PO
P ŘEČTENÍ PŘED EJ DALŠÍM U! PŘEDEJ DALŠÍMU
Ročník 22 * Číslo 7 * 12. září 2013 * Cena 10 Kč
NABÍZÍME PROGRAM PRO LEPŠÍ BUDOUCNOST Současnou složitou politicko-ekonomickou situaci v zemi zaviněnou už bývalou Nečasovou pravicovou vládou mají vyřešit mimořádné parlamentní volby, které se uskuteční 25. a 26. 10. 2013. Jejich přípravě musíme věnovat mimořádnou pozornost na všech stupních stranické práce. Podstatné bude informovat nejen členskou základnu, Politika pravicových vlád poškodila politické, sociální i ekonomické zájmy většiny našich obyvatel. Zavlekla zemi do pasti nesystémových škrtů a protilidových opatření. KSČM je si vědoma, že neexistuje jednoduché řešení. Její program proto obsahuje komplex řešení. V krátkodobých opatřeních je prioritní zrušení asociálních opatření pravicových vlád a odvrácení privatizace zbytku veřejných služeb. Ke střednědobým opatřením patří nastartování vyššího výkonu české ekonomiky, podpoře investic a zvýšení zaměstnanosti a sociálních jistot zaměstnanců i dalších občanů na základě principů sociálního státu. Strategickým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. K podpoře naší kandidátky se obracíme na všechny voliče, kteří odmítají řešení dosavadních pravicových vlád či jejich satelitů v jejichž pozadí stojí různí „spasitelé“ či miliardáři. Vyzvěme k podpoře naší kandidátky nejen levicově ori-
ale zejména naše sympatizanty s jakými záměry vstupujeme do předvolební kampaně a s jakým programem chceme oslovit ostatní občany. KSČM v PROGRAMU PRO BUDOUCNOST nabízí životaschopná řešení k oživení ekonomického růstu, rozšíření demokracie a zvýšení životní úrovně většiny obyvatel České republiky.
entované voliče, ale i všechny ostatní spoluobčany mladšího i staršího věku nespokojené s politikou pravice zosobněné vládou zástupců ODS a TOP09. Současně s přípravou parlamentních voleb věnujme i pozornost přípravě konání výročních členských schůzí a místních konferencí včetně městské stranické konference, která se uskuteční v prosinci letošního roku. Zhodnoťme naši činnost od poslední konference v návaznosti na plnění závěrů 8. sjezdu strany a stanovme úkoly pro příští období. Zejména na přípravu voleb do Senátu či Evropského parlamentu i voleb do zastupitelstva Města Brna a zastupitelstev Městských částí. Což znamená vedle přípravy našeho městského volebního programu i příprava návrhů kandidátů do města i městských částí. Jednání členských schůzí nastartují naši předvolební agitaci ve všech jejích podobách. Jde o to, aby naši zástupci mohli úspěšně v těch orgánech, kde budou zvoleni, obhajovat zájmy většiny našich spoluobčanů v souladu s volebními programy KSČM. Na výsledky jednání VČS v pěti městských částech naváží v listopadu jednání místních stranických konferencí. Komunisté v základních organizacích sdružených pod příslušnými místními výbory strany
Ideově teoretická sekce MěV KSČM v Brně a Vlastenecké sdružení antifašistů v Brně zvou na
DISKUSNÍ ČVRTEK který se uskuteční 19. září 2013 od 16 hodin na MěV KSČM. Téma: Úloha Jiřího Dimitrova v boji proti fašismu. Účast přislíbil a úvodní slovo přednese doc. PhDr. Vladimír ŠAUR, CSc.
musí mít neustále na paměti, že závěry a doporučení jejich VČS jsou významným východiskem pro jednání místních stranických konferencí. Zejména to platí pro ZO sdružené pod MíV KSČM Brno-střed především z toho důvodu, že volební výsledky ve volebních okrscích na území městské části významně ovlivní volební výsledek Brna jako celku. Základy pro úspěšné jednání naší městské konference jsou tedy budovány právě v těchto měsících na výročních jednání základních organizací. Nezbývá tedy, než všem brněnským komunistům popřát, aby jejich jednání byla úspěšná a inspirující. Ladislav BÝČEK předseda MěV KSČM
Zasedal Ústřední výbor KSČM
VYVÉST ZEMI Z KRIZE POMOCÍ ÚSTAVNÍCH ORGÁNŮ Zasedání ÚV KSČM 23. června 2013 schválilo stanovisko k současné politické situaci, že JEDINÝM DŮSLEDNÝM ŘEŠENÍM JSOU PŘEDČASNÉ VOLBY a že vláda, která se prezentovala jako protikorupční, se ukazuje jako nejkorupčnější a nejprohnilejší v novodobých dějinách České republiky a že nynější snahy ODS a vyjádření představitelů TOP 09 ukazují neschopnost sebereflexe a strach z voličů. Zasedání ÚV KSČM též projednalo a schválilo přístupy KSČM k podpoře drobného a malého podnikání a docenění jeho významu pro regionální rozvoj, přístupy KSČM k občanským hnutím a práce KSČM v nich s cílem působit (Dokončení na straně 2)
Místo, kde se zločin a vina pojí s mnoha lidskými tragédiemi
Uctili památku obětí romského holocaustu V neděli 18. srpna 2013 se na okraji Hodonína u Kunštátu – v místech, kde za 2. světové války stával jeden ze dvou tzv. cikánských táborů na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava, sešla necelá stovka lidí z celé ČR – Cikánů (chcete-li Romů), gádžů (jak oni nám říkají), a také představitelů ambasád Německa a USA. Sešli se u příležitosti 70. výročí od okamžiku, kdy byl z tohoto tábora vypraven nejpočetnější transport do německého vyhlazovacího tábora Osvětim II Březinka. Převážná část Romů z tohoto transportu v Osvětimi zahynula. Po mši (sloužené romským knězem) uctili přítomní oběti holocaustu u hromadného hřbitova, zvaného Žalov. Zde a na hřbitově v nedalekých Černovicích je pohřbeno celkem 207 lidí, kteří v táboře podlehli nemocem a špatnému zacházení. Ministr školství Dalibor Štys, mj. řekl: „Sešli jsme se na místě, které symbolizuje selhání lidskosti. Nikdo si nemůže namlouvat, že k něčemu takovému nemůže dojít, spíš naopak. A stejně tak si nikdo nemůže namlouvat, že správu naší obce, regionu, kraje a nakonec i státu za nás napraví někdo osvícený kdesi v Brně nebo v Praze,“ a také vyjádřil naději slovy: „Pevně věřím, že s vaší účastí a zodpovědností předáme dalším generacím naši zemi s hrdostí. A jedním z dílčích důsledků bude, že žádný holocaust se nechystá a je jen minimum lidí, které taková myšlenka i jen napadne.“ Kromě ministra vystoupili představitelé ambasád Německa a USA, přečten byl omluvný dopis polské velvyslankyně a promluvili také náměstkyně ministra kultury (sdělila, že Žalov už byl prohlášen kulturní památkou), vedoucí sekretariátu Úřadu vlády pro národnostní menšiny Martin Martínek. Jediná představitelka politické scény byla poslankyně Anna Putnová (TOP 09), která se touto problematikou dlouhodobě zabývá. Z krajské reprezentace nebyl nikdo, stejně tak nepřišel nikdo z místních obyvatel, ač vzpomínková mše se tam konala jen několik desítek minut před pietním aktem v táboře.
Tragické osudy vězňů tábora v Hodoníně bude připomínat Památník, jehož vybudováním bylo rozhodnutím vlády ČR pověřeno Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského. U příležitosti pietního aktu byl veřejnosti zpřístupněn zrekonstruovaný vězeňský barák, doplněný o repliku interiéru z doby druhé světové války (pryčny, plechové koryto na umývání apod.). V bývalém vězeňském baráku byly rovněž vystaveny architektonické návrhy z letošní studentské soutěže o dostavbu areálu Památníku, včetně návrhu vítěze Richarda Pozdníčka z Fakulty architektury ČVUT, který bude mít možnost podílet se i na realizaci dostavby. Prezentaci soutěžních návrhů zahájila náměstkyně ministra školství Eva Bartoňová a ředitelka Národního pedagogického muzea Markéta Pánková. Organizátorem akce bylo brněnské Muzeum romské kultury a Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, které areál bývalého cikánského tábora spravuje. Tibor DÁVID (foto autor) ECHO str. 2
VYVÉST ZEMI Z KRIZE POMOCÍ ÚSTAVNÍCH ORGÁNŮ (Dokončení ze strany 1)
na občanskou veřejnost, obsahové a organizační zabezpečení výročních členských schůzí a konferencí a koncepci vedení volební kampaně k přípravě KSČM na volby 2014. Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip zdůraznil, že z politické, společenské a ekonomické krize musíme vyvést zemi pomocí poslanecké sněmovny a prezidenta republiky a jen těžko jím může být vláda, která je v demisi a která nemá důvěru občanů. A pokud se všichni poslanci zachovají tak, jak přísahali, vyslyší občany a přistoupí na předčasné volby a občané rozhodnou o novém konstituování ústavních orgánů. V KSČM půjde o vytvoření kvalifikovaného programu pro ČR a vyvedení ČR z krize, programu srozumitelného, pochopitelného a akceptovatelného pro většinu občanů. Půjde o přípravu těch, kteří budou tento program na kandidátkách obhajovat a prosazovat. Na základě rozhodnutí zasedání Výkonného výboru ÚV KSČM a poslaneckého klubu KSČM z předcházejícího dne hlasovali poslanci a poslankyně KSČM pro důvěru vládě Jiřího Rusnoka. 20. srpna 2013 pak hlasovali pro rozpuštění Sněmovny Parlamentu České republiky. Karel JANIŠ
ŠLI PŘED NÁMI Julius Volek Choráz – 125. výročí narození a 75. výročí smrti Narodil se 20. července 1888 v Hustopečích nad Bečvou jako čtvrté a poslední dítě v rodině podruha, později obecního sluhy a písaře. Obecnou školu navštěvoval v rodišti, měšťanskou školu v Hranicích. V Příboře absolvoval učitelský ústav. Pod pseudonymem Choráz, který si zvolil podle ústřední postavy Zeyerovy básně Trojí paměti Víta Choráze, napsal několik příspěvků do časopisu, jehož byl spoluvydavatelem. Pod jménem Choráz psal později do revolučního tisku. V letech 1908-1911 učil na dvojtřídce ve Vranovicích u Prostějova a poté roku 1914 v Horních Otaslavicích. V obou místech založil pěvecký soubor. Po propuknutí 1. světové války byl poslán na ruskou frontu. Po třech měsících přešel s celou setninou do zajetí. Čekal ho pobyt na Sibiři a v Kyjevě. Působil v redakci časopisu Svoboda a Průkopník svobody v Moskvě, podílel se na založení Čs. komunistické strany na Rusi, čs. sekce KS Ruska (bolševiků), na formulaci základních dokumentů ustavujícího sjezdu této strany 25. května 1918 a stal se členem Ústředního výkonného výboru strany. Po návratu do vlasti v roce 1920 působil jako učitel v Horních Otaslavicích a od školního roku 1921-1922 v Kostelci na Hané. Organizuje tu kulturní život. Je jedním ze zakládajících členů KSČ a na Slučovacím sjezdu KSČ promluvil 2. listopadu 1921 o akčním programu strany. Stal se členem OV a KV KSČ, obecního zastupitelstva v Kostelci, agitátorem a výborným řečníkem. V roce 1926 byl ze školských služeb propuštěn. Z rozhodnutí vedení KSČ odešel do Brna a v únoru 1926 se stal šéfredaktorem Rovnosti, byl členem byra KV KSČ v Brně, učitelem politických škol KSČ. Byl členem delegace KSČ na VI. kongresu Kominterny a zemřel uprostřed soudruhů raněn mrtvicí 24. srpna 1928. Odešel skromný a dobrý člověk, vynikající řečník, funkcionář, novinář, obdařený schopností analyzovat a poutavě objasňovat vnitřní a mezinárodní situaci i vyvozovat z této situace závěry pro každodenní politiku KSČ. Jeho články v Rovnosti z let 1926-1928 obsahují mnoho podnětů, které neztratily platnost po mnoha desetiletích, kdy byly vysloveny. kj
NASTAL ČAS OTOČIT KORMIDLO DOLEVA V přírodním amfiteátru v Dubňanech na Hodonínsku se v sobotu 24. srpna uskutečnilo již 23. setkání levicově smýšlejících obyvatel z obou stran hranice. Kolem tisícovky lidí si přišlo nejen zavzpomínat na časy ve společné republice a připomenout si 69. výročí SNP a 68. výročí osvobození, ale hlavně se potkat s přáteli a soudruhy říct si, co a jak je třeba udělat, aby byla pravici učiněna přítrž. Brzo k tomu bude dobrá příležitost, neboť volby do Poslanecké sněmovny vyhlásil prezident na 25. a 26. října. Setkání se tak stalo zahájením předvolební kampaně KSČM.
Delegace komunistů ČR a SR v čele s předsedou poslaneckého klubu KSČM Pavlem Kováčikem a ústředním tajemníkem KSS Jozefem Artimem ještě před mítinkem položily kytice květů k památníkům obětí světových válek v Dubňanech. Součástí setkání byly i pietní akty u památníku mladé protifašistické odbojářky Marušky Kudeříkové ve Vnorovech a památníku partyzána Mirka Nešpora v nedalekém slovenském Holíči. Poté oba představitelé promluvili ke shromážděným občanům obou států. Pavel Kováčik konstatoval, že když už nás roztrhli, tak nás drží osobní vztahy i to, že na podobných setkáních jako tady můžeme vyjádřit sounáležitost. Dále řekl, že ten kdo vyhrál podivnou bitvu na politické scéně jsou občané. Konečně dostali zpět mandát rozhodnout jak to tady bude dál. Dodal, že se vrací nová naděje, že noví poslanci, nová vláda budou více myslet na lidi. Doplnil, že i KSČM je vítězem této situace. Varoval i před představami hlásaným pravicovými extremisty o jednoduchých rázných řešeních budoucnosti, na které slyší zvláště nezkušení mladí lidé. Citoval také z projevu zastřeleného amerického protirasistického aktivisty Martina Luthera Kinga o tom, jak je nezbytné lidem dát práci místo sociálních dávek, životní jistoty, mír a odpovědnost místo zbraní a posilování nadvlády jedněch nad druhými k růstu zisku mocných. Ke kandidátce jihomoravských komunistů zmínil, že jsou to lidé, kteří se po řadu let práce v komunální sféře na různých úrovních osvědčili a určitě nezradí, ani nepřeběhnou! Představitel slovenských komunistů Jozef Artim ocenil, že shromáždění proti primitivnímu kapitalismu je přítomno mnoho mladých lidí z obou stran společných hranic. Na závěr přímluvy ocenil pamětní plaketou Gustáva Husáka (letos by se dožil sto let) o němž řekl, že to byl významný organizátor SNP a politik, čtyři lidi – Martu Semelovou, Martinu Milerovou, Josefa Janča-
ru a Štefana Bučka (předsedu ZO Sudoměřice), kteří u organizace společných setkání na jihu Moravy stojí od samotného počátku. Za českou a moravskou mládež pronesl zdravici Filip Zachariáš, který odsoudil revanšistické řeči Karla Schwarzenberga k poválečnému odsunu Němců a zdůraznil, že komunistická mládež jižní Moravy udělá vše, aby mladí tentokrát volili toho, kdo jim přinese lepší budoucnost. Podtrhl také, že naši předkové, jejichž odkaz si zde připomínáme bojovali nejen za svobodu vlasti, ale také za lepší budoucnost. Promluvil též zástupce Komunistického zväzu mladých v SR. Velvyslanec Venezuely v ČR Victor Julián Hernández León (který je pravidelným účastníkem setkání) pronesl k 69. výročí SNP poselství o možnosti návratu na cestu k socialismu s využitím zkušeností z jižní Ameriky. Upozornil také, že kapitalistická propaganda z USA a nadnárodních společností lidem velmi dobře vymývá mozky, proto se ještě bojí aktivizovat za svůj lepší život. Na pódiu v přírodním amfiteátru se poté představilo prvních šest jihomoravských kandidátů KSČM do sněmovny Parlamentu ČR: starosta Ivančic u Brna Vojtěch Adam (lídr kandidátky), který uvedl, že kandidáti udělají všechno proto, abychom některá jména nacházeli už jen v encyklopedii jako bývalé pravicové politiky. Vyslovil přání, ať vznikne taková vláda, aby se nám všem žilo lépe. Dále krátce vystoupili Miroslav Grebeníček (BV), Věra Křivánková (VY), Ivo Pojezný (HO), Zuzka Rujbrová (BK) a Martin Říha, který podtrhl, že v Brně se porveme o co nejlepší výsledek KSČM. Sedmý – Pavel Macek (ZN) se z pracovních důvodů dostavit nemohl. K přítomným krátce promluvila také budoucí kandidátka pro volby do Evropského parlamentu (ty se uskuteční v příštím roce) – stávající asistentka Vladimíra Remka Dagmar Švendová. Příjemné odpoledne zpříjemňovala dechová hudba Vlkošáci, dobrou náladu umocňovaly mažoretky ze Šardic, pěvecké Sexteto či konferenciérská dvojice Marta Semelová a slovenský lidový vypravěč Ĺudovít Kuba. Nevadil ani občasný mírný deštík, neboť vzduch voněl nadějí na lepší budoucnost! Tibor DÁVID (foto autor)
Oslava SNP v Brně – ostuda jak vyšitá! Zatímco dva dny předtím v Praze konaná obdobná akce neušla pozornosti politiků ani médií, v Brně si 29. srpna výročí Slovenského národního povstání na stejnojmenném náměstí připomněla jen hrstka lidí. Vzpomínky na největší ozbrojené vystoupení v okupovaných zemích v době 2. světové války, organizovaném tradičně MěV Českého svazu bojovníků za svobodu, se kromě představitelů této organizace zúčastnili jen zástupci Univerzity obrany, ředitel Vojenské nemocnice Brno, Společnosti Ludvíka Svobody, KČP a ČsOL. K tomu dva novináři – ač byli informováni a pozváni (Haló noviny a Český rozhlas!). Celkem ani ne tři desítky lidí. Tentokrát chyběli i veteráni – účastníci SNP. V Brně jich přitom žije několik a dva byli docela nedávno dekorováni pamětní medailí slovenského ministra obrany. Nebyla také ani stopa po početné, v Brně trvale, či jen přechodně žijící (studující a pracující) komunitě Slováků. A tak jen hlouček kluků prohánějících se opodál na kole a pár lidí na restaurační zahrádce nechápavě sledovalo co se vlastně děje. Proč se sešla ta skupinka převážně postarších dam a pánů (někteří v uniformách), proč se pronáší projevy, proč a komu vlastně kladou květy k podstavci zabalenému do modrého igelitu a proč se hraje hymna a ještě nějaká melodie, kterou snad kdysi kdesi slyšeli… A tak se nelze ani moc divit, když jedna postarší paní přišla s otázkou co to vlastně mám za uniformu a jiná už opravdu stará (Dokončení na straně 4) ECHO str. 3
Malé zamyšlení Aleše Růčky:
TENTOKRÁT O PRÁCI S MLADÝMI ČLENY STRANY Úvodem dnešního zamyšlení dovolte připomenout několik známých údajů. Po roce 1989 opustila řady KSČ značná část členské základny, přičemž od tohoto ruku bylo přijetí nových členů pouze výjimkou. Ve straně tak dnes zůstali v podstatě členové v poprodukčním věku, konkrétně v Brně tvoří členové starší 60 let 85,5 % a straší 80 let dokonce 44,4 % celé členské základny. V letech následujících po roce 1989 jsme tak ve straně ztratili celou jednu generaci. To se samozřejmě stále více odráží, mimo jiné, i na naší akceschopnosti. Z uvedeného dále vyplývá, že získávat nové členy je naším životním zájmem. V posledních letech se nám v Brně daří ročně přijímat zhruba 30 členů. Pokud se týká přijímání mladých členů, považuji za správné podotknout, že základním organizacím často neúměrně dlouho trvá než přijmou členy, kteří se do strany hlásí sami, například prostřednictvím elektronických přihlášek. Nic přece nebrání tomu zapojovat je do stranické práce hned, nečekat až na oficiální přijetí na členské schůzi, hned mu přidělit „patrona“, který ho bude na členství ve straně připravovat. V té souvislosti je třeba poukázat i na problém, který se někdy vyskytne, totiž, že nově přijatí členové, snad zklamáni naší stranickou praxí či nenaplněním představ s nimiž do strany vstupovali od nás brzy odcházejí. Když jsem se zamýšlel co dělat pro zvýšení počtu přijímaných členů, tušil jsem, že odpověď nebude jednoduchá. O některých cestách jsem se již zmínil v několika svých předcházejících zamyšleních. Jak plyne čas, je však stále naléhavější tuto odpověď nalézt a především ji uvést do praxe. Dnes bych se však chtěl věnovat spíše souvisejícímu problému – jak pracovat s mladými členy – ti tvoří v Brně pouhých 1,35 % členské základny. Všichni si uvědomujeme nutnost mladým pomáhat, ale je tu problém: nevíme pořádně jak, nevíme, co mladí lidé od svého členství v KSČM očekávají, co potřebují. Snad právě proto často očekáváme prvotní zájem od nich. Na MěV pracuje – nepracuje komise mládeže. Osobně si myslím, zda by to neměla být spíše komise pro práci s mladými členy, potažmo s mládeží. Rozdíl v názvu totiž navozuje rozdíl v obsahu práce komise. To však jen mimochodem. Bez ohledu na název je možno konstatovat, že současná komise mládeže nemá obsahově zcela vyjasněno své poslání. Nelze říci, že by nevyvíjela žádnou činnost, naopak komise pracuje. Schází se, promýšlí co dále dělat, organizovat. Pokládám za potřebné, aby si nejen členové komise mládeže vyjasnili, že jsou poradním, iniciativním a metodickým aktivem městského výboru k posilování vlivu strany mezi mladou generací. Do určité míry se komisi daří připravovat určité náměty, podílí se na realizaci usnesení stranických orgánů k otázkám života mládeže a posilování vlivu strany v řadách mládeže. Méně už se jí daří posuzovat a konzultovat návrhy a iniciativy z jiných oblastí stranické práce vztahujících se k otázkám života mladé generace, připravovat vlastní doporučení. Je zde snaha o pořádání vlastních akcí k oslovování mladé generace, pomalu se rozvíjí i spolupráce s levicovými organizacemi mladých a s mladými jednotlivci. Členové se zúčastňují akcí organizovaných komisemi mládeže KV a ÚV. Komise však nemůže preferovat pouze politickou práci, ale musí preferovat veškeré aktivity, které umožňují získávat vliv strany mezi mladými. Měla by rovněž plnit roli jakéhosi klubu mládeže, mladí členové by měli v mnohem větší míře prezentovat názory mladých na sociálních sítích. Nosným úkolem komise mládeže musí být především pomoc městskému výboru ve všem, na čem závisí růst vlivu strany mezi mládeží. A pochopitelně platí, že výsledky práce komise mládeže jsou přímo úměrné úsilí, jakým ji městský výbor orientuje a vede. ECHO str. 4
Městský výbor si uvědomuje vážnost situace a rozhodl se proto svolávat pravidelně čtvrtletně Aktiv mladých členů strany. Termíny jsou voleny v návaznosti na zasedání ústředního výboru tak, aby účastníci aktivu z úst člena ÚV dostali bezprostřední informaci o průběhu a závěrech tohoto jednání. Součástí aktivu je vždy beseda týkající se práce strany navenek – se zastupiteli města Brna, zástupci společenských organizací, plánuje se beseda s mladými poslanci PS PČR. Bohužel jsme však narazili na problém účasti, prvního aktivu se zúčastnilo 41 %, druhého 21 % pozvaných mladých členů. Přes tento problém však můžeme konstatovat, že svolávání tohoto aktivu je přínosným především z důvodu oboustranného předávání informací. Mezi kladné výstupy rovněž rozhodně patří nabídka zajištění složení kandidátní listiny v městské části, kde dnes nemáme zastupitele v zastupitelstvu místní části, či zajištění prostor pro pravidelné setkávání a diskuse mladých lidí – aby to nebylo v budově MěV. Na úrovni základních organizací se jako určitý problémem práce s mladými členy jeví skutečnost, že v organizacích je pouze jeden či dva mladí členové. Zde by měl být zcela automaticky pověřen některý člen organizace jako určitý „patron“, který by mladému (mladým) členovi byl kdykoliv k dispozici, aby mu mohl pomoct či vysvětlit vše potřebné týkající se stranické práce. Současně je třeba zajistit, aby nebyli v organizaci jedinými mladými členy – tedy přijímat další mladé lidi. Zde bych pochopitelně očekával prvotní iniciativu právě od nich samotných. Je samozřejmě v zájmu základní organizace své mladé členy zapojovat do práce výboru a připravovat a navrhovat je na výkon veřejných funkcí (samozřejmě, pokud pro to budou mít podmínky – rodina, zaměstnání).
Oslava SNP v Brně – ostuda jak vyšitá! (Dokončení ze strany 3)
dáma, snad skoro pamětnice, se ptala co se to vlastně dělo, a kdy že to povstání bylo nebo ještě jen bude?! Představitelka ČSBS vysvětlila, že z radnice MČ Brno-sever dostala ústní informaci, že socha byla před snad jen několika dny odstraněna z bezpečnostních důvodů, neboť její podstavec byl porušen a hrozilo nebezpečí jejího zhroucení a případně i zranění osob. Kdoví, stejně tak je otázka, kdy se socha na místo opět vrátí. Každopádně náhoda ne nepodobná té, že letos ke dni osvobození Brna nebyla opravena socha sovětského vojáka na Moravském náměstí. Vskutku podivná náhoda… Kdyby jste hledali politiky, rozhlíželi byste se obdobně jako my marně. Chyběli – bez rozdílu politických stran a jejich orientace, stejně tak jako úrovně zastoupení. Nebyli ani ti, kteří Tam měli být tzv. z povinnosti, tj. představitelé radnice místní části a magistrátu. Jiný akt jinde se přitom nikde nekonal a konat nebude. Inu úcta k dějinám státu i jeho občanům v praxi jak vyšitá! Tibor DÁVID Foto Václav ŽALUD
Okurková sezóna se nekoná
VEDRA PŘÍRODNÍ I POLITICKÁ Po zadržení 7 osob – 3 bývalí poslanci ODS, vedoucí úřadu vlády a bývalý a tehdejší ředitel Vojenského zpravodajství – 13. 6. 2013 je soud 15. 6. poslal do vazby. Došlo k obvinění z korupce a zneužití vojenských zpravodajců k sledování i manželky Petra Nečase. 17. 6. Nečasova vláda skončila. ODS i ČSSD odmítly převzít jmenování premiérem a 25. 6. jmenoval prezident do této funkce Jiřího Rusnoka. 10. 7. se nová vláda ujala svých funkcí. 17. 7. nestačilo 92 hlasů pro rozpuštění Sněmovny. 8. 8. došlo k hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka. Po celodenní diskusi se pro vládu vyslovilo 93 poslanců, 100 bylo proti. Uvedené události byly doprovázeny nevídaným pokřikem potrefených. Došlo prý ke kriminalizaci jednání poslanců a ke spojení jednání dalších osob do jednoho případu. Mělo se zapomenout na způsob vládnutí Nečasovy vlády, která z původních 118 hlasů skončila na 101 v její prospěch. Držela se nad vodou ohýbáním sněmovního jednacího řádu a častým omezováním opozičních poslanců v diskusi; vynikala v tom zejmé-
na předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. Několik minut před jmenováním Jiřího Rusnoka premiérem 25. 6. se objevila s listinou podpisů 101 koaličních poslanců s jejich souhlasem, aby byla jmenována premiérkou. Za soustavného povyku představitelů koaličních stran, že prezident jmenoval 10. 7. vládu, která nemá oporu ve Sněmovně, která je nelegitimní, která je ohrožením parlamentní demokracie, byla veřejnost takto ovlivňována až do 8. 8., kdy 2 poslanci ODS a Peaková dáma opustili jednací sál a nehlasovali proti vládě Jiřího Rusnoka. Míra rozhořčení Němcové, Kalouska a dalších vzrostla, když si prezident 24. 7. dovolil požádat o předložení 101 ověřených podpisů poslanců, aby jmenoval mocichtivou uchazečku o klíče k sídlu vlády. Ale víra ve 101 byla zřejmě slabá, ministři Nečasovy vlády v návrat do svých křesel nevěřili. A proto spěchali před posledním zasedáním vlády 3. 7. rozdat pololetní odměny v celkové sumě čtvrt miliardy, svým náměstkům desetitisíce, tisícovky ostatním, nejvíc u Bendla, Hegera a Kalouska. Petr Ne-
MEZINÁRODNÍ POLITIKA Chu Ťin-tchao a Vladimír Putin o světovém řádu pro 21. století – mír a rozvoj pro celé lidstvo, bude to složité a trvat dlouho. 15. sjezd ruských komunistů (únor 2013) vyhlašuje boj za vítězství připravovaného směřování státu v zahraniční a vnitřní politice. Lavrov – ministr zahraničních věcí – je pro spolupráci se všemi státy, včetně „problémových“. Jang Tie-čchi upozorňuje, že dopady krize, hlavně dluhové, dále pokračují, není zde žádné řešení hluboce zakořeněných problémů, které současná krize odhalila. A tak v záměrech by bylo možné pokračovat. Co se děje ve světě? USA má 770-830 vojenských základem ve 130 zemích světa (Rusko má jednu). USA dnes mají nesplatitelný dluh – přes 17 bilionů dolarů. Zesiluje zmatek v západní Asii (Irák, Írán, Izrael, Sýrie…) a v severní Africe. Čína se dnes otevírá světu (na rozdíl od KLDR). Své otevření chce ve větším rozsahu, ve více oblastech a na vyšší úrovni. Toto znamená skok vpřed. Lze připomenout nikaragujský kanál mezi oceány za 40 miliard dolarů, který má být hotov za 10 let. Kolumbijská vláda jedná s Čínou o vybudování velkokapacitní železniční tratě napříč jižní částí panamské šíje. Významný je také posun zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) v Latinské Americe a Africe. Čína je největší partner se všemi zeměmi Afriky (Čína kupuje půdu v Africe, existuje smlouva mezi Čínou a Venezuelou o nákupu nafty aj.). Jaká je situace v EU? Jsou zde otázky – např. vydrží euro, vydrží EU, vyřeší krizi, co s demokratickým deficitem? Víme, že pro nás je evropská integrace nezbytností. Jaký je náš vztah k NATO? Tisíciletí se změnilo, sešlo se OSN a 196 členů podepsalo, že budou plnit rozvojové cíle. Do r. 2015 se má ve světě snížit chudoba. V ČR se to zatím nedaří. Naopak, do roku 2013 se u nás zvýšila chudoba na dvojnásobek. Bylo mnoho otázek řečených, mnoho zodpovězených a vysvětlených. Všechny byly vyjádřeny na diskusním čtvrtku, který se konal 20. června. K danému tématu hovořil soudruh RNDr. Václav Exner, CSc. Bylo ukázáno na složitost světového vývoje, na jeho příčiny a důsledky. Všichni přítomní byli spokojeni. Josef VONDRÁK
PhDr. Karel JANIŠ čas hovořil o vládě rozpočtové odpovědnosti, což v jejím pojetí znamenalo nahoře rozdávat co nejvíc, dole omezit porodné, pohřebné, valorizaci důchodů i ostatní sociální dávky a navíc zvyšovat DPH; to vše pomáhalo vyprazdňovat peněženky většině národa! Po pádu Nečasovy vlády 17. června 2013 přišel 8. srpen 2013. Stojednička Miroslavy Němcové skončila, klíče od sídla vlády nedostane. Jiří Pospíšil byl večer v Událostech a komentářích zlostí mimo hru. Petr Gazdík už nepovažuje ODS za partnera, je ovládána kmotry, navrhneme věrohodný pravicový program, nebudeme kolaborovat s tzv. levicovými stranami. Peaková dáma při vstupu do pořadu řekla, že 101 byla mrtvě narozeným dítětem, ze sálu odešla, protože měla pocit, že není kolegyní a je za pitomce. Lodička LIDEM narazila na mělčinu, Peaková dáma z ní vyskočila a nechala posádku svému osudu, přestala být předsedkyní. Stojednička se rozsypala jako domeček z karet. Gazdík líčil chmurnou budoucnost ČSSD po vítězství ve volbách, reagoval na dotaz Drtinové, zda se neobává návratu komunistů k moci, že udělají všechno, aby tomu zabránili! Kalousek při vstupu do pořadu opakoval své už dřívější vyjádření, že Miloš Zeman chce parlamentní demokracii přeměnit na autokratický systém putinovského typu, což bude pro TOP 09 zcela zásadní politický zápas, aby mu to nedovolila, i když TOP 09 zůstala sama. Považuje se za jediného skutečného bojovníka na pravici. Televize mu dává široké možnosti denně ho ukazovat. O úloze médií by se v současné době mohlo mnoho uvést, podrobně až jindy.
Dny Jsou dny, kdy máte pocit, že neunesete své srdce, tak těžké zdá se, a pak, když z něho rozdáváte, lístek po lístku, a ono ho neubývá, jako sedmikráse, vznesete se, rázem. Marie Veselá ECHO str. 5
Den státnosti - 28. září nebo 28. říjen? Strůjci neomluvitelného historického zločinu, kterým bylo rozbití společného státu Čechů a Slováků roku 1992, přiřkli zbytkové České republice jako den státnosti 28. září – den památky sv. Václava. Státností míníme vědomí původu a smyslu státu, jeho osobitosti a jeho zaměřenosti. Právem se tedy ptáme, čím uvedený světec k ustavení naší státnosti přispěl? Pokusme se určit jeho místo v dějinách nejstaršího českého státu koncem 9. a v 10. století. Po zániku Velkomoravské říše přesunulo se jádro budoucího západoslovanského státu do Čech. Maďarský vpád oddělil od nás Slováky, kteří v maďarském područí zůstali po dlouhá století. Čechům se tehdy podařilo vytvořit samostatný stát, který střídavě sílil a slábl ve stálém potýkání s mocnými sousedy. Stát vznikl úsilím knížecího rodu Přemyslovců, který mezi ostatními kmenovými knížaty nabyl převahy. Svůj původ odvozoval od mýtického PřemyslaOráče. Prvním historicky doloženým vládcem byl kníže Bořivoj. Dobrovolně přijal křesťanství, aby se chránil před násilnou kristianizací, která v té době ideologicky zaštiťovala feudální výboje západních sousedů (Franků, Bavorů, Sasů) pod heslem šíření křesťanské víry a vymycování pohanství. (V bojích pod touto záminkou zanikly četné slovanské kmeny na Labi i v Pobaltí.) Bořivoj přijal křest kolem roku 880 z rukou Metodějových. V Praze zavedl křesťanství východního ritu, kněží je šířili jazykem staroslověnským. Avšak maďarský vpád do Uher nezpůsobil jen zánik Velké Moravy, ale přerušil i spojení její západní části s Byzancí. České křesťanství bylo obráceno na ritus západní, ovládaný Římem a latinskou liturgií. (Slovanská bohoslužba dožívala u nás tu a tam do 12. století. Karel IV. se pokusil obnovit ji ve 14. století v klášteře Emauzy.) Bořivojovi nástupci osvědčovali diplomaticky sebezáchovnou křesťanskou orientaci stavbou kostelů, zakládáním klášterů, přízní kněžím, reverencí církvi. V úsilí o založení pražského biskupství (stalo se r. 973) lze spatřovat úspěšné dovršení snahy získat vyšší správní centrum a tím vyšší míru nezávislosti na cizích církevních hodnostářích a jejich světských spojencích a ochráncích. Lze si představit tehdejší rozporuplné utváření feudální společnosti v naší zemi, sváry zájmových skupin světských i církevních o účast na moci a majetku, formování různých politických postojů a názorů i pod vlivem věrnosti tradicím či přijímání nové víry, demonstraci vztahů k feudálním trendům mocenským i náboženským, chování loyální i opoziční, konformitu upřímnou i jen předstíranou. Do tohoto období spadá i život knížete Václava (922 - 929 nebo snad 935), čtvrtého Přemyslovce na pražském knížecím stolci. O jeho skutečném životě víme málo. Existuje vlastně jediná krátká zpráva saského kronikáře mnicha Widukinda, že asi r. 929 obnovil poplatnost české země Jindřichu I. Ptáčníkovi, zakladateli saské vládnoucí dynastie. Jak k tomu došlo a v čem ta poplatnost spočívala, nevíme. Vykřičenou dodávku „120 volů a 500 hřiven stříbra“ uvádí až Kosmas (+1125) a ten ji zná jen z doslechu. Doklady o tom chybějí. Historicky vzato, skutečný význam pro českou státnost té doby měli další dva Přemyslovci, Boleslav I. a Boleslav II., tím, že rozšiřovali a upevňovali stát. O skutečných úmyslech a činech knížete ECHO str. 6
PhDr. Stanislava Kučerová
Václava nemáme historicky hodnověrné zprávy. Autoři dramat o Václavovi a jeho bratru Boleslavovi, o jejich sporu a násilné Václavově smrti, se sice snažili vystihnout charakterové rysy obou hrdinů, jejich vlastnosti a motivy, ale jsou to jen básnické fikce. Ve skutečnosti o tom nevíme nic. Sv. Václav je hrdinou oslavných a svatořečivých legend, básnických výtvorů, které ho podávají jako zvláště horlivého šiřitele křesťanství, světce a mučedníka. Zastával prý politiku nenásilí a míru, křesťanské pokory a lásky. Nejstarší legendy o jeho životě a umučení (podobně jako o životě a umučení jeho babičky Ludmily) byly skládány staroslověnsky, další již latinsky. Byly to prostředky tehdejší účinné propagace, církev jimi získávala v českém prostředí na větší vážnosti. Zvláště v osobě sv. Václava a jeho kultu získala postavu mučedníka pro víru, světce a nejvyššího patrona v přímém spojení nebesy. Kult se účelově šířil v době kolem založení pražského biskupství (973) a v době působení biskupa Vojtěcha Slavníkovce (+997). Je zajímavé, že gloriola světce, která obklopila čtvrtého Přemyslovce, měla svůj význam nejen pro církev, ale i pro světskou moc, pro dynastickou politiku vládnoucího rodu. Přemysl-Oráč byl sice dokladem rodové starobylosti, nikoli však zárukou pro danou dobu určujících křesťanských ctností a svatosti. A tak se stal sv. Václav i patronem, ochráncem a zprostředkovatelem boží milosti pro vládnoucí Přemyslovce. Ocitl se na mincích, na pečetích, na korouhvích. Vyvrcholením kultu bylo gesto Karla IV., který královskou korunu a korunovační klenoty svěřil přímé světcově ochraně a propůjčil jim tak kouzlo nadpřirozené moci. Shodou okolností v knížeti Václavovi našel svého hrdinu i národ. V působivém chorálu, patrně ze zlých let braniborských ve 13. stol., se k němu obrátil s prosbou o božskou přímluvu a pomoc. Chorál byl doplněn dalšími slokami v době husitské: „Nedej zahynouti nám ni budoucím…“. A „vévoda české země, kníže náš“, není zpodoben jen v nezapomenutelné skladbě hudební, kterou citují ve svých dílech naši klasičtí skladatelé (např. A. Dvořák nebo J. Suk), ale známe jej i v nejednom zpředmětnění výtvarném. Po malířích J. Mánesovi a M. Alšovi vytvořil jeho postavu J. V. Myslbek. Sedí na statném koni na Václavském náměstí, obklopen českými světci. Není to exaltovaný světec-mučedník, ale člověk zdravý na těle i na duchu. Není to válečník, dobyvatel, ale rytíř, ochránce. Má základní povahové vlastnosti a ideály svého národa. Je statečný, opravdový, spolehlivý, věrný, prozíravý. Je hrdinou z nutnosti, na válečného oře sedá jen k obraně cti a práv svého lidu. Má magickou sílu a moc. Pověst vypráví, že se kníže Václav ukrývá se svými bojovníky v nitru Blaníka. A odtud vyjede na bílém koni, až bude naší zemi nejhůř… Je s námi v době hladomorů a válek, v době nejtemnějšího temna jako symbol národa a vlasti. V posledním roce l. světové války, za času úzkosti a bolesti vydal Karel Toman sbírku „Měsíce“, poselství naděje. Ocitujme alespoň měsíc „Září“: Můj bratr dooral a vypřáh koně, a jak se stmívá, hlavu do hřívy rodnému druhu položil tiše a zaposlouchal se, co mluví kraj… Zní zvony zdálky tichým (Dokončení na straně 7)
Den státnosti - 28. září nebo 28. říjen? svatvečerem, modlitba vesnic stoupá chladným šerem. Duch země zpívá: úzkost, víra, bolest v jediný chorál slily se a letí k věčnému nebi. Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím. A týž básník vítá verši T. G. Masaryka po návratu do vlasti 1918 a pak se s ním loučí 1937. Po obakrát opakuje refrén: „Žehnej ti svatý Václav a mistr Jan.“ A do třetice připomeňme výzvu Františka Halase z roku 1938: „Myslete na chorál, malověrní, myslete na chorál … kůň Václavův, kůň bronzový se včera v noci třás, a kníže kopí potěžkal…“ Sledujíce tradici knížete Václava v našich dějinách, nemůžeme opomenout ani její dezinterpretaci a falzifikaci v době tzv. 2. republiky. Na základě Mnichovské dohody (30. 9. 1938) obsadila nacistická vojska naše pohraničí. Ztratili jsme jednu třetinu území s 1,250.000 obyvatel české a slovenské národnosti, 40 % všeho průmyslu a většinu surovinových zdrojů, přervány byly dopravní spoje, zničen obranný systém. Ale horší než materiální ztráty byly ztráty morální, rozklad politického a ideového systému l. republiky. President E. Beneš abdikoval, na jeho místo byl zvolen představitel nové státní ideje, E. Hácha. Veřejný prostor se naplnil hrubým štvaním, hanobením a tupením předchozího dvacetiletí, obou presidentů a jejich díla, budování samostatného státu, ideálů občanské demokracie, humanity, svobody a rovnosti. Zvedla se vlna nenávisti k všemu demokratickému a vlasteneckému, k národním tradicím, l. odboji, legionářům, socialistům, komunistům. Ideálem se stala přízeň mocného souseda, spokojenost s vlastní podřízeností, pýcha na příslušnost k velikému celku Velkoněmecké říše. Josef Čapek v listopadu 1938 napsal: “Co jste štváči, traviči, spekulanti bez svědomí udělali z národa, z lidu Masarykova pohřbu, Všesokolského sletu, mobilizace. Ne ztracené území, ale toto je národní katastrofa“. Uštván těmito „traviči“ o měsíc později skonal jeho bratr, Karel Čapek. Nová státnost potřebovala ikonu, obraz, ideál, osobnost, která by ji personifikovala a přispěla k její legitimizaci a adoraci. Tuto osobnost si dramaturgové 2. republiky našli v knížeti Václavovi. J. Rataj zrození svatováclavské tradice 2. republiky (a poté protektorátu) líčí takto: „Třicátého listopadu 1938, po svém zvolení presidentem Česko-slovenské republiky, Emil Hácha vkleče před stojícím pražským arcibiskupem kardinálem Karlem Kašparem políbil lebku sv. knížete Václava. O den později nově jmenovaná Beranova vláda po složení ústavního slibu zahájila svou práci katolickou mší a společnou svatováclavskou modlitbou ministrů. Oba akty, za konfesijně neutrální první republiky nemyslitelné, vyzdvižením sv. Václava na státní piedestal demonstrovaly konzervativně autoritářskou a tradicionalistickou orientaci nového režimu. Státnost 2. republiky tak programově zpřetrhala kontinuitu s moderními svobodomyslnými hodnotami Washingtonské deklarace z r. 1918, z nichž vycházela prvorepubliková idea státu.“ Sv.Václav měl nám pomáhat „být dobrými Čechy a spolehlivými příslušníky Říše“. Posun této státoprávní ideje za okupace spočíval v hlubší identifikaci Čecha s říšskou myšlenkou a nacistickým evropanstvím. Kníže Václav se proměnil „v nelítostného vůdce, který vede své arijské Čechy do boje proti židům, československé vládě v Londýně, odboji, Velké Británii, USA a Sovětskému svazu.“(J. Rataj) Zneužití Václavova jména a jeho údajného poddanského smiřlivectví vyvrcholilo ustavením řádu Svatováclavské orlice, který se udílel za zásluhy jako vyznamenání kolaborantům a zrádcům.
PhDr. Stanislava Kučerová
Odmítáme hrubé, urážlivé a zcela účelové dezinterpretace svatováclavských tradic a ztotožňování mírumilovného postoje s horlivostí podrobit se cizím uchvatitelům. Ale i když zůstaneme jen u pozitivních tradic, které jsou spjaty s jeho jménem, musíme se ptát znovu, čím se kníže Václav zasloužil o českou státnost? Co má společného středověký dynastický světec českého knížectví a poté království a posléze vzývaný ochránce podrobeného národa v době ztracené samostatnosti s naší současnou státností v 21. století? On je přece typickou součástí teokratického systému vlády, vlády z boží milosti, která je z boží vůle vládnoucí dynastii propůjčena, a proto je posvátná, nedotknutelná, nezměnitelná. Podvrhovat nám dnes svatováclavskou tradici znamená vytvářet zcela falešnou představu o základu novodobé české státnosti. Pravým základem našeho současného státu je 28. říjen 1918. Tento den symbolizuje vznik Československa jako vítězné dovršení předchozích procesů národního obrození. Ne od smrti pokorného mučedníka, ale od zápasu a vůle lidu, který bojoval nejen perem, ale i se zbraní v ruce, datujeme svou novodobou státnost. Několik generací tvořivých osobností u nás i na Slovensku položilo postupně svým dílem základy naší novodobé kultury i politiky. Podařilo se jim vrátit obě etnika, odsouzená k zániku, mezi evropské národy. Podařilo se to dík obětavosti, vzájemnosti a hrdinství Čechů a Slováků, kteří se na vzniku nového státu podíleli. A vznikl tak stát republikánský a demokratický, zrušil monarchii, dynastické nároky a šlechtická privilegia. Zavedl principy demokratické rovnosti, svobodomyslnosti a sebevědomé hrdosti, podložené poctivou prací, samozřejmou komunikací se světem a oprávněnými kulturními a hospodářskými ambicemi. Tato státnost byla po 2. světové válce a okupaci obnovena a tato státnost a nic jiného nemůže být základem jakékoli myslitelné státnosti novodobých Čechů a Slováků, i když se dnes ocitají v různých státních útvarech.
ŠLI PŘED NÁMI Stanislav Živný – 70. výročí smrti Narodil se v Dačicích na Moravě v rodině truhláře, invalidy z 1. světové války, který se uchytil jako zřízenec na Okresním úřadě v Dačicích a později v Mikulově. Stanislav po ukončení menšinové školy v Mikulově a dvouleté měšťanské obchodní školy v Břeclavi nastoupil jako kancelářská síla na Okresní úřad v Mikulově a od roku 1930 jako kancelářský pomocník. Po návratu z výkonu vojenské služby se stal nezaměstnaným, poněvadž státní služba byla pro jeho aktivní činnost v Komsomolu a KSČ nežádoucí. Spolupracoval s krajským tajemníkem Emanuelem Klímou, zajišťoval mnoho akcí KSČ po celém kraji a v projevech propagoval lidovou frontu odpůrců nacismu a nové světové války. Po 15. březnu 1939 stanul v čele ilegálního vedení KSČ v Brně. V dalších dvou letech byl několikrát zatčen, vyslýchán, konfrontován s dalšími zatčenými. 10. března 1941 se mu podařilo uprchnout a do září 1942 žil ilegálně v Brně-Bystrci. Při zatýkání došlo k přestřelce, při níž byl těžce zraněn. Po operaci na Žlutém kopci byl v Kounicových kolejích uvržen do svěrací kazajky a připoután řetězy k posteli. Při krutých výsleších nikoho ze svých spolubojovníků neprozradil. Ve Vratislavi byl 24. května 1943 odsouzen k trestu smrti a 6. srpna 1943 v Berlíně popraven. V Brně-Bystrci ho připomíná jedna z ulic nesoucí jeho příjmení. kj ECHO str. 7
NADZVEDL ZE ŽIDLÍ NAŠE NOVINÁŘE. Americký oscarový režisér a scénárista Oliver Stone (1946) na tiskové konferenci během filmového festivalu v Karlových Varech počátkem července 2013 si „dovolil“ říci, že invaze G. Bushe mladšího do Iráku je symbolem všeho špatného, čeho je Západ schopen. USA v Iráku kradly, drancovaly, zničily místní kulturu, vytěžily maximum a zase odešly. Série 12 dokumentů Nevyřčené dějiny Spojených států, kterou do Varů přivezl, je příběhem země, která sešla ze správné cesty. Před druhou světovou válkou byla ještě relativně nevinná. Ale po ní se stala posedlou vlastní národní bezpečností, paralyzovanou uměle vytvořeným strachem z komunismu. Je to příběh o paranoi. I za to nejhorší co se od Hitlerových zvěrstev stalo, totiž za svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, nesou USA odpovědnost. Ta barbarská akce se udála jen jako demonstrace síly před očima Sovětského svazu. A především ukončila naději na jakoukoliv velkou spojeneckou alianci, na kterou si Roosevelt, Churchill a Stalin mysleli. Roosevelt umřel příliš brzy v dubnu 1945, kdyby žil o tři měsíce déle, možná by dnes svět byl jiný. Harry Truman, který ho nahradil, byl slaboch, dal na špatné rady a nechal ty bomby shodit. Moje děti se ve škole dodnes učí: USA se k tomu musely uchýlit proto, aby už neutrpěly žádné finanční a lidské ztráty při dobývání japonských ostrovů. Je to mýtus, ale lidé mu pořád věří. V tomhle americká propaganda funguje mnohem lépe, než fungovala ta sovětská u vás. (Kritiku uvedeného mýtu pronesl režisér, nikoliv historik, u našich hlasatelů hesla ‘S USA na věčné časy a nikdy jinak!’ mýtus rozšiřují dál.) Tento mýtus je jádrem politiky národní bezpečnosti, se kterou přišel Truman, který zmínil v roce 1947 v souvislosti se zahraniční politikou USA slovo „teroristé“, když mluvil o komunistech a v tom předběhl Bushe mladšího o půl století. Na základě této politiky se USA staly nejozbrojenějším státem na světě. Za vlády Dwighta Eisenhowera jsme měli k dispozici 30 tisíc jaderných hlavic, proti tomu byla sovětská palebná síla jako nic. A stejně jsme dokázali uvěřit tomu, že jsme to my, kdo je tady ohrožen, což je v americké politice konstantní problém. Dnes se zase bojíme Číny. Jste členem NATO? A kdo vám řekl, abyste do něj vstoupili? NATO bylo původně organizací, která měla sloužit západní Evropě jako obrana ECHO str. 8
proti Sovětskému svazu, mělo ukončit svou činnost v roce 1991. G. Bush starší slíbil Gorbačovovi, že počet členů se už nebude zvyšovat, ale své slovo nedodržel. Dnes jsou členy státy, které přímo sousedí s Ruskem. A co vám NATO dalo? Posíláte své vojáky do Afghánistánu. Je potřeba, aby svět byl multipolární, pak se z něj stane bezpečnější místo. Potřebujeme silnou Brazílii, Turecko, Egypt, Čínu, Rusko, Venezuelu, Irán. Historie mě naučila, že žádná říše nevydrží věčně. Stejně jako jsme byli překvapeni pádem SSSR, zhroutí se i Spojené státy, ať už to bude kvůli prohlubujícím se ekonomickým problémům, růstu propasti mezi bohatými a chudými nebo něčemu jinému. Citováno podle textu v příloze Práva Salon z 18. července 2013. Ředitel festivalu Jiří Bartoška uvedl, že
KY P Í Ř T S KLÉ VY NEOB
Oliver Stone byl oceněn za umění, nikoliv za politické postoje, které vyjádřil. (Média většinou mlčela. Někteří mediokrati se již učí provolání ‘S Čínskou lidovou republikou na věčné časy a nikdy jinak!’ a jíst rýži v různých obměnách.). PREZIDENT MILOŠ ZEMAN KAŽDODENNÍM TERČEM. Deník Dnes 30. 7. 2013 použil termín Zemanokracie a 3. 8. 2013 Hradní protektor Karel už Nečernínský řekl, že čistě formální interpretaci ústavy už v minulosti využily různé vlády, které se dostaly k veškeré moci: v lednu 1933 v Německu a v únoru 1948 v Československu. A jako starší ročník, který zažil diktaturu, bude proti tomu bojovat všemi silami. Chemik Miroslav Kalousek řekl, že také Gottwald použil k převratu demokratickou ústavu, pouze ji vykládal jinak, říkal, že jen napustí do starých měchů nové víno. A místopředseda ODS Martin Kuba řekl, že Miloš Zeman svým postupem nepřispěl podle svých slibů ke zklidnění situace, naopak sám rozpoutal tsunami. A předseda ČSSD Bohuslav Sobotka řekl, že Miloš Zeman neodolal jednomu z pokušení a vznikla jalová vláda spojená s politickými tendencemi a plány prezidenta republiky, což je sice možné, ale ne slušné. (Tento soubor citátů uveřejnila Mladá fronta Dnes 15. 7. 2013, rozdíl je pouze v autorech výroků, mohou si podat ruce. Zapomněli, že odmítli převzít jmenování premiérem ODS, TOP 09 i ČSSD při jednáních s prezidentem republiky.) Zootechnička v čele zákono-
dárců reagovala na slova prezidenta 24. 7. 2013, že sestavením vlády v 2. pokusu pověří jen toho, kdo mu předloží 101 notářsky ověřených podpisů v tom smyslu, že buďto si pan prezident ze všech střílí a myslí to jako velkou legraci, anebo dostal nějakou prudkou letní virózu. V případě, že to myslí vážně, by se ho musela zeptat, kterého notáře požádal, aby mu dal potvrzení umožňující vznik Rusnokovy vlády. (Nikoliv notář, ale Ústava ČR v článku 62 říká: Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády …). V Názorech on-line je též uvedeno, že Miroslava Němcová je hysterická, vyhrožuje Zemanovi Ústavním soudem, pomlouvá ho, chybí jí slušnost, pokora a profesionalita. (Její hysterie je dána její mocichtivostí, má před sebou vidinu funkce předsedkyně vlády, zapomíná, že by stejně velel Kalousek!) Na stejné straně listu je otištěn komentář Frankfurter Allgemeine, podle něhož kořeny současné vládní krize sahají do roku 2003, kdy část poslanců v prezidentské volbě hlasovala pro Václava Klause. Deset let po této „zradě“ dostal Zeman příležitost pomstít se svým nepřátelům ČSSD. Před 10 lety učinilo 27 poslanců ČSSD rozhodnutí, o jehož dlouhodobých následcích nemohli mít tušení, natrvalo destabilizovalo stranu a od základu změnilo politickou strukturu země. (Miloš Zeman v knize Vzestup a pád české sociální demokracie, nakladatelství Andrej Šťastný, Praha 2006, uvádí jejich seznam na s. 110: V. Aubrecht, P. Buzková, K. Černý, M. Ekert, S. Gross, P. Ibl, M. Kraus, J. Kubinyi, R. Martinek, J. Mládek, E. Nováková, J. Řihák, E. Snítilý, B. Sobotka, L. Skopal, H. Šedivá, V. Špidla, R. Tomíček, J. Třešňák, J. Tvrdík, M. Urban, M. Váňa, L. Vojtilová, V. Votava, L. Zaorálek, P. Zgarba – neboli 26 příjmení, mezi nimi především B. Sobotka a L. Zaorálek. Miloš Zeman uvádí, že šlo o přátele Stanislava Grosse, který v kanceláři Lubomíra Zaorálka za přítomnosti Vladimíra Špidly celou akci zorganizoval. Rivalitu Bohuslav Sobotka - Miloš Zeman si může pochvalovat pravice, kde může, přidá kopku hnojiva; má radost z různých přístupů B. Sobotky a M. Haška k dnešku!) ODS VOLÁ PO POMSTĚ. Vyhrožovala žalobcům, kteří si dovolili tři exposlance zavřít. A Petr Nečas celý případ označil za Istvangate, za čarodějnický proces a za útok na lidskou důstojnost osamělé ženy (která dřela jako kůň za zlaťáky). Lidská důstojnost statisíců nezaměstnaných mu zřejmě nevadí. kj
KULTURNÍ
KALEIDOSKOP
aneb co přináší divadelní a hudební sezóna v září a říjnu Janáčkovo divadlo uvádí v premiéře (27. IX.) Bludného Holanďana Richarda Wagnera v rámci 200. letého výročí narození autora. Wagner v libretu zpracoval starou námořnickou pověst původem ze 14. století o prokleté lodi a jejím věčně žijícím kapitánovi. Vyprávěly si ji severské námořní národy a její jádro se opírá o reálnou situaci driftujících lodí, jež posádka opustila. Inspiraci nalezl ve svém pestrém životě. Roku 1837 nastoupil jako hudební ředitel divadla v Královci, krátce nato ale podnik zkrachoval a on sám se ocitl v dluzích. V červnu 1837 se mu podařilo získat místo dirigenta v Rize a dostal se tak z dosahu německých věřitelů. V r. 1839 ztratil své místo v Rize a ze strachu z věřitelů překročil tajně rusko-rakouskou hranici. Odplul na malém škuneru Thetis za bouřlivého počasí do Londýna a cestou načerpal inspiraci k Bludnému Holanďanovi. Jde o první dílo komponované v duchu jeho uměleckého názoru Gesamtkunstwerk – syntézy všech druhů umění, jejímž výsledkem je dílo. Režisérem inscenace je šéf činohry Slovenského národního divadla Roman Polák. Bude zajímavé jak se inscenátor, jehož práce vyvolávají diskusi, zhostí režijního úkolu. Reduta uvádí (16. IX.) Divadlo Bez zábradlí s inscenací Sébastiena Thiéryho Indická banka. Hra byla oceněna prestižní cenou Moliere za rok 2009 za nejlepší komedii a divák v režii Karla Heřmánka uvidí Josefa Cardu, Karla Heřmánka ml., Danu Morávkovou a další. Slovácké divadlo uvede (23. IX.) dramatické zpracování románu Karla Václava Raise Kalibův zločin z pera a v režii J. A. Pitínského. Příběh ze života podhorské vesnice zobrazuje problematiku soužití slabších se silnějšími, různých generací v jedné chalupě. Jde o záslužný návrat ke kořenům. Městské divadlo na Činoherní scéně premiéruje (13. IX.) v režii Igora Ondříčka Cabaret jako Brno. Jde o první z deseti kabaretních představení, jež v dvouměsíčních intervalech budou aktuálně reagovat na současné společenské, kulturní i sportovní dění. Téma prvního představení bude věnováno dovoleným a výletům na vinobraní, Autorský nápad se zrodil z každoročního úspěšného vyhlašování divácké ankety Křídla. Jednotlivé večery Cabaretu budou zpracovány stejnou formou střídání scének, filmových dotáček, pěveckých a tanečních čísel herců Městského divadla Brno doprovázenými orchestrem. Na Hudební scéně uvidí divák evropskou pemiéru (27. IX.) muzikálu Flashdance, jehož předlohou je stejnojmenný americký hudební film z roku 1983 režiséra Adriana Lynea. V roce 2008 ho anglický divadelní producent David Ian přenesl na jeviště premiérou v Theatre Royal v Plymouthu. Po zdlouhavých jednáních o autorských právech v USA se představení dostalo na Broadway stejně jako v Brně - v letošním roce. Divadlo Bolka Polívky uvádí ve světové premiéře (18. IX.) první western pro ženy Butch Cassidy a Sundance Kid s podtitulkem western z Bohnic. Skuteční lupiči se jmenovali Robert LeRoy Parker a Harry Alonzo Longabaugh a podle jejich životního příběhu natočil režisér Georg Roy Hill v roce 1969 film oceněný čtyřmi Oscary v hlavních rolích s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem. Novým pojetím příběhu v interpretaci autora a režiséra Luboše Baláka se divák musí nechat překvapit. Kočovné divadlo tří hereček na volné noze - Daniely Zbytovské, Barbory Seidlové a Nikoly Zbytovské uvede (30. IX.) autorskou komedii Biostory kde se divák dozví co vše může být bio. Divadlo Husa na provázku pořádá (21.- 29. IX.) k 45. výročí založení divadla festival Divadlo v pohybu/Duha v Brně. Festival proběhne na půdě divadla i mimo. V brněnském parku Antropos uvede (23. 9.) program nazvaný „Zde není muzeum. Woodstock v Brně“. V rámci festivalu divák během devíti odpo-
lední a večerů uvidí provázkovská představení Tichý Tarzan, Maestro a Markétka, Lásky jedné plavovlásky–Plavovlásky jedné lásky, všechny inscenace projektu Čapek na provázku, Korespondenci V+W z Reduty, Trosečníka III., Prase a Mínus dva Divadla Bolka Polívky. Z hereckých celebrit navštíví festival Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Eliška Balzerová, Boris Hybner, Matěj Dadák nebo Jiří Pavlica, zahrají Sex Beatles, Big Beatles, Ukulele orchestra jako Brno, Pavel Fajt, Ivančický dixieland a další. Divadlo u stolu reprizuje (24. IX.) hru podle Dostojevského novely Něžná. Téma o lásce, osamělosti a nemožnosti lásku přijmout je stále působivé jak literárně, tak i v režii Ivo Krobota. HaDivadlo reprízuje (25.IX.) hru Ondřeje Novotného v režii Martiny Schlegelové nazvanou Roky 90: Láska pank a Nesmírnost. Hra má být reflexí na změny 90. let 20. století v naší společnosti. Vzniká otázka zda je dnes vůbec možné postihnout fenomén 90. let 20. století. Až historie posoudí, zda šlo pouze o opojení svobodou nebo současně cestu k nejhlubšímu ekonomickému a mravnímu úpadku této země v druhé polovině 20. století. Nacistický teror paradoxně posílil jak národní tak etické cítění a teror konce čtyřicátých a v padesátých letech paradoxně znovu etické cítění posílil. Dobové pojetí etiky tehdy ještě přesně rozeznávalo dobro a zlo. To bylo postupně zeslabováno časem, utrpělo šok kolapsem srpna 1968 a ještě více bylo zeslabováno ranně spotřební společností 70. let. Definitivně se etické cítění rozplynulo do konce století působením „neviditelné ruky trhu co nezná špinavé peníze“. Vzniká otázka zda dnešní divadelní scéna žijící z příspěvků státu bude mít odvahu pojmenovat věci pravým jménem. Buranteatr reprízuje (29. IX.) na Stadioně na Kounicově hru Martina McDonagha Pan polštář. Hra si ve Velké Británii odnesla prestižní cenu pojmenovanou po slavném shakespearovském herci Olivier Award a nominaci na Cenu Evening Standard za nejlepší novou hru sezóny 2003. Hru úspěšného třiačtyřicetiletého irského dramatika ověnčeného filmovými Oskary uváděl dosud jen pražský Činoherní klub. Proto brněnská inscenace zaujala. Divadlo Radost premieruje (27. IX.) proslavenou pohádku autorů Miloše Macourka a Adolfa Borna Mach a Šebestová v divadelním přepisu Vlastimila Pešky. Bude zajímavé jak se zkušený inscenátor s populární předlohou vyrovná. Divadelní studio V na Veveří uvede (21. IX.) Karafiátovy Broučky v divadelní úpravě a režii hany Řehulkové. Jde o vděčnou předlohu v jakékoliv podobě. Brněnská Filharmonie uvede (17. IX.) v Besedním domě koncert palestinsko – francouzského souboru Nisan Rohana Trio. Vedoucím souboru je stejnojmenný Palestinec, mistr hry na arabskou loutnu úd. Název nástroje v překladu znamená dřevo a jeho původ sahá až do 7. století. Má krátký krk, hmatník bez pražců a rezonanční skříň stejnou jako loutna. V době křižáckých výprav ovlivnil evropskou středověkou hudbu jako přímý předchůdce loutny. V doprovodu zazní perkuse a kontrabas a koncert tak slibuje exotický zážitek. Kino Art uvádí (20. IX.) nepříliš povedený přepis krvavého románu Josefa Váchala režiséra Jaroslava Brabce z r. 1993. Pro milovníky Váchala to bude zajímavé srovnání. Revival (18. IX.) je svěže natočená komedie Alice Nellis z r. 2013 založená na hvězdném obsazení, hudbě a tématu stárnutí. Diana (23. - 25., 29. IX.) v britsko-americko-švédské produkci z r. 2013 je příběh britské princezny, který má diváky zaujmout tématem a Donšajni (30. IX.) je nejnovější film z r. 2013 Jiřího Menzela s tématikou operního souboru na malém městě uvádějícího Mozarta. (V) ECHO str. 9
PRÁZDNINOVÁ VÝROČÍ NAŠICH OBROZENCŮ V červnovém čísle Echa bylo připomenuto jubileum Františka Palackého, českého historika a politika narozeného roku 1798. Shodou okolností letos o prázdninách jsme si připomněli tři kulatá jubilea tří klíčových osobností českého národního obrození, které mají zásadní zakladatelský význam pro rozvoj našeho rodného jazyka v nové době. 16. července 1773, před 240 lety, se v Hudlicích u Berouna narodil Josef Jungmann, kterého lze nazvat otcem novodobé češtiny. V době jeho mládí i středního věku se českým jazykem vyučovalo jen na některých venkovských obecných školách, kde učitel, zpravidla vysloužilý voják, Čech, neuměl mluvit se žáky výlučně české národnosti jinak než česky. I Jungmann začínal jako profesor gymnázia v Litoměřicích, kde učil němčinu německým vyučovacím jazykem české studenty; kromě ní vyučoval latinu a řečtinu. Od roku 1815 působil v Praze na staroměstském gymnáziu, tehdy se sídlem v Klementinu, a zde začal učit češtinu, původně jen jako nepovinný předmět. Později se stal ředitelem školy, na které předtím v Praze učil. Postupně vychoval řadu žáků, z nichž bylo mnoho vlastenců a odborníků nejen na český jazyk. Vytvořil si, nejen ze svých žáků, početnou skupinu odborníků, s jejichž spoluprací vypracoval českou odbornou terminologii mnoha oborů a výsledky této práce byly pojaty do jeho rozsáhlého česko-německého slovníku, který pro nás představuje cenné svědectví o stavu češtiny v jeho době. Přeložil do češtiny klíčová literární díla hlavních osobností světové literatury a zřejmě to byl on, kdo „napsal“ Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský, vydávaný jeho současníky a žáky až do poloviny osmdesátých let 19. století za údajně staročeskou literaturu. Nikdo jiný by totiž na počátku předminulého století nezvládl imitovat starou češtinu umělecky tak dokonale, jak to i dnešní čtenář dokáže vnímat. Teprve na konci 19. století bylo prokázáno, že jde o novočeské podvrhy, jazykově dost odlišné od památek ve staré češtině původních. Podobné podvrhy byly v Jungmannově době a ještě předtím i v jiných národních literaturách a Jungmann jako překladatel do češtiny byl jimi zřejmě inspirován. Připomeňme i Jungmannovu Historii literatury české, bibliograficky cenné dílo podávající na svou dobu úplný soupis literárních děl do Jungmannovy doby, literárněteoretické dílo Slovesnost a několik původních českých uměleckých skladeb. 29. července letos uplynulo 220 let od narození Jana Kollára, syna řezníka a rychtáře slovenské obce Mošovce na Turčansku. Evangelické rodinné prostředí mělo vliv na volbu studia Kollára v Jeně, kde poznal svou německou manželku a uvědomil si nebezpečí, kterému se neubránili tamější Slované, kteří ve středověku byli asimilováni německým obyvatelstvem. Po vystudování teologie v Jeně se Kollár stal evangelickým pastorem a působil 30 let v Pešti; v roce 1848 hledal ve Vídni podporu proti maďarizačním tendencím pronásledujícím jeho krajany a vláda si ho zvolila za poradce ve věcech Slováků v Uhrách. V závěru života (zemřel roku 1852) nepochopil snahu štúrovců o samostatný slovenský jazyk, protože vlivem poznatků ze studia v Jeně byl přesvědčen o nutnosti jazykového nedrobení Slovanů. Psal česky; jeho hlavní dílo, skladba Slávy dcera, nevzniklo najednou, každé ze čtyř vydání bylo za jeho života rozšířeno o další a další znělky. 17. srpna 1753, tedy před 260 lety, se českému jezdeckému poddůstojníku Doubravskému narodil syn Josef. Bylo to v Ďarmotech u Rábu na území dnešního Maďarska, tamější farář zkomolil české jméno novorozence a odtud podoba jeho příjmení Dobrovský. Rodiče se brzy přestěhovali do Horšovského Týna, chlapec se naučil česky a studoval teologii. Vstoupil do jezuitského řádu, který však byl roku 1773 zrušen. Dobrovský se stal vychovatelem synů hraběte Nostice a stýkal se s tehdejšími učenci, od nichž získal kritický postoj k pramenům psaným hlavně latinsky, řecky a hebrejsky. Hodně cestoval a o tom, co poznal, psal. Při cestě z Vídně do Prahy zemřel 6. ledna 1829 v klášteře Milosrdných bratří v Brně na Vídeňské ulici. Pochován byl zcela neECHO str. 10
daleko, na tehdejším starobrněnském hřbitově mezi dnešní Polní a Vojtovou ulicí. Jeho náhrobek, dar knížete Salma, byl 80 let po Dobrovského smrti přenesen na tehdy rozšiřovaný Ústřední hřbitov, kde je dodnes. Dobrovský ještě nepsal česky, většinu svých děl vypracoval německy, část latinsky. Je právem nazývám zakladatelem české slavistiky a klíčovým autorem českých mluvnic. Celým svým zpracováním mluvnictví usiloval o prosazení pravidelnosti a „pořádku“ v gramatice. Jeho zpracováním se ustálily vzory skloňování i časování a staly se spisovnými koncovky pádové i osobní; některé nepravidelnosti z doby před Dobrovským však přežily jako nespisovné dodnes. Dobrovský i Jungmann patří k největším Čechům a je ostuda, že když před 10 lety byla anketa o největšího Čecha, octl se Jungmann na 53. místě a Dobrovský až ve druhé stovce, zatímco Václav Havel na 3. místě a vysoko se dostali lidé, kteří neznali češtinu a česky nemluvili. Svědčí to o chybách ve výchově k vlastenectví dnešního našeho školství. Ze současných politických stran jen komunistická má ve svém programu zlepšení péče o mateřský jazyk a upevňování vlastenectví, což Echo stále činí. Vladimír ŠAUR
ŠLI PŘED NÁMI Josef Molák – 120. výročí narození a 70. výročí smrti Narodil se 29. dubna 1893 v Žákovicích v rodině domkáře, příležitostného zedníka a zemědělského dělníka. Po vyučení se kovářem v Břeclavi pracoval ve Vídni v továrně na zemědělské stroje, po 1. světové válce ve výtopně břeclavské železniční stanice, podílel se na zadržení dodávky zbraní proti revolučnímu Rusku a na prosincové generální stávce 1920. Byl členem Komsomolu, DTJ, od roku 1923 KSČ, působil též v Mezinárodní federaci železničářů. Často referoval na schůzích v Břeclavi, na Hodonínsku a Kyjovsku. Pro aktivní politickou činnost byl v roce 1929 přeložen do Moravské Třebové a v roce 1931 ze služeb ČSD propuštěn. Postupně byl tajemníkem KV KSČ v Moravské Ostravě, v Plzni a v Olomouci. Na přání vedoucího II. ilegálního ústředního vedení KSČ Jana Ziky se Molák stal jeho blízkým spolupracovníkem. Po smrti Jana Ziky Molák organizoval již III. ústřední vedení KSČ, jehož sídlo přenesl do Berouna. Podařilo se obnovit síť ilegálních organizací KSČ a vydávání Rudého práva, do něhož Molák napsal mnoho článků. 18. srpna 1943 připravila zrada Moláka o život. Odešel jeden z nejstatečnějších bojovníků proti nacistické okupaci a odhodlaný zastánce myšlenek sociální spravedlnosti v naší vlasti. Jeho životu a působení se věnoval Gustav Vožďa v knize Hrdina odboje, Životní příběh Josefa Moláka, Ostrava 1979. kj
PRŮVODCE MĚSTEM - BRNO NACISTICKÉ Tímto prostým názvem nazvali Alexander Brummer a Michal Konečný publikaci s textem a fotografiemi 42 míst, událostí a osob spojených v Brně s obdobím nacistické okupace v letech 1939-1945. Připomíná příjezd okupantů 15. března 1939 na náměstí Svobody a Adolfa Hitlera do Brna 17. března 1939, původní řídící úřadovnu gestapa na Mozartově ulici 3 a později na Veveří 70 v budově právnické fakulty, úřadovnu říšského protektora v Brně na Moravském náměstí 1, kterou zrušil Heydrich v roce 1941, baštu německého nacionálního socialismu v budově německé techniky na Komenského náměstí 2, kulturní centrum brněnských Němců Německý dům na Moravském náměstí, tvrz němectví na Špilberku. Zvláštní pozornost je věnována místům nacistické perzekuce – internačnímu táboru Pod kaštany, věznici na Cejlu 71, Sušilovým kolejím na Klácelově 2 a Kounicovým kolejím na Kounicově 50, sídlu německého policejního prezidenta Karla Schwabeho na Orlí 30. Nemohou pochopitelně chybět místa souvise-
jící s pronásledováním Židů – jejich shromažďovna v obecné a měšťanské škole na Merhautově 37 a jejich odjezd v noci tramvají od zastávky na Jugoslávské na nádraží, odsun buď do Terezína nebo do Osvětimi, vypálení Velké synagogy na nároží Spálené a Přízovy, protižidovské násilnosti v kavárně Esplanade na nároží ulic Rooseveltovy a Jezuitské. Stále protektorátní jízdní policie v městských jatkách na Masné ulici se staly místem soustředění Romů před transportem do Osvětimi. Předposlední část publikace je věnována náletům na Brno 25. srpna a 20. listopadu 1944 a od 8. dubna 1945 do osvobození města rudoarmějci. Jejich dočasnému pohřebišti na Moravském náměstí je věnována závěrečná část publikace. Místa, kde v Brně ubližovali nacisté a kvetla kolaborace. Kniha křísí paměť míst pod hákovým křížem. Tak denní tisk přivítal vydání publikace Brno nacistické (Dnes 23. 4. 2013 a Deník 12. 7. 2013). Vydání publikace přichází v době, kdy články, publikace a filmová
produkce jsou věnovány událostem po květnu 1945 a na události předcházející zapomínají. Právě v tom spočívá význam vydání Brna nacistického: připomenout zvěrstva nacistů, jejich oběti a varování pro dnešek. Pojďme po uvedených místech v tichém přemýšlení o minulosti zejména se školní mládeží, ale i dalšími generacemi! Karel JANIŠ
K ŠEDESÁTINÁM ZOO BRNO Výstava dokumentů o tom, jak měnila svoji tvář po 60 let svého trvání brněnská zoologická zahrada, je do konce září v Urban centru na Staré radnici Mečová 5. Od skromnýchzačátků se během šesti desítek let zoo postupně vyvinula v moderní areál s bezpočtem pavilonů a expozic pro více než 1300 zvířat a 250 druhů ze všech obydlených světadílů. Výstava nabízí současnou podobu zahrady, ohlédnutí za její minulostí i vize do budoucnosti. (vž)
BRNO BUDE MÍT SVOJI PORCELÁNOVÝ DAR DO SBÍREK MORAVSKÉ GALERIE JEZDECKOU SOCHU Brno bude mít na Moravském náměstí svoji jezdeckou sochu na počest významného moravského markraběte a obratného politika Jošta Moravského Lucemburského. Byl králem Sv. říše římské, synovcem císaře Karla IV. Autorem sochy markraběte Jošta na koni s dlouhýma nohama, v Brně nazývaného žirafokůň, je na základě vítězného soutěžního návrhu akademický malíř Jaroslav Róna. Dostal souhlas Rady města Brna k uzavření smlouvy o dílo. Bronzová socha bude vysoká 6,5 metru (po vrchol přilby) a asi osm metrů (po vrchol kopí) za 6,9 milionu Kč. Socha bude instalována u jihozápadního nároží kostela sv. Tomáše při ústí ulice Rašínovy (v tomto kostele je markrabě Jošt pohřben). Do konce října 2015 tam má stát jezdecká socha na žulovém podstavci s ocelovou výstuží. Součástí smlouvy o dílo jsou smlouvy s pěti subdodavateli malíře J. Róny, mezi které patří profese jako umělecký kovář, specializovaný štukatér, bronzíř a kovolijec, architekt a společnost zajišťující osazení sochy a práce s osazením sochy související. Na Moravském náměstí tím přibude další alegorická socha do série tzv. platónských cností. A to alegorie Odvahy. (vž)
Vzácný porcelánový snídaňový servis Merkur od architekta a designéra Josefa Hoffmanna darovala včera do sbírek stálé expozice užitého umění Moravské galerie třebíčská rodačka žijící ve Velké Británii Ivana Wilson. Rodák z Brtnice na Jihlavsku Hoffmann vystudoval v Brně. V letech 1910 až 1911 navrhl snídaňový servis Merkur a předal jej Janu Vaňkovi, majiteli nábytkářských Spojených UP závodů (dárkyně servisu Ivana Wilson je jeho vnučka). Roku 1912 byl servis poprvé publikován v časopise Deutsche Kunst und Dekoration. Spojené UP závody ohlásily v r. 1924 v časopise Bytová kultura spolupráci s J. Hoffmannem. Konvičky, hrníčky a talířky snídaňového servisu Merkur vyrobila porcelánka Pfeiffer and Löwenstein ve Schlackenwerthu, česky Ostrova u K. Varů (zrušena v r. 1949). Ta po r. 1900 proslula spoluprací s vídeňskými modernisty. Snídaňový servis Merkur a další čistě bílé výrobky předávala do Vídně firmě Josefa Böcka. Tam byly jednotlivé kusy dekorovány. Snídaňový servis byl zdoben zvonky technikou černých obtisků a stříkáním. (vž)
VÝZNAMNÉ OCENĚNÍ BRNĚNSKÉHO BADATELE Prof. MUDr. Jaromír Vašků, DrSc., informoval redakci občasníku Echo o tom, že výbor mezinárodní společnosti pro umělé orgány ho zařadil do galerie světových pionýrů ve výzkumu mechanické srdeční podpory a totální náhrady srdce. Byl současně vyzván k napsání článku o vzniku a průběhu tohoto výzkumu v Československu. Prof. Vašků v něm informuje světovou odbornou veřejnost o významném přínosu našeho výzkumu pro pokrok v této vědní oblasti i o negativním zásahu polistopadového režimu do tohoto výzkumu, který musel být ukončen, když se nacházel na světové špičce a měl před sebou další slibnou perspektivu. I přesto světová odborná veřejnost pokládá naše výsledky za tak významné, že považuje za vhodné zprávu o tomto výzkumu uveřejnit v centrálním světovém odborném časopise „Artifical Organs“ jako sdělení o pionýrské vědecké aktivitě. Prof. Vašků to právem pokládá za vysoké uznání vědecké aktivity v socialistickém Československu a domnívá se, že to bude zajímat brněnskou veřejnost. Předávám informaci o ocenění prof. Vašků našim čtenářům. Znovu si uvědomme, jakou devastaci provedli polistopadoví vládci nejen v národním hospodářství, ve školství, kultuře, zdravotnictví, ale i ve výzkumu, který po mnoho let prof. Vašků úspěšně prováděl a rozvíjel. Vystavili si obraz vlastní ubohosti, trapného počínání a nevědomosti. Nebylo to poprvé a ani naposled. Karel JANIŠ ECHO str. 11
11. 9. 12. 9. 13. 9.
Naši jubilanti končícího léta 01. 8. Růžena DOLEŽALOVÁ, 85 let, ZO 2711, Luboš DEML, 49 let, ZO 3023, Ing. František ONDRÁČEK, 87 let, ZO 0305 02. 8. Zdenka HAVRANOVÁ, 75 let, ZO 2101, Otto SEDLÁČEK, 74 let, ZO 0102 03. 8. Tomáš NEDOMA, 33 let, ZO 3023 05. 8. Vladimír VAGENKNECHT, 85 let, ZO 1508, Viktorie MAŠKOVÁ, 83 let, ZO 2708 06. 8. Vlastimila BOHMOVÁ, 61 let, ZO 0302 07. 8. Marie NOVÁKOVÁ, 81 let, ZO 1101, Karel HEJLÍČEK, 82 let, ZO 3023, Marie NOVÁKOVÁ, 81 let, MO 1101 08. 8. Květoslava ODEHNALOVÁ, 92 let, ZO 0600; Oldřich KŘÍŽ, 62 let, ZO 3023, 09. 8. PhDr. Aleš FRANEK, 67 let, ZO 1508, Václav SPISAR, 87 let, ZO 2402 10. 8. Jaroslav NĚMEC, 82 let, ZO 0502 11. 8. Jaromíra FIALOVÁ, 88 let, ZO 0102 12. 8. Božena KAŠPÁRKOVÁ, 80 let, ZO 2703 13. 8. Jan NAVRÁTIL, 84 let, ZO 3002 15. 8. Pavel VALACH, 36 let, ZO 3023 16. 8. Věra ŠUDÁKOVÁ, 84 let, ZO 0502, Danuše CHYTILOVÁ, 73 let, ZO 0102, Zdeněk ADLER, 76 let, ZO 0305 17. 8. Vlasta POKORNÁ, 82 let, ZO 1508 18. 8. Miroslav STAVJAŘ, 42 let, ZO 3017 20. 8. Danuše DOČKALOVÁ, 86 let, ZO 1505 21. 8. Marie KARFÍKOVÁ, 64 let, ZO 1505, RNDr. Daniel BORECKÝ,CSc., 60 let, člen MěV 22. 8. PhDr. Josef VONDRÁK, 80 let, ZO 0419 24. 8. Pavel JIRÁSEK, 80 let, ZO 2101, RSDr. Zdeněk UHLÍŘ, 65 let, ekonom MěV 25. 8. Pavla KUČEROVÁ, 73 let, ZO 0305, Petr KALÁBEK, 72 let, předseda MíV 26. 8. Růžena KOTISOVÁ, 88 let, ZO 2708, RSDr. Luděk ADAMOVSKÝ, 70 let, ZO 0305 27. 8. Arnošt KOFTUN, 84 let, ZO 0302, Danuše HRABCOVÁ, 80 let, ZO 0600 28. 8. Milouš SAPÍK, 87 let, ZO 1508, Ilona PEJCHALOVÁ, 84 let, ZO 1511 29. 8. Růžena MAZLOVÁ, 94 let, ZO 0600, Růžena SEDLÁČKOVÁ, 90, ZO 2301 31. 8. Alena BUREŠOVÁ, 76 let, ZO 0302 01. 9. JUDr. Bohumil KRATOCHVÍL, 80 let, ZO 2704 04. 9. Ing. Jiří KARLÍK, 79 let, ZO 0302, Miroslav DUDÍK, 53 let, LKŽ 05. 9. Tomáš VOKOUN, 29 let, člen MěV 06. 9. Marie ŽIŽKOVÁ, 93 let, ZO 0505 07. 9. Karel HAVLÁT, 90 let, ZO 1505, Marcela LUKŠÍKOVÁ, 49 let, MO1101 08. 9. Ing. Vítězslav KREJČÍ, 82 let, Marie PLAVCOVÁ, 79 let, Ladislav ZAPLETAL, 85 let, všichni 2101, Marie BÁNOVSKÁ, 85 let, ZO 0305 10. 9. Olga POKORNÍKOVÁ, 84 let, ZO 0505,
14. 9.
15. 9.
16. 9.
17. 9. 18. 9. 20. 9. 21. 9.
Karel MALENKA, 60 let, ZO 0418, Ludmila POHLOVÁ, 79 let, ZO 2101 Věra NOVOTNÁ, 66 let, ZO 0503 Milan ŠURÍK, 82 let, ZO 0102 Alena ROUPCOVÁ, 90 let, ZO 0701, Jaroslava JÍŠOVÁ, 55 let, ZO 0507, Olga KOUDELOVÁ, 86 let, ZO 2101 Ludmila PODLUCKÁ, 95 let, ZO 0316, Jan ŘIČÁNEK, 89 let, ZO 0102, Ludmila DOSOUDILOVÁ, 92 let, MO 1101, Julius HUTÁREK, 79 let, ZO 0305 Marie PREIZLEROVÁ, 70 let, ZO 0316, Drahomír DANĚK, 89 let, ZO 2101, Josef DVOŘÁK, 82 let, ZO 0425, Petr SCRIBANI, 60 let, ZO 3005 prof. MVDr. Otto RIEBEL, 89 let, ZO 0305, Petr BABÁK, 70 let, MO 1101, PhDr. Jan SOUČEK, 67 let, ZO 0305 Eva PŘIKRYLOVÁ, 80 let, ZO 0309 Miroslav HALOUZKA, 90 let, ZO 2703, Marie VEJMĚLKOVÁ, 78 let, ZO 0305 Marie HRUŠKOVÁ, 94 let, ZO 2101, Martin ŘÍHA, 44 let, člen MěV Oldřich JAKUBEC, 80 let, ZO 0423,
Zdeňka DAVIDOVÁ, 78 let, LKŽ 22. 9. Amálie KRCHOVÁ, 88 let, Jaroslava BENDOVÁ, 85 let, obě ZO 1505, Zdeněk ZATČANSKÝ, 92 let, ZO 2708, Jan KALOUS, 86 let, ZO 2711 23. 9. MUDr. Josef KOSEK, 81 let, ZO 0302, Karel WEISER, 83 let, ZO 1503, Ludmila MACHÁČKOVÁ, 66 let, ZO 0305 24. 9. Miroslava MALÍKOVÁ, 85 let, ZO 0305 25. 9. Zdeňka STŘÍTECKÁ, 81 let, ZO 0102, Jarmila JUROVÁ, 79 let, ZO 2701 26. 9. Jiří OBR, 66 let, ZO 1511 27. 8. Marie TURSKÁ, 84 let, ZO 2701, Věra ŠTOURAČOVÁ, 85 let, ZO 2101 28. 9. Jiřina STRAKOVÁ, 79 let, ZO 0507 29. 9. Dana MATUŠKOVÁ, 82 let, PhDr. Václav KIČMER, 89 let, oba ZO 0305 30. 9. Milan KRIŠO, 66 let, ZO 3023 Všem jubilantům děkujeme za práci pro stranu a společnost a přejeme pěkný podzim života a dobré zdraví! MěV, MíV a ZO KSČM. Připojuje se LKŽ Dobromysl i redakce Echo. (did)
OPUSTILI NAŠE ŘADY…
DVA TÝDNY POD STANEM
V průběhu léta navždy opustili naše řady ss. pplk.v.v. Alena Makalová, dlouholetá radní a zastupitelka ve Starém Lískovci a Dalibor Veselý z Černovic. Čest jejich památce! (red)
Jen patnáct dětí prožilo dva slunečné letní týdny ve stanovém táboře Pionýrské skupiny Zouvalka, oddílu Tuhas Brno na okraji obce Dzbel na Drahanské vrchovině. Provoz zajišťuje osm dospělých i přesto, že kapacita tábora zdaleka není využita. Rodičům se nedostávají peníze, aby zaplatili za táborový pobyt. Částka 3500 korun je pro mnohé moc. Hlavní vedoucí a zdravotnice MUDr. Jitka Suská nás při návštěvě seznámila s programem, upřesnila, že děti ve věku od sedmi do šestnácti na tábor přijeli z Brna, Hustopečí, Strachotína, Kostelce u Holešova či z Břeclavi. Některé jsou na táboře PS Tuhas už páté léto. Domácích – Tuhasu je více než polovina. Na dětský tábor finančně přispěly vedle Městského výboru KSČM v Brně též farmaceutické firmy. Jsou na něm totiž i děti s diabetem. Text a foto Tibor DÁVID
VNK v Brně oznamuje: Připravujeme poznávací zájezd
„400 let Bible kralické“ Plánovaný termín je sobota 19. října 2013, odjezd od kavárny Bohéma v 9.00 hodin. Odhadovaná cena zájezdu je 150 Kč na osobu. Po cestě navštívíme některé památky, je vhodné mít s sebou menší kapesné. Plánovaná trasa: Nebovidy (kostel-fresky), Dolní Kounice (zříceniny kláštera), Ivančice (českobratrská tiskárna, památníky A. Mucha, Vlad. Menšík), Řeznovice (rom. kostel), Biskoupky (Vít. Nezval – 55. výročí úmrtí), Kralice nad Oslavou. Závazné přihlášky se zálohou 100 Kč budeme přijímat na konci září na Křenové 67, 2. posch. – LKŽ Dobromysl – každé úterý od 14 do 16 hodin nebo na Běhounské 17 (Svaz důchodců – 1. p.) – každé úterý dopoledne. Marie VESELÁ
ECHO - BRNĚNSKÝ LEVICOVÝ OBČASNÍK. Vydavatel: Městský výbor KSČM v Brně, Křenová 67, PSČ 659 58, Brno • telefon: 543 255 140 • fax: 543 255 140 • http://www.kscm-brno.cz; e-mail:
[email protected] • Redakce: PhDr. Karel Janiš - vedoucí, Tibor Dávid, Ing. Jindřich Viška, Jan Korbel • Povoleno Ministerstvem kultury ČR, ev. č. MK ČR E 12191. Uzávěrka 19. 8. 2013. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
Příští číslo: uzávěrka 23. září vyjde 10. října 2013
