15–64 let) a koeficient příjmové nerovnosti S80/S20. Srovnávací přehled zajišťuje větší viditelnost a zjednodušuje poznání významných trendů zaměstnanosti a sociální oblasti26, což může mít vliv na řádné fungování HMU a umožnit lepší kontrolu v rámci evropského semestru27. V říjnu 2013 došla Evropská rada k závěru, že je třeba tento srovnávací přehled ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů ve společné zprávě o zaměstnanosti dále využívat, a to v návaznosti na práci příslušných výborů, v jejímž rámci se připravuje rozhodnutí Rady, které by Rada měla schválit v prosinci 2013. Přehled je třeba využívat ve smyslu pokynů Komise, aby bylo možné použít tyto nové nástroje již pro evropský semestr 201428. V případě ekonomických otřesů existuje riziko, že v měnové unii vzniknou problémy se zaměstnaností a sociální problémy, pokud nebudou účinně prováděna politická opatření, což povede ke vzniku trvalých rozdílů a zhoršení základních ekonomických veličin Evropské unie jako celku. Závažné problémy v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti se do ostatních členských států přelévají prostřednictvím vnitřního obchodu a ztrát na lidském kapitálu a důsledkem je dlouhodobé zhoršení podmínek konkurenceschopnosti v mezinárodním měřítku. Je proto v zájmu všech členských států, aby zajistily, že problémy se zaměstnaností a sociální výzvy budou řešeny včas a účinným způsobem29. Analýza v tomto oddíle je založena na pěti hlavních ukazatelích uvedených ve výše zmíněném sdělení30. Ze srovnávacího přehledu nelze činit mechanické závěry; podrobnější výklad by měl vycházet ze stávajících nástrojů (monitor výsledků v oblasti zaměstnanosti, monitor výsledků v oblasti sociální ochrany, společný hodnotící rámec a dohodnuté soubory
25
COM(2013) 690. Je možné, že srovnávací přehled obsažený v této verzi návrhu společné zprávy o zaměstnanosti bude aktualizován v prosinci 2013, jakmile budou k dispozici nové sociální údaje. 27 Srovnávací přehled je součástí návrhu společné zprávy o zaměstnanosti na základě článku 148 SFEU a v souladu s cíli evropského semestru. Jsou do něj zahrnuty všechny členské státy EU, takže srovnání vychází z průměru EU. V některých případech totiž mohou být důležité i statistické odchylky od průměru EU. Podle plánu Komise na vytvoření prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie by měly být v rámci řízení HMU posíleny koordinace zaměstnanosti a sociální politiky a podporována konvergence v těchto oblastech. 28 Závěry Evropské rady, 24.–25. října 2013. 29 Podrobný přehled vedlejších účinků, které má vývoj v zaměstnanosti a sociální oblasti za hranicemi, uvádí: Zaměstnanost a sociální situace v EU – čtvrtletní přehled, září 2013, k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=89&newsId=1974&furtherNews=yes 30 Komise je připravena zvážit – na základě průběžné technické diskuze ve Výboru pro zaměstnanost a Výboru pro sociální ochranu v oblasti zaměstnanosti a připomínek Evropského parlamentu, sociálních partnerů a dalších zúčastněných stran – možné zlepšení srovnávacího přehledu při jeho budoucí přípravě. 26
34
údajů, jako je Evropský průzkum týkající se pracovní síly a statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek)31. Rozdíly, jež vyplývají z tohoto nového srovnávacího přehledu, jakož i způsoby, jak řešit negativní trendy, znepokojující úroveň zaměstnanosti a sociální problémy budou dále analyzovány během evropského semestru v roce 2014; Komise hodlá v ještě větší míře použít dodatečné ukazatele, a to i v rámci mnohostranného dohledu a při přípravě doporučení pro jednotlivé země. V dalším pododdíle následuje přehled o aktuálních odlišných sociálně-ekonomických trendech v Evropské unii a na základě uvedených pěti ukazatelů se demonstruje nejvýznamnější vývoj v jednotlivých zemích. V příloze jsou pak uvedeny tabulky, které prostřednictvím ukazatelů přibližují situaci ve všech členských státech EU a nabízí přehled o nejdůležitějších problémech v zaměstnanosti, na které poukázal monitor výsledků v oblasti zaměstnanosti, a sociálních trendech, jak je dokládá monitor výsledků v oblasti sociální ochrany. Hlavní problémy v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti, které mohou vzbuzovat obavy a vést k rozdílům v celé EU a které je třeba dále analyzovat a případně na ně důrazně politicky reagovat, lze zjistit hodnocením tří aspektů: • • •
změna ukazatele v určitém roce ve srovnání s předchozími obdobími (trend v minulosti) u každého členského státu; odchylka od průměru EU a eurozóny ve stejném roce (poskytuje momentální přehled o stávajících rozdílech v zaměstnanosti a sociální oblasti) u každého členského státu; změna ukazatele mezi dvěma po sobě jdoucími roky v každém členském státě v porovnání se změnami v EU a eurozóně (nabízí orientační informace o dynamice sociálně-ekonomické konvergence/divergence).
3.1. Míra nezaměstnanosti – změna a úroveň Rozdíl, který byl patrný mezi mírou nezaměstnanosti u „severních a centrálních“ a „jižních a okrajových“ částí eurozóny32 roste od roku 2008 znepokojivou rychlostí a nyní činí 10,2 procentního bodu v porovnání s 1,7 procentního bodu mezi zeměmi na severu a okraji EU, které nepatří do eurozóny. V polovině minulého desetiletí přispívala měnová unie nepřímo ke konvergenci v míře nezaměstnanosti ve všech svých členských státech, a to zejména v důsledku zvýšení poptávky spojené se značným přílivem kapitálu do „okrajových“ zemí po zavedení eura. Nicméně finanční a hospodářská krize značně zvýšila divergenci v míře nezaměstnanosti, částečně v důsledku pomalého snižování zadluženosti a částečně kvůli nejistotě ohledně vyhlídek na oživení u „okrajových zemí“, což v těchto zemích rovněž vedlo k vysokým cenám za úvěry.
31
COM(2013) 690, s. 6.
32
Vymezení oblastí: severní a centrální země eurozóny: AT, BE, DE, FI, FR, LU, NL; jižní a okrajové země eurozóny: EE, EL, ES, IE, IT, CY, MT, PT, SI, SK; severní země, které nejsou členy eurozóny: CZ, DK, PL, SE, UK; jižní a okrajové země, které nejsou členy eurozóny: BG, HR, LV, LT, HU, RO.
35
Obrázek I: Míra nezaměstnanosti (věková skupina 15–74 let) v rozdělení podle oblastí v eurozóně a nečlenských států eurozóny (od roku 2000) 20,0 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Severní a centrální země eurozóny Severní země mimo eurozónu
Jižní a okrajové země eurozóny Severní a okrajové země mimo eurozónu
Zdroj: Eurostat (průzkum týkající se pracovních sil), výpočty GŘ pro zaměstnanost; vážené průměrné hodnoty Jak je patrné z údajů uvedených v tabulkách v příloze, nejvíce znepokojující situace ohledně nezaměstnanosti je v těchto pěti členských státech: HR, CY, EL, PT a ES. V těchto zemích přesahuje míra nezaměstnanosti průměr EU i eurozóny. V těchto zemích byl nárůst nezaměstnanosti v porovnání s trendy v minulosti a ostatními členskými státy relativně rychlý (tj. z hlediska divergence). Pokud jde o IT, NL a SI, výchozí situace zde byla jiná, avšak v současnosti se tyto země potýkají s mírou nezaměstnanosti, která sice není tak vysoká, ale v minulých letech výrazně narostla. 3.2. Míra nezaměstnanosti mladých lidí a podíl NEET (podíl podíl mladých lidí, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě) – změna a úroveň V jižních a okrajových zemích eurozóny nezaměstnanost mladých lidí od roku 2008 výrazně roste a v roce 2012 činila více než 40 %. Naproti tomu zůstává míra nezaměstnanosti v severních a centrálních zemích eurozóny víceméně stabilní, čímž rozdíl mezi těmito dvěma skupinami členských států od roku 2012 narostl na více než 25 procentních bodů. Vývoj ve zbývajících členských státech byl také negativní, ale méně než v jižních a okrajových zemích. Průměrná míra nezaměstnanosti u lidí, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě ve věkové skupině 15–24 let dosáhla 19 % v jižních a okrajových zemích 36
eurozóny, zatímco v severních a centrálních zemích 9,2 %. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami se tedy nadále zvětšuje, podobně jako se zhoršují trendy nezaměstnanosti obecně. Nezaměstnanost a nečinnost mladých lidí vzbuzuje obzvláště velké znepokojení vzhledem k tomu, že má trvalý negativní vliv na jejich budoucí zaměstnatelnost a produktivitu. Existuje riziko, že současné rozdíly v míře nezaměstnanosti mladých lidí a podíl NEET dlouhodobě povedou k ještě k větší divergenci sociálně-ekonomických základů v celé měnové unii i celé EU.
Obrázek IIa: Míra nezaměstnanosti mladých lidí (věková skupina 15–24 let) v rozdělení podle oblastí v eurozóně a nečlenských států eurozóny (od roku 2007) 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2004
2005
2006
2007
2008
Severní a centrální země eurozóny Severní země mimo eurozónu
2009
2010
2011
2012
Jižní a okrajové země eurozóny Jižní a okrajové země mimo eurozónu
Zdroj: Eurostat, statistika o vzdělávání a profesní přípravě, výpočty GŘ; vážené průměrné hodnoty
Obrázek IIb: Míra NEET (věková skupina 15–24 let) v rozdělení podle oblastí v eurozóně a nečlenských států eurozóny (od roku 2007)
37
25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Severní a centrální země eurozóny Jižní a okrajové země eurozóny Severní země mimo eurozónu Jižní a okrajové země mimo eurozónu
Zdroj: Eurostat, statistika o vzdělávání a profesní přípravě, výpočty GŘ; vážené průměrné hodnoty
Podle údajů ze srovnávacího přehledu (tabulky v příloze) je situace mladých lidí alarmující ve více členských státech. Pokud jde o nezaměstnanost mladých lidí, její úroveň a trend je znepokojující v CY, EL, ES, IT, PT a HR. V SI a – v menší míře – v BE vzbuzuje obavy spíše trend ve vývoji nezaměstnanosti, než její úroveň. Naopak je tomu v případě Slovenska (zde existuje vysoká míra nezaměstnanosti mladých lidí). Podíl NEET je, pokud jde o jeho úroveň a trend, znepokojivý v EL a IT. V BG, IE a ES je závažná úroveň, zatímco u CY, LU, HU, PT a SI je to aktuální trend. 3.3. Reálná změna hrubého disponibilního příjmu domácností V průběhu krize se příjem domácností (měřeno podle míry růstu reálného hrubého disponibilního příjmu domácností) v severních a centrálních částech eurozóny nepřestal zvyšovat, třebaže pomalejším tempem (s výjimkou roku 2010). V okrajových zemích však reálný příjem domácností zůstal na stejné úrovni nebo se po roce 2009 snížil. Příjem domácností primárně ovlivnilo snížení tržních příjmů a oslabení automatických stabilizátorů, ke kterým došlo v průběhu času. Kromě toho se na zaměstnanosti negativně projevilo zpřísnění fiskální politiky prováděné především v jižních a okrajových zemích eurozóny a stejně tak reálný příjem domácností významně snížily změny v daňových a dávkových systémech a snížení platů ve veřejném sektoru. Je možné, že tyto faktory přispěly ke zvýšení divergence v rámci eurozóny. Obrázek III: Reálná změna v hrubém disponibilním příjmu domácností v rozdělení podle skupin zemí eurozóny a skupin nečlenských států eurozóny (od roku 2002) 38
6 4 2 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
-2 -4 -6 -8
Severní a centrální země eurozóny (kromě LU) Jižní a okrajové země eurozóny (kromě MT) Severní země mimo eurozónu Jižní a okrajové země mimo eurozónu (kromě BH, HR)
Zdroj: Eurostat, národní účty, výpočty GŘ pro zaměstnanost; vážené průměrné hodnoty
Reálný hrubý disponibilní příjem domácností se v členských státech značně liší a rozdíly v jeho výši narůstají. Podle údajů z roku 2012 se v nejméně jedenácti členských státech vyvíjel velmi negativně: EL zaznamenalo meziroční pokles o téměř 10 %, v CY to bylo více než 8 %. Pokles v IT, HU, NL, PT, RO (údaje za rok 2011), SI a ES se pohybuje mezi 3 % a 5 %, zatímco v DK a SK se příjem snížil přibližně o 1–2 %. Tato meziroční snížení jsou obzvláště pozoruhodná proto, že po několik desetiletí reálný hrubý disponibilní příjem domácností v celé Evropě neustále (i když mírně) rostl; důvodem byl hospodářský růst nebo – v případě hospodářského útlumu – rychle následující automatická stabilizace, meziroční snížení tedy byla spíše výjimkou.
3.4. Míra ohrožení chudobou populace v produktivním věku – změna a úroveň Míra ohrožení chudobou v mnoha členských státech narůstá. Výrazně se zvýšila od roku 2008 v jižních a v okrajových zemích EU, a to jak v eurozóně, tak i mimo ni. K tomuto zvýšení došlo v době, kdy byla míra ohrožení chudobou již tak vysoká. Od roku 2009 narostla míra ohrožení chudobou také v severních a centrálních členských státech eurozóny, třebaže její výchozí úroveň byla mnohem nižší. Na riziko chudoby v těchto zemích má nyní rovněž vliv dlouhé období negativního nebo téměř nulového růstu HDP, rostoucí dlouhodobá nezaměstnanost a časem slábnoucí automatické stabilizátory. Obrázek IV: Míra ohrožení chudobou populace v produktivním věku (věková skupina 15–64 let) v rozdělení podle skupin zemí eurozóny a skupin nečlenských států eurozóny (od roku 2004)33
33
Pokud jde o míru ohrožení chudobou, je rokem sledování příjmů kalendářní rok, který předcházel roku zjišťování (tj. 2010), s výjimkou UK (rok zjišťování) a IE (12 měsíců před zjišťováním). Totéž platí pro příjmovou nerovnost S80/S20.
39
20 18 16 14 12 10
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Severní a centrální země eurozóny Jižní a okrajové země eurozóny Severní země mimo eurozónu Jižní a okrajové země mimo eurozónu Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek, výpočty GŘ pro zaměstnanost; vážené průměrné hodnoty – roční údaje se týkají příjmového roku
Mezi členské státy, ve kterých v letech 2010 a 2011 docházelo k trendu rostoucí míry ohrožení chudobou, patří BG, EE, ES, FR, IT, HU, RO a SK. V EL, LV a LT zaznamenávají ve srovnání s průměrem HMU velmi vysokou míru ohrožení chudobou, aniž by tento trend během daného období výrazně narůstal. Zvláště znepokojivý je vývoj v ES a RO, neboť v obou zemích existuje vysoká míra chudoby a obě zaznamenávají trend významného nárůstu chudoby během krátkého období. 3.5. Příjmová nerovnost (S80/S20) – změna a úroveň34 Příjmová nerovnost v rámci členských států i v porovnání mezi nimi roste, zejména v jižních a okrajových státech EU. Jde zároveň o členské státy, ve kterých se nejvíce zvýšila nezaměstnanost. V mnoha zemích krize prohloubila dlouhodobý trend polarizace platů a segmentace trhu práce, přičemž systémy daní a dávek jsou nyní méně zaměřeny na přerozdělování, což také napomohlo nárůstu příjmové nerovnosti. Vysoká úroveň nezaměstnanosti (s největšími nárůsty ve spodní části trhu práce) a v některých případech dopad fiskální konsolidace35 rovněž vysvětlují podstatné zvýšení příjmové nerovnosti v zemích, které byly nejvíce zasaženy krizí zaměstnanosti. Obrázek V: Příjmová nerovnost S80/S20 v rozdělení podle skupin zemí eurozóny a skupin nečlenských států eurozóny (od roku 2005)
34
Poměr mezi příjmy 20 % obyvatelstva s nejvyšším příjmem a příjmy 20 % obyvatelstva s nejnižšími příjmy.
35
Viz pracovní dokument EUROMOD 2/13.
40
7,0 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Severní a centrální země eurozóny Jižní a okrajové země eurozóny Severní země mimo eurozónu Jižní a okrajové země mimo eurozónu Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek, výpočty GŘ pro zaměstnanost; vážené průměrné hodnoty – roční údaje se týkají příjmového roku
Existují velké rozdíly a příjmová nerovnost mezi členskými státy narůstá (S80/S20). Podle údajů z roku 2011 se BG týkají všechny tři aspekty: meziroční změna, velký rozdíl v porovnání s průměrem HMU a změna mezi dvěma po sobě jdoucími roky v jednom členském státě v porovnání se změnou na úrovni EU a eurozóny. Pro EE, EL, IT, HU je specifická roční změna (zhoršení poměru příjmové nerovnosti: 0,3–0,5 body), zatímco RO, LV a ES se odlišují od průměru eurozóny (nárůst poměru nerovnosti o 1,2 bodu nebo více).
41
Příloha 1: Srovnávací přehled hlavních ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů (ref. hodnotou je průměr v EU a eurozóně) Reálný růst hrubého disponibilního příjmu domácností
Nezaměstnanost mladých lidí Míra nezaměstnanosti
EU-27 Eurozóna – 17 BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR HR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE
Míra nezaměstnanosti u mladých lidí
Odstup od průměru EU
Meziroční změna u členského státu a meziroční změna u EU
Meziroční změna (S1/2012S1/2013)
0,6
0,0
0,0
0,9
1,2
1,0 0,8 0,3 –0,8 -0,2 -1,7 -1,2 4,1 2,2 0,8 1,9 1,7 4,3 -3,6 -1,5 0,6 -0,4 0,1 1,4 0,6 0,6 2,1 0,1 2,3 0,4 0,4 0,3
-2,5 2,0 -3,8 -4,0 -5,6 -2,2 2,9 16,1 15,5 -0,1 6,1 1,1 4,3 1,1 1,4 -5,3 -0,3 -4,4 -4,5 -6,1 -0,4 6,4 -3,7 -0,3 3,3 -2,8 -2,9
Meziroční změna (S1/2012S1/2013)
Podíl NEET
Míra ohrožení chudobou
Odstup od průměru EU
Meziroční změna u členského státu a meziroční změna u EU
Meziroční změna (2011– 2012)
Meziroční změna u členského státu a meziroční změna u EU
Meziroční změna (20102011)
0,3
0,0
0,0
-0,9
0,0
0,7
0,6
0,0
0,3
-1,7
2,6 -0,8 -1,3 -3,0 -0,9 -4,7 -3,8 5,5 3,3 1,4 11,5 3,8 10,5 -8,9 -6,1 -0,4 -0,1 -1,2 0,7 -0,6 0,4 3,0 -0,9 4,6 -0,3 0,4 0,4
0,5 -0,3 0,6 0,3 0,2 0,7 -0,1 2,9 0,3 0,2 1 1,3 1,4 -1,1 -0,4 1,2 1,4 0,5 0,5 -0,4 0,2 1,4 -0,6 2,2 0 0,2 0,3
-0,9 8,3 -4,3 -6,6 -5,5 -0,7 5,5 7,1 5,6 -1,0 3,5 7,9 2,8 1,7 -2,1 -7,3 1,5 -2,1 -8,9 -6,7 -1,4 0,9 3,6 -3,9 0,6 -4,6 -5,4
0,2 -0,6 0,3 0,0 -0,1 0,4 -0,4 2,6 0,0 -0,1 0,7 1,0 1,1 -1,4 -0,7 0,9 1,1 0,2 0,2 -0,7 -0,1 1,1 -0,9 1,9 -0,3 -0,1 0,0
-0,4 : 0,3 -0,9 0,7 2,4 5,7 -9,6 -5,2 -0,3 : -4,5 -8,0 4,9 : : -3,0 : -3,1 1,4 0,4 -3,0 -4,3* -3,8 -2,3 0,3 2,9
Odstup od průměru EU
Meziroční změna u členského státu a meziroční změna u EU
Meziroční změna (2011– 2012)
0,6
0,0
0,0
0,4
1,4
0,6
0,4 0,2 -0,4 -1,4 -0,8 -2,3 -1,8 3,5 1,6 0,2 1,3 1,1 3,7 -4,2 -2,1 0,0 -1,0 -0,5 0,8 0,0 0,0 1,5 -0,5 1,7 -0,2 -0,2 -0,4
3,3 -0,1 -0,6 -2,3 -0,3 -4,0 -3,2 6,1 3,9 2,1 12,2 4,5 11,2 -8,2 -5,5 0,2 0,5 -0,5 1,4 0,0 1,1 3,6 -0,3 5,3 0,4 1,1 1,1
0,0 5,1 -4,4 -10,9 -15,5 -5,3 4,9 36,1 32,2 2,4 28,1 15,6 13,8 -2,2 -0,6 -4,7 4,9 -9,5 -12,7 -14,6 3,8 16,6 -0,1 0,1 10,5 -3,3 0,8
42
Příjmová nerovnost – S80/S20
Odstup od průměru EU
Meziroční změna u členského státu a meziroční změna u EU
Meziroční změna (20102011)
Odstup od průměru EU
Meziroční změna u členského státu a meziroční změna u EU
0,8
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
-0,7
1,0
0,2
0,2
0,1
0,0
0,1
0,5 : 1,2 0,0 1,6 3,3 6,7 -8,7 -4,2 0,6 : -3,6 -7,0 5,8 : : -2,0 : -2,2 2,3 1,4 -2,1 -4,2* -2,9 -1,4 1,2 3,9
0,8 2,2 1,0 0,2 0,8 2,4 0,5 1,0 1,5 1,1 0,7 1,6 -0,4 -0,3 -1,6 -0,8 1,7 0,2 0,4 0,3 0,2 0,5 1,8 0,7 1,2 0,5 0,6
-3,1 2,2 -6,9 -2,9 0,4 2,0 -0,9 4,0 4,5 -2,5 3,1 2,5 -4,5 4,2 4,2 -2,9 -2,4 -2,9 -5,5 -5,0 1,1 0,2 5,0 -4,3 -3,6 -3,2 -3,5
0,0 1,4 0,2 -0,6 0,0 1,6 -0,3 0,2 0,7 0,3 -0,1 0,8 -1,2 -1,1 -2,4 -1,6 0,9 -0,6 -0,4 -0,5 -0,6 -0,3 1,0 -0,1 0,4 -0,3 -0,2
0,0 0,6 0,0 0,0 0,0 0,3 -0,1 0,4 -0,1 0,1 -0,2 0,4 -0,2 -0,3 -1,5 -0,1 0,5 -0,2 0,1 0,1 0,0 0,1 0,2 0,1 0,0 0,1 0,1
-1,1 1,5 -1,5 -0,6 -0,5 0,3 -0,4 1,0 2,1 -0,4 0,4 0,6 -0,7 1,6 0,8 -1,0 -1,1 -0,9 -1,2 -1,2 0,0 0,7 1,2 -1,5 -1,2 -1,3 -1,4
0,0 0,6 0,0 0,0 0,0 0,3 -0,1 0,4 -0,1 0,1 -0,2 0,4 -0,2 -0,3 -1,5 -0,1 0,5 -0,2 0,1 0,1 0,0 0,1 0,2 0,1 0,0 0,1 0,1
UK -0,3 -3,2 -0,9 -0,6 -2,5 -1,3 -0,3 0,8 -0,6 2,2 * Nejnovější údaje u RO ohleně reálného růstu reálného hrubého disponibilního příjmu domácností, k dispozici pro období 2010–2011
43
3,1
-0,8
-1,9
-1,6
-0,1
0,3
-0,1
Nezaměstnanost mladých lidí Míra nezaměstnanosti
EU-27 Eurozón a – 17 BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR HR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI
Míra nezaměstnanosti u mladých lidí
Odstup od průměr u EU
Meziročn í změna u členskéh o státu a meziročn í změna u EU
Meziročn í změna (S1/2012 S1/2013)
0,6
-1,2
-0,4
0,9
0,0
1,0 0,8 0,3 -0,8 -0,2 -1,7 -1,2 4,1 2,2 0,8 1,9 1,7 4,3 -3,6 -1,5 0,6 -0,4 0,1 1,4 0,6 0,6 2,1 0,1 2,3 0,4 0,4
-3,7 0,9 -5,0 -5,1 -6,7 -3,4 1,7 15,0 14,4 -1,3 4,9 -0,1 3,2 -0,1 0,2 -6,5 -1,4 -5,6 -5,6 -7,3 -1,5 5,3 -4,8 -1,5 2,1 -4,0
Meziročn í změna (S1/2012 S1/2013)
Reálný růst hrubého disponibilního příjmu domácností
Podíl NEET
Odstup od průměr u EU
Meziročn í změna u členskéh o státu a meziročn í změna u EU
Meziročn í změna (2011– 2012)
0,6
-0,6
-0,7
0,0
1,4
0,0
0,0 -0,1 -0,7 -1,7 -1,1 -2,6 -2,2 3,2 1,2 -0,2 0,9 0,8 3,4 -4,5 -2,5 -0,4 -1,4 -0,9 0,4 -0,4 -0,3 1,2 -0,9 1,4 -0,6 -0,5
3,3 -0,1 -0,6 -2,3 -0,3 -4,0 -3,2 6,1 3,9 2,1 12,2 4,5 11,2 -8,2 -5,5 0,2 0,5 -0,5 1,4 0,0 1,1 3,6 -0,3 5,3 0,4 1,1
-0,7 4,5 -5,0 -11,6 -16,2 -5,9 4,2 35,4 31,6 1,8 27,5 14,9 13,1 -2,8 -1,3 -5,4 4,3 -10,1 -13,3 -15,2 3,2 16,0 -0,8 -0,5 9,9 -3,9
Míra ohrožení chudobou
Odstup od průměr u EU
Meziročn í změna u členskéh o státu a meziročn í změna u EU
Meziročn í změna (2011– 2012)
Meziročn í změna u členskéh o státu a meziročn í změna u EU
Meziročn í změna (20102011)
0,3
0
-0,3
-0,9
0,7
0,0
0,6
0
0
-1,7
1,9 -1,5 -2,0 -3,7 -1,7 -5,4 -4,5 4,7 2,6 0,7 10,8 3,1 9,8 -9,6 -6,8 -1,2 -0,9 -1,9 0,0 -1,4 -0,3 2,3 -1,6 3,9 -1,0 -0,3
0,5 -0,3 0,6 0,3 0,2 0,7 -0,1 2,9 0,3 0,2 1 1,3 1,4 -1,1 -0,4 1,2 1,4 0,5 0,5 -0,4 0,2 1,4 -0,6 2,2 0 0,2
-0,9 8,3 -4,3 -6,6 -5,5 -0,7 5,5 7,1 5,6 -1 3,5 7,9 2,8 1,7 -2,1 -7,3 1,5 -2,1 -8,9 -6,7 -1,4 0,9 3,6 -3,9 0,6 -4,6
-0,1 -0,9 0 -0,3 -0,4 0,1 -0,7 2,3 -0,3 -0,4 0,4 0,7 0,8 -1,7 -1 0,6 0,8 -0,1 -0,1 -1 -0,4 0,8 -1,2 1,6 -0,6 -0,4
-0,4 : 0,3 -0,9 0,7 2,4 5,7 -9,6 -5,2 -0,3 : -4,5 -8,0 4,9 : : -3,0 : -3,1 1,4 0,4 -3,0 -4,3* -3,8 -2,3 0,3
44
Příjmová nerovnost – S80/S20
Odstup od průměr u EU
Meziročn í změna u členskéh o státu a meziročn í změna u EU
Meziročn í změna (20102011)
Odstup od průměr u EU
Meziročn í změna u členskéh o státu a meziročn í změna u EU
0,8
-0,2
-0,2
0,0
0,0
-0,1
0,0
1,0
0,0
0,0
0,1
0,0
0,0
1,3 : 2,0 0,7 2,3 4,0 7,4 -7,9 -3,5 1,3 : -2,8 -6,3 6,6 : : -1,3 : -1,4 3,1 2,1 -1,3 -4,0* -2,2 -0,6 2,0
0,8 2,2 1,0 0,2 0,8 2,4 0,5 1,0 1,5 1,1 0,7 1,6 -0,4 -0,3 -1,6 -0,8 1,7 0,2 0,4 0,3 0,2 0,5 1,8 0,7 1,2 0,5
-3,3 2,0 -7,1 -3,1 0,2 1,8 -1,1 3,8 4,3 -2,7 2,9 2,3 -4,7 4,0 4,0 -3,1 -2,6 -3,1 -5,7 -5,2 0,9 0,0 4,8 -4,5 -3,8 -3,4
-0,2 1,2 0,0 -0,8 -0,2 1,4 -0,5 0,0 0,5 0,1 -0,3 0,6 -1,4 -1,3 -2,6 -1,8 0,7 -0,8 -0,6 -0,7 -0,8 -0,5 0,8 -0,3 0,2 -0,5
0,0 0,6 0,0 0,0 0,0 0,3 -0,1 0,4 -0,1 0,1 -0,2 0,4 -0,2 -0,3 -1,5 -0,1 0,5 -0,2 0,1 0,1 0,0 0,1 0,2 0,1 0,0 0,1
-1,1 1,5 -1,5 -0,6 -0,5 0,3 -0,4 1,0 1,8 -0,4 0,4 0,6 -0,7 1,6 0,8 -1,0 -1,1 -0,9 -1,2 -1,2 0,0 0,7 1,2 -1,5 -1,2 -1,3
-0,1 0,5 -0,1 -0,1 -0,1 0,2 -0,2 0,3 -0,2 0,0 -0,3 0,3 -0,3 -0,4 -1,6 -0,2 0,4 -0,3 0,0 0,0 -0,1 0,0 0,1 0,0 -0,1 0,0
SE 0,3 -4,0 -0,7 1,1 0,1 -0,3 0,3 -5,4 -0,3 2,9 UK -0,3 -4,3 -1,3 -0,6 -3,1 -2,0 -0,3 0,8 -0,9 2,2 * Nejnovější údaje u RO ohleně reálného růstu reálného hrubého disponibilního příjmu domácností, k dispozici pro období 2010–2011
45
4,6 3,9
0,6 -0,8
-3,7 -2,1
-0,4 -1,8
0,1 -0,1
-1,4 0,3
0,0 -0,2
Příloha 2: Souhrnný přehled klíčových výzev v oblasti zaměstnanosti a velmi dobrých výsledků trhu práce podle monitoru výsledků v oblasti zaměstnanosti (V=výzva; D=dobrý výsledek trhu práce) – přijato v červnu 201336.
36
http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/13/st10/st10373-re01.en13.pdf
46
Příloha 3: Souhrnný přehled „socialních trendů, které je třeba sledovat“ podle monitoru výsledků v oblasti sociální ochrany37 – přijato v červnu 2013. Zhoršení
Zlepšení
Subjektivně neuspokojená potřeba lékařské péče Míra příliš vysokých nákladů na bydlení Agregovaný poměr náhrady Vzájemný poměr příjmů – medián u starších osob Ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením u starších… Míra zaměstnanosti u starších pracovníků Osoby předčasně opouštějící vzdělávací systém Poměr nezaměstnaných mladých lidí Děti ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením Míra dlouhodobé nezaměstnanosti Ohrožení chudobou u zaměstnaných osob Míra ohrožení chudobou u populace žijící v domácnostech,… Vliv sociálních transferů na snížení chudoby S80/S20 Relativní propad příjmů Podíl obyvatelstva (0-59) žijící v domácnostech, kde většina… Míra závažné materiální deprivace Míra ohrožení chudobou Míra hrožení chudobou nebo sociálním vyloučením -15
-10
-5
0 5 počet členských států
10
15
Členské státy s významným 2010-2011 Členské státy s významným zhoršením zlepšením Ohrožení chudobou nebo sociálním CZ, EE, IE, EL, ES, IT, LV, HU, MT, NL, SI, FI, SE PL, PT, RO vyloučením Míra ohrožení chudobou BE, BG, CZ, EE, EL, ES, IT, HU, NL, RO, SI SK, SE UK, LV, LU Míra závažné materiální deprivace DE, IE, EL, IT, CY, LV, LU, HU, MT, NL, FI BE, BG, ES, LT, PL, PT, RO, SK Podíl obyvatelstva (0-59) žijící v BE, BG, DK, EE, IE, EL, ES, LT, LU, NL, SI, FI SE domácnostech, kde většina jejich UK, RO, PT, PL členů nemá zaměstnání Relativní propad příjmů EE, IE, EL, IT, CY, LV, HU, AT, RO CZ, FR, LT, LU, SK, SE S80/S20 BG, EE, EL, IT, HU LT Vliv sociálních transferů na snížení chudoby BG, EE, SK Míra ohrožení chudobou u populace žijící v domácnostech, kde většina BE, DE, EE, EL, ES, IT, HU, NL, RO, SI, SK, SE DK, IE, CY, LV, LU, MT, PT, FI, UK jejich členů nemá zaměstnání Ohrožení chudobou u zaměstnaných CZ, DE, EE, FR, IT, HU, NL, PT, RO, SI, SK, UK BE, EL, ES, LV, LT, LU osob Míra dlouhodobé nezaměstnanosti BG, IE, EL, ES Děti ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením BG, CZ, ES, IT, LV, NL, RO, SI, FI, SE UK, PL, DE Poměr nezaměstnaných mladých lidí PT, CY, ES, EL BE, EE, LV, SE Osoby předčasně opouštějící vzdělávací systém BG, DK, ES, CY, LU, MT, PT Míra zaměstnanosti u starších BE, CZ, DK, DE, EE, FR, IT, LV, lT, HU, SI, RO, PT, CY, EL pracovníků MT, NL, PL, SE Ohrožení chudobou nebo sociálním IE, EL, IT, LT, HU, SI, SE BG, DK, EE, FR, CY, LV, LU, PT, RO, SK vyloučením u starších osob (65+) Vzájemný poměr příjmů – medián u LT LV, PT starších osob Agregovaný poměr náhrady IE, LT EL, ES, CY, LV, LU, PT Míra příliš vysokých nákladů na bydlení BE, BG, EE, IE, EL, PL, PT, SE DK, RO Subjektivně neuspokojená potřeba lékařské péče BE, EE, EL, HU, RO -
Pozn.: Sociální trendy, které je nutno sledovat za období 2010–2011 a u kterých bylo zjištěno zhoršení ve více než třetině členských států, jsou zvýrazněny červeně v tabulce napravo.
37
ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=9235&langId=en
47
