Návrh legislativních úprav
Projekt Návrh koncepce řešení krizové situace vyvolané výskytem sucha a nedostatkem vody na území ČR VG20102014038
Ing. Radek Vlnas a kol.
Zadavatel: Ministerstvo vnitra ČR
Praha, prosinec 2014
Název organizace: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i. Podbabská 30, 160 00 Praha 6 Ředitel: Mgr. Mark Rieder Zadavatel: Ministerstvo vnitra České republiky Milady Horákové 5/133, 160 00 Praha 6 Zástupce zadavatele: Ing. Lydie Kotajná, M.A. Projekt: Návrh koncepce řešení krizové situace vyvolané výskytem sucha a nedostatkem vody na území ČR VG20102014038 Zahájení a ukončení projektu: 10/2010–12/2014 Místo uložení zprávy: SVTI VÚV TGM, v.v.i. Náměstek ředitele pro výzkumnou a odbornou činnost: Ing. Petr Bouška, Ph.D. Vedoucí odboru: Ing. Anna Hrabánková Vedoucí řešitel: Ing. Radek Vlnas Řešitelé VÚV: Ing. Adam Beran, Ing. Martin Hanel, Ph.D, Ing. Anna Hrabánková, RNDr. Tomáš Hrdinka, Ph.D., Ing. Ladislav Kašpárek, CSc., Mgr. Marta Martínková, Ing. Martina Peláková, Mgr. Pavel Treml, Ing. Adam Vizina Řešitelé ČZÚ: Ing. Petr Bašta, Ing. Lukáš Jačka, Ing. Petr Máca, Ph.D., Ing. Jiří Pavlásek, Ph.D., prof. Ing. Pavel Pech, CSc.
I. Strategické dokumenty k ochraně před suchem Mezi nejdůležitější strategické dokumenty České republiky patří zejména:
Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky Usnesením vlády č. 37/2010 byl schválen Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, který představuje určitý návod pro zpracovávání dalších materiálů koncepčního charakteru a který je podkladem pro strategické rozhodování v rámci jednotlivých resortů, a to i v kontextu mezinárodních závazků. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR vychází ze schválené Strategie udržitelného rozvoje České republiky, jejíž základní úlohou je upozornit na existující a potenciální problémy, které by mohly být překážkou pro zajištění udržitelného rozvoje České republiky, a dále iniciovat opatření, jak těmto hrozbám předejít. Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky informuje vládní orgány a shrnuje na obecné úrovni problémy a jejich možná řešení. Jeho cílem je zajistit provázanost opatření, která jsou obsažena v různých strategických sektorových dokumentech a případně indikovat problémy, pro které zatím neexistují odpovídající politiky a opatření. Dokument uvádí, že očekávaná klimatická změna se bude projevovat zejména změnou vodní bilance v krajině, zvyšováním teplot, četnějším výskytem a častějším střídáním extrémních projevů počasí (sucho, povodně). Dále upozorňuje na fakt, že neméně závažným rizikem je zvyšování teploty, které způsobuje vysychání povrchových a podzemních vod, neschopnost přeschlých půd pojmout větší objemy jednorázových srážek a tím jejich zrychlený odtok, čímž některé oblasti budou vystaveny delším a častějším obdobím sucha. Priority a cíle udržitelného rozvoje jsou řazeny do pěti prioritních os. Problematika sucha je zahrnuta pod jeden z podbodů prioritní osy 4 a to podbod 4.3 Adaptace na změny klimatu, jenž zdůrazňuje odpovědné plánování a postupné realizování adaptačních opatření ke zmírnění dopadů změny klimatu, včetně řešení mimořádných událostí za účelem: Zajištění připravenosti ke zvládnutí mimořádných událostí spojených se změnami klimatu – pro řešení sucha v zemědělství je to například podpora moderních závlahových systémů minimalizujících spotřebu vody nebo v oblasti zásobování vodou propojování vodárenských soustav či vybudování nových vodních zdrojů. Zajištění dostatečného množství a jakosti povrchových a podzemních vod – např. zlepšení obhospodařování zemědělské půdy jako nejvýznamnějšího zásobníku vody v krajině ve smyslu optimalizace vegetačního krytu, zásoby organických látek a humusu. Zlepšení vodního režimu krajiny – např. obnova malých vodních nádrží, podpora přirozených rozlivů v nivních plochách, revitalizace vodních toků. Snižování dopadů očekávané klimatické změny a extrémních meteorologických jevů na lesní a zemědělské ekosystémy – např. ochrana před negativními vlivy větrné a vodní eroze zejména prostřednictvím pozemkových úprav a územního plánování.
Státní politika životního prostředí České republiky 2012–2020 Státní politika životního prostředí České republiky 2012–2020, která vymezuje plán na realizaci efektivní ochrany životního prostředí do roku 2020, se mimo jiné zabývá i oblastí tzv. bezpečného prostředí. Tato tematická oblast zahrnuje především problematiku předcházení a zmírnění následků přírodních nebezpečí i antropogenních rizik. Státní politika životního prostředí České republiky 2012– 2020 přispívá k naplňování Strategického rámce udržitelného rozvoje České republiky. Pro řešení problematiky sucha jsou v tomto dokumentu doporučena následující opatření: 1
pro zvýšení schopnosti přizpůsobení se změnám klimatu (cíl 2.1.1.): realizovat opatření vedoucí ke stabilizování vodního režimu v krajině, k posilování a efektivnímu využívání vodních zdrojů a ochraně vodních zdrojů, k prevenci a zvládání extrémních hydrologických situací - povodní a dlouhotrvajícího sucha, šetrně využívat území a udržitelně hospodařit s půdou (ochrana proti erozi a degradaci, zvýšení retence vody v krajině, zachování půdní úrodnosti), zavádět nové technologie, diverzifikovat zemědělství, atd., realizovat adaptační opatření vůči negativním dopadům změny klimatu také v rámci zemědělství, lesního hospodářství, biologické rozmanitosti, energetiky a průmyslu, ovzduší, zdraví obyvatel, urbanizované krajiny, dopravy a cestovního ruchu, atd., pro prevenci a zmírňování následků krizových situací na životní prostředí (cíl 4.2.1): zkvalitnit systémy včasného varování, snižovat riziko vzniku a negativních krizových situací vzniklých přírodními a antropogenními vlivy na životní prostředí systémem mitigačních a adaptačních opatření, zvyšovat odolnost životního prostředí a ekosystémů proti působení krizových situací způsobených přírodními zdroji rizik (katastrofální nedostatek vody, silné mrazy, silné větry, dlouhodobé inverzní situace, katastrofální sesuvy půd, šíření škůdců a chorob), zvyšovat odolnost životního prostředí a ekosystémů proti následkům krizových situací způsobených antropogenními zdroji rizik (závažné havárie, poruchy kritické infrastruktury, terorismus orientovaný proti životnímu prostředí).
Koncepce environmentální bezpečnosti 2012–2015 s výhledem do roku 2020 Na rozdíl od Bezpečnostní strategie se Koncepce environmentální bezpečnosti 2012–2015 s výhledem do roku 2020 zabývá zejména ochrannou životního prostředí před hrozbami antropogenního a přírodního charakteru, které by mohly způsobit rozsáhlé poškození životního prostředí. Tento dokument se věnuje oblasti krizového řízení zejména krizovým zákonem. Cílem Koncepce environmentální bezpečnosti je navrhnout rozšíření environmentálních opatření, která povedou k omezení rizik vzniku krizových situací, vyvolaných interakcí životního prostředí a společnosti. Problematika dlouhodobého sucha je řešena v kapitole 2/2.3 Dlouhodobé sucho, která shrnuje současný stav, legislativní a ekonomické nástroje, včetně institucionálního zajištění. K naplnění této koncepce jsou z hlediska problematiky sucha uvedeny následující opatření: zpracovat návrh systému indikátorů a navazujících opatření pro řešení sucha a ochrany ekosystémů před jeho účinky, zdokonalit v GIS databázi antropogenních a přírodních zdrojů rizik, které mohou vyvolat krizové situace ohrožující bezpečnost prostředí, vytvořit systém indikátorů a kritérií pro určení vzniku krizové situace ohrožující životní prostředí a stanovit přijatelné míry rizika, zpracovat návrh typového plánu pro krizovou situaci „Dlouhodobé sucho“, navrhnout způsob krizového řízení v případě sucha pro situaci, kdy vodoprávní úřad a odběratel jsou v různých samosprávních celcích.
Krizový plán Ministerstva životního prostředí, včetně typových a operačních plánů Materiál není k dispozici.
2
Politika územního rozvoje Jedním z nedůležitějších nástrojů územního plánování je Politika územního rozvoje. Kromě jiných cílů rovněž slouží jako dokument stanovující rámcové úkoly pro navazující územně plánovací činnost, ovlivňuje územní rozvoj a stanovuje priority územního plánování s ohledem na udržitelný rozvoj území. Politika územního rozvoje je závazná pro pořizování a vydávání územně plánovacích dokumentací nižších stupňů, tj. zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. V tomto dokumentu lze vymezit v souladu s ustanovením § 32 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) území tzv. specifickou oblast, ve které se v porovnání s ostatním územím dlouhodobě projevují problémy z hlediska udržitelného rozvoje území jako např. problémy se zajištěním vyváženého vztahu příznivého životního prostředí. Do těchto oblastí by bylo vhodné promítnout i území, kde se dlouhodobě projevuje nedostatek vody a tak zajistit vytváření podmínek pro odstranění tohoto problému s cílem umožnit udržitelný rozvoj území, včetně stanovení kritérií a podmínek pro usměrňování činností orgánů územního plánování a stavebních úřadů při posuzování a rozhodování o změnách v území. V současné době je do aktualizace Politiky územního rozvoje 2008 v souladu s ustanovením § 28a vodního zákona jako nezbytný podklad převzat Generel území chráněných pro akumulaci povrchových a podzemních vod. Jiná opaření zabývající se změnou klimatu Politika územního rozvoje v současné době neobsahuje a neodkazuje se ani na Plány oblastí povodí ani Plány pro zvládání povodňových rizik.
Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území Na základě ustanovení § 28a vodního zákona je zpracován Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území (dále jen „Generel“). V Generelu je uvedeno 65 lokalit s vhodnými podmínkami pro výstavu vodních nádrží (akumulaci vody), rozdělených do dvou kategorií A a B podle jejich vodohospodářského významu s přihlédnutím k veřejnému zájmu zajištění pitné vody pro velké aglomerace. Tyto lokality jsou vnímány spíše jako adaptační opatření na očekávané změny klimatu, a tak na základě zmocnění ve výše uvedeném ustanovení vodního zákona, byly v těchto lokalitách stanoveny omezující podmínky pro jejich další využití. Vybrané lokality jsou morfologicky, geologicky a hydraulicky vhodné pro akumulaci povrchových vod. Vymezení lokalit bylo vždy součástí Státního a poté Směrného vodohospodářského plánu. Přijetí nového vodního zákona v roce 2001 prodloužilo ochranu 211 tehdy „výhledových vodních nádrží“ vymezených v roce 1988 Směrným vodohospodářským plánem. Při přípravě Generelu se vycházelo ze seznamu připravovaného pro Plán hlavních povodí, tj. ze 186 lokalit. Tyto lokality byly posouzeny podle různých kritérií a projednány s dotčenými kraji a obcemi za účasti Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí, podniků Povodí. Výsledkem byla redukce seznamu na pouhých 65 lokalit. Generel se na základě přechodného ustanovení bodu 7 vodního zákona přezkoumává a aktualizuje v rámci národních plánů povodí s tím, že lokality kategorie A budou i nadále dlouhodobě hájeny a přezkoumávány budou především lokality kategorie B. V současné době jsou tyto lokality chráněny formou „územní rezervy“ dle ustanovení § 36 odst. 1 stavebního zákona, což umožňuje prověření potřeby ochrany lokality vzhledem k jejímu budoucímu využití.
3
Plány povodí Plány povodí jsou podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování a vodoprávní řízení. Obsah plánů povodí je dán vyhláškou č. 24/2011 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik. Dle ustanovení § 9 této vyhlášky mají plány povodí obsahovat pro jednotlivé vodní útvary zhodnocení dopadů lidské činnosti na stav povrchových a podzemních vod a dle odst. 2 písm. f) tohoto ustanovení i „zhodnocení očekávaných dopadů různých scénářů klimatické změny, tj. 1. dopady lidské činnosti na stav vod a na chráněné oblasti a 2. vodní zdroje a zajištění vodohospodářských služeb. Cíle pro hospodaření s povrchovými a podzemními vodami a udržitelné užívání těchto vod pro zajištění vodohospodářských služeb (činnosti, které pro domácnosti, veřejné instituce nebo jakoukoliv hospodářskou činnost zajišťují odběr, vzdouvání, jímání vody, atd.), které se dle ustanovení § 12 výše uvedené vyhlášky stanovují pro jednotlivé části mezinárodních oblastí povodí České republiky (dle ustanovení § 24 odst. 4 vodního zákona), jsou zaměřeny pro ochranu a užívání vodních zdrojů s ohledem na očekávané dopady klimatické změny, včetně požadované míry zabezpečení vodních zdrojů. Do programů opatření podle ustanovení § 26 vodního zákona tak mohou být promítnuta opatření vedoucí ke zmírnění možné klimatické změny – např. výstavba vodních děl ke zvýšení retence vody v území. V současné době je ve schválených plánech povodí problematika sucha řešena následovně: Plán hlavních povodí České republiky daný nařízením vlády č. 262/2007 Sb., o vyhlášení závazné části Plánu hlavních povodí České republiky – závazná část Plánu hlavních povodí ČR stanovuje rámcové cíle např. zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod, zajištění jejich ochrany, zlepšení stavu, obnovu a dosažení jejich dobrého stavu. Dále pak je ve čl. 2.2 uvedena nutnost postupně se připravit a přizpůsobit předpokládané změně klimatu vhodnými adaptačními opatřeními, tj.: zavádět adaptační opatření specifikovaná v Národním programu pro zmírnění dopadů změny klimatu v ČR jako např. v sektoru vodního hospodářství opatření vedoucí ke zvýšení retenční schopnosti krajiny a především opatření směřovaná k dosažení vyšší flexibility a efektivnosti vodohospodářských soustav a komplexnímu a integrovanému využívání vodních zdrojů. zapojit ostatní sektory hospodářství a kraje do dlouhodobých prognóz nároků na vodu při adaptaci na předpokládané klimatické změny, připravit návrhy legislativních opatření pro dosažení provázanosti zpracování plánů oblastí povodí s řešením komplexních pozemkových úprav, uplatňovat v generelech odvodnění urbanizovaných území koncepci nakládání s dešťovými vodami umožňující jejich zadržování, vsakování i přímé využívání, uplatňovat požadavky pro „dobrý zemědělský a environmentální stav“ a požadavky standardů zemědělského hospodaření týkajících se ochrany životního prostředí s ohledem na zvýšení vsakování vody, vytvořit vhodné programy výzkumu a vývoje, zajistit obnovu funkcí stávajících vodních nádrží odstraněním sedimentů, zajistit ochranu lokalit vhodných pro umělou akumulaci povrchových vod pro účely kompenzace dopadu klimatické změny (viz. později zpracovaný Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území). Nařízení jednotlivých krajů, kterými byly vydány závazné části plánů oblastí povodí v souladu s ustanovením § 25 odst. 5 vodního zákona před novelou zákonem 150/2010 Sb.. Jednotlivá nařízení krajů. V těchto nařízeních jsou stanoveny cíle a jednotlivá nařízení krajů a správné postupy ochrany před negativními účinky sucha společně s cíly ochrany před povodněmi.
4
Kraj
Závazná část plánů oblastí povodí
Nařízení kraje
Praha
Dolní Vltava, Berounka, Horní a střední Labe
Středočeský kraj
Horní a střední Labe, Horní Vltava, Berounka, dolní Vltava, Ohře a Dolní Labe
Jihočeský kraj
Dolní Vltava, Horní Vltava, Dyje
3/2010
Plzeňský kraj
Horní Vltava, Berounka, Ohře a Dolní Labe
2/2010
Karlovarský kraj
Berounka, Ohře, a Dolní Labe
1/2010
Ústecký kraj
Dolní Vltava, Ohře a Dolní Labe
5/2010
Liberecký kraj
Horní a střední Labe, Ohře a Dolní Labe
2/2010
Královéhradecký kraj
Horní a střední Labe
2/2010
Pardubický kraj
Morava, Dyje, Horní a střední Labe
Kraj Vysočina
Horní Vltava, Dolní Vltava, Horní a střední Labe, Dyje
2/2010
Jihomoravský kraj
Morava, Dyje
4/2009
Olomoucký kraj
Morava, Dyje, Odra
1/2010
Zlínský kraj
Morava, Dyje
1/2010
Moravskoslezský kraj
Morava, Odra
1/2010
12/2010
7 až 11/2010
1 až 3/2010
Plány oblastí povodí stanovily konkrétní cíle pro dané oblasti povodí na základě rámcových cílů a rámcových programů opatření Plánu hlavních povodí České republiky, potřeb a zjištěného stavu povrchových a podzemních vod, potřeb užívání těchto vod v daném území, včetně programů opatření, které jsou nutné k dosažení konkrétních cílů. Plány oblastí povodí vycházely z požadavků na užívání vody a především z výsledků vodohospodářské bilance výhledového stavu. Jednotlivé plány oblastí povodí pak tedy navrhují v programech opatření konkrétní opatření jako např. opatření k zamezení rizikového kvantitativního stavu útvaru podzemní vody, revitalizace vodního toku atd. Do 22. prosince 2015 musí být provedeno přezkoumání a aktualizace stávajících plánů povodí, které již budou respektovat změnu vodního zákona, kterou přinesla jeho novelizace zákonem č. 150/2010 Sb., tj. zpracování tří národních plánů oblastí povodí Labe, Odry a Dunaje, deseti plánů dílčích povodí a tří národních plánů pro zvládání povodňových rizik. V podstatě všechny koncepční materiály navrhují určitá opatření nebo stanovují určité cíle, které řeší a napomáhají zmírnit negativní dopady sucha. Na základě jejich analýzy vyplývá, že je nezbytné zabývat se konkrétními opatřeními, které budou řešit konkrétní kroky zajišťující řízení, koordinaci a kontrolu činnosti účastníků „ochrany před suchem“. Dále pak, že je nutno rozpracovat strukturu řízení v období sucha a navrhnout postavení a činnost orgánů při zjištění „nedostatku vody“ např. „Plány ochrany před suchem“.
5
II. Stávající legislativní nástroje Zákon č. 254/2001 o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů Účelem zákona podle § 1 je mimo jiné chránit povrchové a podzemní vody, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod a ochrany před účinky povodní a sucha. Základní povinností podle § 5 je, že každý kdo nakládá s vodami má dbát na jejich ochranu a hospodárné využívání. Při provádění staveb jsou stavebníci povinni stavby zabezpečit vodou v souladu s tímto zákonem, bez toho nesmí být vydáno stavební povolení. Povolení k nakládání s vodami pojednávají především § 8 a 9. Povolení zakládá práva vodám mimo obecné nakládání s povrchovými vodami. Dále je stanoveno, že vodu lze odebírat nebo používat pouze pro účely v povolení uvedené. Změnit a zrušit povolení k nakládání s vodami je podle § 12 možné, dojde-li při výkonu povolení k nakládání s vodami k závažnému nebo opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem, dále nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení bez vážného důvodu po dobu delší 2 let nebo přesahuje-li rozsah vydaného povolení dlouhodobě potřebu oprávněného. Uvedená ustanovení se zřejmě nevztahují na mimořádnou situaci nedostatku vody. Omezující podmínky pro užívání vody z hlediska dostupnosti vodních zdrojů stanovují § 36 a 37 věnované minimálnímu zůstatkovému průtoku a minimální hladině podzemní vody. Minimální zůstatkový průtok je definován jako průtok povrchových vod, který ještě umožňuje obecné nakládání s povrchovými vodami a ekologické funkce vodního toku. Podobně minimální hladina podzemních vod je hladina, která ještě umožňuje trvale udržitelné užívání vodních zdrojů a při které nedojde k narušení ekologické stability ekosystému vodních útvarů s nimi souvisejících. Oba limity stanoví vodoprávní úřad při udělení povolení k nakládání s vodami. Vodoprávní úřad má jen omezenou možnost zasáhnout do platných povolení k nakládání s vodami (§ 12), existuje řada povolení, jejichž platnost nebyla časově omezena podle § 127 a je nezbytná jejich aktualizace a přizpůsobení novým podmínkám. Podle § 127 platnost povolení k odběru povrchových a podzemních vod, s výjimkou povolení k odběrům podzemních vod ze zdrojů určených pro individuální zásobování domácností pitnou vodou, a k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, která nabyla právní moci do dne účinnosti tohoto zákona, končí dnem 1. ledna 2008. Pravomoci vodoprávního úřadu při mimořádných opatřeních jsou náplní § 109, který stanovuje, že vyžaduje-li to veřejný zájem, zejména je-li přechodný nedostatek vody, může vodoprávní úřad bez náhrady upravit na dobu nezbytně nutnou povolené nakládání s vodami, popřípadě toto nakládání omezit nebo i zakázat. Dojde-li v důsledku mimořádné situace k omezení nebo znemožnění povolených odběrů povrchové nebo podzemní vody, které vede k vážnému ohrožení veřejného zájmu, je vodoprávní úřad povinen zajistit po projednání s příslušnými orgány opatření k nápravě. Přitom může stanovit kdo, jakým způsobem a v jakém rozsahu je povinen provést opatření k zajištění náhradního odběru vody, popřípadě k jejímu dovážení. Na postup podle odstavce 1 a uložení opatření podle odstavce 2 se nevztahuje správní řád.
6
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) Zákon o vodovodech a kanalizacích se zabývá především provozem vodohospodářské infrastruktury. Důsledkům sucha se věnuje jen okrajově. Dostatek vody ve zdrojích je v rámci krajů pojednán v § 4, který je věnován Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací. Krajské plány jsou podkladem pro zpracování Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací ČR podle § 29 písmeno d) zákona. Plány jsou základním prvkem plánování v oboru vodovodů a kanalizací a mají za cíl analyzovat podmínky pro zajištění žádoucí úrovně vodohospodářské infrastruktury. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací obsahuje koncepci řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely úpravy na pitnou vodu. V současné době jsou tyto Plány zpracovány pro průměrné podmínky, nikoli pro extrémní podmínky jako je výskyt dlouhodobého sucha. Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích, uvádí, že součástí Plánu bude plán zásobování pitnou vodou při vyhlášení krizové situace podle § 21 zákona o vodovodech a kanalizacích Nedostatek vody je řešen především v souvislosti se vznikem krizové situace v § 21, podle kterého mají provozovatelé vodovodů a kanalizací podle svých možností zabezpečovat odborné služby a za krizové situace jsou povinni informovat na vyžádání ministerstvo a orgány krizového řízení o stavu zásobování pitnou vodou, a dále že krajské úřady připravují systémové zajištění nouzového zásobování pitnou vodou za krizových situací u vybraných provozovatelů vodovodů a kanalizací pro území kraje.
7
III. Návrh novelizace právní úpravy ochrany před působením sucha Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) Dosavadní právní úprava jako mimořádné opatření je nedostatečná v rozsahu i v čase. Veřejný zájem Je nezbytné stanovit, že zásobování obyvatel pitou vodou je veřejným zájmem. Tím se zásobování pitnou vodou stane prioritou. To znamená, že nakládání s vodami, t. j. odběr povrchových nebo podzemních vod pro účely zásobování pitnou vodou, bude povolováno přednostně před jiným nakládáním s vodami. Již povolené nakládání s vodami k jiným účelům z vodního zdroje bude možno omezit nebo i zrušit v případě, že bude podána žádost o povolení odběru vody z téhož vodního zdroje pro účely zásobování pitnou vodou vodovodem pro veřejnou potřebu. Časové omezení povoleného nakládání s vodami Je nutno stanovit omezení doby, v níž je možno povolovat nakládání s vodami tak, aby bylo možno pružněji reagovat na změny potřeby čerpání povrchové nebo podzemní vody v důsledku výskytu sucha v různých lokalitách. S tím souvisí nezbytnost zajistit právní jistoty vlastníkům vodních děl sloužících k odběrům povrchových nebo podzemních vod – vrtů, studní, odběrných zařízení, pramenišť, stanovením přednosti při dalším řízení o novém povolení odběru vody stejným vodním dílem. Využitelné vodní zdroje Je nutné rozvinout institut využitelných vodních zdrojů. Vlastníci, případně provozovatelé vodovodů pro veřejnou potřebu, by měli mít uloženou povinnost vyhledat další využitelný vodní zdroj použitelný pro případ nemožnosti odebrat vodu z dosavadního vodního zdroje následkem sucha. Tato povinnost by byla uložena v přiměřeném časovém intervalu – např. 5 let pro případ vodovodů pro veřejnou potřebu nad stanovený počet zásobovaných lidí – např. 5 tisíc – nebo nad určitou produkci pitné vody – např. aby bylo možno využitelný vodní zdroj skutečně využít, bylo by nezbytné získat i povolení k odběru vody z tohoto vodního zdroje a provést opatření k možnosti reálně vodu odebírat i provizorními opatřeními. To by si však vyžádalo i další úpravu povinnosti platit zálohově poplatky za odběr podzemních vod, který se, podle platné právní úpravy vypočítává z povoleného množství. Povinnost platit poplatek za odběr podzemní vody by musela být, pro případ, využitelných vodních zdrojů výslovně vyloučena. Zavedení institutu správy podzemních vod Dosavadní právní úprava řeší rozsáhle práva a povinnosti správců vodních toků a definuje obsah pojmu jejich správy. Pro podzemní vody nebyl žádný „správce“ zaveden a předpokládá se, že postačí dosavadní kompetence vodoprávních úřadů, při konkrétním rozhodování o případném povolení nakládání s podzemními vodami v každém jednotlivém případě. Ačkoliv při tom vycházejí z existujících znalostí, především ze současné vodohospodářské bilance podzemních vod, nemůže se jednat o systematické „hospodaření“ s podzemními vodami. Případní 8
„správci podzemních vod“ by měli mít kompletní informace o stavu a zásobách podzemních vod z vlastní činnosti, z hlášení pro vodohospodářskou bilanci i z objektivních zjištění (např. Projekt MŽP, VÚV) a z Geofondu. Výsledky „správy podzemních vod“ by měly být systematicky využívány pro vyjadřovací činnost k záměrům nakládání s podzemními vodami, zejména k záměrům jejich čerpání a odběru. Dále by měly být promítnuty do plánů povodí jako limity pro využití podzemních vod a následně i povrchových vod. Z toho by se odvíjela i nezbytná opatření v těchto plánech. Posílení úlohy státu při zajišťování opatření na ochranu před suchem Stát má ve vodním zákoně vymezen okruh problémů v oblasti vodního hospodářství, na které hodlá soustředit svou dotační politiku. V § 102 vodního zákona je výčet dosavadních problémů, které stát považuje za obzvláště závažné v oblasti vodního hospodářství a hodlá je, podle aktuální potřeby podporovat svými dotačními programy. Dosavadní výčet těchto přednostních zájmů se soustřeďuje především na oblast ochrany před povodněmi a odstranění povodňových škod. Je tedy třeba doplnit také úhradu výdajů na opatření ve veřejném zájmu před suchem a jeho následky. Vzhledem k tomu, že opatření na ochranu před suchem jsou zpravidla velmi nákladná, je to v zájmu společnosti, aby stát na jejich realizaci přispěl. Sníží se tím nebezpečí vzniku závažného krizového stavu včetně nezbytnosti přijetí k jeho řešení velmi nákladných opatření. Zavedení povinnosti oprávněných k umožnění odběru povrchových nebo podzemních vod z vodního zdroje jiným osobám Vodní zákon, v současné době, připouští, aby oprávněný odběratel umožnil odběr povrchové nebo podzemní vody, na základě „svého“ povolení k nakládání s vodami a v jeho rámci, i jiné osobě (§ 11 odst. 3 vodního zákona). Do stávající právní úpravy je třeba doplnit kompetenci vodoprávních úřadů, respektive krizových orgánů, v době vyhlášeného krizového stavu, stanovit už v povolení k nakládání s vodami nebo i mimo vodoprávní řízení nařídit povinnost oprávněnému umožnit odběr povrchových nebo podzemních vod v rámci svého povolení jiné osobě, která nemá, v důsledku sucha, možnost využít svůj povolený odběr vody z jiného vodního zdroje. Využití dosavadní právní úpravy v § 11 odst. 4 vodního zákona je pro potřeby opatření na ochranu před suchem, nedostatečné. Zánik omezujících podmínek v povoleních k nakládání s vodami v době sucha V dosavadní právní úpravě (§ 9 odst. 2 vodního zákona) se předpokládá, že v povolení k nakládání s vodami, včetně povolení odběru povrchových a podzemních vod, jsou stanoveny různé omezující podmínky, zpravidla minimální zůstatkový průtok u odběru povrchových vod nebo minimální hladina podzemní vod. Dodržení těchto podmínek znamená povinnost oprávněného zastavit povolené nakládání s vodami ve chvíli, kdy je dosaženo stanovené hodnoty minimálního průtoku ve vodním toku nebo minimální hladiny podzemních vod v odběrném zařízení nebo jiném vrtu (studni). V souvislosti s nastalým suchem by mělo být stanoveno omezení nebo vyloučení těchto podmínek odběru povrchových nebo podzemních vod. Tento mimořádný postup by měl být buď součástí platných povolení k nakládání s vodami, nebo by jej mohl nařídit příslušný orgán krizového řízení.
9
Ve vodoprávním řízení o povolení nakládání s vodami by však musely být řešeny případné dopady takového postupu na vodní nebo na vodu vázané ekosystémy, ostatní povolená nakládání s vodami, průtoky vody v okolních vodních tocích a dynamické, případně i statické zásoby vody v dotčených vodních zdrojích podzemních vod.
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů Dosavadní právní úprava pro účely ochrany před suchem je nedostatečná. Zapracování sucha do provozních řádů a krizových plánů vlastníků vodovodů pro veřejnou potřebu Ze zákona o vodovodech a kanalizacích by měla vyplynout povinnost vlastníků vodovodů pro veřejnou potřebu mít ve svých provozních řádech a krizových plánech zpracovány postupy pro případ nedostatku vody v jednotlivých vodních zdrojích a limity, kdy budou tyto postupy zahájeny – tedy limity pro „provozní sucho“ v rámci konkrétního vodovodu pro veřejnou potřebu. Zajištění možnosti zásobování vodou v případě nedostatku vody ve všech zdrojích V zákoně o vodovodech a kanalizacích by měla být stanovena povinnost vlastníků vodovodů pro veřejnou potřebu zásobující určitý počet obyvatel (např. více jak 5000) nebo určité území (např. přesahující území 3 obcí s rozšířenou působností) mít zajištěnou možnost odběru vody z dalšího vodního zdroje (včetně povoleného nakládání) nebo smluvně zajištěno „předávání“ vody z jiného vodovodu. Splnění takových povinností by mělo být časově vymezeno (např. do 5 let).
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Dosavadní právní úprava zákona ochraně přírody a krajiny opatření na ochranu před suchem neřeší. Zákon o ochraně přírody a krajiny by měl, pro účely ochrany před suchem, v situaci, kdy v určitém území hrozí sucho nebo už je sucho, případně je katastrofální sucho, stanovit vyloučení podmínek k omezení nakládání s vodami v platných povoleních k nakládání s vodami pro účel zásobování pitnou vodou vodovody pro veřejnou potřebu. V důsledku toho by mohly být dosavadní vodní zdroje využity, po dobu vyhlášeného stavu nebezpečí sucha, sucha nebo katastrofálního sucha, na určitém území bez omezení daných v platných povolení k nakládání s vodami. Případné negativní vlivy na vodní a vodu vázané ekosystémy by nemusely být nutně devastující, protože by byly časově omezeny, kromě toho rozhodující vliv na stav těchto ekosystémů by měl už fakt reálné situace nedostatku vody.
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů Dosavadní právní úprava není specializována na řešení specifické problematiky nedostatku vody, případně až sucha.
10
Krizové plány krajů je nutné doplnit o specifické postupy při vzniku krizového stavu v důsledku sucha Krizový plán kraje musí obsahovat také limity pro situaci nebezpečí sucha, sucha a katastrofálního sucha. Tyto limity budou vztaženy k disponibilním zásobám vody ve vodních zdrojích, z nichž je území kraje zásobováno vodou. Pro každý z těchto limitů budou vypracovány postupy vlastníků (provozovatelů) vodovodů pro veřejnou potřebu, obcí, vlastníků nemovitostí nebo Hasičského záchranného sboru. Doplnění kompetencí kraje jako orgánu krizového řízení Kompetence hejtmana kraje musí být, pro případ sucha, doplněny o možnost nařídit vlastníkům vodovodů pro veřejnou potřebu nebo i jiným osobám oprávněným k odběru povrchové nebo podzemní vody umožnění jejich odběru určeným osobám nebo Hasičskému záchrannému sboru, zvýšení odběru vody v rámci platného povolení nebo i nad jeho rámec po stanovenou dobu. Součástí této kompetence musí být i možnost nařídit dodávku vody do určeného místa a to i v případě, že smluvně zajištěné dodávky vody pro standardní odběratele by nemohly být dodrženy. Doplnění kompetence Hasičského záchranného sboru o oprávnění vyžadovat informace o stavu vody ve využívaných vodních zdrojích Pro přípravu na krizové situace, zejména v době, kdy akutně hrozí nebezpečí sucha, musí mít Hasičský záchranný sbor dostatečné a relevantní informace o aktuálním stavu množství vody ve významných vodních zdrojích pro zásobování obyvatel kraje. Doplnění kompetence ministerstva životního prostředí o možnost uložení povinnosti vlastníkům vodovodů pro veřejnou potřebu připravit výčet profilů povrchových vod a odběrných objektů podzemních vod ke sledování kvantitativního stavu vody v nich Ministerstvo životního prostředí jako příslušný ústřední vodoprávní úřad (§ 108 odst. 3 vodního zákona) by mělo mít výslovně danou kompetenci uložit vlastníkům vodovodů pro veřejnou potřebu vytipovat určité profily povrchových vod a určité odběrné objekty podzemních vod ke sledování změn zásob vody, které by mohly avizovat nebezpečí sucha, sucho nebo katastrofální sucho v území zásobující jejich vodovody mimo pozorovací síť vrtů a pramenů Českého hydrometeorologického ústavu. Zjišťováním stavu povrchových a podzemních vod v nich k žádosti Hasičského záchranného sboru by pak bylo možno zvážit a přijmout potřebná opatření k zamezení následků sucha a škodám způsobených suchem v dostatečném časovém předstihu.
11
IV. Návrh novelizace právní úpravy ochrany před působením sucha v dalších předpisech V souvislosti s navrženými změnami vodního zákona, zákona o vodovodech a kanalizacích, zákona o ochraně přírody a krajiny a krizového zákona tak, aby byla upravena problematika sucha, bude nutná úprava i dalších předpisů.
Zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Do zákona je třeba zavést ustanovení umožňující v období stavu připravenosti na krizovou situaci v důsledku nedostatku vody a po vyhlášení krizového stavu využít pro zásobování obyvatelstva vodu, která nesplňuje požadavky na jakost pitné vody dle § 3 zákona. Tato výjimka by byla možná v případě: odchylka od zákonem stanovené jakosti by nepředstavovala možné (vysoké) ohrožení lidského zdraví, pouze v případě, že zásobování obyvatelstva vodou by nebylo možné provést jiným způsobem (chybějící vodohospodářská infrastruktura, nedostatek pitné vody, neúměrně vysoké ekonomické náklady), časové omezení v době do propojení stávající infrastruktury s jinou – např. na základě zpracovaného postupu provozovatele vodovodu pro případ nedostatku vody v jednotlivých vodních zdrojích.
Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů V období stavu připravenosti na krizovou situaci v důsledku nedostatku vody a po vyhlášení krizového stavu vyloučit odpovědnost provozovatele za způsobenou ekologickou újmu v případě, že sucho bylo způsobeno nedostatkem srážek. Stanovit, že zákon se nevztahuje na ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu jejího vzniku, je-li způsobena živelní událostí výjimečné a neodvratné povahy, zejména povodně, sucho, zemětřesení. Tím ovšem nebudou dotčena porušení jiných právních předpisů.
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů Upravit mimořádné postupy (§ 177 stavebního zákona) tak, aby bylo možné se odchýlit od postupů stavebního zákona v období stavu připravenosti na krizovou situaci v důsledku nedostatku vody a po vyhlášení krizového stavu a zahájit stavební práce nebo terénní úpravy bez předchozího rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu s možností tento postup následně legalizovat. Za těchto situací není možné vždy postupovat podle ustanovení stavebního zákona jako v případě běžného stavu.
12
