NÁVRH REKONSTRUKCE DOPROVODNÉ VEGETACE KOMUNIKACE (DÁLNICE D2 KM 48,6 KM 54,9) Diplomová práce

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

NÁVRH REKONSTRUKCE DOPROVODNÉ VEGETACE KOMUNIKACE (DÁLNICE D2 KM 48,6 – KM 54,9)

Diplomová práce

Vedoucí práce:

Zpracovala:

Doc. Ing. Milan Rajnoch , CSc.

Bc. Nikola Bartáková, DiS.

Lednice 2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Návrh rekonstrukce doprovodná vegetace komunikací vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty MZLU v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne 25. 04. 2008 Podpis ……………………………………..

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Doc. Ing. Milanovi Rajnochovi, CSc, Ing. Františkovi Zábojníkovi, Ing. Anně Zábojníkové a Františkovi Čačíkovi za jejich ochotu při konzultacích a poskytnutí řady odborných rad. Dále děkuji své rodině a přátelům za podporu a pomoc během celého mého studia.

OBSAH

3.15

DÁLNIČNÍ PŘIVADĚČE

19

3.16

VÝSADBA KOLEM DÁLNIC A RYCHLOSTNÍCH SILNIC

19

OPLOCENÍ DÁLNICE

19

1.

ÚVOD

7

3.17

2.

CÍL PRÁCE

7

4.

3.

TEORETICKÁ ČÁST

7

4.1

KATEGORIE A TŘÍDA POZEMNÍ KOMUNIKACE

20

4.2

STANOVIŠTNÍ PODMÍNKY

20

KRITÉRIA PRO VÝBĚR VHODNÉ DRUHOVÉ SKLADBY DOPROVODNÉ VEGETACE

20

3.1

HISTORICKÝ VÝVOJ DOPROVODNÉ VEGETACE KOMUNIKACÍ

7

4.3

FUNKČNÍ KRITÉRIA

21

3.2

ROZDĚLENÍ A CHARAKTERISTIKA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ

9

4.4

VÝZNAM DŘEVIN Z HLEDISKA KOMPOZICE

21

3.3

CHARAKTERISTIKA FUNKCÍ DOPROVODNÉ VEGETACE KOMUNIKACÍ

10

4.4.1

ZÁKLADNÍ (CÍLOVÉ, KOSTERNÍ) DŘEVINY

21

3.3.1

DOPRAVNĚ TECHNICKÁ FUNKCE

10

4.4.2

DOPLŇKOVÉ DŘEVINY

21

3.3.2

BIOTECHNICKÁ FUNKCE

10

4.4.3

DOČASNÉ VÝPLŇOVÉ DŘEVINY

22

3.3.3

HYGIENCKÁ FUNKCE

10

4.4.4

PRŮPRAVNÉ (PIONÝRSKÉ) DŘEVINY

22

3.3.4

MIKROKLIMATICKÁ FUNKCE

11

4.4.5

PODROSTOVÉ DŘEVINY

22

3.3.5

KRAJINÁŘSKO ESTETICKÁ FUNKCE

11

4.4.6

POKRYVNÉ DŘEVINY

22

3.3.6

BIOLOGICKO EKOLOGICKÁ FUNKCE

11

4.5

PĚSTITELSKÁ KRITÉRIA

22

3.3.7

(KULTURNĚ) REKREAČNÍ FUNKCE

11

3.3.8

PRODUKČNÍ FUNKCE

12

5.

MATERIÁLY A METODY

22

3.4

PROSTOROVÉ A FUNKČNÍ USPOŘÁDÁNÍ DOPROVODNÉ VEGETACE KOMUNIKACÍ

12

3.5

USPOŘÁDÁNÍ ZELENĚ NA ÚZKÝCH PLOCHÁCH V ÚROVNI TERÉNU

13

5.1

CHARAKTERISTIKA MODELOVÉHO ÚZEMÍ

22

3.6

USPOŘÁDÁNÍ ZELENĚ NA SVAZÍCH

13

5.2

METODIKA DENDROLOGICKÉHO PRŮZKUMU

23

5.3

PEDOLOGICKÝ PRŮZKUM

24

3.6.1

SVAHY V ZÁŘEZU

14

3.6.2

SVAHY V ODŘEZU

14

3.6.3

SVAHY NÁSPŮ

14

6.

3.7

USPOŘÁDÁNÍ VEGETACE V MÁLO ČLENITÉM TERÉNU

15

3.8

USPOŘÁDÁNÍ VEGETACE V KOPCOVITÉM TERÉNU

15

6.1

VÝSLEDKY VYHODNOCENÍ STÁVAJÍCÍ DOPROVODNÉ ZELENĚ

24 24

3.8.1

VRCHOLOVÝ OBLOUK (KONVEXNÍ PROFIL KOMUNIKACE)

16

6.1.1

ÚSEK KM 48,6 AŽ KM 50,7

24

3.8.2

ÚDOLNICOVÝ OBLOUK (KONKÁVNÍ PROFIL KOMUNIKACE)

16

6.1.2

ÚSEK KM 50,7 – KM 53, 7

25

3.8.3

SMĚROVÝ OBLOUK

16

6.1.3

ÚSEK KM 53, 7 – KM 54, 9

25

3.8.4

PŘÍMÉ ÚSEKY

16

6.1.4

STŘEDOVÝ PÁS

26

PRŮJEZDY LESEM

17

6.2

POSOUZENÍ VÝVOJE PROTIHLUKOVÉ VEGETAČNÍ CLONY

27 29

3.9 3.10

KŘIŽOVATKY A OBLOUKY

17

6.3

POSOUZENÍ A VYHODNOCENÍ POUŽITÉHO ZPŮSOBU VÝSADBY A ÚDRŽBY

3.11

ŽELEZNIČNÍ PŘEJEZDY

17

6.4

NÁVRH ŘEŠENÍ OBNOVY A ÚDRŽBY DOPROVODNÉ VEGETACE DÁLNICE D2 V MODELOVÉM ÚZEMÍ 30

3.12

KOMUNIKACE SE STŘEDNÍM DĚLICÍM PÁSEM

17

3.13

ODPOČÍVKY A VYHLÍDKY

18

3.14

V BLÍZKOSTI OBCÍ

19

7.

DISKUSE

30

8.

ZÁVĚR

30

9.

CONCLUSION

31

10.

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ

PŘÍLOHY

32 33

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

1. Úvod „Sjednocení země Přemyslovci, středověká revoluce, plány Karla IV., vojenský potenciál silnic

3. Teoretická část 3.1

Historický vývoj doprovodné vegetace komunikací

za třicetileté války i pruských válek vedl k vybudování sítě a ke vzniku prvních silničních předpisů. Již

Výrazně cílevědomá výsadba stromů u cest a silnic nastává v Čechách v 18. století, v období

v roce 1747 byla omezena váha formanských vozů na tři tuny a u větších nákladů bylo nutné používat

doznívajícího baroka a nastupujícího klasicismu. Počátky této činnosti můžeme vymezit panováním

širší obruče. V polovině 19. století měla silniční síť v české a moravské části monarchie skoro osm

císaře Karla VI. (1711 - 1740), kdy začíná výstavba státních silnic. K silnicím byly již pravděpodobně

tisíc kilometrů. Další století pak na starých, místy ještě pravěkých základech pokračoval proces

vysazovány stromy, protože nařízení panovníka z r. 1740 říká, že užitek ze stromořadí je oprávněn

zahušťování a rozšiřování sítě cest, který ukončilo až budování dálnic.

ponechat si vrchnost sousedící se silnicí. Současně je však povinna pečovat o jeho dobrý stav

Z hlediska dřívějšího vývoje krajiny jsou dálnice nepřirozené. Poznáme to podle toho, jak jsou

a vzhled, provádět nové výsadby a kácet stromy. Sázet se měly především vrby (Bulíř,1988).

oproti dřívějším silnicím nudné. Obcházejí města, jsou rovné, málokdy respektují krajinu, udržují si

Vláda Marie Terezie (1740 - 1780) a později jejího syna Josefa II. (1780 - 1790) znamená

určitou niveletu, a tak terén prorážejí průkopy a zavážejí valy. Dálnice stavíme pro užitek, ne pro

nový, dosud nevídaný rozmach v budování silniční sítě. Je to také doba nevídaného rozkvětu výsadeb

krásu, a tak podle toho vypadají - obvykle jako strohá, necitelná technická díla, kterým se místní lidé

vegetačních doprovodů silnic. U všech nových silnic měly být povinně vysazovány stromy, a to

více či méně oprávněně brání. Navíc je často budují technokraté s ústy plnými ekologie, ale bez vůle

z důvodů hospodářských, estetických, orientačních i bezpečnostních. Kolem "císařských" silnic

ke kompromisu.“ (Cílek, 2004)

celostátního významu se doporučovalo vysazovat druhy rodů Tilia, Morus, Sorbus, divoké ovocné

Komunikace představují tvrdý prvek, který je potřebné do okolní krajiny začlenitt, a k tomuto

stromy, Fraxinus, Juglans, Fagus, Ulmus. V alejích 18. století našly uplatnění nejen doporučované

účelu jsou ve většině případů samozřejmě nejvhodnější dřeviny. Hlavním tématem celé problematiky

Tilia, ale také Aesculus a Platanus. Aleje z okrasných stromů kolem cest a silnic navazovaly podle

doprovodné vegetace komunikací je vliv dané stavby a na ní uskutečňovaného silničního provozu na

francouzských vzorů na zámeckou budovu, park, zahradu či kostel a propojovaly je tak se vzdálenější

rostliny.

krajinou v jeden celek (Bulíř, 1988). Pacáková - Hoštálková (1995) píše o barokních tvůrcích, kteří

Mezi limitujícími faktory, které omezují vytvoření vegetačního prvku navazujícího na okolní

pracovali se stromy jako s články architektonických a urbanistických konceptů, nechápali je

krajinu, patří pozměněné ekologické charakteristiky území (půdní vlastnosti, odlišné hydrologické

a nepoužívali je jako pouhé doplňky. Mistrovsky pracovali s alejemi. S jejich pomocí dokázali zdůraznit

poměry, vyšší koncentrace škodlivých látek vznikajících silničním provozem), ale také normy a

prostorovou osnovu města nebo dokonce do města protáhnout kompoziční osnovu barokní zahrady.

technické podmínky vydané Ministerstvem dopravy, které stanovují např. minimální vzdálenost kmene

Aleje s oblibou používali jako spojnice s okolní krajinou. Téměř vždy byly silnice osazovány stromy

stromů a větví keřů od koruny vozovky aj.

z obou stran a sloužily jako ochrana před sluncem. Až dodnes se dochovaly čtyřřadé aleje podtrhující

Literární část této práce se zabývá právě problematikou vegetačních doprovodů pozemních

monumentalitu vstupních prostorů šlechtických sídel i pietu cest vedoucích ke kaplím se zemřelými

komunikací všech kategorií z teoretického hlediska. Jde o souhrn dosavadních poznatků, týkajících se

předky. Venkovská šlechta zahrnuje do systému alejí drobné stavby Božích muk, kaplí a křížů, což

funkcí této vegetace, jejího prostorového uspořádání, kritérií výběru druhové skladby a v návaznosti

označili odborníci za jev ve světové krajinářské tvorbě za zcela ojedinělý. Tento způsob kultivace

na to i přehledem vhodných taxonů.

krajiny vešel do obecného povědomí, přispěl k vytvoření místně typického krajinného rázu a pocitu

Stěžejní část diplomové práce spočívá v řešení konkrétní situace vybraného modelového území, a je syntézou teoretických východisek a praktických poznatků.

2. Cíl práce

domova (Kocourková, 2000). Bulíř (1988) uvádí, že tvorbu silniční zeleně ovlivnila rovněž Napoleonova tažení Evropou. Na jedné straně způsobila, že četné aleje byly citelně poškozeny nebo zničeny, na straně druhé se u "napoleonských" silnic začala objevovat hustá stromořadí z Populus nigra ‘Italica’, do té doby u nás

Cílem diplomové práce je vyhodnotit stávající vegetační prvky ve zvoleném modelovém území,

neznámých. Rychlý růst těchto dřevin, jejich nezvyklý tvar a velikost usnadňovaly orientaci v krajině

kterým je úsek dálnice D2 km 48,6 až km 54,9. Konkrétně se práce zabývá pravou stranou tohoto

i na silnici. Tyto aleje měly strategický význam. Překlenovaly kratší vzdálenosti mezi obcemi a většinou

úseku a středovým dělícím pásem. Na základě dendrologického zhodnocení porostů, jejich

směřovaly na kostelní věže. Tyto výsadby dosáhly velké obliby, která přetrvala i do pozdější doby.

technologie založení a celkovém stavu vegetačního doprovodu zájmového území byl proveden návrh

Asi kolem poloviny 19. století byly v Čechách zakládány tzv. okrašlovací spolky. Pod dohledem

pěstebních opatření stávajících vegetačních prvků a návrh nové výsadby včetně rozpočtu nákladů na

těchto spolků bylo vysazováno mnoho stromů uvnitř města i mimo něj. V této době vznikají na mnoha

navržené řešení.

venkovských silnicích jednořadá i oboustranná stromořadí z ovocných stromů. Hlavním důvodem 7

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 k jejich vysazování je sklizeň jejich ovoce a těžba dřeva (poznámka autora: těžba dřeva byla téměř

ostatní silnice veřejné a aby se to provedlo pod dozorem orgánů zřízených pro dohled k silnicím.

bezvýznamná). Díky těmto stromořadím je krajina rozčleněna a vytváří charakteristický obraz krajiny

Pařezy stromů pokácených buďte bez prodlení vykopány, odklizeny a jamky zasypány.

až do poloviny 20. století (Bulíř, 1988).

§ 10. Poškození alejních stromů nebo kůlů, jakož i odklizení těchto kůlů tresce se peněžitou

Za důležitý mezník ve vývoji silnic a silniční dopravy musíme označit vynález automobilu roku

pokutou od 5 do 20 zl. a mimo to má se za každý poškozením zničený strom dáti náhrada 10 zl.

1886. Ten vyvolal nové požadavky na silnice stavěné a udržované doposud pouze pro koňskou

Nemůže-li pachatel platiti, ulož se mu místo pokuty peněžité trest vězení a sice za každých 5 zl. den

dopravu. Nástupem motorového vozidla do života se začaly postupně měnit názory na konstrukci

vazby.

a šířku vozovky, bezpečnostní a dopravní zařízení, na způsob trasování silnic a jejich začlenění do přírody (Bulíř, 1988). V svém příspěvku vybrala Kocourková (2000) několik předpisů pro výsadbu alejí a jejich údržbu, které byly zveřejněny v příručce „Obce, právo a moc“ z roku 1904:

Slibný rozvoj silničního stavitelství, který se stupňoval od poslední třetiny 19. století přerušila první světová válka. Stavebně technický stav našich silnic se vlivem válečného konfliktu silně zhoršil a příliš se nezměnil ani s narůstající motorizací bezprostředně po jeho ukončení. Nepatrná byla i péče o existující aleje. Situaci rovněž komplikovala počínající elektrifikace země. I přes to, že byla vydána

§ 1. Podél veškerých silnic říšských, zemských, okresních a obecních musejí být aleje, nebo

řada předpisů, které měly chránit stromy proti poškozování při stavbě elektrických a telegrafních

kde by nemohly býti, aspoň jednoduchá stromořadí, vyjímajíc části, které vedou osadami s uzavřenými

vedení, docházelo k mrzačení celých alejí. Hromadné kácení stromů v okolí zemědělských pozemků

řadami domů nebo lesy.

měla na svědomí také pozemková reforma první republiky. Od 30. letech 20. století roste motorizace

§ 2. Politické obce jsou povinny na svém území nové aleje nebo jednoduchá stromořadí

v našich zemích. Staví se nové silnice a kryty stávajících vozovek se zlepšují a upravují. V roce 1938

yysázeti a zřízená již doplňovati, pěstovati, housenky s nich sbírati a vůbec v dobrém stavu je

bylo zřízeno generální ředitelství stavby silnic a vzniká nový termín dálnice, který vznikl zkrácením slov

udržovati …

dálková silnice. Tento rozmach výstavby a obnovy silnic zastavila druhá světová válka. Při obnově

§ 3. Stromy silniční buďtež z pravidla šikmo proti sobě, aby vzdálenost ode dna příkopu činila

přerušených dopravních spojení a odstraňování škod a závad vzniklých za války byly předkládány

nejméně 20 cm a aby stromy vysokokmenné, jejichž koruny do šířky se rozprostírají, jako např.

zcela nové představy na stavebně technické řešení moderních komunikací včetně tvorby vegetačních

jabloně, hrušky, třešně, atd. až na 10 metrů, ovocné stromy s nižší korunou jako švestky, višně atd. až

doprovodů. Na příklad J. K. Říha ve své knize „Země krásná – kniha o přírodě, civilizaci a plánování“

na 6 metrů a plané stromy až na 12 metrů od sebe byly vzdáleny a v stejné čáře stály.

z roku 1948 navrhuje vysazovat u silnic okrasné dřeviny, a to nepravidelně a skupinkovitě. Touto

§ 4. Kde podnebí a půda toho dopouští, mají se zpravidla vysazovati stromy nesoucí ovoce

výsadbou se podle jeho názoru docílí „neustálé proměny okolí, která je důležitá pro udržení svěží

poživatelné; nedopouští-li toho, buďte vysazovány plané stromy ovocné nebo lesní, ale co možná

nervové kondice řidičů.“ Zestátněním silnic roku 1949 přechází do vlastnictví státu také silniční

takové, které jsou vysokokmenné a mají širokou korunu.

stromoví. Ve stejném roce vzniká u Krajských správ silnic samostatná funkce pomolog. O rok později

§ 5. Na vysazování budiž užito stromků zdravých a rovných, v pni 2 m vysokých a nejméně

bylo toto označení zrušeno a funkce nazvána silniční sadovník, který nepečoval jen o ovocné stromy,

3 cm silných. K ochraně každého stromku budiž zaražen kůl, výšce a síle stromku přiměřený, alespoň

ale o veškerou vegetaci. V tomto období byly zpracovány dlouhodobé plány výsadeb, zakládaly se

8 cm silný a 2 m nad povrch půdy vynikající, na dolejším konci opálený, s kterého dříve byla kůra

školky stromů, vznikají metodické příručky, které podrobně pojednávají o zásadách a technice

loupána a k němuž se stromek přiváže tak, aby se kůlu nedotýkal.

výsadby dřevin. Jednou z nich je Silniční sadovnictví od V. Vaníčka z roku 1951. Kromě ovocnářské

§ 6. Silniční stromy se vysazovati mohou podle povahy půdy, podnebí a dle druhu stromků

části, ve které jsou ovocné stromy doporučovány jen k silnicím v ovocnářských oblastech, je značná

na podzim nebo v zimě předcházející. Je-li půda špatná, budiž do jamky dříve než se strom vysadí

pozornost věnována okrasným dřevinám. Propagována je skupinová výsadba stromů a keřů (Bulíř,

dána pokud možno vysoká vrstva úrodné prsti.

1988).

§ 7. Kdo by neuposlechl v tom, co obecní představenstvo v základě ustanovení § 1. až 6. nařídí, trestán budiž pokutou peněžitou od 5 – 10 zl.

V 70. letech 20. století přichází další vlna prudkého rozvoje silniční dopravy. Špatný zdravotní stav stromů v mnoha alejích je způsoben nejen nepříznivým vlivem automobilové dopravy, ale také

§ 8. Zakazuje se stromy svémocně klestiti, jakož i jednotlivé stromy, celé aleje nebo stromořadí

nedostatečnou a nepravidelnou péčí. Proto vydávají regionální správní orgány předpis nařizující

nebo značně souvislé jejich části káceti. Stromy se nesmějí klestiti tou měrou, aby se zohyzdil strom

náhradu ovocných dřevin u silnic I. a II. třídy za dřeviny okrasné. V metodických pomůckách se

aneb se ohrozilo další jeho trvání. Kdyby ohledy veřejné zvláště pak nepřerušené trvání telegrafního

doporučuje sázet novou zeleň skupinovitě a z neovocných dřevin. Tento způsob prostorového řešení

spojení toho vyžadovaly, aby stromy silniční se oklestily nebo odstranily, jest zapotřebí, aby k tomu

výsadby okrasných keřů a stromů se ale uplatňuje jen u dálnic a nově budovaných rychlostních

svolilo malé c. k. místodržitelství pokud jde o silnice říšské a správa silnic jíž se týče, pokud jde o

komunikací. Ovocné stromy u stávajících silnic se nahrazují alejemi okrasných stromů. Ze zákona 8

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 č. 27/1984 Sb. a z vyhlášky č. 35/1984 Sb. vyplývá, že výsadba a druh silniční zeleně je určen

V § 7 o účelových komunikacích je popsána tato komunikace jako pozemní komunikace, která

s ohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu, zlepšení životního prostředí a ráz krajiny,

slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení

provádění údržby komunikací a s ohledem na možnosti udržování zeleně. Další podrobnosti týkající se

těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských

doprovodné vegetace silnic jsou upraveny normou ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic platné od

a lesních pozemků.

roku 1986 (Bulíř, 1988). V současné době se řídí osazování komunikací Technickými podmínkami

Vlastnictví pozemních komunikacích upravuje § 9, ze kterého vyplývá, že vlastníkem dálnic

Vysazování a ošetřování silniční vegetace s účinností od roku 1998. K těmto technickým podmínkám

a silnic je stát, místní komunikace spravuje obec, na jejímž území se komunikace nacházejí

byl schválen dodatek roku 2004 s účinností od 1. ledna 2005.

a vlastníkem účelových komunikací může být právnická či fyzická osoba. Vlastnické právo státu

3.2

Rozdělení a charakteristika pozemních komunikací

k dálnicím a silnicím vykonává Ministerstvo dopravy a spojů. Silniční pozemek tvoří podle § 11 těleso dálnice, silnice a místní komunikace a pomocný

Ve své bakalářské práci se zaměřím na komunikace technické, konkrétně na pozemní

silniční pozemek. Pomocný silniční pozemek je pruh pozemku přilehlého po obou stranách dálnice,

komunikace silničního typu. Rozdělení a charakteristiku jednotlivých pozemních komunikací uvádí

silnice nebo místní komunikace mimo souvisle zastavěné území obcí, který slouží k účelům ochrany

Sbírka zákonů č. 13/1997.

a údržby pozemních komunikací, pokud tyto pozemky jsou ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice nebo

Podle § 2 odstavec 2) se pozemní komunikace dělí do kategorií:

místní komunikace. Příslušenstvím dálnic, silnic a místních komunikací je kromě technických,

a) dálnice

provozních a dopravních zařízení také silniční vegetace. Silniční vegetace (§ 15) na silničních

b) silnice

pomocných pozemcích nebo na jiných vhodných pozemcích tvořících součást dálnice, silnice nebo

c) místní komunikace

místní komunikace nesmí ohrožovat bezpečnostní užití pozemní komunikace nebo neúměrně

d) účelová komunikace

zatěžovat použití těchto pozemků k účelům údržby těchto komunikací nebo neúměrně ztěžovat

Podle § 4 je dálnice pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu

obhospodařování sousedních pozemků. Na návrh příslušného orgánu Policie České republiky nebo po

silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení

projednání s ním je vlastník pozemní komunikace oprávněn v souladu s § 8 odst. 2.a odst. 4, § 46 a

pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy.

následně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 347/1992 Sb. kácet

Podle § 5 je silnice veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými

dřeviny na silničních pozemcích. K ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. a II. třídy a provozu

vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť. Podle svého určení a dopravního významu se silnice

na nich mimo souvisle zastavěné území obcí slouží silniční ochranná pásma (§ 30). Silničním

rozdělují do těchto tříd:

ochranným pásmem se rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m

a) silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu, b) silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy, c) silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace. § 6 stanoví, že místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Místní komunikace se rozděluje podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a) místní komunikace I. třídy, kterou je zejména rychlostní místní komunikace, b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí,

a ve vzdálenosti a) 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice, rychlostní silnice nebo rychlostní komunikace anebo od osy větve jejich křižovatky; pokud by takto určené pásmo nezahrnovalo celou plochu odpočívky, tvoří hranici pásma hranice silničního pozemku, b) 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu ostatních silnic I. třídy a ostatních místních komunikací I. třídy, c) 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu silnice II. třídy nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy. § 33 uvádí, že v silničním ochranném pásmu na vnitřní straně oblouku silnice a místní komunikace I. a II. třídy o poloměru 500 m a menším a v rozhledových trojúhelnících prostorů úrovňových

c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace,

křižovatek těchto pozemních komunikací se nesmí zřizovat a provozovat jakékoliv objekty, vysazovat

d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních

stromy a vysoké keře a pěstovat takové kultury, které by svým vzrůstem a s přihlédnutím k úrovni

motorových vozidel nebo na kterou je povolen smíšený provoz.

terénu rušily rozhled potřebný pro bezpečnost silničního provozu; to neplatí pro lesní porosty

9

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 s keřovým patrem zajišťující stabilitu okraje lesa. Strany rozhledových trojúhelníků se stanovují 100 m

výškovou gradací. Rázy vznikají i při vzájemném míjení objemných vozidel na silnicích vyššího řádu o

u hlavní silnice a 55 m u vedlejší silnice.

více jízdních pruzích. Řešením tohoto problému je vhodná výsadba dělicího pásu.

Státní správu ve věcech pozemních komunikací vykonávají dle § 40 silniční správní úřady, kterými

Doprovodná zeleň komunikací působí jako větrolam

jen u větrů vanoucích z boku. Je-li

jsou Ministerstvo dopravy a spojů ČR a okresní úřady. Působnost silničního správního úřadu

komunikace ve směru převládajících větrů, hrozí nebezpečí vzniku větrného kanálu. V tomto případě

vykonávají v rozsahu stanoveném tímto zákonem též obce.

musí být zeleň rozvolněna a větrné přehrady se mají vytvořit na polních cestách, potocích, mezích,

3.3

Charakteristika funkcí doprovodné vegetace komunikací

melioračních kanálech vedoucích kolmo nebo šikmo k silnici (Wagner, 1990). Technické zásněžky mohou nahradit keře, které vytvoří bariéru, za kterou vznikne

Na základě prostudované literatury byla zpracována charakteristika funkcí doprovodné

sedimentační území. Vyšší účinnost této funkce zajistí keře o různé výšce (Wagner, 1990).

vegetace komunikací. 3.3.2 Biotechnická funkce 3.3.1 Dopravně technická funkce Jedná se o zpevnění svahů kořeny bylin a dřevin. Vrchní vrstvy konstrukce zemního tělesa Dopravně technická funkce zeleně spočívá ve zlepšení opticko-psychického vedení řidiče,

komunikace se propojí s podkladními spodními vrstvami, zabezpečí tyto vrstvy proti sesuvu, a tím se

zabránění oslnění protijedoucími vozidly, snížení hlukových rázů při předjíždění nebo míjení vozidel

sníží i nebezpečí vodní a větrné eroze. Pokud je biologická úprava nedostatečná, musí být

v pruzích, zachycování nezvládnutých vozidel keřovými porosty, omezení vlivu nežádoucích

kombinována s dalšími opatřeními, hlavně odvodněním svahu, hatěmi apod.. Meliorace zamokřených

klimatických jevů, tj. ochrana proti větru, především nárazovému a bočnímu, zachycování sněhu

půd se provádějí pomocí bylin a dřevin s vysokou transpirační schopností (např. vrby, topoly, olše,

a jeho ukládání mimo vozovku (náhrada za technické zásněžky), zastínění vozovky, ochrana proti

jasany, lípy, střemchy). Ochrana komunikace proti námrazám je dána schopností jehličnatých

oslnění sluncem a proti tvoření nežádoucích optických efektů nad přehřátou vozovkou, odclonění nebo

a stálezelených dřevin vyrovnávat tepelné rozdíly posunem tepelného minima na maximum. Tato

zamaskování nevhodných pohledů komunikací.

vlastnost se nejvíce projeví jen při teplotách mírně pod bodem mrazu, kdy akumulace tepla

Hlavním posláním půdorysné dispozice, výškové gradace a barevného efektu zeleně je udržení pozornosti řidiče na jeho vlastní úkol: bezpečně řídit vozidlo. To však neznamená, že pohled řidiče má

v rostlinách a jeho pozdější vyzařování způsobuje, že nevzniká na vozovce námraza (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

být sevřen zeleným koridorem a neumožnit mu širší pohled na krajinu. I zde platí optický zákon, že zorné pole řidiče je 60° a jeho podstatné zúžení vyvolává stísn ěné psychické stavy, neboť snižuje

3.3.3 HygienIcká funkce

celkovou orientaci. Také zeleň může v jednotvárném opakování vyvolat po určité době podobnou

Hygienickou funkci plní zeleň podél komunikací především snížením prašnosti, hlučnosti

únavu jako šedivá silnice v pusté krajině. Proto se uzavřenost zorného pole má střídat v náročném

a zbavuje vzduch z části i tak škodlivých látek jako je oxid siřičitý, oxid uhelnatý, oxidy dusíku. Zeleň

rytmu s dostatečně širokými výsečemi zajímavých krajinných pohledů. Výhledy mají však být jen

vytváří velkou sedimentační plochu, na které se usazuje prach. Schopnost zachycovat prach a jiné

v takovém úhlu, aby neodváděly pozornost z přímého směru. Program výhledů nesmí konkurovat

látky závisí na listu, a to na absolutní povrchové ploše, charakteru listu, sklonu, pohyblivosti

maximální pozornosti v dopravě složitých situací. Velmi atraktivní objekty mají být co nejblíže optické

a charakteru sedimentu. Při deštích jsou pak tyto látky splavovány do spodních vrstev půdy, protože

ose a v zorném poli mají být dostatečně dlouhou dobu. Z důvodu pocitu volnosti nemají být vyšší

pod porosty se udržuje drobtovitá struktura, která umožňuje vsakování. Snížením prašnosti

porosty, hlavně keře u krajnice, ale komunikace má doprovázet pokud možno nejširší pruh dobře

a vertikálním prouděním se omezuje výskyt smogu. Vedle těchto účinků působí zeleň, zvláště

udržovaného trávníku. Na rovných a dlouhých úsecích, kde opakováním rovnoběžek je vyvolána

jehličnaté

únava dříve než u silnic s mnohými oblouky nebo v terénních vlnách, kde je rytmus již dán těmito

Zachycováním prašných částic snižuje sekundárně obsah choroboplodných zárodků. Účinek filtrace

krajinnými hodnotami, neboť v krajině s rozmanitou topografií se pohledy málokdy sobě podobají.

vzduchu zelení závisí na druhu, hustotě a výšce porostu a dalších faktorech.

porosty,

pozitivně

na

snižování

množství škodlivých

mikroorganismů

v ovzduší.

V místech, kde je nutné okamžitě upoutat pozornost řidiče na změnu organizace dopravy se vysazují

Zeleň jako špatný vodič zvuku snižuje hlučnost na komunikaci i v jejich bezprostřední blízkosti.

atypické tvary vegetace (sloupovité, kulovité nebo válcovité koruny), které se mohou kombinovat i

K tlumení hluku dochází především v důsledku lomu a odrazu zvuku v korunách, jen v menší míře se

s atypickými barvami vegetace (Wagner, 1990).

zvukové vlny absorbují. Vysázením vegetace ve správné výškové gradaci se neodráží hluk zpět do

Dle Wagnera (1990) vznikají hlukové rázy při jízdě kolem opakující se překážky, kterou může

vozovky, ale rozkládá se. Bulíř (1988) porovnává výsledky odborníků, kteří zkoumali účinnost

být i kmen stromu. Proto by měla být vegetace uspořádána do rozvoněných skupin s rozdílnou

protihlukové funkce zeleně. Výsledky tohoto průzkumu se poměrně liší. Na šířku pásu 100 m se

10

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 pohybuje hladina sníženého hluku od 2 až do 50 dB. Diskusi na toto téma ukončuje výrokem V. Valtra,

polních cest, mezí, potoků, remízků a jiné roztroušené zeleně, ta tak vytváří zelené koridory, které

který konstatuje, že účinnost clony dřevin závisí hlavně na druhu a habitu dřevin, struktuře porostu a

spojují jednotlivé zóny sídel (Wagner, 1990). Také Bulíř (1988) píše o tom, že vegetační doprovody

charakteru terénu. Protihlukové pásy by měly být tvořeny směsí keřů a stromů.

komunikací nelze úspěšně řešit bez návaznosti na celkovou kompozici krajiny a při návrhu trasy

3.3.4 Mikroklimatická funkce

a zeleně se má přihlížet nejen k hledisku osob sedících ve vozidle, ale i těch, kteří se nalézají mimo ně. Rozlišuje se proto estetika „vnitřní“ – tj. ztvárnění prostoru tělesa komunikace, kde má zeleň

Rostliny a stromy ovlivňují nejen podmínky okolního prostředí, ale jsou tímto prostředím samy zpětně ovlivňovány. Hlavně porosty stromů vytvářejí kolem sebe oproti umělým povrchům odlišné mikroklima působením své fytomasy - a to jak na vegetační ploše, tak i v jejím bezprostředním okolí. Lidský organismus nejcitlivěji vnímá vzduchovou vrstvu cca do výšky 2,5 m, kterou vegetace může výrazně ovlivnit (bilance tepla, vlhkosti, složení a pohyb vzduchu). Tyto vlivy lze z pohledu člověka chápat buď jako pozitivní, nebo jako negativní. Vlivem transpirace asimilačních orgánů stromů a částečně i spolupůsobením dalších vlivů dochází k částečnému ovlivňování mikroklimatických charakteristik stanoviště. Mezi nejdůležitější patří ovlivňování tepelné bilance a relativní vzdušné

opticky vést a příznivě ovlivňovat psychickou pohodu přímého uživatele a estetika „vnější“. Tou se rozumí přirozená včlenění vegetace a stavby do kontextu krajiny řešením prostoru mimo rámec tělesa, což ovlivňuje i psychickou pohodu a orientaci osob nacházejících se v krajině. Dle Technických podmínek 99 – Vysazování a ošetřování silniční vegetace (1997) spoluurčuje tato funkce architektonickou podobu a hodnotu stavby, tj. její vzhled z pozice uživatele komunikace i z okolní krajiny, začleňuje technické dílo do krajiny a spoluurčuje krajinný ráz dotčené části území, z tohoto důvodu jsou i aleje ovocných stromů ochranyhodnými prvky kulturní krajiny a mají být chráněny jako významné krajinné prvky.

vlhkosti. Princip snižování teploty vzduchu vegetačním povrchem spočívá v odrazu části slunečního záření zpět do atmosféry (cca 10 – 15 %), ve spotřebě části energie pro fotosyntézu (asi 2 %), ve

3.3.6 Biologicko ekologická funkce

spotřebě energie pro transpiraci a výpar vody (např. rosy apod.) z vegetačního povrchu (60 – 80 %),

Zeleň komunikací spolu se zelení vodotečí a vodních nádrží je mnohdy jediným zbytkem

z patrovitosti vegetačního povrchu, kdy proces transformace slunečního záření na tepelnou energii

vegetace v krajině. V zájmu biologické rovnováhy a ekologické stability krajiny, za účelem udržení

probíhá na mnoha rovinách, nejen na půdním povrchu. Nezanedbatelný je také vliv stínění korun

úrodnosti půdy, je nutno krajinu obohatit o další zeleň (Wagner, 1990). Tato liniová společenstva

stromů, kdy se snižuje množství slunečního záření, dopadajícího na zpevněné povrchy. I stromy

vytvářejí přírodní refugia, posilují a stabilizují ekologické vazby v krajinném segmentu a vytváří biotopy

s poměrně řídkou korunou (např. topoly) zachycují 60 – 80 % slunečního záření. Hustým zápojem

původním

korun pronikají dokonce jen 2 – 3 % slunečního záření. Měřitelné snížení teploty vzduchu jsou

(http://mujweb.cz/www/krajina.vegetace/). Do biologického a ekologického významu vegetačních

schopné působit pouze porosty dřevin (parky), kde v důsledku ochlazování vzduchu dochází i k jeho

doprovodů je nutné zahrnout i sukcesí změny ve společenstvech rostlin silničních pozemků. Silnice

výměně s okolním prostředím ve formě tzv. gradientového větru. Vzdušná vlhkost je zvyšována

představuje jednu z důležitých cest liniové migrace synantropních druhů rostlin (Bulíř, 1988).

výparem vody z listů. Tento vliv stromů je ovšem výrazně ovlivňovaný typem stanoviště (dostupností

rostlinám

a

živočichům

vytlačovaným

z intenzivně

exploatovaných

ploch

3.3.7 (Kulturně) rekreační funkce

vody), vitalitou a druhem stromu a klimatickými faktory (teplota, relativní vzdušná vlhkost, pohyby vzduchu apod.)(Kolařík, 2000). Rostliny fotosyntézou spotřebovávají oxid uhličitý a produkují kyslík. Tím příznivě ovlivňují chemické složení vzduchu (Bulíř, 1988). Za parného bezvětrného dne koruna stromu působí jako dokonalý „chladič“ a zlepšuje ovzduší. Chladný vzduch je těžší, klesá dolů, a tím se do koruny z okolí nasává nový. Ten musí projít spletí listoví relativně chladného, čímž se nejen ochlazuje, ale i čistí a obohacuje o syntézou uvolňovaný kyslík; jeho relativní vlhkost zvyšuje i transpirace. Čistý vzduch klesá dolů a pod stromem vzniká mírný, příjemný, osvěžující vánek i za bezvětrného dne (Štěpánek, 1962).

Kulturně rekreační funkce zeleně se týká pozemních komunikací nižší třídy, turistických a cyklistických cest. Díky osázení komunikací zelení se zvyšuje rekreační potenciál území, tj. zvýší se schopnost kladně působit na psychiku člověka, přispívat k regeneraci jeho duševních sil a vytvářet prostředí pro regeneraci sil fyzických (http://mujweb.cz/www/krajina.vegetace/). Do této kategorie lze zařadit i funkci naučnou, která spočívá ve výchově k estetice, kultuře a ochraně přírody. Obvykle je tato funkce spojována např. se sbírkovými porosty, arborety, porosty dotvářejícími různé geomorfologické jevy, izolované ukázky historického využívání krajiny, doprovody historických stavebních prvků aj. vždy uspořádané s určitou ideou a cíleným zájmem působit v

3.3.5 Krajinářsko estetická funkce Doprovodná zeleň má největší význam v krajinném obrazu při kompozici mimo vlastní komunikaci, která se pak jako technické dílo význačně podílí v kompozici krajiny. Zeleň vytvoří

konkrétním smyslu na myšlení návštěvníka. Jedná se o zprostředkování a umocnění výchovného efektu přírodního prostředí, kdy plochy a objekty zprostředkují poznávání přírody a přírodních jevů (http://mujweb.cz/www/krajina.vegetace/).

příznivé podmínky, neboť zeleň komunikace navazuje na radiální linie jiných krajinných hodnot jako

11

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 3.3.8 Produkční funkce Produkční funkce se týká opět jen komunikací nižších tříd. Produkční funkce se dělí na produkci přímou a nepřímou. Do přímé produkce se počítá přímá hospodářská výroba určitého produktu, např. dřeva (téměř bezvýznamné), energetické hmoty, semen, proutí, sena, ovoce, vánočních stromů a má i včelařský význam. Produkci ovlivňuje doprovodná vegetace nepřímo formou ochranných vegetačních pásů, které plní funkci větrolamu, zasakovacích pásů a další protierozních vegetačních pásů. Do nepřímé produkce je zahrnována například i myslivost.

3.4

d – vzdálenost okraje korun (větví plně vyvinutých dřevin od okraje odvodňovacího zařízení T – dtto od hrany koruny pozemní komunikace s celkovou šířkou koruny D – odstup kmene stromu od hrany koruny pozemní komunikace

Prostorové a funkční uspořádání doprovodné vegetace komunikací Prostorové uspořádání dřevin ovlivňují limity, které jsou dány normou o Projektování silnic a

dálnic (ČSN 73 6101). Tato norma říká, že výsadba dřevin vyžaduje dodržení následujících zásad: a) v místech, kde vymezení rozhledových polí a volných výšek dopravního prostoru nestanovuje větší odstup větví keřů a stromů od koruny silniční komunikace, musí být dodrženy tyto minimální příčné vzdálenosti: aa) větví keřů od hrany koruny silnice nebo dálnice: u dvoupruhových silnic s celkovou šířkou koruny

Obrázek č. 1: Uspořádání výsadeb v rovině (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997)

ab) kmenů stromů vzdálených od kraje zpevnění méně než největší rozhodující vzdálenost

- menší nebo rovnou 10 m……………………..…………………………....1,0 m

z1max respektive z2max, v případě, není-li navrženo na krajnici svodidlo. Větve stromů nesmí zasahovat

- větší než 10 a menší nebo rovnou 15 m…………………………………...1,5 m

blíže ke koruně silnice nebo dálnice než větve keřů podle odstavce aa),

- větší než 15 m……………………………………………………………...2,0 m u čtyř a vícepruhové silniční komunikace s celkovou šířkou koruny - menší nebo rovnou 25 m…………………………………………………..2,5 m - větší než 25 m……………………………………………………………..3,0 m; je-li za hranou koruny příkop nebo rigol, mohou být větve vzrostlé keřové výsadby nejblíže 1,0 m od jejich vnější hrany;

Obrázek č. 2: Největší rozhodující vzdálenost pevné překážky (ČSN 73 6101)

12

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 b) větve keřů a stromů musí být vzdáleny nejméně 1,0 m od všech součástí mostních objektů,

3.5

tunelů, opěrných zdí, záchytných a bezpečnostních zařízení atd.. Tento odstup musí být rovněž

(Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997)

dodržen na zářezových svazích od vnější temenní hrany zárubních zdí, c) keře a stromy se nesmějí vysazovat nad podzemními zařízeními v tělese silniční komunikace, tj. zejména nad trativody, odvodňovacím potrubím, kabely atd., s ohledem na jejich prohlídky, obnovu a údržbu, d) v úrovni okolního území nebo na násypech nevybavených krajními svodidly se nedovoluje výsadba souvislých stromořadí a u novostaveb směrově rozdělených silničních komunikací a silnic I. třídy i v ostatních případech; toto ustanovení neplatí pro kategorijní typy silnic S 7,5, e) nejmenší vzdálenost odvětvených kmenů stromů lesního porostu v průjezdních úsecích lesem nesmí být menší než 10 m od hrany koruny silnice nebo dálnice, nebo když stromy jsou v zářezovém svahu či jeho terénním pokračování ve výšce nejméně 2m nad hranou koruny; přitom je

Uspořádání zeleně na úzkých plochách, kde se vozovka nachází téměř v úrovni terénu, se vyskytuje u pozemních komunikací nejčastěji. V současné době jsou na těchto plochách u silnic vysázeny aleje stromů převážně ovocných, které částí své koruny sahají na zemědělský pozemek. Při výměně je třeba zvážit, kde je vhodné vysadit okrasné malokorunné stromy, nebo s vysoko zapěstovanou korunou (2,8 m a vyšší) a kde pouze keřovou výsadbu. Vychází se ze šířky pozemku, který je k dispozici. Také je třeba počítat s růstem dřevin, proto musí být umístěny a pěstovány tak, aby se jejich větve nerozrůstaly do průjezdního prostoru, odvodňovacích zařízení a ani na sousední pozemky zemědělské. Při výsadbě stromů s menším odstupem od koruny pozemní komunikace než udává ČSN 73 6101, nebo není-li provedena neprůjezdná keřová výsadba je třeba před stromy osadit svodidla. Výsadbu stromů je vhodné doplňovat keři.

nutné zajistit vhodnou výsadbou plynulý výškový přechod k pásmu vysokokmenných stromů, f)

v plochách dostatečně širokých dělicích pásů, kam nezasahují rozhledová pole a kde tomu

Na těchto plochách je možné provést výsadby keřů v jedné řadě ve sponu 40 cm. Tyto porosty mohou i ve ztížených podmínkách vytvořit zapojené porosty ve třetím až čtvrtém roce.

nebrání důvody podle bodu b) a c) je přípustná výsadba keřů a stromů keřového vzrůstu, při zaručení minimálního odstupu krajních větví od okraje přilehlých zpevněných ploch ve vzdálenosti 1,0 m. g) keřovitý porost nesmí snižovat viditelnost svislých dopravních značek, signalizačních

Uspořádání zeleně na úzkých plochách v úrovni terénu

Pro získání většího prostoru pro silniční vegetaci je možné nahradit příkop drenážním zařízením, které převezme jeho funkci. Tento progresivní způsob odvodnění povrchu vozovek je zpracován v TP 51 Odvodnění silnic vsakovací drenáží.

zařízení apod. Účelně situovaná výsadba vhodných druhů keřů, popř. stávající keřovitý porost má posílit nebo

3.6

Uspořádání zeleně na svazích

i převzít úlohu záchytných bezpečnostních zařízení. Její funkce spočívá v pružném zadržení

(Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

nezvládnutých vozidel neprůjezdným pásem nebo skupinou keřů v prostoru

Přirozeným prvkem staveb pozemních komunikací v krajině s členitým reliéfem jsou náspy,

a) dostatečně širokého středního nebo postranního dělicího pásu mimo rozhledová pole před

zářezy a odřezy. Prostorové uspořádání vegetace na svazích pozemní komunikace má přispět

vjetím do protisměru nebo sousedního jízdního pásu nebo před čelním nárazem do pevné překážky

k začlenění pozemní komunikace do krajiny a má odpovídat rázu okolní krajiny. Jde o vytvoření trvale

(mostní podpěry, stožáru apod.)

členitých porostů blízkých svým uspořádání a druhovou skladbou porostům mezí a okrajů lesů. Stromy

b) za hranou koruny silniční komunikace před sjetím s násypových svahů, vyžadujících osazení svodidla před čelním nárazem do pevné překážky včetně kmenů silných stromů. Při výsadbě je třeba dát přednost výsadbě skupinové před stromořadím, plnícím specifickou funkci, jako např. snížení oslňování slunečními paprsky, ochrany proti závějím apod.

i keře musí být v bezpečné vzdálenosti od pozemní komunikace (ČSN 73 6101). Svahy náspů, zářezů a odřezů jsou vystaveny vodní a větrné erozi. Za deště stékají vodní přívaly po svahu a vymílají v nich rýhy. Může dojít až k podemílání silničního tělesa a zanášení odvodňovacího systému splaveninami. Nejlepší a nejméně nákladnou ochranou svahu proti erozi je

Výsadba ovocných stromů podél dopravně významnějších silničních komunikací je nevhodná.

jejich rychlé zatravnění bezprostředně po dokončení zemních prací a jejich osázení hluboko

Podél ostatních silnic je třeba výsadbu provádět s ohledem na půdní a klimatické poměry, vliv exhalací

kořenícími dřevinami. Rostliny svými kořeny svazují půdu a svými nadzemními listnatými částmi tvoří

a jiných škodlivých vlivů a na zajištění řádného obhospodařování. Jinak se vždy volí výsadba stromů

přirozenou ochranu před nárazy vody. Hlubokým prokořeněním svažných ploch se zabrání též

funkčně účelových a okrasných.

ujíždění povrchových vrstev zeminy po skluzných plochách.

Ministerstvo dopravy a spojů, odbor pozemních komunikací, vydalo Technické podmínky pro

Při osazování svahů vegetací je třeba také přihlížet k možnostem údržby. Trávník musí být

vysazování a ošetřování silniční vegetace (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997), ve

založen a udržován všude tam, kde z bezpečnostních důvodů nesmí být vyšší porosty. Nutno

kterých jsou mimo jiné stanoveny zásady pro vysazování vegetace v charakteristických místech.

vycházet z dosahu ramene sekaček, které mají správci k dispozici. Tam, kde rameno sekačky

Následující podkapitoly jsou sestaveny z doporučení Technických podmínek odboru Pozemních

nedosáhne, je vhodné provést osázení keřovou výsadbou v přiměřeně zahuštěných skupinách

komunikací a doplněny informacemi profesora Wagnera (1990). 13

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 a pásech, v nichž jsou schopny do pěti let vytvořit souvislý porost. Tento způsob zmenší náklady na údržbu. Na velké plochy svahů patří především porosty keřů a stromy ve skupinách, které mají být umístěny hlavně ve střední části svahu. Z dopravních a krajinářských důvodů není vhodné vysazování

3.6.2 Svahy v odřezu Osázením komunikace v odřezu má být vegetací dosaženo rovnováhy pohledu, která byla odřezem podstatně porušena, zeleň se vysazuje tak, aby po vzrůstu dosáhla na obou stranách stejného psychologického účinku (Wagner, 1990).

pravidelné aleje na svahu u krajnice. U silnic se osvědčily výsadby v pásech. Podle prostorových možností je možné na širších svazích vysazovat jednotlivé dvoj a trojřady, oddělené od sebe pásem travního porostu šířky 2 –

D – odstup kmene stromu od hrany koruny pozemní komunikace

2,5 m, aby bylo možné sekat trávu v pásu mezi dvoj a trojřadami a aby bylo možné mladé porosty ošetřovat.

d – doporučená šířka travnatého pásu (dle dosahu sekačky) d ≥ 3

Osvědčily se dvojřady ve sponu 0,80 x 0,50 m, které vytvoří během prvních tří let částečný zápoj. U trojřad je možné sázet dřeviny ve sponu 1,20 x 0,50 m. Dokonale zapojené porosty vytvoří v třetím roce Amorpha furticosa a Caragana arborescens. Řídký zápoj v třetím roce vytváří např. Physocarpus opulifolius a Cornus alba. Na středně širokých svazích je vhodné uspořádání do pětiřad ve sponu 1,20 x 0,50 m. U dálnic se osvědčilo uspořádání keřů v řadách o sponu 0,70 x 1,20 m se stromy vysázenými mezi keře ve sponu cca 4 x 4 m. Vysoké svahy se u dálnice neosazují celoplošně, ale pásy ze 4 řad, mezi kterými jsou cca 3 m široké travnaté plochy. U dálnic je minimální příčná vzdálenost keřů od koruny 3, 0 m. Podle významu komunikace se mění i způsob výsadby zeleně i její měřítko. U komunikací s vyšší návrhovou rychlostí se zvětšuje nejen odstup dřevin od vozovky, ale volí se větší skupiny stromů a keřů, aby je při vyšší rychlosti oko cestujícího mohlo zaregistrovat. Z toho důvodu nejsou v těchto podmínkách vhodné ojedinělé stromy, stromořadí a malé skupinky dřevin. Ty se naopak

Obrázek č. 3: Uspořádání výsadeb na svazích – zářez, odřez (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997)

uplatní na menších plochách u méně významných silnic.

3.6.3 Svahy náspů

V prvních třech letech vyžaduje mladá výsadba péči (hlavně ničení plevele, ochrana proti okusu), ale v pozdějších letech je minimální (po dopěstování souvislých porostů se omezí na jednotlivé zásahy prováděné podle potřeby nepravidelně – probírky, likvidace nemocných dřevin), zatímco zatravnění celého svahu vyžaduje neustálé sekání několikrát za rok. 3.6.1 Svahy v zářezu Osázení svahů v zářezu musí respektovat potřebu dostatečného zorného pole, a tak vegetace nesmí vytvořit zúžený zelený kanál. Výsadba pravidelného nebo i nepravidelného stromořadí u paty svahů silnice v hlubokém zářezu nebo odřezu podstatně omezuje rozhled a při plném vývinu znesnadňuje provoz vyšších vozidel. Vysoké stromy nemají být vysazovány na koruně vysokých svahů v zářezech, protože zbytečně zvýrazňují již tak velký rozdíl mezi povrchem komunikace a okolím (Wagner, 1990). Svahy mají být zatravněny a nepravidelně nebo v pásech osázeny keři a stromy (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

Z dopravního a krajinářských důvodů není vhodné vysazování pravidelných stromořadí v horním okraji násypového tělesa, protože svah neúměrně zvyšují nad okolní terén a mohou být na překážku bezpečnosti dopravy. Pod korunou silničního tělesa lze vysazovat jen keře. Vysazováním stromořadí u paty úzkých násypových svahů není vhodné, poněvadž stromy se hluboko utápějí pod pozemní komunikace a když dorostou, překážejí jejich koruny dopravě (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Svahy mají být pozvolné a modelované do profilu protáhlého písmene S (Wagner, 1990). Na velké plochy svahů patří především porosty keřů a stromy ve skupinách, které mají být umístěny hlavně ve střední části svahu. Nově vzniklý násyp má pomocí zeleně připomínat přirozený terén a nemá představovat příliš umělé dílo (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Při osazování komunikací pravidelným stromořadím za krajnici nebo na okraji příkopu se uzavírá prostor zorného pole a vytváří se omezený pohled (Wagner, 1990).

14

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

D – odstup kmene stromu od hrany koruny pozemní komunikace d – doporučená šířka travnatého pásu (dle dosahu sekačky), d ≥ 3 m

Obrázek č. 6: Nesprávné osázení koruny svahu (Wagner, 1990)

3.7

Uspořádání vegetace v málo členitém terénu (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Převažují volné plochy polí se zbytky porostů dřevin. Silniční vegetace částečně nahradí

chybějící plochy trvalých porostů. Může propojit stávající porosty do uceleného systému (ÚSES). Uspořádání porostů musí respektovat krajinný ráz. Na širších plochách je vhodné uspořádat výsadbu do souvislých, trvale členitých porostů, případně do skupin keřů a stromů, na úzkých pozemcích jsou vhodné aleje stromů, zejména když pozemní komunikace vede k význačné krajinné Obrázek č. 4: Uspořádání výsadeb na svazích – násyp (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997)

dominantě (hrad, kostel, památník, apod.). Kompaktní vegetační clonu je žádoucí vytvořit mezi pozemními komunikacemi a objekty, které nemá být vidět, nebo které je třeba chránit před škodlivými účinky provozu na pozemních komunikacích

3.8

Uspořádání vegetace v kopcovitém terénu (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Vegetace u pozemních komunikací má v členitém terénu především stabilizovat velké plochy

svahů a přirozeně navázat na vegetaci v otevřené krajině. Má usnadňovat orientaci řidiče v prostoru a nesmí zhoršovat ztížené podmínky provozu v nepřehledných směrových vrcholových obloucích. Podle architektonického záměru zdůraznit cenné a zakrýt nežádoucí výhledy do krajiny. V podhorských

a

horských

oblastech

jsou

navíc

na

malých

vzdálenostech

velké

mikroklimatické výkyvy a velmi rozdílné geologické i pedologické poměry. Řešení vegetačních úprav musí tyto skutečnosti zohlednit. Aleje na odlesněných, proti větru a námraze nechráněných návrších nejsou vhodné, ale kolem silnic v úrovni okolního terénu jsou nenahraditelné jinak uspořádanými porosty, protože pro plošné výsadby tu není místo. Mimo to určují původní krajinný ráz většiny území Obrázek č. 5 : Charakteristika komunikací v krajině (Wagner, 1990)

ČR. Proto je jich likvidace podmíněna limity danými zákonem č. 114/1992 Sb. Jejich ochrana a obnova je žádoucí za podmínek uvedených v Technických podmínkách 99 a to ve vzdálenosti od koruny dle zákona č. 13/1997 a ČSN 73 6101.

15

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 V kopcovitém terénu se často střídají úseky komunikací s vrcholovými a údolnicovými oblouky. Prostorové uspořádání výsadeb to musí respektovat. 3.8.1 Vrcholový oblouk (konvexní profil komunikace) Vrcholový oblouk je nebezpečným místem a doporučuje se upozornit na něj zvláštním uspořádáním porostů. Směrem k vrcholu by měla růst i výška porostů. Vysokými porosty lze zvýraznit změnu směru pozemní komunikace za nepřehledným vrcholem (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

Obrázek č. 8: Konkávní profil komunikace (Wagner, 1990)

V obou případech je třeba počítat s vytvořením optické iluze, kdy zvyšující se porosty vytvářejí iluzi přiblížení horizontu a snižující se porosty vytvářejí iluzi jeho oddálení. 3.8.3 Směrový oblouk Směrový oblouk lze zvýraznit umístěním vyšších porostů na jeho vnější straně a nižších porostů na vnitřní. Nesymetrickým uspořádání porostů lze upozornit na změnu směru za nepřehlednou Obrázek č. 7: Konvexní profil komunikace (Wagner, 1990)

zatáčkou (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

3.8.2 Údolnicový oblouk (konkávní profil komunikace) (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Údolnicový oblouk lze zvýraznit obdobně tím, že nejnižší porosty budou v nejnižším místě a budou nejblíže ke komunikaci, při dodržení odstupů od komunikace podle ČSN 73 6101.

Obrázek č. 9: Osázení komunikace v oblouku (Wagner, 1990)

3.8.4 Přímé úseky V přímých úsecích je vhodné navrhovat pro dlouhé úseky různá prostorová uspořádání porostů i v případech, že je k dispozici stále stejně široký pozemek, protože monotónní uspořádání (příliš dlouhá alej, stále stejně vysoké porosty) unavují, snižují pozornost řidičů a zhoršují podmínky pro bezpečný provoz (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

16

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 Před křižovatkou nebo obloukem má vegetace úlohu naváděcí a varovnou. Pokud je pro ni dostatek ploch, má být uspořádána tak, aby zvýraznila změnu směru pozemní komunikace a tvar křižovatky. V místě křižovatky nebo oblouku je třeba vymezit rozhledové trojúhelníky. Příslušné hodnoty rozhledových délek a způsob zjišťování rozhledových trojúhelníků udávají zákon č. 13/1997 Sb., vyhláška č. 104/1997 Sb., ČSN 73 6102, ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110. Rozhledová pole musí být prosta všech překážek dle § 33 zákona č. 13/1997 Sb. V těchto místech se provádí pouze zatravnění. I v blízkosti rozhledových polí se musí osazovat vegetace tak, aby i při jejím plném vzrůstu zůstala rozhledová pole vždy volná. V obloucích se osazuje jen vnější strana. Na vnitřních plochách mimoúrovňových křižovatek (oka), mimo rozhledová pole, může být vysázena vegetace. Její uspořádání musí odpovídat krajinnému rázu. Souvislé zalesnění (lesnickým materiálem v pravidelném sponu s převahou stromů Obrázek č. 10: Nesprávné řešení - výsadba pravidelného stromořadí na krajnici (Wagner, 1990)

a s keřovým pláštěm) je vhodné v převážně lesnaté krajině a jen na větších plochách. V odlesněném území je vhodnější vytvořit rozvolněné, trvale členité porosty, zvýrazňující tvar křižovatky.

3.9

Průjezdy lesem

Pokud je zajištěn bezpečný vjezd a výjezd z vnitřní plochy, může být část ploch v rovině mimo

(Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

rozhledová pole, využita např. jako zásobní školka dřevin. Zemědělské využití těchto ploch je

Stavba pozemní komunikace je pro les negativním zásahem, protože se při něm obnažují

nežádoucí (např. vysazování ovocných sadů a pěstování plodin).

porosty tvořené vysoko odvětvenými stromy, které nejsou schopny odolávat nárazům větru, námraze

3.11 Železniční přejezdy

a snadno podléhají chorobám a škůdcům. Je třeba, aby byl okraj lesa uzavřen před nárazy větru. Je účelné osázet jeho okraj rychle rostoucími listnatými (výplňovými) keři a stromy v kombinaci s cílovými druhy dřevin tak, aby vznikl trvale členitý porost – lesní plášť. Při provádění výsadeb v úsecích procházejících lesem je třeba respektovat platný zákon o lesích, Lesní hospodářský plán (LHP), záměry tvorby ÚSES a veškeré zásahy provádět po dohodě s vlastníkem lesa. V průjezdech lesem je třeba zachovávat přirozený lesní ráz a nezavádět nevhodné prvky (např. aleje stromů). Vysokokmenné stromy lesního porostu nesmí být při průjezdech lesem vzdáleny alespoň 10 m od hrany koruny komunikace.

(Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Vegetace v blízkosti železničních přejezdů musí dovolovat rozhledy pro bezpečnou jízdu přes přejezd podle ČSN 73 6380, čl. 5.4.3 a zákona č. 266/1994 Sb.. Podle ČSN se rozlišují rozhledové poměry u zabezpečeného přejezdu a u nezabezpečeného přejezdu. U zabezpečeného přejezdu musí být pro řidiče silničního vozidla zajištěn rozhled na výstražník, sklopené závorové břevno (případně zaměstnance dráhy střežícího přejezd), a to na takovou délku, aby mohl spolehlivě zastavit před přejezdem. (výpočet délky rozhledu pro zastavení dle přílohy II k čl. 38, tab. 7 ČSN 73 6101), U nezabezpečeného přejezdu musí být zajištěn rozhled na dráhu, tj. čelo vlaku (alespoň jeho horní část přečnívající 2 m nad temenem kolejnice), z výše 0,9 m nad hranou koruny komunikace

3.10 Křižovatky a oblouky (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Vegetační úpravy na křižovatkách a obloucích nesmí omezovat plynulost a bezpečnost

v ose příslušného jízdního pruhu. Pro vegetaci zde platí stejné podmínky jako na rozhledových polích křižovatek a oblouků. Tam, kde prochází silnice rovnoběžně se železniční tratí, navrhuje se mezi nimi keřová výsadba proti

dopravy. Základní podmínkou bezpečnosti je zajištění potřebného rozhledu ve směru jízdy, bočního

oslnění.

rozhledu, pohledu na dopravní značky a dopravní zařízení, pohledu na vozidlo s nímž se může

3.12 Komunikace se středním dělicím pásem

střetnout. Střední dělící pás je podle své šířky buď jen zatravněný, nebo osázený keři (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Na středovém dělícím pásu je umístěno oboustranné svodidlo

17

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 široké 70 – 100 cm. Do této mezery se sázejí dřeviny. Nejvhodnější jsou vysoké keře se štíhlou korunou, sloupovité nebo válcovité kultivary. Běžné keře se musí stříhat, aby nezasahovaly do jízdní dráhy (Wagner, 1990). Výsadba se provádí v jedné řadě ve vzdálenosti 0, 50 m, t. j. 8 ks keřů mezi svodidlovými sloupky. 10 m před a 10 m za kilometrovníky se keře nevysazují (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997). Porosty o výšce 150 cm a více zabrání oslnění protijedoucími vozidly. Jednotná výsadba může vyvolat únavu řidiče. K osázení středového dělícího pásu se používají dřeviny různého charakteru, přičemž registrovatelná jednotka je při 100 km rychlosti 1 km. Zbytek pásu směrem k vnitřnímu jízdnímu pruhu se osévá trávou, poněvadž se však nemůže kosit z odstavného pruhu, a tím se vyřadí jeden jízdní pruh, doporučuje se místo trávníku vsázet nízké pokryvné dřeviny, o které se při údržbě jen dbá, aby nezarůstaly do jízdního pruhu. Pokud je na vnější straně předepsané svodidlo, nemají být jeho sloupky zasazeny v trávníku, ale také v pokryvných rostlinách nebo v pásu betonu. Stejně mají být zasazeny sloupky silničních značek nebo návěstí před přivaděči (Wagner, 1990).

3.13 Odpočívky a vyhlídky U silnic I. třídy a dálnic jsou odpočívky předepsány. Jejich lokalizace se určuje nejen podle počtu ujetých kilometrů, ale také podle psychické situace řidičů a charakteru okolní komunikace. Pro tvorbu odpočívek by se měla využívat vhodná místa, která poskytují zajímavý pohled do krajiny, na krajinné dominanty, na zajímavý útvar apod. (Wagner, 1990). Odpočívky mají dát člověku možnost, aby si odpočinul, načerpal síly k další cestě a současně dobře poznal krajinu, kterou projíždí. Proto je třeba oddělit odpočívku od komunikace vhodnou vegetací. Vegetační úprava odpočívek vyžaduje: Úpravu stávajícího porostu a ploch: •

vytvoření vegetační clony mezi odpočívkou a pozemní komunikací

•

odstranění suchých, nemocných a nevhodných porostů a urovnání ploch nebo výškové odstupňování oproti komunikaci, aby bylo zabráněno vjezdu vozidel do rekreační části

•

otevření výhledu na okolní krajinu nebo významnou dominantu

•

vytvoření stinných partií pro parkující vozidla

•

pro zastínění plochy parkoviště je vhodné použít alejové stromy s kmeny vysokými nejméně 2,5 m

Travnaté plochy pro tyto účely: •

pro část bez vozidel, rekreační trávník, jako kosená a udržovaná plocha

•

travnatá plocha podél parkoviště a dělicího ostrůvku

Nová navrhovaná výsadba je nutná: •

na doplnění porostů do žádané kompozice

•

na vytvoření závětrných zátiší

•

na vytvoření hustých skupin oddělujících část odpočívky od odstavné plochy (parkoviště), jako ochrana proti hlučnosti, šíření smogu a rušivého pohledu na komunikaci (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

Vhodné je odpočívky zatravnit a několika skupinami dřevin ji rozčlenit na více částí sloužících k přímému odpočinku osob. Výběr druhů musí odpovídat stanovištním podmínkám. Doporučuje se používat kromě geograficky původních druhů i rostliny geograficky nepůvodní, a to pro jejich specifické funkce – např. jehličnaté a stálezelené vylučující fytoncidy. Vegetace na odpočívkách vyžaduje Široký pás se stromy

L1 = 1 m S1 = 10 m

Úzký pás s keři

L1 = 1 m

pečlivou údržbu. Proto je účelné soustředit výsadby do souvislých porostů (Vysazování a ošetřování

S2 = 3 – 5 m

silniční vegetace, 1997). Na odpočívkách je třeba vytvořit vegetační clonu výsadbou stromů a keřů jako pás mezi

Obrázek č. 11: Uspořádání výsadeb ve středním dělícím pásu (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997)

pozemní komunikací a odpočívkou. Na parkovišti vytvořit stinné partie pro parkující vozidla výsadbou vzrostlých alejových stromů (obvod kmene nejméně 18 – 20 cm, výška kmene nejméně 3,8 m, spodní okraj koruny nad 3,8 m nad plochou parkoviště). Při výsadbě do zpevněných ploch zabezpečit přístup vzduchu do půdy kolem kmene v ploše o průměru nejméně 1,0 m (poznámka autora: v normě ČSN 18

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 18 916 Výsadba rostlin je stanovena minimální plocha pro vzduch a vodu propustná 6 m2). Na

propojených truhlíků, které se osázejí převislými křovitými dřevinami v kombinaci s menšími keři

prostoru odpočívek sloužící k oddechu použít kmenné tvary stromů a nízké půdopokryvné keře nižší

normálního vzrůstu. Na neosluněných zdech je možné použít stálezelené rostliny, které jsou účinné po

než 1,0 m, protože nejvíc jsou lidmi znečišťovány porosty keřů vysoké nad 2 m a mohou být úkrytem

celý rok. Osázené zdi jsou speciální konstrukce, které jsou mírně odkloněné, aby mohla voda stékat i

nekalých živlů ohrožujících zdraví a majetek cestující veřejnosti. Na zadní části odpočívadel, nejedná-

do spodních kapes (Wagner, 1990).

li se o vyhlídková místa, vytvořit vegetační clonu výsadbou stromů a keřů (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

3.14 V blízkosti obcí

Výsadby u dálnic a rychlostních silnic s vyšší návrhovou rychlostí se liší od výsadeb u silnic tím, že je pro ně na velkých plochách svahů násypů a zářezů více místa, jsou ve větší míře poškozovány intenzivněji prováděným solením. Nad velkými zpevněnými plochami těchto pozemních komunikací se výrazně mění klimatické podmínky prohříváním vzduchu nad vyhřátou vozovkou, větší

(Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

intenzitou provětrávání, rychlým odtokem a odpařováním srážkových vod. Jako celek jsou dálnice

Vegetace v úseku 200 m před obcí má být spojovacím článkem mezi silniční vegetací

a rychlostní silnice pro většinu organizmů nepřekonatelnou bariérou a brání tak propojení prvků ÚSES

v otevřené krajině a vegetací uvnitř sídlišť, která má kromě estetického působení plnit i hygienickou úlohu jako bariéra zachycující zvířený prach a exhaláty a tlumicí hluk způsobený dopravou.

a tím zhoršují ekologickou stabilitu území. Kompozice výsadeb by měla respektovat to, že při vyšší rychlosti vnímají lidé jen větší celky a

Kolem velkých měst se mohou uplatnit nepůvodní druhy dřevin, zatímco u menších obcí se

detaily jim splývají. Proto má být výsadba ve větších celcích (Vysazování a ošetřování silniční

dává přednost hlavně dřevinám domácím, v daných podmínkách původním, aby byl zachován původní

vegetace, 1997). Pozornost řidiče se zvýší nejen vytvořením větších skupin a ploch, ale i intervaly

krajinný ráz a respektována potřeby zvyšování ekologické stability území (tvorba ÚSES).

mezi nimi, uplatněním kontrastu tvarů a barev vegetace s ostatními kompozičními prvky, jako proluk,

3.15 Dálniční přivaděče

průhledů apod. Na dálnici je vyloučeno programovat pohledy se širokým zorným úhlem nebo dokonce

V Technických podmínkách pro vysazování a ošetřování silniční vegetace (TP 99) se uvádí o zásadách uspořádání vegetace kolem přivaděčů pouze to, že platí obdobné zásady jako pro výsadby v extravilánu. Trochu podrobněji píše o této problematice Wagner (1990): Dálniční přivaděče zabírají mnohdy rozsáhlé plochy, a proto zde nejde jen o pásovou vegetaci, ale přidružují se i vnitřní plochy, které jsou mezi jednotlivými provozními trasami. Na přivaděčích je sice dopravní rychlost omezena, obvykle na 60 - 80 km.h-1, ale přesto se musí při jejich osázení

do boků, ale vždy šikmo vpřed v ostrém úhlu. Vysokou rychlostí se zorné pole zužuje a i výrazné předměty z něj rychle mizí (Wagner, 1990). Z vnějšího pohledu se řídí kompozice úprav stejnými pravidly, jako kompozice úprav u silnic, protože vždy jde o začlenění dopravní stavby do krajiny, ochranu přírody a krajinného rázu. Rozhodující limity řešení jsou dány zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (Vysazování a ošetřování silniční vegetace, 1997).

3.17 Oplocení dálnice

sledovat bezpečnost silničního provozu, hlavně důsledně zachovávat rozhledová pole. Výsadby se

Oplocení dálnice z hlediska jejího zapojení do krajiny je velmi nevýhodné a kompozičně

zde musí snížit pod horizont pohledu řidiče a při vjezdu na dálnici má být dobře udržovaný trávník

náročné. Z toho důvodu by nemělo být vedeno rovnoběžně s dálničním tělesem, ale měly by být

nebo nejvýše nízké pokryvné dřeviny nebo byliny, aby nebyla omezena registrace přijíždějících

využity všechny terénní možnosti. Nemá vzniknout úzký koridor, ale mezi dálnicí a plotem mají být

vozidel. Vnitřní prostory jsou v podstatě malé parčíky, ale jejich řešení má být jednoduché, aby

vysazeny menší nebo i větší skupiny stromů a keřů i s popínavými rostlinami, kterými se oplocení

zbytečně neodváděly pozornost řidiče. Nejsou také pro pěší přístupné, neboť se v blízkosti křižovatky

částečně zakryje. Zvláště nesnadné je zabezpečit komunikaci proti ptactvu, jako např. bažantům,

nemůže auto odstavit.

vránám, havranům apod., kteří se na vozovkách rádi zdržují. Situace se zlepší tím, že na vozovce

3.16 Výsadba kolem dálnic a rychlostních silnic

nesmí být roztroušeno nic, co je sem láká. Ze stejného důvodu se k dálnicím, ale ani jiným

Dálnice by neměla procházet v bezprostřední blízkosti obytné zástavby. Pokud je to nutné, pak by měl být dostatečný prostor pro vybudování vysokých zemních valů nebo dálnici uložit do širokého terénního zářezu, kde se technicko-vegetačními opatřeními může hlučnost snížit na únosnou hladinu. Vysoké valy nebo dlouhé svahy se pak osázejí skupinami stromů a keřů, aby se vytvořila různá výšková gradace porostů. Vysoké ochranné zdi pronikání hluku do okolí zabrání, ale zvyšují hlučnost dálnice samé, mohou vytvářet hlukový kanál. Nejúčinnější je snížit hlučnost osázením stěn vegetací, např. loubincem, rdesnem, chmelem, divokou révou apod. Výhodné jsou zdi s kapsami, soustava

komunikacím nevysazují dřeviny, které zvěř vyhledává k okusu, otírání a vytloukání. V některých, hlavně alpských zemích se oplocení nahrazuje kompaktními živými ploty, které mají menší pořizovací a udržovací náklady, nepůsobí v krajině tak rušivě, zvěř se při nárazech na stěnu nezraní a proniknou jí jen snad králíci, kteří se mohou podhrabat i drátěným plotem. Navíc vytvářejí křoviny protizávějovou ochranu, hlukovou kulisu a jsou v krajině přirozenější (Wagner, 1990). Toto tvrzení lze doplnit ještě o skutečnost, že oplocení dálnice představuje pro zvěř past. Pokud se zvěř dostane do tohoto uzavřeného prostoru, nemá šanci vrátit se zpět. V současné době se

19

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 tyto situace řeší např. pomocí podzemních či nadzemních ekoduktů, či tzv. zradidel (speciální odrazky,

křižovatkách a odpočívadlech je obdobná jako u zářezů a násypů s tím rozdílem, že půdní poměry zde

které zvěř odradí od vstupu do prostoru vozovky).

bývají příznivější a vzhledem k poslání těchto ploch je možno volit i poněkud širší druhový sortiment

4. Kritéria pro výběr vhodné druhové skladby doprovodné vegetace

(Machovec, Rajnoch, 1987). Provoz na komunikaci způsobuje degradaci půd, především působením posypových solí,

Pozemní komunikace představují uměle vytvořené prostředí, proto výběr vhodných dřevin pro

minerálních olejů a ostatních škodlivých látek. Z 95 % případů se používá chlorid sodný (NaCl) a

osázení komunikací ovlivňuje několik kritérií. Na základě prostudovaných pramenů a vyhodnocení

z 5 % chlorid vápenatý (CaCl2). Obě soli silně škodí rostlinám (von Malek et al., 1999). Pejchal (1993)

dostupných informací navrhuji kritéria pro výběr dřevin za účelem osázení komunikací:

píše, že sůl se dostává do přímého kontaktu s dřevinou rozstřikovanou solankou. Nepřímo působí sůl

4.1

•

kategorie a třída pozemní komunikace

•

stanovištní podmínky

•

zvýšení pH

•

funkční kritéria

•

snižování obsahu bází (především na půdách chudých vápníkem a hořčíkem je sodík

•

význam dřevin z hlediska kompozice

•

pěstitelská kritéria

přes půdu, kam stéká a způsobuje zde:

vázán na sorpční komplex a přítomné ionty vápníku, hořčíku a draslíku mohou být vytlačovány do půdního roztoku a vyplavovány z kořenového prostoru; chlór se poměrně rychle vyplavuje z kořenového prostoru)

Kategorie a třída pozemní komunikace Taxonomické složení doprovodné vegetace komunikací

• je ovlivněno maximální možnou

zhoršení struktury (opět působením iontů sodíku).

Poškození dřevin je důsledkem spolupůsobení následujících faktorů:

rychlostí, kterou se vozidla na daném typu komunikace pohybují, a frekvencí použití této komunikace

•

narušení krycích pletiv nadzemní části při kontaktním působení soli

vozidly. Druhová skladba doprovodné zeleně dálnic a silnic I. a II. třídy se liší od silnic III. třídy,

•

zvýšení osmotické hodnoty půdního roztoku

místních komunikací a účelových komunikací. Frekventovanost komunikace má vliv na údržbu

•

zvýšení osmotické hodnoty plazmy buněk listů

povrchu silnice, zejména v zimním období, kdy je lepší sjízdnost vozovek dosahována použitím

•

změna pH a obsahu živin v půdě

chloridu sodného a jiných posypových solí. Rychlost jedoucích vozidel ovlivňuje vzdálenost odstřikující

•

nahromadění a negativní působení toxických iontů chlóru v rostlině (sodík je přijímán jen

solanky na okolní vegetaci. Z toho vyplývá, že na komunikacích vyšší třídy je nutné vysazovat dřeviny odolné vůči působení soli, a to jak proti působení kontaktnímu, tak přes půdu.

4.2

Stanovištní podmínky Stanovištní podmínky okolí pozemní komunikace jsou změněny stavební činností a provozem

na komunikaci. Středový pás, kde jsou podmínky pro vznik a cílevědomou tvorbu nejnepříznivější. Středový pás vzniklý výlučně antropogenně má vesměs v hlubších vrstvách kamenité propustné podloží. Povrchové vrstvy jsou tvořeny většinou navezenou ornicí („humusovány“) o různé kvalitě. Zářezy v členitém terénu, velmi často charakteristické skeletovými, kamenitými podklady. Násypy vytvářené různými typy navezených zemin, někde dostatečně, jindy částečně humusované, a opět jinde téměř bez humusu. Ukázalo se, že všude tam, kde dálnice protíná lesy s potenciálními nálety semen dřevin, se zvláště na chudých skeletových půdách vyvíjí spontánně dřevinné patro, jehož skladba se mění nejen podle přítomných semenných dřevin, ale také podle geologického podkladu. Velmi často se zde

omezeně). Možno konstatovat, že v rostlině působí škodlivě především hromadění iontů chlóru, zatímco v půdě iontů sodíku. Odolnost dřevin vůči působení soli je podmíněna geneticky (druhová vlastnost; relativně odolné jsou ty, na které působí sůl na jejich přirozených stanovištích - mořské pobřeží, aridní lesostepní, stepní a jiné oblasti) nebo vhodností všech ostatních faktorů stanoviště pro dřevinu. Do půdy mohou vnikat škodlivé látky jako např. rozpouštědla, tuky, kyseliny, louhy, barvy, cement nebo jiná pojiva. Ve většině případech jsou příčinou škod minerální oleje. Tyto látky vytěsní půdní vzduch a půda se stává pro vzduch neprodyšnou. V mnoha případech jsou přímo poškozeny kořeny. Chemicky znečištěné půdy musí být vykopány až do prosakovací hloubky a zničeny jako zvláštní odpad (von Malek et al, 1999). I přes to, že jsou stanovištní podmínky pozměněny lidskou činností, zohledňujeme při výběru dřevin charakter území, nadmořskou výšku, expozici, klimatické a půdní podmínky.

objevují nálety bříz, borovic, modřínů, ale i jeřábů, smrků, janovců. V těchto prostorách je umělá výsadba velmi problematická a většinou neúčinná. Zářezy a násypy mezi poli a loukami nejsou zpravidla osídlovány spontánními dřevinnými nálety, proto je třeba je osazovat uměle. Situace na 20

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

4.3

Zlepšení mikroklimatických podmínek, např. snížení teploty vzduchu, se dosáhne použitím

Funkční kritéria Při výběru vhodné druhové skladby je důležité brát v úvahu funkci, kterou by měla vegetace

v daném území plnit. Dopravně technickou funkci jako je např. v zachycování bezvládných vozidel, ochrana před bočním větrem, zamezení tvorby sněhových závějí (v horách), zabránění živelného přecházení přes

dřevin

světlopropustnost

atypických tvarů (sloupovité, kulovité nebo válcovité koruny), které se mohou kombinovat i s atypickými barvami vegetace. Biotechnická funkce spočívá ve zpevnění svahů vegetací. K tomuto účelu se používají rostliny, které prokoření do základové vrstvy a zajistí tak svah proti sesuvu. Bulíř (1988) uvádí jako

počistivý, meruzalky, růže, vrby, janovec metlatý, ostružiníky, duby, habr, lípy, topoly, jasan atd., z

pro nižší části a sever jsou vhodné rostliny náročnější na vodu a snášející zastínění. Pří výběru stromů je třeba přihlížet k tomu, aby to nebyly stromy s velkou těžkou korunou, které by neúměrně zatěžovaly svah a nedošlo tak k jeho ujíždění. Pro splnění hygienické funkce se volí rostliny s velkými listy, jejichž povrch je drsný, s krátkým a pevným řapíkem, díky kterému nemá list možnost velkého pohybu a zachytí větší množství prachových částic. Příklad dřevin se střední tvorbou listové biomasy – Fraxinus ornus, Sorbus

mají

nepropustí např.

Acer

velké

množství

platanoides,

Acer

slunečních

paprsků.

pseudoplatanus,

Malou

Aesculus

Při výběru dřevin s ohledem na krajinářsko estetickou funkci a biologicko ekologickou funkci jsou kladeny podobné nároky. Dřeviny by měly odpovídat charakteru dané lokality. Pokud se zvolí taxonomická skladba odpovídající danému území, zapojí se tak pozemní komunikace do krajiny a zároveň se posílí biologická rovnováha a ekologická stabilita území. Při výběru je možné použít například Scholzovu rajonizaci dle zemědělských výrobních typů a podtypů nebo Rajonizaci podle vegetačních stupňů vůdčích dřevin. Pro funkci (kulturně) rekreační by se měl zohlednit původ dřevin. Protože se jedná o pozemní komunikace s nižším provozem, není důvod používat druhy geograficky nepůvodní, kterých se využívá pro jejich schopnosti snášet zasolení, vyšší teploty, sucho apod. u komunikací s vyšším provozem. Na komunikacích nižší třídy může zeleň plnit funkci produkční. Produkční funkce se dělí na

oddénkatých druhů rod Rubus, Ribes, Lycium, Salix. Při výběru druhů pro vyšší části svahů a na jižních svazích jsou vhodné suchomilnější druhy,

koruny

které

(Pejchal, 1993).

nejvhodnější dřeviny pro zpevňování svahů dálnic olši zelenou, skalník celokrajný, svídu krvavou, lísku obecnou, hloh obecný, brslen evropský, krušinu olšovou, ptačí zob obecný, kustovnici cizí, řešetlák

korunou,

hippocastanum, Corylus colurna, Fagus sylvatica, Prunus avium, Quercus rubra, Tilia cordata a další

vozovku nebo upozornění řidičů na určitá místa (přechod apod.) plní především keřové porosty. Do této funkce patří také schopnost udržet pozornost řidiče. Toho se docílí např. výsadbou vegetace

s hustou

přímou a nepřímou. Přímá produkce zahrnuje produkci plodů, semen, proutí, vánočních stromků, ale má i včelařský význam. V současné době se ovocné druhy vůbec nevysazují, a to nejen z důvodu toxicity plodů, ale také kvůli zajištění dopravní bezpečnosti na vozovce. Nepřímo ovlivňuje zeleň produkci formou ochranných vegetačních pásů. Nepřímá produkční funkce vyplývá z přirozených vlastností těchto vegetačních prvků, tzn. že se jedná o vedlejší funkci porostů.

4.4

Význam dřevin z hlediska kompozice

4.4.1 Základní (cílové, kosterní) dřeviny

aucuparia, Ulmus glabra, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Acer campestre, Betula pendula, Carpinus betulus, Fagus sylvatica, Quercus robur, Tilia cordata, Tilia platyphyllos a další. Schopnost vysoké tvorby listové biomasy mají například Acer platanoides, Acer saccharinum nebo Aesculus hippocastanum (Pejchal, 1993). Dřeviny schopné ve vyšší míře zachytávat prach: kalina tušalaj (Viburnum lantana L.), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum L.), hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia L.), škumpa orobincová (Rhus typhina L.), rakytník řešetlákovitý (Hippophae rhamnoides L.), kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum HEMSL.) (http://mujweb.cz/www/krajina.vegetace/).

Tyto dřeviny vytvářejí hlavní hmotu (kostru) sadovnické nebo krajinářské kompozice a musí ji dlouhodobě podržet. Jsou obdobou vůdčích druhů rostlinného společenstva. Kompozice vtiskují určitý ráz a řád. Musí být absolutně vhodné pro dané stanovištní podmínky, musí mít dostatečnou mohutnost a dlouhověkost, dobrý vzhled a odolnost vůči chorobám a škůdcům. Nesmějí vyžadovat žádná zvláštní pěstitelská opatření. Hlavní složku tvoří domácí a zdomácnělé stromy (Hurych, 1995). 4.4.2 Doplňkové dřeviny Doplňkové dřeviny jsou ty, které vytvářejí kompoziční doplněk především po stránce estetické.

Dřeviny schopné účinněji tlumit hluk: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.), javor klen (Acer

Stromy této skupiny jsou početně méně zastoupeny, jejich sortiment je však velmi široký.

pseudoplatanus L.), javor mléč (Acer platanoides L.), buk lesní (Fagus sylvatica L.), střemchy (Padus

Po případném uhynutí (odstranění) nesmí být základní kostra kompozice narušena. Důležitou složkou

sp.), kalina tušalaj (Viburnum lantana L.), duby (Qercus sp.), lípy (Tilia sp.), topoly (Populus

této skupiny jsou okrasné keře, které vytvářejí dokonalé uzávěry a tím i intimitu určitých partií (kulisy

berolinensis), jalovec chvojka (Juniperus sabina L.), platany (Platanus sp.), stálezelené listnáče, nízká

ve výši očí) a pestrost. Doplňkovými porosty jsou i popínavé dřeviny (Hurych, 1995).

účinnost - vrby (Salix sp) (http://mujweb.cz/www/krajina.vegetace/).

21

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 4.4.3 Dočasné výplňové dřeviny Dočasné výplňové dřeviny jsou rychle rostoucí levnější a snadno dostupné stromy, výjimečně i keře, které mají brzy vytvořit funkční kostru úpravy. Sázejí se jako dočasná výplň mezi cílové dřeviny

Pro tento účel se hodí nenáročné plazivé, rozložité a odnožující druhy, které musí být rovněž dostatečně hustě větvené a olistěné, aby zabránily prorůstání plevele. Zvláště cenné jsou některé stálezelené keře (barvínek, břečťan, brslen, skalníky aj.) a plazivé jalovce (Hurych, 1995).

(např. topoly mezi duby apod.), nebo jako samostatné skupiny na určitých místech. Aby cílové dřeviny V závislosti na měnících se ekologických podmínkách a funkci může být jeden a tentýž druh

v zápoji neutrpěly, popř. nebyly potlačeny, musí tvořit výplňové druhy početně menší část (max. asi 25 %) a zejména je nutné jejich včasné odstranění (Hurych, 1995). Použitím výplňových dřevin se účinnost doprovodné zeleně jednak urychlí, jednak prodlouží. Řadu druhů navržených k použití jako výplňové dřeviny chápeme současně jako druhy přípravné (topoly, olše), protože zlepšují půdní

použit jako dřevina základní (např. dub letní v nížinném krajinném typu), stejně jako doplňková (dub letní v pahorkatinném krajinném typu příp. podrostová či keř (dub letní držený ve výmladkovém stádiu na svazích nížinného až pahorkatinného krajinného typu) (Bulíř, 1988). Při výběru dřevin k silničním komunikacím dáváme přednost dřevinám neovocným (okrasným,

podmínky pro růst cílových dřevin. To je důležité na půdně degradovaných stanovištích, které jsou u silnic velmi často. Doba pěstování výplňových dřevin je limitována 15 – 25 lety. Po uplynutí této doby je z porostu zcela nebo probírkově odstraňujeme a tím uvolňujeme prostor cílovým dřevinám (Bulíř,

lesním, divokým, planým) (Bulíř, 1988). Ovocné stromy vysazované v krajině mají dnes především biologický, kulturní a estetický význam. Historicky jsou nedílnou součástí české kulturní krajiny (http://mujweb.cz/www/krajina.vegetace/).

1988).

Domácí, autochtonní, dřeviny navrhujeme do vegetačních doprovodů přednostně, zejména pak 4.4.4 Průpravné (pionýrské) dřeviny Průpravné dřeviny jsou nenáročné druhy stromů a keřů, které poměrně dobře rostou ve zvláště ztížených vegetačních podmínkách tj. na devastovaných půdách, exponovaných stanovištích vůči slunečnímu záření, mrazu a proudění vzduchu. Obvykle vytvářejí mohutnou kořenovou soustavu,

v chráněných územích. Nepůvodní a cizí dřeviny volíme pro oblasti a lokality ekologicky narušené (imise,

sůl)

nebo

tam,

kde

silnice

prochází

historicky

hodnotně

krajinářsky

ztvárněným

a urbanizovaným územím s použitím cizích druhů (Bulíř, 1988).

4.5

Pěstitelská kritéria

často se symbiotickými houbami a bakteriemi. Rychle narůstají, mají řidší korunu, jsou však relativně krátkověké. V obecném pojetí zlepšují půdu a poskytují ochranu následným cennějším druhům.

(Upraveno dle Pejchal 1993)

V přirozené obnově lesa jsou prvním článkem sukcesních stádií dřevin (Hurych, 1995). Používají-li se

Do pěstitelských kritérií patří:

tyto rostliny pro osázení násypových čí zářezových svahů, spočívá jejich funkce hlavně ve stabilizaci

•

dostupnost rostlinného materiálu v požadovaných taxonech, velikostech a kvalitě

svahu proti erozi.

•

přesazovatelnost

•

náročnost na následnou péči

•

reakce na mechanické poškození (tvorba kalusu, kompartmentace, výmladnost)

•

odolnost vůči chorobám a škůdcům (druhová vlastnost ovlivněná výrazně stanovištěm).

4.4.5 Podrostové dřeviny Podrostové dřeviny dotvářejí vnitřní prostor ve stinných partiích vyšších porostů. Druhy této skupiny snášejí nebo vyžadují zastínění. Spolu s vyššími stromy vytvářejí určitou formu biocenóz a obohacují i život fauny. Souvislým zápojem umožňují i racionální údržbu ploch zeleně, neboť odpadá obtížné sekání trávy mezi kmeny stromů. Patří sem jak některé nižší stromy (střemchy, hlohy, některé

5. Materiály a metody

javory apod.) tak zejména keře různé výšky. Přímo pod stromy se však nesmějí sázet vyšší druhy, aby

Jako modelový objekt pro zhodnocení vegetačních doprovodů dálnic byl vybrán úsek na dálnici

neprorůstaly do jejich korun a nebyly příčinou prosýchání. Často vyrůstající plevelné dřeviny

D2 mezi obcemi Břeclav a Lanžhot, a to km 48,6 až km 54,9. Jedná se o vegetační úpravy na svazích

(přirozené nálety) se musí z porostů obvykle odstraňovat (Hurych, 1995). Keře jsou dřeviny krátkověké

násypových i zářezových pravé strany dálničního tělesa a ve středovém pásu.

určené ke stavbě středního a nízkého dřevinného patra s periodou obnovy 15 – 30 let (Bulíř, 1988).

5.1

Charakteristika modelového území

4.4.6 Pokryvné dřeviny Řešené území leží v nadmořské výšce 160 m (Základní mapa dálnice, 1:2000, 1986). Dle Pokryvné dřeviny jsou nižší druhy listnatých a jehličnatých keřů (popř. některých popínavých dřevin), které jsou schopny brzy vytvořit hustý zápoj a zcela zakrýt půdu. Používají se jako náhrada za trávník na malých a těžko přístupných plochách (zvýšené záhony, svahy) náhrady za květiny apod.

biogeografického členění České Republiky (Culek a kol., 2003) patří řešená lokalita do bioregionu Hustopečský, podprovincie panonská, biochora 1RN. Tento kód charakterizuje území a zařazuje ho do 1. vegetačního stupně – dubový, druhá složka kódu „R“ označuje kategorii georeliéfu rovina a poslední

formou zahuštěných skupin, a to buď samostatně, nebo častěji jako výplň mezi vyššími dřevinami. 22

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 složka charakterizuje v typu biochory půdní substrát a vlhkost. „N“ patří do 3. skupiny substrátů

4. podprůměrně hodnotná dřevina obvykle s předpokladem poměrně krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní

neutrálních až slabě kyselých substrátů, konkrétně jde o zahliněné štěrkopísky.

jedinec

Charakter klimatu dubového vegetačního stupně je subkontinentálně teplý, s většími amplitudami teplot a častým výskytem suchých period. Průměrná roční teplota je cca 8,8 – 9,5 °C a

5. velmi málo hodnotná dřevina jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci

průměrný roční úhrn srážek činí kolem 500 mm (Culek a kol., 2003). Místní podmínky dálničního tělesa se změnily vlivem stavby dálnice. Klimatické, půdní i

Poškození:

vláhové podmínky se značně liší od podmínek v okolí.

5.2

Metodika dendrologického průzkumu Poznámka Vyhodnocení doprovodné zeleně ve zvoleném úseku byla provedeno na základě terénního




Kmen - vady na kmeni, rozvětvení kmene




Prosychání - suché části dřevin

uvádí ostatní skutečnosti, např. náklon, asymetrii koruny, kmenové výmladky apod.

průzkumu a dendrologického zhodnocení dřevin. Dendrologický průzkum stávajících stromů a keřů byl

Keře

zpracován v listopadu 2007 dle Metodiky Českého Ústavu Ochrany přírody, Praha – Hodnocení dřevin

Inv.č.

inventarizační číslo hodnoceného taxonu

rostoucích mimo les z roku 1993.

Název taxonu

vědecký název dle HURYCH, V.. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky.

Stromy

Nakladatelství Květ, Praha 1996. 183 s.

Inv.č.

inventarizační číslo hodnoceného taxonu

Název taxonu

vědecký název dle HURYCH, V.. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky.

Taxační údaje:


Nakladatelství Květ, Praha 1996. 183 s.
Výška - výška stromu v metrech měřená pomocí výškoměru

výška stromu v metrech měřená pomocí výškoměru

SILVA

s přesností 0,5 m

Taxační údaje:


Výška

SILVA

s přesností 0,5 m

Šířka

průměr koruny v metrech měřený pásmem s přesností 1 m

Sadovnická hodnota 1. velmi hodnotná dřevina




Šířka - průměr koruny v metrech měřený pásmem s přesností 1 m

zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného




Průměr kmene

taxonu, pěstebně plnohodnotný

průměr kmene v centimetrech měřený metrem ve výšce

1, 3 m

2. průměrně hodnotná dřevina

Sadovnická hodnota

předpoklad střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a

1. velmi hodnotná dřevina

zdravotním stavem, pěstebně využitelný, plně vitální, zdravý s typickými znaky

zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný

taxonu 3. velmi málo hodnotná dřevina

2. nadprůměrně hodnotná dřevina plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám, převládají charakteristické

jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci Pokryvnost

průmět korun keřů na plochu, uvedeno v %, odhadem

znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu, výjimečně i strom 3 věkového stadia¨ 3. průměrně hodnotná dřevina předpoklad střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a

Zjištěné hodnoty jsou uvedeny v příloze č. 2: Dendrologický průzkum – vyhodnocení stávající zeleně – stromy, keře. Grafické znázornění obsahuje výkresová část č. 2: Dendrologický průzkum stávajících dřevin.

zdravotním stavem, pěstebně využitelný, všechny stromy 1 a 2 (3) věkového stadia – plně vitální, zdravé s typickými znaky taxonu

23

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

5.3

Pedologický průzkum Druhové zastoupení keřů na úseku km 48,6 - 50,7

V řešeném území bylo vykopáno 8 půdních sond, jejichž úkolem bylo zjistit jak mocná vrstva humusu se na jednotlivých částech svahu zachovala, případně se rozšířila. Šířka humusové vrstvy je

Amorpha fruticosa

důležitá pro volbu navrhovaných dřevin.

Caragana arborescens Forsythia intermedia

Lokalizace půdních sond je vyznačena ve výkresové části č. 2: Dendrologický průzkum

0,49%

Rosa canina

stávajících dřevin. Půdní profil zachycují fotografie č. 33 až fotografie č. 40 (Příloha č. 1:

0,49%

Syringa vulgaris

Fotodokumentace) 10,07%

88,45%

6. Výsledky 0,49%

6.1

Vyhodnocení stávající doprovodné zeleně Zájmové území lze rozdělit podle charakteru stávající zeleně na čtyři části: 1. km 48,6 – km 50,7 – převaha stromového patra, nezapojené keřové výsadby 2. km 50,7 – km 53, 7 – travnatý pás 3. km 53, 7 – km 54, 9 – zapojené keřové výsadby

Graf č. 1: Druhové zastoupení keřů - úsek km 48,6 - 50,7

4. středový pás Následující charakteristiku doplňují tabulky v příloze č. 2: Dendrologické zhodnocení

Z hlediska prostorového uspořádání se zde jedná o keřové skupiny nezapojené. Svou plochou zaujímají pouze 5 % celkové plochy. Zbylých 95 % (2,48 ha) tvoří travnaté plochy.

stávajících zeleně.

Zdravotní stav těchto dřevin je, vzhledem k místním podmínkám, dobrý. Dřeviny mají oproti 6.1.1 úsek km 48,6 až km 50,7 První část hodnoceného území představuje násyp se sklonem od 1:5 do 1:2.

optimálním podmínkám menší roční přírůstky, ale z hlediska ostatních složek zdravotního stavu není Svah je

orientovaný na jihozápad. Šířka svahu se pohybuje v rozmezí 7 až 37 m.

existence těchto exemplářů ohrožena. Sadovnická hodnota 2 (průměrná hodnota) převažuje 96 % nad sadovnickou hodnotou 3 (velmi málo hodnotný jedinec).

Výsadby listnatých keřů se nachází pouze v první třetině svahu, místy zasahují do poloviny svahu. Druhové složení a poměrové zastoupení jednotlivých exemplářů je uvedeno v Graf č. 1:

Stromové patro lze rozdělit na stromy vysazené a stromy náletové. Veškeré nálety rostou

Druhové zastoupení keřů - úsek km 48,6 - 50,7. Z tohoto grafu je zřejmé, že absolutní převahu má

u paty svahu a jsou zastoupeny jediným taxonem Robinia pseudoacacia. Z Graf č. 2: Druhové

taxon Syringa vulgaris (88,31 % z celkového počtu 402 kusů). Deseti procenty je zastoupena

zastoupení stromů – úsek km 48,6 – km 50,7 je zřejmé, že téměř 90 % všech stromů na tomto úseku

Caragana arborescens a po 0,50 % se zde objevuje Amorpha fruticosa, Forsythia intermedia a

tvoří jen náletové dřeviny. Prostor pro jejich růst je vymezen na jedné straně vozovkou a na druhé

Rosa canina.

straně pravidelně sečenou travnatou plochou. Díky této pravidelné činnosti se dřeviny nerozšířily do svahu. Vzdálenost jednotlivých exemplářů dosahuje v mnoha případech pouhý 1 metr od sebe. Přítomnost pařezových výmladků poukazuje na to, že byl porost částečně prosvětlován. Tento hustý zápoj stromů je jednou z příčin vysokého výskytu suchých a zlámaných větví, náklonu kmenů, asymetričností korun. Stromy mají proschlé koruny a téměř 25 % jedinců má 2 a více kmenů. V celkovém hodnocení byla 53 % akátů stanovena průměrná sadovnická hodnota, 45,5 % tvoří podprůměrně hodnotné stromy a 1,5 % jsou velmi málo hodnotné stromy. Ostatní stromy se vyskytují mezi jednotlivými výsadbami keřových skupin. Charakteristické pro tyto stromy je růstová deprese. Stromy jsou v období nejintenzivnějšího růstu, ale jejich roční přírůstek

24

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 je minimální. U všech jedinců druhu Acer negundo se vyskytují kmenové výmladky. Stromy o

6.1.2 úsek km 50,7 – km 53, 7

průměrné sadovnické hodnotě jsou zastoupeny 82 %, zbytek představují stromy s podprůměrnou hodnotou.

Segment od km 50,7 do km 51,5 je mírný odvrácený svah se sklonitostí do 1:5 o šířce 5 m. Navazující pás o délce 1 km je rozdělen odvodňovacím betonovým korytem na dvě části svažující se

Druhové zastoupení stromů - úsek km 48,6 - km 50,7

k tomuto korytu. Plochy se mírně svažují, tj. sklon do 1:5, a jejich průměrná šířka je 7 m. Od km 52,5 jde opět jen o svah odvrácený a až k mostu (km 53,7) jde o zelený pás o šířce 4 m. Úsek je po celé délce zatravněn. Druhové složení travnatého porostu je identické jako

6,31%

v předchozím úseku.

0,45% 0,45% 0,90% 0,90%

0,90% 0,90%

Acer negundo Acer platanoides Crataegus monogyna Popoulus tremula Prunus sp.

ČSN 73 6101 o Projektování silnic a dálnic je stanovená minimální příčná vzdálenost větví keřů

Prunus spinosa Robinia pseudoacacia Salix alba

vozovky nesmí být menší než maximální rozhodující vzdálenost pevné překážky. V tomto případě jde

Důvod absence keřového či stromového patra tkví v šířce pozemku. Podle normy

od hrany koruny dálnice 2,5 m. Tato vzdálenost platí pro čtyř a vícepruhové silniční komunikace s celkovou šířkou koruny menší nebo rovnou 25 m. Vzdálenost kmenů stromů od okraje koruny

o vzdálenost cca 11 m (viz Obrázek č. 2: Největší rozhodující vzdálenost pevné překážky (ČSN 73 6101)). 6.1.3 úsek km 53, 7 – km 54, 9 Hranice posledního segmentu vymezují mosty vedoucí do obce Kostice (km 53,7 – km 54,9). Toto území je označováno jako „Kostický zářez“. Svahy mají sklon 1:5 až 1:2, šířka se pohybuje mezi

89,19%

10 a 26 m a jsou přivráceny k silničnímu tělesu. Prostor od km 53, 7 do km 54, 0 je nejširší částí tohoto segmentu. Tato část je celá

Graf č. 2: Druhové zastoupení stromů – úsek km 48,6 – km 50,7

Travní porosty jsou obohaceny o byliny jako je chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), šťovík (Rumex), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), ptačinec žabinec (Stellaria media), divizna (Verbascum), pcháč (Cirsium), řebříček obecný (Achillea millefolium), hlaváč žlutavý (Scabiosa

ochroleuca), rožec (Cerastium). Porost tvoří souvislý půdní kryt a tím svah stabilizuje. Nevýhodou je rozsah této plochy (viz výše) a náročnost na péči. Ošetřování travnatých ploch tohoto rozsahu se vyznačuje vyššími nároky na mechanizaci a tím pádem i vyšší finanční náročností.

stabilizovaná pouze travním porostem. Od km 54,0 jsou svahy chráněny dřevinami. Na prvních sta metrech jde o několik stromovitě rostoucích jedinců Eleagnus angustifolia

a dvě velké keřové

skupiny téhož druhu. Na tuto keřovou skupinu navazuje protihluková vegetační clona zrealizovaná v roce 1991. Protihluková vegetační clona je tvořena taxony, které jsou odolné vůči extrémním podmínkám dálničního prostředí. Druhovou strukturu a podíl zastoupení uvádí Graf č. 3: Druhové složení protihlukové vegetační clony – keřové patro.

Půdní sonda provedená na 5. lokalitách tohoto úseku (viz příloha č. 2: Dendrologický průzkum stávajících dřevin) prokázala rozšíření humusové vrstvy. Mocnost humusové vrstvy se pohybuje v rozmezí od 10 cm až více než 40 cm (Příloha č. 1: Fotodokumentace, Foto č. 33 – 37). Vrstva kolem 40 cm se vytvořila v horní třetině násypového svahu na km 48,85 – 48,9 (sonda č. 1) a na km 49,75 – 49,8 (sonda č. 5). V místě sondy č. 5 se akumuluje srážková voda, vyšší podíl živin prokazuje souvislý porost kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Naopak tenká vrstva humusu (sonda č. 4) se nachází v nejužší části tohoto úseku. Tento pás pokrývá především bylinný porost s druhovou skladbou již výše uvedenou.

25

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 Vegetační clona plní zcela svou funkci. Keřové skupiny jsou zapojené. Menší nedostatky se

Druhové složení protihlukové vegetační clony - keřové patro Acer ginnala Amorpha fruticosa Caragana arborescens Cornus mas Cornus sanguinea Cytisus praecox Eleagnus angustifolia Hippophae rhamnoides Ligustrum vulgare Lonicera tatarica Prunus spinosa Rosa canina Rosa rugosa Symphoricarpos albus Symphoricarpos orbiculatus Smíšené skupiny

3,08% 0,92%

6,70%

11,51%

8,26%

7,13% 9,05%

0,49% 1,02%

0,57% 5,56% 1,24%

12,57%

13,15% 15,98%

2,78%

místy projevují na okraji těchto porostů. Oproti výsadbě se zde vyskytují prázdná místa, na kterých se sazenice neujaly, ani po následné dosadbě. Tyto okrajové partie jsou nejvíce vystavené působení negativních vlivů provozu na dálnici. Dřeviny rostoucí na kraji mají pak tendenci špatného větvení. Větve nerostou vzhůru, ale část leží při zemi a zvedá se jen vrchol výhonu. Příčinou může být pravidelné sečení travnatého pásu, při kterém je zasažena právě i část těchto keřů a jejich větvení je tím ovlivněno. O taxonomické struktuře ve stromovém patře informuje Graf č. 4: Druhové složení protihlukové vegetační clony – stromové patro. Polovina veškerých výsadeb je zastoupena taxonem Pinus

sylvestris, který zde vytváří jednotné skupiny, následuje Betula pendula (16,19 %), Sorbus aucuparia (11,43 %) a Eleagnus angustifolia (7,62 %). Všechny stromy, kromě taxonu Eleagnus angustifolia, spadají do kategorie průměrně hodnotných stromů. Z hlediska zdravotního stavu se u těchto exemplářů nevyskytuje žádný závažný problém, který by negativně ovlivnil jejich další vývoj a existenci. Stromově rostoucí hlošiny (Eleagnus

Graf č. 3: Druhové složení protihlukové vegetační clony – keřové patro

angustifolia) nebyly vysazovány v rámci projektu Protihluková vegetační clona roku 1991. Jejich věk Druhové složení protihlukové vegetační clony - stromové patro 4,76% 0,95%

11,43%

0,95%

Kmeny stromů obrůstají výmladky, tzv. vlky, které mohou být ukazatelem snížené fyziologické vitality a

0,95% 0,95%

0,95% 1,90% 16,19%

0,95%

je odhadován na 30 let. Odlišná věková kategorie se projevuje i ve fyziologickém stavu těchto dřevin.

7,62% 0,95% 0,95%

Acer ginnala Acer negundo Acer platanoides Acer pseudoplatanus Betula pendula Eleagnus angustifolia Fraxinus excelsior Malus sp. Pinus sylvestris Populus nigra Prunus sp. Robinia pseudoacacia Salix caprea Sorbus aucuparia

50,48%

řadí tak tyto jedince do 4 kategorie sadovnické hodnoty, mezi stromy s krátkodobou existencí, neperspektivní. Celkový obraz tohoto úseku je hodnocen kladně. Výsadby vytvořily hustou zapojenou barieru, čímž začlenily dálnici do krajiny. 6.1.4 Středový pás K odclonění světel protijedoucích motorových vozidel lze použít technické prvky, rostliny, nebo jejich kombinaci. V modelovém objektu plní tuto funkci rostliny. Středový pás je prostor se specifickými podmínkami, na které nejsou naše domácí rostliny adaptovány (viz kapitola 4.2 Stanovištní podmínky). Na Dálnici D2 byl mezi lety 1978 a 1982 proveden výzkum zaměřený na odolnost několika druhů keřů vůči extrémním podmínkám prostoru středového pásu. V rámci tohoto výzkumu bylo vysázeno 30 taxonů, u kterých se sledovala míra negativního vlivu provozu na dálnici na jejich existenci a vývoj. Průzkum ukázal, že velmi dobře se ve středovém pásu daří dřevinám s odlupující se borkou, např. rod

Graf č. 4: Druhové složení protihlukové vegetační clony – stromové patro

Weigela. Sůl, která se (v podobě rozstřikované solanky) uchytí na borce rostlin tak ztrácí možnost

Součástí inventarizace bylo i stanovení přesného počtu kusů v keřových skupinách. Některé

přímého působení na další tkáně a vstupu do fyziologických procesů v buňkách (Zábojník,

skupiny jsou již tak zapojené, že není možné rozeznat jednotlivé jedince. V takovém případě byla

Zábojníková, 2008). Záporným faktorem pro volbu tohoto druhu představuje výrazné květenství, které

zjištěna plocha, kterou keře zaujímají. Pro určení podílu jednotlivých taxonů na tomto území bylo

se stalo překážkou při prosazení této varianty v diskuzi s Agenturou ochrany přírody a krajiny.

použito plošných jednotek u všech skupin.

Atraktivnost květenství poukazuje na cizokrajnost rostliny, což je v rozporu se zásadami použití rostlin v krajině. Protože je prakticky nemožné najít mezi autochtonními dřevinami taxon odolný vůči těmto

26

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 podmínkám, bylo jako kritérium pro výběr z cizokrajných rostlin stanovena „nenápadnost“ dřeviny.

Jak v původním návrhu, tak v aktuální inventarizaci jsou vymezeny keřové skupiny označené

Definice těchto omezení zúžila výběr, a proto se v řešeném území setkáme s převážnou převahou

zkratkou taxonu a počtem kusů. V inventarizaci stávajícího stavu u některých keřových skupin chybí

hlošiny úzkolisté (Eleagnus angustifolia). Místy se objevují pozůstatky z výše uvedeného průzkumu,

položka počet kusů. Jde o keřové skupiny hustě zapojené, u kterých nelze rozeznat jednotlivé rostliny

např. Ligustrum vulgare, Berberis sp., Cornus mas.

a není tedy možné je spočítat.

Zvolený druh, Eleagnus angustifolia, zde vegetuje poměrně úspěšně. Při hodnocení tohoto

Návrh taxonomické struktury a podíl jednotlivých druhů ve sledovaném porostu udává Graf č.

vegetačního prvku byla stanovena stupnice procentuelního pokrytí středového pásu. Souhrnné

5: Druhová struktura protihlukové vegetační clony v úseku km 54,5 - km 54,9 dle návrhu z roku 1991.

posouzení současného stavu ukazuje Tabulka č. 1: Plošné a procentuelní rozdělení keřů ve

Ve srovnání se současným stavem (Graf č. 6: Druhová struktura protihlukové vegetační clony v úseku

středovém pásu dle jejich pokryvnosti.

km 5,5 - km 54,9 dle inventarizace dřevin v roce 2007) lze konstatovat, že druhy jako Acer

Tabulka č. 1: Plošné a procentuelní rozdělení keřů ve středovém pásu dle jejich pokryvnosti

saccharinum, Genista tinctoria, Prunus avium, Prunus mahaleb a Sorbus aucuparia zcela vymizely. Novými exempláři i když, co se jejich podílu v řešeném porostu týče (necelé 1%),

Pokryvnost

Plocha [ha]

Podíl [%]

nevýznamnými jsou Populus nigra a Prunus sp. Poměrové zastoupení druhu Lonicera tatarica se

0 - 10%

0,22

7,38

v posuzované části zvýšilo o 4,86 %, Ligustrum vulgare o 3,54 %, Acer ginnala o 2,13% u, o 2,06 %

10 - 30%

0,14

4,53

je více zastoupen Eleagnus angusitfolia, podíl Pinus sylvestris se zvýšil o 1,46% a podíl Betula

30 - 50%

0,30

10,12

pendula o 1,31%. Do výše 1% vzrostl podíl taxonů Amorpha fruticosa, Caragana arborescens,

50 - 70%

0,99

33,30

70 - 90%

0,98

32,72

90 - 100%

0,36

11,95

Celkem

2,99

100,00

Nevýhodou, kterou Eleagnus představuje, je jeho velikost. Výška je udržována pravidelným

Hippophae rhamnoides. Největší úbytek (7,8%) nastal u druhu Colutea arborescens, podíl Rosa rubiginosa se snížil o 5 % a u zbylých taxonů, Cytisus praecox, Fraxinus excelsior a Symphoricarpos albus, je rozdíl v zastoupení oproti návrhu méně než 1 %. Druhové složení navrhované protihlukové vegetační clony úsek km 54,5 - km 54,9 (rok 1991)

řezem na hodnotu 1, 5 m. Na tento zásah velice dobře reaguje korunovou výmladností. Záporným faktorem je dosahovaný průměr kmene. V současné době jsou kmeny již tak silné, že začínají ničit

2,60%

svodidla a ze středového pásu se odstraňují.

6.2

0,09% 15,60%

Posouzení vývoje protihlukové vegetační clony Pro podrobné vyhodnocení vývoje a růstových schopností dálniční vegetace byl vybrán jako

modelový úsek km 54,5 až km 54,9. K tomuto úseku byl získán osazovací plán navrhovaného řešení protihlukové vegetační clony zpracovaný Ing. Zábojníkovou v červenci 1991.

0,22% 0,04%

11,52%

5,89% 5,03%

Výkres č. 3: Vývoj protihlukové vegetační clony (1991 – 2008) představuje průnik návrhu

0,15%

vegetační clony a inventarizace současného stavu, které jsou rozlišeny barevně (návrh – černá barva,

0,04%

současný stav - zelená barva). Průnik těchto dvou plánů není bohužel přesný. Lokalizace keřových

7,97% 1,73%

0,65%

2,17%

13,86%

8,23%

skupin na osazovacím plánu nesedí s lokalizací zinventarizovaných keřových skupin. Osazovací plán neobsahuje změny v sortimentu a počtu rostlin, které vznikly během výsadby vegetační clony. Další rozdíly oproti navrhovanému řešením mohly nastat také v průběhu následných dosadeb. Drobné

7,62%

10,83%

3,90% 0,13%

1,73%

Acer ginnala Acer saccharinum Amorpha fruticosa Betula pendula Caragana arborescens Colutea arborescens Cornus sanguinea Cytisus praecox Eleagnus angustifolia Fraxinus excelsior Genista tinctoria Hippophae rhamnoides Ligustrum vulgare Lonicera tatarica Pinus sylvestris Prunus avium Prunus mahaleb Rosa rubiginosa Rosa rugosa Sorbus aucuparia Symphoricarpos albus

nepřesnosti jsou také v samotných mapových podkladech, kdy se hranice dálničního pozemku na osazovacím plánu neshoduje s hranicí na mapě dálnice získané z ŘSD. Graf č. 5: Druhová struktura protihlukové vegetační clony v úseku km 54,5 - km 54,9 dle návrhu z roku 1991

27

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

le b

up ar ia

17

au c

ah a

bu s So r

Pr un us

m

s un u

0

0 5

av iu m

ra

Po p

Pr

ul u

s

ni g

ris lv es t us

sy

ex ce

du l

ls io r

a

Pi n

4,55% 13,94%

us

0,10%

0 5

1 0

15

ax in

9,98% 18,16%

25

pe n

2,04%

0 10

1

Fr

0,17%

75

12

la

2,05%

um

11,29%

0,27%

Be tu

0,11%

ar in

1,48%

3,00%

52

ac ch

8,19%

5,74%

Současný stav Osazovací plán (návrh)

er s

14,34%

4,58%

Porovnání počtu vysázených a stávajících stromů [ks] Acer ginnala Amorpha fruticosa Betula pendula Caragana arborescens Colutea arborescens Cytisus praecox Eleagnus angustifolia Fraxinus excelsior Hippophae rhamnoides Ligustrum vulgare Lonicera tatarica Pinus sylvestris Populus nigra Prunus spinosa Rosa rubiginosa Rosa rugosa Symphoricarpos albus

Ac

Druhové složení současné protihlukové vegetační clony úsek km 54,5 - km 54,9

Graf č. 7: Srovnání počtu stromů v úseku km 54,5 – km 54,9 po 17. letech Graf č. 6: Druhová struktura protihlukové vegetační clony v úseku km 5,5 - km 54,9 dle inventarizace dřevin v

Porovnání počtu vysazovaných a stávajících keřů [ks]

roce 2007

Způsob výsadby byl zvolen jako zahuštěná výsadba (technologie výsadby viz kapitola 6.3 Současný stav

Posouzení a vyhodnocení použitého způsobu výsadby a údržby), z toho vyplývá, že počet vysázených

467

Osazovací plán (návrh)

rostlin se v průběhu času silně zredukoval (viz Graf č. 7: Srovnání počtu stromů v úseku km 54,5 – km 54,9 po 17. letech; Graf č. 8: Srovnání počtu keřů v úseku km 54,5 – km 54,9 po 17. letech; Graf č. 9: Srovnání plochy keřů v úseku km 54,5 – km 54,9 po 17. letech ). Srovnáním počtu vysázených dřevin 310

a počtu dřevin po 17 letech, dospějeme k úbytku v průměrné hodnotě 70 %. Porovnáváme-li však

2

jednotlivé skupiny z hlediska plošného, zjistíme, že keřové skupiny ve většině případů zvětšily svou 1330

rozlohu v průměru o 30 %. Výjimku představují nízké keře jako je např. Symphoricarpos albus a

Rosa rugosa, které svou výměru snížily taktéž o 30 %. Tyto taxony byly použity ve spodní části

394

920

880

svahu, kde jsou vystaveny největšímu vlivu nepříznivých podmínek provozu na dálnici. Určitý vliv má také pravidelné sečení travního pásu, během kterého je část těchto rostlin zasažena mulčovačem.

300

0

0

200

200

Cornus sanguinea

Genista tinctoria

Jedním z důkazů je fakt, že vzdálenost keřových výsadeb na osazovacím plánu je 2,5 m od hranice vozovky. Nyní se šířka travnatého pásu pohybuje v rozmezí 4 m až 8 m, místy až 11m.

Acer ginnala

Amorpha fruticosa

Caragana arborescens

Colutea arborescens

Graf č. 8: Srovnání počtu keřů v úseku km 54,5 – km 54,9 po 17. letech

28

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 travního drnu byly rozrušen frézováním výsadbových pásů. Výhoda technologie výsadbových plošek 2

Porovnání vysazených a stávajících keřů - rozloha [m ]

spočívá v tom, že vznikly příznivější pěstební podmínky. Tento pěstební profil zajistil dokonalejší hospodaření s vodou a vytrvalé plevele byly úspěšně zničeny. Kultivací půdního profilu došlo k nakypření, což mělo velký význam pro snadné hloubení výsadbových jamek.

1049

1329

jednotlivých taxonů. Jamky o rozměru 0,3 x 0,3 x 0,3 m byly vyhloubeny pro keře s velikostí kontejneru

1020

2 l. Pro stromy byly vyhloubeny jamky o rozměru 0,5 x 0,5 x 0,5 m. Projektant volí stromy

730

149

810,5

978,64

420

306,03

410,28

yt is us C

1211,45

773,73

El pr ea ae gn co us x an H gu ip po st ifo ph lia ae rh am no Li id gu es st ru m vu lg ar Lo e ni ce ra ta ta r ic R a os a ru bi gi no sa R os Sy a ru m go ph sa or ic ar po s al bu s

112,6

568,85

prostokořenné, výjimku tvoří druhy Betula pendula a Pinus sylvestris, u kterých doporučuje

219 333

Dřeviny byly vysázeny do jamek ve vzdálenosti 40 – 65 cm od sebe, a to podle vzrůstu

sazenice s balem o velikosti kontejneru 5 l. Při hloubení jamek se provedla výměna půdy na 50 %. Část vykopané zeminy byla promíchána a obohacena o humusovou složku Vitahum. Při samotné výsadbě se použila jednorázová průmyslová tabletová hnojiva typu Preform v dávce 1 kus na keř a 2 kusy ke stromům. U všech stromů bylo provedeno ukotvení pomocí jednoho kůlu a listnaté stromy

Současný stav Osazovací plán (návrh)

byly opatřeny plastovou ochrana proti okusu. V návaznosti na výsadbu bylo nutné zaopatřit závlahu. Dávka zálivky byla stanovena na 10 litrů na dřevinu v pěti opakování. K zálivce byla použita voda z vodní plochy na dálniční odpočívce Lanžhot

Graf č. 9: Srovnání plochy keřů v úseku km 54,5 – km 54,9 po 17. letech

vzdálené 6 km.

Celkové zhodnocení úspěšnosti pěstování dřevin v protihlukové vegetační cloně je

Projekt počítal s přirozeným úhynem rostlinného materiálu. Výše neujatých rostlin byla

ohodnoceno kladně. Množství vysazených dřevin se přirozenou selekcí snížil k prospěchu vývoje

odvozena z tabulky ceníku 823-1. Hodnoty ve zmíněné tabulce nepočítají s extrémními podmínkami

celého porostu. Svah je v současné době celoplošně zapojen a stabilizován. Druhová skladba byla

tohoto stanoviště - písčité, vysýchavé půdy, celodenní oslunění, vyšší teplota a provoz dálnice.

ochuzena hlavně o stromové patro, ze kterého více jak polovina plánovaných jedinců chybí.

Z těchto důvodů byla stanovena hodnota pro přirozený úhyn 7%.

Domnívám se, že příčinou úbytku stromů může být silná konkurenční schopnost taxonů Eleagnus

angustifolia, Acer ginnala a Caragana arborescens, v jejichž sousedství byly stromy vysázeny. Důvodem může být také neschopnost dřeviny snášet tyto extrémní podmínky. Taxon Sorbus

aucuparia vypadává z porostů doprovodné zeleně i na jiných lokalitách dálnice (Zábojníková, 2008). Porost je i přes výpadek stromového patra výškově rozčleněný. Prostorová struktura je zajištěna použitím keřů dosahujících výšek v rozmezí 0,5 m až 8 m.

V následujícím vegetačním období byly plochy ošetřeny proti nadměrnému vysýchání půdy a růstu plevelů. Úprava výsadeb spočívala v těchto pracovních operacích: prostor mezi výsadbami byl pokosen, okolí rostlin chemicky odpleveleno a pásy výsadeb mulčovány kůrou a zavlaženy. Náklady na realizaci Protihlukové vegetační clony dálnice D2, 54, 5 – 55,2 km (pravá strana) činily v roce 1991 Kč 1 090 725,50. Dodatečné náklady na úpravu výsadeb týkající se opatření proti nadměrnému vysýchání a růstu plevelů činily Kč 316 503,95. Celkové náklady se rovnají hodnotě Kč 1 407 229,45. Zvolená technologie výsadby byla úspěšná. Porovnání vysázených rostlin a současného stavu

6.3

Posouzení a vyhodnocení použitého způsobu výsadby a údržby Technická zpráva a rozpočet k projektu „Protihluková vegetační clona, Dálnice D2 /pravá

strana/“ zpracovaná Ing. Zábojníkovou obsahuje přesný popis způsobu výsadby. Jedná se o specifické stanovištní podmínky, pro které byla stanovena následující technologie výsadeb. Celá plocha byla nejprve posečena a vyhrabána. Poté se vyměřily výsadbové pásy, které jsou uspořádány po vrstevnicích a vzdálenost mezi jednotlivými řadami je 1 až 1,2 m. V prostoru výsadbových pásů byl rozrušen drn do hloubky 15 - 20 cm a byla vytvořena výsadbová ploška. Tento

udává kapitola 6.2 Posouzení vývoje protihlukové vegetační clony. Keřové skupiny vytvořily souvislý pokryv svahu. Travní pás se oproti návrhu rozšířil, prostorová a druhová struktura se mírně změnila, ale to nemá zásadní vliv na funkci vegetační clony. O zlepšení stanovištních podmínek vypovídají pedologické sondy, které byly provedeny v řešeném území na dvou místech (Výkres č. 2: Dendrologický průzkum stávajících dřevin). Půdní sonda č. 6 prokázala rozšíření humusové vrstvy z 5 cm na 35 cm (Příloha č. 1: Fotodokumentace, Foto č. 38) a mocnost humusové vrstvy u pedologické sondy č. 7 se zvýšila na 20 cm (Foto č. 39).

drn byl použit na zpevnění výsadbových plošek, případně na zpevnění okolí plošky. Kořenový systém

29

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

6.4

Návrh řešení obnovy a údržby doprovodné vegetace dálnice D2 v modelovém

dálniční těleso do krajiny. K tomu, aby bylo dosaženo tohoto cíle, vyžaduje orgán ochrany přírody

území

používat čistě domácích rostlin. Tento požadavek je ale pro projektanty velice těžké splnit. Stanovištní

Navrhované řešení vychází z celkového zhodnocení současného stavu řešené lokality. Výsledkem vyhodnocení je návrh nové výsadby v úseku km 48, 6 až km 50,7. V této části převažuje bylinný pokryv nad dřevinným patrem. Travnatý porost s vysokým podílem víceletých plevelů zlepšil půdní podmínky tohoto svahu. Mocnost humusové vrstvy dokladují půdní sondy (Foto č. 33 – 37). K diskuzi tedy přichází otázka použití vyššího podílu geograficky původních dřevin nad geograficky nepůvodními, které se doposud vysazovaly pro jejich schopnost růstu ve ztížených podmínkách, daných konstrukcí dálničního tělesa a provozem na komunikaci. Při volbě druhové skladby pro tento úsek byly upřednostňovány taxony geograficky původní, v menší míře byly použity taxony nepůvodní, a to z důvodu 25 letých poznatků ze zakládání a pěstování dřevin podél dálnic. V následujících 3 km (km 50,7 až km 53,7) zůstává režim péče stejný jako doposud. Šířka doprovodného travnatého pásu neumožňuje výsadbu keřů a stromů.

podmínky, které zde stavbou a provozem na dálnici vznikly, mají diametrálně odlišné vlastnosti od životního prostředí, na které jsou naše, geograficky původní rostliny, adaptovány. Porosty doprovázející dálnice jsou zakládány převážně na násypových či zářezových svazích. Tyto svahy jsou vymodelovány z materiálu bez živných složek a jsou pokryty cca 20 cm vrstvou ornice. Zhoršené hydrologické a pedologické podmínky, vyšší teploty v letních měsících (vliv rozehřáté asfaltové plochy) a vliv automobilového provozu představují výchozí podmínky pro rostliny na nově postavených dálnicích. V tomto prostředí rostou uspokojivě bohužel rostliny introdukované, často i invazivní jako je na příklad kustovnice cizí (Lycium barbarum), netvařec křovištní (Amorpha

fruticosa), hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia), škumpa octová (Rhus typhina), javor jasnolistý (Acer negundo), svída bílá (Cornus alba), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), šeřík obecný (Syringa vulgaris), borovice černá (Pinus nigra) a smrk pichlavý (Picea pungens). I ve vybraném

Zářezové svahy mezi km 53,7 a 54,9 jsou ze ¾ zajištěny keřovými výsadbami. Keřové skupiny

modelovém úseku byla provedena výsadba keřových a stromových skupin z geograficky nepůvodních

tvoří souvislý pokryv, místy se trávník rozšířil oproti plánu dál do svahu. Tato prázdná místa budou

dřevin. Tyto dřeviny v průběhu téměř 20. let svahy stabilizovaly proti erozi a zlepšily půdní vlastnosti

dosazena novými jedinci. Na existujících dřevinných porostech budou provedena pěstební opatření

(vyšší humusová vrstva, viz půdní sondy, příloha č. 1: Fotodokumentace, Foto č. 33 - 40).

uvedená v příloze č. 3: Návrh pěstebních opatření. Zbývající ¼ řešeného zářezu je zpevněna

Z těchto poznatků vychází návrh nových výsadeb a dosadeb, který počítá s použitím dřevin

travnatým porostem. Rozsah této plochy několikanásobně převyšuje doporučenou šířku travnatého

geograficky původních v převaze nad dřevinami nepůvodními. Přikláním se tak k závěrům autorů, kteří

pásu, proto je zde navrhnuta nová výsadba keřů a stromů jako v úseku km 48,6 až km 50,7.

ve svých závěrech doporučují vysazovat podél dálnic autochtonní dřeviny. Tak například CÍLEK

Po provedených konzultacích s pracovníky dálnice, jak na úrovni vedoucího SSÚD, tak na

(2004) říká, že vhodné je volit zejména místní dřeviny, RAJNOCH (1987) zase připomíná, že domácí

úrovni pracovníků zodpovědných za zeleň dálnice, se dochází k názoru změnit systém protioslňovací

dřeviny je třeba upřednostňovat všude tam, kde to situace dovolí. Aktuální podmínky v řešeném území

zábrany zelení středního dělícího pásu. Jak náročnost výsadby a údržba rostlin ve této části dálnice,

to v současnosti dovolují, ale je zde třeba upozornit, že tomu tak je právě díky cizím dřevinám, které

tak doplnění případně poškozených rostlin ve středním dělícím pásu je velice obtížná. Současný trend

zde posloužili jako přípravné a zlepšily především půdní vlastnosti lokality. Svou pozitivní roli zde

je nahrazovat tyto výsadby technickými lamelovými zábranami.

sehrává i celkově nižší úroveň solení oproti situaci před 20 lety. Výběr dřevin zohledňuje ekologické

Podrobný popis návrhu řešení obnovy je uveden v Technické zprávě projektu (příloha č. 4).

nároky taxonů a využívá jejich zvýšenou schopnost odolávat vnějším vlivům (především suchu a teplu)

Osazovací plán k navrhovanému řešení je součástí výkresové části (výkres č. 4). Výkaz výměr

a poškození (zejména exhalacemi, prachem a zasolením půdy a listů).

(příloha č. 5) obsahuje specifikace rostlinného a ostatního materiálu a seznam prací. V příloze č. 6:

8. Závěr

Rozpočet jsou oceněny práce a materiál na ošetření stávající vegetace a na založení nového vegetačního doprovodu v řešené lokalitě. Celkové náklady těchto vegetačních úprav činí

Cílem této diplomové práce bylo navázat na teoretické poznatky týkající se problematiky

Kč 7 758 336,--, z toho náklady na ošetření stávajících dřevin jsou ve výši Kč 85 494,-- a náklady na

doprovodné vegetace komunikací a na základě konkrétního modelového případu je použít v praxi.

založení nového vegetačního doprovodu Kč 7 672 842,--. Rozpočtovaná cena nově založeného

K tomuto účelu posloužil úsek dálnice D2 km 48,6 až km 54,9. Zhodnocení stávajícího stavu

vegetačního prvku je cca Kč 2 370 000. ha-1Tato částka zahrnuje náklady na práci a materiál.

doprovodných porostů bylo provedeno na pravé straně dálnice, bráno ve směru Brno – Bratislava, a ve středovém dělícím pásu. Na základě vyhodnocení místního šetření estetických a krajinotvorných

7. Diskuse Vytváření doprovodné vegetace dálnic, především výběr rostlin, které mají plnit tuto funkci,

hledisek, ze zhodnocení dendrologického stavu dřevin, posouzení vývoje porostů v průběhu uplynulých 17. let s ohledem na technologii jejich založení a jejich následného vlivu na vývoj půdního

představují neustálý boj mezi ochránci přírody a projektanty. Jejich společným cílem je zakomponovat

30

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9 profilu, bylo přistoupeno k návrhu pěstebních opatření na stávajících porostech a k návrhu nových výsadeb na lokalitách v současné době krytých travním porostem. Nová výsadba se řídí technickými a kvalitativními podmínkami staveb pozemních komunikací – kapitola 13 Vegetační úpravy, které vydává Ministerstvo dopravy ČR. Součástí projektu jsou plány Dendrologické zhodnocení stávajících dřevin, Vývoj protihlukové vegetační clony v úseku km 54,5 až km 54,9, Osazovací plán k navrhovanému řešení, Model technologie výsadby dřevin, dále Technická zpráva a Rozpočet nákladů vynaložených na ošetření současných porostů a nákladů na založení nového vegetačního prvku dle ceníku prací 823-1 Plochy a úpravy území (rok 2006). Práce byla konzultována s odborníky zabývající se problematikou vegetačních doprovodů komunikací po praktické stránce (Ing. Zábojník, Ing. Zábojníková) a může sloužit jako podklad pro Ředitelství silnic a dálnic při snahách o udržení a rozvoj doprovodné vegetace. Práce shrnuje, ověřuje a doplňuje teoretické i praktické poznatky důležité pro argumentaci při vysvětlování užitečnosti a nutnosti tohoto typu vegetace.

9. Conclusion My diploma thesis is focused to associated vegetation of communications. For pointing out the theory from the first part of the diploma thesis into the practice I used the part of highway D2 from km 48,6 into the km 54,9. Firs of all I have evaluated the situation of associated vegetation on the right side of the highway (direction Brno – Bratislava) and the central divider strip. I have made a local search of aesthetic and landscape standpoints, dendrology condition of species and evolution of mixed stand during elapsed 17 years. This search was made with regard to technology of establishment and subsequent dominance for the establishment of soil profile. Then I have propounded silvicultural measures on the current vegetation and new outplanting of turf stand. The new outplanting is acting to technological and qualitative conditions of land-way construction – chapter 13 The vegetation modification, which is edited by The traffic department of Czech Republic. The parts of project are plans of Dendrological evaluation of current species, Evaluation of sound protection vegetation shields in the lap from km 54,5 into the km 54,9, Shouldering plan to the drafting solution, The model of outplanting species technology, The operating report and The budget of costs for treatment of current species and costs for foundation of new vegetation components according to the work price list 823-1 Areas and modifications of territories (year 2006). My diploma thesis was consulted with specialists for associated vegetation of communications in the practice (Ing. Zábojník, Ing. Zábojníková). I think, this thesis can be used by Head office of roads and highways like the basis for maintenance and development of associated vegetation. My graduation theses summarises, checks and supports theoretically and pratical observations, which are important for argumentation by explanation of usefulness and needfulness of this vegetation.

31

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

10. Seznam použitých pramenů

ČSN DIN 18 916 Sadovnictví a krajinářství, Výsadby rostlin

Literatura:

Dodatek 1 TP 99. Vysazování a ošetřování silniční vegetace. Ministerstvo dopravy, Odbor

BULÍŘ, P..Vegetační doprovody silnic. O. P. Sempra Praha – Výzkumný a šlechtitelský ústav

pozemních komunikací.2004. 27 s.

okrasného zahradnictví v Průhonicích, 1988. 198 s. Metodika Českého Ústavu Ochrany přírody, Praha – Hodnocení dřevin rostoucích mimo les. 1993. HURYCH, V.. Okrasné dřeviny pro parky a zahrady. KVĚT, nakladatelství ČAS, Praha, 1995. 183 s. ISBN 80-85362-19-8

Vysazování a ošetřování silniční vegetace, technické podmínky (TP 99). Ministerstvo dopravy a spojů, Odbor pozemních komunikací. 1997.138s.

KOCOURKOVÁ, J.. Historické a estetické aspekty navrhování liniové zeleně v krajině. In: Obnova liniové zeleně v krajině, MZLU Brno, Agronomická fakulta, 2000.109 s. ISBN 80-7157-438-4, s 10

Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích

– 15 823 – 1 Plochy a úprava území. ÚRS Praha. 2006 KOLAŘÍK, J.. Péče o stromy ve městech. Schola Arboricultura, s. r. o., Rosice, 2000. 114 s Internetové stránky: MACHOVEC, J., RAJNOCH, M. Ekologicko-pěstitelské problémy při výsadbách zeleně kolem

BULÍŘ, P. a kol.. Polyfunkční systém trvalé zeleně. 2005. [cit.2006-01-23]. Dostupné z:

dálnic. In: Životné prostredie = VEDA, Sloveska akadémie vied, Bratiskava, 1987. XXI, 3/87, s 147



- 156 CÍLEK, V. Dálnice a krajina. Vstoupit do krajiny. 2004 [cit.2008-02-05]. Dostupné z: MALEK, von, J., et al.. Der Baumpfleger, Ulmer, Stuttgart, 1999. 569 s. ISBN 3-8001-5073-5

http://krajina.kr-stredocesky.cz/article.asp?id=46

MAREČEK, F. et al.. Zahradnický slovník naučný 5 R – Ž, Praha: Ústav zemědělských a

CÍLEK, V. Rozhovor s Václavem Cílkem, In. HOST 4/2004 [cit.2008-02-05].Dostupné z:

potravinářských informací, 2001. 685 s. ISBN 80-7271-075-3.

http://www.dokoran.cz/recenze/1107266138.rtf

MIKOLÁŠEK, D.. Obnova liniové zeleně v návrzích a v praxi. In: Obnova liniové zeleně v krajině,

SKAKOŠ,

MZLU Brno, Agronomická fakulta, 2000.109 s. ISBN 80-7157-438-4, s 32 – 41

Dostupné z: <www.csopvlasim.cz/koncepce/Kap5/text.doc>

PEJCHAL, M.. Obecná dendrologie. Střední zahradnická škola, 1993, Mělník

Ústní sdělení

J.,

JECH,

D..

Rozptýlená

zeleň

v krajině.

2003.

[cit.2006-01-18].

ZÁBOJNÍK, F., ZÁBOJNÍKOVÁ, A, 2008 ŠTĚPÁNEK, L. Mariánskolázeňské sady – jejich vývoj, květena a zakladatel Václav Skalník. MěNV Mariánské Lázně,1962. 33 s.

WAGNER, B.. Sadovnická tvorba 2. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1990. 328 s. ISBN 80-209-0112-4.

Zákony, normy, technické podmínky: ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic 32

Návrh rekonstrukce doprovodné vegetace komunikací, D2 km 48,6 – km 54,9

Přílohy Vázané přílohy 1. Fotodokumentace (Foto autor,11- 2007/04-2008) 2. Dendrologický průzkum stávajících dřevin 3. Pěstební opatření 4. Technická zpráva 5. Výkaz výměr 6. Rozpočet Volné výkresové přílohy 1. Celková situace, M 1:2000 2. Dendrologický průzkum stávajících dřevin, M 1:500 3. Vývoj protihlukové vegetační clony (1991 – 2008), M 1:500 4. Osazovací plán, M 1:500 5. Technologie výsadby na svahu do 1:2, M 1:10

33