Krimin´ alka Seireitei Podle anime/mangy: Bleach Nad horizontem se poˇcalo l´ınˇe kut´ alet ran´ı slunce a svou z´aˇr´ı barvilo okoln´ı oblohu do pˇrekr´asn´ ych nar˚ uˇzovˇel´ ych odst´ın˚ u. Seireitei se probouzelo do kr´asn´eho dne, kde jej v´ yjimeˇcnˇe nikdo nechtˇel zniˇcit nebo ovl´ adnout. Zloˇcin vˇsak nikdy nesp´ı a detektiv Orokana Tantei to moc dobˇre vˇedˇel. Zamraˇcenˇe obhl´ıˇzel procitaj´ıc´ı svˇet z okna jedn´e z nejvyˇsˇs´ıch vˇeˇz´ı, kter´e Seireitei zdobily. Utˇeˇsoval se myˇslenkou, ˇze jejich u ´tvar ˇreˇs´ı nejz´avaˇznˇejˇs´ı zloˇciny, jenˇz se dˇej´ı uvnitˇr Soul Society a ˇze d´ıky pr´ aci, kterou dˇel´a, mohou jeho obyvatel´e klidnˇe sp´at. Dnes byl ˇ neklidn´ y. Jako by vˇedˇel, ˇze se stane nˇeco neˇcekan´eho, nˇejak´ y z´avaˇzn´ y pˇr´ıpad. Cekal, ˇze se krimin´aln´ı ˇzivly pohnou a pokus´ı se naruˇsit poˇr´adek, kter´ y s takov´ ym u ´sil´ım udrˇzuje. Uslyˇsel za sebou kroky a otoˇcil se. Pˇriˇsel za n´ım jeho pomocn´ık Ry´oshin Ashisutanto, prav´a ruka, dalo by se ˇr´ıci. ”Pane, m´ ame pˇr´ıpad!” vyhrkl ze sebe uˇr´ıcen´ y Ry´oshin, kter´ y pr´avˇe vybˇehl vˇsechny schody vˇeˇze a bral je po dvou. ”Oˇc kr´ aˇc´ı Ly´ oshine?” zeptal se s klidem inspektor Tantei. ”Jmenuju se Ry´ oshin. Vyloupen´ı pek´arny, pane.” ”Rozum´ım,” ˇrekl Tantei a otoˇcil se zpˇet k oknu. ”Zd´a se, ˇze tento pˇr´ıpad bude...” pomalu si nasadil sluneˇcn´ı br´ yle ”... vypeˇcen´ y.” YEAAAAAAAAAAAHHHHH!!! ... (pˇredstavte si u ´vodn´ı znˇelku ze seri´alu Krimin´alka Miami)
Dorazili se sv´ ym t´ ymem k pek´ arnˇe a naˇsli tam kromˇe vyraˇzen´ ych dveˇr´ı i vzlykaj´ıc´ı ˇzenu, vzlykaj´ıc´ı dˇeti a u ´plnˇe nejv´ıc vzlykaj´ıc´ıho pekaˇre. Inspektor Tantei zapoˇcal vyd´avat rozkazy. ”Omotejte p´ askou co se d´ a v okruhu pades´ati metr˚ u a nikoho za ni nepouˇstˇejte. A n´e, ˇze ji zase vˇsechnu vypl´ ac´ ate, jako poslednˇe. Pak zajistˇete d˚ ukazy. Chci fotky vˇseho ze vˇsech moˇzn´ ych u ´hl˚ u a pokud se nˇeco d´ a vyfotit i zevnitˇr, tak udˇelejte fotky i zevnitˇr. J´a mezit´ım vyslechnu majitele.” Pˇristoupili s Ry´ oshinem k pekaˇri, kter´ y si mezit´ım ut´ıral kapesn´ıkem slzy. ”V´am to tady patˇr´ı?” zeptal se inspektor. ˇ budu ˇzivit rodinu. Vˇsecko mi vzali. ˇ ım ted ”Ano, hrozn´ a trag´edie, to v´ am pov´ım. C´ Vˇsecko!” odpovˇedˇel pekaˇr a jeˇstˇe jednou si vzlykl. ”Rozum´ım. Kdy se to stalo?” ”Nev´ım. Byli jsme i s dˇetmi pˇres noc u tchynˇe a kdyˇz jsme se k r´anu vraceli, tak jsme naˇsli tohle.” ˇrekl a uk´ azal na vyraˇzen´e dveˇre. ”M´ate n´ apad, kdo by to mohl udˇelat?” zeptal se inspektor. ”Zlomysln´ y soused, nˇekdo, 1
kdo V´as nem´ a r´ ad nebo V´ am jen nepˇreje? Kdyˇz uˇz jsme u toho, kde byla Vaˇse tchynˇe v osudnou dobu?” ”Byla doma, samozˇrejmˇe. Ona by nic takov´eho neudˇelala, vych´az´ıme spolu dobˇre.” ”To nikdy nev´ıte,” ˇrekl inspektor a pˇrimhouˇril oˇci. ”Jeˇstˇe si ji proklepnu. Co vˇsechno V´am zmizelo?” ”Vˇsechno.” odpovˇedˇel pekaˇr a znova se mu u oka zablyˇstila slza. ”Nˇejak´e cennosti?” ”Ano, d´ a se ˇr´ıct.” pekaˇr se pod´ıval na svou ˇzenu. Ta jen pˇrik´ yvla. ”Ukradli mi m´e zanpakuto R´ oringupin.” ”Aha, vy jste shinigami! Ryb´ oshine, zapiˇste to!” ”Jmenuju se Ry´ oshin.” zabruˇcel asistent. ”Ano, d´ a se ˇr´ıct.” pokraˇcoval Pekaˇr. ”I kdyˇz m´am jaksi specifick´e posl´an´ı. Z´asobuji Seireitei nejlepˇs´ım peˇcivem v ˇsir´em okol´ı. M´e zanpakuto je v boji naprosto k niˇcemu, ale m´a unik´atn´ı schopnosti, kter´e se pˇri m´em povol´an´ı velice hod´ı. V shikai mi umoˇzn ˇuje v´alet tˇesto rychleji a l´epe, neˇz bych dovedl s ˇc´ımkoli jin´ ym. Proto zvl´ad´am dennˇe vyrobit spoustu dobr´eho tˇesta.” ”M´ate fotografii toho zanpakuto?” ”Ano, tady.” ˇrekl pekaˇr a podal mu fotku, kterou uˇz mˇel pˇripravenou. Inspektor fotografii chv´ıli prohl´ıˇzel. ”A kde je to zanpakuto?” zeptal se. ”Tady ten v´ aleˇcek na tˇesto, co drˇz´ım v ruce.” uk´azal mu pekaˇr. ”To jste si v´ aˇznˇe nechal ukr´ ast sv˚ uj meˇc?” zeptal se Ry´oshin. ”Vˇzdyˇt je to souˇc´ast vaˇs´ı ˇ je? Mysl´ım t´ım, jde v˚ duˇse. To nevyc´ıt´ıte, kde zrovna ted ubec nˇeco takov´eho ukr´ast?” ”V´ıte,” pekaˇr sklopil oˇci. ”Nemˇeli jsme spolu zrovna nejlepˇs´ı vztah. Posledn´ı dobou jsme se hodnˇe h´ adali. On poˇr´ ad mluvil o tom, ˇze zanpakuto je k tomu, aby kr´ajelo a ne v´alelo. ˇ ıkal, ˇze by chtˇel nˇejak´e vzruˇsen´ı. Snil o tom, ˇze si otevˇreme st´anek se sushi a on je bude R´ moct kr´ajet na mal´e kousky, zat´ımco j´a jsem byl spokojen´ y v pek´arnˇe. Proto n´am to moc neklapalo a proto taky nev´ım, kde je. Ale c´ıt´ım, ˇze kdyˇz je pryˇc, jako by zmizelo i nˇeco uvnitˇr mˇe. Snaˇznˇe v´ as pros´ım, pˇrineste ho zpˇet.” ”Nebojte pane, V´ aˇs meˇc najdeme rychleji, neˇz byste ˇrekl chleba.” sl´ıbil inspektor Tantei. ”Mnohokr´ at V´ am dˇekuji,” usm´ al se pekaˇr. Inspektor zasalutoval a zam´ıˇril si to k domu, kter´ y st´al vedle pek´arny. Zaklepal a dveˇre mu otevˇrel bez´ uhonnˇe vyhl´ıˇzej´ıc´ı muˇz. ”Dobr´e r´ ano, jsem inspektor Tantei, Orokana Tantei a vyˇsetˇruji zde vloup´an´ı.” ´ ano, hrozn´e neˇstˇest´ı. Je mi toho pekaˇre upˇr´ımnˇe l´ıto.” odpovˇedˇel muˇz. ”O ”J´a ale neˇr´ıkal, ˇze byla vyloupena pek´arna.” zpozornˇel inspektor. ”Vaˇse jm´eno?” ”Meiyo Shimin,” odpovˇedˇel muˇz. ”To jste ani ˇr´ıkat nemusel. Bydl´ım hned vedle.” ”Coˇz z v´ as dˇel´ a ide´ aln´ıho pachatele pane Shimin.” ”Co pros´ım?” zhrozil se Meyo. ”Inu. bydl´ıte hned vedle, jistˇe m´ate perfektnˇe obhl´ednut´e okol´ı i vnitˇrek pek´arny, v´ıte pˇresnˇe, kdy se otev´ır´ a a kdy zav´ır´ a. Moˇzn´a jste dokonce vˇedˇel, ˇze pekaˇr odj´ıˇzd´ı i s rodinou ke tchyni a ˇze pek´ arnu nebude nikdo hl´ıdat. A to byla ˇsance pro V´as! Vˇzdyˇt, koho by napadlo podezˇr´ıvat zrovna V´ as, ˇclovˇeka ze sousedstv´ı, co?” ”No, eh, V´ as to napadlo ne?” dostal ze sebe ponˇekud zmaten´ y Meyo. ”Vy jste nˇejak´ y chytr´ y, pane Shimin. Ale na mˇe to divad´ ylko nefunguje. Kde jste byl vˇcera veˇcer?” zaˇcal ostˇre inspektor. ”Doma.” odpovˇedˇel Meyo. ”S k´ ym jste tam byl?” pokraˇcoval inspektor.
”Se ˇzenou.” ”Proˇc jste vyloupil pek´ arnu?” Inspektor pˇrid´aval na ostrosti a hlasitosti s kaˇzdou ot´azkou. ”J´a jsem ji nevyloupil.” ”S k´ ym jste ji vyloupil?” ”S nik´ ym”. ”Takˇze s´ am?” ”Ne!” ”Kde byla vaˇse ˇzena, kdyˇz jste loupil v pek´arnˇe?!” ”Nikde, totiˇz se mnou!” ”A kde jste byl vy, kdyˇz jste loupil v pek´arnˇe?!” ”Byl jsem doma!” ”Aha! Takˇze vy jste vyloupil pek´ arnu z domu a pak jste vyrazil dveˇre, abychom si mysleli, ˇze to byl nˇekdo jin´ y. Je to tak?” ”Ne! Nen´ı!” ”To mi staˇc´ı. Shimine Meyo, zat´ yk´am V´as za podezˇren´ı z vyloupen´ı pek´arny. M´ate pr´avo vypov´ıdat a cokoli ˇreknete V´ am nebude nic platn´e.” ˇrekl inspektor, nasadil pˇrekvapen´emu Meyovi na ruce klepeta a zavolal dva muˇze z´akona, kteˇr´ı neboh´eho Meya odvedli. Inspektor se vr´ atil na m´ısto ˇcinu a pozornˇe prohl´ıˇzel vnˇejˇs´ı stranu pek´arny. Zevnitˇr zrovna vyˇsel Ry´oshin. ”Zaˇc´ın´ a se n´ am to pˇeknˇe zamot´ avat Byr´oshine.” ˇrekl inspektor. ”Ry´oshin pane. Co t´ım mysl´ıte?” ”Pachatel s n´ ami hraje pˇeknou psychologickou hru. Chce, abychom bloudili v kruz´ıch. Abychom byli bezradn´ı. Nenech´ a n´ am o nic v´ıc, neˇz p´ar neurˇcit´ ych stop a pak bude ˇc´ıst noviny a bude se n´ am posm´ıvat. Moˇzn´a n´am dokonce nap´ıˇse zaˇsifrovan´ y dopis, ve kter´em bude dalˇs´ı vod´ıtko a my jej nebudeme schopni rozluˇstit. On se mezit´ım bude kr´alovsky bavit ve sv´e skr´ yˇsi a my se budeme bez jedin´e stopy prohrab´avat ˇsp´ınou jen proto, abychom nikoho nenaˇsli. Tenhle pˇr´ıpad n´ as bude sˇz´ırat a tr´apit hodnˇe dlouho. C´ıt´ım to v kostech. No, bude tˇreba zatknout p´ ar lid´ı a pak se uvid´ı. Uˇz jsem s t´ım zaˇcal.” ”Pane, my uˇz v´ıme, kdo to udˇelal.” ”Vskutku? Byl to ten vˇsiv´ ak Meyo?” ”Ehm, ne pane. Byl to shinigami jm´enem Jaakuna G´ot´o. Naˇsli jsme uvnitˇr pr˚ ukaz do knihovny na jeho jm´eno a taky jeho otisky prst˚ u.” ”M˚ uˇze to b´ yt z´ amˇernˇe nastraˇzen´a faleˇsn´a stopa. Meyo m˚ uˇze b´ yt mazanˇejˇs´ı, neˇz si oba mysl´ıme.” ”To pochybuji. G´ ot´ o je zn´ am´ y recidivista. A kdo je v˚ ubec ten Meyo?” ˇ ˇ ”Na tom ted nesejde Ryk´ oshine. Pojdte, p˚ ujdeme provˇeˇrit pana G´ot´o! Kde bydl´ı?” ”Slouˇz´ı u jeden´ act´e divize, dnes nem´a sluˇzbu, takˇze m˚ uˇze b´ yt kdekoliv.” ”Tak se vyd´ ame nejdˇr´ıve do kas´ aren.” rozhodl inspektor. ”Ti Kempachiho troglodyti by n´am mohli prozradit, kde se ten lotr poflakuje.” I vydali se v nejvyˇsˇs´ım spˇechu ke kas´arn´am jeden´act´e divize. Cestou se inspektor Tantei zeptal Ry´oshina: ”Ra´oˇsine, nikdy jste mi neˇrekl, jak´a je vlastnˇe schopnost vaˇseho zanpakuto.” ”Jmenuju se Ry´ oshin, pane. Nikdy jste se neptal. Proˇc V´as to zaj´ım´a?” ”Jen tak,” odtuˇsil Tantei. ”Nadˇr´ızen´ y by mˇel nˇeco vˇedˇet o sv´ ych podˇr´ızen´ ych. To d´ a rozum. Tak pov´ıdejte.” pob´ıdl ho.
”Inu, moje zanpakuto v shikai um´ı neutralizovat schopnosti ostatn´ıch zanpakuto, kter´e ˇ vypadal, jako ˇze ho v˚ jsou rovnˇeˇz v shikai.” odpovˇedˇel Ry´ oshin inspektorovi, kter´ y ted ubec neposlouch´ a a nad nˇeˇc´ım pˇrem´ yˇsl´ı. ”Co?” vytrhnul se inspektor ze zadum´an´ı. ˇ ıkal jsem, ˇze m´e zanpakuto um´ı...” ”R´ ˇ nen´ı ˇcas chlubit se sv´ ˇ ”Ale no tak, Ty´ oˇsine,” pˇreruˇsil ho. ”Ted ym zanpakuto. Soustˇredte se na pˇr´ıpad!” Ry´oshin zavrˇcel cosi o diagnostikov´an´ı demence a zmlknul. Uˇz byli skoro u kas´aren jeden´act´e divize. Tam pˇreruˇsili pr´ avˇe prob´ıhaj´ıc´ı rvaˇcku a dozvˇedˇeli se, ˇze Jaakuna G´ot´o m´a dnes volno a odeˇsel si cosi odn´est do sv´eho domu v Junrinanu v z´apadn´ım Rukongaji. Vyrazili tam a jakmile proˇsli branou ven ze Seireitei, zastavili se. ”Aby naˇse p´ atr´ an´ı bylo snazˇs´ı, Hyr´oˇsime,” zaˇcal inspektor. ”Vyuˇziji sv´e zanpakuto. Uk´aˇze mi cestu k pachateli. Jistˇe se pt´ ate, proˇc jsem jej nepouˇzil uˇz dˇr´ıve. Inu, moje zanpakuto m´ a tu schopnost, ˇze...” ”... v´am uk´ aˇze cestu k pachateli jen, kdyˇz pˇribliˇznˇe v´ıte, kde je.” dokonˇcil za nˇej Ry´oshin ˇ ık´ bez z´ajmu vˇetu. ”R´ ate mi to pˇri kaˇzd´em pˇr´ıpadu.” ”Tak tedy!” inspektor vytasil meˇc a pronesl: ”Hledej Kakudaiky´o!” Jeho zanpakuto se promˇenilo na lupu, kter´ a byla o nˇeco vˇetˇs´ı neˇz kdejak´a obyˇcejn´a lupa. Inspektor pohl´edl skrze ˇcoˇcku a na zemi se mu zjevila tenk´ a ˇcerven´a linka t´ahnouc´ı se nˇekam kupˇredu po cestˇe, jenˇz smˇeˇrovala do Junrinanu. ˇ ”Jdeme, Cilouˇ sine, povedu n´ as!” ˇ Cerven´ a linka je po chv´ıli svedla z cesty na u ´zkou pˇeˇsinu smˇeˇruj´ıc´ı do lesa. N´asledovali ji mˇelk´ ym u ´dol´ım, kter´e prot´ekal pot˚ uˇcek. Na jeho konci se napojovalo na kotlinu, kde spatˇrili u jej´ıho dna mal´ y domek. Z oken vych´azelo svˇetlo a ˇcerven´a linka je vedla pr´avˇe k nˇemu. ˇ sebereme ho.” ”Ten liˇs´ ak Jaakuna bude doma. Pojdte, Potichu se pˇribl´ıˇzili k domku a zkontrolovali, jestli nem´a v´ıc neˇz jeden vchod, aby jim Jaakuna neutekl. Pak se postavili ke dveˇr´ım, inspektor je rozrazil, vl´ıtnul dovnitˇr jako b´ yk do ohrady na corridˇe a rozkˇrikl se: ”Krimin´alka Seireitei! Zachraˇ n se kdo m˚ uˇzeˇs... ehm, totiˇz ruce vzh˚ uru, nikdo ani hnout!” ˇ jste zniˇcil tu spr´ ”Tak ted avnou atmosf´eru.” podotkl Ry´oshin inspektorovi za z´ady. V domku se nikdo nehnul. Vlastnˇe ani nemohl. Jedin´ y, kdo byl uvnitˇr, byl Jaakuna G´ot´ o, priv´azan´ y k ˇzidli, v bezvˇedom´ı a s pˇeknˇe upleten´ ym roub´ıkem v puse. ”Pane G´ ot´ o, zat´ yk´ am v´ as za... nˇeco, co uˇz si nepamatuju. Lehnˇete si na zem a dejte ruce za hlavu!” Nic. ”Tak bude to?” Nic. Ry´oshin se vzadu pl´ acl po obliˇceji a inspektor Tantei uˇz napˇrahoval lupu, ˇze s n´ı praˇst´ı Jaakunu po hlavˇe. Najednou se odkudsi ozval hlas: ”Tak pˇreci jen jste n´ as vyˇcmuchal. Netuˇsila jsem, ˇze se tu objev´ıte tak rychle.” V m´ıstnosti najednou st´ ala starˇs´ı ˇzena a v ruce drˇzela pletac´ı jehlici. ”Kdo jste?” zeptal se Tantei. ”Z´aleˇz´ı na tom?” ˇrekla ˇzena. ”Za chv´ıli V´am to bude stejnˇe jedno. Jaakuna prostˇe pˇri zat´ yk´an´ı zabil sebe i dva str´ aˇzce z´ akona.”
”Madam, nev´ım, kdo jste, ale dˇes´ıte mˇe.” Tantei vyt´ahl pr˚ ukazku. ”Zat´ yk´am V´as za straˇsen´ı inspektora!” ˇ Zena zaostˇrila. ”Pr˚ ukazka do videop˚ ujˇcovny?” ”Eh, hned to bude.” inspektor zaˇsmejdil v kapse, vyt´ahl pr˚ ukazku a zvolal: ”Ha! zat´ yk´am V´as za...” ”Sleva na Dango?” pˇreruˇsila ho ˇzena. ”Nespˇechejte, j´a klidnˇe poˇck´am.” ”Moment´ık.” Inspektor chytil svou lupu do zub˚ u, prohrabal obˇe kapsy, z jedn´e vyt´ahl odznak, zkontroloval, jestli m´ a ten spr´avn´ y a pak zkusil znovu zat´ ykac´ı formuli. ”Zat´ yk´ am v´ as za straˇsen´ı inspektora. Budete tak hodn´a a ˇreknete mi, o co tady jde?” A ˇzena zaˇcala: ”Ten neschopn´ y tˇestopatlal, neb´ yt jeho zanpakuto, nedok´azal by nic, nic! M´a dcera si ho v˚ ubec nemˇela br´ at. J´a j´ı to ˇr´ıkala, ale ona neposlouchala.” Ry´oshin se chytil nadhozen´eho lana. ”Vy jste pekaˇrova tchynˇe!” ”Ano. Jsem.” ”J´a to vˇedˇel!” ozval se inspektor. ”Proˇc tohle dˇel´ ate?” zeptal se Ry´oshin. ”Chtˇela jsem tomu budiˇzkniˇcemu d´at za vyuˇcenou. Chtˇela jsem sv´e dceˇri uk´azat, jak´ y je to neschopn´ y trouba, ˇze bez pomoci nedok´aˇze nic. Aby ho opustila a provdala se radˇsi za klenotn´ıka nebo za doktora nebo za bohat´eho milion´aˇre.” ”Nekladete na sv´eho potenci´ aln´ıho zetˇe pˇrehnan´e n´aroky?” podotkl Tantei, ale ˇzena ho neposlouchala a pokraˇcovala v objasˇ nov´an´ı sv´eho pl´anu. ”Tak jsem mu ukradla zanpakuto a nastraˇzila to tak, aby to vypadalo, ˇze loupeˇz provedl nˇekolikr´at trestan´ y recidivista, kter´ y tragicky zahynul pˇri v´ ybuchu, kter´ y nastal, kdyˇz se snaˇzil pouˇz´ıt ciz´ı zanpakuto.” ”Zanpakuto pˇri tomhle nevybuchuj´ı.” poznamenal Ry´oshin. ”Jak to v´ıte? Zkouˇsel jste to nˇekdy?” ˇstˇekla po nˇem ˇzena. ”Ne, nezkouˇsel, ale...” ”Tak vid´ıte! Proto jsem unesla Jaakunu G´ot´o. Nebylo to nic tˇeˇzk´eho, m´e zanpakuto um´ı kohokoli lapit do vlny a Jaakuna byl opil´ y, kdyˇz jsem ho chytala. Mˇel b´ yt jedinou obˇet´ı, ale m´ısto jedn´e obˇeti budou tˇri. A to vˇse, p´anov´e, kv˚ uli tomu, ˇze strk´ate nos do vˇec´ı, do kter´ ych v´am nic nen´ı.” ”Madam,” ujal se slova Tantei. ”Strk´an´ı vˇec´ı do nosu, errr totiˇz strk´an´ı nosu do vˇec´ı, do kter´ ych n´am nic nen´ı...” dramatick´ a pauza, pˇri kter´e si inspektor chtˇel nasadit sluneˇcn´ı br´ yle, ˇ ale nenasadil, nebot je vytratil cestou, ”... je naˇse pr´ace.” ˇ Zena zavrˇcela a inspektor nemeˇskal. Kˇrikl: ”Bakud´ o #62. Hyapporankan!” a hodil z´aˇr´ıc´ı tyˇc po pekaˇrovˇe tchyni. Tyˇc j´ı vˇsak jen proletˇela, rozdˇelila se na nˇekolik dalˇs´ıch a zap´ıchla se do zdi spolu s ostatn´ımi. ”Co to?” nech´ apal inspektor. ”Tohle obvykle funguje.” ”Moje zanpakuto m´ a jeˇstˇe jednu schopnost. Um´ı mˇe uchr´anit pˇred kid´o.” ”Hej! Podv´ ad´ıte! Proˇc nejste jako ostatn´ı z´apor´aci a nevyklop´ıte n´am sv´e schopnosti rovnou?” ”Proˇc bych to dˇelala?” ”Poruˇsujete pravidla!” ”Ano, pˇresnˇe to dˇel´ am.” Inspektor se mraˇcil. ”Vid´ım, ˇze s V´ ami budou probl´emy. Dobˇre, kdyˇz to nep˚ ujde po dobr´em, p˚ ujde to po zl´em. Bankai!”
Okol´ı se na chv´ıli utopilo v kouˇri a kdyˇz se rozplynul, st´al tam inspektor v policejn´ım odˇevu, s obuˇskem v jedn´e a s pouty ve druh´e ruce. Na hlavˇe mˇel policejn´ı ˇcepici s leskl´ ym zlat´ ym odznakem, na krku p´ıˇsˇtalku a na noh´ach vyleˇstˇen´e ˇcern´e boty. ˇ Zena mezit´ım nev´ ahala a zmizela jeˇstˇe, neˇz se kouˇr rozplynul. ”Nebojte Riˇs´ oˇsine. Dobˇehnu ji. V tomto odˇevu dok´aˇzu velice rychle bˇehat a kouzlit poutac´ı kid´ o bez zaˇr´ık´ an´ı. To je schopnost m´eho bankaie.” ˇrekl inspektor a probˇehl nejbliˇzˇs´ı zd´ı, kter´a ho dˇelila od pachatelky. Venku vidˇel, jak d˚ uchodkynˇe bˇeˇz´ı, co j´ı s´ıly staˇc´ı a zapl´et´a mezit´ım cestu pomoc´ı hust´e s´ıtˇe z vlny. Inspektor zap´ıskal na svou speci´aln´ı p´ıˇsˇtalku, kter´a mˇela speci´aln´ı schopnost pachatel se vˇzdy lekl a zaˇcal ut´ıkat rychleji. Inspektor se pustil za ˇzenou. Mocn´ ym m´avnut´ım obuˇsku zpˇretrhal nastraˇzen´e prov´azky a m´avnut´ım druh´e ruky po ˇzenˇe mrˇstil zlat´e tˇrpyt´ıc´ı se lano - bakud´o #4. Hainawa. To neudˇelalo nic. ˇ ıkala jsem, ˇze to nebude fungovat.” ”Je to zbyteˇcn´e,” kˇrikla ˇzena za sebe. ”R´ Inspektor zkusil bakud´ o #9. H´ orin. Tak´e se nic nestalo. ”Neslyˇsel jste?” ozvala se znovu ˇzena. ”Mˇe nem˚ uˇzete chytit.” Inspektor se naˇstval, zakouzlil bakud´o #61. Rikuj´ok´or´o a d˚ uchodkynˇe se sk´acela na zem s ˇsesti z´aˇr´ıc´ımi paprsky svˇetla zap´ıchnut´ ymi v boc´ıch. Inspektor k n´ı pˇriskoˇcil a nasadil j´ı na ruce pouta. Pak poˇckal, aˇz dobˇehne Ry´oshin. ”Tak jsem ji nakonec dostal.” pochv´alil se Tantei. ”Nemoˇzn´e,” zas´ıpala ˇzena. ”Jak...” ”S jednou vˇec´ı jste nepoˇc´ıtala, mil´a pan´ı.” spustil Tantei. ”S ˇc´ım?” zeptala se se z´ ajmem. Ry´oshin pˇri honiˇcce pouˇzil sv´e zanpakuto a vyruˇsil ˇzenˇe jej´ı schopnost neutralizovat kid´ o a proto byl Tantei schopen ji nakonec spoutat do Rikuj´ok´or´o. Tˇeˇsil se, ˇze inspektor koneˇcnˇe uzn´a jeho z´ asluhy. ˇ se zapletete s inspektorem Orokanou Tanteiem!” doˇrekl inspektor a rozesm´al se na ”Ze cel´e kolo. Pot´e ˇzenu odvedli na sluˇzebnu a vr´atili pekaˇri jeho zanpakuto. Pˇri zjiˇstˇen´ı, kdo byl ˇ pachatelem nechtˇel vˇeˇrit vlastn´ım uˇs´ım. Zenu ˇcekal soud a Jaakunu ˇspit´al. Pˇr´ıpad byl vyˇreˇsen. Po sluˇzbˇe sedˇeli Tantei s Ry´ oshinem na baru vedle sluˇzebny a pop´ıjeli. ”Martini s ledem,” poruˇcil si inspektor. ”Netˇrepat, nem´ıchat.” ”Co? M´ ame jen sak´e.” odpovˇedˇelo obsluhuj´ıc´ı dˇevˇce. ”Tak dvakr´ at! A netˇrepat, nem´ıchat.” trval inspektor na sv´em. Dˇevˇce obr´ atilo oˇci v sloup a ˇslo pro novou lahev. ”V´ıte, Watsone,” zaˇcal Tantei. Ry´oshin uˇz se chtˇel zaˇc´ıt vztekat, kde ˇze to sakra vyhrabal Watsona, ale pak se sm´ıˇril s t´ım, ˇze to inspektor stejnˇe nikdy neˇrekne spr´avnˇe a zase se uklidnil. ”Jsem r´ ad, ˇze dˇel´ ame pr´ aci, jakou dˇel´ame.” pokraˇcoval inspektor. ”A ˇze ji dˇel´ame dobˇre. Tihle ostatn´ı shinigami, co jen bˇehaj´ı po svˇetˇe, m´avaj´ı meˇcem a kuchaj´ı hollowy, to je taky fajn pr´ace a z´ asluˇzn´ a, coˇz o to. Ale mysl´ım, ˇze ti, co to vˇsechno udrˇzuj´ı pohromadˇe a staraj´ı se o to, ˇze mohou dˇeti klidnˇe sp´ at, jsme my. Nˇekdo by o n´as mohl nˇekdy natoˇcit nˇejak´ y film, nebo seri´al. Tˇreba kreslen´ y. A nebo alespoˇ n napsat nˇejakou trapnou pov´ıdku. Pak bych si ˇrekl, ˇze m´ a pr´ ace je opravdu docenˇen´a. Co mysl´ıte?” Ry´oshin jen bez z´ ajmu pokrˇcil rameny. N´ahle pˇribˇehl mlad´ık z Tanteiova oddˇelen´ı a cel´ y ud´ ychan´ y sdˇelil inspektorovi:
”Omlouv´ am se inspektore, nal´ehav´ y pˇr´ıpad. Loupeˇz v potˇreb´ach pro pleten´ı. Potˇrebujeme V´as tam.” Inspektor se pomalu pod´ıval do sv´e sklenice a pomalu pronesl: ”Zd´a se, ˇze tento pˇr´ıpad bude...” pomalu si nasadil sluneˇcn´ı br´ yle. ”Ale n´e.” povzdechl si Ry´ oshin. Vˇedˇel, co bude n´asledovat. ”... popleten´ y.” dodal inspektor. YEAAAAAAAAAAAHHHHH!!! ...
