Brendon Burchard
Náboj Z anglického originálu The Charge přeložila Petra Polsen Odpovědný redaktor Milan Kudyn Produkce Singularis, s.r.o. Návrh obálky Miroslav Kašpar Grafická úprava a sazba Art D, www.art-d.com Elektronické formáty připravil KOSMAS, www.kosmas.cz Výroba CPI Moravia Books, s.r.o. Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE www.synergiepublishing.com Vydání první Copyright © 2012 by The Burchard Group, LLC Translation Copyright © 2016 Synergie Publishing SE Publlished by arrangement with Folio Literary Management, LLC and Prava i Prevodi Literary Agency ISBN 978-80-7370-405-6 (kniha) ISBN 978-80-7370-465-0 (e-kniha)
Věnováno mé úžasné milující rodině, která mi vždycky umožňovala hnát se za Nabitým životem a žít jej: Mamince, Helen, Bryanovi, Davidovi a mé úžasně přítomné, milé, energické a krásné manželce Denise. A tatínkovi – ztratili jsme tě příliš brzy, táto, ale tvůj náboj si neseme napořád.
Na slovíčko, čtenáři Jako kouč, trenér úspěchu a spíkr jsem měl tu čest pracovat s opravdu pozoruhodnými lidmi (a mezi ně počítám i své obecenstvo) po celém světě. Mnohé z příběhů v mé knize jsou zkratkovitým popisem nebo stručným souhrnem mých zkušeností a vztahů s klienty, obecenstvem a někdy i s přáteli nebo členy rodiny. Některé podrobnosti byly vynechány nebo změněny, protože nesouvisí s tím, co vás chci naučit. A plně přiznávám, že některé příběhy jsou zdramatizované. Ve všech případech jsem udělal všechno pro to, abych sdělil základní prvky příběhů mých přátel a klientů a podělil se s vámi o příklady, které vám umožní vlastní transformaci. Doufám, že si je užijete. Také prosím vězte, že nejsem lékař, licencovaný psycholog, psychoterapeut, psychiatr, neurolog, finanční nebo právní poradce ani nikdo podobný. Pokud jsem něco, pak tedy student a služebník, a i když se radostně dělím o to, co jsem se v těchto oblastech dozvěděl, žádná z informací, které poskytuji, není určena jako odborná lékařská, psychologická, finanční nebo právní rada a ani by tak neměla být brána. Pokud v těchto oblastech potřebujete pomoc, poraďte se s odborníky pro danou oblast. Já ani můj vydavatel – zejména můj vydavatel, prosím – nejsme zodpovědní za cokoli, co se ve vašem životě stane včetně čehokoli špatného nebo dobrého, k čemu dojde v důsledku mých rad v této knize. Veškerý příslib této knihy samozřejmě spočívá v tom, že váš život je takový, jaký si jej uděláte VY. Při psaní této stránky vám poskytuji první lekci Nabitého života: v čemkoli, co děláme, můžeme najít zábavu a zájem – dokonce i v jednání s právníky. S Pánem Bohem, Brendon
OBSAH Tam venku .................................................................................................. 13 Úvod ........................................................................................................... 15
1. – Ven z temnoty ................................................................................... 33 ČÁST I – PĚT ZÁKLADNÍCH POHONNÝCH SIL 2. – Pohonná síla pro ŘÍZENÍ ................................................................. 51 3. – Pohonná síla pro KOMPETENCI .................................................... 75 4. – Pohonná síla pro SHODU ................................................................ 97 5. – Pohonná síla pro PÉČI ................................................................... 113 6. – Pohonná síla pro PROPOJENÍ ....................................................... 133 ČÁST II – PĚT POHONNÝCH SIL, KTERÉ NÁS POSOUVAJÍ VPŘED 7. – Představení pohonných sil, které nás posouvají vpřed ..................... 159 8. – Pohonná síla pro ZMĚNU ............................................................. 165 9. – Pohonná síla pro VÝZVU ............................................................... 187 10. – Pohonná síla pro TVŮRČÍ VYJÁDŘENÍ ....................................... 207 11. – Pohonná síla pro PŘISPĚNÍ ........................................................... 225 12. – Pohonná síla pro VĚDOMÍ ............................................................ 245
Závěr ......................................................................................................... 269
Pořád se připravujeme na život, ale nikdy nežijeme. RALPH WALDO EMERSON
TA M V E N K U NABITÝ ŽIVOT, OPRAVDU PROŽITÝ život, není rutinní existence v nějaké půvabné malebné vesničce bezpečí a jistoty. Ne, život, který stojí za to žít, je tam venku, v lesnaté divočině neznáma, na hrbolatých bojištích, která zkouší náš zdravý rozum a vůli v dennodenním zápase s našimi vlastními démony. Najdeme jej, když se bouřemi a boji trmácíme kupředu a slyšíme jen fámy a posměch nepřátel a protivníků silnějších než my, najdeme jej na zemi, na kterou jsme byli sraženi a teď na ní ležíme s rozpřaženýma rukama tváří v tvář našim slabostem, najdeme jej na vrcholcích hor, kterých jsme dosáhli jen proto, že jsme vydolovali každičký gram své poctivosti, síly, charakteru a odvahy, abychom vydrželi stoupat nahoru bez ohledu na to, kolik trápení neseme na bedrech, a bez ohledu na překážky, které nám stojí v cestě. Tam venku se setkáváme tváří v tvář se svým osudem i s tím nejlepším v nás. Tam venku, v novém světě nejistoty a dobrodružství, sami sebe poháníme, sami sebe zlepšujeme a sami sebe si uvědomujeme. Nabitý život je jen hrdinské tažení za něčím víc, co nás naplňuje moudrostí a smyslem, ale jen poté, co jsme zaplatili vlastním potem a někdy také slzami. Nabitý život je, když pochodujeme dál, přestože jsme slabí, unavení a plní strachu, a je v přátelství spolubojovníků, se kterými se pachtíme – našich bratrů a sester, rodiny a přátel, kteří nás povzbuzují a lopotí se s námi i přes všechnu tu špínu a zjevné bláznovství našeho konání. Nabitý život je na stezce, po které se tolik nechodí, na nezmapované stezce, kterou si každý z nás vybere sám, a často
NÁBOJ
na klikaté zarostlé cestě, která vede jen k další neupravené silnici nebo k poli příležitostí, kde se musíme znovu postavit na vlastní nohy se stejnou nadějí na vítězství a překročení vlastního stínu. Nabitý život je tam venku, kde máme odvahu postavit se před svět nazí a takoví, jací doopravdy jsme, kdy zíráme do duší těch okolo nás a spatřujeme v nich obraz božského a kdy se statečně a bez podmínek vrháme do lásky, která nemá dno ani hranice. Nabitý život je tam venku, za hranicemi našeho pohodlí a radosti z nashromážděného, za naší architekturou rutiny, kde se vyvlékneme z pout svých omezujících přesvědčení, velkolepě se vzneseme nad své vlastní nedostatky a vyjádříme své nejvyšší já. Nabitý život je tam venku, ve světě bohatém na volby a výzvy a strach a svobodu, kde na vás čekají největší dary a dobrodružství. Poslouchejte. Nabitý život je tam, kam vás volá osud. Buďte smělí a připravte se. Je čas znovu nabít baterie. Brendon Burchard
ÚVOD TATO KNIHA JE NEMILOSRDNÝ útok na nudu, povrchní zábavu, průměrnost, odtažitost a „normální“ život. Na rovinu vám položí otázku, proč sami sobě dovolujete žít na energetické úrovni, na které se v současné době nacházíte, a bojovně vás postrčí k tomu, abyste žili energičtější, strategičtější a empatičtější život. Na následujících stránkách najdete pragmatického původce, který bude nezřídka v rozporu s vaším očekáváním a který se prodírá nepořádkem špatných rad, klidně zahodí skoro půl století psychologických nedorozumění a razí cestu k jednomu jedinému cíli: novému životu, který vám dá pocítit, že jste opravdu, plně a nádherně plní života. Přiznejme si to: emoční energie světa se zplošťuje. Za posledních čtyřicet let skoro v každé rozvinuté zemi světa téměř desetkrát vzrostl výskyt klinické deprese. Navzdory všemu, co si spojujeme s blahobytem – tedy dostatek jídla, peněz, vzdělání, bezpečnosti a dostupnost umění a lékařské péče – je to v těchto společnostech častý jev. Lidé čím dál víc mluví o pocitech neklidu, únavy, stresu i o nepojmenovatelných obtížích, díky nimž se často cítí znudění, nejistí nebo frustrovaní. Hádám, že o tom víte své. Stejně jako ostatní máte všechno, o čem jiní říkají, že to „potřebujete“ – bezpečí, střechu nad hlavou, stravu – a přece se jen málokdy cítíte tak nadšení, výkonní a naplnění, jak jste předpokládali. Do jisté míry cítíte, že neplníte sliby, které jste sami sobě dali, a že nevyužíváte potenciál, který
NÁBOJ
ve vás dřímá. Každý nový rok začínáte zapálení pro velký závod, abyste pak skončili v pomalém poklusu. Máte kompletně rozplánovaný týden, ale někde hluboko uvnitř víte, že práce, která vás tolik zaměstnává, není prací vašeho života. Máte inteligenci, duši, touhu a vůli, ale stejně se příliš často přistihnete, jak se motáte v začarovaném kruhu pochybností a otálení. Se všemi a se vším jste spojeni online, ale se světem i s druhými lidmi se ani zdaleka necítíte tak propojení, jak byste rádi. Čekáte na něco jako povolení nebo správné načasování, abyste mohli každý den žít naplno. Cítíte neklidnou touhu po něčem víc. A tak jsem tu já, abych vám řekl, že si zasloužíte něco víc. Ale má to háček: abyste to dostali, budete muset žádat víc i od sebe. Vím, že tahle slova vám můžou vzít odvahu nebo vás dokonce odradit od dalšího čtení. Už tak dost bojujete o to, abyste se udrželi nad vodou a bdělí, a přitom vás ještě drtí nemilosrdné finanční záležitosti, nerozumné požadavky ze všech stran a nedostatek spánku. Tím posledním, co pravděpodobně chcete slyšet, je, že se musíte ještě víc snažit, sofistikovaněji pracovat nebo dávat víc do života. Problém je, že to právě slyšíte. A ať už mě za to oceníte nebo ne, na těchto stránkách vám hodím rukavici – a já doufám, že mě necháte a přijmete tu výzvu, protože věřím, že tam venku na vás skutečně čeká něco víc a že vy to víte. Myslím, že jste si v životě vychutnali spoustu magicky šťastných, poutavých a naplňujících chvil a že jste ochotni udělat vše potřebné k tomu, abyste si jich užili víc. Vzpomeňte si na chvíle, kdy vás všechno víc bavilo, kdy jste byli divocí a bezstarostní a cítili jste víc nadšení a naděje, než jste si kdy dokázali představit. Krátce řečeno, už jste zahlédli a ochutnali Nabitý život – zesílenou existenci, díky které se cítíte plní energie, zájmu a nadšení z žití. Pokud je to pravda, pak mi dovolte, abych vám vyložil své karty: Nemyslím si, že neklid, nuda, úzkost, strach nebo jakákoli
jiná přetrvávající negativní emoce, kterou možná cítíte v souvislosti se sebou, ostatními nebo obecně se životem, má co do činění s ekonomikou, čím dál víc chaotickým světem, ve kterém žijeme, vaším dětstvím, smůlou nebo jakoukoli jinou snadnou výmluvou, kterou v dnešní době nabízí šiřitelé postoje oběti. Ne, jakýkoli nedostatek náboje ve vašem životě je pouze výsledkem kolosální chyby ve strategii. Jedině selhání ve strategickém řízení obsahu vaší vědomé mysli vám brání v tom, abyste cítili trvalý vnitřní náboj a uvědomovali si, že jste plně naživu, zaujatí, propojení a naplnění. Dobrá zpráva je, že v rukou držíte velmi strategickou knihu. Jsem přesvědčený, že někdy dříve ve svém životě jste cítili jiskru, takovou, která vás rozsvítila na celé dny. Ale nechci vám jen vrátit emoční náboj, který jste jednou nebo dvakrát vnímali – to by bylo něco jako laciný trik, který můžete čekat od cirkusového hypnotizéra. Chci vám ukázat docela nový plán možností a emoční živosti, o kterém jste dosud nevěděli, že existuje. Realita, která je živější, barevnější, více vzrušující a víc sexy, může být vaše. Abych lidem pomohl dosáhnout tohoto druhu existence, strávil jsem patnáct let složitým studiem všeho, co mi přišlo pod ruku v souvislosti s psychologií, neurovědami, lidským potenciálem a úspěchem. Zasvětil jsem svůj život hledání, jak strategicky a radikálně pomoct ostatním a trvale zvýšit jejich energii, zájem a nadšení – jejich vnitřní náboj – v každé oblasti jejich života. Pomohl jsem ředitelům znovu přivést k životu nejen je samotné, ale také celé společnosti, pomohl jsem párům ke vzkříšení jejich lásky, atletům ke znovuzískání síly, umělcům k opětovnému spojení s jejich géniem, rodičům k oživení vztahu s jejich dětmi a slavným lidem a politikům znovu získat své obdivovatele a přívržence, a to všechno tím, že jsem jim pomohl napojit se na silnější vnitřní náboj – tedy něco, co v nich už dřímalo. Díky této práci jsem se
NÁBOJ
stal jedním z nejlépe placených koučů a trenérů úspěchu na světě a můj světově známý seminář Akademie úspěchu je standardem v oboru personálního růstu a výkonnosti. Ale věc se má takhle: Není to o mně, a nikdy nebylo. Nedělám to tak, že bych se bil v prsa nebo vám vymýval hlavu falešným chlácholením. Dělám to tak, že vybuduji strategický plán, který vám umožní – ne, který vás pobídne – k tomu, abyste žili svůj nejlepší život.
Moderní motivace V dnešní době žijeme své životy strategičtěji a cílevědoměji. Proč se tedy mnozí z nás v našem světě hojnosti plném možností a propojenosti cítí nedostateční a oddělení? Proč jsme se všemi informacemi typu „jak na to“ nejistí, na které páky zatlačit, abychom si výrazně zlepšili život? Jak to, že máme tak moc – střechu nad hlavou, příležitosti, bezpečí, výběr, přístup do celého světa – a stejně pořád (nebo alespoň většinu času) nejiskříme energií? Dříve by nás guruové osobního rozvoje a kliničtí psychologové začali přesvědčovat, že jsme všichni blázniví a nevděční a že si nevšímáme dobrých věcí všude kolem nás. Řekli by, že jsme ovládáni temnými potřebami, které nám nedovolují vyhřívat se na sluníčku, že jsme příliš pohlceni minulostí, že máme přehnaná očekávání, že si nejsme vědomi svých skutečných myšlenek a vzorců nebo že nevysíláme dostatečně silné impulzy, abychom do svého života přitáhli štěstí, které si zasloužíme. Takové odpovědi jsou samozřejmě nedostatečné. Vlastně by nadělaly víc škody než užitku. Takže… zpět k základní otázce: Když máme splněno tolik základních lidských potřeb, proč se v životě necítíme nadšenější a spokojenější?
Odpověď se může zdát kontroverzní: Cítíme se nespokojení, protože celá základna našich lidských motivací se vyvinula. Z čeho jsme byli šťastní, aktivizovaní a naplnění před nějakými padesáti lety, už neplatí, protože náš mozek, tělo a společnost se radikálně změnily. Takový vývojový jazyk dráždí spoustu biologů ze staré školy, kteří argumentují tím, že lidský mozek a tělo se za poslední půlstoletí nemohly změnit natolik, aby se proměnily i naše kolektivní lidské motivace – že jako druh jsme stále motivováni stejnými základními lidskými potřebami. I kdyby to byla pravda – a mnozí argumentují jinak – je jasné, že v naší moderní kultuře plné blahobytu se od základu změnil způsob, jak se těmito potřebami aktivizujeme a jaké nám to přináší uspokojení. Zamyslete se nad tímhle. V nejmodernější historii se naše lidské zkušenosti a kolektivní kultura proměnily v každém ohledu, který si umíme představit: v tom, co děláme (tvořivější a samostatnější práce namísto úkolové, řízené a rutinní činnosti); jak získáváme jídlo a jak jíme (což vede k ohromujícímu vývoji velikosti našeho těla); čemu říkáme domov (globální migrace do měst); jak na sebe vzájemně působíme (nedávno propojená planeta pracující v kancelářích a organizacích spíše než na polích a v továrnách); co nakupujeme (víc nákupů, které nejsou nutné a které vycházejí z estetických požadavků spíše než z funkčnosti nebo užitečnosti); jak trávíme svůj čas (víc v práci a stále víc u televize a počítače); jak dlouho žijeme (déle, ale s většími zdravotními obtížemi než dříve – mnohé máme právě proto, že žijeme déle); a jakou strukturu dáváme organizacím a národům (na celém světě víc demokracie a tolerance – trend, který je úzce následován od roku 1981). Kdybyste se mohli mávnutím kouzelného proutku vrátit v historii o padesát nebo sto let zpátky, viděli byste, jak moc se všechno změnilo. A spolu s tím, jak se
NÁBOJ
svět takto bezezbytku změnil, bylo nevyhnutelné, že se musíme změnit i my sami, abychom přežili a prospívali. Způsob, jakým myslíme, cítíme a chováme se – naše psychologie – musel s naším světem držet krok. Vyvinul se tedy i způsob, jakým vyjadřujeme a naplňujeme své lidské potřeby. Kvůli tomu, že je v naší společnosti víc hojnosti, lidé už se neřídí jen tím, co potřebují. Většina našich lidských potřeb potravy, přístřeší, bezpečí a sounáležitosti je naplňována a strukturována postupující společností. Ovšem samotné splnění těchto potřeb nás nedělá šťastnými. Zdaleka ne. Většina našich základních názorů týkajících se populární psychologie bohužel stále vychází ze slavné „hierarchie potřeb“ Abrahama Maslowa, která vznikla ve 40. letech minulého století. Maslow byl skvělý a velká část jeho práce byla v minulosti dezinterpretována, ale její trvalý odkaz je tento: pokud můžeme splnit naše potřeby, měli bychom být šťastní. Když tedy máme své potřeby splněné a necítíme se šťastní, všichni vnímáme, že je s námi něco špatně. Realitou je, že v kultuře plné dostatku se už jednoduše nemusíme tolik zaměřovat na to, co potřebujeme, a tak se zaměřujeme na to, co chceme. Máme víc možností, a tedy víc svobody vybrat si, o čem chceme, aby byl náš život. Jsme obklopeni miliony možností, a tedy osvobozeni od nátlaku potřeby, ale zároveň je před námi výzva najít svůj cíl a smysl života. Nikdo by ale nechtěl vracet se zpátky v čase. Je požehnání umět hledat to, co chceme. A to, co chceme dnes, je přirozeně velmi, velmi odlišné od toho, co jsme chtěli před pouhými deseti lety. Uvědomte si, jak se náhlý přechod z toho, co potřebujeme, na to, co chceme, projevil v práci. Naše moderní pracovní síla není poháněna pouhým bezpečím platebního šeku nebo primitivní motivací ve stylu cukru a biče, uplatňované manipulativními vedeními. Dnešní pracující mají nový a neukojitelný hlad po
vnitřních motivacích, hlavně po zájmu a naplnění vycházejících z projektů, jejichž součástí je tvořivé řízení, sociální propojenost, koncepce, příběh a přínos a které přesahují hranice malé místnůstky i větší organizace. Stali jsme se vytíženou a hýčkanou pracovní silou, která při hodnocení práce, cílů, projektů i svých nadřízených staví do popředí sociální interakci, estetický zážitek, inovaci a smysluplnou spolupráci. Staré koncepty motivace založené pouze na odměně, samostatné kanceláři a kariérním postupu už neplatí (a neplatily už před nějakými deseti lety). Už prostě nejsme tak pobláznění obvyklými lákadly úspěchu, protože ve společnosti, kde už je všeho dostatek, se změnilo to, co nás pohání dopředu. Náš moderní život už jednoduše nefunguje jen na základě kritérií bezpečí a potravy a ani nevidíme svou cestu seberealizace stejně, jako jsme ji viděli třeba jen o generaci dříve. Se všemi možnostmi, které máme, opomíjíme tradiční bezpečí a místo něj hledáme nové, propojené a tvůrčí zážitky, které představují výzvu. To nejsou jen plané fráze moderního propagátora svobody. Neurověda prokazuje, že jakmile je náš mozek osvobozený od základní zvířecí potřeby bezpečí, pak věci, které zapojují většinu nervové aktivity, jsou tyto: novost, výzva, propojení a vyjádření. A mnoho největších světových studií týkajících se štěstí nachází na globální úrovni to samé – chceme cítit zájem v práci a to, co náš zájem probouzí, jsou věci jako volba, přispění a tvůrčí vyjádření. Přihlíželi jsme tomu, jak se víc a víc prolíná náš pracovní a osobní život, až se koncept rovnováhy mezi prací a životem stal nostalgickým snem 50. let minulého století. Dnes je náš rodinný život hektičtější, víc stresující a nestabilnější, než byl kdy předtím. Lidé mají problém spolu vydržet, nebo dokonce spolu vycházet. Rodiče jen těžko rozumí tomu, co jejich děti vede k danému chování, nemluvě o porozumění dětem samotným. Když si vezmeme,
NÁBOJ
že děti mají pořád nějaké zájmové kroužky a máma s tátou jsou pořád v práci, čeho pak spolu rodiny doopravdy chtějí dosáhnout? Vybudovat nad rodinou střechu nebo dát na stůl jídlo už nestačí a je jedno, jak moc jste věřili, že to stačit může. Ve vysoce propojeném světě plném hojnosti jsou si členové vaší rodiny velmi dobře vědomi možností, které mají. Každý den v televizi a na webu vidí lepší domy, rodiče, školy, hračky a technické vymoženosti. Takže je moc nezajímá, že mají všechno, co potřebují – pro ně je to samozřejmé. Jak o sobě můžeme přemýšlet strategičtěji a co nás motivuje, když splnění základních potřeb dnes jednoduše neposune ručičku na stupnici štěstí k vyšší hodnotě? Co nás povede k vzrušujícímu a plnému životu uprostřed moře změn, které se odehrávají na našem pracovišti a v osobním životě? Jak do našeho života vrátíme jiskru, tak aby nás vše, co děláme, naplňovalo radostí a uspokojením? Jaké páky můžeme na této velkolepé jízdě životem nasadit, abychom plně využili našeho potenciálu a elegantně vykročili vstříc osudu? V knize Náboj na tyto otázky odpovím tak, že navrhnu nový rámec přemýšlení o lidské motivaci – rámec, který nás posune od pouhého zajišťování bezpečí a pohodlí k hnacím silám, díky nimž se můžeme cítit opravdu plní života. Cestou sestoupíme hluboko do vaší mysli, pochopíme strukturu vašeho mozku a poskytneme vám mentální páky, jak tento „elektrický obvod“ doopravdy změnit. Vysypeme před vás pytel se směsicí emocí souvisejících s vaším životem a vaší prací, a možná se poprvé za svůj vědomý dospělý život naučíte, jak ho řídit, znovu poskládat a přestavět, aby byl opravdu Nabitý. Nabitý život je vědomě navržená existence, která probouzí pocity vyrovnaného zájmu, aktivity a nadšení. Je to cílevědomě zvolený život aktivovaný spuštěním deseti pohonných sil, které z nás
dělají člověka, a právě o nich je tato kniha. Nabitý život není chvilkový pocit nebo prchavý záblesk. Je to trvalý plamen v duši, který osvětluje každý váš den bez ohledu na to, jaká je kolem vás temnota. Není to o tom, že si budete vykračovat s falešným strnulým úsměvem nebo se cítit nabuzení nějakým ulepeným koktejlem svépomocných ujištění. Je to o zvýšené, ale stále vyrovnané energii, která je strategicky naplánována tak, aby byla trvale udržitelná a v každém okamžiku vám umožnila, abyste byli plní zájmu a s optimismem vyhlíželi do budoucnosti. Tento život dál popíšu v následující kapitole, ale prozatím byste si měli podtrhnout operativní slovní obrat obsažený v jeho definici: vědomě navržená existence. Abyste svůj život navrhli lépe, budete muset pochopit a aktivovat deset jednoduchých pohonných sil lidského citu a štěstí. Jsou to fyziologické páky, které můžete využít k přetvarování a opětovnému aktivizování celého vašeho života. V první části této knihy vás naučím porozumět tomu a zapojit to, čemu říkám vašich pět „základních pohonných sil“, což jsou vaše nejautomatičtější touhy, pomocí nichž můžete rozvíjet sebekontrolu, schopnosti, harmonii, starostlivost a propojení s ostatními ve vašem životě. Ve druhé části odhalím „pohonné síly, které nás posouvají vpřed“ a které vám pomohou využít změnu, výzvu, tvůrčí vyjádření, přispění a vědomí, abyste ve svém životě radikálně pokročili. Základní pohonné síly a pohonné síly, které nás posouvají vpřed, společně tvoří deset lidských pohonných sil, které vám pomohou zažehnout nový a plně Nabitý život. Všechny rady ve stylu „změňte svůj život“ by nejspíš zněly dost přehnaně a vzdáleně, kdyby nebylo některých nových objevů v oboru neurovědy, pozitivní psychologie a výkonnostní motivace. O tom, jak funguje náš mozek, jsme se dozvěděli víc za poslední tři roky než za poslední tři tisíce let. Odklonili jsme
NÁBOJ
se od zaměření na neurózy a na to, co je na nás špatného, které vládlo v psychologii celé století, a studium sebe samých jsme přerámovali na to, co je na nás dobrého. Rozluštili jsme, co nás to stojí, abychom fungovali na vyšších hladinách radosti, zájmu a výkonnosti. Teď je načase věnovat pozornost našemu novému porozumění lidským zkušenostem o tom, jakou strukturu dáváme našemu životu a jak jej plánujeme. Načasování nemůže být lepší. U členů vaší rodiny, přátel, sousedů a kolegů vidíte rozčarování, nedostatek vedení a hledání hlubšího smyslu. Každý něco hledá, ale nikdo si není jistý, co to je a kde to najít. Odpovědi už jsou, jako obvykle, uvnitř nás samotných. Jednoduše musíme lépe pochopit sami sebe a aktivovat ty části nás, které náš život činí bohatým, barevným, propojeným a smysluplným. Nebudu předstírat, že cesta k sebepoznání je snadná. Při vědomém rozhodnutí převzít vládu nad svým životem a vydat se novým směrem se nejprve nevyhnutelně ocitnete na hrbolaté a nepohodlné cestě. Ale to je v pořádku – je to jediná cesta, na kterou má smysl se vydat. Životní změna je těžká. Věřte mi, něco o tom vím. Abych se dostal sem a žil ten nejlepší život, stálo mě to dopravní nehody, změny povolání, zmatek i obrovské vnitřní boje. Ale při této cestě jsem se naučil lépe směrovat své pohonné síly, a díky tomu žiji život plný radosti, vitality a naplnění, jaký bych si nikdy neuměl představit. A stejně tak moji klienti. To samé chci pro vás, a abych vám pomohl dostat se až sem, chystám se zatřást vaší klecí a vyhnat vás z komfortní zóny (která je zároveň zónou průměrnosti). Doufám, že se zapojíte, protože jinak vám zbývá jediná alternativa – zůstat na stejné cestě a doufat v něco lepšího, aniž byste sebrali odvahu a o něco se pokusili. Tato doba volá po tom, abyste ovládli svou mysl a přispěli světu kouzelnější a pozitivnější energií. My všichni vás potřebujeme znovu plné
zájmu, abyste s námi sdíleli své plně projevené a výjimečné já. Potřebujeme, abyste si zvolili jiný život a čelili výzvám, které leží před celým lidstvem.
Když síla vůle triumfuje nad mozkovou kapacitou Bez ohledu na vaše postavení, okolnosti a životní příležitosti máte vždy svobodu vybrat si, jak prožíváte, interpretujete a nakonec i utváříte svůj svět. Pokud tomu dokážete uvěřit, pak si můžete strategicky vybrat a vytvořit Nabitý život. Já tomu nyní věřím víc než jindy, a to nejen na filozofické, ale také na velmi praktické a tělesné úrovni. I když jsem ve světě známý jako úspěšný muž, nedávno jsem na několik měsíců ztratil životní náboj. Musel jsem se neuvěřitelně vědomě a cíleně zaměřit na to, abych roznítil svůj vnitřní plamen a znovu zapálil svůj život. Každý den jsem musel bojovat o to, abych aktivoval deset lidských pohonných sil, které jsou klíčovými prvky této knihy. Přitom jsem se naučil, že naše mysl je mocnější, než si většina z nás představuje – dokonce silnější než náš mozek, ale k tomu se dostaneme. Popravdě řečeno, náboj svého života jsem ztratil a znovu získal třikrát. Poprvé, když jsem upadl do strašné deprese po rozchodu se svou láskou ze střední školy. Celý rok mi bylo hrozně, chtěl jsem spáchat sebevraždu a až autonehoda, která se mi přihodila, mě z toho dostala. (O této nehodě jsem psal ve svých předchozích knihách Milionový expert a Zlatá vstupenka.) Krátce řečeno, poté co jsem v autě ve stočtyřicetikilometrové rychlosti vylétl ze zatáčky, poznal jsem, že tváří v tvář smrti si všichni budeme muset položit tři otázky: Žil jsem? Miloval jsem? Záleželo na mně? Nakonec musím říct, že to byla zkušenost, která mě posunula a přiměla zapochybovat o všem
NÁBOJ
v mém životě. Nikdy předtím jsem život doopravdy nežil a ta nehoda mě přinutila vážně se nad tím zamyslet. Mé pocity vystihoval Vergiliův citát: „Smrt nám volá do ucha: ‚Už jdu, pospěšte si!‘“ Rozhodl jsem se svou vstupenku využít k druhé šanci vědomě si vytvořit lepší život, tak abych byl spokojený s odpověďmi, až dojdu na konec cesty. Ukázalo se, že má vstupenka byla dobrá na patnáct pozoruhodných let plných vitality, propojení a smysluplnosti. Během této doby jsem objevil a zvládnul deset lidských pohonných sil, které se v této knize naučíte. Vybudoval jsem firmu s majetkem mnoha milionů dolarů, vedl jsem některé světově známé osobnosti a nejvýše postavené lidi, napsal pár knih, zamiloval se, oženil, podporoval svou rodinu v těžkých časech, cestoval po světě, snadno překonal každou výzvu, mluvil na stejných pódiích jako světově uznávaní motivátoři, jen tak trávil čas s magnáty a bývalými prezidenty a dal a získal jsem víc, než bych si kdy uměl představit. Žil jsem plně Nabitý život a všichni kolem se mě ptali: „Kde proboha bereš pořád tolik zábavy, soustředěnosti a energie?“ Jenže nedávno se všechno změnilo. Mému otci, kterého jsem hluboce miloval a který byl mým nejlepším přítelem, diagnostikovali leukémii, na niž velmi brzy zemřel. Jak popíšu později, nějakou dobu jsem to nesl nejlépe, jak jsem dovedl. Díky Bohu jsem měl všechny mentální páky k tomu, abych se s náhlou ztrátou vyrovnal, a naštěstí jsem je používal natolik dobře, že jsem kvůli němu, kvůli sobě a kvůli své rodině zůstal v této těžké době silný. Přece jen ale není pochyb o tom, že můj náboj náhlou ztrátou otce utrpěl. Pak, mnohem později, se věci během krátké chvilky naprosto změnily – při další nehodě. Ironií je, že náboj svého života jsem potřetí ztratil právě tehdy, když jsem začal psát tuto knihu.
Ten den si živě pamatuji. S mými blízkými přáteli jsme se projížděli na čtyřkolkách po opuštěné pláži s bílým pískem v Mexiku. Nebe bylo nádherně blankytné a vzduch mírně vlhký. Tichý a klidný oceán měl tyrkysovou barvu. Po pláži jsem se projížděl celý den, lehce a bezpečně. Když jsem směřoval k jednomu z posledních úseků pláže, byl jsem uvolněný, zhluboka jsem dýchal, užíval si adrenalin z dobré projížďky a krásně vydařený den. Ten den jsem hodně myslel na svého otce. Naučil mě jezdit, žít. Možná to byla chvíle, kdy jsem ztratil pozornost, kdy jsem na moment rozostřil zrak a o chvilku déle se zahleděl na oceán. Ať už to bylo jakkoli, v sedmdesátikilometrové rychlosti jsem přehlédl malou písečnou dunu před sebou. Na rozdíl od zpomaleného filmu, kdy před patnácti lety naše auto letělo vzduchem mimo dálnici, tentokrát se všechno událo rychle. Čtyřkolka narazila do duny, vznesla se do vzduchu a přistála na levém předním kole tak, že se převrátila nalevo a vyhodila mě na zem. Cítil jsem náraz do písku, který mi vyrazil dech. Pamatuji si, jak jsem se kutálel po zemi a na helmu mi dopadal šustící písek. Slyšel jsem, jak vedle mě poskakuje čtyřkolka – bum! bum! bum! – a pomyslel si: Bože, ať na mě ta věc nespadne. Když jsem se probral, klečeli u mě přátelé a ptali se, jestli jsem v pořádku. Průvodce pořád dokola opakoval: „Spadlo to na tebe? Spadlo to na tebe? Spadlo to na tebe?“ Nevěděl jsem a nedokázal jsem odpovědět. Před očima se mi míhaly hvězdičky a snažil jsem se popadnout dech. Zavřel jsem oči a pokusil se vnímat své tělo, a teprve po několika sekundách jsem začal něco cítit. Bolela mě hlava, měl jsem bezvládnou levou nohu a příšerně mě bolela levá paže. Průvodce mě začal popleskávat po těle a hledal, kde mi trčí nějaké kosti nebo jestli nemám vnitřní otok okolo žeber nebo žaludku. Přátelé mi pomohli posadit se a já jsem na malou chvíli omdlel, jen na sekundu. A v tu chvíli mi došlo, že mám
NÁBOJ
problém. V levé polovině těla jsem cítil prudkou bolest: hlava, rameno, zápěstí, žebra, bok. Mí přátelé si zaslouží medaili za to, že mě posadili dozadu do čtyřkolky, odvezli do základního tábora a pak do města do nemocnice – tenhle dvouhodinový časový úsek byl krutější, než si chci pamatovat. Konečný verdikt nebyl tak zlý: zlomenina zápěstí, které bylo třeba operovat, kvůli pár naraženým žebrům jsem několik týdnů nemohl normálně dýchat, ošklivá hyperextenze krku a velmi bolavý bok a rameno. Myslel jsem si, že jsem z toho vyšel dobře. Ovšem o tři měsíce později, právě když jsem začal psát tuto knihu, se můj život ocitl v chaosu. Nemohl jsem se soustředit. Měl jsem problémy s plánováním, představivostí a také s pamětí. Rychlost mých mentálních úsudků byla liknavá a zdálo se, že při házené mi chybí koordinace ruka–oko. Úspěchy mi přišly prázdné a zdálo se, že nejsem schopen rezonovat s lidmi nebo se do nich dobře vžít. Byl jsem roztěkaný a jednal jsem impulzivně. V žádném ohledu jsem se necítil bdělý, plný zájmu, propojený ani spokojený. Co bylo horší – už jsem to nezvládal tak dobře – začal mě stravovat smutek ze smrti mého otce. Náboj byl pryč. Cítil jsem se vlečený náhodným proudem života a byl jsem nešťastný a nenaplněný. Jako mnoho lidí jsem jednoduše nechtěl vidět pravdu a svou emoční nevyrovnanost a nevyzpytatelné chování jsem přičítal tomu, že mám moc práce. Prostě musím být unavený a stresovaný, myslel jsem si, ale tohle také přejde, když se to budu snažit překonat. Koneckonců jsem měl všechno, co jsem potřeboval ke štěstí: úžasnou ženu, milující rodinu, vysněnou práci, rychlá auta, krásné domy a v telefonu čísla slavných lidí. Ale něco bylo hodně v nepořádku. Ukázalo se, že psaní této knihy mi zachránilo život. Léta jsem se zabýval neurovědou, abych objasnil a podepřel své názory
o tom, co řídí lidské chování a motivaci. Hodně jsem se dozvěděl o mozku, a jednoho rána se stalo něco, co mě přimělo přemýšlet o mém studiu neurovědy. Po týdnech boje s problémy při psaní jsem jednoho večera po povzbuzení kávou napsal dvacet stránek. Následující ráno jsem běžel k počítači a začal si pročítat, co jsem to večer napsal. Je zvláštní, jak pouhých pár momentů může člověku navždy změnit život. Právě na obrazovce jsem zjistil, že potřebuji pomoc. To, co jsem viděl, byly věty s chybějícími slovy. Slova, která jsem si myslel, se nějak nedostala přes mé prsty na klávesnici. Horší bylo, že u mnoha vět jsem ani nepochopil jejich smysl tak, abych mohl doplnit chybějící slova. Když jsem si pročítal, co jsem napsal, s hrůzou jsem zjistil, že je to nelogická směs nedokončených myšlenek a vět. S mými jazykovými schopnostmi a pamětí bylo zjevně něco v nepořádku. Velmi mě to znepokojilo a snažil jsem se vybavit si své poznatky z neurovědy – obzvlášť jak mají lidé s poraněním mozku často problémy s jazykem. Ale navíc mají přece problémy s viděním, ovládáním impulzů, vcítěním se, pamětí a řízením pohybů. Já jsem ale od té nehody všechny tyhle problémy neměl… nebo ano? Náhle jsem si uvědomil, že něco v nepořádku není „se mnou“, ale s mým mozkem. Vybavily se mi momenty z posledních několika měsíců: Když jsem pro své klienty natáčel video a najednou mi začalo klouzat pravé oko, protože bylo špatně synchronizované s levým, když jsem se celkem zničehonic rozhodl, že si koupím auto (což zrovna není věc, pro niž se rozhoduji impulzivně, jak zdůraznila moje žena), když jsem necítil radost a propojení ve chvílích, ve kterých jsem je obvykle prožíval, potíže soustředit se na důležité věci, náhlá neschopnost vyrovnat se se silnými emocemi, jako byl smutek ze ztráty mého otce, a jak se mě můj
NÁBOJ
tým neustále ptal, jestli není „něco špatně“, protože necítili mou obvyklou pozornost a empatické souznění. Seznam pokračoval. Během několika dní mi udělali snímek mozku a konečný verdikt zněl, že mám určitou formu poranění mozku – postkontuzní syndrom – s nízkou aktivitou v prefrontální kůře, malém mozku a hipokampu. Absolvoval jsem několik kognitivních testů, které následně verdikt potvrdily. Moje kognitivní schopnosti byly na nižším dvaceti pěti procentním percentilu absolventa střední školy. Poškození prefrontální kůry podkopávalo mou koncentraci, ovládání emocí a schopnost abstraktního myšlení; nízká aktivita v malém mozku zpomalovala schopnost rozhodování a díky slabě fungujícímu hipokampu jsem měl opravdu špatnou paměť – to všechno jsou vážné problémy při řízení života, natož při kognitivním testu nebo psaní knihy. Lidský mozek se naštěstí často dá opravit. Tak jako lze rehabilitovat jakoukoli část zraněného těla, tak je možné soustředěným a souvislým cvičením a terapií rehabilitovat mozek. Tím, že využijeme kapacitu mozku, které neurovědci říkají „neuroplasticita“, můžeme své myšlenky a zkušenosti zacílit na to, aby se přeformovaly a znovu posílily poškozené části mozku. Konkrétně když čelíme novým výzvám a využijeme vědomou mysl, meditaci a duševní cvičení k aktivaci částí mozku, můžeme, jak říká můj přítel a přední neurovědec Dr. Daniel Amen, „změnit náš mozek a změnit náš život“. Když jsem psal tyto stránky, musel jsem silou vůle bojovat o to, abych získal zpět svůj náboj. Musel jsem silou vůle cvičit mysl a přitom jsem využíval svých myšlenek a pozornosti, abych znovu aktivoval určité části mozku a dodal svému životu energii. Musel jsem uvést do praxe všechno, co jsem se naučil v psychologii, neurovědě a motivačních kurzech. Každý den jsem bojoval o to, abych vůbec našel vůli soustředit se, abych dal dohromady své
energie, překonal svá tělesná omezení a praštil do toho pro vás. Na těchto stránkách jsem cedil svou krev a testoval meze svých vlastních filozofií. Byl jsem s lidmi, když se potýkali s vážnými nemocemi, zraněními i smrtí. V celkovém obraze moje nehoda a můj příběh nebyly tak dramatické nebo závažné. Říkám vám to proto, že jsem bojoval s výzvami a naučil se vědomě řídit svou mysl a svůj život, a přesně tohle po vás budu chtít. Udělal jsem to při extrémním citovém vypětí, s omezeným mentálním soustředěním a kapacitou, v době, kdy na mě bylo kladeno obrovské očekávání, abych napsal tuto knihu a vedl společnost s obratem mnoha milionů dolarů. Pořád jsem cestoval a zároveň se snažil postarat o svou ženu a rodinu, o přátele, o svůj tým, o své zákazníky a o sebe. Všechno to drželo pohromadě díky jedné věci – že jsem měl plán. Věděl jsem, jak znovu najít cestu ke vzrušujícímu životu. Znal jsem deset lidských pohonných sil prožívání a štěstí. Jediné, co jsem musel udělat, bylo pohnout kostrou, abych je aktivoval. S radostí můžu říct, že jsem zpět, plně obnovený a plně nabitý. Nejspíš nedokážu popsat míru energie, zájmu a nadšení, které se vrátily do mého života díky vysoce disciplinovanému úsilí, jaké jsem věnoval aktivování strategií uvedených v této knize. Místo popisování toho pocitu vás nechám, abyste jej na následujících stránkách objevili sami. Teď se s vámi chci prostě jen podělit o svou vděčnost za to, že jsem věděl, na jaké páky ve svém životě zatlačit a za jaké zatáhnout, tak abych během jednoho z nejtěžších období svého života nespadl do propasti smutku nebo apatie. Psaní o Nabitém životě a deseti lidských pohonných silách mi připomnělo, jak moc jsem byl schopen svůj život řídit bez ohledu na to, jak byl v troskách. Díky tomu jsem se pořád soustředil na to podstatné, zatímco jsem usiloval o plné a zdravé zotavení. Moje největší ambice je,
NÁBOJ
aby tato kniha pro vás udělala to samé. Osobně si myslím, že náš život je v sázce každý den, kdy existujeme. Naše podstatné životní zkušenosti a to, co předáváme, jsou budovány každou jednotlivou chvíli, den za dnem. Náš příběh se vytváří každým naším skutkem a všechny někam vedou, všechny vedou k tomu, co si každý z nás představuje jako úžasný vzestup. Vy nejspíš nepotřebujete ránu do hlavy jako já, abyste se rozhodli bojovat a usilovat o lepší kvalitu života. Možná se právě v tento okamžik ještě jednou rozhodnete aktivovat to nejlepší, co ve vás je. Tohle je váš čas. Váš osud čeká. Připravte se. Jdeme na to.
Kapitola první
VEN Z TEMNOTY
JAKO STUDENT A KOUČ ÚSPĚCHU jsem měl během posledních patnácti let to štěstí vidět dramatické změny, kterých jsou lidé schopni dosáhnout tím, že si jednoduše zvolí vymanit se z šedého průměru a nenaplněné existence bez zájmu. Také jsem viděl lidi, kteří už žili šťastný život, a přesto ještě zesílili svou radost a uspokojení na úroveň, jakou si ani nedokázali představit. Ať už jste na této stupnici kdekoli, spíš dříve než později vám to pomůže uvědomit si, jaký žijete život a jaký jste typ člověka, který vás k takovému životu přivedl. S tímto na zřeteli začneme prozkoumávat tři velmi odlišné způsoby života.
Tři životy Nabitý život je velmi odlišný než ten, jaký vede většina lidí. Není to proto, že by byl nedosažitelný, ale spíš proto, že málokdo přemýšlí o své dlouhodobé energii (nebo ji strategicky plánuje) a zájmu v životě – čemuž budeme říkat „míra náboje“. Většina lidí
NÁBOJ
o svém životě takto nepřemýšlí, protože jednoduše jen zkoušejí sebrat dostatek energie na to, aby zvládli své náročné a vyčerpávající dny. Potácí se od jednoho týdne k dalšímu a snaží se přežít do víkendu, kdy se sesunou na gauč nebo konečně dělají to, co opravdu chtějí. Často nechápou, že právě náročnost našeho života nám zvláštně zamlžuje to, co je reálné nebo možné. Když nejsme schopni vidět za svůj diář, je těžké vidět kumulativní realitu toho, kým jsme se stali a kam míříme. Někdy je užitečné se jen tak zastavit ve všem tom šílenství, vzhlédnout od vší práce a od monitoru počítače a zeptat se sebe samých na celkovou kvalitu našeho života. Měli bychom posoudit míru našeho vlastního náboje a položit si otázku, jak moc jsme opravdu nadšení z naší současné reality a z budoucnosti. Pocítit náboj znamená cítit se plní zájmu, energie a nadšení, a já jsem si jistý, že tohle chce každý. Naše míra náboje má dvě vlastnosti: kvalitu a intenzitu. Kvalita emočního náboje, který v životě máme, může být pozitivní nebo negativní a může mít nízkou intenzitu (lehké hučení) nebo vysokou intenzitu (nastartovaná na nejvyšší obrátky). Takže ideální by bylo, abychom v životě všichni měli dostatečně intenzivní a pozitivní náboj. Ale máte ho? Je kvalita a intenzita náboje, který v současnosti každý den pociťujete, taková, jakou jste si přáli? Má náboj, který vkládáte do své práce, kvalitu a intenzitu, která inspiruje vás i ostatní? Má náboj, který dáváte svému životnímu partnerovi a dětem, kvalitu a intenzitu, jež spolehlivě vyjadřuje zbožňování a lásku, kterou k nim cítíte? Po patnácti letech studia lidské kondice jsem došel k tomu, že lidé obvykle žijí jeden ze tří typů života. I vy právě teď žijete jeden z těchto tří životů a můžete si zvolit, jestli se ho budete držet, zesílíte ho, nebo ho úplně změníte. Vydejme se na okružní cestu okolo všech tří typů, abychom lépe rozlišovali Nabitý život od ostatních, a pak se pustíme do jeho strategického vytváření.
Kapitola první – VEN Z TEMNOTY
Život v kleci Mnoho lidí žije svůj život v kleci minulosti nebo je svazuje to, že jen něco očekávají od druhých. Nikdy se opravdu neodvážili do neznáma ani se nepokusili prolomit hranice, které si sami nastavili nebo jim je nastavil někdo jiný. Nechali totiž svou minulost nebo druhé lidi, aby jim diktovali, kdo jsou, a jejich identita je lapena ve svěrací kazajce omezených možností. To svazuje jejich životní zkušenosti a každodenní myšlenky, pocity i chování. Obecně se cítí připoutáni k místu, kde se nachází, svázáni zkušenostmi, které nepřekonali, ovládáni včerejšími výsledky a vyděšení z toho, že by zklamali své vzory – vzory, které dost možná existují jen v jejich mysli. Často cítí, že svět je zatlačil do určité formy bytí, nedá jim uniknout a přisuzuje jim falešné nebo nespravedlivé nálepky, očekávání a domněnky. Od narození jsme lákáni pomocí cukru a biče k tomu, abychom udělali, co si ostatní přejí. Naši „manipulanti“ nebo pečovatelé po nás chtěli, abychom světu ukázali určitý pohled nebo identitu. Někdy nás jemně přiměli k tomu, abychom se chovali tak, jak chtěli oni, když nám nabízeli sladkosti lásky a přijetí. Jindy možná měli tvrdší ruku. Nakonec jsme naše chování a touhy nevyhnutelně přizpůsobili tak, abychom za ně dostávali odměny zvenčí. Po čase už bylo snadné přijmout tuto realitu za běžnou rutinu. Pokud se nám dostávalo pozornosti, péče a odměny, bytí v kleci mělo spoustu výhod. Moriah, jedna moje klientka, se takhle cítila – lapena touhou získat uznání a lásku druhých. Když jsem ji začal vést, pořád si stěžovala: „Nikdo mi nerozumí nebo mi nedá šanci – jsem jen vězeň toho, co chtějí ostatní a co si o mně myslí.“ Navzdory těmto stížnostem nikdy nevystoupila z řady a neřekla nic o tom, kdo je nebo co v životě chce. Chodila do školy, kterou jí vybrali rodiče, dělala práci, o které si její přátelé mysleli, že je pro ni dobrá,
NÁBOJ
a přestěhovala se do města, ve kterém vždycky chtěl žít její partner (a které tajně nesnášela). Pohybovala se, mluvila a jednala tak, jak si myslela, že chtějí ostatní, a nikdy si netroufla vystoupit ze svých zaběhlých zvyků, protože se bála selhání a toho, že ji ostatní odsoudí. Celá její existence byla projekcí přání druhých lidí a ona nikdy neměla dost síly na to, aby se podívala do zrcadla a zeptala se, co opravdu chce. To je poslušný život jako ve vězení. V určitém bodě jsme všichni pocítili jeho dusivý tlak. Na to, abychom se dostali ven, jsme se cítili uzamčení, ovládnutí a neklidní. Ne všichni jsme se osvobodili, a tady přichází opravdu smutná část: někteří lidé to neudělají nikdy. Jsou jen dvě možnosti, jak se dostat z klece. Ta první přijde, když se nám život náhodou nebo řízením osudu úplně převrátí naruby, naše pohodlná realita je rozmetena a klec se pro naše dobro rozbije a otevře. Druhý způsob, jak se dostat ven z klece, je z vlastní vůle, a to vyžaduje obrovské osobní úsilí. Stává se to tehdy, když se nakonec rozhodneme podívat se za mříže našich zkušeností, formovaných strachem a touhou po přijetí, a uvědomíme si, že život je víc než jen být uvězněn v kleci někoho jiného. K tomu musíme udělat jednu věc, která vždy stojí za změnou osudu každého z nás: vědomě se rozhodnout pro nový obraz sebe sama i nový život a bojovat za to, abychom jej silou myšlenek a změnou chování realizovali. Pohodlný život Život mnohých z nás není tak strašný jako život v kleci. Díky práci, horlivosti a šťastným okolnostem mnozí z nás žijí to, čemu říkám pohodlný život. Jdeme podobnými cestami k nezávislosti, příležitostem a svobodě. Máme domy, partnery, auta a děti. Cítíme se plni zájmu a vděční za svůj život. Víme, že jsme udělali nějaké
Kapitola první – VEN Z TEMNOTY
kompromisy – tu trochu méně dobrodružství, tam víc hodin v kanceláři – ale věděli jsme, do čeho jdeme. Viděli jsme, že naši přátelé a vrstevníci kráčejí po podobné cestě a zdálo se, že jsou šťastní. A pak se vás jednoho dne někdo zeptá na váš život a vy sami sebe s překvapením slyšíte říkat: „No, mám se… ale jo… fajn.“ Problém nastává, když se vám někde vzadu v hlavě ozve: Je tohle to, co jsem opravdu chtěl(-a)? Neexistuje něco víc? Neudělal(-a) jsem moc kompromisů? Žiju svůj život, nebo život někoho jiného? Nejsem ve své podstatě tvořivější a víc sexy a spontánnější a ctižádostivější a zábavnější? Náš mozek často reaguje na tento druh myšlení ostřím viny: Nevíš, jak to máš dobré. Měl(-a) bys být mnohem vděčnější. Nemůžeš být prostě spokojenější s tím, co máš? I když tohle jsou spíš zaběhnuté koleje než klec, brzy se začneme cítit lapení v pasti. Nenechte se mýlit: pasti jsou mnohem, mnohem pohodlnější a dveře k příležitosti mnohem větší a přístupnější – otevřená brána k tomu, abychom získali víc, víc, víc. Ale i v pohodlí přichází neklidné nutkání. Život se nejeví jako nesmyslný, ale záhadný. Říkáte si: Jak jsem skončil(-a) tady? Kam se poděly mé ambice, chuť a nadšení? Zatímco já uvězněné v kleci svět vnímá jako děsivý, pohodlné já ho vnímá jako opotřebovaný. Já uvězněné v kleci vnímá, že nemá žádný potenciál; pohodlné já se cítí omezené svým vlastním úspěchem. Já uvězněné v kleci cítí, že jeho rozhodnutí nemá žádnou váhu, a tak ani žádné neudělá; pohodlné já své rozhodnutí udělalo, sdělilo a počítalo s ním… ale teď přemýšlí, jestli je tento hlas správný a autentický. Existuje ovšem jedna nesporná podobnost mezi klecí a pohodlným životem: ať už jsme lapeni v kleci nebo v pasti úspěchu, obojí vyžaduje víc barev, rozmanitosti, tvořivosti, svobody a propojení. Při obojím toužíme po Nabitém životě.
NÁBOJ
Nabitý život Ten, kdo žije život v kleci, se ptá: Přežiju? Takže v centru jeho pozornosti je to, zda bude v bezpečí, nebo mu něco ublíží. Ten, kdo žije pohodlný život, se ptá: Budu přijímaný(-á) a uspěju? Takový člověk se soustředí na sounáležitost a uspokojení. Člověk, který žije Nabitý život, si říká: Žiji svou pravdu a realizuji svůj potenciál? Žiji inspirovaný život a inspiruji ostatní? Nuda a bezcílnost, které jsou vlastní pohodlnému já, nejsou v emočním repertoáru člověka s Nabitým životem, protože tito lidé cítí radost a smysl, když se ponoří do nových aktivit, které jsou zároveň výzvou. Zatímco pohodlnému já se život jeví jako záhadný, nabité já život vnímá jako magický a smysluplný. Pohodlné já vidí svět důvěrně známý, a tudíž fádní; nabité já vidí ten samý svět naplněný vzrušujícími a neomezenými možnostmi růstu a pokroku. My, kdo žijeme plně Nabitý život, se kvůli životním pastem necítíme bez zájmu nebo neklidní. Neúčastníme se kolektivního pochodu za úspěchem – vytváříme svůj vlastní svět a vlastní definice toho, co znamená žít a uspět. Plně prožíváme a žijeme život, jaký chceme, a nedychtíme po životě ostatních lidí ani se za ním nehoníme. Nejezdíme na tempomat; radujeme se z toho, že máme řízení i přítomnost plně pod kontrolou, zlehka šlapeme na plyn, ať už se rozhodneme jet plnou rychlostí nebo zpomalit, abychom si vychutnali krajinu. Nejsme lapeni ve vyježděných kolejích rutiny starých a důvěrně známých vzorců; místo toho jsme ponořeni do přítomnosti. Na rozdíl od těch, co žijí pohodlně, toužíme a hladovíme po výzvách, které rozšíří naše schopnosti. Nezpochybňujeme svůj význam ani svou sílu; místo toho se soustředíme na vznešenou ctižádost přispět něčím světu, a k tomu v sobě probouzíme všechny své energie.
Kapitola první – VEN Z TEMNOTY
Když žijeme Nabitý život, nezajímá nás, jestli děláme vlny; staráme se o to, co je správné a smysluplné. Když se po cestě vyskytne nějaký rozpor nebo bolestné pocity, věnujeme jim svou plnou přítomnost a péči – ale jdeme dál. Na první pohled by se zdálo, že lidé, kteří žijí Nabitý život, překonali všechny překážky a žije se jim skvěle. Ale to není tak docela pravda. Je to zkrátka o tom, že lidé s vysokým nábojem si cestu, po které kráčejí, užívají bez ohledu na to, jaké překážky si kladou; jsou hluboce nadšení z toho, že čelí výzvám života a vytvářejí svůj vlastní osud. Vědí, že události jsou v běhu, ale těší je, když utvářejí sami sebe a přetvářejí svou realitu. Na rozdíl od lidí, kteří žijí v kleci nebo pohodlný život, v tomto ohledu od reality nebo života neočekávají, že jim poskytne bezpečí nebo uspokojení. Namísto toho se těší na příležitost ke změně a růstu. Zaměřují se na službu a přispění světu. Jejich krédem je: Neptej se na to, co ti svět dává, ale raději na to, co ty dáváš světu. Těm, co žijí v kleci nebo pohodlný život, se Nabitý život zdá jako nedosažitelná hvězda na nebi, ohnivá energie, světlo na oběžné dráze. Prostě to vypadá, jako by Nabitý život poletoval nad potyčkami všedního dne, poháněný naprosto odlišnou energií a mířící k docela jinému cíli. A přesto lidé, kteří žijí Nabitý život, stojí zcela nohama na zemi a mnozí z nich dokonce sami kdysi žili život v kleci, pohodlný život nebo obojí. Protože častým rysem lidské povahy je, že člověk nejprve poslušně vyhoví, pak trvá na svém, ale stále spolupracuje nebo dělá kompromisy, až nakonec objeví volbu, volání, zralost a zvýšenou touhu po svobodě, vyjádření a přispění. Nabitý život nás vyzývá k tomu udělat vše, co považujeme za nezbytné, a prožívat život, jaký považujeme za nevyhnutelný. Spolu s ním přijdou i bezpečí, pohodlí a kompromisy, ale neklidné víření nás pudí k tomu, abychom stále hledali větší dobrodružství a smysl.
NÁBOJ
Když ho najdeme, Nabitý život se nepodobá ničemu, co jsme až dosud znali. Naplní nás nadšením tak trvalým, že jej neohrozí žádné okolnosti ani výzvy, jimž čelíme.
Seznamte se s Nabitými Když si uvědomíte, že vy sami žijete Nabitý život, všimnete si na sobě rovnoměrné, sebejisté, rostoucí a trvalé energie. Kromě zvýšené energie máte bezvýhradný zájem o to, o co usilujete, a hmatatelné nadšení z vašeho života a budoucnosti. Někteří lidé namítají, že ne každý může žít takový život. Ale proč ne? „Nabití“, tedy lidé, kteří žijí Nabitý život, se nerodí s žádným zvláštním ohnivým znamením nad hlavou. Neliší se od kohokoli jiného, jako jste vy nebo já. Pokud je tam nějaký rozdíl, pak v tom, že jinak jednají a vnímají svět i sami sebe. Jen málo z nich viní za svá rozhodnutí v dospělosti své dětství. Příliš se nad svou minulostí nerozčilují ani se na ni moc neupínají. Zdá se, že z přítomnosti je nic nerozptyluje. A nebojí se budoucnosti nebo nevyhnutelných překážek, které jim život staví do cesty. V tomto směru se přece jen zdá, že se od ostatních liší. Ale důvod, proč jsou Nabití lidé tak fascinující a silní, není jen jejich malé lpění na strachu nebo negativních aspektech života. Spíš je to jejich schopnost šířit uzemněnou, pozitivní a rovnoměrnou energii, zájem a nadšení v životě bez ohledu na situaci, ve které se nachází. To není vždy snadné. Od lidí, kteří žijí Nabitý život, neustále slýchám jednu věc, a to, že soustavně pracují na tom, aby si byli vědomi svých reakcí a své reality. Vědí, že musí pracovat na svém náboji, a také to dělají. Nabití lidé si nemyslí, že jejich vnitřní náboj je dar nebo „dané“ nastavení mysli či podstata osobnosti. (A mají pravdu: podle neurovědců nejsou mozek a osobnost dospělého člověka
Kapitola první – VEN Z TEMNOTY
„nastavené“, ale spíše se neustále vyvíjejí a zrají na základě nových myšlenek, zkušeností a udržování kondice. To je nadějná zpráva pro každého, kdo věří tomu, že v tom, aby žil Nabitý život, mu brání jeho mozek nebo osobnost.) Ukazuje se, že Nabití lidé jsou neuvěřitelně vnímaví vůči své vnitřní i vnější realitě a tvrdě pracují na tom, aby měli vlastnosti, o kterých každý zřejmě předpokládá, že už je mají. Tady je sedm nejčastějších vlastností Nabitých lidí, které jsem objevil: 1. Nabití lidé jsou v každém okamžiku otevření a zvídaví. Nabití lidé o své minulosti vědí, ale nejsou jí pohlceni a jsou si vědomi přítomného okamžiku a přijímají jej. O svět, který se před nimi otevře, se obvykle zajímají s velkou zvědavostí, spontánností a flexibilitou. Nespěchají s posuzováním, co věci znamenají, ani sami sebe nesvazují předpokladem, jak by se věci „měly“ vyvinout. S touto plnou paletou vnímání bývají trpělivější a tolerantnější, více přijímají to, co jim přijde do cesty, a kreativně přistupují k dané situaci. Cítí, že cesta je stejně důležitá jako cíl, takže dbají na to, aby byli ponoření do přítomnosti a plní zájmu o ni. 2. Nabití lidé jsou orientovaní na budoucnost. Díky své schopnosti být přítomni v každém okamžiku mají Nabití lidé velké vize a ambice. Jejich vize budoucnosti jsou velmi promyšlené a oni sami se aktivně snaží proměnit je ve skutečnost. Nabití lidé jsou optimističtí, co se týká jejich budoucnosti, a tento optimismus funguje jako magnet, jímž si svou vysněnou budoucnost přitahují. Ze své budoucnosti jsou upřímně nadšení a cítí sílu udělat kroky nutné k tomu, aby své sny přeměnili v realitu. Problémy
NÁBOJ
v přítomnosti vidí jako řešitelné, a tedy se snaží je řešit a udělat z budoucího světa lepší místo. 3. Nabití lidé vyhledávají náročné úkoly. Mnoho ze vzrušení pro život, které Nabití lidé zažívají, pochází z jejich aktivního hledání nových výzev. Jak se dozvíte v následujících kapitolách, nová výzva je něco jako bonbon pro mozek, který v něm aktivuje centra potěšení a mozkové hormony. Lidé s Nabitým životem touží dosáhnout další mety, vyjádřit a realizovat sami sebe, a vědí, že k tomu potřebují náročné úkoly. Nabití lidé jsou připraveni na cokoli, co jim život přinese, protože jsou přesvědčení, že obstojí v jakékoli situaci. To jim umožňuje užít si a zvládat s hravostí nejistý a bouřlivý proces růstu. 4. Nabití lidé mají hluboký zájem o ostatní a jsou s nimi věrně spojení. Jednoduše řečeno, Nabití lidé milují ostatní lidi. Ostatní lidé je hluboce zajímají a oni je respektují. Ptají se jich na spoustu otázek a opravdu naslouchají jejich snům, strachům i denní realitě. V sociálním kontaktu nejsou jen přelétavými motýly. Spíš naopak, mají tendenci upřeně se soustředit na druhé, žijí v opravdové interakci s druhými lidmi a mají hluboké a smysluplné vztahy se svými přáteli a rodinami. I když jsou obecně považováni za otevřenější a společenštější než ostatní lidé, umí promyšleně konverzovat a mají málo povrchních vztahů. Každý vztah v životě vidí jako příležitost k propojení, učení se, růstu a sdílení kousku sebe. Nabití lidé tvrdí, že vztahy s ostatními lidmi jsou často nejdůležitější věcí v jejich životě; vztahy
Kapitola první – VEN Z TEMNOTY
jsou chápány jako klíčový prostředek k zájmu o život a k tomu, aby si jej užili. 5. Nabití lidé se spoléhají sami na sebe. Navzdory touze po spojení s ostatními jsou Nabití lidé výjimečně nezávislí a soběstační. Drží se svých názorů; společnost na své cestě vítají, ale ne do takové míry, aby byli ochotni z ní sejít. Necítí se zodpovědní za to, aby všechny okolo udělali šťastnými, pokud by to znamenalo ustoupit z vlastních hodnot. Proto jsou občas nespravedlivě považováni za tvrdohlavé nebo nekonformní. Ale skutečnost je taková, že jsou jednoduše dostatečně odvážní na to, aby sledovali vlastní směr, a dostatečně sebevědomí, aby na své cestě zkusili nové myšlenky, i když někdy chybují a na řadu věcí musejí přijít sami. 6. Nabité lidi vede tvořivost. Tvůrčí vyjádření je důležitou součástí Nabitých lidí. Často si vybírají zaměstnání, kariéru, projekty, případy a příležitosti na základě toho, jestli při nich můžou být tvořiví a vyjádřit se. V jakékoli dané situaci mají Nabití lidé tendenci být tvůrci, umělci, designéry, vypravěči a vůdčími typy. Aktivně zapojují své tvůrčí stránky a nalaďují se na své vlastní jedinečné vyjádření. Jejich výrazný talent jim tedy umožňuje vyčnívat z davu. Mají také tendenci být nesmlouvaví ohledně svého stylu nebo náhledu a namísto toho jsou pyšní na svou odvahu a odhodlání sdílet svou práci. 7. Nabití lidé jsou ti, co vytvářejí smysl. Nabití lidé mají hluboký respekt vůči smyslu, kterým je každý den naplněný, a stejně hlubokou touhu vytvářet ve
NÁBOJ
svém životě smysluplné momenty. Tím, že Nabití lidé hledají ve svém životě významný smysl, dokážou se vyhnout zbytečnému zabřednutí do detailů, které jiné lidi brzdí. Nabití lidé plně přijímají „celkový obraz“; svůj život stráví tím, že usilují o dosažení cenných cílů, které se vážou k jejich touhám a smyslu života. Jak nás naučil Viktor Frankl, tito lidé vědí, že člověk opravdu hledá smysluplnou existenci. Skrze toto pochopení mají Nabití lidé velké nadání vědomě rozpoznat, co věci znamenají, a dokáží pozitivně interpretovat svoje životní úsilí a úspěchy. Nabití lidé také zkoušejí vytvořit s ostatními smysluplné chvíle a vzpomínky a často druhé lidi překvapí dárky, jedinečnými zážitky nebo jednoduše milými slovy lásky, obdivu a přijetí. Takovýto popis Nabitých lidí může vyvolat dojem, jako by měli nějaký jedinečný dar nebo byli „vždycky takoví“. Ale znovu opakuji, že lidé žijící Nabitý život vám často řeknou, že kdysi žili pohodlný život nebo život v kleci. Změna v jejich životě se udála, když se rozhodli změnit sami sebe. Cítili touhu mít ve svém životě víc života a pak na splnění této touhy pracovali. Vy se také v životě můžete cítit stejným způsobem plně nabití – svou vlastní vědomou volbou a neustálou činností. Ale jak začít?
Deset lidských pohonných sil Pokud si budete vědomě vytvářet svůj ideální život, na co byste si měli dát pozor a na jaké páky byste mohli zatlačit, abyste jej soustavně zlepšovali a udržovali si vyšší hladinu energie, zájmu a nadšení? Na chvíli o tom popřemýšlejte. V nejlepších chvílích vašeho života byla jiskra. Cítili jste ji a nikdy jste na ni úplně nezapomněli.
Kapitola první – VEN Z TEMNOTY
Takže otázka zní, co tuto jiskru vyvolalo? Co to bylo, díky čemu jste se cítili tak plní života? Nebo ještě lépe – jak tuto jiskru proměníte v trvalý plamen a oheň v duši – v náboj uvnitř sebe samých, který nikdy nevyprchá? Odpovědi na tyto otázky nespočívají v rychlých opatřeních nebo povrchních přístupech, které vám zaručí rychlý vzestup. To pro vás může udělat energetický nápoj, ale vy už víte, že ne nadlouho. Vytvoření Nabitého života vyžaduje ponořit se do hloubky sebe samých a aktivovat pohonné síly, které z nás dělají lidi. Při svém výzkumu a praxi jsem se vždycky snažil pochopit, jak aktivovat tyto pohonné síly způsobem, který vyvolává opravdovou a trvalou změnu a zájem v dnešním chaotickém světě. Vytvořil jsem koncept Deseti lidských pohonných sil, a když jsem ostatní učil, jak ho radikálně a strategicky využít k tomu, aby změnili svůj život, měl jsem obrovský úspěch. Dále jsem jim ukázal, jak tyto lidské pohonné síly využívat v dnešním kontextu – aktivovat základní pohonné síly, které jsme jako lidé cítili před nějakými padesáti lety – způsobem, díky kterému se v této změněné společnosti plné hojnosti budou cítit šťastní a plní energie. Než se do toho pustíme, dovolte mi objasnit vám, co myslím „lidskými pohonnými silami“. O našich pohonných silách přemýšlím jako o psychologických motivátorech, které jsou vázány spíš na to, co chceme, než na to, co potřebujeme. Nutně nemusíme mít nebo splnit žádný z prvků tohoto modelu. Ve dvacátém století psychologický směr, kterému se říkalo „teorie pohonných sil“, rozvinul myšlenku, že my všichni jsme se narodili s určitými tělesnými potřebami a že pokud tyto tělesné potřeby co nejdřív neuspokojíme, zažíváme nežádoucí stavy napětí a negativních emocí. Když užívám slovo „pohonná síla“, vůbec nemám na mysli fyzickou nebo fyziologickou potřebu. Vlastně si nemyslím,
NÁBOJ
že kromě velmi omezeného počtu základních životních potřeb – jídla, vody, spánku, ochrany před živly a péče při narození – máme nějaké další skutečné potřeby. Někteří lidé vnímají osobní růst nebo „realizaci“ jako lidskou potřebu, ale jak potom vysvětlíme to, že sousedi mají pětatřicetiletého syna, který se nehne z gauče a nepustí se do světa? Další oblíbené vlastnosti a stavy jako morálka, láska, sebeúcta, respekt, víra a překonání sama sebe také nejsou opravdové potřeby. Silné, důležité a život posilující touhy? Ano. Ale otázka života a smrti? Většina z nich ne. Zamyslete se nad jednou z prvních lidských pohonných sil, touhou po řízení. Přirozeně všichni toužíme umět lépe řídit svůj život, protože větší kontrola může vést k větší spokojenosti. Ale pokud víc neřídíme, určitě se nesesypeme a neztratíme schopnost projevit zájem, fungovat a být výkonní. Tvůrčí vyjádření – další z pohonných sil, která je součástí tohoto konceptu – je něco, co také všichni chceme, i když mnozí umí žít a žijí i bez něj. Ano, bez něj nejsme tak šťastní, ale pořád můžeme fungovat. Řízení a tvůrčí vyjádření jsou věci, které chceme, ne věci, které potřebujeme k životu. To samé platí pro všechny ostatní pohonné síly, o kterých mluvím – jsme jimi řízeni, protože můžou vést a také vedou k lepší existenci, ale nutně je nepotřebujeme. Proč tolik významových zmatků? Protože chci být od samého počátku přímý a upřímný. Jste řízeni deseti pohonnými silami, které předkládám, ale žádný z těchto konceptů opravdu nepotřebujete – ani můj model a dokonce ani moji knihu – k tomu, abyste byli šťastní. Jedinou otázku ve vašem životě nevyřešíte, dokud nebudete mít víc řízení a tvůrčího vyjádření. Koneckonců byste se právě v tuto chvíli mohli rozhodnout být šťastní bez toho, abyste měli čehokoli víc. Pokud se vám to podaří, můžete jednoduše zavřít oči a nechat se unášet ve stavu nirvány. To je síla lidské mysli. Je tu jen jeden problém: nevydrží to.
Kapitola první – VEN Z TEMNOTY
Jsem přesvědčený, že Deset lidských pohonných sil je to, co v životě opravdu chcete, a pokud budete pracovat na jejich aktivování, vaše snahy povedou ke stavu zvýšené energie, zájmu a nadšení – ano, k pocitu štěstí, který vás jednoduše ohromí. V první části této knihy se nejdříve budu zabývat prvními pěti pohonnými silami lidské motivace, kterým říkám „základní pohonné síly“ – řízení, kompetence, shoda, péče a propojení. Jsou to klíčové pohonné síly, které přispívají k naší stabilitě ve smyslu nás samých a sociální příslušnosti. Pokud dokážeme všechny tyto základní pohonné síly trvaleji aktivovat a zesílit, náhle ucítíme pevnou půdu pod nohama a větší sociální propojení. To je docela dobrý recept na štěstí, ale nemůžeme si s ním vystačit. Aktivování prvních pěti pohonných sil je něco podobného jako splnění našich základních potřeb v moderní společnosti: je to startovní čára, ale zdaleka to nestačí. Proto jim říkám základní pohonné síly – přirozeně je máme, ale vlastně nás jen udržují ve hře. Zajímavé to začne být při dalších pěti pohonných silách, kterým říkám „pohonné síly, které nás posouvají vpřed“ – změna, výzva, tvůrčí vyjádření, přispění a vědomí. Ve druhé části budu o těchto pohonných silách pojednávat a objasním vám, proč často nejvíc přispívají ke zvýšení pocitu štěstí v životě. I když pohonné síly, které nás posouvají vpřed, jsou síly vyššího řádu než těch prvních pět, všech deset je opravdu nezbytných a důležitých. Dovedete si představit, že jednu z těchto pohonných sil ve svém životě neaktivujete? Když jakoukoli z nich vynecháte, vaše rovnice štěstí se rozbije na kousky. Pochopení a zvládnutí všech deseti lidských pohonných sil se zdá skličující, ale dobrá zpráva je, že tuhle knihu můžete číst znovu a znovu, dokud se vám to nepodaří. Následující kapitoly, z nichž každá rozebírá jednu z deseti pohonných sil, od vás budou vyžadovat zvýšenou aktivitu. Hodně se zabývám tím, jak byste o každé pohonné síle měli přemýšlet,
NÁBOJ
ale na konci navrhuji jen tři specifické strategie, jichž můžete využít, abyste výrazně pokročili v aktivaci každé z těchto sil. Deset lidských pohonných sil, tři strategie, to je celkem třicet strategií. A nemusíte je využít všechny najednou. Můžete si jednoduše vybrat jednu, na kterou se zaměříte, a uvidíte, jak ovlivňuje váš život. Na závěr této kapitoly i těch následujících bych vás rád povzbudil k sérii aktivit nazvaných Nabíjecí body a založených na dokončování vět. Jedná se o věty, které vás přimějí k zamyšlení a na které si odpovíte sami, poté co popřemýšlíte o konceptech v každé kapitole. Já věty začnu a vy je dokončíte. Doporučuji, abyste si v průběhu čtení knihy tyto věty zapsali do deníku. Pomůže vám to zamyslet se nad lekcemi a začlenit je do života. NABÍJECÍ BODY 1. Pokud jsem se ve svém předchozím životě cítil(-a) uvězněný(-á) v kleci nebo byl můj život příliš pohodlný, bylo to pravděpodobně proto, že:
2. Pokud bych chtěl(-a) začít žít Nabitý život, musel(-a) bych:
3. Ze všech vlastností lidí, kteří žijí Nabitý život – otevřenost a zdravá zvědavost, orientace na budoucnost, vyhledávání výzev, hluboký zájem o ostatní, soběstačnost, kreativita, smysluplnost jejich slov i činů – bych chtěl(-a) lépe začlenit do svého života tuto:
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
