Bankovní institut vysoká škola Praha Práva
Náklady civilního soudního řízení Bakalářská práce
Autor:
Eva Stránská Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Tomáš Hájek
Duben 2014
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
………….…………………………… V Praze
Eva Stránská
Poděkování Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Tomáši Hájkovi za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.
Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou nákladů civilního soudního řízení, dle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. V teoretické části je analyzována současná právní úprava. V první kapitole jsem se věnovala podrobně nákladům řízení, poté soudním poplatkům, a nákladům důkazů. Nejobsáhlejší část je zaměřená na náhrady nákladů řízení, které mají vliv na průběh řízení a rozhodnutí. Práci zakončuji polemikou na problematické téma, kterým je právo projednání věci ve stanovené lhůtě a bez zbytečných průtahů a nákladů.
Annotation The bachelor thesis is dealing with the problems connected with Cost of civil procceding to Act No 99/1963 Coll. Civil Procedure Code, as amended. The theoretical part of the thesis contains the analysis of the contemporary legislation. The first charter is devoted in detail Cost of civil procceding, after the judicial assessments as well as Cost proofs that have an impact on the proccedings and on the definitive verdict. The main part of the work is focused on compensations cost of procceding. The work ended with controversy, about the right to her a case within a spacified period of time and without undue delay and costs.
Klíčová slova Náklady civilního soudního řízení, náhrady, občanský soudní řád, rozhodnutí, Česká republika
Key words Cost of civil procceding, the compensation, the Civil Procedure Code, the definitive verdict, the Czech Republic
Osnova 1.
Úvod .................................................................................................................................... 7
2.
Náklady řízení ..................................................................................................................... 9
3.
4.
5.
6.
2.1
Hotové výdaje ....................................................................................................................... 10
2.2
Ušlý výdělek a ušlý zisk ........................................................................................................ 11
Soudní poplatky................................................................................................................. 13 3.1
Osvobození od soudních poplatků ........................................................................................ 14
3.2
Výše soudního poplatku ........................................................................................................ 15
3.3
Vrácení soudního poplatku.................................................................................................... 16
Náklady důkazů ................................................................................................................. 18 4.1
Svědečné ............................................................................................................................... 19
4.2
Znalečné a tlumočné.............................................................................................................. 19
4.3
Odměna notáře jako soudního komisaře a správců pozůstalostí ........................................... 21
4.4
Odměna za zastupování ......................................................................................................... 23
4.5
Nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. PL. ÚS25/12 ................................... 24
4.6
Odměna advokáta za poskytování právních služeb ............................................................... 25
4.7
Náhrada za daň z přidané hodnoty ........................................................................................ 27
4.8
Povinnost placení nákladů řízení........................................................................................... 28
Náhrada nákladů řízení...................................................................................................... 31 5.1
Úspěch na věci ...................................................................................................................... 33
5.2
Poměrný úspěch na věci ........................................................................................................ 34
5.3
Nepřiznání náhrady nákladů.................................................................................................. 35
5.4
Náhrada nákladů při zastavení řízení .................................................................................... 36
5.5
Náhrada nákladů při vzpětvzetí žaloby ................................................................................. 36
5.6
Soudní smír a náhrada nákladů ............................................................................................. 37
5.7
Náhrada nákladů při odmítnutí návrhu .................................................................................. 38
5.8
Zásada zavinění ..................................................................................................................... 38
5.9
Povinnost placení náhrady nákladů řízení ............................................................................. 39
Rozhodnutí o nákladech řízení .......................................................................................... 41 6.1
Rozhodnutí o separaci nákladů řízení ................................................................................... 43
6.2
Opravné prostředky proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ............................................ 44
7.
Výkon rozhodnutí.............................................................................................................. 46
8.
Závěr.................................................................................................................................. 49
9.
Seznam použité literatury .................................................................................................. 51 5
10. Přehled judikatury ............................................................................................................. 52
6
1. Úvod Náklady civilního soudního řízení upravuje občanský soudní řád předpis č. 99/1963 Sb. Soudy v něm rozhodují o právech a povinnostech osob, zejména tu převažuje kontradiktorní charakter řízení. To znamená, že účastníci řízení mají možnost se vyjádřit ke všem skutečnostem a zjištěným důkazům, ale i oponovat či mluvit proti procesu. Občanský soudní řád upravuje postup soudu a hraje velkou roli při uplatňování nákladů či bránění svého práva tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů všech účastníků řízení, soud zde aplikuje a správně vykládá zákony.
Z oblasti logiky ať zazní hlas toho
nejpovolanějšího – Gottloba Frege: „nařizovací větě nikdo nechce upřít význam; její význam ale není takový, že by u ní mohla přicházet do úvahy pravdivost“.1 Úvodem zde můžeme říct, že jde de facto o velice závažnou a obsáhlou problematiku nákladů řízení a někdy i odborníci v oblasti práva se mohou ztratit. Vybráním tématu náklady civilního soudního řízení a sepsání mé bakalářské práce mě donutilo se zamyslet nad tím, jak k samotným nákladům řízení vlastně dochází, přistupovat a zorientovat se tak v obsáhlé oblasti předpisů a v mém případě jako laika se neztratit v teoriích a přesných definicích právních předpisů. Dále také musím zmínit a připustit, že to, že problematika nákladů řízení není oblíbená je i fakt, že existuje jen nepatrné množství publikací popisující problematiku nákladů řízení. Po mém zjištění, že existují jen učebnice civilního procesu obsahující náklady a náhrady civilního soudního řízení je nedostačující, ale o konkrétně sepsanou samostatnou publikaci nákladů civilního řízení jsem nezavadila. Domnívám se tedy, že snad některá rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (upravené v přehledech judikatury) a již nejen jeho potvrzují, že zájem o problematiku nákladů řízení roste. Pravdou je, že právě výše nákladů na prosazení či obhajobu svého práva je to první co klienta zajímá po návštěvě advokátní kanceláře či po podání potřebné žaloby k danému sporu u soudu. Např. tam kde jde o bagatelní spor, mohou náklady řízení mnohonásobně převýšit hodnotu sporu a naopak. Často náklady řízení představují mnohem víc, než na kolik lze ocenit ono bráněné či uplatňované právo. Domnívám se, že doba, kdy budou náklady řízení upraveny nám laikům a veškeré
1
str.186 Holander, Filosofie práva
7
právní předpisy budou pro nás přehledné a tím i snáze pochopitelné a aplikovatelné se neustále oddaluje. Seznam doposud platných a používaných právních předpisů je totiž dost dlouhý a ne vždy úplně přesný. A často se setkávám s dalšími odkazy v jiných zákonných předpisech, či sbírek, jak z oblasti pracovního práva, tak i z oblasti obchodního práva atd. a je těžké se v takovém kvantu právního materiálu, jako jsou již zmiňované tituly, zákonů, vyhlášek, novel a odkazů v jiných zákonných předpisu se snadno zorientovat a vyznat, což mi připadá jako nesystémové. Toto téma své bakalářské práce jsem si vybrala také proto, že po dobu studia mě oblast procesního práva velmi zaujala, jak jeho složitost, tak i jeho obsáhlost a dané téma mě směrovalo k tomu, že právě chybovost (převážně v procesním řízení) a nesrozumitelnost daného tématu se touto myšlenkou zabývat a nastínit danou věc nákladů civilního řízení, jak obecně, tak i trochu komplexně a to i k vzhledem neustálým novelám předpisů, zákonů, vyhlášek např. Občanského soudního řádu, platné právní úpravě o advokátních odměnách Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.177/1996 Sb. a nepochybně i Občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014. Při zpracování své bakalářské práce vycházím především z pramenů, které uvádím v příloze práce, příslušných právních dokumentů, jejich komentářů, literatury a judikatury vyšších soudů. Uvedené zdroje mi umožnily se seznámit a analyzovat právní úpravu nákladů civilního soudního řízení a odpovědět tak na otázky, které jsou s náročnou tématikou nákladů spojené, a jako laikovi, umožnily se ponořit do prozkoumávané problematiky a přiblížit ji i dalším zájemcům, studentům pohybující se v procesním právu a u některých témat jsem se pokusila zaujmout i své vlastní stanovisko.
8
2. Náklady řízení Náklady občanského soudního řízení jsou spojeny vždy s výdaji pro účastníky civilního soudního řízení, převážně týkajícího se sporného řízení, které by nebýt vlastního sporu vůbec nevznikly. Účastníky řízení jsou fyzické i právnické osoby, kteří mají způsobilost mít práva a povinnosti. Způsobilost mít práva u fyzických osob vzniká narozením a zaniká smrtí nebo jejím prohlášením za mrtvou, u právnických osob být účastníkem řízení vzniká dnem, ke kterému byly zapsány do obchodního rejstříku, nebo jiného zákonem určeného rejstříku. Náklady pro státní instituci, kterou je celá soudní soustava ČR, jsou převážně náklady spojené s provozem soudních budov, kam spadají například náklady na opravy budov, kancelářských prostředků, náklady za spotřebu energie, platy soudců a podobně. Provozní náklady nese stát a spadají do státního rozpočtu. A proto je nutné pro zajištění plynulého a nezávislého soudu určitých funkcí, které právě na sebe bere stát z důvodu ochrany rozhodování o právech, povinnostech a zájmů fyzických i právnických osob, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které jsou důležité pro nezávislého vydání rozhodnutí. Každé jednotlivé soudní řízení, je ale spojeno s dalšími náklady, které stát už na sebe nenese a spadají tak na účastníky řízení. Jedná se o náklady řízení v ustanovení. § 137 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, který upravuje civilní proces, a který říká, že: náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje, odměna správce dědictví a jeho hotové výdaje, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty a odměna za zastupování. Dále zde mohou vzniknout další náklady zúčastněným osobám podílející se na řízení a případně státu (mám na mysli náklady důkazů). Tuto souvislost s řízením a jejich účelné vynaložení je povinen prokázat účastník, kterému takové náklady vznikly.2 Dále bych chtěla vysvětit, odlišnost placení a hrazení nákladů řízení. O náhradě nákladů řízení je v občanském soudním řízení rozhodováno až v samotném rozsudku či usnesení. V případě druhém, je běžné, že účastníci řízení platí náklady řízení během řízení, které jim vznikly a platební povinnost plní průběžně. Na druhou stranu musím říci, že bez použití 2
Rozhodnutí vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. 5 C mo 228/96
9
jakýchkoliv výdajů před soudním řízením by mohlo dojít k jeho zneužití, např. zbytečného či svévolného souzení se. Proto zde musím zmínit i to, že náklady řízení plní pro takové případy jakousi preventivní tak i sankční funkci. Náklady řízení by měly být přiměřené, jak již zmiňuje Listina základních práv a svobod ve Čl. 36 Listiny a Čl. 6 Úmluvy a přístupné pro všechny občany ČR, ve výjimkách může stát vzít veškeré náklady na sebe a účastník může být osvobozen od povinnosti soudního poplatku. V tomto případě dochází ke vzetí povinnosti na stát a chrání tak každého, jehož práva by mohla být ohrožena. Jedná se zde převážně o práva veřejná, kdy, jak jsem již zmínila, by mohla být ohrožena lidská práva nebo státní zájmy. Dále bych chtěla uvést, že náklady řízení se stále obnovují s další instancí, a vznikají tak další soudní poplatky pro každé instanční řízení zvlášť, pro účastníky a osoby zúčastněné na jednání atd. Článek 6 odst. 1 Úmluvy proto vyloženě požaduje, aby bylo rozhodnuto“ v přiměřené lhůtě“, a v čl. 38 odst. 2 Listiny zase ukládá, aby se tak stalo „bez zbytečných průtahů“. Rychlí a spravedlivý proces řízení popisuje také § 6 a § 100 občanského soudního řádu. Trvá-li řízení nepřiměřeně dlouho, dochází k nedůvěře v soudy a účastníci řízení začínají pochybovat o právní jistotě a spravedlnosti. Důvodů proč průtahy soudního řízení brání v rychlém rozhodnutí věci je několik. Můžou to být procesní lhůty řízení nebo různé složitosti projednávaných věcí po právní stránce, ale i skutkové.
2.1 Hotové výdaje Hotové výdaje jsou výdaje účastníků civilního soudního řízení, ale také jejich zástupců, kterými mohou být advokáti, notáři či patentovaní zástupci, jejichž oprávnění je stanoveno zvláštními předpisy a dalším obecným zmocněncům, které vznikají v prvé řadě při uplatňování práva u soudu. Dále sem patří soudní exekutoři, soudní komisaři, také můžeme zmínit správce dědictví, či správce konkurzní podstaty a další. Mezi hotové výdaje počítáme poštovné, jízdné, stravné, nocležné, ušlý výdělek, ušlý zisk, soudní poplatek atd. Veškeré podrobnosti o těchto nákladech upravuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, „jízdné náleží pouze účastníku, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je-li předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje“. Jestliže, má účastník řízení skutečně nárok na náhradu hotových výdajů viz citace, hradí se mu prokázané výdaje na dopravu, výdaje by měli být přiměřené, skutečné a pravdivé. Zpravidla to bývají náklady za použití veřejných 10
hromadných prostředků, které jsou hospodárné. Uplatňuje se zde zásada hospodárnosti procesu, která klade důraz převážně na ochranu práv a uskutečňuje se bez zbytečných odkladů, to znamená rychle, účinně a preferuje proces bez zbytečných nákladů. Náklady za použití osobního automobilu nebo jiného vlastního motorového vozidla se mohou použít jen za předem soudního povolení. Výše náhrad nákladů se stanovují na základě zákoníku práce č. 262/2006 Sb. pomocí předpisů o cestovních náhradách. Náhrada se stanoví – dle § 30 odst. 2 vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, a podle § 156 až 189 zákoníku práce. Případné jiné důvody nedostavení se jinak než s pomocí MHD či jiného dopravního prostředku jak z hlediska zdravotního či nějaké jiné dopravní situace, jsou účastníkovi řízení i v případě jeho průvodce má-li nějaké zdravotní důvody (ten účastník) a nemůže se dopravit sám k řízení, náleží mu náhrada nutných výdajů a ušlého výdělku i včetně přepravného. Účastník řízení má nárok na stravné a nocležné, obě výše náhrady se řídí zákoníkem práce č. 262/1992 Sb., § 156 až 189, kde je uvedeno, jaké stravné náleží zaměstnanci u nás tedy účastníku řízení, částka se vypočítává z délky pracovní cesty (v našem případě k cestě k soudu) a nocležného. V tom případě se hradí náklady vynaložené na ubytování v prokázané výši, skutečnosti. Jak jsem již zmínila na začátku, účastník řízení může být v řízení zastoupen a to jak advokátem, ale i zákonným zástupcem což je rodič, nebo kolizním opatrovníkem a jiné. Veškerá zastoupení nějakého účastníka řízení probíhá na základě plné moci, která musí být řádně ověřena. Náklady zástupců účastníků řízení se pak řídí stejnými pravidly jako účastníků samotných. Ale pro advokáty, notáře, soudní exekutory a další, platí výjimka, kdy se jim do náhrady hotových výdajů započítávají i náhrady za promeškaný čas a odměna za zastupování. O tom, ale budu hovořit podrobně v další kapitole.
2.2 Ušlý výdělek a ušlý zisk Ušlý výdělek a ušlý zisk jsou dalšími z nákladů civilního soudního řízení, kdy jde zjednodušeně řečeno o ztrátu na příjmu finančních prostředků, výdělku nebo zisku, které by plynně plynuly účastníku nebo zákonnému zástupci nebýt účasti na soudním jednání. Náhradu na ztrátě pracovní doby musí účastník řízení prokázat potvrzením svého zaměstnavatele o 11
výši výdělku, a poté se mu zprůměruje výše čisté mzdy. U ušlého zisku se vychází z osob, které jsou OSVČ a proto se jim výše náhrady vypočítává ze základu daně z příjmu fyzických osob za poslední kvartální období podle zákona č. 286/1992 Sb. o dani z příjmu a vydělí se počtem pracovních hodin v kalendářním roce. Ale pokud se daňový základ nedopočítá ani tímto způsobem, vycházíme z jednacího řádu. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy obsažené v § 29. odst. 3 a stanovíme výši náhrady podle daných částek.
12
3. Soudní poplatky Soudní poplatky v České republice spadají mezi jednu z nejdůležitějších kapitol nákladů řízení. Bez zaplacení soudního poplatků se řízení nebude konat. Žalobce při podání návrhu nebo po uplynutí lhůty (kterou může vyměřit soud), musí zaplatit soudní poplatek, který je jednou z podmínek toho, aby se soudní řízení mohlo konat. Nebude-li soudní poplatek uhrazen včas či po splatnosti (povolení soudu) bude automaticky soudní řízení zastaveno. Neplatí to, však bezvýjimečně viz zákon č. 99/1963 Sb. § 9 občanský soudní řád. Vybrané soudní poplatky, může soudní správa použít k úhradě svých obecných investic atd., jako jsou např. nákupy kancelářských potřeb, tj. papír, šanony, psací potřeby, ale i náklady za elektrickou energii a jiné potřebné věci k zabezpečení běžného chodu soudu. Soudní poplatky jsou příspěvkem účastníků řízení do státního rozpočtu na činnost soudu. Zavedením soudních poplatků se soudní soustava také brání zbytečných či marných řízení ze strany žalobců, a proto je uhrazení a výše soudního poplatku také preventivním prostředkem před jeho zahájením. Na druhé straně by výše soudního poplatku neměla být překážkou pro uplatnění svých nároků a práv u soudu. Ovšem kdyby takový případ nastal, tak lze uplatnit právo institutu osvobození od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků upravuje zákon o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. v ustanovení § 11. To znamená, že osvobození od soudních poplatků může být zahájeno z úřední povinnosti (ex offo) anebo rozhodnutím soudu. Účastník, který byl osvobozen od soudního poplatku, tím pádem neplatí ani hotové výdaje jeho zástupci ani jeho odměnu za zastupování. Vzniklé náklady řízení hradí stát, dle § 138 odst. 3 občanského soudního řádu. Problematiku osvobození od soudních poplatků budu dále podrobně specifikovat v dalším odstavci kapitoly nazvané Osvobození od soudních poplatků. Dále bych chtěla uvést, že soudní poplatek se platí za jednotlivé úkony soudu. Soudní poplatek, se tedy platí u každého řízení zvlášť, jak v prvoinstančním řízení, tak i v dalších řízeních druhého stupně a to jak v odvolacích řízeních, tak i v řízeních o mimořádných opravných prostředcích a nesmím také zapomenout řízení o výkon rozhodnutí. Při druhém instančním řízení se soudní poplatek platí opět samostatně a návrh na podání řízení podává za účastníka jeho zástupce, tím může být advokát, notář nebo jiný patentovaný zástupce.
13
3.1 Osvobození od soudních poplatků Osvobození od soudních poplatků dochází dvěma způsoby a to individuálně tj. rozhodnutím soudu anebo ze zákona věcným či osobním, kdy soud může zahájit řízení z úřední povinnosti (ex offo). Osvobození věcné, upravuje § 11 odst. 1, zákona č. 549/1991 Sb. zákon České národní rady o soudních poplatcích., který přímo popisuje druhy řízení, které se od poplatků řízení ve věcech osvobozují a nepodléhají poplatkové povinnosti vůbec. Jsou to např. opatrovnické řízení, řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, či osvojení nebo povolení uzavřít manželství. Dále důchodové pojištění (zabezpečení), příplatky k důchodu, státní sociální podpory nebo vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí nebo také ve věcech náhrad škody nebo jiné ujmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutí o vazbě, trestu či nesprávným úředním postupem, dědické řízení a jiné. Z osobního osvobození bych chtěla uvést příklady, které rovněž nemají povinnost platit soudní poplatek a v jistých případech rozhoduje spíše procesní postavení subjektu dle § 11 odst. 2 zákona č.549/1991 Sb. taxativní výčet např. Česká republika a státní fondy, územní a samosprávné celky, navrhovatel v řízení o určení výživného včetně jeho zvýšení, navrhovatel v řízení o náhradu škody na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví, diplomatická zastupitelství cizích států, nadace a nadační fond ve věcech nadačního rejstříku a další. Individuální osvobození soudních poplatků z důvodů sociálních, osobních nebo majetkových poměrů účastníka závisí na zvážení a po té rozhodnutí soudu. Osoby, které jsou účastníci řízení jak fyzické tak i právnické osoby mohou být osvobozeny od soudních poplatků. Žadatelé musí dokázat před přijetím rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, že neuplatňuje svá práva svévolně nebo bezúspěšně a nepříznivé podmínky, které mu brání v obecných případech soudní poplatky zaplatit, je povinen soudu dokázat. Takovým žádostem by mělo být vyhověno z důvodů ohrožení jeho práv na věci a konkrétní posouzení dané věci. V takových případech dojde-li ke splnění podmínek pro osvobození, může soudce na návrh přiznat zcela nebo jen z části a osvobodit účastníka od soudních poplatků buď na celé řízení nebo na část řízení, nebo pouze na některý úkon soudu. Soud může rozhodnout i zpětně. Pokud však účastník své majetkové, sociální nebo osobní poměry neprokáže, anebo novou skutečnost zatají, nebo jinou okolnost, která by mohla být klíčová pro rozhodnutí soudu, musí mu soud své rozhodnutí o zamítnutí osvobození soudních poplatků zcela odůvodnit. Pokud by své rozhodnutí řádně neodůvodnil, 14
bylo by takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a podle ústavního nálezu sp. zn. 1. ÚS 218/09 ČR v rozporu se spravedlivým procesem.3 Ovšem během řízení by mohla nastat situace, že účastníkovi řízení byl ustanoven zástupce, pak se veškeré osvobození týká i hotových výdajů zástupce a odměny za zastupování. Veškeré náklady řízení za zastupování přebírá stát. U osobního osvobození od soudních poplatků v odvolacích a dovolacích řízeních rozhodují obecné soudy tj. soudy 1. Instance (v příkladě o odnětí osvobození od soudních poplatků), nicméně dle složitosti můžou rozhodnout i soudy odvolací a dovolací.4 Zaplacené soudní poplatky se po posouzení věci a zjištění skutečnosti účastníka nevracejí. Soudy můžou zohlednit nové skutečnosti a výhrady, pro které by došlo k osvobození od soudních poplatků v rozsudku, a to přímo ve výroku o náhradě nákladů řízení.
3.2 Výše soudního poplatku Výše soudního poplatku je dána buď pevnou sazbou, nebo se vypočítá procentuelně z ceny předmětu řízení, udávaná v penězích. Výše sazeb poplatků, které slouží pro zjištění poplatku je součástí přílohy k zákonu o soudních poplatcích. Je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem soudních poplatků součet těchto částek, ale když jsou pro každá plnění stanovené jiné sazby poplatku, pak tvoří každé peněžité plnění samostatný základ soudního poplatku. Po podání žaloby na zahájení řízení, která může dále rozšířit předmět řízení, poplatník doplatí poplatek. V případech úhrady poplatku v cizí měně se základ poplatku přepočítává kurzem ČNB k prvnímu dni v měsíci, ve kterém vznikla poplatníkovi povinnost poplatek uhradit. Pro přehlednější manipulaci se soudními poplatky se provádí zaokrouhlování ze základu na celá sta korun dolů a procentní poplatek se zaokrouhluje na celé desítky korun nahoru. Například: Za návrh na zahájení civilního soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20.000Kč se hradí 1.000Kč, v částce vyšší než 20.000Kč – 40.000.000kč se hradí tj. 5% z této částky,
3 4
Nález ÚS České republiky ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. I ÚS 218/09 Bureš, Drápal, Občanský soudní řád II., Velký komentář, Praha C.H.Beck, 2009
15
v částce vyšší než 40.000.000Kč se hradí pak poplatek 2.000.000Kč a 1% z částky přesahující 40.000.000Kč; částka nad 250.000.000Kč se nezapočítává. Za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 10.000Kč výše poplatku 400Kč, v částce vyšší než 10.000 – 20.000Kč včetně je výše poplatku 800Kč v částce nad 20.000Kč poplatek činí 4% z této částky. Za návrh na nařízení předběžného opatření 1.000Kč. atd. Zaplacením soudního poplatku, jak už jsem zmínila v kapitole o soudních poplatcích je zahájeno soudní řízení a soud se tedy může začít věcí zabývat. Soudní poplatky se platí u příslušného soudu, u kterého řízení probíhá. Odvádí se na účet u ČNB, přímo do státního rozpočtu. Veškeré soudní poplatky, které nepřevýší částku 5.000Kč lze zaplatit kolkovými známkami. Správa soudních poplatků je v pravomoci soudů a dohled nad vybíráním poplatků vykonává příslušný soud či správa soudu podle §3. V praxi se setkáváme s velkou tolerancí za strany soudů v hrazení poplatků kolky i do převyšující částky 5.000Kč, a to i když to zákon přímo neumožňuje, soudy tak často vyhoví poplatníkům. Z mého pohledu je to v pořádku, není zde žádná překážka k případnému dalšímu odkladu řízení z důvodu nezaplacení poplatku a tím pádem i rychlejšímu projednání věci. Soudní poplatky jsou osvobozeny od DPH.
3.3 Vrácení soudního poplatku Jestliže se vyskytnou určité nejasnosti v úhrnu soudních poplatků, které upravuje zákon o soudních poplatcích, soud vrátí poplatek z účtu soudu v konkrétních těchto případech: např. zaplatil-li poplatek ten, kdo k tomu nebyl povinen, jestliže poplatník zaplatil více než bylo třeba (přeplatek) a to i kolkovými známky, jestliže však přeplatek nebo poplatek není vyšší jak 50Kč tak se poplatníkovi nevrací. Další případ vrácení poplatku může nastat v rozvodovém řízení manželství a to z důvodu zastavení řízení nebo byl-li vzat jeho návrh na zahájení řízení zpět a to nejpozději před vydáním rozsudku soudem, po-té soud vrátí celý jeho poplatek zpět a to i z důvodu prokázání 16
neplatnosti manželství či partnerství. Po vydání rozsudku soudem a nabytí jeho právní moci a po té odvolání nebo v případě nenabytí právní moci aniž bylo podáno odvolání, soud vrátí z účtu soudu polovinu poplatku. Dalším příkladem může být zastavení řízení před prvním jednáním (platí i pro opravné prostředky). Pokud došlo k jeho částečnému zastavení ještě před prvním jednáním, postupuje se jako by se vracel přeplatek. Příkladů je zde možné uvést několik nicméně i zde platí 10 lhůta, po jejímž uplynutí již nelze poplatek ani přeplatek vrátit. Soudy obecně řečeno vrácené poplatky a přeplatky uhradí do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, v případě opoždění vrácení poplatku či přeplatku, připočte se k částce úrok podle zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků.
17
4. Náklady důkazů Při dokazování je jednou z nejdůležitějších částí v civilním soudním řízení provádění důkazů. Je na místě a velmi pravděpodobné, že někomu vzniknou náklady na jeho provedení. Nejobvyklejšími, ale také nejčastějšími důkazními prostředky, kterými je možné zjistit stav věci jsou svědecké výpovědi, kdy nákladem svědka se rozumí převážně dopravné k soudu nebo znalecký posudek, různé zprávy v listinné podobě, ohledání a jiné důkazní prostředky. Soud je povinen provést důkazní prostředky, které slouží ke zjištění skutkového stavu. Dle ustanovení § 125 Občanského soudního řádu se uvádí, že za důkaz mohou sloužit všechny dostupné prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Jedná se především o výdaje např. poštovné, dopravné (jízdné), znalečné, tlumočné, svědečné, ohledání a výslech účastníků a jiné důkazní prostředky, které sebou nesou výdaje, které by nebýt zahájení řízení účastníkovi jinak nevznikly. Výdaje za dokazování hradí ten, kdo důkazní prostředky provádí nebo zajišťuje. Nicméně v konečné fázi řízení je bude povinen nahradit ten, kdo v soudním řízení převážně sporném řízení nebude úspěšný. Cestovní náhrady se oproti minulých let nepatrně zvýšily a pro letošní rok 2014, přímo tedy dle vyhlášky MPSV č. 435/2013 Sb. od 1. ledna roku 2014 se sazba základní náhrady za používání motorových vozidel a stravné stanoví průměrnou cenou pohonných hmot. S odkazem na § 157 odst. 4 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. je sazba základní náhrady za 1km jízdy nejméně:
-
pro osobní silniční motorová vozidla 3,70 Kč oproti roku 2013, kdy náhrady za 1km činily 3,60 Kč.
S odkazem na § 158 odst. 3 zákoníku práce č. 262/2006 Sb., se stanoví průměrná cena za 1 litr pohonných hmot takto: Benzín 95 oktanů 35,70 Kč Benzín 98 oktanů 37,90 Kč Motorová nafta
36,00 Kč
U stravného budeme také vycházet ze zákoníku práce č. 262/2006 Sb., a podle § 176 odst. 1, náleží zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty stravné, které budeme aplikovat jako náhrady za stravné, které by mu poskytl zaměstnavatel (platí i pro státní i příspěvkovou sféru) a to ve výši: 18
5 až 12 hodin 67 až 80 Kč 12 až 18 hodin 102 až 123 Kč Nad 18 hodin 160 až 191 Kč Pro podnikatelskou sféru jsou náhrady v době 5 až 12 hodin 67Kč , v době 12 až 18 hodin 102Kč a nad 18hodin 160Kč.
4.1 Svědečné Svědkové, kteří jsou přizvání soudem k výpovědi a podání důkazných prostředků jsou v právu na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku (popřípadě ušlého zisku), a případně jiných nákladů spojené s podáním výpovědi. Jednoduše můžeme říct, že tak veškeré výdaje k poskytnutí svědectví můžeme nazvat náklady na důkaz (svědečné). Pro výpočet a výši těchto náhrad, platí stejná pravidla jako pro stanovení například hotových výdajů a ušlého výdělku resp. ušlého zisku viz zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce. Svědek má zde povinnost uplatnit nárok na náhradu jeho výdajů a to do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy se dozvěděl od soudu, že nebude vyslýchán. Lhůta pro uplatnění nároku je lhůtou prekluzivní a to znamená, že pokud svědek tuto lhůtu nedodrží tak jeho právo na náhradu těchto výdajů zaniká. Svědek, se může svědečného, tedy nároku na náhradu hotových výdajů či jiných nákladů spojených s podáním výpovědi dobrovolně vzdát. Po jeho odmítnutí, mu poté již nepřísluší žádná náhrada jeho hotových výdajů a ušlého výdělku resp. zisku. Soud o takových možnostech a lhůtách musí svědka poučit a rozhodnout usnesením. Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti je dávkou poskytovanou na základě zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Při výpočtu výše náhrady mzdy se použije průměrný redukovaný hodinový výdělek. Toho se dopočítáme zjištěním součtu hrubých mezd a odpracovaných hodin v předchozím kalendářním čtvrtletí. Hodinová a denní výše náhrady mzdy pro rok 2014 se vypočítá z hrubé mzdy, nebo musíme k výpočtu znát náhradu za 1 hodinu anebo náhradu mzdy za 1 pracovní den (tj. 8 hodinová pracovní doba).
4.2 Znalečné a tlumočné Pro znalce a tlumočníka platí v podstatě stejný postup jako pro svědečné, s rozdílem, že odměnou, která mu náleží za jeho poskytnutý úkon, zde nazýváme znalečné. Činnost znalců a tlumočníků upravuje zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. Tento zákon, dá se říct, 19
přetrvává v nezměněné podobě již 40 let. Pouze jediná novela tohoto zákona z roku 2006 zvýšila odměnu znalců o částku odpovídající o dani z přidané hodnoty, kterou je znalec povinen z odměny odvést podle zvláštního právního předpisu, který určí komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí. Předpis upravuje vyhláška č. 37/1967 Sb. vyhláška ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, která byla již několikrát novelizována. Novelami se zkvalitňují a více upřesňují práce znalců a tlumočníků, upřesňují a rozšiřují předpoklady ke jmenování znalců a zpřísňují podmínky pro vykonávání jejich činnosti. Předpis například upravuje povinné pojištění odpovědnost za škodu způsobenou výkonem znalecké nebo tlumočné činnosti, dále doživotní vzdělávání, řešení stížností na znalce a ukládáním jim i pokut při porušení jejich povinnosti při výkonu jejich znaleckých a tlumočnických činností. Pokud je v řízení zapotřebí povolání znalců k posouzení či prokázání nějaké skutečnosti soud ustanoví znalce (tlumočníka) a určí mu otázky, které slouží k rozhodnutí případu v dané lhůtě na základě znaleckého posudku. Znalec je povinen o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti a to i po jejím ukončení zachovávat mlčenlivost. Tato povinnost se vztahuje i na konzultanty, případně na další osoby, které se na případu podíleli. Mlčenlivosti znalce může zprostit ten orgán, který jej ustanovil, nebo ten, na jehož objednávku byla znalecká činnost vykonávána. 5 Znalci po-té náleží náhrada hotových výdajů a odměna za poskytování posudku. V praxi je velmi běžné, že soud uloží procesnímu účastníkovi, u kterého nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků a který důkaz znaleckým posudkem navrhl (v jehož prospěch má být znalecký posudek vyhotoven), aby složil přiměřenou zálohu.6 V případě nezaplacení zálohy na náklady důkazů, není taková situace důvodem k neprovedení důkazů. Naopak. Soud důkaz provede a náklady s tím spojené, na základě vykonatelného usnesení, kterým byla povinnost složit zálohu uložena, vymáhá cestou soudního rozhodnutí. Po té řízení končí. Odměny a náhrady se posuzují podle stupně odbornosti (obtížnosti) potřebné k provedení úkonu či podle počtu vykonané práce. U tlumočnické práce se bere počet překládaných stránek, pokud se jedná o psaný text. Odměna za služby se může velmi lišit, záleží např. na jazyce tlumočení, v případě zda se jedná ve své mateřštině atd. Výši hotových výdajů a
5 6
Škoch,P., Znalec a občanské soudní řízení, znalecký portál online,http:www.znaleckyportal.cz Ustanovení § 141 odst. 1 Občanský soudní řád
20
odměnu za poskytnutí posudku je znalec (tlumočník) povinen předložit soudu současně s podáním posudku. O odměně a náhradě nákladů znalce rozhoduje soud, který jím znalce ustanovil.7 Znalci se částka určená k výplatě složí do dvou měsíců od nabytí právní moci toho usnesení. Konečné náklady procesního řízení pak platí v případě sporného řízení účastník, který řízení prohraje (je neúspěšný).
4.3 Odměna notáře jako soudního komisaře a správců pozůstalostí Notář vykonává notářskou činnost, provádí úkony v řízení o dědictví a za to mu náleží odměna dle vyhlášky č. 432/2013 Sb. o odměnách a náhradách notářů a správců pozůstalosti (dříve správců dědictví)., která je platná od 1. ledna 2014 a mění tím vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb. o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších předpisů, která tím pozbývá účinnosti. V odměnách notářů jsou započítané i úkony za běžné administrativní práce a jiné práce, které souvisí s notářskou činností. V případech dědického řízení se postupuje a vede řízení mimo soud (soud ustanoví, pověří notáře a ten po té sám vykonává úkony v řízení po zůstaviteli). Tímto usnesením přecházejí pravomoci na notáře, který je zástupcem (soudním komisařem) a celé dědické řízení pak končí rozhodnutím soudu. Výše výpočtu odměny notáře jako soudního komisaře za úkony provedené v řízení o dědictví, je obvyklá cena zůstavitelova majetku, který se stal předmětem řízení o dědictví. Výše odměny se stanovuje buď procentní sazbou, anebo pevnou sazbou. Pokud notář zastaví dědické řízení z důvodu, že majetek v dědictví je jen nepatrné hodnoty, pak odměna notáře činí 400Kč, tuto odměnu platí notáři soud. 400Kč odměna náleží notáři i v případě zastavení dědického řízení. V případě, že dojde k objevu majetku po právní moci usnesení, jimž původní řízení skončilo, je základem odměny notáře jako soudního komisaře za veškeré úkony, které byly provedeny v tom samém řízení obvyklá cena tohoto zůstavitelova majetku. Na odměně notáři se dědicové (zůstavitelé) podílejí v poměru majetku, který zdědili. V případě odmítnutí dědictví zůstavitelem, nebo nějakého dalšího neuplatnění dědictví, odměnu notáři zůstavitel platit nebude. Ovšem, když nastane situace, která je v praxi velmi běžná, že dědic (zůstavitel) není v přímé nebo poboční linii a není ani pozůstalým manželem či manželkou, v takovém případě bude platit daň dědickou.
7
Z článku Schelleová, I. Náklady civilního řízení, Obchodní právo, 1997,č.7, str. 34
21
Odměna notáře (soudního komisaře) uvedená v §12 odst. 1 v % sazbou: -
z prvních
100.000Kč základu - 2%
-
z přebývající částky až do
500.000Kč základu - 1,2%
-
z přebývající částky až do
1.000.000Kč základu - 0,9%
-
z přebývající částky až do
3.000.000Kč základu - 0,5%
-
z přebývající částky až do 20.000.000Kč základu - 0,1% Tady jasně vidíme, že se zvyšující částkou dále procento klesá. Vyhláška nám dále určuje minimální odměnu a to ve výši 600Kč, částka nad 20.000.000Kč se do základu nezapočítává. Odměna notáře může být rozhodnutím soudu přiměřeně zvýšena a to až o 100%, děje se tak v případech, ve kterých úkony notáře, zejména provedením více nezbytných jednání ve věci, mohly být mimořádně obtížné nebo časově náročné. Kromě odměny dle vyhlášky notáři náleží náhrada za hotové výdaje. Jde například o poplatky notářské komoře za zjištění v centrální evidenci závěti (zjištění zda je závět evidována nebo listina o správě dědictví) v částce 50Kč za jeden dokument, dohromady tedy 2 x 50 = 100Kč. Veškeré výdaje za lustraci pak notář přiúčtuje jako své hotové výdaje a předloží je k úhradě zůstaviteli za dědické řízení. K hotovým výdajům notáře dále patří i cestovné, náklady spojené s doručováním písemností, náklady na znalecké posudky, platby za získání informací o majetku a jiné, dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb. o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví. Notář může v průběhu řízení požádat účastníka dědického řízení neboli zůstavitele o složení zálohy, která slouží k úhradě jeho hotových výdajů. K takto vyzískané odměně je ještě nutno přičíst 21 % DPH. Soudnímu komisaři, který vykonává správu zůstavitelova majetku dále, náleží odměna za dobu strávenou na cestě za úkonem, nebo za dobu čekání na samotný úkon, který provádí a to na popud žadatele. Mezi odměnou notáře, který provádí úkony jako správce dědictví je podmínka výkonu funkce po dobu alespoň čtyř měsíců. Kdyby tuto činnost vykonával kratší dobu, odměna za vykonané práce by byla nižší, a když funkci bude vykonávat delší dobu, více než jsou zase čtyři měsíce, jeho nárok na odměnu se poměrně zvýší. Jinak je vše stejné jako u notáře, a platí zde i stejná pravidla z vyhlášky a zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (cestovné).
22
4.4 Odměna za zastupování Do dalších nákladů civilního soudního procesu patří i odměna za zastupování účastníků v řízení. To se týká pouze v případech zastoupení účastníka zapojeného do soudního procesu, nejčastěji advokátem nebo notářem případně patentovaným zástupcem. Výše odměny za zastupování účastníka advokátem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhrada advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),8 která určuje paušální sazby, výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, tato vyhláška zcela nahradila doposud platnou vyhlášku Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince č. 484/2000 Sb. o odměnách za zastupování účastníka advokátem nebo notářem, která tím pádem pozbyla účinnosti. V případě zastoupení účastníka v občanském soudním řízení zákonným zástupcem nebo zmocněncem na základě plné moci atd., pak takovému zástupci účastníka odměna nenáleží. Za poskytování právních služeb při zastupování účastníka advokátem přísluší advokátovi odměna (jedná se zejména o náklady na běžné administrativní práce a jiné), vedle odměny má advokát nárok na náhradu hotových výdajů a nárok výdajů za promeškaný čas. Vše by mělo probíhat dle vyhlášek, ale i podle etických pravidel. Náklady za zastoupení advokátem platí klient sám. V případech zastoupení klienta advokátem ve sporném řízení (strana žalující), a v případě, že strana spor vyhrála, vzniklé tak náklady za zastoupení (straně žalující), spadají na stranu neúspěšnou v procesním řízení tj. stranu, která spor prohrála. Výši odměny určuje vyhláška č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhrada advokátů za poskytování právních služeb, která upravuje paušální sazby a výši odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Výše odměny se může určit paušální sazbou, jednou částkou, bez ohledu na rozsah a množství poskytnutých právních služeb. Její výše bývá předem s klientem dohodnuta při převzetí zastoupení. Paušální, fixní odměna se sjednává především v případech, u kterých jde předem odhadnout rozsah a charakter úkonů advokáta. Smysl v takto fixních a pevně stanovených odměnách vidím v rychlejším a pružnějším systému, v neprotahování zbytečných jednání, sporů a tím pádem i rychlejším zastoupení a ze strany advokátů k nároku na jejich odměnu. Dle Ústavní
8
Nález ÚS ze dne 17.4.2013 sp. zn. Pl ÚS 25/12
23
nález Ústavního soudu, který zmiňuje spravedlivější odměnu za zastupování.9 Zda se tak ovšem děje i v praxi v případech bagatelních sporů či platebních rozkazů, kdy výše odměn advokátů a jejich výše náhrady bývají soudy přiznávány v plné výši dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhrada advokátů za poskytování právních služeb, kdy se velmi často stává, že výše odměny většinou převyšují mnohonásobně hodnotu sporu. Výši odměny soudy určují i na základě ustanovení §151 odst. 2 a §150 občanský soudní řád. Obecné soudy jsou zde vázány zákonem. Další odměnou advokáta v zastoupení může být tzv. mimosmluvní odměna. Jedná se o odměnu v případě, že nedojde k uzavření smlouvy o poskytování právních služeb. V takovém případě se účtuje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). K odměně a náhradě hotových výdajů je účtována daň z přidané hodnoty DPH, výše sazby je zákonem stanovena v 21% výši, dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty.
4.5 Nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. PL. ÚS25/12 K účinkům nálezu Ústavního soudu sp. zn. PL. ÚS25/12 ze dne 17. dubna 2013 na nároky plynoucí z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. prosince č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších vyhlášek a přiznané pravomocným rozhodnutím soudu do okamžiku vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Ústavní soud vydal usnesení, viz předešlý text, kde připouští případné retroaktivní účinky derogačních nálezů, ale jen velmi výjimečně a to v případech mimořádně intenzivního derogačního důvodu (rozpor s materiálním jádrem ústavy). V rozhodnutí se uvádí, že princip právní jistoty před důvody, které Ústavní soud vedl k derogaci vyhlášky (k jejímu zrušení), převáží v případě nároků na paušální odměnu přiznanou dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. V takových případech se neuplatní § 71 odst. 2 za středníkem zákona o Ústavním soudu a nároky plynoucí z těchto 9
Nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12
24
rozhodnutí mohou být předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce. To se ovšem netýká případů, v nichž Ústavní soud shledal na základě včas a řádně podané ústavní stížnosti ve výši paušální odměny neústavnost a rozhodnutí obecného soudu zru
4.6 Odměna advokáta za poskytování právních služeb Odměna advokátovi náleží za poskytování právních služeb klientovi na základě smlouvy nebo mimosmluvně, dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátovi náleží odměna a náhrada hotových výdajů, ale i náhrada výdajů za promeškaný čas viz vyhláška. Odměna advokáta s klientem je sjednána, buď na základě smlouvy (fixní odměna) a výše takto ujednané odměny může být de facto neomezená. Další odměnou advokátovi může být odměna vzniklá mimosmluvně (viz vyhláška). Je tedy na klientovi, který musí velmi dobře zvážit, která z dvou variant je pro něj nejpřijatelnější. V případě smluvní odměny může být pro klienta výhodná pevná (fixní částka), anebo způsob množství poskytnutých úkonů či určení poskytnutých právních služeb. Odměna může být také ujednána pouze na jeden úkon advokáta, nebo ujednána na úspěchu na věci či celkové vyřízení věci. Odměna advokáta může být stanovena podle počtu strávených hodin na případu nebo jiných časových jednotek (denní, měsíční nebo roční). Ať je tedy smluvní odměna sjednána na jakýkoliv způsob tak musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci § 4 odst. 3. S odměnou náleží i advokátovi i náhrada hotových výdajů, tedy v případě, že klient si již nedohodl takové podmínky ve smlouvě. Pak se postupuje podle advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. o mimosmluvní odměně § 7. Při zastoupení klienta advokátem v civilním soudním řízení jsou tyto sazby rozhodující a závazné pro stanovení odměny a aplikují se na základě tarifní hodnoty, za každý jednotlivý úkon právní služby. Sazba mimosmluvní odměny, za jednotlivý úkon právní služby:
-
do 500Kč ………………… . odměna 300Kč
-
přes 500Kč do 1.000Kč …..
-
přes 1.000Kč do 5.000Kč…....odměna 1.000Kč
-
přes 5.000Kč do 10.000Kč .…odměna.1.500Kč
odměna. 500Kč
25
-
přes 10.000Kč do 200.000Kč odměna 1.500Kč a 40Kč za každých započatých 1.000Kč, o které hodnota převyšuje 10.000Kč.
-
přes 200.000Kč do 10.000.000Kč odměna 9.100Kč a 40Kč za každých započatých 10.000Kč, o které tarifní hodnota převyšuje 200.000Kč.
-
přes 10.000.000Kč odměna 48.300Kč a 40Kč za každých započatých 100.000Kč o které hodnota převyšuje 100.000.000Kč. Takže tyto pevné (fixní) sazby jsou rozhodující pro přiznání odměny, jak jsem výše poznamenala, za jednotlivý úkon právní služby z tarifních hodnot. Tarifní hodnotou (základ pro stanovení odměny) viz § 8, rozumíme: - výši peněžitého plnění nebo cenu věci a nebo práva, v některých případech sem patří příslušenství, v době započetí právního úkonu, za cenou práva může být hodnota pohledávky nebo i závazku. - jednáli-li se opětující plnění, pak je tarifní hodnotou součet hodnot všech plnění delší pěti let nebo na dobu neurčitou, poté se stanoví pětinásobkem ročního plnění. - v případě spojení dvou či více věcí do jednoho projednání, tarifní hodnotou se považuje nejvyšší hodnota těchto společných věcí. - v oblasti vypořádání podílového spoluvlastnictví se vychází z ceny celé věci a po odečtení podílu klienta - u vypořádání společného jmění manželů jde o polovinu hodnoty všech společných věcí manželů, které patří do společného jmění manželů. - u výkonu rozhodnutí nebo exekuci pro opětující se plnění jsou tarifní hodnotou splátky, které jsou v době nařízení výkonu rozhodnutí již splatné. - v dědickém řízení se tarifní hodnotou počítá podíl, zůstavitelova cena majetku. Když známe tarifní hodnotu věci nebo práva, můžeme si spočítat cenu odměny advokáta za právní úkon a služby. Právní úkon je jakýsi projev vůle vedoucí ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. V našem případě právní předpis § 11 odst. 1 advokátní tarif vyhlášky č. 177/1996 Sb. nám přímo udává, co se rozumí právním úkonem služby a v konkrétních případech bývá i rozhodující pro výši odměny advokáta a náhradu nákladů řízení.
26
Úkony právní služby jsou například: - převzetí a příprava zastoupení - první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby - další porada s klientem přesahující jednu hodinu - písemní podání nebo návrh ve věci samé - účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny - jednání s protistranou, a to každé započaté dvě hodiny - sepsání právního rozboru věci - návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim - odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim. Advokátovi však může náležet další mimosmluvní (fixní) odměna ve výši jedné poloviny za tyto úkony vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 11 odst. 2 o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v případě návrhu předběžného opatření, dojde-li k němu pro jeho zahájení či návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé a vyjádření k takovému odvolání, účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, účast při přípravě jednání, jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy jeho zastoupení, nebo sepsání návrhu na zahájení řízení atd.
4.7 Náhrada za daň z přidané hodnoty Náhradu za daň z přidané hodnoty upravuje ustanovení § 137 odst. 3 občanského soudního řádu a to za náklady řízení, které by nebýt sporu nebo jiného soudního řízení ani účastníkovi nevznikli. Náhradu za daň z přidané hodnoty platí zástupci, advokátovi, tlumočníkovi (osoby uvedené v § 126 a), kterými se účastník řízení nechá zastoupit, nebo podle § 147 jsou ti, kteří měli nějakou povinnost a nemohou být tím pádem nahrazeny z jiného důvodu, než uvádí paragraf výše. Výše náhrady se pak stanoví na základě výpočtu, dle advokátního tarifu § 7 o mimosmluvní odměně, vyhláška č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Advokát či jiný zástupce, musí být plátcem daně z přidané 27
hodnoty, viz zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Vždy musí být v řízení soudu předloženo advokátem či jinou zastupující osobou, která účastníka zastupuje, osvědčení registrace plátce daně z přidané hodnoty, touto pověřenou osobou. Není rozhodující v přiznání náhrady, zda advokát nebo jiný zástupce účastníka vykonává advokátní činnost samostatně nebo jako společník či zaměstnanec právnické osoby. Tato právnická osoba však musí být plátcem daně z přidané hodnoty a musí být registrováno jako plátce. Automaticky pak osvědčení o registraci předkládá před soudem. Soudy nemusí z úřední povinnosti zjišťovat, zda je advokát či tlumočník, znalec nebo jiný zástupce,
10
kde se praví, že soud je
povinen účastníky řízení pouze poučit o možnosti jejich náhrady (i náhrady za daň z přidané hodnoty) a pak tyto náklady projednané soudem přiznat v prokázané výši. Účtována daň z přidané hodnoty neboli DPH, dále jen daň je zákonem stanovena v 21% výši. Výše sazby je platná za kalendářní rok 2014 a platná až a do roku 2015, dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty. Procentní základní sazba je sazbou progresivní, mění se a předpokládaná % základní sazba od roku 1. ledna 2016, by se měla snížit na schválenou a stanovenou základní sazbu 17,5% DPH.
4.8 Povinnost placení nákladů řízení Placení nákladů řízení, z obecného pohledu výkladu, jde pro účastníka řízení o dvě specifické povinnosti. Je třeba odlišovat placení nákladů řízení a povinnost hradit náklady řízení. O náhradě nákladů řízení je v občanském soudním řízení rozhodováno až v samotném rozsudku či usnesení. V případě druhém, je běžné, že účastníci řízení platí náklady řízení během řízení, které jim vznikly a platební povinnost plní průběžně. Uplatňuje se zde zásada zájmová, která účastníkům daného procesu udává povinnost platit náklady řízení. Poplatková povinnost účastníku vzniká již podáním žaloby a soudní poplatek platí vždy žalobce. Jestliže žalobce nezaplatí soudní poplatek předem a včas, vyzve ho k tomuto kroku soud a stanoví mu lhůtu k zaplacení. Soud uplatňuje zájmovou zásadu i v případech rozhodnutí o složení zálohy na náklady důkazů, které soud nařídil v jeho zájmu nebo nové skutečnosti navrhl ten, kdo procesní úkon činí a jsou v jeho zájmu (účastník, zástupce, advokát a jiné). Soud musí účastníka poučit, že v případě nezaplacení zálohy na provedení takového důkazu, důkaz nebude proveden (nevztahuje se na osoby osvobozené od soudních poplatků) a případně i poučit o dalších následcích nezaplacení této zálohy. Dochází ovšem k případům, že soud i po 10
Nález Ústavní soudu ČR sp. zn. 14 Co 272/2008 ze dne 23. 9.2008
28
nezaplacení zálohy na provedení důkazu účastníkem, důkaz nechá provést a usnesení o povinnosti složit zálohu na náklady provedení důkazů spadnout do exekučního titulu. Soud v takovém případě, může nařízenou částku vymáhat formou výkonu rozhodnutí a to až do doby vydání rozhodnutí, které ukončuje procesní řízení. Viz stanovisko Nejvyššího soudu,11který se zabýval placením těchto zmiňovaných záloh. Nicméně jestliže ani takto soud neuspěje, poté důkazní náklady spojené s dokazováním platí stát. Zde bychom si měli položit otázku, v čí, nebo v koho prospěch se důkazy vůbec provádí. Soudy zde mohou a v praxi to vlastně i tak funguje, uložit zaplacení zálohy i žalovanému, nebo aby se žalovaný částečně podílel na nákladech důkazů sám či společně s ostatními účastníky řízení. Podle § 91odst. 2 občanského soudního řádu, pokud vznikají společné náklady několika účastníkům řízení dohromady, platí je podle poměru účastenství na věci a na řízení, nebo jde-li o nerozlučné účastníky řízení, platí je společně a nerozdílně. V případě ustanovení advokáta či zástupce účastníkovi soudem, náklady na zastoupení účastníka ve věci nese stát. Zastupuje-li účastníka v řízení notář jako zástupce, má právo na zaplacení odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. stejně jako advokát (advokátní tarif). U placení nákladů je třeba se ještě zamyslet nad splatností nákladů, tedy přímo, o který konkrétní náklad se jedná v civilním řízení. Jak jsem již zmínila v předešlých kapitolách, náklady vznikají účastníkům řízení za právní zastoupení a hotové výdaje. Mám přímo na mysli splatnost odměny advokáta nebo notáře či patentovaného zástupce a jejich hotových výdajů, splatnost většinou nastává po dohodě s advokátem (notářem, patentovaným zástupcem). Dle dohody může dojít k splatnosti hned přímo na místě zastupitele, složením předem dojednané hotovostní částky zastupiteli nebo vystavením faktury zastupujícímu účastníku řízení a převedení bezhotovostního styku na účet zastupitele (advokáta, notáře či patentovaného zástupce). V případě placení soudního poplatku žalobcem, který má povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení, a která mu vniká s podáním žaloby. Zde odkazuji na podrobnější popis soudních poplatku v kapitole soudní poplatky. Kde jsem jeden z hlavních nákladů již konkretizovala. U placení hotových výdajů, jako jsou cestovné či poštovné, anebo jiné hotové výdaje účastníků, je většinou splatnost v den pořízení případně koupí zmiňovaných nákladů. Vynechala jsem, že může dojít k situaci, a v praxi se také vyskytuje, že účastník řízení může po dohodě s advokátem podat žalobu za účastníka nebo mu poskytne 11Stanovisko
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.2. Cpj 88/82
29
před podáním žaloby jednorázovou konzultaci, kde ho seznámí s možnostmi kauzy, a v takových případech je možné vyúčtování odměny, která dosud nenabyla právní moc. Je velmi pravděpodobné, že pak tyto náklady náhrady řízení, i když nenabyli právní moci a jsou tudíž i nesplatné, zaplatí účastník sám, jde zde o výdaje účastníka a do celkové odměny advokáta či jiného jeho zástupce (notáře, patentovaného zástupce) mu nebude přiznána. V době, kdy soud bude o náhradě nákladů rozhodovat, nebude již zastoupen. V judikátu Nejvyššího soudu12 je uvedeno, že není rozhodující, zda náklady na civilní řízení podle § 137 občanský soudní řád, vznikly přesně v době, kdy probíhalo řízení. Náklady, tedy vznikají průběžně pořád až do doby vydání konečného rozsudku.
12
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 12.1983 sp..zn. 3 Cz69/83
30
5. Náhrada nákladů řízení O náhradě nákladů řízení je v občanském soudním řízení rozhodováno až v samotném rozsudku či usnesení. To znamená, že soud přizná náhradu nákladů účastníkovi, který měl na věci plný úspěch, tj. žaloba proti němu byla v plném rozsahu zamítnuta. Kdež to účastník, který v procesu úspěšný nebyl, prohrál řízení, bude muset náhradu nákladů řízení zaplatit. Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb. se v tuto chvíli přiklání spíše na stranu účastníka řízení, který byl ve sporu úspěšný a stanovuje tak určitá pravidla jak částku, kterou účastník řízení již zaplatit dostat zpět. Právní kritéria pro přiznání náhrady soudem, jak jsem již zmínila, jsou dána občanským soudním řádem v ustanovení § 142 až § 151 a. Je zde velmi podstatné, že spravedlnost, která je domáhána u soudu stranou, která se jí musela u soudu domáhat (stálo jí to již několik peněžních prostředků, které samozřejmě nebýt procesu by jí ani nevznikly) proti straně účastníka, který ve věci úspěch neměl. Většinou takové spory vznikají neshodou obou účastníků a účastník, který je poškozený se procesem brání protiprávnímu jednání žalovaného. Je tedy na místě, a bylo by nespravedlivé pro stranu, která nezavdala příčinu k takovému úkonu občanskému soudnímu řízení, aby veškeré náklady spojené s procesem platila. Zde musím uvést, že je úplně jedno, kdo je účastníkem sporu. Muže to být fyzická osoba, právnická osoba ale i stát. Státu je podle občanského soudního státu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a to v případech, kdy sám stát je účastníkem řízení a připadá mu tak náhrada nákladů, kterou zaplatil. Anebo v případě, kdy stát zaplatil náklady za jiného a ten povinný není osvobozen od soudních poplatků. Konkrétně má nárok za náhradu nákladů za ustanoveného advokáta, které platí stát za účastníka. Pokud takový účastník ve věci neuspěje, potom veškeré vzniklé náklady je povinen státu vrátit, mám na mysli náklady za ustanovení advokáta a to podle zásady úspěchu na věci.
Buď částečného úspěchu na věci, kdy soud náhradu nákladů
poměrně rozdělí v případě k úspěchu té které strany. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení a to z důvodů rozhodnutí o výši plnění závisejícím na znaleckém posudku nebo dle vlastní úvahy soudu. Účastník, který pak neměl ve věci úspěch, zaplatí státu náklady za řízení, které stát účastníku poskytl. Patří sem např. náklady znalců (znalečné), ale také náklady svědků (svědečné), tlumočné a jiné důkazní prostředky. Podle zásady zavinění má stát právo na náhradu veškerých nákladů, které třeba i zavinili svědci nebo znalci, případně tlumočníci, které nebýt porušením svých povinností, by 31
jinak nebyly státu vznikly. Stát má nárok na vrácení veškerých nákladů, které v řízeních zaplatil za sebe anebo za jiného. Jedná-li však stát v řízení v zastoupení advokátem a je v pozici účastníka, pak v takovém případě stát nemá nárok na náhradu nákladů řízení, a není mu přiznána. A to z důvodu personálního zajištění a vybaveností svých organizačních složek, které jsou placeny ze státního rozpočtu a tudíž, nevzniká důvod, aby přenášel výkon svých práv a povinností na soukromý subjekt, na advokáta. Viz Ústavní nález Ústavního soudu ČR.13 Dále budu konkretizovat v dalších kapitolách zásady, na kterých stojí ono proplacení náhrady nákladů řízení. Je nutno zmínit, že je velmi důležité o jaké řízení se vlastně jedná. Zda se jedná o řízení sporné nebo o řízení nesporné, které lze zahájit i bez návrhu, tedy ze zákona (ex offo). Zde bych chtěla uvést, že § 150 Občanského soudního řádu se stanoví, že jsou-li důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí v takovém případě soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně přiznat. To znamená, že takovými důvody, které jsou hodné zvláštního zřetele, mohou být třeba sociální důvody nebo majetkové důvody či sem můžeme zmínit i důvody osobní a to důvody, které jsou na straně účastníka. Soud při použití § 150 občanský soudní řád, musí účastníky řízení poučit, že existuje tato varianta, kdy se účastníci mohou k tomu vyjádřit a případně mohou předložit návrhy a jiné důkazy. Tato povinnost soudu je používanější v odvolacím řízení, kdy odvolání jako opravný prostředek je vlastně poslední šancí, kdy se účastník může k nákladům řízení vyjádřit nebo podat mimoústavní stížnost.14 Zde bych chtěla ještě uvést, že soudy mají povinnost ze zákona, účastníky řízení před vlastním rozhodováním poučit, jaké druhy tvoří náklady řízení a poučit je o jejich možnostech náhrady. Soudy jsou povinni z prostudovaného spisu uvážit, zda již takové náklady nevznikly a v případech vzniku poučit účastníka o tom, že mu mohou být přiznány v rozhodnutí. Ve výjimečných případech může být náhrada nákladů řízení přiznána také žalovanému, a to v případě, jestliže neměl úspěch ve věci, a to jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Zde mohu uvést jako příklad záležitosti žaloby na přivolení výpovědi z nájmu bytu. Jestliže je účastník osvobozen od soudních poplatků a soud tak žalobě vyhověl, soud vezme zaplacení poplatku na sebe a sdělí to v rozsudku. Je běžné, že
13 14
Nález ÚS ČR ze dne 24. 11. 2009 , sp. zn. IV. ÚS 1087/09 Nález ÚS ČR ze dne 14. 07. 2009, sp. zn. I. ÚS 483/09
32
soudní poplatky se vybírají až na výzvu soudu (nejsou-li zaplaceny včas, před podáním žaloby).
5.1 Úspěch na věci Základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení je zásada úspěchu na věci, která hraje hlavní roli při náhradě nákladů v civilním sporném soudním řízení. Podle této zásady má účastník sporného řízení, který byl ve věci úspěšný (ve věci plně uspěl) nárok na náhradu řízení, kterého se účastnil sám nebo jako vedlejší účastník. Náklady, které mu vznikly bráněním se u soudu, či uplatňování svého práva proti straně, která na věci úspěch neměla. Podmínkou pro uplatnění práva úspěchu na věci je tedy úplný úspěch ve věci, tato zásada či podmínka je vyjádřena v ustanovení § 142 občanského soudního řádu. Jestliže je splněna tato podmínka, vznikne úspěšné straně, de facto, nárok na zaplacení všech účelně vynaložených nákladů, které jí vznikli s civilním řízením oproti druhé straně, té neúspěšné, která má povinnost všechny své náklady, které vynaložila do procesu zaplatit. Úspěch na věci se plně posuzuje tehdy, jestliže soudu v konečném meritorním rozhodnutí, plně vyhověl žalobnímu petitu. Žalobní petit je jinak řečeno žalobní návrh, definováno v § 79 občanský soudní řád, a musí v něm být přímo vyjádřeno, čeho se žalobce vlastně domáhá. Žalobní návrh je formulován jako přikazující výrok soudu. Musí z něj být vyloženě patrno kdo, co, komu, čemu a kdy má platil. Plný nárok na celou náhradu nákladů řízení má i ten, jehož neúspěch je jen ve zcela nepatrné části. Může ovšem dojít i k tomu, že účastník byl ve věci plně úspěšný a přesto soud žalobu v plném rozsahu zamítne. V takové situaci má plný úspěch na věci žalovaný.15 Podle § 142 občanského soudního řádu, pak soud dle vlastní úvahy, může plnou náhradu řízení přiznat a rozhodnout tak dle své vlastní úvahy. Právo na náhradu řízení mají pouze účastníci řízení, a to i v případě, když je účastník zastoupený advokátem, poté se náhrada platí advokátovi a to i v případě jestliže účastníkem řízení (sporného) je např. stát. V popisu předchozí kapitoly jsem upřesnila, že v případě státu a jeho nákladů řízení mu může vzniknout právo na náhradu již zaplacených nákladů či výdajů spojenými s procesem.
15
Z článku Schelleová, I. Náklady civilního řízení, Obchodní právo, 1997, č. 7, str. 34
33
5.2 Poměrný úspěch na věci Dalším pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení je zásada podle § 142 odst. 2 Občanského soudního řádu a to částečného úspěchu ve věci. Obecně řečeno, náhrada nákladů řízení se přiznává podle toho, do jaké míry měla ta která strana úspěch v řízení. Vycházíme z petitu žaloby nebo případně změněného petitu, kde se konkrétně vysloví řešení případu. Je několik možností řešení případu např., jestliže je účastník v procesním řízení nepatrně neúspěšný, může mu soud i přes to přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Je nepodstatné, zda je účastník řízení žalobce nebo žalující strana. Nepatrný neúspěch v řízení se může týkat i žalovaného. Např. Žalobkyně byla úspěšná v 92% a neúspěšná v 8%. Její čistý úspěch je proto ve výši 84%, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení pouze v tomto poměru (§ 142 odst. 2 OSŘ). Je-li úspěch některého účastníka řízení jen částečný, může mu soud i tak přiznat plnou náhradu nákladů řízení v situaci, jestliže rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku, anebo na uvážení soudu, např. nepoměrné nákladné určení výše způsobené škody – zde se žalobou (petitem věci domáhá účastník zaplacení nějaké částky a soudní posudek určuje částku jinou). V případě žalobce a žalovaného, je-li úspěch přibližně stejný, soud může rozhodnout, že náhradu nákladů řízení nepřizná ani jednomu z účastníků. Další příklad poměrného rozdělení nákladů může nastat, i když úspěch a neúspěch nebudou přibližně stejný, soud po té v rozhodnutí náhradu nákladů poměrně rozdělí mezi oba účastníky v rozsahu poměru vítězství jedné strany sníženou o poměrnou část jeho neúspěchu. V praxi se ale většinou uvádí, že se podíl strany, která byla méně úspěšná na věci, odečte od podílu strany úspěšnější. To znamená, že žalobce uhradí například 40% nákladů. Další část ponese žalovaný bez náhrady. Taková varianta ovšem může probíhat i opačně, kdy větší náklady spadnout na žalujícího, který měl ve věci větší úspěch než žalovaný. Oba účastníci řízení jak strana žalujícího či strana žalovaná nemusí či většinou nemá stejné náklady na řízení. Jedna strana je například zastoupená advokátem, a proto jí vzniknou náklady vyšší než druhé straně, která zastoupena advokátem není. Náklady se můžou také lišit z důvodu cestování k procesu mezi účastníky. Jeden z účastníků může být z jiného města a většinou to také tak bývá, a poté náklady na cestovné jsou vyšší, oproti straně druhé. Je vyloženě na soudu, jak v rozsudku rozhodne a na jaké straně je spravedlnost a v jakém poměru náhradu nákladů rozdělí, podle úspěchu řízení té či oné straně, podle § 150 občanského soudního řádu, je na úvaze soudu zda důvody hodného 34
zvláštního zřetele uzná, nebo použije § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a přizná náhradu nákladu řízení straně, která měla ve věci úspěch jen částečný nebo měla neúspěch v poměrně nepatrné části. Je tedy na zamyšlení co je vlastně spravedlivější a co je nespravedlivé, zda odečet odpočtu neúspěchu z náhrady nákladů řízení či nikoli.
5.3 Nepřiznání náhrady nákladů Soud jak jsem již uvedla v předchozích kapitolách s použitím § 150 občanský soudní řád, z důvodu zvláštního zřetele, nemusí výjimečně přiznat náhradu nákladu řízení zcela nebo zčásti. Soud použije tuto výjimku v případech, kdy důvody můžou být sociálního, nebo osobního či majetkového charakteru. Všechny tyto poměry se dokazují u soudu, a nepřiznání náhrady nákladů řízení je v takovém případě nutné odlišovat od ostatních řízení. Takovými řízeními, kde dochází k obligatorní zásadě a náhrada nákladů řízení se nepřiznává, jsou řízení zahájena bez návrhu. Pro příklad bych uvedla zahájení řízení bez návrhu ve věci výživy nezletilých dětí, nebo ve věci výchovy či péče o nezletilé. Dále bych uvedla příklad řízení o rozvod nebo neplatnost manželství či neplatnost nebo zrušení partnerství a jiné. Dle nálezu Ústavního soudu
16
Náhrada nákladů soudního řízení při vypořádání SJM, kdy se výslovně
popisuje, že Občanský soudní řád uznává, že zásadu úspěchu ve věci nelze aplikovat bezvýjimečně, a proto zde uvádí výjimky procesní situace, anebo výjimky vyloženě vymezené vzhledem k předmětu řízení. Soud v uvedených případech používá zásadu zájmovou a po zjištění skutečností může i přiznat náhradu nákladů řízení v souvislosti se zjištěnými okolnostmi případu a poměrů účastníků. Bez nároku na přiznání náhrady nákladů řízení je účastník v případě smírčího řízení nebo řízení, které bylo zastaveno. V souvislosti s úspěšně uplatněným nárokem na náhradu řízení došlo od 1. 1. 2013 k novelizaci občanského soudního řádu, a změnou nerespektování zapříčinění ve sporech, kde splnění povinností, které vyplývají ze zákona nebo z právního vztahu či z porušení práva dle § 80 b občanského soudního řádu, se nepřiznají náhrady nákladů řízení účastníku řízení, a to i když byl v řízení úspěšný a byl zastoupen v řízení advokátem. Platí zde, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému podle § 80 b, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, nebo na poslední známou adresu, výzvu k plnění.
16
Nález Ústavního soudu ze dne 22. 09. 2011, sp. zn. I ÚS 1441/11
35
5.4 Náhrada nákladů při zastavení řízení Při zastavení řízení obecně platí, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 1 občanského soudního řádu. Toto pravidlo platí podle jeho výsledku, který je daný rozsudkem. V případě zastavení řízení z důvodů nějakého zavinění účastníka, je povinen ten kdo řízení zastavil, zaplatit náklady tohoto řízení včetně nákladů řízení, které vznikly druhé straně.17 Příkladem takového zavinění může být podání návrhu na zahájení řízení ve věci, kde v žalobě brání případně nějaká podmínka řízení nebo žaloba o které již bylo rozhodnuto v jiném řízení, anebo žalobě, o které se již rozhoduje v jiném řízení (platí zde překážka litispendence). Může nastat i situace, kdy je podána žaloba proti někomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, anebo byl-li návrh vzat zpět18, který byl podán důvodně, pak je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
5.5 Náhrada nákladů při vzpětvzetí žaloby Na úvod bych chtěla uvést, že žalobu dle dispoziční zásady, lze vzít zpět zcela, anebo jen zčásti. Je tedy velmi důležité vědět, proč byla žaloba vzata zpět, pro posouzení a případnou náhradu nákladů řízení. Dle § 146 odst. 2 občanského soudního řádu se stanoví, že pokud zastavení řízení zapříčiní žalobce (a to i když vezme návrh zpět bez toho, zda-li zavinil, či zavdal příčinu žalovaný), je žalobce povinen nahradit náklady řízení žalovanému § 146 odst. 3 občanský soudní řád. Může zde nastat i opačná situace, kdy žalobce může návrh na zahájení řízení vzít zpět z důvodu postavení žalovaného, tak i v tomto případě je povinný náklady řízení hradit žalobce. K takové situaci dochází v případech, kdy žalovaný po podání návrhu na zahájení řízení změní postoj a dobrovolně splní to, co původně splnit měl. V takovém případě je pak žaloba vzata zpět a řízení zastaveno. Vzniklé náklady řízení je povinen žalovaný žalobci zaplatit (z rozhodnutí soudu). V takových případech je velmi důležité či přímo nutné vědět, kdy je návrh vzat zpět. Od toho se nám pak může odvíjet výše nákladů řízení. Podle § 147 odst. 1 občanského soudního řádu a podle judikátu Vrchního soudu v Praze,19pokud žalobce nevezme svůj návrh zpět z důvodů uhrazení žalované částky žalovaným, má žalující právo na náhradu nákladů řízení, které by mu jinak nebyly vznikly v souvislosti s prodlením
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, ze dne 8. 1. 2014 Z článku Schelleová, I. Náklady civilního řízení, Obchodní právo, 1997, č. 7, str. 34 19 Rozhodnutí vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 1997, sp. zn. 2 Cmo 373/95 17
18
36
při zpět vzetí návrhu. Žalobce může při úplném vzetí návrhu zpět aplikovat situaci, kdy vezme žalobu zpět jen částečně. To znamená, že v řízení po částečném vzetí žaloby zpět probíhá řízení dál s upravenou konkrétní věcí, a rozhodování o nákladech řízení probíhá standartně podle běžných zásad. Soud by měl v takových případech zastavit řízení a rozhodnout o náhradě nákladů řízení, nicméně v praxi dochází k tomu, že soud sice zastaví řízení ve věci, ale náhradu nákladů řízení v tomto okamžiku nerozhodne a rozhodne o nich až jedním usnesením s konečným rozsudkem, kde rozhodne o nákladech řízení za řízení, které bylo již pravomocně zastaveno.
5.6 Soudní smír a náhrada nákladů Soudní smír v civilním soudním řízení je svou povahou dohodou účastníků, uzavřenou mezi účastníky řízení, účastníci řízení si mezi sebou upravují svá práva a povinnosti. Soudní smír upravuje § 99 občanského soudního řádu, a připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit spor soudním smírem. Soudní smír schvaluje soud, který rozhodne, zda smír je v souladu s právními předpisy a buď smír schválí, anebo v případě rozporu s právními předpisy, či jinými zjištěnými skutky neschválí. V případě uzavření smíru v celé věci a schválením soudu, tak řízení končí. Schválený soudní smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem, může soud zrušit usnesení o schválení smíru. Proti výroku soudu pak není přípustné odvolání. Myslím si, že v případě soudního smíru by se soud měl vždy pokusit o smír mezi účastníky a dohodnout se, buď již před jednáním řízení, nebo již před jeho přípravou. Schválený smír má tak stejné pravomocné účinky jako rozsudek a je proto závazný pro všechny účastníky a to i v případě třetích osob a orgánů řízení. V případě skončením řízení a schválením soudu, účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. V soudním smíru se účastníci mohou dohodnout, v jakém rozsahu si nahradí náklady řízení, které jim vznikly v průběhu řízení. V případě, kdy si obě strany nic neujednají, rozhodne soud v usnesení, kterým smír schvaluje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nebo-li, můžou na náhradu nákladů zapomenout. Většinou, účastníci jsou schopni se dohodnout o meritu věci, ale kdo bude poté hradit náklady řízení už ne. Soud, v takovém případě musí poučit účastníky o spravedlivosti náhrady nákladů řízení, kde může dojít k tahanicím kdo, co a jakou část nákladů řízení vlastně bude hradit. Je škoda, že ohledně nákladů řízení dochází k dalším sporům řízení, a řízení se tak může táhnout nepřiměřeně 37
zbytečně delší dobu než by bylo nutné. V případě soudního smíru chci jen připomenout, že důležité je se mezi účastníky dohodnout, obecně musí být stanoveno vyrovnání nároků, které byly předmětem řízení a vyrovnání nákladů řízení.
5.7 Náhrada nákladů při odmítnutí návrhu V případě odmítnutí žaloby je na žalobci a je to i jeho povinnost, zaplatit ostatním účastníkům řízení náhradu nákladů řízení, která jim v souvislosti s podáním žaloby vznikla. Dle ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu, se uvádí, kdy soud usnesením návrh na zahájení řízení, žaloby nebo jiného návrhu odmítne. Soud návrh odmítne v případě, jestliže žaloba (návrh) je podán neoprávněnou osobou, nebo návrh nebyl podán předepsaným způsobem, žaloba je nejasná, neurčitá, nesrozumitelná a neobsahuje všechny náležitosti či případně obsahuje jiné vady. Dle § 43 občanského soudního řádu, kde je formulováno, že soud napřed vyzve účastníka (navrhovatele), který takový výsledek zavinil, aby případné vady odstranil či doplnil nesrozumitelné nebo neurčité náležitosti podání, přičemž žalovaný ještě o počínajícím řízení ještě nemusí vůbec vědět. V takovém případě je velmi pravděpodobné, že k náhradě nákladů řízení ani nedojde. Po té co účastník nejasné náležitosti neodstraní ve lhůtě stanovené soudem, soud žalobu odmítne, dochází k vzniku nákladů řízení na straně žalovaného jen zřídkakdy. A tak se v usnesení o odmítnutí žaloby většinou rozhodne, že žádný účastník z účastníků obou stran nemá na náhradu nákladů řízení nárok. V případě zastoupení advokátem stranou žalovanou může dojít k účelně vynaloženým nákladům za zastoupení, žalobce je nucen tyto náklady zaplatit, neboť žalobce i přes výzvu soudu neodstranil vady, které dále bránily k pokračování řízení. Občas se stává i soudu, že odešle opis žaloby žalovanému dříve, než má k dispozici všechny náležitosti a poté vzniknou nějaké náklady. V takovém případě je poté chyba na soudu, který by neměl doručovat žalobu žalovanému dříve, než je žaloba kompletní to znamená, splňuje všechny náležitosti.
5.8 Zásada zavinění Jestliže je rozsudek soudu jak u sporného řízení či nesporného řízení jakýkoliv, může se uplatnit zásada zavinění. Hlavním důvodem této zásady, je sankční náhrada nákladů řízení. Podle ní může soud přikázat účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, aby nahradili náklady řízení, které by při jeho řádném průběhu vůbec nevznikly, kdyby již zmiňující neporušili svou 38
povinnost. A je jedno, jakou podmínku při tom porušili, zda důvodem je zavinění z nedbalosti (v případě, kdy se nedostavil účastník k jednání, výslechu, ke kterému byl řádně a včas předvolán jako účastník řízení, a zmařil tak účel jednání) nebo se jim přihodila nějaká náhoda, pro kterou se nedostavili k soudu, třeba ze zdravotních důvodů a způsobili tak náklady druhé straně. Ovšem druhé straně by se nemělo ubírat právo na odvolání účastníků a vzniklé náklady tak způsobené zaviněním podání odvolání jednoho z účastníků i v případě, že takové odvolání bylo shledáno jako nedůvodné,20 a proto k nákladům, které mohli způsobit odvolání, by se nemělo přihlížet jako ke zbytečným nákladům. Dle § 147 odst. 2 občanský soudní řád, stejně tak může být náhrada zaviněných nákladů uložena soudem svědkům, znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří měli při dokazování nějakou povinnost. Ti všichni již zmínění musí nahradit náklady řízení, které vznikly při porušení povinnosti při dokazování procesní povinnosti. Náhoda, která tak vznikla, je sice pro účastníky náhoda nepředvídatelná (nemoc, úraz nebo neodkladná služební cesta), která však byla tou příčinnou zbytečných vynaložených nákladů a je na soudním rozhodnutí, kdy soud rozhodne samostatně a zvlášť o separaci nákladů, jakmile vzniknout a rozhodnutí je nezávislé na výsledku řízení.
5.9 Povinnost placení náhrady nákladů řízení Placení náhrady nákladů řízení je ovládáno v českém civilním procesu několika zásadami. Placení náhrady nákladů řízení vzniká většinou po vydání meritorního rozhodnutí soudem (u sporného řízení) nebo k němu může dojít při uplatnění separační zásady i v průběhu řízení.. Pokud na straně náhrady nákladů řízení je stát, platí se náklady státu (na účet příslušného soudu). Pokud však stát je sám účastníkem řízení a je zastoupen advokátem, poté právo na náhradu nákladů řízení nemá. V případě zastoupení advokátem (nebo jiného zástupce např. notáře, patentovaného zástupce) oprávněného účastníka, je druhá strana povinna zaplatit náklady k rukám advokáta či zástupci oprávněného účastníka, který úhradu náhrady nákladů poté převede, vyplatí účastníku.21 V žádném případě nejde o právo advokáta, advokát nemůže náhradu nákladů vymáhat svým jménem ani v případě nezaplacení náhrady.22 V praxi většinou probíhá, že advokát dostane předem od účastníka zaplacení zálohy a doplacení 20
21
22
Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.4.1966, sp.zn.4 Cz 21/66 Drápal, Bureš a kol., Občanský soudní řád I. Str. 1002, 1.vydání Praha 2009 Fiala, J. Hrušáková, M. Stavinohová, J et Občanské právo.Praha. Aspi, a.s.2006 str. 45
39
odměny probíhá až po ukončení řízení. Před soudem, advokát nákladů řízení a zbytek pak vyplatí zastoupenému. Lhůta k plnění je stanovena na 3 dny od právní moci rozsudku.
40
6. Rozhodnutí o nákladech řízení Rozhodování o náhradě nákladů řízení je naprostou součástí civilního soudního řízení, a proto se i na ně musí vztahovat požadavky plynoucí z práva na spravedlivý proces. To znamená vytvoření prostoru pro účinné uplatňování námitek a argumentů účastníky řízení, ale i povinnost soudu se s těmito námitkami a argumenty, jež jsou způsobilé ovlivnit rozhodování, přesvědčivě a v odůvodnění vypořádat. V prvoinstančním rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jestliže se řízení končí rozsudkem, usnesením, platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo směnečným a šekovým platebním rozkazem, soud ve výroku rozhodne o náhradě nákladů řízení mezi účastníky popř. státu, dle § 151. odst. 1 občanského soudního řádu a § 151a občanského soudního řádu. Soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti (ex offo) i bez návrhu zpravidla v konečném rozhodnutí o věci samé. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má vždy konstitutivní povahu nejen ve vztahu ke vzniku práva na náhradu nákladů řízení, ale i i ve vztahu k její výši, protože obě jsou závislé na rozhodnutí soudu a soud je povinen toto rozhodnutí o nákladech řízení řádně odůvodnit. Rozsudkem má být tedy rozhodnuto o celé projednávané věci, nicméně i zde platí, že soud může rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu v případě účelnosti. Soudní výrok o náhradě nákladů řízení je jedním z výroků obsažené ve výrokové části, soud ovšem může rozhodnout i samostatným usnesením. V tomto případě se tak děje u případů, kde rozsah výpočtu a náhrad nákladů řízení je v případě složitosti případu neurčen a výše náhrad v době případu není definitivně rozhodnuta. Soud rozhoduje často o nákladech řízení také v průběhu řízení a to například v rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku nebo v rozhodnutí o náhradě nákladů zaviněných. Soud je povinen ve vyhlášení rozsudku ve věci, rozhodnout, o výši náhrady nákladů řízení.23 Zde odkazuji na Ústavní soud České republiky, který několikrát vyslovil názor, že rozhodování o náhradách nákladů řízení by nemělo být posuzováno pouze z mechanického pohledu a posouzení výsledku sporu, kdy soudy nesmí k této problematice náhrad nákladů řízení přistupovat jen z povinnosti a netečnosti či s přiklepnutím bez zájmu. Rozsahem náhrady 23
R 6/1969 – NS sp. zn. 6 Cz 60/68
41
nákladů řízení se z obecného hlediska rozumí, že musí jít o náklady potřebné k účelnému uplatňování či bránění práva. Rozhodnuto o náhradě nákladů řízení musí být tedy tak, aby celý spor i s rozhodnutím o nákladech řízení byl ukončen i z pohledu logického, a celá věc byla tak jednotně zhodnocena a definitivně rozhodnuta.24 Soud tak může konat i bez návrhu a může se tak odchýlit od návrhu žaloby (petitu), pokud ten návrh žaloby náhradu nákladů řízení uplatňoval, nebo se může odchýlit od návrhu žaloby účastníků, mimo skutečnost, vzdáli se účastník svého práva na náhradu nákladů, rozhodne soud, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů. Rozsudek meritorního rozhodnutí, v našem případě výrok o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení, protože se jedná o rozhodnutí v procesu, i když je součástí výroku rozsudku. Podle formy rozsudku se dále mohu orientovat na podání případného opravného prostředku proti výroku o náhradě nákladů řízení. V odvolacím řízení však nelze přezkoumávat základ tohoto nároku, o němž bylo již pravomocně rozhodnuto, ale jen výši náhrady. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné. Soud může o náhradě nákladů řízení rozhodnout i v separátních rozhodnutích (zaviněných, kde se projednává, zda se jednalo o pokus se vyhnout povinnosti platit náklady řízení v nesporném řízení dle §146 odst. 2 občanský soudní řád) a to ve formě usnesení. Například o náhradě nákladů v dědickém řízení se vždy rozhoduje usnesením, kdy vydáním usnesení dědické řízení končí. V případě, že je účastník zastoupen advokátem a náhrada nákladů mu byla přiznána, vyplácí se odměna advokáta zpravidla přímo tomuto advokátovi. Je tedy otázkou co je smyslem tohoto postupu, zda rychle vyplatit advokátovi odměny za zastupování a vyhnout se tak případnému zdlouhavému procesu, liknavosti z jeho strany. V každém případě soud musí vždy rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí řízení je konečnou fází procesního řízení. Pokud by soud o nákladech řízení nerozhodl, a své rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řádně neodůvodnil, mohlo by jít o výrazné pochybení soudu a tím i porušení zásady a záruky práva na spravedlivý proces. To platí i v případech, pokud by soud náhradu nákladů nepřiznal a ačkoliv ji přiznat měl a nijak by toto své rozhodnutí neodůvodnil, či odůvodnění nebylo přezkoumatelné.25 24
Nálezy ÚS České republiky ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. IV. ÚS 1/04, ale i I. ÚS 1310/09
25
Nález ÚS ČR ze dne 26. 03. 2009, sp. zn. III. ÚS 892/08
42
Je tedy na soudu jakou výši náhrad nákladů určí v konkrétních případech. Nicméně soud první instance není povinen dohledávat či stanovovat jaké náklady účastníkům či dalším osobám zapojené v procesu vlastně vznikly. Soud vyzve účastníka dle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu, aby doložil nebo doplnil své podání ohledně náhrady nákladů řízení. Pokud účastníka zastupuje jeho zástupce (advokát, notář atd.), jak jsem již zmínila v předchozích kapitolách, soud rozhodne o náhradě nákladů řízení advokáta dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Z advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. o advokátních odměnách a náhrad advokátů za poskytování právních služeb, bude soud vycházet i v případě uplatnění náhrady nákladů řízení, podle sankční zásady viz § 147 občanského soudního řádu. Zastoupení účastníka se uskuteční na základě plné moci či jiné dohody mezi advokátem, či jiným patentovaným zástupcem. V takovém případě je stanovení určité odměny mezi klientem a zástupcem. Dle § 151 odst. 2 občanského soudního řádu, při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud urči výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění, anebo patentovaného zástupce v rozsahu jeho oprávnění, podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem viz § 151 občanského soudního řádu.
6.1 Rozhodnutí o separaci nákladů řízení O náhradě nákladů řízení, které upřesňuje § 147 občanského soudního řádu, bývá zpravidla rozhodnuto již během řízení samostatným usnesením, a to bez odkladu na vznik nákladů. Rozhodnuto, může být o nich také až v konečném rozhodnutí, jimž se samotné řízení končí, ustanovení § 151 odst. 1 občanský soudní řád. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, je tyto náklady potřeba oddělit od o ostatních nákladů (separovat je) z důvodů jejich neúčelnosti vynaložení. Důvodem k separaci nákladů může jít v případě zavinění nebo náhody jen tehdy, jestliže důvody měly za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně. Tyto důvody mohou být, nedostavení se k řádnému přizvání soudu k podání výslechu předvolaného účastníka, anebo jestliže při jednání byly provedeny jiné důkazy (výslech svědků) a jednání bylo odročeno, z důvodů došetření věci, nebo jestliže účastník svým jednáním nezpůsobil vznik zbytečných nákladů, i když zaviněně porušil procesní občanské povinnosti. Ovšem, kdyby se účastník k soudu nedostavil a jiné dokazování by tak nemohlo být provedeno z důvodu jeho 43
nedostavení se k jednání, je tak zaviněné porušení jeho procesní povinnosti, nebo náhody, která mu zabránila se jednání zúčastnit, důvodem k separaci nákladů. Dalším důvodem může být, že během řízení dojde například k záměně účastníků, soud poté musí v usnesení, tuto záměnu povolit a rozhodnout tak o náhradě nákladů řízení pro zaměňovaného účastníka, neboť tím jeho účast v procesu končí. Separaci nákladů řízení je však možné i v řízeních zahájených bez návrhu, a v řízeních o nejasném výsledku o úspěchu či neúspěchu věci. Separace nákladů je možná i za situace, kdy soud zastavuje řízení nebo odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. O některých náhradách nákladů řízení v průběhu řízení soud rozhoduje usnesením, typickým příkladem je zde povinnost zaplatit soudní poplatek nebo poskytnutí zálohy na provedení důkazů. Nejde zde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ale o rozhodnutí povinnosti platit soudní poplatky či náklady důkazů. O náhradě těchto zmíněných nákladů řízení bude rozhodnuto buď v konečném rozhodnutí, nebo v separátním usnesení. Zde musíme dát pozor, o jaké náklady se vlastně jedná a nezaměňovat náklady s náhradou řízení. Náklady podle § 147 občanského soudního řádu, které byly nebo by měly být separovány, není možné zahrnout do nákladů, a o jejich náhradě se rozhoduje až podle výsledku řízení. Odvolání proti usnesení soudu 1. stupně o separaci nákladů je možné, ale dovolání proti usnesení odvolacího soudnu, který rozhoduje o odvolání usnesení o separaci nákladů, přípustné není.
6.2 Opravné prostředky proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení Řádné opravné prostředky (odvolání) v samostatném usnesení prvního stupně proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení jsou přípustné mimo bagatelních sporů (spory nepřekračující hranici peněžitého plnění do výše 10.000Kč). Účastník řízení se může odvolat proti části výroku nebo proti celému výroku o náhradě nákladů řízení. Soud v tomto případě není vázán návrhem účastníka, a není ani vázán odůvodněním odvolání. Při posuzování odvolání soud může přihlédnout k § 147 odst. 1 (v případě nákladů řízení zaviněných nebo u nákladů řízení vzniklých náhodou) a k § 150 občanského soudního řádu, jsou-li to důvody hodné zvláštního zřetele a jiné. Účastník řízení musí svůj návrh odvolání řádně odůvodnit, neboť by se mohlo stát, že řízení pro nepředložení prokazatelných námitek by bylo odročeno. A vznikly by tak další zbytečné náklady na řízení. Druhá strana též musí dostat prostor a čas k případné reakci na odvolací námitky. Konkrétně u takových případů, by nemělo být řízení 44
zastaveno, ale mělo by se rozhodnout o náhradě nákladů řízení na odvolací řízení podle § 147 občanského soudního řádu.26 Odvolání není přípustné proti usnesení dle § 202 odst. 1 občanského soudního řádu a to v případech: jimž se upravuje vedení řízení, byl k řízení přibrán další účastník, bylo-li řízení zahájeno bez návrhu, byl účastník vyzván, aby neúplně, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo upravil a jiné. Účastník může tedy napadnout rozhodnutí vydané v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci viz § 159 Občanského soudního řádu. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy podobu usnesení. Pokud by výrok o náhradě nákladů řízení neměl povahu usnesení, je zde velmi pravděpodobné, že by účastníci řízení mohli podávat i mimořádné opravné prostředky jen proti výroku soudu o náhradě nákladu řízení. Mimořádné opravné prostředky (dovolání, žaloba pro zmatečnost, žaloba na obnovu řízení) nejsou přípustné v případě, jedná-li se o výrok náhrady nákladů řízení. Odvolání má účastník právo podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Soud tak může učinit z moci úřední jen do doby, než rozhodnutí nabude právní moci. Výrok pravomocného rozsudku nebo pravomocného usnesení ve věci samé je závazné jen pro účastníky řízení, závaznost rozsudku je vlastní projev vůle soudu, kterým byl vyřešen spor nebo upravena práva a povinnosti účastníků řízení. Dalším možným opravným prostředkem náhrady nákladů řízení, může být Ústavní stížnost. Toto platí jen v případě, jestliže došlo k porušení ústavního pořádku České republiky. Jak již z teorie práva víme, každý účastník řízení, má právo na spravedlivý soudní proces, což Ústavní soud27 několikrát judikoval, a odvolání se tak k Ústavnímu soudu, či podání stížnosti proti rozhodnutí o náhradě nákladů civilního soudního řízení není tak mimořádné. Nicméně na druhou stranu musím uvést, aby nedocházelo k zneužívání či přílišnému podávání ústavních stížností k Ústavnímu soudu České republiky,28se v ústavním nálezu praví, že rozhodnutí o přiměřené náhradě nákladů řízení je právem na spravedlivý soudní proces.
Rozhodnutí NS ČR ze dne 31. 08. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99 Nález ÚS ČR ze dne 15. 01. 2003, sp. zn. I. ÚS 712/01 28 Nález ÚS ČR ze dne 21. 05. 2008, sp. zn. I. ÚS 1056/07 26 27
45
7. Výkon rozhodnutí Výkonem rozhodnutí v civilním soudním procesu se realizuje pravomocné rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy29 a jeho cílem je splnění, vynucení povinnosti, která byla uložena žalovanému pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Samotný výkon rozhodnutí je vlastně procesem či činností soudu, ze kterého vyplývá poskytnutí ochrany subjektivním právům a zákonem chráněným zájmům fyzických osob dle LZP a S, právnických osob a státu. Účastníky řízení jsou pří výkonu rozhodnutí oprávněný (ten kdo podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí) a povinný (ten na kom má být vynuceno splnění povinností). Pro vykonatelnost rozhodnutí musí být splněny zákonem stanovené procesní podmínky. Jestliže tyto procesní podmínky nejsou splněny, nemůže být výkon rozhodnutí nařízen a de facto i proveden, a je velmi důležité, aby tyto nedostatky byly odstraněny. Výkon rozhodnutí, u kterého nejsou splněny všechny procesní podmínky, je nepřípustný. Výkon rozhodnutí v občanském soudním řízení upravuje občanský soudní řád č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výkon rozhodnutí má dvě doby, samotné nařízení výkonu rozhodnutí a poté provedení výkonu rozhodnutí. Materiální podmínkou výkonu rozhodnutí je exekuční titul, vydaný oprávněným orgánem tedy v našem případě soudem, který musí splnit určité náležitosti a to jak formální tak i obsahové povahy k povinnému a určení lhůty povinného, která byla rozsudkem stanovena § 261a odst. 1 Občanského soudního řádu. Exekučními tituly vykonatelné v rozhodnutích vydaných v občanském soudním řízení jsou například: -
vykonatelné rozsudky
-
usnesení
-
platební příkazy
-
soudem schválené smíry
-
vykonatelná rozhodnutí státních notářství a dohody jimi schválené
a další vykonatelné rozhodnutí obsažené v § 274 odst. 1a-i občanský soudní řád. Samotné nařízení výkonu rozhodnutí je vázáno na podání návrhu oprávněného. Návrh, musí obsahovat určité náležitosti podání. Musí zde být uvedeno označení soudu, kterému je návrh adresován, zde bych chtěla upozornit, že vždy věcně příslušným soudem, který provádí výkon rozhodnutí je okresní soud. A místně příslušným soudem je soud obecný povinného (soud, v jehož blízkosti má povinný trvalé bydliště nebo se v jeho obvodu zdržuje), a proti 29
LZP a S čl. 2 odst. 2 str. 2
46
kterému je, de facto výkon rozhodnutí směrován. Dále zde musí být uvedeno, kdo je osoba oprávněná, a kdo je osobou povinnou, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden, důkazné prokázání skutečnosti, která nastala, označení důkazů a také datum sepsání návrhu s podpisem oprávněného. K návrhu na výkon rozhodnutí je nutné přiložit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Tímto potvrzením o vykonatelnosti si soud opatří rozhodnutí soudu, který o věci rozhodoval jako soud první instance. Stejnopis se nedokládá v případě, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u stejného soudu, který o věci rozhodoval. Za platný návrh platí ten, který splňuje všechny náležitosti návrhu na zahájení výkonu rozhodnutí, a jako takový podléhá poplatkové povinnosti dle zákona České národní rady č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Poplatky za řízení se účtují podle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, přesněji dle § 19 položka 21: 1. je-li vymáháno peněžité plnění do částky 20.000Kč včetně = 1.000Kč. 2. je-li vymáháno peněžité plnění v částce vyšší než 20.000Kč do 40.000Kč 3. včetně = 5 % z této částky 4. je-li vymáháno peněžité plnění v částce vyšší než 40.000.000Kč = 2.000.000Kč a 1% z částky přesahující 40.000.000Kč 5. částka nad 250.000.000Kč se nezapočítává 6. jde-li o výkon rozhodnutí vyklizením = 3.000Kč 7. v ostatních případech = 2.000Kč Za návrhy na druhé a další řízení výkonu rozhodnutí na základě stejného vykonatelného rozhodnutím zaplatí polovina příslušných poplatků, poplatek nesmí být menší než 500Kč. U návrhů za zastavení výkonu rozhodnutí je soudní poplatek osvobozen. Po nařízení výkonu rozhodnutí soud přejde do druhé fáze, konečné, a postará se o provedení výkonu rozhodnutí dle ustanovení § 265 občanského soudního řádu. Jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí koná zaměstnanec soudu (vykonavatel), nebo ho tím pověří předseda senátu, který se při své činnosti řídí jeho pokyny. Upustit od dalšího 47
provádění výkonu rozhodnutí lze v případě souhlasu oprávněného nebo splní-li povinný dobrovolně co mu ukládá rozhodnutí. Odložit výkon rozhodnutí lze v případě, kdyby mohlo dojít ke zbytečnému poškozování povinného nebo třetí osoby (zásada ochrana povinného). Druhy výkonu rozhodnutí: a) způsob výkonu rozhodnutí, hotovostní plnění (přednostní pohledávky) -
srážky ze mzdy
-
přikázání pohledávky
-
prodej movitých věci a nemovitostí
-
zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech
-
prodej podniku
b) způsob výkonu rozhodnutí, bezhotovostní plnění -
vyklizení
-
odebrání věci
-
rozdělení společné věci
-
provedení prací a výkonů
c) v případě výchovy nezletilých dětí a styku s nimi Z pohledu nákladů výkonu rozhodnutí ukládá soud povinnost k náhradě nákladů a koná tak současně při nařízení výkonu rozhodnutí. Podstatou pro rozhodování o nákladech řízení a jejich náhrady je jejich účelnost. Tyto náklady hradí povinný, který nesplnil svoji povinnost uloženou mu exekučním titulem a musí tak i nést veškeré důsledky s tím dané. V zásadě je povinen nahradit veškeré náklady oprávněnému, které mu vznikly výkonem rozhodnutí. Mezi náhradu nákladů řízení můžeme zahrnout, například odměnu za právní zastoupení, soudní poplatek, který oprávněný zaplatil a účelně vynaložil. Náhradu nákladů řízení je třeba rozlišovat a rozhodovat odlišně, dojde-li k zastavení výkonu rozhodnutí, k němu může dojít z různých důvodů, zde odkazuji na předešlé kapitoly práce, kde popisuji důvody, kdy může dojít k zastavení řízení. Nicméně na tyto důvody (překážky) např. při vymáhání pohledávky oprávněným, pro které se řízení zastavilo, odkazuje § 268 zákona č. 99/ 1963 Sb. občanský soudní řád.
48
8. Závěr V bakalářské práci, jsem chtěla obecně a komplexně shrnout problematiku nákladů civilního soudního řízení a jejich náhradu. Vím, že do obsáhlosti tématu nákladů soudního řízení nelze úplně dopodrobna analyzovat všechny náklady a jejich náhrady, ale snažila jsem konkrétně vybrat ty nejzajímavější, neboť kdybych se měla zabývat detaily, byl by rozsah práce několikanásobný. Tedy z mého pohledu, jsem se snažila přiblížit danou tématiku ze strany nezkušené, i laické veřejnosti. Struktura nákladů civilního řízení je velmi obsáhlým tématem, a jistě mi dáte za pravdu, že, z hlediska právního výkladu této problematiky, i značně složitá či nepřehledná a v určitých případech i nejednotná. V jednotlivých kapitolách jsem se snažila popsat a to někdy i velmi obecně témata a doložit mé myšlenky a úvahy správným právním předpisem, vyhláškou, zákonem, usnesením. Zde bych chtěla uvést, že například v případě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 sb. o odměnách advokátů a náhrad advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., nálezem Ústavního soudu sp. zn. PL. ÚS25/12 ze dne 17. dubna 2013, kde dochází i přes většinovou správnost jejich rozhodnutí, k určité nepřesnosti výkladu. Pravdou je, že než byla nálezem Ústavního soudu zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., existovaly obě vyhlášky vedle sebe a stanovení přiměřené odměny advokátovi, bylo nepřesné a třeba i nespravedlivé, a výše odměny za provedení právního úkonu i často neetická. Aby nedocházelo, ke zbytečnému navyšování odměn advokátů o náklady, které mohou v některých případech, převýšit mnohonásobně hodnotu sporu, např. kvůli cestovnému, mělo by Ministerstvo spravedlnosti více apelovat na novelu zákona o místní příslušnosti advokátů a účastníků, v ustanovení § 11 občanský soudní řád, a tím by i odpadl problém se zbytečným navyšováním hotových výdajů (cestovné). Často se tak stává, že celkové náklady řízení představují mnohem víc, než na kolik lze ocenit ono bráněné či uplatňované právo a to není rozhodně v pořádku. A proto se domnívám, že váha jednotlivého rozhodnutí Ústavního soudu ČR roste, a je u jednoho z nejvyššího soudního institutu příkladem pro další případy rozhodující, i když v České republice jakož to kontinentálního právního systému nelze aplikovat soudní precedenty, které jsou typické pro Angloamerický právní systém. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR nebo Nejvyššího soudu ČR jsou čím dál více uznávány, a soudy nižších instancí i stále častěji používány. 49
Další kapitolou, které jsem se věnovala důkladněji, jsou náklady řízení, které vlastně ve své podstatě musí nejprve vzniknout, být zaplaceny a poté se může uskutečnit jejich náhrada. Náhradě nákladů řízení jsem věnovala velkou část, snažila jsem se poukázat na rozdíly, které ovládají rozhodování o náhradě nákladů řízení a konkretizovat úspěch ve věci, či jen jeho části atd. Zde jsem došla k poznání, že soud by se měl vždy a za všech okolností pokusit o smír mezi účastníky řízení. Celou jednu kapitolu jsem chtěla věnovat tématu rozhodování o náhradě nákladů řízení, neboť si myslím, že právě rozhodnutí o nákladech řízení je ve své podstatě základem pro vznik práva na jejich náhradu. Dále jsem se snažila v této práci nastínit rozdíly v řízeních mezi opravnými prostředky a v závěru bakalářské práce, rozebrat velmi obecně, nařízení provedení výkonu a možnosti jeho provedení. Na úplný závěr musím konstatovat, že mnou vytčené cíle, které jsem si stanovila v úvodu své bakalářské práce, se mi podařilo naplnit a případně i rozšířit své znalosti.
50
9. Seznam použité literatury 1. Drápal L., Bureš J. a kol. Občanský soudní řád I. Velké komentáře, 1. vydání, Praha, C.H. Beck, 2009 2. Fiala J., Hrušáková M., Stavinohová J. et al. Občanské právo, Praha. ASPI a.s., 2006 3. Gerloch A, Teorie práva. 4. vydání, Nakladatelství a vyd. A. Čeněk, Plzeň, 2007 4. Hollander, P., Filosofie práva, str. 186, Plzeň 5. hospodářská kartotéka, 2007, č. 5, str. 10 http://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mjzhe3f6mjxg4 6. Kovářová, D., Náklady soudního řízení, zejména občanského soudního řádu. 7. Listina základních práv a svobod ČR, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html 8. Schelleova, I. Náklady civilního řízení, Obchodní právo, 1997, č. 7 str.34 9. Stavinohová, J., Hlavsa P., Civilní proces a organizace soudnictví. Doplněk, 2003 10. Škoch P., Znalec a občanské soudní řízení, [znalecký portál online], http://www.znaleckyportal.cz 11. ÚZ č. 893 Občanský soudní řád, Praha, podle stavu k 5. 3.2012 12. Winterová A. a kol., Civilní právo procesní, 6. aktualizované vydání, Linde Praha 2011 13. www.epravo.cz, [portál online]
51
10. Přehled judikatury
Nález ÚS ČR ze dne 22. 9 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11
Nálezy ÚS ČR ze dne 13. 1 2005, sp. zn. IV. ÚS 1/04, ale i I. ÚS 1310/09
Nález ÚS ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl ÚS 25/12
Nález ÚS ČR ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09
Nález ÚS ČR ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. I ÚS 218/09
Nález ÚS ČR ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 483/09
Nález ÚS ČR ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 892/08
Nález ÚS ČR ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 14 Co 272/2008
Nález ÚS ČR ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 1056/07
Nález ÚS ČR ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 712/01
Rozhodnutí NS ČR ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99
Rozhodnutí vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 1997, sp. zn. 2 Cmo 373/95
Rozhodnutí vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. 5 C mo 228/96
Stanovisko Nejvyššího soudu České Republiky ze dne 29. 2. 1984, Cpj. 88/82
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 1983, sp. zn. 3 Cz 69/83
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1966, sp. zn. 4 Cz 21/66
R 6/1969 – NS sp. zn. 6 Cz 60/68
Ustanovení § 141 odst. 1, Občanský soudní řád
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, ze dne 8. 1. 2014
52