MUDr. JOSEF JONÁŠ Horváth může tloustnout i z přebytku cukru Býval lékařem československých sportovních gymnastek v éře Černé a Říčné či litvínovských hokejistů v časech Ivana Hlinky. Jako jeden z prvních se u nás začal mj. zabývat přírodní medicínou, včetně staročínské (akupunktura) a staroindické (ájurvéda). MUDr. Josef Jonáš nyní napsal s Jiřím Kuchařem v nakladatelství Eminent knihu „Zdraví v ohrožení – hořká pravda o sladkém cukru“. Je to v podstatě obžaloba (rafinovaného) cukru. Na základě příběhů svých pacientů, s nimiž se doktor Jonáš setkává ve své pražské ordinaci přírodní medicíny, dokazuje příčiny závislosti a fakta o škodlivosti cukru. A nabízí možnosti řešení a léčby. V původním interview, které HATTRICKU Josef Jonáš poskytl, se zabýváme hlavně problémy sportovců a fotbalistů v souvislosti s (ne)správnou výživou. Zkušený lékař mj. tvrdí, že potíže s nadváhou, kterými trpí např. fotbalista Pavel Horváth či tenistka Petra Kvitová, mohou způsobovat jejich případné metabolické poruchy. V Horváthově případě může jít i o přebytek cukru.
Světová tenisová jednička Novak Djokovič nedávno ve své nové knize napsal, že za své velké zlepšení vděčí změně stravy. Začal prý jíst potraviny bez lepku. Myslíte si, že to má opravdu tak velký vliv na výkonnost sportovců? A co říkáte třeba české tenistce Petře Kvitové, která i laikům připadá, že má na vrcholovou sportovkyni nadváhu? Prý jste dokonce prohlásil, že je „dužnatá“. U Kvitové to vidím přímo na metabolickou poruchu. Kdybych jí měl něco poradit, tak bych doporučil výživového specialistu, odborníka, nejlépe z Ameriky, který se těmto věcmi zabývá. Nutno říci, že se správná výživa u nás na lékařských fakultách nevyučuje a lékaři tak o těchto věcech vědí jen velmi málo. V Česku samozřejmě existuje pár lidí, kteří této věci rozumí, například bych jmenoval doktora Petra Fořta, ten se dlouhodobě zabýval výživou sportovců. Ale obecně se o tom ví velmi málo. A běžné lékařské metody, jež se tu používají, tyto poruchy mnohdy ani neprokážou. A co třeba dietologové? To je něco jiného. Ti se jen při jistých problémech drží určitých doporučení. Ti vám doporučí dietu třeba při cukrovce, ale nedokážou vám určit jídelníček, když potřebujete zlepšit kvalitu své
stravy kvůli výkonu nebo odstranit problémy, které jsou těžko zařaditelné. Třeba určité bolesti svalů, kloubů, celkovou únavu nebo přibírání na váze i při vysokých kalorických výdejích. Jsou určité příznaky, pro které současná medicína není zařízena. U té Kvitové to tedy vidíte na pomoc experta? V první řadě ona má značný kalorický výdej na to, aby nějak tloustla, aby byla v pase vyloženě tlustá. To tedy svědčí o metabolické poruše. A nakonec i ten její výkonnostní vývoj napovídá ometabolické poruše, která souvisí i s psychikou. Při takovýchto poruchách dochází ke změnám psychiky a odolnost vůči stresu klesá. Projeví se to i na koordinaci pohybů, což je záležitost nervosvalového systému. V takovém případě se určité potraviny stávají pro sportovce jedem. Pro deset až dvacet procent populace se běžné potraviny stávají jedem a oni nevědí proč. Ještě se vrátím k tomu Djokovičovi, skutečně může bezlepková dieta takto vylepšit jeho sportovní výkonnost? Ještě bych se vrátil k těm rizikovým potravinám. Silně rizikové jsou pro sportovce právě jednoduché cukry. Cukry jsou totiž rafinované produkty, které se přirozeně v přírodě v žádné formě nevyskutují. A když se mají zabudovat do organismu, tak spotřebovávají minerální látky. Mluvím o vápníku, hořčíku či křemíku. Také se spotřebovává vitamin B1, což je vitamin důležitý pro nervový systém. Jakmile klesá množství minerálních látek, klesá i výkonnost nervosvalového systému. Při sportu se obecně organismus značně okyseluje, vzniká kyselina mléčná a jiné kyselé produkty a kyselost se neutralizuje látkami zásaditého charakteru – spotřeba minerálních látek je tedy enormní. Ale neuhradí ji prášky ani iontové nápoje, protože jde o anorganické látky a ty se těžko vstřebávají, to organismus neumí. Dochází k překyselení a klesá svalová výkonnost. Proto sportovci obecně přecházejí na komplexní cukry, škrobové látky, není už v módě doplňovat energii fruktózou a podobně. Ovšem hokejista Jaromír Jágr se třeba přiznal, že pil po litrech sladkou Coca- Colu. Jágrovy fyzické parametry jsou trochu někde jinde než u běžného smrtelníka. Ale i tak měl potíže s třísly. Tomu mohla přispívat i ta jeho vysoká spotřeba cukrů. Pokud tkáni chybějí minerální látky, schází jí hutnost, odolnost a je zranitelnější. Když se vrátím k tomu Djokovičovi, na něhož jste se ptal, tak u pšenice došlo v minulosti k tomu, že bylů pšeničná bílkovina v 70. letech minulého století geneticky změnena. Řada lidí ji přestala zpracovávat. Potom ale dochází k imunitní reakci, kdy vzniká zánět tenkého střeva, což je velmi podstatné, protože to střevo se stane „děravým“, přes něj prostupují další látky a bílkoviny a ty pak v organismu poškozují například nervovou soustavu. V tenkém střevě se vstřebávají vitaminy, minerální látky a bílkoviny. Důležité je, že zánět tenkého střeva člověk vůbec necítí, nemá o tom žádné signály. No a i když bude tyto látky doplňovat, budou tělu chybět, což se projevuje v celém organismu: dochází k narušování nervového systému a poškozuje se přenos bílkovin a minerálů do organismu. Abychom byli přesní, nejde přímo o bezlepkovou dietu, ale o dietu pšeničnou, při níž se pak používá žito či ječmen. Skutečně může mít „nová“ pšenice takový ničící efekt? Jako příklad bych uvedl, že jsem byl na stáží v olympijském centru na Ukrajině v Kyjevě a tam jsme měli se sportovci stále stereotypní stravu, jedli jsme pohanku. Silové disciplíny, kladiváři,
vzpěrači byli velmi dobře silově vybaveni, to se přikládalo právě té jednoduché stravě pohanky s hovězím masem. Tohle oni v Rusku a na Ukrajině jedli od dětství. Naopak pšenice a brambory organismus změkčují. Například římští vojáci nesměli dostávat žádnou pšenici, jedli pražený oves a maso. Už tenkrát se vědělo, že to schopnost vydržet dlouhé a namáhavé pochody. Ostatně je známo, že kůň v tréninku musí dostávat hodně ovsa. Když není v tréninku, tak oves nedostává, aby nebyl příliš nabytý energií. Ale tvrdá pšenice, z níž se dělají italské těstoviny, je jiná, stejně jako ta, z níž se dělá kuskus. Jsou lidé, kteří na pšenici reagují patologicky. Obecně se dá říci, že vhodná strava může mít až desetiprocentní vliv na výkonnost a na zlepšení. Sportovec může lépe absolvovat trénink, lépe se mu tvoří svalová hmota, lépe pracuje nervový systém. Padesátiprocentního zlepšení výkonnosti tím sportovec nedosáhne, ale desetiprocentního ano. Pokud jde o český fotbal, jedním z nejlepších ligových hráčů je Pavel Horváth, vyučený řezník z pražského Břevnova, který ovšem mívá léto co léto problémy s nadváhou. Vždy mu vyskočí několik kil navíc, takže například letos dostal od vedení Viktorie Plzeň, že s tím musí něco udělat. Když se na něj podíváte, myslíte si, že je to podobný případ jako u Petry Kvitové? Ano, i já Horvátha pozoruju delší čas a o jeho problému vím. Nikdo ovšem nemůže redukci váhy takhle na dálku zcela porozumět, takže nechci všechny házet do jednoho pytle. Faktem je, že lidé, kteří mají metabolickou poruchu, ještě navíc zadržují vodu. Takže když si dá fotbalista po zápase třeba pár piv, tak mu váha hned vylítne? Platí, že cukr, který není spotřebován na energii, se přeměňuje na tuk. Takže tito lidé tloustnou z přebytku cukru. Je tedy pravděpodobné, že by Horváth mohl mít některou z metabolických poruch. Nevím, do jaké míry pracují u českých fotbalových klubů výživoví specialisté. Nedělám si iluze, i když výživa je u sportovce velmi důležitá, taková porucha ho může úplně zničit. Ať už ve formě častých zranění, protože svalová tkáň nemá schopnost vydržet náročný trénink a poškozený nervový systém narušuje i koordinaci pohybů, jeho timing. V minulé sezoně měli například fotbalisté Mladé Boleslavi zraněno spoustu hráčů, říkalo se, že jde o velkou náhodou. Ale může to být opravdu náhoda? Pravda je, že pokud se to objevuje takto v kolektivu, je to velmi nápadné a pravděpodobně tam bude nějaká chyba. Bývalý trenér fotbalistů Slavie Karel Jarolím, který přivedl tým ke dvěma titulům, byl velmi přísný na stravování svých svěřenců. Ti si stěžovali, že musí jíst celý den jen těstoviny, k obědu levotočivé a k večeři pravotočivé, aby byla změna, dělali si z toho legraci. Já, i když už dávno vrcholově nesportuji, bych měl při takovém stravování hlad. Co tomu říkáte? Může stát ta strava jen na těstovinách s kuřecím masem? Samozřejmě, že si ti fotbalisté pak někam odběhnou a dějí si buřta. Jenom na těstovinách to samozřejmě stát nemůže, sportovci potřebují i bílkovinu, která je energeticky vydatná a slouží pro tvorbu svalové hmoty. To je právě taková móda, že když se řekne zdravá strava nebo dieta, tak se lidé mylně domnívají, že se to týká vepřového nebo hovězího masa. To není pravda. Lidé říkají, že drží dietu a myslí si, že ji drží tím, že nejí maso –
a přitom chodí do cukrárny! Měl jsem v ordinaci člověka, který tvrdil, že vůbec nejí maso, jen rohlíky a rajská jablka. To je naprosto chybné, měl překyselený organismus. Mimo jiné, pokud jde o kuřecí maso, tak ještě před pěti lety u nás nebyl u kuřat žádný zákaz používání antibiotik ani hormonů. Vy jste dříve působil jako lékař litvínovských hokejistů, ošetřoval jste mimo jiné reprezentanta a trenéra Ivana Hlinku. Jak se tehdy dbalo na zdravou výživu a životosprávu hokejistů? Třeba u Ivana Hlinky se toho navyprávělo hodně – třeba si hráči před zápasem dali tři kafe a rum, aby se nebáli jít do soubojů. A regenerace asi nebyla taky úplně nejlepší. Tak, co vám mám povídat, oni tehdy žádnou životosprávu vůbec nedrželi. Regenerace byla minimální, pokud byla, uskutečňovala se obvykle v hospodě. Ovšem, kdo znal zdravotní stav Ivana Hlinky, tak ví, že to byl v padesáti letech v podstatě starý člověk, mám na mysli jeho srdce, cévy a tak dále. Nebylo možné to nějak ovlivnit, sportovci si přes den dělali, co chtěli, nešlo je nějak sledovat, nařídit jim nějakou disciplínu, pokud o to nedbali sami. Jaroslav Holík byl vážně nemocen a přišel dokonce o nohu. Ucpaly se mu cévy, cévní systém mu „odešel“. Jinak bych ještě rád dodal, že je zajímavé, že obecně pod slovem dieta si lidé představují „abych neztloustl“. Sportovec v tréninku s tloustnutím nemám problémy. Tudíž nemá žádnou motivaci se o sebe starat, nemá strašáka. Když sportovci přestanou vrcholově sportovat, začnou obvykle přibírat. Teď jsem třeba viděl bývalého brankáře fotbalového národního týmu a Bohemians Praha Zdeňka Hrušku. Když jsme u těch slavných klokanů, tak třeba Antonín Panenka zase kulhá. Ten má problémy s kyčlemi. Ale je to něco podobného, o čem jsme již mluvili. Ono to u sportovců nezávisí na nějakém drilu, jako spíše na osvětě. Podívejte se na některé nadějné tenistky, jako byly třeba Bedáňová nebo Vaidišová, tam je také možné hledat důvody brzkého konce jejich kariéry ve špatném stravování. Je zapotřebí komplexní výživa a péče, vrcholový trénink a výkony se nedají utáhnout na potravinových doplňcích. Co si myslíte o Tour de France? Je normální jet do alpských výšek každý den rychlostí několik desítek kilometrů v hodině? Je to vůbec zdravé? Co si myslíte o užívání podpůrných prostředků, ať jsou ještě legální nebo už nelegální? Zdravé to určitě není, je to enormně namáhavé a enormně vysilující. V poslední době jsme četli o dopingových případech hned několika sprinterů, kteří ve své obhajobě říkali, že „uvěřili některým lidem“. A co jim uvěřili? Tvrzení, že to udělají tak, aby se na to nepřišlo. A nedokázali to. Také je pravda, že se mnozí sportovci skrývají, nezúčastňují se závodů. Není tajemstvím, že není nic nesnadného si dopingové testy udělat a podle nich se zařídit. Nastoupit do závodu, až když jsem čistý. Jinak souhlasím s doktorem Hnízdilem, že proti dopingu je to nevyhratelný boj. Ale je pravda, že doping pomáhá hlavně u silových a vytrvalostních disciplin, u kolektivních her to není tak významné. Nové schopnosti a šikovnost tím nikdo nezíská, ale u sportu, kdy „jenom“ šlapu nebo něco zvedám, podpůrné prostředky můžou hrát velkou roli. Doping může udělat dvacet třicet procent výkonu, správná výživa méně. Tak těch deset, o nichž jsme mluvili. Text: PAVEL PROCHÁZKA
Zdroj: časopis Hattrick, září 2013, čl. MUDr. JOSEF JONÁŠ: Horváth může tloustnout i z přebytku cukru, str. 91–92, na novinových stáncích od 12. 9. 2013
