Logistika ražeb TBM metra xxxx více na na str. E2 4 V.A ve sefotoreportáži přestěhovala
26. července 2012 / 12–13 / XXIV
více ve fotoreportáži na str. 6
Ptáme se: Ing. Jaroslava Pohana, ředitele firmy CCE Praha str. 2 M e t r o s tav
a .s.
č l e n
d d m
g r o u p
Tunely pod rybářským přístavem ve Finsku jsou hotové str. 2 Mostecká pánev ze tří různých úhlů pohledu Letní příloha str. 4
Nabídka na dostavbu Temelína
Kolaudace Antonie proběhla v den jejího svátku str. 5
Krátce / Aktuálně Změny ve Skupině Metrostav Po divizi 8 Metrostavu, kde začal jako nový obchodní náměstek působit Ing. David Houska, došlo i na změny ve vedení Metrostavu Development. Od 1. července zde jako nový ekonomický ředitel působí Ing. Pavel Jelínek.
Šťastný pátek třináctého Metrostav SK uzavřel v pátek 13. července 2012 smlouvu o dílo na výstavbu budovy BUSINESS CENTRE ve Štefánikově ulici 13–15 v Bratislavě. Zakázku v hodnotě několika milionů eur povede v následujících 18 měsících projektový tým v čele s Ing. Peterem Belzarem.
Držíme palce! Kromě Barbory Špotákové a Petra Koukala, o kterých píšeme na straně 6, pojede na letní olympijské hry do Londýna i další sportovec, kterému budou obzvlášť v Metrostavu všichni držet palce. Ve veslování bude totiž Českou republiku na LOH 2012 reprezentovat i Jiří Kopáč z týmu Ing. Přemysla Duška z divize 6. Na olympijskou trať vyrazí v posádce čtyřky bez kormidelníka. Ať se mu daří!
Nová velká zakázka divize 3 Projektový tým divize 3 vedený Ing. Radovanem Aulíkem zahájil v červenci stavbu Copa centra na pražské Národní třídě. Multifunkční objekt bude mít čtyři podzemní a osm nadzemních podlaží a kvůli jeho stavbě se na dva roky uzavře stanice metra B Národní třída. Práce na zakázce přerušil v roce 2009 nález gotických sklepů, které archeologové našli při záchranném výzkumu. Jejich část bude po dokončení centra zpřístupněna. Podrobnostem nové stavby se věnuje článek v zářijovém vydání novin.
Srpnová zahájení V průběhu srpna se uzavře několik mostních staveb, na kterých pracoval tým Ing. Richarda Rakouše z divize 4. Počínaje 6. srpnem budou postupně ve dvou dnech za sebou slavnostně otevřeny mosty v Brandýse nad Labem (foto), Bohosticích a Voznici. O všech akcích budeme informovat v příštím čísle.
Tradiční oslavy se opět vydařily Stejně jako v předchozích letech byl Metrostav i letos hlavním sponzorem Slavností solné Zlaté stezky, které proběhly koncem června v Prachaticích. Připomněly historii a rozkvět města ve 14.–16. století a kromě ukázek dobových řemesel, trhů a průvodů v historických kostýmech přinesly v kulturní části programu i vystoupení skupin Chinaski, Kreyson a Děda Mládek Illegal Band.
Parking pro 600 aut U rozestavěné stanice metra Veleslavín zřejmě vyroste podzemní záchytné parkoviště pro 600 vozů a autobusový terminál. Pražští radní totiž rozhodli, že obnoví přípravu stavby, kterou město dříve kvůli nedostatku peněz odložilo.
Dotýkat se exponátů přísně nařízeno Netradiční stavbu začalo nedávno ve Vítkovicích budovat sdružení firem Vítkovice Mechanika, Subterra a Metrostav. Projekt velkého Světa techniky v Dolní oblasti Vítkovic má široké veřejnosti zpřístupnit vědu a techniku v atraktivní podobě. Nová budova od architekta Josefa Pleskota začne i se svými exponáty sloužit lidem na začátku roku 2014.
Plně kvalifikovanou nabídku na dostavbu 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Temelín (ETE) předali 2. července zástupci sdružení v čele se společností Westinghouse Electric Company, LLC, představitelům firmy ČEZ. Na snímku zprava Ing. Petr Procházka, ředitel projektu dostavby ETE z Metrostavu, Kerry Hanahan, ředitel rozvoje zákaznických projektů Westinghouse v ČR, obchodní ředitel Metrostavu Ing. Milan Veselský, Akira Izawa, obchodní a marketingový manažer nukleární divize Toshiba International (Europe), a Ing. Pavel Djugo, zástupce ředitele projektu dostavby ETE z Metrostavu. Další informace o předání nabídky, kterou společnost ČEZ následný den přijala, naleznete na straně 2.
Plavební komoru čeká ještě zkušební provoz
Iseki Unclemole TCC
Tým Miroslava Führera, oblastního ředitele divize 6 pro Jihočeský kraj, dokončuje zajímavou zakázku u Hluboké nad Vltavou. Od prosince roku 2010 tu stavbaři postupně vybudovali u jezu nejen plavební komoru (foto), ale mají za sebou už i prohrábky ve vodní zdrži přehrady Hněvkovice. Dokončili také plovoucí přístaviště pro lodní dopravu a plavební značení. Prohrábka dna, přístaviště i značení už jsou zkolaudované a předané investorovi, kterým je Ředitelství vodních cest ČR. Stavaři dokončili a zaplavili i horní rejdu plavební komory a teď jen musí zlikvidovat dočasně vybudované jímky. „Po stavební stránce je hotová i dolní rejda, kterou
Pod japonsko-anglickým názvem v titulku se skrývá mikrotunelovací stroj pro bezvýkopovou technologii, se kterým poprvé začal pracovat i Metrostav. Společnost Subterra si letos v červnu zakoupila vlastní unclemole, který má průměr jeden metr. S o něco silnějším „strýčkem krtkem“ (foto) se však dnes pravidelně setkávají i pracovníci oblastního ředitelství divize 1 Metrostavu pro Jihomoravský kraj z týmu Ing. Marka Vavroucha, když v Brně řídí ražbu nové kmenové stoky D v Husovicích. Řízeným protlakem zde pronajatý stroj Iseki Unclemole TCC 1290 mm musí vyrazit více než 1200 m dlouhou kanalizační stoku s profilem DN 1200. Mikro TBM pracuje obdobně jako jeho větší kolegové Tonda a Adéla na pražském metru V.A. Jen jej obsluha řídí a navádí z povrchové kabiny, a ne z podzemí, a místo ukládání tybinků zatlačuje do raženého profilu sklolaminátové trouby. Za jeden den Iseki vyrazí průměrně 12 m a do konce července už pod moravskou metropolí dokončil přes 300 m nového kanalizačního tunelu, který se den po dni znatelně prodlužuje. Ražby v Brně by měli naši pracovníci z divize 1 uzavřít do konce letošního roku.
již plavební správa zkontrolovala a začneme ji zaplavovat vodou,“ říká Miroslav Führer. Součástí dodávky, kterou divize 6 provádí ve sdružení s firmou SMP CZ, jsou i řídicí systémy a velín zdejšího plavebního stupně. V současné době probíhají práce ještě v okolí plavební komory. Staví se komunikace, upravuje se přilehlý park a probíhá likvidace dočasně nasazených jímek. Po dokončení čeká celou stavbu ještě zkušební provoz. Největším technickým oříškem díla byla podle vedoucího projektu výstavba výtokového objektu Opatovického potoka do dolní rejdy plavební komory. „Při budování pilotových stěn a při betonážích jsme museli zajistit trvalý odtok celé této vodoteče. Dnes už je tento důležitý uzel hotov a je plně funkční,“ dodává oblastní ředitel. V průběhu stavby bylo nezbytné zjistit také tvrdost dna ve zdrži Hněvkovice a určit, jakým způsobem provést jeho prohrábku. Podle projektové dokumentace se v okolí řeky nacházejí horniny těžitelnosti 6 a 7, takže se na ně měla použít bourací kladiva na rypadlech. Tento postup nakonec bylo možné provést pouze v úseku, kde se blízko vody nachází bytová zástavba. V ostatních úsecích museli stavbaři hloubit dno pomocí odstřelů. To se nakonec ukázalo nejen efektivnější, ale překvapivě i ekologičtější. Nově vybudovaná plavební komora o spádu asi 3 m (v závislosti na vodním stavu) umožní plavidlům překonat jez v Hluboké n/V dokončený v roce 1935. Je dispozičně vysunuta do horní vody a umístěna ve vorové propusti. V horním ohlaví má klapková vrata s nepřímým plněním jednostranným krátkým obtokem a v dolním ohlaví pak desková jednokřídlá vrata s přímým prázdněním. V obou rejdách se nacházejí čekací stání pro malá i velká plavidla. Z velínu komory bude po dokončení stavby možné novým řídicím systémem ovládat plavební i jezové prvky. Martina Vampulová, foto Josef Husák
–red–, foto archiv stavby
strana 2
Předání nabídky
Ptáme se
Americko-českou nabídku na dostavbu 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Temelín zpracovávalo téměř 300 specialistů po dobu 8 měsíců. Pod vedením zaměstnanců společnosti Westinghouse se na ní významně podíleli i pracovníci firem Toshiba, Metrostav a I&C Energo. Metrostav zpracoval nabídku na generální dodávku stavební části celé elektrárny a pomáhali mu při tom i odborníci z jeho dceřiných firem. O náročnosti práce svědčilo i to, že nabídka dohromady zabrala na 12 tisíc stran, které ve 14 krabicích vážily přes 250 kg. Před budovou společnosti ČEZ si je od Kerryho Hanahana ze společnosti Westinghouse přebral specialista nákupu pro projekty ČEZ Jiří Kostroun (foto č. 1–4). Následující den se zájemci o dostavbu ETE zúčastnili oficiálního otevření nabídek (foto č. 5). Také ta, na jejíž přípravě jsme se podíleli, byla úspěšně přijata. „Naše firma věnovala přípravě nabídky největší úsilí v historii. Jsem si jistý, že pro stavbu disponujeme dostatečnými schopnostmi i kapacitami a že naše technologie v řadě profesí snesou srovnání s technologiemi vyspělých zahraničních
Ing. Jaroslava Pohana, ředitele firmy CCE Praha
Tunely pod rybářským přístavem ve Finsku
1
2
Kalasatama znamená finsky rybářský přístav. Stejné jméno nese i projekt, podle něhož v bývalé průmyslové oblasti Helsinek vznikne 6 výškových domů, kanceláře i další objekty. Za ražby tunelů a zemní práce, které jejich výstavbu umožní, odpovídá Destia Oy – společník Metrostavu na stavbě místního metra. Tato spolupráce přispěla i k tomu, že tým Ing. Václava Pavlovského z divize 5 dostal za úkol vyrazit dva servisní tunely Kalasatama, které před pár dny úspěšně dokončil. „První tunel o délce asi 220 m, který bude sloužit jako servisní pro vysokotlaký parovod, jsme objednateli předali v polovině června. Finští kabeláři v něm překládají energorozvody,“ říká Ing. Pavlovský a pokračuje: „Druhý tunel, který byl oproti zadání prodloužen na téměř 250 m, jsme úspěšně dokončili před pár dny.“ Profil tunelů se z počátečních 46 m2 u portálu postupně zmenšil na 29 m². Nepřetržitě pracující tým, složený z devíti dělníků a čtyř techniků divize 5, je metodou Drill&Blast vyrazil během pěti měsíců – s využitím trhacích prací a převážně v celém profilu naráz (foto). Ostění podzemního díla vytvořil stříkaným betonem. „Vzhledem k nedaleké stanici metra a dálničnímu mostu, který nám běží nad hlavou, jsme očekávali, že dojde ke snížení postupů ražeb kvůli negativním projevům sei smických účinků trhacích prací. Geologická situace zdej-
šího horninového masivu však byla příznivá. Dodatečnou svorníkovou výstroj jsme museli instalovat pouze lokálně a jen občas jsme museli výrub sanovat cementovými injektážemi kvůli průsakům vody. Ražby obou tunelů tak postupovaly rychlostí skoro 2,5 metru za den a dílo jsme navíc mohli předat s asi 14denním předstihem oproti plánu,“ pochválil svůj tým vedoucí projektu, jenž si vysoce cení úsilí všech kolegů, kteří s ním ve Finsku pracují. Zajímavostí je, že druhý tunel Kalasatama bude existovat jen chvíli – poslouží totiž pouze k výstavbě nového dálničního mostu. Už dnes do něj dělníci z povrchu vrtají svislé šachty. Na pilíře, které v nich vybetonují, nasunou připravené mostovky. Když takto vznikne na vytížené komunikaci nový dálniční most pouze s několikadenní výlukou dopravy, horninu kolem tunelu zemní stroje odtěží. Ve finské metropoli pracuje druhý tým Ing. Pavlovského na stavbě metra. Vyrazil už více než 1500 m traťových tunelů a dvě ze tří technologických komor. Ta nejpozději dokončená měla profil 258 m2 a délku 30 m. Úspěšná práce našich kolegů dává Metrostavu dobré možnosti uplatnění i při soutěžích o další zakázky – Länsimetro by se třeba ještě mělo o 7 km a 6 stanic prodloužit a kolem něj mají vznikat i podzemní garáže, jejichž vyražený prostor si s objemem nového úseku metra příliš nezadá. –ls–, foto Václav Pavlovský
Spojení geotechnické teorie s praxí 3
4 firem, některé z nich jsou dokonce unikátní. Dostavbu Temelína proto chápeme jako velkou výzvu a příležitost,“ řekl generální ředitel Metrostavu Ing. Pavel Pilát. Vítěze tendru vyberou odborníci z firmy ČEZ do poloviny roku 2013. V případě úspěchu by společnosti Westinghouse, Toshiba a Metrostav projekt na výstavbu obou bloků reaktorů AP1000 v Temelíně realizovaly společně. Vlastní stavba by se měla uskutečnit v letech 2017–2025. – r e d – , f o t o J u s e f H u s á k , ( č . 5 ) a r c h i v ČE Z
5
V Metrostavu nedávno proběhlo školení o eurokódech – souboru evropských norem pro navrhování stavebních konstrukcí. Specialista Ing. Richard Barvínek při něm přednášel o normě ČSN EN 1997 věnované navrhování geotechnických konstrukcí. Poznatky z geotechniky mají totiž stále větší význam také při provádění staveb. Evropské normy pro navrhování stavebních konstrukcí se začaly sestavovat už před 30 lety a po odsouhlasení byly převzaty do souboru národních norem. O obecných pravidlech při navrhování geotechnických konstrukcí proto dnes pojednává harmonizovaná česká technická norma ČSN EN 1997-1 nebo-li eurokód 7. Zabývá se základovou půdou, v níž silové účinky od vrchní stavby vyvolávají stavy napětí podobně jako v ostatních konstrukčních materiálech. Zdůrazňuje, že při statických návrzích staveb je nutné zabývat se celou ovlivněnou částí horninového prostředí a do výpočtů aplikovat jeho vlastnosti, stejně jako je to nutné u ostatních nosných konstrukcí. Znalost vlastností zeminy je mnohem zřejmější, pokud ji chceme využít jako stavební materiál při realizaci nejrůznějších násypů i zářezů. Tyto poznatky se u nás v poslední době uplatnily zejména při řešení stability zásypů podzemních zásobníků v Loukově. Pro poskytování geotechnických podkladů, jež umožňují zabývat se vlivem základové půdy (foto) na stavební konstrukci a provádět výpočty, je nutné určit geometrii jejího dotčeného komplexu – stanovit rozhraní určujících vrstev a charakteristiky jejich vlastností. A to nejen ve vertikálním směru, ale i v horizontálním. Za velmi důležité rozhraní je nutné považovat i hladinu podzemní vody a její možné kolísání. Zjišťování průběhu vrstev se provádí hlavně metodami inženýrské geologie, pro určování parametrů základové půdy se používají metody geomechaniky, především laboratorní a terénní zkoušky. Geotechnika jako vědní obor se u nás rozvíjela od třicátých let 20. století. V roce 1992 byla zařazena jako jeden z autorizačních oborů pro stavební specialisty. Každá z jejích částí slouží stavebnictví a rozvíjí se samostatně.
Normu ČSN EN 1997-1 doplňuje ČSN EN 1997-2, jež se věnuje průzkumu a zkoušení základové půdy a definuje zásady pro geotechnické zkoušky i jejich užití. Postupy pro provádění základních zkoušek obsahují normy speciální. Ing. Richard Bar vínek
Geotechnika vyšetřuje vlastnosti zemin a skalních hornin, jejich interakci se stavebními objekty a využitelnost jako konstrukčního materiálu. Zahrnuje vzájemně propojené specializace, jako jsou mechanika zemin i hornin, inženýrská geologie, zakládání staveb, podzemní stavby a lomařství. Inženýrská geologie obsahuje i řešení hydrogeologických otázek spojených se stavební činností. Geotechnika má vztah k životnímu prostředí a musí brát v úvahu také ochranu přírody.
Jaroslav Pohan spojil s geodézií celý život. Po studiích na ČVUT nastoupil v roce 1970 do té části Vodních staveb, ze které o rok později vznikl Metrostav. Opustil jej po 15 letech, aby řídil geodetický útvar na stavbě Jaderné elektrárny Temelín. Po jejím dokončení začal podnikat. V roce 1999 založil společnost CCE Praha a od té doby je jejím jednatelem a ředitelem. Firma je už tři roky 100% dceřinou společností Metrostavu. Před 5 lety jste v novinách vyslovil přání, aby se vaše specializovaná měření stala součástí přípravy i stavby velkých či složitých projektů Metrostavu. Splnilo se to? Jak kde. Bezezbytku třeba na stavbě komplexu Blanka, kde plníme funkci odpovědného geodeta. Ve spolupráci s divizí 5 jsme tu vybudovali základní vytyčovací síť a přenesli ji do podzemí. Nejdůležitější části projektové dokumentace jsme převedli do 3D a ve stejném systému laserovým skenerem vyhodnotili prostorovou polohu primárního i definitivního ostění. Provedení díla jsme tak mohli porovnat s projektovým modelem a dokladovat odchylky. Při spolupráci s týmy divizí 2 a 5 a s jejich geodety jsme nakonec dosáhli neuvěřitelné přesnosti při prorážkách tunelů, kde se odchylky pohybovaly jen v jednotkách milimetrů. Spolupracovali jsme i s divizemi 4 a 5 při výsuvech mostů, dnes se velmi intenzivně věnujeme výstavbě Trojského mostu. Na metru V.A kontrolujeme vytyčovací sítě a spolu s útvarem auditu provádíme kontrolu geometrických parametrů zakázek s celofiremním významem. Proč je důležité mít projektovou dokumentaci v 3D? Je to jediná možnost, jak u složitějšího díla odhalit projektové chyby. Náklady na pořízení 3D dokumentace se tak vyplatí. Vyloučí totiž výdaje za bourání a novou výstavbu špatně postavených částí. Už se nám i stalo, že jsme v 2D projektu našli metrovou chybu. 3D dokumentace skutečného provedení je i pojistkou při reklamacích díla se stále delší zárukou. Časem totiž všichni podrobnosti zapomenou, v 3D však lze dohledat důkaz. Měření, která provádíme, mohou ušetřit mnoho peněz. Někteří vedoucí projektů si sice myslí, že se na jejich stavbách nic nestane – pokud však ano, náklady na nápravu škod jsou vysoké. S týmem Bc. Alexandra Tvrze z divize 5 úspěšně spolupracujete už od výstavby mostu přes Rybný potok na D8. Co pro něj zajišťujete na Trojském mostě? Pro celou divizi 5 je spolupráce s námi běžnou záležitostí. Technicky a organizačně náročná stavba Trojského mostu by se ale bez naší technologie snad ani nedala realizovat. Pro řízení výsuvu mostní konstrukce a sledování deformací nosných prvků jsme tu použili automatizovaný systém měření a vyhodnocování. Princip této metody spočívá ve využití 2–3 totálních stanic, které v sekundových intervalech proměřují polohu vysouvané konstrukce. Pořízená data jsou přenášena do výpočetního systému, jenž pomocí speciálně vyvinutého softwaru provede porovnání s projektem. Pokud zjistí odchylku nebo tendenci, která by k ní vedla, upozorní na ni a výsuv je možné okamžitě přerušit, aniž by došlo ke škodě. Teď na Trojský most zavádíme i světovou novinku – inklinometry osazené na torzních tyčích, které přes pomocné věže z PIŽMA budou zvedat ocelové díly mostního oblouku. K čemu inklinometry jsou a proč je to světová novinka? Inklinometry měří odchylky od svislice ve všech rovinách a používají se zejména v geotechnice. Na Trojském mostě budou nepřetržitě sledovat odchylku torzních tyčí od svislice, a to zatím nikoho nenapadlo. Náš měřicí systém je doplněný i o čidla na měření teploty a teď do něj ještě zapojujeme meteorologickou stanici, takže bude sledovat i vítr a vlhkost. Tento systém průběžně vyhodnotí průběh zvedání dílů mostního oblouku a obsluze poskytne informace pro případnou rektifikaci svislosti torzních tyčí. Slyšela jsem, že se chystáte cestovat do Švýcarska... Pozvali nás pracovníci Leica Geosystems, s jejichž přístroji pracujeme. Mají totiž zájem zařadit do nabídky náš systém automatického kontinuálního měření, který lze použít i pro on-line sledování deformací. A to je velká pocta.
LETN Í P Ř Í L O H A
Most přes Zlatou bránu
možná nevíte Pohádkový most Vstup do gotického kostela sv. Bartoloměje v obci Kočí u Chrudimi tvoří od roku 1721 dřevěný krytý barokní most s arkádami. Spočívá na čtyřech pískovcových pilířích, je 18 metrů dlouhý, roubený z dubových klád a původně překonával dnes již vysušenou bažinu. Pro svůj nadčasový půvab se ocitl nejen na poštovní známce, ale také jako kulisa v řadě známých pohádkových filmů. V roce 2010 byl vyhlášen národní kulturní památkou České republiky.
Rozebraný most Nedaleko Ivančic se ve výšce přes 40 m vypíná nad údolím Jihlavy torzo příhradového železničního viaduktu. Vznikl v letech 1868–1870 a jeho konstrukce z 1238 tun železa a 296 tun litiny byla francouzské výroby. Mostu se říká Eiffelův, ale nedochoval se žádný písemný doklad o tom, že by se Gustav Eiffel na jeho stavbě podílel. Viadukt měřil 373,5 m a byl prvním celokovovým mostem v Rakousku-Uhersku. Sloužil až do roku 1978, a i když byl zapsán mezi české kulturní památky, byl v září roku 1999 z větší části rozebrán.
Vodní most Opatovický kanál vznikl v roce 1513, aby odebíral vodu z Labe a více než 30 km dlouhým korytem napájel bohdanečské rybníky. Na jeho říčním kilometru 29,4 vede nedaleko obce Semín přes Sopřečský potok 13,5 m dlouhý a sedm metrů široký vodní most. Stojí tu již od středověku a do současné podoby byl rekonstruován v roce 2003.
Nedostavěný most Na levém břehu údolní nádrže Želivka asi 1 km za obcí Borovsko se nachází nedostavěný, asi 120 m dlouhý a 22 m široký most z roku 1942. Měl být součástí dálnice z Prahy do Brna, která se začala stavět v roce 1938. Po atentátu na Heydricha byla stavba zastavena, i když mostu chybělo k dokončení jen 30 m. V poválečné době se s rozběhem prací váhalo tak dlouho, až bylo rozhodnuto vést dálnici jinou trasou. Nedostavěný most se desítky let klenul 25 m nad Sedlickým potokem. Od plného napuštění Želivky v roce 1976 ční pouhé dva metry nad její hladinou.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Popsaný most Segmentový železobetonový most o čtyřech polích přes Želivku nedaleko Dolních Kralovic byl vybudován v letech 1966–1968. Je jednou z mála mostních staveb u nás, u které je na pamětní desce znázorněna konstrukce díla a jsou uvedeny údaje o spotřebě železobetonu (5200 m³), předpjatého betonu (3500 m³), betonářské oceli (500 t) a oceli k předpínání (220 t). Rovněž zde naleznete jména investora, projektantů a stavbyvedoucího. Deska je umístěna na pomníčku, kterým je zachovaná krajní podpora někdejší ocelové dráhy lanového jeřábu původně pocházející ze stavby přehrady na Orlíku.
Válcový most Na brněnském Výstavišti spojují pavilony čtyři kryté mimoúrovňové prosklené válcové přechody nazývané pasarely, které navrhli architekti manželé Velehradští. Pasarely vedou ve výšce 4,8 metru nad pozemní komunikací a jejich válce z průhledného plastu mají průměr 496 centimetrů. Jsou jakoby obtočeny stuhovým pásem, jímž prochází teplý vzduch vyhřívající tyto originální přechody pro pěší. – l s – , w w w.lib r i.c z / d a t ab a z e / m o s t y/ in d ex .p h p, f o t o – j h – , F o t o b a n k a . c z , P r o f i m e d i a , B VV
strana 3
Ten, kdo jede po mostě, nemůže obdivovat jeho konstrukci, protože ji nevidí Galerii významných mostů v přílohách novin Metrostavu uzavírají díla, která nenesou ani horní, ani dolní oblouky. Hned ten úvodní býval v době svého vzniku středoevropskou raritou. Metrostav jej jako součást trasy B pražského metra dostavěl v roce 1994. Jeho 528 m dlouhý ocelový tubus chrání vozy metra od výkyvů teploty a obyvatele okolního sídliště Stodůlky před hlukem. Silniční estakáda na komunikaci I/13 z Chomutova do Karlových Varů na obchvatu Ostrova (foto č. 2) překonává s délkou 376 m Jáchymovský potok, původní silnici, vlečku a cyklostezku. Metrostav ji postavil v roce 2005. O dva roky později dokončil i více než kilometr dlouhou dálniční estakádu v Trmicích (foto č. 3). Její ocelová dvoutrámová nosná konstrukce je spřažena s železobetonovou mostovkou. Ve výšce 30 m nad terénem ve 33 polích stoupá od Ústí k úbočím Krušných hor. Most přes Rybný potok (foto č. 4) stojí na stejném úseku dálnice D8 jen o kousek dál. Pro výstavbu jeho až 47 m vysokých pilířů použila divize 5 technologii posuvného bednění a spojenou širokou mostní konstrukci vysunula nad chráněné údolí. Lahovický most v Praze (foto č. 5) prošel v letech 2002–2004 náročnou rekonstrukcí, při které musela být zachována doprava na vytíženém silničním tahu. Díky úsilí divize 4 stavba nejen překonala enormní povodeň v roce 2002, ale získala také ocenění Mostní dílo roku 2004. Stejný projektový tým se o šest let později zasloužil i o vznik 600 m dlouhého mostu u Litoměřic (foto č. 6). Jeho hlavní pole přes Labe měří 151 m a vzniklo díky u nás dosud největší provedené letmé betonáži. Při cestě proti proudu Vltavy překonává vjezd do ochranného přístavu nad jezem České Vrbné atypický most sklopný (foto č. 7). Jeho dodávku s milimetrovou přesností dokončili naši oceláři před 2 lety. Poslední dva mosty Metrostav nepostavil. Ten v Stádleci u Tábora (foto č. 8) patří k posledním středoevropským řetězovým mostům. Od roku 1847 do roku 1960 sloužil jako silniční přechod přes Vltavu v Podolsku. Aby jej nezatopila Orlická přehrada, byl jako národní technická památka rozebrán a znovu postaven přes Lužnici. Přehlídku mostů uzavírá železniční viadukt v Červené nad Vltavou, který byl v roce 1889 jako první u nás stavěn bez lešení letmou montáží.
Mezi nejzajímavější mostní díla na světě patří Golden Gate Bridge v americkém San Francisku. Není však jen krásnou dopravní stavbou (foto), ale i připomínkou technické zdatnosti svých projektantů a stavitelů. Most Golden Gate byl pod vedením Josepha Strausse vystaven za pouhé čtyři a půl roku, měří 2737 m a vede 67 m nad více než 100 m hlubokou mořskou úžinou. Jeho dva pylony jsou vysoké přes 227 m a vzdálené 1280 m. Pro automobily jej otevřeli 28. května 1937 a od té doby přežil dvě silná zemětřesení, přičemž otřesy v roce 1989 dosáhly stupně 7 Richterovy škály. Dnes po něm denně v šesti proudech projíždí přes 120 000 aut. Statistiky také uvádějí, že skokem z mostu spáchalo sebevraždu přes 1200 lidí. Tolik základní údaje. Málokdo však ví, že při stavbě Golden Gate Bridge, který byl ve své době nejdelším visutým mostem na světě, Joseph Strauss a tým jeho odborníků použili i řadu zcela nových postupů a opatření. Pro vybudování kotevních betonových bloků, zapuštěných ve skále na obou březích úžiny, třeba poprvé použili pojízdné míchačky a beton s vysokým obsahem křemičitanu, který chrání konstrukce před účinky slané vody. Pro výstavbu základů jižního pilíře, které leží 300 m od břehu a 30 m pod hladinou moře, muselo pomocí provizorního mostu vzniknout vodotěsné, 9000 tun těžké betonové hrazení o tvaru a velikosti fotbalového hřiště. Pro založení této pomocné konstrukce, z níž byla vyčerpána voda, potápěči poprvé použili podvodní trhací práce. Na dvou 46m železobetonových pilířích musely vyrůst 242m ocelové pylony. Aby byly lehké a pružné, byly navrženy ze snýtovaných segmentů s hranou 1 m. Pro stavbu každé věže museli montéři použít 600 tisíc nýtů. Jak věže rostly, stávaly se pylony bludištěm, v němž 27 žebříků propojovalo 90 různých tras. Nýtovači pracovali ve stísněném prostoru, žhavé nýty rozpouštěly olovnatý nátěr konstrukce, jehož jedovaté výpary způsobovaly zdravotní problémy. Strauss proto nařídil, aby původní nátěr byl nahrazen železitou barvou. Do šachet pylonů nechal vhánět stlačený vzduch a dělníci v nich museli nosit respirátory. Stavbyvedoucí také trvali na tom, aby montéři nosili speciálně navržené kožené přilby vyztužené ocelí a ochranné brýle. Museli také používat jisticí lana. Porušení bezpečnostních předpisů, které byly na svou dobu zcela neobvyklé, se trestalo propuštěním. Počátkem minulého století se běžně počítalo s tím, že na každé stavbě zahyne přibližně jeden člověk na náklad jeden milion dolarů. Golden Gate Bridge měl stát 25 milionů, ale Strauss se se ztrátou 25 životů nechtěl smířit. Také ovšem věděl, že pokud se jeho lidé budou cítit bezpečně, budou pracovat rychleji. Stavbu čas tlačil a pracovní podmínky byly čím dál nebezpečnější – v horních partiích věží dosahoval vítr rychlosti přes 90 km/h, mlha snižovala viditelnost na 1 m a teplota při ní klesla až o 16 °C. K tomu se přidával i kluzký povrch. Povětrnostní podmínky škodily stejně jako lidem také oceli – dodnes musí Golden Gate Bridge denně ošetřovat 35členný tým natěračů. Nosná lana, která drží most, musela být kvůli hmotnosti splétána až na místě. Každé měří 2332 m, má asi metr v průměru a tvoří jej 27 572 pramenů silných jako tužka. Aby oceláři splnili termín, vynalezli nový způsob jejich splétání, takže byli za směnu schopní zavěsit až dvojnásobek kabelů. Celkem jich nainstalovali 128 tisíc km a hmotnost každého lana překročila 20 tisíc tun. Příhradovou mostovku měly na lanech poutat tři až 152 m dlouhé ocelové závěsy. Aby při ukládání příhradoviny nedošlo ke zřícení svislých konstrukcí, vymysleli inženýři, že ji budou vysouvat stejnou rychlostí na obě strany pylonů, jako vahadlo. Dělníci kompletovali mostovku ve výšce 68 m nad mořem rychlostí až 30 m denně. Aby pracovali jistěji, nechal Strauss pod celou konstrukci natáhnout záchrannou síť. I toto opatření bylo přijato poprvé a vyplatilo se – zachránilo život 19 lidem. Nakonec jich přece jen při stavbě 11 zahynulo – na jednoho spadl jeřáb a 10 se utopilo, když s nimi spadla čtyřtunová ocelová plošina a síť protrhla. Mezi novinky na stavbě patřilo i podélné dělení mostovky měděnými dilatačními spoji. I když od stavby Golden Gate Bridge uplynulo 75 let, stále patří k nejkrásnějším na světě. Dvě pamětní desky na jižním pylonu připomínají jeho projektanty i jeho oběti.
strana 4
LETN Í P Ř Í L O H A
Mostecká pánev z pohledu geologa
Mostecká pánev z pohledu historika
Mostecká pánev, které se dříve říkalo Severočeská hnědouhelná, zaujímá plochu přes 1100 km² a rozkládá se mezi Krušnými horami a Českým středohořím. V současnosti ji převážně zaplňují těžební jámy, důlní propadliny zalité vodou či výsypky ve tvaru tabulových vyvýšenin, které jsou pozůstatkem staletí trvající těžby hnědého uhlí (foto č. 1). Z pohledu geologa je Mostecká pánev třetihorní příkopovou propadlinou, jejíž jezera a močály především v období miocénu zaplňovaly sedimenty. V době před 22 až 17 miliony let se v pánvi nakupila až 500metrová vrstva jílů, písků a organické hmoty, která se v močálech vrstvila jako rašelina a stala se základem hnědouhelné sloje. V místech, kde do močálu ústily řeky, potlačily usazování rašeliny nánosy jílu a písku. V těchto místech je sloj zcela nahrazena říčními nebo deltovými usazeninami či rozštěpena na několik lávek. Podle projevu těchto vlivů na profil sloje se Mostecká pánev člení na několik částí. Nejvíc byla přínosem písku a jílu postižena oblast žatecké delty. V ostatních oblastech postupně vznikla víceméně souvislá hnědouhelná sloj o mocnosti 25–45 metrů.
Počátky dobývání hnědého uhlí v severních Čechách sahají do konce středověku. Nejstarší zmínka o uhelném hornictví pochází z roku 1403 a zachovala se v městské knize Duchcova u Teplic. Další záznamy jsou datovány do období let 1550 až 1580 a týkají se především Jirkova u Chomutova, Hrobu u Teplic a Pětipeska. Na počátku těžba hnědého uhlí probíhala především na výchozech uhelných slojí, kde byly budovány nehluboké jámy, z nichž se těžilo pomocí rumpálu. Tento divoký selský způsob, jenž postrádal jakýkoliv odborný dozor, byl na Ústecku ukončen až v roce 1789. Následně bylo dobývání podmiňováno propůjčováním dolovacího práva a podrobeno dohledu báňského úřadu, který byl pro uhelné hornictví zřízen v roce 1783 v Jáchymově. Rozvoj českého uhelného hornictví utlumily začátkem 19. století napoleonské války. K oživení těžby přispělo až zahájení dopravy uhlí po Labi do Německa v roce 1830. V sedmdesátých letech 19. století se dolování postupně přesouvalo z Ústeckého kraje západním směrem na Duch covsko, Mostecko a Chomutovsko. Centrem revíru se stala oblast Mostecka, v němž vznikla řada významných uhelných podniků, mimo jiné i Severočeská uhelná společnost, jejíž založení je datováno 4. února 1890. Řada dolů byla i ve vlastnictví Rakouska-Uherska. Důležitý předěl nastal pro uhelné hornictví v roce 1916, kdy bylo při těžbě hnědého uhlí poprvé nasazeno lžícové rypadlo. O dva roky později bylo použito i při skrývce.
1
2
4
1
Mostecká pánev z pohledu současnosti Úrodnou krajinu, kterou příroda tvořila miliony let, dokázal člověk svými zásahy na řadě míst přeměnit během několika desetiletí v pustinu. Smutné pozůstatky těžby hnědého uhlí na severu Čech se v posledních letech snaží napravit řada společností. Patří mezi ně i Metrostav a především jeho divize 8, která se v různých formách sdružení s převážně regionálními firmami snaží severočeskému kraji vrátit jeho původní ráz. „V současné době probíhají rekultivace ve čtyřech etapách na dole Obránců míru, ve dvou na dole Vršany a na lomu ČSA,“ vyjmenovává specialista divize 8 Ing. Jiří Čulík a doplňuje: „Šest rekultivací jsme již dokončili – v pěti případech šlo o technické rekultivace, to znamená terénní úpravy (foto č. 1), výstavbu obslužných komunikací a odvodnění, a v jednom případě byla dokončena i biologická rekultivace a v oblasti probíhá pěstební péče.“ Všechny rekultivace, tedy řízený proces obnovy krajiny tak, aby se na postiženém území znovu dosáhlo přirozené rovnováhy, totiž zahrnují dvě etapy. V první fázi se jedná o technickou rekultivaci, která zahrnuje soubor opatření a úprav přispívajících k obnově produkčnosti a funkčností krajiny a týká se zejména výsypek, odvalů, poklesů. Jejím cílem je vymodelovat nový terén, který musí nejen vyhovovat celkové koncepci rekultivované oblasti, ale musí být i stabilní a splňovat požadavky na budoucí hydrogeologické parametry. Během technické rekultivace oblast doplní obnovené hospodářské či příjezdové cesty včetně odvodnění a skrývková ornice zakryje přemístěnou, uloženou a zhutněnou zeminu. „Konkrétně jde o převrstvení nepříznivých výsypkových zemin ornicí nebo jinými snadno zúrodnitelnými materiály, jako jsou spraše, sprašné hlíny a svahoviny. Tyto zeminy na rekultivované plochy dopravujeme zpravidla z deponií, které vznikly při otevírce uhelných ložisek. Při skrývkových pracích byly totiž jednotlivé půdní profily naštěstí odtěžovány tak, aby mohly být později využity při rekultivacích,“ doplňuje ing. Čulík. Biologická rekultivace Po technické rekultivaci následuje biologická, která má za úkol území oživit. Jedním z jejích druhů je zalesnění neboli lesnická rekultivace, dalšími druhy jsou rekultivace zemědělská a vodohospodářská. Je pochopitelné, že základním předpokladem úspěšné lesnické rekultivace je tvorba vhodných půdních podmínek. Většinu výsypkových substrátů je sice možné zalesňovat přímo, mnohé však vyžadují vylepšení kvality povrchu. Provádí se pomocí různých melioračních hodnotných zemin, jako jsou slíny, bentonity, rašeliny a různé komposty.
Plochu pánve v současné době vymezuje výchoz uhelné sloje nebo jejích ekvivalentů na povrch. Nejhlubší částí pánve je tzv. centrální oblast mezi městy Litvínov, Osek, Duchcov a obcemi Lom a Mariánské Radčice. Uhlí se tu dnes těží ve čtyřech povrchových lomech. Technologie lomové těžby je závislá na nutnosti přemístit z dobývacího prostoru nadložní horniny, a to zpravidla na vnější výsypku a později na vnitřní výsypku do vytěženého prostoru. Jedná se zejména o jílovité horniny, částečně o terciární písky či hlinité kvarterní horniny. Rekultivace v Mostecké pánvi probíhají už déle než 60 let. Přirozený půvab však těžbou znehodnocené krajině vracejí jen po částech a velmi pomalu (foto č. 2, 3). Jejich výsledky však už jsou dnes dobře patrné (foto č. 4). Celou stranu připravila Martina Vampulová ve spolupráci s divizí 8, která ze svého archivu vybrala i ilustrace
3
Kromě toho musí být pro každou výsypku navržen co nejvhodnější výběr dřevin. Obecně lze říci, že v Podkrušnohoří nejčastěji vysazovanými stromy jsou zejména břízy, olše, jeřáby, topoly, vrby, akáty, duby, javory, jasany, lípy, modříny a také některé druhy borovic. Většinou se vysazují v počtu deseti tisíc na jeden hektar půdy. Vlastní výsadba se provádí běžným způsobem do jamek, do nichž se podle potřeby přidávají meliorační příměsi a prostředky pro výživu rostlin. Pak následuje několikaletá péče o vysazené kultury, jež spočívá hlavně v náhradě uhynulých sazenic a v likvidaci plevelů sečením, okopávkou a jen v nejvyšší nouzi chemickými postřiky.
2
Velkostrojová těžba po 2. světové válce Stejně jako v zemědělství či průmyslu byl i soukromý důlní majetek po 2. světové válce znárodněn a v roce 1946 vznikl národní podnik Severočeské hnědouhelné doly se sídlem v Mostě. V průběhu dalších let se k těžbě postupně využívaly velkostrojové technologie. Důsledkem této koncepce, která vyžadovala zajištění rozsáhlého území pro ukládání skrývkových hmot, byla likvidace okolních obcí. Těžba uhlí probíhala bez ohledu na osídlení, přírodu a krajinu Mostecké pánve i její okolí a také bez ohledu na možná rizika spojená s činností podél krušnohorského svahu. Intenzivní důlní a průmyslová činnost způsobila v kraji obrovskou devastaci životního prostředí, s níž byla spojena celá řada environmentálních problémů – zhoršení zdravotního stavu obyvatel, vyšší mortalita, migrace obyvatel, dopad emisí na lesní ekosystémy a řada dalších.
Celý tento rekultivační cyklus trvá řadu let. Je považován za dokončený až tehdy, když nově zasazené stromy dosahují alespoň pětimetrové výšky a celý porost si již dokáže vytvořit vnitřní mikroklima a sám se umí vypořádat s plevely i okusováním od zvěře. Tohoto cíle lze zpravidla dosáhnout už během 10 až 15 let. Lomy Vršany a Československé armády Divize 8 v současné době provádí práce na území lomu Vršany a druhým rokem i na severozápadních svazích povrchového lomu Československé armády. „U lomu ČSA budujeme na jeho vnitřní výsypce přitěžující tělesa z hornin uvolněných sesuvnými pohyby ze strmých úpatí přilehlých Krušných hor (foto č. 2). Tímto způsobem vyřešíme dlouhodobou stabilitu svahu v oblasti pod Vesnickým potokem a projektovaným korytem do nádrže Hedvika,“ doplňuje Ing. Jiří Čulík s tím, že na ostatních stavbách divize 8 je zatím dokončena jen rekultivace technická. Ačkoli jsou rekultivace velmi náročným a hlavně dlouhodobým procesem, zaměstnanci divize 8 získali za posledních šest let prací řadu zkušeností. I díky nim se krajině v severních Čechách (foto č. 3) vrací původní podoba a krása. Snad bude míst změněných k nepoznání s postupujícími lety přibývat a podle očekávání začnou brzy sloužit pro život i rekreaci nejen místních obyvatel.
1
2 Zákonné příkazy k sanacím po roce 1989 I když se velkoplošné rekultivace v severočeském hnědouhelném revíru provádějí už od roku 1952, možnostmi komplexního odstranění ekologických škod napáchaných hornickou činností i následnou obnovou postižených území (foto č. 1) se začala česká vláda zabývat až před několika málo lety. Konkrétně je řešila v usnesení č. 189/2002, v němž uznala naléhavou potřebu odstranit ekologické škody napáchané v Ústeckém kraji (foto č. 2). Později kabinet rozšířil snahu o nápravná opatření také na Karlovarský kraj a následně na kladenský region. Ještě v roce 2002 následovalo přijetí dalšího klíčového usnesení vlády č. 272/2002, v němž kabinet blíže definoval, co se rozumí ekologickou škodou a jaké práce k jejímu odstraňování mohou být financované ze státního rozpočtu. Zároveň odborníci vypracovali koncepci, která vymezila rozsah území, jichž se usnesení týkají. Vláda následně definovala jednotlivá rekultivační a revitalizační opatření a vyčíslila pro ně potřebné finanční náklady na částku patnáct miliard korun.
strana 5
zp r a v o d ajs t v í z d i v izí
Nový zbraslavský Amtshaus je smetanově bílý Zbraslavský dům č. p. 471 nazývaný Amtshaus prošel v uplynulém roce rozsáhlou rekonstrukcí. Protože se jedná o historickou budovu, byl při její hotelové přestavbě kladen velký důraz na zachování původního rázu stavby. Hlavní změny se tak udály zejména uvnitř objektu, zvenku je patrná snad jen smetanově bílá fasáda (foto č. 1), která nahradila dřívější růžovou. Pro pracovníky divize 9, kteří měli rekonstrukci na starosti, byla nejsložitější výměna veškerých stropů a krovu. Zcela nová je proto i střecha. Při rekonstrukci došlo i na dispoziční změny, některé později přistavěné objekty byly odstraněny, jinde zase přibyly nové (foto č. 2). V jednom z křídel budovy, která má tvar písmene U, vznikla část ubytovacích kapacit a knihkupectví, ve druhém bylo vybudováno kuchyňské zázemí – v přízemí hlavní části budovy se totiž nachází restaurace a kavárna. V prvním patře jsou hostinské pokoje, v podkroví technické zázemí. Objekt má i dva malé sklepy, které jsou určeny
nejen pro zásoby – je v nich umístěno i tepelné čerpadlo, kterému ve dvoře slouží osm stometrových vrtů. „Nejdříve jsme vybourali vnitřní konstrukce, odstranili vestavby, přístavby a samozřejmě krov. Současně jsme měnili stropní konstrukce po jednotlivých etapách tak, aby nedošlo k narušení čelní fasádní stěny,“ přibližuje postup prací vedoucí týmu Ing. Filip Křesťan. Jako vždy při podobných akcích i tentokrát museli pracovníci z Metrostavu reagovat na změny v průběhu stavby vyplývající z jejího charakteru. Při bouracích pracích například v obvodovém plášti v patře nalezli zachovalé klenby, které zakomponovali do okenních otvorů. Přestavba historického objektu trvala celý rok. Divize 9 předala dílo investorovi 28. června a stavbu ukončila koncem července. V současné době na Zbraslavi odstraňuje některé drobné nedodělky, které však nebrání užívání objektu. Veřejnosti bude zpřístupněn už v průběhu srpna. Jaroslav Růžek, foto Josef Husák
1
Kolaudace Antonie proběhla v den jejího svátku První část hotelu Antonie ve Frýdlantu je hotová – její wellness centrum s vnitřním (foto č. 1) i venkovním bazénem a dalším zdravotně prospěšným vybavením – se pro veřejnost otevřelo 22. června. Přesně deset dní po úspěšné kolaudaci, která se symbolicky uskutečnila právě tehdy, když slavily svůj svátek Toničky. „Jsem rád, že jsme stavbu dokončili včas včetně všech sadových úprav. Ještě před 14 dny se tu totiž místo parku s jezírkem rozkládalo bahnité staveniště,“ oddechl si při otevření oblastní ředitel pro Liberecký kraj Ing. Jaroslav Stuchlík z divize 8, který zakázku v závěru řídil. „Dnes máme odstraněné i přejímkové vady, zbývá nám jen doladit změnové a zadávací listy,“ dodal. Projekt ve Frýdlantu měl původně zahrnovat i rekonstrukci secesní vily, které místní lidé říkali Řecký domov. Během prací v květnu 2011 se v ní však v noci, kdy v domě nikdo nebyl, zřítila část nosné zdi. Statici potom zjistili, že založení objektu bylo naprosto nedostatečné, a proto bylo nutné celý objekt zbourat. Vzhledem k tomu, že na stavbu přispěla Evropská unie, změna projektové dokumentace, další stavební řízení a s tím spojené změny cen byly složité a zabraly spoustu času. Nakonec se ale vše podařilo dotáhnout do konce a symbolickou pásku před vstupem do wellness centra, nazvaného Antonie spa concept, přestřihli místopředseda Senátu ČR MUDr. Přemysl Sobotka, jednatel investorské společnosti MUDr. Jindřich Řehák a starosta Frýdlantu Ing. Dan Ramzer. Poté si celý komplex prošli pozvaní hosté, mezi kterými nechyběli ani sousedé z okolní vilové čtvrti. Obdivovali zejména vnitřní 15 metrů dlouhý nerezový vyhřívaný bazén s mnoha atrakcemi, který doplňují
vířivka, finská sauna, infrasauna, pára, vertikální turbosolárium, suchá masážní vana, masáže a vodoléčba. Vše samozřejmě s potřebným zázemím a navíc s wellness barem. Prosklenou kostkou s motivy stromů (foto č. 2) pak první návštěvníci prošli do hotelové části se čtyřmi pohodlnými pokoji. Do její druhé strany bude v budoucnu ústit hotový přesypaný tunel, který právě dokončenou část Antonie spojí pod zemí s plánovanou novostavbou hotelu. Ta vyroste za parkově upraveným prostranstvím s přírodním koupacím jezírkem a dětským hřištěm. Frýdlantský komplex, navržený architekty ze společnosti ATELIER 6, je samozřejmě vybavený i moderními technologiemi. Na ploché střeše má třeba velkou sestavu slunečních kolektorů, která ohřívá teplou užitkovou vodu, podlahové topení i vodu pro bazény, jež dodala firma BERNDORF BÄDERBAU. Divize 8 s ní první část Antonie postavila ve sdružení. Všichni, kdo si wellness centrum Antonie ve Frýdlantu prohlédli, potvrdili, že se zde podařilo vystavět opravdu nezvykle luxusní zařízení.
2
Z Nového Sedla do Sokolova po novém mostě Mezi Karlovými Vary a Chebem začal v dubnu sloužit motoristům 7,5 km dlouhý úsek rychlostní komunikace R6. Tým divize 4 vedený Ing. Zdeňkem Rozsypálkem na ní postavil dva klíčové mosty – přes železniční trať Chomutov–Cheb a přes řeku Ohři. Ten druhý měří 297 m a jeho stavba byla napůl rekonstrukcí. Složité dílo se stavbařům podařilo dokončit včas. Výrazně zvýšilo bezpečnost na komunikaci a zkrátilo dobu jízdy.
„Nejnáročnější bylo dodržet zasmluvněné termíny. Třeba od vyloučení provozu a zahájení stavby do obousměrného zprovoznění jedné poloviny nového mostu přes Ohři mohl uplynout jen pouhý rok,“ vzpomíná Ing. Rozsypálek na akci, při níž byla na původní, ale zesílenou a sanovanou spodní stavbu mostu se zachovaným obloukem vysunuta nová a širší ocelová mostovka. „Hydroizolace mostu jsme proto museli provádět v zimě a to pro tuto práci opravdu nebyl vhodný čas,“ dodal vedoucí projektu. Ing. Jaroslav Pohan z firmy CCE Praha zase připomněl technickou náročnost díla: „Při demontáži původní železobetonové mostovky jsme nepřetržitě sledovali deformace spodní stavby, aby jeřáb při manipulaci s ubourávanými předpjatými nosníky, které vážily přes 50 tun, nezpůsobil deformaci ponechávaných pilířů nebo oblouku. Pomocí systému automatizovaného sledování jsme omezili počet geodetů na stavbě, ale hlavně odhalili problém s tepelnou roztažností původní konstrukce. Odchylka vyvolaná rozdílem teplot totiž přesáhla hodnotu celkové povolené deformace nosné konstrukce. Osadili jsme proto na most elektronická čidla na měření teploty a zapojili je do našeho systému. Dokázali jsme tak odlišit anomálie vyvolané teplotou od odchylek způsobených stavební činností. Výsuv nové ocelové mostovky jsme potom opět řídili a korigovali systémem automatizovaného sledování.“ I když už provoz na novém úseku R6 běží, stavaři z divize 4 se na most přes Ohři (foto) ještě vrátí. Až se vysvětlí, proč na některých jeho místech vznikly drobné trhliny v asfaltu, přistoupí po dohodě s ŘSD k odstranění příčiny vady a k položení nového asfaltového krytu.
1
2
Končí stavba plzeňské Rezidence Doubravka Téměř 30 rodin se v Plzni-Doubravce brzy dočká bydlení v novém rezidenčním domě (foto), který za 14 měsíců postavili pracovníci plzeňské oblasti divize 1. Rezidence Doubravka stojí mezi ulicemi Těšínská a V Malé Doubravce. Má půdorys ve tvaru L a čtyři nadzemní podlaží se dvěma samostatnými vstupy a výtahy. Nabízí 27 bytů o velikosti 1+kk až 3+kk a rozloze od 33 m² do 105 m². Většina z nich má balkon, terasu nebo předzahrádku. K bytům náleží i parkovací stání v podzemí, další parkoviště jsou i ve dvoře domu nebo na ulici. „Objekt je založen na pilotách, nosné i výplňové zdivo je z porothermu, stropy jsou monolitické a plochá jednoplášťová střecha má živičnou krytinu. Plášť budovy tvoří kontaktní zateplovací sytém s plastohliníkovými okny,“ přiblížil vedoucí projektu Ing. Miroslav Kšír a doplnil: „Podzemní podlaží jsme postavili jako bílou vanu bez hydroizolace. Nemuseli jsme budovat ani dešťovou kanalizaci, protože pro odvodnění venkovních ploch projektant navr-
hl dlažbu Best – Kroso, která umožňuje přímé vsakování vody do podloží. Likvidaci vod ze střechy zajišťují vsaky.“ Většina bytů z Rezidence Doubravka už má nové majitele, kteří si mohli vybrat i standard jejich vnitřního vybavení. Klíče od nového obydlí si převezmou již v srpnu. Jaroslav Růžek, foto Josef Husák
Stavby přihlášené do soutěže Stavba roku 2012 Seriál článků o stavbách, které naše společnost přihlásila do prestižní soutěže Stavba roku 2012, uzavírá představení obřích podzemních nádrží na pohonné hmoty, které pracovníci Metrostavu vybudovali poblíž Kroměříže. Název: Velkokapacitní zásobníky, Loukov Objednatel: ČEPRO a.s. Projekt: ARTECH spol. s.r.o. Doba výstavby: září 2008 – květen 2011 Čtyři nové skladovací nádrže o celkovém objemu 140 tisíc m³ Metrostav stavěl formou Design & Build. Kromě pracovníků divize 3, kteří stavbu pod vedením Ing. Ladislava Michálka řídili, se na nich podíleli i betonáři
divize 6 a její armozávod, izolatéři divize 1 a jeřáby divize 11. Válcové nádrže s vnitřním průměrem téměř 48 m, výškou přes 21 m a 60 cm tenkou železobetonovou skořepinou mají vnitřní dvojvrstvou výstelku ze sklolaminátu a propojuje je technologická chodba. Stavbu v Loukově včetně zasypání umožnily moderní postupy a technologie, které zatím u nás nikdo nepoužil. Pozoruhodný je i ekologický rozměr díla, jehož obrovská hmota je skryta pod povrchem a zeleným porostem navazuje na okolní krajinu.
strana 6
Tři otázky pro...
i n fo r m a c e / ak t u a l i t y / zají m a v os t i
n a š e F O T O RE P O RTÁŽ
sloupek odborů
badmintonistu Petra Koukala, který se po překonání závažné nemoci probojoval na své druhé olympijské hry, kde při slavnostním zahájení povede českou výpravu coby vlajkonoš. Přejeme mu hodně úspěchů! V jakém termínu se uskuteční váš olympijský turnaj a s jakým jeho výsledkem byste byl spokojený? Turnaj v badmintonu začíná hned následující den po slavnostním zahájení, to znamená v sobotu 28. července, a končí v neděli 5. srpna. Zúčastní se jej celkem 172 hráčů, z toho v mé disciplíně – dvouhře mužů – jich startuje rovných čtyřicet. Myslím si, že už samotná účast na LOH je po mých vážných zdravotních problémech, které předcházely olympijské kvalifikaci, velkým úspěchem. Přesto však právě v současné době velmi tvrdě pracuji na tom, abych si nejel do Londýna pouze pro účast, ale i pro dobrý výsledek. Mým velkým snem je účast ve čtvrtfinále, ale kandidátů na postup mezi posledních osm hráčů je hodně a jejich výběr bude i trochu záležitost štěstí, dobrého vylosování a momentální formy. Co vám umožňuje podpora od sponzorů nad rámec příspěvků od rodiny, svazu či oddílu? Je pro vás důležitá? Bez podpory sponzorů nelze badminton na špičkové úrovni prakticky dělat. Všichni hráči minimálně první světové stovky jsou profesionálové, kteří se mu věnují na plný úvazek a často za sebou mají bohaté národní federace. U mne je situace o to složitější, že Český badmintonový svaz mi může finančně pomoci pouze ve velmi omezené míře, takže si potřebné prostředky musíme s celým realizačním týmem shánět z dalších zdrojů. A právě firma Metrostav je jedním z mých nejvýznamnějších sponzorů a má velký podíl na tom, že jsem mohl úspěšně absolvovat celou olympijskou kvalifikaci, která mimo jiné zahrnovala i 28 turnajů po celém světě. Jsem tedy velmi rád, že olympijskou účastí v Londýně mohu společnosti ukázat smysluplné využití poskytnutých prostředků, a budu se těšit na případnou další spolupráci. Jaké jsou vaše plány na období po LOH 2012? Po návratu z Londýna si trochu odpočinu, ale už začátkem září startuje v Evropě nová badmintonová sezona a s ní také řada velkých turnajů. V tuto chvíli jsem rozhodnutý zkusit ještě jeden olympijský cyklus a zároveň chci během něj velmi výrazně změnit svoji přípravu. S týmem plánujeme přivést do Prahy špičkového zahraničního trenéra a kouče Dickyho Palyamu, který mě už nyní připravuje na olympijský turnaj. Dicky má o práci u nás velký zájem, takže naším prvořadým úkolem bude sehnat dostatek finančních prostředků, aby naše spolupráce mohla být dlouhodobějšího charakteru. Cítím, že by to mohl být výrazný impulz v mé další přípravě, a chci to v každém případě vyzkoušet. Slibuji si od toho nejen výrazný posun ve světovém žebříčku, ale především zkvalitnění hry a stabilizaci výkonnosti na hranici světové extratřídy, kde se Dicky Palyama sám ještě v nedávné době pohyboval.
Zahraniční odborářská rekreace
1
2
3
Logistika ražeb TBM metra V.A se z Vypichu přestěhovala na staveniště E2 Od poloviny června vyvážejí pásové dopravníky rubaninu od obou tunelovacích strojů na povrch místo z Vypichu ze zařízení staveniště E2 (foto č. 1). Leží u Evropské třídy zhruba v polovině nově budovaného provozního úseku metra V.A. Z jámy E2 vyjíždějí i speciální kolová vozidla MSV (foto č. 2), která Tondu i Adélu přes vyražené traťové tunely zásobují tybinky. Veškerou logistiku ražeb tak pracovníci ze sdružení našich divizí 8 a 5 úspěšně posunuli asi o 2 km, aby zajistili plynulé a bezpečné zásobování razicích štítů. Adéla vyjela z místa asi 150 m za E2 už 13. června, Tonda se v té době chystal vyrazit na další cestu ze stanice Červený vrch. Na poslední etapu prací, dlouhou 1761 m, se vydal o 8 dní později. V neděli 8. července jej však po vyražení téměř 55 m zastavil propad vozovky na Evropské ulici, který způsobilo podmáčení vozovky a s prací na stavbě metra nesouvisel. Adéla v té době stála na Červeném vrchu (foto č. 3), kde ji naši pracovníci protahovali rozestavěnou stanicí.
Červená mu sluší Vozový park Metrostavu opustil 27. června další Ford Tranzit (foto). Po najetí téměř 150 000 km pro naši společnost začal nově sloužit Sboru dobrovolných hasičů z obce Dvorce u Lysé nad Labem. Starosta SDH Dvorce Petr Nenutil doufá, že devítimístný Ford Transit kombi z roku 2008 využijí jen na dopravu svých nejmladších členů na sportovní soutěže. Sbor totiž funguje jako pomocná technická jednotka při povodních a polomech a v těchto méně radostných okamžicích by auto muselo vozit hasiče na místo zásahu. Dobrovolní hasiči, jejichž spolek byl ve Dvorcích u Lysé nad Labem založen po velkém požáru v roce 1937, si u darovaného Tranzitu pochvalovali nejen jeho výborný technický stav a nové pneumatiky, ale i pro hasiče typický červený odstín. Věříme, že je auto s barvou Metrostavu bezpečně doveze všude, kam budou potřebovat.
1
Se skupinou odborářů a jejich rodinnými příslušníky jsme se mezi 10. a 17. červnem zúčastnili rekreace v turecké Alányi na pobřeží Středozemního moře. Po pohodovém letu jsme za 2,5 hodiny jízdy po tureckém pobřeží dojeli do přibližně 130 km vzdálené Alánye – v klimatizovaném autobusu a s příjemnou delegátkou. Po levé straně magistrály se až do výše 3000 metrů vypínalo pohoří Taurus, mnohde se sněhovým příkrovem, po pravé straně se vlnila azurová hladina Středozemního moře. Ubytování v hotelu Panorama proběhlo bezproblémově a před námi byl týden dovolené. Počasí nám přálo, teploty často převyšovaly 30 °C. Velmi příjemně nás po celou dobu pobytu překvapovala ochota a vstřícnost tureckých zaměstnanců hotelu, pořádek a čistota ve všech jeho prostorách i na hotelové pláži. Tam byla pro účastníky rekreace zdarma k dispozici lehátka a slunečníky, na pokojích jsme našli připravené plážové osušky. Přístup do moře s písčitým dnem vedl přímo nebo po krátké lávce. Znamenitá byla i turecká kuchyně. Příjemné byly večerní procházky po Alányi, spojené s mnoha nabídkami tureckých obchodníků, i posezení u hotelového bazénu s kulturním programem a občerstvením. CK Mile připravila pro zájemce nabídku jednodenních výletů, kterou mnozí účastníci zájezdu využili. Protože i návrat z dovolené byl bezproblémový, je možné konstatovat, že i letos se v Turecku odborářská rekreace vydařila a můžeme ji dalším účastníkům z řad našich odborářů jen doporučit. Janka Baničová, Josef Šimek
Tři otázky pro... oštěpařku Barboru Špotákovou, světovou rekordmanku a olympijskou vítězku z Pekingu. S podporou Metrostavu startuje i na LOH v Londýně, kde jí držíme palce. V jakém termínu se uskuteční váš závod a s jakým jeho výsledkem byste byla spokojená? Finále ženského oštěpu se uskuteční ve čtvrtek 9. srpna večer. Maximálně spokojená budu, když v ten daný den předvedu svoje maximum. Vzhledem k tomu, že jsem na tom letos poměrně dobře, pomýšlím samozřejmě na mety nejvyšší. To znamená, že pokud hodím výkon, se kterým budu spokojená, měla bych dosáhnout na medaili. Co vám umožňuje podpora od sponzorů navíc, nad rámec příspěvků od svazu či oddílu? Je pro vás důležitá? Mohu si dovolit zaplatit fyzioterapeuta na soustředění navíc nebo mě občas může na závody doprovázet přítel Lukáš, který je pro mě obrovskou podporou a musí si jinak vše hradit sám. Takových drobností, které dotvářejí výjimečný výkon, je mnoho a nelze všechny vyjmenovat. Bez podpory sponzorů bych je ale musela oželet. Jaké jsou vaše plány na období po LOH 2012? V současné době myslím opravdu jen na olympiádu a tím, co bude potom, se snažím nezatěžovat. V první řadě mě čeká dokončit ve zdraví a pokud možno úspěšně seriál Diamantové ligy a teprve potom budu uvažovat, co dál.
Neobvyklá návštěva
2
3
Skupina těžce zdravotně postižených včetně vozíčkářů (foto) navštívila 18. července ražený tunel metra V.A. Na pozvání prezidenta Skupiny Metrostav Jiřího Bělohlava si klienti občanského sdružení Asistence prohlédli jednokolejné tunely a rozestavěnou stanici Červený vrch. Akce se uskutečnila v rámci mezinárodně oceněného projektu Jedeme v tom s vámi a šlo pravděpodobně o historicky první účast lidí na vozíku při ražbě velké dopravní stavby.
Trojský most v Praze se připravuje na zdvih ocelového oblouku Rozestavěná mostní konstrukce mezi Holešovicemi a Trojou (foto č. 1) se chystá na montáž ocelových segmentů plochého oblouku, který spolu s tyčovými závěsy a již vybudovanou železobetonovou dolní mostovkou vytvoří nosnou část budoucího přemostění Vltavy. Oceláři z divize 3 už výrobu ocelových dílů dokončili a postupně je stěhují z výrobny v Horních Počernicích na předpolí mostu, kde je ve spolupráci s pracovníky divizí 2 a 5 přesunují na pozice ke zdvihu. Pro ten už jsou vztyčeny pomocné věže z prvků PIŽMO (foto č. 2), na něž montážníci upevňují závitové tyče s inklinometry. Celé zařízení složitého zvedání ocelových segmentů doplňuje automatizovaný systém sledování zdvihu s meteorologickou stanicí, který umožní nepřetržitou kontrolu svislého upevnění všech zdvíhaných prvků. Tento způsob geodetického sledování vymysleli pracovníci společnosti CCE Praha a je technickou novinkou. Až se všechny ocelové segmenty dostanou po kolejnicích (foto č. 3) na místo zdvihu, můžete se těšit na další fotoreportáž. Čtrnáctideník Metrostav vydává Metrostav a.s., člen Skupiny Metrostav, člen DDM Group / Pověřená šéfredaktorka Ing. Lenka Svobodová / Všechny neoznačené materiály připravili Lenka Svobodová, foto Josef Husák / Adresa redakce Koželužská 5, 180 00 Praha 8-Libeň, tel.: 266 709 415; www.metrostav.cz / Číslo 12–13/2012 vyšlo 26. 7. 2012 (14–15/2012 vyjde 27. 8. 2012) / Složení redakční rady Ing. František Polák (předseda), Ing. Jaromír Pavlíček (místopředseda), Ing. Jiří Kavan, Pavel Meyer, Ing. Jitka Neklanová, Ing. Ladislav Profota, Ing. Lenka Svobodová, Ing. Jaromír Šob, Ing. Libuše Weinfurtová a Ing. Martina Zrcková / Design Tomáš Machek, Side2 s.r.o., Trojická 20, 128 00 Praha 2 / Výroba Boomerang Publishing, s. r. o., Nad Kazankou 37, Praha 7-Troja, tel.: 244 023 201, fax: 244 023 333 / Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s.p., odštěpný závod Praha, č. j. nov 6051/96 ze dne 3. 4. 1996 / Podávání novinových zásilek bylo povoleno s.p. OZSeČ Ústí nad Labem dne 21. 1. 1998, j. zn. P-649/98 / Registrace periodika MK ČR E 7121, ISSN 1211-0736 / Toto periodikum slouží jen a výhradně pro obchodní propagaci firmy Metrostav a.s. a je veřejně neprodejné.
