Náeí slovenské, dolskó, valašské

rn

,ji

moravská.

Dialektologie

První

Náeí

díl.

slovenské, dolskó, valašské a lašské.

Sepsal

František Bartoš, c.

V Tiskem Mor.

k. professor.

BRN

akc. knihtiskárny.

—

1886. Nákladem Matice Moravsk

é.

Pedmluva.

Spisem tímto podáyám na veejnost první nmž popsána jsou náeí slovenské,

dialektologie modolské. valašské

díl

ravské, v

alašské, z nichž každé zase v nkolikero rznoeí se rozvtvuje. Poínám svým domácím rznoeím zlínským, jemuž mi nejvíce asu a pozornosti vnovati lze bylo.

celkem svou

platnost'

slovn v}'teny

v

i

Podstatné

náeích

Pední zetel

nejsou.

znaky rznoeí tohoto mnjí pokud odlišné rozdíly vý-

ostatních,

obracel

k zákonm náeími a rzno-

jsem všude

hláskovým, jimiž podstatné rozdíly mezi jednotlivými

eími

nejjasnji probleskují. Hláskosloví a tvarosloví každého náe. rznoeí, tu zevrubnji, tu strunji, jak se kde poteba toho jevila, popsáno osob. Potom následuje spolená nauka o tvoení slov, skladba

a

slovník abecední a první polovice slovníku vcného druhá jeho polovice pidána bude ke druhému dílu dialektologie moravské, v nmž vypsati hodlám náeí hanácké, horácké a eské. Na konec pidal jsem nkolik píklad, z nichž ti psány jsou pravopisem fonetickým, v ostatních ;

ponechán pravopis obecný,

aby se tení jich nefilologm píliš nestžo-

valo. I v ostatním spise užil

píše za ni

vyslovuje.

Co

z,

kde

se

tak v

jsem pravopisu knihového až na hlásku f. náeích moravských odchodn od eštiny

*)

se

týe uspoádání

látky,

spravoval

jsem

se

vzornými

spisy

Miklosichovými a Gebauerovými. Dležitost' a poteba studií dialektických uznává se nyní vbec. neteba rozepisovati se o tom do široka. Geografická rozloha dialektu moravských vrhá zajímavé svtiu na pvodní kolonisaci naší vlasti. Náže

eí

dolské a kelecké, mající do sebe nepopiratelné

známky

ei eské,

náeí

slovenského

nevyvinulo se jistotn v nynjších svých hranicích z a valašského, nýbrž jest

sousedních *

ném

)

Slovákv

a Valachv.

Píklady ostatních

„Lid a národ."

pvodním jazykem osadník rznorodých od rznoeí

najde laskavý

tená

v

mém

spise

nadepsa-

osadníci mst Val. Meziíí s Krásnem, Hranic, Lipníka a Tak Perova zdá se, že jpon jiného kmenového pvodu nežli obyvatelstvo ddin okolních. Mluví se posud v tchto mstech náeím zcela rzným od okolního, jehož charakteristickou známkou jest pízvuk polský a i

nedostatek dlouhých samohlásek, což by tedy ukazovalo k pvoda In.ískému.*) Píborské tvary: nesete, vedete, tetka mne (pedložkový dat. a lok.) zavedl, nesl a p. proti tvarm v dalekém .širokém

a

okolí užívaným: nesete,

vedet,

tetka,

mn,

zaved,

ns

opravují k téže

domnnce. Znalost'

komu

se jest

domácího dialektu nebude zajisté nikomu bez prospchu, pímo stýkati s lidem. Zvlášt pak národnímu uiteli d-

ležito jest znáti

dkladn náeí

zákony jmenovit hláskoslovné,

podmínny

spisovného

jsou,

svých žák.

mnohem

Znaje

pesné a dsledné

odchylky

rozmanité

jimiž

jazyka

od

dtem

snáze bude moci vštpovati

zákony jazyka spisovného, a maje lexikální vdomosti náeí domácího, nebude mluviti dtem o vcech, jimž nemohou rozumti, slyšíce je jmenovati

jménem sob

A

že

o pevnou

i

cizím.

pdu

zcela pozbyti

neporušené

svého

ei

lidu opírati se musí, nemá-li za

pvodního

rázu

toho neteba tuším teprve

cizoty,

vplyvm

náš jazyk spisovný, podrobující se ode dávna

krásných a pípadných jadrných úsloví,

slov,

bez nichž

kolik

e

cizím,

nedlouho

slovanského a osáknouti v kalu

doliovati.

náeích

Kolik v našich

pesných termin, kolik úsených a nebo

se obchodí

spisovná všelijak

e

je z

vypjenými nahrazuje lidová má hojnost jadrných, sklonných tvar za eská verbalia v a'"?' a '*'/, jimiž by ovšem spisovatel v nynjší dob antibrusiské leda posmchu došel, jako jsou skon (skonání), výtyk

ciziny

!

:

záida (zaízení), posvítka (posvcení, na p. (vykládání), mlaba, plaba, seba a m. j.

(vytýkání),

školy),

vykládka

I psycholog v ei lidové nejednu zajímavou stránku postehne. Pozoruhodná na p. jest v té píin zámna dojm smyslových Msíek se mekoce ve vod (blyští) koza mekoce šemrati (z temna mlu:

—

viti)

a šemoiti se (kmitati)

obraz (pkný),

a m.

kyselé

:

bravý

;

= barvy temnohndé bruivý režné), jásati = trhati i

plátno (hrubé,

i

;

chutný

svítiti se

j.

Ze

spisem tímto všechno vyerpáno není, ba žádným nikdy vyerpáno nebude, toho neteba tuším dokazovati tomu, kdo se kdy podobným badáním obíral. Leckde snad i moje methoda bude se zdáti nevdeckou. Vykládaje na p. rozmanité zmny hlásek

vzhledem k jazyku spisovnému, vytýkám vlastn tyto hlásky jsou pvodními, a *)

Ve

Val.

Meziíí mluví

se

po lašsku:

je tu

i

zmna

tam

v

jejich

náeích, kde práv naopak

Bartkove pole, susedove tla.

— v

spisovném

jazyce

nedostatk nebude

mn

Ostatek

;

vdom,

uinil jsem tak

I sice

mé

dílo

abych

bez nkterých vad a

chyb hrubých douíám však pece že jsem se uvaroval. poskytl-li jsem aspo nco dobrého mate-

dosti n'a tom,

badatelm povolanjším.

riálu

Však c.

Le

nastoupila.

zbytené rozvlánosti.

se uvaroval

—

ni

ministerstva dvouleté

k.

Nabyv munificencí vysokého

to vyžadovalo práce nemalé.

i

dovolené,

nýbrž

sbíraje nejen materiál dialektický,

íkadla, zvyky a obyeje,

ního: písn,

jsem ddinu od ddiny, ostatní plody ducha národ-

putoval i

povry

atd.

Co

se

týe dialekt

—

nebo nic grammaticky vzdlané se tak snadno nezapomíná jako náeí tak píbuzné celkem jazyku spisovnému, nýbrž od lidu samého, hlavn od starcv a babiek vyptával samých, nespoléhal jsem nikde na

lidi

—

jsem se vtami na každý jednotlivý tvar, pozoroval výslovnost' jednotlivých hlásej a vyzvídal dle hotového rejstíku názvy rozmanitých vcí.

Tak

vcný, jak

vznikl slovník

se

domnívám

bylo zachycovati z hovoru souvislého,

náeím

dovati všemi

vždy bez

Abych

možnými analogiemi,

obtíže.

jejž

jsem

Každý nový jichž

si

též

zákony hlásko-

zjev bylo

mi pak

sle-

na míst vyhledati také nebylo

Všecko to zapisoval jsem

si

do sešit, ^jak stádo bží''.

voln manipulovati, bylo každý

tím mohl

s

vlastní.

slova ostatní

jsem o rozmanitých vcech

rozpádal. Z hovoru souvislého doploval slovné jednotlivým

dosti úplný;

tvar,

každé slovo na

pak tisíce a tisíce cedulek bez potukráte pekládati a rovnati, nežli konené uspoádání celého materiálu hotovo bylo Avšak i touto usilovnou a namáhavou prací nebyl bych se ani tch resultát dodlal, kteréž ve spise tomto podávám, kdyby se mi nebylo dostalo vydatné pomoci od vlastenc spanilomyslných a spolupracovníkv obtovných. Tak staiký, ctihodný vlastenec p. Daniel Sloboda, ev. fará zvláštní cedulku pepsati, tyto

na Rusav, mimo hojné píspvky ethnografické propjil mi svého znamenitého slovníku idiotism valašských, jejž mi p. uitel Jos. Ulehla na cedulky pepsal a i ze .svého všelico piinil. Velepilní pispívatelé do Slovníku Kotova, pp. Tomáš Šmýd, fará ve Skípov na Opavsku

Vsetín mnohými sty cedulek mi pispli. P. Vincenc Prásek, editel eského gymnasia v Opav, uvedl mne v grammatickou soustavu náeí opavského, jehož jest výteným znalcem, p. Ignác Tká, c. k. professor v Uh. Hradišti, pouil mne a

*o

c.

okresní

k.

náeí

Slova

i

inspektor

frýdeckém, fráze

p.

valašské

Matouš

prof.

Machá

Ant.

poslali

na

Václavek

mi

v

Brn

o

pp. Frant. Bayer,

náeí

keleckém.

uitel v Jersín,

fará v eladné; slova Fr. Koželuha, próf. Tebíi, c. v Prostjov, Karel Lysý, fará na Lhot u Luhaovic, Jos. Kachník, viká v Olomouci. P. u. Ignác Hýl pispl nkterými slovy z Trnávky u Píbora, p. Ant. Stojan, kaplan v Píbore slovy píborskými, dr. Rom. Edv. Peck, slovenská

uitel

dr.

ve Vyzovicích,

Fr. Dvorský,

Ant. Pikryl,

k. professor v

— Dubový pezdívkami

mj

z Opavska.

IV

—

Skoro všichni tuto vyjmenovaní pánové

platn rozhojnili, ehož, jakož bude pipomenuto. jmen jiných pispívatel na svých místech Zvláštními však díky zavázán jsem vel. pánu Karlu Frkovi, nyní kooperatoru v Koryanech, kterýž mi, jsa tehdy bohoslovcem v I. roce, poslal monografii o rznoeí rožnovském tak zevrubnou a tak dkladnou, že mi jen litovati jest, že jsem této znamenié práce v úzký rámec .svého spisu nemohl pojati celé. Jest mi tedy milou povinností vzdáti srdené díky všem, kdož mi jakýmkoli zpsobem pi mé práci nápomocni byli. Jest to jmenovit naše vlastenecké knžstvo a uitelstvo, kteréž mi všude pohostinného písteší poskytovalo a styk s lidem usnadovalo. Zvlášt pak díky nejuctivjší iním vysokému c. k. ministerstvu kultu a vyuování za milostivé udlení dvouleté dovolené, kterouž mi poskytnuto potebné prázdn na sebrání hojného r -.eriálu ethnografického. i

ostatní

etlinografický

materiál

vdn

i

V

Brn

dne

10.

února 1886.

Fr. Bartoš.

I.

Náeí

slovenské.

Náeí a jdouc

slovenské pestupuje na Uherskobrodsku z Uher na Moravu,

tu na Brumovsku, Klobucku

a

valašského, pechází na Zlínsko. Odtud

náeí

Vyzovsku podél hranic

pes Bohuslavice

a Hrubou Lhotu

pestupuje na Napajedelsko, kdež jmenovit osady Žlutavý, Alenkovice

a Nová ddina levém

behu

(n. ves)

k

nmu náležejí.

Od Napajedel postupuje po celém

Moravy, od Rohatce pak na sever

i

behu

po pravém

podél

hranic farních osad Ratiškovic, Milotic, Mistína, Hovoran, Prušánek až

k

Podivínu, kdež pechází u Lednice do Rakous k

na východ od

této

áry všude

Valicm

a Cahnovu,

hranic uherských dostupujíc, kdež se stýká

s uherskou slovenštinou.

Náeí

*) i

slovenské na

Morav

rozestupuje se v nkolikero

rznoeí.*)

Píšeme .slovenský, slovensky* místo obvyklého slovácký, slovácky^ ponvadž ,,

Slováci sami, jmenovit pomoravští,

Ve Strážnici te nebo „Slovenka^

se

na štít: „N.

(ne:

i

jejich nejbližší sousedé

N., ažot)e»»A:^

krejí."

tvarv onch

Podobn mluví

užívají.

se ^Slovenka^

„Slováka").

1*

I.

Rznoeí

zlinské.

Eznoeí zlinské jest obecným jazykem lidu na bývalém panství Zlinském v jihovýchodní Morav. Panství Zlinské skládalo se z msta Zlína a z osmi ddin, kolem msta

rozložených, ježto jsou:

Píluk, Loužkovice,

Mlatcova,

Prštné,

Zelechovice, Jaroslavice, Kudlov a Beznica.

sob malým celkem

Panství Zlinské bylo o

ethnografickým, za kterýž

samo se pokládalo, nepoítajíc sebe pímo k žádnému kmeni moravskému, mluvíc o Hanácích, Valaších i Slovácích jako o kmenech od sebe rozdílných. V názorech lidu o rznosti kmenové nerozhodovaly i

obyvatelstvo

toliko rozdíly dialektické, nýbrž

znan

se

lišili

i

kroj,

kterýmž

sedláci panství Zlínského

ode všech svých sousedv.

Na severozápad bydlejí Hanáci ; nejbližší ddina hanácká je tu Rackova. Na jih za lesem sousedí Zdhoi^ané, jejichž první ddiny za Kudlo vem jsou Bezvky a Pro vodo v. Nejbližší sousedé na severovýchod jsou Valaši bývalého panství Vyzovského a Lukovského, na jihozápad obyvatelé panství Malenovského, jichž

náeí

ím

se

liší

á, b, B, c,

,

dz, dz, d,

málo

od zlínského.

Hláskosloví. o hláskách vbec.

Rznoeí f,

f,

g, h,

,

u,

ch,

i,

zlinské í,

j,

k,

má 1,

tyto hlásky í,

t

í,

m, m,

a,

:

n,

, ,

o,

ó, p, p, r,

,

e, é,

, ,

s, š,

ú (), v, v, z, ž. Samohláska dlouhá velmi rázn se vyslovuje a zní dobe za dv krátké: chvála, dobrého, bží, za naš stodolu, rža, chlap. 2. Dlouhé o zhusta se vyskytuje u výslovnosti slovenské: chóra, •dóm (dom), loni, zbóník, troník, róchat, zvoní (srovn. na str. 8.). S. y a. ý jakkoli neznjí tak zhruba jako v ruštin a polštin, pece po retnicích a po ^ zcela jasn se rozeznávají od i a í: byt-bit, pyskt,

pisk, výr-vír, húfy-íiet,

my-mi,

byíy-byli.

:

—

6

—

Siný zní jako ?/. kosy, zyma, cyzý vcy. vci jako kosi, zima, cizí hrdeln nýbrž stední ?/, Toto i po sykavkách není ani podnebné i ani samohláska mezi obma znjící, podobná v té píin eskému stednímu í, 4. Tvrdé a mkké / (1 a 1) u výslovnosti jasn se odlišují: íaskalaluja, lebe-lenoch, íuh-lud, íyko-líto. Ano na rozdíle tchto hlásek zakládá se rozdílný význam slov: uhel (kout) uhel (spálené devo), chíp-

Po sykavkách s, syn, sipt jako sypat

(chlup)

— chlp

c

tvrdne

i

a neliší se nic od

;

:

(chlpnutí), lepit (udeiti)

(die Liige)

(sedí), lež

z,

—

—

—

— lapí

lepit (klížiti), lapí (chytne)

lež (liege), plut (plovati)

—

plut (plivati).

astji mají platnos samohlásek nežli v eštin brla, šrk, žr, hrable, kadle, klzat, klzký, chlm, chíp, klbko, šrba, šrbatý, 5.

r,

I

/,

:

kadtb, dlžen, hlboký, ttstý, žitý, žt, šklbat. *) 6.

,

Dlouhé

í,

asto se kdel

í

drn, trn, trní, vrš (verš),

žbat, kí

slyší

u výslovnosti slovenské

(houf),

klu), plnit, chípat, síp (sloup),

(v.

(hloubka), stfkat, pabícat sa (potloukati

V íslovkách

7.

Po

8.

ií

se

i

a

í

ob

kr

(ke),.

síneko,

díhý,

zhíbka

se).

stdn a osu hláska n zastupujíc

hláskový; vyslovují se

:

vchtitý (vrchovatý), krmit, vtat^

m má

úkol samo-

íslovky dvojslabin.

u výslovnosti

z pravidla pohlcuje,

ímž

hláska

nabývá platnosti samohláskové, slabikotvorné, jsouc tu krátká, tu dlouhá

o

a

(oni),

(ani),

sda, zvo

šphú,

iígdy,

Hláska g velmi asto se

9.

agan, glgat

ohpara, vlas

(vlastní),

kže,

peiize^

pozvihová. (deglutire),

gombík

slyší

:

gágor (husí krk), husi gagocú,.

(knoflík), zingra (jiskra),

zingnút (udeiti)^

zgrbnút (zdechnouti), žignút (píchnouti), šigat (lámati halouzky) a m.

j.

(srovn. Slovník).

h, pi, p, vi, ve, Ji, ýe, mi, mé v moravských náslabým jotovým pídechem; pjivo, mjilý, fjertocb Moravan bez namáhání ani nevysloví. A týž zvuk mají tyto mkké retnice10. Slabiky hi,

eích znjí mkce ped

a,

u híBa, pádlit sa, kupa, ve stívoch, v hoferstvú, krvú, zeihú. Hlásky s a z v deklinaci mají platnos hlásek mkkých: obraze^,

o,

11. lese,

se

:

koze klobáse (nom. množ. jako mee, rže), v lesi, v masi (lok^ mei, na poli); „já o vozi a on o kozi." :

jedn. jako: v

O promnách samohláskových.

Pehlasování. 1.

ale

Samohláska a proti eštin zachovala se celkem nepehlasována

;

p ece astji se pehlasuje nežli v ostatní slovenštin, valaštin a laštin. V

mst

K

samohláskové r drží se posud ve své míe. Tvrdé t a. vokalisuje pešlo naped v klu, potom v Mí. V matrikách st. XVL nynjší jména Tlusták a Škubal psána jsou Tísták, Šktbal, jak se na ddinách posud *)

se

v

ií a tú.

vyslovují.

—

—

: !

— Pehlasováno

a)

(hajno), jezero

7

—

a v nkterých slabikách kmenových:

jest

tžký

lehký (lahký),

(jazero),

mkký

(ažký),

hejno

(makký),

pam

pst (pas), (pama), hovzí (hovazí), pítel (priatel)' Pehlasováno jest a v infinitive a píestí inném sloves III. tídy tchto: hoet-hoél, viset-viséí (podl. hoat, visat). c) Pehlasováno a súženo v í jest a v nom. jedn. ž. ve složeném sklonní kmen mkkých: boží muka (božia) a v genitiv jedn, vzoru znamení do náruí (náruá), z nenadání (nenadána). Toliko pehlasováno lekat (lákat), b)

:

v

(želá

nesúženo v genit. jedn. vzoru

ale

e,

do

zelí:

želé,

pehršle

obilé,

*).

d)

V

hlasováno

kue kmenové

podstatných jménech vzoru :

kua, kuate, kuati

nich pídavných: telecí

eštin

(telací),

pehlasuje

**) ale

;

se

a se drží nepe-

v odvozených od

knížecí (knížací).

pehlasováno a súženo v infinitive a píestích sloves V. tídy vzoru háti: hít, híí, zehítý, pít, okít, smít Proti

e)

sa,

jest a

Krom

píl, okíí, smíl sa.

želka,

žúžel

(v.

žúžata)

toho ve slovech: píšetka, kviela, kí-

— vsíknút,

dosíhat, zapíhat, uzíbnút, ozíbe

mne

(zebe, zabe). 2.

Samohláska

a)

ve vokativ vzoru duša

se nepehlasuje

o

:

dušo

mn. vzoru pole polom, na poloch. c) ve slovech macecha, jazovec. Pehlasováno jest o v nom. akk. a vok. jedn. vzoru pole: moe, srdce, lože; vedle vajco íká se obyejnji vajíko. b) v dative a lok.

3.

a) cítit,

:

Samohláska u pehlasovala se: slabikách kmenových:

v nkterých

šidit (šudit), líbit sa,

mžikat (mžukat)

lid ;

(lud),

šika,

sice drží se

cizí

(cuzí),

nepehlasována

bruch, uch, ut, úra, juh, kluka, kožuch, poklúzat, plut, polúbit, trovo, šúr. b)

—

Proti

V koncovkách

ve sklonní složeném za boží

*)

**)

eštin pehlasuje

muk

se

u v

i

;

šú-

ve slov bivol (. buvol).

ohýbacích u drží se všude nepehlasováno, vyjmouc

kmen mkkých

(božiu) a gen. duál.:

V mst úží se tu ^ v V mst: kue-kuete.

akk. a instr. jedn.

ž.

:

boží

muku,

do oí, bez uší (oú, ušú***).

í.

***) V mst pehláska znanji postoupila. Posud drží se o nepehlasované kmenech: jatelina, majstr, pádio (pedivo) paza, prazka, etaz, etázek, vjaka> šlahat b) v koncovkách deklinace jmenné a námstkové (mimo se) c) ve sprežce aj:

a) ve

volaj, stavaj, lišaj,

prodaj (vyjmouc obyej, obliej a superlativní nej)

A.)

v

mkkých

kmenech sloves V. tídy (optovacích) házat, stávat, svázat, zabíjat; kdežto slovesa III. tídy a pehlasovala: kleet, kiet, držet, u kmenové pehlasováno ve slovech: díra, plíce (plca), poklid, poklidit, poklízat; kdežto v koncovkách ohýbacích u ne:

pehlasované tou

mrou

se drží jako

na ddinách.

:

—8— Dloužení. 1.

Rznoeí

a)

V

pedposlední se krátí

:

zlínské

má mnohé

slabiky dlouhé proti

eským

podstatných jménech v dní a eni dlouží se je-li

a,

krátkým: ve slabice

e

tetí slabika od konce krátká; pakli jest dlouhá, a,

milování, malování, choéní, kamení, lešení, dovolení

ale

;

:

e

ká-

zaní, pálení, trápení. b)

šéstý,

:

šest-

:

sedn-sédmý, osn-ósmý. c)

V.

kmenová hláska v íslovkách adových tchto

Dlouží se

Dlouží se kmenová hláska

mnohých

sloves trvacích

tídy

IV. a

cenit, riiénit, pénit, ženit, init, vinit, hojit, honit, hnojit, kojit, klonit,

rojit,

-bojím

ronit, strojit, zvonit,

sa íúší), tužit (sýr tužiti

=

srkat, trkat, vrzat, smrkat,

sa,

lisovati),

stojím-, mluvit, nutit, íúšit (vyká plnit,

plit,

krmit,

žbat, cabat, hogat,

tržit,

chlpat,

chrkat,

chromát,

róchat, dupat, rubat.

vont a svrbt mají kmenovou samohlásku dlouhou jen v ase pítomném rža voní, svbí mne ruka (rža vonla, ruka svrbla). Slovesa

:

Optovací slovesa IV. tídy mají o krátké chodit, lozit, nosit, vozit. d) V inném píestí kmen zavených I. tídy dlouží se samohláska kmenová: nesl, vézt, védt, pékt. V témže píestí všecka slovesa dlouží samohlásku ped I v rod mužském jedn. votál, chodil, kút, seél ale: :

:

volala, chodilo, kuli, e)

V

;

sedli.

píslovcích dlouží se koncové a: sotva, ledvá, nikdá, indová,

naprotivá, podlévá, stranivá. f)

Slabiky

ej,

yj zdlouha se vyslovují: mýju.

ij,

néjsu, téj dobréj, sihéje

sa, léju, pij, zakryj, bíju, šíju,

Dlouhá jest kmenová samohláska proti eštin ve slovech rzných evanélium, céra, erný, ert, veer k veeru,*) vera, dle, medvka, stolvka, žaludek, slunce, néni (není). 2. Druhdy v rznoeí zlínském samohlásky jinak se dlouží nežli v jazyce spisovném: g)

—

fára, papež, vrata,

a \ á\ pravím-vyprávám, straším- odstrášám. v mkké dlouhé urhévám, seévám, viévám, slyšévám, kleévám. o y á: kroím-okráám, prosím-odprášám, drobím -pedrábám, kropí-po:

krápá, strójím-odstrájám, dójím-nadájám, klóním-kláám sa. v o; chlopít-chlópat, odclo-nezaclóaj. w v w arúvám, pracúvám, kupúvám, nocúvám, enúvám, tancúvám, :

1 o-

staúvám sa (iterativa sloves VI. tídy). \ i: vlkvíek, plch-píšek. v : vrcch- vršek, hrb-hrbek, ukrit sa-ukat

sa,

zhat,

dhat, popchá. *)

V

ostatních tvarech

e se

nedlouzí:

g.

veera,

d.

veeru

atd.

zdžat, za-

—

:

:::

—9— Nkdy rznos

3.

hora

(les)

—hra

stechou),

(provaz), psaní (das Schreiben)

(das Gebáude),

stavení

práská! (biem) pazoury,

ale:

— co

Co

luskat

—

šora

škrabe?

(pípletek

na bii)

šra

psáni (der Brief), stavení (das Bauen)

prstama (schnalzen)

to praská? (praští).

to

rzného významu

kvantity dodává témuž slovu

(pda pod

t.

j.

Koka

— luskat

škrábe

t.

délá škrabot, škrabat

oechy, ten

má

j.

ostré

zemáky atd. v zim, v lét

— dojím (krávu), pojím (sním) — pojím (spojuji), (hieme, aestate) — v zim (v chladu), po let, zakusit (do jabka) — zakusit (vytrpti) — Hráb (Graf) — hrab (Rechen) — v eštin kvantita opaná. dojím (sním)

Krácení. 1. Podstatná déš, pst, kl, pás, mráz nekrátí kmenové samohlásky do déša, v pust, zatloukali kly, do pásu (ale pome za pasy zápasit), mrazem. Ve slov paní pozbývá i délky pani. :

=

:

:

2.

mn.

instr.

kmenová samohláska podstatného kráva v dat., lok. a kravám, krávách, kravama (gen. krav). Ostatní jména toho

Krátí se :

druhu nekrátí: trávu, bránám, mil. 3. Krátí se kmenová samohláska adových íslovek pátý, šestý, sedmý, osmý, spoji-li se se slovem {=: pl) pata loka, o šestéj, po osmém, s sedmým. 4. Krátí se kmenová samohláska podstatných jmen v -tel, -a.,- a: ídit-iditel, stíkat-stika, pomáhat-pomaha, lék-leka, drát-drata. 5. Krátí se kmenová samohláska jmen Zlín, Rýn, mra v odvozeninách: zlínský, Zliák, rýnský, rynšák, noha. 6. Krátí se kmenová samohláska v nkterých formulích obecných: chvála Bohu! (ale: vás Bohu chvála), vitaj, vitam vás (ale:

p

p

p

p

p

:

mí

pkn

bu

vítám), bvijaký, kdovíjaký.

eštin krátká

samohláska kmenová

7.

Proti

a)

ve slovech rzných, jichž délka v

jáma, klada,

kame,

jest

eštin

kana, para, raná, san, skala,

práh, bíato, dveí, hlina, lipa, misa,

sila,

šito,

vznikla

dya,

noša, mostek, kozle (a tak ve všech zdrobnlých

pízvukem

šava, hrách, mak, lýko,

kmenové

tylo,

koza,

o je krátké:

stromek, kostka), hruda, husle, íuža, mucha, puto, luh, pruh, uhel;

—

koár, klobuník. b) ve skrácených lhát,

ale

dat,

psát,

ovšem:

toliko

:

pit,

šit,

kryt,

mt,

hrát, stát, bát sa a p.

klást, krást,

x) v

infinitivech

past, jest

dvojslabiných

kmenv

chtt, vt, dut, kut,

—

Ze

kmen

otevených

plut

;

zavených nedlouzí

— se

(jísti).

ase pítomném sloves plakat a moct: pláu, možeš. mn. om se nedlouzí: chlapom, koora, dubom,

d) v dative

atd.

telatom.

:

10

úžení.

Mkké

1.

e

a

ie.

neúží se v í:

lesa, mrka, meža, pha, vtr,, snh, veko, dlo (velí dlo a ve rení: spropadené dlo!), héct, vc úží se ve slovech íká, íica (etice. *) (více), spš (spíše), éct obilé, želé, petržele, pehršle,**) té, koncovkách ohýbacích: v b) štyé, mynáé. ***) c) ve pípon -éí". klempé, šenké, malér, pilé, talé.

ve slabikách

a)

kmenových: beza,

;

:

Tvrdé é neúží se nikdy.

2.

Rozšiování. 1. Dlouhé M drží se všude ve slabikách kmenových i ohýbacích: muka, múdrý, kút, kohút, kocúr, tú velikú vodu, budu. 2. Dlouhé ý nerozšiuje se nikdy v e;', ani tam, kde toho i spisovný jazyk pipouští, jako hýl, knýp a p. :

Stahování.

V

této

zmn

rznoeí

m

zlínské srovnává se s jazyke

spisovným

leda že nestahují se tvary: bojazlivý (bázlivý), tajat

1.

(táti).

málo kdy se stahují tvary námstky pisvoj ovací svojích a íslovek dvoje, troje, oboje. 2.

:

raoja, tvoje,

:

Seslabování a \ o: lomcovat

ave:

(v.

íamcovat), klocek, šromot, paíoš,

uka,

o v e

tente, táte, tote,

o v,

v

i',

sesilování samohlásek.

oštera, ošterný, chrastl,

o v u: :

a

Seslahují se:

1.

lubivý (libový),

vy: okýat

(okounti), ztypnút

v.

zíúpnút

(s

chutí

znovy, zdoly, od póly, po kolensky (po kolenou), po

y \

i:

v

2/:

od malý,

nmecky

a

p.

bliskat, vískat. Sesilují se:

2.

t

snísti),

a)

b) jde-li

po retnicích ve slovech: výtž, kopys, výhlav (vijohlav), vyká i za slovem vyzvukujícím tvrdou hláskou rád yde (zní jako

rády), viéí-y's

:

(=

vidl-li

jsi,

jako

:

vidly).

V mst: snih-snihu, víc, spíš, polívka. V mst; obilí, zelí, pehršlí, petrželí. ***) V mst: malí, pilí, talí, vedle: klempé,

*)

**)

šenké.

:

— e

\ a: baran, huspanina, randlík, se

;

e

v o

e

\ v

e

ale

hamovat íhamuj sa

nelza,

!

= mírni

zahemuj vz),

:

poíynek, pahnozt, lozit

:

—

11

(iter.

jako vodit, nosit),

klupat,

u'.

zametat, zámt' (závj), utkat, zatkat,

e:

napká mu

(tK

mu, jest

mu úzko ale dopéká chléb), y \ u: žbrnndat (bryndati), žbrunda, ;

:

u Y o: obrus, ostroha, moset.

hamatný (homatný).

o v a:

P oheblo (heblo),

1.

i

s

ouván

í.

vichor, gen. vichora,

smrautý

(smrdutý), zer-

zavý, dobrá mysel.

Pedložky vyzvukující souhláskou pibírají

2.

sledující

skupeninou nesnadnou vysloviti

ke stodole, ode dveí, pede

:

poíná-li slovo ná-

e,

ve Zlín, ve Skalici, ve chlév,

žama.

To však se nedje tak asto jako v nejnovjším slohu eském. Jmenovit pedložky bez, pes, skrz, nad, pod, ped vokalizují se málo kde jinde než-li ped skupeninou mu osobních námstek: beze mne, peze mne, skrze mne, pede mnú.

Vysouvání. 1.

b)

odsouvá

se

e

má

jedn.

«

v

1.

os.

vcej, spšej,

Nevysouvá 2.

se v

menj)

c)

mn. v tch tídách sloves, kde 1. os. (v. neseme, kupujeme, pjdeme) níž, blíž, vc, spš, (v. vysej, nižej,

pjdem

od komparativ píslovcí: výš,

bližej,

když nebo v

se

:

—

piiuje k substantivm

pit,

od poheba, na

poheb.

sedt, volat b) od

pípony

:

ženského rodu v

robsko, babsko, kravsko, travsko

;

pchaní,

tak

i

:

slovesa idu, vyjmouc imperativ:

kom

je to ?

u odsuto

a)

di,

:

pedchází-li

pchá, požat (požiat

=

veliký, ve pít.

déte.

v dative jedn. sklonní námstkového a složeného

Tom dobrém lovkovi. Tvojem mladším

b) v píslovcích

o,

blacko (blatisko),

Neodsuto v imperative otevi, ve pídavném

ase

3.

okávat (oekávati).

kosých pádech slova poheb

telacko, prasacko c) ze slov pchat, *)

pjiti).

mý

ve slovese

odsuto a) od infinitiv: nést,

i

isko h

a)

nesem, kupujem,

:

poznov,

bratrovi,

jem (jemu)

dóm (dom).

koncové a jmen, jež se skloují v eštin dle hra, kaa, kleca, labua, meza, nesnáza, obrua, opraa, papua, stráža, strža, veza; taktéž neodsuto e ve slov oje (voj). 4.

*)

mne v

Neodsouvá

da:

vzoru

se

hráza,

P/chat znamená strkati: pichi tam ruku, pichl to do kapce

boku.

—

ale.

pchá

—

12

—

Hiát. Ve stedosloví hiát proti eštin astý bývá: paúk, pauina, pauz,

1.

staúvat

staovat a

pozdraovat,

zjeovat,

piovár,

piák, piavica,

sa

(iter.

se vyslovuje, ba

tém

slovesa staviti se); ale: štátuja.

Vbec j

ve stedosloví jen slabým

pídechem

mizí: naím sa, napóím, píává, bóíja sa, na krai.

V

2.

Ped

/

násloví: Ozef

nepisouvá

se

j

(v.

idáš, íkavec, iskra,

:

eše, enom, už, idu

Jozef), osa, oje,

mý,

izba, íva, istý,

(jdu).

ít,

—

íšerka

(ještrka) atd.

V

3.

hláskami

písních hiát

Pámb. Poháá

ve stedosloví

i

i

v násloví, jmenovit

ped samo-

a

zamezuje vsutým j\ jošidilas-i ma, jošidí švihaja, joka utíraja. Tvoje erné joi. ju studénky stála,

w asto

o a

se

ju našeho.

O promnách souhláskových. Spodobování souhlásek. První

zpsob spodobování souhlásek zakládá

se

na jejich píbuz-

Rozeznáváme v té píin souhlásky temné k, ch, t, , s, š, c, , p, fa

nosti dle síly zvukové.

:

iasné

a) b)

a)

g,

:

,

h, d,

mní

1.

Jasná souhláska

2.

Temná souhláska mní

z,

ž,

ž,

dz,

b, v.

temnou: ped souhláskou temnou: pi k nám, kafka, ropka. když v ei následuje pestávka: To je dobrý chlép. Vytlate vs. Daj mi nš.

ped

se v

se v jasnou:

souhláskou jasnou: Jaká

m^aba, taká plaba.

Ostalo

mu eše

šezd (šest) groši. b)

ped samohláskami

a

slova pedcházejícího

ped

mní

;,

/,

^,

m,

//,

r

se v jasnou:

temná koncová souhláska Syneg ríiél ýd g ofcám.

Nidz u náz nenandeš. Pdadvacet. A; a s ped tmito hláskami mní se z prag almae, g oltá, g evanélium, g yným, g uovi, g jaboru, g mýtu, g naším, z Abrahámem, z lopatu, z rechtorem, ze strýcem, žebrat. Nemní se tohko ped osobními námstkami ke mne, k nám, k ním, se mnú, s nama, s nmá. *)

Jmenovit pedložky

vidla v

^ a

z

:

:

c)

ped

osobní píponou w«; zme, abyzme, kubme, zaplame, nehrne,

upežme. Výjimkou zstávají nespodobeny skupiny temných souhlásek kvt, svj zvaž (vážiti) svaž (vázati).

s

v

*)

Zmrká

:

;

sa

—

(= zmráká)— smrká

—

(smrkati),

zmaž

to

!

(smazati)— smaž

!

(smažiti).

— Vždy sh

se

mní

13

—

spodobou souhláska pedcházející,

zhoet, zhodit, zhon, zhnit (ne

:

:

schoet, schodit

i

ve

skupin

!).

Druhý zpsob spodobování souhlásek zakládá

se

na jejich

píbuzenství dle mkkosti a tvrdosti. n, d, t mknou ped mkkými: dlo-dlník, i, konec-koit, iný-isí, chutný-chunjší, de-diia, chod-choník, rynský-ryšák. liskám-liším, 2. Tvrdé sykavky mknou ped sykavkami mkkými hvízdám-hvížžu, š eho (z eho), sítat (sítat).

Tvrdé hlásky

1.

bííý-blší.

:

Splývání souhlásek.

Dv sykavka 1.

.«,

hlásky sousední, z nichž první jest zubnice S^

f,

c,

,

druhá

ž splývají u výslovnosti v jednu hlásku, a to:

z,

pt

t-\-s v c:

= pocypat,

sypat

t,

chy

set

rýnských =r

sa ho-chyt sa ho

pced

rýnských,

— chyca

ho,

= pocem. :

2.

t-\-š v

3.

d-\- ž Y

po

podsypat-pot-

sem-pot sem

= krací, radši-raféi:=rai, podšit -= pocit. = ožat.

kratsí-krasí

z.

odžat

Skupina dvou stejných hlásek splývá u výslovnosti v hlásku jednu: rozsypat-rossypat rosypat, bez sebe besebe, bez zimy bezimy, panáci - panácci panáci, andlíci - andHcci andlíci, turecí - tureccí koce, panna turecí, koce pana, súkenný súkený, nad domem

=

=

=

=

=

=

=

=

=

=

nadomem.

Promny 1.

Ketné

mní

se

souhlásek retných

Y b: babrat

v

v /: cúfat, fúsa (neutr.

v

\

b

:

p, m,

v,

f.

mezi sebou:

p

v.

6,

pabrat, charba. pl.).

brablc, brablenec, brstva, brstevník,

béskat, bešák, bed,

teno, klebeta, skyba, pízbisko, obísto, jabor.

p

m

Y f: fastrky, fácat v. pácat, figie (pikle), fortáš Y b: bramor, brablenec, darebný, pisebný.

p

Y k: kíkopa (píkop, znamená však struhu mlýnskou).

b

Y g: grmle (brumle), zgíýnat v. zblyat, zgrgnút 3. Retné mní se v plynné:

v

v /:

séjat, šíjat, léjat; ale: rozsývat, došívat, nalévat.

v

Y

sloboda, slobodný.

v

Y n: závdanek, pidánek.

2.

m

1:

Retné

mní

se v

v.

portáš.

hrdeln:

v n: veznu, vezni, sndý, sedn, osn, tajenství.

v.

zgrbnút.

be-

-

Promny

-

i4

souhlásek plynných;,

j v n: nandu, pindu, vyndu, odendu, hongat j \ l\ krahulec. lvu: nedakdo v. ledakdo; lebo c. nebo.

v.

r,

1,

n.

hojkat.

—

I

v

:

chakat

chaígat.

v.

I X r:

kr

lvu:

užica*) (jinde tužica

=

kuovat

v.

škubat r v

:

v.

kl

(paez; srvn. kluovati).

šklbat,

v.

modrat

chúm

v.

chím,

Tumaov

v.

Tímaov,

klovat.

provtrat.

sa,

varyt

v r: uderyi,

Ižice),

(sklouje se všemi asy),

hoe

hoe), stela

(na

(stela do toho!).

rvi:

pliský, pliskyica, legruta.

gua v. gra, bublat v. brblat, dudlat v. drdlat, mumlat klbík (demrmlat, kubaa (jinde krbaa i glbaa), kubík v. krbíb Knirps), skrek, paskrek (= vná nádobka na brousek), škuek v. pua v. papra, vypuit, vypúat v. vypruit, vyprat, koza mrkoce

r v v

v

SL

p:

i

mekoce

v.

;

.

mukat-zl. mrkat

:

sedí ani nemrká. **)

jelen, kame, koe, vyjmouc n v a) ve všech podstatných v -en: jména msíc leden, duben, bezen, b) ve pípon na : kolna, kovárna týat, hanba, honba d) ped a sloves V. tídy c) ped píponou ha míat, vyhýat, zelenat sa, ervenat sa e) v pechodníku pítomném seda, leha, ua, veza f) po rznu: hnusit, hnus. :

:

:

:

v n ve slabice nekerý, njaký,

ne^ která se

námstkami

nkdo,

a píslovci:

nkde.

mh : pámb, pochválem bu, Stemberk.

nh v

Promny s

spojuje s

v š: šrše, rúšat

;

souhlásek sykavých zpravidla ve

skupin

sk

:

s,

z,

c,

z,

s,

. škeat,

škop, skivanek,

skekat, skítek, škídélka. s

v

v cizích slovech

z

ped samohláskou:

Glós-Glóza,

Klaus-Klauza,

lós-pl. loze, ratús-na ratúzi.

s v c: a) v infinitive sloves

samohláska e:

I.

mní

tídy

véct, kvéct, pléct,

v

:

s

ped

héct; mimo

po rznu kapca, kerúci obáhnút. z v ž: žmola, žmot (^ zmot, smot). š v : pota. š v oklivý. (másti) b)

s

se

= kterousi

to

t

v

c,

jen

(kdysi),

v

pedchází-li inf.

máct

sedlcký.

:

:

*)

**)

V

mst

ližica.

Sloveso skapmit rozmanitými

zmnami

zgabnút, zgebnút, zgrbnút, zgrgnút (srovn. kapka

nabývá tchto

= krapka).

syn.

tvar

:

skapnút,

— ž \

:

-

15

dnibe, mláde, kráde, rohoka.

c

v

c

(^

Y s: švrek, šveía (jméno ptáka). v g : gébit sa v. cébit sa (breeti). \ š: štyry, štvr, štvrtek, štverák štená.

šf

v g: šmigec (smyec). v , c: vat, moraví. raalenoví (vždy po

c

s: jedenást, patiiást atd.

Sykavky

Pozi).

a IV. tídy

.«

a z

nemknou

proti

»),

hradišcí.

eštin v píestí trpném

I.

nesený, pokažený, vozený, vyprosený, pohrúzený.

:

Promny fa

souhlásek zubných

d,

t.

mužských všude pvodní mkkost' vyjmouc rit (han. val. i). 2. t SL d mknou a) v pechodníku: veda, bua, plea, mea b) ped píponou ha klaba, svaba, mtaba. Po rznu mlaóch, smroch, balamua, žlutat sa. 3. d mkne ve všech píslovcích: hn, sná, poá, dokú, dosavá, proste. 4. t mkne a) ve pípon krd. ptkrát*, tenki-á b) ve slovech 1.

v i-kmenech ženských

i

m,

zachovává: hos, ze, loke, smr, ni,

:

pák,

:

šesták.

5.

t

tvrdne ve všech tvarech ukazovací

námstky

:

tch, tem, terna

slov etaz. etázek. 6. d tvrdne ve slovech arodeník, arodenica. 7. (že v trpném píestí zstává nezmnno: ohradný, oslobodný, vycúdný, kdežto t se mní v ce jako v eštin: vymlácený, zaplacený. a ve

eským tvarm:

Proti

cihlika, etice, citvár jsou

cihla,

slov.:

tihla,

tihlika, íica, cicvár.

Mimo f

t

to

zuhnice se

mní:

a

po s v : mšan, což i dám? už nepotebuju, árešt-v áreše. po 2 v ž: hvízdat- hvižžet, jezdit-vyjížžat. i;ož želáš? \ d: delegraf, ždárat.

dyn: v

drážnit.

/: jatel,

jásna (neutr.

pl.

^ ásn).

d \ g: agvent, štangla (Standa na vodu) cangáíy (sandály), žgárat v. ždárat, pížgit v. píždit (makati), mázgra v. mázderka (drobotina), švirgat

typ:

v.

švidrat (s

pesmyknutím

pípec (tipec).

Promny h

y g: mizga,

h ve v: levký,

gra

hlásek

(vl. jest

h

r

de

g pvodní

kevký, srvký

v.

srhký.

I).

1

n ý ch

A,

ch, g, k.

:

kapt, kapák,

ch v k. kotár,

nátka, skovat, vypláknút, vetký, kvadat

chvadat (chadnouti).

v.

ch v Š: míšat, míšanina.

ped

k \ ch v cizích slovech

dochtor, rechtor, dyrechtor, precechtor,

t:

prachtykant, trachta (hostina)

krom

;

toho v

:

lechtat, žvýchat, hazucha.

k \ g: gaval, gebula, glej, Grán traga, mozeg, glvat, zgarby (pol. skarb), zgrblík

(Krainer), gréjcar, groniga, cigán, fagan, (skrblík).

k v c: macat. k \ f: uhýk. k ve v: vdákat. k v p: klzký h

ped

ch

a,

plský

v.

š v

slzký).

(i

komparativ nemní

se: drahší, tichší, hluchší.

Pisouvání. m

:

—

kolémbat, kolemba.

v

:

onakvý.

—

j: letojší, letojšek, žajkrut (zákrut cesty), zasej.

—

blenec.

zemáky s

i:

láža (agio).

(zemáky),

—

máct

n

:

jaet

brablc, bra-

1:

(jaet),

ma

steša, stapec, škidélka, škidlica, škeek, stída (tída

:

pam), zdovd

sa,

zdohnat,

—

z

:

nazhlas (srovn.

zdorozumt

— c:

sa zpodívál", sice podívat sa).

sa,

na

jednúc, po druhúe, po inúc (:= jindy),

Danihél, Španihél, pléhnit sa (srvn. plený

:

školní),

nazpam =

zpodívat sa („na to bych

(= nkdy).

nekerúc

(iha),

(máct), handrlák.

stenovní zub, Stebíc, Stehová.

h

—

krají,

r:

= hojný). — k: kdosik,

cosik, tudyk, kdysik. tv

:

proceství.

Proti

eštin nevsouvá

se

d ve šlov

dlážit.

Vysouvání. p:

svlaec), piovár, spraovat ství

:

králoství, blaznoství

syn, teprú

(—

—

roztopášnos.

štros,

sak,

v:

Jaštvka, stak (svlak,

stanu,

(vbec vždy -ova místo ;

v koncovkách vždy po

-vova), á,

w

:

ped píponou

u súsed,

ssed

teprúv, teprv).

j: puit, troník, zbóník,

pi

v.

pijdi,

po,

zedí (zjedl), zez (zjež),

Píklonná ástice jtV=ž?* odsouvá ^ po souhláskách má-ji to? daleko-ji? víš-i? býl-y tam? Jotový píhlas pi souhláskách zest (zjest), zim (zjím*).

retných se neodsouvá:

konopa, kupa,

hrabata,

krraa, Mlatcovan,

lenovan, vadnut, vyjmouc: veza (vž), vet va (vtev), I

a,

i:

masnica (maslnica), emesník,

šupka (slupka),

) V mst:

p

(=

snécU,

pl).

—

snz, sním.

i-:

upek

žídlo

(lupek),

(^zídlo

i

Ma-

medve,

pata, patro.

myná

(ale: mlýn),

žihadlo).

17

s t

:

tín,

tínit.

kadle, kerak, kerý,

:

a)

ped

masný

c,

:

h: moždí, (ale:

(stež), košlák (koštlák, Steinnuss),

—

otec-oca, matka-mace,

(mastný), šasný,

bvijaký

zez

(zatratit).

hršle (pehrštlí), zaratit

zmsnat,

vysvcení

—

b) ze

t

pe-

a d vysouvají se

skupin stn a zdn:

zvíášní, prázný, pozní.

zamúit oi, rožnút

Bh

d: zvihat.

(m. rožehnut),

Pamb,

dá-Ii

B,

dát).

k: dyž, dyby, taják

(= tak

jak).

vž: dy, dycky. Pozn. Nkolikerá

zmna

jeví se ve

slov

iek = zítek,

Pesmykování. Hrab-habr, škartúp-škraloup, zerz, zerzavt, zerzavý-rez, cerél-celer, melec, melci-mle, mléi, pahnozt-pazneht, maryjánek-majoránka, karamád.

P

í

z v

u

k,

pízvuk jako v eštin na slabice první; ovšem dvrném asto se pesmykuje na slabiku pedposlední: Kde ste byli? Ja ve stodole. Dobe je vám sedt na sluV otázkách vybízecích pízvuk se klade na poslední slabiku neku! celé vty: No, eše nepjdete? Pokáte tu na nás? Pjdete s nama?

Z

pravidla bývá

není-li enklitická. Ale

v hovoru

—

Tvarosloví. Skloování jmenné. I.

t (a)-kmeny.

nom.

chlap

chlapi,-é

vok.

chlape

chlapi,-é

akk.

chlapa

chlapy

gen.

chlapa

chlap

dat.

chlapovi

instr,

chlapem

chlapom chtapama

lok.

chlapovi

chlapoch.

nom.

nuz

noze

vok.

nož

nože

akk.

nž

nože

gen.

noža

nož

dat.

nož

instr.

nožem

nožom nožama

lok.

noži

nožoch.

— nom.

18

-

bratrové

(=

pátelé

;

ale

milí

:

—

piítníkové (v eéi žebrácké). vidla

é,

jakož

i

19

brati

=

nkterá zakonení tvrdého

:

{= lidiky) a mkkého mají z pra-

ludkové

fratres),

Životná zakonení

zíoéjé, tovaryše, komináé,

zajicé, strýce, holube, kohúté.

Neživotná vyzvukující v sykavky s a. z mají jsou: as-asy, vlas-víasy, podle „za pasy"

Vyata

8.

Gen. mn.

koní

groši, loktí, víasí, paesí.

geografickém 9.

:

Instr.

se v

.

Nkteré

e

:

voze, etaze, lese.

(sice

mkké kmeny

„páse").

mají píponu

Starý tvar genitivní zachoval se

ze Slovák, z Valach.

mn. Obyejná koncovka jest -ama. Pravidelná pípona za-

chovala se toliko v nkterých instrumentalech pedložkových

ped

svátky,

í:

pi urování

ped asy, nad

kostely, za rámy,

ped

vánoci, s

pod ploty, téma penzi. :

Jmenovit pravidelný jsou instrumentaly jmen místních: za Topolany,

ped

Vyzovici, za 10.

Maleno vici.

Lokal mn.

má píponu

och

:

chlapoch, duboch, mužoch, nožoch.

Ale pluralia jmen místních mají ich a ech, snad

psobením jazyka

spi-

sovného: ve Vyzovicích, v Bezolupích (Bezolupy), v Topolanech (Topolany), v Napajedlích (Napajedla).

:

- 20 nom.

želé

akk.

želé

zela

gen.

želé

zel

dat.

zelú

zelom

zela

instr.

zelím

zelama

lok.

zelú

zelocli.

Poznámky o jednotlivých pádech. 1. Pvodní instr. mn. zachoval se okny, za humny,

má

2.

Pole

3.

Jména

v masi, v 4.

ped

v

jen

nkterých reních:

pod

lety.

v gen. mn.

obyejn

pol^ ale:

moí,

plecí,

vyzrukující v so a zo mají v lok. jedn.

i

lící.

dle vzoru pole:

železi.

Jama

deva

gen.

jamí,

dat.

jamám,

lok.

—

v jamách.

—

Devo má

bevna) a drva (=: díví) drév, drvám, drvách taktéž sólo plúca, plúc, plúcám, plúcách. steva, stev, stevám, stevách, Dvée. (val. dvea) má nom. dvei, má v gen. pl. solí hráli pt solí. g. dveí, d. dveom, instr. dveama, lok. dveoch. 1: želé, obilé, mele, 5. Starší koncovka ié zachovala se jen po veselé; ale: rolí. Jiná jména mají i: stavení, psáni, roždí. Táž koncovka

v

pl.

(:==

;

—

—

—

:

jest v gen. jedn.:

k

zelú,

sedli

do

želé, ze stavení.

:

koní

Dat. a lok. jedn.

l:

se v

v stavenu, v obilú, v boú, v rolu, po vagacú, chodí po ptaú,*)

pi

kafú.

Nom. mn. koni

se v a: rola, zela, obila, stavena, psána,

Gen. mn. po

seta, procestva, vizitaca.

I

odmítá

rol,

í:

zel,

Vedle znamení užívá se tvaru znameno; onen tvar straktní, tento konkrétní: dali si znamení, III.

udlá!

si

ab-

znameno.

a-kmeny.

nom.

duša

duše

vok.

dušo

duše

akk.

dušu

duše

gen.

duše

duší

dat.

duši

instr.

dušú

dusám dušama

lok.

duši

dušách.

Poznámky o

obil.

má význam

jednotlivých pádech.

Vzor ryba sklouje se podle eského, vyjmouc instr. rybu, rybama, 2. Dlouhá samohláska kmenová nekrátí se v žádném pád v bránách, krav, drám, kr, vyjmouc: kravám, krávách, kravama. 3. Pode vzor duša spadají též substantiva konící se v sa a za: 1.

:

misa, koza, gen. jedn. mise, koze, dat. a lok. jedn. misi, kozi, nom. mn. mise, koze. *)

V

Jenom husa sklouje

mst

ié ouží se

v

í,

iú se

se v ostatních pádech dle vzoru

pehlasuje v í: do

zelí,

po

ptaní.

kos.

:

—

da

skloují se

:

ocel, kudel, maštal,

jablo,

zám,

spadajíce pode vzor duša (srovn. 5.

.

—

rozkoš, drbe, míáde, kráde, zv, hospody, kuchy, sí, zhla^ hlave, la, škra, pí. haluz. Jiná jména toho druhu pvodní a zachovala,

Dle vzoru

zb,

21

ených

.str.

11.).

asto se konívá v

Genitiv mn.

v 6a, pa^ va, fa^ ma, da,

é,

ta, ia, za,

jmenovit pi jménech zakonsa: izba-izbí, svaba-svabí,

charba-charbí, modlitba-modlitbí, lampa-lampí, barva-barví, pánva-pánví, fajfa-fajfí,

forma-formí, palma-palmí, zima-zimí („pamatuju kolik takových

zimí"), chajda- chajdí, minuta- minutí, zorta-zortí,

v

beznu,

tolik

búek

v lét"),

mhla-mhlí („kolik mhlí

beza-bezí, koza-kozí, klobása-ktobásí,

raisa-misí, taksa-taksí, kapca-kapcí.

Ste.ša má v

gen.

mn. steše.

Pani {-^ paní) v nom. mn. pán.

Dvojné íslo. Dvojného ísla zachovaly se ješt skrovnjší zbytky než-li v jazyce spisovném 1.

— oám-ušám, oách-ušách, ruku, nohy—do noh.

oi-uši, oí-uší

oima-ušima.

2. ruce— na Zbytky jmenného skloování jmen pídavných. 1.

V

nominative jmenný tvar mají jenom nkterá pídavná:

živ-

živa-živo, dižen-dlžna-dlžni, vinen, povinen, rád, škoden.

Participia trpná objevují se

astji

požaté, vymlácené.

skoro

form urité: žito je rod stedním už

vždy ve

vyskytuje tvar jmenný v

:

je zaplaceno. 2.

Neutrálního tvaru jmenného užívá se jako v eštin: za asto,

prodá! obilé na stojato, na ležato, kúpíí ovoce na syrovo, (rrr i

za stará,

sušené),

po

tichy,

po málu

i

na sucho

od jak živa, znovu, z prvu, z mladu, po tichu po mály, po nmecky, stojaky, seaky, ležaky,

kleaky, vdomky, vidomky. 3. Nkterá adjektiva mkkého zakonení zachovala posud tvar jmenný v gen. jedn. je to enom z vtša oprané, z mensa je to hotové, chalupa pišla do ciza, z dalša, z blíža na to hlea (= z vtší, menší :

vzdálenosti),

udláme

to z kratša.

p

Ve spojení s nesklonným (pl) užívá adových tvaru jmenného v rod muž. a st. 4.

:

íoka, po

p

druhu,

teu,

stvrtu, desátu

se

p

pravideln íslovek druha,

tea,

rýnském.

Pídavná jména pisvojovací. Jednotné íslo,

nom.

súsed

akk.

súsedového,

súsedova

súsedovo

súsed súsedovu

súsedovo

štvrta

^- 2á

súsedového

gen.

súsedového

súsedovéj

dat.

súsedovém

súsedovéj

súsedovém

súsedovým

súsedovú

súsedovým.

instr.

Množné

íslo,

súsedovy

súsedovi, súsedovy

súsedovy

súsedovy

súsedovy

súsedovy

gen.

súsedových

súsedovýcli

súsedových

dat. instr.

súsedovým súsedovýma

súsedovým súsedovýma

súsedovým súsedovýma

lok.

súsedových

súsedových

súsedových.

nom. akk.

Dle tohoto vzoru sklouje

také všecek, všecka, všecko: všecek

se

oves, všecku

oves, všecka vyká, všecko žito, akk. všecek žito,

gen. všeckého ovsa, všeckéj vyky, všeckého žita atd.

Pilno

má

též plurál: vil sú veliké pilná (srovn. sucha, mokra).

IV. i-k

mny.

nom.

kos

kosti

gen.

kosti

kostí

dat.

kosti

kosám

instr.

koštu

kostima (-ama)

lok.

kosti

kosách.

i-kmeny mužské mimo gen. mn. všech pádech pod t-kmeny

má

vyku, všecko

v lok. jedn. ve lidé,

lidi,

dn,

lidí,

mkké

(hosta,

po

ale: o dni,

liom,

hostí,

lidima,

loktí,

dní pestoupily

hosom, hosama

dni.

—

lidbch.

dti,

—

atd.)

dti, dtí,

ve d&ií

dom

dtima, doch.

V do

gen. jedn. pestoupila

jména zem a ohec pod i-kmeny

:

ze zemi

obci.

nom. m.

živ.

té — styé

než.

dat.

— štyrech tem — štyrem

instr.

tema— štyrr^ma

Pvodní

ž.

a st. ti

— štyry

tech

gen. lok.

tvar genitivu

(štyrma).

tí zachoval

se

ve složeninách

:

voda ti-

králova, tírohý klobúk.

Ostatní íslovky základní skloují se pravideln až na instrumenta!, kterýž, je-li íslovka bez substantiva,

sítima; spojena jsouc se substantivem s desíti

V

má -ima: pišel s ptima, s demá obyejn -i: ped pti dama,

chlapama. složených íslovkách skloují se z pravidla

a dvacíti, pti a ticíti, po dvúch a padesáti.

ob

ásti

:

po štyrech

V.

Kmeny souhláskové.

híBa híBa

híBata

akk. gen.

híBate

híBát

híBatom

nom.

Ostatní

23 -^

hiiBata

dat.

híBati

instr.

híBatem

híBataraa

lok.

híBati

híBatoch.

*)

(-y)

kmeny souhláskové pestoupily všecky pod kmeny samotak: koe, jemen'

kame, gen. kamea, mn. . kamen, emen, plame a j.

hláskové:

Vyká, tykva, mrkva, pánva dle vzoru ryba, vyjmouc v gen. krvi, instr. krvú.

Skloování námstek 1.

nom.

osobních.

fcreu,

jež

má

1.

nom.

ten

-

25

f

Stažené tvary má, mého, viých atd. npjson astý; pravidlem však ve reních: na mu vru, na mu híšnú a p., ve kterýchž u se skracuje. Místo

V

atd.

její užívá se jejin, jfjina, j^ji'"o, g. jejiného, jejinéj

písních vyskytuje se

tob

nebudeš mojina,

i

tvar mojin, mojina, mojino

:

Nebudeš,

má

--

mitá,

otec nedá, mi celá rodina.

Skloování

složené.

Uritá pídavná v dative jedn. mužs. a st. odmítají u: dobrém lovkovi, za to v gen; dat a lok. ž. j neodmítají dobréj matce. Instr. mn. jest dobrýma; ostatek skloují se pravideln jako v jazyce spisovném. Uritá pídavná mkkého zakonení pehlasují vesms jako v eštin Cehi dnešní noc oka sem nezamžéí. Stáí za boží muk. Toliko podílné íslovky dvojí, obojí, trojí zachovaly tvary nepehlásené nom. dvojí-dvoja:

:

dvoje, akk. dvoj ího-d voj u-d voje, instr.

gen. dvojího-dvójéj,

dvojím-dvojéj

dat.

dvojím-dvojú.

asování. asování mimo zvláštnosti hláskoslovné, na svých místech vytené, hrub od asování eského.

neliší se

Infinitiv:

nést,

pást, tást, lézt, hrýzt

—

—

at,

jat, vzít

lét,

set, plet,

—

okít, hít, pít, hrát, zrát, smít sa

hoet, bžat, kiat, viset

První osoba pít. eš: nesu,

— past,

krást, ktast,

—

héct, rst séct, péct, téct, tíúct, moct dít, mít, vít, mlet bit, ryt, myt, píut,

véct, kvéct, méct,

—

prosit

— volat,

asu koní

—

zaat, vt, smt, hynut, lehnút-umt,

krájat, stávat

se všude v

w,

máct,

pat, žat,

plut,

— kupovat. os.

má

-qjtí:

vo-

kdekoli druhá

vezu, pnu, bíju, léju, héju, péju, sméju sa, kupuju.

Slovesa, jež mají v lajú, stílajú,

1.

os. jedn.

-dm, mají v

3.

os.

mn.

majú.

Koní-li se

1.

os. jedn.

hoíja, kleíja, prosíja,

bíjjíja

v -ím,

mn. vyzvukuje v

os.

3.

ija: umíja,

sa, smíja.

Slovesa V. t. vzoru tesati mají pravideln v 1. os. jedn. u orátpárat-páu, dímat-dímu, zívat-zívu, strúhat-strúžu, lízat-lížu, létat:

oru,

—

lécu, vtat-vrcu, trkat-tu, súkat-súu, íátat-lácu, hvízdat-hvížžu. Tvaru -ám jen tehdy se užívá, kdyby tvarem v u nejasnost" vznikla:

pichám; ale též

:

sbírám, zpívám, dívám sa, pískám

divu

sa).

ajú:

stavám-stavajú.

Iterativa V.

mají

:

tídy vzoru

krájeti mají

1.

os. jedn.

kráju-krájú, hážu-hážú,

máu-máú,

sbíu, zpívu,

-ám ve

Toliko krájat, házat, máat, míšat,

3.

mn,

sázat, válat

míšu-míšú, sážu-sážú, válu-válú-

plynným r rozlišují tyto hlásky, Kmeny zavené hrdelnicemi h, k ped ti a ú v 1. os. jedn. a 3. mn.: možu-možú, peu-peú, tu-tu a.

i

v

(val.

::

-6^ zmkování

Imperativ je pravidelný až na

hlásky

c

v

a

v zt

z

pe-pete-peme, pomož-pomožte-pomožme, zavi-zavete-zaveme,

sedni-

sednte-sednme. Nechat má nech i nechaj, ovoat (pivonti) ovo i ovoaj. Pechodník jest jenom jeden, pítomný. Má pro všecky rody a pro ob ísla píponu za, jejížto jotový píhlas ve pedcházející souhlásce mkké mizí, tvrdé hlásky d t n zmkuje a toliko po retnicích oživuje nesa, veda, paa, seda, veza, naža, sea, leza, stoja, hora, umja,

míáa,

Slovesa V, tídy vzoru tesati

se

mají delší tvar v aja

:

Kratší tvar v ia mají toliko ta slovesa, jichž prostý

dímaja, dýchaja.

kmen

vykopá, zatepá, najma, kriha, voíaja, stavaja,

živa, tova, spa, sypa,

púšaja, kupuja.

koní souhláskami

s,

z,

r

má

a

eša, keša, kyša, píša, teša, eža, oa.

samohlásku krátkou:

Pakli

maža,

kmenová samohláska

jest

dlouhá, pechodník vyzvukuje v aja: kúsaja, kázaja, lízaja, vázaja, pásaja. „Dkujíc Pánubohu" zobecnlo z jazyka spisovného. Píestí inné: nesl, pékí, mohl, zapál-zapala, tél-teli-teíy, bílbiía-bito, sihéí-smla-smli, léí, hynúí, kiál, prosil, volat, híí, pít, skit, smít sa, kupovat.

Píestí trpné má tvary urité nesený-á-é, vyprosený, zehítý. — Kmeny I. tídy dr, mr, pr, str^ vr, ml mají v tomto píestí píponu t odítý, pemítý (zimou), podepítý, prostítý, zavitý, zemletý. Slovesa I. tídy, jejichž kmen se koní nosovkami m, n, mají tvary vesms pravidelné najat, napát, žat, dut, dút, uat nikdy najmul, dmul, :

;

:

utnout a

—

p.

Rozžžati má:

rožít,

rožét,

:

rožnu,

rožni,

nerožihaj, ro-

žihám, roža.

Mnohá chytit (ne

slovesa

tídy

II.

kmen

zavených pestupují do tídy

IV.

:

chytnout), lepit (lepnouti), lišit (lisknouti), plešit (plesknouti),

:

stúpit (stoupnouti), šlažit (šlehnouti), tišit (tisknouti), ždušit (žduchnouti),

ždúit (ždurnouti), pobžím (pobhnu), vydrápit

(transgr. vydrápa),

roz-

rozkúpit, ukúsit (ukousnout), zakusit, zamit (zamknouti),

drápit, zhlupit,

vyplazit, vyrýpit, ušípit, rozšípit, zašlápit.

má

Sloveso dat

vda, povza

;

jest

Sloveso hyt, takto: su,

je,

si,

:

je-li

zme,

Pakli jest slovesem

chodník jest

bua;

udlat (mohoucí, (schopen), ty si na

to

Sloveso Chtét

ít

má

má

má

os.

3.

mn. dajú, pech. daja; védt:

slovesem uritým, asuje se v ste,

sú

—

pech.

pítomném ase

néjsu, nejsi, néni, néjzme, nejste, néjsú.

pomocným, má v

1.

os. jedn.

tvaru sa (jsa) užívá se jen s to)

víja,

zim, zedl, pech. jeza.

íja,

to néni

vc

sem:

styšéí sem.

adjektivn:

súcí (možná),

On

Pe-

je súcí

on k tom néni súcí

nic súcí.

v

ase

pít.: idu, ideš, ide.., pech.

chcu-chcú, chét, pech. chca: chca

necha, samocha. pech. mja.

svéj práce; ale: íMét

v

ím,

mu

ia; pít =: pijít. to

udlat, nechat

:

27

2.

Slovákm na

Rznoeí

zahor ské.

Uherskobrodsku, od svých západních a severozápadních

soukmenovc vysokými horami oddleným, na

Zlinsku

íkají Záhoané,

jinde Zálešdci.

K Záhoí

poítají se tu farní osady Oechové, Bezolupy, Provodov,

Horní Lhota, Pozlovice, Luhaovice, Dh. Brod, Hraovice, Dolní Újezd, Nezdenice, Sumice, Vlnov,

Bánov, Nivnice, Horm'

Rznoeí Co

1.

tchto

rznoeí

chylkami od

Dolní

Záhoan

Siaviín, Pitín,

Komna,

Bojkovice,

Nmí.

celkem jen nkterými nepatrnými od-

zlínského se odlišuje.

týe stránky

se

Sudice,

Nmí,

hláskoslovné, slyšeti na Bójko vsku valašské

jmenovit sykavek, mezi dvma samohláskami: kassa, do le«sa a pesnou oddlenou výslovnos skupenin á«, nr?, íc, c a p. jecnom, súke/27iý, mlaci, koíce. Za hbet íkají na Bojkovsku kibet, za obíslo v Nivnici prohísío, za níšat (rousati) v Horní Lhot ruchat^ za nit v Hraovicích, v Nivnici, v Horním a Dolm'm a zdvojování

souhlásek,

:

Nmí

na Bojkovsku mit. Nominativ mn. jména rodinná (vyjmouc po hrdelnicích) tvoí

2.

píponou

jé:

Domarád-Domaráé, Zítochvost-Zltochvosé.

všude v ama. Na Slavisku má sklonní námstkové a složené, kdežto sklonní jmenné zachovalo tvary pravidelné: za nima (zl. nmá), s našima, husami, s tyma chlapci. Tamtéž zní instr. duál. oami, ušami. 3.

Instrumental mn. vyzvukuje

však tento tvar jen

4.

Pídavné pisvojovací koní

se

Matulíkj, Michálíkj (gen. súsedového íty,

ova, ovo:

súsedv,

Hromíkv. V Krhov

posud starší tvar Formánkoch, mynáoch. *) drží

všude v j, ova, ovo súsedj, Jen v Nivnici má koncovky

se

:

:

atd.).

a ve

och, ova, ovo vedle

Bzovém na Bojkovsku

novjšího

ty, ova, ovo

5. íslovky jeden, dvd, tré, styé skloují se všude jako na Zlinsku, jenom na Slavisku gen. jest: dvú, tú, štyr, dativ: dvma, tema, štjrma. Ve Bzovém u Bojkovic gen.: dvú, tech, štyrech, dativ: dvma, tema,

štyrma. 6.

má tvarm

Osobní námstka on

v dative jedn. všude

mn,

mna,

a

mú

v Horní Lhot, na Bojkovsku, Slavisku a v Bánov.

(proti

zlínským

mi, mne);

v

instr. je

u nho, za nho vyskytují se též skrácené tvary uho, (= ni) s pedložkami peze, pode, ehož na Zlinsku :

v

ne,

v akk.

zmkený zaiíko,

—

tvar

Vedle

v akk.

není.

^) jMadší ríkajú Formánkj, ale eše sa dycky tre Formánkoch,'-' Krhov. Staí lidé íkají též céra Formánkoch, chlapci Formánkoch.

pravili

mi

:

:

— 7.

:

—

28

Ukazovací námstka ten sklouje se celkem jako na Zlínsku tom, o tom, tým

ten, toho,

v Nivici a v

tm, tma

v

;

Bánov Komn,

—

ti, tecli,

tem, terna.

jsou v ísle mn. pravidelné

Jenom na Bojkovsku, (mkké) tvary: tech^

v Slaviín a ve Bzovém tych, tým, tyma.

podei bánovské, jmenovit po stránce znamená oboje i krávu dojiti i dojíti. Jako pást, tak se dlouží i krást. Samohláska e substantiv v -ení vyzvukujících se neKoncovka u v dat. jedn. sklonní nádlouzí: stavení, lešení, kamení. tomu, komu, jednomu, druhému. neodmítá: složeného se a mstkového ^= atelina. Hláska n stídá se s hláskou Ve slov jatelina odsouvá se _/ m ve slovech mif (ni), mízký (nízký), z s s ve slov srcadlo.. Jasné hlásky 6, d, , h, v, z, ž na konci slov znjí zcela jemn pvodním zvukem: dub, led, ho, stoh, drév, haluz, nž, za to temné hlásky ped osobní píponou -me z ostrá zvuí: sme (ne: zme), nec^me. Zvlášt charakteristické pro podeí bánovské je tak eené ohalováni neboli obaikovdní, t. j. vokalisace tvrdého i, kteréž se dje dle tchto asi zákon Ve více kusech odlišuje se

hláskoslovné

dojit

:

—

samohláskové zní za

a) I

zutý

(ttstý),

píestí

kmen

iu,

muýn, kiau, c)

:

hutnút (hítnút), suza

(slza),

tustý

dúhý (díhý), stup (štíp). Tak jmenovit v minulém zavených: nesu (nesl), peku (pékí), védu, sedu, lehu. io, iy, zní jako ua, ue, uo, uy jednoslabiné, ai, el, ii, yi

(žitý),

b) ia, te,

jako an, eu,

»/

yu jednoslabiné: uáska, buato,

šeu,

smiu

sa, byu.

lu a iú zni jako u a ú:

úskat (luskat),

má nohu

—

Jablo

puh

(pluh),

zní

uh

uechtat, uopata, uozit,

jabó. (luh),

opuchú, jaúvka (jalvka),

st

tuu, úka

(túka),

(stl).

dvma

samohláskama, po s a ve pípon io, dlo zní zvláštním zvukem mezi w a v: stodova, suova, suáma, mydvo, skvo. e) I mezi o a e pak mezi m a e mizí: koek (kolek), dek (dlek). d) i

Z su

tvarosloví odlišuje se toliko

—neni

má

mezi

su, si

— neni

si,

je

asování záporného slovesa

— neni, sme —neni sme, ste — neni

ste,

Za akk. mn. životných v Báno vn a v Nivnici užívá mám tam známých.

sú

býti

— neni sú.

se genitivu:

dvúch bratr, tech syn,

3.

Na

Rznoeí

pomoravské.

s Malenovským, Pohoelským V ddinách Bohuslavicích á Hrubé Lhot panství Malenovského mluví se práv tak jako na Zlínsku. I náeí ostatních osad

jihozápad panství Zlínské sousedilo

a Napajedelským.

liší

se jenom

nepatrn od zlínského

ínesísA;eAo, jmenovit

pehláskou spežky

I

-

(zl.

—

mn (dat.

námstkou

aj v ej (dej, pokej, nejlepší),

slovcem ano

29

i

akk.) a potakacím

jd).

behu Moravy,*) od Rohatce pak na sever na pravém behu podél hranic farních osad Ratiškovic, Milotic, **) Mistína, Hovoran, Prušánek a Podivína až po hranice uherské Poínajíc od Napajedel na celém levém

bydlí

kmen

náeí

slovenský, jehož

i

od slovenštiny zlinské

nkterými zvláštnostmi

hranicích mezi sebou

se

v tchto

i

liší.

Krajince v nejjižnjším cípe Moravy, vtsnaném mezi Rakousy a Uhrami od Podivína k Prusánkám a odtud k Beclav íká se Podluží a

slovenskému obyvatelstvu tamjšímu Podlužáci.

Hláskosloví.

Samohlásky.

a)

Nepehlasované tvary jsou astjší nežli ve slovenštin zlinské, jazero, zajtra, niakký, pas, po pamati (s pominutím jotace), pamatlivý, laliký, ažký, lákat, hoat, visat, mrzat, záblo liia, dia, dvea, rukávca (neutr, pl.), z nenadána, do náruá, ze stavená, do 1.

zvlášt na Podluží

:

želá, z vlášá (vlásí,

mžukat, slubovat, 2.

v pít. 3.

e

se

ase

knížací,

žíní),

—

zapahl

nemkí

(zl.

zapíhl),

ve slovech:

slovesa kvést: strom

cuzí

telací,

pál

ludé, (zl.

bez úšú, do

vymetat, napekat, utékat;

kvte

oú,

píí).

mkí

se

(na Podluží).

Odchylno jest dloužení nkterých slabik pást-pádía, ostáí-ostála, bhala, kriala atd.), pebédli, rzvora. dojit :

—

necháí-necháía (ale:

znamená na Strážniku

i

j.

pervenire

i

mulgere,

4. r dlouží se jako na Zlínsku, jenom ve Strážnici a Mistín dlouhého r neznají, vyslovujíce: vrba, hrbek, poprchá. 5.

Na

6.

Samohlásky

na Zlínsku stupka, 7.

slov

Podluží úží se

arteple,

:

by

e

v

i

ve slovech brablic, trpilka.

sesilují a seslabují

i

brabtat (Milotice),

v nkterých jiných slovech nežli uazit

(lazit

=

chruraat,

lozit),

(Mistín a Podluží).

i se

vysouvá ve slovech: velký, tolký, pšu; o se odsouvá ve na Podluží), u v dative jedn. sklonem' námstko-

sídla (osidla

—

vého a složeného odsouvá se toliko ve východní ásti této krajiny až po Ostroh: tom dobrém lovkovi; dále na jihozápad: temu dobrému, tvojemu, mladšímu. 8. r-ži,

v

Na r-ži

Podluží tvar rzi (nom. též) vyslovuje se dvojslabin (zl.

rži,

ve

Z osad na pravém behu Moravy sluší sem toliko Staré *) Vyj pifaené tam Skoronice.

*)

mou

:

mica

rzi).

Msto

a Písek.

;

—

Jasné hlásky

1.

j)vodním zvukem znívá jen slabým mizí:

sn

6,

/,

b)

Souhlásky.

,

A,

dub, led,

:

—

30

v,

bu,

na konci slov znjí zcela

z

z,

vz,

stoh, drév,

jemn

lež.

Jmenovit

h vy-

(j.

v Blatnici)

tém

pídechem a v nkterých osadách

(sníh), sto (stoh).

na Podluží zní jako /: kft, tfj, sfátek, k fám. n mezi dvma samohláskami se zdvojuje: vonný, ranný, koženný. se j ve slovech vedlej, 2. Mimo písuvky i jinde známé pisouvá podlej, a na Podluží: hrvat (rvát), hrable, najraik, švajdlena, zahTazdný, po

w

a

í

ifc,

s

hrazdéní, zedzený (snžený). 3.

zlínském

rznoeí

vzda, do

(kdo), de

scu, sceí (jinde

:

Novej

(kde), z

n se

4.

si

:

chcu, chtl), šecko, seci,

(vsi).

zmkuje

msíc

ve všech podstatných

kame,

v

en vyzvukujících,

t

i

ve

(trn), bezen, v dubni, pak ve slov hned, snad pokad, (na Podl.), otad, dyt, a f tvrdne ve slovech: dost, ked (na Podl), laštovika, dtom. V Kunovicích tvrdne n

jménech tot,

Sesouvání souhlásek na Podluží astjší jest nežli v

:

jelen,

leden,

—

ny

ve slov

da

t

(ni).

Na

Podluží

mkne

d ve slov

nemní

ek

(dlek).

s, z v témž narodný, nasadný, zakrútný, obrátný, zaražený, vyprosený, obšený, zkušený. Taktéž nemní se d v z ve slov sádka (sázka), a ž tvrdne v z ve slov drbež (na Podl.). V Lanžhot: kame sa vrí (vrtí). 5. Souhlásky se astji stídají, zvlášt na Podluží charva (charba), gula (kula), gaa (kana), michat (mžikat), hrát na raicha (na mžíku),

ve píestí trpném

píestí sloves

tídy

IV.

se

nemkí

se

v

ze a

v ce a

:

:

harvany (varhany), chrbet (hbet), práporá (plápolá, Oej), na Hradišsku pták jinde fták, mi =: ni (v Blatnici a na Podluží), mízký ===; nízký,

súnko sa míží (v Lanžhot), kvilka, na skvál (v Nové Vsi beclavské). V Kunovicích, Chýlících a v Miloticích vyslovují sedm, osm, jinde sedn, osn.

Na

Podluží slyšeti astji tácoví vo!'e takoví, což vzniklo asi lichou

analogií z tací, kterýžto tvar jest obyejnjší. 6.

rznoeí

Zvlášt charakterické pro toto

vání" (srvn

str. 28.).

i

vyslovuje se

ist

je

tak

eené

„obalo-

toliko ve farních osadách

Vsi Ostrožské, v Ostroze, v Blatnici a v Miloticích.

Ve

Nové

v Rohatci a na Ceji mají jenom jedno ž a to mkké (nikoliv stední eské) jinde všude „obaíujú" tustý, zutý, dúhý, uáska, huava uechtat, uonský onsky, covk,*) uh (tuh), tuu, úka, smiu sa, stodova, suovo, koek. Strážnici,

:

—

i

Zajímavý jest podlužský tvar uoje

(voje),

Zpívajíce Slováci tito vyslovují *j

V

Bílovicích

uovk,

„}

peca

í

;

i

kterýž pedpokládá

v hovoru nyní

ioje.

psobením

stoí, nech je to jak tžko."

školy

—

31

—

I ani eské stední / k ostatním rázným tvarm domácího náeí asi tak hodí, jako by se hodil cilindr k slovenskému kroji národnímu. Mkká tato výslovnost' porušuje též deklinaci. Už nyní asto slyšeti od mladších do škole, do jehle, v truhli, v koli, ve stodoli. Nevím tedy, dobe-li si vede škola na Slovensku, starou, pirozenou výslovnost vykoeujíc, a nepozorujíc pi tom velikých vad z této reformy

nabývá vrchu. Ale není to slovenské a valašské

I

nýbrž slovenské a valašské

mkké

Z,

kteréž se

:

vyplývajících.

Mimo jest

I

I jest mkké. Za mkké mandeu-mandevy (mandel-

to skoro všude ve slovech slza^ žlutý

ve

I

strnadeu

slovech:

strnadel),

(zl.

mandele), kluk.

Co

7.

se

rznoeí

o

týe

má

hiátu platnost

zlínském.

celkem, co v té

píin povdno

Za obecné pauz, paúk u Mistína vyslovují pauz,

Lanžhot

pauk, v Blatnici palúz, palúk, v

pavúz, pavúk.

Tvarosloví. Jméno.

a)

Lokal mn. muž. a st. koní se všude v

1.

vedle této koncovky, pravidelné

vyskytuje se též koncovka

'ch

:

tu po

i

A, cA,

^•,

ocA,

jenom v Miloticích

po jiných souhláskách

o vtákoch, vojákoch, v stohoch, v žochoch,

V Mistín obecný jsou na stromech, o vtákách, o kónách. 2. Duální tvary jsou astjší do ruku, do pat (Znorovy). Oi^ uši mají vtšinou tyto tvary: oú, ušú (ve východní ásti: oí, uší), oám, ušám, oách, ušácb, oama, ušama.

po stromech, po domech, o konch, o nožech. tvary: na stromách

i

—

:

Pídavné jméno pivlastovací má trojí tvar: a) j-ova-ovo: Klimšj (v Bílovicích, Kunovicích, Ostroze, Ostrožské Nové v Miloticích, Mistín) b) -ova-ovo : súsed, Juráskn (Znorovy), 2.

súsedj, Vsi,

v-ova-ové: ssedv, Malšv, Valkové pole, (Ostrožská Lhota, Hroznová Lhota, Strážnice, Blatnice, Hovorany, Mutnice, Podluží.) 3. Námstka já má na Hradišsku a Ostrožsku v gen. dat. akk.

c)

mn;

jinde

nebo

ma. ty

(v

má

v dat.

mn

a) tebe,

(we),

v gen.

tob, tebú

Hovoranech, Mutnicích a

ma

a

v

akk.

(ve východní ásti)

na

Podluží), a

ma

(na Podaží)

b) teBa, tebe,

taktéž

a)

sebe,

iebú

sob

b)

seBa, sebe. ten,

tá, to a) toho,

tch, tem (Blatnice) lotice,

Hovorany) d)

tým (Mutnice,

tom

— tch, tem (na Hradišsku)

b) toho,

tomu—

ternu— tch, tem (Znorovy, Strážnice, Miteho, temu— tych, tym (Mistín) e) teho temu— týcb, c) teho,

Podluží.)

kdo

jeden

a)

(Milotice,

c)

ného, jednému (na Podluží a

dv

= do

instr,

jako na Zlinsku, jenom že v daštyem, štyech.

skloiiuji se

netvrdne v r

pt

nesklonné:

:

sto,

devt

—

sto.

Do

kolci

hodin (na

Za akk. mn. mužských jmen osobních nastupuje všude (mimo mn. má dvoch bratr, má dobrých rodi, brzo by sedgrunt zháali, pro muzikant, pro mstských, stílau houbu,

5.

s

:

—

na tých voják došeu strach.

b)

1.

Ht

dvom-dvm,

kolika.

Bílovice) gen.

lák

dat.

Hradišsko,

mužský a ženský

rod

pro

dvoch-dvch,

gen. lok.

té-ti^ štyé-štyry

sto jest

rznoeí (mimo

zvláštní tvary

(taktéž obá-oba, ob).

tive a lok. -genitiv

Podl.)

j.)

má

v pádech nepímých:

dvoma-dvma

všude jsou tu obyejný.

ve východní ásti tohoto

v Blatnici)

Ostrožsko a

peze

jednom (Hradišsko) b) jednoho, jednomu jedneho, jednemu (Strážnice, Milotice) d) jed-

jednoho,

(Ostrožsko, Blatnice)

dvd-dva,

(Blatnice, Znorovy,

Mistín, Hovorany, Mutnice, Podlužíj.

kemu uho, zaho, proho,

Tvary:

i

komu

koho, kom, (Hradišsko), b) koho,

a)

Strážnice) c) keho,

4.

-

32

V

infinitive

mní

se v

Ale

má

:

dobré voly,

pkné kon.

Sloveso. Mistín, v Hovoranech a na Podluží

v ct: kvéct, véct, kract, kuact (klásti), pléct.

—

Na

Podluží za kvésti

a ísti jsou tvary kvitnút a nút. 2.

.

Slovesa, jichž

tyto tvary: a) i:

a

se

koní

ím mají ve

v

chuapci bží, ludé chodí,

leží,

všeci ví (v Kunovicích, Derfli, Podolí, Veskách,

zí,

ské a ve

Lhot

víjú (Chylice, St. žíja,

dti

os. jedn.

1.

chodíja,

Ostrožské)

Msto,

víja

stójíja, íja,

os.

mn.

naši stojí, muchy Nové Vsi Ostrož-

bžíjú, chodíjú,

stójíjú,

íjú,

Strážnice, Petrov), c) íja: ležíja,

b-

b) íjú:

Blatnice,

3.

ležíjú,

(v Bílovicích

a v

osadách

pifaených,

bžá, choá, urhá, v Zeravinách, Lhot, stojá, (ve v Sudoraicích, v Bohatci, v Hovoranesh, v Dubaneeh, v Mutnicích v Miloticích, Vacenovicích a v jeda,

va

Veselí,

Mistín)

Znorovech,

d) id: ležá,

Hroz.

a na Podluží.) asi mladšího pvodu i tam, kde nyní novjší dob v osadách pod a) vytených vedle pravidelného staršího tvaru velmi asto slyšeti íjú, v Mistín , chodíja, íja jen starší lidé mluví, mladší vesms chodíjú, íjtí a v Ro-

Pozn. Koncovka

vbec

ustálena jest,

at ci vedle

ijú jest

nebo

chod, topd

v

slyšeti též

uíjú sa a

p.

umyj, sednte, kleknte, zavete (na Hcadišsku, Ostrožsku, ve Strážnici, v Blatnici a v Mi3.

imperativ jest dvojího tvaru

a) napij

sa,

loticích) b) napi sa,

Mistíu

v

a y

i

umy,

33

-

sednite, kleknite,

zavité (všude jinde, jen že

se dlouží: napí sa, zakrý, umýte).

-i. píestí inné a) kde se neobaluje, t. j. kde se i drží nebo v I promnilo, jsou tytéž tvary jako na Zlinsku: nést, vedl, seél, bežél, volal, smíi sa b) kde se obaluje, tam inné píestí kmen zavených má dvojí tvar a) neseu, vedeu, sedeu si, vlekeu, utrheu (v podlužských

se

osadách Beclav, Lanžhot, Kosticích, Tvrdonicích, v Týnci a v Hruškách) /9) nesu, védu, sedu si, vleku, utrhu (všude jinde). Kmeny ote-

vené mají tu všude n tvary v Mistín velmi

1

:

dau, seeu, smiu sa, okiu,

jenom že tyto

se prodlužují: dáu, séu, zehíu.

Beclav

scet-scu-sceu (pod!.), ít-išeu (podl.), pod-podme-pote (v

5.

a v Lanžhot, (v

za

jinde

po-pome

Lanžhot) céra vydatá

pote),

(jezdit)

hádzat-hadž, zedz

(vdaná).

Rznoeí

4.

ježat

uherskoslovenská.

Mezi ddinami moravského

Slovenska jest jich osmnáct,

jež,

do-

rzných krajin Slovenska uherského, posavad podstatné znaky svého pvodního náeí zachovávají. Z osad tch nejdále posunuta jest a zcela osamla ddina Alen-

stávše své obyvatelstvo v dobách pozdjších z

kovice, se

tyi

kilometry cesty na západ od Napajedel.

Znan

v kraj

moravským ve stálém styku na silnici mezi Bánovem a St.

postreny a se sousedním Bystice (Bystrica),, Hrozenkovem, Blatnika, pifaená do Blatnice, a Boršice, na východ obyvatelstvem

jsou tolikéž osady

Blatniky.

\

Ostatm'ch trnáct osad vtšinou zastreno jest v hluboké úvaly na strmé strán jihovýchodního pohoí moravskouherského, jsouce tu po jedné, tu po skupinách dvou, tí osad od sebe oddleny vysokými hbety horskými. Poínajíc od západu a jdouc na východ a severovýchod

jsou to osady: Radjov,

Louka, Velká, Sfrdní,

Bezová

s

Malá Vrbka, Velká Vrbka, Lipov, Nové Lhotky s kolonu Vápenkami, Súchov,

Kuželové,

Javorník,

blízkým Olšovcem, Starý Hrozenkov.

Do obce Hrozenkovslvé píslušejí kopanice lené

po kopcích samoty:

(paseky),

t.

j.

rozptý-

Zídková, Vápenice a Výškovec; do Bezovské

Lopenik.

Náeí

v této krajin jest

mají do sebe jich

se

více ráz

do podrobná

liší

od

nehodláme;

sousední

hláskoslovné.

takm

tolikero, kolik tu osad

slovenštiny uherské nežli moravské.

vytkneme

slovenštiny

všecka

;

Vypisovati

toliko podstatné znaky,

moravské,

zvlášt hledíc ku

jimiž

stránce

:

—

rzným tmto náeím spolené

Nejpodstatnjší znaky

jsou asi tyto

eskomoravské : „Tri a ticet smjí se jim sousedé „Moravíci".

Všem spolená

1.

—

34

jest hláska r za

kepelek peletlo pres naše pole," Od horlíého (hokého) rozeznává se horúcí (horký); na Strání však za horký vyslovují horský.

Jako Slováci moravští, tak

2.

it.

dlouhé r\ víba, po-

ohat.

píchá, zdížat,

Všude

3.

tito vyslovují

i

samohláska pedložky složené

dlouží

se

ped

n. isf (jíti)

hláskou

j,

slovesem

se

dojit, najit, projit, nájis,

:

Castji než jinde seslabuje se u v y: od hlady, z mladý, z doly,

4.

z daleky, z blízky.

Mimo

5.

Alenkovice, Radjov, Blatniku,

jinde seslabuje se jedn. v i:

na

po

javori,

v hoi, na hri, na

Všude

6.

na dvori, fari,

na

v chotári,

kari,

konci slov: du&, Ind, kréu, pauz,

ba skoro docela mizí, jako

i

po

v lokále

na úhoi, k

na košári,

nz.

jinde ve

jasné

souhlásky od temných na

slov „Pamb",

dá-li

Jenom na Hrozenkovsku vyslovují sac/i, V písni tedy zcela správn rýmují se slabiky

Daj nám, díva, daj nám záio, co's na panském trávu žaio. Mezi dvma samohláskami souhlásky w, s,

7.

neboli zdvojují:

— Ob

kašša.

vinný, súkenný, drevenný,

hlásky skupenin dc,

a oste od sebe se odlišují

:

jari,

h zní jen slabounkým pídechem,

bre, nocle, piu.

du&, pauz.

v dative

a

hri.

pesn

odlišují se zcela

Boršice a Bystici všude

r samohláska Š

souhlásce

tc,

Se,

„B"

ioh a

:

sn,

ale luc,

brec/í,

io.

zostra se vyslovují

s

siamenný, prutnný, masso,

dn a

ve výslovnosti jasn

p.

huá-ci, brd-co, miaí-ci,

npla-c,

nespac-ni,

valas-ský. 8. Vyjmouc Hrozenkovsko zubnice í a cZ nerozlišují se v píestí trpném ped e v c a 2 vysvtný, vymlátný, zaplatný, narodný, zahradný, odsúdný. :

9. Za zpvu pedsouvá sej skoro ped každou samohláskou: Ju Prešpurku ju Dunaja kasárna malovaná. Ju studniky ju studenej. Ze ty joklamáš. Abych ti jopraía šáteek. Jale už vím. Kedy ty len ju nás budeš. 10. Jako v sousední slovenštin moravské, tak i v této za mn.

ma pt

akkusativ mužs. užívá se genitivu, a íslovka sto jest nesklonná: sto, deset sto.

11. Imperativ, nehledíc

zavité, sednime

kovsku:

si,

napij, napij

Jednotlivá

ku

zmnám

hláskovým,

napi, napité sa, zakry, zakryté;

c

rznoeí

všude: pošlite,

jenom na Hrozen-

sa.

rznoeí,

ím

blíže

k hranicím uherským, tím

vzdalují od slovenštiny moravské. Nejbližší jsou

vahou

je

jí

více se

jak polohou, tak

i

po-

alenkovské, radjovské, blatnické, boršické a bystické.

—

35

Rznoeí

a)

alenkovské.

ei

Pvodní r uhýbá znenáhla moravskému . Za k nám prinde, ti hodiny mosí í. Pod takovú krivii jakorka íká se jakoska. 1.

Néž

slyšeti:

Za mor.

brezú.

isté: žitý, nesl, vedl.

2.

I je

3.

Odlišné

mkké:

slabiky

jatl

kad

všade,

(datel),

(kady).

—

= bidlo.

f idío

4. 5.

Pídavné pisvoj ovací súsed, Juren. teBa, tebe (n) Tvary námstkové ma, :

temu, v tem,

ten, teho,

—

mn

:

tych, tým, týma.

ti,

covek nedlouzí: mojeho, peí z nasej

bílej

Námstky

husi, našich

—

seBa, sebe

—

pisvojovací kon-

súsed.

Tvary íslovkové: jeden, jedného, jednému, v jednm, jedných, dvch, tech, štyrech, jedným, jednýma. dvoch, tech, styrech, chlap 6.

—

dvch

rob, o

Infinitiv

7.

jedn.

nesu,

:

vá

jeá,

cholek

koní

piju,

ježá

8.

p.

— dvm, v mkké volám. —

se

jím,

(jezdí)

kupil

—

(-al,

f:

nést,

os.

3.

— — dvma.

pi, jes, vola.

mn. nesu,

—

1.

os.

umá, choá, Paíja, víja).

pijú,

soused: umíja, chodíja, Píestí inné:

pacholci jezdíja.

—

vedl,

nesl,

polodlouhé).

il

vru, te^dá, ke (mladší dyž), kedy (kdy), odkel vrábel pedložky: popod, ponad, z póza a p.,

Zvláštní slova

(odkud), složené

dvoma

dvom

(mladší pejímají od

jedl, volal,

a

hodinách,

:

:

—

škorvánek (skivánek).

(vrabec),

b) 1.

obaluje:

se

^

Rznoeí huava,

radj ovské.

ovk,

suovo,

dúhý, védu

(vedl),

nesu,

teho,

temu,

vouau, umreu. 2. 8.

tem.

—

Pídavné pisvojovací: súsedv, Múkv. Tvary námstkové: teBa-)b, seBa-sob. ti,

má

tvrdé

t

:

nést, péct, volat, chodit. Imperativ slovesa

by, byme, byte.

Ostatek srovnává se

s

alenkovským, jen že za „zvláštní slova" tam

vytená má tvary moravské a

c)

isté: hžava,

slabik

Rznoeí

tam poznamenaných nemkí.

blatnické.

1.

^ je

2.

Pídavné pisvojovací: súsed, Kubic. Tvary námstkové: toBa, s^Ba tob, sob.

8.

v tom

—

4.

ten,

tch, tem, téma.

4. Infinitiv

býti jest:

—

žftitý,

dZúhý.

—

—

ten, toho, tomu, tch, tem, téma. Tvary íslovkové: jeden, jednoho, jednomu, v jednom—jedni,

ti,

— —

—

jedných.

—

trém, štyrem

3.

klea

mn. nesu,

os.

voia,

idú, voiajú, uihá,

je

I

1.

ua,

moc, umrí, zavrí,

os. jedn. nesu, vedu, idu.

—

kleá, jeda, vda.

isté: slza,

Rznoei

su, néjsu,

—

bu.

boršické.

žitý, dlúhý.

Pídavné pisvojovací súsed. Kováík. Tvary námstkové: teBa, seBa tob, sob. —

2.

dvom,

— dvma.

pec, tec,

—

ís.

i

—

štyrech

nesl, vedl, prcrdl, umrél, sedel, volal, chodil.

d) 1.

í

dvch. tech

tréma, štyrma

nés, pr«s, kras,

chválit,

Píestí inné:

,

—

styrech

dvm, dvoma,

Infinitiv:

7.

pi,

tech,

dvoch.

—

36

:

—

3.

ten, toho,

v tom, tch, tem, téma.

Tvary íslovkové

4.

—

dvoch, troch, štyroch

—

:

v jednom

jednoho, jednomu,

dvch, tech,

dvom

štyrech,

—

tomu,

—jedných. — dvm,

trém,

— dvma, tréma, štyrma. péct, moct, chodit, — jedn, nesem, vdem, pletem, možem, idem, pijem, kleím, chodím, volám. — mn. nesu, votajú, kleá, choá, jeá, vá. — Píestí inné: vzí, umrél, štyrem

dvoma

Infinitiv: nést, vést, prast.

5.

volat, jest, íst.

os.

1.

plést,

téct,

pit,

:

pijú,

os.

3.

nésí,

Sem, néni

néni

ste,

sme,

si, je,

ste, sú.

jedn.

1.

1

n

ušil, volal.

néni

néni sem,

se obaluje

mní

m

ve slovech:

mi, mízký,

vovk.

mížit.

3.

Pídavné pisvojovací: eledín súsedových. Cí Tvary námstkové: toho, tomu, o tom

5.

Infinitiv: nést, plést, krást, péct,

nesu, vedu, idu.

3.

os.

si?

—tch,

moct,

mn. nesu,

Píestí: nesu, védu, kleku, spadu, néjsu,

néni sme,

bystické.

suzy, zutý, dúhý, stup, huava,

:

v

se

Rznoei

4.

:

néni,

si,

sú.

e)

2.

—

volat, jest.

pit,

chodíja, muátíja,

piu, priu,

Mikšíkových.

tm, tma.

smiu

sa,

— —

1. os.

víja, íja.

vouau.

—

Su

bu. Ostatek srovnává se

rznoei toto

celkem se sousedním záhorským,

jmenovit bánovským. f)

1.

1

isté:

je

vtšinou tvrdé

i:

slze, žitý, tlstý,

slov jablko ^jablk; i s j ve slov atlina. kolky, tolký.

stráské. díhý,

tícf.

—

Za

velký, toíký, silný, kostelník, postel

kúpeta, rol (gen. mn.)

—

Rznoei

—

—

—

mkké

I

slyšeti

posteía, kúpel

^ se nevysouvá ve srnua (jméno krávy). stídá se stídá se s^ ve slov palchova. -

—

i se

vysouvá ve slovech

:

velký, velce, laný,

;:

-

má v nom. mn. braé. — ped svátky, za vrátý, i

Brat

2.

-

37

s terna chlapy,

Vz, koza

mn. rodu mužs. a stedn. 8 pachoíkama*

Instr. :

svojima synama,

v nom. mn. vozy. kozy, ale v lok. jedn Duál: do ou, ušú - na ooch, usoch — oima, ušima. a

vozi, kozi.

p.

noh

—

—

Ruky, nohy

na rukách, nohách. a) súsedj, Popelkuj, Purupj, 3. Pídavné pisvoj ovací kových, Pumpových, Mikuláškových c) To je strýca pole, to zahrada, to je pes panáka. Cí si? Kovára.

do ruku, bez

b) Popel-

:

Tvary námstkové

4.

:

(=

daj ni

ke

mi),

mn,

ode

—

ma,

je

kavára

se m?iú.

—

— tebe, sebe. — našho, našmu —jejichho, jejichmu. — ten, teho, tem, tych, tým, téma týma. — do, koho, o kom. — tacoví»

teba, seba

temu, o

(=

i

takoví), co, nic.

Tvary íslovkové

5.

seom, osem,

—

štyroch

jeden, dva (živ.

:

Infinitiv:

6.

—

zehrí,

—

(házím).

Imper.

—

okrí.

os.

3.

mn.

nesu,

:

povdz.

zedz,

:

jedn.

os.

1.

dvma,

tréma, štyrema.

pás, léz, kras, péc,

nés,

—

idem,

šijem,

choá, mláá,

volajú, idú,

Píestí:

moc, se, vola,

técC,

vdem,

nesem,

:

šest,

— dvoch, troch, štyrom — dvm, trém,

jednému.

dvch, tech, štyrech; dvom, trom,

štyrem; dvoma, troma, štyroma

pt,

neživ.), tri, štyry,

i

— jedného,

devatnást, dvacet.

védéí,

nésél,

vá,

hádžem jeá.

—

plétél, pékéí,

pásél,

tékél, zapríhél, volal, kupoval, pil, chodil, išél.

Sem, neni

je,

si,

neni sú;

ste,

ke

Spojka:

ste,

bu,

byl sem.

ž

1.

—

kolá a

f

šecek

—

Rznoei

ková

uopata,

—

réž

suza,

k

zutý,

ale rozeznává se

(kl), pu

pece.

hned, snad, ked, odkad, snad, poád,

:

A se vysouvá ve slovech

šecko. **)

neni sme,

neni,

si,

lipovské.

podobn,

zní velmi

tvrdne v píslovcích

—

tikrát.

a

neni

neni sem,

se obaluje: uaciný, uazit, *)

2.

tot,

sú

(když).

g)

(pluh),

—

sme,

nevysouvá

e

v

vzda, vízdat

:

pádech kosých

:

:

y

ve slov

eži. ***)

—

—

r stídá se s j ve slov slov záuosek (záosek). ken. 3. Nom. jedn. mívá koncovku o: strýko, šohajko, Jano, Jurko. súsed, Zeman. 4. Pídavné pisvojovací mn, teba, seba 5. Tvary námstkové: tob, sob, teho, temu, v tem, tch, tem, téma. mojeho dobrého otca, nasej biuej husi

I

vsouvá se

parchova.

ve

—

chren

=

;

—

ma—

—

bez

mor. *)

**)

délek),

—

našho,

našmu, jejichho

V osadách nahoe vytených lozit Na Hroz., Brez. a Lhot. šetko.

**^)

Tak

i

v osadách následujících.

syna,

jejichmu

n. uozit.

Na Lhotkách réž— réži.

synovi

—

::

—

—

38

i: u Zemánkovho póla, Komárkovmu pachoukovi, do ženichovho co, nic. domu, z krušpánkovho listu.*) jedných, dvoch, troch, štyroch jedného íslovkové: 6. Tvary dvch, tech, štyrech atd. 7. Infinitiv: nést, vés, pást, krás, lézt, hrýz, pec, tec, pomoc,

tak

—

—

—

zapat, uat, umret, zavret, kvitnút, utrhnut, kleat, sedt, muatit, chodit,

hrí,

smít

pít,

nesu,

vedu,

jeá.

— Imper.

Píestí

:

set,

sa,

idu.

lét,

povz,

rznoeím

1.

na tomu 2.

smiu

sa,

ís

jest,

zez.

—

1.

scu, sceu (chtíti).

mau

velické.

—

seBa

teba,

—

(ml).

rznoeí kuželovské a obou Vrbek.

velickým stejno jest

Tvary námstkové: poli,

Rznoeí

os. jedn.

choá, vda,

kleá,

bu — scet,

su, néjsu,

—

(jíti).

védu, nesu, peku, lehu, ušiu, vouau, zedu, išeu, byu,

h)

S

kupovat,

mn. nesu, vedu, voíajú,

os.

3.

tebe,

—

sebe.

toho, tomu,

o komu.

Píestí: néseu, páseu, kupovau.

—

lézeu,

spádeu,

póvdz

Imper. jedz.

;

—

utrheu,

zapríheu,

uau.

zedzený.

Ostatek všecko jako v Lipov.

i)

1.

Rznoeí

Hláska r na konci

slov

se

javornické. vokalisuje:

kmoter, cuker,

vter,

Peter (ale: brat). 2.

Dlouží se a) koncové a v nom.

mn. rodu st.

:

okna,

švová,

vsuvné: oken, hrušek, jabuék.

telata, b) e

íslovkové tvary: dvoch, troch, štyroch ti rody: o dvoch hodinách, s dvoma robama. 3.

jsou

atd.

4.

Ten, teho, ternu, o tem, tých, tým, týma, o kom.

5.

1,

os. jedn.

nesem,

vdem,

idem.

—

sem

—

pro všecky

neni sem atd.

mimo nkteré mén dležité rozmajvka — J. májuvka, V. provísuo

Ostatek všecko jako ve Velké díly, J.

—

J. hmí, V. vda, povdz, pkný— J.

jako: V. hrimí

pobrísuo, V.

k) 1.

I se

2.

de

Rznoeí

obaluje: suze,

a

te

(luh),

pkný.

schovské. duu

(dluh),

puku

(pukl).

d a t**), ne v n toliko v koncovkách jatlina, d (kde), kvitn, sedne, d, týd, hrnec —

mkne

vedet, idt, tetka,

uu

veda, povedz,

\

(ale: nkdo, nkerý). -^ Zmkují se též píslovce: sna, pora; mkké jest e po A; ve slovech: kla (kolik),

neseš, nenecháš

ke,

hn,

*) Tak i v osadách *) Výjimky níže v

následujících.

náeí

lašském vytené

i

tu platnost' mají.

— — klký

(koliký).

koaa

(kot).

ješt

ceného

ve slov tísar;

f

f

koa

ve slov

v

povedz.

množném rodu

v genitiv

c)

ž,

kmene skrá-

a st. samohláska

strák, stodóu, rób, chaúp, rúk, meríc, kurie, Boršíc, zelin,

:

—

jabúk.

v

c

Vedle délek javornických a) okna, vrata, b) oken, hrušek dlouží

3.

se

— mní se — veda vedle

39 ;-

M v

instr.

ž.

r.

vyslovuje se zkrátka jako v akk.

motýk,

za tu našu

:

stodou, biu ho ruku.

pe nás, preda. má koncovku v: súsedv, synv

Pedložka pro má tvar pre 4."Genitiv mn. tvar

má pídavné

rodu m.

:

—

pisvoj ovací.)

tlatm.

tla, tlaa, tlati,

(týž

—

Tvar oni je spolený všem rodm: oni tam byvy (ženy). jej kúsek (buchty), skoiu do nj (do vody), daj jej jí a její: — kdo, keho, kemu, o kem. Ostatní tvary námstkové jako jej bratr. 5.

=

mn

v Javorníce.

Seom, osem

6.

(jako na Strání),

ostatní

tvary

íslovkové jako

v Javorníce.

nés, pás, trás, hrýz, léz, ukrás, péc, vléc,

Infinitiv:

7.

—

uéc,

umre, vre, bi, chodi, ríka, hrí, okrí, se, ma, jes, ís. 1. os. jedn. nesem, vedm, pijem, idm 3. os. mn. umá, choá, kleá, jeá, veá. Píestí: néséu, páséu, tráséu, pékéu, uékéu, zapau, kvitnú, :

—

pítau, séu,

máu,

išéu.

—néni sem, Chce— chcem — chcéu. Sem,

si,

je

1)

nénis, néni atd.

Rznoecí

hrozenkovské.

Samohlásky. Za isté e slyší se asto a: Pehlasování velmi zídka

1.

2.

baž, pác,

šásc (šest),

objevuje,

se

venštin uherské: snah, škrjatek (skítek), hladac,

ohnišo

(vedle: pole, more), šudzic,

mkké

Neúží se

3.

(více

píklad

ani

vúpic

sa, plúznic (phsniti)

krátké ani dlouhé:

na

Morav

éhdo,

éo,

(rošt),

bót,

ve slovajco,

ojo,

pjést (píst),

a

j.

hézdo

níže).

sední moravštiny; dloužit se a) samohláska jinde

lahký,

Kvantitou samohlásek rznoecí to nejznanji se

4.

klas (klestí).

tak jako

asi

zkrátka znjí:

hríb,

bób

hád,

— bobu, bór, íóh

dóž ho vie (kdož), dáha,

v nom. mn. rodu st. v gen. mn. rodu

ž.

:

jarmá, telata

a st., jakož

kovic, rovin, motýk, ovéc, hledzi pletek, faték d)

i

liší

kmenová mnohých

slavík, spádoí (spadl),

od souslov, jež

podvázek,

(hloh), chój (chvoj), chvost, rvóšt

mrtvy, krs, smrk b) koncové a c)

samohláska kmene skráceného

vsuvné e: vran, kóp, nóh, rúk, Boj-

moidéí, jarém, hrušek, trnek, handér (hadra),

koncovky

y,

i,

ami pravidelného

tu instrumentalu

;:

-

40

-

ze svojimi syny, z vojáky, strnádky Ijétajú z vrabci, uchodzit cvatý imperativ: dáj— s kravami, sestrami e) kmenové a, o, r jednoslabiných dájc, háž— hážc, káž, mlác, dój, stoj, pój (po), hra f) píslovce zajtrá.

mn.

:

Dlouhé

5.

pvodní znní:

zachovalo své

o

mój, tvój, dvór, vóz^

pójdzra. Jiná zase slova

6.

i

tvary mají samohlásku krátkou proti mor. dlouhé

kráva, tráva, sláma, máslo,

v

instr.

r.

pase (pásti),

stádo,

sádlo,

vyslovuje se zkrátka jako v akk.

ž.

:

hnoj.

sol,

za tu našu

—

stodolu.

u

—

Koncovky indikativní asu pítomného sloves 3. a 4. tídy, ti tetí os. mn. a koncovky inného píestí al, U, yl, l, ul se neprodlužují. e v a 7. Samohlásky se jinak sesilují a seslabují -.avo: kobela, e v o: dodek (mor. dudek), hadbáv, zasa, sadnúc, bjaac (beeti), i v a: slepaí (dle spádoí, pásol, pékol (inné píestí), popoí, hespoda, Kremeríž, krém o v e o \ d: rážd (roždí), anal. clací),

—

:

—

—

—

(krom),

se

e

8.

—

^

—

:

u v y: slychy. vysouvá z pípony zdrobovací

e<^ek:

chíapek,

dále, blíže, i e neodsouvá se z komparativ píslovcí Za mor. krev, kest, hbet jsou tvary krv, (hráti). :

—

:

upek.

—

se slovesa ihrác krst, chrbet.

Souhlásky. Velmi astá jest jotace po retnicích, sykavkách a plynných

1.

(= ) ped

a,

a,

e,

é

(= jé

zpjatek, pjést (píst), zbjérac,

kvjécjé (kvítí), vjéter povjévá, kobyljá mjata

mljéko, kljéše, chljéb, prjam (prám

= práv),

hrjéch, porjéz, drjémac, strjélac, dzsjatý, šjance, radšjej, šjéstý, žjáden, žjadac^

pejénky

(:= šperky,

r

pjasc

pjata,

:

svjatý, svjátek, vjadnúc, vjazac,

vjaz, hovjado, vjánoce,

?,

(ps), pjatý, pjatek, naí) žabjé mljéko (=prýš), mjad, mjaso, mjakký, a

{=

kvjétko,

svjéca,

koní máta), handrlják,

veerjac, rjecaz, rjenovac,

mesjaek, sjédmý,

šjaš

(=

šáší),

nbožjátko, šiáva (šovík), jerný,

kame — kamjének, koe — korjének,

zabijaka),

reme — remjének, prsc — prscjének. Za to slabiky té, p^ me, ve jotace pozbývají obd, bežac, pekny, pna, mech (mch i mech), mesjac, svt, lovk, vrný, na hlav, ale: vjéter. 2. Slabika ne mkne v ne: sadn, lahn, klakn, nenechá, mlýnec. 3. Jotované í a c (, méní se y c a dz; te a. de (prostedkem te a d) pecházejí tolikéž v ce a dz. — c a z znjí tu mkce, ale ne :

j

tak

jemn

jako v

žac, kosic, kose

hac (hat (stírá),

náeí

— kosci,

= ploty),

lašském nic

dzjéca (dít),

je

li

e

dlouhé, nastupuje zetelná jotace

(ni),

mac — macri,

zac

(ze),

cnký, cplý, koscl, scna, schno, prsc,

proci, tacík, tecí,

když), hnedz,

;

— nici

múcic (moutiti

= stloukati máslo), kedz

:

ctka, scjérá

(ke =

medza (meze), ludzja, zaclina (atlina^==jetelina), dzdzina, kdz, indz, vedzc (vedete), idzc, žid židzi, had— hadzi.

—

—

::

— vyhodzný,

nájdzný,

zavedzný,

41

-

4.

železo, jdi),

ped

Mima

to

mní

— avj:

se

poj

vsaje (^= všade),

—

taj

—

v r: rašpra,

I

vymecený

plecný,

= sedm).

v

c

—

—

esnek,

c:

(seom

sedzjom

,

2

v z:

—

pojc poáme, choj— chojc chodme (cho= pedložka k v ch (= tad, tu), toj (to),

—

ch tebe, ch ternu.

t:

ch

ped

ech — Óesi, mus, po

i

v nom. mn. a

lenoch

— lenoši,

ped

v dat. a lok. jedn.

ženich — ženiši,

panucha

—

mní

se

v

s

panus, mucha

tros.

i v nom. mn. mní se v se a, cc: zemsQÍ, nmeccí. Skupenina str pechází v ee: erepy, ereva, ereša. 5. Mezi k, r, t a následující o vsouvá se v: kvól (kl)— kvóla,

Skupeniny sk a ck

ped

uherscí, rakúscí, tureccí,

kvó — koa, stvót

—

rvóšt,

kvórka,,

rvósc

(rsti),

—

potvóek, vón (on), vósmý. d ve slov džbán se neodsouvá.

štola,

(hloh).

—

I toliko

tustý, kúb,

ped

sudza

tt

.se

sirvótka (sirotka

súnko

ocoun),

h se vysouvá ve slov íóh

obaluje (vypouští), sice zní z plna

(slza), stup, túc,

^=:

—hlava,

lopata,

duhy, zutý,

:

lovk.

Jména podstatná. 1.

Nominativ jedn. rodu m. mívá koncovku o: tato strýko, šohajko,

Jurko, sejko, rejko (jména vol) 2.

Vokativ rovná se druhdy nominativu: Ozef! Ondej, poj sem!

Moja duša! 3.

Instrumental jedn. rodu m. a st.

oknom, clacom (teletem). 4. Nominativ mn. rodu m. koní

se

má koncovku om asto v

ovja,

ja

:

chlapom,

:

svedkovja,

predkoYJa, sj^novja, bratrovja, pánovja, gazdovja, svrkovja, Bojkovjaa,

Bánovjaa, Brodzaa, kolárja, kravarja, hoferja, šúrja, ludzja. súsedóv, pánóv. 5. Genitiv mn. r. m. vyzvukuje v óv Po mkkých souhláskách a po r zastupuje tuto píponu i (í) mesjaci (msícv), rodii, kovái (kováv), koši, peazí, máji, tu je moc Máchali (Machala), do troch králi, kolái, hoferi, grajcari, cigaa cigáni. 6. Dativ mn. koní se v oto, lok. v och jako jinde. s chlapci, 7. Instrumental mn. jest až na délku vtšinou pravidelný

—

:

:

—

:

s

tými chlapy, ze svojimi syny,

jatmi rokmi, cepmi*) 8.

Jména v

s,

z,

—

za duby, ale též

:

z volmi,

Jméno cepy

dvac-

z robami.

sa, za vyzvukující

skloují se dle tvrdých

dva vozy. kozy, na nose, o voze, o koze. ')

ped

jest plurále

tantum

:

Jedny cepy, dvoje cepy.

kmen

:

-4á^ zbožje

9.

g.

zbožja

d.

zbožju

zbožjem

instr.

obilje, krovje (koví), stavjanje (stavení).

—

lok.

—

ovoce

ovoceho.

g.

— V ísle

hrjebja, g. hrjebjaca, d. a lok. hrjebjaci instr. hrjebjacom.

mn. tyto kmeny mají zvláštní tvary v ence a

ce

:

Tak

ve zboží.

hrjebnce,

g.

hrjebenéc,

— kúra — kurence, kozla — prasa — prasce. kozlence, husa— húsence, dzjéva — dzjévence, cela — — kolo koljesa. do oú-^do ušú, na ooch— ušoch, oima — ušima. Oi— d.

hrjebencom,

instr. hrjebencí, lok.

hrjebencoch.

celce,

pl.

uši,

Jméno pídavné. Pídavná jména mkkého zakonení nemají koncovek pehlasováním

—

—

—

otených: inší lovk, inšja žena, inšje dzjéca insjého, inšej inšju. kolí, kolja, í, ja, je. božja muka, za božju muku, božje slovo (kolik— má, telí dá telje Kelí telja, (toliký) telí, (koliký) kolje

—

—

Dubnica

tolik).

je

—

—

od Trenína

jak od nás do Trenína (tak daleko).

telí,

kelkosi (koliksi.)

íslovky. Jeden, dva

— dve

(dva chlapci),

desát, šesdesát, pjac sto.

Jeden

—^jedného

—

mávali po moci

—

(dle

dvom chlapom, robám,

tria

—

dzsac, jedenást,

sedzjom, osem, dzvjac,

tri,

štyrjé— štyry,

dvacac,

pjac, šesc,

pa-

tricac, .styrycac,

obi dva (mor. obá dvá.)

„dobrý"),

ma

dvoch.

o troch hodzinách atd.

První

ovcách.

štyroch

synóv,

od dvacaci k

tricaci.

pjatý,

šjéstý,

troch,

—

—prvá—prvé,

treci,

sjédmý, vósmy, dzsjatý, ticátý, padesátý.

Námstky. Já, ode

k

sebe.

o kem. (její.)

— —

—

mna,

Ten

ke

— teho,

mn,

daj mi,

—

od

od sebja,

ch tebe,

tebja,

temu, na tem, tých, tým, tými. hdo, keho, kemu,

vón, ona, ono,

—

od nj

mój, mojeho, mojemu,

(ní),

k nj

(ní),

o mojem, mojím.

nebo skrácen: mojho, tvojmu, našo

(=:=

—

s

—

u;

jej

brat

našjeho, našjemu,

našho), vašmu.

—

o,

ništ.

Sloveso. 1.

Infinitiv:

ésc,

pase, trjasc, hrýzc, prjasc, (písti),

vjésc (vésti), rvósc (rsti), pjéc (péci), vljéc, túc (tlouci), (utíti),

zaac, vzjac, umrec,

vrec,

krjac (híti), prjac (píti), okríc

(smti),

klaac

—

—

i

mlec, pic okrjac,

(píti),

krase, klase,

móc,

pjac, ucjac,

sjac (seti), Ijac

ihrac (hráti), smjac

lahnúc, klaknúc, sadnúc, (sednouti), kvitnúc (kvésti) míácic, chodzic

2. Indikativ.

—

(líti),

smac

sa,

—

bežac,

volac, kupovac.

nsem, neseš, nese, neseme, nsec, nesu. vedzm, vedzš, vedz, vedzme, vedzc, sadnm, sadnš, sadn, sadnme, sadnc,

vedu. sadnu.

:

-

-

43

klaim, klaiš, klai, klaime klaic, klaja. míácim, míáciš, míáci, mácime, míácic, míácja.

prajem (peji), praješ, praje, prajeme, prajec, praju. voíám, voláš, voá, voláme, volác, volaju.

ns — nesme, nsc

Imperativ:

2.

vedz— vedzme, vecc (vedzc) pij— pijme— pijc sadni sadnime— sadnic mlác mlácme mlácc

— —

—

—plame — placce c. voaj — volajme—

plac

volaj

4.

Píestí inné

ésoí, nesla

:

mohol, zapjal,

rvóstol, pjékol, vljékol,

zí, bežal, klaal,

sc,

Som,

nni

su.

Urobil

s

to? „Som". Zazpjevajc! „Sak som už".

jieš, jie,

—

—

idú.

ale inf.

Snijalo

šiél)

z

vyiidzi

Nmohol mu

,

—

jesc.

vyndzi

vejc

(vejíti),

—

ísc

(zapomnl)

zabol

=

,

i

vozom

(jíti),

nzabývaj (nezapo-

na Bezové nemají slovesa jeti; na voze, vjézol sa na voze.

n.

—

loziti

(=

= utéci), m) se

a utéci

:

vejc

chodzic

vylez),

ušol

Rznoeí

Co do stránky tvarové odchyluje

reku

(= jáku).

—

zralé).

na hrušku

ujc (ujíti

—

snijac sa.

noci (snilo),

téj

to neznají sloves lézti

kovskému,

zjédol

chocc (=jdi),

chcel.

mi

sa

Na Hrozenkov

vlézti),

jedz, zjem,

Išol.

nni

zapomenúc.

zbožje uzreté (uzráté

mimo

msta?

Sol do

—

su

utéci).

Chcem, chcec,

šol

—

chodzme,

choj,

Zabudzm (= zapomenu)

(B.

Tam

su).

vedzec.

jieme, jiec, jedzja.

išol n. šol:

ujc (ujíti

doma? „Nni" (^ nni

vieme, viec, vedzja.

vieš, vie,

— =

bol.

;

i

Idzm, idzs,

;

pjal,

— nni som, nnis, nni, nni sme, nni budz — budzme — bucc —

povedz, povjédol.

mínej)

sjal, hrjal,

pil,

sme, sc, su.

je,

si,

—

Viem,

(vyjdi).

umel,

volal.

chalupy pri sebe. Su tato

Jiem,

pásol, trjásol, hrýzol, vjédoí,

ucjaí,

smjal sa, smál (sml), lahnul, sadnul, blednul, spádol, sed-

okril, ihral,

5.

— éslo.

(=

praví

se

tam

Na Hrozenkov

do zahrady

(vejíti

po stromoch (=:

=

íozif),

utekl).

bezovské.

rznoeí bezovské rovná se celkem nho podstatn nkterými

však od

hrozen-

zákony

hláskovými. 1.

Dlouhé

dvuór, vuóz,

o

pechází tu ve zetelnou dvojhlásku uó: muój, tvuójj

puójdm, bratuóv

(gen. mn.), nuóta.

— - 44

-

Pedložka pod ve složeninách jmenných vždy

se

mní

puódkova, puódvala, puódpora.

Koncovky indikativní asu pítomného ím, píestí ai, ii, l^ yl, id se prodlužují. 3. V píestí inném e vsuté se nesesiluje v

ís,

—

í,

v puód:

a inného

nýbrž dlouží v é:

o,

spádéí, pásél, piékél.

Slabiky pa, ba, va, ma, plí, 6V,

4.

jotuje,

tam

(pst),

zapa

dve,

se vyslovuje ia,

mech.

(zapjati), hriéba,

—

Lopenaria,

perié, Brezovania,

kde se

;

:

mliéko,

kliéše,

chliéb,

nbožiátko,

zbožié,

obilié,

kviétko,

žabié,

žiádám,

žiáden,

striébro,

nejotnjí

se

zcela

zbiéra,

piést,

driéma,

hriéch,

me

v'e,

zeteln dvojslabin pata, pas hovado, vaz, makký, pkný, beža, svt,

ie

synovia

(nora, mn.),

požehnáme, ierný,

diéva, sviéti, niékdo, niéo, niékd. 5. Zubnice f a se nerozlišují, slabiky ue, de, te mknou v ni d, t: ža, ni, tetka, tenký, tpíý, kostí, postel, prsének, *) vedet, nset, nenechá, ludiá, atlina, pletený, zavedený ale narodzený, ;

:

najdzený, zahradzený. a

6.

aniž se

v

nemní

f

se v

pedložka k y ch: k

ee: 7.

po, cho, všade, tad, to, k temu. Taktéž skupenina ste nemní

j ve tvarech

tebe,

:

stepy, steva.

Mezi

r,

k,

t

a následující Uó nevsouvá se v: kuóí,

kuó, ruós

stuó, uón, uósmý. 8.

Jako na Hrozenkovsku tak

obaluje (vypouští), sice zní zplna

na Bezové

i

toliko

I

ped

zutý, duhy, tustý, túc, sudza

:

u

se.

— hlava,

lopata, bol (byl).

Tvary jmenné. 1.

zbožié

2.

ruce.

g.

—

zbožia

oi

—

d.

uši,

zbožiu, instr. zbožiém lok. ve zboží.

do

oí

— do

na ooch

uší,

—ušoch,

oiámi

ušiámi. 3.

inší

lovk,

inšia žena, inšie

diéva, inšieho,

inšiej

inšiu

— božia

muka, k božiej muce, za božiu muku, božie narodzenie. 4.

Jedna, dva

dva, dsa, 5.

— dve,

tria

—

tri,

štyrié

—

štyry,

pa, šes, sedbm, osem,

jedenás, dvatnás, dvaca, trica, padesát, šesdesát,

pa

sto)

kdo, koho, komu, o kom, kým.

Tvary slovesné. Infinitiv:

1.

niés, pás,

trias,

hrýz,

prias,

kras,

viés, ruós,

moc, pa, a, vza, umre, vre, mle, pi, sia, lia, hria, okria, pria, smia sa, lahnú, kvitnú, beža, mtáti, chodi, vola,

piéc, vliéc,

kupova, *)

ma

(míti).

Dle výminek uvedených níže v

náeí

lašském.

—

45

-

Indikativ

2.

nsem, vedm,

nsú.

neseš, nese, neseme, nesete,

vedeš, vede, vedeme, vedet, vedu.

klaím, klaíš, klaí, klaíme, klaít, klaia. míátím, mlátíš, mlátí, mlátíme, mlátíte, mlátia.

ns — nesme — nst

Imperativ:

3.

ve— vem e —vt

pij—pijme— pijte

— sadnime— sadnit — plame — plate niését— niésía — niésto, páséí, sadni

pla

Píestí:

4.

piékél,

ruostéí,

(=^ smál

vliékél,

mohél,

Ostatní tvary,

n)

Rznoeí

Charakteristickým znakem

zení jotace, vyjmouc po pet,

c,

v chaupe (v chalup),

sa (imper. napij

umréí,

smiét sa

siát,

pil,

(

klaál, kriál, voíál,

1.

ual,

zapal,

viééí,

= sml), lahnúl, utrhnut, sádel si (sedl), spádéí, mat (ml), šiél (šel). mimo zákony hláskové, rovnají se hro?enkovským'

smél

se),

hrýzél,

triáséí,

se),

s,

š,

pyt

,

Ihotecké.

rznoeí ?,

r:

(píti),

hriéba, bežat, byt

Ihoteckého jest úplné zmi-

zapatý

(bíti),

pna

(zapjatý),

pyvo, šípy

napy

(šípí),

houby

(holubi),

sa,

(pna)'

napyte

dráby (nom.

mn.), vedet, veter, vydet, vyset, zaby, zabyte (=^ zabij), šafáovy,

kováovy

makký, msto, daj my (mi), myvý (-— milý), na koná (koa), kon, san, u mna (= ma), ke mne, na dne, strešna, na suáme (= slám), nýty (niti), devený, hlinný, suamený, zbojnýk, chodnýk, Janýek, v jéseny (v jeseni), do ný, v ný (ní), na nu (u =^ ni), (dat.),

zpravyt,

suavýek,

kost, pýd, teuo, smety,

sedom (= sedbm tený,

—

nešestý, ty {=-

= sedm),

ti),

dyta

(dít),

devat,

dedyna,

odsúdený, nav dný, udený, posvetený, vymuá-

zedzený.

jmen pídavných ped i v nom. mn. se nemní, proež nom. mn. rovná se tu nominativu jednotnému: ubohý muádenci, huuchý ludá (hluší lidé), lehocký chuapci (Ihotští), moHrdelnice

2.

h,

ch a skupeniny sk, ck

ravský vojáci.

Jako na Hrozenkov a na Bezové tak

3.

neouží se v

i,

po jiných souhláskách: iérný, iért, chliéb; mliéko,

triéska

;

—

v

pyést,

liéte,

*)

žiéda

na

(žide),

Lhotkách dlouhé

,

ž,

s",

šiestý,

I,

r-^

šieu

v ye (šel)>

skliénka, poliévat, hriéch, riékat, driémat, riéica.

byéuý

(bílý),

zpiévat, vyének, provyésuo,

patyérka. — Úží se toliko jé substantiv rodu st.

*)

i

nýbrž rozvádí ve dvojhlásku té po

Srvn. zlínské erný, ert.

:

dyéva, dyéra,

zelí, obylí,

kvyétý, šípy.

—

46

—

Jako na Bezové tak i tu o pechází v uó, ped kteréž po jako na Hrozenkovsku v se vsouvá: šmuórky (šrky), muój, duójdu, 4.

r,

t

/tr,

kvuón, stvuóu (stl). 5. I

vbec

obaluje se

uo

uozit,

(hloh),

suza, zutý, duhy,

:

duu (dluh), uu

(luh),

puu

(pluh),

muat (mla).

Tvaryjmenné. koní

—

em: s chuapem, za dubem. Instr. mn. dualným: pod puoty, mezi potoky, z voKopanyáry, pod horami, ženama, putama, ze

Instr. jedn.

1.

se v

kolísá se mezi pravidelným a

my hranyíme s svýma bratrama, z vojákama.

jáky,

—

Gen. mn. m. v

;íov

:

ma

dvoch bratuov,

štyroch synuov.

— košty,

2.

kost, košty, kostú

3.

tla, telata, telaty, telatem

— telata,

telat,

4.

Jména pídavná mkkého

pvodn

zakonení, jež své mkkosti

kostý, kostám, kostámi, kostách.

pozbývají, skloují se zcela dle vzoru „dobrý"

:

telatom, telatoch.

dnešný den, dnešná noc,

dnešné ráno, bližná rodyna (= blízká), na horném konci, polné kvyétý, polného kvyétá, k

tretej

—

hodyne.

nepozbyla, skloují se po bezovsku

:

pvodní mkkosti

Ta, která své inší

ovek,

inšia

re,

inšie pole.

—

hovadzié maso (hovzí), božiu vuólu, belšieho puátna.

Kolo

—tolo = kolik —

tolik.

Tvary slovesné. Infinitiv:

1.

moct, umret, pyt,

nyést,

tást, hrýzt,

pást,

sát, lát, hrát, okret, prát,

muátyt, chodyt, vouat, mat

vyést,

smát

liézt,

sa,

pyéct, utyéct,

lahnút,

kvytnút,

(míti), íst (jíti).

Indikativ:

2.

vdem,

vedeš, vede, vedeme, vedete, vedu.

muátým, muátýš, muátý, muátýme, muátýte, muátá. chodým, chodýš, chody, chodýme, chodýte, chodá.

—vedme — vedte —muatme— muatte (muate) sedny— sednyme — sednyte

Imperativ: ved

3.

(vete)

muat

py— pyme— pyte. 4.

rosteu, (bil),

Píestí: nyéseu, páseu, utau,

pyu, zehrau 5.

vecte),

sem

sau

zapau, sa,

— neny

(sel),

tráseu, lau,

hrýzeu,

liezeu,

umreu, smau

Odatý

(=z

pyékeu, tyékeu,

smeu (sml), byu

okreu, utrheu.

sem, bud, bou,

vyém

— veda,

povedz

povedený.

jiém-jedá, jedz

sá,

—

^jedzte,

zjém, zedeu, zedzené.

odtý, odný), sátý

(setý), laty.

—povedzte

(po-

— Ostatní tvary, nehledíc

ku

47

—

zmnám

hláskovým,

neliší se

podstatn

od 80usedm'ch.

Praeteritum aoristové. Na Sucho v,

v Javorníku a na Lhotkách v

1.

os. jedn.

asu

mi-

nulého užívá se tvarv aoristových (jako

na Tšínsku a na Místeku):

Cos duaua? Byuach na tráv, poháauach,

žauach.

Verach

páseu, pásua.

Žech (= že jsem) to nevdn (Such.). Byuch, byuach, písauch, písauach, viduch, védeuch, sedeuch si, jach tam byu (Javor.). Bouch, mauch (ml !

jsem), prauach (prala jsem).

Dyckych ty pravyua.

Jách robyua, alech nyc nedostaua

Na

jinéhoch ekana.

(Lh.).

Kondicionál. Kebych man peníze, kúpiu bysem si; kebys mau kápiu bysi si; kebych byu (Javor.). Ke bysem bou ke bysme mali, kupili bysme si já bysem sa opyu (Lh.). Dybych byu (Velká). ;

11.

Náeí

dolské.

:

Na

jihozápad od

na pravém behu Moravy, poínajíc po Klobouky brnnské, usazen

Napajedel

osadou Spytinovem ili Spytihnvem až

kmen, jehož náeí v nejedné píin se odchyluje od náSlovák, majíc nkteré tyto odchylky spolený s ná-

je zvláštní

eí sousedních eím eským. pi

Doláci\

Severovýchodní

tmto svým sousedm

Slováci

íkají

Uh. Hradišti nazývají je Zdmoravíky, v okolí kyjovském

a klobuckém

svým sousedm Slovákm jsou

Hanáky,

Hanákm

pak

zase Slováky.

náeím rozdluje se Doláky kroje slovenského, podobného celkem kroji soused slovenských na levém behu Moravy, a Doláky kroje „polohanáckého", jehož charakteristickou ástí jsou žluté koženice („žlutenice, žlutenky"), pod koleny na žluté kožené podvazky zavázané, a modré punochy, jež z lýtkovic (tuhých, hladkých bot) na dva, na ti prsty vynívají*) Obyvatelstvo této krajiny více krojem nežli

ve dvé

:

osazeno jest v ddinách Spy-

slovenského

A) Obyvatelstvo kroje

tínov, Kudlovicích,

Jalubí,

Sušicích,

Babicích,

Houštnovicích,

Tra-

osadách Velehrad, Boišicích, Polešo-

plicích, Kostelanech a ve farních

Domanín, Syrovín, Osvtimanech a Buchlovicích. Re v první osad, Spytinov neliší se podstatn od podeí zlínského le 1. jemnou výslovností jasných hlásek na konci slova

vicích,

a)

haá, pauz,

skami

:

nž,

bu

2.

mezi

dvma

samohlá-

tvarem dativu a akkusativu námstky

3.

oba pády

první osoby, kterýž tu jest pro a 4.

souhlásek

zdvojováním

panwa, kožeiwý, masso,

mn (na

Zlínsku mi a mne)

„grýcarem" od soused pijatým.

V

Kudlovicích, Jalubí a Sušicích

sovaná jakož

i

pvodní

ej

nýlepší, zavolý, podivy sa

(i

se),

mimo

spežka nj v

to

mn

ý: „dý nezývý, pkníší, í

a.

—

V íslovkách sedm, osm vyslovuje íká se pšu. V Kudlovicích íkají ješt

Bartolomí.

za píšu

úží se v

ej

pehla-

grýcar do tý dlan",

teplíší,

zlodí

(— zlodj)

se w, nepecházejíc v n,

paúk, pauz, v Jalubí

již

púk, púz. b) I

podeí

charakteristické

kuších *)

liší

se

od

druhé

znaky

nho

V nkterých

skupiny dolských osad za

náeí

slovenského,

ale

podklad

v nkterých

má

všecky

dležitých

zcela patrn.

osadách žlutenky

již

zahynuly. 4*

:

:

Ke druhé

této

skupin

pak

plice, Kostelany,

52

náležejí

— ddiny

Babice,

Houštnovice, Tra-

farní osady Velehrad, Boršice, Polešovice.

Nejdležitjší rozdíly,

podeí tchto

jimiž

osad od sousední

slo-

venštiny se odlišuje, jsou tyto

Spežka aj v pvodní spežce 1.

i

nejlepší zní

2.

nových (ij):

ý vždy, i

i

v

pehlasované

této

tém

í

hrubyj, na uherskyj stran, v ósmyj íatinskyj.

po

c,

s,


Š,

bejk,

dohej

ž, j,

2-,

ohýbacích rozšiuje se

velikej

pak

e

e/,

ej se úží v ?/ a ?, takže zavolej, neutrácej, mezi zavotej a zavoíyj, neutrácej a neutrácij, nejlepší a nyj-

Podobn: na

lepší.

pehlasuje v

se

ej^

mejto,

strejc,

ve všech

I,

slabikách

zvejška,

chlap,

silnej

i

mezi

kteréžto ej tolikéž zní

chíapem, silnejch chlapou, silnejm chlapom, silnejma chlapama.

kme-

ej

a

yj

silnejm

—

cejn,

ejst, ejhat, sej, sejkora, šejpek, zejvat, žejžnivej, lejstek, lejbit

cejtit,

ejka, pejvoz, tejska, hejch, dejmat, ejkat, stejlat, v zejme

sa, lejzat,

(slov.

v zem). Polešovej [=^ Polešovští),

(slov.

naších husí, mojžch kozí),

oejm,

našejch

ve Stíbrnicejch,

mojejch

husej,

kozej

v Polešovicejch, oej

boej (boí), jaíovej, hložej, hovzej doneej husi (= ní), psej dni, psejk, vozejk, nožejk, kejžejek, králejk, skoejm, mosejž, prase kviej, cosi prašej, nosejme, kleejte, modlejme sa, pršej, vozejme, lozej, uderejš sa, bžejm, zehejt sa, okejí (slov. zehíí, okíL) 3. ú i . rozšiuje se vždy v ou: louka, mouka, dlouho, rouža, vouz, za našou stodolou, hodil kosou, na Pedmsou, v zelou, pouz, pouk, teprou (slov. teprú), dolou, u sousedou, sousedou chlapec, nesou, (oí, gen.),

ušej (uší),

bytek, telecej maso,

hynou, hoijou, míátijou, volajou, kupujou, jedijou, vdijou. 4. žali,

e

po sykavkách,

obila, chláb, 5.

2

a r zni jako

I

nmecké

a: áío, sadmej, šástej,

dobra mláko.

v nominative

množném

se

prodlužuje:

ti

staí

hadí,

vojáci,

pedložky podlé, za kterýž tvar i podlej se slyší. Na Polešovsku dlouží se ješt r po zpsobu slovenském vrba, popchá; v Boršicích a dále již se zkrátka vyslovuje. Za tvar domii sedlácí.

Dlouží se koncové

e

:

íká

se tu všude 6.

dom

(slov.

dóm.)

Souhlásky se stídají: vták

sedm, osm

(slov.

žlu

sedn, osn).

(pták), mízkej (nízký), svajba (svadba),

(žlu).

—

Souhláska g se odsouvá se

slov: do (gdo), de (gde) a p.

Koncovky d a f v píslovcích hned, snad, poád, tot, dvakrát se nezmkují, jen v Boršicích íká se snádf, Jasné hlásky na konci slova temnji: let (led), nš atd. 7. Ve tvarosloví vyskytují se jenom nkteré mén patrné rozdíly Vedle tvaru och v lok. mn. trech, vtákoiíh, polách,

o

konch.

jen starší

—

lidé,

Tvar

—

vyskytuje se též

ách a ech

:

telatoch, bra-

na stromoch, stromách i stromech, po sadech, (n) jest dativný i akkusativný, sa íkají už

mn

mladší

se.

—

2en, kdo, jeden

v Babicích a Houštno-

— sklouje

vicích

ješt po zlinsku

se

—

53

tem

toho, tom, o tom, tch,

:

;

koho,

kom, o kom jednoho, jednom, o jednom. V ostatních osadách u v dative skloování námstkového a složeného se neodsouvá a sklouje se koho, komu, o kom jedného, takto teho, temu, o tem, tych, tym jednému, o jednám. Slovesa, jichž první osoba se koní v -im mají v 3. os. mn. zlínský ;

:

;

tvar -ija jen

v Babicích;

v ostatních osadách

vice,

nežli

jejich tvary

pKslovce jsou

Zvláštní

8.

(potom),

-ljou:

umijou, hoijou,

vdijou, jedijou (vedle vijou,

kleijou. prosíjou, bojíjou sa,

chodníky jsou hojny,

;

jako na Zlinsku

bua, seda,

:

vzouru (vzhru)

:

—

—

ijou).

Pe-

stoja atd.

potomá

slov. bore,

esli (jestli).

c) Ke tetí skupin náležejí farní osady Domanín, Syro vín, ZeraOsvtimany, Buchlovice. Podeí tchto osad srovnává se více s podeím skupiny první druhé, majíc nad to nkteré více mén dležité zvláštnosti: 1.

husi,

Spežky

mní

aj a ej

skupin první:

se jako ve

takový školy

zazpívýte.

nýpknfší, z Hany

néni,

z tý naší bílý

z Hanéj)

(slv.

pomáhý Pamb. ý a

2.

první: dobrý 3.

I

nerozšiují

a.

lovk, kíkopa,

Mkké

—

veír.

H

2,

é a

krátké

úží

se

v

mní

se

v

»'c

e

v

se

a

ej

jakož

o?/,

skupin

ve

i

za tú našú stodoíú, už ho vedu, púz, púk. i:

obilí,

a

ž

i

zelí,

mlíko,

ve slovech

chlíb,

vaíka,

:

chlív,

vedli,

lík,

peci.

tvrdé é se úží v ý (í) v nkterých tvarech prstýnek, putýnka, Ve skloování pídavných dýnko, mino (vedle méno), krýv, dýš, rýž. 4.

I

:

—

zakoení

k tomuto úžení není dslednosti. Slyšeti tvary ze žltýho prútí, vdaný ženský vedle divé ženy, to sú svobodný ženský, vedle ty ženský sú svobodné, uzený maso vedle to maso néni eše zaudéné, ty hrušky sú na jedny stran zelené, na druhý ervené malý dit, sladký mlíko v Syrovín a v Zeravicích^ jinde: malé dit, sladké mlíko. Slovesa I. tídy kmene zaveného trojího iieco

hledíc

:

Oechovým,

takovýho, v

;

mají

nezúžené

e 5.

:

—

vézt, péct, utéct.

Kmenové á

pál, zapáhl, ale: zelí a

v

v tetí

se.

osob mn.

Domanín: k

páti a zapáhnouti

sloves

smíl

zelú,

dách se pehlasuje v

—

k

zelí,

nepehlasuje

:

podstatných

pát vzoru

tídy trvá nepehlasováno jenom v boú, volajú, dlajú: v ostatních osa-

sloves

v obilú, *';

se

ú v dative a lokále V.

v prútí, vynášají. utiácají,

zabíjají,

íkají

—

V minulém píestí kmen 6. Dlouhého r není: vrba, poprchá. zavených I. tídy kmenové e od Domanína poínajíc na západ už se nedlouzí: vezl, 7.

lezl,

utekl.

Hlásky se stídají: húžba (húžva), slza

(slza),

hachlík (haklík).

:

:

uit

se (šnit.)

—

^ se

-

64

odsouvá ve slovech vzda,

—

vízdat.

w

se

nevsouvá: vyjál (vyal), zjedt (sndí).

Pípona

8.

pozemk:

jen v názvech

má píponu ách a

sice

níkoch,

vyškytá se nejastji v Osvtimanech

lokálu mn. och

vtákoch, o bratroch; jinde

ecl

v díloch, v

hli-

po pti rokách, na

o vtákách,

:

stromech.

Skloování námstkové má tch,

ti,

komu

téma

tem,

Slovesa, jejichž

1.

os.

Osvtimanech

vdijú

—

zavete.

Osvtimanech

(v

ijú,

sednite, kleknite, zavité, jinde

:

by, byte.

—

Iterativum

kdo, koho,

jedneho, jednemu.

jedn. vyzvukuje v im, mají v

chodijú, uijú, umijú, jedijú, rativ v

—

tým, týma).

— jeden,

Osvtimanech keho, kemu).

(v

tým;

tyto tvary: fen, teho, temu, tem,

Buchlovicích: tých,

(v

:

m.

3. os.

vijú.)

—

ijtt:

Impe-

sednte, kleknte,

slovesa jeti jest ježat,

v Osv.

jezdit.

Píslovce: henky, toky,

9.

B) Kroj

esli (jestli.)-

„polohanácký" panuje ve farních osadách Vracov, Skoro-

Ježov, Bohuši a vi cích, Kostelci, Kyjov, Zeleticích (vyjmouc Dražvky), v Násedlovicích (pifaených do Žarošic), v Krumvíi, Brumovicích, Némickách, Starovikách, Rakvicích,

(pifaených do

nicích

Milotic), Vlkoši,

Bilovicích, Pavlovicích, Boeticích, Kobylí, Cejkovicích, Sardicích.

Náeí sousedí, více

mén

V Ježov,

1.

se

mkké

jest

z

(proti slov.

eské stední

mkké

I "(1

a

1),

V

slza, žitý).

Vracov velmi „mazliv"

2.

vodní tej

ej

jenom ve slovech slza a žlutý

zní: volala.

:

—

mkké

z I,

Stedním a

jest

na Vrbici

lampy lampu a jmenovit

kteréž

mkkým

po-

I

do truhle, do škole, byl hoden chvále, ve

:

v popeli, vidl andle (:= andly).

Spežka trvá

aj všude se pehlasuje v

bu nezmnno

nasej bílej husi (tak ve

souvá

hanáckým

Zeleticích, v Cejkovicích a

Sousedé smjí se jim „že dlají

1.

rušuje se tu všude deklinace stodoli,

s

pozmuje.

pochoíka pacholka." Jinde pevládá slovenské

ve

bu

se slovenským

v Kostelci, Skoronicích, Bohuslavicích a v Bukovanech

vládne ješt tvrdé a 1

bu

kde

krajiny, jak

této

:

e/,

toto

pak pehlasované

vtšin

osad na

hoe

vytených),

Veteov

a v Násedlovicích),

bu

se ej

mní

zavolý, zazpívý, nezavazý, nýlepší, grýcar, tý naší bílý husi (v

v Kostelci).

V novjší dob

p-

bu sej" od-

zavolé, zazpívé, nezavazé, nelepší, grécar, té naše bílé husi (v

kovicích, Zeleticích,

i

zavolej, zazpívej, nezavazej, nejlepší, grejcar,

i

tu,

Nen-

v ý

(í)

Ježov

jmenovit v Kostelci samém,

ej

a

na"

bývá vrchu. 3.

nebité,

V

imperative otevených

umy, zakryté.

kmen

I.

tídy j

se

odsouvá

:

napi

se,

:

-

56

-

ý bu trvá nezmnno dobrý lovk, rýnský, bývajú (ve Vracov, Kyjov, Ježov, Kostelci, Nenko vících, Zeleticích, Nasedlo vících)^ bu mní se ý v cj jen v rod mužském jmen pídavných dobrej lovk, rynskej (ve vtšin ostatních osad), se kteréžto spežky ve Veteov^/ se odsouvá: dobré lovk, rýnské, bu pechází ý (ásten též t) mimo to v nkolika jiných slovech v ej. Tak v Pavlovicích a Nmikách strejc, 4.

:

:

:

strejek, bejk, bejek, rej, nožejek, bejvajú.

Ve Stražovicích na Zelecku starší lidé posud nejen ý nýbrž i i rozA tak bývalo snad za stará rejví, pejkopa, hejch atd. i v jiných osadách nebo Pavlovjanm na p. posavad se posmívají sousedé, že íkají: „Strejce, pute nám reje, pjdeme házat prejkopy pod pejníky," nyní již v Pavlovicích vyslovují: pikopá, píníky (jméno šiují v ej:

:

a

pozemku). 5.

míe

trvá všude ve své

a

tí

za tú našú stodolu,

:

rža.

Ve

Skoronicích ješt je slov. pauz a pauk, jinde všude púz (púza) a púk,

v Pavlovicích púza, pabúk. 6.

Mkké

é a

ie

klíše, v lít, žhTaek,

úží se v í:

obilí,

vyhlídat,

líhat,

zelí, chlíb,

vyslíkat.

Šli

mlíko,

tam

polívka, lík,

tí, štyí,

(slov.

té, štyé), šly tam ti, štyry.

Tvrdé é se úží v ý (í) a) v podstatných: dýš, rýž, krýv, mino, píro (v Pavlov, méno, péro), drýv (gen. mn.) b) ve tvarech zdrobo7.

vacích

ných

:

I.

prstýnek, putýnka, dýnko, kidýlka

tídy:

dobrýho lovka, dobrý hrušky, u

kováa

—

mní

Ufc kat, ale 9.

„v horách je

jabka,

ve dvou kmenech zave-

skloování složeného: kabát, sladký mlíko, to atý, u kadlca dlaný,

v novým

slepýmu žebrákovi,

kyselý

c)

pádech

kutý", nech všeckýho.

8.

pošlite,

všech

a piet d) ve

týct

i

se v i ve tvarech

po hanácku v

zam

:

(vedle

šil

komparativ

v

«

šel),

podlí, sedníte, zavité,

šerší (na

západ od Kyjova).

—

tat (slov. zametat).

a se pehlasuje

a)

ve slovech

jetelina, jetel (slov. jatel

:

= datel)

koncovkách III. tídy kleet, kiel atd. c) v iterativech tídy a trvá vtšinou nepehlasováno utrácat, házat, zabij at, nabizat, púšat, zacházat, zkúšat, snášat; v nkterých osadách (v Pavlovicích, v Kobylí) drží se pvodní a jen po j: zabijat, stávat, popijat, sice pechází v e: utrácet, rážet d) nepehlasuje se kmenové a sloves pát a zapahnút. U v dative a lokále podstatných vzoru zelí vtšinou trvá posud nepehlasováno v Kobylu, v boú, v hoferstvú. Ve 3. osob mn. sloves páté tídy ú vtšinou pehlasováno v i mají, volají ve Skoronicích b) ve slovesných

V.

:

:

;

:

majú, uklúzajú. 10.

Dlouží se

i

v nom.

jmen podstatných dlouží

se

mn. pídavného všecek všeci v nom. mn. na Zelecku: vojáci, hadi, holubí, vtácí, :

i

;

"

—

—

—

5fi

íslovky osmý dlouží se v w, e íslovky sídmý, úsmý (ve Vracov šestý, sedmý, úsmý).

formani. šístý,

:

o

sedmý v i Slov. k veeru

šestý,

—

:

zní kviení.

Nedlouzí

kmenové

se

ale

:

tást, pást.

—

Kovnž

se nedlouzí

Hlásky se stídají:

lazit (vedle

lozit),

bait

(v Cejkovicích

tlustý,

(Ježov). sedm,

osm

—

zavených

(na Želecku kvect, vect,

našeho, vašemu, mojeho, o tvojem. 11.

kmen

v infinitive

e

nést, vézt, lézt, plést, kvést

—vait

—

(Ježov), vták

—

vrba, poprchá.

není:

r

zbyde.

muset

(slov.

moset).

pták. klustý, klúct,

žmíkat

chcet (Pavlovice),

tlait),

tlúct,

Dlouhého

by, byte,

—

nárastkovém

ve skloování

c

tídy:

I.

plect, ukract);

klait

— mžikat

vedle sedn, osn.

mnl (=ml

Hlásky se vsouvají a vysouvají pehrazdit, paový peí, pšu. 13. Zvláštní jest této krajin pídech A, kterýž

12.

:

Cej-

kovice),

slova, ale ne v

každé

osad všecka

hulica. hudit, húterý, húzký,

a táž

hni, hnízký.

:

pijímají asi tato

Hapolena,

Hana,

herteple,

— V Nmikáhh, Morkvkách

i pídech v voko, vokno, voves. Skloování a asování jest celkem totéž jako v pedešlé skupin tetí. Pípona lokálu mn. mužs. a st. všude jest ách neb ech o vtákách. na herteplách, na polách, po stromech, o telatech. Vedle jeho v akk. vyskytuje se též tvar Jej po pedložkách a to pro rod mužs.

a Stajrovikách jest

:

14.

:

—

neživ, a rod st.:

nj

di pro

íslovka

nho

(bratra),

dv má

skovej

se

nj

za

všude dvúch (gen.

(strom), di

dvúm, dvúma, jenom v Cejkovicích dvoch, dvom, dvoma. Tam íká se též jako u sousedních Slovák pt, osm sto (jinde set). Styi má na západ od Kyjova štyech, štyem, „štyrech je uhersky, to je tvrdá e. pro

V mužs.

(pivo).

Pavlovicích, Boeticích, Cejkovicích a ve

živ.

zastoupen jest genitivem

dobrých rodi. To

Na

dvá, dva,

je pro

:

Má

dvúch

lok.),

Vracov akkusativ mn. bratr, štyech syn,

muzikant. Sel mezi žená. Zavolal^mlatc.

všecky cesty posiavili vartý. Tech malých uil. Za néni (není) je v Kobylí a v okolí tvar nejni.

V hranice tohoto náeí spadá též msto Bzenec a farnos Koryanská. Jedno I je zvlášt v Bzenci mkké, „mazlivé". Kroj na Koryansku, do nedávná „slovenský", nyní se již pemštil. Náeí rovná se celkem kyjovskému východnímu: dobrý lovk, dobrýho, dobrýmu, sladký mlíko, zavolej, •šístý,

sídmý,

úsmý

tej

atd.

nasej bilej husi, nést, vézt, sednite, dýš,- krýv,

Zvláštností jest zoužené

pisvojovací a íslovky ;We/) esi (jinde esli).

:

e

v

í

(y)

námstky

mojího, našího, jednyho, jednymu, a spojka

m.

Náeí

valašské.

:

viny,

Jako hornaté krajiny vbec pozdji osazeny byly, nežli úrodné rotak jmenovit pralesy valašské na jihovýchodní Morav v po-

rznu své obyvatelstvo náeí moravských Valach

zdjších dobách po

posud v

jež se

chybnos postaveno, živel

že

Z rzných

dostaly.

zachovala*), nade

mezi pvodními osadníky zastoupen

rumnnských Valachv, kterýž našim Valachm jméno

byl

dal,

slov,

vši

po-

také

sám pak

mezi ostatním obyvatelstvem slovenským zanikl. Ostatní obyvatelstvo pibylo neliší se podstatn

náeí valašské

vytknouti pesné hranice

samo rzného

vatelstvo I

ze

Slovák moravských

i

uherských,

od slovenského. Proto také nesnadno

mezi obojím tímto

náeím, zvlášt ano obyTu více kroj rozhoduje-

vci mínní.

jest o té

pokládají za Valachy ty, kteí nosí haleny v úpoly upjaté a v kulínec

rozkídlené**), kdežto haleny slovenské

jsou volné bundy, v zad opa-h

tené širokým obojkem („cimbálem"). Dle toho byly by tedy pohraniními osadami tyto farní osady Štítná, Vlachovice, H. Újezd, Zádve:

ice, Hvozdná, Štípa, Fryšták, Rusava, Rajnochovice, Louka,***) Branky,

Chory, Leštná, Meziíí, Rožnov, H. Beva, Karlovice hranic uherských až po Brumov a Štítnou.

;

odtud

podél

náeí valašské na Uh. Brodsku a na Zlínsku s nána Holešovsku s hanáckým, dále na severozápad s keleckým a jickým, na sever na Frenštátsku s lašským. Náeí pohraniných osad valašských, roztroušených v dolinách a po návrších pedhoí valašského na Slušovsku, Všeminsku, Hvozdensku Štípsku, Fryštacku a Lukovsku mže se pokládati za stejné s náeím zlínským. O náeí ostatním pojednáme v jednom, vytýkajíce všude Stýká se tedy

eím

slovenským,

dležitjší rozdíly a úchylky jednotlivých osad.

Hláskosloví. O hláskách vbec. asomrné zachovávají se všude jako

1. Délky vyjmouc Meziíí *)

**)

s

v

náeí

Krásnem a N. Hroeenkov, kdež není

Srovn. „Lid a národ"

Takové haleny nosí

str. 227.

I.

se

slovenském

slabik dlouhých

i

na Zlínsku, bylo by tedy

i

Zlinsko poítati

k Va-

lachm! ***)

keleckému.

Vyjmouc pifaené tam osady Kunovice a M. Lhotu,

jež

patí k

náeí

— — za tu našu stodolu (3.

60

—

dobrého tatíka, novem kabát, jedu, vezu

(instr.),

mn.)

os.

Na Rožnovsku hláska ržika, rženec.

Slovenské samohláskové

3.

na Lukovsku,

:

stka;

dlh, tístý, díhý, štíp, I

^

a

brla,

:

Bh, dm,

vrtl (vrtel),

ohna.

škrbaí (Rožnov, slov. škarbaí), pška,

slovenského

tchto slovech:

mají všude platnost samohláskovou

r a

2.

zní zkrátka v

í

jenom podél hranic Klobucku a Brumnvsku

náeí

trvá

Vyzovsku,

:

žitý,

jinde se vokalisuje: žlutý, dlúhý, stlúka.

ve slovech zdrobnlých dlouží se všude: vlk

—

— vía.

4. Samohláskové w a w obecno jest toliko na Fryštacku a na Lukovsku až po Všeminu, a to mrou ješt vtší nežli na Zlínsku: kiížky, k (ním), ohpara, dva d.

m

O promnách samohláskových.

Pehlasování. Pehlasování všech hlásek pehlasitelných zavládlo jen složeným

sklonním

mkkým:

lesní cesta, lesní cestu.

Hláska a pehlasována jen v nkolika kmenech šeredný,

:

eka, snh, epka,

jemen, (na Rožnovsku, jinde jame), ep,

jelen, jed, hejno,

stejný. o pehlasována pouze ve sklonní stedním oje, dvoje. Však i tu vyskytuje se nepehlasované o v komparativ píslovejném: na kratšo, na ervenšo, pak ve slovech velo, nevelo (mnoho nemnoho, na Rožn. a Karl.) Slovesa tetí tídy vzoru držeti na Karlovsku a Rožnovsku a pe-

Hláska

:

a nepehlasované. samohlásky nepehlasované: jak (jek), jae, jasla

hlasují: pršet, ležet, kleet, jinde se drží

Ostatn (neutr,

pl.),

trvají

pama,

{—- zjutra), cuzí

—

vedla,

dovupný, luskanec, pošúva,

z

vutka,

zutra

taktéž ve všech slabikách ohýbacích.

Dloužení. Odchodnými od náeí slovenského délkami vyniká hlavn rznoeí Brumovské (Nedašov, Návojná, Bilnica, Štítná), Karlovské (s V. Bysticí) a Rožnovské (s Bevami); dloužit se: 1.

a v koncovce

instr.

mn. "zubámi, vcámi, Karlovicámi, za horami :

(Karlo vsko, Bevy). 2.

i

v

3.

e

vsuvné

Rožnovsko)

oima, ušima (Jasená). mrek, jehel, skéí, ovéc (Brumovsko, Karlovsko, nésél— nésía, védéí— vedla (Karl. Rožn.).

instr.

—

:

duál.

:

oken,

— :

— 4. 5.

—

zdrobovací pípona jat v gen. mn. prasat, koat (Rožnovsko). Dlouhý jsou kmenové samohlásky i poiohlásky hromadných jmen :

nezdi-obnlých. na p.

bor

61

— boí,

buk

—

:

hrab— hrábí, beza vyga (vykev)

bú-í,

Výjimky: kamení, haluzí,

-

bezí, list— listí, hloh

— výží, vrba — vrbí

(slov.

olší, trní (slov. trní), uhlí,

zrní (Rožnovsko).

pedpony jmen a slovesa jíti: dohra, projdu a pedpony jmen zákažka, zánaška

Dlouží

prohra,

se

dojdu, najdu,

— hloží, — vrbí).

vrba

újma,

zakázka,

(slov.

zanáška). Rožn. 7.

Dlouží se

e

v

a

1.

2. os.

mn.

vedeme

:

— vedete, neseme — nesete.

(Karl. Rožn.)

ase kmenová samohláska tchto sloves sed leže leží, hoet hoí (Karl. Rožn.). 9. Dlouží stídné a v infinitive nosových kmen I. tídy: žá, sá, zaá, napá, já (Karl. Rožn.). 8.

sedím,

Dlouží se v pít.

:

—

bže—Béžíš,

—

píestí inném ped

10. Dlouží se v

rod

I nit

a

ve všech rodech a

e

—

mágnúía mágnúío ihágnúli mágnúly, bžel bžela, seéli, myslely, pršelo. volal— volala— volali, pil — pila— pilo, kryl- kryli, kúí kula (Karl. Rožn.; jinde dlouží se tu jako na Zlinsku). 11. Ve slovech rzných: žúltý, žúítek. žúl, sluka, kaena, bocán, fazol, dvéi, pevný, chytrý, dóm, dol, obr, móc móžu móh, bóc v obou íslech, a,

v

y, u, jen

—uróstél

ros

mužs. jedn.

ihagnút

:

—

—

—

(bsti),

z,

—

—

kápla (Rožn.

(rsti),

—

hóe

Karl.),

—

(Brumov),

hib

(Franc. Lhota), slavík, slavíek (Brumov, Karl.), škubán, trhán (Karl. Rož.).

Pozn.

1.

lešení, stavení,

Pozn.

2.

V podstatných jménech v kamení

mesio •— anstatt

(pomalu, pohodln), udlal

—

vli.

Hvízdnú (=

ení e se

na Valaších nedlouzí:

lešení, stavení, kamení).

(slov.

:

msto nho,

mu po

hvízdnouti),

voli

hvizdnú (=

—

dlaj po udlal to po udeiti kamenem).

sice místo.

(vyhovl mu)

—

voli svéj

Krácení. kmenová samohláska hromadných jmen zdrobnlých hrábí hrabí, bezí — beží (slov. bezií), hloží hloží, dubí— dubí, vrbí vrbí (slov. vrbicí). Výjimky: lesí léší, konáí konárí. 1.

Krátí se

—

—

—

2.

—

—

Krátí se a v koncovce dni podstatných slovesných

:

kázaní, kle-

kaní, kašlaní (Rožn.) 3.

Ve slovech rzných: kida, stida, puhý (Rožn.

Karl.)

Pozn. Ostatek jako na Zlinsku.

Seslabování

a

sesilování samohlásek.

ave:

jasen,

a v

síba (slov. sáhá), lína (slov. lána

i:

jarmek

(slov.

jarmak).

=.

lano.)

— oha

a v o: škroba,

—

62

ahat— lézti na

(slov.

strom),

opnú, poma,

pomatova, ledvo i ledvy (slov. ledvá), naprotivo (slov. naprotivá). e y a: tara (ter), zarzavý (slov. zerzavý). e v o: haštoi sa. ootky v. eetky (belis perennis), opi (nevstu epiti) e v o o v a: chrama. o \ e: krema (Rožn.zr krom), setva, enem (Vsacko). u Y o: orputný, okrutný, (Rusava), oproste (Vyzovsko), :

om,

op. muse

uz=zu'.

M v u v

okýa

e

:

7j:

(slov.

(slov.

moset).

košela, slech,

od maíy,

z

ohíechnú novy,

z

do^y,

z

domy, pozadky, po

tichy,

okúat).

y v u: lužica ((Vsacko) v. lyžica, surový, bluska, blusknú (oima). y v e: hanéza (anýz, Rožn.). Pozn. utékat, zametat,

zame ^: slov.

zám.

utékat, zametat,

Pisouvání samohlásek. 1.

e

ped

i

a.

I

a,

myse), zmysel, handel,

ped

skupinou rsk, rš: spravedelnos, pohodelný,

Vencel,

braterský

— braterší,

luterský, Zuberský

(Zubí), a ve slovech smrek (smrk), kret (krtek) na Rožn. a Karl. 2.

é v

ného: néséí

rod mužském inného píestí

— nesla,

ve slov

3.

4. i: 5.

y:

6.

u:

sloves

I.

t. kmene zave-

mohél, jedél, védél (Rožn. Karl.)

ste

(str) Rožn.

himí (Polanka), kibet=:hbet (Klob. a Brum.) kylnu — prokyla, pylný, vylna, bavylna (Rožn. petruželé, žuítý, žul (Rožn. Karl.)

Karl.)

Vysouvání samohlásek. 1.

a: škrbál (slov. škarbat), zaía,

2.

e: bría,

ek, kysly

zato (Rožn.

mozg, trmín, mši, hrbova

(slov.

Karl.)

erbovat — dditi), chíap-

(zzkyselý).

kolky, tolký,

3.

i: velký,

4.

o: sidla (Vsacko.)

Nevysouvá

— laný,

se i ve slovech:

kontrbucí (Rožn. Karl.)

písa,

píta (Vsacko, Klob. Brum.),

y ve slov lyžka, íyžica (Rožn. Karl.)

Hiát.

O

hiáte platí celkem totéž, co

povdno

o

rznoeí

Brumovsku: pavúz, pavúk; jinde: pauz, paúk. Jeva, hulica (Meziíí.)

zlínském.

Na

Ana — Hanika,

—

63

—

O promnách souhláskových.

Jemnní 1.

velmi

Na Klobucku

jemn 2.

Od

ostení souhlásek.

Brumovsku jasné souhlásky na konci

se z ostrá vyslovují ili zdvojují lippí, necco,

Na Klobucku

Promny

v k: :

chubelica.

:

nimo

v

v b:

v y p:

:

kvt

jahody

devenný bidlice,

&, />,

v, f.

«í,

v.

(Rožn.)

(Rožn.)

šáb

ošipova sa

(šovík), klobat. (ošívati se)

v /: fak (Rožn.) y h: híaštovnka (Klobucko) y

pantazirova, apka.

P'- pantazija,

J \ d: dadf y j: Bajcar.

I

y r: moár.

I

y r: korovrat, v

:

ryl:

souhlásek plynných

(slov.

I

mení

J,

I,

r, n.

jadt^svrbti), atlina (Rožn.

chamra

(v.

chamlaf— lakotn

Karl.).

požírati).

(zzrmen, Vsacko)

teolocký, blamór,

rula (—roura),

leberia, lichtá, levírník, palagraf a /'

jeána, doby^í, žitý. s oícem.

v.

Promny

/'

chía-i/íý,

(Karl.),

zgrýfa

v n ve v

f

dvma

spodobuje: bez sebe, tesa-

se nepohlcuje ani

souhlásek retných

v b

v

v

mezi

fácnú v. pácnú (zuvya facku), ráfnú zgrýpa (hupkem utíkati.) kesno („na kesno zadlat," t. j. bez kvasnic, Rusava.)

(udeiti),

v ve v:

u

s

patro

p v f: facht

m m

»,

Y f: flekota y b: bažitka (Mez.), bohádka (Mez. Rožn, Karl.)

p v p:

rápnú p

c,

vinný, sklenný, súkenný,

masso, prassa, kysselý, Lyssá, kašša.

ská sekyra, hle/e, vísí, sndkdno,

h

w, p, :

a Brumovsku všecky souhlásky jednotlivých skupin

z ostrá se vyslovují, nic

p

souhlásky

Vsetína až po Štítnou

panna, povinnost,

slov

be^, du6, nz, vz.

vyznívají:

samohláskama 3.

a na

a

mn.

lebarbora,

melmomocú,

j.

v j: jarášek

rvu: mua

(v.

mranulpas), medunica

kri), zgubík (zzzgrblík — skrblík). n v (Klob.) nedla (Rožn.),

:

mú

(v.

medrnica),

kui

(v.

)

— a v v:

lehnete

sednete,

—

64

imper.

(v

etc.

slov.

tídy,

II.

Klob.

a

Újezd.)

(— knytel, kyj. Rožn.) — spojka než, Rožn Karl.)

n v m: kmitel

n Y

\ež

1:

(

Promny s

v

c:

s

\

ch

z

v

s

milistr.

souhlásek sykavých

chápa

v z:

žáa

v

oselka

s:

sa na koho. Rožn.

c

v š: šedulenka (Karl.)

c

v

f:

tísa (Karl.)

š

v

ž:

žgamra pomúrno, peli

SY:

(v.

špeli.— udeiti),

z

v r: borák (—ubožák)

z

v

:

uísnú

y

t:

strk, štrbatý, štrbina (Rožn., slov.

tídy

udi

(v.

šudi.)

sa (užasnouti)

Pozn. Sykavky

nemknou

a z

s

šrk, šrbatý).

eštin

proti

v

inném píestí

zkušený, pokažený, brúsený, zmyslený.

:

Promny

souhlásek zubných

d

(Rožn.), strna (Klob.), d v d: d Y b: brveno (v. drveno— poleno d Y g: manglova, žgára, grýný

(žihadlo n. zídlo, Rožn.),

brzgnú

atl

t.

.

(Rožn.)

drýný — štíhlý),

(slov.

(brzditi),

d,

žígto

mízgra (mázdra, Rožn.)

alvokát.

1:

dka,

t

Y d:

t

Y

t

Y s: scho.

deprvej, (teprv), dlapa, destament, ade tací.

jatlina (Karl.)

f:

Y

.

ž,

š,

srcadío (Rožn.)

:

c

d Y

c,

z,

cuk (Klob.) :

z

sloves IV.

s,

y

papratí (Rožn.),

f:

nemní

se v z ve

slovech

drážli

1: :

(slov.

diážnit)

ubák, oba, ceák, dban (Rožn.

—džbán.)

nemní

slov žlu. u, ve tvarech slovesných na Karlovsku a ána Rožnovsku mní se v dz: hádza, jedz, povdz povdzte,

Pozn.

sten

i

1.

se v

a,

ve

dé, di,

—

narodzen, vyhadzujú, jedzivo.

Pozn.

2.

f

v píestí trpném se

Promny

nemní

v

c:

souhlásek hrdelných

chytný. zapotný. h,

ch, g, k.

ch Y k: skúli (Rožn.)

g v d:

hodía

(slov.

hogat), drmla

(slov. grmle, pl.)

— — g v

dž: vyga

c?z,

—

— vydze — vyžisko,

baga

drúzga^drúžžu

Hedviga— Hedvidzák,

zidze,

65

— badze,

muziga

—

flága

(drtiti),

mága— liiážu. (slov.

— mufládlžu,

k Y g: gát (kal, Rožn.), gatuža, gasa, glae (klee u pluhu), glam klamt= depti), gula, vyga, muziga, vrzuga, zguhra, pižgo

brýzga

(pisko), blázga (pleskati),

gombíla

(prýskati),

sa

combíla

(v.

=slov. kombélat, kolébati.) k v ch: lochtuša, píchá, íocha

(lokati).

Pisouvání souhlásek. p: crpka (=crkati, po krapce

pilévati.)

v: Eduvart.

j: švajdlena, dneskaj a hrable, sršle,

1:

hnedaj (zrhned), pecaj, takej.

p.,

stromla sa (—stavti

o dtech), dtávi, ustanovlený

se

„stromem", pánekem,

(Karl.)

r: sarpa.

žiglazzmouná truhla), handra, titra, mága v. n se nepedsouvá ped slovesa jí a jes: vyjdu, obejdu,

n: žingla

—

mága;

(slov.

zes, zim, zed. s

íystko (Vsacko), s: škída (Karl.).

:

d: pondrava,

vydí

dojdi,

Kondrát,

(vyjíti,

pohledni),

Beva).

(=

mezi nsk : pohancký

t

Mezdíí, pozdi (= pozi,

pohantský), slovencký, Joncký, koncký

—

—

pohanší, lonší (Rožn.). h

Hana,

:

hanéza, hapatéka, hešeto (Rožn.), hulica (Meziíí), žhra.

ku gen. mn. zakonenému v m a í a ke jménm u súsedch, súsedch synek, chce zemákch, do uších, pt groších, stádo husích, bratrch, cukrch, vtrch (Rožnovsko, Karlo vsko, Bevy, v Tisavách a na Kyerách v H. Bystici). ch se pisouvá

podstatným v r vyzvukujícím

:

Vysouvání souhlásek. h: lizna

j

a)

= blizna,

vdz ak

ty

movsku

pesn

j

modina po rán.

koní-li pedchozí slovo souhláskou: potkal sem u (=ju). vím

= více,

(vc

jak), býí-y si

se vyslovnije

se superlativní

pedpony

jako

tam?

vbec

—

ale

na Klobucku a Bru-

(srovn. str. 63.).

b) sesouvá se

naj: nálepší, návyšní, náprv (na Vsacku).

n

po jiné sykavce: néni nidz námého (známého). h po jiné souhlásce: Radoš (Radhoš), zakígo (zakí-ík

s

(chy

g: do, nido, I

pála

ho),

chyo

viéízo? (vidls ho). dy, nidy, nedo, nedy (Klob., Brum.. Vsacko

ho), toligodin (tolik hodin),

:

im

— páli

de, nide,

(= jilm,

Meziíí), d

:

(pravil, Rožn., Karl.).

pohle (=

pohledni, Rožn.),

i;

:

pál

,

— —

zmny

Nkolikerý dlábi brkat

66

—

souhláskové

v

= díávi = dávi = gtábi = gábi = brga = grga = grca (íhati,

jednom slov.

(tlaiti, škrtiti).

štikati).

drepi = grepsi pibrzgíý

(slov.

stízbisko

(=

(kepiti).

pivrsklý

= pivený,

pi

krádeži polapený).

pízvisko, píjmení, Léskovec).

Pesmykování. Zažula

—žužaía

pokiva

—kopiva

(Karl.),

markotný

(zašantroiti),

— Jozef — manžel (Karl.),

(Rožn. Karl.), Jezof

havran, varhany (Vsacko), malžen

ebra — erpat

— mrakotný

(ib.),

(Karl.),

harvan, harvany

žiívy

—

živly

(Karl.),

zahafái — zafrakái^

(truchlivý).

Obalování. vbec

na Hodsledn jako na Slovácích. „Tady už tak nemlúvíja škared^"- pravila mi žena na Hovzí, „le z pasek pravíja: kdes byva huava." Mladší generace vyslovuje již pesné 1. Od starších lidí však slyšeti posud: chaupa, uozi, oíšek vyObaluje se

vzí

toliko v Léskovci, v Luzné, v Senince a

(na Vsacku), ale ani tu tak zhruba a tak

úšila, túc, tustý, dúhý,

v Luzné vedle

—

zanesu, zavedu, uteku,

ušiu (v Léskovci

a

volal).

Po rznu v jednotlivých slovech vysouvá se I ped samohláskami u a y nebo mní se v w ped souhláskami i na Rožnovsku, Karlovsku chúm (chlum), kúb (klub), kubko (klubko), zuna (žluna), unek a j. (iunek), tumok (tlumok), mýn, myná (na Zlínsku: mlýn, myná), hut (hlt), hutnú (hltnú), suza (slza), huboký (hiboký), hubka (híbka), :

pu

—

(zl.

pž).

Pízvuk na Karlovsku

a na Rožnovsku

pesmykuje

na slabiku pedposlední.

Skloování jmenné. L

"L

(a)-kmeny.

nom.

chlap

chlapi

(é)

vok.

chlape

chlapi

(é)

akk.

chlapa

chlapy

gen.

chlapa

chlap (ch)

dat.

chlapovi (u)

chlapom

instr.

chlapem

chlapy

lok.

chlapovi (u)

chlapoch.

se z pravidla

67

nom.

—

68

—

5. Instrumental mn. na Fryštacku, Lukovsku a Vyzovsku koní se v ama jako na Zlínsku. Všude jinde má píponu pravidelnou, vedle níž toliko pi neživotných vyskytuje se druhdy ami, jmenovit v Rožnov: všecko je podsadné stromky, jét z voly hoe potoky, stáli za piléi, bývá

za Morvaji,

šéí

do lesa

s

chlapci.

6. Vzor obraz má v mn. . obrazy na Brumovsku, na Karlovsku a na Bevách: sú zlé asy, dva vozy; ale i tu: v lesi, na vozi.

—

í

— hnízdo), b)

pleco

— plece,

brdco

koncovku pehlasovanou:

69

— brdce, líce,

— kolco

— kolce,

kopytco

—kopytce

pak pomnožná

síúnce, ovoce, srdce,

plúca, prsa.

V lících

gen.

mn. mají tato jména

a) vrec

b) okénéc, vajec, kolec, plúc c)

Plúca dat. plúcám,

instr.

— vrecích,

plec

koích, brdcích,

plúcami,

lok.

— plecích,

líc

srcích, prsích.

plúcach.

Vajca

—vajcami,

vajcách. 6.

želé,

Dle vzoru psáni skloují se jména:

obilé, želé,

pehršle, petru-

(na Vyzovsku, Fryštacku a Ujezdsku vyskytují se též

hlasované

zelí

—

petrželí).

Kafé

:

pi

kafú.

tvary

pe-

— ;

—

— —

oami, ušami oima, ušima. oách, ušách ooch, ušoch.

instr.

lok.

:

oú

Gen.

oami

obyejný

oách

pevládá,

—

70

a

jest ve

ooch

farnosti

Újezdské

Pídavná jména pisvojovací mají v nom.

— ovo

Klobucké,

a

instr-

se stídají.

jedn. tyto tvary

:

a)

Francov Lhot, v Lideku, v Lanov a Studiov farnosti Klobucké a na Meziísku b) ch ova ovo na Karlovsku aRožnovsku c) j — ova ovo v Kloboucích, v Brumov, v Návojné, ve farnosti Újezdské, Vlachovské a Stítenské d) oj pro všecky ti rody: chlapec Tomekoj (Tomeek), Marýna Meíkoj (Meíek), pes rechtoroj, pole súsedoj. A tak též: Kde tu bývajú Polánkoj? (Polanek): v Nedašov, v Nedašov Lhot a v Bilnici, dova

—

na Fryštacku, Vyzovsku,

Vsacku,

ve

—

—

dinách to farnosti Brumovské.*)

jedn.

Jmenné tvary tchto pídavných zachovaly se jen v nom. a akk. i mn. (vyj mou ovšem akk. jedn. životných: súsedového chlapca) pády tvoí se dle uritých. V Meziíí i nom. jedn. rodu stedurité zakonení jako na Laších: Bartkove pole. V Rož-

ostatní

—

ního

má

nov

slyšel

Tvar

jsem: bývá vedla Matuškova. oj je

kmotenku

nesklonný: potká! sem

iysákoj,

šét z

Ma-

rýnú Machákoj.

Jako

se v

Všecek

písemném jazyce posud zachovaly tvary

íká

za mladu, tak

:

z novu, z prvu,

do nahu.

se v Karlovicích:

—všecka — všecko krom nom. jedn. a mn. a mn. všecek — všecku — všecko, všecky sklouje (všeci,

a akk. jedn.

všecky) se

dle

skloování složeného: všeckého, všeckých atd. Pídavná jména mkkého zakonení zachovala pomrn hojn zbytk skloování jmenného o význame písloveném a) gen. z vtša, z dala, z blíža, do dalša, z delša, z kratša, za teplej ša, do širša, z leha, do blša, z prvša, za lacéjša b) dativ: po skóvéjšu, po drobéjšu, po mensu, po vtšu (vybírají), po prvšu, po staršu, c) akk.: velo, nevelo (=velmi, nevelmi, Rožn. Karl.), na kratšo, na delšo, na ervenšo, na :

zelenšo (zabarvit), na blšo, na míaéjšo.

íslovky adové spojeny jsouce patu,

pl

se slovem

pl

mají tyto jmenné

tea, štvrta, pata groša; po pl druhu, tea, štvrtu, sedmu — sedm, osmu osm groši. Za kolik — tolik íká se na Karlovicích a na Rožnovsku kelo-telo,

tvary:

druha,

.

.

—

:

kela

— tla:

tla penz, není ho za tla.

Zádný::^adj., žáden=: nikdo

")

povdla:

Marýna Miákoj

žádný

lovk

neví,

žáden

ti

nepoví.

ptal jsem se dvátek husi pasoucích, í by byly? První oddrubá (školaka): Miákova. Pibhl chlapec a ptal se: Je- ji tu

V Nedašov Filipoj,

:

? (táž

!)

— i-k

nom,

71

—

m e n y.

;

nom. te

— ti,

akk.

ti

—

72

tú, štyr

c)

—

— štyry,

štyé

štyry

túch, štyrúch d) troch, štyroch. c) túm, štyrúm d) tom, štyrom.

gen.

a)

tech, štyrech

dat.

a)

tem, štyrera b) tema, štyrema tema, štyrma b) tema, štyrma

instr. a)

lok. a)

b) c)

d)

a)

b)

tech, štyrech b) tú, štyrú

c)

c)

tema, štyrma

d)

tema, štyrma-

túch, štyrúch d) troch, štyroch.

na Fryštacku a Vyzovsku až po Vsetín; na Klobucku, Ujezdsku, Vlachovsku, Stítensku; Paseky Vsacké, Ústí, Léskovec, Polanka, Lideko Hovzí, Halenkov, Hrozenkov, Karlovice, Bevy, Rožnov.

Mimo Újezd.), o

Ad

to vyskytují

se

ješt tyto tvary: o tú, o štyrech (farnos

tú, o štyr (Nedašov).

tú

d) tvar

vyskytuje se tu jen ve složeninách

túkrálová voda,

:

túrohý klobúk. od pti poínajíc mají tvary jazyka spisovného

Ostatní íslovky leda že se e íslovek

a

instr.

pti

vedle

též

devt a ptima

deset neúží

Složených íslovek skloují se Sedn, osn

šestonedlka

Jednást,

Ze

kmen

mrkva

ásti

:

o štyroch dvaceti rokoch.

sedm,

osm (Lideko),

jinde

devatynást (Klobucko),

souhláskových zbyly jen t-kmeny, ostatní všecky (mimo

semeno

-l-,

a- a

o-kmeny

:

kame — kamea^

— semena.

gen.

híbate

híbata híbat (át)

dat.

híbati

híbatom

instr.

híbatem

híbaty

lok.

híbati

híbatoch.

Bevách: híba

Karlovicích a na

— híbat—híbati— híbatem.

Skloování námstek osobní ch. 1.

v dat,

Kmeny souhláskové.

nom. híba

V

deseti, a

devti,

:

devatnást (Rožnov),

Beev) pestoupily pod

— mrkvy,

í

kolnast (= koliknást, Meziíí).

(Karl.),

VI.

krev, cirkev,

ob

(Fryšták Vyzovice, Újezd)

—

sedm, ošum.

v

atd. se vyskytuje.

nom. já akk. ma,

my

ma

dat.

ma mn

instr.

mnú,

lok.

mn

gen.

(a)

(a) (n),

nás

nás

mi

mú

nám námi nás.

vy

nom. ty

2.

gen.

teBa, tebe (a)

vás

dat.

tob,

vám

instr.

tebú

vámi

lok.

tob, tebe

vás.

3.

tebe, ti

nom.

—

akk.

seba, sebe (sa)

gen.

seba, sebe (sa)

dat.

sob,

instr.

sebii

lok,

sob,

Poznámky 1.

vás

teBa, tebe (a)

akk.

Tvary mi a

ti

sebe, si

sebe.

jednotlivý ch pádech.

o

na Vyzovsku, Fryštacku a v

slyšeti toliko

mst

Kožnov. 2. i

Bezpnzvnné

tvary

a, n,

sa jsou vedle

tvar plných;

a druhdy

po pedložce: od a. 3.

Zmkený

movsku a ve 4.

teBa

tvar

mnú obyejný

jest v

Lideku, v Újezd, na Bru-

Štítné.

— seBa,

tebe

— sebe

v Karlovicích, na Hutisku a na Bevách.

TeBa— seBa, tob— sob na Rožnovsku, po Hdku na Vsacku

(v

Nov. Hroz.)

Skloování námstkové. 1.

nom. ten

— — tá

to

ti

akk.

teho (ten) - tii— to

gen.

teho

dat.

ternu

instr.

lok.

— — teho

— ty — ty ty

tých

téj

— — temu tým — tú — tým tem — — tem téj

téj

tým tými tých.

Vedle tchto tvar normálních, užívaných na Vsacku, Karlovsku a Rožnovsku vyskytují se rozmanité jiné a jejich kombinace. 1. Nejdležitjš rozdíl jeví se v dat. jedn., kdež se koncové u (jako ve skloování ná-* mstkovém a složeném vbec I) v nkterých osadách odsouvá, jako v sousední slovenštin, a to na Fryštacku, Vyzovsku, v Jasené, v Liptáli, na Hovzí, odtud až po Štítnou a v osadách na jih od této ary, pak v Jablnce, v Hošálkov a v Ratiboi tom (tem) našem dobrém strýkovijinde 2. Na Rožnovsku dlouží se tvary rfom. a akk. mn. ti, tý zase krátí se a) všecky tvary mn. tych, tym, tymi (Liptál, Ústí, Hovzí, :

:

:

;

:

—

:

—

74

—

Léskovec, Lideko) b) dlouží se jen v dative

:

tým

(ve farnosti Újezdské

a Klobucké). Jiné tvary a) toho, tom, o tom, tch, tem, téma (Fryštacko, Vy-

3.

zovsko) b) toho, tom, v tom, tch,

tm, tmi

(Jasená) c) toho, tom, o tom,

tych, tým, tymi (tyma) (Liptál, Újezd, Klobouky,

Brumov,

Štítná) d) teho,

tom, o tom, tych, tym, tymi (Ústí, Léskovec, Polanka, Lideko). 4. Instr. mn, koní se v ama (jako ve všem skloování námstkovém a složeném!) a) tam, kde i jména podstatná tuto koncovku mají

{srvn,

na

str.

instr. jmen podsfc. v Újezd, ve Vlatyma našima hospodái, s tyma malýma chlapci, tyma koši, s krátkýma ušami.

s

novýma

volky, s

:

—jedna —jedno:

jednom

s

Dle tohoto vzoru a

2,

jeden

pravidelným

68.) b) s

chovicích a v Bilnici

;

jedneho,

mimo nom.

týmiž odchylkami sklouje se íslovka

s

jednoho, jednom,

jednm,

jednom

o

a akk. jednotn.

i

atd.

o jednom; jedneho, jednom, o

Na Karlovsku

jedneho, jednému, o jednm, jedným; jedni

3.

nom. dvá

— dva,

a na Rožnovsku

mn. pestoupila do skloování složeného

—

^jedny,

jedných

atd.

dv

dv

akk.

dva,

gen.

a)

dat.

a)

instr.

a)

dvúm b) dvma c) dvma, dvom dvúma b) dvma c) dvma

lok.

a)

dvúch

dvúch

b)

b)

dvú

dvú

c)

c)

dvoch

dvoch.

na Fryštacku, Vyzovsku až po Vsetín b) od Ústí až po Štítnou od této áry (v Léskovci gen. dvú, lok. dvúch) c) na Vsacku, Taktéž obá Karlovsku a Rožnovsku (dat. dvom na Rožnovsku). oba, ob. V Karlovicích a na Rožnovsku v rod mužs. živ. a se nedlouzí. Na Vsacku, Karlovsku a Rožnovsku gen. íslovek dvoch, troch, štyroch zastupuje akk. pedmtný jmen živ. mužs. a nom. ve vtách foezpodmtných má dvoch bratrch, bylo nás dvoch, troch, štyroch. a)

a na

jih

—

:

nom.

nom. on

— un

76

Tvary tvary

b)

prchod

O odsutém téma všudy

(srovn.

na

dat. str.

jedn.

74.).

srovn. na

str.

73.

;

instr.

Stažené tvary mého, méj,

mojíma tam, kde

mým, mých

atd.,

se vyskytují, ale zídka.

íslovky dvojí dle

na Karlovsku a Rožnovsku, všude jinde

mají

a).

tvar

— dvoja — dvoje,

trojí

b) trojího, trojí atd.

Skloování 1.

— troja- troje

nom.

dobrý- dobré,

složené.

skloují se všude

— — chove, Hovzí,

v

síja, bójíja sa.

—

této áry na západ a na jih koní se vyzvukuje v ím: umíja, hoíja, kleíja, pro-

Halenkov a od

tam kde

íja^

77

1.

os. jedn.

smíja; všude jinde v iá: umá,

—

smá. spá, droBa,' trefa, 4. Imperativ a) zavi

Na Vsetín

hoá, kleá,

obojích

tvar

prosa, bójá sa.

se užívá.

— zavime — zavité, sedni — sednime— sednite, — kleknime — kleknite (na Karlovsku a Rožnovsku) b) zavi— zaveme (zavemy) — zavete, sedni — sedneme (sednemy) sednete, klekni klekni

—

klekneme (kleknemy) kleknete (ve farnosti Újezdské a Klobucké) c) zavi zaveme zavete, sedni sednme sednte, klekni kleknme kleknte (všude jinde.) 4. Pechodm'k tvoí se a) píponou ia na Brumovsku, Klobcku, Vyzovsku a ostatních osadách pohraniních b) píponou ia nebo iaci všude jinde sea n. seaci, mela n. melaci, choa n. choaci, zavoíaja n. zavoíajaci Po rznu: ponúci (Karl.), nechúc (Rusava). 5. inné píestí kmen zavených v rod mužském jedn. a) I neodsouvá na Fryštacku a Vyzovsku až po Rusavu, Kašavu, Všeminu, a Jasenou (incl.), pak na Klobcku, Brumovsku a Ujezdsku: védí, nesl,

—

—

—

—

—

:

—

pekl, pásl b) I se

bu

odsouvá, nebo se mezi

n

a

kmen vsouvá

e

Karlovsku a Rožnovsku) véd n. védél, nés n. nésél, pék n. pékél, pás pásél c) I se vždy odsouvá (všude jinde): véd, nés, pék, pás. :

(na n.

asování rožnovsko-karlovské. T Infinitiv: íiés,

í

da

I.

—pas,

pás, tás, léz, hryzf

kras, klas, mac,

héc, béc, boc, ros— séc, péc, téc, ttúc, moc — pa, ža, zaa, a, ja (i jmií), vzí, (i vezmú) — dí, mí, ví, mle — bi, ry, my, piu, plu, ve, le, sef, plet, chvéf, okef, hé. hrá, zrát, pí, smí sa.

véc, kvéc, méc,

Indikativ bodu

é

—

— :

—

78

Pechodník moža

boaci

bocla n.

n.

vja

možaci

n.

vjaci

Píestí inné, bód

n.

móh

bódél

n.

móhéí

véí

mohla mohJo

bódta bódío

Píestí

véla

véio

trpné,

pomožený

-á -é vétý-á-é bodený-á-é štknouti (Val. Mez.), otvoif=otesa Pozn. Stéc sa steu sa=: víti (Vsacko), nemž v. nemože (Hovzí), bobpomozi (ib.), neklaju=:

—

neklnu (Karl.)

T iagnút

Infinitiv:

d a

í

II.

(praštiti o zem),

eknúf, zapíhnút, hybnuf (ude-

uísnú (užasnouti), nút (ísti), zažgnút

iti holí), šibnut (šlehnouti) šlahnúf,

hutnút (hltnouti),

lábnú

(zahatiti)

híobnút (udeiti),

(lapiti),

stanúL

Ind. vadnu, vadneš, vadne, vadneme, vadnete, vadnu.

Imper. vadni, vadnime, vadnite.

Pech. vadna n. vadaci inné: vadnul a o

Pi. Pi.

— —

trpné: vadnutý

— á—

vad, vadla

n.

— vadlo,

vadlý

— á—

é.

tvoí se z pravidla od kmene infinitivního lehnul, sednul, eknúí, núl, stáhnul, stanul (postavil se, zastavil se, vstal.) V rod ženském vyskytují se též kratší tvary: ohía (ohnula), Pozn. Píestí inné

žahla, pohla.

Tída

hvižžet, vržžef, družžef jaet, brnf, hoef, bžef,^ kief. Ind. : hoím, hoíš, hoí, hoíme, hoíte, hóá umím uihá, trpím Infinitiv

ležet,

III.

:

,

—

;

— trpá,

visím

— vísá.

Imper.: ho, home, hote. Pech: hora n. hoaci. PíH. inné: hoel, hoela, hoelo.

Pi.

trpné:

hoený

—á —

é.

Tída Infinitiv:

prostit

obtúlif, dlávif,

udery.

Indik. dójá, topím

:

(pímiti),

pustím, pustíš,

— topá,

nosím

IV.

dojit,

kynožif.

pustí, pustíme,

—nosá,

uderým

(kaziti),

pustíte,

— uderá.

sotif

pusá.

—

(striti),

dojím

— —

79

—

Imper. pus, pusme, pusfte (pusté). Pech.: pusfa n. pusfaci. Pi. inné: pustil, pustila, pustilo. Pi. trpné: puštný á é. :

— —

T Infinitiv 1.

bíjám,

ránám

a

1.

í

d a V.

os. jedn.

— volám, upíja — upíjám, volat

utékat

vyváa— vyváám.

— zadržám, zabíjaf — zavyjížža — vyjížžám, ráaf

zadžaf

—voám, — obtúlám, vyrážaf— vyrážám, vša— všám,

voaf

(rážeti ovoce), obtúlaf

švrla — míšaf — mísu, kráat —kráu, umírat — umíru, vybírat — vybíu, pro— prostíu, zpírat— zpíu, zavírat—zavíu, ihágaf— mádzu, fiážu, vrgaf — vžu, drúzgaf — drúžžu, mégat — médzu, smýkat— smýu, — íu, hka— hu, fukat— fuu, stíkat — stíu, íkat (modliti fúkat — fúu, súka — súu, vrkat — vu, bíkaf — bu, pleskat — pléšu, ískat — íšu, bliska sa — bliše tískat — tišu, íúskat — lúšu, buchat — búšu, páchat — pášu, rócha—róšu, dýcha— dýšu, mácha— mášu, krá) — kráju, sáza— sážu, kmása — kmášu, ždúcha—ždúšu, kraj a hýba — hýbu, lépa— lepu, zpíva — zpívu, cúfa — cúfu, zúfa — zúfu, íáta huta šústa— šúscu, léta— —hucu, víta— vrza 2.

stíla

— stílu,

— utékám

válaf

— valu,

kula — klu,

šúlaf

šúlu,

švrlu,

fllágaf

stírat

se)

sa,

(i

lácu,

lécu,

(hltati)

vícu,

— vrzu. Indikativ. obtúlám

stílu

obtúláš

stíleš

obtiilá

stíle

obtláme

stíléme (m)

obtúláte

stUéte

obtúlajú

stíl.

Imperativ, obtlaj

stílaj

obtlajme

stílajme

obtlajte.

stílajte.

Pechodník, obtlaj a

n.

obtlajaci

stílaja n. stílajaci

Píestí inné, obtlál, obtlala, obtúlalo

stíláí, stílaía, stílalo

;

—

80

—

Píestítrpné. obtúlaný-á-é

stílaný- á- é

Tída

VI.

šepova, gazdova, opalova, kupova. šepuju, šepuješ, šepuje, šepujéme (m), šepujéte, šepujú.

Infinitiv:

Indik.:

Imper.

šepuj, šepujme, šepujte. šepuj a n. šepuj aci. PiíS. inné: šepovát, šepovala, šepovalo.

Pech.

Pi.

:

:

trpné: šepovaný-á-é.

Slovesa bezpíznaková.

Da

1.

má

v píestí trpném daný

daty

i

zadatý byt, vydatá céra,

:

nevdatá.

—vda,

vda — vaci, véí — véía, vdný-á-é. vd. Jím—jeda, zim zea jez, zez (Karl. a Hroz. zedz) jes, zes jea —^jeaci, zea — zeaci jed n. jedél — jedla, zed n. zedél — zedla jedený, 2.

Vím

—

3.

;

;

;

;

zedený (Karl. a Hroz. jedzený). 4.

Sem,

je,

si,

zme,

ste,

sú

neá

nejsem, nejsi, néni, néjzme, nejste, néjsú n.

Pech.

V

neá;

n.

n.

buaci.

Nov. Hrozenkov su

vicích a na

sú

bua

— — si

su, neni su

—neni

si,

neni su.

Na

Karlo-

Bevách: není sem, není si, není, není zme, není ste, není Na Vsacku: su, si, je, zme, ste, sú já sem není atd.

—

néjsu, nejsi, néni, néjzme, nejste, néjsú.

Imper. v Nov. Hroz.

by— byme — byte, jinde bu—bume —bute. :

Slovesanepravidelná. 1.

Idu, ideš, ide, idéme, idéte, idú,

ia

n. iaci.

najdu, zajdu, popójdu, projdu, ujdu, obejdu, pedejdu, zéjdu, pijdu, vyjdu. 2.

Sloveso

délky: jé, jél

zajé

—

jeti

jeta

má na Rožnovsku

—

^jéli,

jétý-á-é.

a Karlovsku nkteré

Tak

i

odchodné

složeniny: vjé, vyjé,

pejé,

atd. 3.

Chcu, chceš, chce, chceme,

chceja n. chcejaci

— samocha

;

chcete,

chcú;

chcél, chcéla, chcéli

;

chci, chcime, chcite;

chcé, zachce, nechce,

—

odnechce. Na Vsacku a j. cht, chtéí, chtla, chca necha. 4. pomje (Karlovice). „nech si ho tam pomá"

M:

=

Slovesa kusá. 1.

„dy

pála, práto, práti, pály (pravil), prát (praviti), prám (práv: prám dobrý lovk") prátý-á-é (pravený) Rožn. a Karlovice.

Prát,

je to

,

—

=

81

—

„jáku" Tož ei (pravil jsem) pome, 2. ei n, eku (Na Vsacku jen eku, na Klobucku a j. jáku). 3. Sloveso vary asuje se úpln.

Rznoeí

2.

inf.

:

hranické.

Na pravém behu eky Bevy, ve

osadách Lipenské, Je-

farních

zerské. Drahotoušské, Hranické a Cernotské, mluví se zvláštním

eím,

do sebe nkteré živly

jež majíc

hanátiny

sousední

nkterými zvláštnostmi k nedaleké laštin

Bevy rznoeí

éc

se

Na

nachyluje.

ddiny

toto pestupuje toliko v

rzno-

a valaštiny

levý

beh

Ústí a Zbrašov.

O hláskách vbec. 1. 2.

v zní po lašsku, t. j. znan hrubji nežli slovenské a valašské y. šrk, šrbina a p. jako ve slovenštin, ale dlouhého r není: vrba,

hrbek, poprchá.

O samohláskách. 1.

Kmenové

rznoeí starojickému astji se kie, drže, t, se, jmeno-

a proti sousednímu

jemen, jestáb, vit spežka aj pehlasuje pehlasuje

:

m

lehký, leže,

vždy v

;

v koncovkách trvá samohláska a celkem nepehlasována hrách puná, slunko vycházá, káca, vála, utráca atd. Pehlasuje se: tele, telete a p. se

dej, nejlepší, hejny;

«/:

:

Samohláska w drží v

zelú, ve

stavenu

;

se

celkem nepehlasována

:

klúek, poklúza,

majú, volajú (ale v Cernotín a v Ústí

:

máji, volaji).

Délka samohlásek není tak rázná jako ve slovenštin a valaštiné jmenovit í v koncovkách jmenných i slovesných asto se krátí, zaež 2.

slabika první slov dvojslabiných nabývá délky akcentové: z Ústi, v Ústi,

v

zeli (v.

libí

se

(i

v

zélu),

(Cern.), jinde púk,

hnóji,

do

zeli,

z póla dlouhé);

Béžj. léži, sédi,

piatno

v boi, bývaji,

póz (pavouk, pavuza).

voíaji,

dima,

našu stodolu; puk, puz

máslo, za

v.

Hláska

o

ped

dlouží se

j:

boji se, stoji, ale: honí, zvoní.

Dlouhé

e

i

é úží

se

v

í

a

(i)

ý

kliše, vylizá, koliba, plíc, vlíz, snih

(y)

;

mlíko, chlíb, sklinka,

lík,

rýž, kryv, dryv (gen. pl.), studynka, prstýnek, dýnko, sladký mliko, sladkyho mlika, nys, výc (vésti),

piro

(v.

Dlouhé

mno), pták se pýrí (peí) ve slov osmý (slov. val.)

o

;

;

šistý,

—

sydmý

úží se v ú (u)

:

ale

:

vtr,

usmý

;

ale

utka.

v Draho-

touších: šésty, sedmy, osmy. 4.

karba,

'/

i

vsouvá se v íslovkách sedm, ošum;

vysouvá se a ve slov

ve slovech pcha, velký, kolky. 6

—

1.

82

—

O souhláska mní:

Souhlásky se

ch.

p \ b: bohadka (pohádka)

udery

r v r:

lvu: un

(in, lun),

pu

(pl), užica, suze

v n: nimo

in

d \ j: svajba s

v Š: šmotiacha

v

nemní

se v 1 ve slov svoboda, svobodný. Hlásky se pesmykují žuítý, žuí, provísto. PtHzvuk pesouvá se asto na slabiku pedposlední.

2.

:

Tvary jmenné. mužských a stedních kmen mkkých koní

se v ir na poli gen. mn. r. m. vyznívá v w, dat. v om, lok. v och instr. ama : chlap, chlapom, chíapoch, chíapama. Pomnožná jména místní mají lok. mn. pravidelný: v Miloticích, v Drahotúších, v Hustopeích. Vz, koza a p. skloují se dle vzor mkkých: dva novy voze, na novým vozi, mlsnej kozi. V dat. a lok. jedn. rodu ž. skloování pronom. a slož. j se ne1.

lok. jedn.

v koši, o

mojem

noži,

;

odsouvá: mej dobrej matce.

Pídavné pisvojovací koní se v ^ (u): súsedu chlapec. Námstka já má v dative prostém mi, v dative a lokále pedložkovém mni: ke mni, o mni, v akk. vi. Akk. jedn. námstky ona jest hu: vidl hu (=ju).

Námstky

pisvojovací skloují se pravideln bez délek slovenských

a valašských: muj, moja, moje

Z

—

mojeho, o mojem, na našem, našima.

nasej obce (ve Velké), z naši obce

(v

ernotín),

tej

naší

bííej

husi

(Ústí).'

Ten, teho, temu, o tem, tým

—

ti,

tych, tym, tyma.

—

Kdo, keho,

o kem, kým.

Jeden, jedneho

i

jednyho, jednemu

i

jednymu, v jednm.

— dva - dv, ti, štyi — štyry — do dvoch, tech, štyrech — dvom, štyrem — na dvoch, tech, štyrech— dvoma, tema, štyrma.

Dvá

tem,

Tvary slovesné. nys, výc, plíc, kvyc, pic, týc, se, li, hí, smíf utí (utnu), ží (žnu), vola. 2. Tetí osoba mn. sloves, jichž první os. jedn. vyzvukuje v im rovná se tetí os. jedn. dti chodí do školy, uí se a modlí; všeci o tem 1.

se,

zapí

infinitiv:

(zapnu),

:

—

:

— ví,

naši už

tvar v

Vedle toho vyskytuje se v nkterých osadách novjší

(jedí).

í

—

83

chodijú, mfuvijú, vijú.

ijií:

Imperativ: lehnte, zavete.

3.

Slovesa páté tídy nemají slov. a

•i.

zpívám

(val.

val.

Pechodník má valašskou koncovku

5.

tvar v

n

:

ítám, dýchám,

ícu, dýšu, zpívu). aci: kleaci, pindaci, bžaci,

budaci.

ležaci.

Píestí inné spadl, lehl, vedl, sedí, zapat, ual, žal, smíi se, híí, píl. Píestí trpné: zapitý (zapjatý), utitý (uatý), požitý (požatý). Rožží rozžehl, ozibe ukrej si (zebe), ježa (jezditi), krá

6.

:

7.

m

—

8.

—

(krájeti).

Sloveso

9.

jezme,

ste,

su

by má

—

pítomném ase

v

V

nejsem, byl sem.

tyto tvary

:

sym, sy (ty

s?/s),

Ústí jen sem.

10. Píslovce, spojky a ástice

Dom

(dom), dolu (dol), enem (jenom), hrub moc (velmi mnoho),

všade (všude), bai

ež (až, než), esli

(i),

Komparativ píslovcí zní: dnes

chyba

(jestli),

je

tam

(le).

teplejši,

pknjší,

lacinši.

e

Na sever od Hranic, v Olšovci, ve Stíteži a v Bartulovicích se ponkud mní („sladké mléko"), až v Lubomi a ve Spálov nabývá rázu zvláštního rznoeí, podobného mluv nkterých osad na Jicku. Samohlásky pehlasované jsou velmi ídký:

1.

—

ošudi, lud, cuzí, ža,

v

zelí,

do

zelí,

—

ma,

a,

sa, najlepší,

našo pólo, vašo, mojo, tvojo,

svojo, dvojo, trojo, vajco. 2.

Dlouhé

3.

oj

4.

Dlouží se v pít.

bže—

sédim,

koncovka 5.

I

a

e

mní

e se

neúží: chléb, mléko, prstének, dénko.

se uf ve tvarech: stj, nebuj sa, poduj, pokuj.

Béžiš,

ase kmenová samohláska tchto sloves sed leže léži, hoet— hoi jako na Rožnovsku, za to :

—

se krátí.

„se obaluje"

suza, hut, húpý, uáska, uopata, byu, motoviduo,

:

spaná, muyn, svyša (slyša),

Vsouvá se y a

6.

slov

se / ve

8.

te

viu

(vil!)

ve slovech: vylna, pylný, smyseu.

a grécar,

Zmkuje se Mní se u Y

7.

p ve v

eme

e

i

v du

—

Vysouvá

(idu).

v t: tetka, nebudete, nesete.

y ve tvarech

:

by—bydine— byt, g v k:

hdo, hde,

vták.

:

Tvary jmenné jsou celkem jako na Hranicku, leda že a) dativ mn. vyzvukuje v um, (chuapum) b) / v gen., dat. a lok. jedn. rodu ž. skloování pron. a slož. se odsouvá: té naší dobré matce c) vzor ho9.

loub nepehlasuje 10.

tla, tlaa, tlati. Tvary slovesné mají tyto úchylky

múvá,

vá, jeá

kmen

zavených

:

:

I

mn. choá, dojá, c) píestí inné moh.

a) tetí os.

b) imperativ sednime, lehnit,

odsouvá: spad, zbled, nés,

zavit vlez,

6*

!

84

Rznoeí

3-

rznoeí

tohoto

Oblastí

—

Bernatice, Hodslavice,

starojické.

jsou farní osady Hustopee, Starý Jiín,

Morko v a Vovice. Vedle spolených znak

notného náeí, každá osada

má

Porubá pifaená do Hustopeí

své dosti patrné

náeím

ke

Jiínu

St.

jed-

Ddina

zvláštnosti. se kloní.

O hláskách vbec.

—

i, &% ži, každé slovo na konci

ovicích: rake (=raky),

V Morkov což zvlášt ve

vokativ patrno

koncil.,

v Hodslavicích^, bratra

holem

ho-L

:

Ve Vovicích

3.

e

a,

sm,

dva voze,

klešcé, hv. Tamtéž

zaved,

lsek, se

zní u jako

(si)

r,

4.

I,

a

se nedlouzí.

I

kret

(Mokov), smrk

n.

i

!

atd.

krtek

y^

!

V-

šy,

%,

cy.

:

Mokovjan

Jsa volán

súžené hanácké

mezi

e

ozve hla-

se

e

a

i

nebo

dos, t star žen, silného, tž, šel, nedáme, žehl sa, mléko, chléb, léska,

súžené o mezi u a o:

štyroch.

šerk, šerbina,

tém

jako

vty vyznívá zvláštním pazvukem, mliekot, na tatoi. Hanoi. Fráou

zní jako

e

y: poníže, povýše,

:

ci zni

a

Morkov

zní z hrubá jako lašské a polské y, zvlášt v

y

1.

— —

staiko

Samohláskové r smrk,

vrtel

dvoch, troch,

!

astji vokalizuje: kret, smrek

se

—

(St. Ji.)

švrina (Bern. Hodsl.)

O promnách samohláskových.

Pehlasování. 1.

a trvá celkem nepehlasováno

lahký, klapeto, híba, holúBa, husa,

v Bernaticách,

sa,

a,

ma

:

jáhla, jastáb,

kua,

(gen.), riia (akk.),

utráca,

slyšaí,

smít sa,

jame,

jašerka,

z obila, z podmáslá, do vrba,

obyaj, voíaj, nájlepší, zapíh^ -- kožaný, podlá, pecaj,

klea,

leža,

kia,

pá— pál — paj,

—

siha^ 6 o fí

drža,

oká, hé, V Hunedla.

—

stopeích však a se pehlasuje jako na Hranicku. 2. O v Barnaticích trvá nepehlasováno i tam, kde se v ostatních osadách, jako ve slovenštin a valaštin, pehlasuje: vajco, volo, polo, moro,

ojo, 3.

mojo, tvojo, svojo, našo, vašo, dvojo, trojo.

Kmenové u pehlasuje

se

astji

:

klí,

lidi,

cizí

;

vedle

:

skludi,

v podezenu. Dlouží se

velmi

Dloužení. rázn samohláska

o v lok. mn. v a Vovicích: na polóch, lúkóch, zachradóch, dubóch, koóch. 1.

Morkov

— :

—

—

85

mn. vzoru ryba: krávám, žábám,

Dlouží se kmenové a v dat.

2.

skálám.

Dlouží se a ve

3.

pípon

mn. ami

instr.

:

rodiámi,

oámi,

polárai,

ušámi.

Dlouží se zdrobovací

4.

mn.

koat, prasat,

:

dvat.

kurát,

Dlouží se vsuvné

5.

psniek,

srcadél,

a

pípona jat v gen

e

v gen, mn.

:

dcek,

vder,

šišek, oken, ovéc.

metéí.

6. Dlouží se H zdrobovací pípony eek v podstatných kopeek hrneek v Hodslavicích a Vovicích v Morkov hrneek, kopeek. hó, húi^ju 7. Dlouží se samohláska nkterých tvar námstkových ;

:

:

(Mokov), samo, ale

jím, od nich, si (sob),

ti

bohái, tý vršky,

naši chlapi, vaši brati, néhdo

:

(v,

vaší jsouc

nco).

adových tchto:

Dlouží se kmenová hláska v íslovkách

8.

— naší,

šestý,

sedmý, osmý. Dlouží se

9.

slabiných

zaá,

samohláska

nájlepší,

:

souhláskou j ve slovech nkolikastoji, boji sa, hnóji, dóji.

pedpony

slovesa

10.

Dlouží se

11.

Dlouží se v infinitive stídné a

jíti:

zajit,

kmen

náji, neprojde.

próji,

nosových

I.

tídy: zapá

zajá, žá. 12. Dlouží se v pít.

ase kmenová samohláska

sed— sédim, bže— — ídeš-ídete, hoe—hoi, béžim,

e,

?',

— léžim, let— létim, chódif— chódim, strom

leže

ídu

móžu

ped

nájvc, fra chvója,

—móh.

o

tchto

sloves

hled— hlédim,

ródi, bóli,

móc

—

samohláska e v 1. a 2. os. mn. nsémy nsét, co umémy, zavete. í-í. Dlouží se v inném píestí samohláska kmenová kmen zavených nes, véd, pék, pás. V témže píestí dlouží všecka slovesa samovolala, vodil — vodili, lehnúh volá! hlásku ped i v rod mužs. jedn. 13. Dlouží se

:

chcét, dojdete,

:

—

:

seél, musél, chtl, býl

—byla,

uderýl.

Dlouhá jest kmenová samohláska proti eštin ve slovech rzných kápla, erný, ert, veer, pevný, béza, obr, kobzóle, zúitý, žúí, prosted', doké, dote, z pédy, zády, dveí (= dvée). Samohláska o a) dlouží se v o: loni, dómu, dóiu, póji b) mní 1.5.

se v

slov

:

rj, pokuj, íj,

nbj

sa

i

v

Mo.

jen

pokuji

c)

nemní

se ve

post.

Pozn.

V Hustopeích tchto

délek není.

Krácení. Dlouhé samohlásky koncovek otevených jenom v Hodslavicích a

ásten

v

Morkov dlouhými

trvají,

všude jinde se krátí:

zeli,

v zélu.

— -selí;

zélu,

do

zéla, pl.

pkné

zela; za tu našu stodolu (instr.),

kosu, „Pane vim —

vyslyš modlitbu mu", bézi, prvni, pátý, šésty, osmy, sédim, Béžim,

vimy

(ale: íra,

íš,

ímy, ít), Béža, léža, sbíu (3

mn.), su

os.

(jsou),

ídu

(jdou).

Zato samohlásky koncovek zavených až

jmenovit

Morkov:

v

kom,

nápadn

se

prodlužují,

chlapm, robám, chtapóch.

Úžení. 1.

neúží ve slabikách kmenových:

e se

ale:

íká.

ale:

povda. 3. V Morkov

2.

é sloves optovacích úží se v

mlieko, zelienky,

mkké

dlouhé

lieto,

í

c

:

hoívaly, oblíka, pršívá, kleívá

pechází ve dvojhlásku

polievka, obliek, dolie

lietóch, liesek, odvliekli, lieži,

mléko, chléb, chlév, vtr,

{=

ie\

—

chlieb,

dole, imper.), na zá-

ierny, iert, veier, ženáie (slov. ženáé),

utiekli.

Sesilování a v o: pomatuju,

a v o

(^'.

letera.

v a\

haboi

y v n:

a

seslabování samohlásek.

nazpoma, škroba,

ledvo.

(hovoit).

tužica (Ižice).

Pisouvání samohlásek. V

neoblíbené skupiny vsouvají se samohlásky

mysel, nesmyselný, Vencel, spravedelnos, sluze, pylny, kylnu,

ply (= pl, Mo.), pode

Jiné Veliký

i

velký, laciný,

patro (val. patro), pod zeraú

kraj

— ukraj

f,

u,

y

:

muedelník,

sedm, ošum, vylk, komu (ne:

ten strom, ku

kf).

zmny.

pcha, mozg, vandlík, psu, ženec (val.

vylna,

zeríiú),

(val. žnec),

pauz, paúk, žútty, žúl,

krá

si.

O promnách souhláskových.

Obalování. osad uduáu, uméu,

Obaluje se toliko v Hodslavicích, sice v žádné jiné

chybíu, voua, Pauacký, siua, zavoáu, múvi, st, lehnu, (= núí), pomáuy, smysu. V jiných osadách jen poídku v nkterých slovpch suza, hu, zuna Ji.), un (Hust.). Slovo pl tu neobaiuje (zl. p).

okolí: uaciný, chuap,

súp, húpy,

nú

:

(St.

tohoto

—

Promny p

ve

f

:

p

vták,

—

souhlásek retných. kíkopa

v k:

ve v: švrk, švrí (smrk),

ffí

haboi, obo

v v h\

p

v

f

Promny dtelina,

I

souhlásek plynný ch. zgrýa

v r:

Promny petržele, z v r:

nemkí:

ilavý.

—

s

zglýna), r v r: udery, kryda.

y ch: chca, z v s: srcadlo, slomi,

2

v z:

a z v píestí trpném sloves IV. tídy se

s

vyprosený, nošený, zkažený.

Promny

souhlásek zubných.

o

v d: naspádek,

t

(slov.

souhlásek sykavých.

kocký, žencká,

v c:

s

Babinec, babinky (jméno hrušek),

(fem.),

& v v h: fáb, fábí péro (páv).

:

v

y


87

v zo

v píestí trpném se nemní,

Promny

dohazovali sa

:

mní

fe

slov. hádati)

(iter.

—

zahradný, zaplacený.

se v ce:

souhlásek hrdelných.

g \ d: dronyga, ge y dz: v dronidze, muzidze, k v g: mžiga, kyp: papra, k y b: obrky. g v h: hdo, hde, hdy,

Zmkování 1.

Na Hustopesku

souhlásek.

a Storojicku slabiky ne, de,

te

nezmkují:

se

nehdo, nco, hrnec, tetka, tla, nesete, vedete. 2.

nco, de

V Morkov zmkuje

se te v

t; ne a de se nezmkují

hrnec, tetka, tla, nesete, vedet, nechot, tpío,

mkí 3.

se tu jen

V

v nkterých slovech: kudel, hde

Bernaticích,

Hodslavicích

a

Vovicích

—

tee.

:

nehdo, Slabika

— nihd, ind, všuhd. ne,

de,

te

mkí

se

v n, d, t: nhdo, nco, hrnec, tetka, tla, nesete, vedet, lehne, sedne, s

dvatm, hn, 4.

msíc

:

Po rznu leden,

ukradený,

mkí

se n

duben, srpen,

és. mimo pípady

jinde již uvedené ve jménech

do ledna, v srpni

;

— /ve

slov hafry


Pisouvání souhlásek. 1.

ch

k samohláskám t/ a / gen. množn. ve St. Jiín, Vovvicích synch, vtákch, chlapch, u Petrch, Morkov a

pisouvá

Hodslavicích,

se a)

:

rodiích, groších, uších, kostích, husích.

pisouvá se toliko ku gen. mn. v í vyzvukujícímu v Bernasynv, vtákv, chlapv, u Petrv, rodiích, groších, uších, kostích,

b) ch

ticích

:

husích.

ch se nepisouvá v Hustopeích:

c)

synv

—

kosti, husi.

k samohlásce ú v instr. jedn. rodu ž. skloování nom., pronom. a složeného a k dativu i lok. jedn. vzoru znamení ve

pisouvá

w,

2.

se

Jiín, Hodslavicích a Vovicích za tum našum stodotum, tum díúhum cestum (St. Ji.), s túm maškrtnúm kozúm, s túm pknúm ržúm

St.

:

—

(Hodsl.

m

zni

mccúm, tebúm,

se

jemn, jen pídechem!), kosúm, za pecúm, ped nmnúm, sebúm, v duMm, k zelúm, k podmáslúm (Hodsl.).

v Bernaticích a v Morkov m se nepisouvá. Souhlásky pisouvají se po rzvu: j: nicej (nic), takej, zasej, pecaj, vilkaj, veraj. j písloveného komparativu se neodsouvá:

V Hustopeích,

3.

—

dálej,

vcej,

(V.)

—

ménj,

d: závit

—

ponížej.

—

s:

}:

lúzký.

skra, skos.

—

—

/

híbla,

brablec,

šršle

h: hulica, honuca.

Vysouvání souhlásek. b:

tá

(teba),;';

a

slaní,

t:

f

hon,

k sesouvá se vždy se íba, ebec, ada,

zeé;

—

h

oíka

ploský kámen),

(slov. šlechta,

—

brablec brabca, d: nes, nesní, nskaj, pot, but, záplat, hlet, pojet, porat, skupiny v Morkov: reši, ích, ebík, póeb, 1:

v imperative:

ž:

si

(=hoíka,

suica.

—

hoekovati),

Nevysouvá

se

ve slov miílka (mouka), d ve slov hucle (=hudsle, husle),

s

ch: šleta

kmenové

I

v íslovce

šesdesát.

Pízvuk

jest

na slabice pedposlední.

Tvary jmenné. 1.

lok. jedn.

kmen

:

—

e

nežli v

eštin:

na potoce. Kmeny mkké mají koncovka na ko, v koš, na tragau (v Hustopeích a v Jiín ?'.) 2. nom. mn. podstatných v jaw vyzvukujících má píponu j'e: Hod-

v buše, v mše, na u

tvrdých konívá se astji v

slavaé,

Mokovaé, Záhoaé.

Mkké víasí, pt 3.

lái,

uše,

kmeny mužské týdní,

mívají v gen. mn.

í:

mn. muž. a st. koní se v Morkov vm chlapm, telatm — vtákum, chlapcm.

4. dativ

jinde v 5.

a v

hon

ko-

Vovicích v

m

od rodii,

mandlí (mandel-mandla.) a

:

lokal mn.

Jiín

:

koní

se a)

v ech pro všecky ti rody v Hustopeích

o vojákech, o kanárkech, v osmi rokech, rohlíkech, o chlapcech,

po kížech, o ženech, sestrech, v zahradech, na rybech, v novinech, ve

Spikech, na lúkech, v knížkech, na rukech. b) och (óch) pro všecky ti rody v Bernaticích (och), v Morkov (óch) a Vovicích (óch): o chíapoch, po staíkoch, po stromoch, o vtákoch, na zahradoch, na iúkoch, pi kravoch, na pokládkách, na bainóch, na huclóch. V nynjší dobu nabývá vrchu pípona ách

—

pro všecky rody.

—

—

nici,

v Drahotúši, v Milotici, v Hra-

y Hustopeích: v Hustopeí,

i

mkkého zakonení (koní

pomnožných jmen místních

c) lokal

se a) Y

—

89

v Babici

;5)

v ích v ostatních osadách

:

v Janovicích, Bernaticích,

Hodslavicích.

pípony y, i vydmi zvlášt ve Vovicích; ama jen v Hustopeích a po rznu v Jiín: mezi sedláky, s pacholky, ped tyma mokry (Ji.), s chtapy i s chiapami (Bern.), hoe kopci, ze svojími toinstrumental mn. jest celkem pravidelný. Vedle

6.

astji

skytuje se

—

též

droby, (Hodsl.), svými voly, komi, (Mokov), s Nmci, nožámi, pacholkámi (V.), pacholkama, vtákama, nožama, rybama (Hust.) Pomnožná jména místní mají i i dmi: za Hodslavici, za Hodsía-

varyši, z

vojáky,

s bratry,

s

psámi, s tými

—

cerámi

vicámi.

Obraz, les

7.

a

skloují

p.

voze, obraze.

Psa

8.

luoch, lumi. lau,

—

ma

Nebe

—

zeli,

— do

Zeíé, do želá,

za staveni,

v

kmen mkkých: lesi,

na

v lesu, na

nom. mn. dva

vozi),

psé. — Lué (lié) ludi, lum, nBa — na nbu (Bern.) — Tla, tlaa, ttelatm, telaty (v Jiín a Hust. tla, telate,

v gen. mn.

tlatm — telata — tlát,

telati).

tými

(píse)

dle

se

v Ji.

obrazu, na vozu (v Hustop. a

k

zelú

—v

zel,

želá,

tými psáni (Mokov)

—

v zelóch

zelích,

do

Mezíá,

v

—

za

Mezíú

(Mo.), takového dobrodiá, bez trápená (Hodsl.) 9.

10.

— oámi, 11.

v

neb -ch. Pídavné pisvojovací má koncovku gen. mn., tedy v oóch, ušóch Oi, uši do oích, uších om, usm

ušámi (oima, ušima)

Mo.

Jméno pídavné sklouje

se sesouvá: bilé husi,

—

ruky, ruk, rukám.

se zcela pravideln.

v nové kordule

12. jeden, jedného,

(v

Hustopeích:

jednému, o jedném, jedným.

atd. (v Hust. jedneho, jednemu.)

nom.

—

—

—

dva- dv,

;

z

koncovky

ej

bílej, novej.)

—

jedni,

jedných

— — m,

t,

90

—

Jinde jsou tvary nepehlasované

se.

ma,

:

iha,

námstky v

Bern. jest ne (sednime

n, ona, ono (v Hust. Námstky pisvojovací pravideln, jen že se

e

v

i

ukazovací

V

má

tými (týma).

—

V

a v Ji., jinde se odsouvá

složeném: té naší

Hdo, koho,

Kolky

se

teho,

tej

ten, ta, to;

tých; tým;

ty, ty;

ti,

jedn.

vbec

(jako

rod stedním

na

nepe-

ž.

ve

drží

temu,

;

ty,

toliko

tých;

v Hust.

j skloování námstkovém a se

bílé husi.)

komu

— telký,

—

za, na i za co, na co. kolik— tolik (V.), kolik telej

(kemu), o kem, kým;

kolik— tele

lidmi Bern.), kolik

(s telej

a lok.

úží

tvojího, tvojí,

84.)

str.

tyto tvary:

gen., dat.

v

Jinde

našima.

odsouvá:

o

Bernaticích

teho, tu; tem, tej; tým, tú (túm).

;

hu (Mok. hú.)

ž.

vašich,

se

ž.

hlasuje: mojo, tvojo, našo, vašo (srvn.

tej

v akk.

na Hustopesku a Starojicku skloují se v koncovkách zavených dlouží: mojého,

svojím, svojí, vašímu, vaší.

Námstka

má

on)

a j v gen., dat. a lok. jedn.

«

ped-

sa;

Dat. zvratné

já se to vemu.)

se,

:

mojém, o mojéj, naších,

mojéj, mojého, o se

a

e

a Ji.

a,

mn.

ložkový dat. a lok. v Hust. a v Bern. jest mni^ jinde

—

—

(Hodsl.),

tolej

(Ji. Hust.)-lecihdo.

O

prodloužených tvarech námstkových srvn.

1.

infinitiv:

str.

85,

7.

Tvary slovesné.

etnú

nés (és),

— tnú

(Ji. Bern)

bés, bc, véc, kvtnú, (Mo. V.), móc, péc,

pléc,

vézt',

(Hodsl.)

— nú

téc (éc) éc i eknú, zapa, ža, ua, ja; vzí, (zapá, žá atd.), tí, mí, zehé, pá, oká, smí sa, zapihnú, leže, skoi, vola, kupovat. 2.

Slovesa V. tídy vzoru tesati mají

— ubíu — stílu,

ubíra sa spíu sa, stíla a

val.):

v

—zdíu,

zdíra

sa,

zpívat'

1.

os.

jedn. u (jako slov.

— otvíu, sa — divu

otvírat'

— zpívu, díva

sa,

spíra sa vískat (vý-

skati)- víšu.

—

3.

my 4.

choda, 5.

První osoba mn. v

nesemy (nesem), pijemy

(m):

Koní-li se

uá

Hust. a

sa,

a)

se

v me (m), jinde

(pijem), mlátímy, volámy, vímy, jímy.

v ím, 3

os. jedn.

umá, barva,

Imperativ

—volajme —

1.

Jiín koní

v

srhá, spá,

os.

vá,

ve— veme — vete,

mn. vyzvukuje všude v iá jeá.

zavi

— zaveme — zavete, voíaj b) ve— vemy — vt,

— — zavimy — zavit, volaj — votajmy — volajt, jez —jezmy — jezte (Bern), ve— vema — vt, zavi — zavima — zavit, volaj — volaj ma volajte.

jez— jezme

ojezte

(Hust. Ji.)

zavi

c)

volajt, 6.

(Hodsl.

jez—jezma—jezte

(Hodsl.

Pechodníky: buaci,

V.) V Morkov

kmenová souhláska

jen:

sloves

I.

Mo. V.)

stojací,

seaci, lehaci

bua, sea, a H. tídy

se

i

bua,

stoja atd.

V

Bern. Ji. a Hust.

nemki:

lehna, šedna, bu-

zpívaja.

— :

— daci.

Zvláštní tvar

emu

(Hust.)

i

—lehnula,

lehnul

—

pechodníkový má sloveso

utrh

utrhnut, spad

i

(v Hodsl. jen: lehnú, spadnu zblednu), volal

sem — si — je, zrny

8.

dáti: pidaci

nco k n-

— nesla, vez — vezla, pék — pekla, móh — mohli,

Píestí inné: nés

7.

}eh

91

— ste

spadnul, zbled

i

— volala,

nejsem— nejsú

sú,

bžel

zblednut

i

— bžela.

(Hust. Ji.)

sem

;

—

si

— nejsi— éni, njzmy—néjst— —néni— nejsu (Mo), sem—zmy — st — sú nésem — nsi — nni nejsem — éni — éjsú (Hodsl.) sem — —zmy — st —

—

zmy

— —

néjsu (Bern.),

su,

nejsem

sem— zmy— sté — su^

nejsem

^je,

sté

su,

si

— nesu

(V.)

idu

— ideš— idú

šeti).

(Hust.

Mok.),

(Bern. Hodsl

ijdu

ídu— ídeš

Ji.),

chcu— chce — chcél. nedovía (^^nedvovati).

—

Pozn.

O rznostech

(ídéš)

—ídemy—ídete

— ijdš — ijd — ijdété— ijdu (V.) — ohlý (= ohnutý). - co tam slýcha?

—

už to zahynuje

(val. slov.

ídu

(^=8ly-

zahýá.)

hláskoslovných (zmkování, obalovaní a

j.)

viz

ve hláskosloví.

Komparativ píslovcí

4.

v

mst Keli

dnes je tam

jest:

Rznoreí

a v osadách

zimjší, pknjší.

teplejší,

kelecké.

pifaených mimo Ústí

(srvn. str. 81.),

pak

Komárnem v Kunovicích a v Malé Lhot, pifaených do Louky: v Osiku, pifaeném do Horního Ujezda a ve Špikách mluví se zvláštním náeím, jež se hlavn rozšiováním

ve Všechovicích a pifaené tam obci

hlásek ý

a,

šuje, majíc

dolským

í

w

ej

a hlásek

píin

v té

jih a vole),

podobu

s

obecnou eštinou a

náeím

n.).

Na východ rznoreí Louka), na budó, ora,

a « v on ode mluvy okolních osad odli-

?í

nemalou

(srovn. str. 51. a

;

toto stýká

na západ na sever

s s

se s valaštinou

hanátinou

rznoeím

Branky,

(Police,

(H. Újezd, Bíškovice, Malhotice

starojickým.

O samohláskách. Dlouhého r

1.

B.

I

y rznoreí keleckém není

:

poprchá, vrba, vlek,

ohra. Pehlasování postoupilo

2.

(srovn.

str.

vených L tídy

ped vinul

v

I

—

tak, jako

v rznoreí hranickém kluka.

samohláska kmenová v inném píestí kmen zaV témže píestí dlouží se samohláska « a n mužském, nikoli však a a i: tel, uméí, vét, minut,

Dlouží se

3.

asi

81.); dej, volej, nejlepší, tele, prasete, díra, lid,

rod

:

a)

nesl, vedl.

volal, dal, mlátil, chválil,

b) dlouží

se

samohláska

o

ped

y>

—

:

—

—

nikoli však : a V; stojí, dojí

móžeš

želé

.

.

však

—

dej,

biju.

olej,

rznu

po

c)

:

móžu

dómu, dótu, kápla.

.,

4.

Krátí se substantivní

5.

V ddinách

— do

92

želá

—v

e

a

Za

zelou.

pedpona v

se neúží

ie

ú: úvod, útk.

i:

mléko,

chléb,

mst

stará ani v

želé,

podmáslé,

Kelci se neužilo, nyní se

ale nikoli ve tvarech slovesních: léz, pléc).

úží,

ý po všech souhláskách, í po c, kmenových rozšiuje se v ej pejcha, bejk, 6.

(^,

:

—

narozenej, pastej, vejmina,

uzejbnou, v zejme, klejek,

z,

s,

s,

z,

bejval,

ejta, vsejknou, mašejk, lejbi, pejtel, pejktad, pej-

dvacejtka, cejti,

blejská

lejce,

se,

ejka, bejska, v Mezejou,

kopa, pejstodolek, ejica,

lovk,

hodnej

vejr,

ve slabikách

f,

/,

pacholejk, špen-

dlejk, knoflejk, obilejko, psejk, vozejk.

nerozšiuje se v

i

pí, okí,

eý a) vzniklo-li

pehláskou a súžením

vzí, pítel, síha b) ve tvarech sloves

nosíva, slyšíva, kleíva

c) i

a.

ý nerozšiují

ú

a,

ze ženou, za našou stodolou,

ákou, u

—

eou,

pl.),

hloží.

ou: klou, šour, pouk, pouz,

rozšiují se z pravidla v

májou, svážajou,

hí,

se ve slabikách ohýbacích

dobrých, cizím, božíma, nosí, kleí, kozí (gen. 1.

z a:

optovacích: vozíva,

lejtosou, v zelou, coudi, sou, seou,

vouz, rouža, hrouza, dvouch, sousedou,

hodn zem-

Nmcou, Tvrdoou.

sedlákou, chlapec

—

Samohlásky se vysouvají: psu (píšu), mandel mandle, zmrzlo se Samohláska u v dat. jedn. skloování námstkového a složeného se neodsouvá: temu tvojemu mladšímu bratrovi. 8.

mi

—

to.

O souhláskách. 1.

smjí

V

Kladerubech a v Kunovicích trochu „obalují"

že íkají: šiduo, myduo. Jinde jeví se to jen ve

nemní

sk jako v skeek, vyjraouc ve slov škop. 2.

ak

se v

náeí

slov.

a

val.

:

;

v Kelci se jim

slov

ún (=lun).

skivánek, skítek,

3. g mní se v A: hdo, hde, hdy; r v d: škadíoup (val. škarlúp), d: leden, bezen, duben. žuitý, žlu; províslo \ dtlina; n w j

—

:

(povíslo). 4. y

Vysouvá

v násloví se neodsouvá:

se souhláska 1: vrablec

—vrabca.

Tvary 1.

2.

a

val.

:

Gen. mn. m.

koní

jinej, jistej,

j

jí; patro

se v ow, dat. v om^ lok. och instr.

Urité jméno pídavné sklouje

dobry), o

:

dobrej

se zcela

— dobrá— dobrý,

dobrým— dobrej, dobrým—

—

m enné.

dobrého, dobrým, dobrýma, sladké mléko.

pevládají tvary hanácké

(val. patro).

dobrou.

ama.

pravideln po slovensku

Jenom ve Všechovicích dobrýho

— dobrej

(han.

— — Jeden, jedného, jednému, o

3.

jednyma. 4.

—

—

tym, tyma

—

jednm, jedným, jedni, jednych, jednym,

dv — dvouch, m, o

dvá, dva,

mn,

Já,

93

mi, ke mni,

dvoum, dvouma. mni.

—

ten, teho, ternu,

ti,

tych,

hdo, keho, kemu, o kem, kým.

Tvary slovesné. 1.

zapitý, 2.

Teda,

V

infinitiv:

ual

tetí

jeá

nés, véc, pléc,

éc, zapa,

žat,

zaa, aC

(v

os.

mn. vedou,

mst

pijou,

ležá,

kleá, choá, nosá, votajou,

Kelci: ležijou, chodijou, nosijou, vdijou, jedijou).

— sednme — sednte.

3.

imperativ: sedni

4.

pechodník: budaci

i

5.

Píestí inné

vybhl,

:

sedl,

buda,

pindaci

toto píestí v bi

:

i

pinda,

stojaci,

spadl, nesl, vedl, volal,

Kunovicích a v Kladerubech kmeny zavené

I.

sednaci.

bžel, mlátil.

tídy v rod m. tvoí

lehiu, spadlu, uvadtu, vylézlu, zavédtu. *)

—

— sou. Vidti — vizeš —vizou.

4. B^ti má všude su sou, jenom ve Špikách sem v nkterých osadách psobením sousední hanátiny vizu :

*)

(zapat

— utítý).

Tytéž tvary vyskytují se na Telecku.

IV.

Náeí

lašské.

Náeím, jež tuto lašským nazýváme, mluví se na Opavsku, v úzkém pruhu západního Tšínská, v pruském Slezsku až po Bavorov a Ratibo a v severovýchodním klín Moravy, vtsnaném mezi obojím knížectvím slezským, v okolí

mst

Frenštáta, Štramberka, Píbora, Brušperka,

ravské Ostravy, Místka a Frydlanta.

meckého, jednak od polštiny na vyznaeny.

Hranice jeho jednak od živlu

map

Semberov

zcela

Mo-

n-

správn jsou

e

svou nazývá moravskou ; sebe Lid sám náeím tímto mluvící pak obyvatelé nejmenují bu nijak, bu „Valachy", jméno „Lachv" sousedm svým teba nejbližším udlujíce. Tak Trojanovským jsou Lachy náeí Kozlovjané, tmto zase a Palko\'janm vzdálenjší Chlebovjané, Bruzovjanm u Frýdka jsou jejich málo ím se liší od palkovského. Laši v Bludovicích a jinde, kde „ondzo po polsku". V Tsínsku na rozhraní ei eské a polské jména „Lach" a „Valach" jsou vzájemnými pezdívkami. Ve Fryovicích „dulani", t. j. obyvatelé dolního (severního) konce ddiny, pezdívají „huanm" Slovákv, že vyslovují jako v sou-

a

sedních Rychalticích dol, volol m. dal volat. Jakkoli tedy jméno „Lach", „lašský"

vbec

ujato

není, ponechá-

váme ho pece za souborný název tohoto zajímavého náeí, kteréž se sice v nkolikero rznoeí rozestupuje, však pece nejedny podstatné znaky spolený má, jimiž se jmenovit liší od sousední Odlišné tyto spolené znaky jsou:

valaštiny.

Pízvuk

jest polský, na slabice pedposlední. Všecky slabiky jsou krátký. V Píbore samém slyšel jsem sice nkteré délky, jako rádos, pijali, pízvukem, jak se podobá zpsobené z pravidla však dlouží se v okolí Píborském infinitivy nosových 1.

mst

2.

:

;

kmen

I.

tídy

:

vzá, žá,

á, zaá, pá —

mkí

a

smá

se,

jinde ani toho není.

d, té, nebo v né, dze, ce a v ne, dže, ce nset, vedet nsee, vedžee nsee, vedžee. 4. Lokal a instrumental jedn. rodu m. a st. skloování námstkového a složeného mají stejné zakonení o nim, o kym, o im, o niim, o tyra dobrým chlape, na našim novým pólu. 3.

Slabiky ne, áe, :

te

se

v

?ie,

—

—

:

7

-

-

98

Hláskosloví. o hláskách vbec. Lašská abeceda skládá se

ž, t,

,

d,

,

u, v,

v, z, ž,

g, h, ch,

Hláska

i

z

i,

j,

tchto zvuek: 1, í, m, ih, n,

a,

,

b, o,

B, p,

c,

p,

, , ,

r,

dz, dž, s,

š,

s,

ž.

tém

z hrubá, pecházejíc

=z te buke), liky

2.

may,

f,

f,

y zní velmi

1.

(tém

,

e,

po

jaký

(like), c,

c,

s,

(jaké),

v hrdeln e: ty buky

pychá (pecha).

zní skoro jako polské y: kmotry,

z,

ko

žyd, vyl, cysa.

3. V Meli (na Opavsku) e po I, , nmeckého ae mláko, vláz, ápa, álo, šást, šiaju se z teho" v Kateinkách.

s,

<^,

:

mkké 6', p, v, m v laštin mnohem astjší jest slovenském a valašském: choruba (korouhev), hubanka

Jotované neboli

4.

náeí

v

nežli

temna na zpsob

z zni z

žána. Zené odtud rodilé „vy-

(hubová polévka), dubanky (dubinky), pas, pata, patro, (pantati, motati),

vaz,

z

fojstva, žije

z

(nom. ciganstvo, šibenstvo, zlodjstvo

!),

pa (pí),

panta

ciganstva, šibenstva, ziodjstva lidstva (lidstvo),

Moravan, drva,

krava— kra várka, za Polomm, slaihunka (zz: slamanka), siha se. — Na Frýdecku koncové m vyslovuje se mkce, na p. v imperative veih i

se (vezmi

se

i

a

I

zní hrubji,

mkce

ráznjí se

rozlišují než u výslovnosti slovenské a valašské; jemnji, zcela jako v polštin. Slovo laika (loutka) tak jako Lach, Slovák a Valach nevysloví. Na rozdíle obojího I zakládá

b. i

:

si).

I

rzný význam

slov

bulka (hl), la, laju latina (latinská 6.

A;

7.

c,

a

jako by po

v

lese),

c,

lach (obyvatel)

—

(líti)

la,

z

— lach

íaju

(trhan),

hlka

(kolébka)

(domlouvati), latina

(litina)

—

—

e). u výslovnosti trochu

í

s,

:

se aspirují: khaždy, tham.

mkké

jsou isté (nešeplavé) s,

z rychle

koze (kozje

j vyslovil

= koze),

:

sykavky, jež asi tak znjí,

icho

ns, vzš

(cjicho),

v lese (v

lesje

=

atd.

r

O promnách samohláskových.

Pehlasování. 1. Samohláska a a) ve slabikách kmenových drží se houževnatji nepehlasována nežli v náeí slovenském i valašském apka, apec, alusti, za (za i za), žabi (zebe), lahky, klaknu, plaska, ulahlo se (ulíhlo), tlaci, paju, jáhla, jale, jalec, jazvec, jahab, jastab, jalito,

m

«me, sa

majatek,

(síti),

hovazi.

Ale:

pa

(pí), pas (ps), va (víti), la (líti), pidío, pidky (pástky), džisno ásno. Op.).

rukojadío,

—

:

— Spežka

b)

steku

99

—

aj na Frýdecku se pehlasuje

se pehlasuje

noj superlativní

toliko

:

nejlepší, zavolej

:

nejlepší

—

;

na Mí-

zavolaj, jinde

— Grejcar (na Frýdecku), grýcar (v Píbore), grajcar

trvá nepehlasována, (jinde).

V

c)

kie,

infinitive a

píestí inném sloves

III.

tídy a

se pehlasuje:

bžet.

d) V ženském rod pídavných jmen mkkého zakonení a drží se nepehlasováno kvtna ndžela, dnskajša noc, inaa e, mensa epa, boža muka, daremná robota, kua polévka. e) Za adjektívní píponu ný v náeí tomto jest^any: slamany, devany, hliany, kožany, sklaný taktéž: ružanec, slamanka zka:

—

—

meany. 2.

Samohláska

nepehlasuje se v nom., akk. a vok. jedn. vzoru-

o

pole a ve sklonní

námstkovém

do,

srco, pleco, vajco, slunco, mojo, tvojo,

poledo,

lico,

:

pólo, volo, prohršlo, moro, íožo, ojo, svojo, našo,

vašo, dvoj o, obojo, troj o.

—

Pravidlem jsou tyto tvary na Opavsku; na Frýdecku a v moravském podíle tohoto náeí jen slova v -co zakonená trvají nepehlasována, ostatní jenom po rznu se Aryskytují. 3. Samohláska u drží se celkem nepehlasována ve slabikách kmenových i ohýbacích vup, cuzi, ošudi, ocui, (ocítiti =. procitnouti), slub, pruliš (píliš), za božu muku, vtšu rados, mensu žaíos, vím v cirkev obecu. :

Úžení. Úžení

mkkého

e

v

(ie)

i

v

náeí

lašském jest velmi asté, ale

nevyskytuje se všude v týchž slovech a tvarech. 1.

a)

(ie)

neiíží se:

v substantivních slabikách kmenových a ohýbacích po hlásce

I

na Frenštatsku, Píborsku, V. Polomí, v Kyjovících, v Bezové a od této jižní áry na severním Opavsku: žele, obile, mléko, chlév, lek, led. b) v infinitive a inném píestí sloves I. tídy kmene zaveného po ?, , f, s v téže krajin: ns, lez lez, ples plet, vlec vlek, hnsf hnt, tc tk, sec sek. v téže krajin a mimo c) v infinitive sloves I. tídy po hlásce to i na Bmšpersku te, de, mef vef ec,

—

ns—

—

—

—

,

:

d) v imperativní

koncovce

ej:

hej,

—

—

,

mj,

lej.

v inném píestí v eZ v téže krajin jako a, b vyjmouc Lítultovice na Opavsku: umel, mt, kleel, uml. (ie) 7ÍŽÍ se v i v týchž slovech a tvarech. 2. na Frýdecku, *) na Morav v Celadné, Kozlovicích, Petold a a) e)

')

Frýdeckem rozumíme

tti

všude celý tšínský podíl tohoto náeí. 7*

—

100

—

od této áry pes Brušperk na sever až po Šamaovice v pruském Slezsku, pak na jižním Opavsku (v Polance, Porube, Plesné): zeli, obili, mliko, chliv— chliva (slov. chléva), chlib— chleba, bih bhu, lik liky, lid — ledu,

—

pohlid— pohledu, klitka

Vyaty

jsou

les,

:

b) v téže plit

lij,

—

plitla

—

(zálety),

zolity

(klec),

plitíy, vlic

— vlik,

hnise

—

nisío, liž, liz

— hnit,

ci

v téže krajin, vyjmouc Brušpersko

d)

V

:

— ik,

(=

Na

—

lizla

sic

—

ti, dic,

téže krajin v imperativní koncovce pj

biž

Slizsko.

Ipn, lep, plech.

krajin: nis, nis - nista

c)

—

— noclih — nocleha, —

lízli,

plis,

sik.

mi, vi, i.

hij, pij, okij, mij,

:

bž).

Opavsku (v Polance, Porube, Plesné), v Litultovicích v severozáp. Opavsku a v nkterých osadách odtud na sever, pak od Mor. Ostravy na sever do pruského Slezska po Šamae)

Frýdecku, na jižním

ovice: util

— utela — utelo,

ležil

—

visit

— visela,

ležela,

e)

V

kleil

chit

— chela,

a)

a r:

/

vyšéa). 3. Po rznu

(val.

letil

pijil

úží se

lita

«

v

—umela — umeli, mil — mla — mly, umil — umla, musií — musela,

— letta,

— pijela —

náeí

tohoto

celé oblasti

tídy po

V. a VI.

umit

— kleela,

(licu),

ale pišel.

v iterativních tvarech slovesných liha,

zaplita,

vyšia

i

všude (mimo okolí Frenštatské) ve slovech

—

oblito va,

:

—

—

bih—-bhu, pohib— zpovi— zpo^ježa,

—

poheba, bih beha, vid veda, kin kenu, iž vdi, obid obda, ndvi ndva, zpivak, špini (špenky z peí), otipky, širky (strky), Ondij Ondeja, Bartotomij, zlodij, dobrodij, olij oleja,

—

—

—

(blíže)

bližij

navšiva b)

seka

(i

—

též

:

oli,

zíodi

—

—

kniz

— knza,

kazove (Kateinky)

—

ve Frenštát).

V krajin pod

(pístodlek),

2.

žib,

vinc, pina, prši,

vrtit,

a.

ohraniené:

šino, sušid

uirka (utrka

= runík),

— suseda, susik — sušina, odiv — odvu,

hniva, onimocni, onimi, nimocny, dniskaj,

nim, nimuh (mimo tyto složeniny záNezúženo všude vc (více), spš (spíše), povda. 4. Radové íslovky šestý, sedmý, osmý ve skupin 1. znjí: šestý, sedmy, osmy ve druhé: šisty, sydmy, usmy.

dovnijši (dávnji), pyniz (penz),

porka

n se

neúží).

—

:

—

Jiné

zmny

samohláskové

náeí

lašskému vlastní.

1. á pezvukuje se v o na Frýdecku a na Morav v okolí Místeckém, a to v Místku, v Metylovicích, na dolním (severovýchodním) konci Palkovic, v Chlebovicích, Staíci, Pastkov. a) ve slabikách kmenových, na p. dovka, brona, brozda, krova, sloma, trova, plotno, kozani, poleni, potel, odek, roz, hojny, krotky, :

— — rod— rada

prozny, žoden,

101

—rado,

—

mloi, vioi,

vróic, pora, at;-oca,

vydova. Pozn. i

jinde na

—

atd.

eské dlouhé d pízvukem Morav, pvodním krátkým a

a tak

vzniklé zastoupeno

je^t,

jakož

mak

vraná, skala, žába, hrách,

:

masio, sadto.

i:

nmomy

krov (val. krav), do voda je dobro, moja milo, božo muka, inšo e, pknjšo ruža, vilejšo muda. pšok, c) ve píponách ák, d, áí\ dl, dtkn, aka, nlka^ na p.

na p.

b) ve slabikách ohýbacích,

do

zelo,

mo

obilo, ten

:

roba,

prasot! elot, veselo

:

žehnok (svceníek), tko, pcho, kolor, stoio, (ková), syrovotka, totka, gootka, pstoperniko, myno, kovol sedío, zahybok

voka

(kudla), chrobok,

(chvka), kapolka.

d) ve

pedponách nd a zd: nobl

zokon, zovitka,

(dojivo), nospa,

zorobek (výdlek). Pozn. Abstrakta

s

pedponou nd

složená mají a

:

nadja, náhrada,

námluvy. e)

ve tvarech námstkových:

nom, vom, som

jo,

— samo — samo;

ale: nas, vas, naš, vaš. f)

ve tvarech íslovkových

dvanost,

:

padesot,

devoty a

poty,

p.,

ale slyšeti též: dvanast, padesát, paty, devaty. g)

ve spežce

(obyej),

aj,

kdež tvar

nojlepši,

oj se

stídá

zavotoj

nojvic,

nojbilši,

—

s

pehlasovaným

—zavoíoje,

zvyoj

<'j:

nutrocoj,

rušoj

vedle: nejlepší, zavolej atd. nhnivoj píponách slovesných a) ve všech v moravské ásti, kdežto p) v ásti slezské dm v iim se pezvukuje a) votom, vološ, volo, volomy, voloe, voíaju. /5) volum, voioš, voío, volumy, voioe, volaju. i) ve tetí osob mn. hleo, viso, kleo, nošo, modlo se, vroo

{zzL

jdi!),

hyboj,

h) v osobních

:

{zz vráfá), dojo, spo, roBo, trefo.

k) ve

v

kmenové

slabice iníinitivu a

sloves V. tídy

infinitive

inného píesti

sloves

vzoru háti a ve všech píestích

o

—

I.

tídy,

inných

na p. pos, pos posla, toš, tos tosía, zao, (á títi), žo, zajo, vžo (srovn. zaá, žá, vzá), lo (la, Kti), so (i ša, síti), poí pala, zdro (zráti), sto (státi), kro (krá z= krájeti), ho, okoé vžot vzata, zdrol— zdrola, hrot hota, stol— štola, volot volata, dol dala, plakoí plakala (srovn. slov. val. píesti: pál pata, stál stála, v

al^

—

:

— — ;

—

—

—

votál— volata, dát Pozn.

— smradu,

1.

—

—

—

—

data).

—

Po rznu i krátké n se mnívá v o: htod hladu, smrod ve stav (rybník), sno (slov. sná), poša (pasa i=

stov

—

pastva), pocholek,

po (pa= pí),

bocon, pijovka, ktod

vloce, vro,

—

mlo

—kladla,

krod

skolí (skalí), pilozek, Poloch (Polák),

— kradla, pod—padla, vlo—vlomy

(vlá, vra, mla).

———

:

:

— Fozu. raj,

2.

V

jiných zase pípadech dlouhé á se nepezvukuje: král,

vrata (slov. vrata),

pála

—

—

102

stama,

ráno,

stádo,

zdol

se— zdala

se,

pot

pan, ale pombu.

V

2.

Kozlovicích, v Myslíku, na horním (jihozápadním) konci Pál-

v Rychal ticích, na horním (jižním)

konci Fryovic, ve St. Vsi, ko vic, mužském píestí inného v al v Blé, Hrabové a Zábeze toliko v rod pezvukuje se a v o, sice zstává nezmnno ve všech svrchu uvedených pípadech: volot volata, dol dala, hrot hata, okol okata.

^,

tí

—

—

—

Jinde všude je isté

—

a.

3. a, o ped nosovkami w, ped nosovkami m^ n y y, i

n

c,

;

—

a

toliko

ped nosovkou n mní se v u na Frýdecku. Pechází tedy na ;

Frýdecku

dm v um

kmenových i ohýbacích, na p. rybum, kozum, svium, oum, všech num (nám), vum (tak ve dativech mn.), volum volumy (votám Výjimka: prám (slov. val. prám voláme), dum dumy, znum znumy. a)

ve všech

znumy, sum

trum, rum,

—

= práv). b) au,

slabikách

— sama — samo,

—

—

—

an v un: vruna, žbun

— žbuaa,

barun

— baruna,

bocun

— bo-

cuni, Frlunt (Frlant =: Frýdlant), škóbrunek, (skivánek), maryjunek,

vlunka (vlnný

sunka,

šátek), ostružunka (ostružina), Junovice,

ka-

chruni

— chruií,

nundzyny (najdený). jest adjektivní pípona jany : trany, skuany (kožený), mO sob: daný. „Poledn robi pun a veer pijde sum", sice: pan. ^= zpátek). na zu (na zad na duma, v dum, zapumnli, strum struma, hrum c) om v um hruma, kumin, kumor (komár *), kumora, zlumit, pumož, pumoc. zvuna, hunym (honem), zahun — zahuna, d) on v un: kusky, zvun kuna, vunika, kunc, tni, tusky, patrun, Antunin, jabtu jablun, nhue, aspu. un una — uno, Výjimka: pones a p. zym zym (zem) v zymi (v zemi), gymba, e) em v ym^ ém v im zlatým, stibrym, za kopcym, dubym, bukym, synym, otcym, elaim {= tlatm), spodkym, doíym, spotym (tak ve všech instrumentalech v em), potym, enym (i ynym), týmu dobrymu (z=temu dobrému), po darymn, sedym, osym (i jinde!) sym (jsem), vym vyme (vem

Vyata

—

—

—

:

— ku—

— nhu —

—

:

—

vezmi),

—

I

en v

vsuvné ?/«,

m

e'

—

=

imu (= emu). ped m mní se v y: ody mn, sy mnu. ín: ptamy — ptamya, kamy, jamy, prsty'

v

ohy — ohiia, pecin — pecna, jeli — bubna, ryndlik, srši — srsa, amyn, btozyn -blozna, študyntj

kamynek, prsinek, dynko, okýnko, jelia, bubyn *)

—

pojedym (pojedem),

Pozii. f)

—

V

Metylovicích komur.

— — py — pa,

pynize, syn (sna

=

—

103

sen), šink

— šinku,

kolino, nabožinstvi, ka-

bina, švadlina, stainka, panynka, zlotynka (zlátenka

ervy ny, inky

dynica, zeliny (zelený),

deviny

(vedle

:

dovoliny, zamysliny,

iinu

—

— žin

Pozn.

vsuvné

i

—

upadzyny

n

mini

žodyn,

poži, nyni

ped

e

aro-

upradženy

(=-

(stavení), mlocyni, chodzyni, se-

stavyni jedyn,

(ten),

(ženu)

žloutenice),

:=.

tenký), kožiny, slaminy,

zamecyny, plecyny, ukradzyny, nesyny, upeiny,

osvicyny,

od slyšia, tyn

žinš

tnky,

kožany, stamany, devany), utiny,

= upadny =z upadený), dzyni,

(=:

mní

(není),

se v

?/

pt

:

(mniti), žina, žinic,

hyn

—hynka

(val.

hen).

okyn, odyndu (odendu

= odejdu. V

4.

Celadné, v Kozlovicích,

Myslíku, Metylovicích,

Chlebovicích, Staíci, Fryovicích, Brušperku, St. Vsi,

estí inném v rod mužs. jedn. bila, put a) il Y jul: Bul

—

vaila,

mlout

—mtotiia, hnut —

—

mní pita,

se

—

hnita, žul

a

-il

mtuvul

-t v

dojul

v

jul, -yl

— mtuvita, šut —

žila,

Palkovicích,

Petold, Blé v pívl.

vaut

šila,

— dojita, nosui — nosila.

b) l v jul: jul —jela, tul — tela, zavul — zavela, mlul — mlela, sml — smla, uríiul — umla, hleul — hledla, visul — visela, kleul — kleela^

nchcut c)

— nchcela, vul — vdla. yl\ ul: bul — byla, krul— kryla, mul — myla, rul — ryla,

Po rznu slabiných píestí 5.

(síti), siiiol

jol

v této krajin

i

sloves

(vedle smil

t.

I.

smál

i

(4.)

v jo

na Frýdecku

i

:

ool

= sml), vol

mní

-

vul

se

— vyta. jedno-

«

— sóla —oola, — — V Kozlovicích chol, lot

lota,

šot

vola.

i

(jel).

6.

Po rznu v

celé oblasti lašského

asi slovech a tvarech:

poduje, buj

se,

luj, kruj, struj,

zbujnik, bul

— bolu

náeí mní

se o v m

v tchto

— stuje, poduj bur — boru, zur — zoru

pokuj, obujek, stj

(bol

= bolesf),

(pole orané), rechtur, dochtur, topur, pozur, tchu, Ratibu, but, buchnik,

džuba

(zobati),

džubak (zobák), židuvka,

dulni,

dulši

(dolnjší), hurni,

—

na schud (msíce), zachud slunca, chumut, krchuv, Juhan, kukul, sokul, skun (skonání, smr), jakuž, pituh (úhor), htuh, tum, muda, una uno, usada, hrub, škrub, ktubasa, urudny, ruh rauzg, nuta, un roha, tvaruh tvaruhu, strum stroma, hrum, drut (v. drot), zhruži se, povode), tedy), povudž (povo stuvka, stuletni, laštuvika, tuž (tož hun, schud

—

—

—

—

= škudi — mohla, rst — hur; — v imperativech: nšku; — v gen. mn. rub, kup, nuh, drub, vul — nvul (volky nevolky), nvu, hu —hue, hu, tup poji— pojova. prus, vytuž, nrub, sku, krup, naspu. — Nemní se =

vudka (vodka na oi), zvun, vzek, muh

rostla,

skul,

:

(topiti),

:

ave:

Sesilování a seslabování samohlásek, lucerna) jase (jasan). letara (slov. laterna

a \ o: chtop

=

(v.

chlap),

pomatka, jošerka (Místek).

škorupa

(slov. škarlúp),

škrobaf pomatovaf, ,

.

—

104

:

—

e

\ a: haslo, varštat. v y: (na Frýdecku) darybok, hydbov.

i

v

o

v a: chrama, havoi, kobzale

o

v y:

e

e: cebola.

u \

tynu becha

e:

v.

kobzole, laziC (slov.

lozit).

(Opavsko). (búchaf), ohtechnuf

u vy: hlyboky, pedy, z domy.

(=

bezyroku

bez

od spody, za mladý,

úroku),

Pisouvání samohlásek. Všude vsouvá se a ped r a) na konci slov: vter, Peter, braterr kmoter, b) ped skupinami rsky, rstvo, my bratersky, braterstvo, sti1.

:

berny, chaterny.

c)

ve slovech kret (krtek) a smrek.

Všude vsouvá se e ped Z a ^ a) na konci slov: mysel, handel, mohel (v. moh) b) ped skupinou In: spravedelnos, emeselnik, 3. Všude ruší se samohláskovosC hlásky I ve skupeninách stedoslovných (kons. -j- 1 -|~ kons.) vsutou ped I samohláskou y ve slovech vylk, pylny, vylžavno (vlhko), kylnu. Za „šplhati" íká se na Bruš2.

štrudel,

—

persku „šplaha". 4.

Všude (mimo Frenštatsko a Píborsko)

se

ruší

samohláskovos samo-

hlásky r ve skupeninách stedoslovných (kons. -]-r-h kons.) vsutou

hláskou

zpsobem

a to

y,

dvojím.

=

se vsouvá

po r (trt tryt), a to jen v krajince mezi Místkem,. Frýdlantem, Celadnou a Kozlovici (tyto osady v to poítajíc): pryst, sryp, srysc (srs), vryba, sryna, smry, svryb, stryi, prysi, bryla (val. V Kozloberla), sryvatka, kryk atd. ve všech slabikách. slov. brla Na Frýdecku vicích však pryst, hrync, sryp, tryn vedle trha, prši. a)

y

=

jen: hrnec

— do se

hrynca, krev

vsouvá

ped

—kryv,

r (trt

=

hyrtu

jen polohldskov zní v

,

tu více tu

mén

tyrt)

—

(hrtan).

všude jinde

y hyrnc, Byrno a p. Pozn. Toto vsuvné y ve skupeninách b)

—

:

:

kyrk, syrp, styr,

vzorce tyrt a tylt zní

dle

vyzvukujíc;

nkterých krajinách, jmenovit na Opavsku,

:

takovou polohláskou i a. y takových

a i

pvodní

skupenin; tak pastyrka (pastýka), sirka, syrvatka (syrovátka), sekyrka,

štyrma (-= tymi), Neuwirth na Opavsku zní srvatka, sekrka, štrma, Najvrt; Frlant, Frdek.

—

„vrvi

mu

tém jako:

Pilná zní jako plna (Chlebovice

(Opavsko), posilnny jako

pastrka, srká,

za kudly" (vyrvi), Frovice,,

poslnny (Petold)

*),

—

hliany jako hlany

pl, hl, si vyslovuje s&

tu „na plnou hubu."

Za zpvu však hláska y jasn vyniká: *)

Tedy pilný a plný (pylny) zní zcela stejn!

tyrhali,

skyrze,

obdyrži

: :

— (v

oi

Blé),

birzo,

—

105

—

jako tyrneéka (v Plesné),

hivnc a p. 5. Všude ruší

se

samohláskovos hlásky

žulty, žulf, hult, hultaf,

— kulif

(slov.

kdo nezná pravopisu píše

a

klovat)

muvi, smuva, huk, hue, hunica

slovech:

pedsutým u ve slovech

I a)

b)

vysutím

un.

(silnice),

samé ve pisutým

jí

c)

u: dluhy, tlustý, dluh atd.

Po rznu:

6.

slza (Frýdlant, Píbor), syíza (Frýdek),

sedm, ošum

ležka (Opavsko), íyžka (jinde),

osym

(jinde),

tyknuf (tknouti), ruvaf

(rváti),

stuza (jinde),

(na Frenštatsku), sedym,

rynek, romenek (rmen), chlipaf,

zarzavy.

Pedložka k mnohem astji

odchodn od

a to

ní

se vokalizuje nežli v ostatní

samohláskou u

:

ku

mn, ku nim

;

moravštin,

v písni

:

ku tob,,

ku muzice.

Vysouvání samohlásek. a: zata

— žato

i:

-

zali

IsknuC

e: devatnast,

;

žoÍ— žta (na Místeku).

se.

velký, lacny, kolky

— tolky

(kelky

pcha, mhto šukat, Frýd.).

bodnouti), psu (Blá),

u

ška

(slov.

— telky),

žgnuc

(slov.

žignút=

se (mihlo).

se nevysouvají v tchto a pod. tvarech: záa, jamela ueknuf, pisaf, kaj si byl? (kde's byl), pyta, kobyliha^ jako, tako, jakosi, tamo i tame, dále, bliže.

Samohlásky

v.

jemela

(jmelí),

Hiát.

V

násloví

pídechem

zní,

ped

i

nepedsouvá

takm

ba

mizí

se / ;

i

ve stedosloví / toliko slabým-

iny, idto, kraic,

:

moich, pii.

Pauz, pauk (na Frenštatsku, Místeku, Frýdecku, Píborsku), patuz, paík

i

—

pauz, palk (na Opavsku);

zautra (dvojslabiné,

na Opavsku)^

O promnách souhláskových.

Zmkování V

celé oblasti

náeí

souhlásek

lašského

zmkuje

nesu, nšpor, hrnec, bravenc, nepiš,

Pozn. n se

honem

pon

b)

ped

e

nemkí ped vzniklým z

oje

e :

w,

a)

(/,

s,

í,

z.

se slabika ne v ne:

ncky^

nch, neposeda. ve vok. a instr. jedn.

krásného

c)

:

Jane, pane^

ped pohybným

nek: synek, prstének d) ve slov nebo (nebe).

—

e

ve pí-

Po Ukvaldy vy-

slovuje se neni^ od Rychaltic poínajíc nni.

mkení souhlásek á, t, s, z náeí lašské dlí se na trér^ na Frenštatsku, Strambersku a Píborsku toliko slabiky de a te s a z se \ de a. t; se nemní tla, tetka, veteno, ote kudel, vedeš, vedet, id; (tbma.) Hledíc k 1.

mkí

—

;

— ma

:

— Pozn.

1.

odvozeninách

chudému,

t

:

bohatého

—

«vatek, patek, jedn.

a. d tlo

ped

c)

—

106

v ukazovací námstce ten

a)

ped

tedy b)

vzniklým

e

z oje

pohybným a vsuvným:

e

pohádek

tetek, štvrtek,

hladem, plotem

žide, hade,

:

nemkí

se

(tolik),

:

;

tlatm, hiBatm. e) po rznu; mládenec, udei, tesknice.

?

hrotek

statek,

(gen. mn.) d) ve vok. a instr'

(mkí deset,

a jejích

chudého

:

však v

se

devt,

instr.

deska,

t

-

kmen

.

depta,

delši,

2. V mst Píbore wfi, de a te nemkí se vbec, vyjmouc vsud, tedy hde idete, nesete, tetka. 2. V osadách pod 1. a 3. nevytených „pišepluju." Hranicemi této krajiny na jih jsou Frýdlant, eladná a Kozlovice, na sever Bavorov

Pozn.

jediný tvar

:

v Prusku. V této krajin a)

s

a

mkké

v

z

mní a

š

na voze, na

sused, o koze,

se

ped ,

ja ju, h seká, semeno, i,

seka, obraze, v lese, z:

visel, mrzelo,

—

si, živa, nosi, voži, prosíc, musi, kos prosa,

(3.

ve Staré Vsi,

os. mn.),

(ze), vža,

saha

(s§g), sahá,

letos,

zas,

haluz,

voz'

(imper.), nošeny, voženy.

V

Pozn.

eladné,

za Stáru Vsu,

—

sednu

—

boška,

koába,

os,

koši,

Frýdlante,

sikorka, šito,

gdoši, voža, nosa,

vyplazuje,

seda, sedže, paš, nš, lež,

v okolí

beseda,

seno,

žutek,

za

ma,

hus,

snih,

vez, pros, nos,

Frýdku,

ve

Ostravském,

—

vezu, vezeš, veze, nše, nšemy, nšee, nesu, vežemy, vez'ee, vezu. Jinde (už i v sousedních od Frýdka Bruzovicích) neseš, nese, vezemy atd. b) f mní se v mkké c: ela (tele), etka, veeno, oec, ežky,

v Moravce

:

nesu, nšeš,

maeinka (mateí douška), ve Frlune, v lee, i bohái, in (tín:=stín), pami, v bri (v brti), do smri, elai, jehai, kei (krtií,) ztrail, džeaa (dítte), mlaa, vraa (3 os. ran.), íoke, ni, smr, ra

<;icho, z

(ra, kravské kopyto),

mní

c)

—

vedže

rosce

eledžin,

ndžvdž,

d) sf

mní

(roste),

Pozn. rovnají

— :

—

vedžemy

kladživko,

džasno,

se dž

plec,

mla, vra

vedžee,

chodžic,

—

lišci,

f

vee),

vdža

vodža,

(3.

vedžeš

ludže, os.

—

idže,

mn.)

—

džura.

sena, scehno, sel, nvse (nevst,) v hoš, koš, ratoleš, kopyš.

se v šc:

Zmkené

,

vedžce (:=

vedž,

chodža,

tyto

hlásky nejsou všude

obdobným hláskám polským. V

Brušperku

(imper.).

dževucha, džedžina, džeía, kudžel,

jen

malinko

se

stejný,

aniž

se

mse, všude

Kozlovicích, ve Frýdlante, Celadné,

rozeznávají

od sousedního valašského

, hd, vola, pas, ticho, vda, budmy — hlásky s, z znjí velmi jemn V Petold, Staré Vsi, v Blé, ve tvarech chodža, džei, hodžim, f:

;

;

:

jmenovit v infinitive spíše v c pedchází než-li v šeplavé (polské) c: nici, smei, košci, chycila, udeic, byc. Na Ptáníku u Brušperka zpívajíce zcela zeteln vyslovovali c: sedži z jen

malinko vyznívá, kdežto

f

— A

jak ja

ponu

ci

arovac^

na Stramberce vyznívalo nebude, naikaf, hyci

nco

Ve

t.

darovac, ocira

Blé žena

St.

zpvu

Též ze

(otírá),

kostelního

zpívajíc vyslovovala:

(býti).

V Kateinkách u

3.

musiš

(sázeti, toulati.)

za

c

mn

ty

sluneko, sazei, tnlaci

svicilo

—

107

Opavy, v Kylešovicích, Hradci, Meli, Radkov,

Hrabyni, V. Polomi, odtud na sever pes Benešov do Pruska, pak v nkterých osadách na severovýchod od Opavy, jako na p. v Lodnici, o sob ve Studénce na Morav ^isnu, piiskuju, uchtaju," t. j. za mkké hlásky s, ž, c vyslovují hustjší sykavky í, 2, : seka, šeka, seno, v lese, na voze, nosi, ni, šena, šehno, v mšce, etka, icho, nšeši, praša (prase), še (jste). Jenom dž neboli ve výslovnosti c za zní jemnji, šeplav hoc (= hodž), bu (budz), chodža, ale ve

—

:

bue

Studénce: ho, bu, po, Pozn.

1.

V

(bute), hoe, poe, chodža.

Klimkovicích slabiky ne, de,

nastupují hustjší sykavky

z,

s,

c,

te

zstávají tvrdými, sice

dž: nesete budete,

á'c,

tele,

—

podle,

na voze, nošim noša, chodžim chodža, pš, iš (jíti), šena, šehlik, kopyš. Pozn. 2. Celo, (elo a tlo), ši (šíti a síti) a. p. v krajin této dle seno,

šila,

semeno, živa, nii

(niti),

v

lese,

—

výslovnosti se nerozlišují.

Zmkování Drub, vep, srpna, hrta, do kopa — na kopu

—

kopec,

lnu), škto, sklenka, v.

kery,

kla,

kj

jiných hlásek.

pansky, pohanská kaša (vbec (v Polance), šalat, satan, svitek,

škoica, škoupa, (skoápka,

= kdy

škaúpka),

slov.

(Frýdecko), kecek (chrastl)

—

udei

ped

sk)

(svítek

—

kry

(slov.

a

val. uderyt.)

Proti tomu tvrdne v r a) ped píponami sk, stvo, štvi, ka, eka tesarka, a ik : kovásky, cebula morska, kramarstvo, havirsívi, tesa kuchaka krava kravarka kravareka, kucha kuchareka, bednarka, pastý pastyreka. masa mabedna pastyrka mynarik, peka pekarik. sarik (ue, tovaryš eznický), myna páru, pares, pare (páu), horu (hoím), b) ve slovesných tvarech vresi, treši (na Frýdecku.) horeš, hoe, horalo (Opavsko) c) po rzen: netopýr, krejda (kída).

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

:

—

Rozlišování 1.

nebo tiž

,

—

V nkterých

—

tižek (íž),

(scípnouti),

slovech

(dž) proti

pa

náeí

eskému

paput, potini

(cpáti),

a

vaba

z

spodobování. lašského jest

nebo dz

(podsíní),

:

f

()

proti

tisa, tihta

poika

(vazba na stechu),

(i

eskému

slov.

c

a val.),

(podsíka), stipnu

oba

(zobati),

obak

— ceak

(zobák),

a

val.

(i

108

—

—

mledivo, podim (podzim).*)

slov.),

ábel

zní

dyabel.

V píestí trpném mní

2.

v dz: ukradzeny, kiadzeny, vedzeny^

se

najdzeny, narodzeny, zahradzeny, iudzeny (uzený).

t\c: st

a)

zapleceny, vymeceny, míaceny, chyceny. v sf (na Frenštatsku, Strambersku, Píborsku):

omastny, vyproštny, decku).

se: opuscyny,

roscu, rosceš, rosce (Opavsko).

navadza

„hádat"),**)

(z

(slov.

vypoadza, rozsadzova.

mní

sk

4.

sky

opuštny, omascyny (= opusceny, na Frý-

v iterativních tvarech V. a VI. tídy

3.

hadžu

Po rznu:

c)

y

b)

— uhersci,

/?,

—

v

—

v se proši.

ch

ped komparativním

prosty

Hrdelnice

5.

ped

se

i

mní

se

y dz: hadza

naváat), vyvadza s^

—

sf (s): slezky

—

vyváat),

(slov.

uher-

slezci,

š se nemní: drahši, plachši,

tichši.

V

6.

tt

2i

pes

mní

f,

—

zní jako

ff

na Frenštatsku, Strambersku a Píborsku, ve Frydland naopak kt{j=c) v sf:

se

vec, plec, krac,

cf:

(pec), utis, sis (sic, 7.

ple

infinitive

dt Y

()

seci),

po

:

—

pomos.

—

bu —

pot,

mla

but,

—

mlate,

plet.

•

Po rznu:

8.

proj za

nas (pros), poj

i

po

pojia

hev,

a

poja

požat).

slov.

Nkde

8.

skupeniny souhláskové zeteln se vyslovují:

paí«?a (na Frýdecku), ve Voc-ce (Benešov), pi<^ce (z

na pavlacce, Videacce,

teinkách),

panacci

suken9?y,

pidže, pite v Kapocžcany (Tro-

(Celadná),

janovice).

O jiných promnách souhláskových. h

p: drpa. Y m: kacamajka.

b

Y d: demeno.

b

Y g: gybza

b Y

p p

bybza (daremní vc).

b: obak,

Y k: kondrab (pondrav).

m m hebký

v.

nazba (náspa), bloška, charba. Ye v: vtak v. pták (toto zvlášt na Opavsku).

p Y

=

Y p: paškrtny (Trojanovice) maškrtny (mlsný), ve u švrk švrina (smrk), šmihel šmižina

—

:

—

(švihel

=

švih,

prut).

*)

Z

této výslovnosti poznati nejlépe, jak

se rozeznává

od

a

,

kdyžt in

(tin

=

pošini, poéini, potini, hodžim jako podzim, **)

V

západní

Morav hádt.

jemn

stín) zni t.

j.

1.:

a dž a jak málo

zní lašské

jako podsíní

t.

j.

požim, podim

lašsky: pošini, atd.

— m v

v

71

—

norak, norka (morák).

:

v b: koruba

(ovoce), habor vál,

109

obo fem. ku, košibal (kosti-

choruBa (korouhev), bzdury (vzdory),

v.

— habori — haborny

(hovorj, braný

bot.).

v Y

2^

pokrop (pokrov na máry). krajo krajerka (krava

•

—

v v j:

— kravaíka, Moravka), myja (mý-

vati, Frenšt.).

hrbá v. na vrba (na rvaku). krza dvei kržu = vržu = vrzají. u: curknu (cvrknu = trochu ulíti).

v v h: Horšula, na v

a.

v

v

k:

f

v b: šibra

f

y p: packa, pazole

y ve v

va

:

:

(šifr).

—

okrava

v. fazole,

okravuju

kopla

— okraval

(koflík),

(okraj

a = okrajovati),

vino-

(jinovatka).

j v I I

dtlina

(Fren., Píb.), džacelina (Metylovice).

as

(Celadná),

v

r v

mulo (mura = zedník),

1: t(

fuuak (rypák

:

c

v

c

v g:

Š v v

ž v z

(slov.

chípat

— stebati).

: ška

s

drga

: lua z

:

v r:

(tíska).

oselka.

:

ch

rula (roura).

prasecí).

n v l\ tumero. n v m: Antomin. s \ z: mozg, dizga

s

chrba

v j: nejza (Frýd.). (skrá, Frenšt.).

r y ?•

:

v r: mrhavy

:

(drcati).

(lišen

Jachova zaha

aa

na

voze).

(slov. íašovat

= slíditi).

(Frenšt.).

(záa).

d y t: chajta (Frýd.). d \ j: raji (raditi) narajic koho na (navésti), hejbav hejbavny. d \ g: mrga: „koza mrga ocasem", žgara, grapa zgrapy (slov. zdrapy neúrodné pole). í v rf: na zpadek, dizga. tyj: svaj veer i svalveer (Frenšt.). t ye v: vivka (vítka, od slov. víti vji). h y g: gloh a gluh (Frýd.), grabnu (hrábnouti, Opav.).

—

—

=

—

—

h y f: fusak (husák ch y s: scu (Frýd.).

= houser,

Opav.).

g y h: nihdy (Frýd), hdo, hd (Frenšt., Píb.). g y d: dbel v. gbeí (nádoba devná), zdybnu (val. zgybnúf tajn), Drygai v. Grygar (nom. prop., Troj.).

=

vzíti

—

.

-

—

k \ g: frga

frga

—

110

:

-

frgaka,

mrga

gomoly, guzy (kusý),

—

mrgota. k w ch: tabach, Polach.

k v

b

:

kyp:

škrybaky (= škrkaky

=

sirky, Frydl.).

paprutka (kapradí).

epa

n. epaa (stevo, step). v S: evo, \ nv\ konvis, konvisa.

str

m

Pisouvání souhlásek.

m

empel (epel

:

nožový).

ej: spjši (spíše), jancikrist, janciaš, Jeva,

_y,

takej, vilej, brzej (starý lok. v. brze

Pedsuvného j 1:

^,

kaptun

stari

r:

(Mele),

pecaj,

nicej, mocej.,

sice není: idu, ilec (jelec), iž (jež), žedli (zjedli:r; sndli) atd.

kapían (kapoun), tudžic

v.

(uditi), šíupina,

dtavi, pu-

íuzky (úzký. Op.), plumpa, plumpova.

tlina, ludica (Op.),

na

šejsty

= brzo), venkaj, veraj,

(staiti),

šarpa

kružela, kružel (kužel

(sápati), kružeíky,

peslici).

n\ handra

takovny

hadrlak

v.

madli

(Frýd.),

jinde nevsouvá se zizt (= snz). i

s

n

ped j

(krka

vaovo (Kravaovo, nom.

v.

handrlák),

rovnina,

ve tvarech

mrzutny.

kvae

—

zjes, odja, skota

:

(kvieti),

Na Píborsku

— sjatý, ziz

v ostatních pod. jménech to-

(a

chlebová), skypa, skidío, stapec, strnož, Skratop.).

zdra, zdraly, zdadto Hendrych, Kundrat, pozdi, v :

v.

zadto

oa zda

(zrcadlo, Frýd.),

(za

zdidío (Frýd.),

= hled).

bittek (bílek vajeí, jako: žuttek).

t:

h

hadra

Stanovice, Stinc, Stehová

:

pických), skurka

d

(slov.

(mdliti),

hofra, hanyz, žhra, jahabina (jeáb). Hana, Hanzelm, harešt.

:

hapateka, hustina

(ústí),

harenda (bývalá hospoda panská), hazor.

g: zegzutka (Plesná), švrgla. Pozn. Spojky dy (když), to (tož) nepebírají písuvného ž: dy ndaš, to

ndaš.

—

dy znamená též

dy = vždyf

Vysouvání souhlásek. p v

se :

nevysouvá ve slovese trpnu: noha

kotria (slov. kotvría

bratroi, Mitostoice, (v

Benešov; prait I : umri,

arborea)

mu ;

poíoika, rukaica, motoidío,

—

strpnuía.

na sever od Opavy

pra—praim — pral *)

— pravía— pravli), obinu, choina, braove maso (vepové)

ku — knul

*) Viibec

= alauda

mezi

dvmas

(klnOuti, Opav.).

amohláskami.

— — )' :

za (— rza,

n mezi a s

:

lopa

—

—

111

rez).

rozmaity, áekaina, mjšaina, mazaina.

í:

slopat

(slov.

= chlemtati).

z: dvihnu.

nska

d: tkalec, aní, t:

h

:

vyrosnuf,

nu,

m,

f nik,

(dnes),

ssdesat (= šedesát), oplida (obhlídati), ideí, podmítati), bet, ebik, iBa, nmut (nemohl

ztavek (zhíavec

=

vrnuC (vrhnouti pole

požny (pozdní).

vlasny, slaf (stláti), slani,

= poduška),

—

—

Polanka), vzda. k: tisnuf, tresnu.

Celé slabiky : ta, netra (teba), ušla, žnul

— žnula

i

nu — nut- uli (uíznouti), usnul

žta.

Pesmykování. Povizlo, orstev

(val. ostrévka),

pla

kiva, Pokivnica (= Kopivnica, nom. ladná), vystykta še (vyskytla

—

(pela

= vela

— "Vodka), po-

kipopa, aza (záe

top.),

—

Ce-

Celadná).

Obalování.

V lují"

:

hauž zralý)

Meli, Eadkov, Domaradovicích a ve Lhotce na Opavsku „oba-

huava, šva, byva, uopata, uonsky, (haluz),

vovk,

uavka, uka, tusty, muyn,

— Zdravy a zdrauy (= zdraly, pece. — S obalováním spojuje

kaus (kalous), kyševy, svadky.

znjí j^odobne,

ale rozeznávají se

jemná výslovnosC koncového h (a jiných zvuek jasných) puu (pluh), uu (luh), duu (dluh). Sice nevyskytá se obalování v celé oblasti tohoto se též

:

—

náeí, le ponkud na horní

Celadné.

Skloování jmenné. I.

nom. chlop

T,

(a)-

kmeny, chlopi

vok.

chlope

chlopi

akk.

chlopa

chlopy

gen.

chlopa

dat.

chlopovi

instr.

chlopem

lok.

chlop (—

nom. nuž

chlopuv

(—

u)

ovi)

chlopum (-am) chlopami (-ama, -oma, -y) chlopach (-och)

nože

vok.

nož

nože

akk.

nuž nóža

nože

gen.

noži (-uv)

—

112

—

dat.

nož

nožm

instr.

nožem

lok.

nož

nožami (-ama, -oma, nožach (-och)

nom. obraz vok.

obrazu

obrazy

akk.

obraz

obrazy

gen.

obraza

obrazuv

dat.

obrazu

obrazm

instr.

obrazem

obrazami

lok.

obraze

obrazach.

Ve vokativ

o

jednotlivých pádech. jedna osoba

jedn., oznauje-li se

druhé substantivum vyjaduje se nominativem

pane rechtor !). 2. Akkusativ

-i)

obrazy

Poznámky 1.

(-am)

neživotných

jedn.

mívá

:

dvma

stryku Peter

nkdy

substantivy, !

(srovn. ob.

píponu

genitivní

smy nejviho buká. Mo veda. Dativ jedn. v severním a západním Opavsku koní

životných: dostali 3.

se

v oi:

chiopoi, bratroi, žebrakoi.

V

4.

kmeny tvrdého zakonení

lokále jedn.

píponu

z pravidla

e

o chtop, o Zubre

:

(vl.

život,

neživot, mají

i

jm. Zuber), o mojim brate,

kmote; jenom kmeny v hrdelnice zakonené majíw: o vojáku, o tym ptáku, pi ženichu, po mojim nebožiku panu strýku (Píbor.) Kmeny mkkého zakonení mají u: na ko, po našim otc, na nož, v kosu. o našim Martin, o

V

pípona ove astji se vyskytuje nežli knzové, synové, kmotrové, bratrové, svdkové, ludkove. Jména v an mají ané: Pasean, Rožnovan. 6. S pípony genitivu mn. wu hláska v nikdy se neodsouvá: chíopuv, Po mkkých souhláskách a po s a z pravidelná pípona gen. synv. mn. jest i: rodiové rodii, klepa klepai, tovaryš tovaryši, 5.

— —

vrš (verš) králi (sv.

—

farái,

—

havi

7.

níkv (ib.).

náeích

—

vrši,

tech

groš

králi),

netopýr

má

mor.

—

ohe

dvanast

—

—

vrabel

groši,

—

netopýi,

—

ohni,

nuž

vrabli,

—

—

mol

— —

komina tyde

kiž

noži,

—

—

moli, col

kiži,

—

kominai, koša

tydni,

jelen

—

král

coli,

—

jeleni,

—

fará košai, deset

hlasi.

Akkusativ mn. životných rovná se genitivu.

knížecích pucovat

Ma

:

—

havii,

špac

razi,

mn.

nominative

v ostatních

(holil,

Myší).

dobrých rodii (Opavsko).

Posyta svoich

Mamy hodných

Všeckych služeb-

synkv do

škoíy

sušeduv (Fryovice).

Drželi sme štyrech študentv. Znáte njakých Viznaruv? Mli sme tu tech dobrých knzv. Chtía bych rada ze dvuch študentv do stravy.

;

— Tych venkovských Šli

113

pustili (Píbor).

-

Kerych tam maš známých

a Frýdecku genitiv tento vyskytuje se

dvucb, tech, štyrech:

ma

hlavn

? (Sýkorec).

— Na Frenštatku

pro dochtoruv (Benešov). Pere pro svoich chlapv.

ve spojení s íslovkami

dvuch bratrv.

Pípona

dativu mn. jest tím : chlapm, bratrm na sever a západ chlopam (Kateinky), bratram (Milostovice), koam (Litultovice), žebrakam (Lodnice), pacholkam (Slavkov), synkam (Stablovice) 9. Instr. mn. má pípony y (i), ami, ama, oma. a) y vyskytuje se jen po rznu, nejastji na Frenštatsku a Píborsku: s tymi synky (Celad.), s bratry v. bratrami (Sýkorec), s penzi (Myší), ze zajici (ib.), za kíobuky s mojimi bratry; jinde jen ve spojení s nkterými pedložkami na oznaenou místa a asu za humny, pod ploty, ped svotky, ped okny (Palkovice), pede vraty. Mezi trhy (Opavsko). „Mezi okny" v Pálko vicích znamená uprosted mezi dvojitým oknem, „mezi oknami*' mezi dvma okny. b) ami jest pravidelnou píponou v moravské a tšínské ásti tohoto náeí chlapami, synkami, stromami, kopcami c) ama panuje v severním a západním Opavsku bratrama, synkama, nožama, zajicama (Kateinky, Milostovice, Litultovice, Slavkov, Stremplovice Lodnice, Stablovice, Skípov, Mel, Bezová), d) oma jest pravidelnou píponou ve východním Opavsku poínajíc na jihu od Jozefovic a Klimkovic pes Kyjovice až po Kylešovice, na sever pes Benešov pruský až po Samaovice chtopoma, dešoma, synkoma, kooma. 8.

od Opavy

;

a7)i:

:

—

:

:

,

:

Pozn.

V

má pípony

Lokal mn.

10.

má

Celadné cep

instr.

mn.

mkké

p: cepami.

ach a och. a) ach jest pravidlem na Frýd-

lantsku. Místeku, Frýdecku, na Strambersku, Brušpersku a na sever od

Opavy

b) och jest

pravidlem v severním cípe Moravy od St.

Blé poí-

východním Opavsku až po Opavu c) och vedleach vyskytuje se asto na Frenštatsku a Píborsku: vim o ptakoch o našich synkoch (Píbor, vedle pacholkach, susedach, domach), o bratroch (^Sýkorec), po jarmakoch (Myší), v kadtuboch, táži po stromoch (Ukvaldy) v Trojanovicích och pevládá d) jinde jen po rznu po škubakoch (draní peí), na patroch, na Hamroch (ve Frýdlante, sice jen ach); o bohaoch, o ruhaoch, pi kopaoch (Sedlišt u Frýdku), ve vtasoch (Jakta u Opavy). najíc a ve

a Litultovice.

:

:

—

Jména zakoená v a)

/,

v

e:

lesi,

na vozi

lese,

voze (Sýkorec),

d)

(e),

tí

y: v

lese,

náeí: v

(Sedliše

pl.).

b)

c)

a

z

lese,

,

(les,

vuz) mají v lok. jedn. a nom. mn.

voze (Frenštát) b)

«; v lese,

na voze

Místní jména v

tohoto

s

—

(v lese,

na voze na voze)

— —

i/,

v lesu, na vozu

e:

lese,

lesy,

—

voze (Brušperk),

vozy (všude

jinde).

v moravské a tšínské ásti tak i v Sedliš ach a och v Opavsku tam kde i lok. mn. tak neb onak ice

mají v lokále a)

Kozlovic,

ic

v Palkovic, v Bruzovic

—

8

— se

114

koní: ve Štablovicach, v Milostoicach,

šovicoch,

—

ach je též pravidlem ve

—

v Klimkovicoch,

v Kyle-

Frenštát, Štramberce a Píbore.

115

—

— IV.

oi,

116

—

ruky, nohy.

uši,

nora. akk. oi, uši

oi, uši

gen.

—

oum, ušum

dat.

oam, ušam

lok.

oach, ušach oima, ušima (Sýkorec), oami, ušarai ooma, ušoma (dle „okno").

instr.

(Frýdecko)

—

(r=

vi

Ruky a nohy skloují

— —

oama, „V

ušama-.

oa zda"

hled. Op.).

se zcela pravideln dle

a-kmen.

Zbytky jmenného skloování jmen pídavných nejsou píliš hojny: žádno vajco (Polom), vinno hrozno (Sedlišt), za stáru (Troj ano vice), zní po k samu kostelu (Moravka), luska roku (ib.), to je do polská

=

polsku (Píbor),

z dalša,

vatša (slov.

z

zvtša,

Litultovice).

—

Místní

jméno Lubno sklouje se dle uritých: z Lubneho, na Lubnym. Pídavná jména pisvojovací mimo nom, jedn. rodu mužs. a ž. skloují se všemi pády dle uritých: kovaluv synek, kovalova dzevucha^ kovalove pólo. „Ci jsi dvátko?" „Michnove"*), na staikove mno (jmeniny), to je biskupové, kovaloveho synka, Matulové hony atd. Místní jména v ov koní se ve Slezsku v ovo: Benešovo, Slávkovo, Kravaovo: tak i krchovo (hbitov). Stední rod jedn. tchto adjektiv, uživá-li se ho bez substantiva,, na Místeku má veskrze skloování jmenné: Miulkovo (pole), pjdu na Miulkovo, pišot sem plati z Miuíkova (= z najatého od Mi-

—

ulky

pole),

na Miuikov.

Dle skloování jeden a všecek

složeného

v množném

skloují

ísle:

se

štvere,

též

pateré

rodové

íslovky v

dvee, jedné

er^

galaty,.

všecke roby, všecke ptáky (akk.).

Za mnoho užívá se hojn, za kolik tolik kelo

—

:

Velej krajuv, telej krojuv.

kolik, Frýdek).

Dam vam

obyejn

:

velo

— vela — vela — nvelo — nvela.

— tlo, kelko — telko —tele— O

telej,

kýla

— tyle.

kela hodinách? pora krejcarv (=: pár,

po paruch sklenek (Píbor).

n-

— — Jiné tvary, jako dat. mn. se dle

fídí

dum

— luom (V.

nom.

te

akk.

ti

(Píbor),

Polom) a

mn. hosama a hosoma

ludže

— ludžach

(Samaovice),

—

štyre

troch

štyroch

tom

styrom

lok.

troch

štyroch

instr.

toma

štyroma

toma, štyroma

(Kozlovice, Trojanovice, Ukvaldy),

tomi, štyromi (Frýdlant), gen. dvuch, štyruch na Frýdecku), tem, štyrem tech, štyrech

(Klimkovice), instr.

tech, štyrech,

luoch,

po

štyry

dat.

tema

mn.

štyry

gen.

tema

dat.

si zapali.

p.

— ti

Jiné tvary: dativ:

(v.

instr.

dfmi.

instr.

luoma

mezi

hosam,

Je to enem takový dé, a už

i

Liidi

—

ij-kmen.

= do d:

Dít

117

:

:

—

—

—

štyrema (zvlášt v Opavsku), štyrym, štyryma (Stáblovice).

nom.

kosé

gen. dat.

kosi kosi

instr.

kosu

lok.

kosi

Poznámky O

kosi kosi

kosam kosami kosach jednotlivých pádech:

1.

Instr. jedn.

2.

Dativ mn.

kosum

tam, kde rybum.

kosom, kosam, košum tam, kde rybom, rybám,

rybum. Instr.

3.

mn. kosami, košama,

košoma

tam, kde rybami, rybama,

ryboraa. 4.

pibírá

Na Stramberce

Závšicích gen. mn.

i-kmen

dnich, dtich, husich, lidich (ale

x-kmeny

a v sousedních

jako na Rožnovsku

ch,

:

mají vv: chlapv, na Rožnovsku chlapch.

íslovky

pt — deset mají tyto zvláštní tvary dat. pom — dvaceom p'oma — dvaceoma (Trojanovice), instr. s poma, pomi, dvaceomi (Frenštát, Frýdlant), ped dvaceimi :

:

(Frenštát, Frýdlant).

deseoma

i

s

:

rokami (Frýdek). VI.

Kmeny souhláskové.

—

Ze kmen souhláskových až na nepatrné (otep otp, crkev crkv, krev krve, krvi, nebesa zbyly jen t-kmeny. Ostatní pestoupily pod "B-, a- a o-kmeny kame kamea, semeno— semena konva konvy.

—

:

nom. akk.

hiba hiba

—

—

híbata híbata

:

118

—

gen.

hiBaa

dat.

liiBau

hiBat liiBatum

instr.

liiBatm

hiBatarai

lok.

hiBau

Pípony

dat-

mn. um, am,

instr.

hiBatach ama, oma,

ami,

Skloování námstek 1.

ja, jo

akk.

iha,

gen.

ma, mn, mne, ma, mi, mn, mne, mni, mnu, mnum mn, mne, mni,

instr.

lok.

2.

m, mne

m m

m

nom. ty t,

gen.

tebe, tebe teje

dat.

ti,

ca,

tob,

nom.

—

tebe, tebe, teje

tob

i,

lok.

nas

nam, nom, num námi,

nama

nas

vámi, varna

tebe, teje

vas.

sa,

sebe, sebe, seje

dat.

si,

se,

si,

sob,

Poznámky

vam, vom, vum,

tebum

akk.

instr. sebu,

vas vas

tebe teje

gen.

lok.

nas

vy

e,

akk.

instr. tebu,

B.

osobních.

my

nom.

dat.

och^

lok. ach,

o-kmen.

spravují se dle

se

se, sob, sebum

sebe, seje

sebe, seje

o jednotlivých pádech

Nepehlasované tvary ma, ca, sa, vyskytují se posud jen v verním Opavsku (v Litultovicích, Štablovicích, Neplachovicích). 2. Tvaru mé užívá se nejvíce, i po pedložkách ode m, ku m, o 1.

:

mst

se-

m.

mne slyšeti jen v Píbore nech mne, ke mne, o mne. 4. Tvaru mni užívá se po pedložkách na Strambersku ke mni, o mni, 5. Instr. mnum, tebum, sebum jsou tam obyejný, kde a-kmeny 3.

Ztvrdlý tvar

:

:

um

mají. 6. 7.

se,

daj 8.

Tvary nom, vom panují na Místeku, nnm, vum na Frýdecku. (= si) jest obyejný na Brušpersku a Opavsku šedni se pokuj. še v akk. užívá se na Frýdecku, jinde se. Tvary tebe— teje, sebe seje slyšeti jen na Frýdecku a v Celadné*

Dativ se

:

—

—

1.

nom.

liíO

-

Jednotné íslo. :.

nom.

— gen.

rybího,

dat.

rybímu,

instr.

rybím

lok.

rybim

nom.

rybho rybmi

121

:

kleeju, chodju,

bojeju se d)

—

122

ei!)

(jako ve spisovné

i.

v Litultovicích

na severozáp. Opavsku rže voni, veíy robi, roby klai, synci chodži, dyž se jaabiny urodi, dyž se tli krávy, naši ji, všeci vi. e) V Kateinkách u Opavy, v pruském Benešov a odtud pes Boetín na sever tetí osoba mn. všech tíd slovesních má koncovku um: vedum, pijum, kleum, chodzum, voíajum, dajum, kupujum, jedžum (jísti), idum. 3. První osoba mn. imperativu na Štramberce, v Záhebe a v jižním Opavsku (v Plesné, Klimkovicích a v okoh') má píponu wa (jinde my): plema, poma, dajma. :

umm

V tch

asi osadách,

za imperativní

ve kterých

se

e

úží v

i

(srovn.

na

str.

99.)

kde se po souhláskách neodsouvá, nastupuje ?"/ (jako utij utijmy— utije, lehnij — lehnijmy lehnije, zanij ?',

—

—

—

v polšin):

zanije.

kmen

zavených v rod mužs. jedn. I všude (nis-nisia). Jenom na Frenštatsku a Píborsku vedle tchto tvarv obecný jsou též valašské tvary se vsutým e: ved i vedei, ns i nesel. V Myší delších tvar jenom na pasekách se užívá, v ddin samé toliko tvar kratších. V mst Píbore slyšeti též, jmenovit od starších osob: zavedl, zanesl. ,Zaved si ho tam?' „Zavedl". 5. Pechodník proti slovenštin a valaštin velmi zídka se užívá. V nkterých osadách (v Píbore, Moravce, Metylovicích i j.) neslyšeti

Píestí inné

4.

odmítá:

jiného

ved

— vedía, ns— nesla

pechodník le buda

seaci,

stojací,

(= za,

vi

ležaci,

(budaci)

vuci

tebu.

(=

Jinde

chuci,

slyšeti

po

samocht), v

rznu

oa zda

hled).

Aby dležitjší

zmnami

idaci,

rozdíly

rznoeí

lašských

hlásek jasnji vynikly, položíme

vzorech asovaích.

Osady,

v nichž

tyto

se

jsou na svých místech v hláskosloví.

Tída

tu,

I.

zpsobené rozmanitými

kde poteba, po nkolika rozdíly

vyskytují,

vyteny

— kíamy klate (= klat)

123

—

kladžmy kladze (= kíae)

kíadžmy ktadže (= klae).

Infinitiv,

klas

klaš

klas Píestí inné,

klad— kladla

klad,

klod— kladla

klad— kladla.

š

124

ros — roštu — rošt — rostla —rosceš) — rst —

Frenštatsku {i:

roscu

O

:

;

jinde

rus

:

(ruse)

— roštu —roseš

rostla.

tvarech píestí trp. kladzyny, plecyny a p. srovn. na

Kmeny

2.

103.

str.

sykavé. Imperativ,

Indikativ.

pasu

pas, pas

paseš, paseš

pásmy, pásmy

pase, paše

past, pasce

pasemy, pasemy

pasee

pasete, pasee,

pasu

pas,

Píestí

Píestí inné,

Infinitiv.

pas

pas

— pásla,

pos

— posla

paseny

trpné,

—a—

e.

Poznámky. O mkkých srovn. na

str.

sykavkách

106.

2.

a)

— tosla

O promn liz

—

lízla

O

na

str.

paseš

— pase,

á)

i

v

o

vežemy, vežee

ve tvarech poš, pos

ve tvarech

niš, nis

:

—posla,

— nisla,

Kmeny

eštin vbec, tak kmen heb do V. tvarem

retné, jako v

tíd jiných

;

a do IV. tvary:

ožiba 4.

— ožibe,

paš na

str,

107. 3.

retné. v tomto

i

náeí

pestou-

heba — hebu, kmen

žabi— žabi

(V.

Polom).

Kmeny hrdeln. Imperativ.

Indikativ.

vleu vlee vlee

vle

vlemy vlet, vlece

vleemy vleete,

vleee

vleu.

Píestí inn.

Infinitiv,

vlec,

vlec, vlic,

liz,

100. b)

hustších sykavkách ve tvarech: pasee, paše,

Kmeny -do V.

a (=

na str. 101. k) samohlásky e v

3.

pily do

tvarech

Pozn.

O promn samohlásky toš, tos

ve

vlis

vlek

— vlekla, vlik— vlikla

Píestí vleeny

trpné,

—a —

e.

zab

e

—

125

—

Poznámky. V v

c

infinitive

mní

se kf, ht v cf

na Štrambersku a Píborsku:

incl.,

tc, moc,

pec,

tis, sis,

mos,

ttuc,

na Frenštatsku až po Kozlovicetc, moc, ttuc; jinde všude

pecf,

jenom ve Frýdlante toto

cf

mní

s: pes,

se

tlus.

O promn samohlásky é v i ve tvarech vlic, vlik — vlikla, ic^ ik— ikía, sic, sik— sikía srovn. na str. 100. b) Kmen ek tvarem eknu— eknul pestupuje do tídy II. Jenom na Opavsku vyskytuje se ec, eku, ek — ekla, eka (pech.). :

5.

Kmeny

nosové. Imperativ.

Indikativ.

pnu

pni

pnij

pneš

pnimy

pnij

pn

pnit, pnie

pnijt.

my

pnmy

pne

pnte, pnu.

pa

paf,

Píestí

Píestí inné.

Infinitiv.

pal

— pata,

pol

— paía

paty

trpné.

—— a

Poznámky. O imperative pnij srovn. na str. 122. O píestí pol — pala, oí— ala atd. srvn.

Krom pují do

vzac, vžaí (vžol)

— vzala

najmu — najmul. Kmen kin má klnu — klnul klej

ostatní

tídy druhé, zvlášt na Opavsku: i

na

str.

101. k)

kmeny velmi asto pestu-

zanu — zanuí, tnu — tnul,

kla— klal,

kleí (Frenšt.),

klo, klo,

(Frýdek). 6.

Kmeny

plynné. Imperativ,

Indikativ.

tu

ti

tij

teš

timy

tij my

te temy

tit,

tete,

tie

tijt

tee

tu.

Píestí inné.

Infinitiv.

te, te,

ti Píestí trpné:

— tela, teny— a — tel

tit e.

— tela,

tuí

— tela,

:

—

—

126

Poznámky. O O

imperative tij srov. na

srovn. na

str.

—vela

vi

a

te, de,

me,

pec,

ve

101. c)

O píestích: tul vul

122.

str.

di, mic, pi,

infinitive tic,

na

srovn.

Mec (mi) má

—teta,

str.

trpné

7.

— dela,

dul

mul — mela, pu! — pela,

103. 4.

píestí mety: všecko tam bylo vymete.

Kmeny otevené. Imperativ,

Indikativ. biju

bij

biješ

bijmy

bije

bijte,

bijce

bijemy

bijee

bijete,

biju

bi

bi,

Piestí trpné

Píestí inné

Infinitiv

bil

—

bila,

bity— a— e.

Bul— bila

Poznámky. O píestích

—ryla

Bui-biía, pul-pila,

smut-smía, hul-hnila, mul

—myla,

srovn. na str. 103. 4. na Opavsku v píestí trpném: pijany (= opilý), oaty (=: odn, Celadná). Podit zr podjete (Troj ano vice). Tle rul

a

p.

Pi má

tlu, tleš, tle.

—

(Opavsko.)

Sloveso plouti na

pluvoš

(pluveš),

pluvaju.

—

od: (tlíti)

pluvo

Místeku asuje se dle V. tídy takto: pluvom, (pluve), piuvomy (pluvemy), pluvot (pluvet),

Pluvaj, pluvajmy,

pluvajt.

Tída

—

Pluva.

—

Píuvol

— pluvala.

II.

Imperativ

Indikativ

padnu

padni

padnij

padneš

padnimy

padnijmy

padne

padnit, padnie

padnijt.

padnmy padnte, padnu

padne

Infinitiv

Píestí inné

padnu, padnu

pad—padla, pod—padla, padnul— padnula.

Píestí trpné: spadnuty

—a—

e.

:

—

—

127

Poznámky. O

imperative:

má

z

pod

— padla

pravidla

delší

padnij

— padnijt

tvary:

padnul,

srovn. na lehnul,

Pnestí inné

122.

str.

sednul,

blednut,

O

tvaru

srovn. na str. 101. k)

Za eské zpomenouti a zapomenouti jsou infinitivy zpomnc, zaindik. zpomnim, zpomniš, zpomni, zpomnimy, zpomnie, zpoma

pomn

;

Do smri nzapomnim (= nezapomenu), nzapomni (= nezapomene). Imperativ: zpomni, To se mi nzpomni (= nemohu si zpomenouti). zpomnij i zpom sob (Stará Ves).

—

Mrznu má vedle mrzne též mrazn (na Opavsku). Za eské uhodnouti užívá se zhadnu.

Tída

III.

Imperativ

Indikativ

umis

umj umj my

umí

umjte,

umím

umje.

umimy umit, umice mha, umo, umu, umi, umju,

Píestí inné

Infinitiv

um

umm.

uml — umla,

umil

— umía,

uihul

—umla.

Poznámky. O O

tvarech tetí osoby mn. srovn. na tvarech píestí

inného umil a

str.

121. 2.

urhut srovn. na

str.

100. c) a 108. 4.

Hoeti má v inf. hoec a hora (na Opavsku); hoe! (= hoí!), maluko to hora. Píestí: horal, vyhorali. dohorava (^= dohoívati). Za infinitivy vidti a slyšeti užívá se vida a stycha nebylo ich

—

:

vida, nstycha nic o nich.

Kypti pestupuje do tídy

V.

skypa, skypam (skypu), skypal; zmiznu do tídy 11. Un mu to

šedivti tvarem sivnu a zmizeti tvarem závisti

(=

závidí, Frýdek). Chybilo kobzoli

pochybly, nezdaily se (Sedlišt).

žernov

—

= nedostávalo =

se,

Navrcana muka

(Celadná).

Tída

IV.

Indikativ

mlatim

mlaim

mlatiš

mlaiš

mlati

míai

mlatimy

mlaimy

chyBaío

=

navrtná na

—

128

— míaice míau, mtai

míatit mlaa, mloo Imper.

:

mtaum

mla — mtamy — mtat, mla — míamy — mtae.

—

Píestí inné mlátit míatiía, mtaií Píestí trpné: mlaceny a e. ;

— maita,

mlaut — mtatita.

——

Poznámky. O zmkování

sykavek v imperative (pros, voz) a v píestí trpném

(proseny, voženy) srovn. na

str,

106.

2. a);

o rozlišování zubnic (chodžim,

mtacim, mlaceny,narodzeny, opuštny, opuscyny srovn. na

O inného

tvarech tetí osoby mn. srovn. na :

mlaul

— mtatifa,

nosu!

—nosiía

na

str. str.

121,

2.

103. 4.

str.

106. a 108.

o tvarech

píestí

1-29

lamat (e)

—

—

130

kraje my

krajet

(ce)

kraj.

kra, krac, kro.

Infinitiv;

Píestí inné Píestí trpné:

:

král

— krala,

kiol

— kroía.

kraty, ukrany, ukrojiny (Frýdek).

Imperativ,

Indikativ.

5.

heješ

hej hej my

heje

hejte

heju

hij

hijmy (ée)

hijée

hejemy hejete

(ce)

heju. Infinitiv:

haf,

Píestí inné Píestí trpné

Tak

—

(pol

:

:

ho, he, hi. haí, hrot

— hola,

haty, hroty, hety, hity.

—

—

pál paj (pej, pij) pac (pro)— paju (peju) smju se — smj se (smij se) — (smo se) lal (lol, lei) sml se), la (lo, le) — leju — laj (lij)

se asují:

—

pola, pel), sriia se

srnal se (smol,

hel, hit.

sa

(ša, so,

ši)

va

(vo,

v,

vi)

— —

seju — šal — šola, vju — val (vol — vola, vl, (sol

sil)

— — šaty — vaty

vil)

(šoty,

(voty,

šity),

vty,

vity) a p.

sloví.

O promnách samohlásek promluveno na Tvar: zehel se, pel mu to, sml se a

nejbližším okolí.

—

Hrá

stahuje

druhdy

i

svých místech v hláskop.

užívá se v Píbore a

v indikativ: hro (=: hrá

Sedlišt).

Tída

VL Imperativ

Indikativ

kupuju

kupuj

kupuješ

kupuj my

kupuje

kupujte (e)

kupuj emy kupujete (e) kupuju.

kupova () Píestí inné kupoval, kupovolPíestí trpné: kupovaný a— e.

Infinitiv:

:

-ala.

—

Slovesa bezpí znaková. 1.

Da:

Jak Buh daje

(sice:

da) daty, cera vydata.

131

2.

—

není

132

—

133

-

chcemy chcete (e) chcu.

cht, che,

chceC (Frenšt. Štramb. Pnb.), chtl, chel, chcel (Frenšt.

Štramb. Píb.) ehful— chtta 3.

mam

(srovn. na str. 103. 4. b).

— :

—

134

—

kvartu (piva jsem tu vypila, Moravka). V Opavsku tyto tvary již se vytratily, toliko v Plesné (v jižním Opavsku) slyšel jsem od 841eté staeny

nbylach tam, sedtach na koa,

Rznoeí v nkolika málo

jelach

na

pólo.

severoopavské.

osadách na severovýchod od Opavy

v Hlavnici

:

a v Cholticích v našem Slezsku a v Boboluskách a Bránicích v pruském zachovalo

se

znan

liší

se

Mn tohoto

posud rznoeí, jež nkterými zajímavými zvláštnostmi od ostatní laštiny sousední.

bohužel nelze tu vypsati než toliko nkteré trosky zajímavého

rznoeí, jednak

znenáhla se

stáru npovida",

kopeku

rznoeí

proto, že v Hlavnici

spodobuje k sousední laštin opavské:

mi v Hlavnici

pravily

ženy,

—

smju z toho", jednak z té stran moje bádání zpsobem nemilým, mnou ne-

(v Cholticích) to

píiny, že na pruské zavinným, perušeno

staré

to v dob nynjší „Vil už žáden po „ene Karel Has na

drži;

bo

sa

bylo.*)

O samohláskách. V rznoeí tomto

1.

ia: piakny, viac

peie

ie:

(peí),

(víc),

pt

dvojhlásek:

miakky, mia.

pazoie

sedžie, chodžie (3. os. io

je

(pazdeí),

mn. sloves HI. a

—

ia,

ie,

chvalie,

IV. t.)

io,

uo.

iu,

dojie,

klaie, ležie^

v Bránicích.

postaviony, barviony.

:

—

rybiu, polévku, v peiu, muatiu, šiu (perf. sloves IV. t.) v Boboluskách a v Bránicích. uo. V Boboluskách a v Bránicích každé takm o (krátké i dlouhé) zní jako jednoslabiná dvojhláska uo: uoi, uokno, uojo, mlekuo, veuor, luod (led), pohuob— na pohob, nuóž, stuol, kuo muoj, tvuoj, svuoj, bratruov synek, šuot (šel), vruona (vrána). V Boboluskách žena vyslovovala: pevu— pevoš pevo (peu peeš pee) se zvláštním vsutým zvukem na zpsob „obalovaného" t (znjícím mezi ^, w, v), muž peu peoš peo.

iu

:

—

—

—

:

2.

V

Hlavnici úží ae é v

—

i

—

jako v sousedních Litultovicích

—mla,

(srovn.

—

— chtla, zehij (zehej) atd. V Bránicích: jem (jím), viem (vím), sml sa (smil sa), svky atd. 3. Vlastní tomuto rznoeí jest zámna samohlásky e se samohláskou o nkdy též u po mkkých souhláskách; mní se tu: na

str.

*)

100):

jií

^jela,

mil

Srovn. „Lid a národ"

II.

chtií

str. 321.

— — —

—

135

— našomu — našom, vašolio vašomu — vašom, vršok, rarašok. smažony. v žo: žona, žobrak, žolezo, žonu (ženu — f v o: olo, voía, voraj, omu — o om — o niom, peoš peo — peomy — peony, zavlaone, vozeok, nožiok, rohliok, šodry. — v šo

se

našoho

šosnast,

šosty,

šost,

:

hnáti),

že

peunka, jašuiek je v jo

(ještrka).

jole, joden, johla, joho

:

bijoš— bijo— bijomy, pojod

-

(

pf.

—^jomu — jo =

v lo: Ion, klopeto, zelony, plose, leto

le

—

(ne zlo!)

e

v

lud

o:

— d (dze)

luod,

i

pluse

(plésti,

pohob,

po

otaz,

v do (džo):

veo — veomy.

t

v

(ce)

—

o

kudbl

oa (=

—

=

plu

o

edit>

—

zle

ple)-

(imper.

stocha,

kmotr),

veoš

olaf,

(den),

ješt),

jí,

v lofo (v lét)

(kesný,

ova,

(dít),

jest (je

je,

Bobolusky),

krosny

ale: seste.

toéi

ošo (= jošo,

joji,

pojedl),

kudel, koudel).

(o); otka, opío, v loo, osac

cola

(tesati),

(tele)

—

olacom (teletem), peo (= pete, pete), poo (=. pot, podle), plofoš ploo — ploomy — plofoo — ploony, scona (stna), šcohno (stehno), izo SCO

(jezte),

(jste).

ne v no: ve

—

chul.

do,

o

om, ogdo, obuj

sa (neboj

ku a kopo

sedo,

strom kvito

(kopne),

se),

och

(nech),

= zanesl), sedoš — (kvete). — zaus — zause

ochce, oznam. os — nosu — oseš — nose — zaos

(pf.

(imper. zanes), nusc (nésti, Bobolusky).'

Po rznu (vdti).

jako: lek, 4.

dojiu

že les,

se

Tamže

toto

mléko, jedla, puatiu

V

Hlavnici

5.

Koncové

—

y za

jest :

= pnice pták),

viodžec

hov, sem) Bobolusky.

nyní 'patrn

již

odumírá,

nemže

býti s

asté „výjimky" od tohoto pravidla, jež, lep, leskový oech, je (jeti). v perf. mní se v lui: muatiu muatiua,

vyskytují dosti

V Boboluskách

— dojiua,

(=

podž hov

Ponvadž rznoeí podivením,

phza

piogza (jinde na Opavsku

:

— poviodžot,

il

—

puatiua. i

ve tvarech:

škruba za

laš.

my

(mibi),

škroba

r se tu nevokalizuje

:

myvy

(milý).

(škrabati).

vtr, bratr, cukr

O souhláskách. 1.

Jasné hlásky na konci slov

pvodním jemným zvukem

vyznívají^

sn, be. h docela mizí: Iuoí/, 2. Mkké a f v Hlavnici málo se liší od výslovnosti eské* Mkké lude chou, starost, voía; jinde pechází v jemounké ch' a o. s, i, c, zní mkce, nešeplav: seno, v lese, koze, zima. 3. Pisouvá se I ve slov píynkava (pinkava) odsouvá se s ve bratruou, du6, nuof,

—

slov

ki'z

4.

(Bobolusky).

V Boboluskách

a

v Bránicích

„obalují",

i

vyslovuje

se

tam

:

— slovnosti ješt jaksi

—

zpsobem, mezi

nepostižným

zvláštním,

136

Je to

znáti.

I,

v,

?/,

tak že hrubé

stupe

první

asi

hvyboky (hluboký), huava, jauvka, pauk (v Hlavnici paik)^ myduo, euo, zapnu, lehnu, spadnu, šiu (šil), piu (pil).

(ležka, Ižice),

im

ve vý-

I

obalování: uežka, :

—

(luh),

Otvarechjmenných. Dat.

1.

sing.

:

synkoi, gen.

bratroi,

pl.

v Bránicích: bratruov,

a)

—

dat. pl. a) v Bránicích a synuov b) jinde: bratrv, dvuch synv. Boboluskách žebrakam, bratram, kravám, sviam, olatam b) v Hlavnici lok. pl. a) v Bránici a žobrakum, bratrm, kravum, svium, olatum.

•

:

—

Boboluskách synkoch,

:

synkach,

losoch,

les ach,

stromoch,

nicích a Boboluskách:

stromách, zahradách, lukách b) v Hlavnici

zahradoch,

Hlavnici: chíopoma, synkoma,

ovatoma,

Za našum stodoíum, johlum,

2.

lukoch.

se

—

instr.

ovatama,

chtopama, synkama,

pl.

a)

v Brá-

sestrama

sestroma,

doma

(dtmi).

mnum,

tebum

(instr.

s

b)

v

jedn.

jako na sousedním Opavsku). 3.

latum),

—

Cola (tele) olaa, olacu, olacom olata, olat, olatam (oolatoma (olatama), olatoch (olatach).

Džoa má

v množ.

. džoi, džoam

atd.

Kafe, gen. kafeja, dat. a lok. kafeju. 4.

Naše

5.

Ja, gen.

ovoíaí), 6.

fy,

V

biie husi (gen.

akk.

ma a

:

Hlavnici:

devt; v Bránicích:

(u

dat.

a lok.

sing.).

ma, och ma),

sa:=akk.

i

dat.

:

zehij

sa,

akk.

plooš ploo

ploomy plocoo plotu.

plu

pluo plucmy

(omu (si),

si

mia tež

ja sa tu .sednu.

sedm, ošum, devt; v Boboluskách sedym, osym^ sedm, ošum, dejvt. .

tvarech slovesných.

plotu

mia

lehnul sa

:

—

137

Píestí inné, plot - plotla, nos

— osla,

bil- -bila.

Pííestí trpné

ploony

nošeny

Tída

bity.

U.

Imperativ

Indikativ

padnu

padni

padiioš

padnio

padnijo

pado padomy

padnimy

padnimy.

padnij

padoo padnu. Infinitiv

padnu

Pi.

cinne

padnul (padnu)

Píestí trpné padnuty.

Pi tetí a tvrté tíd dležitá jest toliko tetí osoba mn., kteráž v Hlavnici a v Boboluskách jest: klau, umiu, sedžu, muau, doju atd., v Bránicích: klaie. umie, sedžie. dojie, chvalie. Slovesa bezpí znaková. Indikativ.

viem

:

138

Dodavkv ku I.

tvarosloví.

Plurál kollektivní v

a.

Nkterá jména podstatná lodii mužského a ženského mají v nominative mn. píponu a. Plurál tento, jejž Miklosich (III. 33í>.) kollektivním nazývá, v náeích moravských asto se vyškytá. Takový plurál mívají 1.

jména obecná: úhora, báchora

velihé chíada), fúsa, droba, drobka

chléva, chtada

(las.),

(husí droby,

záleta

las.),

(letos

sú

(chodí

na

kíža (bolíja mne kíža), konca, chlévca zda, rža (letos sú teu z oí), sáka. pkné rža), pua (= puai, puai, na pua sedajte, val.), úvraa, elusa (u peci), zvisla, ža, rovna (roven, val.), stráa (val.). 2. jména pozemk: Kíba, Bestka („rstávaty tam bestky"), Ujezda, Kuta, Doleka, Válka, Podsedka, Grapa, Zadka, Píka, Chmelinca, Stelca záleta, val.),

okružka

—

(svinské chlévca)

(les

(okruží,

laš.),

—

slza (mi

u Polešovic), mezi Hája,

—

Krajina

Krajinách),

(na

Drážkách), Pústka, Ohrádka, Mezcesta (na Mezcestách),

—

Drážka (na Stvra, Sea,

Stráa, Kua. jména místní: Branka (Branky u Val. Meziíí), Vrbátka, Kladka^ Studýnka (ve Studýnkách^, echa. Zvlášt na severní Morav tyto tvary obyejný jsou; skoro všecka jména osad, zemí a pozemk mní Strža,

3.

—

tu v množn. ísle koncovku y v

II.

a.

Tvary jmen rodinných.

Jméno rodiny vyjaduje sobem nkolikerým:

se plurálem

jména hospodáova,

a to

zp-

Obyejným tvarem nominativu ísla množného: Kde tu bývaj Tomeci (Tomeek), Múci (Muka), Maáci (Maák), Staci (Stank). Tak ve Strážnici a v okolí a po rznu na Valaších 1.

Jurásci (Jurásek),

—

(v Liptáli'. 2.

Nominativem tvoeným píponou

Petre (Petr), Hozé (Hoza), Vajé (Vaja),

é:

Kde

Miké

tu bývajú Kožíké (Kožík),

(Micka), Polášké (Polášek),

Trlicé (Trlica).

Byli u nás Kožíci (synové, neb otec a synové). jednotlivé

Kovái

otce

rodin,

Hospodái znamená

hospodáe rodinu hospodáe

(šafáe)

ševci a ševcé,

šenkéi a

lašském a po rznu i jinde. Pozn. Na Bezové na uherských hranicích táží se též:

Simké

panského.

kováe rodina jistého kováe; taktéž šenkéé a j. Tak na Zlínsku, na podhoí va-

jsou jednotliví emeslníci,

(Simek), Jantelé (Jantelík

!),

Janké (Jank

!),

ale

Kd tu bývajú

týmž tvarem

i

od-

-

„í

povídají na otázku:

jsi?*'

lo9

-

Ana

Taktéž: To je Ozef Simké,

Jantelé^

Dorka Janké, Jura kováré (kováv) ano u Janké; ale: Sol do Simkuóv, do Janteluóv, kdežto se jinak v té pípedložky užívá: Idm k bratrovi. 3. Nominativem tvoeným píponou /«?, vyjmouc po hrdelnicích, kdež jest pípona /: Domaráde (Domarád), Zltochvosé (Zítochvost), Krúpé (Krúpa), Janíci (Janík). Tak na Záhoí, na Vsacku a na Rožnovsku (srovn. i

;

in

na

:

Bot som u Simké, u Jantelé.

/.;

str.

67.).

Nominativem tvoeným píponou /a.* Lebánkova (Lebánek), Gelova Skokana (Skokan). Tak na St. Hrozenkov. Bubeníkovci (Bubeník), 5. Nominativem tvoeným píponou ovci: Nedúchatovci (Nedúchal), Húserkovci (Húserek), Rychmanovci (Rychman), 4.

(Gelo), Kuricja (Kurica),

Berkovci

Kyliánovci (Kylián),

Kubicovci

(Berka),

(Kubica),

Hnilicovci

Klimšovci (Klimša), Varmužovci ( Varmuža), Šastníkovci (Šastný!),

(Hnilica),

Blateckovci (Blatecký).

— rechtorovci (rodina uitelova), panákovci (fará

(ddeek a babika). — Ostatní pády tvoí staekovc, idu k Miklíkom (Miklíkovci), k Hruškom

a jeho domácí), staekovci se takto

:

Dti

sú u

Hruško vcama,.

(Hruškovci), vykládal o Miklíkoch, šét z Miklíkovcama, z

mezi Juenovcama a Tomášíko vcama Tomáštíkovou).

Na Klobucku

—

(t.

j.

mezi chalupou Juenovou a

Tak na Slovensku pomoravském a na

vyskytuje se tento tvar z

—

pravidla jen

v

Dolácích.

—

instrumentale

—

za Stakovci, pedložkovém: Kováíci ped Kováíkovci, Staici Kolínkoví tu bývajú Kde 6. Nominativem adjektiva pisvojovacího :

(Kolínek), Zavadilovi

nákovi.

—

(Zavadit),

—

Chalupo vi (Chalupa),

Tak na Záhoí a na

rechtorovi, pa-

Laších.

Kde bývajú Noskových, Fili6. Genitivem adjektiva pisvojovacího poviových, Motykových, Vaculíkových, Sastm'kových (Sastný I), SmšNaši Kuerových ti jina neekli (pravila ných. Zimkových majú štvr. žena o svém tchánu jménem Kuera). Ped Iviových, za Blochových. :

—

Tak na

Podluží,

pi uherských

hranicích a

porznu

i

jinde.

pedložkou u: Kde tu bévajó o Vemtalu, o Nonebo-li hospodá Novák vozí hnj), váku j. Novákovi u Bursu, u Hájku. Pudeme k Hájkm, k Pokornum (Pokorný k NoTak vtšinou na Hané a na západní Morav. votnum (Novotný). 7.

Genitivem

vozij(5

hnj

s

(t.

i,

—

—

Tvoení

slov.

Jména podstatná. Pípony

1.

T,,

«, ja,

aja, ej,

ije.

=

Kaj) (to byl káp kapnutí), lek (. leknutí), národ (1. — narození: un už byl tak slabý od národu), odpros (ódprošení), oznak (oznaení, znameno), potrh, petrh (dlá do potrhu, o petrh — potrhání), pozad (pozadní obilí, laš.), skon (1. to bude muj skun =z smr), vytrp (vytrpní), výtyk (1. ty to zrobiš, a ja budu vytýkání), vytyk a)

m

=

zápar (zapaení), zátop (zatopení), zkaz (nic nepišlo ve zkaz).

seká

sec (.

= dlník,

který see), mlac

= mlatec),

(val.

melec

melca (. mlé). b) brbla n.

lovk

dotrný),

{nešika),

drdía

hmota (hmotný

= mrzutost),

chlap),

nauka

jezu),

ura

=

nájeza

máa

škodná máa, žena, která

(val,

= marnotratnice), maškrta — mlso), mrzuta (

najedení (enom do teho,

=

synka do nauky

dali

(1.,

dotra grmela

dudla (=: brbla), glajda (nemotora),

n.

všecko maí, kazí; hojná m, (1.

aa (oadlý, erný chlap),

bubía (kdo rád brble),

na uení),

poura

(kdo všude ourá, Schnúffler),

dy

to néni pro ná-

uha

uhn),

(kdo

obkluda

(slidi),

(1.,

je

te

= obklízení,

šuchtaky po dom; dostali smy ti mchy kobzali za obkludu), odrama (neotesanec, surovec), odrha (otrhanec),

obkudy hojn

(=

ogeba (ogébený, plativý), ochlama (val.,

koka omaganá, omakaná),

škéí,

(= šéí

skláme),

ošata

ospalec),

= smíšek)

oapa

babe), podmana

(pokušitel,

potahá

{1.

p.

šea

(šedivec),

fuká), špata

(i.

silná),

šišma

se

(=

oiiiaga

n.

voda spouští na mlýn),

ošea

(Istivec),

(kdo

se

co se zdá býti dobré, ale

ošizení,

poád pece

pizdra (kdo se v

pochura (kdo má za

ušima), pokusa

rz potah), potluka (potluka, lenoch), pikrývá

na kon, Gedeck), prozrada

(roba jak skyda,

kde

paluda (tulák), pasa (pastva),

jídle pizdí,

laš.),

(1.

(1.,

oškera

(potrhlý),

ošuda

(nešika),

(opilec),

oplata (poplatek, clo) opletá a) místo

opletené b) oplétání, mrzutosf, opusta

ospala

ochmela

ožrala),

(1.

prozrazení),

pypta

(fušér),

skyda

súpora (súporný, tvrdohlavý), šebeta (mluvka),

fuchma, zdlouhavý),

a) co špatí,

špatným iní

b)

škura

osoba

n.

(kdo se rád

vc

škouí,

špatná), špihla

—

141

krejí

(ledajaký

šveci.

n.

švidra (švidratý

— šilhavý),

teštný), tvza

^

tvrdos

—

šišina (komu šiuhma tra (kdo všude trí, se

neuoe),

(to je tvíza, ani

nejde cd ruky)

dílo

zaba\n),

váa

a)

teša

ípo-

vaené

jídlo

v ty ža!), vráža (Kristus Pán ml v ruku vraže). výdara (co se vydailo, na p. dobytek, laš.), op. nevra (pes vrící), na dožeru), výsysa Herausgucker), podara, výada (1., je na vyadu b)

vaení

vae

(to je

—

zámysla (záchtivý, kdo (1.

=

žuchla

žvachla

n.

ono

to

poádek: u nas v

zaízení,

zmate),

poád

si

(

to

ono

nni zaidy), Lumpa (ženský

—

záida

chce),

zmata

obci

(žvanil).

vymýšlí,

(kdo všecko

lump),

súseda

(. súsedkaj.

Skoro všude na Morav lid rád si pemuje vlastní jména v koncovku a: Kydata (Kydal), Pibyta (Pibyl), Drápala (Drápal), Srkala Stuchla (Stuchtý), Datina (Datinský)^

Kratochvíla (Kratochvíl),

(Sí-kaí),

Stavaa

(Siraerský), Sedla (Sedlnický),

Simera

(Stavaník),

Kubeša (Kubeš),

Golda (Gold), Kunca (Kunc), Glóza (Glos).

vaaja (= vaacha), chudj (chudý, hubený). Kollektiva tvoená píponou ije (je, jí) jsou mnohem astjší nežli smreí),

buí

spisovném:

v jazyce

osyí,

olší.

jedlí,

boí

buí),

(val.

kíbí

lipí,

boí),

(val.

= koví),

(val.

vibí,

smící

léší, šípí, chebzí, maliní, kahní, jahodí, klásí, strúí (lusky), kládí, kole

vinohradské).

—

Pípony

dr: košár (ohrada oví), klocár

2.

kotník u nohy

n.

a)

a;'

3. (laš.) c)

=

nik

tža

=í

:

(1.

=

laš.),

mulír

6.

í:

ovi

7.

vr: divúr

(val.

chudár (hubený lovk),

trcha.

paseká

poád

(kdo

b)

=í

:

uhla

hubuje).

klempé.

spekulant), palír, pulvír.

ovák),

(1.

(kly

se strom^

dlouhý klocek), kotár (vaL

(val.

(moál),

malér, varté, handlé, šenké, pilé,

5. ir:

íká

místo stromoví

hroba, kamená, kominá, zvona

:

sklá (sklená, e?"

moár

noha sama),

suchar (suchá haluz),

4.

oví se neužívá,

(val.

chábí (haluzí, chrastí),

(lovk

ptai

ptáník), šlajfí, krají.

[\.

divoký),

žimnr

žalá), macúr (kocour), mašúr (mašík),

(1.

faúr

zimomivý), cafúr (vaL pohlavek, slov. faura)

(val.

dcúr, Vincúr, Babúr (pezdívka dítti, Vinckovi, Barboe), kostúr

lovk

(1.

zlý. trhlý, zpurný).

8.

ura:

mchura

(hrubý mch), chodura

(val.

tulaka).

—

kopá), pchál (val.= pchá). 10. ai obyejn oia tvoí pezdívky, znamenající toho, kdo rád koná dj kmenem slovesným oznaený: fukal ala, trat (= tra),. 9.

I

rýl (rý),

kopal (pom.

—

brala

bunala (uhal), cúrala (kdo se rád courá), hrata teho nahrí zr namluvit, kvákala, mazala,

(brepta, Brumbaer),

dímala, hrala (ten

mrala

(brala), ožrala, smykala

vrzala (kdo

(1,

tulák), šantata

chodí ze dveí do dveí,

11. dl, ala a)

má význam

se

„vzá")

(kdo se šance, glajdá)

—

hrtanil (kikloun),

zveliující: chrobál (veliký chrobák, brouk),

— okál (ten

má

okále

veUké údy nebo

142

—

rohál (veliký roh) b)

!j,

velikou

mrou

vlastnos

= aí"

znamená toho, kdo má

kmenem oznaenou

:

hlavál,

gambál, hubál, nosál, zubál, nohál, okál, buchál, pyskál, fúsál, uhál, •chromál, strakál, strupál, žabnál (troufalec, kdo se „žabí"), c) vitrál (val. prut).

12. ula: trúbela (trouba = hlupák), metela (metelice). 13. ýl: stech}'! (rampouch), horýl (val. a)

vysoký klobouk

b)

jméno

houby).

tvoí pezdívky osobní: nemehlo (nemotora), oblizlo (1. lichotník), (1. kdo bez pozvání všady vleze, dotra). nevlezlo (nedovtipný = nemehlo), vymysío (1. kdo si mnoho vymýšlí). 15. dlo tvoí pezdívky osobní: uidto (zamlklá, nedvivá ženská), 14. lo

opesío (dotrný lovk), vlezlo

domrzadlo (kdo domzá,

zlobidlo

dozírá),

(kdo zlobí)

—

b)

kleidlo

=

klekátko. 16.

{Matouš), (laš.

jména mužská: Vacula (Václav), Matula Mikula (Mikuláš) b) jména manželek Hivula, fojtula c) jména krav bezula, sivula, ernula

via tvoí a)

vlastní

Miula (Mia

= Michal),

a rožn.)

:

:

pezdívky ženské bekula (která „ beí "= pláe), bhula („lée za chlapy"), abrula („kaj ta . se abe"), apula (slepice ráda apící), Gabula (= Gabriela), gambula (gambatá), gebula (šklebná, ráda se „gébí", fiiuká), hntula

d)

{1.

:

která se dává

hns,

stískati),

chychula = ochechula = chlachula

honcula (horší než bhula), hyhula,

(ženský smíšek), chlastula

(1.

tlachalka,

— bichem,

na p. kráva), mazula (která se mazlí), ehula (která se ráda ehce == smje), smykula (1. tulaka — honcula), strekula (kráva, která ráda stekuje), svtula (svtácká), šekula (má dobrou vyídilku), švihula (švihaka, muž. švihún = «vihák), tancula, trtula (povídavá), vrzula (1. pobhlice), zpvula e) slova rzná: tipula (slepice), rynskula (1. rožn. bankovka zlatková), neculky (1. val. necky), beulka (1. val. beika), tatulka, mamulka (1. val.), matula (nemotora), hodula (dobyte, jež se chová na hody). 17. Ota: sirota, mekota (kdo meí), makota (zeleniny), suchoty (souchotiny), echota (val. echtaka), hlupota (1. hlouposf), 18. anda: galanda (milkování), chytanda (val. chytání), ražikanda val. mžíka, hra), štraganda (val. sthování). 19. endn: šnupenda (kdo šupe), škubenda (škubání). klevetnice), koberula

(1.

s

velkým koberem

u: sanu

(sa, drak). kde není rozdílu mezi abstraktním (ství) a konkrétním (stvo), vždy místo má pípona stvo: htupstvo, zlodj stvo, šibenstvo (laš.), darebáctvo, lumpáctvo, bohactvo (laš., slov. bohactví), manželstvo 20.

21. stvo,

—

(oboje). 22. na tvoí pezdívky ženské: fukna, plkna (všecko „vyplká", poví := Plauscherin), strojna (Putzdocke).

— —

a

=

psa

143

—

—

stupa (stupe). plesa (plíse) ojí; htachá (kdo slyšeti maje, neslyší), slepá, per.šá (kdo má perše, veliké phy), ryzá, šurpá (ovoce peršivé = rudou spálené), šmattá, šmurá, soplá, klocá (vysoké chla 23.

laš.

hucá

pisko)

éíT:

(píse),

d tvoí pezdívky (vtšinou =

24.

(starý klobouk),

kelá

(kelec, veliký

zub),

šorá

(škaredý

— chlapá (val. = chlapák, hodný chlap). šorec hanácký) hatlaa, 25. aa tvoí pezdívky a) mužské = á (o, oš) ;

:

špihíaa, švidraa, žebraná (nezbedný žebrák)

drchlaa

rozdrchanými

(s

krkaa

rozkasaná),

poád

která

frflaa (reptavá),

vlasy),

hloupá ženská), pantaa

(val.

šantaa (ženská

pance, se mýlí,

vcné: chrobaa

na

ženské 1=

b)

gajdaa

:

šmatlaa. drdlaa^

(rozgajdaná,

a) leda švadlqpa b) osoba,

kráva šantavé, klátivé

n.

škrobaa, kabaa (škaredý kabát), krbaa

chze),

c)

(step),

kvokaa (slepice krákorající, lebaa (veliká hlava). na: hubena (pkná huba), mazlena (dve mazlík), modlena

n.

26.

šuchtna (žena šoukavá)

(Betschwester),

28.

muín = mouenín), Julín, ýn: Ferdýn, Edýn (Eduard).

29.

ý

27. ín:

(

(val.)

hopý skoký

:

!

psíra ina znamená

30. íriia:

(psí bouda),

!

—

jména manželek: Hoza Hojména krav: kropena, rybena. Frolín, Kubín, Vavín.

b)

— zgublena

zena, též: zgubtík (= skrblík)

c)

(interjekce).

sušíra, kafíra.

a) pdu: celina, mlina, tvrdina, sušina, mokina, ervenina (ervená pdai, bidlina bidlinatá pda, laš.) b) drobné odpadky: ezina, odrobina, omelina c) slámu: prosina, brácho vina, vyina d zápachy kravina (zápach kravský), myšina, rybina €) vedlejší tvary k jiným bez zvláštního významu chlap chlapina, puchý pucheina, mchý mchuina, sláma slamina (val. stéblo), cesta eština, šat šatina crrein Kleidungsstúck) f)=lat. etum: dubina (dubový

31.

jalovina, novina,

:

)

—

:

—

—

—

—

bezina, vrbina,

hájek), gi

rzné

:

letina (sušené

olšina,

jedlovina,

švrglovina

vtví dobytku), ozimina, jaina

(= smrina, íobilí

sekanina, chrbtovina (maso se hbetu), sladina (sladkovina,

vc, cokoliv sladkého, náhlina

(lovk

32. inka ;

laš.

:

dínka

:

ddovize

(ddictví),

mateiza

hotovize (1.

(zásoba), suro-

ddiný podíl

po matce),

(turecká zem), babizna (babsko).

34. on

(= .

oun) tvoí pezdívky od

znamenající toho, kdo

mrou

šípinka, hložinka,

duBanka, šipanka, ostružanka.

(surovina v žaludkuj, jalovize,

turiza

= sladká

náhlý).

33. ize, izna (val.)

vize

laš.)

peslazeného, uklavina (vc uklá, oarovaná),

vl.

znamená plody keové: jalovinka,

— dubinka —

val.)

ozimé, jarní),

nco koná

kmen

slovesných

i

jmenných,

jiným k nelibosti nebo do sebe

má

nepknou vlastnos oznaenou kmenem jmenným: beblo (beble, zajiká se), blafo, hvizdo (poád hvízdá), chlasto, chomto (chomce, polyká slova), chycho (smíšek), mlso, šeplo, špidlo, švidro pílišnou,

:

—

— baldo

horo

(kolohnát),

—

—

144

(jako hora chlap),

chebzo

(surovec),

slivo

—

híucho, suro (surovec), stekío, šedro (ironicky), (neotesanec), pezdívky d^cké: cago, korho, orgo (dtsko vtší, které by se ješt rádo pstovalo), ceco, cumto, mlgo (d. odrostlejší, které chce ješt býti kojeno), mazlo cego, gebo, šklebo, škeko (dcko plativé), pusto, hopso (neposeda).

—

85. ún

sahún (vosoký

:

nádba

36. ba:

chlap),

= nadje:

chrapún (surovec),

mam

už to

1.

chrapu

= ospalec,

v nj.db. Jaká mlaba, taká

platba, seba. 37. oba:

pláava

lútoba

(plá), pálavá

39. ivo: sivo

kesivo

tíhoba

(lítost),

(aegritudo),

ava: dálava (vzdálenos), šíava

38.

pálení), pilava

(1.

kemének

(ocelka,

(soudruhyn),

pilno, pilná práce).

(1.

žn), topivo (Brennmaterial), a hubka), dojivo, ezivo (nástroje na ezání)^

setí),

(1.

mokroba (mokros),

(širokost), hofrava

žniva

pí.

(1.

val.

šativo (=1 šatstvo). 40. ovo

dk

-il.

=z ov: Krakovo, Slávkovo, Budišovo, krchovo.

\.

tvoí

(ják)

pezdívky

a)

bešák, prašcák

:

(dít, které beští,

uák (kdo na jednom míst smutn uí) krchák = manák = mahdák, galbák = levák b)

praští z= breí),

mluva),

manitého významu: protivák

protivník),

(1.

koziák

trák

(prut),

(kožich z

(1.

kže),

kozí

kyj,

(ne-

jména roz-

kucmák (kdo nosí „kumu",

mák (peníz), peeák (brambor

širokou epici), hliák, železák (hrnce),

peený), bezovák

mumák

hl,

kvták

trnový),

lyák

(provaz lyeny),

slamák

(hrnec na kvtiny),

(klobouk slamný). 42. ki tvoí jména prací domácích i polních: dika (1. draní peí), kopaka, íataka, líka (líení = bílení domu), mtacka (laš.), natážka (tžká práce), opletaka (šoukavá práce), oraka, plávka (plavení deva), pítaka (žebrání), správka, svážka (svážení obilí), šuchtaka (drobná, šoukavá práce), trhaka (trhání trávy), vláka b) zastupuje jiné pípony bidaka {\. fem. k muž. bídák), bolaka (bolák), dávka (1. da), desátka — si. hnojvka), mrzutka (1. mrzutos), (1. desátek na rženci), hnojaka (1.

podpalka

(1.

„otipky na podpalku"), pokúška (porn. pokus), posvítka

svcení školy, (1.

kostela),

roztržitost),

padky

(pístky),

spírka (spírání, hádka),

patka

(1.

pradlena),

skládka (sbírka

(val.

roztržitka

píspvk pen-

ueka (1. útk), vrátka (val. vrácení penz), na oplátku, na vrátku komu co dáti), vyprovázka (vyprovázení), vykládka (= vykládání), zalhávka (1. záminka, zábarka),

žitých), tulka (potulování),

oplátka (oplacení:

zapovídka c)

(1.

zastupuje

(slepice),

pípov: nemam s nim jiné

makvka

43. ek (ék) (zl.

1.

pípony:

epka

žadne zapovidky), zažírka (epice),

jalvka

(1.

mrzutos)

(jalovice),

slépka

(makovice).

=

ec

zhlavec = poduška).

:

mlacek, špatný placek

(slov. plátežník),

zhtavek

— 44.

^^•,

nik:

(zelný kolá), icník

ík

45.

(ue

truhlík, (1.

= jedHk),

un

školník

(1.

ve

zelník

stole),

školák), barveník (barví).

pi

a pomocníky

kupik

pekarik,

—

(píhrada v truhle,

stolík

istnik

znamená

1.

mlynáský),

145

(praktikant

živnostech:

mlynarik

v krám),

masarik.

hospodarik (dozorce pi hospodáství). 46. yka:

pijatyka:

prasátko

je

enem na

pijatyce

(nápoj),

mli

pijatyku (pitku).

tvoí pezdívky bajoch (1. mluvka), buoch (1. Brummkraoch (krátký lovk), maoch (1. maitel, kazi), matlocha (kdo se matle), šipoch (1. ušípaný, ušpinný), šmatíoch ocha, svaoch (svatoušek), vroch, zhniioch (lenoch), zrzoch b) stryjoch (1. strýek), synoch zvlášt valášci v be(1. syneek), brinzoch (1. kdo brynzu dlá na salaši 47. och, ocha

:

baer),

— ;

tlém

papírovém, kteí nesu brinzu Ježíškovi). 48. uch,

ucha tvoí pezdívky

(mluvka), plecuch

zavrucha

(1.

(1.

:

papluch (tlacha, nešika), plantucha

potmlúch

plkoš),

(potmšilec), svinuch

neposeda, kdo všecko „zavruší", založí) b)

(1.

sviák),

dvucha (dve),

palúch (pouzdro na bolavý palec), sopúch. 49.

uha: vlauha

50.

uga: íazuga

(val. (1.

—

váhavec).

„lazi" jak lazuga.

ezúg

(val. zvuk pily ezající). ýg : šmurýg (val. =^ šmurygán, zašpínnec). 53. isko znamená a) místo, kde nco jest nebo se dje: hisko (kuželna), hrdovisko, mordovisko (kde se kdo hrdluje, „ morduje" špatné pole), ležisko (pelech zajeí), rubisko (místo, kde se les rube), uvlaisko (uvleené pole: „oves pišel do u". laš.), zapadlisko (1. propadlina na poli) b) pole, s nhož sklizena úroda kmenem oznaená: režnisko, žitnisko, jemenisko, ovesnisko, jatelinisko, zemaisko, hrachovisko, vynisko c) rukov nástroje kmenem oznaeného biisko, kosisko, lušnisko, motyisko d) nco nemilého, obhroublého chlapisko, robsko, babsko, vojaisko, židisko, klobuisko, botisko, nožisko atd. e) pezdívky: posmetlovisko (val. tulák, povrhel), vitisko (dol. divoch), f) názvy lichotné náš kmotr je dobré lovisko, byt boraisko sám (laš. ubožák) on je také strachovisko (strašpytel). iše vyskytuje se po rznu jen ve slov ohniše v. ohnišo (uh.); eisko (val. eišt). 54. ec znaí a) pezdívky od adjektiv a participia pass. devanec (1. jako ze deva), náhlivec, nedobenec, ohavec, ošklivec („já nebudu ošklivcem" nenechám na sob podezení; „ostál ošklivcem"), velec (horkokrevný), bazgivec (kluk ušpinný), ošklébenec, ogébenec (dcko,

50. tíg: vrzúg 52.

=

:

:

:

=

—

—

=

:

^

jež se ošklebuje, ogebuje), odranec, okysanec (ospalec), opískanec

(poád kue, štn), rozvalenec (povalova), ulhanec (Gewohnheitsliigner) b) konkrétní zjevy dje kmenem oznaeného, zpsoby ran a p. buchanec (rána do zad), áranec (znak, kde bylo áráno), lepanec (pohlavek), liskanec piští:

:

10

— —

líznutím zpsobená), škrtanec, šmaranec, švá-

(skvrna

(poliek;, lízanec

—

146

canec (rána karabáem), žduchanec

c)

trusy

živoich kmenem oznaených myšinec, mu;

kravinec, kobylinec, svininec, kuinec, husinec, holubinec,

rzné

(=

oblinec

(uh.)

=^ krombožinec, ertinec (assa

(nco ušoulaného), krutinec (nco ukrouceného),

šulinec

:

oblak, oblé devo).

chovanec

ica

55.

= svojinec

lovinec

šinec, blešinec,

foetida) d)

— chovanica

chovanka),

(.

rovesník

— rovesnica,

devné rukojeti), radlica (železo na rádle), ohrabenica (etice na ohrabky), chládenica (val. besídka), zdnica, devnica Ringelspiel), cho(chalupa zdná, devná), toenica (val. :zz slov. toák Vedenica (val. chze), fujavica (vánice), bliskavica, pluskavica (déš)

rýlica (železný rýl bez

=

runica, Rozinica (pezdívky).

gybas

56. as: (1.

(1.

k

lenoch,

„zdechlina"), vyBas

ein Mordskerl). 57. ús

(=

divús

:

58. sko

divoch), krnús (zakrnlý).

vérajško, dneško, zitrajško, viléjško, losko, letojško (nej-

:

astji v pádech kosých)

um

(gestern

59. 60.

(val.

= pi

tká

(1.

61. iš: chudiš

(1.

b)

62. iía

(dle :

da)

šuchtá,

vc

= po

domácku),

bida, žebra, pytía, chroba,

:

stapá

kosmá, koberá

(stapatý),

Froliš, Janiš.

ulepená, lepení, lepi).

burý kabát), íokýš

jabko, rak zvleený, opuka),

(iokše, nudle, val.),

chorýš

(val.

chorý

64. os: strakoš (jméno vola, psa, ptáka), gajdoš,

Ciroš (Cyrill), Ferdoš, zdechloš. 65. úš:

(val.

hubené dcko), Fabiš (Fabián), Martiš,

63. ýs: burýš (val.

(mkké

vérajšky, vera o viléjšku

po domajšku

= tkadlec).

lepiša (val.

:

—

dom).

a tvoí kollektiva d tvoí pezdívky

bichá)

ped

po verajšku,

:

ped losky

diese Zeit),

pi domajšku

(1.

lovk,

zgeblý

—

—

= sndý

mkkýš chléb).

gamboš (=gambál),

brnosa (jméno krávy).

Mikúš, Ondrúš.

66. vša: Veruša (Veruna),

ruša (jména krav), lapuša

Babuša (Barbora), maluša,

paluša, dvo-

(vc daremná).

67. eŽ: sládež (val. sladkost), pJátež (placení: to je píáteže!). 68.

dova)

—

unek

unk

(laš.),

(val.)

= ung

:

podarunek

budunek (bu-

(dar),

bytunk, sthunk, darunk, šizunk, fasunk.

Substantiva íselná. Dvoják, troják, štverák, paterák jsou úle

Prvák, druhák kr.)

;

pák

= první

jest

roj.

—

s

Paták,

bankovka ptizlatová, ptka

o pti vdrech, tak

= desínák

a druhý

i

dvojími atd. velami. starý cifra

peníz

(slov.) z= desítizlatová

bankovka.

•

(5

pt, ptítka beka

šesterka, sedmerka, osmerka, desítka

—

mdný

;

deseák

(val.)

Sedmina, osmina, devina,

—

:

147

—

desina jsou jména karet. ternicu, šesternicu

(dv, ti

—

Mlátili ve dvojnicu, trojnicu, štvernicu, pa-

atd. osoby).

Tvary jmen ženských. Jména manželek tvoí se ode jmen manžel píponami ka (fcka), na, ca (ica); lašsky a ásten rožnovsky i vsacky fda, uvka. Kterou píponu které jméno mužovo pibírá, vidti z koncovek, dle nichž jména ta jsou spoádána.

ka: Mazá — Mazáka, Novosád — Novosádka, Šesták — Sestáka, — Zapletalka, Stlúkal — Sttúkatka, Zkusil—Zkusilka, Prášit — Prášiika, Machá — Macháka, Chmela — Chmelaka Chmelarka), Štká — Setkáka, Rapant — Rapantka, Siber — Seberka, Vágner —Vágnerka, 1.

Zapletal

(1.

—Martiška,

— Izidórka, Svatoš — Svato.ška, — Pivodka, Maíota— Maiotka, Ne— srsta- Nesrstka Sikora — Sikorka, Juena— Juenka, Macha — Maska, Blecha

Martiš

Sovíš

Hajá— Hajka, Jahoda

— Sovíska,

Izid(5r

Jahodka, Pivoda

-Bleška, Vlha— Vížka, Miklica— Miklika.

na: Fila — Filena, Drda — Drdna, Kuba— Kubna, Vrla -Vrlena, — Hozena, Šrba — Šrbna, Stuchla— Stuchlena, Cipra — Cipena, Balajka — Balajena, Mezírka — Mezírena, Veverka — Vevérena, Januška Janušena, Drmelka — Drmelena, Salajka — Salajena, Hebaka — Hebaena, Pálka — Pálena, Micka — Miena, Antek — Antna, Botek — Botna, Ddek — Ddena, Hanáek — Hanáena, Kotek — Kotna, Krápek — Krápena, Marek — Marena, Prosek — Prošena, Štefek — Stefena, Vlek — Vlena, Velísek — Velíšena, Tkadlec — Tkalena, Rohel — Rohlena, Kokeš — Kokšena. ica: Bednáí-ík— Bednáica, Kožík — Kožiea, Hanáík — Hanáiea, Gajdošík— Gajdošica, Janušík— Janušica, Gavenda — Gavendica, Koenda 2.

Hoza

3.

— Koendica.

— Rybula, Sustala — Sustalkula, Janeka—Jane—Peterkula, Benek — Benkula, Knžek Knžkula, Kotek — Kotkula, Pavlosek — Pavloskula, Vašek — Vaškula, Hajduek — Hajdukula, Bareek — Barekula, Vašíek— Vašikula, Moek Mockula, Kopeek —Kopekula, Trka — Trkula, Kostka - Kóstkula. uvka (po ídku) Laca — Lacuvka, Herci — Hercluvka. Pozn. Na západní Morav pípona ovka skoro výhradní: Mašek Maškovka, Sasta— Sastovka, Stank— Stakovka, starosta — starostovka. 4.

kula,

ula (kula)

:

Ryba

Nmec— Nmcula,

5.

Peter

:

je

Píkladem jmen gazda

—

vlastm'ch spravují se též obecná

— —mlatcula

gazdna, pudmístr

ševena. Lašsky: mlatc

— kupcula,

n.

mlacka,

žnc

—tkalcula, ková—kovarka myslivec— myslivka, baa — bauvka.

švec— ševcula,

tkalec

jména živnostníkv

pudmistena, posel (obecní) n.

— poslena, švec

—žencula

koval

n.

ženica,

— kovahca, kupec 10*

— —

14,s

—

I jména krav tvoí se týmiž píponami; slov. val.: íysena, sivna, lysula, sivula, strakula. las. straena Píponou ica tvoí se též jména samic od jmen samc had hadica, jašer jašeiica, víte vítenica, zmyja zmyjica, lašek lašica (ve

—

:

:

—

—

formulích zaíkacích,

—

—

—

val.).

Píjmení mužská odvozená od kestních jmen ženských. Jména taková jsou

dosti

astá

:

Apoleák;

Bák, Doák,

Hadvižák (Hadviga), Maák, Marušák, Polušák,

Poleksiák,

Františák,

Petrušák^

Veruák. Znamenají-li nemanželské syny, jako na

V moravských náeích

zdá

se,

že znamenají

p. v polštin,

pvodn

oboje.

ili manžely?

Ze

i

manžely

tomu nasvdují nkteré dvody. Tak na p. má-li manželka samostatnou živnos a tedy v dom jest osobou dležitjší,

znamenati mohou,

jmenuje se muž po

hoBdk jest muž babky porodní, pradldk „mynáík" (mlynáský tovaryš) ml ženu resolutní, Marianu, kteráž domem vládla, ponvadž muž za svou živností mimo dm se zdržoval. Proež íká se domu posud „u Marián", a íkalo se muži vbec „Marián". Jinde zase muž jmenuje se Macek, žena

muž

pradlenin.

po jeho

jmén

její

V mém

živnosti

;

rodišti

Mackula, ale muži sousedé

chtíce tím naznaiti, že

domem

posmšn

íkají Mackulák,

žena vládne. Tedy jména na

hoe vytená

mohla by znamenati takové muže, kteí pojavše jedinou dceru, ddiku místa, za manželku, nejen její živnosti nýbrž i jejího jména úastni se stali. Též jméno manželino, v krajin mužov neobyejné, na p. Polyksena, mohlo píinou býti, že po i manžel pojmenován, jakož nkterá taková jména u nás skuten toliko pezdívkami jsou.*) Ze však takové jméno i syna nemanželského znamená, i toho jsou dkazy. V Hodslavicích jmenuje se z té píiny jeden soused Andrys Franin, a chalup íká se „u Franiných" nebo „u Franák".**)

nm

bu

Jména

dcer.

Na Laších tvoí se jména dcer od jména otcova zdrobovací píponou jat jaté nebo, a to astji píponou at ate: Janda Jana, Tragan Tragaa, Škola Škola, Kula Kula, Mrka— Mra, Sikora Sikoréa, Pinkava Pinkava, Matula— Matula, Drygat— Drygata, Rehak Rehaa, Janáek Janaa, Vašek Vaša, Štefek Štefa, Tošeno vánek

—

—

—

— —

—

—

—

—

—

*) Jednomu domu íkají „u Král", ne po jméné hospodáov „Král", jmenoval se Šenkélk, nýbrž po neobyejném a proto nápadném v naší osad jmén jeho manželky „Krála", t. j. Klára. **) Na Valaších „lajtmanák" znamená potomka „lajtmanta" portášského.

— -

-

149

— Murasa, Kenek —Kena, Subrt — Subrta, Herci — Novotná — tak Rožnova (dve z Rožnova): To

Tošenovana, Muras Hercluva, Novotný

Kena (-_-

(=

jspive

i

dvata Drygalova, kam

Byly srny tam

s

dcera

zpívá

to

jdete?).

Kenkova). Drygatata, kaj idt? Nevidli st Štefaa? (dcery Stefkovy).

Vašatami (dcerami Vaškovými).

Obdobné tvary neutrální vyskytují se po rznu i jinde na Morav, na p. na Brnnská v krajin Sloupské Naše Frán bélo na tráv, Strakovo Pepce bode drožko. Jména syn tvoívala se kdysi zdrobovací píponou ek., vnuk ík: Skopal Skopáíek Skopalík odtud tolik zdrobnlin mezi našimi jmény. Nkde (na p. v Moravce u Frýdka) posud se tak dje: Tošenovan :

—

—

—

Tošenovanek,

Mrka — Mreka,

Jinde jmenuje se syn

svojovacím jména otcova

:

i

Skota

dcera

— Skoíeka.*)

jménem kestním a pídavným pi-

Mik,

Jan

Rozina Filova.

Jména zdrobnlá. Mužská.

1.

vzek

ek:

kozeíek

má

se

(hezký šuhaj)

(1.

stídá pípona ek

význam

tu

ovések

vozík),

=^ kozílek), kotetek

(1.

Nkdy ek

=

(1.

—

— s

(ovísek),

barošek

píponou

ec,

ale s

lichotný, ec spíše zvtšovací nežli

šuhajec (statený

(zz beránek),

kotlík).

šuhaj),

patrným rozdílem:

zdrobovací

ogarek (pacholík)

:

šuhajek

—

ogarec

(odrostekj.

yk

(laš.):

iitk

jamyk

(jemínek),

kamyk (kamének).

holubnek.

:

hrnúšek.

lišek:

kopýšek (^ kopeek), kamýšek, ohýšek (= ohníek), konýšek (= koneek), tokýšek (lokeš =^ nudle), lašsky ytk: kamyek (coU. kamyi), emyek. ýšek

:

—

nlišek

:

hrnulíšek. 2.

beza — bezica (mladá beza),

ica:

hruška

Ženská.

— hrušica,

teka =:

švrgla (val.

= smrk) —

jedla — jedlica,

vrba

— vrbica,

švrglica (mladý smrk).

. Íka: hleka, kreka, áreka,

= . Íka nka = . ika etka

buchetka, plachetka.

:

:

hubnka, hulubnka, híavnka, ruenka, noženka,

mamnka.

trávnka,

neculky (val. 1.), mamulka— tatulka (1. ^^ beika), Gabrulka (Gabriela), Adulka (Adléta), zimulka (Rožn.).

ulka: beulka (val.

1.),

lítkft *)

Na

:

nemá barvútky (= žádné

barvy, jest bledý).

Valaších jsou-li otec a syn stejného jména, syn se odlišuje od otce pí-

vlastkem .maiý^, teba byl

již

svým hospodáem a jak

veliký:

malý Michal, malý Jan.

150

Stední.

3.

co

c^,

(val.)

== ko (eko)

svtidélce, dvérca

eko

(pl.

= íko nebeko, maseko = eko, íko srdenko, stovenko. (laš.)

:

enko

:

(—

okýško

ýško: jablýško,

zvlášt

kolce, Madívce, polence, kopýtco, okénce,

:

tantum), bidélce.

semýško

okénko),

semeno,

(drobné

plevele).

ulínko: zrnulínko.

—

í, ií tvoí zdrobnlá jména hromadná:

bezí kíbií

bezová

bezií,

(si.

tak

borová),

hrabí,

:

(val. =r

chrast),

vrbí

olšií,

(si.

vrbicí

= chrastí

vrbové),

drobné koví), haluzí (drobné haluzí), semení

kamenci (drobné kamení) jat —-jaté

bezí (bezový háj) boí (borový háj), borí (chrasf

:

—

jedlicí,

= semýško,

údolí, rolí, huboí (= hluboina).]

vía, cigána, žía, pána (malý pán), blíza

(blíženec),

chása

(ogar = chlapec),

búša. huba (hubika), vBa, róba, chlapa, ogaa formulích na Hrozenkovsku ven ved z vrjédzencí, zimnica ze zimnijencí, úinci (od bosorek) z úinjencí, choroba s chor-

(dít),

V zaíkávaích

vóbencí (jako: hrjéba

:

pl.

hrjébence, kúra

at — ate zdrobnlina

— kurence

= ek

stupn

II.

(ec),

a

p.)

ka, ko-f^jat:

chtapa,

—

=

húba (malá houba), syna, psía, krdela (kdel stádo), ogara, búša hruša, kopa (kopka), jaíova (jalovika), chalúpa, košúla, kordúla, kura („maluké, padála (padáíka zpadlé ovoce), necúlata (necúlky)

—

=

kua

okéna, motovidéta, bidéía, svtidéia. íka-)- jat: Janía (Janíek), mašía (masíek = prasátko), Hanía (Haníka), Kaía (Kaenka), panía (ledajaká panika). jdtko, dtko, ídtko: chtapátka, paátko, synátko, srnátko, psíátko^ vtší"), praša,

íat

—íate==íek,

Janíátko. jacko,

acko = jat páacko

-j-

isko,

at

isko tvoí zdrobnliny s

-j-

pídechem

šaacko (chatrný šátek), rolacko (role malá a bídná), chlapacko, synacko, chasacko, dvacko, žíacko, robacko híbacko, telacko, sálacko, prasacko, koacko, šéacko, kuacko, opovržlivosti

:

(ledajaký pán),

—

húsaóko

(odrostlejší mláata).*)

Pozn.

víko.

—

Pozn.

koacko.

1.

Také nkteré námstky sezdrobují: kdokolvíek, cokolti cosiko". Kdes být? „Kdesiko". Hojnost tvar: koa, kotátko, koáteko, koáteneko,

V dtské ei: „Dám 2.

— bidlo,

fajka, fajeka,

bidétko, bidéteko, bidélce, bidéla, bidétacko.

faja,

fajisko,

fajiisko

—

zvonýšek,

—

faja,

zvoneek, zvonek,

zvonek, zvonec, zvonisko, zvon, zvonisko (od nejmenšího do nejvtšího ")

valašské,

Tvary

s píponami jat, at, iat, jmenovit rožnovské.

játko,

!).

átko, jacko, acko jsou vtšinou

,

.

— Pozn. jejich

3,

Zdrobnlin užívá

sochách neb obrazích:

—

151

lid

mimo

jiné a) o

nkterých svatých a

sv. Jozefek, Floriánek, VendeHnek, Donátek,

Barborka, Vichtorka, Terezka, Apolénka

—

Nemám

bíek. b) na sesilnnou záporu:

Pamb—Pambúek chúteky na

ani

perúteky (peí) nemáme, ani otrusinky a

Pám-

n,

Ani

jídlo.

p.

Slova složená.

bu

1. Sloveso se sluuje se jménem sponou i (ideji o) nebo beze spony hryzikrka (lakomec), chvaliúra (vychluba), chvalimaa (vychluba) :

moiblato (neohrabanec

=

1.

moibut), melihuba (tluhuba), mihlad

mydliženka (lehká ženská), obžisvt

komec),

pailata (trhan), pletikoš

n. pletikoša (lhá),

n.

zbžisvt

(la-

= tulák),

(1.

plodihích, ežimíšek (nimra),

stavinoha (pyšný), tepiíata (divoch), tešipíot (divoch), valigura

(nmo-

to ra), míatibaina (tlachal), kulihrášek (dít tlusté), smrdirobota a voni-

uspived (jméno byliny), kopidol (val. 1. = hrobník), neznahaba, matonoha (nešika) ávara (nemotora), lamželezo (hmotný silák), na-

chléb,

—

dujhuba (nadutec), oškezuba (smíšek), rozdahuba (otevhuba), vabuchta (nemotora) 2. Jméno se sluuje se jménem svtíonoch (zl. svtlonoš), hromotesk (netesk), žlutochvost (jméno ptáka), škodobortel (strjce škody, :

val.),

sinokvet (uh.

= charpa),

kolohnát (neobratný velikán), rozumbrada

(naseweis), zíolajec.

Záporka ne

3.

se

jménem: nehoda (nedživec:

sem už taký

„já

nehoda"), nehyba, neíova (nemotora), nekluda (neistý, nespoádaný), nelida (nevlídný),

(neposlušný),

nepodara, nepoklida (koho

neposeda,

nuraa (= nšikoma

nelze

laš.),

neústupa, nevýprava

vypravuje), nezbava (koho se nelze

Pedložky

neposlucha

ngyzdo

!),

(kdo

se

pomalu

nkam

nezdoba (neistý), nezdara,

zbaviti,

nemrava, nehaba, nestyda, necuda, neplecha. Pozn. Nkdy mívá ne význam sesilovací plecha, vši: ty gyzde =:

pokliditi),

uerypa (nešika), nesrsta (nesnášelivý), nešvára,

:

ngyzda

nemra (= mra =

(1.,

gyzd

nemotora

= ne-

*).

kry), omydlek n. oprek (zbytek mýdla), pastap (cár potrhal to na samé pastapy, laš.), pachlop sucháí se strom lesních napadalé chlopi n. chlup — padati, laš.). Ach Bože, rozhoze. Už si ty Aniko, už si ty roznaša (zcela naša). Po zahrádce chodila, rozjablunka sadila (milou j.), rozpkní ludé (= rozmilí), roztopkný, roztodivný, roztomilý, milý roztobože! zástl (1. „plný zastut ich tam šedi"), nadkosteíí, zahájí, záhoí, zálesí, záhumení, zástolí, závodí, zápotoí, zárybnií, záii, podhoí. 4.

odpk

se

sluují

se

jmény:

odkorek

(deska

(odpoinek), obživa, obroda, opalek (zbytek svíky), :

(

;

—

*)

Tak

se

vykládá též nevražiti na koho

{=

vražiti).

od

——

:

—

152

—

Celá vta bývá za slovo pochválembu (žertovný název obuška ozembuch (nemotora), budižkniemu, nicpotak (laš.), namuduša se íkati: „na mu dušu" alebo sem áe darebn namuduša (laš.). — „Jak poádný, sklouje se Mám jak se patího pacholka. se patí" Pozn. Ve valaštin rožnovské slova „má mitá" srostla v jedno a jako jedno slovo se sklánjí: Ach mámili, mámili, kde ste dotel chodili. 5.

:

val.),

=

:

=

:

Jména pídavná. Tvoe pídavná jména od jmen

místních,

všude píponu sub-

lid

any a p.) z pravidla odsouvá a pipíná píponu ský ke zbylému kmeni: 1. ?>' Boetice boetský pl. Boeí, Boskovice boskovský, Damboice damborský, Doubravice doubravský, Cernovice ernovský, Jastantivni

adjektivni

i

ice,

ov,

—

:

—

—

— — jarosíavský, Lodnice — lodnský, Malenovice — malenovský, Opatovice — opatovský, Sebranice — sebranský, Sobšice — sobšský, Stavšice — stavšský, Tvrdonice — tvrdonský, záhorovice — Záhoský, Zaro—

rosíavice

šice

— žarošský,

Zdáni ce — ždánský, Zeletice

— želetský.

ped píponou ice souhláska, adjektivum koní se v pcký lovecký, Vanice (= Ivanice) vánecký, Mikulice — mikulecký.

Jde-li

Lovice 2.

—

—

— bohutský

ín: Bíotin-btotský, Bohutín (Bótín)

—boleský,

— borotský,

(bócký)),

Bo-

—

—

bratruský, Cernotín erHnvotín-hnvotský, Hodonín hodonský, Hošttin hošttský, Hulín— hulský, Chndobin — chudobský, Jiín jický^ Karasín karásky, Kojetín— kojetský, Ketin ketský, Loutin loutský, Mrotín— mrotský, Milasín milaský, Palonín palonský, Prosetin lešín

notský,

Borotín

Domanín

—

Bratrušín

— domanský,

—

—

—

—

Síaviin

Prosetský, Vsetín

— vsacký,

ínský

—Rošan,

—

—

síavický,

—

— Setín — šetský, — Pitín — pitnský, Rošin — roš-

Syro vín

—

— syrovský,

Zebtín žebetský. Tišín — iský— Tišinsko. 3. any Bukovany bukovský, Chrášany chrascký, Moraviany moravický, Piložany piloský, Rouchovany rouchovský, Optocany oplocký, Vrovany vrovský. 4. anka, anky: Polanka polanský, Ostrovánky ostrovský. 5. na Poštorna poštorský.

—

:

—

—

—

—

—

—

—

:

6.

no: Mohelno

7.

wý,

ne;

íia,

— Mohelský — Rokytno —rokytenský. Písený — pisecký, Topolný — topolský,

Návojná

návojský. 8.

nice:

Jezernice

— jezerský,

Roketnice

— roketský. —

Olešnice

olešenský.

Pozn.

maj etniku 9.

U

Branek íká

ov, ovd:

tlumacký,

se

jednomu

poli

Vachovské po

bývalém

'SdiCh.níku.

Archlebov, archlebský, Bohdalov—bohdalský,

Veteov— veterský, Buková— bukovský

(vl.

Ttumaov—

bukoský).

— — Místní jména

10.

ped 8,

—

vyzvukující koncovkami

mní mkkou

nimiž jest souhláska,

r,

153

ice^

sykavku

c,

H,

zi,

si,

ín,

niky

ve tvrdou

š,

c,

mezi konsonant kmenový a koncový

odmítají in a ik a vsouvají

—

—

Hrubice hrubecký, Volší — voleský, Zubí zuberský, Hobzí hobeský, Krumsín krumeský, Lipník lipenský. 11. Po riízmi: Hutisko hutiský, Brodské brodžovský, Vrtíž samohlásku

e:

—

—

vrtrský, Dlouhé

—

— dlouský.

Složeniny

12.

—

—

Starý Jiín

:

Votinoves— votinský

n.

— starojský,

votinovský,

Nová Ves

í^ský lid

vede:

na Starojsku (u

Kunovic

Starojicku,

n.

—

Novošan

Novošanka. Pozn. jovice

Podobn

— budjovský,

i

Rokycany

si

—rokycký

Pardubice

— pardubský,

Bud-

atd.

Pípony zdrobovací. avý: maíavý (trochu maíý), velkavý, širokavý, vysokavý, hrubavý,

1.

bídnavý,

svifavý,

temnavý,

plachavý, chladnavý hlupkavý (=: pihlouplý) b)

(je

tam chtadnavo), mkkavý,

íukavý

(val.

=

luní),

phavý

(= phovitý). jtíký,

2.

vký: bluký

(==

pkn

bílý),

dobuký

(velmi

dobrý),

erstvuký, mkkuký, lehuký, suchuký, teuký, staruký, pkúký, maluký, teplúko (= húbsch warm), nizúko. 3. jiinký^ línky: dobúnký, mkkúnký, malúnký, blizúnko. 4. línky, (val.) celuký ceíý, staroký. :

vlky: zdravulký

5. 6.

jutký, iitký

(las.

(val.)

= uký):

bilutky, malutky, drobutky,

hlautky^

chuutky, lehutky. teúnenký, mkkúnenko, malúnenko. 7. únenký 8. úneký tichúneko, brzúneko, nizúneko, malúneko. :

:

9.

10.

všurný

:

malušurný.

idinký, t/Šinký, ulizvý

biluneký, bilušenký, bilulinký,

:

bluiký

Pípony úcný, úcený,

širokúcný, velucny

venský, izný: (1.

malulinký,

malušinký,

malulizný.

—

(=: velmi bílý.)

sesilovací.

vysokúcný (velmi vysoký), díuhúcný

= velikánský),

drahúcný, (velmi drahý), horkúcný,

chladnúcný. milúcný, osklivúcný, zatra penúcný, starúcný

n.

staruenský,

skorúcno ráno, mnohúcno ráz, nešasnúcené dcko, náramnúcený strach,

vysoizný kopec.

Ostatní pípony. \.

ký: ptachký (=^ plachý), matky

2.

aký

:

(val.

= malý.)

dvojaký, trojaký, štveraký, pateraký, šesteraký, sedmeraký.

— janý

3.

1.

= ný

154

—

devany, sJamany, kožany, ružany, ržana muka

:

(=1 režná).

Pídavná zakonení mkkého v ní jsou mnohem astjší, nynjším jazyce spisovném: zbytení, starodávní, obyajní,

ní.

4.

v

nežli

darební, vandrovní, výborní správa, dkladní, schvální, obstární, samostatní,

—

obstarožní (== obstárlý)

ný

5.

vysní, nižní (val.).

lovk

pojícný

.

hodn

(který

pojícné jídlo

jí),

—

spatný nespatný (val. pátelský), spejný (štdrý), ujný (ilý), mocný (val. porn. = mokrý.) jatý: bojaty

6.

pasáty

(1.

= bojácný), štrefaty (= .

pásovaný), kulatý

(I.

=

(1.

(=

chutné),

(bujný),

ujný

,štráfovaný," pruhovaný),

kulovatý).

pípony v náeí val. las. a uh. asté, jichž ostatní ernastý (= ernavý), blastý, zelenastý, ervenastý, modrastý, ptavastý, jaabastý (=jaabý), sivastý, šmurastý (= šmurovaný), zelinastý (názelenavý), mastý (barvy mavé). hraastý (hranatý), paterastý (= paterý) v kolikerasto splétaný. 7.

náeí

astý, istý

mor. neznají

Píponou

:

oznauje

istý

se zvlášt

na Valaších barva ovec: babu(ervenavá jako hlinka),

šistá (^ babušnatá,) bliistá, ernistá, hlinistá

kropanistá (kropenatá),

(ovce

pistrulistá

hlíd),

(ervená jako

(lysá), lišistá

lysistá

oi erná;

inistá (erná jako muín), okajistá (okolo „pistrula").

prskanistá

liška),

okajistý

mu-

= škaro-

(poprskaná), strakatistá,

vakešistá (ovce „vakeša").*)

Kamenistý (= kamenitý),

skalistý,

hlinistý,

zrnistý (zrnitý),

pod-

má tabulky po sob"). dvací, brusací kame, valací deska,

lúhovistý (podlouhovatý), šátek ptatoistý („co 8.

jací:

híbací,

telací,

nmž

(kterou se prádlo vale), chovací telacko (na

mlieko

podojací

pda

(1.

= orná).

9.

si

1.

hlavu),

ji'í

podojené,

domajší

= ií,

kai žaludek (= kaení),

12. livý^ zlivý (val.)

(val.

14.

(=

(val. = domácí),

:

lze

lekaci

hodn

(1.

pichovati),

= lekavý),

orajici

první).

zitrajší,

ení (laš.): slepi**) pei,

13. ový: obilový

horový

Mokov), sem

lonši (-= loský), prvši

:

10. ajší: 11.

(=

dneskajší

koi (= koií

(laš.)

:

sova

ma kou

klapci úl (ktapet= klát).

pchalivý, šaslivý, trvazlivý.

mch

(=

obilní, laš.).

zimové veery

(laš.

= zimní),

= horský).

ou, ovo

kováovo (=

:

kováov

= kováv

grunt: on pochodí z

kováova

—

pole).

po rznu: ševecka praca (1. == ševcovská), morútný (= úmorný), krásovaný, rozkrásovaný (= pekrásný.) 15.

*)

Dívka „bliistá"

**; =: slepií; ale

jest blondina, „vakešistá*

kúra (ne:

slepice.)

Srovn.

.

brunetka.

„režná" sláma a „žito" (ne: réž)

—

!

— astá

16.

jest

—

155

-figura stymologica"

(subst.

a adj.

téhož kmene),

zvlášt v písních a v nadávkách: Naša chaiúpka je samová

sama

Najedli

uh).

Lipo

písti..

se

do sytného spatúcná

lipatá, špato

sama(=

zcela

Kúdeleko, kúdelná, nebudu t mrcho mrchúcná, až mrchúcná Ty

sytá. !

!

motovidlo motovidlaté

Komparace. Komparace

;

dulši

Veliký

mu

—

má

vtší a vchnjší,

Toliko nkterá píslovce mají

rr dolnjší).

(1.

—

vc vcéj (více), spš špšéj levnj (leheji), pokraj to na tenj.

tvary odchodné:

dnes je

hrub od eské.

neliší se

— více

vchnj

adv.

posle

(spíše),

(pozdji),

Komparují se též nkterá podstatná písloven užívaná tma zimj, hanba habj (moža byt habj než mne), na :

traj, zima

—

—

a

—

—

pedku — pedej, na zadku — zadej, honem honemši („kerý honemši!"') Sám nájsami prvek bežali rz první na pedku (uh.). Na Hranicku a Jicku komparativ adverbií rovná se vesms neutru :

komparativu adjektivního byto lacinší

dnes je

:

teplejší,

;

horšej), sice: teplej,

pkéj,

pknjší, zimnjší, na trhu

he íká se

jinde toliko místo lépe,

:

lepší, horší (uh. lepšej,

íaciéj atd.

Slovesa.

Slovesa iterativní

a frekventativní.

Tvoíce slovesa optovací náeí, zvlášt slovenské a valašské, nechu, mají ku

tíd

VI.

;

iteruje vtšina sloves ve

1.

Slovesa

11.

— zahýám, vyhýám, minu — míám, — stíhám Nebudu stíhat a podívám

se

si

mu

(gravatur).

zadhám, zdrhám procestva

sa

v ei), mrzne

ani

Ze sa

ti

nestíhalo v takový

(=: utíkám),

hrnu

vymíám,

Stíhá

nebo stíhá

déš na

si

pole chodit, drhnu

— vyhiiiám, zhrám, trhnu — podtíhám,

nepetihaly, vrhnu

— rozmzá. 2.

promíám,

sa.

si

:

V.

tídy.

hynu

thnu

tíd

Slovesa

— nadvíhám

HI.

(=

narážím na

nco

tídy.

— zadížám,

hrím — hkám, mrzím domízám, omrzá sa mi to, smrdt obsmidám sa kolem eho (^oplétám se). b) Jiná slovesa m. tídy mají za . ívati n. dvati. a)

Slovesa vzoru držeti: držím

—

a) ve

slovenštin Jeuaí ; viévat, seévat, slyšévat, kleévat, umévat,

hoévat. y9)

ve valaštin júcaf:

viúva, seúva, slyšúva, kleúva.

— —

156

Slovesa

8.

— IV.

tídy.

—

—

drobím pedrábám (tancuji), robím vyrábám, odrábám (las.), pravím výpravám, nápravám, dopravám, *) stavím ^nadstavám, dojím nadájám (= napájím), hnojím vyhnájám, strojím odstrájám, dlím podílám (podila žebráky ==: podluje, las.), moím— zmáám (zmáalo ho v buše), vaím zváám, vím dovíám, roním — ráam (^= rážím ovoce), vyhrážám si (vyhrazuji), krtím krúcám (prádlo ždímám), lazím hradit rozlážám sa (val.), odlážám (laš.), škúím sa vyškúám sa, hrozím

—

— —

—

—

—

—

— —

—

—

vyhrážám, (laš.),

suším

prosím

sa,

hlásím— ohlášám

(laš.),

blížím

— ublížám

dražím — dobytek podrážá, práším — oprášám, straším — — vysúšám, duším sa— dušam áe kroím — okráám,

odstrášám

staí

(laš.),

ruím — odrúám

jak stáá, .-:=

— odprášám,

svdím — prosvíám (val. uím - poúám, krím — skám, ukám

(odkazuji ddictvím),

— pottáám, — dy m zaopatali

dosvduji), tlaím strím vystrkám

—

Pozn. Slovesa chodit,

pálit,

= zaopatovali).

(laš.

hešit, nosit iterují ve slovenštin

dívám, pálívám, hešívám, nosívám;

:

cho-

choúvám, pálúvám,

valaštin:

ve

hešúvám, nosúvám.

Slovesa

4.

tídy.

V.

—

ue

chytám uchýtám, podchýtám (chápu: už hodn podchýtá), ustrkám (svádím na jiného sahám dosíhám, stihám ustíhám, sypu dosýpám obsýpám, trhám podthám, zathám („zathá do nmstrkám

—

iny"

ežu

—

—

,

—

rodilý

—

—

Nmec mluv

esky),

mrkám— zmká

sa,

zobu

—^ozóbám

(uh.),

— navyrjézaía

epice (z= navyezovala, uh.). natahám sa s klad natahuje sa jak kocúr na okín; dopadá (praes.) dopadá (fut.) pidržat, podsypat (verba íinitiva) pi-

—

Poz7i. 1.

—

džat, podsypat i

ponese-li

Pozn.

íka

si

2.

(laš.

(val. uh.

;

vyprášat jest iterativum slovesa vyprositi

stáat iterativum slovesa stoiti

vyprášiti,

(dat.),

I

nkterá durativa vyskytují

a dol.

= pamatuji),

= hoekovati), Slovesa

Všecka slovesa Ví. tídy

— kupvám,

skakvám, úvávát

—

staiti.

iterují

se v V.

nelútám

VI.

(val.

—

Ohleduje husi

iteruje

tíd

=:

:

za

srhéjávat sa.

.

nelituji),

VI.: ho-

pamatám

tídy.

v V,

tíd

:

aruju

— arvám,

ku-

nocvám, poleduvám, podhazúvám, provozvám, pe-

envám, stžvá

^jak

i

— ohledává = pehlíží nco. — Smít sa

5.

puju

—

—

(iterativa)

sa prauvávalo

si,

tancvám, vypravám— praúvajú

— pra-

(val.).

ei

Pozn. Slovesa Ví. tídy v nynjší a pece, kdo má smysl vyvinutý pro rozdíl

spisovné jsou

mezi

djem

bez iterativ,

trvacím a

op-

tovaným, pociuje tu zajisté patrný a nelibý nedostatek, „Kde nocujete?" *)

rozpravám

= vykládám,

rozpravuju sa

= vyslékám.

—

:

—

157

—

známého v cizím mst, abych zvdl, kde je dnes nebo po as svého nynjšího pobytu noclehem. Zvídám-li však na svém známém doma, kde v mst noclehem bývá, tu mi nikterak durativum „kde nocujete" staiti nemže. Rosa (str. 207.) zmiuje se o týchž iterativech („milvám"), i pochybuji, by si je byl sám vymyslil.

táži se

Rzná

6.

iterativa.

— žínám beru — bérám —bérávám, biram — odvodím (= . odvádím) vychodím, odchodím, prochodím sa (=: -cházím) dohledám, vyhledám (= -hlížím), — lezu lozím —lazím (Píborsko, Frýdecko) ve Slezsku dur. lezu též za iterativum, jinde se jinak vyjaduje šplha po stromoch (Ostravsko), — chybovat = . chybti chodic po stromoch, vyndzi na hrušku vonika (chybuje mi eše p toka). — vont (intrans.)-*-voat žnu

biravam

—žávám

(val.),

(si.)

vedu

(las.),

;

atd.

;

(slov. val.)

je

;

:

(uh.)

(transit.)

voní, cérky rády

voajú

7.

V

laštin naopak v ostatních

uju), kteráž

:

vonikuj.

(t.

Iterativa lašská.

mnohá slovesa tvoí iterativa v náeích jako v eštin ve tíd

tíd

VI.

(-ova,

V. (ávati a ívati)

iterují

— boluje " poboluje,

chodivuju, mamim chodim — chodzuju mtativuju, nosim (mtacova) n. — mlacuju mamuju (mamova)— mlatim vaim — vauju, nosuju (= nosívám), prši — pršuje (= pršívá) — pršovaío Boli

n.

,

—

—

lampa zhasuje (= zhasíná), vozim vozivuju, itam ituju, tak se asto djuje (si. éjává), dluju (= dlávám) díovuju (= dlávávám), dodluje (dodlává), obdluje rolu (obdlává), dokopova — dokopuju vykopoval

—

—

domluvuje mu, jezdivova, nchuju (nechávám), slychuju (slýchám), odbiruju (odbírají), kvitka opaduju, poituju, zaikuju, obili zakopovali,

polihuje, piveduju, kravarky provoíuju

(=

—

(uchýtat),

seti),

najduje se (nalézá se)

nvuju, dokomurky (=

vykutávali),

uchýtova

(provolávají)

ich zaviuju, vykladoval

vyplacova

(vypláceti),

(=

sevova

(si.

séjat

uzavuju, stái mladým vykládával), vykutovali

vypytuju se (vyptávají

se),

vyseduje

z voz a, kobzale zaseduju, obili se vysypuje, zpivuje (= zpívává), ja se nvyzvduju, uni teho niduju (nejídají), povdovali (= povídávali), tu to nbyvuje (= nebývá) vynajdovala (nacházela), mimovat mivuju

—

,

(mívám).

Týž tvar mají nkterá durativa: siuhova sluhuju (sloužím), oni

Pozn. val.

—

=! kážu),

snih padze

i

padzuje.

kazova — kazuju si

teho

nevažujú

(laš.

(val.),

— 158

Slovesaintensivní. Slovesa intensivní (verba intensiva), znaící vzmocnlosf zhrublos, ,

nelepos dje, v náeích východomoravských jsou velmi hojna a tvoí se rozmanitými píponami: báat, blinkat bláat, hulákat huláat, 1. dat^ ázat: binkat

—

—

hylázat (povykovati), paláat sa (toulati

zz:

—

palázgat (povykovati), tárat sa

— taráat

se).

—

=

ýat, íaf, ýzat: ahat ahýat (val. oha — ohýna na váchat vachýat, gagotat — gagýat (husi gagocú, gahcgýat (tískati ním si. coufati, uhýbati ním hógat), gýajú) hópat hopýat (skákati nepkn), chachýat sa (smáti se „vespust") =z chlachýzat sa, kulhat kulhýat, íepýnaf (val. ustavin mluviti lapota), packovat pacgyat, pajzova pajzýa (val. = utíkati), pabíova pabíýa(val. = toulati^^e = pabícat sa), plachýna (val. = placho létati), ehtat sa — ehýat sa (= smáti se plnou hubou), šeka šekýna (velice kieti: nešekýaj, dy sa ludé zastavujú), skókat skókýat, skéhnit skehýat (breeti), skuhrat skuhýat, vát zvoíat = zvorýat = zvoízat, zbíýat n. zgtýat (slíditi), vrzugýa, ezugýa okýa sa okocía sa (okounti), hobtýat (hnízditi se). 2.

strom

—

lézti),

—

,

,

—

=

—

—

—

—

—

—

—

—

—

3. rnat, íaf, zat: abrat— abíat, žbat (ápati ve vod), hogat (vz hogá o kolo), chat (chrápati: doleha pod kamna, už chá), kobat sa (váleti se), kohrat (velice kašlati), pabrzat (pížgit se, matlati se) šobat (mingere cum strepitu) = šošat, šotat

(pracn sa,

pabízat sa (courati se). flekúat (nadávati), chachúat sa (cachinnare) = chlachúat chrapúat (chraptiv kašlati). 5. dzgai: palázgat = hylázgat (kieti vespust), tomázgat (idem), jíti),

4.

úiíat

6.

úgaf

:

(val.)

:

vrzúga, ezúga.

— krzukaju =^ úzat — lizgat:

—

krzá

—krzúka

(las.

dvee kržu

vrzají).

7. íamúzat pochramúzgat (zmrzaiti).

dobit

8.

úcat

9.

tichot:

:

hrgúca búrat

— dobrúchat. — ústaf 10. — 11. ícaf ýcat tltat

papíca,

švihýca,

(velice

(val.):

(val.):

ára— arýca

,

tamúzgat sa pes

plot,

hka), krhúca (ztžka

— borúchat

strúha— stružíca,

—

n.

(rozborúchaný

pochramozdit

kašlati).

= škared

pobouraný),

chrpúta, chrpústa (chrchlati). chípat— chlpícat, chodi chodíca,

—

svai— svaíca, špinit — špiní ca, oha— ohýca, hópa— hopýca ,

—

papa švihaf

skókaf

—

skokýca, šukat šukýca, žgára žgarýca (nehorázn bodati). koldýca (laš. koídyca se to = klatí se). Pozn. I nkterá dokonavá slovesa tvoí druhé tvary píponou

— — gumnúf— gumýcnú

ýcniíf:

(

—

159

— chlopícnút (udeiti liznú— lizícnií, mgnúf — mgýcnú

žduchnouti)

,

chlopi

— kopýcnú, — rochýcnú, ždúrnú— ždurýcnúf. ygnf^ igaf: ára— caryga, mára— maryga, šmúraf — šmuryga, smoíygat (hnízditi zdíra— zdéryga zasmoliga sa i

spadnouti),

kopnut"

(udeiti), róchnút 12.

(utíkati),

(zasmoliti),

se).

ýsa: soti

13.

— sotýsa

(val.

žduchati).

Slovesa zdrobnlá (verba diminutiva). Slovesa zdrobnlá znamenají nejen zdrobnlos, nýbrž

dje v

doby.

jednotlivé

ka, nco navádti

cupka

bakát

:

baka

oškaf:

gaf,

1.

(do kostela

=

ho,

jiti),

pemlouváním nkoho na aby s ním šéí do msta, nabadtá ho na to, civka (pomalu jíti), kyvka hlavu, chromka,

peca nco rypkám, zypka (-

e

(taniti,

sedkaj

(e

poikaj

ten by

kydati), néjsu zvyklá postávat,

-^

dýchati,

— ažga

fapuškat (rukama tleskati),

hn zmotoškala

(slabo

dcka),

(ážu)

makati), fága

rozdrobenosf

(lichotivým

lapká dluhy do gruntovní knihy (lapat

tanuškat

i

hojny a rozmanitý:

jejich tvary jsou

I

(hnísti,

ápat

(liskl

(dítti),

!

— rhadžgaf,

ihágat

makati),

tak ulíií

ti

tichuko

dcka),

— apkat až by sas

t),

ízmotala).

et: drobit (drobno choditi), tepit (tepatí), bdait sa, nuzait sa, hubait (hubovat), tuíait sa (potulovati se), drobsit (= drobit), takosit sa na nco (= lakomit), ápa ápef (poád apíte it,

2.

sit,

—

to nezralé ovoce

!

= koupete).

—

3. otaf, ytat: ápat— apotat (prší, tak apoce), dret drkotat (nedr! nedrkoc! = nemluv poád), fuet— fukotat, glgat— glgotat, chechtat

sa

— chechotat kývat

chlachotat sa,

sa,

klapat

— kyvotat (všecko sa kyvoce),

— klapotat, —

lupí

— iupoce

(silno

— —

mrkat mrkotat, plkat plkotat (plauschen), tak mu slzy z oí rumpocú, syet škrhotat sykotat, škíhat (žába škrhoce), viklat vigtotat, škrabat škrabotat, šplúchat— špluchotat, šuchtat šuchotat, vzgat jaskotat (hubou mleti), vrzgotat*), Jásat prší),

—

—

krukat

olit:

4.

(drobno

pršeti),

(kapati),

:

fíka

—

krukolí jak prase), mžit prdolit

(plauschen),

— brabroni

fikonif (stíkati),

(probírati se v

chlachonit sa

nem), crbka — crboni (smáti se leze koika

po jabloni, až sa Janíek zachlachoní), lizoni sa (škéiti

mrkonit

(z

Tak

temna i

subs.t

— mrholit — šepolí

šepíat

(plauschen).

babra -

(uka

prcholit,

— šmigolit (ezati), vzgat— vrzgolit (vrzgolí na varhany),

— žvacholit onit

5.

—

— krukolit —

pršet

(ticho prší), šmigat

(žvachlat

—

—

šuka— šukytat.

—

mluviti),

péi — peonif

vrzot— vrzgot.

sa (vypínati

:

se), se,

mrkat

stapcovati

— — se na

nkoho), pískat

trtoni (tžce se,

— piskonit, šuchta

utíkati),

160

—

šprhoni sa (chromý sa sotva došprhoníl),

— šuchíoni

(šuchíonil se mezi nimi

= pletl

las.).

pížgit

echrat

07Ht:

6.

—pižgoit

— echoit (naechoený = chorý — obraz od

sa

(piplali

šemit=šemoit (enom veza

se),

šemoí = z temna se ukazuje, obliskuje), žemrat stávoi (val. = hovoiti). 7. utit: remti — romuti (val. = drkotati).

— žemoit

slepice),

tam

sa

(žebroniti),

honit — brebencovat (brebtati, mluviti eí = páí), lepati — lepancovat (pohlavkovati), lomit— lomcovat (hmotiti, tepatí), špinit — špincovat štabárat štabarcovat (hmotiti), starat — štarcovat (na nkoho — hurtem pobízeti). novnt: cásat — casnovat (táhati). covai

8.

honcovat

:

brebentit

cizí),

honcujú

sa

(zajíci

(plísniti),

9.

Rzné cingat

— cingélat

cingélom"), frfnit sa

tvary podružné.

(zvonek ve zvonici cingélá, od zvuku: prácú

s

(piplati,

soukati se)

— fafrkovat

= viklati), klábosit— kalabisovat— kalabizovat, šidi — šibani (val.), ošívat sa — ošipova sa

(1.

„cingélom,

gygla

sa,

lepi— lepišova

(val.),

pádli sa (vypínati pléct— plantat, posmta

(val.),

se)

— pinoži

palázgat

sa,

sa — posméttova

—

usmít sa

— palázgit

sa (kole

usmíchnú

uhl =

(hulákati),

obcházeti

neinn), špárat

— šparušni,

sa.

Koncovka irovnf mimo cizí slova ve valaštin i s nkolika domácími kmeny se spojila: kasírovat, koirova, šaširova (s hlku ohánti se, šermovati), mulirova (= mudrovat), rozrasirova (rozrasovati). Kúlnút (jednodobé) kúlat, kotúlat (trvací) kúlni si s nama (v

—

kuželky)

;

:

chlapi kúlajú na kuželni

solnút = maliko

osoliti.

—

chlapec

;

Vsypnú

si

kotúlá dénkem.

Chlapec píská,

kue

—

(rychle jedouce).

—

Ohe

kos hvízdá, vtr hviždí,

praská,

praší (breí); krava práská biem. vrkoce

(=

biní;

báá

povrkuje).

—

Binká

tvary. dit piší (breí,

piskoce (popiskuje),

piší,

si

Po-

(jednodobé) vsypat.

Významové rozdíly mezi nkterými piskoní „piští" chtíc nco),

—

praskoce;

co

se

san

— Holub

vrká, pes

penzi,

na housle

hviždíja

dít vrí (durativum),

láme,

;

praší,

sklo

otesené

zmrzlý Zena drúzgá roždí, Co se trhá škvká, masné na ohni škvrí. Dvei vzajú, korovrátek vrždí, pták vzgá, vrzolí, vrzgolí, vrzuká. Ovce suchou letinu rúpú, rupkajú (praskav jedí), letina tu rupí (rupt), rupoce (rupotat); zrúpit to (sndl nco „rupavého", praskavého.) Opilci v hospod tomíja, lomotíja (hulákají); lomozil sa chástím; iamúzgál sa pes plot do zahrady.

etazem.

snih druždí pod nohama.

suché roždí druždí,

—

— — —

Skladba. I.

o jmén podstatném.

Jméno podstatné mívá platnos píívlastkovou Spata lovk (špatný), mrcha lovk, mrcha cesta (mrchavý, zlý), to je dožera lovk, 1.

:

ostuda

chlap,

lovk,

to je nic po

zdechlina

tym

k. —

lovk

Podobn pády pedložkové:

(niemný,

z

Boha

laš).

pi urování místním jméno majetníka penašívá se raetonymicky na jeho majetek Stoji ped Pavlíkem, ped Bílkem, ped kovolem, ped ševcem (t. j. ped domem Pavlíkovým). Idže tam pes teho sedláka (t. j. pes jeho dvr), pes kovala, pes sušeda. 2.

V

laštin

:

3.

Podstatná vrch, roh, kraj, konec, prosted, východ, západ a p. s pedložkami a následujícím genitivem zstávají nesklonná:

ve spojení

Práv

ním prašito, a na vrch tem hnoji za vrch stolem (val.). Na vrch jam (pole

o póf noci na vrch hnoj (sic!)

spát do rána (uh.).

v Jasené).

Na

Staík

sedel

roh štola seél.

Mám

to

na konec jazyka.

Ped

východ

sluncem, do východ slúnca, po západ slunci, do prostelesa, v prostelesi.

O

II.

jmén pídavném.

ei

významu mnohem širšího strun, což by sice všelijak opisovati bylo Starý krám (ve kterém se staré vci prodávají ^= Troedelbude), staré krámy (Tandelmarkt), staré léta (léta staroby): dokal sa starých let („vysokého stáí!"); umel hladnú smrfú; chudobné vysvdení (jímž 1.

Jména pídavná v

lidové bývají

nežli v jazyce spisovném, vyjadujíce :

se

chudoba vysvduje), bláznivý

mrtvoly nosí na hbitov). drába,

který v lese díví

níž kdysi uhodilo.

(blázinec),

mrtvá cesta (kterou se na Zábežsku se skále,

„Zabitý žleb" jest žleb ve Stelících u Brna, v

se za války švédské ženy a

„Obšenej kopec"

dm

„Devným drábem" jmenovali hlídal. U „hromové skaly" íká

jest

nm

od Švéd pobity byly. dti ukryly a v Nmeckém na Novomstsku, na nmž se

kopec v

„Ta goralka není tak vopilá jak bévala" stžoval ve Stíteži na Bystiku, mín tím, že není tak silná.

kdysi pastvec obsil. si

lovk

do

nmž

11

:

— 2.

162

— vera

attributní mají též píslovce tak, dnes,

Platnos

povo (= práv ped

Tak rok

:

Dnes týden býí svátek (=- téhož dne minulý týden). Vera týden poheb mla. Je mi dlužen od tak roku. Pokáme do tak roku. Ustanovili hromadu na dnes týden. „ganz"^ 3. Pídavného všecek užívá se pravideln ve smyslu nm. zmoruku všecku mokrý. Mám Su všecek v nom. i v akk. obou ísel ženu. Ste všecky ušmúrané. Byli všeci potluení nové obilí Do nového eše vystaíme. Až po novém 4. Nové bude svaba. byla

rokem).

:

=

:

O rod jmen.

III.

Rod jmen podstatných v náeích

1.

rznívá jednak od spisov-

se

ného jazyka jednak v náeích mezi sebou. A. Substantiva téhož tvaru jsou

rzného rodu

a)

mužského

kúpel,

:

—

kr

(ke), zerz (rez), postel (val), pec (laš.), pac (las.). Rodu mužského jsou jmenovit místní jména, kdežto v nynjší ei spisovné íkajíc den ode dne feminin tu pibývá: Pešt (do Peštu), Parýz (do Parýza), Víde (do Vída), Tebí, Holomúc, Kromíž, Holíc. Lul. etázka (val, (do Lula), Cej (na Caju) a. j. b) ro.lu ženského: etaz kancelá,

—

obyaj (val. uh.), c) rodu stedního; ranní, jitní. B. S rzným rodem mní se též tvar substantiv a) rodu mužského bot (bota), rozmarýn (rozmarýna), jar (val., jaro), myšlenek (laš., my-

uh.),

r

šlenka),

dt

-

dta

ského: noclaha

v,

(uh.),

podešva (. podešev, laš.),

litra (laš.),

klapeta

(laš.

— žaludi

žalu

(laš.

i

bellis perennis), brío (laš.),

Na

stupa

— vlák),

ovoc

motýla

klarneta

sem

(uh.),

laš.)

iskerko

kapišona

rodu ;

slov.

(laš.)^ (laš.),

(laš.),

je—jedí

játru),

c)

(laš.

patacha

pergamena

(laš.),

játra (Ji. jed (val.

(Ji.),

(laš.),

šnuptychla

— ovoce

strnádka

brko

(Ji.),

(laš.),

= klepeto),

(val),

strnadlo (pom.), strnádko

2.

dít), fazol (Blatnice pom.) b) rodu žen-

(laš.,

tvaružka

m.),

vlanka

šatka (Ji.

(laš.),

do

íoža (uh.),

stedního: iskerska

=

(uh.).

Starojicku a na Laších, zvlášt v ásti moravské a na Frý-

sob neutrem. Taktéž mluví se neutrem Všude na Laších zachoval se tento spsob aspo o tetí si byuo, Manda ? Byuo sem na osob, když se mluví o dvátku Sak už sem stanuté (== už jsem úce, obracauo sem seno (Hodslavice). vstala). Já sem sa ho už naprosiuo (ib.). Ptal jsem se v Hodslavicích dvátek, jak které je (t. j. jak se jmenuje kestním jménem), i odpo-

decku dívka nevdaná mluví o

k

ní

a o

ní.

:

Hd

—

vídalo jedno: „Ternu je

Andua,

temv, Milá."

Hd

si

na otázku,

í jsou:

od-

sem Zelenkovo, to je Kubovo a to mi v Morkov, „má 26 rokch a my ma dycky tak pravíme bylo." Rodie i vdané dcei tak ikají, kdežto jiní o ní rodu

povídala: Já pravili

A

Kopekovo. „Naša dívka,"

ženského

—

užívají.

Sama mladá žena nesnadno

té

zmné

zvyká,

a z po-

::

— átku

se tím

co?„

„Oto

—

ížkovo).

i

m

—

stydí.

Dvátko

—

dvata

Ve škole ,Kdo

e

koplo!''

žalují:

kopnul?'^

„Pane rechtur!" „No to Tižkovo (dve

„No

k sob: „Male, po hev!" i o vcech jiného rodu, jakož

volají

Rodu stedního

3.

163

užívá se

m

o osobách,

i

to neužere? když se mluví s opovrŽBním Vri to po m, esli Neumí to (o psu). Néni toho nikde, a jak sa to oháá (nadutý lovk) :

!

ani zazpívat!

Jméno hrách

4.

rodu ženského

jest

i

o mužských osobách ve

rení: milá brachu!

O ísle jmen.

IV.

Nkterá

1.

pkný

klas.

má pkné

majú málo pupenca. cihlu

(laš.),

mají též význam

appellativa

Réž

skládali

Na

zrno.

hromadných:

mám pkný

Zito

má

Trnky dobe vypasu. Díat

poli

strom.

Bukvu a žaludem prasata sa sme uhel (slov. las,). Idu vait grumbír

(i= brambory,

v Polešovicích). 2.

Jména hromadná

rža, žita, ovse,

jemene,

mívají

íslo množné,

zvlášt druhy obilní:

obila, zela, prosa, sena, otavy.

se v náeích za pluralia tantum mlýny (mamy na mlynoch jednotnému íslu v jazyce spisovném =^ ve mlýn, laš.), sluhy (synek je na sluhoch =: na služb, laš.), svainy as, kdy se sváívá, o svainách; „dobré svainy" val. jako: , dobré ráno" a. p. Tak jmenovit nkterých ástí tla lidského užívá se v plurále o jedné osob: Chytil ho pod krky, zlomit krky (uh.), popadl ho za pasy. Pani myslivka tak tam dali nad studnu ty ela 3.

Nkterých substantiv užívá

proti

:

=

a divali se dolu jen jeden

(laš.)

kostel,

—

Ve Zlín íkají bývá „nad

ve Vyzovicích jest pole

a je tam

kostely,"

„nad msty"

;

podobn

:

di

,v pekly." 4.

astjší

eený

je tak

plurál intesivní:

mét

hlady, schla strachy,

popukal bych se smíchy, nemohl smrady obstá. 5.

obyvatelv užívá se za jméno jejich krajiny: na Slováky, na Valachy, na Lachy; býí na Slovákoch

Plurálu jména

Sel na Hanáky,

na Horákoch na Dolákóch, v Turkoch, v cizincoch

(=

v cizin), vrátil

sa z Valach, ze Slovák.

pak píin nejen urité sloveso, adjektivné plurálem se písudky nýbrž všecka participia, pívlastky a vyjadují. Je-li osoba ženská, písudek i pívlastek jest rodu mužského. Podobn užívá se plurálu o každé osob nepítomné, které se vyká Tatíek byli choí, na cestách sa zmohli. Moji milí mamnko Staenko, byli-ji ste tam ? Nebožík Klinkovský byli poslem šli do Brodu a zablúdili. Ta stoláka to všecko šijú. Povdli sme to našim tatulkovi.*) 6.

Osobám dosplým

se vyká.

V

té

!

;

*)

.Byli ste

Dle toho by

eská

tam

?^

ptá se dcera matky.

spisovatelka mluvíc o

sob

^Byíy ste tam

plurálem užívati

?

ptá se

matka dcer. mužského

mla rodu

11*

—

!

:

—

—

164

Pi

akkusativ pisvojovací námstka ndš^ váš vyjaduje se geniPotkat sem vašich staiká. Podivte sa na našich mamu, im kasánka svdi jak tá Nejsú tam naši? (t. otec nebo matka, hospodá nebo hospody). Balajkovi (t. strýku, nebo tetiko), kde idete? Vitam vás, Kožíkovi. Na Podluži a jinde na Slovácich i o Bohu a o svatých plurálu se uživá: Pane Ježiši Kriste, rate naspoit. Sv. Marija, proste za nás za hišné. Jak Pamb dajú, tak nech je. tivem mn.

:

V.

O námstkách.

1. Ukazovací námstky íen, ía, to uživá se zvlášt asto v pohodlném slohu pohádkovém: Potom šli do zámku. A dyž do toho zámku vešli Pišla na zpadek (= na zpátek). A dyž na ten zpadek pišla (laš.) Podobn: Staenka, ti padú. Jozef, ten rád chodí do školy, ale Janek, ten radši za kravama. 2. Za eské o»en uživá se složeniny tam ten: na téjto stran tam na téj stran, kteráž i znamená tolik co minulý Tam ten rok, .

.

.

.

.

—

.

poá

—

tam

tú

—

zimu.

Námstka

oný

— á— é

:

nemá

ukazovacího

platnosti

kdo práv urit íci nechce nebo nemže: Kde's býl? Hen v oném. Sél sem s onýma. Sám sama samo stotožuje jakoka výrok s podmtem, 3. znamenajíc tolik co plný eho: Pole je sám kame, sama tráva; koár býl samy svtla; strom je sám kvt; pibhl sám smích, sama radost: tá roba je samy klebety. Samý na Podluži a na pomezí uherském znamená tolik co všecek, velmi Vrána je samá erná (= všecka). Bou šohaj samý švarný (zn velmi). nýbrž znamená všelico,

onen,

—

co

—

:

4.

Jiný

má

tvary: iný, inší, inai, inakši.

—

—

Staroeské koliký toliký (nyní „jak velký tak velký") zachovalo se posud na Morav tmito tvary: koliký toliký (slov.), kolky 5.

—

—tolký

(val.

teli les,

tla kniha,

Kolik tolko tele

(val.),

—

slov.)

—

laš.),

tolik,

kolik

—

—

telej,

kýla

Velo,

vela,

keli,

kela, kele

—

teli,

tla,

tele,

kelky

— telky

(laš.):

tele pólo.

kolej teléj,

—

toléj,

s teléj

o

kýle, velej krajuv

kelo-telo,

kolko

kelo— tlo, kelko

— telko

kolikátí?

lidmi (Jicko),

—

telej

(slov.),

krojuv, o kela hodinách ?

= hojn

(laš.)

Vedle nkolik užívá se astji slova pár, pora

(laš.):

vela

;

nvelo, nvela

(laš.)

=

moc

(laš.)

(val.

= mnoho.

grej carv (Frýdek).

Dol

ji

pora

Dam vam

po paruch sklenek (Píbor). 6. Za vztažnou námstku bývá nejastji co, a to v nom. a v akk; neživot, samo, v ostatních pádech spojené s námstkou on, ona, ono :

„Pravili jsme,"

jakož

i

praví

o

sob Andromacha

Euripidova:

éxó>Ts? aurol

rijv

— Kde mne co

chodníek,

ten

je

co

165

sem po

—

nm

chodíí,

ú vodit Ach néni panenky, co rha ho šlapávaía. — á— é užívá jen ve spojení za

?

kde

je tá panenka, co

tšívala, zarsti chodníek,

se se substantivem, anebo když k substantivu. Keré dit je velice chytré, nevyroste. Keré (zemáky) budu nakažené, dávajte o své. 7. CjtV, ija^ ijn v laštin znamená nejen i, nýbrž i cizí Snadno Kei'ý

se nevztahuje

.

dava

ijeho

z

Nmaš koa

svojeho, slizaj s ijeho.

Zpedy

grabni do

Zpedy zamta ped svojum sviium a svojej kapsy, potem do ijej. potem ped ij um (na Opavsku*). 8. Za . nikdo bývá z pravidla žádný, val. a las. žáden, 9. Slovce,

Jeda,

vseli,

(podl. uh.):

har,

s

nimiž se skládají málo,

kde,

nkdo,

si,

námstky

kolvék

(val.),

neurité, jsou

ne (laš. we),

:

sta (val.), lei (val.), vola

ledaco, všelijaký, barkerý, málokdo, kdosi,

cokolvk,

sakdo, Ledakdo bývá asto s píhanou: To by ledakdo ekl. Což myslíš, že su ledakdo? Nebudu otvíra ledakomu dveí. To je ledajaká roba. Týž význam má substantivované ledaina: Nekupuj takovéj ledainy! saco, sakerý, s^aí, lecihdo, volakdo, volaco.

—

Je to všelijaké!

(=

ne

hrub

dobré).

—

Nebu

jakýsi!

{=:

nebu

tak

neústupný a p.). Di ty jakýsi! Bylo by to jakési, dybychme ím toho neudlali (n: nepkné, neslušné). Su jakýsi nemocný (nr nevím

svéhlavý,

ma

mn

co mi jest). Jozef sa na cosi pohnval (= z jakési neznámé píiny). Je tam eše kerási hruška (nco málo hrušek)„Máte- li oechy?" „Eše tam kerýsi bude". Až nekerý klásek je dobrý (^ málo který). Letos je enom nkde nekeré jabko (= málo jablek), Aby to nebylo kam kery kus (= nepoádn složeno). 9. Kde kerý, kde jaký, kde kdo znamená tolik co „všeci, co jich jest". Už o tom ví kde kdo. Pišel kde kerý žebrák. Už zme spálili kde jaké poleno. Už sem pozobchodít kde kerý chodníek. Sndl kde co. 10. Pojem neuritosti vyjaduje se velmi asto námstkami souvztažnými: Pomože nám kdo ten (.— pece nkdo se najde). Vydláš si co to (-= by ne mnoho, pece nco). „S kerým košem pjdeš na ty jabka?" „Mi je jedno, s kerým tým." Jaký taký výdleek peca pi tom bude. Já eše bych býl jaký taký, ale ruka nechce slúžit. 11. Svj a njaký pidávají se k íslovkám na oznaenou potu neuritého: To može byt svých ticet rok. Pobýt tam njaké dva roky. ani sám,

—

—

—

YI. 1.

Slovesa abstraktní.

nima (Frýd. jiného

*)

Jako

=

cizí.

^ není) se kdo,

:

co

Nmaš

O

slovese.

V náeí lašském nmas,

nmá

(op.),

nimaš,

tam žádného. Tam toho nmá. Nimaš tam

piklonn

užívá za nkdo,

nco, tak

jest

i

iji =^

nkoho

— nic.

Nima

dovést.

—

Avšak v jiných náeích sloveso míti mívá platnost! Nemá nám kdo veee uvait. Neriiét mi kdo žita kdo byt ve stodole. Eše mi má kdo pomoct. Kdež ich

ich doma.

abstraktního

166

i

býti:

Neriiél

—

máš? (= kde jsou?). Nemáš ich tu nikde (== není jich). stane, až matky nestane, jak s tebú bude (= nebude). 2.

—

sthuješ!

námstky

val, syp,

hr

hybaj

dómu (Kel)

chra! (= utíkej,

—

rušaj

!

:

Píborsku užívá

staví

3.

si

vypožali

hraje

=

(=

= postavili

novou chalupu

si

prostého

Vystavil sa na vrše

si.

a tož

lubiku

se též

pakuješ! táhneš!

z pravidla pozbývají:

Význam dynamického media mají zvratná slovesa se: Neprosím sa vás. Nepotebujem sa tvéj rady.

sa,

ne-

Zvratná slovesa pohyb znamenající v imperative a v imperativním

faturu zvratné

ustelu

Až mne

(val.).

posti.

—

!

—

laš.).

potebovat posti se na

prosit se a

— Vedle

Postelu sa a lehnu

(val.)

^

si novou chalupu). Postavili nvou chalupu (val.). Buduje sa = Za vodiku hraje sa céreka s ho-

postavil si

—

si.

Sloves trvacích a nptovacích oznaujících

dj mnohem názornji

a konkrétnji proti abstraktnímu dji sloves konících,

e

lidu správnji

jmenovit ve vtách záporných: Já vás nebudu zaháat, vyhazovat, napájat. Nebudu sa s tým natahat, nosit, vláit. Nebudu sa staovat až v Holomúci. Sta vypravat chtapca na pole. Já sem to tam nedával. My zme to tam neskovávali, to kdosi iný tam skováí. Já sem nic neobjednával. Pro's mu to dáváí, pro's tam netam chodil, pro ste tam lozili = ml's mu to nedávat, chodit, mli ste tam netozit. Na by ses s tým vláil, na bys to prodávat, na bys tam chodil = nevía se s tým, neprodávaj toho. Na sem to kupoval? Na co st ho pušali! Nadenníci mu chtli utíkat. Nedál mi toho kupovat. Mohs mi toho neposílat (= emu's mi to posílal). Mohta's mi toho nedlat (= pro's mi to udlala !). Mla jí vil a hojnji užívá než jazyk spisovný,

ms

ty

peníze

otázku:

Budeme

klást.

„Co's

zabíjat.

tam dlal?"

voditi, voziti a p.

:

Starú

odpovídá

se

ttu

Nosit sera tam psáni, vozit sem

Sloveso hoditi se jest významu trvacího ude-li s a

vám

bude zhazovat.

:

To

—

Na

slovesy

nositi,

mi nehodí

(praes.)

iterativními žito.

sa

to hodit.

Vil.

O pedponách.

pedponových na oznaenou nejjemnjších odstín myšlenkových v náeích mnohem pesnji se užívá nežli v nynjším jazyce spisovném. Mimo to bývají tam pedpony asto jiného významu nežli tuto 1. vy a) smr dje z neho ven: Vylehni z lžka a lehni si na zem. Vyzelea (val. rozzelenati se) b) možnos dj vykonati Toho on Sloves

=

iievytrúbí

t.

j.

hudební kus na jeho

:

umlos

trubaskou

jest

píliš ne-

—

—

167

To

snaden, aby ho náležit zatroubil.

vyzpívám

já všecko

=

i

hlas

mj

spotebování eho: Už zme všecko teplo vyvrzali t. j. ustaviným „vrzáním" (otvíráním dveí) pozvypouštli. Za zimu zme vysvítili ti veliké ban oléja. Už zme všecku síámu vystlali, sl vysolili, mýdlo vymydlili, niti vyšili atd.*) d) vydávat (val. a i

pvecká zrunos na

to staí,

c)

= vdávat.

las.)

2.

Už

do a) dokonení dje:

Ohe

zvyky domírajú

ty staré

do-

hoívá. Byla tam, ale nedobyl nového roku. b) dosažení eho: Dyby ím

na táckách vdolky nedopostí

dokaj

!

3.

(pom. uh.

Pi

za.

z-t,

val.),

této

po: dondu k tebe (podl.). nedovšímeu si (podl.).

pípon

vyskytuje se nejvíce

Mám

zapracovat (naíkají žebráci).

Jak

zaadím {=po). Zachtli

si

Statku sa nedohostí,

tož sa ner"^vozí.

vozil,

= pi\

c)

difa nemocné,

si

(val.),

se). Prachu nasedá ná mi zazvihnúf (= pomoz

po

Ano,

zadla

si

lešti

(podl.),

Nemožu

úchylek:

nemožu

sa (zamilovali

prádlo a potem do toho zaplesniví.

Dondi tam

mi vyzdvihnouti na záda nši trávy). Tak jsem sa vera zastarala, jak bude! Moc jste za tú krávu zacénili (= „vysokou cenu udali!") Spatn,

dobe

= zachoval. Ovce sa = už nejí tolik, jako

(val.) -= vypasou a poátku, když pišel na lepší stravu. Kohút ho (erta) zazpíval tož musel kame zhodi (zazpíval práv, když kámen nesl, „pekvapil" ho svým zpvem). Zahrávat dia (t. j. hrou dít pokojiti). Zašípi hrušku (val.) = na. ho naprosil (val.) = po. Zaptaj ho (val.) = popros. Zamdlela v kostele = o. Všecky peníze zamárníl (val.) = />ro. Zadivíl sa tomu (val.) po. Prosil mne, abych mu zapásl, že sa pjde podívaC dóm (val.) = po. „Po mi zapás krávy", t. j. popásti zatím za mne, než pojím a p. Oraj, oraj, mj syneku, oraj, za vodu, a kdo tob zapoháá, dyž já nemožu (val.). Zachoél = o. Zahlásil sa k nám (val.) = nastoupení trvacího „hlásil se".

sa zadržál (val.)

Už

stlustnou.

zapasu

z

se zajedl

Pkn

!

=

Kde sa

mi

(val.)

noc jest

Tým

to zapadli {va.].)=po. (val.)

= roz.

(podl.).

ve

=

nastoupení

Zanocovál v

Zahnval

valaštin

a

mu

zstal do noci

m

na

mu

slabo,

ho

—

= po.

(laš.)

laštin tvar

(lyuzzo, wurdei: Zabylo

teskno. Zabylo

—

zabylo

líto.

(val.)

=

„dímalo sa mi."

trvacího

lesi

še

ich nezabohatíš!

=

Zadímalo

sklenku nocoval == zstal pes Zabil

Zahasila svtlo

znamenající

Tak mi

Zatvrdavý

^>/v ;

o.

mkko

=

z.

nastoupení

astý dje

Zabylo ho Zánovní kabát

zabylo.

trochu tvrdý.

(ješt dosti nový).

do

zhodnú hádku

4.

z

5.

na: Co tu nastójíte?

:

práce,

naprotivíme -*)

dom a p. Co tu = marn bychom

Nynjší

e

= = co tu

(val.)

ti :

Zhodli

ste.

nasedíme ? = darmo se

mu

bude? Jdte radji tu sedíme. Co sa mu Co sa tom napííme ?

z vašeho stání

protivili.

spisovná nezná tu jiného slovesa nežli

nm

,.

spotebovati!-

— Co

navádíme? Už

sa

Už

nabyl:.

nabylo

sa

máto

to

je

zima

= už

!

teplo. Najedli sa, napili a naspali.

Nabíza koho

otekla.

(val.)

168

— Eše sem

platné. je

Noha mu

svt

sa málo na

už by mohlo býti

dlouho zima, nabrala

(val.)

=

sebrala se,

= po.

nad: Nadplákali nad ním (nad nebožtíkem). o: Nemožu obležet, obsedt (o nemocném, jemuž i ležeti i sedt^ est obtížno). Neosedí celý de bez práce ^ nevydrží. Tískami se otopí Noha otá, otrnuía = pestává trnouti. Oblisklo sa ^= zn. Boty tak sa 6.

7.

=

= Zdálo sa n, že ohlúpnu = ulehla nemocna. Zatel ho to Oseená íúka (val.)=^/?o. Otmél v lesi = zo. Obsi (val.) = po. Prádlo oblá = mu

Obudit

obliskujú

(val.)

z.

(

- že se zblázním, iy^X) =^

omine

oblehla

Sestra

po'

stnu

obrázek na

z.

= jsou ped námi, sekou, žnou rychleji nás. Jak odpoklúzál kon, šéí na pole. Staenka nám všecky dti odpstovali. Odespali zme = usnuli. Z Hošátkovéj jedna odkázala na ma = vzkázala, že by mne chtla. Odda = odevzdati (laš.) Kuchace od:

8.

Odsíkajú,

odžínajú

nás

:

sem

to oddala v kuchyni.

po

9.

Postál u stodoly (njaký

:

Polež

as).

si

eše

(chvilku).

v emfasi znamená táž složenina pílišnou míru dje: Ti (Sedli dlouho do noci, na p. hrái, pijáci). Ten si poleží

jPosete. Ale si

posadéli

!

—

(tžce nemocný). „Postonává, poléhá, posedává" íká se o nemocném který neleží ležmém. Pochtevá ju miluje ji, chce ji za manželku. Po-

= = zaháleti,

zahálka, zahale. Sám toho nepodtám (více nás potebí do toho). Popásám sa dóm (kdo žena s pastvy pi cest sem tam ješt dobytek popásá). Ponášaia sem semeno (za rozstávat,

postávka,

postava

sévaem). Pozdávalo sa laš.)

=

položím

!"

(val., ti

í/.

mu

Pomsna

=

z.

vyhrožuje se tomu, kdo

Posušité

devo

pomladší

= trochu.

(val.)

= které

Pozúfám

to jaksi divné.

sa

Co's podlal,

práv

nkam

brzo vyschne.

Straky a poj inší ptáci

že

leze,

Postarší,

(val.) =^ jiní.

za. Podlúžky (val.) = malé dluhy. 10. pi: Vz pijel psa, až zakviél pišepluje ^ trochu chromé. Želé kolikrát

--=

(futurum). Postíaf

si ti

vyhešili =^

?^

„Já

aby toho nechal. povtší,

Podtužený

—

pomenší, (laš.)

=

(trochu pejel). Pichromuje,.

pihívá, tolikrát mosí piopravit (= pimastiti). Pikalilo sa mi seno =- trochu zakalilo. U nás nekeí v ei pizpvujú. Strom sa pijal (val.) y. Mosíme všecky dti pišaova (val.) = šatiti. Syn sa piženil na podsedek, céra sa pivdata na chaíúpku. Pika na sen, na dobjtku a p. (t. ekati vtší ceny, až bude dražší, až se vykrmí) Natom si máto pikáš. 11. pro: Všecky peníze pronosít na šatoch. Prožéni syna (val.), jako provdat céru. Pedat (laš. uh.)= pro. Pebudži =pro. Byu sem sa pejí (Hodslavice) ^ pro. Pemluvit (laš.) = pro. Propkne dvátko

=

:

=

pe

(laš.).

pe:

12.

Bylo

zamnila selsky

kroj za

rnz: Dybych

13.

ale

zle,

jí

mstský sa

sa

toho neubújím.

„báti

se" jako

:

-pektný"

jsem

sa

=

žid).

nenajdu toho. V.šecko ím

= utíkali.

(val.)

sa ubát, se.

že.

(val.)

.

Už bývajú

=

Už nehodíte?

Co bych

su všecka chromá.

Už sem

ulekl

(srovn.

Perašila

pkn-

I

ped ním

u: Uchodili

14.

= vytrvala.

pebyla

rozhledáí,

rozpovdél. Rozzatrápené dlo Vóéra sem se uchodila,

-

Ifi9

= nastoupení

ty jabka zralé,

mu

odcházíte

sa jak bál,

peca

trvacího

ale letos sa

=

z/. Uvínit Uhynula mu kráva. Ulíbita sa viným uznati (zl.). Velice sa mu to ulíbiio. Udíraf na koho koho Tak sa ti panáci udivili! (val.) po. Vám žádný dotírati. (val.) z. Neustaíl by mu í neuhoví vy. Upozvolít sa. Uekli sa Tval.) zstali. Uvža še (op.) == umíniti, predevzíti (val.) Ustali na poli (val.) pro. Upálila pec Z'i. Umarnil penize (laš). si. Upáí si kordutu lytopila. Co ja se s nim uhnvam, ukiim ? ziz co to plátno (laš.) pi. Uhrúzi sa pod vodu (val.) (srovn. »'<). Byli by unutili (val.)

upozdly.

(val. laš.)

=^

=

=

=

=

=

=

=

=

I

a

= podhrúzit ju

ume^kaío

sa (slov.), z= za.

=

podhrozi

Uzmáhá

se (han.).

Udát sa na študyje

=

dal.

sa

(val.)

Velmi asto

= na.

To

skládá

se

pedpona se slovesem na oznaenou dj slovesem prostým vyjádený. Složeniny takové dodávají ei veliké uritosti a strunosti; užívá se jich nejastji ve vtách záporných: Tech krav neupaseš. Neuhlédáí ovoce. Nemám zub, nemožu masa ujest, možnosti, zpsobilosti vykonati

n

ukúsat,

uhryzt.

neuvedeš.

Nech mne, šak

Na Valachoch

já

to

uvezu,

unesu.

Sám toho býka

taciéj dobytek ukúpí.

15. Nkolik p^dpou. Na oznaenou distributivnosti dje, bu že nkolik podmtu jeden po druhém stejnou mrou dje se zúastuje, bu že dj slovesný nkolik pedmt po sob stejnou mrou zasahuje,

pedponovou skupeninou /9o?, nebo, pouhou pedponou po. To se dje vždy a

skládají se .složená slovesa trvací s

poíná-li

slovo

bez výjimky,

i

sykavkou jest

s

poet takových

složenin

pehojný: Všeci

Ptáci pozulétali. Ovce sa porozbíhaly. Vrúble sa pozujímaly.

pozutíkali.

Už

pospávali.

sem pozaporaínál. Pozvyupomínát peníze. Pozvyplácál dluhy. Poznavypožávál si penz. Všecko mu pozvytípál. Stromy sú pozohýbané od ovoca. Poznavlékala, pozvyvlékata jehlice. Knoflíky sú pozvytrhované. Všecky pozvyhazováí z izby. Pozamykát truhly. Pozotvírál okna. PozvyVšecko

tahovál hebíky. Pozobchodíl pole. Pozutínál všecky haluze.

po kúsku. Bylo tam pozavírané. Až pozumývá náení, nech

som

to (uh.)

— pozapomínal.

Pozopijat

znadstavát sem kdejaký kúsek

se (laš.).

Pozukazuju

ti,

ide.

Pozaorávál

Pozabýváí

Pozobjížál všecky. Po-

kde co mám. Všecek

chléb,

co ho kde kady poznadostávál, zdrobíl do polévky. Jiné dvojité složeniny:

od gruntu

pole.

Sak

Penadivili sa

sa dorozpráváme (val),

(val.)

= velmi

se podivili.

Rozpronajímát

Zaobléc— za-

:

— obléka dti

= ošatiti

— síly ustaviným Ten sa nás napodváál.

Vypedbíhali sa (vyerpali své

(val.).

Už sem

pedbíháním).

170

mu dos

sa

nauliýbát.

Trochu si porozpráváme. A dyby si sa mu tebas roznadonášát všelijakých dar, on tvojí spejnosti peea neuzná (val.). Co sa ten dobrák nazanazpomínali! ujímáí sirot! Sak zme sa na

a

O píslovcích, spojkách, ásticích a mezislovcích.

YIII.

A: Zmizel

a zmizel (er ist spurlos versehwunden).

—

nemohl a nemohl.

=

—

ái).

i

(slov.

ale

= asi

1.

„Po

Mám

:

pišvduje.

„Je tam zima?"

ai

—

mamnka.

tetí kopy

(slov.) = ne:

o desíti, ale co by ale sak ba,

p

ale

ty,

(uh., též:

Dnes nepijdu až ale maso sndí?" „Ale co by!"

ve my máme

—

nakládat!

aniž:

„A vlha pkn-li

„Vil už aniž tak ne jak zrána."

pkn

= ano

2.

žita.

„Ty's mi to

Ale tož

sem ho

a^a=: ano: „Vy ste vdovec, ai sem!" „Ahá, abys mne bil!"

tam tatíek

val.): Šli

Najít

—

= nebo.

(las.)

pravda?" „Aha, su."

néni-liž (aj)

a6o

—

1. Cekám, „Pokaj, až co nesníme." Néni až tak horko. Na tom až tak nezáleží. Peje si až moc. Jemen máme až milá vc. Až kdesi cosi našel peca kupca. „Kukaka" (m. zezutka) až kdo povídá (= málo kdo). Séct umíja až kerý (= málo který). 2. Za louda vé, pohodlné ei, nebo za drazem pohržky

zpívá?" „Ona aniž tak

nezpívá jak je krásná.

až:

až jak to vypadne, až nebude-li pršat. „Dajte mi kúsek!''

sú hluší.

dyby tak chtlo

Ej,

hodn

hodn

pršat, až

hluši, až oni

Oni sú

pipojuje se touto spojkou opakování týchž slov:

Pokaj ty Sak

pršat.

špato špatúcná, až špatúcná. To je veliké lumpisko, až lumpisko. já

mu

dám, až

mu

dám.

neekám. Oni

až fa

dvin

derte

3.

palicú, až

byli.

2.

Bai

teba

:

= ano,

(val.

Až neupadneš!

laš.j:

jiného:

„Pome

:

bai, bai tak.

bai,

peca

bar je bohatá,

nechcu.

jí

—

1.

=

bai- (slov. uh. val.)

Nech

bda býí,

na rozto,

on

blíže o

Bo sem

CU

ti

= .

a píslovci

kiá

—

bhy tom

lec: bar kdo, bar kde,

rozto! (val.)

—

ví.

bo

—

dávno povdal. citte = ticho ito to

!

—

—

(laš.)

= honem —

2.

akoli,

Bar pod

ve složení

= prý:

vždy: Bo

brz, brze (Karl.

= 1.

bar všeci.

bar kedy.

b'íz' (Jicko)

= nebo,

Ba ácha! sme tam

bai v noci

i:

íavkú penocuje. Nuž bar (— tedy tebas, pišvduje)

mstkami

sa,

až vím. Vy-

—

„Ba."

radši!"

(Hranicko, Kelecko, Jicko)

ovšem

Ponáhli

Povz n,

ona rechytá zajíc.

Ba pišvduje vli ba šmaka!

= af

cheli, až by to ostalo tak.

si

—

s

ná-

béda réta,

on tam blíže ty

Rožn. Jicko,

sam

laš.)

taky.

= brzo.

co (slov. val.) uvozuje

vty

úelné: Bžel honem, co by sa dostál z lesa. Dajte mi nkoho, co by tam zavedl. hodiny dobe mosí í, co by došel. Dál sem chasníkovi jabko, co by sa s ním zahrával. 2. výsledné: Sám nevél kolik má penz, co býl takový bohá (= takový byl bohá, že nevdl). Francek 1.

ma

Dv

— —

—

171

Hn

sa potil, co pracoval (= pracoval, až se potil).

Nemože prodat

téj

::

!

zamdleia, co sa lekla.

Ležel

chalupy, co tak o ty peníze je taková tvíza.

Voda potokem tekla, co pršalo. Sotva mluvit mohl, co plakal lútosú 3. asové podmínené: Co mu trochu vybiješ, to mu neuškodí. Ai co sa ožením, rodie možú se mnú byt. 4. pipou.štcí Dyž v naší dolin mlha vystúpí, co bude ráno jak krásn, do veera cokij^ cofel (slov.) = ale jdi, co nepravíš prša mosí.

jak zabitý, co byl tak opilý.

—

2. = á propos (uh.) = 1. ano, vru: A ajda, je tam, je! emu = ajda zabol som vám povdzc, keby sc k nám trochu pišli. pro ne: 1. na: em to bude (Zl.) 2. pro (Jicko, laš.), rnnn ni tam nešel? emu sy tam nebyl? 3. =: protože, nebo, vždy (laš.): Hrab

ajda

:

—

!

ems

=

emu ma

zakázal lesem chodi,

zv.

tam

Nébud

emu

dnes pršef,

je

Studna je tak hlyboka jak ten kopec, emu, dy vtr fuka, papir tam hodzeny id kanálem. Kostela nuvidži, emu je v nižin. emu, dy my idm na huby, to my vidimy... emu je hojn takových, co štukdo dla cihlu, to jí nedyruju na knze a potem nchaju tak. ! (val. laš.): može dla, ež na svojim pólu. já blázním? Nvim, íím (val. pom.) peníze, i co? i zvonili už i ni. Co chceš?

tak erstvo.

emu

—

i

jak mile

ím

:

vidt na

to vytáhnu,

ím

poli.

hn

Davne, nedávné, dávnjší deprym, dneskaj dole

ž«y?/-o (laš.)

(slov. val.), dnnsaj,

= na

dole,

dom

(Zl.),

2.

s

= dávno. — deprv, deprem^ dprem,

dnesajky (laš.).

dom

= dnes. —

(laš.)

—

domu

—

já to

kondicionálem uvozuje

vtu

—

dle

(slov. val.)

(Karl. Frenšt. Píb.),

=

dóm

drév (Strám', uh.) ^= až, než

(Slezsko),

udlám. Já drév

vdomos

znamená svita, už ich

složila hrnce.

dicky (Javorník, uh.)^=dycky, vždy)

dl = dol

Kel), do

(uh.

Pokaj, drév to když

na

(laš.)

= teprv.

ím vrn

idú.

msta,

dojela do

=

—

i

udlám

—

*)

!

dy

1.

žádací (slov. val.):

laš.

= dyž,

Prosím vás,

Dyž nemám penz. enem a ene enom, enom (= opovaž se !). Sak já (laš.), edem (Rožn. Karl. Jicko) vám povím (dám) až enom! „Pite k nám, tetiko!" „No pijdu, pijdu esli (dol, podl. uh. až enom až" (== až bude píhodná chvilka a p.).

dybyste mi nejakú

Eja (Bernatice) == ano.

dali.

—

„Kup

enom

si

(slov.),

;

to!"

enem

(val. uh.),

!

—

Jicko, 1.

až

než (Hranicko, Kel, Jicko,

2.

pknjší

bylo

ež dnes.

Hen, henkaj, hynaj, hynajky

heva, (Zl.

hevka,

val.),

hojn

—

V tym henkajc

= tam

(laš.)

hevkaj,

hebaj

z=

Pv.

mnoho

parataxis

:

:

eli

Pokaj, ež

laš.):

(Op.).

—

se najím.

ež

=

Veraj

ež velo. (podl.),

—

henaj,

(na otázku: kde?). (laš.)

= sem: po

hned, hnedkaj (dol. pom.),

(laš.)

*)

Op.), esi (Frenšt. Hodslavice),

ežli (sev.

laš.),

hndaj

hojn chlapv, hojn Pokaj drév (= díve)

to

henajky, heneky,

—

hyn,

hev, hevaj, hevajky,

— hn, hnekaj — hodn= mnoho. —

hev!

(laš.).

nas bylo.

udiám.

—

ho (Jicko), hu

—

—

172

—

=

=^ zvuk, jímž w ozývají na zavolanou: yBto!" „hu!" hore na hoe, na horu (slov. val. Frenšt.), vzouiu (clol.), na hoe. na horu (Jicko), na vrch, na vrchu (laš.). hrub (Karl. Rožn. Hran. Jicko, (uh.)

—

las.)

tedy

= velmi, aspo

= Je,

cho

:

cho

cho,

než, neli

:

= tebas,

(Jicko, laš.)

—

nechce, muši.

Chyba

chyba

akoli,

(slov. val. laš.),

tom dobyteti nedál

tak, že by

n — to cho =

esli

chyb (Brumov) Ddiny ne-

žrát.

vidt, chyba až do ní vejde. Kdež sú peníze, chyba u vás!

=

jisto, jistotu (laš.)

odpov

no

ino, nu,

/«?/,

(laš.)

= ano. —

— jn

ano.

= jenom.

—

— /se

(val.),

= ano.

Slovcem tímto poínává se

to bylo?"

„Ja šak vy to také víte."

(Zl.)

„No jak

nebo námitka:

inyra (Karl.)

— jak:

„Kdes to kúpíí?" „Ja v Holešov." 1. srovnávací po komparativ —- než Ty^s dostál vtší kus jak já Náš staíek sú starší jak váš. 2. Nejedl sem jak vera. Neviél sem ho jak loni (ale: nemám než to, nebylo tam než toto) de jak de, veer jak veer, rok jak rok (== každý den, veer, rok). Jak je rok dlúhý, ani sa u nás neukáže. Jak je de :

;

(=

dlúhý, dyby síámu peložil sa jak

oháál (= na

celý rok, celý

vše strany),

ú

sín a popada kosu jak

jak

bii

(= kam

a oháál Vyletí do

udeil).

ú mlátí o zem

zem tak

mlátí o

hl

de). Popadl

bít

(t. j.

poád

a) asové (jak, jak vrn, zme vidli co je. Stvrtý rok je temu, jak sem od nho pry (=. „co") b) podmínené: Jak máte, dajte c) pipouštcí: Tom já také rozumím, jak sem neštudyrovál. Jak su groša

vty

Bylo to jak dy naschvál. jak rue): Jak zme tam pišli,

hn

potebný, toho bych

na svdomí.

mlátí).

nevzal

si

klobúk, darebák jako darebák to jako to

—

chybnosti.

3.

koupiti) a p.

Nni

ne prodati).

jako, dyby

(rz: slov.

mu

5.

Lešti by se k

—

to pronajat

4.

ktobúk jako

1.

tak jako tak,

2.

porozuml, díve maje po-

(laš.)

= není

možná, není za jako ne

Chél sem mu prodat já

ml

opovážit jako

Ale ona, že

= inu

jako:

(tak se mluvící opravuje

To jsem jako

vám nesmla

jím jako bylo veselo.

nemu

byío jako

néni kerak).

zn tuším:

—

(einer wie der andere).

pisvduje, když kdo

chél sem

prodat,

3.

uvozuje

pjde

udlat, a ne

pít.

Vzat

;

= „vlastn"

ty.

6.

= prý:

oba k sob, aby

pro tatíka, že

= ano,

jí

mosíja jako

—

jednak =^ máte pravdu. pece, tak jak tak, bez toho To bych musei všecky krávy prodat a potem bych býl jednak žebrákem. Oni šli jednako kajsi na procházku. 2. = ustavin (val. laš.) Bude jednako dozírat (^ poád obtžuje). Sama se tam jednak trapi. Jednak tu slai (—íhá). jedyn (Frýdek)^ jenom. jej: „Chodzja k nj ludzja?" „Jej, chodzja vru" (uh.). jejda, jej daná. — jejdaneky = výkik podivu. // (slov. val.)* po souhláskách //, šaty dat.

•

Janu

;

janu šak :

:

—

—

—

Je-ji

doma?

Máte-ji

?

')

spisovný!

pravda? Doma-ji si? Optaj sa ho, jed-y-by? Už-i? tom ? Víž-iž (= víš-li). Býi-i tam už ?*) Vidéli-ji ste tu

Je-již

Víž-i o

Re —

?'

lidová nevypouštívá tak

Odpovídá

se

ohyejn

asto tázacího tohoto

slovesem.

slovce, jako

nynijU jazyk

!

—

173

—

moju ženku? (píse val); jinde: Nevidli ste tu mojéj ženky? jovéj již (val.) = ástice drazová pi výrazech (výkik bolesti). (val.) = jej podivu a zdšení Ach to již vám bylo vzácné podívaníko Och ludkové dobí, to již sa dje hrza !*)

—

I

I

:

-ku

'kad,

jsou

námstkové

slovenských, val. na Vyzovsku,

na Opavsku

V náeí

-ka).

(tu jen

živly složených s

(= dlouho). na

slovcí

—

Avjest námstkovy

tam budeš? (ne: jak Loni sem tu býí doká složených s pedložkami pí-

as).

živel

doke,

Strambersku, Píborsku a Brušpersku:

Frenštatsku,

—

las.

se prodlu-

Dokú

neká (—njaký

dlouho!"). Ostanu tu do

ka a ku

slov. a val.

doká, odkú, poká; zaka(op.):

žuje:

pedložkami píslovcí

Klobucku, na Jicku a

Fryštacku,

námstkovy

pedlož-

odke, poke, zake, kami píslovcí na ostatním Valašsku, na pomezí uherském (vyjmouc Lipov a Vrbky, kdež jest -ká), na Místeku a Frýdecku: dokel, odkel, pokel, Ve Velké zakel (na Místeku a Frýdecku vedle tchto též doke etc). kel jest

živel

složených

s

—

ky \ ka skládá na pomezí uherském jsou starší tvary: dokal, zakal se s týmiž pedložkami na Valaších a na pomezí uherském kdež se stídá s

námstkovým

živlem

—

kel:

doky,

odky, poky, zaky, poka, doka.

—

—

kady do N. (=znáte-li cestu?). Vím kady, nezablúdím. kaj kde i kam, laš. mimo Frenštatsko, kdež mají kad = kudy (uh.). nimaš kaj (není kde, Frýd.), kajsi (kdesi), idš? hd: Kaj sy byl, kaj

kady:

Víte-li

—

(leckde),

lecikaj

(všelikady, uh.).

kam ne

dál

ledakaj,

—

ni)

i

uh.).

—

pisvduje:

„Chceš-i kúsek?"

. kde

ledykaj

kam = .

vc (= ím, kata

(laš.

=

kam: Kde

(op.

= ledakde).

kam

(pom. a

kata

(val.

uh.).

Ona pláe

dzekaje

naíká

a

a laš. kata, kakat') zapírá, kata

„Ty's mi to vzáí!"

„Kata ne" (=chci).

= kady,

fca/e

—

„Kata vzal" (= nevzal).

kde na Zlínsku a na Val.

ideš? Já oieidu za celý týden nikde (val. „kde"

i

=

„de").

„Kde by ti dali I" (= nedají). V Uhrách je kdež lepší kaša než u nás (daleko). Néni Kdesi na Vyzovsku a Klobucku to enom u nás, je to ai kde inde. zaíná každou tém odpov na otázku kde? „Kdes býl?" „Kdesi v mst," „kdesi u kováa." „De ideš?" „A tu desi," „desi do Lipiny." kdy: „Nemám kdy." „Udíaj si kdy!" Už zaledvakde (= sotva kde). ked (podl. to mám naorané kdy (= dávno). Nebyl sem tam už kdy. v Javorníku a ve Vrbkách uh.), ke jinde na pomezí uh. (mimo Lipov

Ten už

je

kde

I

(daleko).

Už bylo kde na

noc.

„Dajú-li?"

—

—

—

= když; kedbych (podl), kebych (uh.) = kdy bych. — kedi (Javorník uh.) = kdy; kedy = kdy (jinde na pom. kéj (laš.) — kdy; kejši (kdysi): nmaju kej, kj indy (nkdy uh.). — kej — kerady = kam (val.). — kerak (Klobucko) = jak kerak sa jindy). a Velkou,

kde panuje

„dyž")

i

:

)

Srovn.

hojného pro

//

to-li

a Už v elakovského -Ohlase písní ruskýchmnožství, do toho-Už chrámu božího.

:

Nebylo dosti svtla

— menuje? kerak

—

(koupiti).

Nemáme

ti?

je

kerak

(ZI.) — nkdy,

kerousi

o neurité minulosti

:

—

174

(Zl.)

nemáme za

o neurité budoucnosti, jako „kdysi"

vám pijdu,

Kerousi k

= nemžeme,

— kotidulú,

ani sa nenadáte.

—

kroma, krema, okrom provázejí. le: „Co's dál za to jaíva?" „StcJ rýnských šajn." „To néni možná, krema bys jú byl od nkoho známého kúpíi." Lnla, lalac lalac (uh.) ejhle. le, le ho výraz podivu, (val.) když nco náhle (na p. zajíce spatí). lebo = nebo, sice Di, lebo vydržíš! Daj pokoj, lebo vyženu! leb (val. laš.) = nebo, sice: ti leb štyry roky. Vil si s ním co chcete díajte, leb puste leb zabijte. zvuk, jímž dti kotúlaní (kutálení) (val.

= krom,

laš.)

—

—

=

—

a

puténeku trnek

Pinesu

—

slov. ledakde.

le

=

;

eho (= eho

leb

(val.)

—

kolvk).

Hospodá

nýbrž:

ale,

1.

=

!

—

lecihde val. =:

le

ví,

já ne.

Já

sem nekiál, le tento a tuten kiali. 2. spojka uvozující vty asové (až, než) Le pijde, dáme jí (= až). Le zme poobdvali, už pišli (= než). Le budu vai, zatel tam dojdeme (= dokud budou vaiti, leda 1. attributivn než uvaí). Vil može leda stará baba jezdi. 2. uvozuje vty úelné Súkali sa tam, šukali, leda Verunku dostali :

—

:

:

(z=:

Ie7i

Sama

aby).

lesci (uh.),

syneka na vojnu

královna písaníko psala, leda

Lhotkách uh.

(uh.)zz:jen (na

leši (Karl. Rožn.),

—

lem).

lešti (slov., Vsetín,

val.),

—

= jestli.

lei (Mokov)

(Kel),

lesi

dostala.

Klob.

lež

Kel) = než, nýbrž: Radši bych umela, lež bych sa vydala. Nejel do msta, lež do hor. moze (Karl. a Rožn. móže) pisvduje Miz (op.) = než. ano, dobrá, budiž. „Po s nama!" „Može." „Necho tam, lebo upadneš!" „Ja može." Može pes padesát nas je (možná asi). Može už to poza(val.

uh.

—

pominaí

(snad).

Na

(uh.),

najprem uh.) =.

=

(las.),

zainá každou náprem (uh.)

schváln,

ndjzady

(val.) ^==

úmysln

odpov:

=

Prišiel

:

= tuším Prišeu (dol.) = nedávno. —

B

eše njaký as potrvá, neká? (=z njaký as). Zastaúvá sa u nás až nkdy.

—

do

(laš.)

= skoro, tém

Nmal

on

tam pjde.

v Ro.^nov, na Jicku a „Ni."

a

—

laš.)

nibo (Karl.)

zz nikdy.

„Francku

!"

„No

— !"

—

laš.

— natož = ano. — Ten nájzady. — — neddvnej hajný. nás.

ide

(val.),

vtu podmínenou Nech ví, jak bude. — nekd: Sná tu budeš nkdy Peeme až nkdy (= málo kdy).

nech

uvozuje

:

:

—

—

nekerúc

— nemal = kerúci — nestojte (podl.) = zdali ne: Ptat

nezdaliž

(v.

t.).

(val.) zz:

byli.

sa,

na Nov. Hrozenkov, Karlov., „Pjdeš do skoty?" „Ni." „By ta si v lese?"

ni zaporka :

= nebo: no,

nápon

Ostát nájzady.

do jedenasti tam

Volata na nestojte.

nastojte:

nezdaliž

:

:

—

„Na Janek." (Bezová

je ti?"

ndpoky,

tam nebodaj

:

to

„Jak

—

nápoky pre

v zadu, na posledy

nehodaj (uh.)

nedávný

nejprv.

dv

galánky nibo ženy.

slovcem tímto

ozývá

se,

—

nihdi (Jicko

na koho se volá:

Ale no dy, no šak, no tož, no može.

— nole

n.

hleno

:!:

— .Bys tam?" „Nole

(uh.):

Ohy

ohyž

!

= onehdy, —

e,

Oto, pro

kvaky."

o

že

toléj,

e

ovak ovdy

— kdy

koliv,

zíí zz:

:

—

(Jicko), onegdaj (podl.)

„tot")

(slov.

nemže

hned na

Oto tu

byl.

že,

;

asto

nco vzpo„Kaj jedt ?"

leda že: Cesta je jednaká, (las.) == sic

ovak

Budž

:

—

éicho,

na tym (=: ostatn) ovdif (las.), tedy oz^ij., na ozaj, na ozajst nr na opravdu.

co

tedy.

jenom

= znovu. —

výraz podivu.

nedávno

kdo

si

blata.

toléj

honem

Pilno (val.) -

když

o toléj,

Ovak

chrašim.

= kdy

— ondaj

(voilá), tu,

když

7iovo (Jicko)

! (uh.),

„Oto z blizka."

néni

silnicú

—

nyny

povzdech unaveného.

!

„Odke st?"

menouti:

—

ni.

oto (las.)— hle!

tím slovcem zaíná

se

(hleno) byí."

— záporka

nj (N. Lhotky uh.)

-

175

— Po

pilno

—

!

po keréj a) = po pežalostn zaplakala.

pokertíc,

—

Pokerúc ju (pentlu) zaplétaía, nkdy Po keréj je druhý poheb, zas idú dti na hrob naíkat, b) porad (uh.) == hned Porad puójdu. BylVi už po keréj na Vsetín ? každé

:

=

—

Porad, jak posedajú.

—

posže

:

(val.),

poslíz (dol.)

= pozdji.

—

potem,

potemá (klob.), potemy (sev. op.), potomá (pom.), potomai (uh.), potomák, pozd onde, pozdy ondy: Ten jemen potomáky (podl.) = potom. prám: poznov = znovu. je velice ídký, pozd onde klásek. vlézí? opatrný, jak do toho lovk. je prám To je prám dobrý Dy on pecnj peceky (val.) pecek, (eské práv není úpln adae- quatní). preco (uh.) = pro. pedy, pidky, zpedy (laš.) (laš.) = pece. proto spojka souadná = nebo (Zl.) Jarmak bude prv, díve, naped. prvek, prvéky (podl.) slabý, proto lidé sú na poli (srovn. laš. emv).

—

— —

—

—

—

=

—

:

—

prvka

(val.)

Ráz (kolikrát),

= prve.

(val.,

ráz

Jicko, to

— ráz

laš.)

= jednou,

(jednou to,

to

bylo to iny raz (jindy), a tak je (hned), (v. t.)

:

odrazu

Mosím

mt

=

ano.

pisvduje b) jakmile,

sem

(na jednou).

sotva

se pohia

.

.^

ložkami píslovcí dosel,

posel,

:

.

—

dva rázy (dvakrát), kolik ráz podruhé to), neraz (nejednou)

každým rázem

(pokaždé), zaraz, zrazu

rovnako

rovn

(laš.),

(slov.)

= jednako

— rovno (uh.) honem Po rue

rovn služebnu chasu (= — rue (val.), ru (laš.) = a) Rue som tam prišol, hndz som uvidzel (uh.). Ru se, sel jsou námstkové živly složených s pedlašských, val. a uh. (srovn. ke, kell): z tamodse, tak jak tak).

:

—

ztamodsel,

až posadsel

(= posud)

—

semkaj =^ sem.

= asn,

— —

komp. skoej, (laš. skorši), neskoro, neskoej, nskorši sno, sno, snot (Frýdek) = snad. snd^^rý: Sná ste byli na puti? stejn (laš.) poád sagde (Rožn.) == leckde Sagde nám poby. choul. ja stejn k nmu chodim. Stejn tam sfcoro

—

—

—

:

=

=

sice ovšem: Já „Šak." 2. Sak (= však) 1. pisvduje: Pite sem tam šak nebyl, enom co od ludí uju. 3. Na tom rolu ml 30 zl.^ škoda že (= vždy pece: šak 50 (mluvící se opravuje, „vlastn."). !

—

!

— Skoda

véí

176

— Škoda že o tom

a takové hlupoty vyvááte!

že ste tak starý,

tom

a nebránil

kata, ( píklonné vyskytuje se nejastji v laštin jmenovit v odpovdech: „Dala sy kravum?" „Data,"

veti,

:

tanu

fa,

(val.)

ta

složených

tad

—

ía, íM(ta, tu) jsou námstkové a p. (v. t.). pedložkami píslovcí, tam kde kad^ tak, ja vru tak (uh.) pi(Lhotky uh.) = tady, tu.

=jaká tomu rada?

Tanu

taje

(uh.),

—

odpov: „Je ten lovk bohatý?" Ta na mu í s vámi?" „Tanu, udtajte si, jak chcete." —

uvozuje

hišnú, a jak!" „Mám-i živly

vru;

„dalati."

—

ku

s

—

svduje, 2. uvozuje vty výsledné Prší tak sa práší. Jí, tak mu od huby prší. Zmokl sem, tak se mne teklo. Zpíval, tak ddina jaala. taky 3. ne tak = nercili Ten iným chíapom poradí, ne tak tob. za ei, (na Kyjovsku) = také. velmi asto tam v laštin slyšeti sluchu cizincovu zcela nadbyten-: Dži tam do hruma To je tam darmo. Ai trávu jedli Un tam nubliži žádnému. Ja tam npravim, že lud; no ja sem ji tam njidaí, ale hladu sem se narhul. O vodu tež tame, tamo, tamj, tamoj, tamok, tam nni (= o vodu není potíž). :

—

:

—

!

.

—

tamejky, tameky, tamyk, tamyky, tamykoj tedaj

(las.)

= tehdy.

námstkové (v.

t.)

—

.

= tam; semoj — tamoj. — = tehdy. — te a tel jsou píslovcí, tam kde ke a kel

(laš.)

tedovai (Lipov uh.)

pedložkami

živly složených s

pote

do te, odte,

:

.

—

dotel, odtel, potel, ztuodtel, ztamodtel,

= protože (srovn. emu). zatel pokud, odkud atd. — ternu že — Ja to temu vim, že teprem (Ji. Píb.), teprú teprv (uh.) = teprv. — teraj (Frýd.) = tudy. — /ež = také (Karl. Rožn. Ji. = dokad,

(laš.)

.

.

(Zl.

.

slov),

i,

uh.

laš.).

Spojka féž zvlášt jest charakteristická pro

u vty imperativné,

náeí lašské tam ;

na oznaenou podivu, nevole a p. Pože tež hevka Ej, i tež Malinko, dolef. mi tež do kuzn! S vámi tež ve fazule hra! Co tež to tu je? Cuž to tež bylo? Kaj tež su naši synci ? Ale dit, dit, co tež npravit. to (laš.) tož, tedy v závtí vt asových a podmínených esli to cho (tedX vkládá

se

totiž

:

!

tázací

a

!

—

:

aspo)

;

ne to

= ne

tak

(v.

t.).

—

tof,

=

n—

totkaj (slov. val.)

= 1)

místn

=

zde: „Kde je to?" „To." 2) asov = nedávno To sem ho viél' ToC na matiku boží byly primicije. 3) pisvduje == ovšem „Sú-li ty hrušky zralé: „To že sú." tož=l) ano: „Ste ze Skoronic?" „Tož."

tu,

:

—

pjdu sám. Dyž tak, tož tak. Tož ty tak? „Tož ono je to tak" (tím se koní jako rekapitulujíc delší o nem výklad). — trebar (uh.) = tebas. Tthas uvozuje vty pipouštcí Tebas nemám nic, peca bych jí nechét 2) pisvduje: „Pite na 2) tedy:

Dyž nechcete,

tož

—

besedu!"

—

„Tebas". Tit (val. slov.) znamená též „sem k tob", „sem k vám": Zaplatím vám, až tu pídu. Na otázku „odkú" íká se: z tu odtu, z tamodtú, z tady odsá tudy^ tudyky (laš.) = tu zde. tudiž^za, chvilku, co nevid: Pokaj chvilku, tudiž tu bude. Jaknéni

—

—

—

—

177

—

tvy =-- výraz nechuti Tvy opatrný hospodá, tož je po grunt tudiž. ?/ námstkovy živel složených s pedložkami píslovcí, to je hoké

—

I

tam, kde

ki/

(v.

zatím

potud,

ím -tím: Tym Veraj vilek však

dosty odty,

:

zdoty

tym

lepši.-

širši,

ve—

veti)

:

(=

?)

ide venkaj (ale

:

ho

z (ze, s)

—

dokud.

pines

(laš.).

!

—

—

= asi

pite

:

= protože

za tolko,

tym

— tym

(las.)

vilej, vilejky,

val.)

ve = vždy,

ze

:

— vei^n = hned,

je venku).

všade (Ji. Kel. uh.

= všude. — vše

= honem.

ze té. Daj mi

s

pt

laš.)

(Rožn.): všedaléj,

vtedová, vtedy

vteda, vtedaj,

vrtko (Frýd.)

:

—

hrušek.

zasej (slov. val. laš.), zasejky, zaseky

ze (slov. val.)

vymílá.

—

ím — tím).

= tehdy. —

(laš.)

dotud, odtud (od té doby),

Ve máme toho dos. — vedla, vedla, podlá (uh.). —

(Karl. Rožn.), vsaj, vsaje (laš.)

vše horší

-^-

odty, odtud).

= vera. — vil = nyní, vile,

(laš.)

vrn

Enom

:

(=

vilék, viléky, (podl), viléj, vilkaj (slov.

venkaj (uh.) ^^ ven (kam

honem všáhd

žaty

poty,

tamodty,

— verajky

(las.),

(laš.

t.)

z

;

:

(laš.)

(val. laš.),

— zakým — =

vtej

(uh.) =•

zase.

za

to

Tady može byt kdysi rovina, za to že voda to (uh.)= jenom že: Na Lhotky je hodinu, za

=

žatým (val.) sotva, zavdy znamená více jakmile Žatým svitá, už každý sa bží umyt. než nkdy, a mén než asto Chodívá k nám zavdy. Zavdy tam bývám. Píklonné z slýchá se v otázkách a u výkiku Néniliž pravda ? tolko,

že

je to

do kopca (srovn. „o

tolej,

že.")

—

:

:

:

Zaiž

je

emuž

to? Jakž, Jane, ty nepjdeš?

kde ste to podli. Pro bohaž ž pisouvá se

asto

a)

!

Jakáž pomoc

ke spojce ji (=

li)

:

!

A

by to bylo? Kdož vás

V náeí

ví,

valašském píklonka

vižiž ? (-= víš-li), chcéte-již ?

(=dajž to; zl. dešto = dejžto). že: Já sem sa bral že na maso, a vy jíte kýšku (= mysle, že jíte dáte). Mám za ním peníze; šél sem k nm, že ho budu maso a upomínat. Šli zme že k vám. Séí sem na rolí že prasatom na trávu.

užiž? b) k imperativm: diž! dašto

—

Pámb

mn

Pebédli Moravu, že pome si ,Máte eše co žat?" „Už zme

chytit ze štyry husi, že dožali."

_Já že bych

upeem

vám

si jich.

pišel pomoct"

„Kupit soli?" „No že by (= nepotebujeme, ale pro jistotu). ,Chcete-li piva?" „Že by trošku." Nebude pršet, že by v noci (= le snad). Vskutku! neni že bych vam tam mluvit darebninu (= nemluvím). Že by si mét nad ím búcha, nemá (= nemá si nad ím búcha, nemá se ím bezpeiti). Že by (éll.

s

p

Já

to povídám, táži se proto, že...").

funta"

Že by ma ruky zbytek bolely, neekl! (= pro). Že's k nám nepišel! „Pamámo, že do peci piložit (= Pepka se táže, má-li). „Že víte co

to bylo odporné, néni (~- není to odporné). to ni. Že's lešti

mi

to

Pepka má mosím

chlapci, že já

ít

do práce

(e

pímá!).

12

!

—

178

—

o pádech prostých.

IX.

O nominative.

1.

Neuritý podmt (nm. „man") vyjaduje Než dojede z Kvítkovic do Napajedel, je

se

a)

jedn.

:

Seda

na železnicu, za hodinu

Cíovk

v Hotomúci.

je

nejastjí tetí osobou

Tumaov.

z Kvítkovic v

dobrý, že by mosél

pohledat. Daja sa v právo, pijde do Bežnice; daja sa v levo, na Kudíov.

Do toho obísta by

Tam

že je dívka.

uvázat snop, že by ním nepohnul.

dostane všecko,

uslyší jak uhlédne.

nedostane nic

by neekl

Ani by neuvil, ani Jak by namazal, ual.

tak to jelo po vod.

táhl,

(t. .

.

Po

ní nepozná,

Spš ho Jak dyž by desku Može na tom. ubyt koupiti).

.

(pestati).

Vty bezpodmtné

b)

Odchodn od

velmi jsou astý.

sovného hojny jsou jmenovit v

jazyka spi-

e

náeí

valašském a lašském, když je o náhlých a škodlivých zjevech pírodních a o djích tajemných, dsných, jichž podmt jest jako nevyzpytatelný: Ani prachu neskropilo (málo popršelo).

V masopusty

zbíralo, rolí

rozpustilo (roztálo).

kamením

Tak dva roky nám všecko po-

zaneslo a piplavilo (o povodni). Byla velikúcná voda,

podmývalo behy. Potíúklo, stromy poválaío, všecko zbilo. Chytlo ju a doneslo za pátú ddinu. Jak vidžim lidi, už pozvihuje, už musim do (roznemohl póla. Kivilo ním. Složilo ho (tžce onemocnl). Položilo jsem se). Smýkalo ním po cest. Házalo s tým lžkem, vyhodilo ho ven. Nemluvil nic, enem ním pralo. V peci stelilo, div peci nerozhodilo.

m

a

Dyby

bylo zabilo

robku chudru

!

zabilo.

m

Fra sa zvalita, chlapi z voza pozvyskakovali, a Nkdy dýšu, a nkdy nedá. Nedá n sed doma.

mi to nezpomni (laš. = nemohu si vzpomenouti). Lid: šípe mne v oi, ozíbe mne v ruce a p., spisovatelé: štípou oi, zebou mi ruce c) Vty bezpodmtné užívá se asto, když se mluví k osob vznešenjší, jíž kdo pímo osloviti se ostýchá Kde sa bylo? (= kde jste byli?).

Dyž

se

m

:

Je se

doma? Kde

se ide? 2.

Na

O vokativ.

Podluží a na sousedním Slovensku na otázku „jak

je ti?"

kestním jménem) odpovídá se vokativem Jane, Marýno, Rozáro. Taktéž odpovídá kmotr na otázku knzovu tomu dítti chcete íkati?"

jak

ti

íkají

:

—

3.

s

(t. j,

Jozefe, :

„Jak

O akkusativ.

a) V laštin a v pohraniní valaštin (na Horní Bev) jména svatých pedložkou na na oznaenou asu (kdy?) zachovala starý akkusativ

!

— za obecný nyní genitiv sv.

na

:

179

—

sv. Jozef,

na

sv.

Jan, na

sv.

Sepan, na

Ondej.

Jména zvíat opatená pívlastkem mívají za nominativ mn. neživotná sivé voly (volky), vrané kon, mladé ptáky

b)

akkusativ jako

pkné

(ptáky),

Naopak neživotná u pirovnání

c)

k nim

:

holuby, drobné raky.

Chlapci jak hebíci, jak

:

pravit .synci"

se

válci, chlapi

životnými pipodobují se jak buci, jak dubi. „Vy jim

(chlapci), a oni su takovi trami!"*

S akkusativem pojí se nkterá slovesa pechodná, jež spisovný obyejn pádem pedložkovým dopluje, jakož i slovesa nepechodná i obdobná jména pídavná. Tak v laštin sloveso vdti pojívá se s akk. na p. „vim ptáky" (= o ptaích, t. mladých), jako v písních: Vím já luinu, kostel, zahrádeku, vím já jednu hospodu z kamea bramoru. Vbec se íká: Kdo vás ví, kde ste to dali? Kdož t ví, kde to máš (když nkdo nco hledá). Podívaj sa ho, už ide. Hle ju hlete si ho Veric Boha (uh.). Muž jí toliké tisíce odemél. Pršalo, pršaio ty veliké krop. Pršelo žáby. Se mi snilo nepkný syn (= sen). Ty husi su jedné d)

jazyk

!

—

penize (= stejné ceny).

Býí

t

Bylo té (ho, vás) pilno

ert dluženi (=

tu

emu

jsi

!

Už

m

je styd

(laš.).

pišel?).

Di skok (^ honem) di skoky ale skok, Utkaj skok (laš.). Spíja, až je kus na de. Ze by ma ruky zbytek bolely, to ni. Hlete si co spš pomáhat (= ím dív, tím lip). Cosi sa mi poá zíve, poá mne cosi hlava bolí, cosi sa na mne hnvá, dnes sa cosi nechce rozednit, nijak tom cosi nemožu porozumt, je cosi blíž (= o nco), tož jak tam švagr cosi vypadá? Vše

Akkusativ adverbialný

e)

skok! Skoky odvaž krávu

:

!

!

I

ím — tím, Rožn.). Bývajú krajní dm od mlýna. De ze da, noc z noci de na de (= každý den), dže v dže, de vedla da, týden s týda. Lulek kame o kame tluený. Néni nás tu ani po-

dalej, vše horší (j=

;

lovicu, ani tetinu.

o dvojím

Húf cigán sa zbhlo.

sativ

:

složení (val.

=

složení). 4.

a)

Mlýn dvoje

O genitiv .

jmen strom nastupuje asto za akkukoena, do vyvrátit bucka z koena. Sali jasena, palcem Drcnul Genitiv jedn. mužských

smreka. Vykuovali ztatolía. b)

genitiv

Za akkusativ mn. životných substantiv rodu mužs. nastupuje a)

v Nivnici

a v

Bánov rznoeí

záhorského

J3)

ve Bzenci,

Vracov, Pavlovicích. Boeticích. Cejko\acích. Bílovicích náeí dolského y) ve slovenském náeí pomoravském a uh. všude vyjmouc Bilo^'ice u Hradišt d) na Karlovicích a na Rožnovsku s) na Laších všude. Nejastjší jest tento genitiv v náeí lašském a slov. pomoravském. a) Mám dvúch, tech, štyrech bratr. Mám tam známých, p) Set mezi žená. 12*

—

Tech malých uil.

mlatc,

Zavolat

—

180

y)

Má

tých chlap.

Zavolajte

tocli

grunt zháali. Na tých vojáku došeu houbu. To pro je Stílau naších strach. chuapc. Až po Maar, s) Ukrad dvoch voíuv. Ma tam známých. Posila svojich synkv do školy. Šli proJména zvíat vyjadují se obyejn akkusativem: Má dochtoruv. silné voly, dobré kon. Mimo to srovnává se genitiv všude s nejpesnjší skladbou staroeskou, leda že genitiv srovnávací, jako v nové eštin vbec, i tu se vytratil. Uvedeme tedy jenom nkteré dležitjší píklady. bratrch.

Brzo by sedláka

S)

z

—

c)

Kdo

je

Genitiv pisvoj ovací

toho

silnjší,

To

Cí je to?

:

peníze

ty

je

tatíkovo, našeho Francka.

(Nikdy v

budu.

píin

té

„patiti^

náležeti" a p. germanismy!)

V „pan,"

náeí „stryk"

pívlastek

p.,

jméno

opateno-li

lašském a

tento

se

genitivem,

jméno

Na

stryka

Pana rechtoruv

majetníkovo adjektivem pisvoj ovacím:

pívlastkem

majetníkovo

vyjaduje

pes.

Hanesove lue. Pana Ježíšova cirkev. d) Genitiv

vlastnosti

není tak astý jako v jazyce spisovném, na-

hrazuje se jinými vazbami; su pamtlivéj hlavy. Tá baba e)

Genitiv celkový a

(^ veliký lump). Vil

se však pece v ohebného jazyka.

vyskytuje je

kolikostný:

To

je

kus

= nejvíc

ei

lumpu,

lidu:

Já

darebáka

sem teho chodnika 200 krokuv. Néni a nikde (o slabém a hubeném). Kde je a vc? (o slabochu domýšlivém). Tu je vc písku jak elio. Dyby byl lovk jeden a dva (kdyby nebylo mnoho rodiny), ale dyžho bylo mnoho je

vrch roboty

(laš.

práce). Ušel

dtí). Tvojí ei néni konca kraja. Tikrát' da sa dojí. Kúríme (topíme) dva rázy da (uh.). Zdála sa tá noša lehká, ale je co smyi. Oves tžký, je snopa je co zvihat. Mla videi co zviha jí (o slabé). Dybys býl co dobrého, nedlal bys toho. Ten lovk néni nic dobrého. Nic mi néni tak divného, jako Yél sem každý kúsek

(ml mnoho

n

.

.

.

ího.

(pole) co je

Genitiv celkový závislý na slovesech da,

Dy n

daj

hubiky,

dáj, ale

šípanéj.

zahraj do hajducha (z koledy). Dajte téj

motyky, Požajte mi

videi, obísel.

mi mcha. Pomož mi toho f)

No nám

tož,

poža, podrža, pomoc: Mikšii, daj obucha, Kubo

noclehu. Podaj mi toho žbána, Požajte mi grejcara (uh.). Podrž

žita cúdit.

Genitiv dotykový a vztahový: Já tu stedy nedobudu. Haj svého

si nocleha. Popros mamnky; Synek volá vody. Zapoihél sem u vás fajky. Zapomél si vzít provázka. Sak mu toho závidím. Súsed je zbhlý takových vcí. Uula muziky (uh.K V laštin sloveso tiiti se a pídavné zvyklý pojí se s genitivem Uil áe teho. Ja sem je dvojího emesla ueny. Ua se nminy. Ja toho sem zvykly.

zdraví.

Ptal

—

:

—

—

181

Odbhl píuha na poli. Ženy odbh. Zapel se Rodie mne odumeli malého. Matka odemela

g) Genitiv odluky: viry.

zapel

dtí.

Bratr sa všeckého

Boha.

se

Tak.

zpíká.

tak.

že

sem

Bh

sa ho zdrapíl (val.,

oha. jazykv a) ve vtách kladných: Bylo nás troch. Bylo dvoch sester (val.). Dyby nás bylo s to. Néni a za tolik, esce je nás za tolik (= sme s to). eho je rác? (atout). Šip (zelen). Já ti povím, eho je rác! (= za je toho loket). Dyž donde letního asu (=- bude léto). Daj si pozor, aby ti netrefilo svatého Ducha v pátek (= abys se nepepoítal. nesklamal). Už je nás. chlapeci, už je nás na mále, jako téj rosenky na zelenej tráv. Kde by sa, chlapeci, kde by sa nás bralo, dyž nás dycky voá ped hranické právo (na odvod). A dyby u nich jediného obrázku viselo na stn (val.). Letos sa ukrutných boan postiklo (= velmi mnoho). Vte tolkých ludí musí na tem vojnisku zhynú, je-ji teho teba (val.). Letos može byt pkného ovoca (= hojn). Ellipticky: Ne divu, že Ne úroku! /5) ve vtách záporných: Néni tam žádného doma. Jueny tu nni, va.šiho tu nni. Kmucháka tam eše nebylo. Až mne nestane (nebude), teprú uvidí. Neostalo kolka ve stavenu. Teho stromu tam už nestojí. Vždy Letos ani kláska neporstlo. Nešlo eše do kostela ludí? v elliptických vtách podmínených: dyby ne tebe. ne matky, dyby ne déša býl bych i) Genitiv záporný za akkusativ pedmtný jiných jazykv i za

Syneek

zbylj.

mne

sa

h) Genitiv

odpudil (zanechal mne).

opatruj

bezpodmtných za podmt

vtách

ve

jiných

\

!

.

.

,

—

.

'

akk.

.

.

.

kolikostný jest

Nepotkali

ste

.

,

všude

posud

naších?

Neušíjte

Nevidla's

pravidlem:

mi

jich

(bot)

malých.

mamnky?

Nemá mašiny

oddechu). Neml eše dvaceti zem mi odebral. Prj-v gruntuv jak umel. nedali tryha. Ani rázu nzaprchlo. Necht tam toho snopa. Nechal tam eena. Bez tabáku nemožu b}*t ani minuty, ani chvilky. k) Datování se dje takto: letos, loni, tetího roku. štvrtého roku. Genitivu „eho" s pízvukem na poslední slabice užívá se spravenéj.

Nemám

odlevenéj

chvíle

.

(val.,

Chalupky mi nechal samé,

—

v

otázce,

„eho?

jmenovit na odbytou námitky: „Sak

Podíval by

sa's!''

—

bys

mu

neporadili",

„Kolik ^'}-dláte?'' „Ach pane Bože toho

výdlku!^ 5.

O dative.

Dativ nevytiskuje se tak asto jinými pády prostými

i

pedlož-

astý jest jmenovit dativ Hen tom dvati matka (= teho dv-

kovými jako v nynjším jazyce spiso^^lém. pisvojovací. prospchový, ethický a

at). Dti mi nauené

vdávat? Býl sem strýkovi

p.

:

No pjdete-li mi na poheb. My ím máme

žebrat néjsú.

na svabu, až sa budu štyry

mená

(uh.

=naše

:

— tyi

krávy mají

tyi

182

—

Ona mía chapcovi Brnek (—jejímu

jména).

Nemáme

druhému vyhledat. Chytit sa nám tom správa? (= jak to spraviti?). Kieli, že už im je konec. Co je ti prstu? (co's si udlal prstu, jak jsi jej poranil?). Noze mu nic néni, htav nic nemá (= neublížil si spadnuv odnkud, udeiv se a. p.) „Su chromý." „A co máte noze?" Nemá nic oám. Co temu psovi máte? (--co je mu?) Ublížil si cosi noze. Nevím tom rady. Nevím tom drahý (= nevím co s tím, jak tomu pomoci). Tomu je dobe (nikoli ten je na tom, v tom dobe !). Kolik je vám rok? Ide mi na ticátý. Bylo mu na tinástý rok, doBranek).

bylo

chlapcovi

na vz,

Néni tom

konca

smrti

Jaká

kraja.

:

mu

chodito

padesát

Na ktu

let.

dali chíapcovi Jozef.

Bylo

je vám? vazba homonymní 1. jak se máte Hrníka, Simlena jí všecko povídajú. Mjut sob

Jak

mu

jaké

2.

tu

Francek.

—

vám jméno.

nožku položenu

kravám na trávu, být votom na vodu (ne „pro"!). Kom bude? (nikoli „pro koho"!) To je tatikovi, mamnce. na hrušky (= natrhat hrušek). Kdosi nám být v noci na Být hruškách (okradl nám hrušky). Odejí ho nemám komu (t. j. nemám komu dítte dáti v opatrnost odcházejíc od nho). Zatopit zemákom, masu. Sú rádi hosom, budu vám rádi. Zastelit sem kurotvu; téj sem a put vodu. Sta

je

Kom

to?

to

dom

Ona kýšky

být radši jak zajícovi.

tom

nejsem. Já

staím.

néjsu vinen.

nechce, a já su ráda

Otec tom nedovolí.

Tomu jsem pesvdená (== zkušena toho). Gem je to? (=na). Inším sa to nehodí.

dopomožu. (v.

penz, na

špatné).

bielému" (Koll.

II.

sa

penzom.

vinna

Já

vám všeckému penzom

Zhlédt sa

sa

ty

tomu mojmu tlu

5.).

6.

a)

„Netakom

mu

Já

že bylo lociné, ale bylo

taciném zboží (— koupil,

peníze),

Zlakomít

téj.

Já sama všeckem ne-

O instrumentale.

Instrumental prostorový na otázku kudy ? je pravidelný

;

na otázku

prostedkem kde užívá se ho adverbialn horem, práchnivý. prostedkem Vrchem je to oschlé, spodkem je voda. Strom býí Prvním dnem zvú na b) Instrumental asový: Dyž byto vesnem. slov. první de). Viléjškem rstajú svabu mládenec a družka (val. spodem, vrchem,

:

—

májvky c)

(

- „o tomto ase").

Instrumental

Poádem

zpsobový

bž úmentem = honem

dozírá (pom.).

(adverbialný)

:

hupitem, hupitkem

(laš.),

fval.), chodit trckem, kížem krážem sem pochodit postáli Zbhál pole kížem mitvem (dol). Harcem pro (val). Voda tee cicúrem. Na panskéj sa žádný nepotrhá; tam dtajú všeci váhu (~ po vli, pomalu). Pevalit sa horem pácem ~ vzhru nohama (Zl). Su tichem. Tichukem bu (laš.). Jí obtem = hltav (val). Všecko pajzem pozbírál = mentem (Zl). Skutkem = skuten (laš.) Všecko

íúku (val).

n

— mu

šúrem

ide jaksi

volom,

seno

trúsí

— Hupkem — hupky, zpátkem — zpátky, boskem

—

—

už

—

= napí (slov.). Voda po ceet tékta šiinu. Dyž nese šiinu = „jak šírá" (dol.). SiM mocú = mermomocí-

Peletla sem stelenu ranú. zbytky bosky, zbytkem las.).

183

Je zbytky rozpustný

vtšim mamy doma

Ta

:

(laš.).

= vtším

mi plat dava, a boskem smy (= bosi, Pechem í = pšky (Karlovice). Kobzole dílem

cvaly

(laš.).

úcky, bhúcky, nevdúcky, hvízdajúcky, ležaky,

aky,

= cvalem

kolenaky i kolensky (uh. val.), štvernožky, pokrademky — úkradkem. Havaky n. po havaky terygá jako „havák" (pes)

—

matku

ale inú

Nech-

= lozí

tvernožky

—

Jakým kvete tá vonika? „Mosem holú hlavu (slov.). Dti jedným otcom,

o dítti

drým, bílým, erveným." Šéí

(uh.).

bžaky, senevidomky, nevdomky, stoj áky,

(val.).

(uh.).

eená figura etymologica se semem, bží bhem, ležmém (o tžce nemocném), raná pálí palmem, šípe šipmem, léje lejmem (prší velice), ryelo rymem na hra, valmem se valí, kií kikmem, bytem tam byl (stále). d) Instrumental píinný Jemen suchem ostál obidtý. To je místem, pdu, semenem (že jest obilí dobré nebo špatné). Casta je tak

:

leží

:

pedmtný

Kráva krvú dojila. Handluje Oddloval ženu drvama. f) Instrumental výrokový: Chodila k nám malú cérkú (n. bua malú cérkú). Vykikovali ho zloéjem. Budeš-li tak hospodait, pjdeš odtu žebrákem. družku (—družkou, za družku) pytala (laš.). Byla déom zlým píkladem. stal pánkem do vrchu (laš.), spínal sa pánem (val.) — sich báumen. Jak sem še dal krajim = když jsem se zaal uiti krejím (laš.). S instrumentalem bezpedložkovým pojí se píslovce rovno: Kožuchy rovno leknicú = stejn dlouhé). Voda šla zarovno cestu, zarovno prahem. 7. Lokálu jmen místních poínajících se souhláskou v na Klobucku i j, užívá se bez pedložky Vyzovicích, Víachovicích. V severní Morav lokal be .pedložkový velmi asto se slyší, o emž v ásti U. e)

Instrumental látkový a

ovocem. Svercoval tabákem

:

(laš.).

M

Ku

:

O spodob genitivu pívlastkového k pádu jména ídícího. Jako ve

rav

starší

ei

spisovné, tak v

ei

lidové posud všude

ve Slezsku velmi asto, ha pravideln spodobuje

i

vlastkový k pádu jména ídícího:

se

na Mopí-

genitiv

Tú kapku vodu všecko žene (mlýn

V

kapce mléce si to uvaí. Nejsmy su všeci stejn obdaeni darem duchem svatým. Jezdí párem koma. Jel sem tam páru komi. Štyrma párama volma. Toho poteba k rybám chytání. Na seku ezání. V zei

pilu).

máky

ohÍTÍaní,

hrachovin.

v trnky trhání, v sena dlání to bylo.

Na tom kúsku

mli zme

Ležel na kuši

mch zerhák.

Socha stojí na prosted kostele. Byli sme v polovici cest. Po panu nebožíku dkanu poli

sto

— —

krce suchém chleb.

smrti uméí.

Byl o

Ped koncem

masopustem.

Mám

1.

bez adverbialn: bezmal,

2.

do

V

zme pi trnkách vaení. tým pepem tluením.

Byli

práce

dost*

s

O pádech pedložkových.

X.

a)

—

184

laštin

= bez

bezmalem

mála

genitivem jmen osobních

s

=.

(las.).

k:

id do

kovala,

do ševca, do Pavlika, do nas, do kupca, do suáeda, do stryka, do pana

—

velebného.

rodinných

:

Ve Frenštát obecná

Na Brušpersku íká

jako v eštin.

zachovala se tato vazba

Nm!

erta

(Zl.).

(laš.).

Zmokli zme do

b)

jinde na

i

píiny do

do ezníka, do nas

se:

do arodenic.

mu

vle

dv

(laš.).

Nadál mi do potvor.

boty do blata, šátek

oprané,

Morav

—

do prádla,

kosti,

gen.

mn. nadávky

mu

Vynadal :

K

Ovoce

máme

(= hojn). Mláta do dvojnice, do trojnice, do Do oka nvidzim ništ =^ na oko

boží

-~=

di

do

Nadávala

:

do kmín.

Vynadal

do tahu (ein Zug-

do déša, šaty do práce. :

ku

formulích

Ma tu tež co do poízena? c) V náeí val. laš. a pom.

d) attributivn

adverbialn

e)

atd., ale

V nkterých

Di do stvora (pom.)

:

—

pedložkou do a

do divných a jinaích mén.

pferd).

m

do koze, do

niti,

sloveso nadávati pojí se s jí

místo

sice

výhradn, na Frýdecku vedle „do mn."

mé,

pi jménech má pedložka k s dat.

vazba toliko

jest tato

do Kenkuv, do Klinkovskych,

Dv

košule sú

do pána Boha, do štvernice (pom.

Pevlekeí se Všecky osoby su do slamanky posedané do kola (laš.). Dlali jak do zakladky o základku (laš.). Do hupku honem (laš.). Hnvá honem (laš.). Do cuku honem (ZL). Do skoku se na mne do rozpuku. Spírá sa do duše. Dozrát ho do duše (Zl.). Do ti krati prosil do tetice (pom.).

jinde „ve dvojnicu").

do žebráka ^= za žebráka

(laš.).

= =

=

(uh.).

=

=

^

Pozn. Chodí do drva, koše.

dlá

Tak íká

dréi-,

se

dokosfi a též

:

je

v

p.

znamená

tolik co: chodí

drvoch, je v košoch,

t.

j.

dlat

v práci,

drva.

3. 0'1 a) Umel pomáhat od oí (t. bolavých). Od vku néni léku a od smrti felara. Od eho je to? (= od které nemoci pomáhá ta zelina ?). To je od žalúdka (t. nemocného), od zub. Píjá sa to od zimnice. epík je od kašlu, hlístník od žalúdka. Prášek od kašlu, kapky od kolery.

Stešn

sú od zástavy

= zácpy (val.). = vedle

sú šelmy jeden od druhého

Umela od nohy (t. bolavé), b) To Fará od rechtora nikdá nebude =

je ode mne mladší = než já, mne. Su od vas o dva Od pti rýnských toho nedám. Od dvacíti rýnských toho nedostane (ne: pod!) Do Napajedel od zíatky nepjdu (t. j. za mén než za zlatku). e) Co berete od papuí? (t. od ušití). Od kížka platil sem 50 kr., od pokrovu 50 kr. (o pohbe), f) Kabát je od vápna. Máš boty proti, c)

roky

od

Kdež ten

!

starši. d)

blata.

K

je

od blata

(t.

zamazaný).

Máte kabát od stny.

éni

:

— neho? =

(nádoba) od

nm

kteráž na núze.

veera

z

Hospodá ho

:

Mlátíja

denní mzdu).

Bu

Z prvotku

séc

eská

Od

jídla a pití nebylo :

Až po svain od

(val. las.).

Néjsu z

dostávají

(t.

nho múdrý

To

bu

nemohu tam

je

z po-

desátou

mici, nebo

Bohu

takého asu.

pochválen. Chvála

z roboty.

poátku

z

--=

od seky (bylo v sece,

z toho, ze všeho rozum. Chodíja

platu

to z místa co obléct.

z hrdá.

k veeru

Pámb

z toho

Byli z teho rádi. Jezdili

nemlo

Má

míry, z

z

je

jater.

adverbialn

h)

z toho káral.

jeho povahy vyzpytovati.

ádky.

ený,

=-

zazpíváme = odpoledne,

si

4.

Maso

cista?

je-li

—

g) Je nemocný od

zbyla)

ei, od huby

Je od

185

z

Kúpíl to z náhody. Bylo to nahé,

od póly z darmá. Vyšlapuje

si z

pyšná,

(las.).

adverbia zvýší, zdélí, zhloubí a p. mají tyto tvary

a) zdélá,

:

zvýšá, šírá, zhlúBá, stlúšá, a užívá se jich pravideln na oznaenou míry Hnal pes jatelinu jak šírá (t. celou šíkou pole). Jak šírá cesta voda konec, na konci téka. lovka zvýšá, stlúšá ruky. Koná našeho póla

=

(zl.)

šíú (pom.) proti^

5.

šía,

stlúšá,

b) zvýša,

zdélú,

ob.

naproti

i

(val.

naproti

s

zvýšú, stlúsú,

c)

(uh.).

dativem

:

Bývajú

losku máme sa dobe. Pi slovesech Pijdeme vám na proti. Šli naproti

dat. se pojí

s

laš.)

zhlúbe

protivá

genitivem,

s

naproti kostela. Protivá prvjšku,

pohybování

zhruba

zdéla.

d) zvýše stluše, zdéle, šíré,

:

pútníkom.

mimo, nimo

6.

pojí

se

genitivem:

s

pomimo

ponimo (Javorník uli.) Mimo naších oken tee voda .''kokem. Sel mimo

(val.

uh.),

(pom.),

našeho póla, pomimo železnice. 7.

pro, pre (uh.) v

náeí

valašském bývá tam, kde

se'

jinde užívá

dv mice.

pedložek na, Maj pro štyry mice zem. Díl Kovárna pro kiváky. Má pro dvanáct mic epy (slov. po dvanásti micách). Oral úhor pro pohanku. Koš pro zemáky. To je pro sl. V tchto vtách všude jinde jako i v jazyce spisovnému správnji pedložky na se užívá. po

pro

:

—

pes

Rodina byla kdesik pes ti ddiny (t. vzdálena). Pes nmu nechodí z= mimo. krom (val.) b) bez (uh.) Nepuojdem pres teba. Jedna pres druhej nidz Pome, sak ony trefa 8.

a)

=

velkou potebu k

=

pres nás.

na Karlovsku, Rožnovská a na Laších s genitivem: Skrz téj rose. Skrz-i téj vody i skrz co? Skrz slovika jedneho pozbyla sem milého. Skrz teho tam nešel {= proto). í^>.

10.

pi

Brodském),

(=

skrzevá

skrz,

okolo

oblváme.

c)

nás

(=

Václava).

Všeci sú

se

pojí

a) místo pibližné:

pi

sv.

(slov.)

V

jedné

v naší krajin, b)

ddin pi Brod as

pibližný:

Pi

(= v okolí sv.

Václave

Pi páté hodin pijeli. My dycky až pi jedné pi nm (na jeho stran). Uhi sú pi Turkoch.

— na A)

11.

zámek, na fáru

akkusativem

s

do budovy zámecké, s

Na fae

lok:

innosti.

Jako

neuritou

ás)

a

a pro

pi

farní,

-

místo:

a)

zámecký,

farní,

tak Laši íkají

Jako

se

vbec íká:

ít

na

= ít do zámku, do fary = též = iš na skotu. Podobn a

Na škole máju nemocnu dževuchu. b) úel „Zena pinesla mouky" z vtší zásoby njakou a „žena pinesla mouku" (jistou nachystanou, odmenou týž rozdíl se iní v náeích mor. mezi pedložkami na zabijali.

se

všecku),

p.

úad

na

zzz

186

íká

slovesech

:

poslat a

íf,

muku"

p.

„Zena

:

= aby

šla

na muku"

= aby

Tak íká

pinesla

vždy na na pep, í(, hebíky (srovn. koupit hebík, soli pepe), na raky, na ryby, na ptáky (^ nachytat rak, ryb, pták), na jahody, na maliny, na hiby (= nasbírat jahod, malin, hib). Pišla pro mne na hiby (t. abych s ní šla). Podobn být sem na niti, na maso, na hebíky, je na rohlíky je na šél na hebíky, vod, na tráv, na jahodách, na hiboch, na roždí

mouky,

„žena šla pro

poslat na maso,

pinesla mouku.

na pivo, na drobné,

na cukr,

na sl,

:

;

—

Vbec:

se

kdo co sbírat, trhat a p., „je na tovi^"' pakli Jak struná jest tu naše je na ío." Chytili ho na hruškách, na zeihákoch an kradl proti jiným jazykm noci na sem na jabka, kdosi vám být v hrušky, zemáky, byta Laši íkaji též Pjdu na zpov, byt zemákoch, na hruškách a p. Radši sa može u zpovdi). sem na zpovdi (jinde ke zpovdi doma vyspa, než na muzice nohy vystát, t. j. netancovati (val.), c) píinu: Onemocnt na htavénku. Dostál sem sa do špitala na htavénku Cíovk, co dtá na ruky, moc nezachová. ítá d) prostedek a nástroj na brýle, e) osobu, na jejíž prospch nebo neprospch nco se dje: Vypít tu na vás dva litry piva. Brát tu kdosi na vás hebíky (= na váš

na maso a šel

nco

p.

kupovat,

šel-li

„šel !

e

—

n.

=

:

dom

—

:

:

—

—

:

úet). Všeci aby dtali na lenocha!

táhnu na cetú

šitu.

Ptali

Na mocnu moc

to

na pohoelé, vypít.

Ide

f)

zpsob:

mu

Koé

to na odpor

Suchý na padr', na trn, na písek, spálený na popel, na uhel, opitý na cucky, na motyku, na mol. Nebudu v tom (šat) chodit na opícu. Chodí na opícu svta. Necho lidom na hanbu. Ležát na smr. Zito je zralé na kluky. To je na hlavu (--^ dos = hlavy kíaa, Zl.). To je na divy! To je as na hrzu! Byío ich na strach, na hrzu kosmo (laš.); na zadek, na pedek = (= velmi, mnoho); na okosinu nazpátek, na ped (laš.) na honem let na pedbížky ^- o závod (val.). Obilé zraje na útky (val. = rychle). Na výbor dobrý chtap (val. = velmi dobrý). Kúpít to na vím Boha (vyvil to). Dlá to na tož (= na schvál, na vzdory, val.) g) vztah: Syn je podobný na otca, céra na matku. Zito je na stámu malé, ale na klas hrub dohré. Mám dobré lidi na sebe. Kusek maty, ale naj horši na robotu (-= nejtíže se obdlává). Císaské (hrušky) majú chu na pergamínky. Lakomý na goátku (protiví

se).

;

=

;

(=

;

chtivý koalky). „Stydžim se na oi" pravila žena, zakrývajíc si tvá.

:

—

—

187

Pamti hodno

je starobylé rení „na ty zbohy" (Zl.), „na ty bohy" (uh ) = na štstí. Mli zme krávu nemocná, ale zpány bohy" r-na /na ty zbohy pišel Hoza a pomohl í. Zatrúsíl sem v sen, ale na ty bohy sem tu jiskru udusil za vasu. B. S lokálem Sluneko bylo na západ, dyž odjížali (= zapadalo). Zlomil hlku na kolen (ne „pes koleno"!) Na pólu -- venku (laš.). Na veerku = kveeru (Zl.). Na ósméj hodin zme klekli (val.). Vil, na (val.),

:

málo udlá. Vil na dluhem dni tak máío ste udlali když je den krátký na p. v zim, nebo dlouhý). On je u ní na mukách (= mueníkem). Pane Ježiši Kriste, bu mi na svatéj pomoci. „Jednu trávu si vymíním z luky." „Udlajme to radši na penzoch Na me (t. vyrovnejme se penzi). Dyž je na dobré chuti, umi vykládat. =^ mohlo by pravd, na psi duši! na mou pravdu (laš.). Na ostatku na voze, s nama zle na konec (laš.). Jel na kooch, na voloch v nmž byli zapraženi koni, voli. Kdosi tu stojí na voloch = s vozem,

krátkém dni t.

v tu dobu,

j.

—

=

v

nmž

jsou zapraženi

voli.

=

Diá na

voloch

= voly

(podl.)

Náš dochtor jezdí o ti míle (v okolí). Daleko smy chodili, aj o dv, o ti mile. O stl nás bylo. Koze o své, ovce o své (zvlášt). Sli tam každý o své. Poád" o to kií O toho psa su neád (byl dobrý hlída a zdechl). Nezapaluj sa o to, néni ti po tom nic (neujímej se toho tak horliv). Je-li ti o peníze, založím a. Dyby nebylo o mamnku, nechal bych ho. O mne néni, ale o dti. Takovéj je lepší o rýnský než o novák (= snáze nebude). Utiskoval o a) s

12.

akkusativem

:

mn

mu mén proti pi koupi). O poznání je

ho o šestku (dával (neshodli se

právu).

Kozešli se

o

dva rýnské

to vtší. Pracuje o dušu, o všecko

=

pry, o ti zdechy leufem. o Ježíš, Maria, Josef). O toléj. že to nezhnilo, o toléj, že nemosíme kopo vat (=tak, tak, že), b) s lokálem: Nébjlo ho o dom. Kdo ví, esli je o dom O dom pracuje (ne ve

Pan nehledl, esli je tam o své hodin (== v as). Díá o mlýnku živi byli. Kúpíí si surovú kvaku a o téj dom. až To by bylo zle o jednym (kdyby byl jenom jeden, na

fabrice,

laš.).

Enom

o své strav. došel

p. dlník,

laš.).

akkusativem: Di v erty! (= mezi.) Di v pekly! (= do sem to ve smích (= z toho smích). Pedložka v uruje as s akk. jmen jistých slavnostních událostí a prací polních v trh, v pú, ve svabu, v sena (když se sena dlala), v trnky (když se švestky 13.

pekla).

v a) s

—

Ml

:

v nové vína, v žita (když se žita

trhaly),

v kopaky, (val.

— na).

sa ve

Dobytek

Beka :

ve

žala),

12 vder,

Holá bati,

v seta hrnec v

v skok stávajte

!

(kdys se selo))

pt más (val.)

a p,

Spravujte

Nevidomý chodí v omat svta (val.), b) s lokálem Hledai na to, v ooch sa to ztratilo (val.). v penzoch (drahý). Kdo sa cítí v penzoch, nech dá vc-

hýl je

—

— Adverbialn skoky

vše

Rok sem

v oraky.

!

v nemoci.

— Má

Já su vil siabý v penzoch.

18S

—

tu epicu zastavenu v padesáti gréj-

caroch. Byli spolem ve zlosti.

nad: To

14.

nad

je

víc

-

(

nadbývá).

pod a) s akkusativem: Už bylo pod veer ( sveeívalo se). Pod chvílu k nám chodí. Bývá tu pod chvilenku = co chvíle. Škrabala zemáky pod polévku (které se pak pokrájejí do polévky uvaené) na polévku (ze kterých se vaí polévka „zemákovica"). Co máme pod polévku? Sél mi pod ruku (pomáhal mi). Rolí ma enom pod dv mice. Peníze vypuené pod deset rýnských (t. úrok). Sak sem sa 15.

—

Sedí pod (val.), b) S instrumentalem pod stnu. Sniéje sa pod kožú. adverbialn: ped loskem ped losky, ped vérajšky

vynasnažil pod najvýš

ped

16. (Zl.),

co nejvíce

=

Devo

kamny, pod pecú.

—

pedérem = pede vírem po

17.

ty hrušky?

em

Po

a)

(Karlovice).

Po tech, po

oves?

em

Po

:

leží

Po

jak kerý.

štyrech,

em

loke? Tak „za?" Za to tele? Nikde lid mor. neužívá fráze Má po pti micách žita, po tech rzi (t. výsevku). vždy kupujíce a prodávajíce na drobno.

Jde-li o celek, táží se

„co to stojí?"

—

•

Upekla chleba po mici (t. z mice mouky). Dlážka je po polovici nová (= z polovice), b) Distributivní po v náeí val. a laš. pojí se s akkusativem:

ich vemu. Dali po

mne (= mn) (las.,

dv

Ma pole po Vypožávat po mne pt

chleba.

„po tm").

srovn.

nem

(po

rád dlat po svojsky

po pti

(zle).

—

Dlá

troše). ^r^

e)

dva jochy.

pamti

:

po

msiku

(bez chuti).

= nadarmo

Di po

Trháme

„Tanu, po troše".

Po daremku

Chodí po

d)

Žali

tož

Chéí po

c)

rýnských,

adverbialn

všecko jak po

„Jak sa máš?"

dobroti (po dobrém).

trnky po

Su-li po tych štyricet,

sta zlatých

Vezne putnu a ide po hadrách'^)

žebrot.

Dostanete po ti

po deset grejcaruv do tyda.

Skládali

Prodavaju po grajcaru baj po dva.

grejcary.

ty

Všecko by

(val.).

po svém. Chodí po valašsky (o kroji). Máme sa zejtku (laš.).

Jutro, po jutru, po pojutru := po

18. s a) s akkusativem: Toho dcka je z unesení. Už mne néni hrubú prácu. Už ho nebude s toliký vk (nebude už dlouho žíti). Nech pijdu ze té, Nechaj ho ze štyry nedle. adverbialn s nom. nesu obd ze štyré. b) s instr. „Kaj idt?" „Z obdem, ze snídaním

z

—

.

=

:

(laš.).

Býí

s

kiváky

(t.

19. za a) s akk.

:

ve

svt

jakožto obchodník).

Uderýí ho za

tylo.

Pjdu

za vás

—

(n=:

vdám

se

—

Su vám za to (= ruím). Teho sena bylo za fru (= s fru). Téj rži je za malú micu. Letos je žita za polovicu loského. Ten snop je za štyry tžký. Mam roboty za za vás).

Dostali

dostatek

= dos

sa,

vzali

(laš.).

sa za sebe.

Není

t

za

tolik

(=::=

nejsi

s

to).

Néni mne za

*) Chodí po hadrách jako obchodník, skupuje hadry po lidech; ide na hadry, aby jich na jednom místé nakoupil, nabral; ivo hadry, aby je na jistém míst

sebral všecky.

— léj.

Nemám

za

toléj,

.-vt (vycliloubá

—

pt.

a

abych

_

z

si

nho

sob podezení,

Hanbí

(podl.). b) s

lovk ? Co

je to za

si

je

vidno", za dne

se

ídí slovesem:

sativem, jedn. a nominativem mn.

kordúlkul

je za

(=

:

to je

To

je za chíapca

pkná

hodného

I

(las.),

Co sú

bemena

ty za roba, dyž takového

neuneseš? Co's to oblékla za suknu? „To za" pojí se z pravidla

pkné! To

za

:

=

Co

Jezdí

zl.-)

genitivem Za starého pudmistra^

„pokel pana rechtora. Za vidná „co za" jest jako jedním slovem, jehož pád za páni ?

jsem

—

za starého

I

Já nebudu

hlupáka'').

že

I

Kdo je ti za to? To je za nedúho = nedávno c)

Má rozumu za celý Dlá za dva. jí za

(val.).

híúpých.

(= zámožný) zz stojí za seBa (val.). — Za to sa. hnvá sa, zlobí sa za to. My sa jím za to smjeme. (^= kdo je ti tím vinen). A tož su já ti za to?

pacholka. Ten je za sebe sa nebojím.

pt

za

za hlupáka (-= „dlají

Je jím

zloéja (^= „nenechám na

za

mohét chova

Má rozumu

se).

—

189

akku-

s

To

je

za

kordúíka, nebo iron. nepkná.)

To sú za vzácné šaty. Das mi to. syneku, das mi to Co sa jím ten navyváál za pasár! d) Idu za našima, za kravama, za husama (na pole). Cérky sú za ú, chlapci za za ním teskno. Nenaíkaj za ním (v manželství smíšeném). Už je Zme za penzama, za kokama, za papuama atd. = máme mnoho, s dostatek penz, koek, papuí. Nieho nenechá za pokojem. 29. Nepravé pedložky, a) A;row, kroma, krema (val.), kromvá: Krom dobrých a poctivých lidí, krom vašich poctivých hlav (když se nechvalném, nepkném) b) dJa (las.), podlá (uh.), hodlá mluviti o To

je za

krásné

.svtlo

I

za dary!

ú

ma

I

nem

podle, vedle, podlévá, vedlevá,

v laštin

tam c

dla

knh-

pro teho,

Dy

:

udlal

to

dla

sem

podlé,

vas

!

(proto).

to dla teho

o: Byla akorát kole téj stodoly

Kivky

(nad.).

(dol.),

vedli, podlivá, (dol.),

Juraš dla Ondraša pišel pre.

Kole tych hodin sem se naplakala, d) vy.še

vedle

e.

výše.,

Podle

Šel

eho ? = pro.

Vykládal kole teho knza.

níží

.^

povýšéj, ponížéj

:

Byva

Níže pti rýnských byl jemen.

Složené pedložky. Na oznaenou nkolikonásobného pomru val.,

laš.

a

takové jsou:

uh.

složenin

dvou

i

místního uživá se v

tí pedložek.

Nejastjší

zpod, zeza, zpoza, zpopod, zponad, zpomezi,

náeí

složeniny

zpoped (na

otázku odkud?), ponad, popod, póza, pomezi, povedle (kam? kde?). Je-li

první

ástí složeniny pedložka

pí>,

následuje ten pád,

—

kterého

pedložka; pakli je prvou ástí pedložka ?, místo má genitiv: Utíkal pry zpod toho stroma. Je zeza Hradiša. Stanul zeza stativ (= stavu tkalcovského). Vychodí sluneko zpoza les. Had vylezl zpopod zem. Zmizéi mu zped oí svt. Vyšel zpomezi strom. Pomezi

žádá

druhá

nohy mu vbhl. Bželi popod kopce. Ponad tu hrušku, pomezi ty póla, popod ruku, ponade.

—

190

—

Adverbialní složeniny pedložkové. Všecko by sa zmíšalo do vjedna

zaveda — dokud

zme dom eše (val.).

= v jedno,

bylo ve dné

do.

hromady

(dol.).

(val.).

Zustál na

Pišli

pozady

Naopravdu.

Pedložky Sak dojde na vás na

všecky.

optují.

se

Co

je

po tom po všeckem.

Pros za

nás za híšné.

Archaistické zvláštnosti

pád

Jako vbec v ustálených formulích

pedložkových.

staré tvary až po naše dni v

lidu se zachovaly, tak zvlášt v ustálených

ei

zpsobách urování místního

a asového vyskytují se nejedny velezajímavé odchylky

od obyejných

nyní tvarv a vazeb. 1.

s

Pedložky ped^

za^ nad, pod,

mezi pojí se tu na otázku kde?

ped Dla za

akkusativem proti obyejnému nyní vbec instrumentalu:*) Bylo

vánoce. Pavlovice sú za Boetice. Písnoiice só za Zidlochovice.

Mli

to za

kamna. Pole za kopce. Celice só za

Klenovice. Pole za vlí doly.

Luhy

za Kavana**) (sev. Opav.). Za dolníma

krosna {zn za stavem). Yftlimovice (sic

!).

Nad

Pavlovice boží muka.

Nad Opatovice

je hradisko.

Pole nad lóke, nad skatke, nad doly, za skalky. Cesta nad chaíúpky. Dlali sme pod hut. Pod vohnisko mivale sme pekárniko na chlib. Pole pod bránke, pod bezdkov, pod šíbenky, pod jamy, pod vinohrady, pod zahrady, pod Násedlovice, pod Sokolnice, les „pod stlomy (?) hlavy" To je mezi Mrovice a mezi Nmice. (na Jevisku), pole mezi meze.

Lesy po za ten vrch sú panské

(val.).

Se jménem majetníka domu pedložky jpad a za pojí

2.

se

zp-

sobem rozmanitým. a) s instr.

ped

kovolem,

jména majetníkova:

jedn.

ševcem

-=

Stoji

ped domem Pavlíkovým

ped Pavlíkem, ped (na Místeku, Frýdecku

a v jižním Slezsku). b) s instr.

Bartoni (Barto),

mn. vlastního nebo rodinného jména majetníkova:

ped Janrky (Jicko), ped Sastulíkovci (Sastulík), ped ped Kubovci (Kuba), ped Trkovci (Trka), ped

ped

Géryky,

(Blonk), ped Dorkovci Pavelkovci (Pavelka),

Kováíkovci c)

vovo

8

(Dorek),

(Val. Klobucko).

akkusativem jedn. stedn. adjektiva pisvojovacího ped Pleped stoláovo, ped Hájkovo, ped Vránovo, ped Julínkovo, :

(Pleva),

*)

**)

ped

— ped Blokovci

Pro

lepší pehled podávám tu píklady Kavan jméno hospodáovo.

ze všech

náeí

moravských.

!

—

191

ped Kuerovo — vedle ped Martina ped Smutných (Kojecko, Kyjovsko). :

ei

Fojtíkova, stetli

ped Hrušková

Miklíkova,

v

zme ped

stáli

Póše (Martin Póša),

ped Opavských,

Hráli zme sa ped sme sa ped etníkova, ped

mn. stedu, adjektiva pisvojovacího

d) s akk.

Zachová,

—

(Vyzovsko, Ostrožsko).

:

—

Sice takového tvaru

lidu nikde neslyšeti

e) s instr. jedn.

zovým

(Hoza),

adj.

pisvojovacího zakonení uritého

:

ped Ho-

ped Kožíkovým, ped Leblochovým,ped susedovym (Zlínsko,

Pavlovice u Kobylí, Píborsko, sev. Opavsko). f)

mn. adjektiva pisvojovacího zakonení neuritého

8 instr.

:

Stál

ped Sedlákovy, ped Folténovy, ped tesaovy, ped Vojtchovy, ped Pavlasovy, ped Uchytilovy, ped Kekové (== y), ped Nevedle: ped pustilove (:=:: y), ped Némcove, ped Procházkové (=^ y) Telecko, Zársko, Daicko, (Kromížsko, Studenech Málech, ped a p. — ped tvar: Podivný jest Prostjovsko, Litovelsko, Zábežsko a j.). n Blochov, ped Iviove na eji náeí celkem slovenského, kdež jest isté (ne mouené hanácké zástupné!). ped Kug) s instr. pl. adj. pisvojovacího zakonení uritého ero véma, ped Veskuilovéma (Vyskoil), ped Sebestovéma (Blansko,

ped

Vrzalovy,

—

:

Tišnovsko).

mn. adjektiva pisvojovacího

h) s genitivem

Iviových i)

(podl.,

:

ped

Dobšových,

ped

Hovorany).

Pojem „ped naším, vaším domem- vyjaduje

—

ped

se

takto:

ped

ped Zl., Konicko, Prostjovsko. ped naši domem (Jicko) — ped našima (Krumlovsko) ped ped naší (Kyjovsko, Blatnika) (Ostrožsko, Kromížsko) ped naše (Kojecko, Perovsko a dále na Hané i na nasej (Kobylí) Zábežsku ped naša, ped vaša (!) (Vyzovsko, Val. Klobucko).

naším (našem)

ped

jejich

—

X.

—

—

našimi,

—

nimi r^

—

O asích, zpsobech a jmenných tvarech slovesných.

njaký dj, který se nekoná práv v pítomnosti zvykem a obyejem jest vbec, užívá se futura za praesens historicum Sikorka piletí, bude šebetat a chytí vey. To tak raz ze zdrava chytne lovka a bude lúpa a natahovat". Do Rožnova je Tak i dti popisujíce hru dobré dv hodiny, co poá bude stúpa. užívají futura: Já ju budu v tom kole honit, jak ju chytnu, budu ju Dokáme ? (= máme pokati ?) Pjdu tam ? (= mám bit do chrbta. tam jíti?) Táže-li se kdo po hospodáích, když jich není doma, ptají se domácí asem minulým: „Co's chél? néni naších doma." 1.

Když

mluvícího,

se popisuje

nýbrž

:

—

—

!

—

-

192

Plusquamperfectum astji se slyší: Jednúc to hýl votr vyvrátil, to moseli znovy stavt. Na vesno sem to být kúpít, a už sa to potrhalo. Raný (stelné) sem kdysi být poút. Už to bylo pestalo. Jednúc byto sa stalo, ai do kostela byli vešli.

zme

tož

Dj

v minulosti

rychle

vyjaduje se zvláštními slovci

nastupující

Bží, bží a na jednúc bdc do bíata (spadl). Lampa zhasla). Leét po schodech a hrdlíc dol (spadl). Z nieho nic tabula v okn hink (rozbila se). Roba džig ho beteiiern (bodla). Votek sa otoit a géc ho (trknul). Ze hrc dol (zboila se). Peníze hrk do zem (zapadly). Vzáí lopatu a chldp ho po zádoch. Sedlák pacholka klanicú chlóp, chlóp. Chvat sa do kapce, vytáhl kivák. Káp hrncem o ze (uhodil). Chtap chyt ho pod krk a myk s ním ven. l^ap apku z hlavy a ryp s o zem. Tá lup to ze štola (vzala). Pdc ho Pich po hlav. ho šidtem. Prásk ho za tyto (udeil). Koch sebú na led (spadl). Zlodj skok a skrk ven (skoil a utekl). Chlapec smek sebú hop dol. Hospodá ckwát mch a smyk s ním do kuta. Chyt nožice a smíc/, šmig, byt šátek na poty. Hastrman žhlnk do vody. Mírný rozkaz nebo prosba vyjaduje se kondicionálem aneb i jiAbyste šli k obdu nými zpsoby (pote). Francku, abys šél pro abyzme šli mlatce do stodoly Potom ne abyste ostali doma dybyste nám požali tácek Strýku, (= požajte). Tetiko, dybyste nám Ja di, ja nech toho, ja co bys chodit! Mohl bys tam it! šli pomoct! Draznjší No, neposíláte si, neidete si na ty jabka (= pošlete si). budeš pokúšat? zákaz vyjaduje se futurem: 3. Kondicionály jedl bych, pít bych, spál bych, kúil bych" a. p. onomatopojskými blk

prskta a

:

(žbíkía,

ú

m

hn

!

:

Ve

!

!

!

—

Poá

„chce mi se

znamenají tolik co

bych spala

jedl! já

jísti,

spáti" atd.,

Dti na p. jina nepovdí

užívá pravideln.

vta pipouštci

V sobotu mosí slunko má penz!" „Aby ml, peca ...

hádal Mosí, aby nechtl. 4. Infinitiv

(=

a)

(= obd). Vzat

jest

„trunk").

piti,

sednut b)

však se já bych

atd.

Kondicionálem vyjaduje se zhusta

„Což ten

onch vazeb Mamnko,

než:

osvítit,

:

Neuhodne, aby aby na chvilku.

mívá význam a platnos substantivní Budu vait si jest (-= jídlo) na pole. Už mi nešmakuje ani pit Pu mi kúit (= nacpané dýmky). Už vám nesu :

židli).

(

Infinitivem

nezávislým vyjaduje se podmínka,

úmysl,

rozkaz

hn

Edem hodn prše, a bylo by po všeckéj slavnosti (= kdyby pršelo). Edem neme strachu, a všecko sa vám vydaí. To si pomysle! (= to si pomysleme). No néni z toho nic, ít spát (= pome spát). Ve já í! (=- abych šla!). Ve já nestát, a ít dóm obd vait. Ono je to a.

p.

:

enom kde

Nmuh

ít,

hn

lovk nco

utratí

(

-

sotva

lovk nkam

vyjde).

ho dostat ani mysli domu (= ani pomyšlení, žádným zpsobem).

—

193

—

Žádný zme nedostali dyby prst otoi. Un vil ze švagrovu a z a

m enem Z

zabi a zabi.

e

vtách tázacích, kde spisovná Už í? Pustit ho? Dat mu? Už hnát?

pravidla bývá infinitiv ve

užívá slovesa míti s infinitivem:

My

tnrly stát,

astý

dma,

pravda?

jest v

ei lidové zvláštní zpsob

spisovné neznámého

kúít bych celý de,

Psa

:

ale

latiny

infinitivu vztahového,

neumím,

nú,

ale

jes nejed sem eše.

já

petu.

eštin

Kúi

„Byto cosi slyše, že prý

už chodíte?" (po nemoci). „Acli toto, chodi, eše nechodím, ale šmatía, sa už po trošce ven vyšmatlu."

ho."

„Znáte-li

umy,

ho?^

„Hledáte-li

„Zna, znám,

ale

ho?" „No hleda, nehledám „Zamaza, to zamaže,

nhrub."

vera ?^ „Ni, zpiva, nezpívali." „A což užnzpivaju?" „O ja, zpiva, eše zpivaju." (Srovn. Mikl. IV. str. 851.). Dát sa léz na strom. c) Infinitiv jest doplkem sloves a jmen Dalo sa prša. Nahrát sa í do lesa. Dalo sa més (= zaalo snžiti). Dala sa plaka (val. uh.). Už se veselnici (== svatebané) vzali (= jali) rozcházet (laš.). Já pamatuju celu našu ddinu vyhoe*. Za oves si íce utíži 40 zl. Je zvyk pršef a móda snih pada (písloví laš.). Ani sem si nepomyslet, že by ten baoh býí tak tžký nés. V náeí val. a uh. pojí se „rád bych" s infinitivem To bych já sa neád dožra. Eád bych pomoc. Ráda by k ním pijí. Rády by ale

to neumyje."

„Zpívali

:

:

to dosta.

Dležitý jsou zvlášt slovesa stihnouti a umti s takovým infinitivem. Sloveso stihnut, sfahmít (val. pom. uh.) s infinitivem opisuje kondicionál Stih sem tý dv tumera do vídenskéj vsadi, hýl bych udíáí ambo (= kdybych byl vsadil). Stihlo nepotka to nešestí, moh sem dosel by možným (= zámožným). Už je tma, ale stihlo byf pod mranem, bylo by eše tmjší. Ten sa býl ale nadožírál, stih sem sa ho nestepa (= ten by se mne byl naobtžoval, kdybych se byl nestepal). Saheu sem byt doma, nebyuo by sa to stauo. Saht sem ho dopadnut, býl bych mu dál. Slovesa umet s infinitivem na Podluží užívá se na oznaenou dje optovaného na zpsob lat. solere nebo nm. pýegen: Do poleda sa u nás uniá scházat staré ženy (= scházívají). Zeny rády urhá naíkat. Uhi urhá naším kosíky nosit. Ked margráfa (= Je minka) hledajú, urhá volaco podezelého najít. Na svabu urhá zvát v úterý veer. To ty dti uihá zpívat (-^ zpívávají). Ked dožnu, to si uihá vzít píšelku a pískajú. Mnohé dcko si umí ohnut hlavu a dlá takto Irrealný kondicionál minulý ve vtách podmínených opisuje se asto infinitivem se slovesem míti v první a se slovesem moci ve :

a

a

.

.

vt

vt byli

druhé šli,

:

Mli

ste ít s

byli byste dostali.

nama, mohli

Mli

ste také

ste sa ponáhlit,

nco

dostat

mohli ste

.

= dybyste

mt

svázané. 13

:

asto bývá

d)

mli

Dybyste tak kýšky

sem slámy ho pikryt. Sak to má kdo zest. Dál chtapca

(r= do konce nejsi,

Ty

toho).

Má obda

Ten

iron.}.

ale tak

chytrý,

si

vty

celé

a mívá

ho tu stúži v Senov.

sa napit. Složit sem seno v kopky, ale neihél Tatíek nemajú šat, ani já, do kostela chodif.

co nést

V takých hábiskoch

vázat.

mám

chlapíka,

hru

(t.

je

si

jiného už nic neunese).

j.

Pán nechtl iného ke dlat v Kromíži. Zito

ležat.

Sét že do svta, ale ostál

stolu slúžit než ho. ostalo

ekám

Dali žebráka na

stúžit.

doplkem

epexegetickým

infinitiv

význam úelný: Eše

tytýž

—

194

najvc šikovný mezi ludi vyjí enom to spravit (= nespraví

šikovný

nco

Má

dobrého zes.

ceruško,

mladá

si

milovat.

úelný

e) Infinitiv

Jozefa žne u Vaj,

Na

otázku

Máte-li istý hrnec,

:

volali ju

„emu

(na) je to?"

ptáky chytat, obilé cúdit „kde's byl?"

Byli

klekání.

zvonit

ukazujíc

atd.

žito vázat,

:

hraky

dítti

to

polévky

pomáhat. Zanesl sem odpovídá

odebrat z kotta ?

boty zpravit.

si

pravideln

se

—

infinitivem:

Taktéž se odpovídá infinitivem na otázku

hnj

rozhazovat atd.

zme hrušky

(náiní) takto

A

krávy

trhat,

vykládala

:

tak

Kostelník býl

i:

dojit

To

atd.

je

—

Matka

buchty péct

(= lopatka) atd. vtách bezpodmtných Je vám byt tu nebo tam. U nás je byt ten nebo ten pudmístrem (= nám na tom nesejde, je-li ten i onen). Je to kopat vil lebo pozdj (= pilno s tím sice není, ale státi se to musí, tedy radji díve si to odbume). Bylo by tam ít. Bylo vám tam nechodit. To svtlo bylo by zhasit. Toho psa bylo by uvázat. Bylo by udlat nový trám. Nekeré hlávky je co nést, tak sú tžké, Myslíte, že chodíte pomaly, ale je vám co ustai. Za rok nastane bécC potokem. Pijde nám už brze plati. Pijde i do školy. Pišlo Teba mi už is (las.). Teba mi provisla vaza (las.). uhlem. topi Nkdy bývá tu také vazba podmtná, s nkterým rozdílem. Vazbou bezpodmtnou klade se draz na pedmt, podmtnou na výrokový infinitiv Eše je okna, umývat (ostatní jest umyto), okna sú umývat (ješt nejsou Stromy sú enom kvést (-- co nevidt pokvetou). Ty ádky umyta).

(=

babvka), f)

Infinitiv

smeti vynašat

ve

:

n

—

(strom) pijdu vykopat (^jsou na to ureny, by se vykopaly). 5. Pechodniku asu pítomného v náeí slovenském a valašském užívá se velmi hojn, hojnji než v ei spisovné i starší, na oznaenou souasnosti i pedasnosti (pechodniku sloves konících), kdežto v laštin pechodní kove vazby ídký jsou, asi jako v nynjší eštin dialektické. Pechodník asu minulého vymizel všecek Stoj a u dveí dívali zme sa. :

Vybha

ven nic nevidla.

msta poptám asto

Popada

palicu bií hlava nehlava.

Pija

do

sa.

užívá se pechodniku absolutn, jmenovit, když

všeobecný jest (nm. „man"):

Zamka

može

to tu byt.

podmt vty

Daja pozor nic

— sa neztratí.

To

je

stechu. Hledá na

hn nedaja

n

195

— Z mléka vyhtádne pohledná na

pozor.

(tešn) sú erné, a utrha ich sú ervené.

Zdálo

sa, picha tam (do vody) ruku, že je horká. Píja tam nebylo tam žádného. Poslúchaja ho ekl by, že neumí pt naítat. Eše sem flinty neriiél

v hrsti, povéza po pravd (= um die Wahrheit zu sagen). Velikého placu tam nebude, seda oni tam. *) Záporný pechodník asto se piiuje k imperativu: Di nezavazaja, nehnvaja, nepokúšaja, nedomzaja, nedožíraja po neekaja táhni ne;

;

stoja: dlaj nepostávaja; ber z kraja nebabraja, nevybíraja

po

nezavazaj

(t. j.

—

Záporný pechodník pipojený k indikativu téhož slovesa znamená, že se dj nekoná pravou

a

di,

nepostávaj a dlaj, neekaj

mrou,

jak náleží:

Jedl

nejeza

a

(=

atd.).

hrub vdl,

bez chuti, aniž

co

jí)

Spí nespa.

Pechodníkem biía (val. buaci) pipojuje se pravideln pístavek píslovený k podmtu Já sera sa bua malým nadlal. Bua pudmístrem hledl poádku v obci. Bua chlapcem slýchával sem. **) „ Bua tebú, nedlal bych toho, bua vama, nechal bych ho," znamená tolik co germanismus „na tvém, na vašem míst," kdežto by se po esku íci mlo: :

—

^jsa tebou, jsa vámi."

V hovoru dvrném

a ve slohu pohádkovém pechodníku slovesa pedchozího užívá se pleonasticky Oral sem na pasece a oa tam .... Pásl sem na lúce volky a pasa ty volky viél sem Býl jeden král a :

.

bua

ten král

.

.

.

.

.

Nikde mezi lidem moravským neuslyší tvaru takoíka. všude se 6,

íká jakoíka, PHesti Í7iné, zvlášt

sloves

II.

obtáhlé, ihél v

utrhlý,

zu sagen),

tídy mívá význam trpný: volky

msto

apíhlé, plátno rozstihlé, krk vytkly, koza natáhlá,

psnika

(so

I

pat

bylo

suknem

trn zapchlý, je uklý, dvei zamklé, zatklé, odetklé,

je to už opovrhlé. šátek zvihlý, pás natrhlý, rozmarýn mél už nevstu obhlédlú, ddina je roztáhlá na hodinu. Bylo

reklé (=:

tiskla,

eklo

se).

= který

=

lovk

zámohlý (val.) zámožný. lovk neužilý neužije ani jinému nepopeje. Obila byly ukázalé =^

pkn

Píestí inné mívá význam

*) Starší s

sám

optativní Cért to vzal ***) Zdraví páni „Zdrav se prošel," „zdrav, Vaška, tancoval" íká se tomu,

byli! (v koled).

ve spojení

ani

se ukazovala.

e

spisovná taktéž

!

:

hojn užívá pechodníku

o

neuritém

podmt

S dostatek píkladv uvedl sem v .Komenském* 1874 str. že novovká naše skladba bez práva mnohé struné a úsené vazby

infinitivem.

772. I zdá mi se. pechodníkové zavrhuje, nešetíc pi tom ani vzor starých ani ei lidové. **) Starší spisovatelé naši užívají v té píin pechodníku jsa, novjším lépe se líbí germanismus co. ***) Ale ^érti vzali I" má význam jiný. Fráze této užívá se na zpsob mezislovce jako by ekl: No pravda No vidíš! No hlel Ale dil a p. I

13*

:

—

196

—

kdo maje nkde njakou poízenou špatn pochodil. zkazovali, zdraví ekali, zdraví

Frázemi: „zdraví

požávali, zdraví nosili" a

p.

dkuje

se

tomu, kdo po nás nkomu vzkazuje pozdravení, kdo nám pjil penz a ekal, komu oplácíme vc vypjenou, kdo nám pomáhal nco nositi. 7. PíSestí trpného sloves nepechodných užívá se pravidelné (vzhledem

k jazyku spisovnému ovšem nesprávn) s významem píestí inného Tak daleko býí v tom lesi zajdený. Už byli všeci zejdení. Už mám ty peníze najdené. Ty vnitnosti všecky byty zajdené krvú. Už je slunko vyjdené z póza mrana. Už býí pijdený. Vil je svt vysoko vyjdený (=jest mnoho nádhery a pýchy). Všeci zme byli uteení. Žito néni ani z vody oteené. Páni byli slezeni (= byli s koáru slezli). Stromy byty odkvetené. Je všecek promítý zimu. Už byli všeci pomítí. Umetý (laš.) --umrlý. Je to opozdíte. Být toho zaslúžený. Kobzole zhnite zhnité). Obilí vyhynuté. Snih napadaný. Letos je šudíek (

mraznuty modlil

(las.)

ped

= vymrzlý.

Je naježený, napitý, pomodlený

spaním), vyspaný. Minutý týden.

Peníze zastáté

(jež

jsou za

nkým).

Deset nás to meto kiípmých

Nkterá taková píestí

podmt má kdo poád

(=

Kon

Už

je stat

(laš.,

jinde'

— jetel)

(=

= už

vy-

už se pose stalo.

byty ustáté (unaveny, vysíleny).

deset nás to bylo koupilo).

s pedponami u a o znamenají, že nachy Inos k dji njakému (nechvalnému) ufukaný jest fuká, ubeený, kdo poád „beí" (pláe), utútaný, kdo se rád

složená

:

ogébený, kdo se poád „gébí" (pláe), ošéený, kdo se poád „šíí" (smje). Nkterá píestí záporná znamenají nemožnos vykonati dj slovesem oznaený To byta radošé nopisana (jíž nelze opsati). lovk neuhovený(jemuž nelze uhovti). lovk neokonaný (jehož nelze okonati, jemuž nelze vyhovti), práce neokonaná (které nelze okonati, zmoci). To je ne-

toulá,

:

zaplacená

vc

(vzácná).

jehož nelze zmoci),

Podobn

lovk

:

nepoádný

nesplejný (jehož

lovk se

(jemuž není

nelze

spleti,

rady,,

zbaviti).

Jako vbec, tak zvlášt v píestí trpném iní se dležitý rozdíl mezi tvary trvacími a konicími. „Ptaným chlebem" na p. živí se žebrák, jehož zvykem, emeslem jest chleba ptáti, anebo ten, kdo celou cestou chleba

si

ptal a jím se živil až došel cíle a p., „vyptaného chleba"

ho vyptal práv na jedno jídlo. Tak se íká chléb kupovaný (na rozdíl od domácího), kniha vázaná, lémec vyšívaný, mléko vaené, koblihy smažené, želé zhívané atd. V záporných neskutených vtách podmínených vynechává se vždy participium, byto, bylo bývalo: Dyby ne tebe, moht sem byt šasný. Dyby ne déša, už by zme tu dávno byli. Dyby ne tvých htúpýcb eí, nebýt by díál takového pekta. Rozmanitých tvar slovesních užívá se ve vtách parentheticky na se najedl,

kdo

zpsob ástic

si

a mezislovcí, jako:

:

eku

(pom. uh.),

jáku

(Zl.

Vsacko)^

— ei

(Karl.

už abych

ei

Rožn.

šéí.

poruenstvi.

Vte, vte.

laš.),

Ja sem

nevím,

úfám (rr

snad),

ei, aby

pravil,

eci

—

197

synku, ale by

kde sa podet.

To už

vte

(:::=

vru) a

p.

:

No eku

teho nechali. Udlaj pravila sem

Dnes úfám bude prša. vte, dycky. Nic nemá,

sa's ošidil.

je tak,

Ale povzte, tam bylo dlo! (oznauje podivení, jako by ekl „ale

lidiky" a

p.).

Víš-i, to

bylo tak. Ale mél ženu

víš-i.

O píklonkách, Píklonky

se,

si,

sem,

bych velmi

vt, zvlášt v náeí valašském •dvacet mic. Se mi snilo nepkný ve

asto

a lašském:

syn (-=

sen).

bývají

Ma Se

na prvém míst mi zda, na

teho, se

(=

si)

mysli, že

ma

Slezsko i Rakusy. Vil je v hoferstvú, a se prv díál pánem. Zme ho Sem pisot (kosa) chytli, zme ho trochu poživili a zme ho zas pustili. pismo. Sem žnul. Dybys nebýi poslechnul, bych fa býl zhodíl. „ím bys byl rád?" -Bych sa nauil muzigantem, co bych peníze vydlával. chyba smíli. Byla bych panské (stevíce) obula, byli byste sa

n

Slovník abecední. B. baba

= zátka

nem

bajása =: Ten toho nabajásá

hader, jíž se

z

zacpávají kamna, by teplo

komí-

=

babka tice, do níž

1.

bajka

porodní bába

2.

ma-

šlenka).

vadlinka, na níž se kují srpy a kosy.

bajt

= pebírati se v nem

babušistý

ervený

:=:

bacnatý

:zz

balcan

bílou

s

balcan

val.

ápaty hrušky bac :

Už

(na

(na voze)

báím. Nvidim, ikam v knížkách

balfas

baim

baova

=

po pomati. meškati

doty zabaovál?

baliga

las.

se

Kdes

:

tušiti

:

Sak

zoroval) slov. val.

baga

= co

dek

moka

= mámiti, = másti,

:

uvedl). Je

tená na baja

:

vc

:

bajku

Bajaj (povídej).

plef). laš.

val.

= vousy.

Kdo

to

balvár baíviC je zle,

z da^

= kotou dýmu. = mluviti z cesty

už balví

kou

laš.

!

val. :

S tým

„Pro bal ví eú ?*^

(nemluví pravdy).

2.

=-=

1.

pohlavkovati.

vaL

kouiti z dýmky plnou hubou,

slov.

bai = utráceti,

(vyklá-

Nbajaj

—

val.

=

báa

nni pravda, to je baja. laš.

bajac =^ bajam

dám)

;

zababonky: „Tq

povídaky,

balvani Už sem vidla leka balvani hrnouti se

Zl.

= smyšlená

pravil? to

= hlupák, sprosták. val. = pomluva baligání =

balúsy

zpeházeti

pobachlaná (poma-

rozum)

hurdati

Totéž znamená balicha a báíoha,

balamutiti.

Všecko zbachtái (v nepoá-

je

veliký zemák), laš.

laš.

jako balvany,

se odlévá.

bachtat

nco

;

vaL

To

:

:

= moka v dýmce

bagoši

liché

zbadái to (zpo-

já to badat,

velikého

sú enem také baligy." slov.

val.

badat =: znamenati,

sem

:

p.

slov.

laš.

= balvan, val. baídova = hrncovati,

to

val.

záda. laš.

hra.

= blázní,

= nco

(smy-

balda

-

naté. slov.

bái = pozorovati,

!

(pohádka zr

je bajka

= nše na = gua,

balamutí

hubou (dobytek)

To

laš.

bakula

mkkém.

co tak

= pohádka

hádanka),

se haklík zapíná 3. ko-

babrat sa

Ona to zbajásala (spletla),

(namluví).

neucházelo, val.

slov. val.

bandúry == nepálené

(ne-

Ji.

cihly.

St.

199

=

bakarec nadávka),

do beku.

úelu sem

sa =^ bez

tam choditi. Uh. Brod. bante = noní tulák. baadlisko

em,

plátna, val.

seká na

komu

1.

ze-

rýpati

co vysvtlo-

mu

teho.

2.

v

barcova v em = probírati nco. barna=barnavé (bouné) mrano. barnavý barvy mraku bouného b. vl, podpálený, podl. uh. :

= koiky jivové. val. barveník = barví. Zl. basa =- baja = smyšlenka, laš. bát sa = To víno nebojí sa bze-

= bsný = divoký,

lovk),

(-

Jak

1.

strýce).

2.

To

sa je

(~ hloupý dobrák), batla

daka,

=

bao takový baa

laš.

val.

bezúroitý=neoaro vatelný. val. téci Voda bži. Temu

=

bžec

bža

slze.

:

laš.

bidic se:

Ja se už od vesna

bidim (trápím, nuzaím). bídný

!

Oi sem

pobeím.

si

2.

vy-

val.

bílek,

jako žMtko

=

=

bíliti

stnu.

laš.

a podl.,

jinde líit. bílý

red,

:

Samým

bílým hledl, ška[Píbor.

val.

bireka

= vlna

z bílých

ovec.

birka= 1. bílá ovce 2. veš. val. bima =: ženská, co ráda bere.

laš. laš.,

též pošva.

=

dýmka. val. [laš. blabta=r bláboliti Co blabceš? biza

=

bdákat na bdu volati, naíkati Co poá bdákáš ?

laš.

chudobný

žloutek. val.

:

^ pouzdro na péra.

1.

= bída. =

bilija

bílko

vybeeta.

beevný=z Bevy: beevná voda. bekova še krávy še bekuju

=

žáblý: bídní ludé.

bili

bea = plakati Nebe Nkdy

:

[val.

bezpust, bezpustný=rozpu8tilý.

poví-

val.

beulka

val.

= závistivý, nepejný. bezperactvi = rozpustilos.

reptati, slov. val.

dují.

[laš.

bibza =^ špata, daremnina. val.

pletka,

~ nše trávy. val. bátoš ~ kabela myslivecká. bažit — žebroniti. val. bažný eho = chtivý, slov. val. beblat — nejasn vyslovovati,

=

vzteklý (pes,

uh.

bezoivý

máte,

:

[linka.

(z

šíka),

bafoh

si

laš

= hloubka bezedná. bezedník = tlusté stevo ma-

val.

bajka,

je toho be-

bezdynka

rovná se mu.

-

baa

=

belinu (trošku ovoce)

sem kupila za rýnský, brytaé naíkati,

barušky

neckého

Tú

:

belineka

belinka,

belina,

val.

se.

=

sápati se: na koho Obékt sa na mne. Zl. blára továrna na bílení

bekat

trocha

Nabaranít sa

:

:

Zl.

=

laš.

laš.

val.

barani= vati

= baina.

= železný

baran

=

Nabakáí

:

slov. val.

to.

bakova

máky,

=

bechanc buchanec. laš. [laš. bechnu == bouchnouti do zad. bek beení Kráva se data

(dtská

panchart

laš.

bakat = navádti ho na

—

:

laš.

:

:

—

= nevládný tlem.

biacgavý

val.

blahova komu = blahoeiti. vah bajna=nevycválaný lovk. la škared zvoniti* bláat 1.

=

Zl.

bláavý = nosový

e.

hlas, nota,

:

val.

blatit se

tam

Bíatí se

:

(v

zim),

ne: „dlá se bláto!" las.

poasí,

štivé

bláto.

blazgaka

val.

= de-

:

[las.

Voda

blbotat:

(mur-

blboce

melt). Zl.

iledti.

nkoho

na

blešti

=

šourem

= ubližovati

:

nebliž

mu.

blizácijblizata -dvojata, val-

blkotat=

svtlo blkoce (plá-

1.

polá) 2. blkotáí kdo ví co (pleskal).

blušet= málo hoeti, doutnati

Enom

Dva koleky tam Mosím trochu zablušit

to bluší.

blušety.

(zatopit), slov. val.

= blvo = blúzni

kikloun, vesnický

hlupák (ZL).

(val.) 2.

=

;

=

;

Pebobóái

boboši sa

=

všecko

Boha

1.

lávati 2. diviti se. plašiti se

novinu

:

Hrozn

val.

(slov).

se dovo3.

lekati,

nás zbobošíl tú

(slov).

bobrovat

==:

dol

brová! ze schod.

v noci

Na pravém, na levém Na bok í. Na bok (= vyhni).

bok:

!

bolácha = žvástati,

val.

bolavý: Néni bolavý

(= je

možný).

zá-

Zl.

=

mí. laš. boíomtova hmotiti, laš. borák, boráek (oboj rode) ubožák,

=

=

val. laš.

= borové haluzí. Kyjov. borek = Hosenschlitz. bosek = i z mašíka (boty se laš.

tím mastí),

val.

boskem chodi. boza, bozka boží je boží

;

slov. bosky.

líbati.

= ubožátko. =

Je dnes boží

:

(=

Zl.

= potloukati

padati BoKdes bobrova! :

se.

val.

opilý.

St.

Ji.

Už

spí).

božit sa

Divn

laš.

=

= Boha se dovolávati

sa božiía, že

Boži sa na božoka

to neudlala.

to nebudu.

se = = gracky. druh: brak =

se

v prsa.

val.

[Místek.

bíti

bradky

rozliného

1.

bobák bubák (val.) bobaa =:žena strašící bobaacko bídné a hloupé strašidlo. bobóiiat =^ štabárat, pehledávati:

Zl.

braku, hrušky trojího braku

tlachati, val.

1.

mudrlant

Celý bobo-

:

u kamen.

= bázlivý.

bojazlivý

božátko

laš.

blížit

= boží

sedí

borání

val.

Dla blázny = šprýmy. bláznivý dm = blázinec,

blázen

de

bolko

= blativo. blazganica = ídké btatno

blazg, blazgo,

bobovaný vaný

boku.

toulati se. val.

2.

200

2.

Aus-

schuss.

=

brakovat vybírati: vlk

rzno

1.

nbrakuje

3.

dliti

2.

chybti:

[laš. Brakuje mi teho. laš. vybrakované ovce. brakuvky

=

báat = chestiti: penzi, otrubami, etzem a p. bant = zníti braní mi v uších. :

brat =^

brat

:

bratr. uh.

Brat na sebe (mohutnti

tlem, tunti). Prase bere na slaninu. Beru mne dímoty. Na vojnu beru

(=je

(nemli

se

odvod).

Nebrali sa

ít

k odchodu). Nebere sa

—

:

— k

(nemá

práci

k

—

ídlu.

—

val.

slubu (jsou

nabrali

bravenírka

pové,

= mravení kopec. = ve-

bravové maso

bravské,

brast = mu

brastí.

bravý

brda vy =i suvirý, brebeíuša

=

kivý

[laš.

—

Hlava

plesnivti:

=

1. tmavohndý, pleskdo v ei okolkuje. Naša kotnka bravá

ptáka brnt = 1.

strnada.

vela

bzeti:

brní.

mluviti, reptati.

2.

dcka

broji:

zr kopec:

=

val.

nivý, val. 2.

(brdo).

Nemohl vyjet do beha. Bžel dol behem. Je tam do beha. brežd svítati Jak raníko

Nebíkaj. uh.

val.

chytila

veš.

laš.

se. :

= brueti,

brlomta

laš.

las.

brbíat ^= reptati slov. val.

beh

= sápati bka = žduchati

se[las.

Biníl ho

:

na koho

b.

bere

zdáni). las.

udeiti

brkat: brká sa mi (han. ihá).

se bere!

Ona

=

biait po hub.

Bera slub (mají

(dostává).

zdavky),

nch

starosf už sa ty bídy

zberú všecky,

almužnu

Vzat

ídlu.

Ale tož

Na

(=jde).

chu na chu

Zebrát

se).

chu k

víno. Bere

201

(= dovádjí;

d.

broja cely

= nepo-

rozbrojnik

seda, laš.

brozd

:

=

brozg

i

na

pu-

zárodek

Z

zabreždjévá, škorvánek už zpjévá.

pence

uh. voda. val.

vtviky dubové z brosgem hovzímu dobytku, val. uh. „erný

=s

drozd zobal brozd" (píse).

jara

se

olamují

= bezová

bezovka

bezí, bezavá kráva

bílým

= hbetem a bichem, ostatek ervená nebo erná. brchat

sa

=

brchá; z njaké

probírati

se

ze

nemoci,

zbrchali, pišly krúpy. Zl. peci.

škody,

bidi

se

1.

protiviti.

bídké

sádlo

=

jalové, lýko vité). Zl. 2.

=

bryga

nho

žer: vzal na

brygu. St. Ji.

bila

=

šlechta

—

laš.

:

=

ple-

Nestavaj

= bidlice,

kovitá zem.

= bila.

laš.

opuka

;

bil-

n.

babrati,

švestek

ze

val.

brúzga

špiniti

= tlachati,

bryzula val.

2.

em

sa v

brýzga

val.

= fryžula

slov.

=

barvivo na velkononí vejce. brzglý

nabrzglé

:

zaíná

=

budova

=

si

náiá

a.

p.

:

z

stavti

1.

= na

Boha

buchá, gen.

buchat sa

pl.

navrzglé

n.

kyseleti.

Nabudovál

na budúc

Bh

bil („nepehánj").

dn „Má

(spiny).

_lizaka"

brýzga

nati

šleda,

skatý kámen, val

bilka

bryla

mléko, jež

laá.

„Na

;

laš.

val.

=

laš.

už edem bud."

=

bryja

brýžžu

= oškliviti,

=

mastné (ne ohyzdný,

— brchá

val.

bídký

spina.

sob budu"

na

pohromy z nenáhla se zotavovati Sotva zme sa po tom ohni trochu s

=

bud

(v láhvi) je

spánku, vstávati z postele: Už sa

sa

stromech.

jed-

2.

si

šatii,

vždy. val.

lovk búch

= dobrý. = blecha.

= bíti se v prsa.

[uh.

202

Ta

bujaC:

tráva

(bujn

bujá

roste). Ten ohe nebujá (slabo hoí), val. Mam enem páru kobzoH, z tych nmožu buja. laš.

bukový hlas == bula

=

míchaná bydlo

= boiti

bulaC

vení

Rozbulat cha-

:

nám

íupu. Pec se

bulavy =

teln

burý

burá

:

cabrat sa -^ pomalu

jíti

:

bzumec mi daí =^

val.

[Zl.

valiti

se)

slov.

= makati. = uzel na záda

caluch na hbet.

pospolu

=

=

a. p.

na

ha-

srsti.

= malé rozbitý

,

dcko. ,

pl.

m.

ciba drobným chtl i !).

hmotn

casnovat

= tahati,

c.

= mrt-

mrtvá,

hluboká zem.

val.

[pati.

nohama smýkati

;

cibrova

=--.

krokem bžeti

mnum,

se

=

to

:

cesta.

cupati,

Dy

cibaj

cifra

na

zelená

esneková a

si (ci-

p.

cibulová,

slov.

= ozdbka vyšívaná, p. uh., votci

stejné barvy, cifrovat

výšky

= taniti

co tak

do

ma-

cifry

=

Kel. Ten cifruje.

atd. :

pkn

cifrovaíy,

už sa táhnu jako matúz. podl.

= stapec, cimprláek = kiváek (kudla),

cimbolek

tlác.

sebú, casnovali sa. Zl.

íma = mlíná

n.

laš.

cíbí

roztrhaný

= stapy.

cápat =.

z plátna.

napadlý nohou ješt ne-

sníh

Ty nohy,

cancory

océbený.

celizna

cesta do

ovce == dlouhé

Zl.

sa s kým,

mr,

lovaná a

campáry c.

,

Zl.

val.

camfrloch

na

vina,

ve vzduchu se

zpsob „cambát."

camfatá koza

breeti;

celec,

celina,

bruj

houpati na

=

dotknutý.

louzce. Zl.

cambélat sa

laš.

cásnutý

;

= cedidlo

cedilko

Uvázali

:

laš.

cambái steše, trnek jich

nic.

slov. val.

2.

cachmat

hromadu

udeiti

=

sa

cébit

vodu.

val.

ji

=

cásnút

Cabrát

= žalá. cagala = ohnaš, vysplý kluk. cahel, cahún = povalova. cahat = (hnáti ncaluch

vzdorovitý-

trknutý, podnapilý.

= rozlévati

cafúr

kam,

lovk

laš.

pro-

sa do hospody.

cabat

byt, bývaní. Zl.

bydleti, val. slov.

val.

tlouci.

tam by-

sa

(stále).

bytnost

= hmotn vlna = bílá

trvalý: sta-

usadil

= = bývat bzdurak =

obulil. laš.

tlustý, plný, nadutý.

búit na dvei

—

Zl.

b.

jezdí (stále) St. Ji.

= pevný,

bytelný

ich bula. laš.

byt (as).

starých

n bytem

val.

Nchaé svinu

:

laš.

za

byt:

hromada: Žebralo se

do erná ryza-

= plemeno

na bydlo.

val.

tlustý,

chlupy

vými. val.

laš.

val.

:

:

203

cinnka

=

inná

Ižicé

i

= zvoniti na malý zvonek

cingat

cuda,

ple-

i

chová, val.

u domu a

(ministrant,

[laš.

p.).

= stechýle, rampouchy. ciplík = járeek na hrnku. cmerka = cmúr = šum vytopený z másla. cmúra = špinavec, ucmúraný

j

I

ciple

val.

srkati, val.

coga

sa

I

=

(nalej

slov.

sa.

To

cuda:

:

je

do val.

jísti.

ženská. plísniti. :

vázali

c.

= ucuchtaná ženská, die

cundula cúra,

se džber

= nepoádná ženská, = cuchta. chlapec jak evalek =

ucúraná

cvatek

laš.

se

fazole

hltav

= do cuku = rychle

cuchta

na níž

kouleti: 2.

Schlampe.

:

silný, zavalitý.

pes ob

[laš.

Zl.

cvanka, pomalu, nesmlo jíti [uh. Picvankáí sa. val. zníti Cvíní mi v ušoch. cvínit

•

laš.

= istí po

[val.

zme do

toho vína

:

ucha.

studni,

obilí,

:

plís-

se. laš.

=

trochu).

navlee

nkomu =

rozcuchaná cuchaa kárati, uchat koho

crpa (cirpa) Kráva enem crpe (cirpe). To je taká crpulka (málo

= cubrnik = tý,

1.

[val.

cuk

Crkni mi

(cubr) nosí;

cúdit = istiti

gáíka (dlku)

:

mléka dává), laš. crpeek kapka.

„cúdí"

= vaditi

kým

vari,

tam cpeš?

sa

c.

cúha=: !

= gombolce = šubry. = sa tlaiti se Necpi

crknút:

se s

píkopu. Kráva sa cúdí

combolce

Co

studn

val.

otelení.

táhni. val.

opat

slov.

kdo

cuda, cudova niti.

I

=

cuda

slota^

udy a

I

Cogaj sa už

:

'

=

dopušéní To sú njaké

boží

—

íomy (kiky), (istí),

[Zl.

= ušmúraný. cmurkat = mrkati.

až

metelice.

=

vám dnes venku

:

. abák aba,

= palaestra. tepati,

agani =

val.

rážeti

ovoce

se

agel, ahel

stromu, val.

abnút

= švácnút (udeiti) pru=

abrat sa pomalu jíti Ten abe Ze sa's doabrál. slov. val. :

!

aa, aka == kytka, chumáek acky

vinné

bezové,

aka

(hrozny),

nách.

rybizlové,

kudtuv. Cmeli máju

med v akách, vely

ahat

=

ácha

tem, holí. val.

sa

do hlavy vtloukati,

beraniti.

ve

voši-

laš.

agan=hl s ohnutým opradlem.

val.,

kati vodou,

oáchnú = achor

cákat slov.

cákati.

laš.

íin.

= stí-

aši.

—

ošiditi.

= chrást

achra tati,

= oklešek, hl.

lézti.

se ve

zelí.

vod

laš.

= vach-

laš.

ampat

sa, slov.

= achra

ampala, kde sa tam ampá.

amší

= haraburdí.

laš.

:

Ten

:

— avera

andor, roba.

=

rozcuchaná

= cmáchati,

andra apa = apaa, žený,

tlapa.

[laš.

epa = step.

= kus

vlny

hoe

široký, na

laš.

chvíle

= dotud,

tam do

zlého).

do értovéj

=

dlouho

tak

=3

kr.,

je

=

. stíbra

Opavsko. etina chvojí, vtve jedlové,

=

u dna

dole

ída

=

;

=

o

též

borové.

užší.

apnut na apku sedaprak [nouti. tapec, laš. apta, bolavé místo lékem nachodu

kolébavém

= stídavá

práce

jedno-

tlivc ke spolenému úelu. Cho-

pastýem na ídu do

dívali s

(pomáhali

= dliti

ídit

podlil

1.

lesa,

pásti). Zl.

Poídíí všecky

:

mrou

stejnou

=

ním

araga, aragova,

kejhati. val.

nepíjemným. 2. ke všem pišel. vystídáme; Sak sa poídíme

arba =

val.

vyidif sa

ta aptula. laš.

.se

astit

márati,

= prkenná

arták

Smr

:

navštvuje,

= asto

val.

áži

= = vystídati íhnúf, íha = sahati

bouda, val

nás astí

ava = velbloud.

=

:

devo,

býí ilý

zhnila.

porostlé, val.

dobe

=

eká

=

áka,

in

een

nože.

laš.

za vlasy.

= heben

širé

:

r.

istoje).

jiné.

isnu = tlaiti cisterna

val.

= erný mrak. = inkoust, ernina = erná (smdá) mouka laš.

Nestojí to ani za starého

:

u dolinka isn.

= kašna. Píbor. [Op. íta (ícu) = míniti ítal sem, .

že bude prše. val. íži n. tíži byste (jako

hledti.

ka = šukat má

na

íž)

Chalupka iži pod horu

(vyhledá) laš.

kavka.

laš. :

ti

uh.

sklá-

ernava

ert

tak.

ti

= potebí, na in! =

in

na

2.

;

ernidlo

Je to

:

nad

daná hromada na p. šindel na zpsob stechy skládat do eena do hráni)

= ješt nedozrály: = mrtvola ješt ne-

val.

sa =: vynášeti

hory

em

init kozu = vydlávati. inovní zuby = tenové, (srovn. irý iré pole =

val.

epéit

po

Ty trnky

suché.

potebuji toho. Tak

malá

nadje;

= ekání, empel = epel u epcovat = tahati

€eka

op.

eše ilé

sú

Eše

o strom. echer kíb, chrást, val. echerec tém hory lesem

=

[val.

se.

ilý =: svží, co ješt jest v pvodním, neporušeném zpsobe: ité

na koho íhati, val. ehíat sa'= otírati Vl sa ehle

(op

nco

ste

šlakovéj chvíle. Zl.

eský šajn

moiti.

apt = depti, sedti na apce

;

Peníze sú v erty.

groš.

= máchati, = (hrnec)

apce

!

Kde

ertový:

ovce usti-

s

ápat apatý

tírati

erta. Di v erty

šplíchati.

val.

(depe)

— Topí ertem (zamýšlí

laš.

ápar

204

laš.

:

Cka

Cosi se

se mi.

—

mu ká =

cosi laskominy, slov.

!;

: :

—

= svdek

íovk Volá}

sem

mu

sem

na svatb ho za lovka. Stáí

si

lovka,

za

mak

205

podl.

(maká

úhat

po tm).

mání zbíraí

máá.

muchaf = mnoho ub. ptaí.

uchne.

=

dtúho

uí ?

doma na (ml).

ujný, val. jemný: uvné

už

uno = teskno

u u

(ticho

Je

uno.

:

jí

!

:

ulý

se

mu = šu-

= nesvný'(odv).

upek = lupek,

val.

pahorek.

2.

štít hory.

upryna

[val.

= chumá

umký = irý

(jako

sl.

se stydti") slov.

vlas,

laš,

urnká

istá

:

val.

u, poúva = slyšeti.

;

slov.

=

ukyta, ukyce

udil, skut. malý chlapec udilé

se.

citelný,

kat. laš.

babo!

cucala!

=

sa,

=

prsty,

=

kdesi.

uda ída. Osvtimany. udák, pezdívka udáku

udi

uvný

ujný nos; hlasitý, zejmý. Je tam ujno (híásno) zima. Spí ujno ne tvrdo, má ujné spaní.

byla) slov. val.

Zl.

= stí-

:

Zauél sa

Abych

Mikovi.

maso

zapáchati:

uchnu, ucha

kati, laš.

:

peci (se).

„mohl bys

2.

val.

ubák tenký prut Vyubat ubákem. slov. ubatý špiatý, laš. uet dept, tret Kde tak

= =

uha

tá

Kj-jov.

chochol

las.

=

Co

:

chodí?

uchnut =1.

uh.

kouiti,

uba

ubek,

Na-

roždí:

pe-

ženská,

vbec

= dívati se nepozorované

na p. dírkou.

-= drobné

sem trochu

poá

tady

maku

chodži po

:

= nalézavá

uha

zdívka ženské

—

ut

zvony, slyšet smrad.

udovaí

val.

též:

sa

=

= máchati ve vod. váka = kudliti celou hrstí váchat

diviti

U

vaditi se:

ika^ kudliti dvma prsty. vandra = váchat. varda = hav To je

súsed sa udujú. udný=divný To je udné!podl. udrný iperný 2. pkný. Dnes je tam udrno ujno.

val.

:

=

:

=

vardy ve

val. laš.

téj

škole! Bzenec.

D. ábel Laši íkají vždy m. ert

abel t tu byt dlužen. ábli v tob sea. Jak sto dabtuv.

= štbetati, ajk = ábel. = ák, ách.

abota

val.

val.

Néni

dajný:

velice dajný

(=

skrblík).

dáka

= da.

darebný

:

Su

darebnina

[chorý.

=

:

Ne-

kupuj toho, je to darebnina. urgatý, argavý jaabý, kro-

=

penatý: kúra, sova, pes.

laš.

=

armala nešika, tulipán, laš. dat Ty tom dáš Ten tom dál :

(málo

jakýsi darebný

= špatná látka

!

sndl a p.). Jídlu moc nedá (málo sní). Nikdy zlého udlal,

slova nedál otcovi.

Dál do zdra-

,

— Jak dáte tom chlapcovi? Jak mi dali, tak

(utekl.)

jméno).

Já sa tam peca dám (puDá-li sa to tam všecko? (vejde-li se). Dát sa léz hoe (jal

mi

206

deska, druhy desk

do kyt, ,do Pršic

páku, do noh,

(jaké

:

(=

se).

(=

Dál

sa

dlat"

sa

ho

boleC

Data

do

škra.

Ty

:

=

deba

Op.

dobe). „felar už mu dat delaci"

:

pracovník na poli:

„Chystá

mam

dlníka,"

a ja

=

= všední de

zvoní

dénglavý

^=:

de

de

[kání).

(=- ranní kle-

mdlý,

slabý,

=

:

erv) dere.ša

= =v

1.

útk. pasti,

val,; 2. už v klepetech.

druždi: kottun

tovku

(=:=

desáta

obchází)

=

desátata. val.

laš.

co ne-

:

= ode dneška

dobrat

nemožu

(nahnalo

ani

spáti

sníka do-

se

Suš. 45.

brati."

dobrý

mu

Dobralo

:

Dobíralo jím. „Matiko,

strachu).

=

Bude

budeš

Bude

rady, pomoci. sejde se

ti

eše

ti

jeho

to dobré

=

ti.

Pacholek dobýt ve služb

:

do vánoc. Dobývat sem to sahoval, vymáhal. Zl.

nm

kdysi

vyhledávati

=

do-

Nemoht na

slova dobyt.

= pinutiti:

dohnat

Já ho k

tomu doženu.

doabra

sa

=

dojíti

pomalu,

dobroditi se (zvi, chromý).

laš.

je v dereši

= dnes.

za týden.

val.

draz kobzale sam draz samá díra (= chrobalive, \7-žrané od

makati.

dlábiti,

na dnes týden

dobyt

dlní

pracovitý;

(srovn. )i<áé\e).

:

=

dnes jak zitra pijde

sice nádenník.

dlný

na

val.

dobrý:

dlník na Frenštatsku jen nana deš,

=

di\')'

vydlabaný žlábek nebo

dnesa, dnesaj

nadíali.

se

=

mláka.

vidt',

když nemocnému ukládá, že bude žíti na p. ješt týden. Brušp. pracovati Dtá v Hodtat lomúci (o tovaryších). Co zme sa

jatý

laš.

dívání,

dlapolisko := zlá cesta, bahnitá

laš.

=

na

=

dev.

díra ve

ddiny (pl.): Je na dobrých ddinách (= na hostin n. vbec, :

deštek

z

;

lovk,

tantum)

posta

:

dlab

stolice hoblovací. laš.

delací

= divoký

(pl.

dlachmat

= dlek. ddek = má

strouhají, val.

odiv. val.

zmola, roklina, píkrý

deek

se

= úzká deštice

divoina

úval v horách.

kde

deštka

divy

dávno hlúpý.

si

desky

od

kužílek

draky

divadlo

= dáka.

dávka dávno

se

Dalo

val.

slov.

=

dešák

(sedlák) val.

ven = \j-

(dává) sa na déš. Dat zraditi.

práce).

truhelnica), falcovnica, vránica,

mostnica. val.

je.

stím).

trubtovnica

:

dohýbat hýbát

dojíi

druždi po

vyítati

:

Tá mi vy-

dojíf: laš.

= stžovati

= dohoditi,

mu

Dojí ita

laš.

si

si

:

Do-

že ho hlava bolí. Zl.

si,

namluviti

ju (nevstu) val.

Tak

to došlo

skonena,

; :

207

=

doktádka

co

— komu co = opatiti = namluviti, došúlaf sa = pomalu došikovat

dokládá,

se

pikládá, na p, na vz, aby

byl

galánku

dojíti:

plný náklad.

do konca

= nikterak

Nechce

:

dotiska

To

dokonalý:

= vrná.

dokonaf

dokonala

je

dotklivý

= skoniti

Mtaimy,

:

mša dokonala,

tá

skonila.

=

podl.

v dolinku.

= dosýpat, = umti do

koho

na

dolipat

dorý^at, dorážeti. Zl.

psniku

doložit

To já nedoložím,

se laš.

laš. :

m

tam.

lovk

žera

= dodati,

dožii

Ml

píti:

sem

donésti,

mu

Doži mi to! dožúva sa s kým

=

rada,

pomoc

doprovaf: Vtr doprovál

=

(nemocnému polehilo).

dák

= dopuštní,

dopustit: Nedopustil na

val.

sebe

strachu.

doezat dostal

se.

sa

:

Ten

uškodil

sa

liefern

muku

doezal

=

:

dostat

=

Je

mu drahnj dlátu

nástroj

kra

se

laš.

= neústupn

prositi, žemrati. val.

= vraat. = drápnouti, škrábnouti:

Udrápíl sem sa do prsta. Zdrápili laš.

mu

Došila

= dostati Nemohl sa = dokati, kam = dosáhnouti Já :

val.

:

s

nho

veko

šaty

draC

smy

=

s truhly,

se

(drát)

na

dražit

Oddrápil

strhly.

slov. val.

= telegraf

dbe.

drba

= stopovati sa

co

val.

:

dra (telegram.) :

= hýbati sa

mu

se

v

složili

Frenšt.

zv,

dje. Dražili zme ho až do

á

dostanu.

:

Cigánka pod okny draí

všecko,

to

Nevím

dráa, draa, vydráa nco

tam nedostanu. Nemože dostat do mise. Dostate tú sklenku! Pokaj, ti

(díti)

drápit

z Peštu. laš.

dosobi mna dosobi

strom,

Zl.

si.

dorník = probiják. dosíla =

= lehký

podobný, jímž se olupuje

dozírati val..

dopusta boží

:

drahý. Zl.

drahný

dorážel, val.

doplza=

val. laš.

= hádati

val.

drahá

dopíditi, val.

do-

dožii

psa

(opatiti).

peca

Dlá

= na schvál.

(dožir)

tom

sa

d.

tým

je do-

(ein Plagegeist).

mi to na dožeru

:=

Zl.

pi-

Nestojí

:

To

(oštara).

eho

dopažíl.

cosi

z

laš.

to za tú dožeru (zlos). Je s

veliká dožera

se.

dopažit =^ urvati, dostati

vli

proti

Doždurnul

dožera, laš. dožir, m.

:

doma samy domrzky.

citlivý laš.

=

doždurnú

podl. [val.

= náležitý, dkladný. domluva se = hádati domrzek = mrzutost' mli smy doložitý

=

:

mne

Bolí

Bida do-

:

dovdný eho = povdný eho Budu toho d. val. nutiti:

= slabina:

dolinek

konce.

Jak

laš.

= naléhati

tiskala. laš.

laš.

dnesa snad dokonamy. sa

zme sa tam.

Došúlali

dovolit do konca.

pravda

val.

slov.

:

zlo-

lesa. Zl.

On

hub

sní

ne-

.

— (Ircanec

slov.

= trkati = mluvka, kdo

slov. val.

koho

= vymoci,

nadda nco =

krokem

udrdlaný (mo-

;

Vydrdtál mu = vyškamral, domluvil, drdía — drdlena, muž,

= drýný, pkný, = kolík na kroucení vlny. druhúc, pod. = po druhé. druný

deva

[laš.

drusík =^ téhož

drusa,

(bevno),

= vche

drháek

drhák,

houn na drhnutí, drhnú=l. dráti podlahu

náiní,

peí.

2.

= ^ tepatí Pták

peinu.

na škaupiny. druždt pod nohama.

—

lovku:

též o

Je

jakýsi nadrchaný. Zl.

drchta ==

trhati,

stapiti

se drchma uesaná.

nepkn

= drdol. -

;

=

drýný hodný, dryné dva bodré,

plácavý

ím = žduchati

—

veselé, laš

drchmat

=

spáti

držení

;

=

dúa =

val.

= grumle.

dudel

dlek

= dua.

val.

baina.

val.

= cumel.

laš.

úga, duch

naúga

a=

laš.

ua

laš.

=

nasýsati,

[oha.

nahlédati val. val.

(od

[slov.

= ženská taková. = bystrý, erstvý, drmka, drmoli = drobným val.

v cetém

neštovic).

drkotnica

jíti.

:

na p.

duaika

drlý

r.

=

dua

= kdo

= ospalec. = deržava

drchma

rychle

drkotá, drkoták

drmla

n.

lovk.

stolem, uh.

krokem

=

drychmat

uh.

hezký.

držéú císaském. Zl. aba, ubka teka. val. dubat --^ zobati poubaný

Píbor.

val.

;

Co

;

dístka husí

drka

:

(pomšn) vydrychmaný= vyspalý.

drchmat sa -- esati drchot

val. laš.

drvíš? val.

niti.

slov. val.

= ženská

a

Snih druždí

:

= poleno, = tlápati marné ei

drveno

drvi

Zl.

drtiti, val.

Zdrúždžu

(louskati).

= kupt

Podrchaj tú

nadrchaný (když

je

nemocný),

oechy

d.

kži

utéci. slov. val. :

Jozef Jozefa.

mýti

poád jednakú

drchat

p.

vuje na

val.

(mele) mluví, drhne ho za vtasy

zdrhnú

z

drúzgat (drúždžu) =:

škrabati

3.

(kožešník) 4. drhne

mluví

jména

kestního. „Druso! drusíku!" oslo-

slov.

je

laš.

druga

= šmytcová.

muzika

= kus

:

laš.

dša.

je teho jak

podl.

drdol =^ chochol.

z

drpek := drobeek:

dš = drn

žena, co rádi drdlú. Zl.

devno

val.

jíti.

drpeek sob udrpnu (ulomiti),

rosus).

devná

slov. val.

n.

drpeek,

= brblati

drobné

= zemlela. drobsiC = drobným

ho zima

drobi

vydrda nco

potásati, val. drdtat

= drobotina,

drobi: Zima mne drobí, zdrobita

= tásti,

drobotina. Uh. Brod.

:=;

ovoce. slov. val.

poád

drí. val.

z

drmolaz drobazg

díca, drcnú

drda

—

= rána spsobená drc-

nutím do zad.

drák

208

foukati

:

dúchá

do

;

— (hkhaé

= cikánský

mch

:

209

ko-

duži

váský.

chíop.

= potek,

dunajek

upa^

=

laš.

sa

= dutý.

dúit

=

zakrsalým.

slov.

val. laš.

si

vésti,

:

d.

dževucha.

devné

pý

z nichž se sta-

chaloupky,

laš.

= sopouch. džbra = zhía, tun. nadžgat džgat = cpáti dýmní k

za-

val.

val.

laš.

dusit

sa = dušovati

dut

Ten duje

:

= trámce,

dýle

vjí

douškem.

dvei

laš.

s

= lovk

= pyšný

dvorný

sa,

dusák, dusatý

= vykati, = hoe sa

dvori

Zl.

valitý,

podl.

dvojduché

:

chati. uh.

val.

= boit hnvati se = nahnvaný, = chutí a hojn jídlo

= dunní, komu

dvojif

:

sa

dusit Jíst..

.silný

(srovn. jednoduchý).

=

nadúený

tlný,

tlustý,

dvojduchý

laš.

býti

=

duznot

vydupnty

urbaf sa brchati se Už roste pomalu, to peca durbe

co se zdálo

duži

:

pacholek, uh.

oupa chvoj.

klestiti,

duplina =- dutina; fstiom

d.

[laš.

silný

laš.

dúžný

járek. laš.

du(Favý'=: váhavý,

= pevný,

(a, i)

se.

= pije

velikým

nacpati, najísti

konitým,

dut sa =^ dúit sa: _Co sa na co sa na

(Píse), slov.

mne

džiff

duješ?"

též

ho!

=

slov. val.

se.

džignút koho =^ bodnouti

Zl.

mne hnváš,

sa

;

prstem,

ním

holí.

—

Zl.

val.

F.

= visák z

fábor

:

fajit

= kouiti.

fajfa,

fajfika

nití.

fašank

pentlí. slov. val.

fácnút, facit =^ facku dáti Fácni [ho.

fatrc, fatrát

slov.

= váleek (špulka)

fází

šimeka (^kamenná, erná šemnika), kluka druhy

fajek:

(ohnutá), oderka (ohnutá),

obkuska

moc

devná,

kutí do póla), val.

falcovník

na

strouhání

oknech a

p.

falcovnica

falc

na

= Fasern

:

Ožralec

val.

když se koupí

všecek, celé stádo bez

= faura,

výbru. facka.

majú

a

beble

fefle

Fifaju

= = stíkati flandra = coura. fifrak

fifra,

flini flundry

pl.

na ptáky.

piplá. laš. :

=^-

voda

žene.

fifa= pískati:

flundra laš.

Erteple

fiet: koule vystelená fií,

= tryskem fikat

= tlustá deska.

fálka dobytka,

fangura

dveích,

val.

chleba,

(brebce nesrozumiteln).

fií

= hoblíkový nástroj

:

fázá, podl.

fefla:

ídevná, vyezávaná), vizovanka I

= kus, gaval

slov.

val.

val.

fajka,

= koniny, ostatky, podl.

uh.

Krev

[laš.

fíkla.

lisknouti. val.

=

1.

žena

tantum

špinavá 2.

= plundry. 14

:

—

210

—

fuk= dcko ufukané, breivé.

nám

fukna

tým

:

ženská fukavá. slov.

= tlustý

fogoš je

nmž

agan, v

zastren kord; nosívali

ftrbos

jej for-

fuják

forgaši

sa =

strojiti

= hbitý po fryško

galán

=

—

(frflu)

domlouvati

= brbla,

komu.

fuky

fúsa

val.

fujavica =

metelice.

= mésti snhem, Ten má fuky

:

!

val. [val.

= vtipy.

= rypák prasecí. = vousy. Sel fúsama = [laš,

s

dat se oholi.

koho

sviniti,

val.

fuák

reptati,

frfta na

val.

= pomlouvati. frfni =

= pohlavek, = veliký

vítr.

fuja

galánka. slov. a val.

frfíat

=:=

;

fujanica,

val.

se.

frají=frajíka podl. a uh.

s

honem.

val.

táši.

Nefrfni sa

nepipli.

fryšký

val.

prácu.

pofrfníl

=

kaziti

Déš

:

c. gaba

= hromada, = omakávati

„Nga-

:

když nkdo omakává.

bo nkupit",

bajt,

peivo, zboží

dve)

(též

na to gabnul" hloupého

(trefil),

ekne

gága, gagota

když

(iron.).

= kejhati

laš.

husi

:

gagocú.

gago, gágor

= husí

ti

strit

sa

mi

Chodí

na

;

Gajze

fe se rozlízá).

rozgajdaný (má

šaty neu-

gajdova=l. 2.

tepatí

:

hráti

Negajduj sa

na dudy. s

tým

d-

= nepstuj. = dudák. gajdy = dudy. gáí = bahno. gátek = dlek Cúhaj do gálka

ckem

gajdoš

val. :

= koulej

=

gan = žvaniti,

laš.

nny = žvanil.

= hledti

na nová vrata.

fazolem do dlka.

val.

uga-

hloup jako

= gaba = drbati

gara na psa.

—

val. ;

gara

laš.

garazda

= neád.

val.

[val.

=

neáditi.

garazdi (za-do-z)

rovnané).

hubo-

gáat gagotat. gáavy dlá dobytek, pejde-li pes orané za mokra. val.

tele

= tepatí, kasati

to (obilí

laš.

gáni

do gágora. slov. val. gagot =^ kejhání husí. gajdat

= nohy. = odmlouvati,

vati, val.

ne-

krk,

nasytný žaludek: Všecko

nám

já taká stará galiga." val.

gambova

„ty's

nkdo

Stala sa

„Jak sa máte, tetko?"

galiga:

„Ach což gály

gabnudodveí=drcnouti.

:

galiba. slov.

laš.

nco

= malér

galiba

val.

gaba

garažija

= špata, chatrná

vc

to je garažija! (špatné obilí, látka

a pod.). garb: maso z garbu nebo-li z péra nejlepší, garby husi =: droby husí. laš.

garnút teho. laš.

= sáhnouti

:

Garnul do

Pták sa garn spružiny,

;

-

=

schla sn

a ona

dotkne

211

—

se

glmaf

gaurnitý= vypráchnivlý: Povi,

kerý je gaurnitý, koráb sa ie.

val.

= kus chleba. gávr = moál, žumpa. gazdif, gazdova = hospodaiti, gazda — gazdna = hospodá — hogaval

val.

spody. cébit, breeti, vl. gébi sa míti hubu otevenu na plá: ogérozgébi bené dcko, ogébenec otevíti do koán (v neas) roz-

=

—

;

=

ho

!

=

gea = gebélka

gegnút

žduchnouti:

géc ho.

Zl.

koberec

(v.

= mluvka,

val.

t.)

val.

— hrknouti:

geglo

v

= hlupák,

glv ho

(lovk bezzubý): chléb ogemlaný. Iš.

= malá

glajdat sa

—

huba.

= motav

nános.

val.

jíti

jako

naplavenina,

val.

gláni= bahnem

zanésti

:

Lúka

vodu podglanná. val. glasova humplova, na peinách se váleti, val. glca --= 1. hltav jísti 2. skákati o jedné noze kéca.

=

=

gléj

z^ klih.

gléjit,

giga'

=

glgota: melt),

= zuboma =

zagléjit

glemba

hltati.

klížiti,

=

gongola,

voda z

baky

pl.

gongolé

= halama,

= goralka (pohrdliv) graba po dveoch = šmátrati. gramlat sa = glajdat; gramlavé ruce = zimou skehlé. grapa = neúrodné „ani goalena

val.

slov.

pole,

hora tam neroste."

—

2.

pro-

val.

laš.

laš.

val.

gca = stkáti, grcaka

gra

blíti.

= vomitus.

= hra na strom, krkoška.

slov. val.

grédi slušné,

= =

rejditi,

val.

dcko

fagan,

nepo-

val.

=

grgá se mi íhá, brká. laš. gremži kepiti, val. gremžova krumplovati, vy-

=

=

zlatem gremžované. grmle =^ drnkaka. slov.

šívati, val.: šaty

grmolec

gra =

= pahýl. 1.

slov.

páku, uhelo.

2.

nž

pezdívka

pel).

hrýzti, laš.

[laš.

l.

[val.

slov.

bez stenky (ety

:

slov.

gro

^= hlu-

val.

=

groek pí. laš. gruchnu baciti, laš. grúl 13: sladký burák jabkový. groka,

=

Zl.

potok

!

grgan

glajdavý. Zl.

glán =: bahno,

=

glvanec rána zobákem, pak podobné udeení vbec. glvícnú glvnouti. val. gábit ==: thnit, tlaiti, hnísti dobytek má nohy ogábené. slov. gombík -kulatý olovný knoflík. gombolce =: zmrzlé .šubry. val.

val.

gemía: Gemle kureku= hryze

gemlika

sa.

pas.

val.

gela, gengela

glaj-

jíti,

nastebal sa goaleny.

nm. slov. val. gegýa = rozpustilým býti, dovádti,

= leniv

podl.

slov. val.

gécat

gécnút,

[val.

glvat z:: klovati: Slépka ho glvla,

:

Oécjii

vl.

dat

val.

udeiti, val.

glondat sa

:

gébené vrata.

= štouchati.

glmnú =

splaskne.

glgotá

(mur-

glgoce. slov.

grú = strá.

val.

[Zl.

14*

-

212

gugaf chrchlati. Už dogu— umel. laš. gryný drýný, obratný, val.

gal

— pléšek,

grýfek

podkouvá.

jímž

=

malému

sliny

dobytku z huby tekoucí, gryn-

ugryndaný

— gryndáek

láceti.

(lejmem

i. val. gra g. penz, mnoho

krev.

v pytlíku nebo v šátku za-

koho

vázaných,

dlati díru železným

sochorem do

nž

se vší gumanec

laš.

val

To tam gycha Tak z nho gycha

Jíti:

prší).

Zagychla ho krev

zem

obilí.

~-

laš. laš.

= nešika,

ne-

val.

ghyzda

gyzd,

=

neád, smetí. -=^ „neád".

ghyzdák, pezdívka

pro kolky, na

gyzdavý

val.

žduchaec.

(zalila).

Gychnu

koho.

= žduchnouti.

motora.

val.

kývati, ko-

-

gyptoš, gyptavý

bo-

lavek. slov.

guma =-

doléhati na

neho,

gychanc = žduchaec.

val.

= hromada pímt,

gucaía

=

se

Gychnu vodu na

;

(«•

uh.

laš.

piplati,

2.

gycha=

uva-

zuje se dítti pod bradu. Zl.

gua =

nž, kráva

:

ním,

gygla

dítti,

psu,

grytí -^

(strom), val.

koho, domáhati se

dat,

penz

kusý

gvane na kem

val.

gryndy

í^ešlý

guzý

jedním rohem),

vl

se

gútný

= ohyzdný,

laš.

val.

H.

haba -

(na) r^ získati,

hábem,

zakryti

pomalu

habat sa

zahaba

ztratiti,

hajtrtán

haladryja =dryanice.

=- žalá. Rožn.

habaár

=

halafaa

habá

kdo vyrábí

pamatovati

hádi há dily.

;

se.

=

halas

hái

sa

=

eho

z

mírniti,

val.

žráti

:

Krávy

sa

-^^

hádanka, slov.

hájenka :=

hajníkv.

2.

1.

eše starostí enom vykiet". Brumov.

na-

val.

les zahájený, val.

leky

hajflena ~- ženská necuda. val.

hajnica =: vích jení,

laš.

[chlap.

kerá

nemá

sa vyzpívat a [val

halašta = kikloun, halaštova. halbija = korýtko pro mašíky. halda = špatná ženština, [val. haleká = kdo rád jídá ha-

hájemství, ochoz

mladý

[Zl.

neotesaný

,

halasná -= „cérka,

val.

hádka

= hrubý = hlomoz.

halama

habíc -- chléb. val.

(zhaovat) koho

val.

= štkna, hubatá žen-

ská, val.

val.

zrazovati

poteštný lovk,

haj zupa- houpati díttem, val. halabúra -~ vlna na punochy.

Vyhabát sa z

habak

hái

=

val.

tžké

se bráti (o

chzi nemocného). z píkopy, slov.

(hubku)

val.

(šišky),

hatta

slamný na há-

=

laš.

hltav

jísti.

Frenštát.

halva rr sukovitá haluz, boule, laš.

:

— hamá = pekupník, s

=

;

harus -= hluk, shon

hustý

volný.

hambalká = Schwindler. Opav. snaditi

= hádati

se,

=

=

=

hamrazi sa na eho, shledávati,

nco

vyhamrazím.

=

him?:il

hana obilí.)

= je

= domáhati žebrati

ha val.

to.

haraficu

házat Házali

harca val.

:

:

To ;

ídlo ne-

harasný

Vsetín.

= hladiti dít. = veliká hospodská :

zpívají, slov.

hovoiti,

val.

Háže krev = vrhá. kašle

na

„suchý

op.

sebe

kašel".

= pidávali

pj

hbyto

= honem: hbyto po.

hbytota

= hbytos,

náhlos

laš. :

V

laš.

;

ani heble

hebroni = breeti, hek = ptáci v kleci

=

val.

zvi.

nic.

[slov.

spáení,

kanárci. Zl.

heknut

= gegnút,

hrknouti

nm. Zl. helpa = utíkati, val. herský :=: hodn veliký

Heklo v

harasní. val.

harcova jizba.

Nkei haraju

= dobrý

val.

dražb.

(jest

laš.

= krásný.

= ledajak

havoi =

daremnina.

Polterer.

:

val.

kývavo.

tehbytot zapoml sem to doma. laš. heblota=l. nouze, bída. 2.

hánky.

= žehrati

hrub

= choditi

takhavocú"'

val.

harasní.

bylo

=

ha vat, havotat: „To ty ženské

opilý).

na

=

v níž se dít

chvka. laš. hltati, val. hatla

chová

val.

Má

zapadá

jáma, pleso,

1.

= plachta,

hátra

val.

= nše. haraburda = der

=

la)

(dle

a vyhazuje,

hárá

nhož

do

plot. uh.

2.

haka

laš.

= tulák. handrlák = hadr nik. handravý = bídný, titrný, hánka = lánek, kotníek prstu:

hára

zá-

2.

závora, slov. val.

=

:

stádo husí.

1.

hašpla= klínek zaražený

hašpa,

mu hany (dobytku,

handrbulec

haratica

= harvas

hatovec =^ prut, tatar.

dobrý, bez vady.

si

harvosi ^^

slov. val.

ve fute dveí,

Až

:

podl. uh. val.

sem

=

hástor

hanbi sa stydti se, kteréhož slovesa zídka se užívá jmenovit

strhla

Zašel

:

hluk, hlomoz.

val.

neotesanec,

Néni

:

lidí

stup, val.

ha mpasova sa, hamplasi, hamcasnovati, plasova h?«nplovat sa tahati se, namáhati se: Celý de sa hamplasím a nic nevydlám. Kon sú zhamplované sedrané. hampel prádlisko. laš.

se

=

laš.

harvasit,

hmotiti, kieti,

ne-

val.

se.

harusi,

sukno,

:

= píliš

hamižovaf sa

hartaj, hulaj

:

do harusu ludskeho.

silný,

oblek

h.

= spáti

harta spi! val.

hamá = hmot. hamatný

—

obchodník

dobytkem. A'al. hamáit =: hmotiti.

plátno

213

laš.

mi toho herský kúsek.

Dál

= zekli Nechtla sem dlat" hesla =

heslo se. Zl.

:

Zl.

:

Dali

kiku. Píbor.

si

heslo

::

— heteši

trippeln

zz:

Kam

:

he-

214

— až

sem

to dostala, val. laš.

hlub

= košál.

tešíš? val.

hladný: Umét híadnú smrú; na hladno =r na laný život. jenž má hladkou hlaný buk

=

kru

suk.

bez

hlas

známo.

hluchý

vbec

pozor dávati

hlídati,

vraný,

kury,

h.

=

nanzboden. htasno

hlava

Povzte mi

:

Svú

vlasní htavú to vy-

a

val.

= dobrý

(jen

Letos

porných):

htavný

laš.,

vtách

ve

zá-

zemáky

néjsú

hlavité (hlavn).

To pivo néni dnes

hiavité (hlavn).

Nemám

se

n

(hlavn). Nehlavit sa

kus

deva hoícího

hlavit

rr hlave.

= kukátko, hled = hlídati, opatrovati: hleadlo

laš.

Hledi synka.

hlechni sa

=

nahleclmím,

možu

!

mozolití se

už

nikam

:

=

liliva=

hliv =

1.

herka

2.

Tak sem ho

dol.

hnvúsky krku.

2.

= vlásky

[Zl.

hiobila,

vy-

slov.

val.

slov.

na

v tyle

val.

hntka=l. dít „ochalebné" dve, jež se má k mužským, laš.

Voly s „ani" nechtly z místa. Volal sem ho, ale on ani hni. Už nehni ve spojení

:

ani hni

2.

=

povalovati

.

poá

se

hníkál a

spírati se. val.

zhnilý, lenivý, uh.

hnízdit sa: dlati

druh hub.

živoiti, val.

hiíacl

na chodníku = vyneádil. hnát = klát. laš. havi = hápat. val.

hnilý

hrnec hlinný.

s

hápat = násiln do eho bíti. Všecko zhápe = sní. Vyhápál sa

smýkal.

:

prositi:

sem sebú

Co

hlobi = udeiti Zahlobíl kl do zem. Hlobil kladivem. Zhlobíl desky (sbil.) Ten sa hlobil (udeil). 2.

ve stodole." Brumov.

ne-

val.

hliák

drobného

co

drobné ryby, hnus natrý-

možu ani hni. hníka sa = 1 Ty by sas enom

laš.

= do holá odíti (strom

z listu), h. se

„lei

soká: Jak je tá lávka vysoká, tak

líbíš.

hlavénka-- 1. hlavnika (nemoc) 2.

z bo-

z rány,

hacnút sebú == spadnouti

= vlastním rozmyslem, vlastrukama. Umí to z hlavy =

hlavitý

znný

laš.

níma z pamti. slov.

zhlupli ^=

;

= hácnút.

val.

=

hmyz králíci,

hlas

bláznti

val.

hmácnú

= Keso-

val.

= na

:

=

týden",

neslyší. Zl,

= matei a

hluza

laš.

houslích

to híasno, bo ja nslyšim.

koná!

„Má hluchý

:

nkdo hned

láky,

hladiti.

híasnica na

se víc.

zbláznili se. laš.

ovoce,

srovn. hlásný.

hlaska

lilúbj

hlupnu

hlasa = las.

když

las.

na nco:

;

= napij = napij se h.

pij

:

pij

val.

Zl.

Bylo to v hlasu =:

:

hluboko

hodn

místo v posteli, na

si

židli

pohodlné a

p.

:

„Už

sa uhnízdil."

hnojaka

laš.

hnojvka

slov.

=

hnojová voda.

hnus

zzi

hnusit

setená sláma. seno. tísniti, zmáhati Práca

=

:

215

= veliký kus deva, veliká

= hoblík, hobliky = ledviny,

hobel

nízko.

laš.

hodlivý zz

val.

co se hodí

1.

2.

hodný

hodný

dosti velký: izbu. 2.

hezký:

3.

vy

tá je

horuchu.

Dcko

hogá (kolébá). Vz

sa v kolébce

hogá

(nejde rovno). Zl.

hongaka

hojgaka, paka, slov.

= houpati se.

léka neuený, :

dále nni. „Kolik „Néhojn." laš.

holofi

= hulákati,

holomráz,

laš.

holo-

mraznice=mrazy naholo, bez snhu. holot"

= holá zem

zim =

v

val.

[laš.

holota = „ruky" u cesty. holotova = hulákati,

val.

laš.

býl

holý:

holým krkem,

s

^=^

parno, vedro,

hotový Pijde a sedne si k hotovému (drazí na nho pracovali). velikánský. hovadský :

=

hrabat sa

:

Kde sa hrabeš? Už sa

hrabe = jde

pomalu, pihrabál sa. -= Raná bouchnouti hácnút

(z

pušky) hácta.

s

Zl.

hada: Slépky

hradská hraj a

=

val.

silnice,

= hudba

na muziku, val. hra := hranice díví,

del

= 200

= mezní

ml

jea

Živí

býl holý.

peníze,

sa na holé ruky.

(= samá). honce pl. m.= honcování zvíat:

Býl holá lata

Naš macek chodí na honce. laš. honit Co tu honíte ? (dláte). Zl. :

hont -=

kuíJ

deva.

val.

nlo.

=

hra šin-

složených šindel, val.

teeti:

!)

laš.

Sél na hraju

:

hrant=

Do Amepija tam

„dlati!")

(ne

ploty

Málo tým zahradíme (nestaí nám to, na p. peníze). Zl.

hraneník

(širým).

na hrad

sedíja

(na bidle v kurníku).

skaly (v tomto smysle nikdy ,nahý'

riky

trochu

Bylo

:

holú hlavu (nepokrytý), holé vrchy,

pod holým nebem

laš,

laš.

hradit:

holomrazky,

žalos. val. val.

lesní.

:

ma-

my hojn. Hojn to stojí?"

op.

laš.

val.

hojn = mnoho Eše teho

= hoe,

hory, horyka

[slov.

hojgat, hongat sa

liOJa :=

zz hou-

slov.

hor,

(z údolí) val.

= horuch = hluk

Kolébka hogriíá (te-

:

pišel

op.

= = obyvatel

horový

hodná!

ním o zem psobí hmot).

kopnina.

v

Je hoe. slov. val. (op.

hornos

ste

zámožný.

hogat

polán

kdo dobe

„Chvála Bohu,

vypadá:

eše hoe.

—

horan

hodný zr 1. kus, má hodnú

sa

je

Drží sa hoe.

:

dle) laš. vzhru, na vrchu. heisz werden. horknút

(velký), laš.

•i.

Sél do hor,

:

= vzhru

hoe

Tedy býl

haluz. las.

hodní."

les

horách.

malé. Zl.

hnut

=

hora

Veliké stromy hnusily

ho hnusí.

kámen.

plátno zhra-

Zl.

hranit

= hraniiti

:

Pole hra-

nijou spolem, dól.

hránka

= hánka,

kotník

na

prstech.

hrb

= kopec. = záda.

hbet

na hbet.

Zl. laš.

Vezmi to

:

:

216

hrbolcovat sa

==^

padati po hr-

pd

nerovné

bolcích,

hrbolcovaía s kópca.

hrbúcat

beka

:

j

vz

hrncovat:

hrncuje (hmotí),

Zl.

seéí v hromád;e v hromádce

hromádka:

ede

pt

Umel

po nerovné cest. Než on sa tam

jak

dohrbúcá! (dojde, dojede).

(skrený, „sglumený")

Zl.

hrbúcnút == spadnouti od nkud. slov.

ze

Klenutí hrclo,

hra

= boule,

se

suk

hrdlit

sa

sa

tým

s

se,

se

:

tžko Kdo by

Uhrdlíí

hrdlil.

sa

na

se

tžko

Co

=

pracuje

to dalo

1

.

pole,

2.

se

hrabati

nkoho,

kárati -=

veliký:

-

hrubý kus,

práce:

tolké

(tlustý

hebík, druhy

na „peení"

zdi

Nni

latovák (do

podkovák, cveek.

= klnouti, láti: vyhešit híbat = štibrati: zajíc hibe Zl.

zelí

nám

hrub

hrub

je

hrubša (vtší). [val.

-=

závaží

na mincíi.

hrza == mnoho Ja pomnim Na hrzu toho bylo. laš. .

=

zajíci

ohí-

špice

na tresce

Nemožu masa

hryz:

dobytek.

hešit

Všecko

To

velmi:

--

ona

laš.

Uhryz

(ukousati).

m

val.

uhryzt

pes.

laš.

hrýzt sa

s

Všeci

sa

se

kým = Aaditi se rz mnú hryz. Zl. Vy-

hryzli

ho

z

domu.

[mu.

bali.

laš.

strom

— chodí

znamená tuný!).

hryzák

Zl.

zelí.

—

hrubý

hrzu.

val.

hebík: špeár peák (do desky,

-„ sbíjení),

šindelák,

hrubý lovk,

tlustý:

hrub -zle.

kúra hebe,

:

= esati

(nejvtší hebík),

si

na hrubú.

šét

hrubý

der Striegel.

hebelcovat

slov.,

laš.

hruška

hebelco

lat),

sa

sa

:

na kterém

tžká

hrdíoviska

heba=^ 1. 2.

hrtosi

= škrtiti se, namáhati se. hrozn = velice Hrozn

mi zavdit,

stava.

laš.

kieti

zas hrubá (thotná) val.

prováži (obsil).

hrdíovisko

tam

hrubý

Zl.

= škrtiti

namáhati

pracovati,

val.

To mi

:

val.

hrtani. laš.

hrtúsit

dev.

ve

hrdelný =r namáhavý

pišlo hrdelno.

hmotem

hrcta. Zl.

groši.

hrtánif ^- z plna hrdla

ten

val.

hrcnút=spadnouti

kamenité

když prázdný jede po cest.

Zl.

Vz hrbúcá, když

:

sa

To sám svú hubu vy-

huba:

Sedl na mne s hubu, mne hubu rz vadí se. Zl. mi huby zr hubiku laš.

ktádal. uh.

pase na Daj

= odmluvaný, vadivý. = bouchat: húcat do

hubatý

hichovat

híchem

se

=-

tvrditi,

že

pod

nco

tžkým je

neb

není. Zl.

híšný = veliký: koštuje to híšné peníze. hrk ^ žebrota, fecht: šét na hrk (íká se o vandrovních) Zl. hrkotnica -= povídavá ženská.

húcat

vrat. Cesta

vyhúcaná (vyjezdná).

Kóto vyhúcané.

huca =

slov.

pokašlávati, val.

huáek = járeek

s

kopce hu-

ící, uh.

huet: Ludé huá,

[val. že...

(mluví).

"

!

— huná

liunica, silnice,

cesta

= okresní

huza

= mniti

-Hujajme na

:

bie, zalmjajme na ty volky."

Když Valach neprodá vol na tož ^.zahujá" na

^

n, aby

gréíinách

trhu,

byl

hulá sa žene

= mrana

húžvit

zaiti

^al-

sa.

= peháky.

húlava

—

býti.

hbitý. laš.

^ rána. hod Na ti hyby devt kolk (kuželek). Zl Býl sem tam od hybu sedm rok (= celých), val. Od hybu všecko

=

slov.

plakati

Poá

:

hulinkuje, nehulinkuj. St. Ji.

=

humna

kdo

:

zebrál (hned a najednou).

hyba = bžeti Ten hyba za nim. laš. Na Petra a Pavla hýbu dóm (jdou), podl.

humno,

ubíjí

:

laš.

= poleno,

val.

hurda =^

hrncovat.

hurkat!

buditi, povzbuzovati.

iiz

hybaj

sem

= housenka, husina = husí sádlo. ;

hýcat

=

hušaka.

stední

val.

= štváti, navádti, slov.

hu.ška

hú.šava =: houština,

slov.

I

= nešetiti

^ košál

hya :

ti

prut.

laš.

„Sy-

sa bitky." val.

holí.

rozhazovati,

,

val.

laš.

= houpati

= hebký

= ohebný, obratný:

neku hybký, neboj hybnú = udeiti

val.

huška =^ bíl)^ kemen, laš. husta =; houpati hustaka

houpaka,

hybký

[val.

val.

Dám

hybaj.

(bití) Zl.

hybina

hurtováa = pobízení.

húsenica

= Dostál

hybaj

[val.

laš.

hurtova^^šromotiti. Nepote-

hvíša

též

zhodíl

hulinkova

boval

na

vitra

húžvait sa =: nu-

skrblým

se,

hyb

se vy-

Zl.

hunt

laš.

provaz

etz

místo

hvitký

valují.

Iiráti.

bezový

zvaný. val.

val.

damáš.

mlat.

=- housti,

hužva

val.

laš.

httja

217

žila

zelný

hyka

;

===

v list hned od stopky.

hypytkem

hupkem.

laš.

[val.

val.

Ch. cháb, chabina

haluz

s

Jak chytnu chabinu. tak vyokládám

listím ti

^ prut,

:

chábek.

chábeek

-

chrástky

zelné neb salátové, ídké,

lehké

hláveky. chábí, chabaší, chábdí, chábzí

= roždí. chábi = uchytiti, laš. chabla = házeti na hromadu bez ladu

a

skladu

;

šaty

chablané (pomakané).

sú po-

= bezový prut. = chabaší. laš. chachai. chacharova = touchabovec

chabruží

lati se.

laš.

chachot

= chechot.

chalachya = rozcuchaná

chalo

chalka

= chlácholiti,

chamla

==

žena.

= rozpustilec.

chalán,

hltav

dobiti.

jísti

:

všecko

schamle.

chamra = sbrky

ovocné, val.

champroší— rozman.

roždí. laš.

;

— chamrat == skrblík,

chamúla

218

— nabízené.

laš.

=^ jísti plnou hubou,

tern.

val.

šatyjí chlópú

2. ~=

3.

chlácholiti,

zl.

chapka = talon ve he.

val.

lovk,

zl.

charampení

=

=

=

=

ze

chtupka

laš.

zele-

níkm,

2.

laš.

vírem

taniti,

chlamaa ^ nápoj kravám. chláma = dobytek, lovk ne-

silným

=

pije 1.

laš. -=

chlapa

:

val. .

.

3.

3.

n

chomýš

uh.

chlemtati,

chorovaf

chorý

má

nepkné kvty. uh. chlapský = výborný:

ve-

=

chlapské

žito.

=

chíasta

prodeji dlouho se

nen, si

chrání , laš.

chlopi

když

smlouvají,

se dohodli

—

my

spolu

laš. 1.

chra

!

— jdi

pry.

už se chranimy z póla

=

laš.

ko-

chrást ~~

kupitelem

:

pochovávati: kdy ho

chraplavina

„chlópnú

muka

dve dobrého

kráva,

Pi

„chlóp na to" vyzývá se prodava, za peníze

2.

sthu^jeme. dlaní.

v ruce" a smlouva hotova. Slovy

aby prodal

:

chova=

= udeiti. = 1. udeiti

sousediti

budu chova?

laš.

žiteko,

hrubého plátna).

chování.

laš.

tlachati laš,

nepodaený,

(Valaši s Uhry).

chování

chlastún == tlachal, klevetník.

chlaši

(z

podl.

nemocen.

špatný,

chlebíek,

:

chotáíme

liké,

to je

chvojí, chvo-

chumá,

= býti

chotái —

ludé nachlápií

goralky, chlápovaný šátek

se

se

jový, laš.

padají veliké kusy. ti

=

chojany

sndý

sa

ale

uchmulit.

chorá košula

Co

ene

,

nesml,

se

se.

Konik ten

(neukousne)

chlápa = 1. bíti (vychlápal mu) 2. snhem chlape, když ho chlastati.

kaboniti

1.

zuby:

Sma

choji,

udeiti.

:

=

se

chodnica ^= chze val. chodika = chodník, val.

síopa.

že

sa,

chlopit slov

val.

cho

[laš.)

vodu -= stíknouti

šei

nuhryze

stavti se

léta za chlapy,

2.

chlubiti se

chlapi

= ~

sa

pezdívka souken-

==

chlustnút

oltá

laš.

chíapi

-^ kapka,

Brušperk.

chmuli.

mírný „chláme"

Zl.,

laš.

chlupeka

,

chmulí

koketa,

chemelit se

poprchá

val.

jsou charúžky. podl.

cheblo

opadalo než dozrálo.

=

hlt (goralky), val.

tlo u

leného, též na boží

ovoce ochlu-

:

zl.

chorovati.

bouda

Mám

:

laš.

laš.

charamza == nedbalec. charúžek

plo

chlupka

koví.

-=

charandzovat

=

chlupi

charabura == churavec.

= padati

chlupt

:

vetchý

špunk

na leknici chlumpy.

charabél, charabela starý strom,

schlot-

-

schlopil uši.

:

= šubra,

chlum p

=

chakat

klopiti

—

ke

chrapot

laš.

zelný.

=

chrbet

==:

chrbta

chren

=

ken. uh.

hbet

podl.

[uh. val.

chrmla = kašlati, val. chrnú = chadnouti, val.

.

, ::

:

219

=

chrubák

erv.

rr

chrt

souek

s

sování:

laš.

=

balivý, chrobalivý

slámka,

jinými bez

=

lo-

losovali,

pod I. :

= skoro

Chceía sa pretrhnúc

by se byla petrhla

uh.

prací.

chubía, chuboli sa

nehmen). To je chvílu (poasím, na poasí záleží).

:

chvóstek =r :

j.

kdybych

Ty

vyhraj u).

grejcary ^^ než.

^

chudý

hubený

myami.

chudoža

=

m

=

až

To

je

obraz

chutné dia. Dnes

chutno

,

na

lovk

je

= pkn. podl. laš. ^ chování, strava

n

:

chynú (= chybnú, ba) = hoditi:

Do-

chyry.

=

chadnouti

= kik

Dlali

:

chytlavý

^ co

látka (barvu),

Po-

se

=

chvašivý chtivý, bažný: hladný je chvašivý jídla, chvašivý do tanca chvašivo dychtiv.

=

chytnut barvu (o látkách).

s

chuú

:

Ta

réž

mosí

Je

Chytla na ni

= dala

(na sýr)

chytrý

chvílu

Ty

:

se s chutí

chytrý,

enom

to

neudláš.

Je

to

si

udlat

--

ty

chytré

=-"-

nedobré,

chytro

val.

chvíla

hned chytne

do nho.

chválil sa mi, že vyhrál.

:

dobrý:

2.

nemoc (= nakažlivá),

chycený na plúca. :

vy-

Néni to chýrné. podl.

chvadá. val. chlubiti se

takové

vychváleny,

hlášený, rozumný, val.

lovk = zlobivý.

=

srvn. chy-

laš.

Ze starým lovkem je to tak chvadá pomaly, chvadá, až dochváli sa

laš.

Chy po nim. Frýdek.

chýrný=l.

stane 40 kr. a

na

nevidí.

e = koktá

naklonný,

zi:

tam

chvu. uh. chza: Já už na chzu nejsu nemohu choditi. Ty boty sú do chze tžké. pl.

na ruku,

zdravé oko,

chybný na

atd.,

chýr

chva

chváda, kvádat

nchyboj ka-

=

= nemá

chylý :

chyba dva

vychybuje hnj. Frj'dek.

chybný na oko,

nohu

podl.

pkný

:

ty"s

laš.

!

= lovk nenasytný. chumtaf = uhati. [val. chup (chlup) = muž vousatý, =-

házeti

=

:

dýchati

chumák

chutný

jist,

chybti Ež vas chybi ddina minete ddinu, konec ddiny

chudina. Zl.

chuchnú, chucha chuchni na laš.

(=-r

chyb

Nemám

slov.

chyba=

chudé maso

;

v

si

chybil,

libové.

míle

se vsadil „na chybu",

snží.

val.

dv

chybu tam budu t.

Nebe sa

cop. uh.

lelík,

chyba Abych'vám nezelháí, na

chuble (kaboní), chubolí sa = velmi

=

je to chvíla,

zemeli (dávno). Už to mám chvíla (nom. !). Co chvíla budu štyry (za chvilku). Co chvíla tu bude. Dyby si dali chvílu (sich Zeit

chtán tolik chtánu {— krk dtí) musím živi^ chrua = nemotora. val.

cht:

Už

schnut (dlouho). co

má

která

nho, pi

chrta

táhli

chro-

;

ervivý.

to

nepkné.

po = honem.

Zl.

uh.

220

I,

gat pravda

jehla. uh.

ihla

ikro =

lýtko

iava - jínova.

^

íska tak iska.

2.

tam zima,

je

:

sa

=

si

psniku,

hledati

skoceš?

sam

iš.

ít:

pkn

Neidu na tvé idú (rostou). (na

Stromy Pišel sem sa

svt

jak

trh),

ide.

pam

vil

odpor

na

ide

B.

= lednice ve mlýn. laš.

istevka

ivorek,

ivero,

zplašený.

ivorie

koll.

=

jadt " svrbti jadí mne ruka. jadrnt sa = dlati se, stavti Ja di, nejadr sa. Uh. Brod. jadrný: jazyk,

jahaka ^^ jaíovize

e,

janek -

huba.

— jalovina.

jéd

'-^

hubuje,

nž Ten

uh.

[laš.

jedlovina =r jedlový

= stejn, poád

:

jednak

si

= koupiti:

najedná!

nemá jemu, je jak olovný. lovk nemá jemu (je jak

—

=

na

:

jar,

do

slepice,

val.

Enem

udlá: „juhúc")

drchati

peí

uleželé

šaty

:

už

si

ty

krku

taje.

oví. uh.

'juhya=l. hloubka

ve

vod

hluboká roklina, pozemek ráztokami potrhaný Je to samé juhyn 2.

:

(zmoly). val.

zlobiti se. val,

v

val.

juhne = juhas = pastý

laš.

jarši sa =^

drážditi, popouzeti,

to

juhúcne (když pojídá „škubánky",

jarní

z járky,

jarga =^ tásti (stromem)

= dráti

žul je v játe.

bíti. val. jemelova -ostrý. jemný nž jese =r podzim, uh. jocha^jíti, cestovati, val. odmk v zim. tání. slov. juh

laš.

1.

:

=

val.

koroptev, kohout.

jasa

= játra

juhúcnú:

jarši=

zjašený :^

|si šat. jeti. laš. jecha jem =. ostrost, bystrost: Ten

uh.

=

;

laš.

jednati

[mov.

jaabý ^^ kropenatý: chlib

divoiti

= zlos.

jednak

slabina. Bru-

vesno, jaro

jarany

val.

val.

les.

= potek.

járek

:=^

jedliník,

val.

zajíc.

hledti,

bez duše), val.

vlna jahncí.

jamka -^dolinek,

2.

ja-

val.

játra sg.

:

xži.

Co

:

slov. val.

— byste

jaši sa

tíska, val. uh.

jari.

1.

srvn. jastáb.

(jest

Vil mi neide už žádná (píse) na mysel (nemohu si vzpomnt). Už mu ide padesátý rok

jar

2.

jasti

odporno).

se:

val.

výskati

mlet hubou: Nejaskoc

vaditi se.

zíé.

Zvony krásn idú (zvoní). Ide mi (zpomínám si). Také na to

:

slov.

laš.

podívat

mu

= zpívati

jaskotat =

kobzale drobné „jak iš",

išé:

cosi sa

:

jaskot =: vadní.

vši.

val. jasa tam jásá. uh. zajaskál sem

rozjásal?

svítiti se

jaskat

[ikra. laš.

laš.

1. štípati

laš.

po

Vody bylo

:

J

:

-

21]

—

K. kácat

Kácá sa

:

zz

páí

karpavý =; lojdavý, krbavý. karputiny =^ špatná zem.

se. clice

smlouvu.

zrušiti

=

oblázky pokaení mydio loní kainec. dv pérka skroucená káerky

=

hubiti (myši).

=

kask

kaeím. kádr moál,

k

:

prasecí.

katuju se po jarmakach.

= mozoliti, díti se

katovat se

laš.

kalabisova=^ klábositi, val kalbova zahnouti, kalbovaný

=

to),

[laš.

= lampika, kalabaný = churavý.

val.

laš.

id kaskem

val.

baina. val. kadlubek ^= dolinek. las.

kahánek

mi

kateina = tlusté konení stevo

=

káze =

zahnutý, val.

kázaní

laš.

káze

;

konat",

podl. uh.

val.

de = všední

každý

kališ, m. =- kališt, mokina,

keca

= loudav

de.

laš.

val.

jíti

keclivý =: lechtivý, val.

laí.

kamas =^ odrostek, ohnaš. laš. kamenec, kamenco štrk, eišt: Di na kamenco a machaj.

=

laš.

= klus

kaštýl =^ zámek.

v ocase

T^

= kaziti (zkartil

karti

val.

uh.

kekái kel 2.

hmyzu

=

Skapni

Muchy kapu. Kape

:

I

2. kliditi se

kaplan

:

híady.

laš.

kladka

=

= kovatý. = fagan, panchart.

klam

laš.

klamka klapatý jest:

= lehkovážný lovk, laš.

na oách

-

nekrytý

koárek,

karpaka

=

karpa

==:

prtaka,

=

klábositi,

uši,

klapatý klobúk

látati (šaty), val. laš.

mu

= má

:

kráva klee,

val.

klek val.

Klobúk

:

klapí.

= = chromati

látaka (plot),

hloup na laš.

kléca

opravovati

,

dlouhý klas. ktas: kalendá klade déš. klát menší klada, úl.

laš.

karpatiny r= lojdy.

laš.,

= klika na vodu. = co klapí, schlípeno

kiasité žito

laš.

(starých bot) val.

= umti

klap = chlípti

val.

pryka.

zámek,

visutý

klapáte

(klapák).

—

tkáti. val.

=

hledti.

slov.

karník

rostlinný.

= kapusta. stavem =

klama, klamoi

kaplina vody kapka. uh. karas =^ zákrsek, nízký ke. laš.

karlus

klí

držadlo u srpu, bie, péra.

nco

karasatý

1.

vy^kládati. laš.

pouniti. laš.

karban

kla)=

klabaf za

vykaplanova =^ ka-

kaplanit,

(g.

kél (g. kélu)

kap po svých.

= kapoun,

= zabaviti se nkde,

zub vepový.

kampel (do kampla) žumpa. kanútka kapeka. [laš. kapat =1. hynouti, zvlášt o

=

sa

val.

= kivý =

klesni

strom. val.

klestiti,

laš.

:

222

= = klika u dveí. klina klinta = klábositi co srny už kletka

laš.

kde byly kobzale.

=

kli

laš.

vrbové, val. kyj. val. val.

kíokoi:

m

= noha, hnát

:

mati,

= mí. pleskati, klábositi kludi = Néklu! Kludi hlupu = hloup val.

1

se.

.

vésti

2.

jarmak.

laš.

—

sa

k.

= sthovati

=

klovati

húsátka

:

kmása = škubati, kmását mi

tahati

Kmásáí

šaty.

Po-

:

ho

=

bíti se.

kohca =

titi,

jíž

ci-

po kobero.

Kráva byla

kolesa

kobrtat

:

v kolese,

laš.

=--

draek,

val.

kobylka

=

stolice

= drobné

[val.

haluzí nebo

= koár:

Pani

pijeli

laš.

koleek na strouhání

= chudé pohaní zrno.

'>

laš.

2.

ku-

želky. Zl.

vati (seno), laš.

kobylina

= prohlubina na cest,

kolky ==1. roždí,

val.

pevraceti, pehazo-

val.

kolísati, kývati, klá-

tísky, val.

laš.

= bichatý, koboítova = hmotiti, koberatý

[val.

laš.

vyvrátiti (hrnec).

val.

koloví :

= zvodnlý

kašlati, val.

die Mulde. slov.

odívají. Zl.

bicho

=

kolebina

laš.

=

= plechá,

kolata

= kniha modlitební. = knoflík, koberec = plachta, se

ohe

hrnec. val.

kohýa = kašlati,

kníše za širákem, uh.

kobero

= veliký

kohéti (vy-) =

;

knofel

k.

sníh. val.

kofla

knížky

= nástroj

= nepravé,

kovaria, bamboria

val.

šiditi

vaek

jako

práchno.

kovar

uh. podl.

val.

dovádti

val.

= svitivé

:

vod

objí-

koi = koí.

= uchvátiti, = kmín = šejdí. knísa sa = plápolati Péro sa kmasi kmíni

ve

=

hoblíkový na vyhrnování dlabu ve

za

;

=

sa

koií zlato

Aby vám enom nenakmásali. Eozkmásaná hlava (stapatá) kmá-

kánky

nkým

s

kocúrek nebo

sa

vlasy.

sa

sa

milkovati se (jako koky),

kocúni koky. val.

dev.'

klujú. Nakluté vajíko.

sa

dlouho se oblé-

val.

kludi statek na

:

val.

klut

ptaí.

val.

kocúa

klopeto

= hnízdo

n.

=

sa

[val.

laš.

klubko

mluví.

kocma

=

voda ktokoila

vela.

klopeto holi.

koce (kotce)

val.

kati,

klokoem

= koiky

kocankova nedla

laš.

= kvtná. kocar = karabá.

klíiti.

= dlouhý klochta = kleveta klochtá = klevetá.

klocár

laš.

kocianky, kocanky

:

teho naklintaty!

=zemaisko. pole,

kobzalnisko

klec. laš.

= sirka

kolendovat

pi

práci.

kolit

sa

val.

—-

odtahovati

slov.

= taniti.

Bzenec.

223

kóto

ohrad,

Mésiek

:

kole =^ v

je v

= vadivá ženská, = zub kivo kolužník = koželuh, komár = -Der Kiebitz" koíoštyja

koíozub

=

kartech. Zl.

pi [val.

= tlustá haluz, konárí. = zaezat na =

konár

konitý špiatý konito do špice.

;

konopastý =: zelené barvy ko-

= obalena z vlas nebo

z plátna, uh.

= milí. = kopec.

kopenec

=

kopec mra-

2.

las.

Zl.

=

kopená

kdo

vybírá

a

jíka brabení

=

z

hroba,

stádo

snhu prostá. kopat táti

=

kopno (když

laš

Už

kosí

:

stna id trošku do

kosa.

=

kostitý

silných

kostnatý,

= pecka. = tleskati rukama, koša košla se = kolíbav košlavá kráva = která kostka

:

je 1.

=

v

zim

Snih už skopál.

tam kopno.

Je tam val. uh.

strom vypráchnivlý 2.

obezdívky.

studénka, v níž

vyžraný zub

3.

(mám

už enom nkolik korábu).

koská; odtud:

se

na koráb,

'-=

auf den

už

je

=

„dostal

na korábe"

Hund kommen.

korbelek

laš.

vystreny dol

klouby

=

Id košlav

kotek

:

Otrít koty

val. laš.

lýtková kos,

1.

= umel,

tvrdý,

druh sladkých

2.

vepovice

3.

(skosité).

kolíbav.

=

má

val.

(cihla),

kotár

=

obec

svými pol-

se

nostmi (na kotáre jasenském).

takový koráb zasazen jest místo

kostra

kdo

slov.

kopla

koní

sleze sníh).

(koráb vrbový),

4.

=

laš.

laš.

zmrzlý jak kot.

=

hub

stromová,

kosnik

košec,

louku, seká.

koso

korouhev.

kra

noha

Lž kopná, bude vesno. Sl skopala. kopno holo. jaro: Už je

v

=

nich ^va-

koní. podl.

koráb

proda na koeni

=

korovika koruna

jablek.

kopný: kopná zem

sanica?

= koželuh. Frýdek.

obilí

:

rozkopává

Zl.

=

kopidot

pastý

.se.

stojato.

kot.

„kopence"

=

laš.

ohrnovat' kobzole

do kopencuv

kopla

na

bíti

jíti.

kopanka

vní.

koe

=

kým

s

zl.

kostí. uh.

val.

kontula

kopa

se.

kordybaník

val.

rostlý.

laš.

nopné,

kordovat sa hádati

las.

zl.

vejce vyfouknuté.

pda

Co tých kotároch može kamenitá

:

sa též

rodif

= natáhnut" kotáry = umíti, kotja

= kdo

2.

tam na 3. noha [val.

se dlouho strojí.

kotrbenec, kotrlec, kotrbelec

=

kotrmelec.

= mgnú = = hápnú sebú =

kotrmácnú molazgnú

škared upadnouti,

val.

= kolébati kotržina = nco tuhého, kota

val.

dého vbec: To maso

tvr-

jak ko-

je

tržina. val.

kotula

=

mosazný

kruh

na

na chomoute.

kotúla

= kutáleti,

íkají dti, kotúlajíce

„kotululú'"

ním.

zl.

224

kotvísa sa ^^ kolébati kotvísi -^

bláboiiiti.

koval ^^ ková.

ková kozina

izurka zvaná.

kulatá,

krica.

tráva,

kže.

kozí

2.

= stecha záhyb

ve

= scvrklý, adv. krabit — dlati kraby. krabatý

kraby

2.

kraj

:

Zani

„Teimu

krájeti se:

káma::r=:

se srdce

kíb —na

kousati

1.

= klamt, kamt.

tu

Morav „Kíby" jméno

polí).

=

]

ne-

:

nebo

kápnu

pi

jídle,

toho skápáí),

2.

a

tým žbánem, mluviti nemístn. Co to kápeš?

kap:

1.

=:

2.

puklý zvon,

hrnec

kamt: Kapíš

tu

jak hib.

kaplavý =^ chraptivý

káš, káší krbá

val.

= porouchaný hrnec nebo

džbán. val.

= step. = drmoliti,

krbaa krba laš.

žito. val.

= koví.

val. laš. :

koe

v

laš.

kivého (strom) kivý prach ml, kdo nedobe

stelil.

= kižovatky.

cesty

krkoška=l. suk ve dev 2. treska od valašské dýmky jalovcové. objímati se. 1. krkova sa

=

2.

hrdlovati

se,

namáhati

kriha = krmáš = posvícení,

se.

val.

píce.

krmášova

se

^i=

= suchá

krná kras -=: krni kra, devo

laš.

hodovati,

suchý strom. hniti: kobzole

krni. laš.

= hbitov,

kroj

Prodává v kroj

:

V kroj

ež na cetko

laš.

haluz. val.

kroha drobno.

val.

drobiti

kikloun.

= nco

= teeti,

(hlas).

;= chrást,

—

kiklák kivús

kížné

mlaskati

.

jísti (ten

udeiti:

uet

puklý zvon

J.

horka, lesní

-

kibina, híbí

hmotn

velký oech.

2.

kápat

chzi.

(jinde

sa rozkíbí. val. laš.

t

kapí.

laš.

val.

kíbif sa -^ obnožovati se

lámati suché vtve.

2.

kapák:

B.

žilou ani žílu).

:

chrást,

kibica

Dub má krajovatú

kamét

hltav

kešu

chlapi

:

=

nco tvrdého nebo kehkého (oechy,

hrnec.

tesati

krev púšat (ne

zaátku).

kru, buk hladko.

teba

=

(písei).

krajovatý:

jabka)

kei

:

kesivo hubka, kemen, ocelka. ihadlo na ptáky. laš. keslo

se v

— puká krajní noc = se soboty na nedli.

kraje"

krtií

devo tesakú.

val.

z kraja (ze

=

(kretí)

v

vyschio.

laš.

kesat'

krabo

sa=^l. zahýbati šklebiti se.

kdel bor

kemeio -- kemen, val. kenec - kra ledová.

kraby na

íálfce,

krtek.

hromada:

hejno,

kei

svislích

šatech, na rukou.

krabit

Kopenec

i

])odl. -==:krtica.

krdelu paše,

val.

džura.

:=z:

(hrnec), val.

krtiinec

kidel

též

val.

krab

—

mravení, uh.

laš.

tvrdá

1.

kozub

krina

val.

ková. uh.

'~~

vyšrbený

krbatý

«e. val.

se

val.

= na

prodává drahši

laš.

krokevník

= veliký

nebozíz.

225

krosna,

neutr. =- tkalcovský

pl.

Dla

stav:

za krosna,

krpt: Fazola

4.

krpí,

V jednm

= zabývá

laš.

krpa,

je

I

toléj

(oddechu).

na pólo venku

ve

tou

i

= zakrsalý

ženu omlády,

kse

:

devený

=^

krúcat prádlo

kupt =

se

kuplo.

Mrzlo až

rovno

=

mimra lovk, val. kopeek, val. kulnú kuliku zakotúlat. -

skroucené,

rostlé,

^ ne-

knité

se

jež

nedobe štípe (op. šípné), krutá paza skroucená slov. val. 2. e-

=

ledíni su kruti

kruža =:

= neposlušní, chutí

s

kruže, skružal to.

Krúžélky

žyait

sa,

slupky

=

:

= vrzati

Nkrzaj 1.

hliny. 3. kštice

vlas.

:

dvei

!

hruda

2.

k. sa ve vlasoch

si

kúenica.

se

se.

kui.

topiti,

na kou-

kdo nakoupil:

co

mst?

To

val.

chumelice,

=

laš.

Dym

se

kui.

Neku

Prach se kui. Lže, laš.

—

ež

kurie v peci

=

uh.

kúené maso

= uzené. pe-

kus: v jednom kuši (bez stání),

je

val.

val.

kúi:

laš.

= probírati

=

kuacník ^= kurník,

(nepraš).

= mýtiti.

laš.

= necky

nakupit v

laš.

2. les

pl.

všecko moje kupidlo.

val.

1.

koením.

= láze.

kuava =^

laš.

s

Co

se

val.

i

= koení

val.

kupidlo

laš.

= kudrná. kuavý = kudrnatý, kui vlasy = uchati, kuka = za vlasy tahati, kuova = strom = vytrhnouti

kupela

kúpelnice

z

krza

se

chatr.

kuavec

=

laš.

kuobúky (klobúky)

pání dtí.

kržu, cosi krzío (vrzlo),

kua

šoukavá práce.

slupky

ze

=

krpait sa =: hounuzaiti se. val.

^= vrzati se

=

sa,

krza, krznu

val.

kumiga = pežívati (o kráv), jísti a pi tom velmi žvýkati, val. kunda se, kundzu se soukati se pi dom. Kundaka

baldián, uh.

jabka okrájené.

krvait

kuma = guma.

Ten

jísti:

laš.

krúžlat =: jabko okrájeti.

las.

-

=

chrupavka v mase. to =^ protiví. Zl.

=1. devo

^ do-

kule

val.

kulifaj

mi

sa

krutý

H.

spoíta do

:

hromady,

kulíšek

krtí

slov. val.

val.

kudolisko místo v obilí, kde kdo kudolil (pes, zajíc). kúch záboj, pokratina. uh. kuky koudel, uh.

kula

Snih kupí

:

Zl.

kupka

= metelice,

= =

korbel, slov.

= ždímati.

praštti

pod nohama.

pokudolené)

(obilí

kudolica

kroucený tabák.

=--

(zakudolený od snhu),

=

kest. uh.

krteika

v obilí

i

zl.

krstní krncák

stromek

snhu

odpku

si

= váleti se v prachu,

kudolif sa

se háže

z novu. Zl.

ks

ímsi.

kuuješ a nedáš

když fazola házena jsouc pi he do dúlka na pólo nad ním visí, leží;

emsi kuuje 5. Což doma

kuši v

se

pršelo v

dní. to je

pt

jednom kuši

kus osla

= veliký

osel.

15

:

— kút

:

226

—

= naše krajina.

naše kuty

v popele, rozkutat'

kutat"

:

zboža 4.

uhlí,

vykuta peeáky (peené zemáky) což se dje železným kutik

kon.

2.

kua

kyka

kuce =: hrabe.

= opnaka,

laš.

se

=

val.

=

uzda

kymle

pl.

= malý

lelík.

kynožit =hubiti, kaziti Všecek strom vykynožili. Gajdy sa zkyno-

uh.

val.

:

to kvácá — veliké kusy

padají, val.

žily.

kvae = uet co tu kvaíš ? kváka= 1. kieti jako kavka Ukvákali ho (pemluvili)

a = ohát.

bych

2,

zl.

kyselo

kyselý

kvašený oharek kvašlivý

=

val.

se

kysly

kvasí (bo-

val.

2.

= kvt. uh. do kvíerka = k ve-

kveto, kvietko

kvíerek,

= :

1.

zelná voda.

k.

val.

= šubra,

zvonec

kvys

vadnouti,

labnú

=

!

:

to je

laš.

-- kys. podl.

kyvota

—

z ruského

= kyselý,

kytej

val.

kyka

droby

kys = kvtenství prosa, ovsa kys klásí = s hrs. zl., kýstka

kyteja n. kyteju

kya,

=

gat

2.

val.

streše.

eru. Kobylí.

kváda — chadnouti,

= drob-

zl.

plátna. Kyjov.

laš.

= kyselá okurka.

co

kýpra chodit

na kyselo pipravené,

za

vlasy tahati, uh.

kvap == prach peový,

z

:

ným krokem,

okvá3.

val.

kyprý

:

laka)

palika na buben, pod násadem u

1.

lopatka

val.

kuzno kváca:

kát

2.

kymel

zauzditi

kon.

snhu

palice, val.

saní. 3. píst. laš.

laš.

zakuznú =^

za

slov.

kyjanka -=

kútnica := šestinedlka.

kuza = kovárna,

tahati

kudliti,

utíkati laš.

2.

kyjanica uh.

pi-

plati se. val.

kuzna,

tapec

kštice 3.

= oklešek. (dle la) =

kyjác

kyja

kuma, kumacat

=^

vlasy val.

na

pouto

2.

val. laš.

z popela,

kutákem.

shrs.

^^-

sluka, mašle (zavázat na kyky)

= klímati,

laš.

kys: kyka L.

lapiti,

lábova =r v píti

a utráceti

iaciný

:

Vy

hospod mnoho

= verbova = bráti

labrova sa vati se kam. val.

= kdo

laina

val.

se,

val.

stho-

ste z íaciného kraj a

málo podává kupuje nco. laba := ledabylo nastavti,

položiti, slov.

prsmyk.

=

sníženina

v horách,

laš.

= nástraha, iagán = lenoch, povalova. lahovina = lehké maso, Peilaka

val.

val.

schel. podl.

lahodit

hoa.

laš.

= lákati

:

oni nas la-

:

— po

Jaliostajn.

lhostejn,

:

227

—

=

lahostaji

lehina droby.

val.

lehkomyslný

laika "— panna, die Puppe. las.

lehný

-- o chorob:

lamoš =^ silný chlap.

lehnj

1

=

lampastá kráva

babušnatá.

:

=

etz

kopce po led nesjíždly.

val.

se.

se.

las.

la.š.

nesen)

lapta. lapota

= (pe-

lepanec, lepenica

íépa. tepi

(lapnúf)

lápny

= chytrý

to

lapta.

udlat

= depti. Ty si :

laptula

má

obilé rr

lepišova

=

lepká

tlachal,

Už

:

darmo

je

íáta = záplatovati, bíti vylátál latovec = hebík na laty. [mu.

samot

o

mu

lebavý. lebovatý

:

Kde

lebavý (plešatý). Obilé

v

nm holá místa.)

= vyrostlá

ledaina

= osoba

dajaká, daremná

:

Mi

nebo

vc

le-

Takových leda-

mu

dv

letí

Na

pomalu!

Nevím,

jak

Sasn

(pi

letíja.

mici

(vy-

na každého

dlení).

nho

vyletím

50

zl.

(pipadá). (vypadnu).

sem vyleél.

= sušené

dobytku na zimu. tina",

Chléva

letí

na

letí

padati:

2.

kopy po nás

až

val.

bžeti.

letí.

hrušky

dluhu

vtve

=

je plná

ddina.

ledovica

=

letorost

listnaté

„lehký jak

„má sukniku

letní

náledí.

las.

lis

letíš? Nelet tak. di

letina

se.

:

lískoví.

Stodola

dv

vybledlý v barv. uh.

lé

val.

jísti

letf=:l.

padá.)

holý, plešatý

val.

zubami leškotalo.

živj'm

plotem ohrazené, uh.

lepí.

= = na tvaroh, leškota = Bylo mu zima,

:

hodn

lepiti,

lešica

zl.

zgíýat.

je lebovaté (jsou

=

kdo

= maz knihaský, = vybírav Enom

lésí

= lasice. laskat* = lásku prokazovati, las. íašovat po zahradách = hledati, = zbúzat, kde by co bylo vzíti.

pole

lepení. 2.

lepká. val.

laská

^

1.

lepkat"

dlat larmo.

laz

= vc pilepená.

= udeiti po hlav.

val.

slov.

= kik

=

lepiša

lápný,

(iron.) zl.

fem.

= lapoš. larmo

in

na

lenúcha sa rr soukati val. lepaka, lepák =^ plácaka na mouchy.

tlachati.

lap enom

—

déš.

leják,

nelekne sa (nebojí

:

lepanec =: pohlavek,

lápa.

je

mu

je

kupil to

:

zl.

sedláka

ani

Už

cen

tíži

tolik jako sedlák.

myši.

Už

sa

co

tolik

a

e v k ý =: o

=

lejava

leknú sa)

val.

= toulati íandygova = toulati lapaka = pas na ptáky. lapa = chytati: koka lapá ancova

1

;

za levný peníz.

aby

u saní.

o váze

n ý := o

e v

leja,

íacúch

las.

=

lehký

Uh. Brod.

= všecky

plúca

;

lajdava ^^ toulati se. lakosi geizen. val.

=

-s

= plíce

las.

jak

le-

letina."

letitý.

=

ratolest, laš. (vulgo 15*

!)

:

228

=

letovisko

^=^

vtvika,

letúny

t.)

toulá

léz

(])1.

íopaajú

mi

Leze

pahnozty

za

(zima).

ležisko := zajeí brloh.

= Zabit zajica na ležme,

ležmo

stojm.

na

op,

rost

Obili

ležme bai na stojm. tpytiti

Liboce

:

na

= tepe

bíliti

pkný. líi sa na nco,

;

poítati,

laš.

i

krávy líajú. lirýka := zpívati Dybych :

mía

bych vám zalirýkala.

liskavec

lisk,

Hskaka lisk a,

==;

val.

=

= palaestra.

losopr =^ trigometrické mení na vrších, uh. tovka

= pifka,

míti

zvlášt svinkai, co vedou obchod svj, 8 prasaty, laš. Majetek je

bu

bu

lišú.

z

stílejí, val.

=

= pitka pi prodeji. lizák = prst ukazováek, lízna = lenošná parádnice.

= bublati

laš.

tobas ^= šelma, slota, nedobrota. lokati, val.

=

|

laš.

plachta, val. laš.

píti

velikými doušky,

lunt

= šat =

šupák

= ohnaš tompita fa = neinn

zeti,

val.

(v.

t.

Nemá na

1.

sebe kusá

luntuv.

laš.

val.

lijavec

2.

=

v šupce uvaený.

= louskati. = prší prší tupoce

lúpa oechy tupí,

tak

;

iupoce.

tušat

= ourati.

lútoba

=:^

tužera laš.).

pochá-

:

nmá

= kobzol

lokati, val.

tokmes

Voda v po-

:

toce lulotá. val.

lupák

litka

í(3cha

bu

cizí.

lunta. slov.,

^==

soused),

ludský (jiných

ludské

:

tohtuša

pije.

se.

= poli-

= plamen Hoelo to = bouda, níž lišky

loga =

val.

= milovati, víno = rád

lúbíme sa = milujeme tudai = lumpovati. ludský lovk = svtem prošlý,

lulota

liškára

záští.

zna-

nco

lúbí

:

laš.

podl.

lisknú

kovati. liša

slopati.

dobytku, laš.

panský (velkostatku): Pase na ludském, ne na svém. To je

políek.

liši,

= nápoj

topaka topa

rád

laš.

šat,

lín

hlas, to

lo-

konen

lopaata, potom opéenci,

lúbi koho,

= vetchý: látka. = svleená kže hadí. lía lýa*' = pouštti srs

lichý

sa

brky na

vyvedenci, když se z hnízda „vy-

strojiti se.

lii =:

húsata

ptáci,

sa:

= dostávají

Takovým ptákm, housatm íká se lopaata. Mladí holata, pak ptáci jsou naped

liboce

sa,

lícný ~- úhledný,

= nkam =

letos

patkách.

-

lísteek zelený na bue.

h'i

od lo-

:

obilí

vedli", vyletli.

laš.

libotat sa, ligota sa táti,

lopaat

letuny

las.

se.

:

rok je

pkné, ped losky.

val.

Bhá na

:

losku

proti

ska,

letvinka ^^

— loský

losko

pastvisko

letní

kravské, val.

lítos. val.

= luza.

val.

lybnú (tupnú) —íyák

slov.

= lýkový

uhoditi, val.

provaz.

:

:

229

lyga -=

velké lýky.

lýpa

píti

Enem

las.

lyk ^= hlt

má

dva lýky, ten

:

sýpati.

íyný =^

laš.

=

pabrati

jídle

val.

= skoápka,

tyžka žabí

tuhý.

v

se

tem Jýpe (lovk, dodolýpa na koho ;^ do-

sa v

byte):

laš.

lykovitý.

zaeh

hltav

polykati,

Néíygaj tak!

—

laš.

maso, chléb.

:

M. maca

^= makati.

diti

macaf, se =: soukati

se, leniv Dluho se s tym macali. macavý ^- lenivý, po macku ornátem (po tm). Co vas mace

pracovati:

= = napadá,

vymandri =

Val.

Mez. plevel,

maas = veliké -=- 1.

vtvika.

2.

marastiza-

pro-

stedek hlávky zelné nebo salátové. madrca malá ženská, kel. mága, ihagaka hlína s váj)smíchaná,

magnú zem.

val.

r^ udeiti,

praštiti

=

Má hubu

mlsný:

val.

=

macha jest bíti.

práti

prádlo

;

pra

laš.

bouda

na

máry.

^

marný hubený, slabý marný lovíek, marná fáreka. umrlí komora, marova

meretrix.

sy-

tant.

=

maryáš

Slivky

ho).

zmálít.

Už

mamra

= tolar

malovaniny,

sa malí (krátí, sa

malá.

Lid

sa teho malí.

=

brueti:

medve

mame.

mandri =^ s ním handlif; pemandri koho = pelhati. oši-

2.

Marie Teresie.

raasar podl.,masa laš.

=

maškrtek

Den

sa:

druh peiva.

1.

laš.

val.

uh

máli

=

hrubý lovk,

chechlena. šnolka. perívka,

šmaja, škobla, hameraka. opav. pl.

laš.

marvan laš.

:

=

strašák, val.

=

makvka

ubývá

=

marnice

val.

machús ^=

male

laš.

Píbor.

maholný

-.cifry",

dokaziti, zbíti. val.

teskno, smutno.

o

val.

maholnú.

nom:

laš.

mažga = makati val.

bláto. Zl.

= bezen, marchotný = trpký, nemilý, = markotný, markotno = maec

=

ihagat",

smetí,

= zasmetiti, roz- =

=

rozbiti, do-

=

nem

neád,

val.

las.

mainka

vymá-

maninou í=maní. dol. ^Pjdeme maú, až trefíme na u."

maras == o zem. slov.

vylhati,

miti co na kom. val.

las.

mácnú = udeiti

{?a

:

= ezník.

pamlsek,

val. uh.

laš.

maškrti

= míti

= mlsati

:

m. sa

chu podmaškrti :

sa

na na

:= dostati chu.

maškrtný

^

= mlsný.

matra tverák, šelma: Ty matrol Poekaj, ty matro! (po

.

230

Opilý na mai po zlém). -- na mol. „Stela do tvej

meška = bydleti,

dobrém te ru

matry !" matía

=^

m= m

míti

= mazati,

špiniti

nohy, šaty. Nezamatli sa

!

ruce,

:

Máš ha-

lenu zamattanú.

=

mátoha

din,

=

mátoži

mámiti

to.

=

=

lovk

milý

odešel.

o

nmž

minú

=

sa

mihotati, val.

pobú-

;

chaný

=::

mchura := nopný.

mkkýž

=:=:

široký pytel ko-

1.

mkký chléb.

ídký,

2.

opuka

1.

jenž shodil kruný.

3.

val.

rak,

2.

druh mkkých

jablek. Zl.

mekota síek

sa

sa

= blyštti

se

:

M-

ml, mlina nebo sl.

mlni

1.

drobná mouka

kyprá pda.

2.

melence

=

val. [uh.

= nátsta suchá. zem = kypiti mlná pl. t.

;

zem, kyprá. veránderlich.

;

mnivý

zl.

ménit koho mrené =:

=

plísniti,

slov.

mrka mlynáova

od mletí.

^=^

Minem Mine

sa bez

chleb.

o

sa

nho

déša.

zitra bez

možem. Tam sa zminuli (zmizeli). Dyby sa tatíek sa jak

zminuli (umeli).

na odbyt).

(jde

Muka

míá

Kupec minul moc piva mine

všeck

sl. Velice

(prodá).

— Už sa ich

jest jich

sa

—

míá

(ubývá,

mén).

=

samý,

pouhý:

Je

mokrý, jak by ho hodit do mírnéj vody.

Sám mírný snt

je v

tom

žit. Zl.

Na míst ti konec udDy ja sem to na místo (docela). Tam nedostane zapomnla Dvakrá místa nic (pranic). z místo

:

(hned).

místem ho prosít, ptkrá místem atd. (pidává se z pravidla k tmto íslovkám).

mermú mocú mesla

(obejdeme).

lám

mavý = schillernd

sa:

mírný

mekoce ve vod.

liedál sa.

kon na minku

Nevím, mine-li sa

Míáme

hloupý.

ten,

tou výhradou. nemají li žádné chyby

val.

mehta

pívžebrák

Milý

Ale milý voják :

s

= vlídný,

e:

byla

minka Kúpíl

mega

mch = pytel mchem

deštík,

asto u vypravování ^^

píliš sladký, fad.

:

dvma

laš.

peháka. Kel. tivý;

[val.

slov.

val.

mhouleka =^ drobný

mažár hmoždí na mák. podl. mdlý —- mdlé ovoce, mdlá chu

= neohrabané chlapisko. riiéga koza ihégá = mekoce.

d-

= žádné

= metelice, metla = košt. mezíra = mezírka, uh. mezúr = ulika mezi

chalupami,

mazá = veliká šttka, val. maza =^ líi, bíliti, laš. [val. maznú ím = mrštiti o zem.

inýcli v

mjte.

sa

metel

Neple

:

koši a nemátož. val.

Dos

„nároky" na

mluviti ze sna,

1.

lháti,

2.

:

týma

za

do toho nic

nec, val.

z cesty.

meškáni

;

Nebudu

pomate-

mámidlo,

laš.

obydlí.

--^

==

mírka.

mermo val.

mocí. [slov.

míša

sa =^ hemžiti se

toho ludu tu míše

!

val.

:

Tak sa

— mita:

Mitaj

= vyhazuj

!

(v

kar-

mítv^

v knížkách

.sa

= stídav, = šikmo. val.

mítvavo

val.

ím =

em

m. sa v

;

ostouzeti se s

ním.

mízira =: mázdra. val.

mlacek

-- mlatec.

mla = mladá mla jemenná, co

[val.

slov.

!

:

val.

býti

hora.

u

=

val.

;

= deska =

mostina

motáek

na podlahu. niti

na cívce

motání: Bylo by to

hrub na

nití

laš.

motání

veliké

vyroste z vy-

tepaného zrna. mládka mladá

morný úmorný (ved), val. morútný úmorný (práce), unavený: Su všecek morútný. mosi koho Bya nutiti: k tomu mosená. slov.

namotané,

la.š.

mlacova ^= mlateem nkoho.

by to

(dlouho

vykládat"

trvalo), val.

mota:

rozumem

moce

Už

(opilý).

=

slepice, která

ješt nenese. val. mlaoch =^ 1. mladík. 2 mladý zajíc.

motúzeek

motúzek,

motúz,

= provaz,

uh.

može =^ možná:

bud

Može

pršef. laš.

= bahnisko,

mláka, mlága

=

mlat

bití

:nlazgaka 2.

lasíl

= nejapný lovk, = udeiti Ten sa mo-

=

míza stromová,

=::=

mížgi =^ makati s

mogo

=

mí tvém

nebo

= pe-

val.

mizga

— molasi

tech). laš.

mítati,

231

slov.

dostaneš mlatu.

:

=

1.

rozbedlé bláto

mkké, oslzlé,

nechutné jídlo. laš. mlazgavý chléb lepavý. brou-

=

skovitý.

:

Jak sa ten svt mele, tak to nemele („nejde"). mlezavý šoukavý. podl. srv. :

Tak

sa mele.

mrane slov.

brane

n.

kati, žebroniti

:

Co

=: piplá-

poá mraníš ?

= mraše. = pkný

laš.

mravný

:

To je mravné

prasacko. val.

laš.

mlená S mlenu všady obstojí. mleC

= zámožný.

možný

=

táhne sa jak mlezivo (jde pomalu).

ma =

mrazí venku. val.

mrga = škared mrholí,

= nadávati,

drobounko.

mluzgnú= mlasknouti, pleštiti

deštík, val.

mlnvi na nkoho

mrazí

zebe:

siholí,

shlížeti,

val.

= prší

sihlaí

mrhlka, mrholica= drobounký

podl.

koho.

mlze

= ssáti

:

dzecko, cela (tele)

mlze. uh.

[val.

= rozmazlené dcko. mocný chíap ^ mocný = mokrý mocné roky.

mazdrák

silný. laš.

:

podl.

moorka

=

mrcha

laš.

vaný:

náek

Tam byli

Fiýdek.

je

rozhn-

cesta mrcha, pa-

dnes na kázni mrcha,

podl.

= nepíjemný

mrchavý mrchavé.

To

je

mrknutí

=

:

Zl.

mrknutí

= moár.

špatný, zlý,

:

v okamžení.

v Zl.

oko

— mrkosi =^ nepokojn spáti: Nespala sem, enom sem mrkosila.

232

mua = ponurá,

[

mra).

=

nimra. slov. mrmola inr:= 1. mrtvina, celina (mrtvá, hluboká zem), 2. s])odní hloub

s

mružka =

2.

= mrkva lovk.

=

laš.

mrzutka malá mrzutost ním mrzutku.

= kdo

muanka za ddinou,

mudrovat raudrujú

eí,

uh,

mulír

ml

mulirova

mysel

na muziky,

poá

:

mysel vede

2.

lapání

(nemínili).

myslí

= zamži.

nco

si

nad

se).

Je

ich

Pravili, že je

mžikati

:

Zamruž oi

val.

mžúži

val.

ani nemysleli

Matka

(stará

mžúra -^^

= spekulovati,

na

to

(staví).

myslím kopu (asi). myslím 11 hodin.

val.

laš.

mi

sa

My zme

myslet: vázat tebú

mistrného vyvésti,

= mouenín.

:

:

= spekulant,

murované stavení

muziný Nebyl lovk muziný

jak svatý

sklenice na

zdi,

laš.

= nechodil

= mluviti Tak u = to jest naše ná-

=

=

stloukati máslo. uh.

las.

nás

muchar much. slov.

stojí

:

se

jíž

muryšatý ^= mourovaný, laš. múti - 1. kaliti vodu.

tlachati, 4. jísti (žertovn).

=

s

erná

uhlí,

slov.

múry zdné.

muín

nirvi=l. mrvi slámu, šaty niti zauzliti, 3. nerozumn mlu-

viti,

prach z

prachem uhelním,

s

(koka),

mžikati oima. uh.

= mrva.

mrvanka

trosky starých cihel

1.

2.

kopa na uhlisku obhazuje. murgastý --^^ tygrovité barvy

zelný. val.

mrf afa, maafa

=

maltou

hlína

—

(

laš.

múr

Uh. Brod.

nemluva

[val.

mžúi

n.

-^ mhouiti.

N. nabakat koho nabírat:

v

nm

m

Obilí

na

= navésti,

nabírá :^ zrno

=

nacúha

zasedá.

nabíznú k temu.

nabyt

=

najíti:

svých bratr,

sa

Nabízli

nabyl [Zl.

eho —-

nacvekovat sa =^

pimti:

Tam

val.

najísti se.

najísti se. val.

a

= napilý, = našplíchati. naandra = náelník zub v pedu koské

nábožen-

podkovy; zadní dva zuby šlovou

laš.

naauený

laš.

laš.

náboženství =: mše velké náboženství,

:

celé

ranné

ství =^ ranní a hrubá. laš.

nabrzgíý

n.

kyslý (mléko).

mocný

(na

„ozuby".

navrzglý ^= Zl.,

2.

1

.

na-

trochu ne-

p. od rýmy),

val.

narec nadat

-^=

:

naerpati vody. uh.

Tych nenadáte

nikdy dosti nedáte,

laš.

-::=:

tm

:

—

=

iiádba

v

nádb

nadje

Mám

:

(doufám, že

233

sebe

to

mi toho

?e

nadby:

nkdy

nadbude,

bývá ye více

Groš nad-

chybí.

to

nádlatek

nahotova

prací unavený.

1.

Je to vtší

(látati): las.

dobe = docela

To

:

je

--^

nho

rovaný),

laš.

náizbí =^

pda.

nadvázati (motúze),

= naepýený(pták. nadrchaný =

(palice),

kašli a p.

štípají,

neho = nadrtiti

= nadurdný. nádvyšek = peníze, jež

je ,

rozpoet a p. Zl. ^^- býkovec laš. nahalka' do knihy namazati,

kresu

Co sem

Poá mne

abych to kpít.

2.

naháá, naháalo mu

byl v úzkých.

= slov. = navštíviti

nahladi sa nahlédnut

vyfintiti.

=

val.

moc

nalakomíl

:

náledí,

[penz.

laš.

nalézat na koho =^ obtžovati

Co

poá

nho

na

nalézáš?

Byla sem

nalíený: na pú =^ chystala jsem

námelné

=

abilí

z

nalíená se.

nhož

se

námele mnoho mouky.

(invi-

Pote moju starú nahlédnuti

námstník

^=:

nametat kým

podl.

nálili na sebe =— sili na sebe.

naparovat" se

ná-

ti

!

náledek

nutiti:

Já

= naliknouti.

napsati, laš.

udlala, že sem svú cerušku na ten

:

= nabiti:

nalabi nalakomi

=

snub nahnala.

Vil nakludi nasthovati tam nakludzeny rechtor (pist-

nakesa

nahajka

naháa=l.

kterou se šindely z klátu val.

val se nový).

nad-

bývají nad

n

=

laš.

nadúený

:

vckrát na oi! naklávaka ^= malá kyjanka

nakazuj sa

= nadýmati, na-

škared

= nastražiti (na tchoa). = nejdéle Staíek

nakázat sa ^^ ukázati se: Ne-

chorý. Zl.

nadrasti do

hra.

val. 2.

sa najéskorší modla. Hodslavice.

Je jakýsi

nadrapova sa máhati na p. pi

On

:

(inspi-

prosted izby: na

1.

najéskorší

zádech, aby se lépe nesla. val.

smetí, naprášiti,

nachuchnutý

uh.

najavi

= pohazovati na

nadida nosu nadrchaný

val.

náizbú (jako na návsí),

nadšiti, val.

slepice).

laš.

už je od

na

inak. laš.

nadplátit

:

na-

sa.

= nachystati, = navésti, = nadchnouti

nahúška nachuchnú

hodnej pacholek

je

o ten nádlatek.

sere)

= nacúha

nahlobi sa

nadlanej. Kobylí.

=

byl

nocí

nespal). Hranice.

o groš. než se po-

=

nadlaný

dobe

Už

prati se: nahlobíl sa šišek. val.

thistý:

na

eú.

s

žádostivý:

spánku (když kolik

náhlý

trochu

toho

ítalo).

2.

=

náhlý

dostane)..

Nkdy

(mluvil píliš rychle).

náhlil

Náhlí na sebe

:

Knz

na

kázaú

na

metat* (chtl

ho

dráb. :

laš.

Zaal ním

na-

povaliti).

nám še = domnívati se

:

Na-

—

::

!

—

::

234

mií (namel), namivot se (namíval).

na píky.

Frýdek.

to

namivka

=

námola

lovk

Nebu

^==

Kráva

=

tak námolná. Val. Klob.

námrza -— mrzuá vc. namrzlo

la.š.

to ^— omrzelo

iía

m

sú

nanáša Vy

byste

sa =^

podobnu na

nanášali

sa

n.

našeho

raBa

s

= namáhati

naparovat' sa

Na

sa

s

napásat krávy

vbec

na

naléhati

na koho

snažn

mu

= naháá

tee mu na

mu

(je

napiiec = opilec,

žádati,

napéká

v úzkých,

náhodou

najíti,

Tam

bylo

laš.

na schvál =-

mnú) na schvál néni na

schvál

žertem,

laš.

Néni mi

1.

(se

= dobe. To sukno

:

(ne píliš

pkné).

To nni na

schvál,

to je

na opravdu).

= donasku = po

mácí

(op.

po

cizí);

našemu.

napokosý ^^^ šikmý. laš. nápoky := na schvál, na vzdory Robí to nápoky. uh. napopácat :

náhodou

--^^

najíti,

Kde's to napopácál ?

naporúzi

= po

ruce,

:

Zl.

rán

na

Byío to naporúzi.

napáhnut

pkn

národu

naský lovk, dobytek

slov,

dostati

Stará

2. lid:

by mladému

to je na obežart (to není žertem,

laš.

(stžovati plaíc). ::i^

narození. Nebyla

laš.

kobzol, zem.

2.

Chodí tam naplakat

napodpadi

!

laš.

laš.

narýknú;^ nasáknouti vodou:

Zl.

pec).

Jiapíákat:

—

kieti,

vzacna. Sprostý národ.

napekali ich,

:

aby im to ekli. podl.

z

1.

ženská chtla

nástraha, val.

=^=

:

náek, kik.

=

národ

národa

natých, aby se brzy napásly,

napekat koho

Co naraNadevem, laš.

slepá od národu, slov.

na místech trav-

nápas =^ laba,

^=:

se:

pásti je

^^^

nim jako

ark

okna

:

= nakládati:

kým

s

are = naíkati,

tým naparuješ? Enom

sa tak nenaparuj (nenadýmej)

úvratích a

nabobtnati

napuaté. narába -— vyvádti

Baš?

= opravdu.

na ozajst

ozaj,

-

(jinde „zažrala")

odula. laš.

býti:

velebného pána.

na

nadouti; na-

nahnvaný.

napuila

napua =

val.

to.

—

= nadutý, se

vstíc.

naproti,

napuiC hubu

puený

dotrný, všetený

naproti vo val.

slov.,

komu í =:

laš.

neuliovlivý,

popudlivý, vzdorovitý. Rožnov.

námolný

naprotivá a

Dlá mu

na píky.

= domnní, podezení,

la.š.

na vzdory:

2.

= navlhnouti

napáhlo.

na píky =^

Pole

na

dychtiv

nco ekati

následovat koho

= nalézá?

na

koho, obtžovati.

nasoši sa nastat

= nahnvati

na

to nasošíí. val.

na =

1.

zaujati se

Otec na to nastat.

pi: Bžel

=

(srovn. slai).

Ten sa na :

Zl. 1.

nasláka na nco (druhému nevhod) na

u = „pochtvát

2.

ju",

eho

nastávat o

ml

ji

rád«

235

nastráži

==^

každou

kraj tak, že to

Kdo

spadnouti: nastražit?

chvíli hrozí

tady

sa

:

ma

na

natasi sa

:

2.

naskytnouti se:

sa

s

mj

=

.

to

(han.

sa

= =

nat stek)

=

obilí je

tiibáku

do

dcko.

se

val.

:

=

náto — díví

nmž

špalek, na

1.

štípe. val. 2.

aonka = na.

nedostatený

laš.

= na vzdory, ati nco = meri,

negiyfný

laš.

zname-

gryfu".

nati, val.

(natluený) nízký,

=

natuený. uh.

Uh. Brod.

šika.

= chorý.

laš.

nešikovný,

„nemá

laš.

val.

=

nehodný nemocný ^Kde mki^ nevstu?-^ „Je nehodná."

=

nauka uení. Je v nauce. Dali srny ho do msta do nauky. laš.

=

negyzda ==^ ohyzda, val. nehnulý =^ kdo se nehýbe, ne-

sra-

náturlivý = popudlivý, launisch.

návala

= slabý, impotentní.

strachu.

slov.

na tož

natuený žený: Taký

slabé

nedopustí : Nedopustit na sebe^

místo na dvoe,

štípe.

churavé.

laš.

nedolužný

val.

:

sama nedoluha.

ndoíužn

= nacpati

natka^

laš.

=

nebohý nebožtík. val. laš. neborák ^= ubožák, val. laš. nebožika nebožka, laš. nedotuha špata, plevel To

kvásek.

se

na-

:

neberné pole ^^ neúrodné,

zavaditi

kamarád, a byla bitka

natsta

kde

se,

nažíva poádati se Dobe mezi sebú nažívajú. Jak nažíváte?

hotová, val.

díví

= napojiti

sáknouti (houba, šaty, pda).

o. Pohádali zme

1

tým chíapiskem, na

fajky.

nazývá, uh.

val.

najísti se.

natasít

val.

naži vodu

= nahlédati.

pa

Šét

= pozdaleka. uh. nazývat koho = nadávati On

názorky

hrnec

ten

= nastráži. eho = naboucha,

naštramlat

názorky (nepozorovan).

laš.

nasysa n. natýsa

naápa

na

nah'ceti tenata, val.

2.

nastrnoži.

slov.

nco

postaviti

—

nech

Pote

:

:

s

nama na dvr,

nech sa podíváme na naše zboží, podl.

=

1.

nátisk,

nouze.

2.

nekluda

množství: Byla tam veliká návala

=

špata,

nepoádný

val. lidu.

navali sa napiti

:

eho

=

nemáha najísti

se,

Navalil sa krupice. Je na-

valený (napilý).

názimek

= prase na zimu

výzvdy:

n.

Sét

názorky názorky.

í£

=

nemoci,

.^labým^

laš.

nmec

= nmý lovk, ^ nezpsobný, velival.

nemoresný cho-

vané, val.

názorku

býti.

= na

Dívá

sa

kánský.

Zl.

nmota

:

Uvedl to na

zkazil, sepsul to. opilý,

nmotu.

nmotu = zbitý

na

:

— —

nenadanka nadanky.

Z

nenadání:

23(5

neuhovený

ne-

nenadáte

z

:

= z ne-

neobúchaný

neohápaný neokápaná

= nevycvikovaný. = nevycválaný. e = nerozvážná,

-~

nco nepodaeného

dobyte, lovk, laš. nepodílný ~- co se tžko dlá: obilí,

který se

tžko

= náramný

nepodobný

zuje (ist nicht darnach angethan).

neumíraný

To

= co

neporúzný

podobný:

zcela

neumíraný otec (o dítti podobném), neumíraná staenka, matka a p. (o dveti).

:

slov. val.

druhému

ani

Takový

spejný.

nepímený, nezruný.

= ledvinky.

nedá

užiti

^^^

ne-

val.

nevait: Nevaíja spolu (nejsou

není „na po-

-= roždí, chrast, neraz ^^ nejednou, val.

= kdo ani sám neužije

neužilý

láme.

neas nerky

=

je

leják se spustil nepodobný. Zl.

rúzi",

komu

otci zcela

nepodara

kame,

-

=: samouk, laš. neukazova: Letos to neuka-

Zl.

sprostá. Zl.

n.

neuhovný

nuk

nadání.

peivo,

n.

nelze uhovti.

las.

nenadátá

:

spolu za dobré).

Nevaí na nho

—

nevrazí.

nevidomý na

val.

k

vk, slepý

laš.

nevízka

la.š.

n.

Valašícl^ jest

lo-

nebo jiné dobyte.

nevížka: Je na ne-

nesené obilí :^- které se špatn see, „enom sa to žve pod kos",

vízce :— na váhách, neví

val.

motorný Zl. nezdoba =: neistota, neplecha (zvi. hmyz, vši).

= neposedný, = kúra, dobrá nska ^=

nesedajný

nska

slepice, jež

val.

dobe

= veliká,

ne-

foremná. neskorší

= pozdji

s

hnouti.

laš.

n-

pijdu

:

nemže

nesnádka

Mtúvíí neslané

ei

jak nezvtá.

=

nesnáz, nepohoda,

nic je

nesnadný --= nevrlý nesnadné •dcko (launisch). val. nespajný =-~ závistivý. nespatný -=:= nevražící, nepá:

nesrsta ^^

lovk

nesrstný.

:

To

nevlídný

je

=

mrtvý

na nic hodné.

dám

val.

Pibhla

:

Ostát neživý. nic.

Hledali,

To

a kde

Pro nic a za nic ne-

sa bit.

ho pod krk. na

:

Býí rok, a bratra

Z nieho Vyšlo

nic

chytil

mi to všecko

nic.

nijaký

=

lovk

:

nic tu nic.

val.

nespsobný ingens. nespsobné chlapisko,

= kdo se

val.

=

neživý

val.

telský,

= poplašený

nezvtý

neslaný:

ne-

jiným shodnouti, spí-

nezhybný ^^ nešikovný,

skorši. laš.

= ungereimt.

rady. val.

^= nehybný,

nzhudný (nezhodný)

nese. laš.

neskládaná roba

lovk

nevrly

si

Su dnes

e

je

^^=

daremný,

jakýsi

nijaký.

niemný Tá

tvoja

taká nijaká.

nijakovský ^= nijaký: nijako v-

skú

vec

-- na žádný zpsob, uh.

.

wimmern:

nižili niždí.

obd

nosi

=

V nohy

I

Ten

se

ma, abych

*

šlak nosí

nosaka =^ chva

i

nuzai

= nové hospodáství.

se dostává

nuzník

nalezenec.

[Frýdek.

Vyjdz

:

z

utri

sa

= nuzovati

se.

Dybys býl svým nuz-

:

níkera, dybys byía svú nuznicú

na novosedlí.

svým pánem, který

novuký, zcela nový.

ftovotný -^

val.

na javo. uh.

— bím.

Nevsta

Nukato

ponoukati:

.šét.

utro = vnit

(plachta), laš.

novosedlé

:

nudk = najdek, úra =^ sh'diti.

= kde

— Dit nosi = chovati:

noša

=

nuka

nmí

laš.

Kde

:

nosi!

chvka

^^

slov.

do hospody po ucliu.

=: potápti.

se touláš.

nožice

val.

uchat ichati Krávy slámu enom ouchaly, ale nežraty. Trefil

Po

na pole (bželi).

dobe noi.

Po

nožnice

nžky.

v nohy do .školy

noi

—

Chlapec

las.

noha:. Zlodj dál v nohy.

v.šeci

237

se

musí

=

starati^

nuzovati. Zl.

val.

O. trhu zbylé, které pak se prodávají

obíhnút =: obsáhnouti: strom.

„na úkoí".

Zl.

=

To je na obci na obecním na p. studn. obcat slibovati, uriti na nco, darovati Ti rýnské obcá obec

:

=

oberv =^ oboí.

na šaty. obecina ^^ obecní pole

jež

=

obecák. obecník obecní les. obecní studn. [laš. obdiny dobytek okouše co

=

a z

koryta rozháže.

Zl.

'

a

nem,

zkušený,

.se

s

val.

na obžitym

obeznámí),

ním = znalý

n.

obéjdza

(jísti)

=

= co se mu uzdálo.

sa

na

:

hrnce

=

v

la-

mále

=

an-

prodavai

na

koho

as

:

m

laš.

Dti

obhrno-

laš.

Byl sem na obchodech

z chrámu do chrámu nebo ke kížm. Píbor. obchodi sa málem =1. na

j

Zl.

obvky

= obcházel. obchod

eho.

konfekt. val.

obéknút

val

obešly

:^

=

strany svah.

obhrnova: Strach

(když pochodí

laš.

obéjza

brullen.

pole

ob

obhrknú = obstoupiti:

se raška obejde

pkn zpívá

po jizb

hdka,

:

ho obhrkly.

obejise: Jak

v

ohžito má na

obhlédlo ?

obziny. v izb,

:

obmítati. obhazova stnu obhlednúf: Co toho lovka

i

=

—

obežart laš.

:

obecnica

nco

j

laš.

= obsáhnouti. Zl na obežart = opravdu,

obestat

'

jubilejní

pestávati.

Zl.

2.

Já

=

sa

obchodím s vedu dobytkem obchod. S ovcami se neobchodím (sich abgeben). 3. obchodím se

— možn -

juk

mne

bota

—

fretten.

sicli

=

kdo mnoho

—

sní.

obíra sa istí

Husy

1.

:

sa obírajú

kídla zobákem.

si

hojn

2.

= „dobe objezd = objížka. obkolit = okolin. oblak = oblé poleno, pané oblaky = Priigelholz. = oblek. oble sa obírá

=

obskúat

obsmrda okolo ší-

op.

obtáhnut koho

objati, líbati.

sníh-

= zvítziti nad.

val.

Nemohl toho

obolet:

penésti!").

když pláš

obolet

=

bringen („pes srdce srvn. jeden krají,

Zl.

nemohl strpti

krajieše,

nemnoho

toho, ukrade jeho

(Výb.

Na

devátý rok sa

= jde cdpk = pokoj

obrátilo

pku.

jí.

jí

val. :

Nedá mi od-

Zl.

síte sa

obyajní

obyaje,

lovk lovk =

Ten

launisch. podl.

obylo

na oko

;

obyt

dlat nco na obylo

:

=

pozvali nás enom na obylo.

nkde

=

„vydržeti" (aus-

Nemože tam obyt*. zdržovati se Neobýva sa budeš sa doma nic obýva? zmoci Nemožu to obzdola všecko sám obzdola. laš.

halten):

:

=

:

obzinú: Což chceš všecko ob-

val.

obraca

má

:

=

257.).

obráti:

neob-

val.

ošiditi.

úbes Herz

Zl.

ošatiti).

bláto

= neobeschlo. obtúli = obudi = zbuditi. obut koho = obyaje = Launen

podl.

obojova koho

= piiniti se

sa

dobe

:

Mo-

obracaf, chcete-li to

zinú? míti.

= všady

obráti peníze na verwenden.

sebe,

=

na

nco

—

obrazi nkoho uraziti. Já néjsu v hlavu obražený „na

=

hlavu padlý".

=

obídi nco spoádati, obidný obídlý. laš.

=

obzinúí

= pro

a ze všeho

nco obzinú!

Ty bys rád všecko

sebe získal.

obzoba: Ty lížeš,

býti

Dybyste mohli

(uhoniti, uloviti).

dodlat.

=

utržiti. Zl.

ošiditi.

uchlo

val.

I.

= =

obuchnú: Eše

sa ob-

= v nov napadlý

obnova

se,

obtopi koho (jako

val.

Msíek

eho = aby nco

koho,

obšustnút hanbu

laš.

vod.

se.

dostal.

las.

obliskovat sa: liskuje ve

otáeti

obcházeti,

oblevilo =^ nastala obleva.

= ledvinky, oblinec = oblý sloup.

na štyry ob-

obstarat' sa

;

obliky

tlustá

= okounti. o = postarati obstární = obstarožní.

Pkn

val,

f.

= objem, co rukama ob-

jedla

:

saže. val.

stojí."

si

— má

ovoce.

obsaž

sáhne

obistny.

las.

Strom obrodil

obrodit:

sla-

obchodila.

obícný

238

to obzobeš =^ vy-

dostaneš za druhé.

obžertovat:

=

obžertovat

Žádného sem nežertem

neobelhal.

podl. val.

obživa

žebrot,

:

Chodí po obživ

val.

= po

—

= nejapn

ocacmaný

oblekem petížený,

—

jelík,

1.

stopka ovocná,

cop. las. uh.

odnáša Dyž val.

se.

nášá

val.

= odrati z chlup

ka-

:

bát oehtaný.

oepif

= pohlavkem udeiti,

odbi

sa

odbil

stává

k

K

ztratil

si.

mi

sa

podkovu;

= bolavý

odpálit

tím se

od ležení: se

laš.

soud),

= hráz v-

pi ece, aby

beh.

= odseknouti. haluz = ode pn do

komu

délky rostlá.

= malý zbylý záhonek.

odchlady rr jarní mrazíky, odchod:

chod

Nemocný

= brzy

ume.

odjímat sa

= chytá odka otevený,

=

odkludi

nkam

= úleva, odpoinek

vše-

:

Bez

mn visí (neustále),

val.

:

je

otevíti,

odjímá

sa

odkatý

odkorek =: první deska

:

Odprášíí do

odehnati: Ptáci sa

odpudili == opustili hnízdo, jsouce

znepokojováni.

= pou. Opav. = odrati; odrabaný lovk, kabát, dm = schaebig. odrába = oddlávati dluh. odpust

odraba

laš.

odpravi postel odrazi:

Býí

= rozestlati.

bych pisel, ale

nepohoda mne odrážala. Odrazte sa na de do Kromiža. odredyga odsthovati Odredygali sa do Uher. val. odrodák z jiného rodu. St. Ji. ta

= odsthovati,

od kláta odezaná.

na

[lesa.

= utéci

=

=

s

odseky laš.

korou

:

=

op. zatkat*.

se

2.

na

se zodpovídati

val.

=

na od-

laš.

Bláto

1. odpov. zvs: To može pít"

odpráši

val.

obuvi. Zl.

laš.

odstávající, laš,

odpal od krámu, nic

odpúdi

!

odhonek

ste

odpoves ^: zpráva,

.slov.

odhoditá

= haluz :

odpoves (bude

usnouti.

::=

Jak chytím ten sochor, ním oéju (udeím), val.

odhodit"

od-

cpe), podl.

odpk odpku na

!

voda nebila

laš.

nm

odnosili,

ich

ste

nekupíš (když se kdo

ten

Odclo = nezaclánj. = odevzdati,

odháka

na

si

krsný otec (na kest), podl.

odnolia

od:

a

= obnovovati, Pámb

odpérovat' := odporovati, val.

odclóni:

tak

odnava

mám, šak

o nemocném).

odespa

núza od-

val.

odnést":

=

Už má všecko odbolené (íká

odda

sebou nese.

s

laš.

odbil

_bosý-. val.

odbolený

=

jejich

:

pustiti

nes =^ potrestal ho. val. Sedn dtí

opálený (tvá).

oehla

to naša

:

sa

=

nco

si

ze starosti, val.

laš.

= octnouti oaba zemáky = okopati, oadnút. oadíý = od slunce

oeknú

pisa-

odlevák (u fajky) = Wassersack.

všecky jabka

odraáchnú

ocásek ;=

slibovati,

val.

hati,

ocását. slov.

2.

=

odkisova

obleený,

val.

Vtr nám

ocásat:

239

pl.

m.

= Žabí nožky,

val.

odúi sa = Stna odchlípla.

sa odúita

=

:

!

— - vybaviti

od vadit

240

— ohluba

Zajíc byl

:

mu

Odvalil

odvali:

hlavu

=

pažený.

val.

ohnaš=

odsekl, laš.

od vaený

rz^

odbytý:

Už

je od-

ní

:= od-

vaený

pustý chlapík dorostlý,

pak vbec výrostek (synom sogan,

vám odveera. odveeí. Tu šatku mam na odvei (na odpolednjšek v nedli). V pul odvei se krávy vyhaaju (o svainách), odpoledne: Pijdu k

Pambil

lánek etzu. je v ohrad,

-

bude prša.

ohásnút uleknouti

ohúkaný

ohumný = lakotný Ten ohuma,

dušný, dychaviný.

k niemu nemá.

odvrhnut

sa:

zvrhovál sa

:

=

Otec

se

2.

ochla

= pohlavkovati, po-

ochlupif :

ošéený. Ogébený je, kdo má hubu otevenu na plá (ogébenec dcko ubreené) ošéený je, kdo má hubu otevenu

sho, ohol

synom.

=

smích:

ošeuje

sa

=

ochludi

likovati. val.

na

haclila.

:

ogebuje

= smje

sa se.

=

ochlamovat sa

zdravý, jadrný chlapík.

kávy,

=

ochlámat sa

1.

ogébený := otevený dvee, ru-

=

breí,

Zl.

val.

se

val.

dít

:

ochalebné.

= áspn od zem.

oflinkova

kdo

nedbalý,

ochalebný

toho. ZI.

odzemek

laš.

= lichotník. = lichotný

ochaleba

Odvrhovát

toho = zpíkal

=

ohýralý

chél

sa

laš.

nebázlivý, otrlý.

::-^

všecko by zežral.

syna odvrhnut (zíci).

sužovati

trápiti,

odumít: Rodie mne odumeli malého. Strom odumel (uschl). odušél je odušnt: Zl.

=

emu

i

Zl.

=

ohráža

eho

sa

se.

ohraža ju vid (ved),

laš.

K

val.

Msíek

ohrada:

dobré

daj

—

ohnivko

odvei =

od veera, odveeí,

= parní.

ohnivá pila

stoupila, uhnula.

n.

ped vojem pi-

'

lamoš). val. slov.

odvary: odvaryía od

val.

k=

ohmatní

chytfný, žena ho odvadila. podl.

srub nad studní. Zl.

-^^

val.

opiti se. ::=

[val.

objímati

se.

ošiditi.

Ochlup

:

si

ochmulova

sa

=

fúsa

val.

se.

[val.

= ostýchati

se.

ochmára sa -— váhav dlati, val.

ochoe o

o dobytku,

lovku, oclioza

onemocn

val. :=:

oprátka v lese

ogábit == ohést Kráva chromé? ogábila si ratiky. uh. val. ogryna se okounti, laš. ohanka (oháka) vícha od

vysekání). Kyjov.

škody. uh.

mákch

t.

j.

:

=

=

=

prba. val. ohlednos metna koho =^ Rúcksicht nehmen. Zl. ohledek

odmený

kus lesa na prodej (na

ochráni:

1.

ostalo

skliditi:

Moc

neochránných

ze2.

oistiti: z hydu. val. laš.

ochúa upejpati

se.

sa n. val.

ochýa

slov.

sa

=

;

241

okati =z oi vyvalovati Co okatíš na mne ? val. okalii pochramozdi, zmr-

—

=

olej

=

otrhaný, val.

1.

2.

okíadina ^^ stenka,

= proklatý, = šlaka okluk = oklika oklatý

nezlobil

orhaga

oklat sem

cesty,

lovk

íní

zá-

tam bednái

dev. Zl. 1. kot omakané.

=

neotesaný, val.

= omílati^

nco v hub

omálat

když bez chuti

žvýkati.

jí,

= makáním, potm. na omat = nevdouce kam, omehnú = minouti: Omehlo ho = nedostalo se mu, eho omatem

toina.

Ma

oko:

oko (dobrý

krasne

Nco má

Udlal

oko (jest pkné). darem oko (získal si

si

nkoho).

okolin tak pkného

(val.

žita

val.

okoliit) =^ v celém

Zena

okonat:

okonává

Šli

si

pál.

okochaf := oistiti,

Máme

2.

ne. laš.

laš.

dlávají

jak

ostrouhati,

laš.

=

strom =^ sem

na syrovém

ospalý, uh.

Zl.

svícení, oliva

olej

olysovat

okapaný

vkus).

=

na na maštní.

oli

zaiti, val.

se

do holá ostihati.

oíefat:

:

sama

jí

okolí.

všecko

obdlává).

(obstarává,

práce, že

není

ani

neokonáme

(nepodláme).

[laš.

= orace, okolkování. okorova = okolkovati: Oni okoracia

dycky okoruju.

=v

zadu zarov-

nati, (slov.)

[Zl.

okoviny

=

okaky

zelený povlak ve stu-

:

kováské

trosky.

dánkách, žabince na povrchu mo-

= sprosták. [idel. okehnú = odpoinouti, okesáva dub = otesávati. okresek = otesek, oklešek. oktit = poktíti. okrutný = ukrutný, uh, okuliny = okoviny. okváka Okvákál bych fa = okapa

si

laš.

val.

:

ohál, vidl bych t.

oky, .

f.

== sníh na stromech

a vtvích zavšený, silná jinovatka

stromy okydné.

—

odrobinka-

ominú -- Žatým ho

omine

to

= pomine.

= mladý = omíádko omládek. omlhaný = ošoustaný, omladina

les.

laš.

val.

odraný,

vetchý, val.

omrznút

= omrzeti.

Také ho

to omrzne. podl.

laš.

okosit vlasy

omelinka chleba omés =^ ošiditi.

omžení: Nerhél omžení bývat

=

mu

nelíbilo se

sa = Ani = omží neukáže.

omží

onai

v.

doma

doma. val

doma

sa

ne-

ondi,

onakvý, onakvjší: Už je ona-

kvjší (když se po nemoci pozdravuje). Dnes je to onakvjší. (lepší). ondit:

Pknú

sem

si

fialenku

v zahrádce zaondil (nasel, nasadil), kdosi mi ju vyondit (vytrhl), dy-

bych

vdl, kdo

naondil kaziti.

(nabil).

to byl,

—

tomu by

= po= vydel,

zondit

Vyondií sa z kola

podl.

oný

= koho nechci nebo nevím

jmenovati.

Sél

sem k onému, u 16

:

242

oného sem ^v

byí, z onélio,

opóji=

do onélio,

opái =

pokusiti.

opakova

= ohlížeti

se.

poád jedno

2.

vojem zapražený,

na opálce

ovívati

val.

v

opaisko

val.

= bahnisko, jež v zim

oprává

opravovat sa

=

opaitý parný (de, vzduch), opaito parno.

=

Pámb

opatí:

opati!

(za-

val.

opec

sa

(opéci):

Opjékol som

dali (oddechu),

se:

uh.

sa.

= odpk

opk

spáliti

ním

„dopkali

na"

val.

:

ma.

poá

oprýštit sa: Plátno voskované

sa oprýšilo

opuitý tifé,

= ustati,

opida

n.

obida

unaviti

as,

ist

opilý,

hl.

prut,

=

o

bíti

zem

dyž ním tak orde-

se

Strom

:

se osáil

pochýlil se na druhé stromy,

= ne-

zem (když se stíná). zem, zem z vody

padl hned na

=

opipef pipec (tipec) dostati od žízn hynouti, od horka vyschlý krk míti a p. laš.

optáknú nkoho optanutý chléb

= oklamati.

= dobe

vype-

oplusníý

z níž

=

voda osákla.

oset

=

v

ostí

val.

obilí.

laš.

= obsiti osíknút = zhubenti. osídlit sa

se.

val.

Zl.

:

=

= pacht. mizerný,

zarmoucený,

=

val.

chorý,

jak osika.

osyp

laš.

= pijíti na mizinu, opluši sa = okotiti se; pooplusn

osásklá

osikova se Bylo tam zima, tásl ež sem se tak osikoval

val.

oplata z role

:

=

hodný ordekova kým Je

= krú-

devo opuité

kruté.

osái

se.

^ špatný

val.

hrdliv

= oprchalo.

:

kuje. val.

opeša

sešlý,

opravujú.

=

opukal

posedovi), val.

ený,

dobe

=

val.

opesíova sa slov opelcova Co sa opesíuješ? (ne-

slota.

krme-

Uherské voly neopravujú sa

Slunko opršený opaitý: žluté, ohnivé, sálající, opršené

=

sa:

taje. val.

laš.

opelcova sa ošustovati se stnu) dotrným býti Neopelcuj

sa kole

= = tunti

Prasata sa z kvaky

=

(o

hnj. uh.

tak, jak našinské, nejsn tak opravné.

Opeku mu ne-

.

:

laš.

odprává

n.

kon",

„opratní "

= úprava,

oprava se.

nezamrzá.

chra),

pár sluje

druhý „pluhové

hadry. val.

opáa = loudati

když se jede tymi,

opratní:

první se

kousek

k vysekání prodaný.

lesa

mluviti, opakovati.

= thotná, opapúa sa = zaobaliti

opantaná

ped

vl,

val.

odmený

oprátka zr

laš.

opála=:l.

uh.

oprata

[podl.

na zadn koleka

se

nkoho,

opiti

= uzda. opraák = opratní

oném (Brodské na uherské stran)

laš.

slehnouti (o nevdané), val.

= sypání

obilí

na obecní

poteby. os komíny

oskomíza

= laskominy. sa =:

1.

skoupým

::

— býti.

val.

váhati, rozmýšleti se

2.

(okounti)

=

ostýchat' sa

oslznú:

=

opáliti se: víasy

ras, zbojník,

=

koho Osmlovali mna. sa

laš.

=

oistiti,

osobli

si

co

sa

=

osmýkál

'•

[las.

omyti.

osobovati

= užitek, podl. uh. = prospívati Mn

osoži

:

sa :

nzaleži.

:

ošiga

na konec,

poslední

spatný:

2.

nmu

myši pibhnu. To už je lovk. ostatníkráC

napo-

—

ostatní

=

sledy, laš. 1.

kde

neví,

octnouti se: ostehne.

sa

tu ostehí? (vzal).

sa's

stati se

Také

:

(= neho ostí

vám nco

sa

2.

do-

ostehne

z=.

osuhlo

;

lovk

=

un-

kde slunce

=

pole

sviti a

na

kopeku,

voda neškodí,

To

jest

za syrová,

= vyschlý.

ošúraný chléb

=

ošiditi,

ošíva stromem

=

Ošívá se v práci

val.

= tásti,

laš.

lehtivý do

je

práce.

ošklebovaf sa

= velice plakati

= otevený (dvée, huba

na plá).

oškéa

sa

práce

=

vyhýbati

práci. val.

ošklih

na oko.

dela

:

co na ošklih

=

val.

= žvanec,

laš.

oškrdy

= železné = škvarek.

špice. val.

oškvarek

ošoti

= popáliti vlasy, chlupy = otaškáiti. [(kožuch).

oštara

tížný

val.

osívaný

se,

oškvrli

heimlich.

osušek

= oškerovati

=

laš.

,

(smje). sa

oškomina =^ laskomina, val. oškrabiny šupky z oškrabaných kobzolí. laš.

ostiny.

= ostrev. ostrý kopec = píkrý. osuhlý as = sychravý nepíjemný

lovk

který se neu-

haluzky, otrhati u sa-

pn

oškomek

dostane).

jemenné

ostrBa

os.

mého

ošklébený

=

Osteht sem sa tu, ani nevím jak.

Kde

ošeuje ošeovaf

ošibáni

sa

= do koán otevený

oséený

stále

laš.

ostehnú

malé od-

laš.

val.

= sestárnouti.

1.

se.

= oštpky,

oséený (ošéenec),

to

uskro-

uskrovovati

1.

ostýchati

2.

Nenec^ávaj dveí ošéených.

Ostatní kocúr, co eká, až k

lovk

korky.

:^

sa

sa,

laš.

ostatku na tym tak

ostatní ^=

(ošádaja

utratí

muje se). ošáda

bez

;

S ošadú

ostychu.

smáti se hubou otevenou.

na ostatku

konen: Na

ošemetný

,

val.

neosoží (neosohuje).

ostara

švindlé

=: u.skromnní se

se, skrbiti.

pobizeti

val.

osnáži

ostatek

ošada ošádky

ošapky

Had

:

kži

zvlekl se sebe

osoh

=

o.šala

pák

se.

oklzto (po dešti).

osmlova osmýka

—

= bez

= ostýchati

oslzlo,

osmek

243

lovk.

laš.

oškvrknú mu. oškvrkly.

::

= vytíraný,

šelma osívaná.

gerieben

n.

lovk,

oštarova

oštera =: dožera, ob-

obtížná vc. n.

oterova koho

obtžovati, dopalovati, dozírati. 16*

=

:

244 --

:^

ošúlif

Necho,

ošiditi.

ošutraný

:=^

ošumlý

šat.)

nepkn

otepaný =3

ošvácaný,

:

ostíhaný.

= oistiti (srovn. švarný

ošvái

ovesný ~- planý, jalový

ei.

To

ovesna (e),

laš.

ovesne

val.)

= stoené

otáky

rato-

suclié

ovzácn —

z letiny na podpalování. val.

lesti

= váhavý.

otáhavý

vzácným

= nešika, hup, otavka = klásky obilní pozdji oapa

v.

podktasek.

= otcovský

d-

ostatních dozrávající,

otize

podíl,

otknú

nco

sa:

A.i

otkne (dostane)

otm

Otmli

:

v

otešit

=

se

oteny Nemáme sena :

stupné

e,

fem.

ožebrait' ^ pochramozditi, zmr-

neho

zaiti

ožgar

:

= místo

ožihá

nepí-

otrži.

kus

val.

slaniny, jímž se

ožúva

[val.

halina z bílej ovce (vlny).

ovnú

= okíti. = nco

ožmolek

val.

uh.

:

laš.

vtr

ostrý

co

ožihá,

mráz

ožvantaný

ožmoleného,

obuv mastí.

= poád

mluviti, hádati se

ovanouti, obeschnouti

Sa žebrák

:

(pálí).

ožit

val.

= mrzák

= nezdara.

ožiha

= pihlouplý, otupný = poctivý, ošklivý, :

žebrák

Být

opojiti

oupaný

ovca

;

na ruku.

otvoric -= otevití,

se

kou (oždarakou).

zl.

z

Je to tam na

:

Tu

= škaredina, ošklivina. = tvar zubu podobný. oždarova ovoce = srážeti ty-

sem od toho jak otrúcený. otrž,

žebrali.

:

ozubec

ani otrusiny.

= omámiti,

otrúti

se

ozora

zatmli.

lámati, podl,

drobet

= zebe. = nastalo

tam

= oznali sa a = ozvati

sa

ozni

val.

^ obalamutiti,

otrusina

(tolioto slo-

oznil hlas. laš.

lesi -^^

konop =

v ruce se

ozna sa z toho

otrapný == oštarný.

otípat

(homo

chladno.

zl.

= thotná,

otoená

mne

ozimlo

val.

vám

lovk == vážný

ozdravt ^^ okáti

Oje pro-

a ven:

vzácnosti,

vesa Laši neužívají). ozíbe

= ven

nabyti

jakási

se státi.

ozajstný

otiny=otry sena, jeteliny uh. oticú

Mluvit

:

zas

je

gravis). laš.

dictví, uh.

hnalo vrata oticú.

Už

až to trochu ovne.

hodn ovnuío. ovsi sa = obsiti se. St. Jiín. ovsitý =- dol svislý Snu-ek má ovsité chvojí, val.

(lovk,

=

o.

o

nem

val.

opilý.

val.

P. pabíca n. pablcova sa

pabúca

= tápati,

se (po

tm,

lesem).

sa;

val.

potloukati

pabúa = zpouzeti pabúáš ? páca

n,

fáca

=

:

Co poád

tlouci,

bíti

•

:

245

packova = klopýtati. = placek, paga = maga = ídké bláto. paga se = riiaga se = ma-

— paje

packat',

pacotek

pajedný pajta

Vz

páí.

sa

kloniti se

1.

k pádu

smlouv, ustupovati od úmluvy, „bráti své slovo zpt" (!): Páí sa. 3. pamatovati si nco: Od té doby ho páím. Nemožu páit, jak to už byío.

paíska

pa,

druhá, lepší koudel.

:zz

padi

listech stromových. Mehlthau.

pada=l. Zem -ostú

do

se),

ruky

Náš

ze

(pukati

(popukané).

2.

rodiny.

tej

3.

horší (dopadlo). 4.

opadané

padze

=

prší.

nž

rámy, na

poíza,

viti 2.

pádli sa (napadlova

= napínati

sa)

nati se:

pádlil

pínal),

palavý=palivý, ostrý (vtr). palavo

(nevychloubej

se).

= údolí hluboké. — pá= nerovniny na hoblovaném

dev. paga

= makati (koa). = pazneht, neht

pahnozt

palika =^ kvtná stopka s pukem

Koata

= dovádti,

hebíku,

Iaš. :

se

=

roždí,

stromv

špendlíku,

sirky, jeteliny, lnu

palúch

Ani

:

=

pouzdro kožené na

bolový palec nebo jiný prst.

val.

žertovati

pamata --

tenké

opadalé.

Iaš.

= durditi,

zlobiti se.

pamatovati, uh

pam = Našel

ha-

Vázal žito po

pachoíský r= hodný, jadrný.

pachoisa

= hlavika

sem mu nevzal.

Zašlo

páchajú. Dti, nepáchajte!

pachlopy louzky

pálka

co by stálo za špendlíkovú pálku

mi za pahnozty. páchat

m. =r proutky, podl.

pl.

na p. narcisu, tulipánu.

pádol

doty

ukrutn vítr. Iaš.

= koalka, uh. = kus zem vypálené,

pálené

palesky

sa

studený

Iaš.

pálenica

vypí-

nepadli

Je tam dnesaj

:

= palivý,

neporostlé.

di.

larvasi,

= polanda.

palata

po jabku (na-

Ja

dychtili).

se,

pobíhati, val.

(šramotiti, kieti).

sa na to (vzpínali

sa

pádlili

pomaten

palázga

vy-

sa.

se,

Iaš.

= páleník. Iaš. palasti = harvasi,

palavo

padlova

= nastrojiti.

pala

soukeníci pipínají

sukna.

pi-)

(o-,

palacgova sa = toulati se. val. paladrán — píkrý kopec. val. palandrova = pomaten mlu-

=

(pl.)

[uh.

val.

nastrojený panák. val.

Iaš.

pádlo ^^ úzká deska, na níž se

napíná satá kže. pádla

=

pajznú (z-) = odciziti, pajzova = utíkati, val. pál = plame v peci. palacky = žíhavky 2. tísky od

padá také Všecko padlo

Iaš.

klna.

--=

val.

—

sa padá horu

rozhnvaný.

pajtá.ši

=. sladká šáva na

f.

;

=:

pajtáš

:

ve

se

viklati

2.

f.)

pajedný=štiplavý, ostrý (chren).

zati se. Iaš.

páit' sa =

^ palivos. ^ hnvati, zlobiti roz-

(pajedi

pajedif

[las.

iaš.

panic, val.

to

pamti

po pamti.

= po

tm.

paniek =skrojek chleba,

!

246

=

panoha mová.

= robota,

pantá

=

kdo

4.

—

=

nebo

švec

kdo

se potácí

mý-

masný

upancu

Píbor.

plésti, šíti

1.

napancu

:

2.

=

zapancu

upletu,

uzluju,

~- napletu,

na-

—

neplete

sná

sa

zmýlil,

potáceti se

-=

roz-

uzel. :

njak

do kostelíka edem do-

pancu.

^

pápení

zhoelá sláma a

papírek =; zlatka

papla= nco sa v

z

bíat, nejapn mluviti.

Di

ty papío

hun

2.

papua ^- obuv

n.

tlapa,

3.

papua

sirek

škatule papírová.

para=l. 2.

dos

:

Néni to parádn

paák — chám, lin

= mlsal.

laš.

rozpustilý,

24 na

pasova sa z

sa

=

zápoliti

= natahají

devem

pastrk

širší.

=

=

pasteh

1.

;

pasujú

se.

fastrk 2.

špatné pole na kopci. Zl. velpastrkova = fastrkovati kými stehy pišívati. pasivit = nadávat na nepítom,

ného (uškroba pítomného)

laš.

pašekova = hubovati, vaditi se.

—

pkné.

parati

=

škdce, las. pasmínka = ni svazující pásma. pásmo = 20 nití píze ua loktové

páry.

parádný píliš

= áditi

paska

To sprosták. laš. :

Tla

je

= kdo

paska

!

si

na pána

hraje.

(ferina, chlapík).

patna

= la v myslivecké ei.

patpa

--^

v jateval.

párati,

vojskem,

kula

paratila

mezi

val.

parhún 2.

Ten má páru!

síla:

práce namáhavá: Ti (dti) dajú

díáš za pasáry Ten sa

paskudný ^^ mlsný,

z

noha (zatepá! pa-

puami = umel)

to

Nedlaj paskudy

:

paskudník

pápolé

papra

Co

šelma.

paskudi = sepsuti, tupiti. Tak mi toho koa spaskudit. Mosíš iha tak, paskudi? 2. mlsati, laš.

plátno.

= pápeí, prach husí. uh. papradí ^ roždí. uh.

je

kopa,

to tropíš, vyvádíš?

paskuda nevyvádj.

papírová: tsta, papla

val.

To

pasinek =. pastvisko.

p.

Dál sem za to ti papírky.

paená

parýzek:

n.

:

=

nadlal pasár.

nepan-

hloupostí,

= rozvázati

panta sa

=

mne

zpantál:

— co

val.

se.

ohrabky dobytku,

= dobrá

p.

pasáry

za-

mluvím hloupoty, všecko zpance

panta'

tráva, plevy,

parízek

se 3. mluviti hlouposti usiju,

cete

parúchni = soukati paenka, paenica

las.

se mýlí.

panta liti

bídný

tlachal 3.

2.

z roje téhož roku.

val.

panské krejí

= roj

parojek

hlavní haluz stro-

1.

berla.

2.

=

1.

neúrodné místo.

jméuo vrchu na Ysacku. val. párník, párnica — taneník n.

tanenice do páru.

pletka, bezcenná

vc.

(val.)

paterek

= fará)

= kaplan (velebný pan

laš.

paterky

= rženec

:

Vezmi pa-

;

247

badem

trky,

modli rženec.

sa

val

dtem

panfhan =: pezdívka ípanchart)

=

hubu

plnu

jest:

= pavichr = vichr. kyj.

kostele.

pazdri = utíkati,

laš.

pažerkovat

=

peckovitá

klada

s

chutí pojídati.

=

pecnové

zelí

=

horní

veliké

mainky. val. barvy erné dó ervena. op.

= peen =

játra. uh.

peeák

= peený

peká

Má hubu

peculatý

se

:

[laš.

brambor.

na

peká ^=

= pelech = kudly,

utíkati, val.

šku, šttiny

peleši sa =^

váleti se

po pei-

pe = paez (v. snt) Zl. ásti pn kra, bl, erve, strže, val. :

= cena:

Obílé je v pe-

nzoch, ide do penz. V tch peto kúpíí. za ty peníze

= kouiti z dýmky, peí = železné péro na kolopépa

val,

=

váské.

2.

devná,

1.

vehké kladivo ko-

=

škopík

mísa

v níž ševci máejí

kru,

1.

barvíi trou barvu. péro

a p.

roz-

kosinka

2.

na pomašování.

psnika = píse. pstova = chovati. chva

val.

laš.

=

slov.

pestvo

dláš za

^=^

rozpustilost

Co tu

:

pestvo.

pšo

=

pt

Budeš sa

:

pško, pšky.

budeš vadn,

mt

laš.

po pti

=

bit.

petrýn knz svtský: Ctihodný pane petrýne. Píbor. pevný chlap :^- silný. pchá 1. bodlák. 2. kdo rád podpichuje, popouzí.

= osten

picova statek

na pchái.

=

píci

dobytku

chystati.

[val.

pickovina

=

svíková peené.

=

vypryskuje pídit Voda pidí nap. ze sudu, ze stny, ze zem. „Voda sa pídí, bude mrznú" když vystupuje, netee svým járkem. Zl. :

=-- 1.

2.

pidlikuje

:

Poá mn

= vraní,

pidlo ^= dutý

tenký nebozízek. n.

pernica

vtvika

1.

petrželí

pidlikova

val.

=

rudy

=

je to drahé.

perlík

od

skvrnitý

(hruška), phovitý.

pchavka

nách.

nzoch sem

peršaviny,

=

staré šatstvo.

peníze

klo-

=

do pláe.

peláši

vrate,

=

pstúna, pstúnka

val.

listy zelní,

tváí

porostlá

—

fem.)

(pl.

marýnu,

Zl.

má opeený

phy.

perútka

pazucha == páže. uh.

uh.

pezdívkou: vypínavý va-

peršavý

val.

pereko

vije

divý. val.

veliké

laš.

pavla m. =: chór v

hremi.

peo = kdo perše

Všecko spaáchá. patyk

eí. val. 2. kytka: z rže ervenej podl. bouk;

las.

paúchat

—

kvtník,

zajeí ocas v mysl.

žebe

tu cosi

slov.

sloup v rybníce,

kterým voda „pídí," odtéká, laš. pichla makati (koku) val. pichnú: Všeci sa do stolice

=

nepichnú (nesmstnají).

—

= = pitka. pilno = honem No pilno pinoži sa = vypínati pijany

248

:

planta uh,

!

se,

1.

hrd

vyšlapovati.

si

namáhati

2.

jísti,

= piplati

nepoádn

se,

m.

zz:

téci

krev

:

z

pitaka =: ptání, žebrání, píta sa =^ ptáti se podl.

— nápoj

=

pitomý

kravám, dychtivý

1.

do

Su

pitomý, co z toho bude.

pitomá

práce

pízdi

sa

V témž

:

zl.

pížgiC

Enom

jísti.):

sa

To nestojí za to, tým pízgíí matlal,

=

s

piplal. n.

pitvoit

= pytevník.

na se

!

koho kamenem, laš.

(hodina)

(kdo se

:

uhoditi

pohlavkem,

hrom

piznul,

Kolik

pizla.

:

hodin

to

= kde

voda

ze

zem

proráží, „slzí."

plachúty

=

= nahlédati. laš.

(=

když se šindel strouze,

odpadající, val.

hmyzu

zavrhuje),

= koš

na

pletí.

pleka: kojiti, mlékem napájeti (dít i dobyte) Poplekaj to malé. :

odplekaí

= odstaviti,

pipleka na

= plekáním píichovati. val. uh.

plena

= kaz

na

ostí (na se-

= die

Scharte. uh. kye, pléska biem kop. laš. =: slov. j.

ples

ece.

práskati.

= hloubka,

prohlube

v

val.

plešti

= udeiti

:

Zapleším a

!

Vyplesít oi. Plešíl sebú. pletky pl. f. smyky, oka na

(zabiju),

zv.

Jiín.

—

=

Kdosi jsa žalován,

že dlal „oka" na zajíce,

tísky

Pý

a všecka neplecha

se vyplehlo.

pleják

p.

kým Osmá

val.

sa n. pléhnút sa:

pléhní

mnoho

pizlo? (srovn. „píst".)

plaky

plažak.

hmyz

poli,

ruchat,

= udeiti,

si

na noži)

pizgí).

piznúC

okna

do

má

kdo

na krku rozepiatou.

Nplaž, ty pléhni

= pytvati. val.

pizgra = to je pizgra

= rozplazený,

plazatý

telati

pizgoi pizgo

o zem.

roby.

mch

v bahn,

v tom pízgí. abych sa

dv staré

mi platnjší než

plazit

zvdavý:

2.

piplati se

nechuti

(s

býl platný

Pecen chleba platnjší než

ja

košili

uli.

Jozefa

pízgi,

n.

= babrati, jídle,

tam

Málo

:

neád

= málo tam poídil. Tá malá cérka

val.

smysle íká se také „híúpý."

v

platný

val.

— kdo

nemže (iroi\) Zl.

platí n. zaplatiti

val.

:

je

sa

plástech,

zemák.

rány piší.

pitka

=v

sníh

špatný

ptatežník

piše -~ inouti,

pentle,

v kuších, op. krúpkovitý.

zarostlý, hráz. uh.

piroek = tý, hl. uh. pira = pšinka horská, val. písmo, písemko ^= 1. list, psaní, las. 2. každá knížka. Jiín.

samy

Byla

plástovitý

soumezek chrastím

sa planceš? (po-

tak od ní plápolaly.

pracovati. pirc,

neplanci!

di,

jdeš).

ptápota:

pipa

Já sa ím do

:

Ja

kam

(nepleskej).

malu

holý vrch.

plésti

toho neplancu.

val.

se.

= planý, =

pta

opilý. las.

pijatyka

nevda,

co by to bylo „oka", hájil „to

byty

enom

pletky."

se,

že

Naež

;:

:

249

soudce zhurta

že „oka

odbyl,

jej

—

—

laš.

=

plezmero

pod krkem rozpjatá: plezmerem" 2. škubán.

rozplazená, ^

Chodí

s

= sviš.

plich (plch)

plka,

=

pl

f

= úplnk

plni. v plni,

v plnu

plné plátno

= hrubé.

pípa

rozvaily

plpaly,

plpotaf

1.

:

který

(zvuk,

provázky

pocudova

Jiín

= roz-

se.

Kaša

ve

tak plpoce

psobí hosté

hádati

pl.

plfa

pi

dílem:

dlá, jen

tak „poíná." Zl. =; poinek poátek Na dobrý

mn

ve

uh

laš.

:

- máchati,

mokrý jak

pluskanec

laš.

Plusky krA plusky dešové :

= kus

se hádati se. Spoísmy se. Píbor. podbi si boky ím. pomoci, prospti si: To bych si ním podbila

podarkova podarunk

na šat

plusknút = padnouti (o

plúše uderyíy

Mrana

plutý

plýtký

^ pluhy.

plžem

nmec = kutý. = nehluboký.

Udlamy

to to

s

kým

po-

val. laš.

plžem

v

2.

povésti

povahu.

Jak sa

poda se

nelíbí

= pohrdati.

vám sa

poda-

mašíci po-

na

koho :=

po kom, míti

í

sa,

podebrané

poval.

=

obloha od spodu se vyjasnívá

1. 2.

boule od spodu hnisá (oobiraka.Zl.

podepta

celku.

= najednou.

laš. [laš.

povésti,

Podál sa na taka.

podebírá

plýtké

voda. plýtko orat.

prodal =

iti se:

laš.

V

sa=l.

podat dali?

de.štivé

sú na pluty.

nádob je mlká

nem

plúsklo na zem.

pluta, pluskavica

así.

nkteré

se

= dar. val.

,.piplusknutého".

mkkém): Vajíko

boky (když

ženich nabízený).

plusk. Zl. blata

prodeji). Zl.

=

poíta

neostalo :

:

tali

prádlo

vystí-

si

^ deštivá, blátivá.

jdoucí.

= kapka

stejným 2.

:

poinek (pi

pluska

teleti, laš.

podliti

V.šecky poídíl

=

pluka

laš.

= po

=

fortášská

dlouhou hlavní, val. pluhy pl. f. dešt asto po pluhavá zima

po-

Sak sa enom njak poídíme. poínavý kdo se nemocným

flinta s

sob

= povaditi,

poelatna kráva

= vor.

(= plhák) =

se

laš.

se.

= zpropitné

dati

fem.

i

=

cmurkat)

(srov.

poídi=l.

val.

pl,

zapraženého

poasná (poastná) Za poasnú vás svezu.

jídlo

= plkota. pls = sádlo v mašíkovi

pluhák

= postránky,

nahlédat (do oken).

vroucí) 2

polt.

m.

boku

pl.

po

pocmurovat

msíce

laš.

Šišky sú na pípu

:

Pobiznu

:

laš.

kon. Kyjov.

m.

i

^ štváti.

= pozvati

poboky

plauschen,

Mi sa po-

val.

ho sem.

pryskyice.

:

plkota

val.

zdáti.

pobíja na koho

laš.

plkoš, u plkaný.

do

hádá,

pobíznú

plichta =: kuželna, opav.

pliskyica

pobádaf sa ==

košile na prsou

1.

pajzem totéž znaí.

slov.

plznú = piznú.

nejsou žádné pletky."

mu

=

pošlapati

podeptaly nohy.

laš.

:

Kon

:

250

pod "- založiti, ztratiti

Poét

:

— (stín).

Ty dti sú enom podobeky

sem kdesi kivák. blátem zanesený, podgtanný

(hubené po nemoci).

val.

svtu (špatn vypadá). To néni k svtu podobné (nehodí se na nic). Za eský dativ užívá se

=

las.

= podpichovati

podháat

Ne-

:

chcu mluvit, ekli by, že podhá-

ám.

Zl.

=

podhrdlí

podhrdtek,

bradek vepový,

pod-

Zl.

podobný

Néni

podobný:

k

vždy pedložkového pádu na nkoho: Syn je podobný na otca, céra na matku.

val. las.

=

podchytnú: On sa krejíem neuil, ale on to emesio pod-

podostek dos, hojnos: Je tam všeho podostek, ma podostek

chytí (o samouku).

sena. laš.

Tam

zem podílná oe), oraka, vláka po-

podílný:

(dobe dílná

se

= dobe

dlá, ubývá

se

jí.

to podíváš? ==

Kde

podíva:

podpálený rz

je

=

podražilo

otavka

v.

:

Zito je

= die

bei

pokriti

podíka koho = podezírati. se komu = posmívati mluvíc, dlajíc po

se,

izok

—

pomrviti

(obilí),

skítek

vylíznuté

:

vlek

n.

laš.,

jinde

na ele jako

Vlek ho

líže,

jinde

= mladé lupení zelné

laš.

= špatný, podmancký = podlý

podmtadit

uh.

[val.

lstivý,

podvodný.

kvasnice

= trochu

mléka a cukru

podmiauje

sa,

se hladí

na

jídla,

jež

po nkom zstaly: Myslíš, že ja budu tvoje podnosky jes? laš. podoba: Je ho enom podoba

komu

= pod-

val.

se.

zz house

druhé

po

vylíhlé. val. zl.

na

Tych pt grunt bylo na to. podsadných (hypothékou).

to

podsadit:

Podsadím 10

podstolinka

podstupek tážka.

— ----^

trnož. uh.

namáhání,

na-

laš.

podstúpi

= zbytky

nový

podrostlina,

--=:

podružn

déš.

podnosky

laš.

podruha' sa

dá se do nich;

mrana

pod-

posm-

val.

obilí.

podtoži sa komu: podrobiti, ustoupiti.

nm —

pták

klas vyrostlý ve starém polehlém

iza

votek ho podlízát.

na vaení,

Tšín =

podruh

= vlasy

podtupky

v

váek,

(íaty).

podlízek též

pod-

obilí je dražší, op.

podiza

Schamgegend

vymnna

Kúhen: Kráva

kosu. laš. podlachmat

=

poiacinlo.

sám podkíasek. podkostí

do erná

podpichovat, popodpalova foppen). (aufziehen, koho debíra

dáváš.

podklasek

hndý

(kráva).

=

„vystáti"

:

Moc

podstúpít.

podsypat

pod val.

n

vejce,

slepice

když

=

podložiti

chtjí sedti,

251

podúa uéovati

sa

nuá

Mam

:

až po krk.

pochlapi

teho podustek

=

Pamb

svainách:

podveer,

=

podveerek

pochránif =

as

pochévat

pofidrný =^ pochybný

Byio

:

Pochcivaju

to pofidrne. laš.

na

má

laš.

Už

:

pochyb:

ju

=

ale ovoce nezasedlo.

pochyba

pochyblo

Zito

^ nachýlený, laš. = vzíti. ma = vezmi s sebou,

poja za ruku

=

=

malých dtech)

bude prša.

sa,

pohlédnú:

pojmi

Idu k

(invisere),

sem tam nkterá,

kury po-

= ohledati.

= nkteí

=

laš.

Kyjov.

pojednali sa z- porovnali.

Zl.

nemocnému di

val.

pojedno jabko, pojedná hruška

nkterá,

pojední ludé

laš.

=

pochyíý

Zl.

pohala pohladiti, laš. poharca ^^ pohladiti, val. pohlaska pohala (toto o

je

se, je pochyba na žit. Ovoce pochyblo ^= stromy kvetly,

= po mrviti = Obilé

pohlazuje

Stanula

pochciva:

bude

bami poglempa.

laš.

:

už je sporota pry.

obilí,

nezdailo

=

za ušima.

Pochévá

:

(dve) val. poglempa pohrýzti, pokousati: Už teho nmože tymi ža-

liti

poglondané.

se se.

se.

pochyba

pogabova: poškubovati, škád-

poglondat

ukázati

ukliditi

do ní zamilován,

val.

pohlédnú hlédnú

jsi

a pochránia. val.

dobrý

daj

= kdo

pochura

pun-

sedrané

ochy nadvazova. podveer,

=

sa

chlapem (chlapíkem), piiniti

laš.

podvazova

o

= brzo

a kde nic tu nic

pestal, val.

podustek

=

podchýta, pi-

:zz

se.

pojedzeni Byl chlop na :

dobrým

= chutnalo mu. laš. pojeza dobrá p. = chutné jídlo,

pojedzeu

:

pohnú sa Jak sa lovkovi pes 50 let pohne (jesti val. :

.

.

.

=

pohodný (pohoda) pohodlný, píznivý: as, vesno. val. [val. pohon shánní se po nkom,

=

pohrabá =^ der Strassenriiumer. pohdný dosti hodný (ve-

=

liký):

pohdné

=

pohutova pohutova.

kúsky.

=

=

pochablé.

popíjeti:

Zaal

slabý,

mdlý,

Zl.

=

:

.

bude všecko divoký pocha-

to

2.

blec divoch, pochapi se a ustati od ní

1

pojícný

lovk,

(laš.

které se

chut

jí.

8Ú nepojistné, nezí

sní,

p.

p.

jídlo,

Hrušky trpule sa,

dokel néni

hnilica. uh. n.

pojímaky = provaz,

na jehož konci pivázáno po dvojitém etze; -pojímají se" na voli, když se zapahují do jama nebo vedou na pastvu.

n

pokakova

=

pokaziti:

Po-

;

kakovalo

val.

sa to. val.

= dáti se do práce

pokládka

sa do

klade se na

Pochapít

uh, pojistný:

hodn

který

pojímky

val.

laš.

pochabíý nezdaený Už

val.

si

=

1.

obilí

požaté

pokládky (pokládka

:

— skládá se z nkolik

hrstí).

2.

mu

sa

])okrentil:o

ho

=

pokrpai

popás

laš,

= nepo-

se.

polák

(papue,

štváni,

studený

vítr.

poloh

--=

v

Je

:

polohu,

= koutnice. polova = honiti; polóvka, polovaka = hon. uh. Polská = Polsko do Polskej. polta = puklina, rozštp, potožnica

val. :

cím,

kury:

(pošlapal.) bili

ohledati slepi-

zeli

nkomu

ir:

=

pometa

=.

= kráva

zmetati

pomknút koho k nuknouti, pohnouti.

emu

pamatovati

=

pourec, poura popadané ruce, pukané.

lepší

sama

si

Poprava

si

Macocha

stravy.)

-= pilepšo-

= poprchává. = popíný hašteivý (uvertrágpoprskává

lich) op.

„složný" vertráglich ale

složní,

píní.

mama

:

Tata po-

jaksi

val.

popsu =

pokaziti.

= poasí

= pohoda,

:

póry výhodné

laš. :

Sak my mu poradíme Sám tomu (njaké

(skrotíme ho.)

tžké

práci)

neporadíš,

poradi

= das

geht an.

laš.

;

to

poadová nemoc = epidemická

=z poZl.

Zl.

eše pomnim. laš. ponadá sa nadíti sem sa neponadála.

Šišky

reparatura.

Všecko sem

(uklidila).

poradi

val.

se.

pometaía.

pomn,

:

céi poprávala

(po-

pomlsati,

smíiti

se. val. :

vala na strav.

laskominy, val.

sa

=

popravi

pora

koho

poma

poprava

vlasní

laš.

pomaškrti udlati

Pomarasil mi

Ti se pomarasili

do krve)

poplácalo

si

sú

laš.

pomarasi:

peci

laš.

(peje

rozpoltiti.)

pomaca

Obile

odbyt.

popravila

val.

(srovn.

na

Slépky sa v prachu

:

popluskané trnkama.

padla do polohu, nosi do polohu,

—

v popel se obraceti

popleta sa = potáceti popluska pokydati

od-

náledí, val.

kout

váleti se

poplaca:

poívati. poledovica

val.

val.

mlo

= o polednách

potedova

.

popelíja.

= kousek pole

uh.

val.

.

Uhel popeiatí.

=

pokušení, val.

= polský,

.

= poškoditi, kom — pomstiti

popeli sa v prachu,

=

polána, polanka

na

že

sa,

na

sa

popelat =

val,

polátati

val.

pokúška

Popál

sa:

popaskudi

dobytka

to

to.

popa

ukazoval ochotu.

Po poklad k vam pijdu, vedlo, sklamalo

252

po-

kládky -^ beránci oblaka. pokluda ^^ poklízení

:

:

To

porácha

ja

= pokliditi Mám :

trochu poráchané. sa

:

porostenstvo

Já

= potmlouch. nohy = po-

je

as na

to

val.

— porstaní

porostenstvo

!

:

To

(když prší

na obilí a zas je teplo, obilí porstá) val. poruenství = testament.

:

— porúz

rán,

ped

poskla

na poiúzi

to

je

:

= na

poskípi

rovný vršek. "

plati:

Pošpindrál

laš.

spindi

!

= poškorpiti. = zaopatovati

já

—

devo

které

se

Ty pjdeš horu a

:

= pohladiti

poapkat

kává votky. žertem

po slunci toil)

Pámbií starú gracú.

posmskovat sa posmetat

se.

Nemáme svj

sa:

enem

chalupy,

= posmívati

sa tak mezi ludmi

posmetáme. Tulák se ledakde posmetá =z posmetíova sa. pospolitý chléb=f!ndý, sprostý.

posta va

lenoch.

-

[Zl.

postávat ^^ zaháleti:

Nemám

vypostávaný = vy-

kdy postáva.

postávka=zahálka Z postávky :

bíd

Vykládat

:

,

v

jakéj

--::^

postihnú

tým

,

Co si tom si

si

:

Máto

s

Postíhá

na

si

postila:

tati

se,

=

= dobírají

mne

típajú

po-

mne.

si :

potknú

sa s

kým

:=:

= bobtnti

pota

pohádati

Okno

:

na-

potá, rozpotál

Snili

(taje).

potratíja

= Až sa = poodcházejí.

lidé

sa

potrhnú

emu,

trochu

Nepotebuja

:

= míti

sa

ukazovati

—

se k chu: Potrhl

Na se).

zvoní umírákem).

mn.

potíhajú

potípa koho

si

potí2.

potíska == dokoniti Ideme to potíska iz: dožat. val. [se.

(pomstím

po troše

potkati,

te-

(obilí)

že pjde.

[si.

laš.

= považte

= žduchnouti. presúša sa = posmeval.

šibinkovati.

potuha

bud

=

pošarvátít kostel.

pošetitkoho =: popuditi, pošt-

nsa^

zvonem^

pomlouvati.

zž.

= po

máte? Ja tak po

(t.

Jak se

matu: troše.

nouze,

pilno

:

Ež

potuha, všeckych poberu na

vojnu.

Mušimy

všeci

na pólo,

je dnes velká potuha.

pošarváti=potlouci, poškoditi

Hrom

=

potípa 1. podezírati; paná podezeni, pomluva.

—

posúdi= Posua posúšaf,

si

stláti laš.

postetnú ;= posurnú

sem

prospl).

tým postihneš?

já postihnu

= po

sa ho.

manipulus.

postihl (pomohl,

:

:

potebova

je postavený.

postavník

s

:

potrati sa

nebudu živ. postavi

uh.

PoapPoapkaj vás

potlatný (poteletný) leti kráva p. laš.

potato.

lenošený, odpoinuly.

Ne-

poštorcem (krajem hory),

rovno neštípe (ponvadž se strom val.

popa-

,

a nechal.

(neple).

poštorec

ne-

mocného. Jiín. poslu nité

= pošpiniti

val.

se

posluhova

poškleby.

pošpindra

„kopeek troclm na

má

potožin, co

posmch:

poškleb, pošklebek =:

Dtá

rukama.

^

253

laš.

ba [val.

poumo, potuno = potuteln. potvora: Dlá mi to na potvoru =: na schvál.

vati,

slov. val.

pošut štváti,

,

val.

pošúva

= poštívati,

potysek

= kotrmelec,

val.

potyska: pobodati, popichati

::

— (zvi.

od hmyzu na

kvte

a pou-

považova

= vážiti

si

25i

— podívati

si

To

:

stromy v lese

vichr

po-

požár v

las.

povdaf Povdali smy spolem Už spolem povdaju (už :

=

se nehnvají), las.

=

pomrviti

splésti,

povjedno.

Ddina

:

povolníek povíslo .

povdný

= = poviják. uh. = mor. províslo,

n.

tichý,

voli

=

jinému rád po vli

(oraka a

práce

pkn

která se

po-

= pomalu

Je, díaj po vli. povlný 1. lovk,

dlá.

který

ochotný

jest,

po vli, pohodln

povyk

= zvyk. = nadíti

val.

se

:

Dybych

se buí teho pozdal. laš.

pozhov = posekati

Pozhovte mi do vánoc,

chvilku.

vám

zaplatím.

poznání vtší atd.

:

O

poznání je to

= maliko. = ožehnutý

poznaný vlasy a

lepší,

sukno,

:

pozrec

= špatnjší pozít

na

šata

utírání

(u-)

=

pevnó

vázati,

šípový

prame

pramének vlas, pravaz ze

tech praménk, prame lnu a p. prame kamenný Treíili na

—

(flotz).

=

pranút v záporných vtách hni

(v

sa

Zarazíí

t.):

(v.

ei)

a

pranút nemohí. Vyzovsko.

=

lom,

kik

:

To

býí

prask

= dcko = breeti praše prašák

prata koho

:

muka,

ubreené. :

Co

poá

(laš.)

=

=

Prataj

zahánti, vésti sa == táhni

po

=

ne-

svých. val.

pravit (uh.),

na pod-

val.

=

prame: roní (prut),

postrkem.

obilí a p. .

[val.

val.

prašíš ?

p.

poznjší

se z ne-

val.

prask

Pozhovte

:

val.

nemohl pranút. Dostána kr do nohy, nemože pranút. Dál ani

laš.

se

Zl.

prachu, val.

povlná,

p.)

Zl.

pozdá

šak

prachovka

val.

po

uh.

a dnes trochu požila.

= požitek,

prajtova

krotký,

:

ožiti, zotaviti

kuování vel.

[laš.

vedený (dobytek),

po vli

=

Vera

prachlina -= práchno

obíslo.

provísio,

:

poživa

povu, povode, val.

povudi (Frýdek)

2.

moci

n.

f.

= polámánu. vody = podati,

požii

val.

povo, povodi

ddin,

v

požebraenú

poži

= pospolu

ohe

lese,

na

laš.

=

las.

povjedno

pozyva

:

Máme vz na požaji požaj pjili jsme ho nkomu. Zl. pjiti. poža požebrai: Kuku sem riiét

je ceíy povichíany (zapletený

v dluhy),

zváti

:

(muvili).

povichía

doma.

su-li

na svatbu),

vesele (zve

Ten rok byla

:

v lese ta povalenina.

Ten

=

pozýva

povalenina = když

Pozi,

:

Idu pozi na pólo. obezrec sa =• ohléduouti: obezierá sa.

mosí považova.

valí

se

—

patech) val.

si

!

mluv,

laš.

:

Neprav o nim

;: :

!

255

právo:

úad.

=

se pravá

Radili

— pehonný

na

Néni

:

p.

prácú

=

je vypostávaiíý, neupracoval se. val.

las.

pravé

vlasy

prdoli

=

=

kueravé,

= biisko.

pehybák

las-

val.

prdolena. uprdoleiiá ženská, která

pehybí na voze = pihbí. pehybina = prohnuté místo: Maj tam na chlév na steše

ráda prdoH.

taku pehybinu.

mluviti

hlouposti

pleskati,

(plauschen)

Neprdol

:

pre zr pro uh.

pebai =

odpu-

prominouti,

Frýdek.

stiti.

=

nohama

pebírat

1.

pe-

nohy na nohu peskakovati, na p. pi tanci, zimou; pebíra na huslách. 2. pebra nkoho = pediti Všecky školáky pebral v uenu. las. pebývat školu = „choditi za

drába:

s

:

witzigt. val.

~

pekludi se pesednouti

se.

pektný

:

školu."

laš.

pejí: Je vkem pejitý (sešlý). Húsenky pešly strom (požraly). Obilí rudu pej dné (pešlé). pekáraný Už sem p. ^ gepesthovati

= poktný.

žid

pekupník

pela = prsmyk

peeúra

se

šibinkovati,

Unter-

soukup,

---^-

haendler.

laš.

=

se,

laš.

laš.

srov.

v

horách,

laina.

sem tam neinn choditi, laš. préky pl. fem Dala na préky, je na prakách ^ utekla (dveka,

(= prol.) — kdo chodí na zad vypuený, uh. peluba — zhía, žumpa v po-

žena) val.

toce, díra

:

preko:

z

peká- ji

ste

=

zdaleka-li. val.

pedbížky

let

na

p.

=

bh

=

bžeti

závod;

o o

závod,

pedek nkoho,

ped

=

pebíra nohama.

sebe vzítý

pedstihy: stihy

= pedním býti. komu = zaskoiti

uh.

pedráBat

=

ít

nadejíti

=

Zboií

na ped-

nkomu, aby ho

pedvérajšky = pedevírem. pehodit = 1. vz (skáceti) uh. semeno, 3.

mní.) laš.

p.

si

chu

(pemniti).

Až se neas pehodí (proVil zainaju pehazovat

v

pekroutiti

zmna:

U tch

pemíška!

sa stala

pemítnú

val.

=

=

(smrtí

Zl.

= vystídati

sa

se

ím = stídav užívati pole, louky = na podroky. val. peme zimou = skehnouti. pemítá' sa

m

pemyka =

hrdý. Zl.

nkomu

pedstihl.

e.

ei. val. pemíška

vést

predesta

Zl.

v led.

pemandri

hospodáovou).

val.

2.

preljaený

myká

pekládati

to z truhly

Pe-

:

do truhly.

laš.

penést sa: Kúra sa pes ze penesla = peletla, val. penocovat koho = dáti noclehu.

pepáli

=

rychle

pebhnouti

Pepálit vodu, pepálili pes horu. val.

laš.

pepatnástný pesolený a

p.

=

pejedly

;

též

:

256

=

prépns zvoni

peeený —

kdo

pes

jest

jisté

:

perubla

pesakova

val.

otvor

la.š.

eše

p.

Už má gat na kolen och peslébené; peprodrati

=::

:

rozlézati sa = trhati je n též isté plátno,

slebova

se,

To

lovkovi pesle-

v prstoch sa to

pesné

kysaný:

op.

= neroztopené.

tsto pesné máslo ;

uh.

pestranno

=

pohodln

Pe-

:

sob žije. las, pesšat sa = s místa na

stranno

mi

To

2.

se

mi pidá

.se

pidajna vc.

;

pidrobova = z drobná kráeti. pihajda -= pijíti, pijechati. val.

pichuti sa: Co budete vai? Ta nevím, co sa nám pichutí .

(na nabereme pichylení

mam

chuti.)

=

útoišt

---^

pichylea.

Ne-

laš.

pija: Pijali ho = odvedli na

pesvdenos:

Co

mám

p.

svden. peškobrtnú

sa

místo

toho

sa

=jsem pe-

=

pijavi: Kráva pijaviía (dává mléka) op. pisušif.

více

pevrátiti

val.

pijí: Dy bych být vdt, do pijdu (jak pochodím). Ne-

eho

Hiože

pecházeti; p. sa po zahradách, po poloch == potulovati se.

týe, to já

to pidalo.

se:

jak

vojnu, ostal vojákem, uh.

buje. val.

pesný,

.se

Pes

:

= pelidnný.

peslébi

:

= pítruhlík.

pida se ^ 1. pihoditi Nni ternu žadne ti minuty,

las.

nebyl

Kraj

:

val.

= sejde

pprchati

=^-

den pesakovaío.

pesilený

=

peruba

n.

v led vysekaný,

se

v truhle

val.

roky Ne vdá sa, je už peeená,

lidstvem

píinck

na

sezvánti

poheb.

cely

-

!

mu

pít na méno (nadává

mu).

Je jeho známý a pijde

pítel

(je s

mu

ním spíznn), polovika

stromu (coll.) pijde ven (vykope

se.)

Co ti z toho pijde ? (jaký užitek ?). Dyž na kerchov vlézt, piset mu strach. Pišlo mi ít kole rybníka. Tož peca na mé pišlo (ml sem pravdu, prav to a to). Až pohanka pijde do zrna. Pišía mu !

Sklenka sa peškobrtta a spadla

na zem.

pevali 50 roku se

pezvisko

= pemniti: Za mnoho peváli, laš. se

pízbisko

las.,

slov.

=

=

pežvykovati

1.

Kráva pežúvá.

2.

p.

sa

= há-

dati se.

Pokáme,

=

pomalu

kludili se

=

picatova

dom.

=

Dlá mu

val.

pi.

picválati

val.

:

Pi

=

Sét

všecko

píkoí,

;

pi-

laš.

val.

na píky polem. na píky na

=

Nátura mi to nepi-

pinés: nese

= pivésti

pisthovali,

píkoíze

laš.

pijíti;

až pikape. val.

píky:

= bž, utíká j. prchlá zem = sypká. prchaj

catovál

na polévku.

pikapa

pikludi koho

píjmení.

pežúva

chu

nedá.

:

— = nízko

pi nízku pi

nízku

Laštoviky

:

pipadnú:

jati:

pipad. val. ohýnek ped pecí, chléb pee, i díví na.

=

pípaía

piplaši

nco k

piraziti

^

hn veee

ich pivi-

navaila, val.

= pivíti.

prsty

= omráiti ranou,

uh. prk,

= kozí

prina

prkotina,

smrad.

nemu.

= proceství. podl. = proníženina na

procesija

=

piradykaC

=

písada

prodlina

pivésti, val.

sázenice

pisili - pinutiti,

piskakuje

úvr. podl. produch na cest, na

= podražuje

obilí

pristúchá

= nesvdí,

už tak ne-

:

pismyila látku mlika. pistoupiti pista na nco k nemu, pijati njaký návrh,

=

nemu. Všady

pistihy:

—

nadbíhá

s ní setkati.

se

pednjším:

Co

námi profentovaf,

uh.

pismýi ^ pinésti Hospody

podrobiti se

poli.

profenti, profentova

Mn to

:

co =: dáti na

= mokina, bahnisko,

las.

Réž piskoila. prisMchaC

poli.

komu

prodlužit

(hlavatice)

zelná, salátová a p.

pistihy

Chudobná vdova

pivrsknú si pizabi koho

pipadlo.

Vojsko

ma

Strach na

když se

—

nula a

podl.

létajú.

257

my.

lež

= dlati

máš nad

si

vcej

nic

nejsi

[potu. Zl.

val.

=

prohiát si eto utíral od prohulova sa, vyhulova sa

=

projasnívati

Už

se:

tam

sa

prohuluje. jí

chodí

na

hledí

se

jí,

Dycky mi pinde na

pistihy.

projadova neprojaduj

I

projatá

sa

ím: Tým

sa

= nepovídaj toho. hlava = ein offener

Kopf. slov.

pistrojit

= ozdobiti.

pistyk

No

:

=

prokázat sa

pistyk, to^s meta

co povídat (no vru). Jiín.

vykázati

se;

na = vyzradilo

prokázalo sa

se

na.

= mléka. piškrkova piškrháko va = vyslovovati hlásku r chestiv =

prokoráta hovoiti, val. protáený deska protáená prostedkem dol pohnutá kráva,

ratscheln. las.

(protlaené)

pisuši:

Kráva

pisušiia

ujala

n.

=

piškrpova nohama šoupati.

taníc

(valík)

Lele! piskrpuje!

=

^

:

k

;

p. Zl.

Oko

prolaina

do jabka prolakte

laš.

= pádol. = promtsati, val.

promaškrti

pro-

marniti, laš.

laš.

piškvrnú škvrnuto

=

:

Listí

ožehlo,

mrazem pival.

=

pi-

škvrknút. slov.

pialúpi sa

pí

si

:

= pijíti z nenadání.

Ten

si

pivinú koho

peje

!

(hoví).

= laskav

pi-

promnna

:

To

je

p.

vybíjaná. laš.

pronadivi: Nemohl

= šebna = sa p.

dosti nadiviti.

proražitý

dým, tabák.

= pronikavý,

ostrý

val.

17

:

:::

:

258

pros, prosík, prošák

= prošení

Dát sa do prosu, do prosíka. proskakovaf: Proskakujú

— to

psí

bžte.

Dívaj

prosto,

se

= docela.

prosta

=

prosvdi

=

[podl.

na

;

p.

= vykázati

ím

pta Co za

se.

=

dosvditi: Velebný pán prosvetlíja, co je on za. provodí f. = nedle provo

—

provodní, val.

provodit

si

=

lebo

si,

pyšniti

Nprovot

Bylo

p.

=

peníze

prožit

si

provodí.

= šero

—

Kopiva

páliti:

Plí mne na jazyku. prskat pška, prsknú vtéci. prtnú, prta

= =

prtaj

do mne

podnapilém),

=

najímati:

Naptátna

moh eše

3.

dv

puek dita jak puek, voleky puky tlusté. puek = žaludek podl. :

jak

pua== bobtnati puajú, od mokra tobolka,

2.

pouzdro,

zadek na no-

:

= práskati, opav, = pukala kvtník. pukatý = nadutý (rukáv) pukeš = malý, puclatý chlapec

s

ním

!

laš.

(o

laš.

pyšn

okázale,

= místo v ece, kde voda proudí = brod. pruchavice = pršky prkles = v prtes = díra prosekána. psaný = erné na bílém Mám

nebo dve. puketa

= kytka. = páchati,

prúd

pl.

napunaíé. 1.

=

N-

strkati:

se prohýbati.

alej

val.

=

puka biem

las.

prúa(vy-) sa =::=

laš.

okna, dvei

:

sú

vyezal mu po pudle. uh. mchý. pucheina

havicích kýchati. uh.

Prtá

!

plí.

žádati

štyry žnice, ale

pudlo, pudéíko

=

2.

cáky. val.

probiti.

pli

žebrati.

1.

=

val.

promarniti,

=

pipta. 4. zváti (na svatbu) Chodí po ptaú (po žebrot), živí sa ptaným chlebem. pucák kus chleba, tlustý a krátký: Kraje to na veliké pu-

val.

las. :

val.

= vybíraný.

pšnivec

prodavae).

vypalim kyjem.

Ten

si!

prozrano

dovádti: Ne-

1.

ti

se:

ži-

to ptáte ? (táže se kupující

jemen ze

prove

= kýchati.

pšnivý,

mouky na

z

prosted

se

prosvtlit

:

takými galgány.

laš.

prostový chléb

prostedy

s

pškat

do

las.

žernách mleté. Uh. Brod.

2.

psí,

tam

Prosto

:

las.

kaziti.

na-

táhnte.

= pímo

zlý.

a,

val.

vot

prosto

néni

psotník

val.

las.

las.

psané,

= nedobrý, = traka. podl. psuj psujka = kazi. psu = psutý = bídný Psutý

mu

= šedivjí, prostina = rovina, prosti = pímiti (hebík), — Vyprost nohu =

vlasy

Co néni

psané,

dané.

Co

lese.

:

dovádti

to puntujete? podl.

ptipek

las.

f.

laš.

puntovat

=

1

.

pupek

2.

pupenec

laš.

=

pustai pustým býti, dovádti Dti celý de pustaity. :

;

— pustatina

=

pusti po

nkom

nm

Ona už po stili

n.

—

nkom:

o

vrátí.)

to

popyplat

pypla).

pošpiniti.

pýi sa = nadouvati se zlostí pý pýovský

Už puokejeme

Hlete ho, jaký to

1

pro takú darebninu sa bude tolej

pustý chlapec

= rozpustilý. Pa= pustne.

= kus

ppi. pysk

a

[zolí

chmele,

Yypýskáí na ten obrázek kde jakú barviku (vybarvil), val. pyšný pkný (šat), podl. pyzda vulva (srovn. pyj).

= =

= smyka na ptáky. putyrka = mosoreek = nálaš.

devná

bez ucha.

las.

káleti:

p.

fa-

putlina

= huba: Zaveš pysk! (po-) = potísniti, po-

pýska

gruntu odpro-

daný, puštný, laš. putina =^ úponka

dobka

Ten

pfuschen:

zpypíál (majstr

pustila (žena ne-

seka ide na pusté

pušina

=

pypla

o nás (nedoufali, že

= aufgeben).

259

pouš.

muž

doufala, že se

:

val.

R. rác

= trumf

v

kartech

Už

:

= trumfovati. = Z rae rachotiti

racova

cihel. laš.

rakvka

na

raná:

Zl.

daleka

:

zaráéty koáry.

= hranice = raí oko.

rakoš

vdl, eho je rác (kolik uhodilo). Zl,

Už odráéli na

Všecko v

ran

ho raná

(je

ráa

vži (odrachotili v týden pašijový). Až zapíšu, všeci sa vyraá ven

ranostaj

(vyhrnou), val.

ranný.

aet:

až

zpívajú,

podl., jinde „jací"

tak

= sezení (Sitzung, kte-

réhož slova radit":'

druhému

rap

do rady,

=

lid neužívá).

jeden

adis kým = mluviti, hovoiti

=

ublížiti, opav. vyadit komu skopy kupují ezníci rádoš na páry, vybý^'ající (na p. ticátý

prodat (v celku).

= = hranostaj,

rážeti.

podl. laš.

pátý) je

rádoš, jenž

se

dává ná-

=

rape).

(žába), val.

!

laš.

Kel;

V tem

spch, pilno: zaporhél

v

(též:

téj

s tým tak na rape. rapkem honem. laš.

Bylo

rapem

^

n.

= drsný. rap = praštti rapatý

raply.

:

Až mu

kosti

laš.

rapita

^

rápnú

utíkati, laš.

n.

ráfnú

=

steliti,

udeiti, val.

rárohy

= uchvátiti, raf = práskati biem. Kyjov. rachnatý = rapnatý, chrastavý ráchat

kolava.

Jiín,

:

davkem. Zl. rafnú

Je

v tle)

tlný, silný

ovoce

sem

rape

val.

Už si radíme pomáháme.

jednou).

(na

jinde skorý.

= huí.

rada: Je v rad, šéí

majú radu

raí.

ránu

= harabouzí.

val.

ras má jména rozmanitá drá, drá, dík, drda, daša, šerha, ka:

dra, piterka, pastý, oprava, pohodný, výtažný. 17*

:

S60

riasi

= asiti,

ásným

plašiti ptáky.

= kopyto rozpoltné.

ra, ratica ráz

ráz

uh.

val.

Být sem

tam

Bohu,

clivala

=

jednou,

ráz.

Lepší

laš.

dvakrá Od

než

dá-li

Bh.

Maj

rázu

(na

jediiou).

raz

tolik.

razgat

=

=

= horská dolina, = prudký, bystrý voda, krok. — Jede ražno. chlapec ražnjší = žleb.

:

jizda,

Náš

rebea

sa

svítí,

rebeá.

val.

e: ei

= tpytiti sem

(toí

Dyž

:

škrižlják (navléká se dokotulky).uh.

retka (ob.

redyka ehotat ehoce.

2.

pustile.

3.

kole botu

ském.

retova

Myslím, že

(pomluvy).

mluviti,

hovoiti Husle

hraje).

[val.

k

.

roz-

uklízeti,

1.

sa == smáti

zástra

mu

se

= klábositi; rechna, = povídavá ženská. = recha róchat, prá-

podl. uh.

a vyretuju=vyženu. vroubí,

rubik val. laš.

révi dti ez, ezák záka bití.

= okovati, :

=

Dostaneš ezu, e-

eziny

= drtiny,

ía

voda

:

íá =^ tee.

iek = zitek. Zl. ika ^=r „starší bratr," pedikuje.

íkat

=

vl,

kráva,

2.

(val.

val

který

laš.

1

.

ísti

V tch knížkách :

laš.

ezat: To tu eže muzika (hlun, vesele hraje). ezali nmecky (mluvili).

slov.

= sivý

= (zamil)

na štípení, révek rozmarýnu,

rechni

skati (biem),

komi.)

(coufati

réveek =

rév,

ehotala

rechnice

Zre-

1.

(spadl) 2. re-

4.

Má

= sthovati, = ehtati:

laš.

hnáti, strkati:

schod

tova kon zpátky

(šelestila).

rejkavý

:

Na-

ei.

u vrat a enovali.

mu enujú (pkn

na stav tkalcov-

Zaretovát na právo

k nám na kúsek ei.

enova =

ve Frýdku, jinde

pl.)

= heben

3.

o vás).

ohnivá

:

kaniferku

kotulku (kulaté ohnivko),

vás

ei

opav.

„aby sa etázka nerozkrú-

se,

cala"),

ásti

tyto

(lánky),

ei

sme

z toho leda trochu

Stáli

tyto)

ohnivka

ním v

trochu

leda

palec

si

trám.

Mli sme

s

ním).

s

(mluvili

Pite

se

má

(v.

n.

továt sa ze

Býl

si

= traversa,

respa

huba

= konec ocasu dobytího,

:

v horách sa všecko

sem

[jede.

= ženská, které

val. Skopí epu =^ poranil u nohy do krve o kámen.

šubi

slunko

v

epka

je

silnjší.

dlá!

repetuša

=

podl.

bíti.

ráztoka

ražný

(mluvil

Ta by

etázka (eázka, rjecjazka, etz) jsouc na pojímkách etaz

razi na koho podoben býti Razil trošku na vás. val. [val.

—

= mlátiti hubu.

repetit

ráz.

Kolik

Udeito raz za rázem.

k,

strom

na

val.

toho narepetita.

las.

-krát:

= mlýnek

epeták

initi,

faldovati: riasila letnicu. uh.

val.

—

laš.)

sa a di íkat.

:

je

to

íete ?

pkné

íkání.

Co

modliti

se:

umyj

:

261

lísa

= asa,

kvtenství olšové,

lískové, bezové, osikové

=

a.

asnatý. ísný najednou. iz jedn\Tn izem zlý, špatný Dyby být kúcí njaký kúcí, nepijali by ho do

=

:

=

My

obci.

romuti, remti,

=

ondži adi, poondži mi trochu róni:

:

nejsme

kúcí.

lidé

Zl.

bama," na

robi ^= práce

„za

chodí

po nich.

= dlati,

a laš.

uh.

ti

Ml

jednoho

na

syna

rod. Byla sama na rod. Je sám na rod (jednorozený), laš. roháe dubové šišky. pódl.

=

rohy dobytka hovzího (do

pedu

jako

klukavé?).

ligavé

(do

gavé

glu-

:

beran

=

zadu jako

srna), uh.

rócha, róchnú. praskati.

bíti,

2.

TÓchnu:

rošif

biem

1.

:

Tak

udeiti.

roši sebú

B.

fa

= udeiti

sebou, róch!

rocho,

i.

f.

= zmrzlé bláto na vzhru

a jízdu

val.

rochotnatá

=

cesta

na

dokat roku

k roku chovat prase Dyby (stáí).

= na

námluvách,

zajíce

= rozpustilý, = rozházeti, rozboiti laš.

sena, chalupu, laš.

= rozmarnit Z ^ roztáhnouti sa = postaviti se no-

nco

rozbytovat

od sebe.

i.

nohy

rozapit r.

hama od sebe roztaženýma; rozápený kdo tak stojí. rozesnú strom rozštípnouti

=

=

na dvé vstoupíc opaným smrem na haluze. Vl sa rozeší vytkl si nohu v horním kloube. rozína zadlávati na chléb*

=

=

uh.

:

mosím

si

rozíni€ na chléb.

=

hubu otevíti po uši rozdaova sa := kieti plnou hubou Co sa na mne rozdá vuješ ? Rozdává rozdávený kdo kií rozdávit*

;

nepil,

—

Být

domluv val.

ai

=

na plnou hubu. rozdrápi dvei

níž

=

které se nezabije toho roku, nýbrž

píštího.

kopu

koán

bláto zmrzlo, val.

rok:

= rozpárati

:

cest, jež pak trí ztžuje,

= málo

kuchajíc. Zl.

rozbuli

šaty. laš.

:

:

zaros iío

rozbrjný

nzrobi

voly.

rod

p.

robota

;

= neudlá. — Robit na juncoch = oral uh. — . robota = panské. robotní = všední Nic

Enem

rozbambušit

ro-

zálety.

;

Teba

:

nim. Frýdek.

s

=

Ráá

rosi:

kdo

mluviti

sprchlo.

laš.

bíti.

= dr-

jabko srazil hrušky == háže

Zrónít

udeením.

(srovn. uknút).

nu = roba =

repetit'

kotati jazykem.

p.

by

na

rok istém

o nevstu, na

laš.

;

r.

oi

= otevíti = vypouliti,

rozdrapova osopovati

se.

rozdrobit

na drobné. rozebra

do

val.

sa

na koho

==:

val.

pák

=

promniti

= Už sa nám dímalo,

a vyšte nás tak

pkn

rozebrali

(zpvem, vypravováním). Rozebírat ho tšil toho, kdo se snad ním :

rola,

líko,

e,

laš.

=

role,

rolica

=

ro-

„zabíral- (trudil, staral). rozejít"

sa

=

Má

postranná

izbu,

má

— Kráva

kde rozejí.

se

na zadek rozešlá

= slabá,

samý písek rozený

—

= irý.

= promarniti. = nepkn spra-

rozflanhái rozgajdaný

vený, schlampet.

dvei

rozglábené

rozpilátaný

švestky, plánky

z jádra vyrostlé, nepesazované.

krkem

=

nažiti.

ob-

rozhlásiti

voda sa velmi rozchýila,

se

že

:

je

zdravá.

= rozpustilý, = rozzlobený

rozjevený

jako kán.

zlý,

val.

rozkapaná ddina = roztroušená. rozklebeti

Tá ženská všecko

:

rozklebetí.

rozkomsený— rozcuchaný (vlasy). (komsi, kmása). rozmýšleti rozkomýza sa

=

se,

= stapatý,

Sedí

si

tam

pkn

rozkvasi sa

se

rozkeený.

= rozespati

plovaný:

Ma

= zepsutý

se.

,

zhum-

v te chalup všecko

laš.

rozlúchaný

rozmaga

[val.

= rozmocený

= rozbiti

rozmasarova r=

:

:

Kií

sa

v rozpust (ná^= bez ostychu.

=

vyrážeti

Dal se do

rozsypka:

=; na

r.

=

rovnobžn

kálá od kry,

mrem,

= když

blánový

2.

pro-

kálá

šindelová

kladka

se

se

pr-

s

val.

rozšvehlaný

provaz

:

=

roztlapit

rukáv,

,

rozedraný.

laš.

rozmá-

tlapou

hlavu. laš.

rozsápati-

"^al.

roztlipa

roztlipta, zeti,

Hnj

na

hev

ddin

roztlipta.

(tu)

byla

rozhá-

a už to po

Mla

sem

roz-

roztliptal.

roli

nco

Uslyši

zlatých,

=

roztepati,

rozkydati,

trousiti:

sem páru to sem

chorá,

to roztliptala (zersplittcrn) laš.)

roztodivný

= rozmanitý,

všeli-

jaký.

roztopra, roztopreny

bot.

rozmlni =- mlným, kyprým uiniti: pole.

div

sa,

útk. laš. rozškvrai slaniny=rozpustiti. když rozšep 1. na rozkol

rozíašene (srovn. lach = lump, špatný

hospodá),

op.

;

z hlavy.

Co

:

rozkysíý, rozkysaný=rozespalý.

roztašený

se

knouti, rozšlápnouti.

= rozsedti

sa

rozkeél, nemožeš í?

tak

se's

Najedl

ramn). Krade v r. rozráža si nco

roz-

cuchaný. Kobylí.-

rozkee

= ený.

rozpuit:

devo = rozšoustaný,

val.

rozkoípanej

= vysléci

rozpravný

stedkem.

val.

= aus-

co

nerozpuíl, Rozpuit okno.

val.

rozkaúený

komu

sa.

rozpust:

=

= pod

rozepnouti.

rozpravi sa

"

rozcliýi sa

laš.

adra

einanderlegen.

otevené

„prsa

val.

= roze-

r.

„plezmerem."

rozpovída

do koán.

rozhrnú adra

Chodí

:

rozplazif košulu,

spravi

=

= roztrhati,

rozmigsa

l

pjatý, s

=

rozený strom

je

-

nemže

choditi, šantavá.

Tam

262

= roz-

echrati: Je roztrpený jako morak. laš.

roztrati sa

:

Ušípané (prasata)

sa všecky roztratity.

::

!

— = na

peníze

roztrckat

263

— ujnos = bujnos,

všelico

roztržitka v pobožnosti

Su

= roz-

rula == roura.

rozum. rozumy nkereho

Všeci byli na

:

sprosté

tež

lovka Rozváá

rozváa:

toho

s

nimka " kupti. p. nco tvrdého pod rumplovaf rumplovát

=

rozvi

:

zboží == rozprodati

vyviti

dluh. srovn.

si.

(vzíti

zvit nkomu nco

dluh),

na na

dinu

zeti, val.

rozpustilý,

^-'-

rozednívati

se

se

Frýdek.

rozvod neboli hrdlo = místo,

dlí mlýnská

struha

od

podl.

stl,

skí

(geht

subst. rupot.

ruši

Tsto ruša (kyne) ruša se hýbati

Volek

mladý volek. ----

rubisko

je v

rožkoch

=

nrušaj

se

I

Rušaj (hybaj)

= ítiti

rúti sa

di-

laš.

se.

Obiií bylo

:

?

— se

na rvá

= na

rvaku.

=

vava 1. povyk. 2. množvava chlap sa k nám pi-

drvoštp. les

v prv-

;

adj.

ruej

bystíce

ruda

kovkop.

val.

ryí

ruí.

val.

(prší).

!

rýklo (popršelo lijákem).

si

= loket

ryšák =

plátna uh.

stíbrný rýnský.

rýpavý

= rapavý.

ryšavá

:^=

Svácnút

potokem.

Tam ryí

val.

ryšavina.

rýž =^ ostrý kraj (na

^hora".

= honem

Voda

Hrnec ryí (tee). rýf

vyrubaný

konen

redykalo (pihnalo)

Dobe

val.

ním do tetího roku pak se chytá „se", potom „mladý les" neboli

rue

=

se

rya:

Leim).

rožky:

-lé",

=

ství:

rozvázaný:

ruba

iTintuje

=

rvá

I.

dem

Kráva

2.

rupka, rupta kupti (když suchou letinu žerou) val.

Ani

rozvíený chlapec =^ rozpustilý,

áus

kolem obchá-

1.

Jiín.

se.

ruša:

rozvidna

se

undiš.

celu ho-

ovce

rozverný, rozvera

kde

una

Už tam

laš.

voí

uh.

eky.

roz-

si

val.

rej.

runtova:^

(dáti

na dluh.)

pod

= rozedral. :

Nun.

Okno bylo Nrozval sklínky! las.

rozvali ^ rozbiti rozvalené.

zuby).

undi = klábositi Co

Býl sem na rozvaze

na váhách, dubitabam.

praskati (na

Všecky gat

:

rumraj ^=

-^ zrazoval.

rozvaha:

Ovce ru-

:

mígajú. val.

aby

lio,

rozváát ho

toho ndéíál.

=

laš.

= pežívat

rumiga

las.

rozum

nezbednost.

ujná zima

;

tuhá. val.

sa roztrckaly. Zl.

tržitos.

= bujný

ujný

jako nepozorovan vydati. Peníze

elem do

rzavka

p.

stolu)

rýža. val.

= zerzavka =

bahno, rezavá voda.

Ja

ervené

:

264

—

s. saif

sai =:

:

týravá. = = drtiny ze sena. = zadek saní serypatka

sekútná baba

mrholí,

siholí,

mhlí. laš.

= písežný

sáí

sadzuch

enem také

drobné kobzale, zuchy, celé,

nerozkrájené.

sad-

— sajdaka

již Valaši

na trhy

= kabela

z plátna val.

nosí.

schod msíca (poroste, msíc

schod: na

laš.

z bílé lioun,

slední tvr). — Msíc,

schodí.

schopy

=

vlohy.

:

vole drbeí. val. sajdáek sám: sám v sob (echt). nchodi sama (thotná, zvlášt za na samý prv svobodna), laš.

schovat =: byl slabši. schovat r= uchovati,

(od prvu zaátku), uh.

peníze schová, val.

—

samopaš

mopaš

= dostal

= má

samtat

dobe.

se

(-cu)

na

se

schov

(-lu)

ozývá hovzí

se

pak

= brblat,

škamrat.

sarpa chvástati

=

sa

sápati

1.

se.

rej,

= kdo

mená

nástroj

epa,

brombory

dobytku. sedat se

Zl. :

;

. seká

kterým

,

—

a laš.

p.

se

=

schyti sa:

se

schovati,

skliditi,

skládka v kartech

1.

devatenástce

Vtr

Schytít sa

mu

3.

sa schytl n.

s

ním

Schytít sa a

na

pú

(níží

=

(vydal

schytat sa

Dia !

podl.

seká

koryt

v

k nmu.

šél (sebral se). Schytít sa

k západu), súmrak sedá. sedlatá hus erná a bílá na

eho),

sa

do msta,

se). Zl.

=

mluviti

ze

sna.

schytá (poleká- li se

n-

val.

schytrova := chyte vyvésti:

Tak

to

Nemohl

to

smyky

na

schytrovali.

žádný iná schytrova.

lopatkách.

= malý zavalitý,

sednú: Sedl na mne (hubuje mi).

=

zna-

seec.

Sluneko už sedá

sedlý (podsedlý)

do

dat,

na cest = pikamarádil, piplichtil

hluk. val.

see

si

schování:

komu

co

po kup (na p. v tyi karty). Píbor. (strhl). 2.

sáza: sáze veliké kroky, sec

=

eše

laš.

schzka

2.

val.

se.

sarvaš =^

Zl.

uhospo-

poádný,

schová

i

schráni val.

dobytek, když trávu plnou hubou

škubaje bude znepokojován;

je

mu

se

schovu pijat.

praví se vlastn o zvláštním bekotu

mumlavém, jímž

Kerý

dáiti:

Musel

sa:

Na schovu

somlat

i

schova

sa-

laš.

sev.

léto.

laš.

= sai. = kabela sajdák šaholi

[laš.

val.

setí:

drobné, které se sázejí

t. j.

.

režný, žitný sev = opav. ševo = babí schabi = ukrásti, opav. schtubný = chlubivý.

Mamy

:

f

na serypatkách

stojí

slov.

(sazúch)

pl.

že se

znalec,

zdravý dobytek,

zabíjí

zlá,

seniny

s

hubu

sidta

=

osidla,

ptáky. val. podl. uh. sihla

n.

sihla.= mokisko na

!

:

— poli

;

pole sihlovité

mokina,

val.

=

sihlovatina

;

siholi: mrlioliti. mžíti. val.

val.

[laš.

laš.

tak

mnum

se

Nesil

sa:

sili

hna

tak!

sa

Ne-

skolenený

siný

= modrý.

:

sivé

(=

škrabaky,

= šedivti

oi íká

lid

:

n.

ený se.

= žaloba: Pjdu na = žalovat, opav. skartif = zkaziti Skartito se :

sklad se

= hráz

mezi

v

zim

též

hned mrznoucí,

= sbírka

:

2.

morsch.

skládku na

nové varhany. sklep =: kupecký krám.

= klenutí. = sehnutý, uh. sktonka = skínka na chytání

= povíselko,

= nž

v

= skvrnka, = skonání Dyby už radši

skrzka

skun

laš.

:

vzala skun (skonala)

laš.

= nevydlaná kže

= vydlaná kže

sklepi kostel

chlebová;

sklomený

mová, laš. skuit

pták. Kyjov.

[laš.

krn)

(srovn.

laš.

skura las.

kroupky uh.

se váže pohanka, laš.

Byla skladka

Mli jsme

= kidlice.

skrnovalý

skrutek

skláda 1. klebety o kom. sa na koho =: spoléhati.

:

koruna

=

;

koza

skurka= krka

=

1. selhati.

kra 2.

stro-

nco

=

ukrásti, laš.

sktopec n, schlopec

viký ve steše tání pták.

(ledová kra)

=

skrížiica

kam

poli,

pozbírané kamení skládá:

na kostel.

= kenec =

nepodailo, co zamýšlel.

skládka

osopovati

:

^.krúh." uh.

s.

=

Zl.

skipky 1. husle, 2. mrzutost. skíž padá taká skiž déš

skarba

---

chlapec.

skenec

skarbu to

val.

síte

Kyjov.

(ztratily se) uh.

mu

slov.

[val.

skekat na koho

= zmrzaiti, opav. skapat": skapaly n peáze

zbortily, laš.

:

ne „modré"

skalii

se. val.

Desky na knize

= ranný: skoré ovoce. skoro = asn. skositý = šikmý rukávce sko= šikmo sestihnuté. skrek skrek = malý, skr-

Vlasy sivnu.

mor. vtšinou,

= rozvtviti

skorý

laš.),

[laš.

=

skolenii

skority= pehnuly,

sireky,

zápalky, škrkaky, mašinky, kolíky,

škrybaky živý ohe. šivnu

Už

od se-

laš.

skonáisa skori se: se

uh.

jména

srní. val.

= sesezený,

umdlený;

umel.

(nebž, nepracuj

tak siln). sirky mají tato

= nohy zajeí, =

lení =^ skolenkovatí. zení

mosíš sa tak

Sklnzá-

:

Obilí sa sklúzá.

skoleni kolénka, suky dostati. Réž vtrem polámaná gko-

si-

kotalo. laš.

= schovávati

ped vojnu.

skoky

laš.

= drobný deštík, šikavka = stíkaka, šikota se = tásti se jak osika sem.

sklúza vali sa

las.

sihlka

Pemel

265

2.

=

= zkušený, = skuten, opravdu,

skušovaný

1. výlet,

skínka na chy-

skutkem las.

val.

:

266

skužak ^=

slunko

skrblík, las.

skyda = ženská,

silná, složitá,

skýše Mléko skýšelo :

zilo se.

stabi se

Popruh

:

= sra=

slae na

=

slaí

= jest

jim na obtíž,

eho

na nich,

sám vydlati. (chce,

sládi lež

sa,

val.

mu

= slae

pišto,

hospodu (naekal slamina

^=^

m

= žíznivý. vaiti

smek

= skok

smška =

koka

Síech

došel =^ slyšel jsem.

= = slidi slae slídný = mlsný. slepta

:

slize

=-~

síopa ichati,

poád kli

která se ráda smje.

=

1.

smochlavý

na kmeni

[val.

sa

=:=

vrtti, kroutiti

= smrkový

smréí smrtný

mže

postní;

=

týden

pak

je

les.

val.

týden

pátý

kvtný

týden, ve-

liký týden (pašijový), val.

= míru

sluka =^ 1. tenato. 2. mašle, chyta zajíce do sluek,

sMcha: stúcha -= slumik

Nemohli

sa

val.

smyi = vléci

=:--

sebu

sloup v parkan,

po laš.

Zasmyil

smyk

spotu

snášeti, val.

vaiti

[laš.

(potupn.)

smutný: Kde já ho „smutná" dám? Kde se já „smutný" podju?

:

zavázat provázek na stuku.

=

smundi

ver-

milovný,

tráglich. val.

smyka

se.

foet.)

val.

lháti).

stožný

na

,

2.

stoži: Jak se taková iež stoží (jak

^=^

samy smoláry.

je

dareba.

ped pánem Bohem!

as

smradlák = ertinec (assa

smrad, hanbu,

= slota

smo-

val.

= hr

To devo

:

smoli

dobytku)

Co

:

val.

laš.

píti (o

plakati

— uh.

val.

sa.

klád laš.

mlýn.

ve

slziti,

smochlíš?

smolár

na n.

= skákati.

plativý, deštivý,

prýštiti se. val.

cítiti:

stoták

mne

laš.

slidi

povidlí

na dva smeky.

:

= prach

smochliC =^

laš.

slopati.

-

smekat, hépat

smochlivý, :

se stávati

oslzta.

smaži trnky

val.

tak

déšem

smetky

slampe mléko. las. stávoi -— hovoiti, vykládati, stech =^ zpráva

= kluzký.

sihadný, snadný

svolení.)

slopati:

=

plaú

val. laš.

može

na

se

cítiti.

srhad uh., snad (val.) =; žíze.

stéblo slámy val.

=

slampa

žádaje

Nasládíi

:

že

slušných

slzíja,

= kluským

slznú Cesta

moha si Poád na mne slaí dal.)

=

Okna

slzký n. slizký

potebuje,

mu nco

abych

spoádaný:

Ma

lude.

jsou zaroseny.

nem

:

= veer.

hodný,

slyše smrad slze:

nena co dokav a druhému na obtíž po chtivým zrakem pohlížeti, nalézati na nkoho Syn na rodie

koho,

=

slušný

To su slušní rodiv, laš.

se slabi

popouští, povoluje.

po slunku

:

=

níž se s

:

Smyi

to

za

to kajsi. laš,

sráz,

utená

dráha,

píkrého vrchu stromy

a klády spouštjí,

val.

:

— smyka

se

Hadi

se

se:

se

smyu.

=

—

Tuíaci

se

—

=

las.

istiti,

atd.)

uklízeti,

(hrnec,

laš.

snažný

las.

=

=

kusek

nemže,

—

Kráva spadla zhubenla.

= pa = snadno

spadek

(v.

Sejmi

= smekni

!

haluzí.

obilí.

pe

2.

val. laš. trup

3.

snžnice snijaf

pl.

=

sa

sníti

spál

výrostek na spáry

pokaziti.

=

spánek

n.

houbovitý

šípe.

pl.

=

f.

nebezpená

místa.

lidský.

=

spáa val.

zdáti

se,

=

spakosti

bez

= kroupy,

f.

na-

uloviti,

brati, ukrásti, laš.

laš.

sndý: chléb, tsto, muka (ne „erný* !). snt (-U. m.) =r 1. ruda na sntivé

=

masa

z

val.

t.)

spajtáši

sa:

laš.

spadly

roboty

zrušeny byly; srovn. zhodi

zrušiti.

hodný.

obilí,

Dyž

spadnut":

= istota, = snažný = istý.

velká voda, která

kolo spái, že se mlet

laš.

snaži

=

spánica

plaziti se, toulati

smyu.

snaha

voda

267

zglýa

(v,

chodit"

po

spárách,

t.).

spásý Ten je spásíý (n. chytrý) enom nco dat (= ten nic nedá) Zl. :

se uh.

snu

sa

Roj

:

sa snuje

= vy-

letuje, val.

= panoha, = svatba, báši sa = ženiti sobi = sázeti snoha

haluz. ub.

sobáš

uh.

n.

Mosím

nasobi

si

s

val,

so-

vdávati

se,

plemeniti

,

abych

(nasázeti),

spatý: Ti ddiny sú Rožnovem (spojeny), val, spelendi utéci. laš.

=

spíra sa neuznávati

= dužný,

možný, tlný

sodka =: sedka,

sedadlo

na

Nemá

láti.

somár

= osel

sóta

(sóca,

(sócnú), striti,

sotif

=

déš

(výrostek).

sáca,) 1.

udeiti o zem. Posócál

sova

=

spái

sa

:=:

kým

a=

= = po-

sóta.

pant ve dveích,

gaengig machen.

den Kauf

Ten

:

lovku

:

je bez ducha.

= ostrá

sa

stecha,

s

níž

=

roždí, co

eka

riick-

Toho

sa nespléješ

=

splýva Dobré on odeho splýutíkal, uhánl, uh.

=

(z níž

uh.

:

:

vat

sporý:

=

vznik

nezbavíš.

štouchal. val.

sotca, sotcnú

hádka.

rychle stéká.

sple

sótnút

do koho 2.

se,

drohý

co

neplavuje. uh.

nadávka.

štouchnouti.

=

splávje (-vjá)

val. i

spírání,

spitku

sptak

soloti =r

= hádati

pravdu

strom nemá spítku. Též o

voze. laš.

= ohnaš

kým

= spítek = vzrst,

spírka

(untersetzt) val. laš.

sogan

s

za

praví

sa teho dosobít. val.

sobný

spaté

(jíž

se

chléb

(sytý),

mnoho napee),

neubývá), chlap (silný):

muka práce

malý

ale sporý.

sporýš,

spoíek

=

námel.

268

=

spratek

tek")

tverák šelma.

2.

správa: s.

kže

vydlaná

1.

nebo psí („dostal na spra-

koií

Vorrichtung

1.

na chytání pták.

správa

!

je

2.

sem po své

Pišel

3.

= za

po

potebou,

svou

svých „záležitostech." spravedlivý — opravdový, sku-

tený: To už

Káánám

spravit:

káze

nejakú zání).

hráti

je spravedlivá zima.

(udlal)

nemžete

dom

S tým sa jak kdy (dle toho

s.

sa a

po

a

nemžete

iditi,

=

se

sou-

spustipole

2.

1.

srdený: naša hanba srhký

laš.

srdená

Byla by to

= veliká,

ovoce

laš.

konop,

srvký:

i

plátno (hrubý, tvrdý chléb,

necha spust-

obdláváním,

len,

povlný),

op.

;

nepojícný,

(trpký,

jmenovit plané hrušky), kaša

mu

Je

to

proti

(ne-

srsti

(proti mysli).

=

srubek 2.

prkenná bouda.

1.

sklípek na mléko. val. sfahel ^= uzda. laš.

stahún == neohrabané chlapisko.

správn: Kúpít to správn, za

=

správný groš

lacino.

(lacino.)

=

[val.

auskommen.)

= slepený

sprúdník =: der auf der Strafie.

spruhlo =^

Wasserschlag

stara sa Slépka sa stará, když chodíc po dvoe pokvokává.

zvláštní

1.

chytání

=

pták.

emu

„péro." laš.

Na

staré léta

Dokal

sa starých

stáí")

—

let

te

bídu.

(„vysokého

V Píbore „pan

starý"

každý úd výboru obecního nejstarší taroka =: nejvyšší.

2.

ela-

v mecha-

štvrti starej

sa

správa

vše spružné,

stické (ze železa),

starý:

ti

ohnutý spružný stromek nalíknutý na zv. laš.

íkáme

zdobiti, laš.

=

(vlasy).

las.

na

spružina

=

stali

:

štdrý.

=

sprstvený

laš.

Udlal mu

spíka := spírání, mrzutost srovnati se: spíhnú sa Nemož sa spíhnú (mit einander

nice

(prosto-

penz.

sleviti

potresce.

(pružina)

=

nouti špatným

srs:

:

sprej ný

svta

pášn.)

mnú. op. rozprav sa

di spát.

správn

Sihéje sa ve spust

:

ostychu); ve spust

mastná).

spraova svabu, poheb (na fae) 2. val. petvaovati se Edem sa spravuj chromým, sak fa Pamb

to

s.)

(neomalen), Krade ve spust (bez

Sprav

obléci:

spouští, val.

spust (ve

spravil na

—

podl.

nkoho

diti),

(uiniti ká-

spravit

Tata to

nespravíte, to je se

na ty hody

dol

kládí

To je pkná

(das ist eine saubere Ge-

scliichte).

správ

To

:

= =

hezký. podl. spsobný deskami vykládaný spus f. smyk (v. t.), po nmž se devo a

ruce

=

— —

hodiny (dobré.) sepjati,

zalomiti,

Na tom nestojí (nezáJemu na tom nestojí nic, má penz dos. Tenkrát na pedsta:

leží).

staveném méj

vc

hlav

Na (mám

stálo jak viléj.

všecko

všecko na starosti.)

stojí

::;

269

=

synek

statený hodný.

— stomlachova

poslušný,

paludovati

val.

= stav

n

stativa pln.

skoták.

souken-

statkova

áe

= pyšniti

se,

jako na

stav

kloub.

1.

na tle ohyb.

má

co

vše.

=^ rybník.

laš.

zpsobem). stapatý n= zottig,

stblina ^= stéblo

f

i

.

= =

stapcova

laš.

klásí.

laš.

=

na

stapi

drobno

setelé zbytky.

Krávy

=

stibi

nai

kuninu

máju

2.

=

vybiti, val. laš.

do kapce.

stibe

stibe! 3.

vystiba

stíha sa:

Stíhá sa

mu

pole (pipadá

stása strážit

ven

(že

= strašák na ptáky. = die Franzen.

ít

zme

strébkova

(tu

= trcha,

stížka

stela

práci)

je

vám

stížka

!

(=

bím:

tžké)

;

to

stíže

I

(moc).

= stížnos.

stokolo,

ve

staí, buje.

ani

t. j.

Práv je práv toho

= steba. rampouch

je kalná.

uh.

ledový

nae-

Zl.

stelený

= podnapilý.

stelená

:

stelit val.

rení:

toho stokolo vody

laš.

jísti.

Nechytne sa ho ste-

lená ani atá.

i

je stížka toho

= pastý, opav. =

První stela piva

:

povaného

!

To

Vy-

:

stempel.

laš'

stihli (dokonili). stíž,

=

stechýl

to

špehovati.

podte s námi steba.

= že

n.

1.

strážný obecní

k nám pí.

tak,

=

steba polévku

stihnú Stihli ste dojí, už tam prší (= tak tak že jste došli).

Tak

pl.

=

Ne-

nestžuje).

hod-

syn.

kde chodí. 2. strážif na ptáky, na zajíce osidla klásti

sa tžko. Ze sa

vám

to stapilo

strážíl ho,

na

nestíhá v takovém neasi se

1. ježiti

To sa

Nastražil na tchoa.

mu í

vám

stíhal si

hrozen.

= vynášelo,

(jetelinu)

Každý groš Ten utíkati.

za jaslami nastibanu.

2.

koho =

sa.

strašisko strkati:

1.

tapec.

sa na

jeteliny.

stiba,

1.

sápati se. 2.

u muziky

a

sena

ze

=

stapec se,

steiny =; drtiny

= sá-

na koho

sa

pati se.

stelivo val. laš.

(tabáku)

ster

zerzaust,

stap, stápal =z dít kueravé.

okrese, opav.

stel -

Já vám

lehkomyslným).

to jinú stranu vynahradím (jiným

stávka -- správa starost na

stébloví

se laš.

trní.

se

(stal

vbec.

rostlin

= stydti

se

strana: Chytil sa lehkéj strany

= soueek, kolénko

staveek slámy a

2.

=

stamla sa = hrabati se nkam

pro-

voditi se. laš.

=

skotaiti^

stomlacha

laš.

strama

nický, laš.

=

se

—

se.

lím! '

= udeiti

Kun ho

stetnú strhnú

(nemže

nenadbývá ani nechy.

val. j

:

stelit

a

Tak stekopytem.

= potkati. Strhl

:

si

dech

pi

ohni

vydychovati.)

stihnut

:

stihne := prší šikmo

!

— Spus

s boku.

déš

kozu, aby

stihnul.

ne-

= kravské

cecky.

vod

—

chytá stín.

stíni

styka= staiti Nch se každý mu peiny styka.

vod

sa styknú

led se

=rzz

ledu vystupuje.

stíž ví.

stížehy

stížavy,

=

súcí

To se).

chasník sa

= stavti stromlá = dít

se

stavti na

sa

na

=

chystá se

se:

sa

nohy.

na.

2.

Stromlá

nmu,

proti

se

staví

val.

=

strúhat

= =

(-žu)

ve

chrápati

spaní.

struk

= lusk strúí. = branka, = „duša" ve dev ;

struga strže 2.

coll.

líska.

3.

bílý pro-

=

struhátko.

2.

drákovy == železný

nž

stružek

zasazený ve líku,

1.

dev

na draky.

na 3.

zpsob hobstružek rá-

mový

= na vystruhování

rám

oknovém pro

na koho

suchá

Dostat suchých

:

=

hlavk)

haluzí.

mu

usušili

(=

po-

ich

suku (skren). suk (bére rozum).

Ležet v

suk:

mu

Rozvázat se

=

fena. val. laš.

= krev = široká

súkrvica

súmez

dvma

=

laš.

= suché

s

kovím

poli

vodou, talov.

meze

mezi

porostlá.

súmezek =- hraneník, hranení kámen.

= keuchen.

sumlit

súporný

[vitý.

= nesnášelivý,

vzdoro-

= komrka, pokojík. snhem dre" suriha = „dyž

žlábku v

sklo 3. stružek

(mete):

Taká boía

:

movaty uh. sušica

struža

=

stolice

na

lesní,

mokina).

val.

cho-

stváa: Ten tam stváál

(vy-

val.

=

1.

2.

(Kyjov)

suché místo (op.

suchá tráva

dobytku.

sušky

Tovati. laš.

= sušírna na plátno, = suchý strom, zvlášt

povalený,

sušina

strýc = stolice ezací, stuka (-u) = stonati,

(nesnáz

= hmot, kik. uh. surmova = kieti baby sursušák

«indel. val.

surriia

v zim) uh. surmot

šindelový, jímž se v šindele „vý-

n.

Prosudít ho

sucháí

strah" (žlábek) vystruhuje. val.

strúže

:

2.

= jesto.

surdík

stedek ve vede. stružek

klnouti

pomlouvati koho.

val.

1.

šuše v zemáku.

Je toho suci

laš.

2.

suka

kdo se chvástá, val. stromlá ze struhy, podl. stružná voda

val.

se.

není súcí, na nic súcí (nehodí

1.

poíná

Mrana

laš.

do horuciho pekla.

'

:

To néni vc súcí (možná).

1.

:

se

= stetnouti

súdi= 1.

Hoh^irauch.

stromla

val.

styrnú sa

stízbi nebo stízvi sa istiti hvzdy sa stíž vij a. Kráva se stížahy,

styknú sa ==: sraziti

stíní.

coll.

zpod

na

se

:

:

val.

!

tak pikryje, jak

tenounký led na

Voda stíní

:

chylá, voda

se

vci). Nestváaj

vádl divoké

opav.

= první

mrzne dobe, už

:

—

:

stich, štrych, stik

stín

270

svadit

= sucháí. = svrbti. laš.

jadif,

!

!

271

veliký kus neho Jakou svalu vykopala! (na tle n. na dev) val.

svála

=1.

(kámen):

hr

2.

svá svo mak Vakem. Frýdek. :

s

svatvet-er

= poraditi

svajveer

n.

Pi k

svatveer (k veeru).

na svajveer.

svný Nenos s

nam

= svtu

Pkn

slušeti:

mu

svné.

=

=

byt

Tam bylo nadál mu pod

svt

Esce je na

svt (= bda !

svtidlo

blankytná,

=

bily.

(živ).

réta

dlá

podl.

maso

val.

ovoc,

sviží

a

laš.

plátno

sv.

se.

po

= domácí, = po

s vojsky

své chuti.

svj

To

:

je

svou hlavu).

svj

lovk (= má

Dnes néni svj ==

je chorý.

sa:

sypat'

spíším

Posypu sa

Ten sype sype metá

si.

!

=

sypa:

h.).

Och na

—

všecko

Obilí sa

=

po-

= pospíchá. se.

jabka sypajú (zaínají

býti sypké), uh.

syrový Je tu syrovo (netopeno): :

!).

Nebu

oi zvi.

=

jasnomodá, uh. svtlý chléb

barva

.svtlá

svojský.

svtná,

prut,

:

a

Zl.

= lopotiti

erstvý

maso uzené.

byt

= draka.

svtla z=

=

máslo.

voda,

(lidu).

svtem (škared). Može vás pod svtem hanba! (v. svitná

Može

:

(=

hanba

svízeli sa

a

To néni také svty (tak dávno). Má veliký svt póla (kus). To je kole ddiny svta! (mnoho polí na daleko na široko). Sét do svta (do ciziny), pišét ze svta. Až se trochu svt oteve (až bude jaro).

svícny)

(val.

svitná

sviží

svt: Do školy sem nemoh chodi toliké svty (tak daleko). tam tolký svt nésto Ja co by

vlákno (masa uze-

1.

svtská, „pod svtem").

svdomý: Je u nás svdomá

Ménit ho,

ty boty na

pásemko vlas.

svitný

(zná nás), val.

plná jizba

od svitu až

Šli

:

Naviksuj

svítek:

:

;

svta!

= svitání

ného). 2.

havý) laš. jinde „hledí neboaízem."

Svta

Frýdek,

do mraku. svifavo:

nebozíz svdík vder „švidratý- (šilsvdrem ,

= svícen.

„svin eše," kdo jda blátem nohu o nohu te a tak nohavice pi spodku matle a de.

sví:

který

toho. neni to

Hledí

uja

sviavo

=

šat

nebyl si

dlužen).

sviník

svit

sví.

ten kabát

svtský: lovk, aby dlužníkem svtským, musí

laš.

=

svet

—

se

na

:

:

syrový! (rozpustilý).

= =

sýsnú sebú mrštiti, skoiti Ten sebú sýsá jde honem. sytný naplau se do systného :

sytá.

laš.

s. šabra = v mojích

1.

probírati:

vcách šabeš?

n

Co Kde

2.

sa zase šabeš? val.

(kam

se hrabeš),

:

,

272

=

šáchorka šajgat se.

se

španlka (hl) (

=

— zu)

š matlati

=

= = kus

šamba bi

= darmotlach. šálené kolo =

Treibrad.

= šastný, podl. uh. šastikova = gratulovati,

das

šatek^=

sa

=

míhati

se

šprušel,

Kráva šance (o hovzího dochode

šantaC

zvláštním

bytka); šantavá kráva

=

na

—

Kleí na šery paty (kleí na

val.

patách sed). šargavý

gava"

= pruhovaný

(sivá):

„do šar-

vl.

kocour,

pes,

šái

šepný

^=

1.

blázniti,

potrhlým

nem

dychtiv po Sáili zme po zlodjovi.

šarpa

= sápati, trhati

šibra

;

se

š.

=

= šramotiti. šásta, šásti = švihati prutem. (kdo

dobe

t

šastnu

laš.

roste šáší).

šata

= šatstvo,

šativo

šativý

devo

:

strom

(

(spráchnivlé),

tnatý). laš.

šatka

= šátek.

3.

šiga

Ušibi sen

sa v

(rýpe).

za vlasy tá-

=^ syrové

vtviky odšiga letinu,

mak. samý, holý, prázdný šihelný piv, je to taká tym nic nni po

=

šihelna voda. laš. šípa :^= draka,

šípi

(kde

laš,

= okovati.

dti od

1.

Mám

v

š.

krku

unaviti:

Ve

šrný = svižný, bystrý, tržný: Nemosíš by na všecko šrný = neple se do všeho. — šrné kvítko

= hezké

val.

šuno =

(laš.).

šuhélek

laš.

vydoupnlý )

epa

Tla

= kudlit,

šíplavo:

= korková zátka.

= ukonati,

okusovati: Husi

ulamovati:

(když je zánt).

[laš.

se brzo ušace

2.

neštovic. 2. stromy.

val.

snhu

1.

štípe:

hati.

šáší,

šášový špunt

=

tam kúsek enom šibe

see).

= udeím, šašina = rákosí. šášnivý = práchnivý. šašák = mokrá louka

Tak

nco.

se o

dobe

se

trhovati od haluze:

šarváti

to šástá"

co

syrá.

pásti:

sápati se. laš.

„Ten

= títi

=::

šibú ze.

šikat

2.

na žebi.

(-lu)

devo.

podl. uh.

býti.

štebel. laš.:=

šeglit =^ lehtati. uh.

glaj dává.

šarapatkách.

val.

Kráva sa šehle o strom.

šarapatky =r patky v zadu na Stál

píka

šehla

(-cu):

laš. laš.

kolek.

šebel (šebla). val.,

(v.

šemoi).

saních:

;

šaslivý

laš.

šamoi

uštípený (uša-

-^ uštípnouti) dutý zub. val.

šalabachta

šalenc,

(upro-

sted zvadlá, devnatá). devnatti. šatn f

šálení, motolice, opilos.

laš.

epa

šašnatý:

šatnatý,

dol.

Kobylí. .šat

—

(v.

ša-

teskno. val.

= oblázek,

kamének,

val.

=

rána šugélka n. šuhélka prostedním prstem o palec vzpru-

ženým.

Zl.

:

— šukat = šuká šúplý

mi

se

=

šúpený

n.

(skytati). štíhlý,

hubený.

šúi

sa

šii

(laš.

—

zubiti se, smáti se.

=

se)

Vyšia

se na koho = koketovati. Vyšia z koho = posmívati se. Vyšu-

íse

ene

pólo (slov. vyšuhralé) == vy-

šur

=

co jen

zídlo,

„šui"

= lano:

štutroba n. šutrovo

=

sibaj

:

uhl

kole

chodi, okounti. šidlavý

= klamavý

šidlavá ná-

:

mén vejde,

než by

= znamenati,

pozo-

doba, do které myslil.

nco

šípi

erné a

z

bílé

vlny. val.

šelma

:

šeptati, val.

liký tverák.

mj

2.

= 1. ve-

= bývalý mi-

laš.

Provdaná žena ekne

:

To

šelma.

sa

=

se. 1.

Se-

trochu svtlo.

bylo

pkn šemoí (na p.

sa to

když leze ze zem).

šemra (-mu) murmurare:

=z

Zl.

škápa škára

Lidé

si

o

tom

(šemotáí)

=

sa = kmimi sa tak šemíl

šemota

sa,

Enom

ve vzdálenosti znail,

kmital. Zl.

šepoli

1.

na drobno sypati:

na papír.

cosi

seku múkú.

2. šepolí

•

Pošepolíí

= drobounko

prší.

šerhova

se s

kým

== kieti,

vaditi se.

šetlinka

=

výhonek z koene

rostliny, val.

šibáni

=

šiditi,

val.

=

las.

komu

=

domlouvati

= nco nemotorného = kožka ze slaniny, val.

= skoepina.

škaupa, škaupina skej

= hovorný,

= plkrejcarák.

škéi zuby oškerova

laš.

val.

(srovnej

šui',

se.

= pošklebek. sa = klouzati škúra = winseln škúra = val.

šklha

se.

;

asto škúrá.

škobla =: perubla, díra v led.

škoblavý

zz:

škobrták

= apostat

peškobrtl")

=

kože-

škraloup.

^ kdo

tati se:

Sepolíl

skulina val.

škláb

temna mlu-

šemú.

šemi

jehla,

val.

šijí,

ška vražný

šemoi sa= mihotati moito 2. Tak

jíž se

vyškamráí mu.

nabíjaná, vybijaná, špi-

covaná, opráskaná, od kosti

lovník.

na konci trojhranná,

škamral

=

šelepta

= šubry, švonce. = dlouhá a tlustá

školba, škalbina, škalubina

= houn

šedina

šišvory

šiny

Pit pivo na šutrovo.

viti,

šiba, šibnú =: šlehati

kon, pošibávaj. šibinkova sa

šivanica

(kape): do šcura na vodu. laš.

obilí,

—

rovati.

schlé.

je

273

vyschlý, val.

laš.

škobrta sa (dti v kolébce). škobrtel,

[val.

(který „se

= pevalovati

se

škobrtek, škobrtelec

== kotrmelec. Dal. škoda Kráva ide do škody (do obilí a p., kde škodu psobí.) :

=

škoda, škodaka Kdo škodu dlá, pasa ve „škod" nebo trhaje trávu v obilí. 18

!

— škoden

Tú

:

dva rýnské

cestu su škoclen

jsem

(utratil

ne ve

svj prospch). škodobortel =strjce škody.

= školák,

školník

škropta -~ šoustati nohou po zemi: Synek, dyž má tatíkovy boty, škropce. val.

škroša = skín

na

škrabáky

= nohy

na p.

zve

škodné

vrány a

lišky,

= škvait

a

(vejce

p.)

bych sa

[lovk.

=

škramuža škrata sa

hojiti se. val.

scuchanina

1.

samý skrek.

skrku!

ty

2.

škruhco

skrko va,

yal.

=

škrukova

uh.

bezové,

kikloun.

škéhni

veštti,

^^

škéka t.)

na

sápati

stonati.

=

koho

= kik,

s

ke.

poškorpili

Maj

se.

škíta

oštara

:

=

spolem

=

;

je

[uh.

koho

= pomlou-

vati. laš.

škrabaka kominická. = škéhni. [val. .

n.

di.

(pe-

val.

srst'

prasecí.

skut ^= šttina.

= vzdorovati,

když

když se

Když

ploský kámen.

škrohniC

slota

= chlupatý, =

škvrkovatt

^=

— šléda,

škrobla-

Škubaj

D

skrek

= nedobrota,

skutit

na ele jako

(u-)

drév

na schvál

initi, laš.

vlasy

škroba

=

škutina

šk.

špiniti

vylíznuté. ZI.

škižla

val.

oecha.

halouzky

se:

Bude

všecek uškítaný.

skítek

pásti

skut coll=;škuty

ni,

u-)

z

Nemám

nic).

podl.

laš.

(za-,

=

škutatý

podl.

se.

mt škíku. val. škia = lapaka na ptáky. :

hebíku,

laš.

!)

skut

tým

skipka

na

zavšuje,

zdívka dcka).

škie sa o = hádati škíka

ogebova

se.

= kíek,

škíek

(—

škuek škuku

val.

kruh

nco

škrutina =^ Nedostaneš

škuba

škehá ^=

iz:

ani škrutiny (nic).

(pas se

škrtiti.

prach

val.

ani škruti

skroutiti, scuchati.

íkrdli—

=

= skroucené

škruty

škru, na koho = žehrati,

Na

:

uh.

(Knirps).

škre

se

ludi.

škrupinka=:skoepina

niti

:

na cuzí škrabky

na který se

slabý

charabura,

(vy-)

škreek =

sa (v.

škrtil

mlýnský. Uh. Brod.

škrabky = kožky z oškrabaných

zemák.

odená metla

= namáhati

škrubky,

škraifi

nošení,

Zl.

laš.

škrti sa

pod. val.

sú

^ stará,

škrtaka (košt),

na

kucnái.

jakou mají

laš.

laš.

a ptactva,

274

val.

škorec na špace ^= budka

špaky,

:!

:

kru

se

se

škrkovatt

n.

pekroutí,

papír,

seškvrkovatí.

obezuje.

pede, napomínají:

to tak,

Nebude to samý škvrek.

zeskvrkuje sa

to.

Zl.

= rta. škýra = rtati, márati, škývar = pívar na mléce škýra

na polévce, šlapeta

laš.

val.

= šlapa.

laš.

laš.

nebo

!

— šléda, šleta

— plochý kámen.

šlechta

= plochý

í maní

(syn.

choma)

kámen.

= suché =

275

špara

bžeti.

bíti

2.

:

vyšma-

tlané boty (ausgetreten).

šmatta šmátra

sa

= ledva

=

tm

])o

makati,

nco

šmiga rr

= smyec. svihel =

ímigec ímihel, prut. 2.

šikmého,

las.

se ošívají

uezati

:

—

šmotát

sa

val.

(kaboní

šmurygán ^= kluk

ckého žeti),

o

šprt

nž

si

(nahlížeti,

pehlí-

he = vsazené peníze,

v

jídle,

vršek

,

=

drobné

hladké

se

= namáhav

jíti

se došprhonil. laš.

= malé dcko

:

Ty

šprte

šprti! (Knirps).

sa šprtá

fazole

=

prstem

na

cum

šochoi šotca

=

šlejdrovati.

špajdle

n.

špítky

(roz-)

!

=

val.

šráky

= mingere

pitu. Zl.

jitrnici.

se

laš.

šprta sa: Ten malý šprt, jak (o chzi malého dítte). šprušel na žebi. špruchla

do vše-

se hraje. Zl,

šobat

pabrati

y

šprtat":

val.

ve

malichernos.

plísniti.

pi položeným do dlka posouvati.

Nedám

.šnupka

šra

2.

laš.

šprhoni

zama-

val.

šupka:

práce, od níž se

1.

jísti.

špliza,

To sú

zaný kluk.

chleba.

cukru, syrá; špížková sl.

ušmouraný.

= ušupaný,

tupým

špížek =: homole

Chromý

val,

se),

val.

šupenda

=

špíra

Zas sa tam cosi

:

=

špíni koho =:

kamení,

val.

šmúra sa šmúe ten as

špindra

snadno pošpíní.

spíž,

= skvrna, šuiurastý = tmavo

šmuravý,

švestkový.

slanina. Frýdek.

šíti.

bez chuti

šmúžek

pruhovaný,

=

1.

—

pomalu dlati. smotrcha := nešika.

plantati se,

.šmuh,

= omlád

šperka

:

udeiti

,

pnitem Smigl sa do prsta. Ušmigl si prut. Vyšmigát mu. Šmig ho sa,

špenk

nožem Nešpihli poá toho 2.

šmolrka

odšpeli od

:

= špiatý, špihla = ezati

ohebný

1.

cepy.

=

striti

špidlatý

emének. jímž

šmignú

initi,

ddinu.

celu

Tak tebú špelím!

sebe.

tápati.

špatným

špatí

=

špeli

píchati

1.

pomlouvati.

plísniti,

choditi.

zn

val.

val.

val.

šíti.

1.

To

hyzditi: 2.

2.

=

špati

= . .šmafhati

laš.

špamšni

spára ,

prutem. •šmatla

v drách,

= skulina,

do skuliny.

nco po

hledati

skrytých místech,

chvojí. Uh. Brod.

1.

=

špaláda

val.

slov.

chábí, cha-

šustí,

šmarovaC

!:

naježiti

= kšandy.

stre-

štabáraf štabarcova=hmotiti.

[val.

štarc, štabarc

,

= hmot. = štnchnouti. štragaf (do- vy-) =

šteli

(peí) (san).

= kolíky

laš.

strkati.

štraga sa := lín,

v

nemotorn

jíti.

18*

:;:

—

:

276

—

= = provaz, uh. štrochta sa na = chystati se štraga, štracha (vy-)

šúé

strkati,

naho,

Strochtát sa

mu

že

= štrk. = náhliti

na

:

Nešturcuj

šuplo

ma.

= pí. štyra = Zwitter. šubraC sa

šubry

=:=

== urousati

(u-)

se.

od blata se

šišvorce

spod ženských šat. such

ani suchu

:

= hadry.

šúchy

=

sa

soukati

se;

šuchnú

Vzat hrnec z vodu a

slámou, suchým listem a

dušku

Dycky

šuchta:

šuchce

(souká). Zašuchtaj sa tu

i

uprodám

másía, tož tak už sa

šuchcu (sich

šúka

sa

Nešúkaj sa

šúkavý

šúkavá práca, které neubývá.

v nose.

1.

2.

a hruškách.

zbylý 3.

saze

na svtle.

= metelice, val. šutoi = snžiti, val. kusý koza. bez rožk, sutý = 1.

vž 3.

= hnísti tsto = loudal,

sa šúlát (šnudolit)

bez bán.

suto

^

:

ošumlý (odv).

2.

prázdno.

šuvi

sa

=

kiviti

se

:

deska

(na slunci).

šuvrý, šuvirý, šubirý, zešuví-

zabavil.

šuli = váleti

:

Pišulut

beku

piva. las.

šúm

=

šuše

pracovati

tým! kdo pomalu pracuje,

šúla; šulcova

prutem,

švihnouti

šutoica

= pomalu

^

=

kvt na jablkách

fretten).

s

za po-

p.

šúst ho!

na chvi-

lenku, až pijdu (zabav). Ci brinze

stlaní,

kravam.

šústnú

val.

cosi

na

= mch vycpaný senem,

šusták

= Schutt.

šúchoi

list

to do tváe. las.

:

mu

suchý

1.

uh. 2. chrastí, val.

= šuchía.

šuchnul

si

spálené, peršavé.

šustí

šuchma

šurpá

šurpivý: ovoce šurpivé,

= rudou

havý.

kde

= švidravý, šilhavý.. Ná= která nestojí rovn.

doba šurá

val.

=

(v. t.).

nepodárný. val.

=

šurý

= ani ei. uh.

šuchta= šoukavý, zdlou-

šuchía,

šuchma

=

šikmý smr = šúrem, na šúr. Hledí šúrem (šilhá). šúi = 1. šúrem (kivo) dlati nco. val. 2. švidrati. laš. šúr

las.

husto

(šelestí).

šup (mrznouti). —

= napkato

mu

šúplivý

štvr

tak šupoce

Prší

Ale ráno bude

val.

šturcova

val.

šustiti,

pršeti:

strk

~~ náplava. podl. laš.

vybije,

val.

šúá

g.

šupa = šupka. šupelica = metelice, šup, šupotaí =

stránek

=

pny

šumný =z pkný. vz šumn, kde máš

= bíti, udeiti

šváca, švácnú

na roztopeném

másle nebo mede.

=

elý: všelijak skroucený, zbortný (deska od horka). Sváct ho po hlav.

val. laš.

Po-

tatu!

šumnota paráda: takej šumnoty na svt.

ca = házeti. jiti,

Nebylo laš.

2.

htavú švá-

3.

veliký kus ukro-

ustihnouti,

nemotorn usek-

nouti a p.

Ušvácta

:

si

Ušváct prst.

si

gaval chleba.

277

švaek zbývají

když se pede koudel, kousky s pazdeím zvané

švaky.

val.

šev-

švihovec =:

on

m

móh

=

se

títi

:

tenký

= planta

se

se.

= živice, pryskyice jed-

švrina

provaz se už

tenký strom.

švonec, hadra.

švonda lová, laš.

=

smrk.

[uh.

ívirga. švirgatý

=

švrkla

švidravý,

šilhati:

švidra.

= švidra. podl.

zakrnlá

jedlice

n.

val.

=

švlat

=

= úzký emen.

švih

=

švon

ai

švelila. laš.

švidra

— vysoký

švihún

švarné pem'ze (pkné), val.

švehta

1. švih. val. 2.

prut.

— žvanec. = pkný (dít. pes, kot

Božátko,

atd.):

vy-

= prut. val. švihlý = svižný.

šidlo. laš.

znamená ohnuté,

švarný

2.

švihel

pímé

covské).

svátek

vrbový prut.

1.

rostlý chlapík, laš.

--—

= silné,

tu

=

švihák

:

^""^

švajco (šidlo

—

mrštn

quirreln. 2.

1.

sebú

š.

se otáeti.

T.

áboli =^ honem

ága

(-džu),

makati,

hnísti,

tahy táhlo

m=

laš.

fažga (-gám) val.

je

máslo stlueno, ješt se apká,

pi-

se

se

Kam

:

= pojímky tajemnica = tajemství, akvi sa = míhati se: sa

by se

= pomalu

(v.

enem akví.

jaké svtlo?"

toulati

2.

mnoho ustavin

bhati,

1.

t.).

val.

= živý = tára pleskati,

taras

plot.

mluviti,

= ter.

tara

laš.

Kostel

„Takví-ji

má erné

t.).

= dvoukolový vozík. ápaka = blátivá

taliga

cesta.

Co

kráva

t.

= jež

bílé srsti. val.

= harvasi =^ povyko= karabá. tatarský jemen = obrovský. teelec = hlavní proud eky tatar

= šarapatky (v.

:

skvrny po

tarvasi

(sbírají se, zotavují se), val.

laš. :

val.

targavý =: šerý

akví

mi v hlav (tane mi na mysli, nco se mi v hlav plete). Oziminy sa

podl.

žvaniti

táráš? val.

kdosi

talafatky

=

se

(ptal se

akvíja

tlouci (když

srazilo v kouli).

slepého žebráka). Takví mi,

ti

mluviti.

pleskati, val.

= pomalu, zdlou-

tahún

jísti.

se. val.

tarána

= ubírati

našlapovat

mlaskav

2.

nepkné vci

val.

sa v dálce

nohy).

apkaC

provaz, jímž

siln

1.

3.

sa táhnete? podl.

hav,

z=z

nz

vazuje pavuza.

táhavo mluvi

(ápy

laš.

:= natahovati

táhnut sa

=

ápa

bžeti, val.

tacmo = desátek knžský,

Moravy,

[váti.

slov.

val.

éhnit sa

val.

teli se

pomalu,

:

laš.

=

tísniti,

Ten

tlaiti se. Zl.

se tli

!

= táhne

:

278

=

ten rok

tenký

Má

letos.

vtr

:

val.

našem

uli.

(pronikavý, ostrý).

ddina

tlúek v teplin

je

chránna ód severního vtru),

val.

te = stáím, vlhkem trcha = bím, =

teryga ho

Heimweh,

= domácí nemoc.

f.

tžár = nco

tžkého

ja neunesu,

to

tži sa ím to brat t.)

==:

:

stíhá

se

= tžkost,

psobí

již

= = =

tisnú

eho

tisku

= pilno.

tisknouti,

1.

Ja vas ntisnu

3.

= dotknouti, = tsnost,

las.

tísnoba

val.

.

= ervený: = íž.

tóna,

úzkos,

tor

tele.

(tkái tkaju

= žvaniti, tláíka tiárka = ttafa

n.

val.

tlaše

devo,

setlelé

=

1.

mokro raci

v

bot

(chycení), 2.

val.

prší. :

listina

Dostát sem

:

Král

koky

živit

Tlue

sa tu už týden

v naší

ddin,

v

posíál

nebude

tuoa = tín, stín. uh. smr: tym torem. laš. val.

= stopa,

sob povahou

dráha, chodník

—

=

zaápati

špiniti,

hama,

podobni, val.

torova

toi, 2.

val.

stopovati

1.

podlahu no-

laš.

= nádenka,

podl.

co = = svazek, [navzdory. traga sa = lín trachta = hostina, trajka = pomalu houpavé bahno tasavisko = :

na tož udéla

trag

val.

jíti.

1

2.

se

laš. (srovn.

komu

jití.

prasata (žerouce), tlašíja.

tlúc sa

!

=

tož

val.

laš.

tlaší (šplechoce),

=: zdržuje

=:^

tovarych

plátno, tkalci musel in).

jednom mlu-

To je na téj tóe jak Vsetín. jedné mysli, Obá sú jednej tory

[val. las.

o

Neto

topenu z kanceíáa.

uh.

laš.

=

=

(v pohádce). Zl.

= byste hledti,

tká = tkadlec, laš.

:

topenu, že psa

kráva,

na pe-

tácky).

tóra

tíži (íži)

tlaší

okolkovati

tlaiti

= kropenatý = jabko,

tisy

práchno.

= poád

toi viti,

tisnú

zemák. tiž

= kolovrátek

dení, val.

nouze. val. tiskatý

prstový,

val.

topena

Nemá

se

=

toeek = kloub, lánek

trou. val.

nutiti.

jen

se neíká,

kula, která se toí. val.

:

2.

=

toenica

:

Lach znamená

„tlustý stri^m"

mnoho. val. vnitní ás tabernatoec

ovec

las.

nemoc Cítím velikú tíhobu na [prsoch. tíavý stinný. tira kde se len a konop tisk

am

nýbrž „hrubý, zrostly".

uh.

tíhoba

trdlo.

Pettstoff

der

tlúška: Tehdová bylo tíúška

pl.

tža,

je

=

u

tlustý

tuný;

val.

tža,

v.

Už zme

:

ond

Fleische.

vyterygali.

tesknice

To

sthovati

zítra

tu,

tíko =^

n.

tíustina

tleti

[plátno).

tíže,

dnes

okolí,

(o cizím).

tenké uši (bystré í. teplina:

(

—

rosol.

val.

.

laš.

tást sa

bžela

val.

~ Tásla

(srovn.

sa za

mnú

=

hom. zmh) Bzenec.

;

279

sa r— mizeti,

tratit"

trtoni, trtoši ^=

hubenti.

trbos= pohlavek, drcanec. val. trcka jíti tryskem, bžeti

=

•drobným krokem.

tre

trí v zámku Kde dotú tríš?

(vzíš).

trdlova

trdlikuva

sa,

=

tebný

= potebovati, = potebný Kdo

trefa

všelijaké

^

píhoda:

1.

všehco

(

nemla

laš.

2.

(=

nic se

ženicha).

su

= protiviti

se

(nemám

tá práca

Trudí

:

chuti do

žádné

tu

1.

bude

deva. uh. tepanina

= hádka

trefy

trlilavec

trhovec

O

to

na

zme

= der

jemen trni sa

trvazlivý

= potrhlý. = kvapný do eho. tudlikova = zpívati (pohráti,

smšn).

se

trška''

:^

1.

p. ovce, když jsou s cizími pomíchány 2. vyhoditi (kartu pi

f.

sa

se.

= 2.

1.

pomalu dlati,

nco

tajiti,

tuchnú — vadnouti

:

list

tutlati.

tuchn.

laš.

= sádlo. uh. = túu = výskati, túlajka = ást d3'mky, do tuk

val.

níž

se tré.^ka strká. val.

túlec

= die Patrontasche. = snhový mrak, fuják

val.

tumava

val.

trt — nedokavým míti, dychtiti

nco

schovávati

1.

túka

oddlovati

pálenka

pasovati ee (ringen). val.

uchma

fantiti se. Zl.

(na

pleti.

uchli ^=

soukati

vybírati,

(stálý),

(za kabát). 2.dIábiti(koku). 3.

=

podl.

u-

lovk.

(silná).

las.

nmž

ulapa,

tulaja,

lulú = pihlouplý

Marktplatz.

= trplivý,

jed.

= trvanlivý.

:

trnú: Noha mi trne (brní.) trosky i trusky =: muší a housení vejce. Zl. trpezlivý

= poprchává. = otrava,

tržitý

na žrnách ^= mleti.

=

lihový,

potmšuje

tuhý evandlík laš.

vozí díví na trh. val.

tni

= rakev.

truiík, nápoj

tržný

= lovk vrtkavý,

trhovisko

=

tru, trutina

trefy

mkkého

= tásti

= vozík,

umrlí

trúnek

trúsí,

trepaniny.

tepat stromem

truhla

uhela, ula. :

deska na

uh.

chumelice, slota,

deska z

:

truhly, val.

(štstí).

I

Oves Boty strúdnly.

= netlustá

truhelnica

pihodí)

se

je trefa

2. itrenica)

spch

souditi

trúdn = troudnatnti

netrefovalo, nebylo tu

jí

To

tenica ^^

3.

mi

trudní (mokrem).

laš.

:

tebnj.ší, ten to dostane, val.

(t.

sa

:

tebova

he)

se,

= hašteiti

val.

trudi sa

= tan-

(posmšn). teba mi s inf. musím Teba mi is na pólo. las.

mli

utíkati,

ní.)

iti

val.

trtoži se.

Klu

nzr

zastren).

(je

tžce

trippeln. val. laš.

:

býti.

na

Už tak trtím nemohu) val.

co bych rád odešel a

peháka. val. umpa, umpala, umpák pák, val.

laš.

= hlu-

;

:

— upa, upka

280

^= na drobno ru-

može prodat chalupy, co tak peníze je tvza potíž.

= tupá

tupí

ezacím

strana na

tyká zr žer.

nástroji; opak: ostí.

turbova:

svaby

=-.

tyrajka

Turbuje

stará

kole

tyra (-u) Ani na

:

nepotúrnút. Ani nenatúrneš

nepohlédneš

mne

mn,

ke

tužil

2.

sem na

laš.

=

naléhati

na:

hým povdl tyry tyry!

tvrdý:

práca (tžká),

suchá

Uí

tyska

spánek

tysnú,

Tyrypitka, už

Je tvrdý

tysa=

skvrnka, val. tknouti

se. val.

nouti (vela).

Ne-

:

tym

laš.

—

týsnú, týsa (na-)

= tvrdost, tvrdá vc

s

tysn sirku = škrknouti, pích-

sa tvrdo. Je

(zle, potížj.

:

= teka,

zem.

(otužilý).

tvza

tím

s

„týrá" (bží) za tepla, aby to dru-

= tvrdá,

tvrdo o groš

hned

udržeti, zamleti,

liso-

to.

(ne „hluboký!").

laš.

val.

se.

= kdo nemže nieho

tyrypitka

u sebe

do

bhati, upalovati

= tknouti

tyrnú

:

laš.

Co ntyraš ?

(utíkej).

!

jizda

1.

tvrdina

na zimu

=

val.

túži (srovn. tuhý) vati tvaroh.

!

Tyraj

nenavštívíš

(nemocnou), slov.

k~

k

laš.

= klus,

do tahu.

tyrajky a

téj

val.

se.

turnút =^ pohlednouti

a

o ty

=

bati, val.

nouti

nahléd-

nkam.

u. ublíži: Ublížil

si,

má

v

sob

uby by

a

Sak

:

neubude

Což

!

ubyto? (kdybys to neb ono

To ubude

udlal).

O chleb (kann

a

vod

a

man

(das geht an).

dtúho

neubude

nicht lange existieren).

Ryba bez vody neubude. Na tom ubudu (mám dosti). Može na tom úby (pestati). Na samé slám dobytek neubude. Noci sú chladné, že nelza venku úby. Trnky už by neubyly na strom (jsou zralé,

tedy by

bu

opadaly,

nebo by

je

nkdo (mže

cizí otrhal). Je to na ubytí na tom pestati). Vil nic neubude (neobstojí, ukradou to).

ucjere =z

jitní, narození

úcta (uctiti)

uuit sa =- utišiti se Pokáme, :

uuí. podl. uupnú: Uupni tam kusek deva = utni. laš.

až sa to

ublížené (od práce natážky).

Pán.

= zavdaná, laš. [uh.

uctlivý =: uctivý, zdvoilý.

uda penize

utratiti

(utratil),

uda oddati,

= sa

= umíniti

na

vnovati

udatný =^

Udal všecky

:

laš.

se

silný

R. K. ty udatý lve

emu. tle

v !)

si

co,

val.

(srvn.

laš.

udery: Uderyía zima, uderyly horka (nastala). udíra na koho oboovati,

=

dotírati, val.

udobrúcha

= udobiti.

udrhnúsa — udáviti, zalknouti: Kráva sa udrhía jabkem. až sa udrhuje.

udístkaný

= drzý.

val.

Kašle,

:

:

281

udruzgnúC

= ulomiti,

udrobiti

Udrnzgni kusek cukru,

las.

soli.

ududaný rz zašmouraný (jako

=

myslím, tuším úfám úfám Bilovice.

uhodi

=

uhodnú

trefiti

Neuhodnete

:

tam, je tam chodník lesem.

=

dcko, úhónek bodná uhonila. val. uhov vyhovti

=

se ptávají,

jež

svo-

si

Ona

na rvaku. na tráv enem na

úchytku

v lese

je

žito

= na

svou

„uhovli",

zdali

vli zákazníkov vykonali. uhracnú, uhras, uhradnúC sa

= zhroziti

uhrani devo

= v hranici

slo-

= strhati se = utásti,

uhrdli sa

uhurda

se prací,

uhrnco-

na voze po nerovné

cesté. las.

mu

Tele

uhynulo

(zdechlo).

uchabi,

schabi,

^

schabnú

vzíti, ukrásti.

= ušel

mu

rozum.

ujma eho ^kdel, hromada, uj misko

(pole,

=

louky

s

které prý za stará

sami

sedláci

ujali z

si

val.

laš.

chrastím sedláci

obecního

— ujmická lúka.

ukázat Ukaž ten klobouk (podej

mi to nikady (nemá z malého kouska látky ustihnouti na šat). Do hospody neukazuje chodit (ne-

trefuje se,

na p. když

zz:

ušpinný,

za-

Fajka nehodí (je

:

nkde

uchránit izbu

robi=jen

:

1

= ukliditi, val. laš. na uchvatky

.

majíc

jiné 2.

dležitjší

za-

na úchvatek

=

unaviti

;

ukonaný

=

Enem tak úkraukrademek to dláme, po ukradmku. :

val. laš.

— ukrutný, náramný. provaz =

ukrúti

uplésti.

ukrutn velmi šumny.

hrozné dobrý a

= útoišt to

= rvali

p. na trhu o

zboží).

:

Vzal úchy-

vyrvati,

se o to (na

p.)

= ucouraný. sa nkam = uhnouti,

ukynú se.

ule

sa

:

laš.

val.

ulaska diéa sa mosí

dobry,

hromsky pkný,

ukvandaný schovati

=

ukrutn

.

laš. (srovn.

t.)

pod kolnu. dol. uchyti komu co si

nco

chvilkami (jako úkrad-

mstnání, laš. na úchytku (v. úchylek

ukona =

podešve a nártu

šité.

ukrutený

puklá, tak že vzduch uchází),

uchvatky

= kraj

demkem

laš.

uchodif

úklad

boty na úklad

unavený.

uchlumpaný

uchýtali

uklouznouti: Stupni

vynáší).

uhynú:

šubraný.

nje=l.

dobe, aby ti noha neujela. 2. Ujelo mu na rozum (vyvedl hloupý

sem). Neukazuje

las.

vati se jízdou

;

nebo panského,

val.

se.

= plátna,

sukna a vbec jí na nco mnoho mouky, hrachu a p. se ujec ^= žaludek vepí, [ubírá. ujat

kousek)

emeslníci

:

práci po

lek

na

látky se ujímá, když je

dvanástá ==

Uhodiía

:

To sú

:

udeila.

kem),

Dnes bylo

úchytka: trhu

úchytku (co honem uchytne).

dudrk).

žiti,

—

= uspokojiti,

Zluti sa uleje a

zlobit".

uh.

lovk

:

— uráio sa mu = odhodlal

ulíbilo,

nemu,

se k

jako by milos pro-

n.

ulízat"

sa

~

uliv

úlicha,

úlich

= udobiti, = opaluje,

=

umknú

liják.

abych

uprhnú:

umknu;

val.

Pokej,

odstriti:

se -— uhnouti, na

u.

v lavici v kostele odsednouti.

laš.

rok

utel. upíC

sa

udímaný,

uísnú

ospalý, laš.

mlsný:

vybíravý,

upšniva, ber a

jiz

=

= uleknouti

sa

se.

Hlad

ho

úroité svátky -^ výroní.

unováí. Je všecek zunovaný.

Co

urva

unovat ^= sa s

trápiti

:

tým budete unovat. Neunujte

sa (namáhati

= ušmouraný.

uúraný

úpadek: hrozný úpadek

urvat

snhu

se.

= ukrásti, upálit, upalovat = utéci, úpk = pole na úpku = upajti

val.

na výsluní

úpr kdyby

:

n

upel, kdyby byli

val.

upchnú

uraziti

iz:

Ona

:

dvucha, všecko

v blázny

(v žert);

hn upchn upiplaný

druhu,

tu

(hned se urazí),

tak

tu laš.

upipané

=

Najvc na nho

sa

Do

:

laš

upírat sa: upíralo,

je

obrati

že

zapálil (na

nm

zíi-

upiskaný

uplakaný

:

uprajtovat

vazem pevn

zamazaný hrnec. okna (od rosy).

==:

:

= utáhnouti, svázati,

val

pro-

laš.

obsiti se

val.

kopy nám u«koí uskoit: o dv kopy našeho potu

mén

=

jsme poítali. uskíta-= ušpiniti; uskítaný, ušmouraný. uskítanec nežli

=

=

upokojiti, val. uskrovi usmýkaný =^ utahaný,

mácený,

utr-

laš.

= =

ukliditi, láš. usnaži do smrti utýrati. dol. usotni ustihnut si na =^ „dáti si

záležeti"

stávalo).

=

Dv

bude

uznaliva

ušmourané.

usídlit sa

z

urvalj',

laš.

ušatany = unavený,

=

—

na urvo (na p. honem, bez dlou-

Bylo

:

hých píprav,

vedro.

Dyby pišlo na úpr na

si

nuceni,

úpky

2.

—

val.

koho -^ osopiti

na

se

„vesele") = na

1.

val,

laš.

urvo

(pád), val.

laš. laš.

laš.

urvalos= urputnost. val.

!

na urvu ^= na spch, na

:

úchytku,

se).

od-

se

to.

správce statku, úadník uráta sa ^= udobiti se.

Zl.

!

= um-

umžiganec

umžiganý, žíkaný,

Umykni

sa na

za-

býl

uhranl,

ei = hovorný, dol.

=

upšnivý

Nebu taká

=:^

= rázn

na

upimnej k

:

:

uprhnúl

Upel

hodlati:

=

umyknút ^^ utéci

Pergament

kopaný,

umrláek umiráek. val. umrlec Ty umrlec (pezdívka), uh.

dokonal.

spíše

ji

Uh. Brod.

val.

ulizuje vti'

p.

upedi si nco =^ praocipere Upedím si tú })rácu (zanu ješt dnes,

kazoval.

já to

282

:

Na

ústupek

to si ustihnu.

=

„granec" na kam-

nech, val.

ustvoi = ustvoa laš. !

vyvésti

:

Ti synci cosi

283

usušit

Takovú

:

ti

usuším

1

-

(=

=

ušípaný ušípané =

umounný.

prase.

uškroba koho ^ domlouvati komu Potom uškrobu las.

m

=

uchýliti

:

val.

=

po

=

utopit:

Praví},

že

vyhoblovaný

= suk

runík.

opozdívají

zem.

jest.

útorník

= vyraz, vypij. laš. = ná.stroj, jímž se útor =-

uhovt

(v.

laš.

Hodiny uzauju =^

=

1.

pe

u

malj', zavalitý chlapec.

= sich einschriinken

=

rostlivý, šetrný.

t.).

= šrky, val. Tam zme užili ai zažili.

pl.

užit:

= peníze stržené ntyska se = teskniti.

Na

uvádzka r= úvod. uh.

mne

útržek

la.s.

to

f.

ho neužije (nehodí

kriti

:

by

to by

=

pomakati, po-

šaty. papír.

= ukousnouti

užra

žita atd.

nemá

neužil (o to nestojím).

užmachíat

Letlo vran taký ukrutný Byla tam úvala vojska, pe-

se,

Na

náklonnosti k tomu).

úval n. úvaia=^síla. mnoho, zá-

nz,

2.

úzký

komu

val.

2.

lovk sa mosí všelijak úzkobit. Nemosíte sa tak úzkobit (skrbliti), úzkobný lovk skrblík, sta-

— Hodž

vystruhuje.

utrefi

laš.

svázal šaty do

laš.

se.

úzkobit sa

devné nádob,

do utora

úval.

1.

(slov.).

uzadovat:

v jednom

=

žlab. val.

uzel. uzélek:

konce duh po dno, též

dno zasazeno

laš.

od slunce

úvyšek z= nadvyšek.

uzemek, odzemek

járek ili žlab v

stup;

Mohli se uvijat!

(toiv) vydlabaný nebo

zahnuté

Až

nebo druhém ty vidly utopit mosí

=

si,

skivený, ohnutý (devo;, uvíro

(vraziti).

to

pospíšiti

uzélka (das Bundel).

utraka

val.

si.

uváží (urývá) sama od sebe.

zachrá-

se,

= umíniti

uvirý =z sprúený.

val.

utrák,

nmž

si

náhliti se:

I

útcha radost, milo útcha patit na to. las.

v

uvážit

uvija se

ušmúraný = .špina^'ý, nemytý ve tvái n. na rukou: Umyj sa, si ušmúraný! Má ruce ušmúrané.

útory

= provázek na dobytek,

uvez = místo, kde se zem (hlína)

se

usmáti, podl.

niti se.

úvazek val.

-----^

utnú =

gaval chleba

ukrojil'.'

špinavý:

ušklhnú sa sklouznouti. uškrdnú sa =: po oku

:

mu

uvalit: Uvalil

(vle-

pím).

Koníek

:

té užral. laš.

V. vádka = vadlivv

vadénice.

vadný

Kráva

:

= má vadu. vahnal = pitomec,

vadliva

vakše

la.«

pl.

f

.

= klouby,

valáová deška je

=

na

val.

válení

prádla, val.

laš.

válat smíchy z laš.

vati se.

Zl.

koho =z posmí-

::

284

valchovat hubu

mleti

-----

váza panochy

moc

h.,

vazký

mluviti.

íká se dítti silnému, pi chzi klátí s boku na

valihrach jež se

komora,

= pospíchati.

kam

vali valila

pes

cestu (hnala

do foroty

mecky

!

Ten

valil

n-

=

vz

sem doma

vandžura

= n.

nemotora.

laš.

váa =

vaení.

1

.

varaja, uh.,

vara

==

nevaraš?

=

vari.

Co

!

naíkati,

ty

když

=

:

Nid

= zdlouhavý

varmara

!

laš.

=

= hluk,

varvasif =^

hmot. hmoti, kieti.

vatra =

ohništ a

2.

neádu, laš. vatrát=

= vagaí, vatrc

1.

fakule,

val.

3.

ohe

na

Je

mu

nevím, kde bydlíte).

pohodlný, prostravný.

trocha vchnéj

nemocnému). venek Set venek :

vit: Neví ho

(=

lehnj,

= ven.

val.

sa ho vynachváli

chválí).

Ani

sa

to

bylo

co

toho tak

Nevil sa nespa (velmi dobe se mu spalo). Dybyste k nám pišli, nevili bychme sa dobré.

narozprávat.

velikou

(s

radostí

lánkú. uh. veselý šátek n: veselých barev, veselá barva (svtlá).

1.

tlustý chlap. laš. 2.

chleba

—

gavat,

vesák

val.

ulíhnuté

hodný

vesaky.

kus.

Už

= poslední

=

hromada

gaval (hodný kus),

= plamenem

hoeti

to vatruje (v peci), laš.

dobyte na vesno prasátka

také

,

laš,

= jaro

vesnú hospody,

=

Mamy

:

vesno

vatrova

ve-

bychom rozprávli). Už sa nevím dokat, až pijde nedla. ves: Idem do vsi za ga-

val.

nm.

(=

najes nesvil,

balík. laš.

varova hlídati, uh. val. varovik ;= hlída domu, pes. varvas

=k

vdt": Jak k vám pí, dyž o vás nevím.

(velmi

laš.

varmara, varmola

nechtla

Zl.

vchný =

dítti,

se

vcú

vedek (= vetech) tvrf msíce.

vaivo.

„Nnatahuj

pí.:

praví

eru.

= vaeka.

=

viléjšku

:

játra

laš.

vargosi

varche m.

lovk

la.š.

Varaj

:

o

osta*"

la.š.

vargy pláe.

2.

vaacha

uhnouti

varga,

vargy,"

= Vera

tomto ase. vc Nikerú

doma (dokonce ne). veerek na veerku

val.

=

otroba

husa vantroba.

bdovati,

Od vérajška ráno

:

vantroba

vstriti

vecpati,

val.

=o

nekuty, val.

vandrovec =: vandrovní.

Mivaía na

:

kluci. laš.

nebýt.

viléjško

malými koly,

s

v nco.

vérajško:

(mluvil plynn).

valný

=

vcochma

nco

Ne-

mnoho).

pil

(jedl,

valte! (neplácejte).

Valil

pda,

:

na rolu je vazko.

obilí,

vázna ;= vázanka

Voda

se).

plésti.

mokrý

vlhký,

zzz

boku taku vazu

bok.

=

sa

val.

:

na vesno.

kam

= vlézti

:

do

:

— vés:

Pkn

takovú

(žertem)

mynáka

rebelka,

všatka kamen.

vlái: Pták

=

u

bidélka

laš.

[(zle)-

Bude veta! Už je veta! vtrák povtrný mlýn. vtry = ichy zve. vevali se Vevalil sem se do

=

:

(pácnu)

t

Tak

(udeil).

=

vikál

nejistý:

zlý,

1.

Já

To

(ohál).

se

ho

bych

vidt!

vidák:

Na vidíku (in Necht to na

vicherný = znamenitý,

val.

[laš.

vichla = Scbwindler. = železná kamena. laš. vinovaný = vinen. vinova koho eho = za vinu vichla,

vincek

co dávati. :

vloži s

listí

víru

u

—

(Wein v nco

).

=

na viru (ne-

mn

vise:

Visel

vitký

= hybký,

vitra

= bezový provaz,

na

hubu.

s

rychlý, laš.

za

pl ku behu

pivazuje;

mu

vitrú. val.

vbec: Vyal

je

horká,

výhon

na

nco

nco

v

2.

s chutí se dáti

=

v

neho. nco = uviti

do

val.

vlžavný

= vlhký.

vnit málo kde

laš.

v

cítil

a

sob

sob er-

boles, bolelo

p.

vnohy

— ten

tyku a v nohy

vodi

íká

se užívá,

se: ve stavení, jablko v

nm

vložiti

(sich in's Mittel legen).

vloži víru

vené,

1.

tam

:

Prásk mo-

s póla.*

= pohnek,

pohoni. uh.

vodka: na oi, na muchy.

—

vodonoš

zem.

místo,

kde

voda

val.

= volky nevolky. = sa jmenovati se Jak

vol nevol

vola

sa voláte?

:

Volám

sa Hodný.

= úterek, uh. = klouzaka, na

vovterek

byli sezdáni). laš.

se

v

sa

se

žene ze

vinový sklenky,

Žil

Když

planý

1.

vlomi

v

vidíku (kde by to bylo vidti).

:

díži

ovocném strom. 2, kvt lopounu. 3. nákaza kry stromové.

strana,

lícní

conspectu omnium).

uviti.

v

Dones vodu,

= žín. uh. = vlhkos.

=

nemu,

vidti (Freiplatz):

víra

voda

vlažná

vlahu.

vlášeé

kterou vidti, místo, jež odevšad

komu

hebík,

vlašenka =: kytka na bii.

mi nevidí (nepo-

nelibí).

vidík,

:

prozvlažuje" se studenou.

holub = barvy

vikovitý

vikové.

dobá,

udláme

chlapec

rozpustilý Zl.

vid:

=

vlaha

laš.

Bylo to vikovite. Šlo to viko^^t. 2.

nosí

vlhotina

vikovitý =

laš.

pevný

na peení chleba:

vlk

Ty vikálu!

=

nástroj a p. val.

[val.

hebík,

= silný

vládný

vevalim

laš.

vhlobi: vtlouci:

vláí

si

na hnízdo.

veta:

ruky

val.

viza dalekohled.

bírka,

,

val.

n.

pl.

vitrál -= prut, metla.

se chová.

muka

:

—

výmluvu.

vede

pkn

vede,

si

veš

285

vozíka

níž

se chlapci „vozíja" (klouzají).

njž

voznica,

prut

vacnú = udeiti vybiti, val.

vozvka=vozová cesta. ;

vy váca =^

:

586

vrap =^ záhyb (die Falte), vrapy

nabíraný; zvi-apova= sfaldovati.

pímti, aby

vráti koho -^

vískat Vtr víská ^= skuí.

val*

vrivá voda ^^ ve studánce

vy-

:

=

nábéry. vrápený, vrapovaný

=:=

vrndže*'

se

vrátka ^= oplátka

vrn = kolovrátek

na vrátku,

:

val.

=

vrátnica deska na vrata. vravi na koho — pomlouvati On na mna vraví. Vraví mu --

vrázi

=

sa

ustavin pecházeti a zas do jizby

:

vrazit (v

ei)

se,

t.

z jizby

ven

—

vrážíš ?

val.

vraže,

^—

f.

se

úchytka:

vza

mch,

pytel

na

ra-

co

kam =

= vedem

na

po matce vrch:

= na vrch 2.

oechy, ti vrhyí

sa: Vrhl sa

po otcovi,

Všecko

vyjde

je

tomu

(jim)

je

toho velmi mnoho.

=

verš.

chyti za vrchobeim Schopf packen. laš.

vrchovina:

jednu, ež se

ti

nco

=

vložiti

e.

=

Je to všelijaké

= všelijaký, (-te) = mladá

v

al.

veš.

:

Udlal

Dla

to se

vucí

(z

ne-

nvucí (= ne-

vda), laš. vúpaty za ním

vybambuší

= v patách, uh. = vypýtvatí.

=

vyložiti, vysvtliti,

vybarvi val.

Tam

1.

vuci

na vrch

vrch

:

Vsolim

:

laš.

opatrnosti).

geraten).

(ist

Snih vrž dí

vtorek r= úterý. Frýdek.

poítá j

= tam

laš.

vinu

se

svtlo.

vích:

!

všén

val-

atd.

vrhnú

val.

:

všelíjakový

= amrhoun'

vrhy

=3

skípati

všelijaký:

stížený [vlk.

vgaíka

vgaía,

t.):

(v.

se!

není to dobré, hlavn.

nadávka), uh.

=9

zatoíš

vesthovati,

uložiti, ukliditi, val.

vredzišqiar

vržeš,

val.

pod nohama.

vstúpi v

oechy, vrh

Poád

:

vrázi sa

-----

vržd =^

val.

vredyka

vrh:

sa

sa a

vsoli

=

laš.

Krávy

:

otevením dveí.

klábositi

vrzulka =: fryžula.

las.

vreco

svižný,

= obrátiti se

se

vrza —

Šlo

vrba (dobrý odbyt Háza na vrba (dtem

val.

mleti. laš.

:

všecko jak na

ovoce),

toidlem a

s

na žernách

spolu, jedním

Nevzaj

= rvaka,

na trhu).

neboziz

mu potym vrtly na právo. laš. vrz Pjdem jedným vrzem r=

modina

val.

vrba

=--

nernožeš huby zavít,

g.

po rán.

vrták

vrtnú

:= samohlásky píliš

prodlužovati.

vraž

vršek, vrch stromu, val.

vrt =

j.

Nevrazte sa poád'.

poá

sa

--=^

vrtký ^^ obratný,

vrzati

vrní.

vršák

držadlem pro levou ruku.

vadí se s ním. uh.

meni,

Muchy vrndžá (sum-

:

men). podl.

vrátil.

Co

uh.

vírající.

[val.

yy bedna

i = vybedniti,

vybíti.

vybombovat Na tom baranu máto vybombuje (vydlá, získá). Vybombovat si! (špatn pochodil, :

nic z toho nemá). TA.

:

287

=

výborlivý

raný.

—

vyb-

vybíravý,

val.

•

=

vybulova

mrana vybuli

na to

Stna

je

dundá

oi

:

(srovn.

.bulík").

laš.

=

^

ybývá

vycápa '

vycásaf

vycíza vati.

nco

=

eho

= pracn

Spadl ze stešn

Dia

nho

vy-

peinky vyarVydurbál sa z dluh, ze strachu.

bato.

\^dváí-a

sa z

= vyvádti,

laš.

vydymova: Na tych kopcach vtr tak vydymujel (prudko

vane), laš.

vyforbicirova

vybiti.

vysrkávati,

vylizo-

biti,

= vypoádati, vy-

val.

výfuk nr vyfouklé vejce.

val.

vytápaný

vyini val.

:

do trní a nemohl sa z

ten

vybiti.

= =

=

vycudova

2.

= zbývá.

vypráchni-

-

laš.

dostati, vybaviti se

robotu, trest nemoc.

val.

se z koze.

durbat.

vyby: koho ven vyhnati. Vyb)'! zkoušku (.odbyl"). Vybyt si

bit),

hruška hnilika vy-

vydurbaC co z

Hanka vy-

vybulená (vyvalená, vy-

:

vydúpnlý strom vlý, dutý.

laš.

vyvaliti

::

dostaneš

val.

vydundat

Vybuluju se kopy

:

vystupují, -

bulia

pouklá),

se

val.

se),

(

I

= vytlouci. vydli = vypiti až na dno.

Ti ptáci

:

Vydržíš

:

nevydržál (nebyl

vydubi

laš.

vybíka vyvésti se už .sú vybkaní (vyvedli

=

Eše

bití).

vyboži co na kom ^= vypiositi.

vyd rža

vyplísniti,

déšem

=

1.

vygumaduru =rr vytlouci v zemi

laš.

kolem. :

skala, cesta.

vydlati (kži).

val.

vyhamrazi = namáhav získati, vydlati.

vyistiti.

vyhléda Dti vyhlédajú matku :

vyasilo se

=

se,

vyhúHío

se,

vybralo

vyjasnilo se.

výhledný

vydta nco = vyndati sdla — sundati, oddla

;

tak

výdií

= podíl za života

nkterému dítti udlený, vydíábi co na

kom

nejpknjší pohled

otcova

vyhnálov: Su tu jak na vyhnálov (bydlím o sob. jako ve

val.

val.

vyhnanství).

= vyže-

výhoda

:

Zrobil

prokázal službu,

vydmucha

= vyfoukati

:

=

Tomu vydrána cestai

laš.

vydrda co odkud

= namáhav

dostati, val.

vydrpa laš.

=

vyhodi komu

osti-

vlasy. laš.

vydranisko

bati,

Odtel je Vsetín nej-

:

=

na.

broniti.

výmol,

výhlednjší

= od-

staviti.

hané

=^ jdou naproti a ekají.

vyrýpati.

vyškrá-

mi výhodu

=

laš.

=

vyhovti:

1.

žáden nvyhodi.

laš.

2.

Vy-

mi bídek na ele. vyhoe: vyhoel pro klebety (dostal, byl trestán). Už sem sa dvakrá napálil, po tetí bych nehodil sa

ád

vyhoel.

výhranek

= vyhrané

peníze.

;

— komu

vyhrávat'

veníko

hudbou,

s

= dlati zasta-

ped jmeninami); v, ped svatbou). vyheba komu

288

Vykázal

méno (veer

v.

::

eho: Nevyklí vyklidi:

to

se

=

vyvedu z

na

vyšlo

vyhúca

cestu == vyjezditi.

vycharba viti se.

sa z nemoci

vychlusta po hub vychmúlit

:

vykocha

to

uklízeti;

—

uchra-

initi,

v,

sa

:

Pibhl jak

vyj a:

ne-

z

se (o

val.

= vysekávání hory. vykíva sebú = pyšniti

vyjevený

Což budeš sebú vykíva.

j.

Nevyj al fajky z huby.

vykrsa

nevydlal.

komu

vyjiska

= vyliska,

vyjí: (vychodil)

v

síni

Pes sa

(vyneádil).

vykúli beku

Náš chlapec už vyšel už nám žádný dobe pi zkoušce

—

nic.

=

Sem vykapsena

= vypleniti, vyhubiti hmyz); sa = vyhynouti, zme

to,

vy-

páí

se).

laš.

:

Vykúšál na

nm,

kde peníze

(vyzvídal).

vykynoži les = vymýtiti, val. laš. íatanec vybiti. vyláta

—

=

v.

vykartili

vykrútíí

=

se:

vykarti vymizeti:

val.

Vykrauje

=

má

laš.

se

val.

piva=vyvaliti.

moh

(prošel).

vykapsi:

laš.

vypraviti Nvykunda se sy se spš vykunda? laš. dovdti vykusi co na kom

školu,

Vyšel

nechodí.

(plevel,

= vykáti.

sa z toho vymotává,

laš.

nemám

sa

vykrútiC sa:

vy-

sa

val.

= vypraviti

sa

nevýpravných).

(jako šílený). Zl.

biti,

Brzoli

:

výkres

vyjevený

;

se

= vykáti

sa

vykrámi Uh.

Brod.

laš.

= vypraviti

vyvrátiti, dol.

moci, val.

lem.

dvica = hezká,

=

vykotíte? (vyvelebíte).

vykada

vychybi ddinu = minouti omyvýchyrná

laš.

vykoti (vz)

pole sklízeti).

(s

= ozdra-

=

vychmú-

=

=

vychraova

sa z nemoci

vti z nemoci škaredé, val. vyítati, výitky vykomiza

= vybiti, laš.

Nemože

(má ei plnu hubu), podl. vyistiti. vychráni šaty

ova

=

vykohéti vyvyliti z nádoby

n.

tekutinu, val.

vybiti.

lit

vytrhnouti, val.

nádobu,

vrátiti

val.

vychlápadíaú, vyhápaf psfú

=

laš.

::=

vykoháti

= zota-

= pojte)

vyklidím (vyklidím,

lesa),

vykmasi

jevo. laš.

val.

sa.

Idu (jdou

heva, ja ich

laš.

ze

sa

se").

= vymluviti se z n-

vykli sa

vínky (veer

= vyhubovati,

vyhryzto

vykázal

všecko,

všeckého („zodpovídal

(rána).

vylett špatn vylef él (dopadl).

kartito sa to. val.

:

vykazova: Vykazoval, že {vypovídal ped svdky, na soud) vykázat peníze (vypovdti kapitál). .

.

.

Zle

mu

to vyletlo.

vyleže

Eše

= vybyti

nevyležeía.

si

šestinedlí

:

—

289

—

vykáti z sa z eho pohromy: Sotva sa z toho

vylíza rány, z

:

= vypohlavkovati.

vypo^ilavif

:

vypohodi sa

koho

od

vylomit

peníze:

o

lovku nemajícím už nikde úvru, se mu podaí pece nkde

=::

vyasiti

sa.

= odpoinuly,

vypostávaný

vylíže.

vy-

lenošený. vyprostit

si

Chodníkem

:

si

když

vyprostíte

ješt vypjiti.

Leží vj-^prostný^na znak natažený.

vylúpit -= vybiti, val.

vylupnú sklenku piva = jedním dou.íkem

vypiti.

=

n.,

kdo neomalen mluví. vymakoti nco

= hloupého íci. vymámi = herausschwindeln

boí

nm

všecky

peníze.

= vymina = výminka. = vymíniti. vymítit' vybiti,

vymrvi sa

:

=

lovk

vypeova: Mlyná vypeuje na vybírá deštice z kídla, vtráku

=

z

toho

vypírá,

vypel vypi;

obsáhnouti. :

Pora

vypili

ubližovati

Ty"s

vyrafiíl!

to

vyrazit

drozd zpívá

sa

:

v

ai

Jak

sa

zim

(jak slunce

vyrazí,

vyrazí, vyskoí), val.

=

vyízení Ml sem tam výida nco vyíditi, laš. vyidu výidný kdo nco dobe vyíditi, vypraviti umí Poslali sme Julku do dochtora, ona je

=

:

taká vyidna.

=

laš.

= výdlek,

nádenka

:

Chodí na výrobek, uh.

výronica = výroní den Dnes výronica jeho smrti. laš. :

vypléhni = vypleniti, plevel,

áditi,

(vyvedl).

vyzobali.

biti:

laš,

ublížiti,

:

se

rád by se z toho

proso

=

(svárlivý, hašteivý). laš.

výrobek Ptáci

vyráíl

=

aby vítr tak ražno nehnal.

eho

mu

laš.

vyrafii:

mi se již), val. vypasený: vykrmený (o lovku)vypka: Slunko vypká (pálí).

se z

val.

Sen sa

:

vy-

.

.

^7jevil.

lidom. val.

komu = vyšlehati.

vypadnut': Výpad mi ten

vypíra

sa

(bruch

výadný: Dy já nejsem tak vyadny, abych nkomu vyadzal

vyslíditi.

= pídí

=

Mi to nevyadza = neblíží, neškodí. Nevyazaj mu neubližuj. Vyadzali

z chuti (nelíbí

vy pídit'

se,

:

vyobracaný^vycviený, obratný.

vyoísa

vyrái

vyádza =:

vynés: hus. slépka už sa vy-

=

vypúa: nkoho

na

vyáca = vybiti,

val.

val.

je vypriicený

na spadnutí.

se, je

vyadit komu

nesla (už nenese).

vyúra

Dm

se).

vypuit',

laš.

Obžalovali ho, ale sa

(^-)-motal).

steifen (vl. prohývati se

Vypracoval sa (boil

laš.

si

vymrvíl

:

pínati), v.

val.

Vymámil na v}-myga

= sich

pyšnil

hubu

nadejdete.

vyprúi, vyprúa, vypruova sa

v ped)

vyiuska vybiti. nevymáchaný: Má

= vypímíte,

hmyz.

vyhu-

je

vyrócha

==

vyoháa

= vybiti. 19

:

—

290

—

tam byla ve vý-

výrost: Céra

= vyrostla tam za chovanici. vyrozumný = vysplý, kdo

roste

výstihy

již

má rozum

eše také

Je to

:

vyrozumné

ne-

vz

vyruša

rovinu = vy-

na

táhnouti, dostati,

:

mu

za kudíy.

vysai.

se

Až

:

se

=

výsky(gen. -di, f.)=: hromada kamení na poli nasbíraného a na mezi položeného, val. vysemeni sa: To sa samo vyvyrostlo bez semene semeniío

vyšuhraný

Všecko vy!

Zl.

vysnaži=

smy v

Byli

vyistiti:

nvy-

Toho

izbu (== vychráni). snaži

lese,

= táhali ven,

vykliditi,

z obila = nevyistí.

Vysnažíí

výšury

vysnúva

sa

na kopec

= vylé-

= tmavomodré,

mu

vystasi sa ==

Sotva

sa

vytasiti,

ukázati

vystasít,

zas

sa

= strom

v

rubisku

vyškrata

=

sa

vysteknú== vystaiti: Kaj !

laš.

=r.

Vyhojiti

vy-

se,

vyšmarova= vybiti. vyštaheI^=vyouhlý chlapík,

= = vyjevovati

vyšústa vytajova

to

laš,

vybiti.

:

Vyta-

jovali svoje stížnosti, laš.

sa

=z

nenadání se

vyskytnouti.

= =

vybiti.

vy tka

vybiti, val,

Cesta je samy výtluky

:

= vytluená,

vyjezdná.

vytoi:== vystopovati, lovéj

val. laš.

Vytrápí tele na ja-

kráv.

vytípa komu

nechaný.

má vystekuú všecko

ruky

z

klouzla.

vytrápi:

schránil (schoval) val.

výstavek

val.=vyšeova sa.

vyškobrtla

výtluk

val.

se:

se

vyat'

val.

vysoké sukno

m.= posmch.

pl.

vyškérasa.

vyalúpi

se (vy neádil) laš.

zati,

=

ubrániti se nemoci, val.

laš.

vysmykova:

vdolek

chléb,

vyškobrti= vyvrátiti. Sklenka

(ne-

vybiti,

vy-

vyschlý, vyprahlý.

setého, jako kmín, plevel, val.

= [slepií vysmýi = vytáhnouti,

rád

batti, vylomiti kousek ostí.

=

nco = jinému

se

vyšéi zuby = vyceniti. vyšeova sa: vysmívati se. vyšrbi kosu o kame ::=ozu-

laš.

vyjeviti:

na

(járek)

jimž se vytru-

nástroj,

i

vyšeaný kdo šeuje, posmvaný.

=

vysmykovali smy suši

= vytý-

co

= žlábek

výstruh šindele,

obsáhnouti vysáhnú nco nco na dél rozpaženýma rukama,

vysrata

komu

buje.

laš.

== vymhliti

laš.

vyslepii povolanému)

na vý-

kati, vyítati.

laš.

= od vody vyrvaná zem. vyrva = vykudliti Vyrvi (= vysai

i

:

laš.

vystrkovat

výrva

vykši)

vystihnut.

= ekaná

na p. na svatbu ekajíc

stihy,

koláv.

(hloupé), laš,

emu ==^ porozumti

vystihnut

Nemožu tomu

výtrpy

pl.

m.

:

trpy (soužení) val.

co

= vyítati.

Má

s

tebú vý-

:

291

vytrta^^^ vybiti,

vytrúsi peníze

vypadnou z kapsy

vyzimený

val.

= ;

—

ztratiti,

když

v zim),

(vyhynulo zimou), po-

vyzíWý.

vdti.

vyzizova: Plamének vyzizovál

výtyk

= výitka

m

a ja budu

Ty

:

za to

2.

to zrobiš.

vytyk.

laš.

vyskýpa

= vykypti

vyzoba:

Necho

!

=

=

zvi=:na úvr

sa vyvedli

vyletli

z

Takoví mladí ptáci z létlí

vy\'eti

z

sa

—

Co

to

eho, odkud

=

šlovou -vyvedenci".

vyvede? (co

toho pojde). z

vyvltnú

zídla se vyvltne vývratno:

pomaly

(tu se

vyvbi

=

lístek,

:

Ze

snadno vyvrátí)

laš.

provésti,

kommen). vyzubova komu

vyzváa komu

schlagen val.

:

sa

vyzvala =

= aus

der

Art

Vyvrhla sa ze všeckých.

A^-biti. laš.

vybiti.

Kráva trávu

:

vyplila.

=

nádenka

našéj rodiny.

vyži

= okáti.

z nemoci

vyžúva:

vyzut,

pežvykujíc).

1.

kráva vy-

dveí otvíráním vypustiti teplo. vyzdravnú okáti, val. vyzdvihnú: Hospody tam nebylo, až N. ju tam vyzdvih. val. vyzíbtý hubený od nemoci neb od bídy.

= hubená, suchá osoba

žrádlo

podšívka sa vyse,

leze

ven).

vyžúvka

= co

vzatek

Hledí na vzatek

Ona

je

:

enem na

kráva vyzuje. ty

(zisk).

vzatky (ráda

bere).

=

=

2.

žúvá z pod kabátu (cpe

z nesnází.

vyvza tepto= vrzáním, astým

žn

ve

Ide do výžinku. uh.

= vybednouti

vyzíblina

=

=

žúvá (dostává ze žaludka

Ten sa vyvi-ht z vyvrznú z eho

nebo vc.

= vyzut

vyzvat

udlati:

Jak's to vyvrbíl?

vyvrhnut"

= Tomu lo-

nevyzpytuje (auf den Grund

výžinek

je

,

emu

vyzpytova

vk

laš.

je vyvratno,

Tu

'

vynadávati.

vysvoboditi se, vybaviti, vyplatiti. se = vyplynouti

vyzmtá.š!

Všeckem jednako vyzmtá (málo tomu dá, na p. jídlu). vyzpívaf vycinga vybiti, (:= dáš).

hnízda).

hnízda vy-

laš.

ke kuatom,

kvoka by ti vy zobal a. vyzmta: Ty tom

=

dáti.

Ptáci

sa:

(mladí ptáci

zem). Vyzízlo slunce

(vyskoilo), val.

Chlapci,

:

Vyváajte nco Vyváat pohádky. vyvála 8a z dluh=zbaviti se. val. vyvazova utíkati, val. vyvi si co u koho na úvr

vyvés

(vyšlehoval ze

podi. vypravovati:

vyváat=:l. dovádti nevyváajte.

vzíti;

= Obilé vyzimovalo vyzimovaný =

vyzimova

vytrúsi z pa-

mti = pomalu zapomnti. vyulápi = nco hloupého

= vychládlý (svtnice

val.

vzí: Nevím, co Yzál na

nho

si

smr. To vzalo penz na vojnu

vzal za zvyk.

zlos. Vzala z toho I

(stálo).

Vzal

(dal se). Vzal sa za po-

niníka (dal se). Vzala chu na zelí. Spánek na vzal. Vzali to v

rec.

19^

;:

292

—

Z. zábobonka == smyvc, povra, bajka, pomluva.

zábobon, šlená

zababúlaC

zaobaliti

tam

je

zababuši

dyž

mu

za-

smyslí).

si

=

sa

meškati se

zabaviti

Kde

:

za-

se,

dotú zabýl ?

se's

kdo

obleku,

na

zábarka

verbarikadirt).

hnut,

(verrammelt,

zaamšiC

to

aby tam nechodili),

(za-

laš.

= zašplíchati vodou,

zaandra laš.

záminka: Bere

si

zadmuchnú zafouknouti To svtlo zadmuchnme. laš. zádrapka

zábarku. zabiják

Ta

val.

se ani

=

peinami pikryl.

=

zaamši: Nlza všecko je zaamšene

sob

mnohými

se

= zašpínný.

zacafraný

hraditi,

= kdo má

zabaclitaný

mnoho

zabáhne,

zbáhne (když se

si

když

chce,

tyla.

mu

zabáhnút: Dyž sa

To

=

zaby

= zavázati šátek pod

bradu a cípy odtud do

= lihovina velmi

je zabiják (silné víno)

silný

zapomnli. lovk je zazapomnlivý. uh.

Zabud se od rána do veera na šenku.

zima.

n.

=

Zaba-

:

dobe do háb,

sa

búlaj

:=;

to

budzený

silná

= zábarka, záminka,

val.

=

též

;

uherský tabák.

:

zados

=

= dosti

hnoj a.

laš.

zadrobi

=

dost"

:

Neml sem za-

zabit To ho zabilo pivedlo na mizinu. Zabil by sa za masem

drobné promniti

(velmi rád maso).

Zadrobte mi! (dejte drobných).

:

zabliskova

=

Na

zhlížeti:

zafrahái ^

=

:

(=

smok, drak)

=

= škared,

=

to zabonil.

zabrat

Dy

jednou

= obsáhnouti

vzíti),

:

laš.

Do

= = podnesená vodou (srovn.

se,

nad

srvn. rozebrat).

zaby: Tam rozleželo se mu.

mu

to

zagyzdný zahaba =

mám val.

pevn

šaty

= zanešvaený. zavalit

bábami

:

laš.

Kde

zahabané ? ^= zaházené.

laš.

= zapov

v

lese,

na

louce. laš.

zabylo

— Zabyli

zemi kolem

val.

zahájené

zabrcaný =: zaházený.

starosl.

hlen), val.

zaguma= udupati

sta-

sebe zabraný (zamyšlený,

.

kolku v ní vraženého, by

Zabrala sa nad tým (nahm

sich zu Herzen). Nezabíraj sa

tým.

zaglanný: pluh = zahlinný, zanesená bahnem, lúka

stál.

= zamysliti

zane-

,

studila

náruím

všecko zabrat (na

zaachrovati.

= zasmetiti

áditi, val.

glén, p. glon,

laš.

zabrat sa rati se

:

nmožu

to

zagarazdi

laš.

zaboenec škarohlíd. laš. zaboni zapomnti Ja sem

Zadrobíl ptku.

zafrajraari ^^ zašantroiti.

ta-

tíka zabliskoval. laš. zabluka se zatoulati se. laš. zaboené Hledi z. jako mok

:

na

peníz

velký

=

zme na

zaháa

:

„Tu vtru nemáte?"

-Tež tu zahafia."

laš.

293

= najedly;

zahatný

tný^koho nemá nikdy zahladit*

záchtivý

kdo

všeho chce.

=

Potem

ude-

chléb na šaty

byli

zahodi

kam ^=

sa

záholivý

=

zajíti,

piinlivý, kdo

si

zahoet" == když

dýmu nebo

.svátky, podl. i

pe-

zajatu

zme

sádlo

rrz:

V takovém nám

vedlo.

tak zle se

= nemocí

z.

sklíen.

= bemeno, nše. zajdák = mošna. zajikat sa = koktati. zajímat koho = in die Enge — Zajímaj = uchvadz treiben. = utíkej uh. val.

zajda

umí „zahnaf." hlava

rozbolí

páry. val.

= zaškrtiti. zahrbolcova = o hrbolec

zahrdlií

nebe

:

= zásobiti se: Mo-

zajatý: Být velice

val.

se

val.

zajatí:

=

vydlati.

na

z.

= zamraený

zajaina = zajeí

ené,

ením zabiti. zahna si na

z

zachystatsa

síme sa

las.

komu

mlsný,

lovk.

nepošlo

= silným

zahtuši koho

za-

to

se

nco

vertusehen).

=

zachubolený

dosf. val.

zahíadiío, aby z teho (zatajiti,

nezaha-

zahati,

nelze

val.

laš.

na

!

vozem

cest

cova

se

kam =

nkam

covité

zahrbol-

zavaditi;

po cest hrbol-

zajeti,

záhrdlitá sklenka

las. =^-

v

lesi.

=

zako-

pati, zahrabati.

záhumeák = kdo bydlí za humny nebo kdo tam má pole. =^

nž zavrací, kivák,

kudla. val.

zachlošit = zabiti (prase) uh.

= západ

nad záchodem,

zachodi s

:

tým mlékem

dail,

Už

Zachodilo

je

se

dobe

skea

= nemocné.

zachríplý ^= chraptivý.

^ chraptím.

uh.

1.

=

pípež na pomoc, sázka (die

2.

sa,

Sem

za-

besed

sa na

zasedti

se.

= zavésti zákopa = píkop, zakludi

1.

= „zahazuje", s

On

laš.

:

Kaj

= za-

m

[kludi?

zakopává

se

2.

zalaš.

Zakopal sa

tým handlem =z pišel na mizinu.

zakráa

zapackova, [val.

zachoené dobyta

zakládá

nemže.

zaklam

to vypadalo.

=

vyjeti

zakopat' se:

brknouti. val.

chríplý

základka:

když

slunce

mn dobe

^ obchod sa

Kvt

zakládat:

val. las.

dobe mi

zachopta

:

Boty

:

na trhu koupené.

op.

z.,

chleb.

perozuje se v ovoce.

piraziti,

pivíti.

záchod

zašla.

Wette).

^

dvei

zachlopi

na

šité

zašla

zašlo, že neide.

zákalec = brousek na zakázka = objednávka

hrdla).

zaheba, zahebova

zahybák

ho

Cosi

Žatým ho smr

láhev (proti

obyejné „sklence" bez

tma mne

Noc,

zajít:

ho

(bére

v

= zastávati ochranu).

Zakráá

:

Dycky to

zakráá (omlouvá). zakíbi se Réž sa už pkn zakíbila, je zakíbená vyrostla :

=

v chumáky (kíbky).

val.

laš.

::

— zakrnúsený zakrnlý, zaškrdlý. zákrut n. zákruta =^ oklika, [laš. zakúlaný

(pes), laš.

zakuri v peci

zaku zajel

= zatopiti,

Ková

:

294

—

m

zámraz

uh.

koa =:

zakul

mu.

zakuza koovi :

laš.

zamrzglý:

= za-

Já tam zaletím

:

Chodí

galanda:

na

= zábarka

= = zámyselný = podnikavý

néni nic

zaíhavku, ikaía, že

oi

aby

pjde na

mla vodu.

= sázka, základ = vsaditi udlat záíomka = sázka. založit se do eho = dáti záloh

zaosái

se založil do teho. laš.

Rolí

sa:

= zádr v devné nádob. záluplivý = devná nádoba

zálup

tvr), která

má

zálupy,

zabiti (Garaus machen).

zamakaný od zaný,

blata -— zama-

dlouho

val.

:

padajíc zavsila se na jiné stromy,

zápa

=

oslúní,

kam

místo,

v

pole

nedosvítí:

slunce

zápai;

op.

úpk.

=

zapáit sa zalíbiti se. postihnouti zapadnut koho

=

Zapadla ich tam.

kde

;i=:

zmizeti,

= zapálený,

zardlý

sa

ztratiti se.

zapálenc

lovk.

laš.

zamarašený

zame

ji

sa Jedla sa zaosáita =^

zapadnú

zádry.

zatuši

když

val.

sa zalúilo,

když osení hodn vyrostlo, jako by se v louku promnilo.

(putna,

Ai malá noška sa

obtíží se,

zamatlal. se

pivezu všecko, dyž už sem

zalúi

má

zaonai = popraviti, ozdobiti, ale též = dobytek sa zaonail =

val.

se.

=

zaod = pikryti,

ZI.

Už

= zamhouiti;

nese. val.

(fant)

z.

Mj

:

Zl.

zamžíté.

zanese

laš.

to

z.

zanést sa: :

zaoba-

zamútná voda zakalená, uh. zamuždi zabiti (prase) laš.

zálety, val. laš.

zathávka

za-

Zl.

zamží oi

=

val.

lený v šátky.

bhnu. zálety

ostalo

= zakrsalé. zamuchlaný = všecek

zatepnút := zabíti (králíka).

zalett

omdliti: za-

ovoce

mrzglé

laš.

!

=

=

[Zl.

= zamazati, zamatlati. = dopalovati, dozírati

zatava Nzatavaj

když

,

zamrhanec ;= zakrslé jehn.

zakypa Všecko zakype vápnem zalapat

Zito seté na z

:

(zami oi), laš. 2. mreu (omdlel), uh.

udidlo.

zastíká, zamatle.

laš.

po zasetí hned zamrzne. zame 1. oi zamhouiti

zakvasit na chléb = udlati kvas.

=

dobe sem

zámluvy,

žadnej

ich vychoval,

zamazaný od kou-

rr:;

zaválený

lení,

:

= zaprášený,

laš.

závj snhu. zámluva die Verantwórtung Myslim, že pro svoje dti nebudu (-i,

f.)

=

:

zapalovat sa palovat!

:

Což sa budu zadrápati.) Co

(usilovati,

sa o to tak zapaluješ: (zasazuješ,

zajímáš

se.)

295

= ervánky

zápaíy

= zapaení:

bud

Jak

pijde na kobzale zapa,

budou

liníti.)

zápas: kde je v behu,

tam

si

zapustatný

ovce sa

zapýi ej.

=

pei

zahraditi

pepei

echallen).

=

dvei

val.

zápasiti.

1.

zakoe-

2.

(=

z.

rázn zavíti = oi komu z.

1.

=

zamazati,

zapoja

nco

zápole

=

d.

zápas.

ním

zapotroši pozdržeti

aby se

si,

zarúdit

= déle

se

Zapotrošít sa v hospo-

:

Zl.

zápov =

zapovdno

kde

istotou,

nesmí

zapracovat

záprašky

Nemožu

výroka

zemelé

za

v

rísaný,

den.

:

zapravi,

nedli a ve

Jak se nemoc do smr ho npusti.

pažku).

= =

1.

z.

2.

Ten

plevel:

vy-

z.

ušmúraný. uh.

=

voda oxydovaná. laš. které v zasedavé hrušky krku „zasedajú," ostávají dokud stojatá

se neuhnilií.

zasíplý

= chraptivý.

Vaa

zasnú

--=

na celý jednu vý-

zastat:

zpežení:

na jednou

na

(jinde:

laš.

zarúdná

:

zarzavka, zerzavka, zrzavka

laš.

na jednu

p.

=

zapravi se

zápraž

=

a

= zamokiti rosou, = zasypati. zárypa = hluboký pikop, zarýpaný = zaškrítaný, umu-

ote-

:


nho

= výdlek, laš. uh. = zárove. = zanésti, zacpati ne-

zarúti

si

vydlati.

=--

n.

U

:

(poádku),

val.

si: z.

poádek

nni zaidy

zarúšat šaty

které

ve

založiti, ztratiti.

trhá vajú. val.

chytati ryb.

kúska chleba nášky

=

voda

tým

Oves neurostl, sucho,

blátem

úra. zarst

pásti: Voty byly v zapovdí.

zápovdní

s

zaadit

ke kráv."

„pomoci

= zaízení,

(v.obci)

zarovno

zápole.

kde

sa

si

si

laš.

mírná

2.

= Nevím

nco =

záida nas

upíti

se.

vydlávati,

Nemožu

=

zárobek

1.

s

= za-

zarazilo.

z.

val.

riiél

:

3.

zabiti.

=

si

stalo.

hádka

koho

podplatiti

udeením

koho,

si

zarazit:

ho

=

zaráBa

rady).

zarati

=

z.

uh.

na krávu

niti se (strom).

zaplešit

laš.

zaadit

(ver-

(pehraditi). Za-

zazditi.

Zapleštíl dvei. 2.

Bylo to

= zaervenati

sa

zarobi,

=

:

rostlé lesem. uh.

laš.

pkná roveneka

zapasu, val.

zapei

za-

zapustai si: Nech dti, nech trochu zapustaa = zadovádejí.

(zapaí

je zápas,

zápaskovat

=

dvei

vrata,

:

strený, zavený.

tak prše a slunce do teho sviti,

se a

zapený

Veliké zá-

:

paly, veliká zima.

zápar

—

pípež.

zapít sa koho

ležela

uh.

=

zíci

hradskú,

se.

2.

usnouti, val.

Beka

1.

byla

co

po celé

pekvapiti

zastala celu

tak

silnici

veliká

na

= Zastal

pi.

=

val.

ztoéja na

!

— komoe. na

3.

= býti

Toho já sám nezastanu (neskonám). Ten už nco zastane

= v ece. = travou zarostlý

zátoina

práce on neza-

Téj

starosti:

296

nco, míti co

s

:

!

vír

zatrávený

zemáky a

stane.

pole,

(vykoná

zatí sirkou ve slám zatrousi a

ádný kus

sám mosím zástava

Všecko

práce).

zatrousi =:

zastúpit

v tle.

devná

:

rozeschlá

nádoba horkou vodou se zastoupí, že pak už netee. t. j. srazí se,

=

zašacený šatstva:

Tá

má mnoho

kdo

zaškrátaný

= uškítaný, ušmú-

se. val.

raný. val.

= hubené. = zavrbi, zaškvai,

zaškudté prase

vyvésti

nco

Ten

:

škutina

zas

záškvara

= mrzutos,

u

hnv: Mla na

hádka,

záškvaru

(s

= umounný. zatarasený = zanesený zákopa zašuchtaný

:

smetím, blátem a

zatarmani: manit?

p.

Kaj's

za— zaju:

mi

zatar-

kráva

husa,

pes,

laš.

zaje (otvírá hubu), val.

zaa: ved ho zatína sa:

zajika

= zacpa) =

kamen

zátvora,

se zastrkuje trouba, laš.

= zatlaiti

m = neumakej.

zatisknú hubu

=

na

tchoe,

Turky

už zatvrdaía

zrála.

a

Už

zatýka:

dech zatýká

(praví zádušlivý), val.

zatynú

= zatonouti

zaty

:

ko-

po

:

laš.

Hus

zatyla

= tukem

se

zadusila.

= zítek,

laš.

Obilé závadné, dyž

zavadnút: je sucho.

závata

= erný

mrak

zavalený := opuchlý

zavait

erná

:

val.

šla.

nkomu

:

z.

krk.

nco = zašan-

pekážeti, v cest zavaza Uhnte, nezavazajte nám.

býti.

:

zaveei býti.

Nzatisni

žiti,

podíti

= pevn zavíti, zacpati;

zátka

Okýnko nebylo

tkané (zastené)

laš.

:

sa

za-

u

= nco

zavést':

védt

mu

odstoupil).

nkam

zalo-

najíti).

závs na okn

na

veera nkde nás. val.

Je to kdesi zaveru-

šené (nelze toho

laš.

v pant, 1.

sa: do

Zaveeít

zaverušif

podl.

zatka

pas na

Di nezavazaja!

zácpavka, na p. u

(špunt) uh. 2.

Zatupíttým

p.

zatvrda:

=

:

=

zaáí.

lekati se,

(zapa

zatisnú

(z

a ne-

troiti, odbyti.

se strachy, val.

jíž

potkány a

závala

val.

podl), val.

(zaratil,

zatipka

— potupiti

zautek

kopce), val.

stodole

zatupi ddinu, val.

lena do blata.

cosi zaškutit. laš.

ve

Daj pozor,

sirkou).

zátvor =:

= zašpiniti

zapáliti.

zatrúsíš

byía zašacená! val.

zašípa sa

zaškuti

dýmky,

tím

z neopatrnosti za-

Zatrúsíf,

páliti:

val.

ve

stodole,

=

zastávat.

= zácpa

p.

=

co vpadá okno zavšuje, laš. Dyž sa syn žéníl, zase

otec

chalupu (vnoval,

Zavedli

.sa,

jak

by

— chtli

nco

domu

s

úmysl

kupovat Já

jiný).

ú

s

majíce

zavedeš?

šiti

zavodi

se,

Zavo sa honem (velmi

!

val.

=

závis nad vodu

mu

závistno je

zbavit se

dyž vidí

to,

.

.

znamenati, zpo-

nco.

zmysliti

= zmysliti. = zabaviti

laš.

val. se.

Chvila

se zbavi (mine), laš.

=

zbrky

.

ovoce

strom

se

napadalé a posbírané.

val.

postaviti

na Zl.

pole

závitek

= sochor, jímž

etzy

tahují

t.)

pi-

se

zbestvený do

emu,

devo

= poslunité

zavon = zasmrádnouti Maso :

zme vás zbíhali (bsem tam hledali, shánli.) zbi: Zbilo nám=potlouklo. uh. smetka Plove tam zblinka

=

ve

zavonlo.

Ma

:

=u

tu rolu v také

kam vzduch

lesa,

dobe nemže

ani slunce, laš.

=

:

Stoklas

sa

zemi

v

sama od sebe zavrhne (tak každém pleveli). zavza se Obili se za vzato :

o

=

ujalo, zakoenilo, laš.

zazavdánif

nco

= dáti

zá-

vdanek na nco.

zazdž:

toka (zabíhá). Frýdek.

zažimf

porostou pro zimu. :

ml

zažit

rozumu a

utéct.

z.

se

Svíka

:

nám teba

= pra-

zblkía

dohoela náhle. vláknité. maso

=

= zbouzeti.

zblýa = zgíýa

=

spadnouti zbobrova brovál ze schod. zbojstvo

hrubstvo.

= vražda,

Zbo-

:

zbojnietvo,

val.

zbrojstvo

—- loupežníci,

zbuja

coll.

zbúi

sa:

f.

val.

= zbojníci,

laš.

Jak sa vtr zbúí,

zade

(zavje), val.

Xa tom

zbušit:

zbušíš!

=

zbušít! (vydlal, iron

= zbouzet

:

Ten

nic).

Co zbúzáš

(shledáváš).

zby: Pacholek

dáa

laš.

Bude

:

zbtovité

zbúzat

Kobzole eše v zemi bude jim tam zima, ne:

jakási

laš.

jíti.

zblknút

tož chodník

na trnu Zazdživo to do poZazdžiot

(zachytil se).

=

skajíc

Hlava se mi zavra tiía dostal jsem závra, laš. zavrhnut sa Mole sa zavrhli zavráti se:

kožuše.

z.

:

vin na dne zbíra se

závrat ina

zažit

Po-

:

celém trhu

dve = vábivé, vábné,

závodn

=

= shledávati

zbíhat koho

val.

zažiiha

= navyklý

eho, dychtivý.

hajíce

laš.

zavratin

eho

bláznivý do

laš.

na voze naloženém.

závitkovité (v.

=

vích od škody, zahájiti.

zavíšit

nm

v

(voda,

zakalený

žúr). val.

zbajda =: zbatácha

laš.

chrastí, val.

umí živnos

si

zorovati.

Zavete sel Cist sa zavodíí

pospíšil),

si

v.

zbai nco =

se = pospí-

ponáhleti se:

si,

=

zažúený káva,

(poídíš).

zavés

= kdo

záživný vyhledati.

nezavodím

nic

jí

Co

(nezadávám).

—

do

(pišli

záminkou,

tou

S97

ai

na

druhý

Nemohl tam zby

zbyl u hospo-

rok

= úby.

(zstal).

:!

298

=

zbytkova

zbytené

dlati

vci, dovádti: Nzbytkuj ty zby-

teníku

platy,

povinnosti a

= veliká = zpráva:

zdání, že

zdai se

.

.

Dostali

podl.

.

Dyby

sa:

Co sa

sa:

Všelico

se.

ít

(co

= zdavky. = zdávaový na zdavky šaty zdáváno vé = svatební, On zdechlák = slaboch slov.

val. laš.

=

zejí

:

je z.

:

aby

povedly

:

zdrešova

zdová',

uhá-

=

dáti se na déš zdéši sa Možná, že sa veer zdéší.

s

= =

:

Chlapi,

sa:

(stane

sa se

cosi

Kdož

se).

zeškorpit*

ví,

sa

co sa

= sveeívá. kým = pohás

dati se. laš.

Ze susedu zezeškrknú se smy áe trochu pohádaly.

=

laš.

až sa prášilo

!

Ten zdúvál,

:

zešuška umluviti. Už umluveni)

se

!

:

se

s

kým

zešuvie

=

zbortiti se

nožata zdúžá. uh. val. zdybnú komu co tajn

=

vzíti,

Deska

:

se.

voda. val.

zezrn zezrél

na

služb

sesilil

doftrou

Chlapec

:

= zjadrnl,

stravou, val.

zaži peníze, výdlek =^ spoAni toho nze žij ú =:;

tebovati:

val.

zežváchat :=

Deska

trošku

(tajn

zevít: Vojnazeve, jak v hrnci

zgáat

Šak on chas-

mu

se,

-= tajn se

byli sešuškani

snísti.

zežvachlat šaty

chodit, až

zeškorpiti

na slunci zešuvíela. zetí sá =^ pohádati

(zbortná). sesiliti

=

laš.

nespotebují,

val.

zdúvi sa=zbortiti

se

povaditi se.

(zdvihl a jdeš), val.

= utíkati

=

škrkíy

=

=

!

ním zmele. zešemívá

=

neúrodné pole v zdrap 1. behu. 2. staré haraburdí. zdrapova upalovati. zdrhnut 1. utéci. 2. vymluviti se Ten sa ze všeckého zdrhne zduno udatn, val. zurba sa zbrcha se, zveti se z nemoci. Ze sa's peca zurbát

zdúži níek bude

=

zeškýi

=

nti, utíkati.

zdúvená

to

se.

zemle zmele

to (vyhaslo v dýmce).

zdúva

nám

sa

:

Pidáí kúsek jalovca, Zdechlo mi nezdechí.

ohe

Dobe

:

se

Sak sa ti to kdysi zende. zelha zemáky zethaty ne-

prsa. laš.

zdechnut

sa

Už

:

zešlo.

val.

na

laš.

:

nezdá!

ti

Ani by sa nezdálo by nepomyslil, neekl).

zdavka

= klopýtnouti, = Findling, Bastard,

zebra se sejíti se myslim nzeberem. laš.

napadá").

„ti

(ani

Zdybnuí

:

laš.

laš.

vám tam

sa

= pihodilo zdaí = pihodí. zdá

zme

= zmizeti

se

z.

zeb ranec

p.

vzdálenost.

zdálava zdání

:

nni ho. zdygnú

se a

laš.

!

zbýva

zdailo

ukrásti

= pokriti.

= zblýat.

Uh. Brod.

uh.

= =

zahospodáiti. zgazdova zgebnu zdechnú.

val.

:

299

=

;

=

nerovno položenou)

val.

zgrah Tak mnú zgrabí

zima

:

= lomcuje, zgablý

drobí. val.

= skehlý

Mám

zimou.

(po-

zhodi zhodíl 20 kr. na lokti Tož ten grejcar nezhodíte? Nechél sem ím toho zhazova :

(slevil).

(hanti, abraten).

brambor,

zgrýpa

= zgrýfa.

vzíti ukrásti.

1.

= selhalo. zgya = zhaba = úkradkem

zgybto

2.

vzíti

:

srovnávati se

:

Zle

se

níze

=

zhynú

n.

zigli

ml

na pe-

zhlupnut'

zhlidnos nad

= zblázniti

se.

hlupn

zhnilaí

=

peenka,

plíse na

zhnilých kmenech stromových, val.

zhnilák =: zhniloch. lenoch

zhnilai

=

lenošiti laš.

laš.

ztratiti se

=

1.

utírati

moc mýdla.

val.

okno). 3.

n.

p.

knížka,

:

tam zhynula,

2.^

mydliti

val.

ostrý

vítr,

= studeno.

ožihá. [val.

m na hbet

laš.

voda.

laš.

zii, zingnú

= udeiti

pstí

kladivem, zing ho. Raná (stelná)

laš.

jistá bílá

=

[a

blechy

vši,

^mný = chladný, studený:

zingla. šílí.

^

dm,

= zburcovati.

zimni: Zimní

našima dtima.

= blázní,

kole

sa

dobytek,

:

zihne=jest

potoce,

Nemá zhlédnosti na

:

zhrzbi

n.

mazati hlavu masným.

dal se zaslepiti.

zhlédnos

sa

a p.

zimavo

penzom

val.

sa

zkaziti, sepsuti.

motyka

voda toí.

chudobné. Aby

=

vyziglila

se zhazovali. laš.

zhlédl sa

Zbrkli

:

zhyd=Geschmeiss.

!

prohlube v

t.)

(sbhli).

zhurda

=

zhta

= pohlavek, sa

pole

Léky

shledávati:

:

--^

(v.

Hlava mi zhokla

zhumplova

už

:

sem zháala. Co sem sa vás nazháál 2. buditi Zeže ho 3. laš. dovádti Dti zhaaju. zhazova se n. zhoova se se,

[val.

zhrknú

zhrzi

to zase kdesi zhabál. val.

shodovati

peený

zhroziti se. val.

utíkati, val.

!

=

peeák

zhívanec

nho

ti

zháfia=l.

==:

geworden).

(ist heiss

lakomý,

val.

zgybnú=

ti

svátky

val.

zhoknut:

val.

val.

=

zguhrák

zguhrav)',

Všelikeí

(jejich

zhorcova = zbobrova

zpiznú.

vzíti,

z

radního.

z

zrušeny.)

utíkati, val.

^

úadu

Zhodi

a

zhodni

sú

zhoák

zgrýfi

kde

Zhoá

Jezuité byli zhodni.

tupn).

zgrgnú = zgrbnú. zgrýfa =

„hodným-,

se

vypadati.

svatí

umíti

zhasnouti,

:

dobe

(složiti).

ruce zgrablé jak kolky.

zgrbnú

zhodn = státi

=

zglomek chleba ga val, kas. zgtunda sa skriti se zglundaný ležel skreny. Dít v peince mívá „hlavu zglundanú"

Tak

zinžet: zindzí,

to zingío železo

když se

na

tvrdým. zingra =^ jiskra.

!

a kov

vbec

udeí

ním

:

—

=

zípa

tžce dýchati

;300

— zloin

Sotva

:

zípavý

= chraptivý

zja*

sta

muž

zjédlivý

toho

z

sa

z.

= pro-

zkabražený

Hnáí sa do práce

:

= steštný.

zkaz

Všecko

:

val.

id

v

zkaz

=

na zmar.

mi

Ty's

ty

niti

zklkovát! (pomrvil, zcuchal).

mamnka

Boty,

hrnec a

dobrý).

zkeha

zlí.

špatný

2.

(malus jest ne-

p.

na

nechcu

zim

na

pí.

zlé

zkýši

Mléko

sa:

;^ promnilo v

laš.

zkýšiío

„kýšku,"

srazilo.

=

zmatéi^^ zmaiti, zhubiti, val. zmehnú: zmehto mu = selhalo.

zmés

:

Nemožu

sa

zlátat

Nemožu

žita (zmoci),

na to zlátat (erschwingen). Zl. zláža =3 zbouzeti: Nzlažaj, zlehknú''

=

státi se

„lehkým,"

lehkomyslným. zleja

=

zleté

1-

:

zmata~ 1. hloupá, pomatená lovk takových eí. zmráša sa: Zmrášá sa jak 2.

=

ošklebuje

(vl.

smršuje

tvá), val.

zmrgnú

= vzíti tajn, ukrásti:

To dávno kdosi zmrgnul. zmrvolec

--=

laš.

zplštné

vlasy,

laš.

zmudrova

:

Jak bych to zmu-

= chyte vyvedl. zmyksi = roztrhnouti,

lijavec.

spadnouti

= zlý

Kolera ho zmétla.

3.

drovál?

leják,

Zlefél z hrušky.

zloch

e.

koltún.

laš.

snísti:

2.

^^=^

opíca sa

ukrásti.

l.

zamýšleti Už zmía na vim, na zmírá. Nezmíál na nic

(v.

micu

=

Všeco zmétl.

dobrého.

zlátat

[val.

na mizinu.

:

t.).

ský-

Zl.

zkynoži ^^:= zkaziti, val. zlahodi sa smíiti se Sotva kdy ztahódíme. zlakomi sa na co =^ zhlédnú

=

„ma-

ímž

= =

zkrnubi (srvn. krni): V takovu zimu oves zasety ešte v zemi zkrnubí (zkrní, zteí).

= nasázeti

zemák),

(zelí

Co sa

se:

pomásti nkoho. zmargoti zmlsati, val. laš. zmaškrti zmata ~- daremnina, pletka. zmatek: Pišel na zmatek

val.

= kehnouti,

= zpírati

zmakotit pole

mrznouti.

ogare!

sú

Já vám

zmáhat sa zmáháte? val.

:

sa

snísti:

rozzlobený (iratus):

Dnes

zkolenova —- zkolenovatf, ochromnouti podagrou To praša nám ekolenovalo. val.

na

=1.

kotiny"

zktkova:

sa

zlypnú -=

n.

(radím dobe).

zraditi.

sa

zlý.

to.

zlý

tisíca

zn nedobrý, uh.

Nechtl

zjevi:

zlupnú Ztupni

zjala pro sebe (strhla).

z.

val.

laš.

nh.

Ti

:

hlas.

:

mžurka oima

zivka, lupka,

= mžikati,

jak

= zloinec,

zlodušný -— zlého ducha,

zipu.

A

:

Ze zletta.

nezletíš!

lovk,

laš.

ziti,

zka-

val.

zmysle si: 1. Zmyslét si podívat sa tam (= „napadlo mu").

::

— Co si si

o

zmýšláš? Ja

si

(nevymýšlej

= zpomnti. nkoho ^ ukládati. zrny sle

znait

Nemožu

:

zmýšla

3.

zamazati (zonaený

4.

povtú

znail

zore

znaí (nejasn vidím) Enom sa mi znaí ped oima Schein haben). (

enem taky znaek,

teho

las.

= pentle

znaky

Bylo

z

malovaného

= trochu

znaménko

deska? ,,No znaménko, nechsi? ta

se.

známi známi

movati

de

sa

s

tam

by

co

tlíti

znáti

= = sezna-

hlásiti

to známila

=

znajú plut.

:

Zá

:

tu

zpesti kaziti

lovk jí

nátku

znelíbiti

znevidla.

omámiti

=

sa,

a

o

nm

dala

ukradl

zlakomi

1. hrub.ší

vidu

pentliky je

se

ju

zónu. val.

se,

po-

by posluchaí,

ale

mezi

eho

po

sa

druhé,

^=:

Nemá nemže se :

zpítka

zpomn

:

Dyby

zpomn!

=

zpomnti.

laš.

zpovýkat

se

kdybych

val.

vzíti.

= leda bylo mi to mohlo mohl si

= verwohnen

:

Matka

Dcko

zpovýkané.

zpoza bucka hledt

= posupn

Zl.

chamra; p. od

= nemá

zotaviti,

udlati.

dal

(na

se

em = dosaho-

zpiznú = kradmo

dti zpovýkala.

(srvn.

to

Zpínál sa po jabku a

:

ani

sa).

smeti,

= umazaný

2.

laš.

spadl.

val.

dti (pezdívkou). zon zz pozadek obilní: mám 10 mic vyky a micu toho

snhu).

Un

se:

zpína

[zniku.

Néni

= zepsuti

se

pijde

zniku,

znátí.

sa

=

sa

zohavil sa na

zol

z pamatovati

zpesti laš.

cosi.

dostati

pry.

zazolený

=

se

zpohlavkova nco

=

sa

znevid

zhlédnut

Za

:

zpanoši se: Nechali se žida zpanoši (zmoci se), laš. utíkati. zpazdrkovat

Kabát poznaný.

se

se

(nemohl okíti).

se zp.

zpítek

^=

z nik:

= vystídati

sa

zpamata

Nmul

vati

zna ^= umti

sa

názorky.

v.

sa všeci zošídíja. val. (srovn.

jak

komu kým

ke

sa

známi: Já sem

Dívka

roz-

zpajdi, zpajznú=vzíti, ukrásti,

ohlašovala.

(nátchu).

uh.

val.

=

ída).

Nepopálí

:

se.

za

ma.

zorilo

,

=

papíru, val.

se

se.

zorky

= znamenaný. znak. znaek = trochu, kousek znak slamy.

zorí

zošídi

znaitý Done.^la

n.

beskuje

mi

tá rež (málo vychází). Cosi sa

—- zablácený).

pomluviti: zonaíl

Málo sa znaí

jak erný puntík.

2. pobiti.

l.

3.

Už toho málo znait

:

Pták sa v

(znáti).

= plevy konopné. zonai = zkaziti. zóna

nezmýšlaj

di,

2. uh.

si).

301

(jako zbojník).

= pející.

zpejný

zpua

=: aufquellen:

zpualy. Zpualé okno. zpúdnt stuchnouti muka zpdní, je zpdnlá:

=

zpurák

= lovk

:

zpurný.

Dvei obilí,

Zl. laš.

:

:

302

zpustova :^ zkaziti. zradlivo =: nebezpeno je

iš

= prozraditi

Já

:

a t

kom = pomstiti = zdivoiti. zvtadova sa = vlády nabyti, zvés

zra-

(vydím ^- povím, požaluji na hrožují si dti školní), podl.

dv

zrostík n. zrostlík,

trnky a

zrundi

štm.

sa

to,

njaká p. oraka de-

nemoci)

(z

val.

snísti,

val.

zturi

sa

zubadlo zubaté

ztrnit

n.

= uzda. slunce = které

=

sa

Div sa nezturil.

zblázniti se:

val.

zvoní

se

zuberek

ve tvrtek po svat-

zuna

obílí.

ve

= toulati

se

Všecko

:

= probil. obilí

laš.

zvoía

zvorýga,

zvalito zvalita

= zhodila. zváživo = Ubergewicht

=

dva

zuby

iti

se,

míti

í

kom=

zkazil

schla gen)

3.

z.

sa

Zvrhl sa ho (odekl

zajíc.

divoké uh.

zvi = na

úvr

dáti

Zvte mi mrku muky mu plátno. zvést

:

vbec,

zvíe

Co

s

tým

i

!

vzíti

Zvít

zvedeš ?

=

= utekl.

= zotaviti

z nemoci, sebrati se:

Sak my sa zvetíme.

se ze škody,

sa zvetíl.

se,

páí

4.

Zvrhlo sa to na našeho

= svedli

to

na.

= sevíti. = kožená obšívka

'zvrsknú prst

jamách.

obyejný,

zybák

na

Zl.

eho = zpáiti

zvyajný

zvyaj,

Ten

= zpíká

se zvrhl.

zvrtnut sa

zvt hrách

se).

eho:

z

Zvrhá sa

Z toho porunictví

se:

zvršiny

poídíš.

zvetit sa

toho

der Art

eho,

toho

n. z

zda-

1.

Všecek sa

2.

(aus

se

mend, sich nach einer Seite hinlaš,

žádných

podobu a povahu

Zvrhl sa po matce. zvrhl:

neh-

tam

néni

Je

Ort:

zvrat.

neigend.

zvrec=

suché

a

= vykiko-

= abschúCiger

zvrat

zvrhnut sa po se

jalvka

polehlo. laš. 2.

Je

:

vati.

= prožiti

.

Za-

:

se

= krkošky

rovná cesta,

1

se

zamazati

2.

se.

zvonoviny

fukaru,

laš.

val.

;

zvonit zvonit

zim

v

laš.

— na Valaších ráno se zvoní „de".

- hueti (syn. rumáka,

zužitkovat zužitkoval

v pátek v 8 hod. „patkovo."

roždí. val.

= sýtko

jímž se istí

2.

poledo a

svitám,

:

a svatveir;

všecek zazvonny,

laš.

neheje.

svítí, ale

val.

rampouch,

opav.

veeru velkým zvonem „štvrtkovo",

Zl.

zrupi=nco kaplavého

zvali

zveti se

= když se

pokazí, na

rua).

se.

zvongel =^ stechýl,

Zrundito

sa:

porundilo sa to práce

jabka,

sa na

zvíit sa

srostlé.

p.

Uh. Brod.

koza -^ jelenice nebo

zvíecí

srnina. podl.

zradlivo. las.

zradit

= vypátrati.

zvidit

Tam

:

=

se.

obyej,

laš.

= zahýbák,

kudla. val.

!

:

:

303

—

Z. žabica, žabina, žabinec

mušle.

žabi sa =r dlati

silným,

se

stavti se na zadní nohy: sa.

Nežab

a vc

prosím a, nežab. kdež je žabnál

Ty žabnálu

:

I

(pezdívá

!

chlapec vtší menšímu).

žaludek kravský

má

báchor, epec, knihy,

žhravka

= žírka.

žibrovaf

sa= káceti

= íní

žii =

dožii=

= stechýl, rampouch. Záp. Opavsko = zvongel, stumpel. žangel

vých. Opav.

kláta

Vlee

židáka. val.

^ chalupy v bývalém žatva = žen. žbláa = blána. žbrúla. žbrunda = pelévati = broditi vodu. bryndati. — se lese.

val.

ž.

I

(kon

=

obtížný

2.

krok židný.

Zhnilému

= posmta.

žigan

= žamra)

;

komec, uh.

=

tupá jehla na

tlustá,

navlékání šiírek.

žgamra

laš.

na

žga koho

= žrádlo

žere.

žgarnuf

Zgae

:

m

=

(nedráždi

1.

živaiC sa

mne).

= drážditi, popicho-

živák,

Dám podl.

:

žga =:

Nemá

skrbiti.

živice

živký

facka:

1.

ti

2,

=

l.

se živiti.

živá

pryskyice.

žihavka kopiva.

slov.

žgru, až sa zmotášl skrblík To je žgra

= bídn =

živáek

duše:

Néni tam ani živáka. živica

= žihadlo velí. Frýdek. žgolek = holá palice klasu

=

žije

užívá. val.

m,

na

laš.

=

=

ži: Každý svoje pole

žgodlo

turkyového.

slabouká

.

drbei. dobyte které dobe

žírný:

:

žgai,

2.

nžgaraj

žír

val.

val.

žgára,

I

ženská.

jísti.

(od slov.

všudybyl.

= píchnouti žig ho žilá = lakomý, lažilavý, žignú

= trouchnivé, = žebrota Chodí

devo žgamraka po žgamrace želivé

i

laš,

žingura =^ tenká chutí

s

žádostivý

1. :

val.

hubené).

žgra

eho

židný

žingla

= To sú žebráky

místo,

žídliny.

štouchati.

=

vodou na-

kde na lúce samy

Mám

voda prýští:

se.

ždui

žduchat, žduši, ždúra,

žebrova

n. jedlo-

ukradeného;

lese

žídlina ^= žídelné

[laš.

zvoniti.

vati,

v

^

laš.

= navlažený,

žitký

chtivý.

žár

žebrák

val.

pojený.

sliz.

žamra n. žemra nkoho nco dotrn, úpnliv prositi.

píchati.

dopáti,

páti

2.

= kus bukového

židák

=

za

se s vrchu

uštditi.

l.

vého

tyto ásti

laš.

3.

2.

laš.

životní síla

(= kenu,

binku).

= vodou nasáklý, mokrý,

val.

O živý svt bych toho živý neudlá! (za nic, _ za žádnou cenu "). :

!

Zivú mocú chfét to

mt. Dáí mi

:

304

toho

Kam

:

nevda

se

142.

I.

co

živ

dalekých

Pass.

nho

tak

Eustachius bral

,

se

931).

do

= rtu.

To jak živ néni To je jak živo to se rozumí, ovšem (pisvduje). žižka mrkati oima. 2. 1. stíbro

=

pravda.

=

Ohe

hoeti:

slabounko

3.

žížmo

= Hemžící

chrobakv, žmoli:

Co

= ežavé.

se množství:

ptactva,

lidí.

žmolíš?

to

žuchta

= chumá. = mžikati, žmylek =^ mylek = lilek.

žnica^^žena žnoucí, žnivo =^ žn.

žový as = ve žubrova Co

žúpli vati,

1.

K

(odmlouváš,

taká

si

žuchta

nco

= horšiti

domlou-

se,

val.

žúr

=

ve

bahno

kal,

studni,

potoce

v

kalná voda, po-

obsah žaludku

myje,

dobytího

= kalné. pežúva = žvýkati

Pivo jak žúr

žu,

(o

dobytku).

ví,

1.

žvýkati

2.

Co on

co žváchá! (plácá).

žvachta všecko

hodn kupe).

poá žubruješ?

brbleš).

:

žuchlo!

ty

žundra =:: plativ za Nežundi poá!

klebetiti

val.

který jsou žne.

= žibrova

žubruje oves (když to 2.

val.

val.

laš.

Ty

:

žvácha: uh.

1.

prositi:

žmot

žmurka oima

=

plésti

buchta (nimra).

laš. (jíš).

Nežuchli,

2.

,

požuchla snkým=požertovati.

nebo žížlavé (žížlivé) uhlí

žúla)

bezzubém).

(o

hlouposti:

žižká.

val.

ž.

žvýkati

káva. val.

(žúcha,

žuchlat

Ži-

nedostali, živé

= slabá

žucha

(živá)

nevd

pode živ

Tehda iní

zemí.

vého slova z

Živý

poé. (Práv

kde sa

ve st.

Výb.

kapeku.

živu

nevím,

:

= žuchla,

pleskati,

Nežvachli ty žvachto

vyžvachle,

vyžvacholí

:

=

vyklebetí.

žvaC: Mašina (stroj na ezání)

enom

zvala, neezala.

žvandra

=

žvaniti.

Slovník vcný.

I.

Pole a polní práce.

pkn

zem, zorat mi Piozina jest úrodná

neúrodná

Oraina

= role

jest

slinovica

poád

vzdlané.

ného

=

lesa.

Novisko

na dolin (Kel), pláava, planina, celina

(las.

skladu

=

novina

Polána, polanka

=

neboli

brázdám „rozhání".

v

louky nebo

planá,

=

:

ulehla,

pastviska

pole vzdlané z

vykuova-

(val.

(val.),

ohraVa

(las.)

(Tišnovsko),

Jednotlivým brázdám u brázda na záhon,

(zl.)

Širší pole

an

Homj

uh.)

„na troje hony ho slyšet"

rozplohu

„co

z

pole z

kousek pole na stráni

meze k zemi

(jedn. rozvora), poslední

dlují,

pda

pda

„co leží rok,"

piluli) jest pole,

(las.),

Pole se obdlává, vylinuje

obma

neplodná

spodní

=--

Kuovina, kuovisko, kopanina

v rozhon (Brnnsko)

k

:

=

(las.)

=

Uho

jednotlivé pole od

vory

se

pod omicízem, která se oe, vzdlává, proti neorávanému pastvisku Prašnica pda ídká, která se v prach rozsypává; op.

(zl.)

leží".

pda

mrtvino,

(val.),

(uh.)

tu zem"

obyejn zem „Mamy najatu po roli (las.) „Luka id ež po zor*^

íká

Vedle pole, rola, roli (neutr.)

oe

se

orá pdu

Daic íkají

roz-

kterou se záhony od-

slov výjimka (zl.) Úzké pole oe se na sklad, ve sklad, do (nkde íkají na pevah), ana se pda s obou stran do prosted

Prostedek jest tu zvýšený, oba kraje sníženy; nejvyšší Vnrat na koso (orati na kosu) na brázda ve Slezsku slov skladník. Tišnovsku znamená orati na kosmo (jako „žati na housera"). Oe se tak „radlem" nebo „dvojákem". Na setí se oe tikráte a) podmitá se (slov., han.) vrhne, podvrhuje se (val., laš.) mkkotí se (Zábežsko), b) za 14 dní se peorává c) oe se na setí. Pole po prvním orání slove podmítka,*) vržanina, vržeNa jarní lina, vrž po druhém peorávka, po tetím oranina, oraka. Ve Slezsku se úhor naped povrhne ruchadlem na setí se naorává. brázdu, pak se povláí, povápení, pohákuje „na ukošinu" (šikmo), potom pole „skládá".

—

—

*)

Podmítka

slove též obilí vzešlé z vytroušeného

—

semene v první orace. 20

—

306

—

—

Hrách na Tebísku se seje do zavfirky, t. j. pooe. zaseje se a zaoe. Lichovat na západní Morav znamená oznaiti si kus pole slámkami nebo vtvikami, kolik se ho jedním hozením semene posije (obyejn tyi kroky zšíí); lícha jest takový kus pole. Jinde znamená kraj c) úzký záhon, lícha b) kus pole z lesa vzdlaný (na Ivánicku), se pohnojí a

pi cest (Janošov); na Kyjovsku tomu honeku na Tišovsku íkají domek. Úvrat, kde se orá obrací, Laši jmenují zvratníkem,

íkají

pole

i.

j.

Malému

sádek.

oba

píní

obratníkem,

zá-

kraje pole,

píníkem.

—

Když oráovi pluh vyskakuje a kusy zstávají nezorány, takovým kusm íkají obaly, ovály, kocúry. Klukovaf pole ve Slezsku znamená vláiti Y horách pracují lidé samotíhou, t. j. sami pole na pi sem tam.

—

zapahují do pluhu. Laši obilí množí (sejí): „Co množit?" (co sejete?) Sev, ševy znapíhodný den na mená u nich setí (práci) i dobu setby: dobrý šev obšiv šou; (obsev) obilí, co chodí po osení: setí; sací n. soci jest tam obsiv. U Protivanova se vyselo po jeho smrti ma novy hospoda vrati platí se z pole šest zlatých na jedeti klas, i. j. na jeden rok. Pole zaseté se brázdí, na Laších obhdá se do kola brázdou. Je-li brázda šourem, aby voda mírpole na svahu položeno, vede se pes njším spádem odtékala; této brázd íkají zvodon (fem. slov.), srážka v^e

=

:

n

schudnica (Brušperk), svud,

(Kyjovsko), svurnica (Píborsko),

svudnica

(Ostravsko).

Na požíná,

východní

požatému

Doba sklizn

Morav obilí i

obilí se sype,

jinde se metá.

Hanáci íkají žénani:

práce

pi tom jmenuje

pome se žne,

Bujné

obilí se

na žénani. žna (mn.),

žatva,

=

po záhon od úvratí k na pokos napí záhonem od brázdy k brázd. Na úvratím, b) na postat Brnnsku, Tišovsku i j. postáti íkají jána, žnou na jáne (na jány). na kosmo Postat (jána) „zastupuje se" po každé znovu, c) na ^osera šikmo k brázd. Kdo stojí první je janova, ten vede hósera, zažíná do Hrabicí se na Frenštátsku „hrabcuje", obilí; poslední je „na kozi." Obilí, kolik se ho najednou v hrst na západní Morav „hasákuje". žnivo, žniva (mn.)

Obilí se žne a)

=

=

—

pojme a užne, jmenuje se hr.<í{, hrsti se kladou vedle sebe, až je z nich pokládka (slez. poktadina). Na západní Morav pokládkám íkají hrsti, onoho slova neznajíce. Svázané obilí skládá se obyejn, zvlášt na rovinách a) do mandel (nebo do mandlí, r. ž.) Snop pod mandel položený slov podma' dlník, na Hané podlomek, protože se celý snop pelomí a pehne, aby klasy za vlhka neporostly.

réthar

nebo létar

na Kelecku

(jezdec),

a na Laších,

Vrchnímu b) c)

snopu na západní

do dvacítek

do

ubík

n.

n.

dvacátek o

Morav 20

íkají

snopech

do sopek po 8 snopech na

—

307

—

Opavsku, d) do ptek po 8 snopech na Kopanicích, e) do kížaíek složených na zpsob kíže na Rožnovsku. Na Valaších réž a žito napichují f) na kolek po 16 20 snopkách do roh k zemi smrem šikmým, klásím vzhru. Na Jicku kolkm tmto íkají „sošky- nebo -podman-

—

ty

jemen a pohanka na Valaších se tdá, t. j. váže se v malé snopeky, a snopeek takový jmenuje se táka. Tyto tácky stavjí se pak na poli po tyech k sob, klásím vzhru, aby vyschly, a takovým tyem tákám íká se stonek (^stava do stonk"), Obilí, delníky". g) oves,

—

jemuž Laši íkají hnih

skládá se do stohu,

jež se nevejde do stodoly,

(gen. brohu). Sklizni Valaši íkají nákludy.

matku,

'^

íkají u

semeno

vytžili.

z

sklize prmrná, na Zlinsku na p. pod míru, nad míru. „Tak že jsem dostal když z \7^setého hrachu nebo oky sotva

když

>Obilí dalo míru",

tyi mice

žito

kopy;

je

sice

Kromíže,

Zemáky, když vjTOstou, naped se okopávají, potom ohajú (slov.) oborávají temi radliVe Slezsku kobzole pazurkuju kami -pazurky" zvanými. Nati bramborové na Laších íkají kobzolanka.

n.

=

kopijó.

Turky

na Slovácích se okopává,

muje (klasy od

= n

oSustuje

liútek),

šustí,

zdrhuje a zaváže, a klas se pak za se

nebo

liípú

zdrhujú

(na

rýloch).

zežiná (vršky), vyla-

obhazuje, t.

obklasné suché listí se aby vyschl. Vyschlé klasy

j.

povsí,

Kotlaka

=

oklasek

turáni (suché hlky) ostane na pálení. nedrží šústek a proto nedá se zavsiti, slov olamek.

(klas oloupaný)

Jakmile

„se

na vesno svt

(dvata) na rypáku, píci.

Pozdji

chodí

nebo na trávu

nebo škube

t.

oteve"

chodí

rýpat pamprléšku,

j.

na hledanou ^= trhat

= vysíkat

trávu v

trávu na mezích, v hájích a

Travná plachta pehodí se na záda zaváže Tomu se íká ai nditek (slov., val.,

b) náhrtek (Mor. Budjovice), c)

pípažka

(las.,

Slezsku).

Plný náitek

pes

V

pipež

ifem.

výsyp (Nové Lhotky atd.

hozel (hor.),

obilí j.

vzrstajícím,

Tráva se trhá

i

s

pedu na tyi tráky

han.), nárit (na Strání),

m.),

pípaz, pipažtik.

uh.). e)

zanáška

ty

d) batoh (Uh.

Brodsko,

Rožnov.sko,

záda,

íká

se

tomu baran.

sena, v sena dlání, v senné žniva (laš.) seno se see.

v kupu

uh.).

si

na pokosy (u Zeletavy „na ady"). Pokosy proschlé shrabují se b)

jižním

(v

pokaždé vysype na hromádku a ze han.), b) bemeno nebo df.meno (val., laš.), se

pod ni dvata hanácká hrs trávy, kteréž Nese-li dívka jen s náitek trávy za tráky v ruce peho-

netlaila, dávají

íkají Janek,

zený

hor.) di

se uváže a) noša (slov.,

Aby nše

„cérky'^

nebo spoiH (na Vyškovski.)

(val.)

c) ožel, huzel,

Zlinsku

pcháí a pod. dobytku za

(trháky).

pak

na

šimbolek Klas který

a

(hor.),

c)

v babinec

(val.),

d)

a)

v klapinec (Frenštát),

See

se

v kopu, e)

20*

ve

;:

— stoh

(Mokov, Yovice),

Aby seno

—

v lapu (Léskovec

í")

dlopu (Ústí u Vsetína),

(Val. Klob.), h) v

íká

3(38

doschlo,

kopa

i)

f)

vokolisko

(Rájec),

koho

g)

(Vrbka uh.), k) chobot (uh.),

Sivo

znamená

(koll.)

Vedle obili Slováci, pšenice

m) ohnisko

jako sadivo vše, co se

sází.

výhradn) íkají zboží. obilím tvrdým. Co se na zimu seje,

Zito,

a Laši

se

kotú

i)

strava.

íi

co se seje,

vše,

jemen nazývá

a

uh.),

laš.)

Obilí

Valaši

vokršel (Drahany).

e)

posad, íLéskovec u Vsetína),

1)

(Fryovice), n) placek (Benešov II.

(val., uh.),

h) okolica (Velká

(laš.),

kop

seno v kopišatech

se a) kopnisko, b) kopisko (Deblín), c) kopiší^^

(Bndiškovice), d) okšle^ okr zle n. okrsek

copu

n.

takové rozházené

se rozhazuje;

atd.

apu

g) v

val.),

ndvidio (Velká uh.)

(tito

jest

ozimina (ozim), co z jara jaina (ja).

eské val.-han.

bouky

ryž

b)

ryž),

sláma"

ale „režná

Réž neb

na

Morav

a)

réž a žito (slov.,

žito a pšenic.o

c)

d) obilé a žito (laš., Jicko, Karlovice).

tu),

i

se

(Koryany, Litenice-Poenice, Klo(Brnnsko a záp. Mor.

pšenica

a,

Drahany, Zábeh),

brn.,

jorko^

a pšenice jmenuje

žito

znamená po výtce žito ozimé, rži slov kíbica (val.) Holica jest pšenice

obilí

réž lesní

jarní

íká

holá,

bez ostí

se

a jest bílá nebo ervená.

Krom

obyejného jsou na Valaších ješt tyto druhy na jednu stranu jest obráceno, rychlík = oves

ovsa

stradk, jehož zrní v klase

ranný, ulehlový o polovic deLší obyejného.

Tatarka

je zvrhlá

pohanka;

listy

má

vtší,

bujnjší,

kvtu

skoro

neznáti, malinké zrno jest ve tvrdé, tlusté slupce.

Spald na

Karlovicích

íkají gengel,

Bánov

v

tnkél,

v Nivnici

na Ivanicku chlápka.

1'ýža^

Na

Valaších

obilní mají

míšanina

seje

se

dvoje

rozmanitá jména:

(žito

s

jemenem),

(jemen neb oves

obilí

troje

i

c)

spolica

s vikou, e) trojdk^

pospolu

takové

;

(jemen

pohankou),

s

smsky

b) poiovnik n.

(réž se žitem),

a) siíržica

trojanka, trojaka (žito s

d) vydk jemenem

a ovsem).

Slovem

strava

vyrozumívá

uka, evka, eovica

íkají

Chachri na Vyškovsku

se

krúpy

kaša,

(slov.,

val..,

han.),

a

luštniny.

aka, aavka

luštnina hrachu podobná zrna v luskách). Kukuici íká se vbec turky, turkya. jest

III.

Sadivem

lid

(laš.).

(má hranatá

Sadivo, inakota.

moravský nazývá

turky

a p. Vše, co se okopává,

sadivo.

Maketou

se

oce

pda kypí

n.

vše,

sluje

co se sází:

makota

„makotí."

n.

brambory, epu,

mako,

tedy totéž co

— —

—

S09

Brambory.

1.

Jmen rodových na Morav užívá (Zl.

(han.

hor.),

—

— kobzale

herteple

kartofle (pruské Slezsko)

zemáky

tchto:

jabka

—

— kantofle

—

Mor.)

(dol.),

dovák, cibulína

— engliák —ingliák,

barborák (rapavý), berlínka (ržový), bleoch, blen-

— cibulka — ciburka,

—

{žlutý, skorý)

bobále (Súchov uh.),

Hrozenkov), krompele (Drahany).

(St.

:

(= bobule),

—jablóška

Budjovsko),

(Milotice, Mistín),

arteple

brumbíry

Jména druhová amerykán— americká, angliák babula

—

—zemáky

jabh'ška

brambory (Jemnicko,

,

(jižn.

grumbny

(las.),

se

Morkovice),

zemsky (Litovelsko)

(pom.)

erteple

kozole

(Poenice,

zemcata

vah),

cigán

— cigánka

(tma vo ervený), apín

apoch, erveák, ešák (dlouhý a kropenatý)

hambuák, hanák,

havetka,

— eska,

chaíabúda (kulatý, drápatý), chlebíek (po-

jakbka —jakubinka jánka, jarolimka (od jiinka, jochvka (sázely se naped na panských „jochách"), kanárek, klapá (jako tvaržek), kobzák (v jamkách ervený), kocúr, kovol, kabák (nejvtší), kravský krobót, krumpla. dluhovatý,

chlubna,

žlutý),

Jarolimka

rolníka

,

z Malenovic),

,

—

(má prostedek dravý), madlénka majdalénka (piervenalý) markytka (skorý), marokánka, modák modrák, muinka (cigán), nekvtka nekvtuša, novák, oselka. padesátka (modré, hojn zasedají), panenka, peenek, plaská plaskura, píavá ptavák langvér,

litvín

—

—

plavka,

—

prajzák,

polský,

—

prešpurák.

—

—

prolna (krabatý),

prula (kulatý),

—

raják rajzla ranuška rapák (rapatý) rožek rohlík, rus. rženka, rychlík (=ranuška), samsón (veliký, žlutý), santabúr — santybor (veliký), seák (veliký), síkora (drobný, ubatý), stapá (má moc koení pod kopcem), svatojánka, svtlovský. sviák, šeák šestinedlka =: rychlíky širák, tšínka, trha (veliký, dlouhý, má modrá oka), tvarušák (apatý, rapatý), uherka uheršák, vantuch (sedlák Vantuch je pinesl do Bruzovic), vídeák, vichtorka (nejlepší), vyzovák, zeleák, zlinka, železák (nejtvrdší, s ernou šupinou), židovka (dlouhý).

prnsák,

,

,

,

.

—

2.

Obyejná

bílá,

vodaka

(slov.),

apatá epa,

(Krumlovsko),

epy. do strniska, slov: polaka strmišena (han.), hladina (Rozstání),

již sévají

uhornica (Ruprechtov), plucna (Budjovice). Veliká, (slov.)

—

sladká

kvak

epa

(val.)

kolník (Krumlovsko).

.

—

—

bílá

nebo

kvaek

žlutá

(laš.),

rábka

:

(han.

hor.)

ktaka (Opav.), turín

Rábce podobna

jest

„zelná epa,"

,

kvaka

(sev. Mor.),

jen

že jest

jižn.

Morav

kulatá (Krumlovsko).

Cukrovka 3.

vokurka, 4.

:

burda,

Okurka laš.

slov.

burgya. val.

a han. slov oharek, na záp. a

ogurka.

Dýni pom.

baa, na Krumlovská

a

dol.

torek.

íkají plucar,

na

sev.

Morav

plocan.

laš.

:

—

Píce, obrok. krma. Jetel slov

IV.

Píci

íká

—

310

se picovdní n.

a) jatelina (slov.,

val.).

dtelina (na Lipnicku, Hranicku, Jicku),

jetelina nebo jetel (han., hor,),

kimiina n. kuína (na Místeku), c) šudiovina, Šudlek, šudlina Hveždn n. vžanka lucerka (Uh.-Brodsko). na Lašícli). Smsce (oves s vikou) íká se míšamna n. zežínka (Val. Klob.). Jetel, seno a víka na Valaších a Laších suší se na rozsochatých tyích jedlových taková ty jmenuje se ostrev, ostrévka, (val.), ostrb

b)

—

(jinde

—

=

;

n.

ostrva

(laš.),

strzub (Rožn.).

seka, b) sekáni (laš.), c) ezanka (záp. Mor.), ovsem (hor.). Pnenka jsou paené (plevy nebo paená tráva kravám (laš.). Omasta =z otruby, šrot, jimiž se ezanka, zelené vtví, jež se suší na zimu dotráva dobytku „mastí". Latina bytku; lopaka (-1= slopaka) =: nápoj dobytku teplá voda s ostru-

Rezanka slov

Vobrok

a)

ezanka

jest

s

=

hami

=

(laš.)

Opálce na Opavsku íkají též zandška. Obrunik nebo wdtník jest veliká

devná nádoba (slov.

Ráno,

v

poledne

treaf), ve které se

veer vozka

a

kom seka

kon

míchá

(han.).

ped polednem

nakrmí,

a o svainách jim pohazuje V. Plevel v obilí. jménem hromadným a)

b) smosama makotina", Vyškov), d) nezdoba (val.), e) nezbacha (uh.), f) chamcha (hor.). Semýši jest semeno všeliké plevele, kteréž se ze zvtého obilí „cúdí-^ (Tršice. Litovel),, a) povyka Kokotice má jména perozmanitá

Plevel jmenuje se

sama smotíacha"),

tfacha („je to

trdva,

makotina

c)

travsko,

to

(,.je

:

b)

popddka, popídka

(N.

Msto),

e)

kozina

(Mor. Budjovice),

h) zezuJena (val, slov.), laš.),

i)

c) povítkn.

hobík (Stelíce),

f)

(ib.),

zldtenka

(val.),

g)

(Zábeh), d) votdka zerzavka (Frenštát),,

pozlátka

(laš.,

Taktéž

hojnými jmény

a) svízel (Biskupice, Tršice),

(Vyzovice), g) chlapsky

hnv

vyznamenán b)

d) lepavica (Vyškov, Perov),

povítka

je svízel

(slov., han.),

lepavec (Kunštát),

(Opavsko;

kvt,

stapatý klas žlutých'

ale „chiopi

e)

c)

povdzka

rapucha,

ze semene

trousí se

erný

erní, penízek,

má erná zrna

ovsiha, ovsík, ovesw/ca

ocáskem"

= ovsaha.

(Mor. Budjovice),

(val.),

visdk

má na vrchu i3rach,

kys

=

kvete modrým,

f)

pravum robsky hnv").

„vypadá z daleka jako prýš, má „vika, na stopkách," ohnica (hoice polní), darazina

mouku

*

zlato

(gallium mollugo)

Stoklasa (bromus seculinus), ernidlo roste ve pšenici,

nici,

uh.),

k) posranka, sranka (Opavsko.)

jenž

,penízk'

roste ve pše-

vtší než koukol" (Mor. Budjovice), „V ovsi roste ,vocáska,' má zrnko s

konopica,

plevel rostoucí

v

bramborech

Msto). Pchd znamená všecky druhy carduus a cirsium, pouze cirsium arvense slov oset ; oŠi z= bodláí (laš.) a ve

In

(N.

— —

311

—

VI. Ovoce.

Jablka. Kde i bramborm jabka

1.

Jabka. jabuka

—

^jabúka

rozeznávají stvomsky jabka

(uh.).

íkají,

tam

jablóška jabluovy (Brnnsko), jabka

(hor.),

šepovy (záp. Mor.). Adamovské (sladké, prostední velikosti, apaté), batdvka (nejtvrdší), baran. beika, bíavka—blika bluška bílek, budinka (veliké, sladké), buchman (uh.), cafor, cajgar (podlouhlé, kyselé), cedrún (veliké, kyselé), cibulá cibulka cibulína, cigán, cingár, cukrvka, andvka, apák (veliké, apaté, sladké), ernochovské, ervenka (sladké, nahoklé), uhaíka (sladké), damašanka, drahovské drahula, dubená — dubovské

—

—

—

—

—

funtvka, gálka, glagvka, hanuška — hanvka. hedbávka (ervené, kropenaté, sladké) homolika. hrabvka - hrabovské (tvrdé, kyselé), hrachvka, hraná hranvka (sladké),

(== kožené),

dvorínka,

fadléjové, fargýš,

—

—hrklávka — hrklá (jádra v nm ehochlka — chocholúš (velké, podlouhlé),

hrká^hrkávka zimní),

chvostula, jádernica, kalvina, kardynálka

linák

hlava

koza (podlouhlé,

(sladké),

koianka

kúdelnica,

(sladké),

chytiíka,

klimentka, klínek, koby-

(ervené,

kopecké,

ervené),

chutnika,

(ranné, sladké), ježovské, kalužinka,

—kandrnáíka — kandmálica,

— kobylinec—koninec,

koií šénka

jakbka, jánka

brkají), hrtlík (tvrdé,

kyselé)

kopetovské,

kožená

—

kovka,

kosteka,

kot

— kožuch — kožúšek— kožu-

—kožušnika, kehá—kehvka, kivostopka (má na stopce „kolénko", kruhá

sladké), kížovské.

kutna-

(veliké, kyselé),

— kutonka — kutnika

kynclík, kyselík

(cidonia,

— kysnatka,

lahvika

na

kupáek.

Zl.

(uh.),

kruželka, krvavnica,

velké sladké jablko), kuželka, lecar,

ledavaška, lipvka,

li-

lutomrka. makvka, malenovské, margétka, masné, medvka, mkkýš, míšenka, mišurka, moravské, múné-muka. muchvka, nadpiánena, nekvtka (pozd kvete a skoro zraje), nmecké, ocasná, okruhlonka, omrzal, opuchlinec, oechové oešvka^óíšek, ozimé,

zobón, lohá,

—

padlík

—

padléjové, panenské^

pinkffeár,

—

panenšák. papírek, pásové, pemica, peška,

písanka (má ervené pruhy), plánka (neštípené), pleská, plesník.

pruhá, praháek, pupák („má pi stopce pupence", pytlvka, rajské, rambón, recar. ímské— ímšák, rozmanité, rozmarýnové— rozmarýnka, rozum, ržika, sirka, sirotek, sklené sklenvka, plostka, podstráka, uh.).

—

sklínka,

slunékové, srpnatka, step, syrec (kyselkavé, na jedné stran

syika (drobné, sladké), svatojánka, svbovské. šablík šepvka, šerchadlo — šerhotka— šerktka (= hrkšiika, šiblinka (sladké, podlouhlé), šipanka (las.), širokvka ervené, sladké), šmura — šmurka— šmurvka, štráfenica, štráfka,

piervenalé),

šablínka, šalíiovské, lávka), (veliké,

tufetka, tvaržek,

tvrák, tyka

chulovské (podlouhlé, velínka,

vindlík,

(kulaté, drobné, sladké), vaculovské, va-

valdvka (= baldvka). valínka, vandlík, vidnar vinák vinvka vinné, vinohradské,

sladké),

vina

—

—

—

—

—— — vodaka vršena

zajaka

zboiovské,

zarostlou),

voavka

voják,

(sladké),

— vršvka,

312

—

—vonnár,

vrbák

zíatohlávka,

železné

— vrbvka

(má

zárostupka

(sladké),

(nahoklé),

stopku zahnutou, žnovské

(tvrdé),

— žnuvka

žn), žultaka.

(zralé ve

Hrušky.

2.

Baba

zelenavá,

(veliká,

bartonka, bezohryzka

zimní),

babvka, baka,

bezohryzky), blešianka,

(pl.

—

—

bartoíoriiéjka

—

brablenka, buláka,

—

cibulka cibulína— cibulaka, cinvka, císaská císaka, cukrovaka, cvokaa, áslavka, ervenka, ervinka, dobruša, dražinka (= pla-

cibula

drobanka (=

nuša),

fírka

hodula,

(uh.),

drobaka, dukátka,

píanuša),

dusaka, dvojvrška,

(sladká),

íigula

hrbolka,

dula (kyselá), dulka

—fíková — fikvka.

hrdlaka (má dlouhý

három-

funtová,

hrdlika,

„krk"),

—

hebíková, hunica, chlastaka (když spadne,

rozbije se), chvostaka (má dlouhou stopku), jádernika, jahodatka, ja(las.) jakbka, jaškula, jemenka, jeruzalémská, jezervka, johanvka, juenka, káirka, kamenka (drobná, tvrdá) ka-

— chvostula kubinka —^jakubunka chvostalík

—

menvka

kíášternika,

(=

baba)

kameorka

(=ovesnica),

lipinka

saská),

dvka —

— lipvka,^

,

kramoliška,

— krvavnika,

—

—

kapaa, karmašánka,

konopula,

koská

kozika (cukrovaka)

,

hlava

kožušnica

kehaka — kehatka— kehula,

kulka,

mackvka,

kvadrátek,

makvka,

limónka

(=

cí-

margétka, martinka,

matušovská, medová— medovika— me—michalanka — michatuvka, moidétka, múná mynarka, nadchatúpena najsarka, nmvka, ondráška ovesnica — ovesaka — ovesninka (Místek) — ovsenka —'Ovesunka panenská,

mateica,

maštálka,

maškrtka,

— knžvka,

koenvka

královská,

krvavka

krkoška,

=

kapálka

(Místek),

Idokoka, knžská

koenaka

,

—

medula, micháíka

múnica, muškátová, okruhlinka,

omizara

—

,

,

,

ovesnika ovesorka (laš.), paseanka, pavtvka, pecen, peítka, pergamotka, pchavka, piovárka, plánka planuša ptaorka (Místek), pluskávka, podzelvka, polepšínka, pomoran, pražanka, pesedáíka (srvká, zasedá v krku), pestžv^lka, prosnaka, pružunka, ptáka ptánica, rajka, režnatka, rybinka, sadová, sedtáka (= moidélka), sivula, slovénka - síovenvka, smolénka, smrdna, stodolvka, stokráCdobrá, stešaka, sudinka, svatojánka, šepka, šedivinka šedvka, šedula (= baba), šemedyja, šetka (sladké hrušky, vaívají se i velám), šidto, šidlavka, šidlovaka šidívka, škarédka, šlížek, špeková, špika, špivka, špížek štemberka, šumberka, tabaka,

—

—

—

—

—

tarebka,

tolarka,

— trpula—trpíška, tykva — tykvica, tvrdaa —václavinka, valaška, valenka, va(= šetka) — velika — vetvka, vinohrad ka, visaka — trpká

tvrdula, uherka, ušípanka, václavka

vinka, vísaha

veíaka

— visatka

(neskoré, visí, až

vodaka, voaka

opadá

list

a napadne snhu), vládyka,

— voatka — voavka —vonuša — vonná

,

vrablika

—

:

—

313

—

—

—

—

vrablka, vianvka, zelenka zimatka zimnica zimaka. zimozratka (zraje pozd), žbánek, židovská, žitnarka žitnica žlutána (val.

—

=

.

ptanuša), žlutika.

Hnilica

— hnilka

jest hruška

(las.)

Švestky.

3.

eské

švestky

kadlátky (han.

šlovou:

„zahniliená."

trnky

(slov.

Durancie mají vtšinou damašky (již. Mor.), damazíny

karlátky

val.),

slivy (Brumov), slivky (uh.

hor.),

totéž jméno,

(podl.

dol.),

duranky

(han.),

laš.).*)

nebo též

(záp. Mor.), garanzije,

:

uherky

(sev. Mor.),

aamastilky (Br.), slivy' (Jicko).

Blumy

taktéž

šlovou vtšinou blumy,

(han.), hlušice (sev. Mor.),

nebo

blun

:

kozáry (pom.

kozí cecky,

dol.),

(uh.),

chlóme

kolomaznice

(záhoí).

Moravské švestky jsou drobnjší,

suší

a

vaí

se

na povidlí jako

^ trnky."

fíynglótm nkde íkají zelenky, jinde slivy (Jiín). Jiné druhy švestkového ovoce, mén vzácné, chuti nahoklé, jež se nehodí ani na sušení ani na vaení jsou nkolikerý a mají rozmanitá jména kapátka, kulovaka, kulatka, kobylanka, prcka, ernica, hlinica, zrálka,*) radchovica, blauvka, okrúhlica, drobaka, drobénka, pršaka, uherka, pavlvka, chocholúška, kulovaka. kivka, medvka, kyšulka mód (moud) pl. móata (Tebí). :

4.

stešn

Plané

Štpované skalky,

šlovou

jsou: uherky,

májovky

kupy

(ranné),

(mkké, plané tešn,

sev.

Tešn.

drobnice a jsou

—chrupané

bu

(uh.)

ernice

= veliké,

nebo

blice.

trvdé

tešn,

—

hrachvky, drdoían íveliké, bilé) mulky Mor.). Hamrlíni na Zábežsku íkají turkyn. 5.

Oech y.

vlaský. Kapák — — papírák (oech tenkou slupkou), košlák (= kostlák) — kameák — šidelák „papírový," (oech se slupkou velmi tvrdou, „jádra nedostane leda šidlem"i. —

Obyejnému oechu proti ,.léskovci" íká se chrapá (uh.) jest nejvtší oech vlaský mkkj'š ;

s

Zeleák (oech

zelený,

ješt v šupin,

ze zelené šupiny ,.vyškeený''),

šeák — oškerka

výtupek (oech

zralý,

(oech ze

dozrávající,

zelené

šupiny

vyloupnutý).

strom švestkový slov kadlátko. ovoce jeho kadlátka. eufemismem na Kromižsku

*)

D Nové Híše

*j

..Vtipem-' stala se ze zrálky srálka, této zase

íkají ..nemenuvka."

r

—

—

314

H.Sbíráníovoce. Na

na Záhoí, na Valaších a na Hané ovoce trhqpl, na Slovensku pomoravském kmám (kmásat), na Místeku a uherském pomezí obíraJH, ve Slezsku rvu, v západní Morav esají. Zralé hrušky vtšinou tasu, nkde (j. na Laších) teptt. Oechy Zlínsku,

—

rdd

Slováci a Valaši

(ráat), jinde je rážejí. 7.

Ovoce suší

(=

suší se v

suší,

htoza (podl.),

Ovoce sušené.

,sušírni

na

mra

Sušenému ovoci íká

lésách."

sušinky

gen. suša ve Slezsku),

(dol.),

se též:

suchary (Píborsko),

(Podivín), pecky (Opavsko).

Jablko na póly nebo na tvero rozkrojené- a usušené slov:

kra-

—

(slov.), krajaka (dol.), kižalka króželka (han.), šípanka (val.), šípka (porn.). Hruškám nebo trnkám v sušírn „zapeeným", na pólo usušeným íká se: zápeky, pepeky, opkaíky. Jinde mu í8. Povidlí má toto eské jméno na záp. Morav. kají: vaené trnky (slov., han.), smažené trnky (val.), smažené slivky

janka

lekvar (podl., uh.), kotíoviny (Val. Klob.), kolisarka (Nov. Hrozen-

(laš.),

kov), švestky (Moraviany), krédlich (Šumbersko).

Rozvaené trnky na ídko, povidlí než zane hustnouti, slov: lizaka (slov.), bryja (val., laš.), varmuža (Píbor), beka (sev. Mor., uh.).

Ovoce nevysplé

í).

Stešn

nebo trnky (švestky) z

holišky, holinky.

spadanky,

nezdailé.

zasedlé, zelené šlovou holiky,

nedozralé ovoce, záhy opadlé slov paddiky,

Spatné,

vnpadusky

a

kvtu

(Brnnsko),

opadliny (Slezsko)

hlomozina

(záp.

Morava).

Když trnky ješt zelené „pejde ruda", sežloutnou, naduí široka, potom opadají. Takovým stroudovatlým švestkám íká se

dovaky

(zl.),

chrastinky (opav.) rvpy

rop

n.

n. róhle n.

rumpy

se :

do

tru(hor.)

kostrhále (Loštice), korbele (sev. Morava), korbany (Celadná), gaigany n.

gangale (Frenštát),

gdgory, grmany,

(Holešov), hósery (han.),

husary

(sev.

(val.),

kocury (Brušperk), maciírky,

Opav.), kozáky (Frýdecko), kocary

(Ostravsko), pipory n. piporce (sev. Opav.), kokdše (val.) chrmty (Klimkovice), lusky (Lhota Stdrákova), dlašky (Bohdikov), tašky (Litultovice).

VII. Plody složené a bobulovité. 1. Obyejným jahodám na Opavsku íkají poczew&y. Jahoda tvrdá na mezích v tráv rostoucí (fragoria elatior) má tato jména: truskavec (zl.),

truékavica (Hustopee),

búnica *)

blavé a

(val.),

trucla

Mezi obojími chlupaté,

(val.),

luskaka

prskavec*J

tmito na Valaších

prskavce

(uh.),

(val..

bujica,

bujnica bvjavica,

Píbor).

rozdíl se iní: ervené, hladké, kulaté.

tru cle jsou podlouhlé,

—

315

-

eské horvky mají totéž jméno v Slezsku. Na Zlínsku a na Záhoí jim 2.

a ve

hafery,

^

n Brna nesétke. 3. Brusinka, Slezsku bruslenka

;

kde na Morav roste, má vtšinou totéž jméno, ve na drahanské vysoin slov kamcníek.

Ostriilindm Laši íkají ostružanky

4.

nkde

Morav, na Hané

íkají brusinky, na Vyškov-

Prostjovsku erný Jahod, na Valaších, Jicku, Stramberna uh. pomezí eorodziny íarodziny, iové rodziny,

sku, Tršicku,

sku,

a záp.

sev.

n.

obstružanky (v Celadné),

Píborsku ožinice n. ožinové maliny (Vovice *); na na Hané i j. šlovou erné maliny^ ernice. V Drahanech kei

jako na

Zlínsku,

ostružníku íkají stružení (stróžení),

bežsku

vostruži

na

roste

(ke

poli

plodm

jeho

Na

medvczinky.

Zá-

ernicí v hrázích:

slabší, plazivý),

plody onoho šlovou ernice, tohoto vostrvžiny.

Angrešf

5.

chlnpd

slove anyrešl

egreš

(Zlínsko),

(uh.),

srstka**)

(hor.),

chlupáek (na Brnnsku, Ostravsku a j.), chlvpnka (na Zábežsku), kudlaek, kudiainka kudlatinka, (ve Slezsku), mechonrka (mchórke, záp. Morava), ^msí t;«o (Štramberk), mmika (moke, Drahany), turenka (Bohuslavíce n Kyjova), _/aA:o«6eZ:***) (Teš). ryhizl (zl.), ryhezla (Slezsko), 6. Eyhes má vtšinou toto cizí jméno ryvrzlata (na Zábežsku); na Píborsku a v jižním Slezsku mu íkají jahvdky. Ve Frenštát angreštu i lybesu íkají rybizla, tomuto na odlišenou ptai rybizla. 7. Na braku rostou bivaky (beinky na beku, Zábežsko), na din dfímky neboli na jilmku jilmky (zl.), na stemše stemšinky neboli na treskutce trpskntky (Píborsko), na hlohu hiožinky, erioté hrušky (han.),

,

:

—

n

(laš.)

mócinke (Sloup), na bezu (chebzu) bezinky, chebdžiny

kozinky (na Krumlovsku

album slov

:

f),

na šípe šípinky na

jaáb

(laš.),

jaabiny.

boliny,

— Viscum

jemelo, jemelí, omelo, omelí. melí.

Vni. Domácí zvíata. Hovzímu dobytku

Slováci, Valaši a Laši vtšinou statek íkají, znamená i dobytek (koll.) i dobyte, zvlášt vola žene statky na vodu, byl na statkoch (= kupovat voly). Na Klobucku a Brumovsku dobytek hovzí a oví jmenují lichvou (Uchvácí trh dobytí). Vedle obyejného býk íká se též b) bnjdk (uh.), c) btiroií (val.), d) burdak (laš.), e) helan (u Sílperka). Vohc (laš.) jest býek tele. Mladý vl, kterého ješt nezapíhají. s]owejunec,junek; mladý statek hromadným jménem junovino, jeho pastý jnna; šxirek (uh.) jest vl „našinský" 1.

kteréžto slovo

:

=

*)

**)

* *) ý)

(pom.).

Ž

Ožina. ožiní

= ostruií

(ke).

Kei srstkovému

íkaji srstení, srsto. srete, srsteník. sršák. Koll.: Trhali sme Jakoubek, šli sme na Jakoubek.

Chebzovému kvtu íká bezinek se

vai^í

se

koziky

kaše zvaná

hular

n.

n.

kobzinky

hural.

(jižní Mor.),

kasika

:

!

—

—

316

=

(domácí) proti vota uherskému, „šúrky"

pár

volk

sti-akatýcli. Telica,

telika jest mladá jalvka; tele od krávy odstavené slov odstavce.

Když

jalvka nabhá, dostane od kravae neb od kravaíky své pak vždycky volává. Tato jména kravská jsou

se

vlastní jméno, jímž se

píin

nad míru rozmanitá a v nejedné

mnoze sivna

tytéž jako tvary

A co tu

Kencena), sivida

(laš.,

Kenek

srov.

—

prostomilé poezie v tchto jménech, jaká jejich rozma-

srdeným

jak

nitost',

—

Kenek

srovn.

(val,,

Kenk<í/a).

zajímavá. Tvary jejich jsou na-

jmen ženských, odvozených od mužských, na p.

jeví se

nám

tu

i

Perozmanitá naše jména kravská

pomr mezi lovkem a pírodou mžeme si rozdliti v nkolikero

kategorií a)

Krávy krásy vynikající: erná),

krasula (na bledo

htadna

katá), barvena, b)

ledua

sivna

=

=

(podpálená

„barnavé

(„všelijakej barvy", uh.),

pálena („pipalJstá")

=

paluša,

muena = muryša

=

adola

stejné:

=

bíle

;

fi)

blá

rejena

ranoša

ryšena

plavka,

sivula, šedula, popeliška

= barnoša = brnuša

(peršavá),

=

strojena (erná,

krop-

fábora.

ervená)

ranula (velmi

hndula plavena

barnula

vrnoša

srsti),

=

(bledo-ervená, uh.),

=

(hladké

dvoruša (ervená),

družka,

krášlena,

Krávy pojmenované dle barvy: a) barvy ernula ernucha, ervina, rejka

(bílá),

palistá," uh.),

uh.)

královna,

krasena,

=

= blena, = rejkuša

zorena („pri-

(ry.šavá),

šejka

(sivá,

barvy nestejné: barna

mrano"

=

tua),

kropena (kropenatá)

brnoša

= =

= kropka,

(„jak od slunce oadlá"), peršena

(murovaná),

šmuraa

(šmurovaná, pruhovaná)

šmarula, žihaa.

„Krávy znaité'*: babuša („babušistá" ^^ ervenna s bílou hubou) lyska tysena tysaa s lyskou na ele), znaena. s menší lyskou), hvzda (s hvzdou na ele) hvzdula, brylena („brylistá", má okolo oí lysky jako brýle), kižana („po chrbt kižanistá") kižula, kižena, pasula (pepásaná), bosula (ervená s bílými nohami), kytuša (má konec ocasa bílý na zpsob kytky), bedruša (pod bichem bílá), chlopna (má veliké „fleky", jest jako „pachlápaná"). d) Krávy pojmenované dle barvy nebo duševních vlastností jiných zvíat: jelena, íaka, srnula, dahela, vevera, laská, kozula, kavna kavena = kavula, straena strakula = strakuša, jatela (jatel = datel), morka (morka krta), síkora, zezula, sojka, rybena, melena. Krávy e) jjojmenované dle barvy rostlin: tisula, javora, dubna, bezula. (erná, hbet a ocas bílý) brezaja (uh.), linduša (barvy kmene c)

=

babula, íysa

=

=

=

=

=

=

=

=

topolového

;

linda

= topol),

(„pi oách zakalená," .šipula,

petrželka,

bílu strakatá") =z fiala,

=

borula,

vrbna

=

vrbula,

oešina,

kalina

malina bledoervená), jahoda (hodn ervená), ha fera (hafery val. =^ borvky) kvtuša („hodn po uh.),

kvtula,

cibula, .šefrana.

pivna

(nejervenší,

jako

pivoka),

ržená,

!

Krdcy pojmenované

f)

vesula :^ veselena

dle vlastnosti duševních.

= veselka,

bíle strakatá), jikera (bystrá

moc

odchovaná,

vždy ervená,

kravain),

„ryí"

= mazula.

stekula

radaša („které je kravaka jako jiskra) := jiskena, jiskrula, juna, bupysula

(kráva pyšná),

trochu pipálená),

lubuša,

bhula

hurda (divoká):

(která ráda

vlastn pezdívky krav

stekuje;

;

chovaná (kráva mazlena (miláek

sice jinak

(která ráda do škody

dv

tato

jména jsou

poslední

pojmenovaných).

Krávy pojmenované dle postavy: (má vysoké nohy).

g)

=

erveno-

tulena (která se toulí ke kravace), tšena, lizula.

pecula (kravský pecivál),

bhá),

bystnila, veselá

:

ráda''

= beí),

jana (která

—

317

malena

= maluška,

drobena,

boubela, stopena

Krávy pojmenované

h)

dle rohit

:

erné rohy s bílými vncula (rohy do vnce),

roškula (má

= rohula = rohlena, širaa (rohy široké), lygaa = lyga (rohy rovné, v zad obrácené;

konci)

dol

(bez roh), klapéna (rohy „klapáte",

=

chomola,

pisarka

(má

roh

val.,

uh.)

suta =: zuzka

skroucené), gomola (bez

klukaa

zakivený,

do

(rohy

roh) kliky

skroucené). i)

Krávy pojmenované

k)

dáno

:

ijena

chodna

(šata, glajdá se,

(pkn

si

vykrauje)^

chodí škared).

Krávy pojmenované dle asu kdy se uHhly, nebo kdy jim jméno nedlka, pondla, houtera, stedula. patna, sobota, nedla ivna (v íjnu) hodula jest jalovice urená na hody (posvícení). ^

=

= 1)

chze:

dle

šatava = glajana = šajgulena

;

Krávy pojmenované

dle

pvodu:

valaška, polka,

tylora, švan-

cara (švýcaka.)

m) Krávy neuritého pojmenováni : jarka (ervená), havníša („ja koby ju pošlahal"), katuša (po krku kropenatá), bébna (bílá), liduša (bledé barvy), lelona (plavastá do bledá), rošija

(má dlouhé nohy),

ciiiíša,

gryfona, sulena. štrymula, trubika.

Prvotelka neb prváska

druhém

jest

kráva

po

prvním,

druhotelka

po

teleti.

Tchto rozmanitých jmen dostává se kravám jenom tam, kde krava nebo kravaka stádo svého otce na svém pasává, tedy hlavn v krajinách hornatých. Nejhojnjší a nejkrásnjší jména kravská slyšeti v hornatých krajinách východní Moravy a ve Slezsku. Kde dobytek bu ve stád pasou Jiebo doma chovají, tam takových jmen velmi poídku slyšeti; tam krávy leda dle barvy jmenují: erná, bílá, strakatá, nebo též stará, mladá, a když si již vybrali dv, ti taková jn^éna, tvrté kráv íkají teba „bez mina- (na Xovomstsku). Na Budjovsku dostává se prodavai té cti, že si kupitel koupenou od nho krávu po« jmenuje jeho jménem: Téralka (od Térala), Párka (od Pára), ástková (od ástka), Krotkova (od Krotkého)

Krávy stekvji, gza

318

(gži

se

steku

krávy se zegžily (do

ne las.),

duly), hziknjt (záp. Mor.)

Kráva tre krávy

(slov.,

se kuchají

kole (uh.),

val.),

Týmž zpsobem manitými jmény:

=

maío

séja

sivoš,

Štuchd (záp. Mor.),

(las.),

jako kravai a kravaky své „kraviky" vyzname-

návají na Valaších a na uh. pomezí

sivák

bod

(Daicko).

zase

=

šejka

=

své „voleky" roz-

pacholci

malovaný, ervený), blo, sivo =^

(„malastý",

sejko

vl

uherský

(bílý

s

velikýma

=

píavo plavoš, rejko (bledoervený), tygo (sivastý), buroš (naervenavý), palo („opálený"), barna (barvy bouného mraku téhož

rohoma), jména),

vc

bro

(pipálený), perša („pohndlý")

lysoš,

hvzdo,

strakoš

jelen, kavoš,

=

=

per.šo,

šmaro. šarga („hraje

= lyso = íysko = lyša =^ = strako, tiso, bezo = bezo,

barev do kaštanová"), muryš, baboš,

íyso

ružej, maío (malý), híavala (má velkou hlavu) šipo, pivo, ružo rožko (má pkné rožky), rohá (veliké rohy), širo (široké rohy), ordoš (rohy k sob), hegeš (rohy v zad), kluko (rohy v kliku), jaroš (pod-

pálený), štrymák. 2.

Koni.

uh.), vereš

Vraák

(vraný

(Eisenschimmel,

(bchimmel),

sivek

cinoš

plesnivák, liška (Fuchs),

slov.),

barvy), straka, hlinka (Falb),

(má bosé nohy,

k), fejko

= fako

(plesnivý,

myška (myší

(do bledá žlutavý, uh.),

io

uh.).

Hebák, hebeek

jest

híb

hebec,

hebika híb

kobylka. Oslu

na uh. pomezí somár íkají. 3.

baruša

víny hladké),

bílá,

má pes hlavu a pes nos ernými nohami), blenka =: blica (všecka

Ovce. a) Dle barvy: babuška (erná,

pruh),

bílý

(bílá

bira

s

= birka

burka (sivastá do erná),

(vlny „biristé",

t.

krátké a husté),

j.

cigánka (erná okolo huby),

ernula,

drlina.

=

=

nohy kropkovaté), ablena ubka ubraja (má erné ubeky po všem tle), fajka (má ernou hubu i nos), hlinka (má hubu „hlinistou" t. ervenavou), chomút (na hub erná na zpsob chomoutu), kaa (má velikou hubu ernou), kropiša (kropenatá), kukuša (trochu „okajistá", t. okolo oí erná), lajka íaja (všecka erná, jenom kousek záplaty), íyskaa (s ocáska bílý) lataa (má po sob velké erné laty lyskouj, murgaa murgaša (má po sob velké erné pruhy), murya muryša („muinistá" zašmouraná na hub), okaa (má kol oí erné proužky) okaja (má erné koleko kol oí), pistrula (po erné hub bílé dubky), prskaná (má erné „prsky", kropky na nose), tarina („tarkavá"

(bílá,

=

=

t.

=

bílá a ervená), trafuša (strakatá),

b)

má

Od

tlustou

*)

Také

jiných zvírat,

koka

hubu),

dtem

se

=

íká:

vakeša

= bakeša

nejvíce též dle barvy: (bílá,

„Jsi

bachratá),

(bílá s

dudaa

koníek

zašmúraný jak vakeša.'

ernou

hubou).*)

(od „dudka",

(veliká,

vysoká)?

—

319

—

= liškaa

(úkolem oí lišistá-), srna (má vysoké nohy a po erubce nad oima), sova („sovistá". t. má nadutu hlavu), síkorka (má kolem oí en-enavé pruhy na zpsob kídel), strakaa (strakatá)

liška

vené

špaek (má

široký

vlica (jako c)

krk),

veverica

rnli.).

vlk).

Dle jednotlivých

hlavaa

=

veverka (má dlouhý ocas)

velikou

(s

hbet

údv

hlavou),

a celé postavy: utka

(s

malými

boltci),

krabaa (má na krku kuska jako kulatá), kusaa

hrbaiía

(hrbatá),

=

kulika (krátká, kurnota (má rovné rohy), latoknaa (má lalok), lopúnka (bez ocasa) muka (má „moky-, laloky na krku), má veliké uši), mokaa odrobinka (maliká), okál (s velikýma oima), rožkaa (má maliké rožky, jen „výpuky"), rygáš (uherská ovce s „camfatou" t. stapatou vlnou a zakroucenýma rohoma). stolica (hrubá, s vysokými nohami), a

po

kraby),

.

=

sutá (má krátké uši).

uprya

Dle vlny:

d)

(má

kštici

na

stápaná

hlavé),

(s

vlnou

stapatou).

Ovce tmito jmény pojmenované dobe jsou znaitý a každé dít rozezná je od sebe. V jednom stád ovšem po nkolika jest kurnotách, ty pak rozeznávají se ješt zvláštními píbirkách, vakešách atd. zvisky: beruša (bere z ruky), milená, paátko (malá, úhledná oveka), dvojka, bhula. divoka, honcula. blížnica (která mla dv jehátka) ;

=

šumna

(^šumná),

veliký),

bažka

t.

popásá

ukana

se),

(bažná

= mlsná),

šukaná

išouká

kapaná

chodí

se,

(nosí

(ledakde

šibula

kapák, zvonec

ostane

pozadu),

a

„šibolí",

hlupaa

(hloupá),

(trkavá), špata (hubená).

Byla-li

odtud:

zvoncula (nosí zvonek),

ovce koupena z jiné

jasenka

vsacanka

javornika

Jasené),

(z

(ze

Vsetína),

(z

Javoiny).

ddiny nebo zem, dostává píjmení

prlovjanka

slovénka

(ze

(z

ublanka

Prlova),

Slovák),

valaška

(z

(domácí

Plemenica jest ovce matka, jarka, která se z jara ulíhla

:

Ubla), ovce),

neokotí-li

slov jahnikú, jahalkú (laš.). Sirota jest jehnátko bez matky: služebníek íká s pítulnému beránku. Berani. Yakešák, bliák. lajcák (erný), rygá (uherský s vese téhož roku,

likýma rohoma).

Blena, sivaa (má sivou hlavu), ervenka, snhula. 4. Kozy. šmurka (šmurovaná) popelka, uzdna („bravá"j, babuša, závija („zavijastá," t. s ernou hlavou), kukuša (kol oí erná), bosula, pasula (pepásaná erným pásem) krytuša (-má njaký fléek, už je pikrytá"), drobena, srna, liška, zajaa („jak zajíc šedá~i, harvaa i= havrana, erná jak havran) straena makovica (strakatá) švadlena (pkn vidlica votya (má rožky jak vidlika) šutka sutana strakatá), ,

,

,

=

,

=

—

-

320

roh) =:=; šutna, cabruša (má bílé dlouhé chlupy, ^abe", šube), lízá, šupna, omyla, ožika, mana.

jimiž se po zemi

(bez

Košut

.

jest

= vyezaný

cap

kozel,

košut

kozétek

;

kozena

a

(kozlata samec a samika).

Vepový

5.

Dobytku vepovému íká

dobytek.

nebo všípnvý (=: špinavý,

íká

Praseti

val.).

se eufemisticky

se ve vých.

Morav

mašík, mašúr; svini muŠena. Bachoía, bachyiía, rechna, práska jest

Skrhla

plemenice.

futr

škrla,

skrlacko jest malé

brávek jest vyezaný kanec, miska

brav,

val.;

„sála"),

(dle

kanec

valach

(i

a

volek)

jednom

o

Králíci.

=

polný

zajíc),

krátkým rypákem,

s

Na Broumovsku a na uh. pomezí tém Na Starém Hrozenkov jim íkají domácí jinde

svinka;

varleti (špatn vyezaný).

= prase drobného plemene o nízkých nohách polách = vep plemene polského. 6.

svin

„sála" (sele)

„vymiškovaná"

Krtiák

chovají králíky.

emt/ mach,

na Kopanicích (domácí

v každé jizb zverec (zverec

Jinde na Valaších

zajíc).

—

kotrák, kuák (samec) micka, kotrnnce (mláata). Moratm íká se vtšinou imky. Psi. Pumr je pes samec (laš.), fena^ upka^ uha, tista, suka 7. pes samice. Kopal je zvláštní pes „honací", barvy erné a nad oima mají tato jména:

micák,

cupák,

cupka, kotrna, kutrna (samice)

má

—

žluté skvrny „kopoíy" (uh.)

Nejastjší jména belko bosák,

guráš,

šohaj,

žabka (malý),

bójek,

nebojsa,

—

verýn.

režón,

fodmek Jména fen

uh.),

:

:

= viko

(„pripalistý", linda,

oech,

tarkoš,

uh.),

ejuša

mrek,

= bosík =

jima, gajdoš, milo haraš,

(ervený,

háróš,

(s

dunaj,

bosek

azór,

erdek

mupka, šmurka,

veryna, žulina, hamiga (ervená, uh.),

cigán,

(uh.)

pozor,

fortáš,

kaštan,

juhas,

sultán,

turek,

vlek

buryš,

apalák,

kyjón,

skovajsa,

(strakatý,

psí jsou

bundáš,

strakoš,

(uh.),

chleburád,

tarko

uh.),

kua, kutiš amrdka,

(podl.),

cifra,

erveným límcem,

šetrná, uh.),

rajta (erná, hrubá, uh.). 8.

jura

Koky. Kocouru se íká: kot (laš.), macek, macr, macrek, koce kotna, šergula jest koka murovaná. (val.) Drbež. Drbeži Valaši íkají pernactvo. Slepice (slov. slépka,

(vat.) 9.

;

aa

:

;

—

slov val. a laš. ktira, uh. kurica, kúka kohout laš. kokot. Jména slepic drdolaa drdotuša (s drdolem na hlav), drdolena chochoíaa chochoíuša, mukaa (s mukami, lalošky pod krkem), vukluša (s vuklemi u oí), níkula (s vnekem chmýi okolo krku), ržika (s malým hebínkem, kulatým jako rže, kulka kulena (bez ocasu), staplena (která má do vrchu peí), komolá (s malým hebínkem lian. slipka)

;

=

=

:

=

=

=

=

kropkaa kropena kropkuša (erná s bilými kropkami), („jaabá" jako koroptev), popeluša (barvy popelavé) := popelka, morkuša (morkovaná, barvy jako morka), perlika (jaabatá), konopastá bez drdolu),

jaabaa

—

321

—

ukota (která ráda krákorá), skoruša (skoro nese), papuár opeenýma nohama). — Kvon Valaši íkají kuatnica; kuej (gen.

(jako konop), (s

—

a), jest

slepií štyra. „polovic kury a polovic kohúta").

Jména holub: stíbrák, sivák. lysák, peršá (peršavý), muryš (murovaný). strakoš, áp, štros (kídla, hlavu a ocas má erný, ostatek, morka, indián, kaproš (erný, bíle kropkovatý), jest bílý), morák rybáka, stavák sta vaka (let sehne kídla k sob) otroák (let metá kotrlce), volá (má veliké vole), okál (má veliké oi), nosál (veliký zobák), špiák, vrku (na hlav mu peí stojí), vinák, múák, fábor (erný, pes kídla má bílý pás), dominykán, turák, kotlák, rósák (má opeené nohyj, saks, holandr, ernopasý. blopasý. sedlatý,

—

—

bezfrký (má hlavu bílou).

Kaor

mák

(laš.),

kachák (N. Msto), kachák (Zdar), šmák (Biskupice), kaena (slov., val., han.), kaiea (las.) kachna

(Daice) := káer

=

;

(záp. Morava).

Morák Stárka

Zúžel lid

— morka = krocan, krta = hus, co má húsata.

hromadn oznauje

plazy

hmyz.

i

Frýdlante

nkde

obojživelníky,

a

Plazm

o

sob íká

(záp. Mor.

las.)

(val., i

j.)

=: krtica

^^ velká myš

han.) =: rata (Frenštát)

—

:

— norka).

(slov.,

(sev.

han.)

i

krtky,

myši

se též 2>^«^«cfo (val., laš.j.

Poítají se tedy mezi žúžel:

Krét

norák

IX. Žižel. (val.) jest jméno souborné, jímž moravský

^ žúžela = žažula

a netopýre, ano

(ve

=

A:ríeA;

Mor. a Slezsko)

pisko („erná myš,

s

,•

—

nme.cká myš

= potkán

(slov., val.,

ocasem a vtší

delším

= rachnavá = chrastavá = trudovatá = = chrastal = trudka ropucha; — = skokan, rosaka = rosnica = janiek = žába svatojanská kord (Opava) = zelinka (Brníko) = pambukova žabika (Litovel) = rosnika = špulec = špulá panohíavec (Srbce) = palohtavec (Vyzovice) = =: hlavá = = pulec („rodí se ze (Lipník) paohlavec prcek — žabích pein"' žaboškrek", uh.); slepóch = slepé = Mor.) = bítelnica = betenice, bitevnice, bžetrnice Mor.) = kusá =^ slepá myš = slepýš = oborník (Zábeh) =^ zmije zmija ^ = Je jedovatá; — íšerka = jišera = hišera = šurka šúr = bazaleška (Brníko) = mlok; — netopýr han.) = letopé, litopé Mor.) = veerek, veurek, veeralek. podveerek := šimík = kašakút (Broumov), kožúr iLideko) = holý hubou", rapavá

val.):

=

žába rapnatá

=

dubová

chrastaa

.tz

(podl.)

;

(val.)

(val

(Zl.)

)

(záp.

n.

(sev.

(Zl.)

(uh.)

(podl.)

;

(podl.)

(slov.,

s'tír^•a;

val.,

(záp.

(laš.)

i^Polešovice)

vták (Starý Hroz.).

Hmyzu všímá jistoty" a nazývá

X. Hmyz. hlavn se stránky jeho škodlivé a jakožto „nesouborným jménem: hmyz (Loštice), hemez (g.

si lid

jej

—

žil

; ;

322

e,

íem. Bystice Klob.),

(Val.

bžigale

Pern.),

svízel

(pl.

zlaž

(uh.),

-

—

m. Brníko):

(las.),

hyd,

hav

zhycl,

nezdoba,

neplecha,

zlez,

nešpita

(Ungezieferj.

Brouk slov všímá,

clirobák, škrobák,

hromadn chroba

tovel);

s

(fem.).

nkterými hrávají

motýlu moravské dti se

babók

dti a

si

brabák

(han.),

n.

vrabák (Li-

brouk lid si hrub nedobe jejich jména, kdežta

Jednotlivých znají

štítí.

= han., = kozomyška (Budjovice) = slípka Zábeh) =^ brák = myná = chroust, hahka; — rohál rohlikál (Bohdikov) = parohá (Sloup) = krkorožec = jelen = píaný jelen (podl.) = klišcák klišál = rohá; — planý vt = zohorožec tesa = mozekant (Ivanice) ^= gajdoš (uh.) = muziganc = hudeek ^= tesaik; — ková, hovnivál = brundivál (záp. Mor.) = brmtát (han.) = — mastigulka = májka — planý rak = vodovšivák mérka hahenní (Lanžhot) švec = slepý šúr (Lanžhot) == vodomiJ — škvjor = škvorák = vidliká Mor.) = hošák (Brníko) = kleš (Trojanovice) — korunka = marunka = halinka == helenka = kuku— cvrk == švrek = cvrek lenka = pambikova oveka = sluneko — brablenec = mravník — šór (Ivanice), šurek = mravec = hišerák (Krumlov) = podžerák (Polanka „šurek = krtonožka — špruek (vodní žižala tém vždy v koleko skrouNejznámjší druhové hmyzu jsou: chrust (slov., val., (Mín) koza (Jarom) kozamyška (Jemnice)

laš.)

= (Bohdikov) = bión

=

raajka

z=z

z=i

(uh.)

(laš.)

(hor.)

n.

(podl.)

(val.)

;

(uh.)

(podl.)

(slov.)

;

(uh.)

;

;

:

(sev.

;

;

(uh.)

(val.)

n.

s

fusariii"

Val.)

cená);

;

(laš.)

;

žabrunky (druh stonožek ve studánkách

živí kosové, uh.);

ho vypije (Zábeh)

—

živý vlas („teninký

—

klíšt;

stinky

=

stnu vky

(val.)

zim

v

se

když jaiják =: hlihák píošky (slov.) ^=

ve studánkách,

ovce, dostane z toho motolice", Uh. Brod):

=

jimi

žijící,

ervíek

—

=--

= bíešice (Trojanovice); — skimdi = ploštice stromová: = pambikovy kraviky = knzi panáci = ševci = kováíci židovky = ploštice zdobená; — strnožka = oveka = baruška = stonožka; — muka = mrl mrle, uh.); — slepií všetky; — mel = melech — Mor.) osa = osák, vosák — sršák (Jevíko) ptošice

(laš.)

barušky

=--

(pl.

(laš.)

—

(sev.

;

;

zíatka (vosika lesknavá do

—

modra a do ervena) vlek (osika, co muchy lapá, val.); hovado ovád; buk (Mokov) buk (Brušperk) bunk (Opava) steek; pípky (drobouké mušky, lítají hejnem zvlášt na vlhinách, štípají jako komái, Jí. Msto): lísky (jedn. lísek, drobné mušky, co požírají chmelový list); juhana (hmyz s velikými nohami) hadí matka (hor.) sklená (podl.) žingla (Zl.) vadni sídlo; svatojanek (Hranice) janiek (Brušperk) svtlajaníek (Trojanovice) svatojanská muška; bruky („velké chrobaky, svia",

—

=

=

;

=

—

=

—

—

^

—

;

Trojan.);

stevní,

—

=

— = = — — devák = vrták = ervoto — ;

tmto

zde onde

i

„škrkavky" íkají,

= =

hlísta

onm

(vtšinou zemní „ervi");

=

i

srnice

—

!!

—

—

323

=

=

srdené hlísty (Frenštát) zákožní hlísty (Vyzovice, „když „Motýl" jest vtšinou motýl dít vykoupe, vylezou z pod koze"). denní, „mra" motýl noní, nkde mra znamená každého motýle (han., hor., podl.). Jméno motýl má téz tyto tvary; matalík (Štramberk), mo-

(han., val.)

se

motolíš

tolík (Jiín),

ovsko)

—

;

= otíaisko

(las.)

;

= bourovec

—

pavuiná

ádu,

co peložen jest svátek

nemli jsme prý

hruškový)

(záp. Mor.

=

lid

smlé

pokládá za

bývá pokutami božími. Od

té doby,

Metodje s 9. bezna na 5. ervence, poádné zimy, a když nastali

Ciryla a

sv.

poádného

ani

(hor.

slov., val.)

= pavouk).

konservativní náš

jež stiháno

— hóska

;

„odraz nohu!"

(velká, chlupatá housenka,

Všeliké -zbytené" novoty rušení ustáleného

motrlák (Klimkovice), drmotél (Un-

(Hodslavice),

bosorka (podl.

— odraz

housenka);

—

léta ani

maku ervi a niili jej co rok, až nádherné záhanáckých polí do cista vymizely. Potom zase kýsi šlak „veterány", proto pišli za pokutu ervi na epu cukrovku.

„sokoli", zavrhli se do

hony maku spískal

s

maní

Odtud šeói nosatci

vbec

na Hané

šlovou

,

larvy

sokoli",

ppn

„veteráni".

požírající

XI. Jak se volá na zvíata. 1.

Velí se a)

Volm:

ha!

tihy! (v levo),

hóg, hoghóg, hógnil (coufni), haho! (stj)

hogha! (v právo), hogaj právo) Vsacko,

(v

voha! (stj)

=

!

—

dol., uh.

!

—

Povelem hoj

nebo

šel

pomalu, b) Kravám: hevže!

(laš.)

== pas 2.

teliko!

sa,

Zvíata (val.;,

hoj

maliká!

aj

,

po

sem

!

!

hoj

(slov.,

na, mali, na!

(Broumov),

(sem,

ona, ona

:

poem

— ovce:

pušim,

— prase

se neplašil

škubaj moja, škubají

laš.),

stavo! (stj) sev. Mor.

val.),

(Tebí),

(val.),

aby

chlácholí se dobytek,

!

kráva:

se pivolávají:

jehné: puši, bažika, na!

sasem, sasa! (v levo),

—

(v levo),

!

laš.).

!

—

hajt! (v levo), k sob! a, hoga (v právo), voo, vuo, navra! ihy navra! obra! (velení oráovo,

(coufni) Val. Klob.,

hajs

ped),

(v právo), hajs! (v

Zl.,

—

na!

tele:

pušim, baroškuf

muši, muši

puši,

puši,

vít, poše, ovca!(val.),

!

(slov.),

—

koza: ajna

paši, paši

!

(uh.),

maliký, maliký, unka, unka (Tebí), guše, guše! (laš.), králík: myc, myc! cup, cup, cup! kut, slepice : po, po kut kotrš, kotrš (odtud jejich jména, viz nahoe), pu, pu! put, put! (uh.), na tutu, tutu! (Zl.), tua, tua, na! pu, pu! (Broumov), tip tip, tip tip! (Brušperk), na cip, cip! (Staic), na ip, ip! husy: husa, husa, kuata: pipi na! mali, mali! (Jiín, Slezsko), maska, na

!

(Kel),

(han.),

!

—

!

—

!

—

hena! pil

!

(val.),

(laš.),

huška na,

kaeny: (val.),

—

—

babula, babula, babula! pile, pile! pila, pila! pyla, pyla!

na

cibi, cibi, cibil (podl.),

livu, livu

!

lili, lili, lili!

na

žibi, žibi

dlidli, dlidli, !

pil, pil,

(uh.), liva, liva! (Brušperk)^

Msto),

—

(Tebí), dlidli! kai, kai! (N. Msto), ka, ka! koka: pes: p.švžt! na ii!

(Blá), baži, baži

holubi: holúz, hoíúz

!

—

!

(N.

váži, váži

—

!

,

21*

! :

— Zvíata

8.

odhánjí:

se

trš! volá („tršká") valach,

pomezí prase v.š,

pen, pen

:

ks huš, huš

:

hajá huš!

ka,

ka

!

pšc

ptáata

z hnízda

pšoc

!

Na

!

pr

kš,

:

!

ký

jukšahá

kozo

koroptve

coky

!

heš

heš,

!

—

!

tiš,

Msto),

(N.

!

išoha

!

hejna háj

deš do

!

pštyle

—

kšo

kšo,

!

hal, hal! (uh.), heš, heš! (slov.).

haj, háj!

ideš ležat

!

ovce:

od stáda odlouily (na uh.

ovce

hena! hena, hena!

pes : lehneš

koka :

koza :

— husi:

hena,

(laš.),

—

cizí

—

kec!

tele: kec,

aby se

slepice

tam! (Tebí),

vš

—

!),

!

—

324

búdy,

honci

volají

kaeny:

chudý

pse

ty

bla, bla

:

vybraná doma krmí, volá se na

—

(val.),

—

!

—

Když

se

n: k, k, k! (

se

!

vyslovuje zdlouha).

Xll. Lichotila jména zvíat. hlaholm, jimiž se zvíata pivolávají, pipojují jména lichotná, vtšinou od onch odvozená, jichž

K zvláštní

ei

jen v

dcké

Kráva hošena

:

ovce:

barošek; prase

se

užívá:

holenka

bolena,

(ib.);

obyejn mimo to

se

Mor.)

(záp.

bažika,

baruška,

;

býek :

jahulka

bulík

(=

(ib.)

;

hibe:

beránek:

jehnika);

— svine: mašík — maska (mašuta, mašurka), musik—mušená,

pašík— uka, kusik (laš.); pes: puík, fuík' (slov., val.), balík (záp. Mor.); koka: kotnka, ienka; slepice: kuika, kurenka (uh.), tutnka, kuata pipnky, pipinky, putnka tutka, ipka, ipulka, tipula, :

;

husy:

pipušky;

pilenky, pipulky, pilušky, cibunky, žibule, ba-

babulky,

zicky, važinky, livulky; housata:

kaeny:

pilata:

lilušky, dlidleny, dli-

dlušky, katuše.

XIII. Hlasy zvírat.

Kráva beí, buí, ve, ruí (krávy rualy uh.), ryí (laš.), somce býk mame ovca beí (když na pastv majíc plnou hubu buí) prase kruká, grulí, urká, hurí, koza meí, mekoce, stuká (laš.) pes šeká, blafká, skujíká (jsa bit), bruí, kvií, rochotá, óchá, óce

—

;

—

;

vyje;

—

koka

janí,

aí,

krí (když

„se stará"),

— —

iíarí;

má

kodkodáká, pudpudáká,* (když

vejce),

kvoe (kvona), skeká

šebotá (šeboce), kejhá

aragá (odtud „araga" sedíc

=

rozkiená chce ven (Tebí)

na vejcích

;

holub vrká, hurgá, hrgotá

—

tlue;

vlaštovka

kos hvízdá;

—

;

šveholí,

—

:

slepice vdáká, gdáká, kokovdáká,

snésti

áp

(záp.

hus,

—

—

;

Mor.),

ipí;

piší,

gágá,

gagoce,

;

—

;

—

— polní

—

(Zábeh) slavík, kepelka

lachotí

vrabec šviinká, cvrliká, cviráká, viriká, iiriká

neumlí zpváci);

gáá,

švitora, švrluká (laš.);

švitoí,

—

hus „kachtá", když

podl.),

kaena

krká,

— kohout (kokot)

kue

klepe, klekoce

švihotá,

krákoe,

kráká,

(zlostí)

kokrhá, kukrhá, kokrhúká, kokyryhá, kokoce; hus šebetá,

—

;

—

;

(i

—

jiní

kanárek (králíek) vrnoží; vraná kváká, straka ehoce, šebetá, rapoce sova kuvoce fuhýk (kalus sejek) uhýká, kuýká sojka sojáká; dudek dudá; kepelka kepelá žába rachota, rechoce,

kvoká

—

;

—

kavka, havran kráká, krákoe ;

—

—

—

;

=

;

;

—

—

,

— rachá,

rave

(sev.

skvrká, vrí,

Kráva

kuká:

—

bhá

—

se

Kobyla vrchuje Svia se huká oprášila

hrí,

Mor.),

-

325

skrí,

had sypí;

—

škrká,

muchy vrndžá

XIV. Plemeiiiií zvíat. vouje (laš.) je nabhaná

(uh.) n.

—

huí

—

chce

—

,

hebca

áká

škruhoce,

škrhoce,

—

je

se (han.)

kruí,

(podl.).

n. stelná, otelila se.

zhebná, ohebiía se. je sprašná, nahuená?

—

se.

Koza Ovca

se prí, je skotná, oprita se. se honí,

Koka

je

nahonná n. skotná. je nahonná n.

obahnila

a fena se honí,

se.

okotila

n.

skotná. okotila

se.

se.

Zajíc se honcuje, je skotný, okotií se.

Drbež

se pojímá, ptáci se

Húsata se z vajec klujú, potom

páá.

se válajú, vyvalily se.

^Iléko se

(vtšinou), b)

XV. Dojivo. dojí do devné nádoby, kteréž

dojaka (na Zábežsku),

c)

na

Morav

íkají a) hrátek

škopíek (na Unovsku).

Co se najednou nadojí. jest jedno dojení (-troje dojení sndli jsme na veeru"); mléko ve všech svých zpsobách jest dojivo. Laši a ásten Valaši (na Karlovicích) mají pkné jméno hromadné ndbf, jímž oznai ují nejen dojivo, nýbrž i výrobky z dojiva máslo, tvaroh. Vydojené mléko pecedí se do velikého, dvojuchého hrnce, kterýž se jmenuje c) mliník a) látka (vtšinou), b) latuM (Slavkov, hor.), (Vyškovsko), d) hniíka (Kobylí), e) uchác (Tišnov. Frýdlant), f) dvóošnik :

(Prostjov,

Litovel),

g) cezak (Bohdikov);

hmec

se

pikryje

devným

dénkem.

bu

Smetana s mléka se sbírá sbrakou (velikou Ižicí) a zbylému pak mléku íká se sbírané mléko, nebo (na Laších) mléko se spouští dírkou, kteráž jest v látce dole nade dnem od hrníe prodlabaná a epkem zacpaná. Látky ty jsou mnohem širší a plytcí, na zpsob mísy. Spu.štnému takto mléku Laši íkají i^pušane nebo epkove (Celadná). Smetana slévá se na stloukání do velikého hrnce, jenž slov a) sUvák b) smetaník (Slezsko), c)

Sedlé mléko v

Bonzov

má

sedlesh>;

epák

toto

(Tišnov), d)

baur

(Klimkovice).

eské jméno na Podluží

Slováci,

Valaši,

Laši a Hanáci

a

na záp. Morav, íkají kýška

mu

(kyška, kéška).

mléko po otelení slov a) mlezivo, b) kudstva (val) c) zdojky (N. Msto). Máslo se tlue^ stlúká, dlá (na Starojicku) v máselnici, jíž na Zlinsku íkají masnicn, jinde na Slovácích maslénka (han. maslinka)» na Vyzovsku stíkakr. V masnici zastren jest hrotík, nade derou hroPrvní

;

— tiku dole

—

82í>

pes hlku (val. topdrktt) navleen hrotíek pipevnn kotúek (cezanec devný). Stluenému máslu íkají

pesné máslo

c)

(uh.),

máslo

a)

(na Starojicku, na Laších),

(Puliny na

výtisk

na hlce

(porn. kotulká),

Val.),

d)

putr, putra.

b)

Drobty

pi stloukání pod lirotíkem usazují, šlovou výskoky. Na budoucí poteby máslo se topí (topené máslo). Usedlina z roztopeného másla slov a) cmúr (slov., val.), b) cmerka (dol.), c) kalus (las.) másla, jež se

d)

varmuž, varmožka., barmožka

(Tebí).

Obecné

nyma:

na

i

(han., hor.), e)

Morav jméno

b) srvatka, syrvatka,

syrvotka

cmer

c)

(las.),

pany

(uh.),

má mimo

podraáslí

kapalica

f)

to tato syno-

(uh.,

Celadná), d)

vyhogance (na Brumovsku).

Z kýšky

se tuží

vbec

(=

tuží,

Han.

lesici (las.)

Zesyelá teplem kýška

se

sýr íkají) na zvláštním tužáku

tomu íkají výluh (od

Laši

též

b)

kapalka

vlije

Vedle obyejné

podmisanka

c)

Z tvarohu dlají Hanáci

Frýdlant, Místek).

tužku

(zl.),

(val.),

do míška a položí pod lešicu

se

vyložiti).

si.

(laš.),

(jemuž

sráží (záp. Mor.) tvaroh,

lisuje),

Slov., Val.,

syrovátky

íká

(=; z pod míška vytékající,

tvarilžky, Laši dlají homiilky

(uh. homolky).

XVI. špižírny. Špižírna (Deblín)

súsek

(val.),

na

truhla

—

stává.

sušek

= skich

(laš.),

kteráž

obilí,

škich

n.

veliká

bu

nebo

na

komoe

Zigla (slov., val.) n. židla (slez.)

stravní truhla

(Brušperk) jest dlouhá

štrych (Brušperk)

(slov.) n.

sósek (hor.) jest

na

= píhradní

truhla

s

=

píhraditá

prkenná,

he

pd)

(na

truhla

(Jiín)

=

píhradami na mouku

=

—

Kadlub dzbei (Vsetín), vydlabaný nebo vypráehnivlý silný klát dole opatený dnem, do nhož se obilí (až i 10 mic) sype. slanina) jest špižírna Sperok (Místek, šperák šperka a na „stravu."

=

—

z proutí upletená tolik co police.

—

= —

;

Spichárek (Opavsko) na uzené maso, slaniny, sádlo. Mosúrek (val.), kadloubek Faska, soudek na sýr.

—

na máslo, med a pod.

Nádob íká na

želé

se

- beka),

XVII. Xádobí. obyejn: náin (slov.,

koll.

náiní

n.

náení,

ve

val.),

se

náino

náino

(laš:

poítají též

i

lžíce,

jídle se umývá náení, t. j. všecko, z eho, na em Na Zábežsku nádobí oznaují jménem „drasta", rozeznávajíce drastu devnou, hlinnou atd. Devné nádobí, jež bedná vyrábí, oznauje se souborným jménem „bedno."

nože. vidliky:

a

ím

a)

se

po

jedlo.

Drasta

devená.

štoudev na vodu,

stává

nádoba obruemi stažená

Stangla v s

(staro.

Standa,

—

nm.

die

Stande),

Škop n. škopek, devná jedním nebo dvma uchoma: Laši škopku

síni

v kout.

— s

jedním ucliem

pi

vlévá,

—

sypných vcí.*) a neckám

chlév

val.)

(slov.,

=

„šandami")

Vahan, vahánek

.

se

—

korýtko

a

(ve

kulaté

uh.),

(val.,

Puténka jest nošaka,

na koláe zadlává.

na nošaní:

jest

nádoba na mení Trokám seku.

koryto

íkají

v ní voda

devná

(Kel).

Zbel

devná ká, paiC

na Kopanicích

se

jíž se

díru.

pi vrchu prostren

užší,

Gbel, gbelík.

dvma

íkají Valaši

této

šlová putna.

= varník Vaák = Mandaska bandaska. veliký a široký — apák, hrnec apatý. — Kovar

Drasta hlinná a

—

na vaení. dobytku vaí.

—

Kohan

—

velikosti.

na

Treaf

(se

má

—

pije.

k vrchu

tam hrant a brantík). uchoma, v nichž

je

b)

koli.

—

nosí.

na Podluží a

na vodu, putna :

kterou se

—

necky se Laši

se

Lávica (han.) jest

nahoe zabednná. Nosívá

škopíku,

(vyšší puténky),

za niž

žber. -^

prosted horního dna

malou dírku,

kraji

nádoba na vodu „šprušel",

dvojuchému

íkají hrotica,

devná nádoba na zpsob voda žencm na pole. U

—

327

pt

v

veliký hrnec.

(val.),

Draák

(val.),

—

žejdlík.

spojené,

nichž

se

(val.)

j.

hrnec

—

Gorek

Nosáky (Uh. Brod)

íkají pikrývka.

— Na

kubaa

(slov.,

nmž

v

hrnec,

se

hrnec jaký-

(val.),

hrnek prostední Paták (val.), hrnec roslíky (Tebí), dva hrnce Kidélce na uh. pomezí (val.),

—

drátovaný.

žencm obd

veliký hrnec

(laš.),

= —

nosívá.

=

vodu jsou tyto nádoby žbán. žbélek (Rožnov) veliká nádoba hlinná, záhrdlitá; baka, menší taková nádobka, kubá (val.) cabuk kubaa epák (uh.) (podl.) gugá (Uh. Brod) plucar (hor.), pijáek (val.), hrnek na pití. Cénka (Zábeh) kofla (Jiín). ciment (slov.) plechá žbánek,

:

val.),

=

—

Plucka

=

=

jest

(val.)

baatá

=

=

sklenice.

=

=

—

—

=

Hravka

(pom.),

tverhraná

—

snadno vstriti do sotora. Pekáe j.sou: babvka, kachlenka (Bohdíkov), husník (Mínl bálešník. Nádoby na dojivo

láhev na víno,

již

—

vyjmenovány jsou Osatkft,

ci

íamnka.

nmž

kos.

slamenica

—

(Karlovice),

v

výše.

Vošatka (záp. Mor.)

—

Kozúbek

láhev

(val.),

s

vínem

košík z

=

kosatka (Tebí)

(laš.)

Sotor jest dlouhý koš ze

Slováci zvlášt

(Jevíko).

slamianka

(uh.).

kry

=

ošívka

(uh.)

= okín' = ošitka

slámy nebo palachu pletený. samšék ze sklepa nosívají bezové.

—

=

Bartušek

(han.),

[han.]),

nože a

proutný koš na zemáky. Lžice

(užia,

vidliky uschovávají

lužica se

[laš.]

,

lyžka

v ližiníku

n.

,

ližica

íyžníku

.

žeka (laš.),

zvláštním to po-

koši; vaeky ivaacha, vaaja) a švrlák n. šplechtá (han.) zastreny jsou ve vaašníku. Na strouhání sýra, perníku a pod. je struhátko ^= struhadélko stružek (la^.), na cezení cezák cedílko cezan ;== ceák. Slánce Moravané solnika íkají.

dloulilém

=

=

*)

Na

Laších gbel znamená okov u studn:

v

=

Bludov okovu íkají vdro

— —

328

—

a náiní jest škop o

Na umývání nádobí

zez = ez = hez (han.) = dez Opav.) hrot (Opav.) = lošof

(:icl )

tech vysokých nohách,

-- myják

(myjok,

Frýdek) ^^

(sev.

XVIII

ád, ezivo, uatí.

Oruží,

Oružím na Rožnov.sku jmenují náiní tesaské, hasiské a pod. náiní hospodáskému Valaši íkají ád: „Pomimo motyky nepotebovat žádného ádu." ím se eže a teše (nože, sekery), jest

Všelikému

na Valaších a Laších ezivo, sekerám kollektivn Valaši íkají též íífaž:

moc uatí!"

„Ach, vy máte

Pantok, dlouhá, neširoká sekera o dlouhém topoe, štípati díví.

Obušek,

na Valaších obušek malá sekerka o krátkém topoe (slov.) Valaška, sekerka valašská. dlouhé a užívá se ho za hl. ;

má toporo Ošepaka

—

(val.)

—

—

Hlavaka

—

mezi pantokem a obuškem.

(Uh.

Brod)

Podlúžina

=

Pobíjaka (val), sekerka, již se šindely na lat Motyka obyejná slov též kunica n. kulatá xnotyka.

široká,

Pvka nosál

—

(laš.)

motyka na kopání

krumpá

=^

(laš.)

lama

Ramovaka

(záp.

híavatka

kuovnica.

—

(paez).

Mor.)

sekera

—

široina.

pibíjejí.

široká

(záp. Mor.),

p=

(val.),

= tesaka,

(val.)

—

Graca,

—

motyka.

Kylhof ^= špiák

tlunica

(klonica),

=

nástroj

kamene.

XIX. Oželiy.

Ožehy Hanáci a Horáci jmenují všecko náiní, jehož užívá, jinde znamená ožeh jenom hlku od ohebla; jsou n.

heblo;

—

pometlo

n.

ometlo

(val.)

;

šostka (Palonín), lopatka na vsazování

baka,

val),

devná hrnc

n.

na

lopatka

tý

železná

do kamen

;

—

— lopata vdolk do

lopa

n.

peci

rohá

(val.),

— vidlice

široké vidly

pi

peci

(val., uh).

hrbaka (=

;

—

hra-

—

kutá, na vsazování na kolekách, na totéž.

vyhrabování popela zpod

na kutání uhlí;

;

se

to: ohebío-

kotlá;

(železné)

XX. Placlity. Dle toho, na se jich užívá, plachty mají jména rozmanitá. Nejvíc jmen má plachta travní: trávnica, prešívka n. náševka (uh.), cípnica n. cípnaka (dol.) drchta n. drychta n. drochta (Opav.), dychula, ,

—

mchula n. mchvka (Frýdek). Na rozsévání jest: rozsývka n. roháka (podl.). Na „zváaní" popelnica, popelica, popílka, popeluška. — Na list je listnaka, na pokrytí slámy v loži ložnica n. stlánka (záp.

—

:

:

máky stírá

—

stl

pokrývá ve všední dni stolvkú

(slov., zvlášt zena stolvkú), ve dni svátení obrusem. postel se poprostradlem. Dti se pstují v chvce n. v loktuši (val.)

Mor.);

se

se vysýpají

—

Šrky

ke

tyem rohm

trháy, traky, tráky, cípky, konce.

plachty

pišité

jmenují

se:

trháky,

;

!

—

329

—

XXI. Správa na Prádlo

Pajehova

„sváá

nejprve

8e

je

pískové

zpsobem do

se

pístem

n.

kyjankou

na podloženém

(laš).

tekuté

to

nebo

koule.

pak

studniní se

na jemnjší prádlo

;

—

pýchovni

n.

naped udlá

luh takto

:

že se do ní kladou rozpálené

luhu

v

Suché prádlo pak

válci n. váli

sklenná

dílko-',

vod

ve

vypírá

pajchovni

v

na ni se nasype popela a naleje vody,

varu se pivede,

kameny „zvaací kamen,"

potom

„pýchá"

štoudev o tech nohách, v níž se

na dno se proste „popelnica," kteráž tím

n.

prádlo.

na

..prái" (stolci)

„kúlá" jest

„sváá"'

prádlo

se

(val.)

deskou

za cihliku „hla-

Nyní však už se vtšinou pere po

zp-

sobu novovkem.

XXI 1. Xadávky, pezdívky Z kapitoly náeích pípony

o

a slova obliroublá.

tvoení slov poznali jsme, jak

hojny jsou v našich

tmito píponami jedno a též slovo nabývá nejen tvaru, nýbrž i významu rozmanitého, a to namnoze rozmanitého významu ethického. Obyejný název dýmky na p. jest /íyfca ; s obyejným tímto tvarem slovotvorné. Roziiianitými

nespojuje se žádného zvlá.štního významu:

„Nevidía"s méj fajky?" ptá

hospodá hospodyn, hledaje jí. Jaké však city vzbuzuje v nm totéž slovo zdrobnlým svým tvarem, když si po dobrém nedlním obd ekne, že si vil zapálí ýaje(^ku ! Pinese-H si však hospodá velikou dýmku s se

hospody nerada

trhu,

za

to vidí,

,.dy do

takovéj ýaje vejde

tyry grajcary tabáku!" A kouí-li hospodá v neas, teba

fajky,

de

hospody

se zlobí,

sa na ráz z

obyejné

že „toho fajiska (nebo fajiska) za celý boží

huby nevydlá!" Pípony, jimiž se tvoí pezdívky od kmen jmenných a slovesných jsou hlavn tyto: ár (suchar), ál (nohál), lo (výmysío\ ula (bhula), (ryzá), on (svidro), och (šipoch), uch, vcha (papluch, paplucha), ec (ošklébenec), (stapá), jdckn^ acko (paácko, chlapasko *) Zvlášt astá jest pípona isko na oznaenou nelibosti: Daj tom kravsku žrát, nebeí! Zasej ty nožiska sem strkáš? Nemožeš si skovat ani z

á

d

a poá

ty hábiska ?

Mimo

Vyže to

to psisko

pezdívky oznaují

se

svými

zvláštními

slovy a slovy

tropickými.

Pezdívky jsou nemalé dležitosti, jde-li o poznání povahy národní. Ve mnohých vcech shodují se tu snad všichni národové; osel na p. málo kterému asi bude vzorem moudrosti; v jiných však liší se charakteristicky. Nám na p. „oveka" vzorem jest pokory a trplivosti *)

O význame tchto pípon

a píklady srovn. výše.

—

330

—

Nmcm

hodným, a pro tytéž vlastnosti jest „dummes Lachu nejhorší nadávkou jest „íata," „lata spálená," kdežto

íiásledováiií

Schaf".

Slovák „takové pletky" ani by si nevšiml. Vtšina pezdívek našich odnáší se k mravním vadám a všelikým kehkostem, jež káry a posmchu zasluhují, jinými oznauje se vc, jež není

lovku

rakterizuje

významu

po chuti, která práv nelibost jeho vzbuzuje.

pezdívkami osoba

se

jejich ani

mnohými

nebo

vc

slovy a dlouhými

Zhusta cha-

strun

tak

a

trefn,

že

opisy vystihnouti nelze:

plodem prostonárodního humoru.

jiné zase jsou

Pezdívky hmotný: horo

Vysoký^

na

bidio, („to je stonbidío,

stahún, cahún,

klocá (vysoký

(chlap jak hora),

lancúch (hraná),

a suchý chlap),

ohrabaný, plahan (velikán,

baldo

(kolohnát), slon-

= hubená,

može pse všaf"

téj

cohan,

cahél,

osobní. vysoká ženská),

kostrhún

= skolhan =

hmota, okasta, klacmuda (vysoký

laš.),

lamželezo

a ne-

(silák).

tuný: koberá (bichá laš.), bachala (bachrá), banák, batk megaa, z^nijaq (?) val.), vágala (tlustý, neohrabaný, val.), zugan (sedlý), zembuch n. ozembuch (malý a zavalitý.) Malý: sušák, šušaa (zakrsalý), krnús (id.), krhel (laš. id.), apar (apatý, laš.), skrek („on veliký neuroste, bude taký skrek"), mazgera (záh,). Rubený, slabý: chudár. suchar., mugar (vl. chroust ==: vychrtlý Tlustý a

(malý a tlustý, mego (megál, megula,

lovk,

pšorka

záh.), *d

mozda, ampala t.

j.

drobí,

Od

(val.).

špatné ckzH

:

= ampoch

laš.),

barvy:

= šmatlo, glajda, chra= šantala, krbala (kdo „krbe",

šmatíá -- šmatlocha (laš.),

šaijtá

= škrpata = šedival, šea aa (oadlý, škrampala

(iaš.)

(laš., kdo má zrzavé vlasy). Od zrakíi: švidro (kdo švide, šilhá). Od ei: bunala (laš. uhnál), chomto

(laš.),

švidrnoha

(Zl.)*)

erný chlap); — zerzo =

2rzoch

gangoš

Levák Dle neiiprauného zevnjšku: :

navec), šipoch

(kdo

má

(kdo cliomce, slova polyká),

bebío (kdo „beble", se zajiká), brbio krchák, manák, mahdák (val.), galbák (val). zajikavý),

(val.,

(las.,

vlasy

nekluda (neistotný),

ušmouranec), nešpita

stapaté),

sasora

velkém odve, val.). Pezdívky emeslníkm:

(val.

(rozkasaný),

paák

(ezník),

neistý),

(brebta).

matíocha

stapá

mra.pa (malý

(špi-

= kosmá lovk

chlupka soukenník,

ve

laš.)

prták (švec).

Trhan: flandera škubenda šargot *)

(val.),

(laš.),

nsl.

(laš.),

knot, klak

smyk

šveder

(val.),

odrama odrachmela, odrha, paiíata, škubán, (laš.),

chvant

ošusta.

= Krumfiiss

(MíkI.

I.

515).

^^^

chvanak

(laš.).

šargan

(laš.).

:

— Tulák: paiuda.

obžisvt

nocích),

Niema: hach

spálená lotr),

(laš.).

nicpotak

lata

(val.

galgán

smuda p.

:

tulák

n.

tulaka po

zdrba

gámela

(porn.),

(val.),

(coll.

lata

= luza.

žgrla.

hup. škrto

(laš.),

(laš).

kolodj

(val.),

lata

(val.

=

laš.)

bygan (pom.).

trkvas (uh.),

žgra.

chachar

(uh.),

(laš.),

lomcí

—

zgrblaa,

zgrbla,

íach

(val., laš.).

(val.)

radvan

(laš.),

olach

(val,),

lobás (val.),

(laš.),

Hlupák, nemotora a Skrblík:

otluk, lancúch, lantucha,

(záh.),

drada

(las.),

oplan

(laš.).

(laš.).

otrapa, šibenec,

fuhela. ogegío

locún

(laš.).

halapatún

(laš.),

potluke

pobuda,

lantoš, (uL), íandža Tlaš.).

—

331

g)^bas

(„škrtí

(laš.),

groš").

liryzikrka.

Pezdívky vcné. \šak nejen osoby, i vci mají své pezdívky, jsou-li nepkný nebo nevhodný anebo mluví-li se o nich s nelibostí, s nechutí, s opovržením

Zvíata: hliva

=

trt (vjxhrtlý

pra

herka),

Udy tla

k,

(koza),

pom.). škapa

(= skapá

araga (rozkiená

od

si.

skapat)

=

hus).

lidského: hlava: lebe, lebaa*) (když zasloužila pohlavkuj,

když jest tvrdá, neústupná), kotrba, drgaa (val.. když Je v ní seka"). krk: gágor (vl.. husí jícen), gago (val., „enom do gágora cpe"), piják („chj-tím a pod piják!") oi: šiše (oi ^•}'valené), hale (laš.) nos: frák (,.dostaneš po fráku.'-). palica, palepa (laš.,

—

—

poá

—

uchán, šupák (,, pleskni ho po šupáku!"), kynál (laš., veliké nosisko). huba: gamba (když jest veliká, nepkná, a lovk jí obdaený jest gambatý, gambál). pašeka (huba prostoeká, pomluvaná; proto se íká ^Zaveš tú pašekul- ,.Dostaneš po pašece!" Kdo pašekú mlátí, jest „pašeká.-) Jinde pašece íkají: ua, ubaa, kua, blama, plampa,

—

tepaka, klampajzna, blaíara. papá).

—

zuby

všecko ,.skámou''i.

—

banoch, bandorec, všechno

—

záda: chrbét.

kobero

(vl.

která

hodn

kamáky

(které

kaeák

(které

papula (huba vypasená,

zubále, keláné (kelce

:

:^ zuby kaní),

— bicho: bandur, banduch. bandor,

báchor krav.ský,

—

laš.).

ruka:

papra, gramla (nešikovná). levá ruka: krchaka, krchaa, manaka, galvaa, galprsty: pazúry. baa. mandyka (laš.) nohy: hnáty, kyty, koty (vl. nohy telecí n. prasecí „otríl koty" =- umel), kotáiy („stáhnut kotáry" umiti), hápy, ápy, ampadta, klae, apy (vl. kravské nohy), ansajdák

stráví),

(vl.

pytel, val.)

—

—

—

=

gály (dlouhé nohy), táhni

ty krosna-

hyžály

=

(val.),

pokro

lépe.

hynštály laš.).

strkáš?"), jedenástky (dlouhé hubené nohy).

*)

Od

adj.

.íebavý-

=

holý.

(val.),

gramle

šupáky, krosna („na(„co

ty

gramle

sem

— — Stavení: poloma

—

332

(iieúhledná chaloupka), šatanda (veliká jizba) =^ harahuza

—

(malý, neúhledný pokojík).

bytek

(staré zgarby

zgarby

:

postel: pelech, báchory

= haraburdí) ~^

nepotebné krámy v jizb, stepy (náiní kuchyské.)

vazadla,

—

háby,

tíaty:

zvlášt lunty,

habríochy

brtochy,

kvanty

chvanty

(las.),

(las.

\

(val.),

(peiny).

—

ná-

(=

za-

harabúzí, zabrcadía

knoty (staré vci vbec,

val.),

pt

„svých

^^-

šrty

surdík

g^ražija (starý nábytek, val.),

val.),

„zebrát své knoty a šél"

šaty,

kua

chalupa na spadnutí)^ chajda (chatr,

(stiirá

švestek" dle nm.),

fafrochy,

(laš.),

.švery (val.),

plzák (ošumlý, ušpinný klobouk), klapák (staré klobuisko, jehož stecha krpá, kepe (val.), hucá (škaredé klobuisko) „klapí" -= dol visí), geverec

val

—

plátné,

Pajzák

háp

zi:

kleinzák

Jidía a nápojt

—

šurpá

Pole

:

(vl.

= uchajda

široké

bagan

laš.)

=^ bacán (han.),

paplena (mouná (laš. laš.), =- glura

lucha (špatné pivo, káva a

(val.),

j.

hruška zakrsalá).

(jabko,

zdrec

(pole neúrodné, hrdeln).

prtaka

špindraka, zauzlené

(

=

nž).

(starý

= brynda,

daj trochu tej lurky

glury")

(val.)

osúch (špatný kolá),

niti

=

Od nadpirozených

e,

jalová

jakási prtaka"),

—

val.)

obrazné.

a p.

bytostí

špihtaka práce ostudná^

i„dycky byla

Pezdívky a)

dríy =^ dríavice

^^t?

šuchta = šuchtaka (práce liknavá),

tesaská),

mrvenina

halena,

val.)

(Ji.),

hrb, strup, zdrap,

:

Pvnr,^ zvi.

tej

si

kdo v

uba (ošumlá

oškrtek (nepodaené peivo,

:

lura (káva:

„navaila

(veliká beranice,

škarbal := škrbáí

= gra = grmela

bachanec (sprostá buchta kaše),

= plky

plt

(veliká bota',

labun (papue,

(starý stevíc),

laš.),

—

hašvan (roztrhaný kabát),

),

gat

kuma

hazucha (kabát nesvný),

kucmák,

ní chodí, je

=

—

starý klobouk valašský),

(ví.

vylkodlak

:

(laš.),

mra, bosorka

= arodenica

(obyejn =:r nespravená, stapatá skrjatek (uli.) ženská), podhodek, skítek („uškítaný", ušpinný kluk) =:= Azdorovit) škata (val.), smok cmok (laš. „hledí jako cmok" r— stryga

^=:

stihá

(laš.)

=

=

:::=

odmna

(laš.

= potvora),

bubák, mátoha

„di ty, zázraku škaredý!"),

—

b)

od zvíat: hlupák:

pomirec (zasmušilý)

kuna (mlsný lovk,

mnoho šat =^ suka

podere,

:

vl,

osel,

(uh.

= kudla = fena

psí duša,

—

(zlá ženská), (teíi

škdce

sojka (vadivá ženská),

protivný

aja

slaboch

:

—

Machovo, baran,

tcho

:

(tajný zlodj),

pes (rozpustilý kluk,

(táte

hyd pekelný

žabia kvóra (kže, uh.),

—

zázrak (píšera, maškara:

bivol, tele, tele

—

který všecko vyslídí), laš.),

,

(= mra).

somár, sova,

klisna, vydra (cundraj, hyd

krtica (uh),

zámora

!)

lovk

:

uha

aja ajovská

=

zlobivec

gyzd :

(laš.

šrše,

žába (žabnál), cvrek,

který

:^

upka

!),

ava,

= ošklivec), škeek,

jež,

hlísta, chrust,

— kvona

—

(naiíkavá žena), tutna.

význam: mlsná kozo! hlúpá kozo zhnilý kotel dtinsky poíná).

Od

mrkvús

(lovk

klátivý,

hlub

lisko"), staré

(stará dívka,

oheblo

míchá), patírka

(::=

Od jídel

= hlupák,

cestu

(nešika),

kadeka (bichá),

= drhlen

mrvá

obilí),

trojí

když

mrkva

lovk

zelená hruška,

(vl.

si

—

kvak

neduživý),

klanica

(hbet,

díža (tlustá žena), harfa (vysoká ženská),

když

vede jako mladice,

si

„staré hach-

pašeka).

boží dárek bez kvasnic (hlupáek),

:

epel)

(vl.

chomút

(zdlouhavec),

nehezká ženská), vaacha (kdo se do všeho

(stará

val.),

mrynda

(strava

na

z pohanené mouky, hlupák, laš.), mouky na zpsob vnce spletená =:= tlachal,

marvan (buchta

(houska ze pšeniné

varmuža (vajeina

val.),

plevel,

(vl.

=

motovidlo

sprostý chlap),

e)

špatné

má

pichlavý), lebeda (špata. ledaina),

oskoruška (suchá, malinká osbka). gra trdlo ^= trúba ^= trúba olejová

Od náadí:

hlupák,

hachla

odrostlé,

(lenivec).

zelenka

lenivý),

koza

;

(dve

košál, hlupák),

(vl.

d)

=

pchá (lovk

bachya

:

stará kozo!

smottacha

rostlinstva:

(hlupák),

tlustá žena

I

—

c)

-

333

s krupicí

= nimra),

chamula (kaše ovocná

=

nimra). f)

Od

= trhan,

živností:

laš.),

kostelník,

katík (trhan), hycel

Od rzných vcí:

g)

ndolunga (nevdoucí

val.),

= lovk

chabý nejapný),

se jak mlezivo). otruba (hlupák), omasta

neústupný),

(stará

slota (darebák),

špinavec,

(všivák,

si

dvka), škára

laš.).

odezek

chmula

(telecí

žaludek

mlezivo (zdlouhavý,

(má za ušima),

„táhne

suk (svéhlavý,

„od pantoka"). koltún

(hrubián,

stará kalamaja.

laš.)

rady.

návara (mrzout, launenhafter Mensch). glaga

namoený, syišt

šerha (ras

(filuta),

val.)

špunt (malý chlap), zhlodek (zakrsalý lovk),

lankvara (chabý, stonavý). (nimra.

masný kostelník (katv pacholok.

stará

rachétla

(stará žena), šubra (ušubraná.

= rachométla

ušpinná

ženská).

Pezdívky synekdochické : hbet (pezdívka sedlákm), kobero bichá), pašeka (^ pašeká). hrta (laš.) (bicho gágor (vl. husí piják, žrout), schlubné plúca (schlubný lovk), stevo (rozejícen pranec), plezmero (adra rozhalená, když se košile pod krkem rozepne kdo tak chodí), huštlama (lovk nevymáchané huby). Ironie dobrodj (vždy ironicky := darebák, škoda) dobrodinec

=

=

=

=

=

:

= dobrutka (= dobré

(laš.),

zdara

(= nezdara,

kvítko -to je eledíni").

Humor: kuimacek. kdo „macá ponesou,

„to je istá zdara," val.), eledín

což

se pokládá za

kury", ohledává slepicím, skoro-li

nedstojno

=

mže = skrblík

(laš.),

—

—

„stu-

dený ková" a „suchý mlyná na mizinu pi.šlí, brnoša nebo staré brno := žena brbtavá, klebetník sotor (dlouhý koš hanácký, jako by v tetky klebety roznášely) žebrací kabela (žebrák žebrota),

—

^

nm

chlebára

= huba. —

=

.

Pezdívek

z

humoru

a

vtipu

vzešlých jest po

!

— mi — Tu neujde žádná zvláštnos, žádná hloupost, žádná ní neukulo njaké „epitheton ornans."

našich osadách plno

nebo nees,

vada

Nkdo

aby se z

na p. kdysi pochvaloval, že kule z jeho pušky letíc udlala zstal odtud „Fiúmkem." Jiný ukradl kdysi komusi dort, „íiúm", i stal se z toho „dortaem." Hrávali si chlapci na mlynáe, jeden chtl si

i

pezdíváno mu odtud „Prášk" až do smrti atd. rozum (mudrlant), koleda klebeta (pokoleda! to je kus klebety !"), íaná pýcha (pyšná žebrota),

vždy býti práškem,

i

=

Abstrakta pezdívkami: vídavý: „to je

(lovk svávolný), útrata (marnotratník), lichota lovk, laš.), nástraha (pokušitel, val.), dožera oštera ostuda (lovk dožerný, ošterný ostudný), ndobina nedobrota („ty nedobroto I" divina (podivín), svávola

=

po pátelsku, záškvara

asi

(kdo

lovk,

(špatný

nm.

Spitebube), paskuda

zaškvail,

špatná vc),

nco

zmata (kdo

jako

nco

zmátl,

zavinil,

choroba

na

=

=

(zlý

(=

paskudník, neposeda,

vzdory udlal,

(to je

choroba

špatn udlal), chumel a

s

laš.),

lovk) ==

špata

neduha,

nechví ou (neohrabaný I

lovk. jména pezdívkami: Kúdelná Veruna, paesný Jan (neRozinka Vachetkova (pihlouplá ženská)*). Máa (osoba marnivá nebo marnostratná, vzhledem ke slov. „maiti"), Mahda („stará Mahda Vlastní

šikové),

--=

Majdaléna),

=

lapota

Majolena

tlachati, val.),

chytrá ženština,

(nepíliš

kládá, od slov.

Slova

cizí

šot

škíáv

— cigán (otrapa).

Dora Lapotova (tlachaka val.), Trandamarýna

která chytré

rady

udílí a za chytrou se po-

„trandat," hor.)

a dialektická pezdívkami: (gavenda tlachal, plkoš,

jaskulka (drkotnice,

—

(vyfintná koketa),

Putyfarka (necudná ženská,

laš.**) figura (ty figuro

!),

kmín (gamin)

(taškái filutái)***), juhas (trhan), nación (daremný

—

„Chíap

a

roba".

Slovákm, Valachm

laš.),

— portukál a

lid),

Lachm

názvy estné: „Naši chlapi sú v lesí", pravi žena o svém muži dosplých synech, „naše roby sú na poli," zase muž o své žen a dosplých dcerách. Ale na Hané a jinde jsou slova ta nadávkami! Ogar (val.), ogara (Zl.) znamená na Valaších a na Zlinsku chlapce vbec' na Laších jest to neposlušný kluk. Polské zgarby (poklady) jsou u nás

jsou a

—

haraburdím, val. krbce znamenají na Hané stará botiska. Zajímavý jsou pezdívky: korhél (Chorherrj, herpiška (jeptiška), ahatyša.

starým

Onen znaí

ochlastu, herpiška jest „erdek baba", abatyša „stará klepna."

Pihlouplá osoba tohoto jména žila skuten v letech Pasekách. Mladší generace nynjší jí ani neznala,

*)

zlinských

asi ale

dvacátých na rod

Rozinin

nevyhynul. **) ***)

lháti"

Ob

málo

Ocigánil

slova sice neznáma.

Cigán

mne

jest

se užívá, (ošidil).

obecným názvem zpronevilce, lháe a taškáe. Slov „lhá, vbec mluví se: Ty cigáne! (= lhái), Neciga (= nelži^. To je cigána (lež). Duší sa jak starý cigán

—

:

35

—

_gazdi* slovesa dialektická smyslu potupného nabývají: Tak znamená na Brnnsku špatn hospodaiti, -bozaj mne!" (Zl.). „polub i

iha!" (Jicko). sice užívá se slovesa „obtúlif

peformovand pezdívkami. Nechutná-li nkomu polévka, buchta, bu že nejsou dobe pipraveny, nebo že by radji nco jiného, šlovou mu jídla tato: poleva, maura, šiša. kyša, buchár Poá enom tú kyšu ? Takovú mauru možeš si sama snést. Z podobné píiny stává se fajka fajú, kabát kabošem n. kabaú. a obyejná punocha, tak dostatená na oznaenou nešiky. hlupáka, JSlova

máka,

šiška, kýška.

:

i

méní se v punalu.

Nadávky

se

trúbo

sesilvji:

trúbská,

osle

oslovský

— oslúcený,

ostúcenúcký. vole voíúcený. volúcenúcný (Ji.).

A dje

jako jmen podstatných tak

nelibého,

pleská

neplechého,

i

vci nerozumné, ten ,plká". ženská

a

uprdolenv."

„jjrdola.

se užívá na oznaenou Kdo v neas mluví nebo

slov" hojné

nemírného

a

p.

jest „plkoš. uplkaný."

taková jest .prdolena."

prdolí.

Kdo

jest

neustále

jednom mluví, ten poá o tom „koleduje, klábosí, kalabiznuje, dragoi (laš.), gajduje, bumboce" (laš.). Kdo má hubu nevymáchanú. ten _kápe, ápe." „Nevdákaj!" okikuje ženu muž. stará-li poád, jak bude dále. „Rechna (drkotnice) rechní." Sápati se na nkoho jest „bekat, .skekat: Skékni na nho, dyž neslyší!" Kdo se vadí na veejném míst, ten „sa rozdavuje (je rozdávený, rozdává), hylásá, zvoíá, a komu kdo náležit vjmadal, tomu „vyzvoíál." Dcko ube-

o

lamúzgá.

ené

_cébí

sa,

dává sa

do cebíka, je ucébené ogebuje

sa,

je ogébené.

lovk, tedy „škrá." je „škra." Kdo se má „dlá peká, ma hubu na peká." Dcko, když naplákajíc

praší; iní-li to starši

do pláe, ten o

nco

žadoní, tehdy

,

škraní, iíardží a vrandží."

Smje-li se kdó potmšile, „šuí sa, má hubu ošéenú." Kdo se smje na hlas. ten „sa ošeuje (oškerá)." a vysmívá-li se jiným, „vysa. dlá si výšeky." Smáti se nezbedn, nezpsobn (cachinare) chlachýzat sa. hyhúat sa. ehýat sa." Taniti nepkn, v neas anebo viibec pozorovateli nemilo, jest

šeuje jest

„hépat"

(vl.

skákati škared), „pytlovat sa, trdíovat sa."

jídla „bable, kléhní (Tííohní). gygle." Kdo hltav, nezpsobn jí, ten _cúhá, pere, džgá do sebe" „spažerkuje, spaúhá, skáme všecko." Požívati nestídm nápoj lihových, neb i vodu ne-

Spatná kuchaka

:

zpsobn

píti. jest

„dut. chlámat, stopat*) a ožralec jest ožrala, ochlasta.

ochlama. slévala, ožrala kalenica." Uvelebiti se

skeet. uet, "^1

nkde

umt,

jest

klamt.

Vlastn dobytek chlope

Kdo

-usádli

sa."

kamt"

a chláme.

kouí, -báá." sedti v neas _kde dotú uí,

silno

:

jest

„lapt,

trí (vzí),

!

— zauét

má chzi

sa kdesi. „Kdo

—

;-iHi>

kdo

zdlouhavou,

plete

nohama, ten

^sa glajdá, gramle. rajdá, šance," jest „glajdavý, gramlavý, rajdavý šan-

nepknou chzi

tavý," kterážto slovesa vlastn znamenají zdlouhavou a

vol: „rozglajdaný" znamená „Už „sa z izby vyštragali." spíšiti.

nm.

tolik co

Nemilí hosté

„schlarapet."

sa štragá". jde

pkné

si

maje po-

zvolna,

„Vyalúpil sa," vyskytl se z nenadání, aniž ho teha bylo, „pi-

alúpíl sa" spoleník nemilý.

se

k

Lenoch „sa šuká, je šúkavý, šuchme sa. ochúá sa (okouní, nemá dílu), pesúšá sa po poloch a po zahradách, pelencuje sa kole uhl.

Kdo nemírn

pataduje sa."

Kdo ho."

ten kyše, hnije" jest kysác ukysaný."

spí,

„rá, zbíýá, zgtyá," nadlal mu schodk.

hledá, co neschoval,

nepkn

ostihal,

jej

XXIIl. Slova

ei

Slov lichotných v

Ctnos

dobrota nejeví

a

kehkos

špatnost a

lidové jest

lichotila.

nepomrn mén nežli

tolikerými

se

lidská, a tyto

„Olefáí. ochechlál

pezdívek.

rozmanitými zpsobami

oi

vždy více v

a

bijí

jako

snáze se po-

zorují než ony no.

Dtem

mj

(=dít

mj baránku, moja baruško, mj kvíteku, mj knote, mj chrobáku! To je habál

lichotívá se slovy

bobeku, moja

šípinko,

—

zdravé a veselé).

:

dtem íká

Cizím

se:

holeku,

syneku,

céreko, baruško

dátka

—

—

lidi zlatí, byla vám to dti milí mela. Dušo milá, slyšela ji's o tom ? Holúbku dušiko hubnko to!*" oveko! „Pane rechtor! jak ste kvíteek malineek, napište Drahá ovce Dyby mi pl nového dál (= nic mi nedal).

Dosplým:

Ach,

!

!

—

!

—

n

!

!

XXIV.

Pímry

Žádný jazyk

obraznosti.

Pímry

a podobenstva

a podobeiistva.

ei

dodávají

lidský,

by

prostonárodní nemalé

sebe bohatjším byl,

síly a

nestaí svým

slovným materiálem na oznaenou všech jemných odstín myšlenkových i pibírá na pomoc pímry a podobenstva, chtje názorn oznaiti vše-

vcí a

liké vlastnosti

jakosti dje.

Pímry nemén

takové ustalují

se

v ei.

ástkou pesné fraseologie národní, jakcjájiná úsloví, tropy a figury. Již tomu zajisté dávno, co dravec rys vyhynul v našich koninách, a pece posud íká se o lovku zdravém a erveném, že je jako rys. majetkem obecným a jsou

stávají se

Ze se bez

pímr

dležitou

takových ani vzdlanci

pozorovati závady v jejich hovoru.

dobe

obejíti

Jak asto slýcháme

:

nemohou,

stojí

jako

.

.

.

není jim pípadný obraz na snad. Lid ovšem na takových rozpacích se neocítá, pípadné sedí jako

pímry slova.

.

.

.

chodí jako ...

a obrazy jsou

ale dále

mu práv

již

nevdí,

tak pohotové vždy a všude,

jako jiná

—

337

—

Z prostonárodních tchto pímrv a obraz poznáváme, jak byste umí pozorovati. Nkteré obrazy vynikají takovou plastikou,

náš hd

že zaslechnouce

hovoru

je v

mimodk pi

nich obrazností

svou

pro-

dh'me déle: z jiných zase probleskuje jadrný vtip a rozkošný humor.

Vlastnosti vcí. hhdý jak stna, blúš (vyzáblý), kída. erný jak uhel, blízko jak z hráze do rybníka. zem (špinavý), kominá (ušmouraný), bot (prádlo), drahý 1.

Bílý jak snih.

—

blém, tvaroh.

—

šata.

—

hlave, kavka, erstvý jak ryba, hád. cigán o hromícách. nohy neisté). cruený jak krev. ohe. rechtorovo tele (o holce velmi ervené). istý dobrý jak sklo. (žito), jak by ho holub naobírát, jak Vyzovice*)

—

—

(nice n.

(lovk)

by ho mosél pohledat, jak máslo (pívtivý), (cesta) jak zvon, divoký jak by v lese urst (laš.) hbitý jako (dobe).

že

néni jak

— —

—

—

vám

ei)

huba jak traga, jak patírka. nedává jí darmo hladký jak sklo. jest, má jazyk jak na obrtlíku, má hubu jak šlejfí. hluchý jak pantok, pe (= paez) hiúpý jak poleno, sádlo mydto. holý (hlava) jak koleno, horký jak var.**) baraní roh., až beí. hoký jak polýnek. chtivý: je na všecko jak cigán na ocel. chudý (hubený) jak deska, tíska, chrt, koráb, sedm drahých rok, šindel, dínka, brucok na feláb, slabiká (huba), jak by švrky lúpál, že by ho ;ac?r??ý (máslo) jak íkry. jcisný jak muh srkm podpali (op.)***) srnec, (v

:

té jede

—

—

—

—

—

—

—

—

—

rybí oko. je

—

kalný (pivo) jak žúrf) ak brdeka. - kyselý jak

na peníze, jak ert

pes, je

(chlapec) jak za groš

—

mkký

—

tam (venku) jak v rybím oku.

—

jistý

jak v koši

voda.

— kivý (nohy) šava (= šovík), jak vesk. — lakomý jak na híšnú dušu. — lehký jak péro. — malý krásný (dít) jak Jezule.

oko. — mdlý jak mláto. — modrý jak charpa. — mokry (zmoklý) — mnoho: jich jak kaše v hrnci (dtí)

kivák, (znaek) jak

bleší

jak bláto, pucheina.

jak plusk, myš, doch, morák. jak mhty, jak dní do roka,

je

má dtí

má penz jak šupek, „masa jak od mandel jak kaveek, má dluh jak

jak smetí, je jich tam jako eetek, rasa,'"

má

sily

kvítí, je tu

jak vody, na poli je

kúru, že

može pantoky

všat, bylo jich tam až érno (modro, bílo etc), tam je jak na svatých

stupoch (mnoho

penz

—

málo:

má šat

(=

roste),

jíka v se

lidí)

jak žába chlup, hrsti

nakládá

po málu

hnj),

ovoca

je

má

hladu jal^.mynáova slépka,

jak žába

ptaš, pibývá ho

mám

jak kra-

nabíráš toho jak straka na ocas (když

jak by pohodil,

mám

z toho radost jako

=

vroucí voda, horká pna. isté jak ve Vyzovicích po jarmaku. Tam totiž po každém trhu obliují domy, jež od dobytka byly ušpinny. ***) Matka pravila o nemocné dcei: Byla robsko, dyž šia, zem se pod tásla, a vil je jak paslica. Ráno na šniedaaie (v okolí krakovském) gotuja žur z kwaszonéj žytnéj t) i owsionéj maki, niekiedy z zemniakami i grohem. Kolberg, Lud. v. 135. *)

**)

n. je to

ú

22

:

~

—

valach z híBate.

Pámb

jak ho

—

stvoit.

—

opilý: jak snop.

—

=

ení.

jed.

plno: je

—

ština.

rovný jak svíca

—

(zl.)

(nž) jak

ostrý

š,

(šohaj),

— pkný:

t

picsto,

prázdno

ste

(val.)

—

chrásteek.

—

suchý jak trud.

má

—

ticho:

nepškne

—

pauina

mak

jak dyby

ani nešpetá,

—

set.

vkem

sladký jak

staiý jak hib,

— šikovný:

šedivý, sivý jak jablo, holub.

tenký jak vlas,

ani

po-

ruce jak rak (ervené od zimy).

šikovný jak «enné vidty do salátu. jedla.

—

—

slaný jak živica,**) kruch, krušinka. led,

—

sešlý

:

studený jak

až se po

po vyho-

je tu jak

:

—

—

—

jak po stole (cesta), jak

po dlani,

ja-k

k

to je

všudy plno jak bídy.

už je

—

hodit.

li])a,

napitý: už je jak šutky*)

rozdurdný má hubu jak papu. — slabý jak hrachovina, mucha. jak chomeek.

by kulu

nahý jak

nestálý nespo-

neohratný jak motovidlo.

kola dlajú (v oích).

rostlý (obilí) jak

—

nadutý: chodí nadutý jako sotor.

marsovské hodiny

lehlivý: je jak

nm

H38

špiatý jak

—

(látka).

ani

dya

tlustý jak úl,

válec (malé dít), prasata sú jak jelci

;

—

teplý (voda)

nemrká (=^je

ticho),

štíhlý jak

jak tuh.

(chlapec),

na kolen

je ttustý jak švec

—

je tu ticho,

íkavec

(ženská),

k tomu

je

—

jehta.

—

(iron.)

tma jak v mchu, v kabeli, je tam tma že ju moža krájat, že raože tuhý jak húžva, pohlavkovat. tuný: má papulu jak na pln msíc.

— — tvrdý

—

mám

kotržina (maso),

jazyk jak trdto (od kyselého).

kos, kot (zmrzlý), plot

—

vzácný jak v noze

oech,

fík;

pánek.

—

(košile).

—

trn.

tolikéž:

zdravý jak buk,

chlapík jak výíupek, lusk, struk.

— zhnilý

(lenivý) jak klát.

—

zima:

(venku) až se jiskí, až šindety praskajú.

ia

kamenem, už

žlutý jak vosk,

jak sirotku všeci

žaržek

A nemá

drali.

—

zelený jak tráva,

kruš-

jizb) jak v

psírni,

je tu (v zle

kame,

jak

jak by zmétí.

cveek, ken, epa,

rys,

—

B

a

:

— zmrzlý

má

se jak žába

(ruce) jak

hrab.

pod

—

(ranunculus). 2.

Jakosti dje.

Bži jak švec na jarmak, vtr bžel, co mohl vyskoit, bží div nohy neubži, jak o záktadku; bhá jak kula, jak trplka (stará ale ješt ilá ženská). bere jak vt na rohy (kdo rád pijímá dary neb upláceti se dává.) cpe se jak žid na palíru, Hanák ke zpovdi, zima do ddiny. ekám na to jak na boží smilování, ekali zme t, jak dti matky z trhu. íhá jak ert na híšnú dušu. dአtomu jak ;

si

— —

—

žába.

oechom (=

šetrn) jak

pomalu. iž s

kosti

—

s

—

—

nez vedeš

nic).

— dlá jak k, dlá — drbe do toho jak

malovaným vajíkem. (las.)

—

klíš.

= dlá

fuí

jak

hrom do kuban (posupn), vraná do žába z kýšky, z prachu (smutn) eše hledí

*) Slovo sice neznámé. **) /ivica 1. bílá smola 2. se soJi

.

—

hledí jak

(upen), výr (byste),

=

ním (opatrn,

drží jak hluchý dvei; drží sa ho jak piják.***)

plakami

***)

s

jatel (datel)

;

spoccuá voda.

— jak ížek (dít, jež by už

duch

mlo

—

339

div

spáti),

oí

si

— chodí jak

nevyhledí

jak bhídná duša. bludná ovca. jak pitomý; jak somár. sotor

(ticho),

(rozdurdný);

jak

jak pávica (pyšná),

mnú jak tele za krávu s puchýem (ustaviné

treterem (poplašený):

s

koka

(dotrný), chodím jak svázaný, chodí jak

choá

zavazí),

jak na bféru (jeden za druhým,

— chovajií ho jak iskerko v pernici (= — ji tak se mu od huby práší. — ide

na p. žebráci). ve kvtníku. laš.).

nkomu

pastva (když

chodí za

—

od ruky

nejde

práce

pes jen

sedmikrásku

ti

to jak psovi

s

vrchu trávu

škube), ideš pozadu jak sv. Martin (protože jde „po všech svatých"), šéi

— — jak na horách, jako by ho na vidly — Uze jak mucha z pomyj. — md se ktomu jak zajíc k bubnu. —

jak pentla (vy.stízlivlý). /eé jak drak.

A;>7'cí

brát.

— —

wíšd sa do všeckého jak vaacha. /r
—

—

— natahuje

vtasní bratr.

potí se

tak

—

koata.

nho

s

Bh

nech

pršelo

žába oechu,

brání

cigán

úhoe

vraná na

háb, jak

noša

—

na pezdeú.

ras

pytel,

jak dudek,

jak na

kihéje

—

žoch.

ep

sa jak Filip na

myná

stíkd jak

jak trám (tvrdo),

hlupák),

opaený

jak

(verlegen),

prázný

mch,

svdí mu

to

opleí.

svini

kráv

chomút.

—

séí

koza

jak

—

jak

dobe),

petrželú,

kvaka,

pera,

—

pagáek v

jak

—

m).

(týrá

stava

jak

pt

jak peci.

groši (ne-

skuí jak pes

—

sa jak

hodil.

—

jak žába na obrovnávku

se.

zmrzlá košala.

praseti

—

z koze.

smrdí jak cap, dudek, do rukáva (= jí hltav). spí

s pistulú.

sedlo,

sedí

(laš.),

jelita.

jak zaezaný (zaleklý),

vypošaný, jak ululú

za

—

léje (liják);

sem jak by mne do vody

spál

pikula, jak

jak

bryje

motyku

s

ti

jak dudek v kobylinci,

ženská),

spravuje hospodáství jak vtr muku. (pyšný

—

tlúeek v má.sle (má se

mn

mluva), sedí na

kiy. jak

tak sa

rozumí tomu jak

mch

jak

kraja

s

:

až

„pij

;

z

(silnjší),

varhanám.

tele

(na široko,

(srauten),

apoce

—

(velice).

pluhu,

hokya, jak škroša jak

— prši jak

boles pestala, jak by ual.

tak .5upoce (tichý drobný déš), tak

nevybíraje

halena

žíznivému podává džbán vody. to (s místa na místo) jak koka

se

— penášd

tee.

duha,

siseí,

—

okín.

sa jak kocúr na

—

pýe jak ert židy bere. uchem praskne", praví se, když

jak

jak

—

—

stojí

ddinu,

svatý

za

^ivalíl

sa jak snop,

šmizla,

žáb

karkula,

pes na horké krúpy,

—

jak jak

—

kráv

devné

— —

táhne sa jak smola, mrano. tee s nho jak z moráka. toí sa jak kaa v epici, šiška na másle, motovidlo, holub na bani, tase s^ jak prut. umí to jak z bia. jak otenáš. vl na led. vláí sa jak brány. valí sa jak hromada nešestí. zapcmél sem zahrál sa do toho jak vl na to jak by mne zamazal, jak na smrf.

šéa.

—

—

—

—

do

otépky slamy.

sa za

ním

práší,

—

—

zíveš jak

jak by

mu

pes na pítazku.

vydral.

—

ztratil

.s

/

—

zmetá (utíká) tak

jak Jemínek.

Píklady.

Pryneka

1.

Rznoeím

Býí jeden bohatý rhešan a všecky

ti

študyjí

a

rohama.

rhél

ti syny. Ze býí za

nevonlo

AFe tem uéii dího

do skot. dal'i

z

zlínským, pravopisem fonetickým.

Tam

sa na vojnu.

DržaFi ich tam tuho a nidz ím nepromíali. a

utéWi do

k

em

První noc

„Enom

nájstar.ší

Tož

zbeliri

déša pod

O

ze

okap.

vojny zbehl"i

ai s téj

hFédáí u oha.

dál ych

p

noci pišla

tig ý zuby drkotaly, a ptala ho, aby sa sa žehrejte, staenko!'' pavíl ý voják, a piložit na

staenka: bylo

dál zehít.

í

hor.

a tož

teprú dostal'i z

sa

sebe'),

í

zima.

Staenka, jak sa zehíía, pkfie mu podkovala a dala v byly jem niíšek, co mél takovú moc, dyž ím zatepat, penze. Druh noc hFédál prosted, Zas pišla tá staenka, zehíla sa a dala mu píšetku, dyž na zapískl, pivaFilo sa vojska koFik chfél.

ohe

sucliáí.

hn

em

u

Teí

noc hFédál u

oha

dyž ho vzat na sebe, gde

Potom ptaFi

sa

nájmlaí, a tom staenka dala takový plášé, višovál,

si

i té brati

hne tam

zebraFi a šFi do

sa hospockého, co tu nového.

být.

Píja

ríiesta.

„Nic takového",

do hospody,

povídá hospocký,

„Feda Festi ste nepouli o našéj prynce." „Nidz me-) nepouFi ve') zme

my

Fidé

A

pespol.

to.š

co je

spocký, „zve k sobe ženichy, že

s

ú?"

„No co

je s

ú",

enom za toho pjde, gdo

povídá ho-

ju v kartoch

Pichoíja mnozí, z bFíska ai z daFeka, aFe až do viFéjška všecky obehrála". „Víte co, bratrové, skuzme my u také scestí, gdo ví, nepodaí-ji sa nám í obehrát". obehraje.

í

í nájstarší bratr, co ten niíšek ot poá vyhrávala, aFe obehrát ho ne-

Druhý de ráno šét tam k staenky dostál. Pryneka pravda

mohla, proto, jak prohrál všecky penze, co met v míšku, a

hn ho

zatepá! ím, mél zas pFný dukát a dvacítek. AFe pryneka brzo zmerila,

zámožný.

-')

r=.

nic jsme.

')

vždy.

—

—

341

milého hráa. aby ostál u ieh budu ráno zaz brát, a Testi ho zitra o všecky penze neobehraje, že za i') pjde. Voják sa dál nabaka') a ostál tam na noc. V noci, dyž usnul, pryncka sa peke eo

míšek,

za

to

je

nabakaía^)

a

hrao na

v kvárovském

a

že

noc,

.

g jeho Iišku ])ikradla, žebrala mu míšek, dala honem také takový ušit, pichla do nho pár dukát a z hrs dvacítek a potstrila mu ho. Ráno dal'i sa z novu do hry. Vojág za chvíl'ku všecky penze, co mel

a

tepal jak tepal, rhíšeg Zatepal míškem, al'e liiét vil* dlat? Z habú odešel ze zámku a vráíl sa do hosprdy a vykládal mlaím bratrom. co sa mu pihoilo. „O to ic", pravil bratr prosted, co rhét tú píšelku. „eše ráda i pryncka míšeg vráí." Yzáí píšelku, vyšel za rhesto a opoveél kráovi vojnu do štyrech a dvacíi hoin. Král' nebál sa na silu vojenskú žádného

v mí.šku^ prohrál.

Co

ostával prázný.

hn

kráa daUeko široko okorie a vyšel Vyja do poFa. igde neviél žádného na píšelku,

zapískt

—

hn bylo

a

dvakrá vec vojska jag

peke

u

—

eho

všeckým vojskem.

z rhesta ze

A\'e v téj

nepítel'a.

Strhla sa vel'iká

ihél král'.

ten vojág

gde sa vzato, tu sa vzalo a voják,

bitka,

Uhrédla ho pryncka z hradu ven a poa hne sa dovípila, že to néi po dobrém. Zebera sa prosila krála oca, aby ý dovoVíl, že pjde toho vojáka prosit za milos. Pikradla sa peke po ichuku, vzala píšelku, vtáhla dech do sebe,

trúfaja

veTice,

si

podimoval.

si

po

hn jak

a vojsko

by sa zem nad ním sPehla. Voják sa probuíl a via.

do kyt a uikál do hospody,

co sa stalo, dál

peke

„No, vy ste to

tom

já,

a byl by v

si,

aby byl u pryncky

šl'ak,

pot pláš a višovál

rém tam

co by byl za devaterým kráVostvím v devate-

si,

byl'i

obá.

Ai

že bude jeho.

Na

téj

vzala jako*^)

chu

Potom haluze, "*)

Tak '')

zní

tam

byla.

Tebo po tom japku narstly pemluvila lestn. slabika

jala se piositi.

"")

71!,

')

dlala jakoby

/

za

se

jí

ei

ol,

mu

za, za nho;

hláska

dobrého nezmýšTaja, l'ebo ai

utrhl

su si

mu

sa

tch

vlastn

více,

tu

v hrade

zachtlo tch jablek.

z rhísta pr*^

Volal

za ., ale

mén

svého

japko a zedl ho.

nemohl

al'e

hrozné rohy.

zní

ta

„a

si:

Vojág vyFeza na jablo,

natrhaja jablek pl'né kapce, Tézl

vbec

od nich

pláš a ahál na jablo. Žatým pryncka

chyt pláš, už ho mela na sobe a pomysl'a oca", už

až pišPi

va

aby vyFézl na jablo

dlho poBízat,

Vojág nedaja sa

jablýšek zachtlo, zhoíl

prošáka') a

ostrove,

pekrásné japka, a

na ty japka a poprosila vojáka,

a utrhl ý ze dve.

pkných

tom

poáeše ic

daFeko široko saroznášala. Pryncka

napoítal, už

sa do

dala

Chodili spolem po

jabloni byly

pd

by

to nevyekl, co

Pryncka via, že néni pomoci,

g vysokéj jabloni.

pjdu

abych ý neporadil. Yzál na sebe pláš a ekl Hne tam býí a budla tam vzal pryncku

na pustém ostrove. sa,

prášilo.

„Vil'

izb.

v

moi

potkládala

ím

tak sa nad

vyvédTi," povídá nájmlaí bratr.

pryncky.

dvojslabin

vyznívá.

')

I

navé.sti.

— ae

pryncky

tá už

igclfi,

si

342

—

peke seela na hrae

kládala, gde byía a jag vojáka o

plás

u svého oca a vy-

ošúPita.-')

si kivákem haluzí, sFézl z jablon a choít z roChoda tak po tom ostrove živit sa koénkania a jahodama, až na druhém konci ostrova pišel g hrušce. Na téj bylo hrušek, tak sa pod ema ohýbala, a voely, až sa sre po iíich táslo. Utrhl si jednu, a jag ju sedl, mu rohy spadly. Gdož byl raci jag

Voják proklesa

hama po

ostrove.

hn

tch hrušek do \Ve a natrhal si ich do záadí. Potom si sedl na behu a vybedal, skoro-ji tu pojede njaký

on! Najedl sa

Neekal dího. piraziPi g behu

co by sa dostát nejag dóm. šífe,

a usíyša ho volat,

zbohy'") byPi

i

Sl'eza ze šífu vojág hned' val'íl")do

Dyž už meli

japka u cesty na prodaj.

voely, ukrutenú

chu

na

si

ia

e vzala,

ych nekoFik kupila.

msta. Bylo vojág

dyš

rhimo,

a })ríja

AFe voják sa váila.

ich za veFiké penze pet.

Komorná

a vzal'i ho na

kostela,

s

Pryncka

komorná až Fekla a bez jablek a kupila

ít

dóm,

šíf,

tu kupci na vel'ikém

kupci z toho kráPoství, co tá pryncka

byla v kostee.

poslala, aby

Jeli

v

s

ty japka

hne

toFéj za

na ty

byla.

neel'u, pryncka

rozložit

Toš tedy

A

šíf.

nho

n šla

své

vzácné

tak

svoju

peke

komornú

zacéíl,

že sa

sama pryncka

Jedno dala komornéj, štyry nechala

sedía tam to japko, a seza nemohla ven, co í toFiké rohy narstly. AFe ai pryncka dtho bez nich neostala. Otevela si okno a vyFeha s eho pojídala chutné japka ívaja sa dol na uFicu. Dyž komornéj z jednoho japka toFiké'-) rožiska narstly, možete si pomysFet koFiké byly prýciny ze štyrech Nebylo inéj rady, než zavolat zedka a dat rozhárat kus zi, aby mohla pryncka hlavu ai z roliama z okna vydlat. AFe co vil' s terna rožiskama? Pryncku bylo hrozne hanba, bez pestán bedákala''), na ulic by nebyla šla o živý svt, ba nemohla pro rohy ai ze dveí; a komornú, tú moseFi ve skFepe kiriiit. Král' dái po celém kráFosEví rozhlásit, gdo jeho céi od tch rohu pomože, tom že ju dá za manželku a s kráFosví. PoschoiFi sa gde jací dochtoi, al'e pokra ramenama z jakú pichoiFi, s takovú odsobe.

šla pro cosi

do skFepa,

ho, už

!

úp

chodiFi.

Náš vojág zasej sedel v téj hospod, co v í gdysi býval ai z ae hospockém nedál sa znát. Dyž jem hospocký tú novinu

bratrama,

povídal, že je také dochtorem a že by veél od toho Fék. Hospocký hne s tú radostnu správu Bežél na hrad, a kráF pišel sám do hospody a prosil neznámého dochtora, aby sa smiloval nad im a može-ji, aby jeho céi pomohl. Voják pija na hrad kráFovský, aby své umé ukázal, nape komornéj od roh pomohl. Dál ý užit prášku z hrušky, a rohy hned' í spadly. Potom sa dál zavéct do pokoja pryci-

vypraovál,

»)

oklamala

'")

šastnou náhodou.

") spchal.

'-)

tak veliké.

'•')

bdovala.

— ného a kázat aby ho „Miíá piyncko.

Vy

škaredé

ist veKice

ste sa

^

ú nechari samého.

s

vaše

34;^

Dyž hyPi

nape

provinili, tož

voják povídá:

saiiii,

pokutu za jakési veliké híchy.

rohy sú

tch hích

sa mosíte z

vy-

Pryncka sa skrúšee vyznávala, že gdysi ošiita jakéhosi cizího o ivotvorný ihíšek. „Na spovei, milá pryncko, néi dos," povídá voják, mosí byt ai poká sem s tým rhíškem!" Dyž mét riiíšek dál prynce užit prásku z japka. Jag ho užila, rohy esce porstty. „Milá pryncko," povídá voják, „eše vy máte jakési híchy na svdomí!"

znat.

lovka

:

Pryncka sa piznala, že druhém vzala píšélku. Dostána píšélku, dát ý Roh pirstío zasej, že byly až do tly. '^) „Eše

zasej prášku z japka.

néi

to

nepomože

všecko," povídá voják;

mu ai pláš vydala, povídá lovská céra na takovú darebicu zohaviti" a pomyslel si, aby byl doma u svého oca. všeckéhol" Dyž

Tam

už byli obá

starší

protože byli dezentéi.

Dyž

plášem, uš

smle

triífali

si

Zdoveeli

muž

o

„Jak sa mohla krá-

voják.' '')

sa vyspovídajte ze

Potom

pláš na sebe

vzal

lebo sa po nich zháali, nájmlaí z míškem, píšePkú a choili po eie.

brati ukryí, sa vráíl si

nich vojenší

a

páni'*')

poslaPi pro

e

dvaced

of icírem. AVe dezentéi sa ich málo Tekli. Nájstarší zapískl na

z

hne

píšélku,

enom

sa

a

enom

nic,

bylo

tu

utekl

oficír

štyryced

vojáku.

a oznámil kráovi,

Kráoví

ale ai ten hýl za chvíPku probitý,

celý regement,

poBií,

byli

vojáci

co sa stalo.

Král' poslal

enom

na

e

obršt sa vráíl.

e

sám s celým toho hrozne rozhnval a vypravil .sa na APe brati už ho ekali z vojskem eše veím. Nechca**( bhdarma proPévat krvi, prosiPi krála, aby ych nechal za pokojem po dobroi odešel. AVe král' enom sa Bit a Bit. Dyž sa Bit toš sa

Král"

sa

s

vojskem. z

a

Bit.

Strhla sa hrozná patálija, za

porábané,

enom

a otpusíl

ým

ten

riiél

král' ostál.

hoinu

ihél vil"

všecko vojsko královské bylo

eíat? Udobit

všecko a nájstarším dál svú céru a

bratr,

co

a

eše nájmlaí.

Spomél

si

dávno

a

krásnu odkála

dochtora,

ten

ihél

pryncku

sa z bratrama

králoství.

Voj.ska

Zašel do

polepšila.

aVe vil' už

svýma peezama také

riiíšek,

í

dál

užit

toho

riiesta,

prášku z hrušky.

ai

bývalá ošemetnost a pýcha. Zaniilovala

a vzala

si

ho za muža. svaba hluná,

Byla

si

brzo

po smri jejího oca stál sa kráPem. Zbýval na pryncku z rohama. Tá chudrka už .sá

nmá

s

p

dos.

Druhý našel

Což

obá

rodiama pijePi na u. Jedli, žíjú podnes. Býl sem tam také.

z

si

ohlásil sa zasej za

Rohy ý spadly a svého osloboditera

starší

brati ze svýma prynckama

pili a

dobe

A

ai

sa meri, a Testi neumeli,

byla tam papírová

zem a

já

sem

sa propadl až sem. '*)

slabin.

do stropu. '")

'^)

pá,

ale dvoj-

ostatní

nechca

=^ zhlédnut, zlakorait sa (ukrásti). ") zní jako

pechodník zpsobový

jest

necha:

udiál

to

necha:

344

Cért

2.

Rznoeím

Myná

peez.

žita bes

mynáa

Mela

ByÍH jedna vdova.

meicu

nad erta.

vyzovským vypravuje

p.

uitel Edv. Pcck.

eho

vžitého

za

micu

Mela od

kmotra.

ju napomíná!

de

ze

da

tví

u

uVéhá. Ju to verice mrzelo, že kmotr nepotebuje a tag na a pruhoNavázala si nošku Fesa. do Jednúc šla na díví neda]'eko Sa í to zdálo eše lechké. UhPédla vala, ešce-ji vec unese. ohítý pe a šla ho vyvaPit. Potým pnm bylo z látku dukát.') Vzala

oBil'é.

pík

z radosú a chvátala dóm. Mela evicu desítiretú. Dala í jeden dukát, aby donesla kmochákovi mynáovi za to oBil'é. AVe kmotr, jag uhl'édl dukát, ptal sa dvice, de ho nabraPi. Ona. pravila, že byPi v Fesi na díví, a že mamenka vy-

dukáty

pe

kopal'i

pem

a potým-)

Myná

kmotr

kmotence pro

bylo z látku dukát.

zaéríl

sa

ty dukáty.

a spravil za erta.

Píjda tam

noního asu ke

Sél

pravil, že to sú jeho dukáty,

že

druh noc pijdu pro e istéj vdov a ptal noeha.

aby ych po dobroi dala; jag ych nedá, že na dvá.

—

Ona mu

Druhý

de

pišel vandroví k

enom

že sa ho nebojí a

Tak potem veer,

síe a

Toš

„Kdo

Vandroví

konm

ty?" Ten

si

ekl vandroví,

ý pravit,

pijde ert a zane tískat na

dyž sa zetmeto,

otevít a

šla

ptal sa ho:

su druhý."

On

noeha.

ptal

dvei, aby dala ty dukáty. nic nestane.

téj

by nebyl za pokojem, že tam chodí ert.

pravila, že

uchytil

prafil,

i

aby

šla otevít, že sa

utekla do izby.

odpovdt:

mynáa

Vandroví

a do dnešního

da

do

šél

„A

„Já su ert." ich

i

já

néi

obúch dvúch.

3.

Kolerový poplach na Slovácku roku 1884. Náeím

„Chlapi, na

Ihotským (u Luhaovic) vypravuje

mú híšnú

sa

n

P.

Karel Lysý,

Francúzi to

zdá, že sa cosi zemele.

zaali a v Netáliji už to také majú. Je tam zle; padajútam

Pámb

—

— nech

nás

téj jalovcovéj.

Tak múvíí Vincek Hamalj, zkušený a jediný štená ve Spolném, sea v hospod u štvrtky „Ono to modlení po ty ti dni nebylo enom tak na leda;

mosí sa

ut,

chrání

svtový chlap

kolera.

cosi

Lud neme,

p

už bez mála

')

jak muchy."

látka

=

nech su

a

šejda,

a co nebošík

roku

—

nebylo

hrnec na dojivo.

'^)

=

nevyzobe-i

strýc

sa

z

Váovi umeli

poádnéj zavdanéj,"

pod tým.

toho

—

modlení

sak je tom

doložil

smutn.

:

— A

—

345

chíapi pokyovíili hlavama,

pro

až

rozímali,

samý

strach

aj

na

od nátury bez tak Najvc strašidušú, že ani neviél, jak svú píšelku') peškobrtí-) a že obrácenu borovicu

to trhlo pudmístrem,

zapomínali.

tresku místo cigárky cumle.

nevonlo být by Vincka raí k šlaku posláí, že Chca ich trochu rozgurášit, nasypat^) pudmístrovu práznú píšelku tma psnikama-^) zas, a zavdaja si nape sám, podává! pudmístrovi: „Toto je chlap na koleru, pudmíste. Dokíádajme sa Pámbíka, chyme sa borovice, a tož ani ert nám nebude." „Ja dyby to enom bylo, jak pravíš, bylo by; ale ono tento už dávno v levém uchu zvoní; v, ono cosi pijde, a pamatuj, že

Hospockém

mu

to

;

chlapy tak zbobošíl.-')

mn

pijde", pravil pudmístr vracaja práznú píšelku.

A

pišlo.

de

Na druhý

odpoleda,

pinést posel psané od úadu.

dyž u pudmístr sedli eše za stolem, Pudmístr nebýt štenáem a tož lámat ty

háky támáí, ale dyž to nešto, nagát*') si kluku') krucákem pro posilu a zapíhl sa podruhéj do toho. Naráz zbledt a být by sebú ist na zem rosil**) dyby ho pudmístena nebyla zadržata. „Francku, Francku! co je? Pro Boha pamatuj sa," voíá stará. „Dti, zle je; už je tu," vzdychat pudmístr. „A kdo?" „O Kriste Pane! Kolera je tu dti, kolera!" „A kde je?„Tu je," ukazovat qa psané od úadu prám^) pišté. Jak známo, dostato sa každéj obci od úadu politického poulivého upozornni, aby pro pípad kolery v iných súsedních žernách hledla sa v obcách všecka neudrnos'^) zamezit, a štyé chíapi v obci zvolení aby každélio nešpitu") udali; a takové upozoréní držáí v ruce

hn

aj

pudmístr spolenský.

„Tu

je,"

po hodnéj

,

opakoval eše jednúc,

ale dál ani pranút'-)

na všecky sa

chvíli teprú sa zbrcháí'^) a

„Hybajte pro Vincka Hamalového;

Vincek pišel, sa

ím

zdáto, aby sa

hákál a

p

ut

vc

všeci súsedi zavolali.

na

obci

štabárat

až

je tu!"*

psaným. Dího sa

lomozil''') sa ze

na takovú

Za hodiny bylo oznamovat ludu

hn nech

nemohl;

ogébít:''')

na buben

a

radili až

fojtík"*)

Z dopušéní milostivého pana hejtmana pišla majú od rázu všeci chlapi k pudmístrovi, aby

„Roby, nelekajte sa!

do obce kolera,

a proto

sa kole toho jednalo, píjme-i sa lebo ne!" 1) ")

nacpal.

'

'g '')

L. lahvika.

'^)

devná dýmka

istotnéhó lovka. "] obecní sluha.

'^)

pevalil.

')

poplašil.

klice podobná.

drobet.

") sebral.

**)

'*)

)

*) metonymie =: koalka. práv. '") neistota. ") ne-

nalil.

udeil.

')

utrhnouti

se,

oboiti

se.

'*)

lopotil se.

23

:

— Na dkaz pravdy

zaštabárt

346

—

si

eše jednúc

šotá)

a

šeného Indu dál na horní konec. Za chvílu byía celá ddina

izb

chlapi sa v

roby

radili a

s

aj

od zbobo-

pohromad

tým zolem-) do oken pudmístrových

pocmurovaly.^)

Tam Hamalj rozháaja

sa

oznámilo,

Vincek stoja naproste izby rozápený a psaným

aganíl"*)

tož víte,

.

vlu pana

súsedom

že od

úadu

—

kolera

„Jak

hejtmana:

Pámb

nech nás

váui

sa

—

chrání

do obce pišla, a je tu; enom sa žádá od slavného hejtmanství, aby sa z

nás vyvolili štyé

co by sa

silní chlapi,

jí

zaujali."

Hospodái uuli tú smutnú správu strápení, a žádný ani nešpetl. Na konec sa jeden z toho strachu peca vydurbál'') a odpluja si ekl: „No, a slavný úade, což by sa tom nedalo opít, i ju mosíme akorát už

hn pijat?" Na

stl udlal

všeckým huby;

sa otevely

to

ticho: „Málo platné, súsedi,

Hamalj

Vincek

ale

iná

máme most rozbarúchaný?'') A budeme-i pošetíme') na sebe úad a bude dlat baligu zas

Což

v tomto píit,

sa

že

nevito,

udera na

mosí sa pijat.

néni;

s téj strany, a ert potom nech ich chaká." Pánu Bohu porueno," pravili „Dyž tak, tož tak; iná-i néni súsedé a vytrácali sa pomalu z porady. Ale venku ich roby natahaly„Joško, Antoš, Francku! tož co je a jak je?"

—

Najstarší z výboru strýc Miklenínovi

vdly,

„Abyste

panaeci

pijal,

jak

je,

tož na

mú

odpovdli za

híšnú,

nemajú nic protiv tom

a

všecky:

kolera je

tož

Výbor ju

tu.

pijímá a ve jméno

sa

Boží od dolního konca zane." Chvála Bohu nezaala a trúfám ani nezane; „ale ono peca", pra-

„zme

vívajú strýc Miklenínovi,

sa

šikovné zaujali

jí

;

úadu

sa

udlalo

po vli, a opatrnosti nikdy nezbývá."

4.

Náeím

Smr kmotika.

rožnovským a pravopisem fonetickým pepsal a vysvtlil

Být 'ede- loveg^ veice chudobný na sýee. Narod\'l* sa

peek,

al'e

žáden

mu

nechce''!

kmotra,

ý^dz'''a

že

bý''l

Frka.

P. Karel

mu

Otec 7^ povidá: „Milý Bože, tak sem chudobný, žene žádný nechce iecy^ poslúži;

vemu'°

sy" chtapca

naptám za kmotra, a nepotkárhi'-

')

")

hrabal

pobouraný.

')

se.

^)

drobotina

poštveme.

^)

= dti.

konej ší.

a pjdu,

žádného,

^)

a

koho"

potkám,

kostel'' •^íg''

nahlédaly.

•*)

chla-

tak chudobný.

e

vykládal.

f

téj

teho

pecaj'''

^)

probral

— Pke'*^

sna'-* poslúží!-^

veéí, co je to za za

kmotiku.

o.soba,

Ona

—

34?

sa z''ebrá^l, šé^t a potká"^t

bya pkná ženc'%á

al'e on'**e-

PtálUí

hneo-° pivítala kmocbákem, ho do kostela. Chasíka-' okUi jak

sa nevymíúvaía

vzata chlapca na ruky a n^ésía

smr;

jako jiná žencká.

a

patí.

kmotr vzáí kmotru doliospody a chcéfú trochu uci' a'koš''to kmotiku. AFe ona mu povidata: „Kmocháku, necht sy^ teho, ale pote-- semnu do mojího stánku. Vzala ho sebú do svojí sve'"^ice, a tam bylo velice peke. Potem-^o vedla do velian^^cných skep, a tymi skFepy šli aš popodz''em f" temnosti limbu. Tam -"oéty srnky malé, hrubé, prostední trojího Jak

šil s"kosteía,

—

:

braku

a keré

;

eše nehoely,

tý byty velice vel'iké.

Kmotra praví kmotrovi: „Hl'-'-ete, kmocháku, tu mám každého vek!" Kmotr sa na to íve, íve,'-^ íve a najde tam velice marušúrnú svieku u saméj zerhe a ptá sa jí: „Ae kmotiko, pros^ym-Vás, í pag'e' henkaj tá malá svíka u téj zeihe?"' Ona mu povídá: „To je vaša! Jak tá svíka kerákolVeg'^ zhóí, já musým pro toho lovka jít!" On'ý^ povídá: „Kmotiko, prosymvás peke, dy^e eše pidajtel" Ona mu praví: .Mií kmocháku, teho já nemožu ueía!" Potem šla a temu chlapcovi, co ho okili, zažaía nov svícu veFkú. Zetel* co kmotra nevié^ta, kmotr vzá^í sy'' též nov velk svícu, Zažál' a piložili tam, gde to jeho maíé svíacko dohoovalo. Kmotra sa na ohrédla a pála: „Kmocháku, tehó ste móhll neela! APe

lovka

e

dys-He sy uš pidali,

pjdém

to3-'^te

sy pidali a máte.

Vzata jakýsy dar a šla skmotrem

kmote chasíka na

a položila co bórí.

stuo-'ty ven a

Kmotika

sa

jí

zavdit.

Pili a

Kmocháku, stži' ažá' ,

z

malým

ge"'

a kmotr poslat na

žalovala

kmote. Pišla

že

pivo a chcéí'

móhél veg' uela' a sa Potem povidá kmotra kmotrovi:

aby

hodovai spolem.

tak ste chudobní,

aji

lože a vyptávala sa, jag'ý^ je, a gde jú

jako kmotru ucti' ve svojí chalup, jí

Pome

kmotence."

ge''

jí

vám žádný

f-*

téj

vecy**

a

nechc^ét po-

idz^ nedbajte. budete me památku Já budu Tuach a budu moi. a vy budete Téi' a hóji. Téky f"šecky povím, já jích fšecky mám, a vám každý rádo' ^be ,

al'e

I

chodit po hodnýh'

Jávám

tý

zaptaí.

Kmotr choít po nemocných, gde kmotenka moila, a Stalo sa. eho. každému pomóhél. Tu být najednc'-** taký vznešený Teka Umírat e'den kníža, al'e aji-'*^ skonávat; pecaj eše mu poslali s'-'^

pro teho 1'ekaa.

dáva co

s

—a

On

pišel,

zaato-^

pomóhéí. Dyžo-^ uzdravil,

mas maza dobe mu

a svoje prášky

mu

zaptaifi, ani sa neptali,

dluži.

Potem

smr

práta kmotrovi:

„Kmocháku,

budcn

pozorujte na 23*

—

348

—

komu já budu stá-* v nohách, tomu každému pomožéte budu sti ve hlavách, temu už nepomáliajte!" to

:

Zasej volaPi

Umírá! zaz^e'den hraba. smrc'^tójí ve

hlavách za tožem. L'eka

L'eka pijde

telio 1'ekaa.

kií:

ae komu

;

„Uže' zPe,

pokusý^ine

al'e

peke"^ stuhy a kázal zatoi'^ lože nohami ge'' smrti a dát sa milého'" nemocného masú maza^' a prášky mu do huby'" podáva' a pomóhél mu. Hraba mu zaplatil, co móhél unést; ani sa nebýf rá ž'^e ho pozdravil. AVe smr* 'ak sa s im ptal, co je dlužen, sa o to!" Zavotát

''ze.sla,

e

mu: „Kmocháku, dy-"sa vám to zas tak stane, vecéj Cho'- aji ste mu pomóhi, aVe šag' edem-''* na

povidala

neetajte.

teho

musým

chvíPku; já ho pecaj

Kmochákovi

odevzdat, gde patí."

to tak trvalo koTig^

posPet^ka sa už mrzel a sám smrt

rok, už

ptal,

Ae

byl veFiee starý.

do

abyho vzala. Sinr'o-** nemohla eka*, až mu dohoí.

vzí, protože sy sám pidal svícu dlúhú; musel

Najednúdz'é'l

eše g''e'dnému nemocnému, aby ho

Po-

uzdravil.

móhél mu. APe dysa vracál spátky, zjaýila sa mu smr a vezla sa s ním f koáe. Zaala ho lechta a šustla ho zePenú halús'Jkú po-* krk, on sa jí z^vaPíl do kPína a odespál smrtePným spánkem. Smr^o-'^ uložila f

koáe

a zavézPi ho

Tu nájdú Pekara mrtvého

a utekla pre.

Celé ihesto a všecky

dóraii-^^.

teho Pekara, jaký to býl dobrý Peka!

už nebude

Syho:

Dobe

ho

koáe

f

banovaly^''.

Peže-'

„Skoda

takého Pekara

pomáhal,

!"

šél raz

do kostela, a

kmotika

„No, synku, jak sa máš?„

všePijaké; dokeP

tak;

einy

eše mám,

co

e

sem

ním

styrnúla^^. Ptala sa

„Janu'", vte'^**, uže to

taíeg^ nahospodaiPi,

aPe potem Pámbuví-^, jag'e bude."

neboj sa nic; Ýiiž-'''á

sa s

On'ý-^ praýíl:

tvoja kesná""^

Kmotika

je se

matika; co tatíek

tob dám

mnú

jak

„Synku,

povidá:

tvojí méli,

Pjdež^ k temu já seihím'- dopomóhla, a tož aji g"e'dnému Pekaovi za ua, a ty budeš chytejší Pež on, edem sa peke chovaj!" Potemo'-*^ pomasila masú po slechoch a zavedla g Peživnost'.

kaovi.

L'eka neýeél, vede.

Pani

co je to za

pikázala

synkovi,

pani a jakého

aby sa

peke

synka

mu

do

uená

a Pekara žádala,

choval,

abyho dobe uil a g dobrému stavu pivédél. Potem sa

s

ím

rozlúila

a odešla.

temu

uovi

každá tá Peka, al'e neveél žádnéj zePiny, jaký kerá nese Pék. ZePiny uovy pomohly f každéj nemoci. L'eka pravil uovi: „Ty sy chýtejšíPežá' viižPe-": gdo pichodí-*-' ke me, já žádnému nevystihnu, a ty od každéj nemocy zePiny znáš, jak ty to víš? Ty zePiny slyšíš, každá zelina tob kií,

L'eka

a

chasík

zePinka kiela, jaký

šl'i

Pég'^

spolem zePiny zbíra;

nese, a uen^'- dz'"bírál. Zbírál aji

;

Jaký

l'ég nese,

a já neslyším žádnéj zePiny.

Víži''^

co

:

bume

spolu

;

já

— - U9 i

zložím svj dochtorský Pist a budu u

chcu

s

tebú

Chasíg'

')

V

šase,

Fécíl a hójíí

mluv

rychlé

a

pomocníkem a

náj menším

až do smrti!"

byd"^'

náslovní

až

aji

jemu v

souhláska

;

,

dž.

1'imBe

koní-li se pedchozí

sesouvá,

se

svíka dohoela.

slovo souhláskou neretnicí.

mkne ped

')

Souhláska

y

Výslovní souhláska temná

//

f,

š,

š,

mní

,

se v jasnou,

poíná-li se následující slovo,

tsn

k ní piléhající, samohláskou nebo souhláskou jasnou a obojetnou. V píestí inném dlouží se A) ve všech íslech a obou rodech a) kmenová samohláska kmen zavených: néséi nésia neslo nesli nesly, kvétél kvetli kvetly, b) koncovky ef a, nuf seél— seéiy. séí — sela, mréi— mréri, Tél— Velo, liynúl— hynula, hvízdnul— hvizdnúri. B) v rod mužském ísle jednotném koncovky al, if, ut: žál— žala, hFedál — hredaío, chodil kula. 1/i, chodil"], býl— byly, kúí •*)

—

—

—

—

:

—

s

5)

Náslovní

*)

Souhlásky

t,

(,

'')

Zvuky

Mkké

se setkají se

, dz, dž. po zvukách c, dz,

2

*,

kdy koliv

d,

nimi v souhlásku jednu

—

pedchozí slovo souhláskou

tvrdne, koní-li se

/

neretnicí.

souhláskami

s,

š,

z,

z splývají

c,

se vysouvají.

po tvrdých sykavkách tvrdne. Jasné souhlásky spodobují se v temné, kdykoliv po nich následuje souhláska temná. ^)

i

'')

'")

Vemu — vemeš — veme— vemém— veméte— vemú, vem — vemte, vemút, vemutý, vezmu, vezmi, vzal zkrácených tvar dosti asto se užívá vedle

vem— tchto

:

vzatý, vzý, vezraacy.

Vedle koho ideji též keho, dat.

")

= potkám-ji

1-)

Náslovní j splývá

(li).

mknott ped

n. kemu, lok. kem, instr. kým pedchozí retnicí ve hlásku mkkou.

komu s

.

'•')

Souhlásky

'*)

Pecaj (pece) podobn: hneaj, véraj.

'•'')

Zubnice ve vysloví píslovcí

d,

t,

pkn

I

mknou sná, hn, :

piiuje

prosted, krá.

ke slovesu, teba dj nebyl nikterak pkný. Zlodje viámaVi sa mu pekfie do komory a pobraPi gde co. Podobng bývá pídavné vfý pívlastkem i substantiv velmi nemilých: Mii zbojníci sa na nás vysypu, a peníze sem! '•) Pedložky (i pedpony) s a jen ped souhláskami temnými znjí oste, Píslovce

"^)

za hovoru

se zhusta

ifc

jindy

mní

v

se

z

a.

g.

Ze dvou stejných souhlásek

'**)

pímo

sob

po

následujících vždy jedna

se

vysouvá. '^)

Do skupiny

'^")

V

(chlapec

;a

Slova

'")

obyejn íká i

!)

;

synek,

do skupiny nz vsouvá se

syneek,

dva, dvátko

") „Pote", ,hlete"

—ujde,

t,

d.

náslovní h se sesouvá, koní-li se pedchozí slovo souhláskou. Rožnovsku zídka se užívá; (dít) v jednotném ísle na

dítti,

se

dve

ns vsouvá se

mluv

rychlé

asto

;

syátko

o nemluvnti

;

íká

vedle „pote'- „hlete."

chasník,

chasníek,

chásíia

se „malé."

—

idu— dojdu, ideš— pijdeš,

péjdú. šél— vyšel í— újí— prójí— pote, pijdi n. pi, péjí— výjí; iacy— výjacy. dl— ime— dite, pí jite—p ite, píjdime— pime: odéji, výji, záji. Už je ode všeckých odéjdená ide

idéme— zájdem.

— odejdete,

—

(= opuštna, 23)

idéte

=

všeci

.

jí

odemeli).

velikánských.

idú

-

;

po—pome—

!

24)

poád',

šéi,

25)

bu,

360-

Nkolikeré opakování slovesa znaí dlouhé trvání dje: Šét za zioéjem

mu

až sa

šél, šél,

z

oí

straíi.

Ve stálých formulích krátí

se

nkteré samohlásky

:

chválabohu, pochvalem-

vitamvás.

27)

= dyž ste = z tu od

28]

Podobn pisouvá

29)

Pedložky a

26)

znní, srovn. 17) 30) Spojka

i

(= když

=

ty

jste);

sama

o

=

36)

37) 38)

tam od

:

sob zídka

=

33)

35)

=z

ty

=

z

tam

slovm podruhúc, kukúc ahác pedpony sak ped námstkami osobními podržují

32)

34)

tož ste.

jako stamoty

se c ke

do úst, kteréhož slova Cko( je spojka pipouštcí

31)

=

(zde) odsad,

bývá.

astjší

náeí moravská

=

jest

spežka

aji

=

své ostré

a

a, teba.

Dóm

dlouží

Banova Styrnú

kmen

=

želeti.

sa

=

jako dol.

stetnouti

se.

=

Janu n. anu inu. Imperativ už, víte užívá

se jako

píslovce vúru.

sesilnné imperativy na Rožnovsku.

^Kesni tatíku!" a kmotru: 40) Ktnec oslovuje svého kmotra: „Kmocháku," ,,kmotiko djí kmotrm rodie ktncovi. matiko!" oslovují rodie své: „tato, tatíku, tatuko; mamo, maiiienko, mamuFko!"

—

42) 4'5)

i.

neznají.

Jenom.

39) Didiž a diž (== jdiž) jediné

41)

odtad.

!

=

„Kesni

—

Dti

než.

Spodobováním tvrdne

Tvar

—

zachoí. Neobrédaj

cházeti,

—

ped hližeíi

s,

z,

není

c,

ve

dz.

východních

náeích

mor.:

Slunce

sa.

44) Víš-ji (h).

5.

Náeím

Zrzávka.

hodslavským vypravuje ídící uitel

p. F.

Kudlka.

Ta všuhd v naších horách bývaua velká banda zbojníkch. Hejtmanem býu Ondráš a po nm býu Juráš. To byuo strachu! Ale edem ti bohái sa mli co bá; ti chudobni od nich dos dostali, a žád-

hn

nému sa nic nstauo no šak vám to též vyuožim potem. U Ja.šérky mli ten nájvi pokuad, u Zrzávky ten prostední a na Miškáské jedli, co mua tý ti vršky šak st o ni už bez teho dos uli tam mli ten nájmenši. Ale býu to pokuad! Samy moštrance ukradené a kalichy a Pámbu vi, co všecko. Tož abych své ei nezaporhéu, s túm ;

—

—

Zrzávkúm Zrzávka to je ten potek, co tu okouo nás tee. Ve tenicách hdsi na vrchu zaíná edem maué židuo. Tam na tem míst, co ten pokuad mli, tee do té Zrzávky esce jedna voda, smrdí jak ert lide pravá, že je zdravá, ale já bych im hú ohráu, a edem co na tú vodu ;

:

— pomyslím, už

je

351

—

mi k dáveúm. Tož tam, jak sem býu

prostední pokuad. Ale ujt,

lide,

jak sa

svt

býu ten

pravíu,

nm

dozvéu. hospod a býu

o

už na Ondráš ráz seéu hdsi u Mezrýá v jakési ei: bývá za pravíu mu, jak už mol opiuý. Juráš seéu vedla nho a žádný nmóže zabi? Co sa do „Ale ekni mi, brate, ím je to. že

a

tebe už nastílali, a ty

zatepali huavúm.

tam

ti,

si

ohlédli

ím kulky v ruce ukázáu! Dyž sa na všecky strany a potem

už ích nbyuo. Jak to tak móže by?" kamaráde," pravíu mu na to Ondráš,

„Inu, víš

to

práv móžu éc: dyby v mojích

huav

ním po

Na

to

tak povede,

tikrát prašíu, tož

slinách

to

ti

dali

vám potem Ondráš usnu, a Juráš namoíu obušek svj do jeho slin.

ale to neví

myslíu, co

tob

„to je tak,

nhdo egan namoíu

ma ert zebere,

vidli,

do kyt a

a

ma

živáduša."

jemu

že sa

mu naékuy,

též

dyž spáu

a prašíu ho tikráC po huav.

Ondráš sa hned* peškobrt, „Och, brate, zle

je,

zle!

Chybíu

pohled si!

Už

smutn na

bud

Juráša a pravíu

po všeckem! Z Bohem!"

Jak to býu vyek, Juráš ven, a létáu jak zbuaznný sem tam. A co Ondráš ek, vyjaviuo sa hn. Eše tú samu noc chytli kolik zbojníkch, co by sa nbyuo stauo, dyby to nbýu Juráš uduáu. Pomáuy ích pochytali všecky a všali ích v

Opav.

Dyž jedného, a to posledního tuším, též v té Opav všali, pravíu No to sa mu dovoliuo, a ten zbojník, že by eše rád nco promúvíu. zakiáu hodn na huas, že esli tam néni nhdo od Nového Iína. Duho sa ekano, až tam hdsi vylez ze zástupu žebrák a pravíu, že je od Iína. Tož si ho ten zbojník k sob zavouáu pošuškáu mu cosi do ucha. žáden nvéu, co. Miuý žebrák sa potem zebráu a po g Iínu. Pišéu práv už v noci ež k šenovské palarni. „Dále už nepjdu," pravíu sob a vešéu do té palarn. Dyž býu nco pojed, ptáu sa hospockého,

n

esli

n,

n

by

nvéu

o jakési Zrzávce u Domoraca.

a abych nzaporhéu.

bratr ihéu zase

ú, že eše k

doma

ten hospocký býu K.

O .

.

ja,

že

ví,

pravíu

z Hocuavic,

a

mu jeho

grunt, oni byli dva brati s teho gruntu. Jak K...

sa ten žebrák ptá po Zrzávce, byuo

mu

to divné, gór*) dyž

mu

ek, že íd z Opavy a že tam jedného zbojníka z bandy Ondrášové všali. Potem sa ho poá K... cosi vyptáván, a tak duho v baraníu, ež mu ten žebrák zaáu povda . To víte, že sa mu K... dáu nape napit a najes, aby mu jazyk rozvázán. Tož ten miuý žebrák zaáu K...OVÍ vykuáda, co sem vám býu už ek. Že' mu pravíu do ucha, aby šéu g Zrzávcp, tam že je hrozný pokuad. Jak prý tam k té studénce píd, v levo pod jedlicúm aby kopáu: všecko že je jeho. Inu miuýž ty Bože, jak to K. uú, dáu sa žebrákovi eše vc napit. Ten ternu býu

nm

t")

gór z

nm.

gar (zvlášt.)

— býu od

352

-

chze mduý a vil eše k ternu napitý, tož si móžot iiiy.slB, pe. K... žatým hajda! Sednu si na koa a vjo do Hoc-

že .spáu jako

uavic g bratrovi.

Dyž tam pijéu,

a

mch

zebere

Zvouáu bratra a pravíu mu,

byuo kole pnoci.

a hned"

a uopatu a

ním

s

edem hýbá.

ídé,

e ú,

No, dyž ten od bratra takovú

kop

uopatúm

odflágli.

sa zebráu

kopali, a tu sa

Hae

a

a

hybaj

ím na

ráz

vyvážili a

zámek

Ale to byuo, kamarádi, penz! Darmo haboi.

Zuato

dalé a vida velký kufr.

a stíbro sa hrnuuo,

a

ti

na koa,

jeden sednu

na nic neptá a

sa

hned'

spouem g Zrzávse. Tam zali kopa. Kopali, ukáže veko. Ti

a

mli enem

dojéu

s

ho

jeden

mch.

Nabrali ho pylný, a

tým dómu,

a ten

druhý dáváu

na

to

Žatým ten pijéu naspádek a piés sebúm eše hromadu Jak do nich všecko, co tam byuo, nafelovali,*) peuožili ích

ostatní pozor.

mchch. pes

koa

a hajda dómu.

Peníze

si

pkn

schovali a ráno jako by nic.

hn zebráu g Zrzávce. PíjJa dru a kufr hoe krpci**) prázný! Ale pozakléu oba Mrzeuo ho a n zakylnú strašn

Žebrák, jak stanu, tož pojed a

tam, videu v zemi

hned'

mysléu, co sa stauo.

potomky

tý bratry a

sa

si

a

to,

ež do tetího kolena.

6.

Zlatovláska. (První polovice.)

Rznoeím

keleckým pepsal

prof. Ant.

p.

Byí jeden král a byl tak rozumnej, že co

si

mu

pinesla sní, že

vod

v košejku hada a povídá,

dobe bab k obdu.

Temu

aby

všeckym zvíatom Pišla k

si

zaplatil a

hn „a

ume,

co žádnej neumí,

mu

tu rybu pipravit

poruit sloužícímu, aby

jí

rozurhéí,

jakási baba,

ho dat usmažit; dyž ho povtí, na zemi a ve

královi lejbilo se to, že bude

„Ale" pej

nmu

co keré zvíe v

bude všeckému rozumt,

mluví.

i

Síyšte, jak se ternu nauil.

povídaly.

Machá.

ani na jazyk

nevezmeš,

lebo

mi

to svou

hlavou zaplatíš. Jiíkovi,

temu

sloužícímu,

bylo

to divné,

pro mu

to král tak

sem takovej ryby nevidt," povídá sob sám; „vypadá zrovna jako had. A jakej by to byt kucha, aby ani neokusit, co vaí?" Dyž to bylo upeené, vzat koušejek na jazyk a koštovat. V tem slyší kotem uší cosi bzue: „Nám také nco! Nám také nco!" Jiík se ohlédne, co to, a nevidí žádného leda nkolik much, co létaly v kuchyni. Tu zas venku na ulici hdosi siplav volá: ,Hde pak? Hde Jiík se pak?-* A tenší hlasy odpovídajou: „Do mináového jemea!-'

hrozn zapovdt. „Jak

podívá

oknem

živ

a vidí housera z

*) nacpali. **)

vzhru nohama.

hejnem

husí.

„Ahá," povídá, „taková to

:!

— Už véí,

ryba!"

co

je.

Honem

—

353

eše odrobinku do huby, a potem

strií

hada donesl královi, jako by nic nebyío. Po obd porui král Jiíkovi, aby a on aby jéí s nim.

proje,

je

tak lefko,

povídá druhéj

mu nape,

koa,"

osedlal

že se chce

Dyž jeli ,,Hohoho, brate

a Jiík za nim.

k

jet

a zaechtat poskoit Jiíkou bych chét pes hory skákat!" „Což je o to," ale na mní*) sedí starej; já bych také rád skákal;

po zelenej louce,

mi

Král

:

—

že

;

—

„Asi srazí, co zem jako mch a srazí krk." ekl Jiíkou ka; místo starého budeš nosi míadého. Jiík se tej rozmluv zasmít, ale enem tak potichu, co by král nevét. Ale král také dobe rozuml, co si koníci povídali, ohlédl se, a'vida, že se Jiík ^.Niemu, královská Jasnosti! smje, ptá se: „emu se smješ?" skoím-Ii, svalí se na

je víc?"

—

Enem mi rhél

Dyž

koom

už také nevil, obrátil a zas dómu.

zámku, poruil král Jiíkovi,

pijeli do

„Ale tvá hlava za to,"

vína.

povídá,

Jiík vzal konev

s

druhého honil, a

ten, co utíkal,

„Nedám, videi,

moje sou!

V tem

leje.

alebo peleješ!"

piletli oknem dva

mél ti

ftáci;

jeden

zobáku. „Dej mi

zlaté vlasy v

Tu

n

se tak o

zlatéj

vlas upadl

ohlédl a pelél.

si

ten druhéj ftáek

letmo táhali,

jich zdvihl^.

já

„x4.1e

tej

jsem jich

aspo

dva!"

za nim a ty zlaté vlasy uchytil,

zstal každému v zobáku jeden a tetí V tem se Jiík po

na zem, enem to zazvonilo. „Propadls život," zkikl král;

dyž

naložit,

Já sem

dyž sé zlatovlasá panna esala. Dej mi

jak upadly,

„Ani jedného!"

stiv

vínem a

aby nalél do sklínky

nedoleješ

„esli

povídá ten jeden, šak sou moje."

jich,"

Dyž

Ale starej král už ho

tak cosi napadlo," vymlouval se Jiík.

v podezení a

zlato vlasej

nm

chcu

ale

tebou milo-

s

panny dobudeš a pivedeš

mi ju za

manželku."

Co mél Jiík dla? Chel-li svj život zachovat, musel pro pannu, akoliv ani nevdl, hde jí hledat Osedlal si koa a jél hde tam. Pijel k ernému lesu, a tu pod lesem u cesty hoel kejb zapálili ho pasáci. ,

Pod kejbem byl bravlení kopec, svýma bílýma vejikama sem tam volali žalostn, s

koa

dolu,

„zboíme,

jiskry utíkali.

na

padaly,

a naši mladí ve vjikách."

kejb uat a

ohe

a

bravlenci

ze

„Och, pomož, Jiíku, pomož!

—

On

tu

hn

„Až budeš teho potebovat,

uhasit.

zpome

si na nás. a také ti pomožeme." Potem jél tym lesem a pijet k vysokej jedli. Na vrchu na jedli bylo krkaví hnízdo, a 'dolu na zemi pišely dv krkavata a naejkaly „Otec i matka nám uletli, máme si sami potravy hleda, a my ubohé písklata eše létaf neumíme. Och, pomož, Jiíku, pomož! Nasy nás,

lebo

umeme Jiík *)

=

se

na

hladem."

dlouho nerozmejšlat, skoil

s

koa

a vrazil

mu

do boku

mn. 24

— me,

aby krkavata mety co žlira.

„zpome

-

354

„Až teho budeš potebo va, " krá-

na nás, a také ti pomožem!" Potom dál už museí Jiík pšky. Šel dlouho, dlouho lesem, a dyž konen z lesa vychodit, videí ped sebou daleké široké moe. Na behu kraj mora dvá rybái spolem se hádali. Chytili velkou zlatou rybu do koraíy vesele,

si

m

—

sám. „Má je sí, má ryba!" a druhej na „Máto by ti tvoja sí byla platná, dyby mej lodi a mej pomoci nebylo." „Až po druhé zas takovou chytíme, tvá." „Ne tak! Ty na druhou pokej, a tu mi dej." Já vás porovnám," povídá Jiík; sít, a každej chtét ju

to:

—

mi tu

„prodejte

na cestu, nic

dobe vám

ju

dat jim za

u

rybu,

A

rozdlte na polovic."

nenechat.

si

pustit rybu zas do mora.

Rybái

—

bu

—

zapíatím, a peníze

mezi sebou

všecky peníze, co ihél od krála

byli rádi, že

tak

dobe

prodali, a

Jiík

Vesele zašpláchata vodou, pohroužila se a ne-

behu eše jednouc vystrila híavu: „Až m, Jiíku, budeš potebova, zpome si na m, odsíoužím se ti." A potem se ztratila. „Hde deš?" ptali se rybái Jiíka, „Du svému pánu, starému královi, pro nevstu, pro ztatovíasóu pannu, a nevím ani, hde jí hleda." daleko

—

„Och,

o

tej

dobe móžeme povd," ekli rybái, „je to Zlatozámku tam na tem ostrov. Každej rozednívá, rozesává své zlaté vlasy; de záa od nich

ti

víáska, céra králova z kištátového

de

ráno, dyž se

po nebi

po moi.

i

dobe

nás tak

Chceš-li,

porovnat.

sami

Než

mj

t

tam na ten ostrov dovezeme, žes se na pozoru, abys pravou pannu

vybrat; dvanást je panen, cér královských, ale jedna

Dyž byt Jiík na tem ostrov,

má

zlaté vlasy."

zámku prosi aby svou zlatovlasou céru jeho pánu královi dat za manželku. Dám," ekl král, „ale musíš si ju vysloužit: musíš za ti dni ti práce šét

do kištátového

—

krála,

udta,

co

poinout."

šrku

ti

—

de jednu. Zatym si do zitka móžeš odde na to povídá mu král: „Má Zlato vtáska mla šrka se petrhla, a perly vysypaly se do vysokej

uložím, každej

Druhej

drahých perel

;

Ty perly musíš zebra, aby ani jedna nechybila." na tu louku, byta daleká široká, klekt do trávy a zaat hleda. Hledat, hledat od rána do poíeda, ale ani perliky neviéí. „Och, dyby tu byli moji bravlenci, ti by mi mohli pomoc." ,Šak

trávy na zelenej louce,

—

Jiík

šét

—

ale

abysme ti pomohli," ekli bravlenci hde kolem nho enem se hemžili. „eho potebuješ?"

na

tej

tu sme,

;

—

se vzali, tu se vzali,

— „Mám

perly

zebra^".

nevidím ani jednej." „Krapeku enem pokej, my jich za tebe zeberem." A netrvalo dlouho, znésli mu z trávy hromádku peret, touce, a

—

nepotebovat než na šrku navléka. A potem, dyž už chéí tu šrku zaváza, pikulhat eše jeden bravleneek, byt chromej noha mu tenkrá uhoela, dyž u nich hoelo a kiet: „Pokej Jiíku, nezavazuj, nesu eše jednu perliku!"

—

—

:

—

355

—

Zlatovláska.

7.

(Druhá polovice)

Rznoeím

nedakonským (dolským) pepsal

Dyž Iík královi pinést ty pery a

stud. Josef Glos.

král ich prepoejtál, ani jedna

nechybovaía. „Dobe^s udíát svou vc," povdá, jzitra

ti

—

dám

inou prácu:

Ráno Iík pišéí, a král mu ekí: „Má Zlatovláska koupaía se v moi a ztratiia tam zlatej prstének: ten raosejš najt a pinést." Iík šéí k moru a chodil smutnej po behu moe bylo isté, ale tak hluboké,

—

n

;

že neraoht ani na dno dohlédnout, ne tak*) na

mn

„Och, dyby tu byla moja zlatá ryba, íá by se cosi v

moi

„Sak tu

su,

zablejskío, a z

abych

ti

hubomy na

dn

vyhledat prstének!

mohla pomoct!" V tem

vrch vody vyplula zlatá ryba

—

pomohla: co potebuješ?"

—

Mám

moi

v

najt

Vil zrovna potkala sem šuku rybu, nesla zlatej prstének na ploutvé. Pokej trochu enom, já ti ho pinesu," A netrvalo dlouho, vrátila se z huboiny a pinesla mu šuku prstének a nevidím

zlatej

aj

s

ani dna."

prsténkem. Král zase pochválil,

tetí prácu uložil:

že

„Chceš-li,

dobe svou vc udlal

a potem ráno

;

mu

abych svou Zlatovíásku tvému královi dál

—

za manželku, mosejš i pinést mrtvj a živej vody, bude i poteba." Iík neva, gde se pro tou vodu obrátit, šél na zda bh, kady tady, gde ho nohy nesli, až pišel do erného lesa. „Och, dyby tu byli mojí krkavcí, sná by pomohli." Tu nad hlavou cosi zašuštío, a gde se 'vzali, tu se vzali dvá krkavcí: „Sak zme tu, abyzme ti pomohli. Co chceš?" „Mám pinést mrtvj a živej vody a nevím, gde ju hledat."

—

mn

—

—

O

A

za malou chvílu pinesli Iíkovi každej

tej

v jednej

my dobe dykv

víme.

Pokej trochu enom, my

ti

ju

pineseni."

jednu dykva plnou vody:

byla živá voda, v druhej mrtvá.

Iík byl

rád, že se

mu

dobe pošestilo, a pospíchal už k zánku. Kraj lesa videi od jedle g jedli rozpatou pouinu, prosted pouiny seél velikej pouk, cucal muchu. Iík vzal dykvu s mrtvou vodou, postejkál pouka, a pouk se tak

na zem jak zralá viša, byl mrtvj. Potem postejkl muchu z druhej dykvy živou vodou, a mucha zaala sebou házat, vyškrábala se z pouiny ven a po tej do povtej. „Tvé scestí, Iíku, že's zkejsíl," bzuala mu kolem ušej, sak beze sotva bys uhodl, kerá ze dvanásti je Zlatozvalíí

m

m

vláska. "

Dyž král viél, že Iík tou tetí zlatovlasou ceru dá.

vc

také dokázal, ekl, že

si

ju

ho vedl do jednej velikej kotem nho sedlo dvanást panen, jedna jak druhá

)

—

mu

Potem sám vybrat." sejn, tam v prostedku byl kulatej stl, a

„Ale," pej, „mosejš

;

ale

každá

mla

nercili

24*

na

hiav

íoktušu. dlouhou

vidt,

jaké

má

kerá

kerá

„uhodneš-li,

sebou odvést

s

esli

;

až po

356

zem,

—

— bílou jak

tak že nic nebylo

snih,

moje cery," povdá králi Ztatovíáska, zejskás ju a možeš ju hned

vlasy.

nich je

neuhodneš,

„Toto

néni

ti

sou

souzená,

mosejš odejt bez

ni."

Iík byl v nejví ouzkosti, nevéí, co si poat (poejt). V tem zašuškato mu cosi do ucha: „Bz bz! di okolo štola, já ti povím, kerá to je!" Byla to mucha, co ju zk'fejsít Iík živou vodou. „Táto pana to néni

—

—

tá také né

—

táto je Ztatovláska. "

„tou sem vysloužil svému pánovi."

také stala od štola, odhrnula

prameama

— Tou ceru n dej!" vykcjkllík; — Uhodl's, ek král, a tá pana hned

toktusu, a zlaté vlasy

i

plynuly hustejma

hlavy až na zem, a bylo od nich tak jasno, jak dyž ráno

z

síouneko vynde, až Iíkovi oi zacházely. Potem dál král na cestu svéj cei, jak se patoj vej právu, a Iík Starému královi se oi iskily a odvedl ju svému pánovi za nevstu. videí, a hned poruil, aby se Zlatovlásku poskakovat radosou, dyž pej pravý dlaly ke svajb. „Chfél sem t pravda (víš) dat obsit pro tvou nepostušnos, aby t krkavcí sndli, povdá Iíkovi; ale za to, že's

n

tak dobe posloužil, dám dám poestn pochovat."

ti

—

enom sekerou hlavu

Dyž Iíka

odpravili,

srazit,

a potem

Zlatovláska

t

prosila

krála, aby i teho mrtvého služebníka darovat, a král nemohl svj ziatovlasej nevst odepejt. Potem ona srovnala hlavu Iíkovu k tlu, pokropila ho mrtvou vodou a tlo zrostlo z hlavou tak, potem ho pokropila živou vodou, že po ran ani památky nezostalo a Iík zase stal, jak by se -být znovu narodil, erstvej jak jeleii,
starého

—

teho

;

mtados

mu enom

se

povdá Iík,

a

protíral

tváej

s si

Zlato vlávska, „a dyby ne

Dyž

oi.

m,

starej král videí,

svítila.

—

vn

že

„Och,

jak sem to tvrdo spát,"

„Ba opravdu vekou být by

Iík zas

ožil,

tvrdo

a že je

než prv byl, rád by byl také eše jednou omládl.

spás"

ekla

ses neprobudil!"

mlaí

a krásnjší

Hned poruit, aby ho

také sali, a potem tou vodou pokropili. Sali ho a kropili živou vodou

poádem, až ju všecku vykropili, ale hlava nechtla nijak k tlu piroust; potom teprvá zaali mrtvou vodou kropit, a v tem okamžení (v tej chvíli) piroustla; ale král byl zase mrtvj, proto že už nemli živej vody, aby ho zkejsili. A protože králoství bez krála nemože byt, a nikoho tak rozumného nemli, aby všeckejm živoejchom rozuihél jak Iík, udlali Iíka králem a Zíatovlásku královnou.

8.

Uznoeím Bul jeden

peek,

ale

Smryé*)

palkovským

(u

kmotí ka.

Místka) napsal

p.

bohoslovec Jos.

Baa.

lovk hrub chudobný na svce. Narodul se mu nchuí mu iš za kmotra, že bul moc chudobný.

žoden

chla-

Tata

;:

— sob

pravi:

služi v

te

-

357

„Mity Bože, tak sem je chudobný, že mi žoden nechce povci; vemu sob chíapca, pjdu a keho potkom, teho napy-

tom (napycu) za kmotra, a pece posluži.

esli

npotkom

žodneho,

mi

kostelnik

sno

nevuí, co to je za osoba; byía pkno ju za kmotiku. Ona se nvymtuvaía a

Šot a potkol smryc, ale un žensko, jako ino žensko. Pytol

hned ho pivitaía kmotikem, vzala chíapca na ruky a nista ho do kosteía. Chlapecká okili, jak pati. Jak šli z kostela, kmoter vžol kmotru do hospody a cbul ju „Kmotiku, trochu uci jakožto kmotiku. Ale ona mu povdala nechce teho, ale poe se mnu do moiho stánku." :

Vzala ho sebu (ze sebu)

do svoi

izby,

a

tam bylo moc šumn. šli ež popod zem.

Potem ho vedla do velkých sklepuv, a tymi sklepami Tam horaly sviky male, hrubé, prostedni

— troiho

:

kee eše

braku

nhoraly, ty byly strašn velké. Kmotra pravi kmotrovi

:

;

a

Hlee,

kmotiku, tu mom každého lovka vk." Kmotr se na to divo, najde tam hrozn maluku sviku u samé zem a pyce se i: „Ale kmotiko, prošim vas, ija je tež to ta malá svika u te zem?" Ona mu po vdo „To je vaša! Jak ta svika kerokolvk zhore, jo muáim pro teho lovka iš.^ Un i pravi: „Kmotiko, prošim vas, pidaje mi eše!* Ona mu pravi: „Kmotiku, teho jo udla nmožu!" Potem šla, a temu

chlapcovi, co

ho okili, rožnula novu sviku velku. sob tež novu velku sviku,

Zatym, co kmotra nevidla, kmoter vzal rožhnul ju a piložul

Kmotra

nedla s

se !

tuotel

naho

tam,

kaj

ta

sob už pidali, pujdmy ku kmotice."

Ale dyž šce

ven a

maluko svika dohorovala. .Kmotiku, teho se mi mohli tuž áe sob pidali a moce. Pomy

jeho

obhlidnula a pravila:

njaký dar a šla s kmotrem i s diaem**)ku kmote. Pišla a položila kmote syneka na lože a vyptovala se, jak i je a kaj ju co boli. Kmotra se i žalovala, a kmoter poslol na pivo a chuí ju jako kmotru uci ve svoi chalup, aby i muh vdk urobi a i se zavdi. „Kmotiku, Pili a hodovali spolem. Potem povdo kmotra kmotrovi: ež jo tak še su chudobní, že vom žoden nchúl v te vci posluži, památku Jo budu chodi po ale nic sob z teho ndlaje, bude hodných luach a budu moi, a vy bude lii a hoi. Jo vom ty liky všecky povim, jo ich všecky mom, a vom každý rod dobe zaplácí." Stalo se. Kmoter choul po nemocných, kaj kmotra moila a každému pomuh. Tu bul naroz taky rozhlošeny felar z nho. Umiralo jedno kniža, ale i skonovalo; pece eše mu poslali pro Vzala

m

*)

O vsuvné

polohlásce

slabounkým pídechem hlásky *) nom. do.

y srovn. na z

po

.

str.

104, 4. a.

!

Slabiky dé a di znjí se

"

—

—

pišol:, zaoi ho masu mazac a svoje prošky mu dova Dyž ho uzdravut, dobe mu zaplacih, ani se nepýtali, co

Un

teho felara.

—

358

a pomuh.

su dlužni.

Potem smry pravila kmotrovi: „Kmotiku, buducn dovaje pozur kemu jo budu sto v nohách, ternu každému pomožee; ale kemu budu sto ve hlavách, ternu už npomohaje Umiroí zase jeden hrab. Zas mu poslali pro teho felara. Felar pijde, smryc stoi ve hlavách za ložem. Felar kii „Už je zle, ale zprubujemy to!" Zavoíol služebníky a kazovoí lože zatoi nohami ku smryi, a zaol nemocného masú maza a prošky mu podava do huby, a pomuh mu. Hrab mu zapíaul, co muh uniá, ani se npytol, co je na to:

!

:

dlužný, buf rod, že ho uzdravili.

Smry

jak se

nim

s

to zase 'zase) tak stane, ale sak

jeden*) na

Kmotrovi

zešía,

povdala mu: „Kmotiku, dyž

už mi teho

chvilku;

jo

kaj pati".

Ale do po-

sledka už bul mryžuty a

som smryi

mu

vom

už bul moc

lola rokuv

protože

se

pomohli,

ho pece mušim odevzda,

to tak tryvalo

nemohla vža,

Tas še mu

ndlaje.

—

aby

pytol,

sob som pidol sviku

starý.

ho

vzata.

dluhu,

muául

Smry eka,

ho ež

eše k jednemu nemocnému, aby ho uzdravul. Pomuh mu. Potem se mu smry ukázala a vezla se s nim v koáe. Zaala ho lehta a šustla ho zelenu haluzku pod kryk, un se i zvalul do klina a usnul na vky. Smry ho uložila v koáe a uikla pre. Tu najdu Roz

dohore.

juí

koáe

felara mrytveho v

ddiny ho

lutovaly.

leže a zavezli ho domu. Cele msto a všecky „Skoda teho felara, jaký to byl dobry felar! Dobe

pomohot, takého felara už

nbud!"

Syn roz šoí do kostela a kesno mamika se s nim potkala. Pytala se ho: „Synku milý, jak se moš?" Un i pravul „Už to všelijak; pokel mom, co mi taiek nahospodaiíi, dobe je se mnu ale potem Pombu vi, jak se mnu bud." „Inu synku muj, Kmotika povdo nbuj se nic, jo sem je tvoja kesno mama: co taiek tvoi mli, k temu jo sem im pomohla, a i tob výživu dom. Pjdeš k jednemu :

;

—

felarovi za

ua,

:

a ty budeš chytejší ež un, jeden*) se

pkn

chovaj."

Potem ho pomasila mašu na slechoch a zavedla k felarovi. Felar nevuí, co je za panika a jakého synka do uena

Panika pikazovala synkovi, aby se pkn chovol ho dobe uil a k dobrému stavu pived. Potem

vede.

a felara prosila, aby se s

nim rozíuiía a

odešla.

linka

ut

Felar a synek šli spolem na kiela, jaký lik nese, a

ue

žodne zeliny, jaký *)

=

jenom.

lik

zeliny, sbirot.

kero nese.

a temu

Felar

Zeliny

uovi

každo ta ze-

tež sbirol,

uové

ale

nv-

pomohly v každé

—

359

-

uovi: „Ty že*) chytejši, ež jo; bo kdo pižodnemu nvyšihnu a ty od každé nemoci znoš zeTy slyšiš zeliny, každo zelina tob kii, jaký lik liny, jak ty to vis? zeliny. Viš co, tumy spolem; jo tob síožim žodne nese a jo nsíyšim svj list dochtorsky a budu u tebe njmenšim pomocnikem a chcu nemoci:

Felar

chodi ku

mn,

s

tebu

by

praviit

jo

do smryi."

ež

sasn,

Chasnik liul a hojut

mu

v limbu svika dohorata.

Zlatovláska.

9

Rznoeím

ež

frýdeckým pepsal

p. prof.

Ignác

tak rozumný, že

Byí jedyn král (krol) a byt

Tká.

i

všeckym zviatum

kolvk vyktodaly. I poslucheje, jak se týmu nauil. staiká baba, pinisla mu v košiku hada, ei, jakoši nimu Pišla k

rozumií. co seje

ho dol pipravi, jak ho ži, že budže všeckymu rozum, co kre kolvk zvia v povtu, na zymi i ve vod mluvi. Týmu královi aby

seje

umé,

že budže

še to lubilo,

co

nikdo

numi; dobe staince zaplail

svoimu služebníkovi, aby

a hned poruil

chystot. Ale pravi,

ei,

a

ji

mu

tu

obdu pi-

rybu ku

ani na jazyk nevezmeš, alebo

mi

to svoju

hlavu zaplaéiš.

týmu

Jurkovi,

pisn

služebníkovi,

zakozoí.

„Jak

rovn

jak had.

„vypado

živ

kolkotym uši cosi

uslyši

to krol tak

bzue „Num :

tež trochu,

num

tež trochu!"

nvidži nic jak nkoliko much, co po kuchyni Tu zase kdosi na ulici šiplav volo: „Kaj idžeš, kaj idžeš?"

Jurek se obhlido, co to litaly.

imu mu

;

A.

co chysto (chyšce)?" Jak to

Tu

bylo to dživno,

sym takové ryby nvidžií", pravi seje sum jaký by to byt kucho, co by ani nokoštovoí bylo upeino, vžol kuseek na jazyk a koštovol.

? a

A inši hlasy odpovdaju: „Do mynaoveho jemya, do mynaoveho jemya!" Jurek vyhlidn z okna a vidži husera z hejnym husi. „Yhy!" pravi. „tako je to ryba?" Už vdžií, co je. Hunym stril eše jedyn kusek do gymby a potym donis hada královi, jako by ece

Po obdže král poruil pejecha, a un aby ho

za nim. Jak

hoho, brate

jeli !

mi

Jurkovi,

aby

odprovodžit.

mu

nic.

osedtol kuna,

Král jechot po

a Jurek

Jurkv ku a zaehotol „Hobych chit pes hory skoka „O to

po zelin lue, poskoil je tak lehko, že

nyni (nimaš**)", pravi druhy, ,jo bych tež rod skokol, ale na

:

!

mn

šedži

skoim, zvali se na zym jako mch a sraži znak." „Néch se co na tym?" pravil Jurkv ku; misto starého budžeš mla-

m

starý; jak sraži***),

že še pry

pedy

=

=

*) ty si je ty jsi. * ) nimaš není. nimoš =z nemáš. ***) se seje, sob ; še se.

=

^

=

!

— rozmluv

dcho." Jurek se te

dobe

vdžií. Ale král tež

360

zasriioí, ale

jedyn tak po ichu, co by král

i

rozumií, co seje

vidžit, za se Jurek smje, pyce „Niímu, královsko Jasnos! jedyn mi tak

se a jak

mluvo! se Jurek. Starý král

ndoviol

:

se: cosi

už ho mil v

ale

n-

kunici povdali, obezJit

„imu

se

smješ?"

—

pipadlo na mysel", vý-

podeziu

a

kuum

už tež

obroií a zas jechol domu.

Jak pijechali do zumku, „Ale

sklinky vina.

král

poruil Jurkovi,

aby

mu

nalol do

hlava

za to", pravi, „esli ndoleješ alebo Jurek vžol kunevku z vinym a leje. V tym pileeli oknym dva ftoci; jedyn druhého hunií, a tyn co uekoí, mil ti zíate vlasy tvoja

peleješ!"

„Dej mi ich!" pravi tyn, „šak su moje!" „Ndum, moje sym) se ich zdvihnul!" Ale joch ich vidžil. jak upadly, dy zlatovlaso panna esala." „Dej mi alespu dva!" ,Ani jedneho!"

v džuboku. su,

se

joch

(jo

—

Tu tyn druhy ftoek za

lem)

nim, a ty zlaté vlasy pochyil. Jak

tak o

.se

n

každymu v džuboku jedyn, tei zlaty vlas padnul na zym, že to zazvuniio. V tym še Jurek po nim obezdil ale scu s tebu milosiv a pelol. Propod si svj život zkiknul král

lemo

(na

tohali,

zustol

!

nakloda,

tu

esli

ziatovlasu

!

pannu dobudžeš a pivedžeš mi ju za

manželku.

Co mil Jurek robi ? Chil svj

cho nvdžil,

život

zachova, musil pro tu pannu,

sym tam. Pik jednymu ernymu lesu, a tu pod lesym u cesty horol krok; pastýi ho zápolili. Pod kokym byl bravyi kopec, iskry na padaly, a bravyi ze svoimi vaikami sym tam uekali. „Och pumož, Jurku, pumož volali žalosivo, zhorumy, i naše mladé ve vaikach. Un tu hnedka s kuna dolu, krok ucol a ohy zhasil. „Ež budžeš kj co poteloova, zpumy na nas, a tež i pumožemy. kaj

ji

Osedloí seje kuna a jechol

hleda.

jechol

:

Po tym jechol tym lesym a pijechol ku vysoké jedli bylo

íkaly a

seje

:

„Tata

my ubohé

nasy

mu

i

mama num

ftoata eše

nas, bo

a vražil co

havrani hnizdo a dolu na zymi pišely

umemy

ostatku

Na behu

kraj

sami potravy hleda,

numimy. Och pumož,

me,

aby havraata

Jurku,

pumož

mly

s

kuna

co žhra. „Ež budžeš

veselo,

mora dva ryboi

se

spolym

m A

rybu do šio*j (eina) a oba ju cheli

—

vadžili.

každý pro

Chytli

velku zlatu

seje (sebe)

samého.

moja je ryba!" druhy na to: „Málo by i tvoje bylo platné, dyby moi lodži a moi pumoci nebylo." Ež podruhé zas

„Moje sici

seje

vrchu na

kj „zpumy se na nas, a tež i pumožemy !" mušil Jurek dále pšky is. Sel dluho, dluho lesym, a z lea vychodzol, vidžií ped sebu daleké široké moe.

do boka

Potym už

mumy

Na

havraata a na-

hladym. Jurek se dluho nrozmyšlol, skoil

potebova", krákoraly

jak na

lita

uleeli,

jedli.

dv

je

šii,

* šii

(=

sítí)

—

g.

šio

(

=

šiá).

:

—

361

—

—

iakovu chyimy, to budže tvoja! „Ni tak! ty na druhu pokej (pokoj) a tuto mi dej (doj)!" „Jo vas porovnum'', pravi Jurek: „pedoje (peclejce) mi tu rybu, dobe viim ju zapíaim. a pynize rozvšecky pynize co mií od dzelce seje mezy sebu napoíy " I doí im za krala na cestu, nic seje nnchot. Eyboi byli radži, že tak dobe pe<3ali. a Jurek pusil rybu zase do mora. Veselo zašpluchaía vodu, ponoila se a potym nedaleko beha eše roz vystrila hlavu: „Ež m, Jurku, budžeš potebova, zpumy na m; odslužim se teje (ci)." A potym zmizla. „Kaj idžeš?'' pytali še ryboi Jurka. „Idu svoimu panovi, starymu královi, pro nevstu, pro zlatovlasu pannu, a ani hrub nvim,

—

u

I

kaj by ju hleda.*) „jest

—

i dobe

cera králova

Zlatovloska,

to

^^

^^"2^

ostrov. Kazdy džin ráno, dy se

od nich aža po nebu ostrov dovežemy,

pozoru (mij na

z

dni,

povdže", ekli ryboi, krystalového zumka tam na tym jza**)

rozesuje svoje zlaté vlasy;

po moru. Esli chceš

i

proto

žes

nas

(sceš),

dobe

tak

sami

e

Ale mij se na

porovnol.

abys tu právu pannu vybrol:

seje pozur),

panyn, cer královských, ale jedyn jedna

mo

idže

tam na tyn Dvanast

jest

zlaté vlasy."

Jak byl Jurek na tym ostrov, šel do krystalového zumka proši aby svoju zlatovlasu ceru jeho panovi dol za manželku. „Dum," pravil král, ale musiš ju vysluži; musiš za ti dni ti roboty zrobi. co i uložim, každý džin jednu. Zatym se do zejtka možeš odDruhy džin ráno pravi mu král: „Moja Zlatovloska mla ponu."

—

krala,

—

tkanicu drahých perel

tkanica se petrhla a perly se vysypaly do vysoké

;

na zelin lue. Ty perly ta (teja)***) éi pozbira, aby ani jedné Jurek šel na tu luku, byla daleko, široko, kleknul do nechybilo." irovy a zaal hleda. Hledol, hledol od raná do poíeda, ale ani perelky nvidžil. „Och dyby tu byli moi bravyci, i by mi mohli pumocl" trov}-

—

—

Sak smy su ale

se vzali,

tu,

kole

perly pozbira na

my

pokej,

mu

A

ich za

nho te

pum.ohli," pravili bravyci,

„Co

še jedyn hemžilo.

pozbirumy."

perel;

A

npotebovol

netrvalo leda na

potym jak už tu tkanicu zavazovoí, pivíoit

tyn byl chmmy,

noha

mu

še

—

tam

kaj še vzali

potebuješ?"

a nvidžim ani jedné I"

lue,

teje

hrumadu

z trovy

i

abysme

—

Mum

-Trošiki^ jedyn

dluho,

pospinošali

tkanicu nastrkova.

eše jedyn bravyneek, a kiil

v tejý) uhorala jak u nich horalo,

Pokej, Jurku, nezavazuj, nesu eše jednu perelku!" Jak Jurek ty perly královi pinis, a král ich perachovol, ani jedné nechybilo.

še

„Dobe

si

urobit

svoju

robotu,-

pravi,

„zejtra

i dum

inu

—

Ráno pišel Jurek, a král mu eknul: „Moja Zlatovloska a zraila tam prstýnek zlaty; ty mi ho musiš naš moru kupala v

robotu."

*)

by

t)

= tebdy.

s

infinitivem jako v polštin

*) jza=lza

(lze).

**)

tfa,

teja

=

teba, 25

—

—

362

—

Jurek šel k moru a chodžil: smutný po behu. Moe byto a pinis. isté ale tak híyboke, že še nimuh ani dna dozdi, a co dpro na

dn

—

„Och, dyby tu byla moja zlato ryba. ta by mi prsty vyhleda! Tu na roz še cosi v moru zablišiío a z hlyboiny na muhla punioc" vrch vody vyptytvata zíato ryba: „Sak sym je tu, abych i pumohla; Mam v moru naš zlaty prsty a nvidžim ani co potebuješ?" „Prám vil sym potkala šuku, ta nisla prstýnek na píotvi. dna."

—

—

i ho pinesu. A netrvalo mu šuku s prstýnkem.

Jedyn trošiku pokej, jo z

hiyboizny a pinisla

Král Jurka zas pochvolil, že

mu tei

robotu

uložil.

vroita še

dtuho,

i

dobe

„Esli chceš,

tvoimu královi dol za manželku,

— Jurek

svoju robotu urobil, a potym ráno

abych (aby sym) svoju Zlatovíosku

mušiš

pinis mrtvé

ji

i

vody;

živé

nvdžit, kaj se pro tu vodu obroi, i šel na zdabuh sym tam, kaj ho nohy nisly, až pišel do erného lesa. „Och, dyby tu byli moi havrani, sno by mi pomuhli".*) Tu mu nad hlavu cosi Sak srny su tu, abychmy šustlo a kaj še vzali tam se vzali dva havrani pomuhli. Co sceš?" „Mum pinis mrtvé a živé vody, a nvim kaj ji hleda." Ote my dobe vimy. Trošiku jedyn pokej, myi ji donšemy." A za chvileku pinisli Jurkovi každý baku vody v jedné bace byla živo voda^ v druhé mrtvo. Pokraj lesa vidžil od jedle k jedli rozepatu pauinu, uprosti pauiny šedžil velký pauk, cycot muchu. Jurek vžol baku z mrtvu vodu, postikoí pauka a pauk še zvali! na zym jak zala viša, byt mrtvy. Potym postikoí muchu z druhé baky živu vodu, a mucha zala sebu chyba, vyškrobala še z pauiny ven a potym do povto. „Tvoje šeši, Jurku žes mé skišil", bzuela mu kole uši, šak bezymn sotva bys uhodnut, kro ze dvanoši je Zlatovtoska." Jak král vidžil, že Jurek tu teu vc tež dokozol, pravit, že mu ztatovtasu ceru do. „Ale pry musiš se ju sum vybra." Potym ho ved do jedné velké izby, tam uprosti byl kulatý stul a kolym stolu budžec

teba."

ji

:

—

;

!

—

mla

dvanost svorných panyn, jedna jak druho, ale každo

šedželo

hlav tochtušku dluhu

po zym,

ež

bitu

mo kro vlasy. — „Tu kro z nich je Zlatovloska,

vidže, jaké uhodneš,

su

jako snih,

moje cery",

zyskot

si

na

tak že nic nebylo pravi

král;

ju a možeš ju

eši

hne

odveš: jak ale neuhodneš, to i nyni pisudzyna, a mušiš bez odynš. Jurek byt v nejvi uzkoséi, co poo. V tym zašeptlo mu cosi do ucha: „Bz bz idž okolo štola, jo i povim, kro to je!" ze sebu

—

ni

— ju zkišil — ta tež

—

!

Byla

(nimaš)

mi

mucha

to

—

dgj!"

ta

tež

co ni

Jurek ni

živu vodu.

„Ta panna

ta je Zlatovloska!"

—

to nyni

„Tu ceru

vykiknut Jurek, tuch vyslužií svoimu panu." „Uhodnula", A ta panna hne tež stanula od stota, odhrla tochtušku,

pravil král.

')

—

Také: pumohli,

sing. je

pomuh.

"

;

—

363

—

a zate vasy plynuly ji hustými pramyami z hlavy ež po zym, a byto od nich tak jasno, jako dy ráno slunko vyndže, ež Jurkovi oi zachodžiíy. Potym dol král na cestu svoi cei, jak se sluši a pati výpravu, a Jurek odvez ju svoimu panovi za nevstu. Starymu kralu se oi iskiíy a poskakovol radosu, jak Zlatovtosku uzdií, a hnedka poruil, aby se pipravy konaly ku veselu. „Chilch da obsi pro tvoju nposlušnosc, aby havrani zedli", pravi Jurkovi; „ale žes mi tak dobe

e

e

e

dum i jedyn sekyru hlavu sraži a potym dum poestn pochova. Jak Jurka odpravili, Zlatovloska pytala starého krala, aby ji teho mrtvého služebnika darovoí,- a král nimuh teho svoi zlatovlase odepi. Potym una zrovnala hlavu Jurkovu k elu pokropila ho mrtvu vodu a elo zrostlo z hlavu tak, že po ran ani pomatky nebylo potym ho pokropila živu vodu. u Jurek zase stanul, jako by se byl znova narodžil, erstvý jako jeli, a mladoš jedyn se mu z tvái sviiía. „Och, poslužil,

nvse

;

jakch (jak sym) to tvrdo spol!" mluvil Jurek, a til se oi. tvrdo

si

spol", pravila

„a dyby ni

Zlatovloska,

m,

na

—

vky

Ba vru bys se

nebyl pebudžil."

Jak starý král

vidžil,

že Jurek zas ožil, a žp je mladši a švornjši,

ež prv byl. rod by tež byl

eše zase omladnul. Hnedka poruil, aby ho

tež sali a

potym

tu

vodu pokropili. Sali ho a

vodu poad'

kropili živu

ale hlava nijak nchela k elu piros potym dpro zali mrtvu vodu kropic, a v tym okamžiu pirostla; ale byl za.s mrtvy, bo 'už nimli živa vody, aby ho zkisili. A protože kralostvi bez krala nimohlo by, a žádného tak rozumného nimli, aby všeckym zviatum ruzumil jako Jurek, udželali Jurka kralim a Zlato-

a pora, ež ju všecku vykropili

;

vlosku královnu.

10.

Zlato vláska. (Druhá polovice.)

Eznoeím

opavským pepsal

p.

editel Vincenc Prásek.

Jak Jui ty perly kraloi pines a král ich pelíil, ani jednej ne_Dobe's udželal svoju pracu." pral prai. zytra i dam inšu robotu." Eano Jui pišel, a král mu pral eka: „Moja Zlatovlaska kupala se v moru a ztraila tam zlaty prsten, ten mušiš najš apins.'' Jui šel k moru a chodžit smutný po behu; moro bylo isté, ale tak hlyboke, že nmuh ani dna dozde, prstének. to na dn výhled „Och dyby tu byla moja zlata rybeka, ta by mi mohla pomoc!" chyblo.

—

n

V

ty se cosy v

moru

zablisklo

a z

hluboiny na vrch

a

—

vody vyplynula

—

31J4

i

zata ryba: „Šak tu sem, abych

—

pomohla;

eho

v moru najý zlaty prsten, a nvidzim ani dna."

šiku

tkala

i

šiku

A

Jueho

Král

mu teu

ráno

netrvalo díuho, vraila se z

prav sem po-

Ene chvilku dokaj, ja hluboiny a pinesla mu

prstenem.

s

i

nesla zlaty prsten na plutv.

rybu,

ho pinesu."

— Mam

potebuješ?"

— „Vil

zas pochválil,

pracu uložil

že

dobe

svoju

vc

a

udzeíat;

potem

tvojemu

Esli chceš, abych svoju Zlatovlasku

:

pins

mrtvj a živej vody, bo i budže vodu obrai, a kaj šel tam „Och, dyby tu byli šel, kaj ho nohy nesly, až pišel do erného lesa: Tu se mu nad hlavu cosy moi krkavci, snadž by mi pomohli!" „Sak tu smy, abysmy šustlo, a kaj se vzali, tu se vzali dva krkavci: Mam pins mrtvj a živej vody, a nvim, i pomohli. Co chceš?" hleda. kaj „O tej my dobe vimy. Ene chvilku dokaj, my i i pinsem. A za málu chvilu pinesli Juemu každý jednu tykvicu*) pylnu kraloi dal za manželku, mušiš

— Jui

poteba."

nevdžel,

i

koj se pro tu

—

—

—

i

vody: v jednej byla živa voda, v druhej mrtva.

Jui

byl rad,

že se

mu

tak

to

dobe pošešilo

a

pospchat k

zámku. Kraj lesa vidžel od jedle k jedli rozepatu palinu, prosted paliny sedžel velký palk, cucat muchu. Jui vzal tykvicu s mrtvum vodum, stiknul na pálka, a palk zvali! se na zem jako zdrala viša, byl mrtvy.

Potem postíkal muchu z druhej tykvice živum vodum, a mucha zala sebum haza, vyškrabala se z paliny pre a fuk do povta. » Tvoje skišit," zuelo mu kolem uši, „šak beze sotva šeši, Jurku, žes bys zhad*l, kera z dvanasi je Zlatovlaska." Jak král vidžel, že Jui (Jurek), tu teu vc tež dokázal, pral eka, že mu svoju zlatovlasu Potem ho ved do ceru da. „Ale," prai, „musiš se ju sam vybra." jednej velkej sin, tam v prostedku byl kulatý stul a kolem stela

m

m

—

sedželo dvanast krásných

hlav

panen jedna jako druha;

ale

každá

mla

na

lochtošu dluhu až po zem, bitu jak snih, tak až nic nebylo vidže,

ma

—

„Hev su moje cery", povdžel král; esli zhadaš, kera z nich je Zlatovlaska, zyskal sy ju a možeš ju hned ze sebum od-

jaké

veš;

kera vlasy.

ale esli

mu

cosy do ucha:

Byla to mucha,

nni**) ta

mi

tež ni

sudzena, mušiš odejsc bez

uzkosi nevdžel, co

„Bz-bz

co

i

nni

nzhadaš,

(Jui), byl v najvtšej

ju

— ta

!

dži okolo štola,

skišil tež ni

se

ponu! V ja i povim

Jui živum vodum.

—

Hevaj

ni.

Jurek

ty zašeptalo

kera to je." ta

hevajky ta je Zlatovlaska!"

panna to „Hev tu

vykiknul Jui, „tu sem vyslužil svojemu panoi." sy, pral král, a panna hned tež stanula od štola, odhrnula lochtušu a zlaté vlasy plynuly i hustýma prameama z hlavy až na zem, a bylo od nich tak jasno, jako dy ráno sluneko vyjdže, až ceru

dají"

„Zhadal

*)

Jeden kubik (kiubik).

*) První osoba: „Ja sem

je

nni."

—

365

—

•

Juemu oi pati

kraloi se

Potem da kral na cestu svj ee, jak stuši a Jui odvez ju svojemu panoi za nevstu. Starému

zachadzaly.

a

výpravu,

oi

dy Ztatovlasku

iskily a poskakoval radošcum,

vidže,

a

a hned poruií, aby se dželaly pípravy k veselu.

e

e

baj da obši pro tvoju npostušnoš, aby pral Juemu; ale 2e's mi tak dobe poslužií, dam i ene sekyrum hlavu zetnu, a potem dam poestn pochova." Jak Jueho odpravili, prošila Zlatovíaska starého krala, aby i teho

„Cheí sem

krkavci

žedli."

e

mrtvého služebníka daroval,

vše, žadnym zpsobem

a

kral

nmuh

teho svojej

ztatovlasej

n-

zpsob) odepe.

Potem ona srovnala hlavu Jurkovu (Jueho) k elu, pokropila ho mrtvum vodum a eío zrostlo z htavum, až po ran ani památky nzostalo potem ho (na iaden

;

pokropila živum vodum, a

erstvý jako

jelen,

Jui

zasej vstal,

jakoby se byl znovu n^rodžií,

mladoš ene se mu z tváe sviila. „Och, jak sem to Jui a tel se oi. „Ba vru, tvrdo sy spát,** rekta

tvrdo spal,"

prai

Zlatovíaska,

„a dyby

starý kral vidžeí, že

m

nebylo, na

Jui

zasej ožil,

by byl tež tak eše zas omtadnuí.

vky vku v a

že

je

nprobudžil!" Jak

se^s

mladší

miž

Hned poruií, aby ho

prvej,

rad

tež zetnuli a

potem tum vodum pokropili. Zetnuli ho a kropili živum vodum poadž, poadž, až ju vše^^^ku vykropili ale hlava na žáden zpsob mu nchela k elu piruš; potem dprem zali mrtvum vodum kropíc, a v okam:

žiku pírostla:

ale kral byt zasej mrtvy, protože už

A

nemli

žívej vody,

nemohlo by a žádného tak rozumného nemli, aby všeckym živoicham rozumt jako Jui, udželali Jueho králem a Zlatovlasku kralovnum. aby ho skišíli.

dy kralosv bez

krala

Chyby str.

18.

tiskové.

— .

7.

klobuník,

zel.

.

15.

str.

lechtat, ib.

haluz,

.

12.

sh.

33.

.

8S.

112.

str.

.

ib.

.

6.

.

3.

6.

kostely, 4.

52.

str.

slunko,

19.

str.

.

11. zd. cháste!:, str.

sh.

sedel,

.

. sh.

.

84.

str.

6.

zd.

6.

zd.

dlá,

23.

.

hlasi,

.

str.

str.

str.

9.

zd.

1.

šh.

137.

.

. .

nepišlo,

oltá^

zd.

8.

.

ib.

.

34.

5.

. 13. neplac,

17. zd.

12. sh. kvóla, str. 42.

.

62.

str.

lúkoch,

91.

.

lacu, str. 28.

sh.

str.

41.

12.

vyptáknút,

sh.

.sh.

24. sh. hladu, dluhu, slechu,

9.

bžel,

sh. stodolou,

túkech,

ib.

.

25.

1.

.

18.

str.

str.

.

16.

str.

vymláténý, zaplatný,

lovk,

.

10.

skidélka,

sh.

.

14. zd.

sh.

19.

str.

19.

str.

.

str.

zaplacený,

zd.

16.

—

368

.

5.

zd.

ib.

.

1.

4.

sh.

leh,

16.

sh.

klau, 140. .

str.

144.

ib.

11_

11. sh. košela, str. 81.

87.

str.

.

sh.

.

14.

zd.

chlapch, zd. mlátil, 5.

sh. byl,

vláka,

ib.

. 2. zd. míacek, str. 145. . 11. sh lovisko, str. 156. . 6. sh. poíedúvám, str. 161. . 1. sh. lovk, str. 163. . 14, sh. skládali, str. 165. . 9. zd. vydláš, ib. . 7. zd. výdleek, str. 166. . 20. sh. v Holomúci, str. 167. . 7. sh. líto str. 168. . 1. sh. platné str. 196. . 13. sh. zaslúžený, str. 228. . 24. sh. hlas, str. 237. zd.

vykládka,

ib.

sh. sláma.

V píkladech

lašských

nejsou všecky píklady str.

118. P.

7.

z

vytištno krajiny,

astji

kde

se

než

tak

náležito

vyslovuje,

m.

sp^

srovn.

na-

s^

:

Obsah.

strana I.

Xárecí slovenské;

pole a hranice jeho

1.

Rznoeí

1.

A. Hláskosloví jeho: O hláskách vbec O promnách samohláskových

2.

5

zlínské; pole a hranice jeho

5

....

pehlasování

a)

'3

.'

b) dloužení

8

...

10 10

O

krácení

c)

rozšiování a stahování seslabování a sesilování samohlásek pisouvání, vysouvání samohlásek

d) lížení, e)

...

f)

11 12

g) hiát 3.

O promnách souhláskových: spodobování

a)

12 13

.

b) splývání souhlásek

promny

c)

d) e) f)

4.

b, p, m, v, f plynných j, /, r, n, sykavých s, z, c, š, ž, zubných d, t hrdelných h, ch, g, k

n

»

„

^

„

„

^

14 14 15 15^

17 17

Tvarosloví:

Skloování jmenné:

III.

t

(a)-kmeny

o-kmeny a-kmeny Dvojné íslo

Pídavná jména pisvojovací IV.

i-kmeny

.17 19 20-

21 21

.22

kmeny souhláskové Skloování námstek osobních Skloování námstkové

23 23 24

Skloování složené asování

2& 2&

V.

4.

.

i) pesmykování pízvuk

I.

2.

.

16

II.

3.

13^

souhlásek retných

g) 5, „ h) pisouvání, vysoiívání souhlásek

B. 1.

6

.

.

:

—

Rznoeí Rznoeí

2. 3.

370

—

záhorské

27

pomoravské

28

A) Hláskosloví: 29 30

samolilásky

a)

b) souhlásky

B) Tvarosloví:

1.

a)

jméno

b)

sloveso

4.

Rznoeí

Rznoeí

31 32

uherskoslovenská

alenkovské

2.

^

radjovské

S.

^

blatnické

4.

„

boršické

5.

„

6.

„

bystické stráské lipovské

7.

„

8.

„

velické

9.

„

javornické

10.

„

11.

„

A.

B.

a)

samohlásky

39

b)

souhlásky

40

Tvarosloví: b)

jména podstatná jména pídavná

c)

íslovky

d)

námstky

e)

sloveso

Rznoeí

Hláskosloví

B.

Tvar osloví b)

Rznoeí

41

42 42 42 42

bezovské

A.

a) tvary

13.

42

:

jmenné

tvary slovesné Ihotecké

A.

Hláskosloví

B.

Tvaros1oví a) tvary

jmenné

Praeteritum aoristové Kondicionál

III.

Náeí Náeí A. 1.

dolské valašské;

44 44 45

b) tvary slovesné

II.

—

Hláskoslov

a)

12.

súchovské hrozenkovské

33 35 35 35 36 36 36 37 38 38 38

46 46 47 47 51

pole a hranice jeho

Hláskosloví: O hláskách vbec

59

59

— 2.

871

—

O promnách samohláskových: 60

pehlasování

a)

b) dloužení c)

<jO

...

krácení

61 61 62 02

d) sesilování a seslabování samohlásek

3.

e)

pisouvání a vysouvání samohlásek

f)

hiát

O promnách

souhláskových:

a)

jemnní a ostení souhlásek

b)

promny

c)

^

_

„

„

plynných sykavých

j,

d) e)

.

.

zubných

d,

souhlásek retných

p, m^

b,

J,

s,

r^

z,

c,

v^

f

.

.

.

.

.

ii

š,

6-1

ž,

t

hrdeluých h, rh, g, k „ ^ g) pi"isouvání a vysouvání souhlásek h) nkolikerý zmny souhláskové v jednom slov

f)

B.

i)

pesmykování

j)

obalování

66 66

skloování jmenné I.

"L

II.

III.

66

(a)-kmeny

o-kmeny a-kmeny

*)S

oi, uši

69 71 72 73 76 76

6Í»

IV. i-kraeny

kmeny souhláskové

V. 2.

1.

skloování námstkové složené

3.

j,

4.

asování

Rznoeí Rznoeí a)

rožnovsko-karlovské (asování

samohláskách c) o souhláskách d) tvary jmenné a slovesné

A. 1.

2.

Starojické, pole a hranice jeho

Hláskosloví: O hláskách vbec O promnách samohláskových: a)

pehlasování

...

f)

3.

sesilování a seslabování

pisouvání a

O promnách

jiné

zmny

84 84

•

b) dloužení c) krácení d) úžení e)

77

SI 81 82 82

O hláskách vbec

Rznoeí

jeho)

hranické:

b) o

3.

....

64 64 65 66

Tvarosloví: 1.

2.

63 63 63

84 84 85 86 86 86

souhláskových: .86 a) obalování b) promny souhlásek retných, plynných, sykavých, zubných 87 a hrdelných

:

— c)

zmkování

d)

pisouvání

e)

vysouvání

B.

Tvarosloví:

a)

tvary jmenné

372

— 87 87 88

souhlásek „

„

88

90

b) tvary slovesné 3.

Rznoeí b)

kelecké (oblas O samohláskách O souhláskách

c)

tvary jmenné

a)

91 91

jeho)

92 92 93

d) tvary slovesné

IV.

Náeí A.

1. 2.

lašské (oblas

97

jeho)

Hláskosloví:

O hláskách vbec O promnách samohláskových:

98 98 99

pehlasování

a)

b) úžení jiné

c)

zmny

d) sesilování a seslabování e)

pisouvání

f)

vysouvání

...

.

...

.

g) hiát 3.

O promnách souhláskových b)

zmkování zmkování

c)

rozlišování a spodoba

a)

souhlásek n^ d,

f,

s,

z

jiných hlásek

e)

promnách souhláskových pisouvání a vysouvání souhlásek

f)

pesmykování

d) o jiných

g) obalování B. 1.

I.

2.

4.

105 107 107 108 110 111 111

Tvarosloví:

Skloování jmenné II.

3.

100 103 104 105 105

T)-

(a)

111

kmeny

114

o-kmeny

III.

a-kraeny oi, uši, ruky, nohy IV. i-kmeny V. kmeny souhláskové

115 116 110 117

Skloování námstkové Skloování složené asování

118 120 121

•

Rznoeí

a) o

severoopavské

samohláskách

b) o souhláskách c)

o tvarech jmenných tvarech slovesných

d) o

(oblas jeho)

134 134 135 136 136

:

— Dodavky ku

373

—

tvarosloví: 138 138

plurál kolektivní v a

I.

tvary jmen rodinných

II.

Tvoení

slov.

jména podstatná

a)

b) substantiva íselná c)

tvary jmen ženských

d)

píjmení mužská odvozená od kestných jmen ženských jména dcer jména zdrobnlá ...

e) f)

.... ....

g) slova složená h) jména pídavná

Y)

pípony zdrobovací a ostatní pípony komparace

i)

slovesa

d) /5)

sesilovací

140 14G 147 148 148 149 151 152 153 153 155 155

Skladba. I.

o jmén podstatném

II.

III.

O rod jmen

IV. o ísle

V. o VI.

161 161 162 163 164 165 166

pídavném

„

jmen

námstkách

o slovese

W\. o pedponách VIII. o píslovcích, spojkách, ásticích a mezislovcích

IX.

prostých o nominative, vokativ a akkusativ

1.

2.

4.

o geuitiv

3.

5.

o dative

6.

o instrumentále

7.

X.

170

O pádech

o spodob genitivu pívlastkového k pádu jména O pádech pedložkových

178 179 181 182 ídicího

Složené pedložky Adverbiální složeniny pedložkové

Pedložky

se

optují

Archaistické zvláštnosti

XL O asích, zpsobech O píklonkách

pád

pedložkových

a jmenných tvarech slovesných

Slovník abecední

.

.183 184 J89 190 190 190 191 197

i9í

—

3U

—

Slovník vený. I.

II.

III.

305 30&

Pole a polní práce Obilí a strava 1.

maketa Brambory

2.

epy

Sadivo,

309 809 310 310

,

obrok

IV. Píce,

V. Plevel v obilí VI.

Ovoce 2. Jabka 2.

Hrušky

3.

Švestky

4.

Tešn

5.

Oechy

311 312 313 313 313

G.

Sbírání ovoce

7.

Ovoce sušené Ovoce nevysplé a nezdailé

8.

^

.

.

314 314 314

.

.

•

.

.

.

.

314

Plody složené a bobulovité VIII. Domácí zvíata 1. Hovzí dobytek VII.

2.

3. 4.

-315 318 318 319 320 320 320 320 320

Koni Ovce Kozy

5.

Vepový dobytek

6.

Králíci

7.

Psi

8.

Koky

9.

Drbež

321 321 323 324 324 325 325 326

IX. Žúžel

X.

Hmyz

XI. Jak se volá na zvíata XII. Lichotná XIII. Hlasy

jména zvíat

zvíat

XIV. Plemenní

XV. Dojivo XVI. Špižírny

.326

XVII. Nádobí

328

XVIII. Oruží, ád, ezivo

XIX. Ožehy XX. Plachty XXI. Správa na prádlo XXII. Nadávky, pezdívky a slova obhroublá

XXní. Slova lichotná XXIV. Pímry a podobenstva

Píklady

.328 .

.

328 329 329 336 336

340^

PG 4753

BartoS, František Dialekt Olo gie moravská

B3

díl 1

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY