OBSAH:
1.ÚVOD
2
2.ARCHITEKTURA V MEZIVÁLEČNÉM ČESKOSLOVENSKU 4 2.1.BRNĚNSKÁ MEZIVÁLEČNÁ ARCHITEKTURA
6
3. BEDŘICH ROZEHNAL
9
3.1. OSOBNOST
9
3.2. INSPIRACE A TVORBA
12
4. MĚSTSKÉ NÁJEMNÉ BYTY V BRNĚ
15
4.1. NÁJEMNÉ DOMY S MALÝMI BYTY NA RENNESKÉ TŘÍDĚ
17
5. RODINNÉ DOMY V BRNĚ
20
5.1. OBCHODNÍ A OBYTNÝ DŮM BOHUMILA PAZDERY
20
5.2. RODINNÝ DŮM V GLOCOVĚ ULICI
22
5.3. RODINNÝ DŮM S LÉKAŘSKOU ORDINACÍ
22
6. RODINNÉ DOMY NA JIŽNÍ MORAVĚ– VÝBĚR
23
6.1. DŮM S ATELIÉREM MALÍŘE DAŇKA
23
6.2. RODINNÝ DŮM EMILA VACHA
24
7. NEMOCNIČNÍ STAVBY A JEJICH REALIZACE
25
7.1. VYMEZENÍ POJMU ÚČELOVÉ STAVBY A JEJICH FUNKCE
25
7.2. VÝTVARNÁ KONCEPCE NEMOCNIC
27
7.3. ZÁKLADNÍ BODY PROVOZNÍ KONCEPCE
28
7.4. DĚTSKÁ NEMOCNICE V BRNĚ
29
8. ZÁVĚR
30
9. RESUMÉ
32
10. SUMMARY
32
11. SOUPIS DÍLA
33
12. CENY
35
13. SAMOSTATNÉ VÝSTAVY
35
14. ÚČAST NA VÝSTAVÁCH
35
15. PUBLIKAČNÍ ČINNOST
35
16. LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE
36
17. PŘÍLOHY
39
1
1. ÚVOD Tématem bakalářské práce jsou rodinné a nájemné domy prof. Ing. arch. Bedřicha Rozehnala, realizované v první polovině 20. století v Brně. První část práce je zaměřena na osobnost a životní dílo architekta, který je v kontextu české architektury zapsán jako jedna z nejvýznamnějších tvůrčích osobností 20. století, především v oblasti nemocničních a účelových staveb. Za svůj život profesor Rozehnal kromě proslulých nemocničních zařízení navrhl i řadu rodinných domů. Pouze část z nich byla skutečně realizována. Raná tvorba je spjata s Brnem a nedalekými Letovicemi, které se staly odrazovým můstkem pro profesionální kariéru, zasvěcenou Le Corbusierovu odkazu. Pro ucelení dobového obrazu je první kapitola věnována meziválečnému vývoji architektury v Československu a brněnskému funkcionalismu, který je natolik specifickým fenoménem, že jej nelze vynechat. Město tehdy nabízelo podmínky a prostor mladým architektům, kterým se podařilo vytvořit jedinečná díla rozesetá po celém městě. Meziválečné období bylo typické výstavbou luxusních vil v prestižních částech Brna, rodinných domů středních vrstev, ale i hromadným budováním kolonií se sociálními byty. Druhá část textu je zaměřena na realizace a projekty domů, na jejich funkční a estetické řešení v duchu funkcionalismu. Zabývá se otázkou současného stavu budov, popřípadě způsobem jejich ochrany v rámci památkové péče. Literatura, ze které jsem čerpala, se dá obecně rozdělit do dvou skupin: katalogy k výstavám a jednotlivé články vycházející v odborných časopisech. Hlavním pramenem pro moji práci se stal katalog k výstavě O nové Brno: Brněnská architektura 1919-1939, autorů Zdenka Kudělky a Jindřicha Chatrného. Publikace vydaná Muzeem města Brna se věnuje architektuře mezi lety 1919-1939, jednotlivým architektům, stavitelům a interiérům staveb. Dalším důležitým zdrojem mi byl katalog výstavy Bedřich Rozehnal 1902-1984 vydaný k jeho nedožitým 90. narozeninám Obcí architektů Brno.
2
Nápomocné mi byly nejen tištěné texty, ale i internetové zdroje. Podnětný byl rovněž článek Ing. arch. Evy Rozehnalové, vydaný v upomínku 100. výročí narození jejího otce. Většina článků v odborných časopisech je zaměřena pouze na architektovy zásluhy na poli zdravotnictví, což je vzhledem k jeho zaměření na nemocniční stavby logické. Cílem práce je přiblížit tvorbu Bedřicha Rozehnala v Brně a blízkém okolí, analyzovat jeho práce, které nejsou veřejnosti příliš známy, a to v kategorii rodinných domů a sociálního bydlení, a poukázat přitom na estetické a funkční vlastnosti objektů.
3
2. ARCHITEKTURA V MEZIVÁLEČNÉM ČESKOSLOVENSKU Vznik samostatného Československa 28. října 1918 umožnil prudký rozvoj architektury a stavitelství. Nově vzniklý stát vnímal rozvoj výstavby jako prestižní záležitost a jako jeden z hlavních ukazatelů hospodářské prosperity. Architektura měla plnit mnoho funkcí, z nichž nejdůležitější byla reprezentativnost a schopnost vyhovovat potřebám každodenního života obyvatel Československa, ale zároveň i vyjadřovat úctu k nově vzniklému demokratickému státu. Od poslední čtvrtiny 19. století bylo pro českou architekturu příznačné to, že ji ovlivňovalo několik uměleckých slohů, počínaje novorenesancí, počátkem 20. století historicismem a secesi, které začal později konkurovat kubismus. V našem prostředí se secese rozvíjela v souvislosti s vídeňskou. Někteří představitelé vídeňské secese pocházeli z českých zemí a celá řada našich architektů studovala ve Vídni. Tímto se dá vysvětlit, proč se u nás setkávají dvě hlavní tendence, ornamentální a racionální. Jako protiklad k secesi vzniká kubismus. Praha se po Paříži od roku 1909 stala druhým centrem evropského kubistického umění. Zlatou érou kubismu se stalo krátké období mezi léty 1911-1914. Jedním z příkladů kubistické architektury je dům U Černé Matky Boží1, který byl v letech 1911-1912 postaven podle projektu architekta Josefa Gočára, původně navržen jako obchodní dům pro Františka Josefa Herbsta. Pětipatrová budova s arkýřovými okny a mansardovou střechou, obchodními, provozními prostory a kavárnou v prvním patře, byla zařízena vestavěným kubistickým nábytkem. Zcela svébytnou kapitolou české architektury je v 1. polovině 20. století rondokubismus2 nazýván také obloučkový styl. Zatímco některé práce o moderní architektuře jej staví do ideového protikladu s kubismem, jiné jej hodnotí jako jeho nový vývojový stupeň. Gočárova budova Banky československých legií v pražské ulici Na Poříčí nebo Krematorium Pavla Janáka v Pardubicích jsou nejtypičtějším projevem tohoto ryze českého slohu.Postavení rondokubismu nebylo jednoduché, na jedné straně byl přijímán a oceňován, na straně druhé kritizován. Na straně kritiky byli zejména teoretikové architektury.3
1 2
3
Dnes Muzeum českého kubismu Pro označení slohu se používá více pojmů jako národní styl, národní dekorativismus, české art deco, obloučkový kubismus, třetí kubistický styl, styl Legiobanky Např. Karel Teige, J.E.Koula, Oldřich Starý
4
Vytýkána mu byla přílišná zdobnost, vycházející z lidové architektury a s tím souvisejícím nacionalismem, ale také vazba na uměleckoprůmyslové hnutí. Karel Teige4 ve své kritice rondokubismus nazývá: „architektonická uprkovština, zkubizovaná secese, biedermeyerovština, nacionální romantismus“. Reakcí na plastičnost a tvarovou plnost obloučkového slohu byl purismus, směřující k očištění architektury od samoúčelného dekoru k maximálnímu zjednodušení forem. Puristické principy byly přejaty a dotvořeny funkcionalismem. Principy funkcionalismu byly u nás poprvé formulovány v časopise Stavba roku 1924. Klub architektů svůj program zaměřil na sociální podstatu architektury, ekonomičnost a racionalitu. Funkcionalismus bojoval o přízeň s tradicionalismem a konzervatizmem, který byl prosazován u veřejných a oficiálních staveb. Kolem roku 1925 se mu podařilo prosadit a stal se v československé architektuře vůdčím směrem. Praze, která byla od konce 19. století hlavní představitelkou městské výstavby, začíná od počátku 20. století konkurovat Hradec Králové. Díky stavbám Jana Kotěry5, absolventa vídeňského ateliéru Otty Wagnera, a jeho žáka Josefa Gočára6 se Hradec Králové mohl zařadit mezi moderní města s vyspělou městskou architekturou a jejich autoři mezi mezinárodně uznávané architekty. Ještě významnějšími centry nově vznikající výstavby se stávají Brno a Zlín. Hospodářský základ oběma městům poskytl poválečný rozvoj strojírenského, textilního a v případě Zlína obuvnického průmyslu. Obdobně se situace vyvíjela v dalších městech Československa.
4 5
6
TEIGE, Karel. Moderní architektura v Československu. MSA 2.Praha 1930, s. 102-103 Např. Městské muzeum, 1908-12, Okresní dům, 1903-05, Hotel Grand, 1911, Státní vědecká knihovna, 1922-23 Např. Koželužská škola, 1923-24, budova Agrobanky, 1922-23, Okresní a finanční soud, 1931-36
5
2.1. BRNĚNSKÁ MEZIVÁLEČNÁ ARCHITEKTURA Období první republiky mělo pro formování brněnské architektury zásadní význam, skončila dosavadní vazba na Vídeň a to jak na správní, tak i kulturní centrum. Brno se stalo druhým největším městem republiky, sídlem zemských a městských úřadů, různých institucích, několika odborných a vysokých škol, střediskem průmyslu, obchodu a v neposlední řadě kultury. Začátkem dvacátých let došlo ke změnám, které vedly k obratu na poli architektury a dosavadní městské výstavby. Rostoucí průmysl přináší architektuře nová konstrukční a technická řešení. Obrovským přínosem je Výstava soudobé kultury (1928) pro kterou vznikl areál Výstaviště.7 Urbanistická a stavební náročnost celého areálu sklidila zasloužený úspěch v zahraničí. Brněnské výstaviště se stalo unikátním celkem s jedinečnou ukázkou moderní architektury. Současně byla uspořádána Výstava moderního bydlení Nový dům. Kolonie 16 rodinných domů postavených v jejím rámci, příznivě ovlivnila vývoj bytové architektury. Městská plocha se díky sloučení Brna s dvacetitřemi okolními obcemi v roce 1919 zvětšila sedminásobně. Území se rozšířilo o 10 500 hektarů, vzniklo téměř čtvrtmilionové město, v němž se k české národnosti přihlásilo 72,4% obyvatel. Průmysl, přestože byl po první světové válce oslaben, čítal na šest tisíc výrobních závodů, ve kterých bylo zaměstnáno téměř sedmdesát tisíc brněnských obyvatel a lidí z okolních obcí. Bylo tedy zapotřebí rychle reagovat na nedostatek bytových a rodinných domů, prostorů pro státní správu a různé instituce. Město nedisponovalo dostatečnými finančními prostředky, odborníky, stavebním materiálem a vyrovnávalo se s nárůstem obyvatelstva , i tak se mu dařilo zázemí rychle budovat. Veřejné stavby vznikaly jak v centru, tak na předměstích. Průmyslovou částí i nadále zůstávalo okolí Křenové ulice s textilními továrnami a ulice Masná s tzv. Masnou burzou (1924) od Bohuslava Fuchse. Rozmach stavební činnosti bylo potřeba účinně koordinovat, proto byla vypsána soutěž na zastavovací plán Brna a okolí. Zvláštní důraz byl kladen na řešení otázky nádraží a rekonstrukce železniční sítě, přístupnost komunikací v centru města, obytných čtvrtí a průmyslových zón. Autorský kolektiv Bohuslav Fuchs, František Sklenář a Josef Peňáz se soustředili na rozšíření centra, vyjádřili myšlenku na přesunutí hlavního nádrží, které rozdělovalo město na dvě části. 7
Až do výstavby komplexu brněnského výstaviště se pořádali tehdejší Brněnské výstavní trhy na různých místech. Na výstavbě areálu se podíleli přední architekti té doby, např. Josef Kalous-vítěz soutěže, Bohuslav Fuchs, Emil Králík – hlavní architekt, Jaroslav Valenta a další.
6
Uvolněním plochy nádraží by vzniklo místo pro stavbu dalších obchodních a úředních budov. Tyto plány však byly kvůli válce zastaveny a několik desetiletí nebyly řešeny. Problém se znovu stal aktuálním až v dnešní době. Projekt počítal i se založením nových obytných čtvrtí v Králově Poli a Žabovřeskách. Poválečnou výstavbou se zabýval Stavební úřad, oddělení Regulační a architektonické8 které vedl hlavní architekt Jindřich Kumpošt. Reguloval nové části města, hlavně Královo Pole, okolí dnešní Kounicovy třídy a Jiráskovu čtvrť, která byla obytnou čtvrtí úřednictva. Vzhledem k tomu, že Brnu chyběl fond stavebních památek, bylo možné téměř bez omezení stavět i v samém historickém středu města, a to za podpory městské a zemské správy, která se postavila za užívání nových prvků v architektuře. Architekti ovlivnění vídeňskou školou, z nichž jmenujme například Arnošta Wiesnera, se lišila od těch studujících v Brně či Praze. Tvorba brněnských architektů se ubírala směrem k mezinárodnímu funkcionalismu, který je označován jako „bílý". „Patrně jednou z nejcharakterističtějších vlastností brněnské architektury první poloviny dvacátých let bylo především úsilí vymanit se z vlivů monumentální rakouské, popřípadě německé stavební kultury.“ 9 Svoje schopnosti a znalosti často doplňovali studijními cestami do zahraničí. Brno se stalo oblíbeným místem setkávání mezinárodních avantgardních umělců. V roce 1924 a 1925 se zde setkaly přední osobnosti architektonické tvorby. O moderní architektuře přednášeli Le Corbusier, Walter Gropius, Theo van Doesburg, Jacobus Johannes Pieter Oud a rodák Adolf Loos. V těchto letech architektonickou tvorbu ovlivňovali i časopisy, vydávané na mezinárodní úrovni. Další vliv měly i přednáškové a výstavní aktivity uměleckých spolků Klubu výtvarných umělců Aleš10, Devětsilu, Tvrdošíjných, Klubu architektů a skupiny Osma. Umělci zaměřující svoji tvorbu na moderní, odcházejí v roce 1922 z Klubu výtvarných umělců Aleš a zakládají vlastní Skupinu výtvarných umělců (SVU). Členem této skupiny byl i Bedřich Rozehnal. Prvním předsedou se stal architekt Emil Králík.
8 9 10
Oddělení vzniklo 30.01.1923 KUDĚLKOVÁ, Lenka. Brněnská architektura 1919-1939. in O nové Brno. Muzeum města Brna, 2000, s.18 Dříve Klub přátel umění
7
V roce 1919 byl na České vysoké škole technické zřízen Odbor architektury a pozemního stavitelství v čele s děkanem arch. prof. Karlem Hugem Kepkou. Škola se velmi rychle stala důležitým střediskem, přispívající k teoretické a tvůrčí výchově celých generací architektů. Na vzdělávání studentů se podílela celá řada významných pedagogů, kteří byli ve svém oboru uznávanými osobnostmi. Patřil mezi ně například Emil Králík, Jiří Kroha, Vladimír Fišer a další. Odbor architektury vyučoval teoretické předměty v hlavní budově techniky, zbývající muselo probíhat v pronajatých domech v okolí. Plánovaného samostatného pavilonu se nedočkal, v třicátých letech se odbor nastěhoval do strojnického pavilonu a v době hospodářské krize hrozilo dokonce zrušení. V prvním roce existence školy promovalo pouze pět absolventů. V pozdějších letech se počet úspěšných studentů rozšířil na jednadvacet. Se založením této školy se zrodila nová generace architektů prosazující nové trendy nejenom v oblasti architektury, ale i užitého umění. Všechny jmenované skutečnosti vedly k tomu, že se Brno pozvolna stalo architektonickým střediskem mezinárodního formátu, udržující krok s myšlenkovými vlivy Evropy. Stavby realizující se na jeho území, jasně poukazovaly jakým směrem se brněnská architektura bude vydávat. Dvacátá léta představují realizace, které byly uznávány již v době svého vzniku. Významnou stavbou funkcionalistického období v Brně se stává hotel Avion a Zemanova kavárna Bohuslava Fuchse, Moravská zemská pojišťovna na Mozartově ulici a Krematorium od Arnošta Wiesnera, ženská škola Vesna a Domov Elišky Machové z rukou Jiřího Poláška a Bohuslava Fuchse. Zvláštností v řadové zástavbě rodinných domů byl projekt Karla Kotase a Bohuslava Fuchse, inspirovaný holandskými a anglickými vzory v Maloměřicích. Monumentální a dekorativní architektura našla uplatnění především v dílech Jindřicha Kumpošta, Jaroslava Rösslera nebo Františka Roitha. Rozdílnost prvorepublikových společenských vrstev vedla logicky k rozvoji jednotlivých druhů bydlení. S rozvojem stavební činnosti vznikla celá řada stavitelských firem, navrhující a provádějící především nájemné domy pro střední třídu. Stavitel jako Leopold Jungmann vystavěl Botanickou ulici v Králově Poli, Alois Kuba a Václav Dvořák se zasloužili o stavbu domů na Kotlářské ulici. Cílem architektů, kromě domů a malobytových kolonií, kterým bude věnována samostatná kapitola, se stala stavba luxusních vil s vysokým standardem vybavení interiéru. Mezi světově obdivované patří jednoznačně vila Tugendhat Ludwiga Miese van der Rohe v Černých Polích (1930), unikátní svými novými 8
technickými a výtvarnými principy.
V následujících třicátých letech se odráží získané poznatky uplynulého desetiletí. Rozšiřují se zásady konstruktivismu a stavebně - inženýrská praxe vede k novým funkcionalistickým principům. Přes zhoršující se politickou a hospodářskou situaci směřující ke světové válce, realizují se nové návrhy a stavby. Výstava o stavebnictví a bydlení v roce 1933 výrazně ovlivnila další vývoj brněnské architektury. Ukončen byl druhou světovou válkou a po ní slavná éra moderní československé architektury skončila definitivně. S nástupem komunistického režimu koncem 40. let se do naší architektury násilně dostal socialistický realismus. Byly zrušeny soukromé ateliéry a architekti museli vstoupit do státních projektových ústavů. Hlavní propagátor nového směru, Jiří Kroha ve svých teoretických statích ostře kritizoval závěry ze VII. kongresu CIAM v Bergamu. Funkcionalismus označil za příliš kosmopolitní a nepřátelský vůči lidu. Nastávající období socialistického realismu se naštěstí Brna příliš nedotklo.
3. BEDŘICH ROZEHNAL 3.1. OSOBNOST Architekt a uznávaný pedagog Bedřich Rozehnal, projektující řadu obytných a veřejných budov, svůj zájem soustředil zejména na návrhy nemocnic a zdravotnických zařízení. Hlavní koncepční teorií Bedřicha Rozehnala je vedle funkční a estetické stránky, psychologické působení prostředí na člověka. Měl několik samostatných výstav, zkusil i publikační činnost. Narodil se 2. 6. 1902 ve Střebětíně u Letovic.11Odmaturoval na II. České státní reálce v Brně a v letech 1922-1931 studoval architekturu a pozemní stavitelství u profesorů Emila Králíka, Adolfa Liebschera a Jana Krohy na VUT v Brně. Patřil mezi první generaci absolventů, inspirovaných raným dílem Le Corbusiera. Silné osobnosti profesorů měly velký vliv na formování Rozehnalova přístupu k architektuře. Při studiu dva roky učil na obecných školách, pracoval jako kreslič a projektant v projekční kanceláři Masarykovy university a Zemské správy v Brně. V červenci 1927 se oženil s Ludmilou Zapletalovou, dcera Eva se narodila v březnu 1936.
11
Dnes Třebětín u Letovic
9
V roce 1928 byl zaměstnán v kanceláři Ing. arch. Stanislava Kučery, pak následovala čtyřletá spolupráce s ateliérem prof. Ing. arch. Vladimíra Fischera. Spolu s ním navrhl léčebný ústav Dům útěchy na Žlutém kopci v Brně (1934-1935). Studium architektury a pozemního stavitelství ukončil v roce 1931 státní závěrečnou zkouškou na téma kolektivní dům v ateliéru prof. Jiřího Krohy. Další profesní růst se rozhodl podpořit několika studijními cestami do Anglie, Belgie, Rakouska a Švýcarska.Ve Francii se setkal s Marií Curie Sklodowskou, profesorem onkologie Roussym, a navštívil ateliér Le Corbusiera. Vlastní projekční kancelář si otevřel roku 1938 v Brně. O šest let později absolvoval autorizační zkoušku z civilního inženýrství pro architekturu a pozemní stavby. V roce 1945 byl na VUT v Brně jmenován řádným profesorem. Hodnost doktora technických věd získal tamtéž v roce 1956. Kromě architektury mu byla blízká i vážná hudba, ve svém bytě v ulici Úvoz 52 pořádal soukromé koncerty. Mezi jeho přátele patřili Rafael Kubelík, Bohumír Liška, pianista Josef Páleníček, houslista Alexandr Plocek a další. Obdobným koníčkem mu byla komorní grafika: díla z jeho sbírky jsou uložena v Moravském zemském muzeu v Brně. Nejčastěji užíval techniku suché jehly, litografie, kresby tužkou a nebál se použít dřevoryt. Obrazy byly většinou bez názvu a data. Pro inscenaci Kouzelné flétny v brněnském Národním divadle vytvořil scénografický návrh. Během války se v řadě moravských měst věnoval studiu typizace nemocničních zařízení, které po válce realizoval. Po roce 1948 se po řadě úspěchů a zdařilých realizací z předešlých let začaly objevovat první známky nepohodlnosti ze strany nového režimu. V době, kdy dokončoval první etapu Dětské nemocnice v Brně a nemocnice v Hodoníně, se najednou jeho architektura jevila jako příliš kosmopolitní, což nezapadalo do právě importovaného slohu z východu – socialistického realismu. I když se změnil názor na oficiální architekturu, Rozehnal zůstal věrný svým tvůrčím zásadám. Kritizován byl za návrh Československého pavilonu v Moskvě i polikliniky Drutěva v Brně. Sílu do práce mu dodávali studenti, ve kterých měl velkou oporu. V jejich očích byl jedním z posledních profesorů uskutečňujících Le Corbusierovy ideály. V roce 1960 byl na základě vykonstruovaného procesu vězněn pro údajné finanční nesrovnalosti v projekční činnosti. Tak jako celá řada procesů vedených komunistickým režimem, byl i tento s Bedřichem Rozehnalem odstartován na základě křivého obvinění. 10
Údajné finanční přecenění projektové dokumentace se dostalo před soud v roce 1960. Ke zrušení obvinění by postačilo vyjádření dvou svědků, potvrzující umělecké kvality práce. Svědkové byli prof. Alexa z vyškovské nemocnice a architekt Evžen Škarda. Oba velice dobře znali kvalitu projektů a profesionalitu Rozehnala, navzdory tomu soudu potvrdili opak. Den před soudním procesem se ztratily všechny originální dokumenty, hovořící v prospěch obžalovaného. Byl odsouzen na 4 roky vězení. „Ale i tam, v tzv. Basaprojektu, navrhl několik
mimořádně zajímavých staveb jako
drůbežárnu v Xaverově, restauraci v Hloubětíně a výzkumný ústav v Běchovicích, které se podle projektu tohoto vězně režimu postavily. Paradoxem je, že ve vězení pracoval i na projektu vládního hotelu pro přehradu Orlík." 12 Po přímluvách přátel z hudebních kruhů byl prezidentem po dvou letech omilostněn a v roce 1968 rehabilitován. Během procesu vyšla
kniha A. Dorgela Modern European
Architecture, uvádějící stavbu Rozehnalovy Dětské nemocnice jako jediný příklad moderní architektury v celé ČSR. Stejné pocty se mu dostalo i v celosvětové knize The new Architecture of Europe, Kiddera Smitha.13.Poté pracoval jako vědecký pracovník na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Vedl Kabinet tvorby životního prostředí a roku 1968 se vrátil jako profesor architektury na stavební fakultu VUT v Brně. V roce 1965 opět podnikl několik cest do Německa a Velké Británie, kde se setkal s Arnoštem Wiesnerem, významným brněnským architektem. Začátek 70. let se pro něj nesl v duchu ředitelování na Ústavu životního prostředí, a to až do jeho zrušení v roce 1973. Od téhož roku pracoval 11 let v projektové kanceláři Krajského ústavu národního zdraví v Brně a zároveň vedl mistrovský ateliér architektonické tvorby na FA VUT v Brně. Byl členem SVU Aleš v Brně, Svazu architektů ČSR, CIAM14 a Československé komise pro spolupráci s UNESCO. Zúčastnil se Výstavy stavebnictví a bydlení v Brně a mezinárodní výstavy v Bruselu S Bohuslavem Fuchsem, Ivanem Rullerem a dalšími byli v nezávislém Sdružení Q, které bylo na počátku 70. let režimem zakázáno. Po revoluci v roce 1989 se společenství umělců ze všech oborů opět obnovilo. Získal cenu Antonína Procházky (1955), vyznamenání Za zásluhu o výstavbu (1956). K 65. narozeninám byla v Brně uspořádána výstava životního díla (1967), ta putovala dále do Liverpoolu (1968) a Prahy (1969). Poslední souborná výstava k nedožitým devadesátinám se uskutečnila v roce 1992 v Brně. Jako výstavní katalog byla vydána publikace o jeho životě a díle. 12
13 14
ŠLAPETA,Vladimír. Prof. Bedřich Rozehnal – osobnost české architektury. Žurnál UP č.17, ročník 10, 2001, s.6 SMITH, G.E. Kidder. The new Architecture of Europe, World publishing, Cleveland, OH. 1961 Mezinárodní kongres moderní architektury
11
Rozehnalovo dílo čítá přibližně 260 projektů. Zrealizováno jich bylo pouze 81.
Poslední prací, která zůstala rozpracovaná, byl rodinný dům pro rodinu s tělesně postiženým členem. Prof. ing. arch. Bedřich Rozehnal, DrSc. zemřel 11.6.1984 v Brně. Akademický sochař Ladislav Martínek v roce 1972 zhotovil architektovu bystu. V roce 2000 mu byla jako prvnímu architektovi udělena cena Pocta ČKA za celoživotní dílo.15 Na památku tohoto uznávaného architekta a pedagoga, se každoročně na VUT v Brně uděluje Cena Bedřicha Rozehnala16 za nejkvalitnější bakalářský projekt.
3.2. INSPIRACE A TVORBA V počátcích našel Rozehnal vzor ve svých univerzitních profesorech. Ovlivněn byl Emilem Králíkem a jeho klasickými architektonickými koncepcemi i Jiřím Krohou, který ho vybavil znalostmi vědeckých metod. Nejsilněji na něj zapůsobil Le Corbusier se svými novými body v architektuře. Jeho vliv se odráží v celém Rozehnalově životním díle. Typickými Rozehnalovými prvky jsou dlouhé horizontální útvary, plasticky zdůrazněné vstupy, terasy, skleněné stěny a pásová okna. První výraznější realizace obytných domů, mající již charakteristické rysy Rozehnalovy tvorby, vznikly koncem 20. let 20. století. Startovacím místem se staly Letovice. Mladý architekt pro stavebníky navrhl několik domů s provozovnami. V roce 1926 tedy ještě za studií architektury, vznikl návrh na prodejnu firmy Baťa. O rok později projektoval hospodářské družstvo ve Vyškově, zůstalo však jen u návrhu. Z letovických zakázek byl postaven dům malíře Jana Daňka s ateliérem, rodinný dům manželů Vaněčkových a dům s autodílnou Huga Novotného. V třicátých letech se tvorba přenáší do Brna. Během několika málo let se mu podařilo vytvořit desítky soutěžních návrhů na domy, školy, úřední budovy a nemocnice. Zajímavostí je, že všechny domy pro Brno z toho období, měly stát či byly postaveny v městské části Tuřany. Nerealizovaný byl návrh
15
Česká komora architektů uděluje každoročně cenu žijícím osobnostem moderní české architektury, teoretikům a pedagogům. Pocta může být také udělena in memoriam. 16
Cenu za rok 2008 získaly projekty tří studentů: Šárky Vomelové, Petra Eliáše a Zdeňka Dvořáčka
12
na dům s provozovnou G. Krkošky z roku 1930 a dům manželů Medkových.
Ze získané dokumentace můžeme vyčíst, že se jednalo o dvoupatrový dům se sedlovou střechou a sklepem. Přední průčelí bylo opatřeno výlohou a vstupem v přízemí, patro vyplňovalo pásové okno. Zadní fasáda domu byla pouze obměněna v počtu oken. Přízemí obsahovalo místnosti pro pánské a dámské oddělení, zřejmě tedy dům měl sloužit k prodejním účelům. Z jiné oblasti typologie staveb pocházel soutěžní návrh na ozdravovnu Morava, která měla stát na Slovensku v Tatranské Lomnici, což dokazuje úspěch začínajícího architekta i za hranicemi Moravy. Nejvýznamnějším realizovaným projektem tohoto období se stala stavba domu s provozovnou Bohumila Pazdery a Domu útěchy na Žlutém kopci. Mezi ojedinělé, patří Záložna lékařů na Kolišti, která dostala jednu z prvních radikálních funkcionalistických nástaveb. U těchto objektů můžeme nejlépe sledovat vzory a směry, kterými se Rozehnal inspiroval. Kromě všeobecného mezinárodního trendu to byl hlavně vliv Le Corbusierova díla. Díky němu pochopil nutnost harmonizovat stavbu s okolím a nabídnout člověku jako uživateli dokonalé splynutí s životním prostředím. Nejzřetelněji to lze pozorovat u základního prostorového a hmotového rozvržení, ale i u plošně komponovaných průčelí. Stavby spojuje zájem o hmotu, psychologický účinek staveb a další principy, které dál rozvíjel na základě funkcionalistické a konstruktivistické architektury. V projektování nemocniční architektury patřil mezi tehdejší československou, ale i světovou špičku. V době, kdy nastupoval na svoji dráhu působily v Brně silné osobnosti jako Fuchs, Wiesner nebo Kumpošt. Zatím neobjevené zůstávalo pole zdravotnictví, kterého se ujal Rozehnal. Půdorysnými koncepcemi se mu podařilo dohnat vývojové zpoždění našich nemocnic. Díky píli a možnosti čerpat poznatky a inspiraci ze zahraničních realizací, mohly vzniknout architektonicky a technicky vyspělé komplexy, které nezapomínaly ani na příjemné prostředí pro pacienty, což bylo jedno z hlavních Rozehnalových kritérií. Vybudoval si proto systém prostředků kladně působící na psychiku nemocného - zredukování počtu podlaží, odstranění monumentality ústředních budov a vstupů, začlenění zeleně do prostoru, to vše mělo pacientům pomoci zbavit se tísně. Spolupráce s prof. Vladimírem Fischerem na brněnské léčebně Domu útěchy se stala impulsem pro vznik dalších návrhů se stále náročnějšími technickými a terapeutickými požadavky. Po tomto prvním počinu na poli zdravotnictví, následoval úkol navrhnout adaptaci místností pro rentgenovou stanici městské nemocnice v Ostravě a Okresní 13
nemocnici v Hodoníně. S jejím projektováním začal už v roce 1936, ale základní kámen byl položen o deset let později, tzn. v roce 1946.
Projekt bylo nutné několikrát odložit z důvodů jak finančních, tak administrativních. Předpokládané zprovoznění se plánovalo za další čtyři roky, technické a materiální potíže pramenící z poválečné doby zapříčinily otevření až v roce 1952. Přes veškeré komplikace neztratil chuť a vrhl se do další práce. Novou zkušeností se stalo vypracování návrhu na administrativní budovu firmy Alpa v Brně na Palackého třídě. Soutěž vyhrál Bohuslav Fuchs. V Rozehnalově pojetí šlo o třípatrovou hlavní budovu spojenou s vedlejší pomocí propojovací chodby. Ve stejném roce vyhrál soutěž na stavbu malobytových nájemných domů v Brně. Ve spolupráci s Josefem Poláškem vznikl soutěžní návrh na Národní divadlo v Brně, které mělo stát na Veveří ulici. Vítězem soutěže byl Jan Víšek, počátek druhé světové války stavbu znemožnil. Následovala několik dalších soutěží a návrhů na nemocniční areály v Lipníku nad Bečvou, Olomouci, Třebíči, Kyjově a v Dačicích. Posledně jmenovaná, má téměř totožný vzhled nemocničního vjezdu jako Dětská nemocnice v Brně. Mezi nekonečnou prací nad nemocničními projekty, se zrodilo opět pár civilních domů. Byl to rodinný dům s ordinací v Brně – Líšni, dům v Novém Městě na Moravě a nerealizovaná stavba domu malíře Eduarda Miléna ve Frýdštejně. Český malíř a grafik Eduard Milén, autor mnoha kreseb a grafických listů s náměty z Brna a okolí, se znal s Rozehnalem ze spolku Aleš. V nákresu stavby se střídá valbová a pultová střecha, kterou můžeme najít i v dalších projektech. Například u školy Bambino ve Sloupu nebo v návrhu domu se zahradnictvím Vlk v Brně. Po úspěšné výstavbě domů na Renneské ulici v Brně se pustil do dalšího plánování nájemných domů, tentokrát v Praze, projekt nebyl přijat. Období následující po jeho propuštění z vazby se neslo v duchu urbanistických řešení a návrhů budov a přilehlých fakult UJEP v Brně – Bohunicích, Univerzity J. A. Komenského v Bratislavě, archeologický a botanický ústav ČSAV v Brně a na zahradnickou fakultu VŠZ v Lednici na Moravě. Mezi nejhodnotnější patří plán brněnské a bratislavské univerzity. Zde se rozhodl použít znovu blokový systém v kombinaci s jedno etážovou halou, kde byly umístěny posluchárny a vědecké pracovny. Kolem tohoto fixního jádra vybudoval soustavu menších provozních celků. Posledními přírůstky z kategorie bydlení byl dvojdům pro MUDr. Vladimíra Zapletala v Brně – Pisárkách a nedokončený návrh domu pro tělesně postiženého člověka z roku 1984. Počet navržených, realizovaných a přestavěných objektů je ve tvorbě Bedřicha 14
Rozehnala samozřejmě mnohem více, ale nejsou hlavním předmětem této práce.
4. MĚSTSKÉ NÁJEMNÉ BYTY V BRNĚ Nejvíce preferovanými stavbami se staly malé byty. V bytových zákonech 20. let se pojmem malý byt, státně subvencovaný, rozumí byt až do 80m². Přednost se dávala novým architektonickým trendům. Postupně však klesla státem subvencovaná výměra bytů pouze na 40m² obytné plochy. Později výměra klesla na neuvěřitelných 24m². Takový byt se skládal z větší hlavní obytné místnosti, ke které náležela malá kuchyně a kout na psaní. Podobně na tom byly byty pro chudé, které byly uzákoněny17 na 34m². Podmínkou bylo oddělené spaní rodičů a dětí. Počátkem 30. let došlo k ovlivnění brněnské architektury levicovými spolky. Pozornost architektů se soustředila na sovětskou architektonickou avantgardu a Bauhaus pod vedením Hannese Meyera. Karel Teige, externí docent Bauhausu, přednášel na téma Nejmenší byt 18. V Brně projekt výstavby pro chudé řídil Jiří Kroha, který vytvořil poněkud úsměvnou metodu dimenzování bytů podle počtu dětí. Jeho teoretická práce Sociologický fragment bydlení, se zabývala srovnáváním bytových podmínek různých vrstev obyvatelstva. Práce uvedená na výstavě stavebnictví a bydlení v roce 1933 obsahovala 80 informačních panelů, podávající grafickou formou analýzu bytové otázky různých bytových forem v souvislosti s třídně diferencovanou společenskou strukturou a kulturním standardem. Kromě sociologického fragmentu se zabýval i částí ekonomickou, zahrnující hledisko jak ekonomické, biologické a psychologické, tak i technologii organizace bydlení. Na podkladě jednotlivých částí analýz pak vypracoval projekt sociálních rodinných domů a bytů. Navrženo bylo několik stovek kreseb s variantami řešení bytů. Závěry vědecké práce se staly hlavním kritériem pro soutěž vypsanou brněnskou městskou správou, po vydání nového zákona o stavebnictví z již zmiňovaného roku 1936. Výběr několika desítek návrhů, jež hodnotila porota, měl být podkladem pro zástavbu parcel s domy pro chudé. Takových domů mělo být realizováno tisíc. Do roku 1939 se podařilo postavit celkem 800 bytů. Největší obytný celek vyrostl v prostoru ulic Renneská a Dvorského s celkovým počtem 252 bytů. Za menší jmenujme nedaleko stojící 17 18
Zákon č. 65 z roku 1936 TEIGE, Karel. Nejmenší byt, nakladatelství Václav Petr, 1932
15
tři sdružené schodišťové domy Josefa Poláška na ulici Náplavka, rohový dům Floriána Kuby na Ypsilantiho nebo nájemný dům dvojice Františka Václavka, Eduarda Göttlichera na Havlenové ulici.
Nájemné domy s malými byty vyrůstaly i v dalších městských částech například v Husovicích na Svitavském nábřeží, Černovicích na Zvěřinově a na ulici Krokově v Zábrdovicích. Architekti Jindřich Kumpošt a Josef Polášek vytvořili zdařilé malé sídliště a bloky domů
s malými byty. Z realizací Jindřicha Kumpošta je to například soubor
nájemných domů v ulici Tábor v Brně – Žabovřeskách a nájemní domy v ulici Zahradníkova. Královo Pole s ulicemi Purkyňova, Skácelova a Vodova je spjato s projekty Josefa Poláška. Brno s projektem „1000 bytů pro chudé" nebylo jediné, které řešilo palčivou otázku s nárůstem obyvatelstva a potřebou levného bydlení. Praha problém ošetřila dvojnásobnou výstavbou komplexů ve Vršovicích a Břevnově. Lepší situace byla s byty většími, které byly financovány bytovými družstvy a soukromníky. Větší přísun peněz znamenal větší komfort a vybavenost nájemných domů. Na výstavbě se podíleli stavební firmy bratří Eislerů, Kubů, Václava Dvořáka, Františka Hrdiny a dalších. K největším celkům v oblasti nájemných domů patřila výstavba domů na Hoppově ulici. Stavbu vedl Václav Dvořák. Dvanáct domovních bloků s nerovnoměrně rozmístěnými arkýři se zimní zahradou a zdůrazněnou střední částí fasády vytvořilo základ pro vznik nové ulice parkového typu. Sociální bytová problematika 30. let 20. století prokázala po architektonické stránce vzestupný vývoj. Vzhledem k nárůstu obyvatelstva, zaujímala logicky nejvýznamnější místo. Obrovský stavební boom, nastartovaný koncem 20. let, kdy se postavilo několik tisíc bytů, byl překonán. Činžovní a rodinné domy se staly specifickým projevem brněnské architektury. U soukromých investorů se stavební činnost rozvíjela ve výstavbách komfortních vil, budovaných především v městské části Pisárky a Jiráskova čtvrť. Zvláštním typem byly malé nájemné domy, slučující pohodlné bydlení ve vlastním domě s možností využívat společnou zahradu. Příkladem jsou domy na ulici Helfertova a Krondlova od architekta Emmericha Spitzera, spadající do doznívajícího funkcionalismu. V samotném centru Brna byly realizovány také polyfunkční domy. Takovým je Administrativní a nájemní dům První
16
moravské spořitelny19 z roku 1937-1939 na Jánské ulici od architektů J. Poláška, H. Bluma a O. Oplatka.
4.1. NÁJEMNÉ DOMY S MALÝMI BYTY NA RENNESKÉ TŘÍDĚ V rámci již zmiňované státní bytové politiky, kterou jsme se zabývali v předchozí kapitole, začal vznikat v městské části Brno-Štýřice komplex bytových domů, převážně s malými byty, které byly určeny pro sociálně slabší občany. Největší brněnská malobytová kolonie byla realizována na základě stavební soutěže vypsané v roce 1936 Stavebním úřadem města Brna. Pro původně čtyři lokality nájemných domů, o rok později snížených na tři, vzniklo 38 náčrtkových projektů spolu se zakreslením základního nábytku a 99 alternativních řešení. Pro výstavbu v okolí Renneské třídy porota vybrala dva vítězné projekty. Z urbanistického hlediska jde o soubor domů uspořádaný do dvou plánů, tak aby splňovaly funkcionalistické řádkové schéma. Do prvního plánu spadají domy podél dnešní Renneské ulice realizované Bedřichem Rozehnalem, do druhého domy pavlačového typu na ulici Dvorského 4-12, pražských architektů Václava Hilského, Rudolfa Jasenského, Františka Jecha a Karla Koželky, které jsou situovány podélně a odděleny parkovými pásy zeleně. Realizace obou plánů probíhala v rozmezí let 1936-1937. Rozehnalovy domy s popisnými čísly 1-13 jsou navrženy jako sedm samostatně stojících bloků, totožného vzhledu a krychlového tvaru se zvýšeným podlažím a třemi patry, přičemž každé patro je tvořeno čtveřicí bytů, jejichž půdorysy jsou k sobě zrcadlově otočeny. K projektu vznikly alternativní návrhy-varianta I. typ A, B a varianta II. typ A, B. Návrhy se lišily hlavně v rozmístění interiéru, délkou a umístěním balkonů. Jedna z variant počítala i s podkrovím. Prostornému schodišti s nízkými stupni dominuje velké trojkřídlé okno v každém patře, dodávající chodbě dostatek světla. Interiér domovní chodby je jednoduchý pouze s nutnými bezpečnostními prvky: kovové zábradlí s dřevěnými madly. Každá jednotka byla vybavena vstupní chodbou, obytným pokojem s kuchyňským koutem odděleným zděnou příčkou, poskytující prostor pouze pro základní kuchyňské vybavení, kabinetem a koupelnou. V suterénu domu bylo vyhrazené místo pro odpad, prádelnu a sušárnu.
19
Dnes Česká spořitelna
17
Půdorysně jsou byty rozděleny na typ A o výměře 54m² s dvoukřídlým oknem a balkonem směřujícím do ulice Renneská a typ B s výměrou 56m² mající balkon na východní stranu k ulici Dvorského. Hlavnímu obytnému pokoji dodávají výraz pásová okna plnící jednoznačně svůj úkol v duchu funkcionalismu - prosvětlují interiér. Každá jednotka disponovala vlastním vytápěním pomocí topných kamen.
Koupelna byla řešena jako nevyvýšený sprchový kout s odtokovým kanálkem, toaletou a umyvadlem. Větrání a denní světlo zabezpečovalo okno umístěné ve výklenku nad toaletou, otvírající se pomocí pákového systému. Suterén domu počítal s dřevěnou kójí ke každému bytu, prádelnou, sušárnou a boxem pro komunální odpad. Čelní stranu domu tvoří tři velká schodišťová okna umístěná v centrální části nad vchodovými dveřmi a šest pravoúhlých balkonů v patrech. Přízemí zůstává bez balkonů. Protilehlá strana domu se liší pouze absencí schodišťových oken, v přízemí naopak přibývají balkony. Severní a jižní fasádu lemují malá pásová okna vždy v počtu trojokno, dvojokno a okno jednoduché v každém patře. Kontrastující bílá fasáda s červenou barvou oken je dalším typickým prvkem směru, který zde Rozehnal v plném směru uplatnil. V rámci Stavebního podniku města Brna20 a investora PBH ONV I.21 byly v roce 1976 provedeny nové přípojky vody, kanalizace a plynu. Současně s tímto byly provedeny úpravy v koupelnách. Sprchový kout byl nahrazen vanou s otočným umyvadlem, stěny obloženy novými obklady v typických barvách sedmdesátých let, modré a žluté. Podíváme-li se na domy dnes, zjistíme, že prošly proměnou ztrácející původní funkcionalistické prvky. Pomineme-li opravy technického charakteru v druhé polovině 70. let, které se nedotýkaly exteriéru, neproběhly na domech žádné větší rekonstrukční zásahy, které by pomohly obnovit a zvýraznit jednoduchou krásu domů. Po roce 1989 se jednotlivé byty patřící městu Brnu začaly odprodávat do soukromého vlastnictví. Po letech chátrání, projevující se hlavně na fasádách domů a oknech, se započalo s postupnými opravami z fondu oprav majitelů a vzniklého SVJ.22 U všech domů byla vyměněna původní kastlová okna, mající bílou interiérovou a červenou exteriérovou barvu, za okna bílá dřevěná v horším případě za plastová. Nejvýraznější optickou a technickou změnou prošly fasády. Prakticky všechny bloky, kromě popisného
20 21 22
Středisko 01 – Projekce Brno, vedoucí střediska Ing. arch. Neuwirth Podnik bytového hospodářství Okresního národního výboru Sdružení vlastníků jednotek
18
čísla 9, který má stále původní charakter omítky, byly zatepleny, což změnilo hloubku osazení okna i stávajícího soklu. Barvy omítek přešly z bílé na různé odstíny žluté a okrové, čímž se narušila pohledová jednota vzhledu a částečně i architektonická hodnota bytových domů. Domy spadají pod Odbor památkové péče Magistrátu města Brna jako kulturní památka evidovaná ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb.23
Pavlačové domy postavené v druhém plánu na ulici Dvorského, zmiňované výše, jsou půdorysně orientovány podélně za sebou, příčně k ulici Renneské. Jedná se celkem o pět domů, rovněž o čtyřech podlažích, v každém z nich se sedmi jednopokojovými byty, přístupnými z pavlačí ze severní strany. Průčelí domu na rozdíl od fasády Rozehnalovy tvoří pouze schodišťová okna, chodba je stísněnější a tmavší. Jižní strana domu vypadá monotónně, hladká fasáda je bez členění s použitím stejného typu oken. Nenajdeme zde takové množství architektonických prvků jako v případě bloků na Renneské. Srovnají-li se tyto dvě realizace, vycházející ze stejného soutěžního zadání, je viditelné, jak důležitá je autorova schopnost skloubit estetiku a funkčnost objektu s ekonomickými požadavky. Oba typy domů by měly tvořit vizuální celek zapadající do okolní zástavby. Zatímco Rozehnalovy domy působí harmonicky a vzdušně i při řádkovém schématu, domy pavlačového typu jsou těžkopádné, uniformní. Byty mají oproti jiným pavlačovým domům tu výhodu, že mají vlastní sociální zařízené umístěné vlevo při vstupu do jednotky, nikoli společné na chodbě. Strohost alespoň částečně vyvažují poměrně velké zelené plochy obepínající domy. Jednoznačně jde vidět, že úlohu sociálních bytů zastávají dodnes. Oprýskané omítky, nevyhovující klempířské prvky a vůbec celkový stav budov je žalostný. Ve stejných letech a katastru byly na ulici Havlenova postaveny další nájemné domy s malými byty Františka Václavka a Eduarda Göttlichera. Průčelí čtyřpodlažního bloku s valbovou střechou a typizovanými okny je v levé části odlehčeno průjezdem do dvora. Dva nosné pilíře s třemi balkony v ose jsou jediným oživením fasády. Další výstavba domů s malými byty se dále týkala ulice Gallašovy, Havlenovy a Celní. Zástavba pavlačových domů na Gallašově ulici je na rozdíl od jmenovaných a uváděných staveb o několik let starší, mezi lety 1927-1931 ji navrhl tehdy začínající Mojmír Kyselka. Zřejmě první stavbou minimálních bytů v této lokalitě byl městský obytný dům od Jindřicha Kumpošta na Celní ulici, realizovaný v roce 1922-1923, který se od později postavených 23
Objekt Renneská třída 1-13, k.ú. Štýřice je evidován v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstř.č. 7598 a nachází se na území ochranného pásma městské památkové rezervace Brno.
19
odlišuje svojí výraznou cihlovou fasádou. Shrneme-li výčet staveb ve štýřické městské části s ohledem na danou kategorii domů s malými byty a časovým vymezením poloviny 30. let 20. století, můžeme říct, že sedmero domů architekta Bedřicha Rozehnala nejlépe splňuje estetické a funkční požadavky nejenom v době svého vzniku, ale v i současné době, kdy je bytová sociální politika opět aktuální.
5. RODINNÉ DOMY V BRNĚ 5.1. OBCHODNÍ A OBYTNÝ DŮM BOHUMILA PAZDERY Obchodní a obytný dům obchodníka Bohumila Pazdery, se stal vůbec prvním autorovým realizovaným dílem, kterým se uvedl do brněnského světa architektury. A uvedl se výborně. Časopis Index, brněnský levicově orientovaný list, uveřejnil zprávu o jeho jedinečnosti. Rohový dům, zasahující obchodní částí do ulice Špirkova č.1 a obytnou na ulici Podlipnou č.13, stojí v městské části Tuřany. Stavba byla zahájena v roce 1930 a dokončena o rok později. Tuřany se v době výstavby domu staly průmyslovým předměstím Brna a to vedlo ke zvýšené poptávce po nových domech. Rozehnal v této městské části navrhl dva domy: Pazderův obchodní dům a rodinný dům v ulici Glocova. Další dva projekty zůstaly pouze na papíře. Jednalo se o návrh rodinného domu s provozovnou G. Krkošky a manželů Medkových. Stavitel pan Bohumil Pazdera, majitel firmy Bora, zabývající se výrobou oděvů, předseda Obchodní a živnostenské komory, se ukázal nejen jako zdatný podnikatel. Po ukončení druhé světové války přijela do Brna charitativní pomoc americké organizace UNRA. Ta spočívala ve velkém množství oděvů, které bylo potřeba vyčistit, vyžehlit a zabalit, aby mohli být předány potřebným. Provozovna byla na takovou práci vhodná, poskytovala dostatek místa a potřebného vybavením proto se úkolu pan Pazdera se svými zaměstnanci ujal. Dům se ukazuje v Rozehnalově osobitém stylu, jasně ovlivněným Le Corbusierem, využívající průčelí s výrazně horizontálními pásovými okny, která doplnil partiemi s obytnými terasami. Uvědomoval si, že v praxi není možné aplikovat všechny zásady funkcionalismu a do projektu je potřeba vnést individualismu. „Rozehnal totiž
20
velmi záhy rozpoznal, že funkcionalistický dům by sice měl podobně jako stroj bezchybně fungovat, že však proto nemusí také jako stroj nutně vypadat. V souladu s autorovým širším uměleckým založením tak tehdy dochází k procesu, který by bylo možno charakterizovat jako poetizaci architektury a vidět v ní jeden z hlavních zdrojů pozdějšího důsledného naplňování Rozehnalova pojetí stavby jako prostředí."24
Nárožní část přízemí budovy byla využívána jako sklad a zázemí obchodu. Netradičně řešené patro sloužilo majiteli obchodu. Obytné patro bylo propojené se zahradou schodištěm. Terasa směrovaná do ulice Špirkova tvořila trojúhelník a byla obklopena z levé části čtvercem, ve kterém se nacházel obývací pokoj s jídelnou a dvěma pokoji. První patro dále tvořila kuchyně s přípravnou a spíží, pokoje dětí a ložnice manželů. Nechyběl dokonce pánský pokoj, pokoj pro otce stavitele nebo pokoj pro hosty. Vstup na druhou terasu, situovanou do dvorního traktu, zabezpečovali vchody z kuchyně a haly. Nad kuchyňskou částí se nacházela půda s prádelnou a sušárnou. Jak už bylo řečeno, přízemí domu sloužilo zákazníkům obchodu s textilem. Vstup do obchodu byl v nárožní části. Za prodejní místností se nacházel sklad. Soukromý vstup do domu byl z ulice Podlipná. Navazovala na něj malá předsíň se schodištěm vedoucím do prvního patra, kanceláří a pokojem pro služku. Boční fasádu uzavíral vjezd ke garážím umístěným ve dvorním traktu. Dominantním prvkem je tu nosný sloup. V duchu splynutí architektury s přírodou, byl dům opatřen zahradou. Stavba byla částečně podsklepena. Ve sklepě bychom našli další sklad, místnost na potraviny a kotelnu. Celková plocha domu zabírala tři stavební parcely. Projektant zhotovil také základní rozmístění interiérového vybavení. Firma se úspěšně rozrůstala, potřeba byly další místnosti pro úpravu látek a šití. První návrh na přístavbu dílen vznikl už v roce 1939, o tři roky později došlo ještě k úpravě fasády. Projektu se opět ujal Rozehnal. Průjezd se sloupem zazdil a nahradil garážovými vraty. Vznikl tam nový prostor pro kancelář, závodní radu, stříhárnu, žehlírnu a sociální zázemí. Podsklepená část se využila na šatny a další dílny. Dům nadále slouží dvojímu účelu, bydlení i prodeji zboží. Bohužel není v památkové ochraně, proto na něm mohlo vzniknout několik nepěkných úprav a změn. V
24
KUDĚLKOVÁ, Lenka. Brněnská architektura 1919-1939, in: O nové Brno. Brno, Muzeum města Brna 2000, str. 43
21
domě sídlí Auto-Pytela, provozovatel autosalonu Seat. Firma na fasádu umístila několik reklamních světelných poutačů, které nevhodně zasahují do celkového vzhledu nemovitosti. Nad domovním vstupem došlo ke změně dělení pásových oken. Z původní nepřerušované řady jsou nyní okna dělena do dvou trojic.
5.2. RODINNÝ DŮM V GLOCOVĚ ULICI Druhou Rozehnalovou realizací v Tuřanech je rodinný dům manželů Mátlových v ulici Glocova 37. Dům pozorovatele zaujme svoji masivní hmotou, narušenou pouze dlouhým pásovým oknem táhnoucím se po celé délce prvního patra a pravé části přízemí. Linie oken je z obou stran prodloužena červeným odstínem omítky. Celková barva omítky je okrová. Za velkými vstupními dveřmi se nachází prostorná chodba. Z ní je veden vstup do místností v přízemí a patře. Schodiště není umístěno jako u většiny staveb uprostřed domu, ale je situované na levé straně, čím vzniká větší prostor pro rozvržení obytného prostoru. Interiér obou pater je logicky uspořádán se znovu se opakujícím prvkem, kterým je vstup z obytné části na terasu. Zadní fasáda je typově stejná jako uliční. Rozehnal znovu použil stejného rozvržení oken. Dům je v současné době v dobrém stavu. Nebyly na něm provedeny žádné zásadní změny a opravy. Majitelé pouze vyměnili stará okna. Vhodně zvolili dřevěná s bílým nátěrem i přes to, že dům není pod dohledem památkářů a proto by se dali osadit okny plastovými.
5.3. RODINNÝ DŮM S LÉKAŘSKOU ORDINACÍ
Jednopatrový dům navržený pro MUDr. Františka Poláčka a jeho manželku, vyrostl v
22
řadové zástavbě v Masarykově ulici25 č. 5 v Brně - Líšňi. Koncepce domu byla obdobná jako u domu obchodníka Pazdery v Tuřanech. To znamená, že slučovala funkci obytnou s funkcí poskytování služeb. Přízemí domu bylo určeno pro pacienty. Ti mohli využívat dvou ordinací s čekárnou a sociálním zázemím. Privátní vstup do obytného patra byl situován v zadní části domu. Přístup k němu byla zabezpečena přes ordinaci, což poskytovalo diskrétní příchod lékaře k pacientům. Druhý vstup umožňoval domovní průjezd. Do všech pokojů a místností v patře se vstupovalo z haly. Dva obytné pokoje se nacházeli nad ordinací a čekárnou směrem do ulice. Nad průjezdem pak koupelna a pokoj otočený do dvora. Střešní terasa, typický Rozehnalův prvek, je zastoupena tentokrát lodžií.
Uliční fasáda opět využívá pásového okna v patře a vrat v přízemí. Do této chvíle se fasáda jeví jako standardní, nelišící se od ostatních architektových realizací. Naprostou novinkou však je použití obkladu na celou přední fasádu, a předsazení bloku s pásovým oknem. Tím bylo dosaženo větší plastičnosti a estetického dojmu. Mnohem živěji vypadá dvorní fasáda. Prim tu hrají střídající se okna různého typu. Dominantní je vertikální schodišťové okno, lemované v levé části dvěma okny nautickými. Domovní vstup je opatřen malým nautickým oknem. Další místnosti jsou osazena klasickými dvoukřídlými okny. K dnešnímu dni je dům užíván k bydlení. Bývalá ordinace a čekárna je pronajata za účelem prodeje textilu z druhé ruky. Stav budovy není dobrý. Opadané a místy zcela chybějící pásy obkladu svědčí o nutnosti rekonstrukce. Nemovitost je začleněna do památkového území.
6. RODINNÉ DOMY NA JIŽNÍ MORAVĚ - VÝBĚR
6.1. DŮM S ATELIÉREM MALÍŘE DAŇKA
Okolí rodného Střebětína, dnešní okres Blansko, je spojeno se začátky Rozehnalova projektování rodinných domů. Proto považuji za nutné zmínit se i o nich. Dům malíře Jana Daňka na Čapkové ulici č.8 v Letovicích z let 1928-1929 je nesporným důkazem vlivu Le 25
V době realizace nesla ulice název Masarykovo náměstí.
23
Corbusiera a purismu. Jindřich Chatrný k objektu píše: „K inspiračnímu zdroji odkazují zejména pásová okna a střešní terasa osázená zelení, z níž se otevírají pohledy na město s dominujícím panoramatem zámeckého vrchu. Přízemí domu zaujímaly provozní, kancelářské a skladové prostory. První a druhé patro bylo určeno rodině stavebníka. Nejvelkoryseji architekt vymezil v prvním patře plochu hlavní obytné prostory, dělené na jednotlivé sektory jen skladbou nábytkových prvků omezených na nejnutnější počet a přiblížil se tak dnešní koncepci minimalistického pojetí interiérů." 26
Místní malíř kostelů a restaurátor, akademický malíř Jan Daněk, stavebník domu, vyžadoval do projektu začlenit také přiměřeně velký ateliér pro svoji firmu Dekorativní malířství. Jako malíř se podílel na výzdobě a výmalbě kostelů například v Letovicích, Zlíně, Starém Svojanově. Nynější podoba domu prošla několika úpravami, které mu jednoznačně neprospěly. Uliční fasáda byla narušena vložením dřevěných dvoukřídlých garážových vrat, použitím keramických obkladů na sokl, obloženy kameny byly i nosné sloupy. Zahradní část domu měla původně dvě nautická okna, umístěná nad dveřním vstupem do zahrady, ty dnes chybí. Ke změnám došlo i v rozvržení interiéru. Budova není památkově chráněná ani nemá stanovený jiný způsob ochrany.
6.2. RODINNÝ DŮM EMILA VACHA, KŘTINY U BRNA Dům rodiny Vachových stál v době svého vzniku roku 1933 na okraji obce, bez okolní zástavby. Prostředí domu tvořilo volné prostranství s výhledem na lesy. Vlastníci a stavebníci, manželé Vachovi dům využívali jako víkendovou chatu, na kterou jezdili z nedalekého Brna. Na západním průčelí domu upoutávaly pozornost dvě velká okna, umístěná vertikálně nad sebou, kontrastující s trojitými pásovými okny v horizontále. Jediným dominantním prvkem východní strany, byly pásové okna linoucí se po celé délce fasády. 26
SEDLÁK Jan, KUDĚLKOVÁ Lenka, CHATRNÝ Jindřich, ČERNOUŠKOVÁ Dagmar, ČERVENÁ Iveta, VYBÍRAL Jindřich: Slavné vily Jihomoravského kraje. Foibos, Muzeum města Brna 2007, s.85 - 86
24
Bohužel dům dnes již nestojí. Vnučka Vachových, nechala dům před deseti lety kompletně přestavět. Nyní na původním místě stojí jednopatrový dům, rozšířený a prodloužený o několik metrů. Z původní stavby nezůstalo nic zachováno.
7. NEMOCNIČNÍ STAVBY A JEICH REALIZACE 7.1. VYMEZENÍ POJMU ÚČELOVÉ STAVBY A JEJICH FUNKCE
Nejprve se pokusme o vymezení pojmu samotného, tak jak byl chápán a jaké na něj byly kladeny nároky v 1. polovině 20. století. Obecně musí účelové stavby splňovat svůj účel, tedy musí být výborně dispozičně a konstrukčně navrženy k danému využití. Nemocnice se řadí mezi účelové stavby s rychle se měnícím provozním uspořádáním a dispoziční skladbou. V této formě nemocnice známe zhruba od začátku 19. století. Nemocnice budované od raného středověku neprošly až do této doby obzvlášť velkou změnou, základem byla sálová dispozice. Byly součástí klášterů až do poloviny 18. století, kdy díky novým lékařským objevům začaly vznikat blokové nemocnice s oddělenými chodbami. Další vývoj dospěl v pavilónový systém staveb. Kromě hlavních budov se stavěly obytné domy pro rodiny či svobodné zaměstnance, které stály mimo vlastní areál nemocnice. S rychle se měnícím provozním uspořádáním se Bedřich Rozehnal musel vypořádat už při architektonickém návrhu. Nemocnice v takovém projektování neměly dlouho tradici, nebyly chápány jako architektonické objekty a stály na okraji zájmu tehdejší společnosti. Stačila pouhá funkčnost stavby, která je na jedné straně samozřejmě nepopiratelná a primární, ale na straně druhé se vůbec nepromýšlel psychologický účinek okolí na pacienta. S nástupem architektů jako byl právě Bedřich Rozehnal, František Čermák nebo Gustav Paul se pouhá funkčnost začala rozrůstat i na estetikua psychologii. Vliv na rozhodnutí projektovat nemocniční komplexy měla na Bedřicha 25
Rozehnala smrt přítelkyně. Dcera Eva Rozehnalová k tomu píše: „Velmi osobním důvodem pro nastoupení této cesty byl i hluboký citový vztah k dívce, která zemřela ve velmi mladém věku na TBC".27 Časté návštěvy nemocnic ho utvrdily v názoru, že je třeba začít zastaralé nemocnice řešit. Společně s Vladimírem Fischerem vznikl projekt Domu útěchy pro onkologické pacienty na Žlutém kopci v Brně (1934-1935). Byl to první protirakovinný ústav u nás a jeho velkorysá koncepce z něj rázem učinila nejmodernější radioterapeutické zařízení
v
Československé
republice.
Ústav
byl
vybudován
podle
příkladu
Radiumhemment pro léčbu i výzkum ve Stockholmu.28
Navrhl centrální monoblok s administrativní a terapeutickou částí, přecházející do lůžkového bloku ve tvaru Y s připojenými léčebnými pavilony. Obdobné principy později používal ve všech svých projektech. Rozehnal se sebevzdělával v problematice nemocničních staveb, vedl debaty s lékaři a odnášel si od nich praktické poznatky o chodu nemocnic, které byly potřeba k pečlivému rozvržení projektů. Zkušenosti a podněty mu přinesly i studijní cesty do Belgie, Británie, Německa či Rakouska. Ve Francii navštívil Le Corbusiérův ateliér a světoznámé radiology Marii Curie-Sklodowskou a profesora Roussyho. Zdeněk Kudělka se k tématu vyjadřuje slovy: „Rozehnal se - s pomocí několika průkopnických realizací v zahraničí, např. Aaltova plicního sanatoria v Paimio – věnoval tomuto problému s důsledností, pro kterou lze v československé architektuře sotva nalézt obdobu." 29 První nemocniční areál byl realizován v roce 1937-1939 v Novém Městě na Moravě. Zde už se projevovaly charakteristické prvky: horizontální linie a funkční propojení všech částí stavby. Úřady si v době okupace uvědomovaly potřebu nemocnic, byla tedy postavena psychiatrická léčebna v Jihlavě nebo chirurgický pavilon v Kyjově. Zbývající část kyjovské nemocnice byla dokončena po válce s americkou pomocí. Čtyřicátá léta znamenali největší rozmach architektových sil, vznikaly projekty nemocničních souborů vysoké kvality a rozsahu. Proto byl Rozehnal pověřen vypracovat projekt Zemské klinické nemocnice (1947 – 1848). Na základě svých zkušeností navrhoval umístit komplex nemocnice spolu s teoretickými budovami a děkanátem lékařské fakulty 27
28
29
ROZEHNALOVÁ, Eva. Prof.Ing.arch. Bedřich Rozehnal. [online] 2008 [cit. 6.září 2008] Dostupné z
LINHARTOVÁ, Věra. Masarykův onkologický ústav už trvá 70. let. [online] 2008 [cit. 2.října 2008] Dostupné z KUDĚLKA, Zdeněk: předmluva Bedřich Rozehnal: architektonická tvorba 1927-1967. Katalog výstavy v kabinetu architektury Svazu architektů ČSSR, Dům pánů z Kunštátuv Brně. Dům pánů z Kunštátu, Brno
26
do Brna-Bohunic. V roce 1947 se v Bridgewatoru konal VI. Kongers CIAM, kde se jeho dílo stalo důležitým příspěvkem Československa a vzbudilo velkou pozornost. Skupina zúčastněných (Bohuslav Fuchs, František Kalivoda Alfred Neumann, Jaromír Krejcar) dostala blahopřání za vynikající výsledky. Vzhledem k událostem v roce 1948, byl celý projekt zastaven. Účast delegátů na dalším kongresu v Bergamu nebyla povolena.
7.2. VÝTVARNÁ KONCEPCE NEMOCNIC
Těžištěm Rozehnalova výtvarného zájmu je jednoznačně hmota. Vnější forma objektu vychází většinou z rozvětveného půdorysu. V prvním období Rozehnalova projektování se zaměřuje na menší ústavy a okresní nemocnice, kde není kladen na skladbu hmot takový důraz jako v letech následujících. Více se soustřeďuje na utváření jednotlivých částí budov a na lůžková křídla. Fasáda málokdy zasahuje do hmotné koncepce. Je jednoduchá a čistá, působí až stereotypně. Horizontalita budov je zdůrazněna velkými pásovými okny, někdy v kombinaci s luxfery. Architekt využívá pavlačí, které můžou být i předsunuté. V tom případě obnažují nosný systém. Ochranné zábradlí je buď plné nebo odlehčené. Pracuje se třemi základními půdorysnými typy. Půdorys typu T aplikuje u blokových nemocnic s nižší kapacitou, což znamená 6-9 lůžkových jednotek např. u Okresní nemocnice v Novém Městě na Moravě (1937) nebo Zemské porodnice v Kroměříži (1939). Druhým je křížový půdorys využívaný u větších ústavů od 10 do 14 lůžkových jednotek (Okresní nemocnice v Hodoníně-1940, Okresní nemocnice v Třebíči-1942). U tohoto typu Rozehnal rozvíjí téma o příčné křídlo s lůžkovou částí. Posledním půdorysem je podélný, jehož princip spočívá v podélném řazení jednotlivých prvků a v přidání 1-2 primariátů. Tento typ můžeme vidět u Porodnicko-gynekologického pavilonu v Kroměříži nebo v Kyjově (1939). Společným prvkem všem typům je hmota a válec který se často opakuje. Stojí buď samostatně nebo je připojený k pravoúhlým tělesům. Válec pokládá víc za estetický útvar než jako nutnou součást prostoru. 27
7. 3. ZÁKLADNÍ BODY PROVOZNÍ KONCEPCE
Níže uvedené body koncepce nemocničních budov jsou čistě technické a provozní řešení z hlediska funkčnosti stavby. Netýkají se koncepce výtvarné ani architektonické.
1. Všem požadavkům i provozně technickým odpovídá nejlépe typ blokové nemocnice. 2. Vyloučen je systém pavilonů. 3. Provozně vyhovuje lépe nemocnice menší do maximálního počtu 1.000 lůžek. Při větším počtu lůžek je třeba nemocnici rozdělit na více samostatných celků. 4. Nemocniční oddělení je nutno rozdělit podle povahy a délky choroby a nelpět na dělení lůžek podle příslušnosti k části zemské nebo klinické. 5. Je nutno zřídit a dokonale vybavit ambulanční ošetřovny a nemocniční lůžka rezervovat jen pro nejnutnější případy. Při tom třeba sledovat tendenci snižování počtu nemocničních lůžek a rozšiřování ambulantního ošetřování. 6. Nutno centralizovat diagnostické laboratoře. 7. Je třeba pamatovat na noční příjem pacientů.
8. Kuchyně nutno situovat tak, aby pacient dostal kvalitní potravu až k lůžku v nejkratší možné době. 9. Provoz musí být jednoduchý a jasný. Třeba oddělit pacienty chodící od ležících,
28
zřídit kontrolu ambulantních pacientů a centrální kartotéku. 10. Oddělit dětskou nemocnici a porodnici do samostatného celku. 11. Připojit vhodné teoretické ústavy k nemocnici a jasně vyřešit provozní problémy posluchačů medicíny, eventuálně postgraduální výchovy lékařů. 12. Vyřešit pokud možno nejdokonaleji a nejekonomičtěji technická zařízení, zvláště zařízení klimatizační a umělé osvětlení.
7.4. DĚTSKÁ NEMOCNICE V BRNĚ Dětská nemocnice je situována na vyvýšeném, v době realizace okrajovém území brněnské čtvrti Černá Pole a je obklopena městskou zástavbou. Dětská nemocnice byla navržena ve dvou řešeních. První varianta pocházela z roku 1946 a byla pavilónového typu. Rozehnal s ní nebyl spokojený, protože se objevily problémy kolem provozních záležitostí. Proto o rok později předložil novou variantu, která byla realizována roku 1952 na místě staré nemocnice z roku 1898. Opouští zde půdorys čtyřramenného kříže, jež se ukázal jako nevyhovující. Stejně dlouhá ramena totiž nebylo možné provozně rovnoměrně zatížit. Navíc jednotlivá křídla na sebe vrhala stín a pohledy z křídla do křídla byly příliš blízké. Naopak trojramenný ypsilonový půdorys tyhle nedostatky neobsahoval a provozně byl pružnější. Tehdejší ředitel MUDr. Vladimír Mazal ve své předmluvě píše: “Projekt byl technicky velmi nesnadný, neboť byl omezen různými podmínkami, hlavně co se týká prostorových poměrů a dispozic. Jednou z hlavních podmínek bylo, že projekt musí být řešen tak, aby při jeho realisaci naprosto nebyl rušen provoz v staré nemocnici. Z toho důvodu musí být prováděna v etapách, postupně, jak se budou jednotlivá oddělení stěhovat do nové nemocnice. [...] Všechny tyto naše požadavky a plány jsme předložili projektantovi s vědomím, že požadujeme něco zcela nového a že dle našich návrhů a podnětů má vypracovat nový, speciální typ dětské nemocnice, který dosud není v takovém pojetí nikde v naší republice a snad ani v cizině.“30
30
ROZEHNAL, Bedřich. Výstavba dětské hospitalizace v Brně. Brno, 1949, str. 3, úvodní slovo MUDr. Vladimír
29
Komplex má dva hlavní čtyřpodlažní bloky spojeny s administrativní budovou. Vstupní hala má obdélníkový půdorys s dvěma podlažími a čistým vyváženým prostorem. Půdorysně se tu střídá typ Y s typem obdélníkovým. Budova tvaru Y leží jižním směrem do dnešní ulice Milady Horákové. Exteriér budovy je opět v duchu teorie o hmotě horizontálně řešen. Fasádu oživují vodorovné pásy pavlačí se sloupovým a velkými okny. V době Rozehnalova věznění byla v zahraničí oceněna jeho dosavadní práce v knize „Modern European Architecture“ od A. Dorgella je brněnská nemocnice uváděna jako jediné dílo poválečné československé architektury.
8. ZÁVĚR
Tvorba Bedřicha Rozehnala v oblasti obytných staveb na území města Brna není početná, ale každopádně ji lze považovat za hodnotnou. Netváří se honosně, naopak je střídmá a čistě funkční, tak jak si to vyžadují pravidla funkcionalismu. Přes počáteční vliv purismu, který se odráží v domě s ateliérem malíře Daňka v Letovicích, Rozehnal následoval funkcionalismus a tomu byl věrný celý život. Druhá polovina dvacátých a počátek třicátých let byl autorovým nejplodnějším obdobím v projektování domů. Všechny rodinné domy, uvedené v této práci mají společné znaky. Staly se jimi jednoduché fasády zvýrazněné pásovými okny v patrech, terasy se vstupy z obytných částí domu, stěny ze skleněných cihel a plasticky zdůrazněné vstupy. V jeho rané tvorbě nacházíme cit pro slučování dvou odlišných funkcí domu. Nejzdárnějším příkladem toho je dům s obchodem Bohumila Pazdery v Brně nebo rodinný dům s obchodem manželů Vaněčkových v Letovicích. V jednotlivých kapitolách jsem se snažila přiblížit cesty, které Rozehnala vedly na dráhu architekta a dobové podmínky jež korigovaly jeho vývoj. Výsledky této práce jsou nedostatkem literatury věnující se architektuře a osobnosti Bedřicha Rozehnala v oblasti rodinných a bytových staveb, ale i nedostupností materiálů. Bylo zapotřebí kontaktovat současné majitele staveb a požádat je o pomoc při identifikaci některých faktů. Mazal
30
Bohužel, ne vždy se mi povedlo navázat s obyvateli a vlastníky kontakt. V dnešní době, si málokdo dovolí poskytovat informace týkající se soukromí a majetkových záležitostí kolem nemovitostí cizí osobě. Proto se mi nejdůležitějším zdrojem informací pro zpracování práce stal fond Bedřicha Rozehnala, který je k dispozici ve sbírkách Muzea města Brna. Jedná se o originály projektové dokumentace a fotografie získané do archívu muzea darem nebo zakoupením. Některé reprodukce jsem použila v příloze, kvalita je však zhoršena. Katalogy vydané k životnímu jubileu architekta jsou nejucelenějším zdrojem informací z pohledu biografického. Při zpracovávání faktografických údajů, jsem se setkala s jednou nepřesností. Vyskytla se u domu manželů Mátlových v Brně - Tuřanech. V dokumentaci je uvedena ulice Holáska č.22. Taková ulice však nikdy neexistovala. Dům se nachází v ulici Glocova 37 a je jedním z nejlépe udržovaných domů.
Jinou výtvarnou koncepci než u rodinných domů, zvolil architekt u domů nájemných. Malobytové domy už svým charakterem napovídají, že bylo nutno pracovat s ekonomickou úsporností a zároveň tak, aby se zachovala estetická hodnota domu. Za hlavní výrazový prostředek zvolil spolu s dlouhým průčelím okna a pravoúhlé balkony. Sedm nájemných domů stojící v ulici Renneská je památkově chráněno. Žádný jiný dům podobného zaměření Rozehnal nepostavil. Zůčastnil se sice ještě roku 1960 soutěže na nájemné domy v Praze, ale projekt nebyl úspěšný. Změna v pojetí fasády je patrná u domu s lékařskou ordinací v Brně – Líšni. Zde jako na jediném brněnském domě použil obkladu na celou přední fasádu. Také u dvorní fasády, která je poměrně živá a členitá, se setkáváme s prvky, které zatím v Brně nevyužil. Nad domovním vstupem střídá nautická okna s průběžnými. Dílo Bedřicha Rozehnala sice nemá v současnosti v brněnské architektuře takový ohlas jako jiné stavby funkcionalistického období, ale ve své době patřilo mezi uznávané stavby československé architektury.
31
9. RESUMÉ Tématem práce jsou rodinné a nájemné domy prof. Ing. arch. Bedřicha Rozehnala, realizované v Brně v první polovině 20. století. Tento architekt a uznávaný pedagog patřil k první generaci absolventů brněnského Odboru architektury a pozemního stavitelství. Jeho životní dílo je silně ovlivněno Le Corbusierovým učením. Svoji práci soustředil především na projektování zdravotnických zařízení, úspěchu dosáhl i v oblasti občanských staveb. Hlavní koncepční teorií je vedle funkční a estetické stránky harmonizace objektu s životním prostředím. Typickým znakem Rozehnalovy architektury je horizontalita budov, plasticky zdůrazněné vstupy, pásová okna a střešní terasy. Jeho architektura někdy bývá nazývána lyrickou či poetickou. Práce se zmiňuje o vývoji brněnské architektury v meziválečném období, dále přibližuje osobnost prof. Bedřicha Rozehnala a vývoj umělcovy tvorby. Převážně deskriptivní metodou popisuje první autorovu brněnskou realizaci, obchodní a rodinný dům B. Pazdery v Brně-Tuřanech, která upoutala pozornost odborníků osobitým stylem a dokonalým propojením dvou odlišných funkcí objektu. Obdobným způsobem jsou 32
uvedeny další rodinné domy, včetně pojednání o nájemných domech s malými byty. Do textu jsou v krátkosti začleněny i ostatní typy staveb Bedřicha Rozehnala.
10. SUMMARY The subject of this work are family houses and rental houses of Prof. Ing. arch. Bedřich Rozehnal, realized in Brno in first half of 20. century. This architect and past master was in first generation of graduate of Architecture and structural engineering in Brno. His architectural work is impressed with Le Corbusier. He projected especially medical centries and civil buildings. General theory is functionality and aesthetics together with harmonisation of object in living environment. Distinctiveness for his work is horizontal building, plastic property, windows in line and terrace. His architecture give a name like lyric or poetic. There is section about Rozehnal´s life and progress of his activity. Descriptive method shows first execution of a work in Brno, Pazdera´s family house in Brno – Tuřany. There are two different part in the house- part of shopping and part for living. You can find next display of family houses, rental house and other kind of his buildings.
11. SOUPIS DÍLA 1926: Návrh na prodejnu firmy Baťa, Letovice 1928: Návrh na hospodářské družstvo, Vyškov 1928-29: Rodinný dům s ateliérem malíře Jana Daňka, Čapkova 8, Letovice 1928-30: Rodinný dům s obchodem manželů E. a M. Vaněčkových, Masarykovo nám. 15, Letovice 1928-30: Rodinný dům s autodílnou Huga Novotného, Masarykovo nám. 13, Letovice 1930: Návrh na rodinný dům s provozovnou G. Krkošky, Brno – Tuřany 1930: Soutěžní návrh na ozdravovnu Morava, Tatranská Lomnica, Slovenská republika 1930-31: Rodinný dům s obchodem Bohumila Pazdery, Špirkova 1, Podlipná 13, Tuřany 1939, 1946-47: přístavba dílen 1931: Návrh na rodinný dům manželů Medkových, Brno – Tuřany 1931: Rodinný dům manželů Jana a Marie Mátlových, Glocova 37, Brno - Tuřany 1931: Soutěžní návrh na školu, Brno – Chrlice 1931: Soutěžní návrh na rozšíření ČVŠT, Veveří ulice, Brno – Veveří 1931-35: Léčebný ústav Dům útěchy, Žlutý kopec 7, Brno – Stránice (spolupráce s V. Fischerem) 1932: Adaptace a nadstavba Záložny lékařů, Koliště 3, Brno – město 1932: Soutěžní návrh na regulaci a zastavění Kraví hory, Brno – Kraví hora (spolupráce Gruntem, J. Poláškem, V. Roštlapil) 1932: Soutěžní návrh na Úřední budovu města Brna, Husova ulice, Brno – město 1933: Rodinný dům Emila Vacha, Křtiny 1935: Návrh na adaptaci místností pro rentgenovou stanici městské nemocnice, Ostrava 33
1935:
Soutěžní návrh na přestavbu a nadstavbu tzv. Doretova dvora, Malinovského náměstí Brno – město 1935: Návrh na rodinný dům, Letovice 1935-36: Soutěžní návrh na regulační plán města, Vyškov 1935-37: Hospodářská budova Zemské nemocnice, Uherské Hradiště 1936: Návrh na vilu v Harrachově panství, Valašské Meziříčí 1936: Soutěžní návrh na dětskou ozdravovnu, Štos, Slovenská republika 1936: Soutěžní návrh na administrativní budovu firmy Apla, Palackého ulice, Brno – Královo Pole 1936: Náčrt na dřevěnou chatu plk, J. Bělocha, Štrbské Pleso, Slovenská republika 1936: Soutěžní návrh na pavilon Skupiny výtvarných umělců, Moravské nám., Brno – město 1936: Soutěžní návrh na technické a zemědělské muzeum, Praha 1936, 1940, 1946-51: Okresní nemocnice, Hodonín 1936: Nájemné domy s malými byty, Renneská 1-15, Brno – Štýřice 1937: Soutěžní návrh na rekonstrukci radnice, Vyškov 1937: Soutěžní návrh na školu, Boskovice 1937: Soutěžní návrh na České národní divadlo, Brno – Veveří (spolupráce s J. Poláškem) 1937: Návrh na isolační pavilon nemocnice, Lipník nad Bečvou 1937: Návrh na Finanční úřad, Nový Jičín 1937-38: Návrh Obecné smíšené školy, Lesoňovice 1937-38: Návrh školy, Prakšice 1937,1939: Návrh na Zemskou porodnici, Brno – Veveří 1937-41: Okresní nemocnice, Nové Město na Moravě 1937-38: Částečná přestavba Zemské nemocnice, Olomouc 1938: Návrh na celkový upravovací plán města, Ivančice 1938: Soutěžní návrh na Osvětový dům, Brno – město 1938: Soutěžní návrh na policejní ředitelství, Olomouc 1938: Soutěžní návrh na Okresní úřad, Kroměříž 1938-39, 1940-43, 1947-48: nemocnice Třebíč 1938, 1939, 1946-48: nemocnice Kyjov 1939: Rodinný dům, Brno – Líšeň 1939: rodinný dům Nové Město na Moravě 1939, 1945-47, 1950-51: nemocnice, Dačice 1940, 1950: nemocnice, Hodonín 1940-41: Částečná přestavba Zemské nemocnice, Olomouc 1942: Návrh na rodinný dům, Frýdštejn 1942-43: Rodinný dům K. Čáslavy, Rousínov 1943: Částečná realizace nemocnice, Přerov 1943: Návrh na rodinný dům a zahradnictví, Brno – Komárov 1946: Adaptace a zařízení obchodní akademie a gymnázia pro LF UP, Olomouc 1946- 1959: Návrh na II. klinickou nemocnici a její urbanistické řešení, Brno – Bohunice 1946-1981: Dětská nemocnice, Brno – Černá Pole 1949-50: Návrh na klinickou nemocnici, Bratislava 1950: Soutěžní návrh na výstavní pavilon ministerstva zemědělství ČSR, Moskva 1953: Návrh na adaptaci tělocvičny, Brno – město 1955: Návrh na polikliniku fakultní nemocnice LF UJEP, Brno – Staré Brno 1956: Návrh na přístavbu SF VUT, Brno – Staré Brno 1958: Návrh na polikliniku, Vyškov 34
1958: Návrh na vysokoškolské koleje, Brno – Černá Pole 1958: Návrh na elektrotechnickou fakultu a urbanistické řešení areálu VUT, Brno - Veveří 1958: Návrh na typizované kulturní domy 1959: Soutěžní návrh na klinickou nemocnici, Praha 1960: Návrh na nájemné domy v sídlišti, Praha 1960-61: Návrh na hotel, Orlík nad Vltavou 1962-63: Urbanistické řešení a návrh budovy UJEP, Brno – Bohunice 1963: Urbanistické řešení a návrh budovy Univerzity J. A. Komenského, Bratislava 1964: Soutěžní návrh na přírodovědeckou fakultu UJEP, Brno – Bohunice 1965: Návrh na fakultní nemocnici a lékařskou fakultu UJEP, Brno – Bohunice 1966: Rekonstrukce a dostavba II. stomatologické kliniky, Brno – Staré Brno 1966: Návrh na obchodní dům, Vídeň (spolu s dcerou Evou Rozehnalovou) 1966-67: Návrh na archeologický a botanický ústav ČSAV, Brno – Veveří 1969: Soutěžní návrh na klinickou nemocnici, Praha 1969: Návrh na zahradnickou fakultu VŠZ, Lednice 1970: Návrh na rodinný dům, Vanovice 1972: Soutěžní návrh na urbanisticko – architektonické řešení kolejí a menzy UJEP, Brno - Pisárky 1974-78: Rodinný dvojdům, Brno – Stránice 1974-79: Návrh na výzkumný ústav pediatrický při Dětské klinické nemocnici, Brno – Černá Pole 1975: Generální plán dostavby psychiatrické léčebny, Brno – Černovice 1977: Návrh na porodnicko – gynekologické oddělení nemocnice, Pelhřimov 1979: Návrh na přístavbu Střední zdravotnícké školy, Brno – Stránice 1984: Návrh na rodinný dům pro tělesně postižené
12. CENY 1935: 1955: 1956: 1968:
Pamětní diplom ze Světové výstavy v Bruselu Krajská cena Antonína Procházky Státní vyznamenání za zásluhy o výstavbu Řád práce
13. SAMOSTATNÉ VÝSTAVY: 1967 Brno 1968 Liverpool 1969 Praha 1992 Brno
14. ÚČAST NA VÝSTAVÁCH: 1933 Výstava stavebnictví a bydlení, Brno 1935 Mezinárodní výstava, Brusel 1936 jubilejní členská výstava SVU v Brně, Brno 1940 Za novou architekturu, Praha 35
1947 výstava členů CIAM, Bridgewater 1955 Výtvarní umělci k desátému výročí osvobození Brna, Brno
15. PUBLIKAČNÍ ČINNOST (výběr) 1949 Cesty k řešení nemocniční otázky města Brna. Brno 1949 Výstavba dětské nemocnice v Brně: projekt Státní oblastní nemocnice v Brně, odd. Pro nemoci dětské 1950 Nemocniční a zdravotnické stavby. Skripta. Vysoká škola stavitelství, Brno 1957 Typologie staveb II. Skripta. Vysoké učení technické, Brno
16. LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE
Seznam literatury Kniha : Crhonek, Iloš: Brno v architektuře a výtvarném umění. Brno, Blok, 1981.
Nový, Otakar: Česká architektonická avantgarda. Praha, Prostor, 1998.
Koryčánek, R.: Česká architektura v meziválečném Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu. Šlapanice, Era, 2003.
Kudělka, Zdeněk: Jubileum Bedřicha Rozehnala. In Universitas 5, č.3, Brno, Universita J. E. Purkyně, 1972. 36
Kudělková Lenka, Kudělka Zdeněk, Chatrný Jindřich : O nové Brno: brněnská architektura 1919-1939: katalog I.,textová část. Brno, Muzeum města Brna, 2000, s. 42-43, 45, 49-50, 52
Kudělková Lenka, Kudělka Zdeněk, Chatrný Jindřich: O nové Brno: brněnská architektura 1919-1939: Brněnští architekti a stavitelé 1919-1939. katalog I.,textová část. Brno, Muzeum města Brna, 2000, s. 98-99
Kudělka, Zdeněk. Jindřich, Chatrný: O nové Brno: brněnská architektura 1919-1939: katalog II.,obrazová část. Brno, Muzeum města Brna, 2000, s. 233-234, 291-292, 328-331
Pelčák, Petr: Generace 1901-1910: první absolventi české vysoké školy architektury v Brně. Brno, Obecní dům, 2001.
Riedl, Dušan: Brněnská architektura 20. století. Brno, Památkový ústav, 1992.
Rozehnal, Bedřich: Bedřich Rozehnal: architektinická tvorba 1927-1967: katalog výstavy kabinetu architektury Svazu architektů ČSSR . Brno, Dům pánů z Kunštátu, 1967
Rozehnal, Bedřich: Cesta k řešení nemocniční otázky města Brna: projekty zemské nemocnice a Státní oblastní dětské nemocnice v Brně. Brno, Bedřich Rozehnal, 1949.
Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. svazek A/I, Praha, Academia,1994, s. 150, 156, 240, 495
Samek, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. svazek J/N, Praha, Academia,1994, s. 237, 269, 303, 334-336, 690
Sedlák, Jan: Moderní architektura v Brně. Brno, Město Brno, odbor hospodářského rozvoje magistrátu města Brna, 2000. s. 52, 76 37
Sedlák, J. a kolektiv: Slavné vily jihomoravského kraje, Praha, Foibos a.s., 2007, s. 85-86
Sedlářová, Jitka: Výtvarná kultura v Brně 1918-1938. Brno, Moravská galerie, 1993.
Starý, Oldřich: Československá architektura: od nejstarší doby po současnost. Praha, Nakladatelství českých výtvarných umělců, 1965.
Šlapeta, Vladímír: Případ Bedřich Rozehnal. Architekt, 1990, č.12.
Šlapeta, Vladímír: Bedřich Rozehnal. Architekt, 2001, č.3., s. 82-86
Šlapeta, Vladímír: Funkcionalismu na Moravě. Brno, EXPO DATA, 2003, s. 84, 103, 105, 126, 127, 129
Šlapeta, Vladimír: Prof.Bedřich Rozehnal-osobnost české architektury. In Žurnál UP 10, č.17, Olomouc, Univerzita Palackého, 2001.
Švácha, Rostislav: Od moderny k funkcionalismu. Praha, Victoria Publishing, 1995
Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. Ostrava, Výtvarné centrum Chagall, 1993.
Internetové zdroje: [http://www.zdravotnickenoviny.cz/scripts/detail.php?id=137938] cit.9. 12. 2008 Rozehnalová, Eva. Prof.Ing.arch. Bedřich Rozehnal. cit.6. 9. 2008 [http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2002/2002-03/16.pdf] [http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=421] cit.10. 10. 2008 [http://info.muni.cz/txt/0405/23.htm]
38
