MUZEUM A ŠKOLA FLAMENCA Autor: Zuzana Procházková Škola: FUA TU v Liberci 1. cena | Beton Brož Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Návrh beze zbytku naplňuje zadání soutěže, tj. vytváří veřejný prostor v historickém kontextu. Řeší rozsáhlou část historického jádra města, do kterého přináší novou hodnotu. Porota vnímá jako plus řešení kulturně odlišného prostředí, čímž náročnost práce stoupá. Muzeum a škola flamenca vnáší potenciál do zpustlého historického centra Jerezu. Interpretuje v současném jazyce program, který svou podstatou odkazuje na architektonické dědictví Andalusie. (Alcazar, patio, zákoutí, formální jednota) Vytvářím vnitřní svět. Ten svírám obvodovou zdí, která v JV části dotváří uliční strukturu. Na SZ využívám stoupajícího terénu. Zeď je konturou, vzniká náměstí, extrovertní prostor s výhledem na katedrálu, zážitek tance s kulisou města. Diagonála přetínající pozemek od sever(ozápad)u k jih(ovýchod)u je hlavní kompoziční osou v návrhu. Svým směrováním (propojení městských dominant: Centro-Andaluz, katedrála), výškovou artikulací (zdůraznění důležitosti prostorů: nahoře=větší důraz) a proměnnou proporcí (užší=větší napětí) určuje hierarchii a souslednost jak prožitkovou, tak prostorovou v souvislostech města i v souvislostech bloku. Výrazné objemy místností obnažuji a prostorově komponuji. Vytvářím zákoutí, stín, přibližuji se jemné urbánní struktuře města. Rozlišuji úrovně tanečníků a návštěvníků. Jerezským obyvatelům, turistům i každoročnímu festivalu flamenca věnuji nové zahrady, které jsou flexibilní v intenzitě a druhu využití. Pracuji s vizuálními kontakty od měřítka urbánního po vztah návstěvníka/ tanečníka. Vrstvím vstupy, stírám hranici uvnitř - venku, graduji zážitky. Nahlédnu, vstoupím za zeď, projdu mezi-nahlédnu do tančíren, postupně objevuji dílčí prostory SV zahrad. Dávám vyniknout barvitému světu flamenca, vytvářím pro něj scénu. Navrhuji svět flamenca. Kde lze zhlédnout strhující festivalové představení nebo prožít siestu jerezského dne.
KNIHOVNA MARTINA KABÁTNÍKA Autor: Tereza Komárková Škola: FUA TU v Liberci 2. cena | Beton Brož Young Architect Award 2012 Cena architekta Josefa Hlávky Cena Archiwebu za progresivní a inovativní přístup k řešení Zdůvodnění poroty: Studie náhradou nevyhovující knihovny oživuje historické náměstí o nový veřejný prostor, komunikace a městské vybavení. Současně architektonicky intimně dotváří jedinečné historické prostředí. Stávající knihovna v budově bývalé radnice přímo v centru Litomyšle na Smetanově náměstí je v současnosti ve velmi nevyhovujícím technickém i provozním stavu, nabízí se tak možnost ji přesunout na nové místo, které bude navrženo dle jejích potřeb. Pozemek Domu U Medvěda v jižním cípu Smetanova náměstí je již několik desítek let uzavřený veřejnosti, i když tomu v minulosti nebývalo. Využít tento prostor, jeho průchody a budovy pro stavbu určenou veřejnosti je příležitostí, jak znovu propojit náměstí s Bělidly, v jejichž blízkosti se dnes nachází i autobusové nádraží. Pozemek se vymyká místní klasické podélné zástavbě. Příčinou je jeho rohové umístění v náměstí, kam se fasádou tváří jako jeden z typicky protáhlých domů. Druhým směrem k Bělidlům je však fasáda budovy bývalé puškárny třikrát delší než Dům U Medvěda, v návaznosti na to i vnitřní atrium se v tomto místě rozšiřuje. Vzniká tak poměrně velkorysý prostor v centru Litomyšle s potenciálem stát se novou cestou na stávající mapě. Zprůchodnění pozemku i stavby se stalo nosnou myšlenkou. Knihovna tak není pouze cílem, ale součástí každodenní cesty k cílům jiným. Paradoxně tak může oslovit i skupiny lidí, kteří by ji jinak nenavštívili. Některé kapitoly v knihách mohou chybět, stejně tak jako v architektuře můžeme vynechat-zbourat-zapomenout. Architektonická kapitola, která ve stavbě nové knihovny již k přečtení nebude, jsou menší současné přístavby charakteru kůlen a skladů v atriu. Ty jsou v návrhu nahrazeny stavbou z pohledového betonu. Zanechán je pouze dům bývalé výrobny pušek a Dům U Medvěda, které propojuji a sjednocuji novou budovou. Zadáním zastupitelstva města bylo nevyužívat Dům U Medvěda pro potřeby návrhu, což je důvodem pro umístění provozu knihovny do puškárny. Nejdůležitější část knihovny z pohledu náštěvníka se nachází v novém domě obepínajícím atrium. Nové je přiznané, staré je zachované. Do kontrastu s odhalenými cihlami na stávajících domech vkládám budovu z pohledového betonu, která vytváří vnitřní organicky tvarovaný prostor kolem skryté zahrady v srdci města. Nová stavba je nesena obvodovými zdmi a systémem žebírkových betonových sloupů směrem k atriu. Betonová střecha nesená ocelovými lany je zavěšena ze čtyř nejzažších rohů a směrem ke středu se svěšuje dovnitř. Nosný systém budovy puškárny a Domu U Medvěda je zachován, jen jsou pozměněny dispozice tak, aby vyhovovaly chodu knihovny.
CULTURAL, PROMOTIONAL AND SOCIAL CENTER OF LA CLAYETTE, FRANCE Autoři: Rok Škerjanc, Andrej Šeligo Škola: Faculty of Architecture, University of Ljubljana, Slovinsko 3. cena | Young Architect Award 2012 Cena veřejnosti Zdůvodnění poroty: Návrh citlivě uklízí prostranství kolem kostela a vkládáním nových prvků vytváří zajímavé prostory. Oceňujeme snahu o širokou škálu využívání celého areálu a vytvoření kulturního centra. Porota postrádala zobrazení řešení vztahu mezi kostelem a novými objekty. ÚVOD Při konceptuálním návrhu kulturního, propagační a společenského centra jsme vycházeli z principu snahy o zachování co možná nejvíce z již existujících prvků i přes jejich úpravy k současným potřebám i k dodání určité čerstvosti do celého prostoru. Zařízení je na své jižní a východní straně obklopeno relativně velkým zeleným areálem, jehož jednu část využijeme pro novou stavbu, která umožní hladké fungování kulturních činností, zatímco druhá část bude zachována a využita jako park. Renovované zařízení se svými doprovodnými zařízeními a pavilónem tak obohatí kulturní nabídku oblasti. Vytvoří se tak nové centrum kultury, které bude místem pro konání veletrhů, koncertů, divadelních performancí, výstav, nebo prostě příjemné místo ke společenským setkáním. Výsledkem je nové kulturní, propagační a společenské centrum v La Clayette.
FUNKCE, VYUŽITÍ, NÁBYTEK Kostel Charakteristiky nově zrenovovaného prostoru jsou vhodné pro různé kulturní akce, performance, výstavy atd. Nové interiérové osvětlení rovněž umožňuje provádění složitějších akcí. Hlavní vchod do kostela zůstává v původním umístění na západní straně budovy, přičemž nové spojení jsou skleněné dveře v jižních transeptech, které spojují vnitřní a vnější prostor. Jižní část budovy vně hlavního vchodu funguje jako velká obrazovka pro projekce a je rovněž vhodná ke konání venkovního kina. Buňka (malý pavilón) Funguje jako podpůrné zařízení pro kostel a velký pavilón. Na jedné straně místnosti
je prostor, který může fungovat jako šatna, kancelář nebo zákulisí pro umělce, kurátory nebo manažera. Na opačné straně se nacházejí oddělené mužské a ženské toalety s prostorem pro handicapované osoby. Flex-block (velký pavilón) Je rozšířením prostoru kostela, které může být použito samostatně nebo ve spojení s celým kulturním centrem. Stejně jako centrální prostor kostela nabízí i velký pavilón možnost pořádání koncertů, přednášek, výstav atd. Je nejužitečnější v měsících vhodných pro venkovní aktivity, protože akce v pavilónu mohou pokrývat celou plochu parku. Neobvyklé umístění pavilónu vytváří nové nádvoří v jižní části areálu pro intimnější prožitek okolí. Park Park je rozdělen na dvě části, dlážděnou a zelenou, a může mít rovněž dvě funkce. Dlážděná plocha je aktivnější část, kde lze pozorovat různé činnosti a kulturní pořady, zatímco v zelené části si může každý najít svůj tichý koutek např. na čtení knížky. Celý park je stále přístupný všem nezávisle na konané akci. Vodní plocha a atrium Prostor je vytvořen pro osobnější zážitek z prostředí, tvoří klidnou, ztišující oblast, a je v kteroukoli dobu přístupný veřejnosti nezávisle na probíhajících akcích. NÁVRH A MATERIÁLY Kostel Přes neuspokojivý stav, ve kterém byla budova nalezena, má stále vlastnosti, které chceme uchovat, a to s provedením pouze minimálních stavebních operací. Poskytli jsme jedinou novou tlakovou desku, která sestává z jednoho druhu kamene a má dva odstíny. Zdi budovy zůstávají netknuté, pouze se na nich provede rozsáhlá rekonstrukce a restaurace fresek. Novou intervencí v této části je zaplnění původních dveří v apsidě a opětné přerušení zdi v transeptech v jižní části, kde dveře dříve bývaly. Opětným založením průchodu jsme umožnili přístup do nového malého pavilónu i přímý přístup do parku a velkého pavilónu na jižní straně budovy.
Odstraní se presbytář na jihozápadní straně vně kostela s dveřmi, které byly nahrazeny zdí. Presbytář byl dostavěn později jako doplněk a nepovažuje se za kvalitativní část budovy. Nový strop sestává z bílého plátna. Plátno je poloprůhledné a dá se čistit. Výhoda takového stropu tkví rovněž ve skutečnosti, že se dá libovolně měnit. Nad novým stropem jsou kulovitá světla střední velikosti, jejichž intenzita se dá regulovat. V místě zvonice bude větší kulovité těleso, které se dá použít k vytváření různých typů osvětlení, je-li zapotřebí. Prostor je plně ozvučen. Buňka (malý pavilón) Malý pavilón je nezávislým zařízením, které je spojeno s budovou pouze ocelovou kostrou a skleněnými výplněmi. Mezery v ocelové kostře jsou pokryty bloky travertinu. Střešní instalace je skleněná a je vybudována přímo na ocelové kostře. Malý pavilón je vždy otevřen návštěvníkům. Flex-block (velký pavilón) Pavilón je vytvořen z ocelové struktury a dvou železobetonových panelů. Část pavilónu je skleněná od podlahy až ke stropu a může fungovat jako uzavřený prostor. Část je zcela otevřena a vždy přístupná. Skleněná část může být zcela zakryta okenicemi vyrobenými z OSB desek. Městský mobiliář lze uskladňovat pod pavilónem. Park Park je rozdělen do dvou částí, dlážděné a zelené. K vydláždění parku je použit místní kámen a je ve dvou odstínech. Vodní plocha V jižní části pozemku za velkým pavilónem se nachází mělké jezírko, které je obehnáno kamennou stěnou.
REVITALIZACE BÝVALÉHO BAROKNÍHO KLÁŠTERA PAULÁNŮ V NOVÉ PACE Autor: Tomáš Zdvihal Škola: FUA TU v Liberci Cena rektora ČVUT Cena CASUA Zdůvodnění poroty: Projekt velmi citlivě přistupuje k revitalizaci historické dominanty města a plně splňuje vypsané soutěžní zadání. Problematické se porotě jevilo ztracení přímého kontaktu s parkem vložením výrazného soklu. Autor by si u školních projektů mohl počínat odvážněji. Bývalý barokní klášter Paulánů v Nové Pace stojí na návrší spolu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a tvoří tak významnou historickou dominantu tohoto města. Samotný klášter má pohnutý osud, kdy sloužil jako výrobní prostor a v posledních desetiletích jako nemocnice. Díky tomu je ve špatném stavu jak technickém, tak stavebně historickém. Život Bez Bariér o.s. se pokouší o revitalizaci celého areálu na společenské centrum s kulturním vyžitím, gastronomií, ubytováním, prostory pro hendikepované, chráněnými dílnami, ordinacemi lékařů, obřadním sálem atd. Klášter včetně ambitu je nyní úhlopříčně rozdělen mezi ŽBB a římskokatolickou církev a čeká na svou novou funkci. Hospodářská budova bývalé nemocnice se již dočkala. Otevření se okolí a veřejnosti Bývalý klášter se stává přístupným veřejnosti, centrem společenského a kulturního života, novým veřejným prostorem s osobitou atmosférou. Je zapotřebí klášter očistit od nánosů podivné historie a oživit historické prvky. Zároveň ale nelze budovu zakonzervovat, musí se přizpůsobit současným požadavkům. Klášter, sama podstata uzavřenosti, se musí otevřít, a to viditelně. Do objektu kláštera je citlivě vkládána nová vrstva, především objekty zázemí. Důležitá místa a jejich propojení Rozcestí v prudkém svahu u paty soklu. Prostor před kostelem s barokním schodištěm. Klidný rajský dvůr. Lesopark. Důležitá místa, ležící v různých výškových úrovních. Je třeba je propojit. Následně se tato místa stávají významným veřejným prostorem. V jihozápadním rohu kláštera vzniká komunikační dutina přes všechna podlaží, která propojuje novou spodní nástupní úroveň se sklepy, ambitem, 2. patrem i podkrovím. Platforma / Hranice Propojení, zarovnání, sjednocení, definování hranic, možnost otevření vnější fasády kláštera do okolí, téměř i do korun stromů. Areál není nijak definován, je potřeba ho ohraničit jasnou linií - zdí, soklem. Vzniká jednotná výšková úroveň v podstatě pro celý areál. Z jižní strany dům dostává majestátný sokl s novým vstupem. Do něj se zařezává schodiště. Klášter nyní sebevědomě trůní nad městem. Vzniká Akropole. Ze severní strany se sokl zařezává do původního terénu, který spolu s částí lesoparku zůstává za zdí. Zeď - Hranice proniká původními vzrostlými stromy. V severní opěrné stěně jsou schované dílny s možností otevření do nově vysazeného ovocného sadu. Ještě výš vzniká další úroveň s přímým vstupem do 2. patra kláštera.
MORAVSKOSLEZSKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA OSTRAVA Autor: Ing. arch. David Dvořák Škola: RWTH Aachen, Fakultät für Architektur, Německo Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje velkorysost přístupu a racionálnost řešení knihovny do industriálního prostředí. Tématem projektu je konverze koksovny v nově se rozvíjejícím areálu Vítkovických železáren, tzv. Dolní oblast Ostrava - Vítkovice. Po dlouholeté snaze o zakonzervování areálu ve stavu, ve kterém byl opuštěn, dochází k pokusům o jeho nové využití pro vědecké a akademické účely. Cílem projektu je přeměna bývalé koksovny na vědeckou knihovnu v kontextu urbanismu navrženého architektem Josefem Pleskotem (v urbanistickém řešení arch. J. Pleskota je objekt koksovny určen k demolici). Snahou konverze je nalézt nové uplatnění co nejvíce částí této krásné technické stavby a vhodnou adicí nových prvků vytvořit budovu, která svou estetikou a logikou zapadne do kontextu nově přetvářených industriálních staveb. Hlavní hmotou knihovny je trojúhelníkové zastřešení studovny rozprostírající se kolem „baterie“ koksovny, sloužící nově jako depozitář knihovny, který je obsluhován mechanickým pohyblivým robotem vytvářejícím pohybující se živý prvek v prostoru studovny. Trojúhelníková konstrukce zastřešení studovny tvořená z opakujících se trojúhelníkových dílců skrývá ve svém nitru regály volného výběru knih a další studijní místa. Průchozí koridory skrze trojúhelníkovou konstrukci jsou vymezeny trojúhelníkovými vsazenými dílci s otvorem ve tvaru vepsané kružnice. „Samostatným“ vklíněným objektem je vstupní věž orientovaná na jih k vysokým pecím. Volně přístupné vstupní prostory knihovny jsou dosažitelné pomocí eskalátoru. Kromě vstupu obsahuje věž administrativní a seminární místnosti. Nejvyšší patro zaujímá kavárna navazující na zavěšenou přednáškovou místnost s výhledem na bývalý průmyslový areál a město. Nedílnou součástí bývalé koksovny byly i dva vysoké komíny. Jejich přirozený tah je v návrhu využíván pro přirozené odvětrání prostoru studovny a depozitáře knih. Konstrukční řešení dvouplášťové konstrukce Opakující se rastr rovnoramenných trojúhelníku je usazen na betonové podnoži. Délka ramene trojúhelníku je 4.2 metru, stejně tak půdorysná vzdálenost jednotlivých modulů. Tento konstrukční záměr je uplatněn kvůli zachování čtvercové proporce fasádních panelů, které se kromě izolační funkce svou vlastní konstrukcí uplatňují jako ztužující prvek celé konstrukce. Ocelová konstrukce je usazena na betonovém soklu, který v sobě skrývá 120 parkovacích míst a veškeré technické zázemí knihovny.
MĚSTSKÁ KNIHOVNA LITOMYŠL Autor: Ing. arch. Hana Vinklárková Škola: FUA TU v Liberci Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Návrh působí intimně a drobně. Je ale založen spíše na adici výrazných výjevů, než celkovém konceptu. POLOHA. Navrhovaná knihovna se nachází v samém centru Litomyšle, ve dvoře vymezeném od náměstí Domem u medvěda a od řeky Loučné budovou bývalé puškárny. Z východní strany sousedí kino. Knihovna leží na spojnici mezi náměstím a jižní části města (autobusové nádraží, většina úřadů a škol, obytná zóna). KONCEPT. Vytvořit knihovnu, která bude měřítkem vyhovovat místu. Ne monumentální stavba pro vyvolené, ale budova sloužící širokému spektru obyvatel. Využití kina v sousedství a vzájemné prolnutí provozů. PRINCIPY. 1. propojení, 2. protnutí, 3. odsunutí, 4. přisednutí KNIHOVNA. Knihovna je tvořena dvěma samostatnými budovami - původně dvoupodlažní zděnou továrnou na pušky a novou betonovou budovou. Třetím zásadním prostorem je dvůr, který obě budovy svírají. Dvě budovy, dva materiály. Stojí těsně vedle sebe; jedna nechce pozměnit druhou. Vzájemný respekt. Dvě dámy. Dvě vyzrálé, vyrovnané osobnosti. Okno jako propojující prvek (stará x nová budova, dvůr x knihovna, dvůr x okolí). Využití přirozeného světla pro vlastní čtení - studijní místa u oken, prostorná čtecí okna v hale. Novou budovu knihovny nelze vidět zvenku - z ulice. Vnímáme ji, až pronikneme do ní, do dvoru. Najednou nás obklopí a postupně vtahuje dovnitř. STARÁ BUDOVA. Tovární budova je očištěna až na režné zdivo. Střešní krytina má vizuálně stejný charakter jako režné zdivo. Zvýrazní se tak tvar budovy a kontrast mezi novým a starým. V 1. NP je dětské oddělení, v 2. NP beletrie a audio oddělení – to je současně propojeno s kinem a může fungovat jako klubová scéna kina. Ve 3. NP je umístěna odborná literatura, archiv a odpočinková zóna s výhledem na zámecké návrší. NOVÁ BUDOVA. Betonová montovaná konstrukce jejíž půdorys vychází z tvaru pozemku a kopíruje zalomení jižní fasády Domu u medvěda. Do dvoru je knihovna otevřena dvěma velkými okny. Vstupní hala v 1. NP slouží jako multifunkční prostor lehce upravitelný pomocí mobilních boxů (čítárna, prostor pro workshopy, přednáškový sál pro 50 lidí). Hala v 2. NP je prosvětlena velkým střešním světlíkem. Čtecí okna poskytují prostor pro pohodlné čtení, komunikaci a setkávání. Prostory v nové budově jsou živější a hlasitější. DVŮR. Prostor pro mísení a střetávání návštěvníků kina, knihovny i kavárny. Schody a rampa vyrovnávají výškový rozdíl mezi dvorem a 1. NP kina. Schody vytváří pódium pro konání koncertů, přednášek a letní promítání.
BAŠTY ARCHITEKTURY Autor: Ing. arch. Michaela Roženská Škola: FA ČVUT v Praze Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Porota vnímá závažnost úkolu a náročnost řešeného místa. Oceňuje lapidárnost urbanistického konceptu i architektonického jazyka návrhu. DVĚ BAŠTY Na konci Revoluční ulice, mezi Starým a Novým městem, před Štefánikovým mostem na vltavském břehu, naproti volnosti Letné stojí dvě bašty. Bašty architektury. Chtějí, aby se lidé zajímali o dění v Praze, aby bylo poctou uspořádat soutěž a bylo se jí kde chlubit, aby se znovuobjevily touhy a vize. Rády by, aby k nim chodili lidé diskutovat u oběda, vidět nejnovější nápady, prozkoumat ty staré a zapomenuté, koupit dárek, prohlédnout knížku, podívat se do dálky, setkat se, slyšet a vidět neuvěřitelné představy, zastavit se před vstupem, zůstat ještě chvíli po přednášce. Přejí si dostat život až na konec Revoluční. Vytvořit cíl. Cíl cesty. Respektují své sousedy. Ty velké, i ty malé. Všichni jsou svědectvím. Středověk, který se zachoval při pohledu od řeky a nechává nahlédnout hlouběji do nitra Prahy. Odkrývá, co povětšinou na pravém vltavském břehu zůstává ukryto za prvním plánem majestátních budov. Tady a u Anežského kláštera vykukuje středověk a dosahuje jako kdysi k řece. Nejkrásnější místa v Praze mívají vždy stopy z různých období. Bývají trpělivými svědky postupného vývoje. Jsou dvě. Uzavírají a zároveň otevírají. Otevírají novou kapitolu. První uzavírá Revoluční v úrovni paláce Merkur. Druhá se odvažuje dál, dívá se na Letnou, Štvanici, postupuje blíže k vodě. Snaží se lákat k pokračování, k cestě, k rozhlédnutí se. Je odvážnější, vydala se vstříc neznámu. Dovolila si vstoupit do volného prostoru mezi dvěma ministerstvy. Stává se objektem v parku mezi nimi. I proto je v ní vždy aktuální dění, nové soutěže, přednášky, prostor k diskusi. První navazuje obchodním parterem na Revoluční třídu a nabízí možnost prozkoumat vývoj Prahy, neuskutečněné vize, usadit se s knížkou v nejvyšším patře a hledět v dál. A také dává možnost zahlédnout a přímo vstoupit z Revoluční k baroknímu domu za ní. Spolu. Spolu zdůrazňují místo. Jedinečné svojí polohou. Na konci rušné obchodní třídy, v blízkosti vládních budov, se zeleným obrazem Letné před sebou, s Pražským hradem na dohled. Místo nedoceněné, přitom polohou odpovídající Národnímu divadlu. Vítají a loučí se. Mezi sebou. Patří k sobě. Komunikují spolu. Jsou podobné, ale stejné nejsou. Za sebou mají slepý štít, který zůstává slepým štítem a dále nese svoji lákající a upozorňující úlohu. Stává se pozadím pro nové dění před ním. Obrazovkou dění v baštách.
PROLUKA V RŮŽOVÉ ULICI – KOLUMBÁRIUM Autor: Milada Vorzová Škola: FUA TU v Liberci Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Silný výtvarný koncept řeší volné zadání kolumbária pod úrovní terénu v historickém prostředí města Litomyšle. Situování objektu v ústí ulice Růžová ale vyvolává otázky o vhodnosti zvolené náplně a nadzemní hmoty v daném místě. Růžová ulice se nachází v historickém centru Litomyšle. Řešená proluka sousedí s Umrlčí ulicí a otevírá se do Šantova náměstí s přímým pohledem na Kostel Povýšení Svatého Kříže. Právě přítomnost sakrální stavby dodává celému náměstí zvláštní atmosféru.
PROSTOR – VARIABILITA – PŘEMĚNA/PROMĚNA – ZMĚNA NE V RÁMCI PROSTORU – ZMĚNA URČITÝM FAKTOREM - VLIV ČASU/LIDSKÝ FAKTOR – ZANECHÁNÍ STOP – HROMADĚNÍ Do proluky navrhuji kolumbárium. Zabírám celou plochu proluky, přičemž hlavní část kolumbária se nachází pod zemí. Nadzemní část je volně průchozí, nemá neznemožnit volný pohyb lidí, jen upozornit na to, že se dole něco nachází.
Část pod zemí je prostor sloužící pro potřeby kolumbária. Kamenné schránky s urnami přibývají postupem času. Objekt se uzavírá sám do sebe, světlo přichází jen otvorem v zemi. Materiály: ocelový plech, beton; schránky: leštěná žula
KESTŘANY - OBRAZ VESNICE Autor: Bc. Radek Novotný Škola: FA ČVUT v Praze Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje poctivou analýzu, která vede k citlivému řešení pomocí lokálních intervencí. Prezentaci nicméně chybí zřetelnost a přehlednost vazeb i samotných zásahů. Práce je obrazem vesnice, která tu není, ale mohla by být. Kestřany jsou historicky výjimečnou vesnicí, která trpí všemi problémy, které přineslo především minulé století - všudypřítomným rozpadem vztahu mezi sídlem a krajinou, narušováním charakteru obce necitlivou zástavbou a všeobecně vypěstovanou lidskou apatií k veřejnému. Musíme se ptát proč a pátrat po příčinách. Odpověď nebude příjemná. Práce se zabývá jednou konkrétní vesnicí, ale problém je obecný... Ani Kestřany neušly dopadům druhé pozemkové reformy a následného vývoje v oblasti hospodaření se zemědělskou půdou, které výrazně narušilo dlouhodobě ustalovanou strukturu krajiny a sídel, jejich měřítko, detaily a cesty. Zapříčinilo ztrátu významných míst ve veřejném prostoru, která vytvářela důležitou identifikaci člověka s místem a krajinou. Cílem návrhu bylo vytvořit obraz fungování vesnice, ve kterém by mohlo docházet k postupnému navracení tradičních dějů do obce, a tak obnovení jejího přirozeného chodu relativně ekonomicky soběstačné správní jednotky. Řešením však nesmí být nostalgická snaha o navrácení obrazu vesnice např. konce 19. století, nýbrž racionální a reálná reakce na hrozby a výzvy, se kterými české vesnice bojují v současnosti. Návrh hledá a následně vyplňuje rezervy ve vnitřní struktuře obce tak, aby docházelo k provázání s vyčleněnými navazujícími hospodářskými plochami. Navržené hmoty respektují typologii tradiční jihočeské zástavby. V návaznosti na doplněnou zástavbu pak jednotlivé využití ploch, které reaguje na původní pozemkové členění, představuje možnou mozaiku míšení funkcí v podobě alejí ovocných stromů, pastvin a ploch pro pěstování vybraných plodin. Nově navržené veřejné funkce jako škola, marketové haly, hostinec, jsou minimem pro zajištění občansky fungující obce. Cesty, jako jeden z veřejných prostorů obce, a jejich propojení s krajinou pevněji vymezují sídlo a měly by podpořit jeho silnější sebedefinici a ukotvení. Hřbitov, jedno z hlavních míst definitivního splynutí člověka s místem krajinou, je doplněno hřbitovní kaplí. Úkolem však není primárně doplňovat chybějící formu, ale pokusit se pomocí vhodné formy znovunastavit relevantní kulturní proces, který by formoval a kultivoval sám od sebe a stal se skutečným obrazem vesnice a krajiny. Architekt to sám nezvládne, ale může na to poukázat...
BADEL BLOCK ZAGREB Autor: Ing. arch. Tereza Dědková Škola: FUA TU v Liberci Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje rozsáhlost řešeného úkolu a snahu po vytvoření živého městského prostředí. Diskutabilní zůstává zvolené měřítko nově navržené zástavby. „Milujeme město, když se s ním můžeme intimně spojit. Nechá v nás hřejivou vzpomínku na prožitky, které tvoří vizuální, čichové, akustické a dotekové konexe. Všechny tyto vzpomínky se mohou formovat pouze na úrovni měřítka chodce. „Duše“ města existuje právě na těchto malých měřítkách, – křivé, nezarovnané zdi, fleky barev, odlupující se omítka, ornamenty, schůdky, kiosky, altány, pergoly, stromy na chodníku, různé kousky dláždění, něco k opření, něco k sezení atd. Právě tato neuspořádanost a rozmanitost odstraněná modernismem byla tou organizovanou komplexitou, která města dělala živými.“ SALINGAROS Nikos: Connecting the Fractal City – Klíčový projev na pátém bienále „Biennial of towns and town planners in Europe“ Barcelona, 2003 Projekt Badel Blok byl pro mě možností vytvořit moderní komplexní živou městskou tkáň, která vykazuje respekt k tradici a historii místa. Celý koncept má být protipólem k dnešním developerským projektům zaměřeným čistě na komerci a snaží se ukázat alternativní, neméně výdělečné, ale zato udržitelnější, na člověka více zaměřené řešení atraktivního území v centru velkoměsta. Řešení vychází z historie a tradic daného místa – vrací a rozšiřuje tržnici, konvertuje torza někdejších továrních budov na kulturní zařízení a celý blok dále doplňuje všemi směry průchozí pórovitou strukturou s programem „SOHO“, čili kombinace bydlení a práce, inspirovaný čínským systémem „Small office home office“. Celkově se tedy program dá shrnout do 3 vzájemně se ovlivňujících skupin- SOHO, tržnice a konvertovaná továrna na umění a business. Důležitý je hierarchický systém veřejných a poloveřejných prostor vytvářející při průchodu celou škálu vjemů a atmosfér. Hmotově celá struktura vychází z fraktální geometrie, zaručující především udržitelnost. Zároveň celému projektu napříč měřítky (od měřítka města po detail materiálů) dává jednotící princip, kterým je pórovitost. Jednolitý materiál istrijského kamene má zajistit neutrální pozadí pro kolorit vytvořený obyvateli a programem - trh, dílny umělců, květiny, pověšené prádlo, kola atd. Hustá struktura bloku je nižší než okolní zástavba, čímž dává vyniknout historickým budovám někdejší továrny Arko. Tyto čtyři solitéry vymykající se ze struktury doplňuje tenká věž tvořící bránu do bloku z přilehlého náměstí. Ta je mj. místem setkávání a landmarkem v rámci města.
NOVÁ EXPERIMENTÁLNÍ DIVADELNÍ SCÉNA V ČESKÉM KRUMLOVĚ Autor: Bc. Jan Harciník Škola: FA ČVUT v Praze Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Náhrada otáčivého hlediště za plovoucí se zachováním nevšednosti více přírodních scén je srozumitelná. Otázkou je, zda přesná geometrická struktura je vhodným „prolínacím“ prvkem s volnou krajinou. …pokračování formální krajiny barokního parku do krajiny neformální přírodní a jejich prolínání, prodloužení barokního průhledu zahradou do volné přírody, postupné otevírání jednotlivých prostorů nové zahrady, rytmizace os ve vazbě na barokní rytmus parku, dlouhé průhledy, děj křížové cesty - pokračování romantického světa v barokní krajině za zdí parku…
Vzhledem k tomu, že současné divadlo svůj úspěch netěží jen ze svého atraktivního otáčení hlediště, ale zejména z prostředí zámecké zahrady, mělo by i to nové navázat na původní principy - divadlo v těsné návaznosti na zámeckou zahradu, pokračování parku a jeho forem prolnutých s volnou krajinou sledovaných z pohyblivých otáčivých a posuvných hledišť plovoucích tiše na vodní hladině. Návrh tak zachovává celkový obraz přírodní krajiny, do kterého se vpisuje nová linie vodní plochy, která je pokračováním rytmů a formy zámecké zahrady s vodní plochou s lekníny, uzavírající barokní park. Linie stříhaných habrů, pokračující ze zahrady do neformální krajiny a sledující vodní plochu, tvoří několik formálních plánů a průhledů, které společně s variabilitou polohy hlediště na lineární ose vodního prvku násobí možnosti změn scén proti původnímu umístění. Živé ploty také zcela skrývají technické zázemí divadla. Návštěvník tak za dne nemá pocit, že se místo při představení může proměnit v maximálně variabilní divadelní prostor skýtající více než 14 základních scénických možností, okamžitě změnitelných tichým posunem nebo pootočením plovoucích hledišť. Pro zachování nerušené krajiny bylo hlavní zázemí divadla schováno pod terén a jeho zeď zakryta habry. Nabízí univerzální „halu“, šatny, maskérny a sklady, které jsou díky posuvným stěnám připraveny na proměnu v jeviště. Posunem stěny lze též jednoduchým způsobem schovat, či odkrýt kavárnu - foyer a stejně tak je tiše odclonit v době představení, která jsou v krajině jen večerním hostem. V průběhu divadelního představení se plovoucí hlediště na jednotlivých pohledech do scén „nového parku“ a volné krajiny zastavuje stejně tak, jako se člověk zastavuje na jednotlivých 14 zastaveních stávající křížové cesty vedoucí přes Kvítkův dvůr. K dispozici jsou stávající a nové scény od tradičního kukátkového divadla, až po volnou krajinu… Mezi hlavními scénami ležícími na osách mohou herci objevovat další a další scénické možnosti násobené tichým lineárním a otáčivým pohybem hlediště.
BROUMOVSKO – VERNÉŘOVICE Autor: Ing. arch. Ondřej Duchan Škola: FA ČVUT v Praze Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Návrh se zabývá doplněním stávající venkovské zástavby novými objekty. Porota oceňuje přiměřené hmotové řešení, které vhodně dotváří dané prostředí. Naopak v návrhu postrádá přesvědčivou práci s veřejným prostorem. Kostel, fara Cílem je dokomponovat prostor před stávající barokní farou a stabilizovat přístup na hřbitov a do kostela. Prostor je v těsném sousedství kostela sv. Archanděla Michaela (1719-1720 Kryštof Dientzenhofer). Budova fary i okolní pozemky jsou v soukromém vlastnictví, společným zájmem obce i vlastníka pozemků je zachovat – stabilizovat přístup do kostela. U fary a prostoru před farou je cílem najít funkční využití. V současné době je parter před farou tvořen v poměrně velkém rozsahu zpevněnou cestou a neudržovanou zatravněnou plochou. Kompozice prostoru před farou je založená na čtvercovém rastru 11x11 m. Prostor je doplněn o novou budovu. Tato budova stojí na místě původního objektu, který zanikl někdy po roce 1953. Za novou zdí (která je v původní stopě) je umístěno veřejné parkoviště sloužící jak pro potřeby kostela, tak pro parkování návštěvníků vesnice. Centrum obce Cílem je vytvoření centra obce – návsi - světské protiváhy kostelu a propojit tento prostor s kostelem a krajinou. Historicky se centrum nacházelo v těchto místech v podobě rozšířené cesty, která byla lemována několika rybníky. V současné době je prostor ohraničen ze severní strany hlavní komunikací, která prochází obcí a z jihu obslužnou komunikací. Prostor je v majetku obce, je zatravněný, téměř bez stromů. Nachází se zde budova potravin a přilehlá asfaltová plocha. Budova potravin je typový projekt z let před rokem 1989, nezapadá do kontextu obce ani prostorově nedominuje. Projekt uvažuje s nástavbou na stávající budovu potravin, kde se vytvoří prostor pro obecní úřad, poštu a knihovnu (internetovou knihovnu). Ve středu obce bylo několik vodních ploch, všechny postupně zanikly. Nová vodní plocha pomáhá regulovat potok při možných záplavách. Rozvojová plocha – bydlení V územním plánu je, jako jedna z mála, tato plocha vyznačena pro možnost nové výstavby (BV). Cílem je najít formu zástavby na toto místo. Pozemek je na jižním svahu, je výš než stávající zástavba domků podél potoka. Z toho plyne, že nové objekty budou pohledově exponované a vzhledem k poloze budou viditelné jak od kostela, tak z centra. Řešení vychází z navázání na strukturu statků (tzv. statků broumovského typu), ale v těchto místech statek nikdy nestál. Umístění staveb zachovává neporušené panorama vesnice i vzdálené pohledy, ve kterých nad kopec vystupuje pouze vrch střechy.
EXPOZICE VYTĚŽENÝCH LOMŮ Autor: Martin Málek Škola: FUA TU v Liberci Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje velmi výrazné výtvarné řešení nového využití stávajícího lomu u Mikulova. Návrh se však vymyká tématu letošní soutěže, kterým je vztah k historickému prostředí. Od roku 1872 se v okolí Mikulova začalo s těžbou vápence. Těžilo se na místech: Janičův vrch, Turold a Svatý kopeček. Definitivně těžba skončila až roku 2004 u Mariánského mlýna. Právě v těchto místech ještě předtím vedla okružní promenádní alej s parkem a altánkem (19. stol.). Roku 1887 tu bylo zbudováno veřejné kluziště a roku 1921 plovárna se 2 bazény na Mušlovském potoku. Vše během těžby postupně zaniklo.
Dnes dochází k rekultivaci a k obnovení lesoparku. Lom na Turoldu nabízí pro návštěvníky prohlídku jeskyní, které zde byly objeveny. Lom Janičův vrch se zaplavil vodou a slouží jako přírodní koupaliště. Lom Svatého kopečku zůstává nevyužitý. Ale i přesto, že je oficiálně nepřístupný, často si lidé k němu cestu najdou. Na Svatý kopeček vede křížová cesta (turistická trasa) a pokračuje dál k Mariánskému mlýnu. Mým záměrem bylo tuto turistickou stezku poupravit a zavést ji podél odlesněné strany bradla, odkud je výhled směrem k Lednicko-Valtickému areálu, na rybníky a do Rakouska a zavést lidi až k vrcholu lomu. Navrhoval jsem objekt, který by lidem lom zpřístupnil a stal by se jeho součástí. Inspirací mi byla těžba samotná, brutální zásah člověka do krajiny.
Konstrukce je modulová, stavebnicového typu (jako u těžebních pásů). Statické zavětrování konstrukce tvoří opláštění z děrovaného plechu. V prostorách tubusů se nachází expozice věnovaná vytěženým lomům v Mikulově. Uvnitř jsou odkryty určité výhledy do okolní krajiny ohraničeny rámem konstrukce a stávají se tak součástí expozice samotné. Svým charakterem má objekt připomínat těžbu v lomu, navázat na kulturní hodnoty místa a zpřístupnit lom lidem. Na vrcholu je nad stěnami lomu vykonzolovaná malá kavárna s výhledem, nasměrovaná na sever k Pavlovským vrchům. Pouze z tohoto místa je možné vidět všechny Lomy zároveň.
KONVERZE NÁKLADOVÉHO NÁDRAŽÍ ŽIŽKOV Autor: Bc. Miroslava Padruňková Škola: FSv ČVUT v Praze Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje výraznou odvážnost a suverénní zpracování. Problematické je, že návrh díky rozsahu intervencí zcela mění charakter prostředí. Nákladové nádraží Žižkov vybudované r. 1936 je největší dochovanou průmyslovou funkcionalistickou stavbou v Praze. Jeho využití časem stále klesalo, což vedlo k ukončení jeho provozu v r. 2002. I přes značnou zchátralost byly hlavní objekty 3. 12. 2010 prohlášeny kulturní památkou. V současnosti probíhají vášnivé diskuse na téma, co si dále s touto stavbou počít. Zbourat a získat tak cenné metry čtvereční v blízkosti centra Prahy? Nebo se snažit o alespoň částečné zachování budov? Tento projekt se zabývá druhou možností.
Nádraží se skládá z administrativní budovy otočené do ulice Jana Želivského a dále ze dvou dlouhých křídel s převážně skladovacími prostory. Uvnitř, v kolejišti se tyčí výrazné dominanty - výtahové věže. Návrh vycházel z touhy otevřít nyní uzavřený a nepřátelský nádražní komplex světu a slunci. Mottem celého návrhu je tedy propustnost či perforace. Důraz byl také kladen na zachování původního, památkově chráněného žb. skeletu. Z nádraží se stane polyfunkční komplex, kde v 1. PP a 1. NP bude obchodní pasáž s galeriemi, kavárnami, parkovou úpravou, atd. Ve vyšších patrech jižního křídla bude převážně administrativa, ale také třeba taneční centrum. Žb. skelet zde bude převážně zachován, ale fasády se zcela promění. Ze severního křídla je ponecháno 1. PP a 1. NP. Na ně jsou přistavěny tři nové věžové domy. Čtvrtý věžový dům je umístěn ve středu bývalého kolejiště. Celé kolejiště je zastřešeno perforovaným platem, které je osázeno stromy prorůstajícími i z 1. PP. Původní administrativní budova je zbourána. Komplex se tak celý otevírá do ulice Jana Želivského.
Celý komplex je řešen ve třech hlavních materiálech. Těmi jsou - bílá omítka, sklo a corten. Corten navazuje svým charakterem na zachované výtahové věže a podporuje industrialitu prostředí. Naopak bílá barva a sklo má evokovat novou éru nádraží. Vše doplňují tahokovové sítě použité na zábradlí či stínících prostředcích - ty opět podporují již zmiňované motto „perforace”, které celý návrh provází.
GALERIE SOUČASNÉHO UMĚNÍ Autor: Bc. Petra Holubová Škola: FA ČVUT v Praze Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Hmota galerie vymezuje dva rozdílné městské prostory s odlišným charakterem a svou čistou formou jasně reflektuje svoji funkční náplň. Řešená lokalita se nachází na sever od smíchovského centra Anděl v Praze. Je velmi dobře přístupná MHD, zejména tramvají. Jako místo parcely byl zvolen objekt zázemí neuskutečněného realistického divadla Zdeňka Nejedlého na náměstí 14. října. Objekt je obklopen dvěma parky - park na západě je zanořen asi o 1 metr níže v důsledku historického vývoje území. V minulosti patřil barokní usedlosti Portheimka, která se nachází na jeho západní straně.
ZÁSADY URBANISTICKÉHO ŘEŠENÍ: Objekt má tvar kvádru s konzolou na severozápadním rohu. Záměrem bylo oddělit park a náměstí, protože tyto části mají odlišný charakter. Objekt nenavazuje přímo na sousední dům, ale stává se solitérní a využívá štítovou stěnu sousedního objektu jako součást výstavního prostoru. Vzhledem k nárožní poloze je objekt dominující svým převýšením. Pěší zónu lemuje dvorek sloužící pro výstavu v exteriéru. Orientace ke světovým stranám vyplývá z požadavku na severní osvětlení výstavních prostor, prosklení severní strany je dominantní. Dále se objekt otevírá na západ do parku. Přístup vede ze západu, navazuje na park a je kryt konzolou. Návaznost na své okolí je zajištěna vstupem z parku, výhledem na výstavní stěnu tvořenou štítem protějšího domu a v nejvyšším podlaží terasou směřující na Pražský hrad. Z jihozápadní strany náměstí se objekt jeví jako uzavřený celek, naopak ze severovýchodní se otevírá do parku. ZÁSADY ARCHITEKTONICKÉHO ŘEŠENÍ: Objekt spojuje více funkcí. Dominující se stávají výstavní prostory, které jsou doplněny o kavárnu, knihkupectví a přednáškový sál v suterénu. Vnitřní prostor je formován myšlenkou vstupu severního rozptýleného světla dopadajícího shora do interiéru díky velkorysému prosklení severní části. Tohoto bylo docíleno systémem otvorů v jednotlivých podlažích, který také zajišťuje prostorovou variabilitu a nezaměnitelnost a zároveň umožnuje dennímu světlu proniknout do výstavních sálů. Cílem bylo vytvořit podélnou dispozici výstavních prostor bez vnitřních podpor, které by limitovaly variabilitu. Podélné stěny zajišťují prostor jak staticky, tak i expozičně.
ŠKOLNÍ TŘÍDA VE VEŘEJNÉM PROSTORU Autoři: Ing. arch. Barbora Mikitová, Ing. arch. Pavel Buryška Ateliér: studio XTOPIX Nominace na titul Young Architect Award 2012 Zdůvodnění poroty: Porota oceňuje jednoduchou hravou formu, kterou návrh za minimální prostředky vytváří přívětivé prostředí ve veřejném prostoru využitelné nejenom jako venkovní třída. Diskutován byl však nejasný vztah řešeného úkolu k soutěžnímu tématu. V přímé konfrontaci s nejreprezentativnější částí města Planá u Mariánských Lázní - náměstím Svobody -uzavíraném v daném místě radnicí, knihovnou, městským kulturním střediskem, základní školou a poštou, se nachází opomíjený parčík. Vedle rozšíření nabídky aktivit a podpory prostorové pestrosti v rámci celého města se v reakci na polohu školy základním cílem návrhu stává vytvoření venkovních výukových prostor. Výsledný koncept se opírá o charaktery dvou odlišných, přesto se doplňujících prostředí: školy a parku. Škola jako symbol řádu, ukázněnosti a kultivovanosti. Parkový předprostor oproti škole vystupuje jako místo hry, nespoutanosti a uvolněnosti. Vedle možnosti výuky v alternativním prostředí (výtvarná i tělesná výchova, vlastivěda, aj.) je prostor nabízen jako hřiště využívané během delších školních přestávek, popřípadě v čase před i po výuce. Návštěvám veřejnosti je otevřen po celý rok. Nabídkou se pokouší pokrýt co nejširší škálu aktivit. Vzniká tak systém jakýchsi separátních ostrovů, které jsou uspořádány v prostoru s ohledem na polohu vstupu do školy, pozici náměstí a vytvoření alespoň částečného krytí neudržovaných plotů na východní hranici řešeného území. Před školní budovou tak vzniká nadneseně řečeno městské hřiště pro malé i velké. Na své si přijdou jak milovníci sportu (ping pong, petangue), tak osoby s výtvarným nadáním (stěna na malování / tabule), ale samozřejmě i ti, kteří si chtějí chvilku zkrátit příjemným relaxem. K tomuto účelu jsou k dispozici lavičky, posezení ve formě pódia i houpací sítě napnuté mezi stávající kmeny pokácených stromů. O pěšině vedoucí k památníku obětem 2. světové války (jediný stávající element) lze uvažovat jako tzv. plánském „chodníku slávy“, kde každého půlroku přibývá jedna „pojmenovaná“ dlaždice se jménem úspěšného studenta. Tím si místo vytváří vlastní paměť a buduje úctu svých uživatelů. Pevného osazení jednotlivých scén v prostoru je dosaženo zachycením v nepravidelném rytmu nově osázených stromů. Výsadba muchovníků hladkých s výše posazenými korunami celý prostor jakoby zastřešuje a v průběhu roku evokuje různé atmosféry - na jaře se prostor proměňuje v rozkvetlou zahradu, v létě na příjemné stinné sportoviště, na podzim v pestrobarevný sad a v zimě v zasněžený a svítidly ozdobený sculpture park. Dokáže reagovat na každé roční období a vyvolat i během chmurných dní pozitivní dojmy.
