Kapitola první
M
yslím, že Jeff někoho má,“ prohlásila Nora Buckleyová nešťastně a zadívala se na své čtyři přítelkyně, usazené kolem kuchyňského stolu. Dámy z Ansley Court znepokojeně poposedly na židlích a vyměnily si letmé pohledy. To je zapeklitá situace. „Takže…,“ prolomila konečně ticho Rina Seligmannová, nejstarší z nich. „Ještě nějaká novinka, beruško? Totiž, víte snad o nějaké ženské, na kterou to Jeff nezkusil za ty roky, co tady bydlíme?“ Mlčení se zřetelně prohloubilo. „Jéžišikriste!“ vyjekla Rina, když si uvědomila, co naznačila. Účastně pohlédla na Noru. „Tys to nevěděla? Opravdu nic nevíš? Do háje! Promiň, Noro. Nechtěla jsem…“ Rozpačitě se odmlčela. „Proč si myslíš, že Jeff někoho má?“ zeptala se mírně Carla Johnsonová, Nořina nejbližší přítelkyně. „Riny si nevšímej. Má jaksepatří proříznutou pusu a ještě větší fantazii,“ mínila a káravě si prostořekou ženu změřila. Nora Buckleyová, hezká žena s vybledlými rusými vlasy a jemnýma šedýma očima, nasucho polkla a s tázavým výrazem v očích zapátrala ve tvářích přítomných žen. „Všimla si některá z vás, že by…?“ hlas jí selhal. „NE!“ vyhrkly jednohlasně. „Tak proč to Rina říká?“ Nora se tvářila, jako by se měla každým okamžikem rozplakat. „Poněvadž,“ dala se do vysvětlování Carla, „v klubu se kdysi šuškalo, že Jeff je náramný proutník. Mám podezře9
BERTRICE SMALL ní, že pár ženských jeho kouzlu dokonce podlehlo, ale to už je stará historie. Žádná ho nebrala vážně, snad kromě dvou profesionálně rybařících vdov a jisté nadržené rozvedené paničky. Za nás čtyři ručím,“ dušovala se. „Ale především nám vysvětli, co tě tak sklíčilo, Noro? Proč jsi najednou tak skálopevně přesvědčená, že si Jeff něco začal? A s kým, proboha?“ „Je to některá z jeho kolegyní nebo přinejmenším někdo z branže,“ odpověděla Nora schlíple. „Nezdá se vám, že ve městě tráví mnohem víc času než tady? Za posledních deset dní přespal doma jen jednou. Jenom jednou. Nevím, co mám dělat, ani co si o tom mám myslet.“ Carla Johnsonová, nejrozumnější a nejserióznější z pěti přítelkyň, se Nory, která byla mírná a téměř bezradná, pokud šlo o něco jiného než o děti a domácnost, ujala v okamžiku, kdy se seznámily. „A dál?“ sondovala opatrně, zatímco ostatní se snažily skrýt zvědavost. „Stále častěji pracuje přesčas a domů se vrací až kolem půlnoci,“ pokračovala Nora. „O víkendech se zavírá do pracovny a věčně žhaví služební telefon. A když náhodou zvednu sluchátko, volající zavěsí,“ vysvětlovala. „Je pravda, že mě Jill a J. J. plně zaměstnávají, ale samy víte, že výchova dětí je pořádná dřina. Možná jsem Jeffovi nevěnovala tolik pozornosti, kolik bych měla. A kromě toho jsem o sebe přestala dbát, protože mi na to nezbývá čas. Z ničeho nic mám pocit, že s Jeffem už nemáme nic společného. Když je doma, chová se odtažitě. Jako by jen z povinnosti jezdil navštěvovat svoji matku, místo aby se vracel domů k manželce a k rodině. Připadá mi, že o nás už nestojí.“ Rina přikývla. „Myslím, žes na to kápla, zlato,“ prohlásila nevzrušeně. „Rozhodně vykazuje veškeré známky chlapa na záletech. A neškareď se na mě, Carlo. Co jiného by za tím vězelo?“ Natáhla se pro marmeládovou taštičku a s chutí se do ní zakousla. „Odkdy jsi taková odbornice? A kdo ti tohle všechno nakukal?“ obořila se na ni Carla. „Sam za tebou běhá jako 10
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ pejsek. Až je to nechutný. Jsi nejšťastnější ženská v Ansley Court, Rino, a zatraceně dobře to víš.“ „Čtu přece Cosmopolitan a Elle,“ odsekla Rina. „Jsem z vás sice nejstarší, ale smysly mi ještě slouží,“ dodala a labužnicky spořádala další taštičku. Její společnice se rozesmály. Carle Johnsonové se dokázala postavit jediná Rina. Byla o šest let starší než ona, ale měla podobnou povahu. „Tak co mám dělat?“ zakvílela Nora prosebně. „Poprvé v životě jsem vystrašená až k smrti. Co když mě opustí?“ „V tom případě se musíš rozhodnout, jestli je ti líp s ním, nebo bez něho. To je rutinní dotaz z ‚Poradny tety Abbey‘,“ pravila Tiffany Pietro d’Angelová, hezká a drobná blondýnka, jejíž manžel pracoval v místní právnické firmě spolu s Carliným Rickem. „Já vážně nevím,“ pronesla Nora pomalu. „Pokud miluje jinou, nebudu mu bránit ve štěstí. Jenže zároveň nemůžu jen tak hodit za hlavu šestadvacet let manželství.“ „Co je tvoje?“ vybafla na ni Rina. „Jak moje?“ nechápala Nora. „Prostě tvoje. Co ti patří. Co máš na svoje jméno. Dům? Jestli ti můžu poradit, měla bys co nejdřív zrušit veškeré společné účty v bance a napsat je na sebe. A svůj vlastní účet převést někam, kde o něm tvoje drahá polovička nebude vědět. Jeff je zkrátka v nebezpečném věku. Když se takhle starý chlap do něčeho zaplete, obvykle chce s Mařenou začít znovu.“ „S Mařenou? Ty víš, jak se jmenuje?“ zděsila se Nora ve zmatku. Její přítelkyně měly co dělat, aby nevybuchly smíchem. Nora zůstane věčně sladkým neviňátkem, i po dvou dětech a čtvrtstoletí manželství. „Mařena se říká mladému kuřátku, případné druhé nastávající. Jinými slovy válečné kořisti,“ objasnila Rina nevzrušeně. „Co já vím, jak se dotyčná jmenuje? Heather. Courtney. Madison. Záleží na tom?“ Ostatní se zahihňaly. 11
BERTRICE SMALL „Takže,“ nedala se Rina odbýt, „co ti patří?“ „Obávám se, že mi nepatří vůbec nic,“ odpověděla Nora s povzdechem. „Dům je na Jeffovo jméno. Jediný účet, který mám, je společný s Jeffem. Hradím z něho veškeré výdaje na dům a na děti. On mi na něj jednou za měsíc poukazuje kapesné. Tak to prý měli zařízené jeho rodiče.“ „Panenko skákavá!“ vybuchla Rina. Zbývající tři jen nevěřícně třeštily oči. „Myslela jsem, že ženské jako ty vymřely už v padesátých letech, Noro. Tak tobě ten dům nepatří? Nejsi ani jeho spolumajitelka? Copak ty si nedáváš stranou peníze pro nepředvídatelné situace? Pokud ne, jsi očividně v pořádným maléru, beruško.“ „Mlč, prosím tě!“ okřikla ji Carla. „Zatím nic nevíme. Těmi řečmi Noru jen děsíš. Nevíme, jestli má Jeff milenku, natož jestli kvůli ní hodlá Noru opustit. Nechala ses unést tou svojí zpropadenou fantazií. A vy ostatní jakbysmet!“ Konejšivě vzala přítelkyni kolem ramen. „Nora není ve své kůži, protože Jeff je ještě větší morous než obvykle. Jeff Buckley, pan Workoholik. A Nora se právem cítí opuštěná. Jill dokončuje přípravku na práva a vydělává si na studium. J. J. je v posledním ročníku na střední a v srpnu odjíždí. Ptáčata vylétají z hnízda. Víte, co mě napadlo, holky? Nora je zralá na Kanál. Nejvyšší čas podělit se s ní o naše tajemství.“ Se spikleneckým úsměvem se rozhlédla po ostatních. „Nemám pravdu? Co říkáte?“ „No jasně!“ zahihňala se Tiffany. „Já Kanál přímo zbožňuju. Co bychom si bez něho počaly? Vzpomínám si, jak jsem nenáviděla Joeovy pravidelné pokerové večery s kamarády, dokud jsi mě nezasvětila do Kanálu. Teď ať si Joe hraje poker pro mě za mě třeba až do rána.“ V pohledné tváři se jí usadil zasněný výraz. „Díkybohu za Kanál!“ vzdychla procítěně a roztržitě si namotala na ukazováček pramínek blonďatých vlasů. „Jak je možné, že jsme Noře o Kanálu ještě neřekly, Carlo?“ přemítala nahlas Joanne Ulrichová. Byla drobná stejně jako Tiffany, ale tělesné partie, u nejmladší z nich 12
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ ladné a pěkně tvarované, měla Joanne kypré a lákavě zaoblené. „Je přece nepsaným pravidlem, že se o všechno dělíme.“ „Vážně si myslíš, že je Nora zralá pro Kanál?“ ujišťovala se Rina s uličnickým úsměvem a sáhla pro další marmeládovou taštičku. Patřila k těm nemnoha vyvoleným, které po kalorických bombách zásadně netloustnou. „To snad ne!“ Její společnice se významně rozesmály a dychtivě přikyvovaly, vzrušené společně sdíleným tajemstvím. „Co je to za kanál?“ zeptala se Nora. „O čem to, proboha, mluvíte?“ „Jasně,“ souhlasila Carla. „Je načase podělit se s Norou o Kanál.“ Obrátila se ke své nejlepší přítelkyni. „Jde o interaktivní záležitost, kterou obstarává televize, zlato,“ začala. „Těžko se to vysvětluje. Abys pochopila podstatu, musíš to zažít na vlastní kůži. Až budeš zase celý večer sama doma, zavolej Předměstský kabel a řekni, že si přeješ Kanál. A už nemusíš hnout ani prstem. Zkus to. Vsadím se, že budeš spokojená. Kanál si pouštíme všechny a milujeme ho. Už po prvním večeru se budeš cítit nesrovnatelně líp, Noro.“ „Co je to za program?“ opakovala Nora a popleteně svraštila obočí. „Něco jako Dům a zahrada? A co znamená interaktivní?“ To už se její přítelkyně neudržely a vyprskly smíchy. „Dům a zahrada! To mě podržte,“ lapala po dechu Tiffany a smála se, až slzela. Jako první se vzpamatovala Carla. „Kdepak, zlato, je to úplně jiné než Dům a zahrada. Pro mě rozhodně. A vlastně pro každou z nás. Ale kdoví, jak budeš o Kanálu smýšlet ty, Noro. Už jsem ti někdy radila špatně? Důvěřuj mi. Stačí zavolat a objednat si ho. Prostě jen řekni: ‚Chci Kanál.‘ A teď mi někdo podejte marmeládovou taštičku, než všechny zbaští Rina. Jsme na kávovém dýchánku, nebo ne?“ 13
BERTRICE SMALL „Jako bys potřebovala dodat energii,“ poškádlila ji Rina dobrosrdečně. „Nemám slov,“ odtušila Carla, zakousla se do moučníku a honem olízla marmeládu, která jí vystříkla na bradu. „Tvoje domácí taštičky jsou nejlepší na světě! A vůbec, Rickovi se líbí, když si má na co sáhnout.“ Šibalsky zamrkala na ostatní. Dámy z Ansley Court se scházely každé pondělí dopoledne u kávy na kus řeči. Na pozemky v Ansley do Egret Pointe se přistěhovaly před dvaceti pětadvaceti lety. Rina a Sam Seligmannovi se tu usadili jako první; po nich Joanne a Carl Ulrichovi. Buckleyovi a Johnsonovi začali shodou okolností stavět dům současně. Na poslední z nabízených parcel v Ansley Court si vybudovali domov Tiffany a Joe Pietro d’Angelovi. Rina a Joanne už oslavily padesátku, zbývající tři ženy byly o něco mladší. Pět nerozlučných přítelkyň společně vychovávalo děti, zatímco jejich manželé živili rodinu tradičním, staromódním způsobem. Rina kdysi pracovala na plný úvazek v sociálním odboru, Joanne učila na základní škole a Carla bývala ošetřovatelkou. Jen Tiffany a Nora nikdy do práce nechodily. Nebývá pravidlem, aby spolu sousedé dobře vycházeli, ale těchto pět žen potvrzovalo výjimku. Jejich děti spolu chodily do školky a na baseball; samy byly členkami Sdružení rodičů a učitelů a činily se ve školním výboru. Společně s dětmi vyráběly kostýmy na maškarní plesy, protrpěly s nimi plané neštovice a sezonní epidemie chřipky a vyměňovaly si recepty. Dokonce byly zároveň hotové s vánoční výzdobou, aby si Ansley Court zachoval symetrii, jak s oblibou říkala Tiffany. Před lety se všech pět rodin složilo na polorozpadlý viktoriánský dům na břehu horského jezera a překřtilo jej na Základnu. Trávili v něm rok co rok letní dovolenou a podzimní víkendy, naučili tam své ratolesti plavat a především poznávat jedovaté rostliny. Děti záhy připojily k Základně přízvisko ‚Pohoda‘. A právem: tady měl 14
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ život svůj neuspěchaný a pohodlný řád, určený ročními obdobími. Ale teď, vzhledem k Nořiným jasně pojmenovaným obavám, se cosi začínalo měnit, a nikoli k lepšímu. Všechny poznamenalo napětí. Jeff byl jiný než manželé Nořiných kamarádek a nikdy se nesnažil navázat s ostatními užší přátelství. Sam Seligmann, všemi oblíbený praktický lékař, měl v Egret Pointe soukromou, dobře zavedenou ordinaci. Svému povolání se věnoval poctivě a oddaně, stejně svědomitě jako kdysi jeho otec, a těšilo ho, že se vydal v jeho šlépějích. Carlu Ulrichovi patřilo místní železářství, které slušně prosperovalo navzdory nově otevřené prodejně pro kutily v nedalekém obchodním středisku. Carl totiž poskytoval zákazníkům zvláštní služby: byl zkušený a zručný a stejně tak jeho dva dlouholetí zaměstnanci – na rozdíl od nedouků v obchoďáku, kteří nerozeznají křídlatou matici od obyčejné. Joe Pietro d’Angelo a Rick Johnson si v městečku založili malou právnickou firmu. Sepisovali s klienty závěti, zabývali se náležitostmi souvisejícími s prodejem domů, nečetnými místními rozvody a dalšími drobnými právními úkony, běžnými pro každodenní život na maloměstě. Všichni si našli práci v Egret Pointe, pouze Jeff Buckley, společník v jisté prestižní reklamní agentuře, dojížděl do nedalekého města. Jeff byl odjakživa velmi ctižádostivý a cílevědomě si budoval kariéru. Doma se nikdy dlouho nezdržel. Rok co rok zmeškal finále domácí baseballové ligy svého syna, a přestože byl chlapec – pojmenovaný po otci, ale přezdívaný J. J. – hvězdou středoškolského fotbalového týmu, Jeff ho ani jednou neviděl hrát. Vztah k dceři nebyl o nic vřelejší. V životě nenavštívil školní divadelní představení, ve kterém Jill hrála, ani vystoupení tanečního kroužku. Nyní již dospělá dívka nastoupila přede dvěma lety na přípravku do Kalifornie a nedávno ji přijali na práva. Jeff se však Jillinými úspěchy nekriticky chlubil, ačkoli na nich nenesl sebemenší podíl. 15
BERTRICE SMALL Během léta se na Základně Pohoda objevil zhruba dvakrát: o víkendu čtvrtého července a na Svátek práce. Byl poměrně zábavným společníkem, ale zbývající čtyři muži s ním neměli naprosto nic společného. Přátelili se s ním v podstatě kvůli Noře, kterou měli všichni rádi, ale jejího manžela jen mlčky snášeli. Jeff byl ve společnosti jaksi navíc a očividně mu to bylo lhostejné. Nora Edwardsová se s Jeffem Buckleym seznámila v prvním ročníku vyšší střední školy. On měl před sebou poslední rok studia. Byl obráncem fotbalového mužstva, kapitánem baseballového týmu, samozřejmě vynikajícím studentem – a tudíž nepsaným vůdcem kolejní smečky. Na seznamovací večírek prvňáků se dostavil s několika spolubydlícími, aby zhodnotili holky a vytipovali ty svolnější, které nebude třeba dlouho přemlouvat, a zároveň ty slušné, s nimiž by se případně dal navázat vážnější vztah. Jenže Jeff Buckley byl mimořádně ctižádostivý, a ať šlo o cokoli, musel mít to nejlepší. Na večírku se seznámil s Norou a od první chvíle věděl, že je přesně taková, jaká by měla být jeho budoucí manželka. V jeho očích byla jednoduše dokonalá, jelikož měla náležité etnické, náboženské a politické zázemí. Díky kombinaci účesu na „páže“, mírných důvěřivých očí a zdrženlivého chování dámy ho od prvního okamžiku nesmírně přitahovala; spořádaný a slušný dojem umocňoval bleděmodrý kašmírový úpletový kostýmek a vkusný jednoduchý perlový náhrdelník. Byla naivní a přísně střežený jedináček, ale žádná husa, naopak mimořádně inteligentní, avšak nezkušená dívenka. Kamarádky jí neustále zdůrazňovaly, jaké má štěstí, že získala přízeň mladíka, jakým je Jeff Buckley, a protože se do něho zamilovala na první pohled, uvěřila jim. A uvěřila i Jeffovi Buckleymu. Stačilo jediné pohlazení nebo náznak jeho proslulého zářivého úsměvu – a byla ztracena. Naopak pro Jeffa byl nejdůležitější fakt, že je Nora panna. A dbal, aby jí zůstala až do svatební noci. Mezi 16
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ spolužáky se rychle rozneslo, že hezká Nora Edwardsová je osobním vlastnictvím Jeffa Buckleyho, obránce reprezentačního fotbalového týmu. V den jejích narozenin, 30. listopadu, jí věnoval špendlík svého kolejního bratrstva na znamení, že s ní má vážné úmysly. V předvečer vánočních prázdnin pro ni jeho spolužáci uspořádali dostaveníčko a ona přešlapovala v mrazu před kolejí, na sobě dlouhé tmavě zelené sametové slavnostní šaty, které si vzala na vánoční večírek pořádaný jeho studentskou organizací. V oknech dívčí koleje zářily svíčky a v jejich světle se přízračně míhaly obrysy postav jejích kamarádek. Nora málem zmrzla, ale za nic na světě by se nevzdala, protože chtěla, aby na ni byl Jeff patřičně hrdý. Domů přijela se silnou rýmou a kašlem, ale snažila se co nejrychleji uzdravit, jelikož poslední den v roce měla strávit s Jeffem u jeho rodičů. Jeffova matka Edwardsovým pochopitelně zatelefonovala a o pozvání je informovala. A o silvestrovské noci Jeff Noře poprvé vklouzl rukou do kalhotek a polaskal jí klitoris tak důmyslně, až bezmála omdlévala rozkoší. Její slastné steny zdusil vášnivým polibkem. Na jarním plese chlapecké koleje se jí zeptal, jestli si ho vezme, a navlékl jí na ruku prstýnek dřív, než stačila zareagovat. Předem věděl, že odpoví ano. Jinou odpověď ani neočekával. V této fázi se však do jejich vztahu vložili Edwardsovi; jejich dceři bylo totiž teprve osmnáct. Trvali na tom, aby nejprve dokončila školu, a nechtěli, aby se vdala, dokud nedostuduje. Až dosáhne jednadvaceti let, jeho nabídku prý znovu zváží. Jeff souhlasil. Také on musel před vstupem do manželství ještě lecčeho dosáhnout, ale za žádnou cenu nechtěl Noru ztratit. Po absolvování přípravky zahájil magisterské studium obchodu na Harvardu a po krátké vojenské službě nastoupil do proslulé reklamní agentury Coutts a Wickham. Nora zůstala na škole, kde ji kamarádi jejího snoubence střežili 17
BERTRICE SMALL před případnými nápadníky a doprovázeli ji na společenské akce, kterých se Jeff nemohl zúčastnit. Každý mladík, jenž se s Norou pokoušel třeba jen dát do řeči, byl nevybíravým způsobem odkázán do patřičných mezí. Jistého chlapce, který vzal varování na lehkou váhu, napadla banda neznámých svalovců. Po té příhodě se všichni příslušníci opačného pohlaví vyhýbali Noře Edwardsové obloukem, ona však neměla sebemenší tušení, jak daleko musel Jeff zajít, aby ji měl jen pro sebe. Pilně se věnovala studiu a všichni se k ní chovali velice hezky. Dva týdny po udělení diplomu z anglické literatury se provdala za Jeffa Buckleyho. Svatební obřad byl velkolepý a Nořinu vlečku neslo šest družiček v bílých lněných pouzdrových šatech s uzounkými zelenými stužkami v pase a věnečky s bělostnými růžovými poupátky. Po líbánkách na Bermudách se na rok nastěhovali k Jeffovým rodičům, zatímco se stavělo jejich budoucí hnízdečko v Ansley Court, na pozemku, který novomanželům věnovali svatebním darem jejich rodiče. Jakmile dům stál, zahájili stěhování. Nora trávila dny zařizováním místností a úpravami zahrady s cílem vybudovat domov, za který se Jeff nebude muset stydět. Okamžitě se spřátelila s již zabydlenými sousedy a i s těmi, kteří se přistěhovali později. Záhy otěhotněla a porodila dvě děti, nejprve Jill a čtyři roky nato J. J. Její kamarádky otěhotněly zhruba ve stejné době, anebo už děti měly, a tak Jill a J. J. vyrůstali s ratolestmi Seligmannových, Ulrichových, Johnsonových a Pietro d’Angelových. Nejstarší z nich, Becky Seligmannová a Natalie Ulrichová, dělaly J. J. chůvy. Carlina dcera Maureen měla ukončit studium současně s J. J., takže v komunitě zůstanou jen dvojčata Pietro d’Angelových, Max a Brittany, která vyjdou střední školu napřesrok. Přestože se Ansley Court zanedlouho změní v obrovské prázdné hnízdo, nikdo ze starousedlíků neměl zaječí úmysly. Domov jejich dětí zůstane tady, kde 18
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ je budou moct kdykoli navštěvovat i s vnoučaty a kde bude dost místa pro všechny. Rina už dávno nastoupila do práce jako státní zaměstnankyně, zdravotní sestra Carla do nedaleké nemocnice. Joanne suplovala na základních školách v okrese. Dokonce i Tiffany docházela do kurzu mimořádného právnického studia, pořádaného místní univerzitní pobočkou, po jehož ukončení bude vypomáhat v Rickově a Joeově firmě. V domácnosti byla jen Nora. „Co nevidět budu jediná, kdo zůstane přes den doma,“ posteskla si. „Tak něco dělej,“ popíchla ji Rina. „Máš přece diplom. Až J. J. odjede na kolej, zapiš se do počítačového kurzu pro dospělé. Já ho absolvovala vloni. Musela jsem. Zdá se, že dneska se bez základních znalostí ohledně počítače neobejdeš v žádné práci.“ „Mám jen diplom z anglické literatury,“ namítla Nora. „Ten mi v mém věku sotva zajistí slušné zaměstnání. Pedagogické vzdělání jsem zavrhla, protože jsem se měla vdávat a po ukončení fakulty zůstat doma. Přihlásila jsem se jen do kurzu ekonomiky domácnosti.“ „Ženská emancipace nám otevřela svět. Copak jsi nikdy neuvažovala o tom, že bys někdy mohla být finančně nezávislá na manželovi?“ Rina potřásla hlavou. „Chci říct, co bys dělala, kdyby Jeff z ničeho nic natáhl bačkory? Nebo zahynul při autonehodě?“ „Nebo ho zamordoval žárlivý manžel?“ zahučela Joanne polohlasně. Carla po ní střelila přísným pohledem. „Tenkrát jsem si myslela, že emancipační hnutí je jen záležitostí skupiny lesbiček, radikálů a liberálů,“ řekla Nora. „Slušné holky s nimi nechtěly mít nic společného. Mimoto si jsem jistá, že Jeff pro případ tragédie všechno zařídil a zabezpečil mě, ačkoli nevěří, že by se mu mohlo něco stát. V podobných záležitostech se vyzná,“ hájila manžela loajálně. 19
BERTRICE SMALL Rina však byla neodbytná. „Jak je zajištěný do důchodu? Má podíly ze zisku, nebo platí tradiční penzijní připojištění?“ Nora pokrčila rameny. „Nevím. O podobných záležitostech jsme spolu nikdy nemluvili.“ „Ale to bys měla vědět, zlato.“ Tentokrát se ozvala Carla. Kristepane, pomyslela si, Nora je od přírody nezdravě důvěřivá. Ale rozhodně není hloupá. Právě naopak. Jen je příliš slušná. Zbytečně zdvořilá. A Jeff toho odjakživa zneužívá. Pokud jde o finance, sám je pravděpodobně za vodou. A jestli má v úmyslu vyměnit manželku za mladší model, nejspíš má veškerý majetek dávno pojištěný. Rick se o takové možnosti zmínil. Nic naplat, Nora bude potřebovat pomoc. „Musíš zjistit, jak na tom je,“ radila své nejlepší přítelkyni a ostatní ženy souhlasně přikyvovaly. „Ale jak?“ Nora byla bezradná. „Nemám nejmenší ponětí, jak se v takovém případě postupuje. A kromě toho nechci, aby Jeff získal dojem, že mu nedůvěřuju. Vždycky se ke mně choval moc hezky.“ Na okamžik se zdálo, že se Carla přestane ovládat. Rina si posměšně odfrkla a tlumeně podotkla: „To ty ses chovala moc hezky k němu, beruško.“ Potom se obrátila na Carlu. „Myslíš, že by Rick dokázal obstarat jisté diskrétní informace? Jen aby Nora získala představu o situaci, v níž se ocitne, pokud dojde na tu nejhorší variantu.“ „Zeptám se ho,“ slíbila Carla. A Rick to udělá, jinak ho vlastnoručně zaškrtím, pomyslela si. Rina má pravdu, ačkoli by to před Norou za nic na světě nepřiznala. Jeff Buckley má něco za lubem. Nikdo jí nemusel říkat, že už domů nejezdí. A jestli se má něco stát, dojde k tomu co nevidět. J. J. odjíždí v srpnu na kolej, což je pro Jeffa jedinečná příležitost, aby opustil manželku a děti. Carla se zvedla. „Musím běžet, holky. Dneska mám odpolední, od tří do jedenácti. Večeři vaří Maureen, a to znamená, že taťku přemluví, aby přivezl menu z KFC.“ Zasmála se. „Ta 20
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ holka by se masa nedotkla, ale po křidýlkách z KFC se může utlouct. Typický teenager. Jak jinak!“ „Vyřiď jí, ať mi je Rick přiveze taky,“ dožadovala se Nora. „Jeff určitě nebude doma a J. J. se učí se svojí slečnou. Aspoň tvrdí, že se spolu učí,“ dodala s ironickým úšklebkem. „Výborně!“ zaradovala se Tiffany. „Ideální večer pro objednání Kanálu, Noro! Vsadím se, že se ti bude líbit.“ „Nemůžu si ho objednat přes den?“ zeptala se Nora. Tiffany zavrtěla hlavou. „Funguje jen v noci,“ vysvětlila se smíchem. „Zatím jste mi žádná neřekla, co přesně na tom vašem kanále vysílají,“ řekla Nora. „Staré filmy?“ „To, co chceš, ale pro každou z nás něco jiného,“ pronesla Joanne tiše. „Každá se díváme na Kanál po svém, svým vlastním pohledem. Splní ti tvoje nejtajnější sny. Když budeš chtít, poznáš to už dneska večer.“ „Bude se mi to líbit?“ „Myslím, že bude, ale samozřejmě záleží jen na tobě,“ ujistila ji Joanne a vstala. „Musím jít. Okres mě požádal, abych příští měsíc vypomohla při týdenním zkouškovém období, a potřebuju se na to připravit. Rino, ty marmeládové taštičky byly jako obvykle úžasné.“ „Jdeme,“ vybídla Carla Noru, vytáhla ji ze židle a vzala ji kolem pasu. „Doprovodím tě domů. Díky, Rino. Ahoj, Tiffany, ahoj, Joanne!“ „Proč s tím kanálem naděláte tolik tajností?“ zeptala se Nora, když se vydaly přes zahradu. „A proč jste mi o něm řekly až dneska? Tys přede mnou nikdy nic netajila, Carlo. Proč zrovna tohle?“ Carla si povzdychla. „Protože Kanál je tajemství,“ odpověděla popravdě. „Je jen pro ženy, ale ne pro všechny. Pokud se ti zalíbí, objednáš si ho znovu. A když ne, podruhé to neuděláš a časem na něj zapomeneš. Tak funguje a prý tak fungoval odjakživa. Nejdůležitější ale je, že tohle tajemství si každá ženská nechává pro sebe. Chlapům 21
BERTRICE SMALL nepoví ani slovo. Všechno pochopíš, až to prožiješ na vlastní kůži.“ „Zní to divně,“ zapochybovala Nora. „Nevím, jestli si s něčím takovým chci vůbec něco začít. Proč mi žádná z vás neřekne, o co ve skutečnosti jde? Proč se vyjadřujete tak neurčitě a tajnůstkářsky? Je to snad něco nezákonného?“ Před domem Buckleyových se zastavily. „Joanne ti pověděla pravdu. Každá z nás vnímá Kanál jinak, Noro. Nejvýstižnější definice zní přibližně takhle: Kanál ti splní tvé nejtajnější sny a fantazie, které má každá z nás jiné. Ty budeš prožívat něco úplně jiného než například já. Jak jsem už řekla, je to interaktivní záležitost. Sama nevím, jaká je její podstata, ale moc se mi to líbí.“ „Aha,“ hlesla Nora. V počítačích ani v interaktivních hrách se nevyzná. To je pro ni španělská vesnice. Ale vypadá to, že se o tom bude muset něco dovědět, má-li přežít v tomhle světě, ve kterém jí pro samou starost o děti a o domácnost jaksi ujel vlak. Až J. J. nastoupí na fakultu, Nora se přihlásí do počítačového kurzu. Rina a Carla mají pravdu. „Dej mi vědět, jak se ti Kanál líbil,“ zamrkala na ni Carla, než se rozloučily na schůdcích před kuchyní Buckleyových. „Ahoj!“ řekla a zamířila přes dokonale udržovaný trávník ke dveřím sousedního domu. Nora vešla, proběhla kuchyní do svého pokoje a vyčerpaně sklesla na pohovku. Fakt, že se o své obavy podělila s přítelkyněmi, ji přiměl k tomu, aby se konečně vzpamatovala a zamyslela se nad tím, co se kolem ní děje. Šestadvacet let se obětovala Jeffovi, jeho potřebám a rozmarům a jejich dvěma dětem. Všechno dělala jen pro ně. Sama nikdy o nic nežádala. A tak se ze mě postupně stala nudná ženská, přiznala si chtě nechtě v duchu. Jeffův život byl plný vzrušení, kdežto ten můj docela obyčejný a fádní. Třeba bude Kanál prvním krokem na zbrusu nové cestě, po které se vydám, zadoufala. 22
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ Když se přistěhovali do Ansley Court, bylo to vzrušující. Těšilo ji zůstat v domácnosti a každou místnost zařizovala s láskou a po důkladné úvaze, pracovala na zahradě s panem Handelmannem z pěstitelské školky a volila nejvhodnější květiny a stromy pro svůj pozemek. Do každého pokoje vybírala zvlášť potahové látky a odstín malby; kupovala nábytek a koberce. Jeffa nic z toho nezajímalo. Oznámil jí, že dům je její starost a může ho vybavit, čím se jí zlíbí, pokud se bude držet v mezích dobrého vkusu a elegance, aby mohli případně zvát na návštěvy své nadřízené a zákazníky. Jeffa pohltila práce v Reklamní agentuře Coutts a Wickham. Když začínal, byla to jen středně velká firma a on projevil mimořádnou vynalézavost při organizaci akcí pro zákazníky, kteří si ho záhy oblíbili. Jeff pracoval poctivě, uznala Nora, ale já přece taky! Jejich dům byl jako vystřižený z časopisu Bydlíme na venkově. A v prvních několika letech byla Nora vzornou hostitelkou. O jejich vánočních večírcích se psalo i v barevné nedělní příloze místních novin. Poté, co se Jeff stal společníkem, změnila firma název na Reklamní agenturu Buckley, Coutts a Wickham. Narození potomků si pečlivě naplánovali. A byly to báječné děti. Jill měla individuální studijní plán – vyšší střední skončí po letním semestru, tedy za tři roky místo běžných čtyř. Úspěšně složila přijímací zkoušky na práva na Dukeově univerzitě, kam má nastoupit koncem léta. J. J. však nebyl tak ctižádostivý jako jeho sestra v osmnácti letech. Nora odhadovala, že stejnou vzdělávací instituci absolvuje za čtyři nebo i více let. Nicméně nepochybovala o tom, že jakmile si najde pevné místo v životě, povede si skvěle. Nejvyšší čas, abych na sobě začala pracovat, pomyslela si. Musím si konečně zařídit svůj vlastní život. Mám nádherný dům, ukázkový trávník a zahradu, báječné děti, ale co ve skutečnosti opravdu chci? Jestli má Jeff milenku a Rinino podezření je oprávněné, možná o všechno přijdu. 23
BERTRICE SMALL Co si pak počnu? Jenže Nora věděla, že neexistuje žádné jestli a kdyby. Její manžel má nade vše pochyby nějakou jinou, a dokud to dnes dopoledne nevyslovila nahlas, nedokázala se postavit před hotovou věc. Teď se jí octla přímo tváří v tvář a ta skutečnost ji k smrti děsila. Co se to s nimi stalo? Zjištění, že Jeff je sukničkář, pro ni byl šok. Ale copak se na něj nedívala skrz růžové brýle od okamžiku, kdy se s ním seznámila? A v tom je právě ta potíž, přiznala sama sobě. Tenkrát byla nezkušená holka a on všeobecně známý školní primus. Jeff Buckley byl jejím prvním skutečným přítelem. Soukromá střední škola, do níž chodila, byla dívčí. Na otce udělal Jeff Buckley obrovský dojem. „Ten mládenec má slušné rodinné zázemí a jednou to dotáhne daleko,“ říkával Noře. Jeff Buckley. Ideální partie. Fotbalový obránce. Předseda ročníku a vedoucí diskusní skupiny v období, kdy se studenti po celých Spojených státech bouřili a protestovali. Jeff se však nebouřil. Vzpoura, tvrdil s pevným přesvědčením, je neúčinný žrout času. Systém lze změnit jen změnou samotné jeho podstaty, nikoli anarchií. Jeff stál oběma nohama na zemi. Noře připadal jednoduše báječný a jejího otce si okamžitě získal tím, že ho od začátku oslovoval „pane“. Její rodiče se s ním seznámili už během prvního víkendu nového roku. Nořina matka se však netajila obavami, že Jeff je kapánek – jaký výraz vlastně použila? Panovačný? Ano. Panovačný. Ale Noře to bylo jedno. Doma měl hlavní slovo otec. Bylo příjemné svěřit se pro změnu do rukou někomu jinému. Až teď, po čtvrtstoletí manželství, zapochybovala, jestli její matka neměla nakonec pravdu. Možná se ji pokoušela nenápadně varovat. Jenže ona by ji tenkrát stejně neposlechla. Byla bláznivě zamilovaná a doslova v sedmém nebi! V životě s žádným jiným chlapcem nechodila. Až do svatební noci byla panna. Dosud si živě pamatovala, jak ten fakt Jeffa potěšil. Bylo zřejmé, že sám panic není, ale jeho sexuální mistrovství okouzlilo její nevinné srdíčko. 24
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ Nicméně nelibě nesl, když při milování projevovala nepatřičné vzrušení, a jednou ji dokonce nařkl, že se chová jako děvka. Nory se to nesmírně dotklo. Očekávala, že mu svou probuzenou vášní naopak polichotí. Připadalo jí zcela přirozené, že když někoho miluje, má mu to dát najevo. Jeff na to měl jiný názor. „Málem bych o tobě zapochyboval, Noro,“ řekl jí, „nebýt toho, že jsem tě defloroval. Skutečně jsi krvácela, miláčku.“ Zpočátku vášnivý a divoký sex postupně ochladl. Ne že by si to Nora přála, ale jelikož jí manžel nedovolil podílet se na společné rozkoši. Neznámé mu záhy zevšednělo a už o ni neměl takový zájem jako dřív. Později ji napadlo, že ho sexuálně přitahovalo především její panenství a schopnost porodit děti. Pohlavně se přestali stýkat před pěti lety. Dokonce si vzpomínala na přesné datum, kdy k tomu došlo: pátého září na Svátek práce. Jeff se opil. A oslovoval ji Lanie. Ano. Na ten den do smrti nezapomene. Kdykoli se její přítelkyně zmínily o příchylnosti svých partnerů a postěžovaly si, že to už dávno není jako kdysi, Nora mlčela. Věděla, že se všechny domnívaly, že se zdráhá o sexu otevřeně hovořit, ale důvod její zdrženlivosti byl samozřejmě jiný. Kdyby se dověděly, v jaké je situaci, litovaly by ji. A Nora by nesnesla, kdyby ji litovaly proto, že už manželovi nepřipadá žádoucí. Tak držela jazyk za zuby a tvářila se, že je všechno v nejlepším pořádku. Ale opak byl pravdou. Teď to navíc vypadalo, že ji manžel odkopne jako pytel odpadků kvůli jiné ženě. Přesněji kvůli mladší ženě. Nemá smysl zavírat oči před realitou. „Vsadím se, že jim to v posteli skvěle klape,“ zahučela polohlasně. Vrtalo jí hlavou, jak asi její sokyně vypadá. Nejspíš je blondýnka. A kolik jí může být let? Pravděpodobně necelých třicet, maximálně pětatřicet. Je tedy o dobrých dvacet let mladší než Jeff. Třicítka je u žen údajně věkem sexuální zralosti. Díkybohu, že jejich děti jsou už dospělé. Anebo téměř dospělé. Aspoň se nebudou dohado25
BERTRICE SMALL vat, komu mají být svěřeny do péče. Nora přemítala, jestli by je vůbec napadlo podezírat Jeffa z nevěry. Jill ani J. J. si s otcem příliš nerozuměli. Nebyl doma tak často, aby mezi nimi mohlo vzniknout přátelství. Naopak Nora měla ke svým ratolestem velice blízko. Chaotické úvahy ji znovu přivedly k aktuálnímu problému. Co si počne? Rina má pravdu: Nora Buckleyová je neschopná. Ta představa se jí ani trochu nezamlouvala. Jak to, že nikdy neuvažovala o založení vlastního účtu? Jak to, že nikdy nepomyslela na zadní kolečka? Jeff rozhodně nebyl skrblík a z měsíčního kapesného, které jí poukazoval na účet, mohla snadno spořit. Kdyby ukládala malé částky, Jeff by nic nepoznal. Ale kdepak. Poslušná Nora myslela jen na to, jak potěšit manžela, místo aby se věnovala také sobě. Jak byla hloupá a krátkozraká! Když zazvonil telefon, polekaně sebou trhla, než zvedla sluchátko. „Ahoj, mami!“ Byl to J. J. „Lilyina máma mi nabídla, ať u nich přespím. Pan Graham totiž pozval na večeři nějakého přítele. Prý je to velký zvíře z fakulty. Chtějí, abych se s ním seznámil. Řekl jsem jim, že ti to nebude vadit.“ „Co kdybys potom přišel domů?“ vyhrkla Nora bezděčně. „Ma-mi!“ protahoval J. J. znechuceně. „Když mi určíš, kdy mám přijít, budu vypadat jako idiot. Co když s tím chlápkem zrovna povedu vážný rozhovor? Odbije desátá, já vstanu a řeknu: ‚Promiňte, pane X. Y., ale máma si přeje, abych šel domů.‘ Přece nechceš, abych vypadal jako maminčin mazánek?“ „Samozřejmě, že ne. A co oblečení na zítřek?“ zpovídala syna. „Po škole se stavím doma a něco si vezmu. A taky kartáček na zuby.“ Hlas mu podbarvily dychtivost a nadšení. „Tak dobře.“ Nora se důstojně vzdala. Stejně neměla jinou možnost. „Bezva, mami! Zatím ahoj.“ Telefon ohluchl. 26
SOUKROMÁ POTĚŠENÍ Nora vrátila přístroj na místo, ale vzápětí si to rozmyslela a vyťukala číslo Grahamových. Ohlásila se Maris Grahamová. „Maris, tady je Nora Buckleyová. Právě mi volal J. J. Doufám, že s ním nebudete mít potíže? Vždycky může odejít domů.“ „V žádném případě,“ ujistila ji Maris Grahamová. „Usteleme mu u Petera. V ložnici je palanda. Michael Collier je předseda fakultní přijímací komise. Vím, že J. J. zkoušky hravě zvládne, ale napadlo mě, že neuškodí, když ho Mike pozná osobně. Třeba mu padne do oka,“ zasmála se. „J. J. by díky němu mohl sehnat ve škole slušnou brigádu a snad i vyšší stipendium. Mrzí mě, že se nemohli seznámit dřív, ale Mike se u nás ukáže jen jednou ročně. John se s ním spřátelil během studia v Princetonu.“ „Tak dobrá,“ souhlasila Nora. „A Maris, mockrát ti děkuju. Chováte se k J. J. moc hezky a my si toho vážíme.“ „To není žádná zásluha. Tvůj syn je prima kluk,“ zněla odpověď. Jen co Nora zavěsila, telefon zařinčel znovu. Tentokrát to byl Jeff. „To nemáš nic jiného na práci než se vybavovat po telefonu?“ napadl ji místo pozdravu. „Pokouším se ti dovolat už několik hodin.“ Nora si povzdychla. „Nepřeháněj, Jeffe. Dopoledne jsem byla u Riny. Na záznamníku žádná zpráva nebyla.“ Stiskla příslušné tlačítko a prohlédla si čísla volajících. „Teď mi telefonuješ poprvé. Nejspíš jsi vytočil nesprávné číslo. Mluvila jsem s Maris Grahamovou. J. J. u nich dneska přespí. Chtěla jsem se ujistit, že to Maris nevadí. Potřebuješ něco?“ „Dneska se nedostanu domů,“ odpověděl bez úvodu, aniž vzal na zřetel její vysvětlení. „Máme důležité jednání a náš zákazník přijel až z Detroitu. Než skončíme, nakrmíme ho a pobavíme, bude půlnoc. Přespím ve služebním bytě.“ „Jak je libo,“ řekla Nora mrazivě. „Byl jsi pryč celý víkend, Jeffe, a já to samozřejmě chápu. Hlavně nezapomeň, 27
BERTRICE SMALL že v pátek večer se předávají ceny atletického klubu. J. J. dostane finanční podporu od místního fotbalového sponzora. Doufám, že se tam objevíš aspoň kvůli synovi.“ „Co to do tebe, sakra, vjelo?“ vyštěkl na ni. „To bude přechodem. Já dřu jako mezek, abyste si žili jako v bavlnce, a ty pro mě máš jen výčitky.“ „Už dva roky polykám hormonální přípravky, pokud jsi to ještě nepostřehl. Nemáš náhodou nějakou ženskou, Jeffe?“ odsekla Nora, zděšená, že jí ta slova vůbec vyklouzla z úst. „Ta otázka mi nestojí za odpověď, Noro,“ pronesl Jeff tiše. „Ozvu se ti koncem týdne.“ „Nenamáhej se. Hlavně tady buď na udílení cen. J. J. je tvůj jediný syn,“ odtušila. „Přesněji jediný, o kterém vím.“ Telefon oněměl, ale ještě před tím zaslechla, jak se její manžel s ostrým syknutím nadechl. „Panebože,“ zašeptala, když zavěsila. Nepopřel ani slovo. Prakticky to potvrdil, když jí neodpověděl na otázku. Kdyby milenku neměl, řekl by to. Jenže on to neřekl. Divila se, že ji nepožádal, aby byla konkrétnější. Odkdy je Jeff takový mizera? Anebo byl takový vždycky, ale ona si toho jen nevšimla? Jsi v pořádným průšvihu, děvenko, pomyslela si. A jsi na něj sama. Otec jí zemřel a za mámou rozhodně nepoběží. Margo nikdy neměla Jeffa ráda. A žádné sourozence nemá. Co si, pro všechno na světě, počne? Opravdu neexistuje nikdo, kdo by jí pomohl. Děsilo ji pomyšlení, že v téhle partii drží v ruce veškeré trumfy Jeff. Pomalu se zvedla z pohovky a začala přecházet po místnosti. Ztratila představu o čase, ale muselo být odpoledne, protože do pokoje proudilo slunce. Když se vdávala, ani ve snu by ji nenapadlo, že se někdy ocitne v podobné situaci. Byla přesvědčená, že člověk se sňatkem nemění a je stejný až do smrti. Tak to přece bylo vždycky. Tak to má být. Aspoň tady, v Ansley Court, to bez výjimky platí. Jenže všechny její přítelkyně měly zřejmě z pek28
