MĚSTYS PŘEDMĚSTÍ VESELÍ

• "L

./

~ '1

•

.

.;.1 .

i'~~~' . i .'

~

...

J

/

J

I

'i;ť,

MĚSTYS PŘEDMĚSTÍ VESELÍ. 1913.

L. MĚSTYS PŘEDMĚSTÍ VESELí. '5 "

JEHO MINULOST A PŘÍTOMNOST.

I

1

..I

1 i

KU SLAVNOSTEM POVÝŠENÍ OBCE NA MĚSTYS VYDAL SLAVNOSTNÍ VÝBOR.

USPOŘÁDAL J. LANGÁŠEK.

_...------r'" ..'

r'

..... ,.,.,'...

"'iI3ZMilii1:n71

_

",--p

-'

.•

-

~

-

."

=~',,"w•••

4 •• \••.•.••

(

D~ ANTONIN KANOVNÍK

A PROBOŠT

CYRILL STOJAN,

V KROM~!HžI,

ZEMSKÝ

A ~ÍŠSKÝ

POSLANEC,

KAREL KERNDL, c.

K. ZEMSKÝ

SOUDNÍ

RADA

V. V. V UH.

OSTROZE.

D~ OTAKAR BARON PRAŽÁK, ZEMSKÝ

POSLANEC

V BRN~.

TOMÁŠ KOUTNÝ, ZEM.

POSLANEC

V HODONfNt:.

ANT. SMRČEK, ~ÍšsKÝ

POSLANEC

V BRN~.

ATD.

~

STAROSTA:

KOZUMPLÍK

1. DANĚK MARTIN. 2. ŽÁDNÍK RUDOLF. 3. KRATOCHVÍL VINCENC.

4. 5. 6. 7.

MARTIN.

Dfu NEUMANN BOH. HANAK MARTIN. KOLÁŘÍK JOSEF. JUŘENA ANTONÍN.

8. RANDA JOSEF. 9. ŽŮREK ROCHUS. 10. KOSEČEK FRANTIŠEK.

ČLENOVÉ OBECNÍHO VÝBORU: BAĎURA

JAN.

BAŠTlNEC

ALBERT.

FRANTIŠEK.

GRABEC HORKÝ

JANIK

ČENĚK.

EHRENHAFT GLOZA

P. JAN

JINDŘICH.

JUŘENA KRMIČEK

MIKOLA

ŠIŠPERA

MATĚJ.

JAN.

JUŘENA FRANTIŠEK

TOMÁŠ.

KOZÁČEK

ANTONÍN. MARTIN

HORÁK

FRANTIŠEK.

Č. 113.

JOSEF. ANTONÍN.

JAKUB.

ČECH HANÁK

JAN.

VíTOVSKÝ

BíLEK

HANÁK

VAJDíK

PAVEL.

ADOLF.

MATĚJ.

TOMEČEK

JAN.

NEJEZCHLEBA

FRANTIŠEK.

ROSENBLATT

JOSEF.

MATUŠKA

JAN. BARTOLOMĚJ.

NÝZNER

JANČíK.

Č. 92.

EMANUEL.

KREJčí

JAKUB.

LERCHE

KAREL.

KOZUMPLlK

ANTONÍN.

RANDA

KOZUMPLlK

FRANTIŠEK.

RATAJSKÝ

FRANTIŠEK.

KOZUMPLlK

JAN.

ŠIŠPERA

KAREL. FRANTIŠEK.

Domove, domove drahý a jediný! -

L

áska k rodičům, k rodné obci a vlasti jest vrozena. Často však zdá se nám, jakoby ji nebylo, jakoby vymřela z lidských srdcí. Mluvme tu mnohému člověku o rodičích, kteří mu život dali, mluvme mu o rodné obci, kde mládí své prožil, vzpomeňme mu vlasti, jejíž příslušníkem jest, zůstane chladným, srdce mu rychleji nezabuší, sladký pocit nejčistší lásky nerozehřeje jeho nitra, nezarosí mu očí. Kde jest ta láska, která je vrozena, která provází člověka od kolébky ku h.obu, která člověka člověkem činí? Kde jest? Kam se poděla z tak mnohého srdce? Život našich lidí jest tvrdý, jest bojem o skývu chleba. Jaký div, že pak jemnější pocity a záchvěvy potlačuje, že símě tak svaté a nadějné, símě lásky, které vložila příroda sama do srdce člověka, nemůže často vzklíčiti, nemůže vyrůsti, nemůže rozviti se v bohatý květ. Sirně však není ztraceno! Ono čeká na vhodnou chvilku, čeká na krůpěj vláhy, na náhlý otřes, aby i ono ožilo, rozzelenalo se a vůní svých květů zalilo celé nitro člověka, o kterém jsme myslili, že ani srdce nemá. A kdy přijde chvíle tak vzácná? U někoho nikdy; u mnohého přinese ji okamžik hlubokého pohnutí: Loučení s rodiči na prahu rodinném i u hrobu, odchod z domova, z vlasti, pobyt v daleké cizině. V cizině srdce člověka nejčastěji se vzpamatuje, nejčastěji se zaleje nezměrnou touhou pohleděti alespoň jednou ještě v oči dobré matičky, tatíčka, spatřiti zase rodnou obec, rodný kraj. Pojednou ožije, vybaví se tisíce vzpomínek. Símě vzklíčilo, láska se probudila! Kéž chvíle tato svatá, požehnaná navštíví všechna srdce našich rodáků, kéž navštívÍ je alespoň dnes, kdy naše rodná, domovská obec slaví veliký svátek, slaví své povýšení na městys.

~---"".~-"'-"''''''''''''~'-'''''''-'';''''''';;''''' ..~''''''''''~''''

----~

._---

Předměstí Veselí městysem.

P

ři rychlém rozvoji obce naší v posledních desetiletích, který způsoben byl postavením dráhy, rozsáhlého nádraží s topírnou, zřízením průmyslových závodů, vzrůstem obchodů, I-emesel i trhů, které se již od r. 1841 v naší obci konají, zlaciněním a umožněním úvěru v místní záložně, která z nepatrných počátků neobyčejně vzrostla, reorganisací škol a zřízením škol měšťanských, měnila se obec naše víc a více ze s lov á c k é v s i v mě s teč k o. Tu přirozeně pocítila se potřeba, aby všestranný tento rozvoj byl podporován povýšením obce na městys. Obecní zastupitelstvo, vykonavši rychle přípravné práce, podalo dne 6. listopadu roku 1911 žádost Jeho Veličenstvu, císaři a králi Františku Josefovi o povýšení na městys. Žádost tato, podporována byvši urozeným pánem, panem Bedřichem hrabětem Chorinským, majitelem panství veselského, a poslanci za náš kraj, zvláště proboštem Msg. Dr. Antonínem Stojanem, Dr. Otakarem baronem Pražákem, inženýrem Antonínem Smrčkem, byla příznivě vyřízena a obec Předměstí Veselí povýšena byla dnem 27. dubna 1913 na městys.

Dekret o povýšení. C. k. okresní

hejtmanství

v Uherském

Hradišti,

dne 26. května 1913.

Jeho cís. a král. Apoštolské Veličenstvo ráčil Nejvyšším rozhodnutím ze dne 27. dubna 1913 obec Předměstí Veselí v politickém okresu Uhersko-Hradišťském na l11ěstys nejmilostivěji povýšiti.

Následkem výnosu c. k. ministerstva vnitra ze dne 3. května 1913, čís. 38.498 ex 1912, sděleného sem výnosem c. k. místodržitelství v Brně ze dne 7. května 1913, čís. 35.247, dává se tímto o tom představenstvu obce věděti s podotknutím, že jest Vám volno za příčinou listinného osvědčení tohoto aktu Nejvyšší milosti za vyhotovení Nejvyššího diplomu povýšení obce Předměstí Veselí na městys zakročiti. Nečiní-li se při tom nároku na držení znaku (erbu), tedy jest za tento diplom poplatek za vyhotovení . . . . . . . . . . . . . . . 262 K (1. j. dvě stě šedesát dvě koruny) kanceláři výpomocných úřadů při ministerstvu vnitra. zaslati. V tom případě, že městys Předměstí Veselí též povolení ku držení znaku nabýti hodlá, bylo by žádosti dotyčné připojiti heraldicky a v barvách provedený návrh dotyčného znaku, který by bylo do diplomu pojati vedle popisu téhož, jakož i kvitanci o tom, že ve smyslu § 154. patentu o taxách předepsaný poplatek za propůjčení štítu per . 210 K (1. j. dvě stě deset korun) u pokladny taxovního úřadu ve Vídni III. (vordere 2011amtsstrasse Nr. 5) anebo u c. k. berního úřadu v Vh. Hradišti zaplacen byl a jest v tomto případě na obnos . 360 K (1. j. tři sta šedesát korun) stoupající poplatek za vyhotovení ředitelství pomocných úřadů při ministerstvu vnitra zaslati. ....

L

s)

..

P

amátné kraje moravského Slovenska na jihovýchodní Moravě působí na lidskou mysl svou minulostí i přítomností. Půvabu dodávají mu slavná minulost jako střed velkomoravské říše, veliké události dějinné, velebný duch sv. Cyri11a a Methoda, kteří odtud šířili učení křesťanské v milém národě českém, duch Jana Amosa Komenského, rodáka zdejšího, jenž učil národy novému, přirozenému způsobu vyučování a vychování, a příroda; ale mocně dotýkají se člověka i neobyčejná utrpení, známá od IX.-XVII. století. Co útrap, krutostí nelidských vpády a válkami utrpělo moravské Slovensko! Kraje někdy hustě zalidněné byly v těch stoletích mečem a ohněm tak zpustošeny, že četné osady zmizely s povrchu zemského, i bývalé sídlo panovnické, a nikdy již z rumu a popela nevstaly. Obyvatelé byli většinou pobiti neb do zajetí odvlečeni. Na celé Moravč utrpělo nejvíce moravské Slovensko." 1) A v tomto památném kraji leží i naše obec Předměstí Veselí. Jest samostatnou obcí katastrální a politickou v pol. okresu Uh.-Hradišťském, v soudním okresu Uh.Ostrožském. Leží na levém břehu řeky Moravy ve výši 180 m. nad hladinou mořskou. Dějiny jeho souvisí úzce s dějinami města Veselí a zámku veselského, od nichž Předměstí odděleno jest jen řekou Moravou. Náleží mezi prastaré osady markrabství Moravského, ačkoli s první písemnou známkou o něm shledáváme se teprve ve století 13. Roku 1261 připomíná se totiž v zemských deskách olomouckých jako svědek Sudomír z Veselí. Že však stávalo už mnohem dříve, viděti z toho, že již roku 1254. povolen byl králem českým Přemyslem Otakarem II. Veselí výroční trh na pondělí po neděli květné. Jako nejstarší majitelé panství Veselského a tím i Pře d mě s ti Veselí jmenuje se roku 1315 slavný a starožitný rod pánů ze Šternberka. V rodu tom zůstalo Veselí až do roku 1447. Vynikl z rodu toho Jaroslav ze Šternberka, jenž od r. 1408 spravoval panství Veselské za nezletilé bratry, syny Markvarta ze Šternberka. Psal se

-~-

-----~--~

_ .... - ...--~~,

_

(

.--I' I

i I

I

Jaroslav ze Šternberka, jinak z Veselí. Sestra jeho Anna ze Šternberka, jinak z Veselí, odstoupila mu roku 1415 dne 29. června podíl, který jí dědičně příslušel na tvrzi i městě Veselí i s patronátním právem, začež Jaroslav dal jí zapsati na vesnicích Vnorovách a Spinku 500 kop grošů a kdyby se snad něco nedostávalo, že má se doplniti na vesnici Louce.2) Jaroslav padl v památné bitvě pod Vyšehradem 1. listopadu 1420, v níž padl květ šlechty české i moravské.3) Jeho dědic a nástupce Zdeněk ze Šternberka a Konopiště prodal Veselí r. 1447 Mikuláši z Vojslavic a jeho dědicům zboží své vlastní, totiž tvrz Veselí s městem i předměstím a jejich příslušenstvím, jakož i s vesnicemi: Břehy, Písek, Lhota, Blatnička, Žeravinky, Tasov, Louka, Kuželové, Vrbka, která se jmenuje zedraná, Jarazice (Zarazice), tvrz Strání, Slavkov, Sucháloza se vším příslušenstvím, jakož i právo dědické na vesnicích Vnorovy (Znorovy) a Boršice s příslušenstvím.4) Pánové z Vojslavic byli majiteli Veselí od roku 1447-1526 a psali se potom z Vojslavic a z Veselí. Po Mikuláši z Vojslavic a Veselí následovali jeho synové Mikuláš a Václav. Mikuláš jmenoval v poslední vůli dědicem svého strýce královského purkrabího na Kar1štýně Heřmana z Vojslavic. Synové jeho Jan a Václav prodali Veselí (tvrz a město Veselí s předměstím, mýtem a farou, Břehy s vinohrady a desátkem, Zarazice s vinohrady, Spinek s vinohrady) roku 1526 Hynkovi Bilíkovi z Kornic. Po něm následovali jeho synové: Smil, Jan a Václav. Václav přežil bratry a zanechal panství roku 1578 synům své sestry Johany: Václavovi a Vilémovi Tetauerovi z Tetova na Malenovicích a Novém Světlově. Ti však dlouho panství nepodrželi. Neboť již r. 1587 prodali Veselí Jakubovi Vojsko z Bohdunčovic, prokuratorovi mor. komory. Po něm zdědili Veselí jeho synové Bedřich a Karel. Za doby té trpělo Veselí město i Předměstí velice vpády uherských povstalců za vedení knížete Štěpána Bočkaje. Současné paměti, zvláště Paměti Pavla Urbani· desa, bratrského kněze ve Znorovách, rodem z Rohatce, mnoho smutného z doby té vypravují. Začátkem května r. 1605 vpadli Bočkajovci na Moravu a celou krajinu od Uh. Brodu až po Strážnici zpustošili. "Pročež rozlítivše se nepřátelé, ohněm všecko pálili, města, městečka i vesnice od Strážnice až po Zlín. Předměstí Veselské i Ostrožské, Hluk, Lipov a jiné dědiny u Strážnice, Veselí u Ostrohu zapálili." Událost u Veselí vypravuje spisovatel pamětí kraje Hradišfského toho věku Jiří Rudolf Přenský, městský písař v Uh. Hradišti, syn měšťana Veselského, Pavla Přenského: "V roku 1605 přišel Turek a Tatar, v pondělí svatodušní (30. května) od No2) Zemské desky brněnské r. 1415. 3) Palacký, Dějiny III. str. 362.

') Zemské desky r. 1447, 711.

vého Města z Uher k Veselí tak tiše, že o něm žádný nic nezvěděl ani neslyšel. Můj otec pak šel do pole, sám pátý, na obilí pohledat; na dobrou čtvrt míli když od města byli, 30 tatarů na ně přišlo a do kola je sobě objeli. Ti pak tovaryši otce mého klekali na kolena a prosili o milost. Tu hned je pořád stínali. Můj otec vidouce to, budouc čerstvý a majíce šabli tatarskou v ruce, dal se v utíkání, bránil se jim a nedal k sobě ani pěšky ani na koni přijít ... A tak ho zpátky v širém poli hnali až k samému dvoru u Veselí. Z těch pak Tatarů na to štěstí žádné ručnice neb pistolety neměli, nýbrž všecko šipkami do něho stříleli, kterýchžto 16 v sobě přinesl, avšak žádná mu neškodila, protože měl kabát berchanový na sobě a bavlnou tuze, jakž tehdáž nosívali, vycpávaný, okromě jedna skrz ruku mu přešla.'(5) "Následky povstání Bočkajova byly pro Moravu a hlavně pro naše Slovácko velmi smutné. Jihovýchodní část země obrácena byla v poušť, obyvatelstvo bylo vyhubeno neb odvlečeno do zajetí, značná část osad zanikla, netoliko útrapami válečnými, nýbrž i morovou nákazou, která tehda do země byla zavlečena. "6) Po těch útrapách uplynulo sotva 13 let a přiblížila se krutá 30letá válka. Vpády Uhrů pod vůdcovstvím Betlena Gabora opět ohromných škod v kraji našem nadělaly. Paměti města Veselí z r. 1620 vypravují: "Betlehem (t. j. Betlen Gabor) s nemalým počtem lidu okolo města Veselí se položil a jej dobývati počal. V městě nebylo jenom 50 mušketýrů novoverbovaných. Bránili se v městě 7 dní. Betlehem střílel třemi stranami, v každé straně po 7 kusích; kteréž kule sú před rukami, každá váží 37 funtů. Nemohúce obstáti v městě ti mušketýři, retirovali se do zámku a město sami zapálili a v zámku zase 7 dní se bránili. Betlehem opět do zámku z těch kusů ve tři strany bil ve dne i v noci, všecek rozházel. Nemohouce již v zámku ti mušketýři obstáti, vyšli fortnú za zámek a přes lesy se retirovali až k městu Hradišti. A Betlehem se zdržoval při Veselí 5 nedělí a odtáhl pryč." Zmíněný již Jiří Rudolf Přenský píše o tom vpádu Betlena Gabora, kterak Veselí statečně se bránilo. "Do Veselí pak, kde byl mladý pán Fridrich Vočko, který právě o masopustě se měl ženit, a 30 mušketýrů sobě pro zámek zverboval, přitáhlo podobně těch Uhrů 6 karnet (setnin jízdy), kteřížto chtěli svůj kvartýr v městě míti. K čemuž pan Vočko dopustiti nechtě, aby na předměstí se rozložili, se prohlásil, tu že se jim ven proviant vydá. Pro tu příčinu jich do města a zámku pustiti nechtěl, že věděl, jak v Ostroze a Strážnici zacházeli, kde jaké víno bylo, obilí, dobytek, to všechno brali, a netoliko do Skalice, ale dále do Uher voziti dali. Ba ani ta předena v klubiskách obstáti nemohla. Mezi tím pak byl jeden zeman uherský na své chalupě na předměstí, toho byl udělal pan Vočko nad těmi mušketýry za hejtmana. Ten navedl pána svého, aby se ") Slavík, str. 10. 6) R. Dvořák, Dějiny Moravy str. 493.

tak diskreto (opatrně) ukázal proti těm oficírům uherským, co za městem leží, a jich k obědu sobě pozval. Což také učinil a dobře jich po uhersky, a to s pitím, traktíroval. Leželi pak oni tam více nežli týden a v městě Veselí brány se neotvíraly. Byly dva domy při samém městě, na předměstí tu, kde se od Bzence a Ostroha jezdí. V těch domech nebyl žádný; nebo ze všech dědin i předměstí všichni lidé zutíkali a do města Veselí se uchýlili, kteréhožto lidu mnoho set bylo, jak mužského, tak ženského pohlaví, a ti panští mušketýři, měšfané a sedláci vždy na bratšaftě (pohotově) u brány byli. Nedal na to žádný bedlivého pozoru, a jednu noc skoro všichni ti Uhři do těch 2 domů vlezli, tam pod střechy, do komor a kde který mohl, skryli se, takže žádný o nich nic nevěděl. Když již pak dobře na den bylo, procházeli se někteří ti oficíři uherští před mostem a přijdouce na most, který zdvižen byl, žádali, aby byli 2 neb 3 do města puštěni, že by sobě chtěli prachu a kulek nakoupiti. Což za hrubou chvíli se jim to učiniti nechtělo, až ten Uher, hejtman mušketýrův panských, šel sám k pánu a přimlouval se, aby byli puštěni tři nebo čtyři, že nám nic neučiní. Zatím pak přišel ten hejtman a poručil spustit ten most. Vejdouce na most zdvihací, stáli na něm. A byly pak při tom mostě toliko provazy místo řetězů. Tu ti hned zrádní Uhři vytáhnouce šably své, ty provazy zpřetínali, že mosta více zdvihnout nemohli. nA tu hned ti Uhři po lidech sekali a stříleli, takže ti mušketýři, měšfané i sedláci zutíkati se museli. Byl pak v tom městě jeden měšfan, jménem Pavel Přenský, ten čas purkmistr. Byl při obědě doma a nevěda nic, co se to šije, vezma mušket (pušku), běžel k bráně a vida, že již lid všechen utíká, napomínal je, aby se pamatovali a bránili. Tu on přifasujíc lunt k mušketu, kdy ti Uhři nejvíce od brány k rynku se valili, mezi ně střelil, a majíce mušket dvouma kulemi nabitý, dva kapitány hned smrtelně postřelil. A nemajíce času zase k nabití mušketu, maje ještě tu šabli, kterou se roku 1605 Turkům a Tatarfim v poli obránil, do těch Uhrů všech sám se dal a tou šablí po nich sekal a roubal, takže jich všechny v té ulici od brány, než na rynk přešli, zastavil; městský lid všechen utekl; takže ti Uhři nemohli mu nic učiniti, až ho na plac (na rynk) vtlačili a tu do něho z pistolet (z bam bitek) stříleli. Což 3 rány smrtelně jest v sobě naskrz měl a přece na zem nepadl. Až krev ho ucházela, tu na jedno koleno klekl, tu šablou se bráně k sobě přistoupiti nedal, až posledně špatný jeden cúra pozadu palicí v hlavu ho udeřil, až se i skáceti musil. A když tak již na zemi ležel, hlavu mu sfali a bez mála celý týden na rynku ho ležeti nechali; nebo nebyl tu žádný, kdo by ho byl pochoval. Ze zámku nesměl žádný do města se ukázat. Ti Uhři potomně ho sami litovali, že se tak hrdinsky choval a že na tak mnoho lidu se směl opovážit, a že kdyby těch dvou kapitánů nebyf postřelil, že by mu nebyli nic udělali. Město pak všechno, kde co bylo, náležitě a na čisto vyrabovali.· O roku 1621 vypravuje: nNa podzim pak, když hrozny zaměkly a ovoce již zralé bylo, tu táhl zase znovu sám o sobě Betlen Gabor s Uhry a Turky, kníže neb

· \~~

•

~-'.

_.-.-CCc.

~~C--

~_:c_.~_~

-~

, I, markrabě Krnovské s německým lidem, kterého dobře všeho přes 30 tisíc bylo, sem do Moravy. Skalice se hned poddala. Strážnice se pak počala drobet bránit, také se poddala. Když pak od Strážnice celá armáda k Veselí šla, tu majíce některý kousek železný (dělo) na zámku, na věži je vytáhli. A když k dědině Zarazicím chtěli upřímo k mostu Veselí jít, tu na něj z těch kousků až k té dědině stříleli, takže ta celá armáda musila na pravou ruku k Žeravinkám, odtud k Blatnici maršírovat. A tu své ležení napřed Turci od Blatnice, ostatní pak Krnovský lid, kterého do 15 tisíc bylo, u Milokoště a zahrady Veselské, kde Novokřtěnci bývali, tu se položili. - Byl pak ten rok veliký hlad a mor, protože ten rok se nic neselo. Jak se armáda kladla,. hned cís. mlýn, pivovar před zámkem zapálili, na mlýnech pak mnoho set obilí a mouky pohořelo a na hromadách pálené leželo. To vojsko, v poli co leželo, mělo veliký hlad, obzvláštně pak mušketýři, ti jako slepí na tu spálenou mouku po břiších lezli a ze zámku, kdy kterého viděli, pět, šest z mušket na ně stříleli, takže některé sto jich tu zůstalo. A jak v ležení bylo slyšet, že když Betlen Gabor Prešpurk dobýval, že jich tam tolik nepohynulo. A tak Betlen Gabor s knížetem Krnovským poručil na 3 strany co největší kartouny (děla) vytáhnouti a k zámku stříleti. Což mnoho set ran se učinilo a zámek veskrz a skrz prostříleli, takže se nesměl žádný v horních pokojích ukázati, nýbrž pod zemí v sklepích museli lidé býti. Byla jest věže veliká okrúhlá bez střechy a nad míru tlustá u toho zámku v rohu; k té několik dní ze 4 kartounů stříleli a nemohli ji srazit. A nebyli by jí nic u~inili, nežli že bylo jedno okno veliké jako vrata, k tomu oknu do rohu stále tak mířně stříleli, až ji srazili. Na vrchu pak té věže bez špice byly toliko na trámcích desky pokladené. Ti mušketýři a jedna vojanka tam svou kratochvíli měli a nepříteli z konvice připíjeli a velmi špatná slova jim podávali. Což všechno slyšeli; nebo nebyly kusy daleko, toliko přes vodu. Ti všichni s tou věží do vody se zasypali; toliko jeden mušketýr se pamatoval; nebo ne všechna věže spadla, toliko polovice, jak by ji od vrchu až nazpod rozštípl. Chytil se dřeva, co na něm zvon aneb cimbál od hodin visel a velikou chvíli se tak držel, potom dole se spustil a krk sobě narazil; potomně ještě drahný čas živ byl a pod panem hejtmanem Thadea Trompeta kompanie kaprálem potom zůstal. A tak ty 2 kom panie od regimentu Lichtenštejnského, které v zámku ležely, nemajíce již ani kusu chleba ani jinších proviantů, pozadu za zámkem museli sobě díru ve zdi prolámat, kudy by ven byli vyšli, protože obě brány z zámku všechny hlinou až do vrchu zasypané byly. Nočním časem, majíce lodi přes vodu, ticho, že žádný nic neviděl, do štěpnice přešli a odtud do Ostroha přes štěpnice šli a po sobě nic nezanechali, toliko jeden hejtmana vůz kom orný (přikrytý) a 6 koní. Měli ještě dvě tuně prachu a luntů něco; jednu tuni založili nad branou a druhou nad maštalemi (konírnami). Když pak lid císařský odtud vyšel, vyšli také někteří měšťané ven do ležení Betlena Gáborského a Krnovského hnedky a oznámili, že jsou císařští již pryč. Kdež ještě

hned přede dnem někteří Uhři po deskách přes vodu se přeplavili do zámku, v patách pak za nimi hned Němci. Němci pak vyhnali Uhry ven ze zámku, a tu počali rabovat po pokojích; však málo co nalezli. A kdy se počalo již rozednívat, tu jedna tuně prachu se chytila a bránu rozhodila. Což nemalý strach na ty Němce přišel. Domnívajíc se, že by to nějaký podvod byl a že by ještě císařští tam byli, sem i tam se všechno poschovávalo. Když po hrubé chvíli nebylo nic slyšet, zase se do rabování dali. Zatím pak ta druhá tuně se zapálila, takže střecha hořet počala. Tu oni sami Němci to zahasi1i. A když již dobrý den byl, lid, co tam v zámku byl, do koši1 ze šatů vysvláčili, jakž i mně tak učinili; potom mě ze zámku Krnovští a mého bratra mladšího Daniela Turci do ležení vzali. Na druhý den pak sám Betlen Gabor a Krnovské kníže k zámku přišli a nařídili, aby jej zapálili. Že bylo v pokojích moc slámy a dříví, kde soldati císařští leželi, hned se to všechno chytilo a ti dva generáli na to se dívali, až to všechno spadlo." Po těchto ukázkách útrap našich předků vrátíme se k dalšímu líčení dějin Veselí. Bedřich Vojsko z Bohdunčovic držel panství jen do roku 1624. Zúčastnil se odboje proti císaři Ferdinandovi II. a proto panství jeho bylo skonfiskováno a připadlo královské komoře. Ta prodala je r. 1626 Tomáši Božníkovi z Madrorbel hraběti Hoštýnskému za 60.000 tolarů za služby císaři prokázané. Panství bylo velice zpustlé. Město i Předměstí liduprázdné, mnozí totiž od Turků usmrceni, jiní do zajetí odvlečeni. Nový majetník panství staral se všemožně, aby škody byly napraveny. Vystavěl znovu zámek, mlýn a pivovar, povolal nové obyvatele. Poněvadž syna nezanechal, dědila Veselí jeho dcera Kateřina, která provdána byla za Františka svobodného pána z Primu, pána na Rájci a později na Veselí. Po ní zdědila Veselí její dcera Anežka,· která je roku 1646 prodala nejvyššímu komorníku a zemskému hejtmanu moravskému Janu hraběti z RoUalu, pánu na Napajedlích, Kvasicích a Tlumačově, který však od té doby, co složil úřad hejtmanský, usadil se trvale ve Vídni. Za něho skončila nešťastná válka 30letá r. 1648. Pro moravské Slovácko bylo kromě válečné pohromy a škod válkou způsobených velikou škodou, že mnoho obyvatelstva nekatolického z Moravy se vystěhovalo do ciziny, a tím ubylo mnoho pilného, snaživého obyvatelstva. A již patnáct let po 30leté válce bylo mor. Slovensko opět znovu zpustošeno až běda. Turci a Tataři najali si vyzvědače, poslali jich 40 do Moravy a Slezska, přestrojených nejvíce za poutníky a žebráky, aby vypátrali, jak jsou města opevněna a jak jich lze nejsnáze dobýti, kolik lidu v zemi, jaké vody a průsmyky, kterými z nich vede nejkratší cesta. Na základě těchto zpráv vyzvědačských Tataři vyrazili se svým chánem od Nových Zámků na západ, když jim velký vezír rozkázal, aby si svůj žold uhradili z loupeže na Moravě. Překročivše 3. září 1663 řeku Váh, průsmyky karpatskými vtrhli do okolí a rozlili se jako zhoubná povodeň po východní a jižní Moravě, všechno daleko široko hubíce mečem i ohněm. Mnohá ohrazená města se uhájila, tak zejména stateční obyvatelé města Veselí od-

razili 4. září útok Tatarův od hradeb městských.7) Kronikář toho času o tom vypravuje: "Léta 1663, 4. září, Tatar vpád udělal do Moravy, a tu valem přímo hnal k samému městu do brány Veselí. Což jsme se mu opřeli a naň z mušketů stříleli. Mnoho i cizozemců z tureckého pomezí u samé brány jsme obránili a odrazili. Vidúce, že se naň tuze střílí, spátkem utekl a nemalú škodu na čtvrt míle okoličně městečka, dědiny vypálil, lidu nesčíslný počet pozajímal a do Turek zahnal. Ve dvou nedělích zas v ta místa vpadl nenadále, mnoho lidu zajal, ale k městu Veselí na blíž nesměl. "8) 19. září t. r. vpadli Turci do Moravy po druhé. Řádění jejich potrvalo šest dní a souvěká zpráva líčí je hrozným způsobem: "Lidé přes 40 roků staří byli posekáni, mladí, zvláště dívky a hezcí hoši zajímáni a v pytlích křížem na koně házeni, do pytlů děr naděláno, hlavy zajatců jimi prostrčeny, aby mohli dýchati; takových pytlů naplněných nešťastnými obětmi přes 1000 bylo naloženo a na 12.000 křesťanů z Moravy tehda odvlečeno do zajetí." 9) "S ubohými zajatci odehnali Tataři nesmírné množství koní, dobytka hovězího a skopového, nejvíce u hranic z panství Strážnického, Ostrožského (a též Veselského) kde sotva dvacátý díl dobytka zůstal." 10) Na Předměstí Veselí bylo 16 lidí zabito neb zajato, 8 koní uloupeno, v Zarazicích 4 lidé zabiti neb zajati, 4 koně uloupeni, ve Znorovách 33 lidí zabito neb zajato, 21 koní uloupeno. Jak to vypadalo tehdy na našem Slovácku, až úzko člověku. Ještě r. 1673 mělo panství Veselské přes čtvrtinu pustých domů a na Předměstí Veselí bylo toho roku 8 lánů pozemků pustých, neobdělávaných a 41 domů pustých. Na panství Veselském bylo roku 1667 pustých domů 74, roku 1673 pustých rolí I. třídy 1213 měřic, II. třídy 747 měřic. Počet obyvatelstva klesl na polovici bývalého počtu. Zdálo se, že bude lépe, když ujednán byl 10. srpna 1664 v Železných Hradech s Turky mír na 20 let. Než doba ta ani neuplynula a našemu Slovácku nastaly nové útrapy. Roku 1680 vtrhli na moravské Slovácko uherští Kuruci, kteří byli ve spojení s Turky proti císaři Leopoldovi I. Všude pálili, plenili, vraždili, hanebnosti páchali, lidi zajímali a do zajetí odvlékli'. K tomu přidružil se ještě mor, jímž zahynulo mnoho lidí. V době té byl majitelem panství Veselského Michal Urmeni z Urmenu. Zanechal tři dcery, jež měly spor o panství Veselské s Janem Chrystoforem hrab. z Rottalu. Spor rozhodnut ve prospěch dcer Urmenových. I uvázaly se v držení Veselí r. 170l. Byly tři sestry. Nejstarší Anna Maria, manželka Jiřího Bartodějského, Helena Norberta, manželka Františka Lichnovského a Maria Kateřina, manželka Ferdinanda Ludvíka 7) Dvořák, str. 657. 8) Slavík, str. 38. 9) Dvořák, str. 659. 10) Slavík, str. 39.

....

~.~-) 1,

\

Cosy (Kozy) rytíře z Hradiště. Poněvadž však panství bylo velice zadluženo, prodaly je tyto sestry r. 1707 Maxmiliánu Želeckému svob. pánu z Počenic, pánu na Pršticích a jeho manželce Maxmiliáně Želecké svob. paní z Počenic, rozené z LČlwenthurmu, za 165.000 zL, jeden zlatý po 60 kro počítajíc. K panství patřilo tehdy město Veselí, Předměstí Veselí, ves Vnorovy (Znorovy), Písek a Zarazice. Kupní smlouva ze dne 22. července 1707 je ve zdejším zámeckém archivu. Jimi postaven byl zdejší krásný kostel svatých Andělů Strážných s klášterem a odevzdán mnichům Servitům. Maxmilián Želecký zemřel v Pršticích 26. srpna 1717, pochován jest v kryptě v kostele sv. Andělů Strážných. Universální dědičkou jmenoval svou manželku Maxmiliánu, . která, poněvadž neměla dětí, poručila panství Veselské svému švakrovi Janu Felixu Želeckému, svob. pánu z Počenic, kanovníku arcijáhnu v Olomouci. Maxmiliána zemřela ve Veselí roku 1730 a pochována byla ve zdejší kryptě vedle svého manžela. Felix Želecký byl však jen krátce pánem Veselí. Zemřel již 2. března 1731 v Brně, pochován v kryptě ve Veselí, ustanoviv ve své závěti universálním dědicem Františka Karla Chorinského, svobodného pána z Ledské, pána na Pačlavicích, Jeho Veličenstva radu, přísedícího zemského soudu, hejtmana kraje hradišťského, tím nastoupil v majetek panství Veselského rod hrabat Chorinských, v jejichž rodě je Veselí dosud. Jako obyvatelstvo slovácké ve století 17. bylo ustavičně vpády nepřátelskými stíháno, nejinak začínalo století 18. Sotva lid náš pIJ 30leté válce a vpádech Turkův a Tatarů poněkud se zotavoval, nastaly mu na počátku 18. století nové trýzně a nové pohromy, opět vpády Uhrů na Moravu, od roku 1703-1710 t. zv.• Kurucká vojna". Opakovalo se znovu, co za dřívějších vpádů. "Uhři dne 5. března 1704 zapálili Hroznovou Lhotu, Tasov a město Veselí, vyplenili Veselí." Roku 1706 odehnali z Veselí mnoho dobytka. Od r. 1740-1742 byla 1. válka slezská. I v této válce obyvatelé Veselí mnoho vytrpěli. Majitel panství Veselského František Karel baron Chorinský zemřel 6. března r. 1741 a pochován byl v hrobce v kostele sv. Andělů Strážných pod oltářem Panny Marie bolestné. Za něho vystavěn byl nový kostel v Městě Veselí. Zůstalo po něm 6 synů a 4 dcery. Nejstarší byl Matěj Chorinský, jenž stal se r. 1777 prvním biskupem brněnským. Panství Veselí zdědil druhorozený syn František Jan (nar. 15. července 1725). Poněvadž byl při smrti otcově ještě neplnoletý, vedl za něho správu panství starší bratr Matěj. Za něho 15. března 1742 přišli v noci Prusové do Veselí, když nikdo nic netušil. Druhého dne okolo 11. hodiny odešli do Strážnice a nechali ve Veselí jen jednu kumpanii jako stráž. Dne 28. března přišel rozkaz ze Strážnice, aby složeno bylo velké výpalné, a sice měli zaplatiti: panství 10.000 zL, klášter 2000 zL, vrchní 1000 zl., farář 500 zL, mlynář 1000 zl., žid 500 zl. Byli povoláni k veliteli vojska, rozkaz jim oznámen a hned uvězněni v městě. V noci přitáhl vůdce s vojskem ze Strážnice. V každém domě bylo potom 10-15 vojáků, i hofeři měli 8-9 vojáků. Zůstali ve Veselí až do 6. dubna. Poněvadž jmenovaní obnosů určených nemohli

.

I j

I

zaplatiti, Prusové odvedli je až do Kladska. Teprve když byl uzavřen mír mezi císařovnou Marií Terezií a králem pruským Bedřichem, byli vězňové propuštěni. František Jan baron Chorinský převzal panství zadlužené, než tak dobře hospodařil, že brzy dluhy oplatil a panství zvelebil. Roku 1761 povýšen byl i s bratry do stavu hraběcího, jmenován byl nejvyšším korouhevníkem království českého, byl tajným radou a komořím, přísedícím zemského soudu, administratorem všech panství knížete Liechtenštejna atd. Byl muž vskutku vynikající. Zemřel 26. června 1812. Po něm stal se majitelem panství jeho syn František Kajetán hrabě Chorinský (nar. 1761, zemřel 2. října 1821). Již roku 1796 zdědil panství Sade~ u Třebíče. Nastoupil syn jeho Bedřich hrabě Chorinský 6. listopadu 1861), potom syn tohoto Viktor hrabě Chorinský (t 22. ledna 1901), po němž zdědil panství jeho nejstarší syn, nynější majitel Veselí Bedřich hrabě Chorinský, svob. pán z Ledské, c. a k. komoří, c. a k. rytmistr m. sl. atd. Na konec zkrátka chci se zmíniti o poddanských poměrech na panství Veselském. Kromě pohrom válečných tísnily obyvatelstvo venkovské poměry poddanské. "Nejhorší doba poddanství byla pro náš lid ve století 18. Vrchnost měla poddaného úplně ve své moci a učinila ho znenáhla svým nevolníkem, zvláště když ve 301eté válce a po ní zavládli na panstvích cizinci. Nové vrchnosti ukládaly poddanému lidu nebývalé platy a roboty, čím dále tím větší a uvrhly ho do tuhé poroby. Poměry ubohých lidí poddaných zhoršily se konečně tak, že musili zvláště v nejpilnější čas pro hospodáře ve žních robotovati týdně celých 6 dní, a to obyčejně od východu až do západu slunce. Poddaní byli nuceni robotovati za jeden týden více, než předkové jejich za celý rok I Bez vůle vrchnosti nesměli vůbec nic podniknouti, ani pro své děti. Byl to těžký osud! Na některých panstvích se při tom zacházelo s lidem až běda nekřesťansky, až samy úřady vyšší a císař Karel VI., Maria Terezia a Josef II. ujali se poddaných." ll) Nynější pokolení neví již ani, co jejich předkové zakusili. Platy a roboty byly na různých panstvích různé. Na panství Veselském poddaní platili úrok o sv. Jiří a VácIavě a za přástku dávali oves kromě Písku, a Předměstí Veselí 60 m. chmele. Roku 1694 bylo na Předměstí Veselí: 20 pololáníků, 15 čtvrtníků, 69 podsedníků, 12 rybářů. Roku 1778: 6 pololáníků, 42 čtvrtníků, 80 podsedníků, 166 domkařů, 18 podruhů. Z nich bylo t. r. robotou povinno: od roboty osvobozeno: půlláníků . 5 1 čtvrtníků. . 32 10 podsedníků . 43 37 domkařů . II5 51 podruhů __ ~.__._1_8 _ úhrnem . . 213 99

ct

Z osvobozených byl fojt, pudmistr a ostatní různě v panských službách zaměstnaní. Robota jejich toho roku byla: 5 půlláníků týdně 3 dni s 2 koni a mimo to od sv. Jana do sv. Václava 1 den týdně pěší roboty. 32 čtvrtníků týdně 3 dni s 1 koněm, 15 podsedníků týdně 3 pěší dny, 28 podsedníků ročně 26 pěších dnů, 53 domkařů ročně 26 pěších dnů, 62 domkařů ročně 52 pěších dnů, 18 podruhů ročně 13 pěších dnů. Kde byla lepší vrchnost, byly poměry poddaného snesitelnější a v neštěstí také poddaným svým pomáhala. Některé vrchnosti zřídily sýpky a kontribučenské fondy, až lidumilný císař Josef II. nařídi1'r. 1788, aby tak">vé sýpky a fondy zřízeny byly na všech panstvích. Takový kontribučenský fond zřízen byl i na panství Veselském pro 4 obce panství toho: Předměstí Veselí, Písek, Zarazice a Znorovy. Konečně roku 1848 vyplnila se dávná touha lidu poddaného, robota byla zrušena a rolník stal se pánem na své rodné hroudě. Konečně několik statistických dat: Předměstí Veselí čítalo roku domů obyvatelů Čechů Němců Poláků Maďarů

1790 309 1817

1834 336 2007

1900 553 3175 3088 87

1910 605 3327 3260 60 5 2

Obyvatelé našeho Slovácka zkusili mnoho, přes to však zachovali rodnou půdu svým potomkům a národu i za nejhorších dob. Proto budiž jim vděčná a věčná pamět I

t

s __

-",

'"'""_.

----·-l.. ;

!

'I

!

Kostely a fara.

N

ejstarší a původní chrám Páně byl na Předměstí Veselí. Byl zasvěcen sv. Bartoloměji Ap. Kdy byl kostel ten postaven, není známo. Jest však původu starého; již r. 1373 děje se o něm zmínka. Slohu je nyní nového, jen presbytář podržel sloh původní. Roku 1673 praví o něm ve farní pamětní knize tehdejší farář veselský Vavřinec Lani, že byl vystavěn z kamene, presbyterium klenuté, dlažba cihelná. Střecha byla šindelová. Nad vchodem byla zvonice se 2 zvony. V kostele byly 3 oltáře, z nichž hlavní zasvěcen byl sv. Bartoloměji. V letech třicátých 18. století byl kostel tento velice zpustlý, okna vytlučena, strop spadlý. Jen presbytář uchován ve stavu poněkud dobrém pro pohřby. Tehdejší majitel panství veselského, Frant. Karel Chorinský sv. pán z Ledské, usiloval proto, aby postaven byl nový kostel, a sice z mnohých důvodu v Městě Veselí. A když se mu to podařilo a fo 1740 dostavěn byl nový kostel v městě na náměstí, ponechán tento kostel, starým kostelem zvaný, úplnému zpustnutí. Nový kostel, ve městě prohlášen za farní. I jméno patrona sv. Bartoloměje mu vzali a zasvětili mu nový kostel. Již r. 1733 přenesen z něho největší zvon do nového kostela v městě, který nebyl ještě ani dostavěn. "Suburbensibus autem incolis hac eatenus privatis continna quasi personat lamenta.« Starý kostel ponechán svému osudu, občané se o něj nestarali, poněvadž stavěl se nový kostel v městě. Avšak tehdejší farář, Leopold Ignác Thoma, znova ujal se zpustlého kostela. Vybídl farníky, aby mu pomohli kostel opraviti. R. 1740 kostel obnoven. Zdi obíleny, nová sakristie postavena, stará okna malá, nerovná, beze všeho pořádku, zazděna a místo nich 4 nová zhotovena. R. 1744 dána nová střecha na kostel, uvnitř obnoven a nová věž vystavěna. R. 1768 udeřil do věže blesk a zapálil ji. Než farníkum podařilo se oheň uhasiti. R. 1783 kostel znova obnoven a za zádušní kapli prohlášen. Konečně za naší paměti v letech sedmdesátých dal jej horlivý a kostelu dbalý farář Karel Kaštyl opraviti. Do lodi i presbytáře dal kamennou dlažbu, varhany dal opraviti, zdi obíliti a patřičně vymalovati. Na místo jednoduchých oken dal barevná. Kostel je teď úhledný a nám Předměšfanum vždy milý. Zasvěcen je bl. Panně Marii a říká se mu všeobecně starý kostel. Hřbitov okolo něho, jenž zrušen byl roku 1834, upraven v pěkný sad.

Nejkrásnější a nejvelebnější chrám Páně ve Veselí je kostel sv. Andělů Strážných - bývalý klášterní chrám Páně. Stojí na Předměstí Veselí u silnice vedoucí z Veselí do Strážnice. Kostel i klášter dali zbudovati v letech 1714-1734 tehdejší majitelé panství veselského Maxmilián Želecký, svobodný pán z Počenic a jeho manželka Maxmiliána svob. paní z Počenic, rozená z Lowenthurnu, a sice npro ctihodné řeholníky řádu Servitského". Při stavbě kostela a kláštera dohlíželi 2 O. O. Servité, kteří bydleli v zámku. Teprve 3. října 1734 byli slavnostně uvedeni do kostela i kláštera. Kostel tento postaven ve slohu čistě barokovém, bohatě zdobeném. Věže má dvě v průčelí, bohužel nedostavené. Na těchto věžích jsou tři zvony, jichž souzvuk je překrásný. Zasvěcen je sv. Andělům Strážným. Kromě hlavního oltáře je 7 bočních, z nichž zvláště krásné a bohatě vyzdobené jsou oltáře Bolestné Panny Marie a sv. Barbory. Konsekrován byl 25. října 1739. Po zrušení kláštera r. 1784 prohlášen byl kostelem filiálním. Konávaly se v něm potom téměř všechny bohoslužby. R 1858 prohlášen byl farním kostelem. Pod kostelem je krypta, určená původně za pohřebiště mnichů O. O. Servitů, později za hrobku majitelů panství veselského pánů Želeckých a nynějších majitelů, patronů kostelních, hrabat Chorinských.

Fara bývala od počátku až do dneška v Předměstí Veselí. Stávala původně u hřbitova, který byl okolo starého kostela. Když nepřátelskými vpády a požárem byla zničena, vystavěna byla v letech 1703-1704 nová fara naproti starému kostelu, na tom místě, kde je ,nyní lékárna a dům sousední. Tam zůstala až do r. 1784, kdy zrušen byl klášter O. O. Servitů, a fara umístěna ve zrušeném klášteře v přední části, kde je až podnes. Přifařeny jsou kromě Předměstí Veselí dvě obce, a sice Město Veselí a Zarazice. Dříve bylo přifařeno více osad, a sice: Znorovy a Lideřovice, pro něž r. 1784 zřízena byla samostatná duchovní správa ve Znorovách, potom Hroznová Lhota, Kozojídky, Tasov a Žeraviny, pro něž též r. 1784 zřízena byla samostatná duchovní správa v Hroznové Lhotě. Fara Veselská připomíná se v listinách veřejných ve stol. 14., a sice roku 1397 jmenuje se v zemských deskách brněnských Raček z Trpenovic, farář ve Veselí (plebanus in Wessele). Později děje se zmínka jen o kněžích nekatolických. Roku 1536 jmenuje se Isaiáš z Kroměříže, syn Václava Charance z Kroměříže, jehož sem za kazatele povolal bratrský majitel panství Veselí Hynek Bi1ík z Kornic. V panském urbáři roku 1622 zaznamenán jest jako kazatel Zachariáš Zablovský. Na počátku 17. stol. byli obyvatelé našeho Slovácka většinou vyznání českobratrského. Mezi obcemi, které uvádějí se jako zcela neb velkou částí obyvatelstva patřící k Jednotě bratrské, jest též Veselí. Mimo to byli ve Veselí i Novokřtěnci.

l I

Po době bělohorské jmenuje se první farář katolický r. 1630, jímž byl Pavel Václav K o s t a li u s (Košťál). V panském urbáři je o něm zapsáno: nkterýžto kněz v pondělí svatodušní z města na kočárku jel domů, maje pacholka zlobivého, k tomuž koně plaché jsouce pomrštěné z mostu do vody skočily a toho kněze utopily". Následující farář katolický připomíná se r. 1659 Jan Mikuláš Urbani. R. 1663 ustanoven za faráře Matěj František Weidinger. Zemřel r. 1666. Téhož roku v říjnu nastoupil Vavřinec Lan i, jenž zanechal Pamětní knihu své doby. Zemřel ve Veselí 11. února 1679. Již 20. března r. 1679 investován byl nový farář Jan František K i r c hne r. Byl zároveň děkanem. Zemřel 13. března r. 1694 u věku 55 let a pochován ve starém kostele. Nástupcem jeho jmenován Václav Leopold Vi o Ia, jenž též ustanoven děkanem. Byl dříve farářem ve Slavičíně. Za něho zřizena byla na Předměstí škola z jednoho podsedku r. 1697, když se svolením panství zavázali se měšťané ročně dávati učiteli 7 zl. a Předměšťané 9 zl. 50 kro a pět měřic rži a 2 měřice žita. Zemřel 20. prosince r. 1711 a pochován též ve starém kostele. R. 1712 nastoupil na faru Veselskou Jan František Josef Trtina. Za něho postaven byl nový kostel v městě. Zemřel 25. ledna 1738. R. 1738 nastoupil nový farář Leopold Ignác Th o m a, zemřel 31. července 1749. Antonín K r o m e r (1750 - t 1783). Zanechal obšírnou pamětní knihu. František Schuppler (1783-1794). Tomáš Antonín Campion, rodák Veselský (1794t 1818). Petr Moravec (1818 - t 1847). Jan Weisz (1847 - t 1851). František Beran (1851 - t 1878). Za něho založena r. 1864 zdejší záložna. Karel Kaštyl (1878 - t 1894), o němž byla již zmínka při našich kostelích. Ptáček Jan (1894-t 1897). Vaníček Antonín (1898--1901). Jančík Jan od r. 1901. Dle sčítání lidu z r. 1910 jest ve farnosti obyvatelů: v Městě Veselí katolíků 465, evang. 6, židů 21, bez vyznání na Předm. Veselí " 3217, " 17,,, 89,,, " 4 v Zarazicích " 981,,, -,,, 2,,, " -----

-_."---

Úhrnem katolíků 4663, evang. 23, židů 102, bez vyznání

4

ŠkolstvÍ.

P

ísemných zpráv o tom, kdy počalo se ve Veselí vyučovati liternímu umění ve škole, se nezachovalo. Dá se však souditi, že dělo se to již od dávných dob, ježto Veselí bývalo již od nejstarších časů čelnější osadou. První zmínka O škole v Předměstí Veselí činí se roku 1697. (Viz dějiny kostelů a fary.) Teprve z druhé polovice XVIII. století zachovaly se určité zprávy O škole veselské. V listině z r. 1780 uvádí se po prvé jméno rektora (učitele) veselského, jímž byl tenkrát Jan Ledvina. Toho času stála budova školní vedle "starého kostela" v domě, který nyní náleží obchodníku panu Karlu Lerche-ovi (pop. čís. 494). Ze současných listin vysvítá, že do školy veselské chodily tenkráte i dítky z jedné části obce Zarazic (druhá část byla přiškolena do Znorov). Roku 1786 uvádí se jako učitel ve Veselí Jan Vojtíšek. Za něho r. 1791 byla škola přeložena do vrchnostenské budovy vedle lékárny (nyní majetek barvíře p. A. Martykána - pop. čís. 18), která sloužila až do této doby, spolu s nynější lékárnou, za faru. Fara pak byla přeložena do zrušeného kláštera Servitů, kdež dosud se nachází. Rektor Václav Střecha měl r. 1813 při vyučování dva "učitelské pomocníky", ježto školních dítek přibylo na 357. Po Václavu Střechovi byl učitelem ve Veselí jeho syn Alois Střecha do r. 1866. Za něho vyškolila se místní obec židovská, zřídivši si školu samostatnou, v níž však povinen byl učitel Alois Střecha - ovšem za odměnu - vyučovati denně od 4. do 5. hod. odpolední dítky "slovanské řeči". V r. 1866 ustanoven byl učitelem Filip Pavlík. Za něho rozšířena byla škola na trojtřídní, později na čtyřtřídní, ježto počet dítek školních převyšoval již 500. Toho času byla dle nových školních zákonů ustanovena místní školní rada pro školní obec Veselí, jejímž prvním předsedou byl zvolen Tadeáš Diirrmayer, lékárník a poštmistr. Ostatní členové této první místní školní rady byli: Josef Šantrůček sen., městský starosta, Jan Hegr, měšťan a pekař, Ignát Šimšík sen., měšťan, Fr. Grabec. rolník, Ant. Janík, hostinský. Náhradníky byli měšťan J. Šimšík a rolník Fr. Gloza.

Když byl povolán Filip Pavlík do Brna za učitele pro mládež zanedbanou, jmenován byl správcem školy r. 1881 Julius Christin. Za něho vystřídalo se na zdejší škole mnoho učitelů a podučitelů, z nichž .někteří jen velmi krátkou dobu na škole působili. Častěji nedostávalo se učitelských sil, takže bylo vyučováno polodenně neb třídy byly spojovány, což zdárnému prospěchu při vyučování velmi vadilo. V r. 1886 byla rozdělena škola dle pohlaví na chlapeckou a dívčí. Tou dobou počali místní činitelé usilovati o zřízení měšťanské školy a o postavení nové budovy školní, ježto budova posavadní pro zvětšený počet školních dítek nevyhovovala. Roku 1890 byl zakoupen za obnos 15.000 zl. k účelům školním bývalý klášter Servitů i s velkou zahradou. Místnosti klášterní byly upraveny nákladem asi 6000 zl. (12.000 K) na třídy a tak od r. 1891 byly umístěny v budově bývalého kláštera obě veselské čtyřtřídní školy, jimž byla přidělena zahrada a pokusné pole ve výměře 57'5 aru. Mezitím jednáno bylo usilovně dále o zřízení měšťanské školy ve Veselí, což bylo spojeno s prací nemalou, ježto nepříznivé okolnosti neustále stavěly se na odpor jejímu zřízení. Teprve r. 1905, po 20letém usilovném žádání, byla povolena ve Veselí měšťanská škola chlapecká, jejímž prvním definitivním ředitelem jmenován Č. Baštinec. Pro školu měšťanskou byla vystavěna r. 1906 nová budova školní za 130.000 K, o jejíž uskutečnění a vypravení velkých zásluh získal si vysokorodý pán Bedřich hrabě z Chorinských, jakožto nejvyšší poplatník. V r. 1907 byla povolena ve Veselí též měšťanská škola dívčí, čímž obecné školství zdejší dosáhlo svého vyvrcholení. Rok na to rozděleny byly zdejší školy dle pohlaví na chlapecké a dívčí a správa jejich byla svěřena dvěma ředitelstvím. Od zavedení nových školních zákonů (od r. 1870) byli předsedy místní školní rady ve Veselí n. Mor. postupně: Tadeáš Diirrmayer, Antonín Gelner, Emanuel Lucke, Frant, Prachař, Fr. Rájecký, Jindř. Diirrmayer, P. Jan Jančík. Nyní chodí do škol obecných a měšťanských ve Veselí n M. přes 800 dítek, jejichž vyučování v 16 třídách obstarávají vedle dvou ředitelů a katechety, ustanoveného školními úřady: 4 odbor. učitelé, 2 odbor. učitelky, 3 učitelé a 3 učitelky I. třídy, 2 učitelé a 2 učitelky II. třídy, 2 učitelky ženských ruč. prací. Školní rozpočet na věcné potřeby školní obnáší ročně 6000· K, které jsou uhrazovány z příjmů přiškolených obcí. Mezi přední dobrodince školy veselské sluší počítati zvláště vysokor. pána hraběte Bedř. z Chorinských a paní hraběnku Kateřinu z Chorinských, jakož i záložnu Pokladnu ve Veselí, jež každoročně podporami a peněžitými dary pamatují na školu a na chudé školní dítky a jejichž pomocí bývá umožněna vánoční nadílka a ústav polévkový.

Z dřívějších dobrodinců školy zasluhují zmínky zdejší bývalí měšťané Josef Ornstein a Josef Adamec, kteří založili pro školy zdejší nadace v obnosu 10.400 K, z jejichž úroků kupují se šaty a školní potřeby pro chudé žáky" Témuž účelu slouží též fond Františka Jana hraběte Chorinského (1300 K) a Jubilejní fond (3000 K), jejž založil bývalý nad učitel Julius Christin. Členy místní školní rady ve Veselí n. M. jsou toho času: P. Jan Jančík, farář, jako předseda a pokladník, MUDr. B. Neumann, obvodní a nádražní lékař, jako místopředseda, A. Tlučhoř, správce velkostatku, Fr. Rájecký, starosta, M. Kozumplík, starosta, Fr. Blažek, radní, M. Daněk, radní, Rich. Janík, obchodník, jako zástupcové obcí přiškolených, ředitel Čeněk Baštinec, odborný učitel Josef Černůšek jako zástupcové školy a učitelstva a ředitel Emanuel Kozáček s hlasem poradním.

••

-

0.0.

~~_

••

o

'--'-'-~'~.\l

._'._._"O_'~ '-'--'_..

,

Předměstí Veselí v přítomnosti.

P

ředměstí Veselí leží v krásném úvalu dolnomoravském, který protéká, svlažuje, ale také ničí naše řeka Morava. S městem Veselím tvoří městys náš zdánlivý celek. Město leží však na pravém břehu řeky Moravy, Předměstí Veselí na břehu levém. Pohled na obě obce a okolí jest malebný. Ze syté zeleně stromů vynikají významnější budovy. Pozornost naši upoutá farní chrám Páně se sladěnými měkkými liniemi barokovými. Pohled náš utkví také na skromné vížce Starého kostelíčka, která vynořuje se ze stínu stromoví jako vzpomínka na České Bratry, jimž sloužíval. Také tvar vížky, podobající se obrácenému kalichu, na ně připomíná. Ubozí Čeští Bratří! Pro víru všechno opustili, aby v cizině bloudili a - zahynuli. Jejich utrpení, jejich bolest hluboce zračí se v prostých slovech: "Bůh Ti žehnej, ubohá vlasti, s Tebou smutně se loučím!" Středem nádherného panoráma vine se hlavní ulice, jež zdobí význačnější budovy, jako hotel Přikrylův, Záložna, hotel Janíkův, lékárna, dům Žádníkův atd. Pozadí malebně doplňuje rozsáhlý park, z něhož majestátně vystupuje bílý zámek hrabat Chorinských, jehož rázovité věže na dlouho upoutají zrak pozorovatelův. Oko naše zatoulá se dále, spočine na kyprých lučinách a zaletí až k Buchlovským horám, kde nad hlubokými tmavými lesy kraluje památný hrad Buchlov.

Předměstí Veselí náleží k soudnímu okresu Uh.-Ostrožskému a k politickému okresu lJh.-Hradišťskému. Dle sčítání lidu z r. 1910 má 605 domů a 3337 obyvatelův. V místě jest farní chrám Andělů Strážných a filiální kostel Panny Marie. Fara jest též na Předměstí a bývala zde vždy. (Viz dějiny kostelů.) Duchovní správu vede farář se dvěma kooperatory. V místě jsou dva hřbitovy katolické, starý a nový, a hřbitov israelitský. Na Předměstí jsou též školy pro Předměstí Veselí a Město Veselí: obecné a měšťanské školy chlapecké a dívčí a 1třídní škola německá.

Škola mateřská byla však koncem školního roku 1913 zrušena. Budovy má býti použito za sirotčinec. (Viz školství.) Z obyvatelstva obce naší přísluší většina stavu rolnickému, živel mimozemědělský jest tak četně zastoupen, že ani mnohé okresní město nemůže se jím vykázati. Jest v obci naší kromě uvedených osob duchovních a učitelských: ředitelství všech statků a správa místního velkostatku Bedřicha hro Chorinského, stavební správa regulace řeky Moravy, lékárna, stavební kancelář, c. k. četnická stanice, obvodní lékař, obvodní zvěrolékař, 37 různých obchodů, 3 hotely a 6 jiných hostinských živností, 2 trafiky a 78 různých živností. Obyvatelstvo nachází výživu jednak při zemědělství, jednak při průmyslových závodech, řemeslech a obchodu. V obci naší bydlí na 50 různých úředníků, více podúředníků, kteří zajisté ku městskému rázu obce nemálo přispívají. V obvodu zdejší obce leží nádraží C. k. státní dráhy s topírnou a rozsáhlými, v celku 11 budovamí, které slouží za byty železničního personálu, případně jako dílny pro opravu lokomotiv a vagonů a desinfekční stanice. Při zdejším nádraží zaměstnáno jest pruměrně na 310 osob. Kromě hlavní tratě Brno-Vlárský průsmyk jest odbočka z Veselí do Strážnice a Uher. Skalice. Předměstí Veselí jest centrem silnice Břeclava-Lípník a Brno-Uhry (Myjava). V obci naší jest 22 různých spolků, o nichž pojednáno jest v samostatné stati. (Viz spolky.) V místě jest též záložna 1) a kontribučenský fond bývalého panství Veselského pro obce Předměstí Veselí, Zarazice, Písek a městys Znorovy se jměním 130.678 K 60 h. Následkem výhodné polohy a spojení železničního i silničního jsou zde dobře prospívající průmyslové závody, jako parní čistírna ječmene, parní pila, obchod senem, výroba cementového zboží. Jmění městyse POZllstává z nemovitého jmění v ceně 34.526 K 12 h, kmenového jmění movitého per 2953 K 32 h. Roční příjem činí 10.275 K 77 h, vydání 25.370 K 11 h, takže schodek hradí se přirážkami. Na daních platí městys náš ročně 28.959 K 80 h. Městys Předměstí Veselí participuje na výročních trzích dobytčích - počtem 7 povolených městu Veselí, jež konají se již od r. 1841 na Předměstí Veselí, při nichž nacházejí odbytu i četné výrobky řemeslnické i průmyslové. Důležitost našeho městyse uznána i tím, že při volbách do okresního silničního výboru, zemského sněmu i říšské rady volí s městy. Obecní výbor staral a stará se pečlivě o rozkvět městyse našeho.

Stromořadí, zasazené v ulici hlavní i v ulicích vedlejších, elektrické osvětlení, nová krásná budova škol měšťanských, otevření nové ulice zvané Komenského třída, opatření stavebních míst na stavbu domův zemědělských vydávají o tom nejlepší svědectví. Názvy ulic jsou většinou původní. Uvádím je v abecedním pořádku: Břehy, Dráhy, Hrnčířky, Chaloupky, Karlova ulice, Klášterní ulice, Komenského ulice, Lapač, Nádražní ulice, Ostrožská ulice, Rybáře, Sudomírky, Vláky, U stavu, Záloženská ulice, Zbrodek, Žabí ulice. Věrnost a oddanost našeho obyvatelstva k Jeho Veličenstvu císaři a králi Františku Josefovi 1. hlásají krásný kamenný kříž a kamenný pomník, jež postaveny byly na památku 50letého a 60letého slavného panování Jeho Veličenstva. Kříž stojí na Vlákách LI cesty k Blatnici, pomník zdobí školní park.

V naší obci vyskytují se nejčastěji tato jména rodová: Baďura. Bártek. Benedík. Blažek. Búři!. Čajka. Čech. Daněk. Fojtík. Frolek. Galář. Grabec. Hanák. Holas. Holek. Horák. Horký. Hostýnek. Huslík. Chmelař.

JanČařík. Janečka. Janík. Janšta. Jurásek. Juřena. Karlík. Kolářík. Korvas. Koryčanský. Kozumplík. Kratochvíl. Krejčí. Krmíček. Kůrečka. Kuryvia!. Laga. Lovecký. Matuška. Míček.

Míčka. Michálek. Míka. Mikola. Nárožník. Nejezchleba. Němeček. Opravil. Pavka. Pešík. Petrucha. Procházka. Přibyl. Přikryl. Rajecký. Randa. Ratajský. Robek. Rolenc. Růžička.

Rybka. Řičina. Smištík. Strach ota. Studénka. Studnička. Sukup. Šimšík. Šišpera. Tomeček. Trachtulec. Vajdík. Vašíček. Veverka. Vincůrek. Vítovský. Všetula. Zábranský. Zubatý. Žádník. Žůrek.

A nejpřednější ze všech prací ta, již koná pluh: jí pusté zemi ráje vrací žehnající Bůh. Sv. Čech.

V

naší říši rok od roku méně lidí věnuje se zemědělství, a tak pozbývá říše rázu státu zemědělského a mění se ve stát převahou průmyslový. Podobně je tomu i v naší obci, kde ubývá zemědělců a přibývá jiných zaměstnání ač rodná políčka zůstávají dosud hlavní živitelkou našeho lidu. V našem kraji není velkých rolnických usedlostí, jako na př. na Hané. V Předměstí Veselí bývalo 54 čtvrtníkův a 79 podsedníkův. Čtvrt měla 11 měřic luk a 301/2 měřic polí; podsedek 20 měřic polí a luk. Posud zachováno 5 celých čtvrtlánův a 7 celých podsedkův. Domkaři, kteří se z bývalých usedlostí utvořili a kterých jest nyní nejvíce, nabyli polností od půl až do 12 měřic. Mnoho polí přišlo při neblahé parcellaci usedlostí do rukou nerolníků, hlavně obchodníkův a řemeslníků. Dosud z pozemků těch náleží na př. dědicům zemřelého Abraháma Ohrensteina asi 230 měřic. Kolik rodin našich mohla by tato půda živiti, a tak jest ztracena snad na vždy! Jména pozemků jsou zajímavá a ryze česká: Místní traf, Dolní Vláka, Horní Vláka, Třetí Hony, Borky, Podborky, Díly od Borek, Zaborky, Záklinky, Rybníky, Nádavky, Radošov, Pod Radošovem, Na Hraničkách, Dubečky, Močály, U kozojídecké cesty, Lány, Za zahradú, Na Újezdě, Náklí. Polní hospodářství se neustále zdokonaluje. Mokré pozemky byly odvodněny':) Na hospodářství trojdílné neboli úhorové nebude pomalu pamětníka. Hospodářských strojů neustále přibývá. Parní mlátičky již úplně zdomácněly a v poslední době vždy více objevují se žací stroje na trávu a jetel. Hospodáři přejí vzdělání; v dorostu rolnickém jest již více absolventův hospodářských škol. Jsou to: Kozumplík Martin, Jufena Jan, Kolářík Jan, Hanák Cyrill, Žúrek František, Kozumplík Josef a j.

Hlavní plodiny naše jsou Jecmen a řepa. Pro domácí potřebu pěstuje se se zdarem žito, rež a brambory. Luštěniny, kukuřici, konopě a mák viděti nyní zřídka. S potěšením možno pozorovati také zájem o ovocné stromoví. Kolem Moravy přibývá nsádků" a staré se zlepšují vysazováním ušlechtilých druhů ovocných. Změnu tuto způsobil nový zájem o stromoví vůbec, jakož i ovocné školky pana učitele Homoly, kde lid poznal vzácnější druhy ovocné a je si oblíbiI. Chov dobytka podporují rozsáhlé louky. Žel, že mnoho luk přešlo již do vlastnictví i vzdálenějších obcí. Kromě skotu zmáhá se též chov chladnokrevných koní. Cena pěkného dobytka se v posledních letech více než zdvojnásobila. Taková kravička, která před několika lety stála dvě až tři sta korun, je nyní až za tisíc korun. Podobně platí se dobře studenokrevná hříbata. Celkový stav dobytka je značný. Dle sčítání z 31. prosince 1910 bylo na Předměstí Veselí: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Koní. Hovězího dobytka Vepřového dobytka Ovcí a skotu Drůbeže Včelst ev . Různého

92 969 303 163 4210 110

kusy, kusů, kusy, kusy, kusů, kusů,

~~_~us:ť'

__

. 6800 kusů. Chovu našeho skotu velice by prospěti mohl nájemce velkostatku, kdyby umožnil rolnictvu nákup svých telátek, která jsou vesměs od výborných a ušlechtilých dojnic. Také včelařství se v posledních letech zásluhou p. Jos. VácIavka a založením včelařského spolku pro Veselí a okolí velmi rozšířilo. Letošním rokem, jehož počátek léta byl pro včelaře neobyčejně příznivý, zdá se, že včelaři překonali krisi, kterou neustálé zátopy luk, kde včeličky hlavní pastvu nalézají, způsobily.

Regulace Moravy u nás.

J

ednou z nejdůležitějších hospodářských otázek Předměstí Veselí jest provedení úpravy řeky Moravy. Řečiště v celé této krajině jest velmi úzké a k tomu přepaženo třemi jezy v Uh. Ostrohu, Veselí a u Znorov, a nestačí pojmouti ani obyčejné větší vody, tím méně ovšem vody katastrofální. Při rozvodnění vystupuje Morava z břehů, hráze buď přeleje nebo protrhne, a zaplavuje celé údolí v šířce 5 km, mnoho tisíc hektarů luk i polí. V Předměstí Veselí, jako v celém okolí, jest dostatek dobrých luk, a pěstuje se výnosný chov dobytka. Vystoupí-li voda moravní ze břehů před senosečí, způsobí velké škody jednak tím, že zničí úrodu samu, jednak tím, že déle stojící voda zničí také i kořeny nejužitečnějších a nejvýživnějších travin lučních, tak že zaplavená louka jest po delší dobu téměř bezcenná. Mimo na osení způsobují velké vody škody protržením hrází a sesouváním břehů, jež musejí býti obcí značným nákladem znovu zřízeny a opevněny, konečně způsobují značné škody na obytných staveních. Vzpomene-li se jen dvou posledních velkých vod v roce 1910 a 1911, kdy voda zničila po sobě dvě luční úrody a způsobila tak katastrofální následky v chovu dobytka, vychází na jevo, že regulace Moravy je jednou ze stěžejných hospodářských otázek Předměstí Veselí a po provedení jejím bylo po dlouhá léta na všech příslušných místech důrazně voláno. . Celková -úprava řeky Moravy jest podnik velmi rozsáhlý a nákladný, a vyžaduje dlouholetého pozorování a studia velkých vod, jakož i jiných poměrů. vývoj regulace Moravy počíná již v 16. století; provedení její setkávalo se s velikými obtížemi jak technickými, tak zvláště finančními. Velikou překážkou uskutečnění regulace Moravy byla ta okolnost, že Morava není výhradně jen řekou vnitromoravskou, nýbrž také pohraniční, tvoříc od Rohatce hranice mezi Moravou a Uhrami, pak Uhrami a Dol. Rakousy, a to právě svým dolním tokem, od něhož jest regulace horního odvislá. Jest pozoruhodno a charakteristické pro naše poměry, že téměř před 400 lety byla uznávána regulace Moravy

při tehdejších primitivních prostředcích technických a nízkém vývoji hospodářském, a že dnes ještě při tak všestranném pokroku dosud regulace provedena není a dlouho ještě nebude. Ve vývoji regulace nastal příznivější obrat teprve vodocestným zákonem ze dne 11. června 1901 a jeho doplňkem zemským zákonem ze dne 10. února 1903, kdy postavena regulace na pevný finanční základ. Však i potom nedospěla akce regulační žádoucího cíle pro obtížné a zdlouhavé vyjednávání mezi zúčastněnými zeměmi a do dneška s provedením regulačních prací v dolní trati, oj níž je horní, vnitrozemská, odvislá, ani započato nebylo. Proto rozhodla se mor. zemská správa po dobrozdání odborníků k provedení částečných regulací ve smyslu úpravy celkové, tratí nejohroženějších, k ochraně měst a obcí, tak aby tyto úpravy neměly škodlivého vlivu na spodní tratě moravní. S těmito pracemi započato bylo v roce 1907 a jsou buď provedeny anebo ve stavbě částečné regulace: u Olomouce, Kojetína, Kroměříže, Napajedel, Hradiště, Uh. Ostrohu a Veselí. Tolik bylo nutno uvésti se stanoviska všeobecného. V následujícím budiž krátce pojednáno o regulaci Moravy pokud se bezprostředně týká Předměstí Veselí. Jak bylo s počátku uvedeno, jest řečiště Moravy ve spodní trati úzké, užší než v trati horní, a muselo by býti při celkové úpravě náležitě rozšířeno. To však by bylo vzhledem na města, jimiž Morava protéká, velmi obtížné a nákladné; proto projektováno nové rameno od Nedakonic ku Strážnickému přívozu t. zv. "Odlehčovací rameno Nedakonice-Strážnice" v délce asi 12 km. Toto rameno odvede při velké vodě více jak 2 třetiny celkového množství protékající vody (440 m1 za vteřinu), takže nynějš! koryto moravní mezi Nedakonicemi a Strážnicí odvádělo by méně než třetinu nynějšího množství (210 m3 za vteřinu). Za menších stavů vodních bude odlehčovací rameno u Nedakonic uzavřeno pohyblivým jezem, aby veškerá voda odtékala na mlýny v Uherském Ostrohu, Veselí a Strážnici. V té době bude prázdné koryto odlehčovacího ramene sloužit za hlavní odpad pro odvodnění celého údolí moravnfho mezi Nedakonicemi a Strážnicí. Tím dosaženo bude dvojího účelu: regulace, a bude poskytnut základ k melioraci celého údolí moravního, odvodnění rozsáhlých bařin, z nichž stanou se pak nejlepší louky. Poněvadž tedy po provedené regulaci nabude řečiště nynější mezi Nedakonicemi a Strážnicí podřízenějšího významu, nynější jeho šířka bude dostatečná pro odvedení. projektovaného množství vody, nebude třeba tuto trať v celku regulovati. Zde provedou se pouze ty částečné regulace, jichž potřeba jest zvláště odůvodněna, k ochraně měst a obcí. Takové částečné regulace projektovány dosud u Uh. Ostrohu, Veselí a

-1

..• ,

Zarazic. V přiložené situaci okolí obce' Veselí jest naznačeno vedení trasy odlehčovacího kanálu, jakož i touto dobou projektované částečné regulace. Roku 1911 zřízena byla ve Veselí stavební správa regulace Moravy, která zmíněné projekty provádí. Částečná regulace u Veselí počíná pod parkem hraběte Chorinského a končí u Znorovského mostu v délce 3'3 km. Účelem této regulace jest opevniti nejostřejší serpentiny proti protržení hrází a přeložiti řeku od obce Zarazic, aby zamezeno bylo sesouvání břehů, na nichž stojí polovice osady. Proto provedeny byly tři průkopy; na místě starého dřevěného mostu postaven nový, železný, o světlosti 45 m. Na dalším projektu částečné regulace v obci Předměstí Veselí samé se pracuje a lze očekávati i brzké jeho provedení.

P

ozemky našich obcí odvodněny byly v letech 1909-1912 ve výměře 137 ha nákladem 57.000 K. Postup prací byl následující: V r. 1905 podána byla žádost zemskému výboru, aby zemědělsko-technický úřad vypracoval projekty a rozpočet. V r. 1907 byly vypracovány plány a rozpočty na 58.000 K a předloženy ku schválení stanovy prozatímního družstva. Po provedeném vodoprávním řízení v r. 1908 bylo zažádáno o státní a zemskou subvenci. Povoleno bylo 40% na drenážní práce a 60% na odpadní příkopy. Dne 29. března 1909 bylo započato s odvodňováním. Veškeré práce ukončeny na jaře r. 1912. Poznámka pořadatele: Popud k této důležité akci dal starosta města Veselí pan Frant. Rajecký.

Náš kroj.

M

ěstys Předměstí patří mezi obce, kde národní kroj se poněkud zachoval, ač se změnou. Dělí se na slavnostní, nedělní a všední. U žen jest hlavní součástkou národního kroje rubáč, šorec, fěrtoch, fěrtúšek, kordula, rukávce, šátek pro léto a lajbl, kožuch, vlňák pro zimu. U mužů košula, kordula, třaslavice, nohavice a širák pro léto, "lajbl", halena, "kožuch" a "baranica" pro zimu. Boty nosí muži i ženy v létě i v zimě. Pro slavnost počnou se ženy strojiti od hlavy. Svobodné si upletou pěkný "I elí k ", uváží na konec "fábor" z pentlí - vdané si dají lelík kol "obalenky" a uváží si turecký šátek na "záušnice". Boty mají Veselanky s hladkými holínkami. Přes "rubáč" - košili to bez rukávů s "oplečkem" - dají "škrobenku", aby byly hodně široké a pak vezmou úzkou sukni "sobotu". "Soboty" musí pod fěrtochem neb šorcem na prst viděti. "Fěrtoch" - široká, "trúbelkovitě" sřasená, nesešitá bílá sukně - se pěkně vzadu opáše. Hrudník kryjí rukávce - ale nové, nesmí býti oprané; pod ně se oblekou "dudy" hezky naškrobené a přes rukávce se natáhne kordula. Ozdoba rukávců jest přepychová. Na rukávce přišije se národní vyšívání, jehož pojmenování se odvozuje z dějin: kalichové, z přírody: na "japko", hrušku, trnku, tulipán aj., z okolí: na křižíček, hvězdičku, srdíčko a j. Výšivky se pracují buď "v niti" neb "malováním". Vyšívání v niti jest nejvzácnější, poněvadž jeho výplň se dělá výřezem a jest vroubeno forničkou s osími hnízdy. Výšivky se třídí na bílé a černé. Bílé jsou dělány žlutým a bílým hedbávím, černé pestrým: černým, červeným, zeleným, modrým a j. Výšivkami se zdobí: obojek, přednice, náramky, límečky a dříve se zdobily i "kadele". Teď se kadele vyšívají bílým, anglickým vyšíváním a užívá se hodně" katrů". Katr říkají velké dírce uvnitř pavučinkovitě zaplněné. Kordule jsou hedbávné, po většině i brokátové. Zdobeny jsou kolem krku a vpředu pentlí a "bortičkou", krajka bílým neb žlutým drátem protažená. Vzadu jest kordula vyšita u zvláštního odborníka - dělají to strýček Krmíčků a strýček Horáků třemi velkými květy z červených "harasových" šňůrek. Točením šňůrek vytváří umělec

různé závitnice a tulipánky, Květy se doplní "kytkami z kamrholu" z velbloudí srsti. Kordulku připáše děva fěrtúškem s »trháčkami". Na fěrtúšku bývají trháčky šnůrovité, ale na fěrtochu bílé .štykované". (Provedené anglickým vyšíváním s katry.). Fěrtúšek jest z různých látek dle potřeby. Na svatbu a pohřeb bílý, mušeHnový, do kostela na velké svátky atlasový v různých barvách, na neděli delínový, v neděli odpoledne batistový, pro všední den kartúnový a do práce modrý, barvířský. O svatbě jest nevěsta zapentlená, má celou hlavu pošito u pentlemi a ozdobeno u věnečkem. V pasu a přes paže nese "úvodnicu". Úvodní plachta má středem výšivku "mřežku" a na koncích jest doplněna pěknou krajkou . . V neděli si neváží šátek na záušnice, nýbrž nosí třírohý a sametový šátek v jednom rohu vyšitý velkým květem. Místo rukávců si oblékají volnou jupku, z různých látek velmi křiklavě pentlemi a krajkou do kola zdobenou. Místo fěrtochu mají "šorec". Šorec jest černá nesešitá sukně troubelkovitě řasená a musí hodně blyštět. Všední oděv pozůstává z obnošeného šorce neb tmavé sukně, kartounového fěrtúšku, volné jupečky a malého šátku uvázaného pod bradou. Jako odznak národního kroje' si selky připnou přes volnou jupku obojek jednoduše vyšitý s řasnatou krajkovou naběrou dokola. Na jaře a v podzim nosí ženy "Iajbl" z bílého flanelu, který teď modrou kacabajkou nahrazují. Kožich se již málo nosí a nahrazuje se velkým vlňákem. U mužů jest pro slavnostní ráz pěkná košile s vyšíváním a širokými rukávy. Starodávnou košili již jen málo mužů nosí. Bývá z hrubšího plátna, má široké otevřené rukávy, stojatý, pěkně vyšitý Hrneček, který se zavazuje vpředu dvěma šnůrkam i. Na košili ozdoben jest vyšíváním obojek, přednice a náramky. Vyšívání podobá se svým provedením ženskému. Kordulka jest kratinká, obyčejně z hedvábí. Vzadu jest vyšita, vpředu střižena do O. Známkou svobodného muže jest v horním zapnutí protáhnutá široká stuha. Nohavice jsou z tmavomodrého sukna, vpředu vyšívané; vpředu má šohaj prostrčený pěkný, červený nebo žlutý harasový šátek. Boty jsou s vysokými hladkými holínkami. Hlava svobodného muže jest kryta malým .širákem", za ním se pyšní kosírek. Ženatý muž má klobouk i kordulku bez ozdoby. Všedního dne nosí muži obyčejnou košili městskou i šat městskému přizpůsobený. Také však viděti ještě konopné "třaslavice" (bílé široké kalhoty) a černou úzkou plátěnou zástěrku, která se přivazuje v pasu červenými "štruplemi". Oblek tento jest laciný, vkusný a pohodlný. V zimě si oblékají muži bílý flanelový "Iajbl", "halenu" nebo "kožuch".

V

e Veselí žije a tvoří malíř Ludvík Ehrenhaft. Je rodákem veselským (1872) a zdržuje se již asi 20 roklt ve svém rodném městečku, jehož motivy, ať již lidové neb krajinné za tu dlouhou dobu nestačí vyčerpati. Maluje skoro výhradně v samém Veselí a nejbližším okolí. Jeho tvorba je oceněna v uměleckém světě rakouském, neb díla jeho již celou řadu let připuštěna jsou na jarní velké výstavy Secessi Vídeňské. Mimo to vystavoval své práce i ve větších i menších městecr moravských. 1 v Berlíně měl kdysi malou kolekci u Wertheima a teď byly vybrány dva obrazy od něho na výstavu v Drážďanech. Náš umělec studoval zvláště na umělecko-průmyslové škole ve Vídni, pak u Knirra v Mnichově. I dlouholeté přátelské obcování s mistrem Uprkou mělo vliv na jeho tvorbu. Byl i přítelem zesnulého malíře Mandela. Z ostatních umělců, vyvoHvších si naše městečko ku kratšímu neb delšímu studijnímu pobytu, dlužno jmenovati malíře Ferd. Reinolda, žijícího teď v Radějově, Antonína Schmidta, absolventa akademie Vídeňské (zvláště prof. Pochvalského) é1 Josefa Jurutku. Lehotský Karel, nyní v Turč. sv. Martině.

M

ůže-li se říci o některém místě moravském, že oplývá památnostmi ať již ve stavbách, v kroji, zvycích a názvech, totéž možno říci o našem Veselí. V těchto památkách uložena jest důležitá část historie místa a napomáhá nám často objasňovati děje, které přihodily se v dávnověku. Tyto dokumenty lidské práce a zvyků bývají uloženy v archivech obecních neb zámeckých, ale začasto uloženy jsou porůznu v rodinách, kde hrozí jim zkáza ničivým živlem, ohněm neb rukou nevědomého. Snahou "Musejní společnosti pro Slovácko a Veselí n. M." bylo a jest zachovati tyto šediny našich praotců. Založila proto musejní společnost museum a do něho uschovává s porozuměním a šetrností bývalé památky našeho místa a okolí, pátrá po jiných a pečuje, by dosud zachované památky v rodinách nebyly od překupníků nesvědomitých vylákány za nízký peníz neb za bezvýznamnou cetku vyměňovány. Takovým způsobem mnoho vzácných památek bylo odtud zavezeno do cizích museí, kde ukazovány památky za výrobky národů jiných a našeho Veselí, ba ani naší milé vlasti a rázovitého umění lidového vzpomenuto nebylo. Začátky musea ve Veselí byly nesnadné. Ač dosti cenný materiál pilné ruce sběratelů zde působících nasbíraly a soukromě ukládaly buď ve. škole neb doma, ne bylo ani vhodné místnosti ani peněz ku pořízení skříní a též nebylo u obecenstva dosti pochopení pro ideu tak vznešenou. Až po stavbě nové školy měšťanské uprázdněny ve staré budově klášterní některé místnosti. Jednu z nich propůjčila místní školní rada musejní společnosti pro museum, která svou architekturou účelu tomuto vyhovuje. Nyní nastala rušná práce. Stoly primitivně pořízeny a památky na ně byly rozloženy přehledně a popsány, by návštěvníci musea a zvláště mládež poučeni byli o ceně památek a dovedli si jich vážiti. Po prvé přístupno bylo museum širší veřejnosti dne 2. května 1910. Návštěva toho dne byla 275 osob. Obecenstvo vyspělejší počalo chápati význam musea, ocenilo práci musejní společnosti tím, že přihlásilo se za členy musejní společnosti. Nyní jest zakládajících členů 8, činných 14, přispívajících 39.

Z příspěvků těchto, z daru a z akademie pořízen nákladný musejní inventář, který nyní již se cení přes 1200 K. Roku 1911 upozorněna byla c. k. centrální komise pro umělecké a historické památky též na naše museum ve Veselí n. M., ocenila jeho dobrý účel a nutnost a darována musejní společnosti státní subvence. Museum naše ve staré škole, v bývalé to klášterní budově, má zatím stánek svuj jen v jedné místnosti. Rozděleno je přehledně na část historickou a folkloristickou. V nákladné skříni uprostřed místnosti uloženy jsou památky praehistorické, velmi cenné odkazy našich praobyvatel u místa, na němž stojí naše město a městečko Veselí. Tyto pomníky lidské práce zavádí nás v myšlenkách daleko do dob ani historikum dosud dobře neznámých, kdy člověk žil po svém zpusobu, kdy neznal jiného nářadí a zbraně útočné, kterou by si skolil zvířata pro svou obživu, než přiostřeného pazourku, přihlazené sekyrky a mlatu. Vzácné tyto památky v mohylách a pohřebištích zachovala nám matka země. Přikryla je svým hávem a odevzdala nám je teprve nyní, by nynějším badatelum pomáhala odkrývati taje doby praehistorické. Uloženy jsou nyní v museu, kde zaujímají čestné místo tito heroové věku zašlých dobrých i bouřných - aby byli zároveň důkazem, jak snaživý duch lidský v civilisaci od těch dob pokročil. Vzácné jsou památky cechovní zde ve vkusné skříni uložené. Vypravují nám již od r. 1592 pěknou svou historii o zřízení cechovním. Sem a tam veselé kapitolky, zapsané rukopisem ozdobeným inicialkami, střídají se se smutnými. Vracíme se do doby, kdy páni cechmistři sami byli soudci, kdy v sezeních cechmistru ruzná nedorozumění pěkně doma se vyrovnávala. Vesele bylo začasté při přijímání "do svazu", jak svědčí o tom účty o hostinách za tím účelem pořádaných. Pěkná to byla zajisté doba, kdy skutečně platívalo heslo: "Řemeslo má zlaté dno." A dosud staří cechmistři zapadlých cechu rádi prohlížejí své památky, které uvádějí jim na pamět znovu tu celou pěknou dobu jich mladých let. Jinde zase uloženy jsou mince. Jich nálezy ve zdejší krajině dokazují nám, že tyto krajiny procházeli začasto cizí národové a naši předkové překvapováni byli zhusta hostmi nezvanými. Jsou u nás nálezy mincí římských, mincí z dob králU českých - pěkných bílých českých grošu, jichž zvuk nesl se i daleko za hranice a které před vpádem a nájezdy nepřátel naši předkové schovávali ve zdích, v poli neb pod podlahu světnice je zakopávali. Často opouštěli svůj kraj, chráníce svůj život, aby se již nevrátili. A tak mince nalézají se poruznu při kopání základu neb opravě břehu a stok. Nejživější dojem odnášíme si ze "Slováckého koutku ", kde umístněn slovácký nábytek. Jen ještě Slováky k němu! A pak stará babička ať opět roztočí ten svuj kolovrat, při němž tolik pohádek vyprávěla vnoučatum, kdy táhlé melancholické melodie bývaly proplétány skočnými písněmi slováckými.

Opodál ve skříni uložena největší dovednost Slovaček ve výšivkách. Co tu nádherných motivtl! Oko pozorovatele těká s místa na místo. Planou jak oheň hýřivé barvy slovácké a docela přiléhají k jich těkavé povaze a prudké letoře. Bohužel upadá u nás toto umění. Lid náš nemá již toho jemného cítění pro barvu, nedovede již z přírody, z kvítek své nezbytné zahrádky bráti si motivy ku ozdobě svého šatu. Mizí slovácká architektura domků, nejsou již pěkně malovaná "žudra", ni pletené "plůtky na přeskok". Aj, ta naša lavcčka, aj, už sa polámala -

-

-

Příliv cizího tovaru lacinějšího a nevkusného učinil konec lidového umění, které nevzbudí již nikdo, byť sebe více se o to pokoušel. Svět a život trpký, plný přechodných myšlenek, zlomil tu větvičku s jednoduchými květy - a jak ten zlomený umírá, tak rychle hyne i poslední zasvit slováckých barev. V museu aspoň uschovány budou sice neobživené statnými šohaji a děvami nehybné, ale přece milé. Tolik zapotřebí bylo říci v tento oslavný den městečku Veselí o museu. Přispívá tak musejní společnost touto drobnou črtou k jiným vzpomínkám. Hlavní snaha musejní společnosti však jest též ukázati mládeži naší práci dědů a jich otců, by podobně pracovala na "roli dědičné", by i jejich výrobky, jejich výtvory ducha mohly se zas dalším, těm snad lepším příštím věkům ukazovati.

Lovecké sbírky pana Bedřicha hraběte Chorinského.

M

noho vzácných hostu každým rokem zavítá do Veselí nad Mor., by v zámku hraběcím prohlédli si nádherné sbírky úlovku vysokorodého pána, p. Bedřicha hraběte Chorinského, znamenitého ctitele přírody, který v roce 1905 cestoval se svou chotí Egyptem, Sudanem a Habeší a v roce 1910-1911 prošel stepmi Německé Východní Afriky za jezerem Victoria, jakož i stepmi Britské Východní Afriky až k hoře Mx. Kenia. V krajích rovníkové Afriky, jež laskavostí jeho dopřáno mi shlédnouti, zřel jsem denně jak život vlastní v sázku dával za vzácné úlovky, které nyní v rodném svém zámku uložil. Vždy dovoleno jest prohlédnouti si rozsáhlé síně, v nichž lvi, buvoli, nosorožci, hroch, gepard, hyeny, žíhaní pakoni, dovádivé opice, lehkonohé zebry, štíhlé antilopy, útlé gazely, nemotorní bagoli, krokodilové, želvy a nad nimi vznášející se supové, orli, obrovské volavky, husy, kachny, pelikán, kormoráni, hadilovky, ibisové, zoravi, papoušci, lednáčci, skupiny pestrých pěvcu a kolibříku barvy mění tak, jako třpytiví motýli z dalekých rovníkových kraj u až sem zbloudilí. Většina úlovku byla zpracována v dílnách nejznamenitějších preparatoru, tak že návštěvníkum často neúplný vlastní názor doplní zde věrná skutečnost a nezapomenutelný obraz její utkví navždy v paměti.

N

anejvýš 130 kroků před námi ubíral se nádherný párek lvů. Lvice nesla pohodlně sklopenou hlavu a volným krokem ubírala se po svahu mezi řídkými stébly přezrálých travin a za ní v patách bral se její ochránce, okrášlený tmavou hustou hřívou, dodávající nevýslovné majestátnosti krásnému tělu. Zadumán, odměřeně kráčel nevšímaje si ani družky, ani celého okolí, jež dávno jeho světla pronikla, kdy nás ještě od nich' oddělovala neprůhledná horská vlna, a té jedině bylo děkovati za úchvatný pohled, který nám zprostředkovala. Téměř bez dechu tiskl jsem tělo k vypráhlé zemi, pozvédaje zraky ku krásným kočkám, sleduje každý pohyb lehce klonících se hrudí při každém jich kroku. Pan hrabě zatím již, sedě na tvrdé zemi, skláněl rozpálenou líc k chladivé pažbě. Znám dobře klidné srdce velkého lovce, i chladnou rozvahu, cítím jeho štěstí, ale přece projela mi nitrem nejedna divná myšlenka při dnešní situaci, a přiznávám se, že raději byl bych viděl samotného lva nebo lvici, než oba najednou. Lvice zatím ztratila se za opuštěným obydlím termitů, rozpadlým v kopeček, porostlý stébly, a lev zmizel za ní. Za okamžik vynořila se před námi na 150 kroků jejich těla. Rána z nenadání třeskla vzduchem, král stepi současně vymrštil se, lvice čtyřmi dlouhými smeky nesla se vpřed, pak ohlédla se po svém ochránci, oči jí svítily, v rozevřené tlamě stkvěly se zuby bělostí. V tom druhá rána projela stepí, země zaduněla pod těžkou hrudí zapadlou bez nářku mezi stébla, osiřelá lvice pádila ke křovinám. As na 400 kroků od nás stanula, a v tom po třetí kulovnice promluvila. Rána platila jí - děsně divoký skok následoval a po něm trhané, namahavé, slábnoucí skoky k houštinám - tam zmizela. Tiskl jsem ruku šťastnému lovci, lovecká slast rozlévala se všemi údy, spokojenost zářila z usmívajících se očí. Černoši hnali se k nám, skákali do výše, tleskali do dlaní a šklebili se divoce jako hyény. Kráčeli jsme k místu kde dokonával tiše, beze stonu, král savau. Neslyšeli jsme sténání, nezřeli smrtelného zápasu - umíral sebevědomě. Mocná hruď dmula se těžce pod zježenou hřívou, strašná tlama rozevírala se bez nářku, strašlivé zuby pak sevřely se křečovitě, tělo opouštěly poslední síly.

Z mých vzpomínek.

P

řed 18 roky, v listopadu, za deštivého, tmavého odpoledne vkročil jsem po prvé do neznámé mi dosud osady, jež měla se státi mým příštím domovem snad po celý život. S hanbou jest mi se přiznati, že neznal jsem do těch dob Slovácka z autopsie; jakýs, takýs pojem o tomto koutě Moravy a jeho ráz ovito sti měl jsem pouze z hýřivých maleb Uprkových, úryvků novinářských nebo brožur, též z malebných krojů, blýsknuvších se sem tam při pouti svatojanské neb při různých slavnostech v Praze. Zdomácněl jsem brzo, a dnes jsem přesvědčen, že každý přilne k tomuto kraji i lidu, žije-li s ním delší čas ve stycíeh tak intimních, jak je to jen u lékaře možno. Lid náš je obhrublé slupky, že to až zaráží neznalého poměrů, leč jádro tohoto lidu je zdravé, dobrácíví a klid dominují v rysech jeho povahy, leč není to snad klid, hraničící na tupost, jaká je příznakem sedláka německého. Jak dovede si zavýsknouti a se zatočit náš junák, seznal jsem prvně, kdy spatřil jsem "u Přikryla" při muzice sedláka jak jedli s vlajícími u krku pentličkami, jenž postavil se před muzikanty, a udeřiv se v prsa až to zadunělo, jiskrným zrakem rozhlédl se hospodou po ztichlých kamarádech, vzkřiknuv: "není ho!" Jak otvíral jsem oči, když prvně rozvinul se před užaslým zrakem malebný průvod o božím těle, na to na pouti u sv. Antoníčka, při různých svatbách, pohřbech atd. Dnes uvyklo oko na tu veškeru nádheru, 18 roků jako ve snu uplynulo a prošedivělou hlavou táhne řada vzpomínek na ty útrapy chorých, jichž jsem byl za tu dobu svědkem, i na ty výbuchy divoké radosti, kdy na příklad šťastný otec, k jehož ženě jsem byl povolán, a o půlnoci po dlouhém zápase dočkal se dlouho želaného synka (mělť několik děvčat), v záchvatu radosti mrštil čepicí ke stropu a upíraje hrdě oči na dosud polomrtvého světoobčana vzkřikl: "Zítra ti kúpím husle!" A c9 tragikomiky chová v sobě otázka ženy, jež přivedla mi o jarmace svého J11uže tuberkulosou stiženého, a po jeho odchodu důvěrně mi sdělila, že mu míní koupit na jarmace kabát, kdybych však myslel, "že to dlúho nezdrží", raději by mu ho nekoupila. Známa je tolerance a trpělivost našeho lidu při snášení krutých bolestí, jak tomu svědčí případ, kde byl jsem povolán "do chaloupek" k nemocnému dítěti, při čemž

byl mi nápadným muž, sedící na lavici u kamen, jenž, chtěl-li pohnout krkem, musel pohybovat celým tělem. Na moji otázku, proč tak činí, dostalo se mi odpovědi, že byl včera "trošku" poraněn, přejelť mu vůz naložený dřevem přes krk. Známý rolník zdejší při sekání dříví uťal si levý palec u samé dlaně, a když zůstal tento můstkem tkáně a kůže připevněn ku dlani, nerozmýšlel se dlouho, vyií.al z kapsy křivák, zuby ho otevřel, palec oddělil od dlaně, a pak klidně dostavil se do ordinace. V Lideřovicích utrpěl muž, as 65letý, vykloubení kosti ramenní. Povolal jsem čtyři silné sousedy k asistenci a všichni jsme se namáhali asi půl hodiny, než se mi v potu tváři podařilo vpraviti hlavici kosti do kloubu. Po celou tu dobu strýc nehnul brvou, jenom když tortura byla skončena hlasitým rupnutím v kloubu prohodil jsem: "To to ruplo!" "Čul sem," byla jediná odpověď strýcova, a zdravá jeho ruka hledala fajku, a v okamžiku vypouštěl labužnicky obláčky dýmu. Zvláštním nárůdkem jsou "naší" cikáni, bydlící na konci obce v několika chatrčích. "Naší" pravím proto, jelikož skoro každá zdejší osada má usazeno u svoji rodinu cikánskou, která ji pobytem svým nepříliš obšťastňuje. Jednou při prohlídce mrtvolky cikánského kojeií.átka byl mi nápadným svázaný uzlíček na košilce tohoto, a když otázal jsem se matky na význam objeveného amuletu, tu zvěděl jsem, že zavazují kojeňátkům dva krejcary do košilky, aby si illělo čím hráti a netesknilo po prsu matčině. Zvláštní to něžnost u lidí tak nízké intelligence, kteří jsou většinou analfabety a dovedou mezi sebou pořádat pravé bitvy. Pravým svátkem pro matky i kojeií.átka jest jak u nás, tak i v sousedních obcích jarní doba očkovací. Přeji si vždy ovládati štětec Uprkův, abych mohl zachytiti ta růžová tělíčka s oblými raménky, do nichž jest mi neúprosně psáti tajemné runy očkovací lancetou, vždyť tyto mají je chrániti před zhoubnou nemocí! Jak vyšňoří si matky v ten den svoje miláčky I Co tu roztomilých, pestrých karkulek, cetek i krajkoví, jímž hledí jedna druhou předstihnouti! A tomuto našemu drobnému dorostu patří můj konečný pozdrav! Kéž ta něžná raménka vyspívají každoročně v mohutná ramena příštích šohajů i šohajek, a nechť zkvétají nové šiky zdatných občanů ku blahu našeho nového městyse i milé Moravěnky.

Spolky a jejich dějiny. v

Z

iVOt spolkový byl ve Veselí vždy živý a rušný a jeho počátek spadá již do vzniku ústavního života v Rakousku v letech šedesátých min. století. Nejstarší spolky naše, zvláště Beseda Svatopluk, Záložná pokladna, Sbor dobrovolných hasičů, získaly si velkých zásluh o probuzení národního vědomí v našich obcích. Předměstí Veselí a zvláště Město Veselí přijalo též v době úpadku českého národa německý nátěr a hájilo houževnatě domnělého svého němeetvL Město Veselí volívalo v těchto dobách německého poslance. Že v Předměstí Veselí nebylo tenkráte také jinak, ač venkovské obce volívaly si českého poslance, jest přirozené. Prvním českým poslancem za město Veselí byl zvolen teprve v r. 1883 moravský místodržitel hrabě Sch6nborn. Prvním českým starostou v městě byl vlastně nynější starosta p. Fr. Rajecký. Spolků jest nyní v Předměstí Veselí 22: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

Beseda n Svatopl uk". Českoslovanský svaz železničních zřízenců. Jednota sv. Andělů Strážných. K.asino. Losverein. Million, losový spolek. Místní skupina nSdružení v. omladíny". Místní spolek pro pojišťování dobytka. Musejní spolek. Odvětný spolek n Červeného kříže". Okrašlovací spolek s odborem tennisovým a koupelkovým. Politická organisace strany českoslovanské sociální demokracie. Sbor dobrovolných hasičů. Sirotčí spolek. Spolek vojenských vysloužilců. Tělocvičná jednota n Sokol" . Včelařský spolek pro Veselí a okolí. Všeobecný odb. sp. pro právní ochranu.

19. 20. 21. 22.

Vzdělávací spolek "Svornost". Zemská jednota železničních zřízenců. Živnostenský spokk pro Předměstí Veselí atd. Židovský spolek podpůrný.

Všechny spolky tyto snaží se horlivě plniti úkol stanovami jim vytčený a zasluhují všestranné podpory. Nejednou také pracovaly společně a svorně ve prospěch dobré věci a dosáhly velkého úspěchu. Dějiny nejstarších spolků jsou velmi zajímavé a proto je podáváme zvláště, nechtíce ovšem upírati významu spolkům mladším.

původně Čtenářsko-pěvecký spolek "Svatopluk", je nejstarším českým spolkem v místě. Založena byla r. 1863 několika uvědomělými a nadšenými vlastenci. Vlivem válečných událostí roku 1866, jichž ohlas ucítila i naše obec, spolek se rozešel. Snad události v Bosně a Hercegovině, kde utiskovaní Slované činili pokusy svrhnouti nenáviděné jho turecké, byly příčinou, že i u nás vědomí národní vystupovalo do popředí. Jisto, že uvědomělí občané hovořili o událostech balkánských a záhy cítili potřebu sdružiti se ve spolek, v němž by se o událostech válečných z novin dověděli a o nich si pohovořili. Tak asi došlo na obnovení Čtenářsko-pěveckého spolku v r. 1875 dle stanov z r. 1863. Účelem spolku bylo pěstovati řeč mateřskou, zpěv, ušlechtilou zábavu a vzdělání ducha členů. Tímto směrem nesla se i veškerá činnost spolková. Počátky Besedy byly skrovné, ale časem zkvétala a zvelebovala se. Výbor pečoval o vzdělání svých členů hojností dobrých knih zábavných i poučných. Dar Záložny Pokladny přispěl ku zřízení knihovny. By byl pěstován ušlechtilý zpěv, ustavil se odbor pěvecký na venek. Ku oživení spolkového života zřízen divadelní odbor, který pilně pořádá divadelní představení na spolkovém jevišti a nezapomíná na cenná díla českých spisovatelů. Při vycházkách užíval spolek praporu bílého, na němž byla vkusně vyšita moravská orlice červeno-zlatě kostkovaná v modrém poli. Prapor byl uschován v zámku. Věčná škoda, že tento pamětník vlasteneckého nadšení zmizel beze stopy. Beseda "Svatopluk" byla v popředí společenského a národního života a přirozeně se v nf zračily proudy doby. Z Besedy vyšel popud, by zřízena byla v místě Záložna. Výbor spolkli to byl, který vybídl řemeslníky, by si zřídili společenstva ve smyslu npvého řádu živnostenského. Z Prahy se ozývá prosba, by 'i Morava přispěla hřivnou na vybudování důstojného stánku Thalie. Čtenářsko-pěvecký spolek pořádá ihned zábavu a výtěžek z ní posílá na vybudování zlaté naší kapličky nad Vltavou. Agituje se, by Veselí při divadelním

vlaku ze Slovácka četně a čestně zastoupeno bylo. K.upují a prodávají se losy loterie ve prospěch Českého divadla v Brně. Telegrafuje se, že spolek souhlasí s rokováním a peticí moravského studentstva za zřízení české university na Moravě. Vzbuzuje se přednáškou zájem pro Národopisnou výstavu v Praze v r. 1895. Téměř při každé zábavě určuje se část výtěžku dobročinnému účelu. Při tom nezapomíná se ani rozkvětu školství v kraji slováckém. Sbírá se na české gymnasium v Uh. Hradišti a posílá se příspěvek na českou reálku v Hodoníně. Zvláštní oblibě těší se Ústřední Matice školská v Praze, jejímž skutečným členem spolek se stal. Beseda • Svatopluk " neodvrací od Matičky pomocné ruky podnes, o čemž svědčí četné diplomy, jež jsou okrasou a chloubou místnosti besední. Tof hrst paběrků z první polovice činnosti našeho nejstaršího spolku. V druhé polovici svého trvání rozvíjela Beseda • Svatopluk " ještě intensivnější činnost, neboť se stala tepnou veřéjného života veselského, o čemž více při chystaném jubileu besedním. Nynějším předsedou jest dp. P. Jan Jančík, místopředsedou p. Fr. Hostýnek a jednatelem p. Jaroslav Herman.

Záložna ve Veselí zřízena byla v r. 1864 a povstala z počátků pranepatrných. K.u zřízení .pomocné kasy", jak se záložna původně nazývala, dal podnět kroužek národních vlastenců, kteří se scházívali ve čtenářském spolku na • hrubé hospodě". Poměry peněžní ve Veselí n./M. tyly tehdy velmi trudné. Platit z vypůjčené zlatky .šesták" úroků týdně nezdálo se býti mnoho cizincům, soukromníkům, na něž úvěru potřebný živnostník neb rolník jedině byl odkázán. Ze všech živnostníků na nedostatek úvěru si stěžovali nejvíce veselští kožešníci, zvláště při hromadném nákupu suroviny. Ve čtenářském spolku, který tehdy byl umístěn v panském hostinci (nyní pana Přikryla), často se o věci mluvívalo, až konečně věc uzrála. Na návrh tehdejšího dp. děkana P. Fr. Berana společnost čtenářského spolku se umluvila utvořit ve Veselí pomocnou kasu po způsobu svépomocných družstev Delitschových. Byla svolána valná hromada, jíž účastnilo se 63 nejpřednějších veselských občanů a na ní vypracovány stanovy ku zřízení .pomocné kasy". Dle stanov zavazoval se každý člen platiti měsíčně do společné kasy 20 kr. a z nastřádaných takto peněz měly se poskytovati půjčky. hodným chudobnějším živnostníkům a rolníkům ku zvelebení jejich živností". Stanovy byly schváleny až 6. dubna 1868. Z čelnějších občanů stanovy podepsali: P. Fr. Beran, P. Fr. Seidl, P. Alois Ulman, Hostýnek Erich, Jakub K.ozumplík, Jan Procházka, Adolf K.ratochvíl, Fr. Grabec atd. Dle těchto stanov započala záložna svoji činnost a hleděla usnadniti úvěr v prvé třídě svým členům ve Veselí. V r. 1873 přešla na půdu nového zákona o společenstvech. Ve valné hromadě byly původní stanovy změněny, novému zákonu přizpůsobeny a jako první ředitelství zapsáni do

obch. rejstříku pp. P. Fr. Beran, děkan ve Veselí, jako předseda, P. Alois Ulman, kaplan ve Veselí, jako pokladník a Antonín Gellner jako kontrolor. Od té doby záložna vyvíjela se celkem nerušeně a povznesla se na peněžní ústav značného rozsahu, který nespouštěje se zřetele hlavní svůj účel - býti účinným podporovatelem produktivních snah obyvatelstva, zvláště rolnictva, živnostnictva - obětavě pomáhal i tam, kde šlo o podporu účelů lidumilných a osvětových. Důvěra obecenstva umožnila, že během posledního desítiletí vzrostly vklady o více než 100%, ze 489.800 na 1,003.000 a poměrně též půjčky a reservní fondy. Jak dalece záložna plnila své povinnosti vůči veřejnosti, o tom svědčí číslice darů poskytnutých na školské a jiné prospěšné účely. Za posledních 10 let byl to obnos 6012 K. Nemalou zásluhu získala si záložna o městys Předměstí Veselí také tím, že postavila vlastní budovu na místě dříve zanedbalém a neprospěšném. Před budovou záloženskou soustřeďuje se život hlavně o trzích a jiných významných dnech. V domě záloženském jest upravena prostorná dvoranka k representačním slavnostem a schůzím a z místností záloženských vyšel mnohý podnět kulturní i hospodářský pro Veselí a okolí. Nyní má záložna 1074 členů, většinou z Veselí a z nejbližšího okolí. Správou pověřeni jsou pp. P. Jan Jančík, farář ve Veselí, jako ředitel, P. Jindřich Tesařík, katecheta, jako pokladník a Frant. Blažek, měšťan z Veselí, jako kontrolor. Účetní záležitosti provádí pan Richard Janík, obchodník ve Veselí. Dozorčím orgánem jest 6členný výbor. Záložna podléhá úřední revisi a byla již roku 1898, vždy po 2 letech, úředně revidována. Ku podpoře spořivosti zavedla systém střádankový a stálým zdokonalováním hledí plně se přiblížiti potřebám svého okolí a zvláště laciným úvěrem usnadniti hospodářský rozmach rolnictva a živnostnictva. Snahy ty jsou veřejnosti známy a veřejnost sama vzrůstající důvěrou podporuje jediný svépomocný ústav peněžní.

Sbor dobrovolných hasičů ve Veselí n. Mor. Sbor dobrovolných hasičů ve Veselí n. Mor. vešel v život dnem 1. října 1882 z popudu tehdejšího sekretáře obce městské Jana Dostála. Hned s počátku svého bytí neměl na růžích ustláno. Městské představenstvo obce té doby nevyhovovalo požadavkům po stránce národní; chovalo se ku spolkům rázu ryze českého vlažně, neposkytujíc jim potřebné přízně, ani mravní ani hmotné podpory. Představenstvo obce Předměstí pak nebylo si plně vědomo svých povinností ku spolku zřízenému pro dobro vlastních spoluobčanů. Tak lze vysvětliti, že tehdejší velitel mohl učiniti pokus, aby velení sboru bylo německé, ačkoliv již v první schůzi a valné hromadě sboru usneseno o českém velení. Toliko ráznému zakročení uvědomělého vlastence p. Jos. Václavka náleží zásluha a povinný dík, že mužstvo vzchopilo se odporu, a tím české velení ve spolku bylo pro budoucnost zabezpečeno. Tento energický odpor mužstva byl asi také příčinou, že se sboru po delší dobu nedostalo žádných podpor ani od obcí, ani od různých korporací a podobá se, že sbor byl

tenkráte pouze trpěným, nutným zlem; neboť marně usiloval, aby se mu dostalo nezbytného útulku pro nářadí. Po delší dobu bylo skladiště sboru na obecním domě č. 29 v Předměstí Veselí. Když obec, jakožto majitelka, dům tento prodala, dostali hasiči výpověď, ale nemohli přesídliti, nemajíce, kam by se uchýlili. Nový majitel domu, nevěda jiné rady, čekal trpělivě vhodné příležitosti, aby se nepohodlného nájemníka zbyl. A když hasiči vyjeli k požáru, našli vrátivše se dům uzamčený a byli nuceni se stříkačkou a jiným nářadím odstěhovati se na náměstí - pod lípu. Strážnice hasičská byla tenkráte na obecním domě v městě, a když hasiči ku své zábavě počali tam cvičiti Besedu, setkala se zábava jejich s nevolí rozhodujících kruhů, až jim z toho vzniknouti měly značné nepříjemnosti, ohrožující jejich útulek. S nemalými starostmi spojeno bylo pořízení nové stříkačky. Stříkačka, kdysi městská, sboru darovaná, byla už tenkráte ve stavu zcela nedostatečném a nové stříkačky nebylo lze pro nedostatek prostředků poříditi. Členské příspěvky a výtěžky zábav nedostačovaly téměř ani na pořízení nutné výzbroje, ale přece úsilí členstva, příznivců a nepatrnému počtu dobrodinců podařilo se poříditi r. 1886 s velikými obětmi novou stříkačku. Členové sboru byli té doby velmi horliví, konajíce po každé stránce ochotně své povinnosti. A bylo to také nutným, neboť neštěstí za neštěstím stíhalo· tenkráte obec zdejší a pomoci sboru bylo třeba každé chvíle. Mezníkem lepší budoucnosti pro sbor stal se rok 1892; podařilo se totiž energickému úsilí vedoucích osobností, zvláště tehdejšího velitele p. Jindř. DUrrmayera, že si sbor toho roku poříditi mohl svůj vlastní útulek, své skladiště. Sbor je hrdým, že celou budovu, pro niž obdržel od obcí a od velkostatku pouze pozemek, pořídil vlastní námahou a vlastním přičiněním. Od této doby datuje se lepší, utěšenější vzrůst sboru. Sbor hasičů u vědomí, že doty, kdy musil přijati za vděk útulek pod obecní lipou, dávno již minuly, počal pracovati s větším úsilím a výsledek jeho práce jest, že dnes je tu sbor hasičský jako ukázněný celek, který svojí pohotovostí a pořízením moderní výzbroje stal se svým spoluobčanům domobranou jistou, na niž se mohou v každém nebezpečí plně spolehnouti. Za nynějšího předsedy spolku p. Jos. Václavka a za náčelníka p. Karla Rajeckého má spolek 11 čestných, 81 přispívajících a 43 činných členů. Za dobu 31let svého trvání zakročil sbor při 116 požárech a vícekráte při nebezpečí povodně.

Živnostenský

spolek a živnostenská

škola pokračovací

v Předměstí

Veselí.

Vedle rolníka nejpoplatnějším živlem jsou živnostníci, kteří tvoří největší snad organisaci ve Veselí. Sdruženi jsou v Řadovém společenstvu pro Předměstí Veselí, Veselí město, Zarazice a Znorovy.

Společenstvo toto vstoupilo teprve v činnost roku 1886 výnosem c. k. místodržitelství v Brně ze dne 20. května 1886, čís. 15.139, kterým změněn dosavadní živnostenský řád, schváleny vzorné živnostenské stanovy a nařízeno sloučiti veškeré "cechy" živnostenské ve spolek Řadového společenstva všech odvětví řemesel a živností. Dne 23. ledna 1887 konána první valná hromada za účelem provedení voleb představenstva a výboru, jíž předsedal p. Václav Zaorálek, kterýž pak zvolen předsedou a pan Jan Heger místopředsedou. Na schůzi té schváleny vzorné stanovy a zvolen výbor pozůstávající ze 12 členů, kteří byli: Julius Svoboda, Fr. Blažek, Fr. Nýzner, Ignác Svoboda, Jan Smaženka, Tomáš Nýzner, Bartoloměj Veverka, Rudolf Jiřička, Martin Guča a Jan Kratochvíl. Novému společenstvu bylo však překonávati mnohé obtíže, poněvadž starší živnostníci nechtěli za žádnou cenu ku společenstvu přistoupiti a své počestné cechy opustiti. Teprve na různé stížnosti společenstva nařídil politický úřad zrušení všech cechů a přistoupení jejich členů k Řadovému společenstvu. Teprve nyní počalo společenstvo pravidelně a nerušeně úřadovati; přijímalo učně a vypovídalo je za tovaryše a snažilo se vůbec plniti úkoly řádem živnostenským mu vytčené. Aby členstvo mohlo korporativně zúčastňovati se různých slavností, zakoupen a posvěcen byl v roce 1893 za předsednictví p. Jos. Doležala, stavitele, spolkový prapor za 805 korun. Také vzdělání dorostu nezapomínáno. V roce 1895 zřízena učňovská opakovací škola, na níž vyučoval učitel p. Jos. Homola vždy v neděli od 1-3 hod. odp. po dobu školního roku živnostenským počtům a písemnostem za remuneraci 1 K za hodinu. O pškolního roku 190 I /2 vyučoval p. A. Funk, učitel. Zvláštní zmínky zasluhuje zřízení podporovacího fondu pro chudé a nemocné mistry. Tomuto fondu věnováno v roce 1898 400 K, v roce 1901 200 K. Spolek zúčastnil se též činně zřízení Mateřské školky a věnoval na stavbu její 300 K. Jelikož opakovací škola nestačila učiniti zadost zvýšeným požadavkům, příkročeno v roce 1908 za předsednictví p. J. Janíka, stavitele, ku zřízení řádné živnostenské školy pokračovací. Správcem jejím jest učitel p. A. Furik. V jejím školním výboru jsou páni: Martín Kozumplfk, starosta, Čeněk Baštinec, ředitel, Karel Rajecký, obchodník, 19. Němeček, krejčí, 19. Hanák, klempíř, Jindřich Tesařík, katecheta. Náklad na školu uhrazuje společenstvo za pomocí státní a zemské subvence, z příspěvků obchodní komory olomoucké a místní záložny. Při společenstvu zřízena jest zkušební komise pro zkoušky tovaryšské a to pro veškeré živnosti ve společenstvu zastoupené. Památky cechovní, které se uchovaly, jako knihy a truhlice cechovní, kasy neb lody zvané, pečeti atd. uloženy jsou nyní v místním museu. I)

První pokus založili tělocvičnou jednotu Sokol učiněn byl na schůzích 1. února a 7. března 1897, kdež zvolen i zařizující výbor. Cvičilo se dvakrát týdně. Avšak pro různé

poměry na Slovácku panující pokus tento se nezdařil. Teprve po příchodu dvou zkušených a schopných sokolských pracovníků do Veselí ustavil se zde 17. února 1899 odbor Sokola uh.-ostrožského. Prvním starostou zvolen br. V. Uhlíř, jednatelem br. Bareš, pokladníkem br. Jos. Homola, náčelníkem br. Jurásek. Činných členů bylo 46, přispívajících 19. Mlada jednota vyvíjela se slibně, čehož důkazem byla nejenom hojná návštěva cvičení, nýbrž i rušný život spolkový, jevící se pořádáním pěveckých a zábavních večírků, které přispívaly udržovati bratrský a srdečný styk mezi členstvem. K utužení sokolské myšlenky ve Veselí přispělo vystoupení jednoty na veřejném cvičení II. okrsku župy Komenského, pořádaném roku 1899 v zahradě p. Přikryla. - Mladá jednota zápasiti musela s mnohými překážkami, jako jsou časté změny ve členstvu, nedostatek peněžních prostředků, nedostatek nářadí, nestálá a nevhodná místnost ku cvičení a j. Když však r. 1905 stala se jednota samostatnou, od uh. - ostrožské nezávislou, a když téhož roku získala povolení cvičiti ve školní tělocvičně, postavena myšlenka sokolská ve Veselí na pevný základ. Nyní čítá 96 členů, 72 mužů a 24 žen. Členové jednoty zúčastňují se závodů a veřejných vystoupení sokolských s úspěchem, což dokazuje, že jednota zapustila již ve Veselí pevné kořeny.

Odvětný

spolek

vlasteneckého zemského a pomocného dámského Červeného kříže pro Moravu ve Veselí nad Mor.

spolku

založen byl před více než 20 lety, zanikl pak a byl opět založen roku 1905. Předsedkyní tohoto spolku byla po založení roku 1905 paní Hanna Kunzová, chof inspektora velkostatku ve Veselí. Spolek tento čítá nyní 57 řádných členů a 3 čestné členy. Činnost odvětných spolků nejeví se ani tak jednotlivě jako v celku, což každému občanu jest příliš dobře známo z posledních válečných událostí na Balkáně, kamž vysláno bylo více výprav Červeného kříže z našeho mocnářství (mimo jiné velké podpory). U příležitosti postižení našeho nejbližšího okolí zhoubnou povodní v roce 1910 a 1911 poskytl náš odvětný spolek ve Veselí větší podpory (100 K) postiženým. Předsedkyní odvětného spolku Červeného kříže ve Veselí jest toho času vysokorodá paní hraběnka Kateřina Chorinská.

OkrašlovaCÍ spolek.

.

založen roku 1903. Nově zvolený výbor ochotně podjal se prací, při valných hromadách navržených. Upravil ulice a přechody na frekventovaných místech; vysázel 1070 ovocných stromků a 12.950 okrasných. Zřídil koupelku a tennisové hřiště. Založil lesík pro výlety na Vláskách. Celkové vydání činilo 4564'43 K. Odměnil vhodnými diplomky a knížkami,

kteří okrašlovali okna pěknými květinami a kteří zasloužili si zvláštních zásluh o spolek. Okrašlovací spolek všemožně se přičinil, aby komunikace, zdravotnictví, čistota a krása byly jen ku cti naší obce, která byla povýšena na městys.

Sirotčí spolek ve Veselí n. Mor. založen byl roku 1910. Účelem spolku tohoto jest ujímati se dítek osiřelých a opuštěných, starati se o jejich vyzlvu a výchovu, pečovati o řádné vychováváni i vedení dítek zanedbaných a starati se o vybudováni sirotčince pro město i Předměstí Veselí a pro obec Zarazice. Spolek ustaven byl na podzim roku 1910 na schůzi všech korporací a osob, jež o účely spolku se zajímaly. Bylo pozorovati značné porozumění pro nový spolek a hned prvním rokem přistoupilo za řádné členy spolku 126 osob. Do této doby omezoval se Sirotčí spolek na vyhledávání řádných domácností pro ditky úplně opuštěné a několik dítek takových umísti! za přispění obce do spořádaných rodin. Mimo to podporoval spolek dle možnosti opuštěné dítky šatstvem a obuví. Spolek sirotčí staral se též o zřízeni sirotčince neb sirotči kolonie nákladem zemským a předložil za tou příčinou několik žádostí moravskému zemskému výboru, - avšak marně, neboť zemský výbor všecky prostředky peněžité, jimiž mohl věci podobné podporovati a zařizovati, mezitím vyčerpal. Snad v budoucnosti podaří se Sirotčímu spolku vybudovati vhodný a obcím našim potřebný sirotčinec, v němž by byly umísťovány dítky osiřelé a opuštěné, aby se jim dostalo řádné výchovy a aby nestaly se postrachem budoucímu pokolení. Jelikož k tomu potřebí jest prostředků peněžitých, měli by všichni pamatovati dárky menšími a dle možnosti i většími při poslední vůli, při odkazech, při rozdělování zisku z různých podniků atd, Posavadní dobrodinci Sirotčího spolku mimo členy platící byli: Záložná pokladna ve Veselí (200 K), Česká zemská komise pro ochranu dítek a péči o mládež v Brně (64'61 K), Katolická omladina ve Veselí (50 K), pan farář P. Jan Jančík (20 K), Spolek vojenských vysloužilců ve Veselí (10 K). Funkcionáři spolku toho času jsou: Předsedou zdejší farář P. Jan Jančík, jednatelem učitel Alois Funk, pokladníkem ředitel Emanuel Kozáček.

Spolek byl založen 29. srpna 1909 a čítá nyní 50 členů. Účelem spolku jest: náboženskomravní, hospodářské, řemeslnické, živnostenské a společenské vzdělání jinochův a mužů

farnosti Veselské. Úkolu svého dosahuje spolek pořádáním spolkových i veřejných přednášek, zakupováním odborových knih a časopisů a pořádáním ušlechtilých zábav. Protektorem spolku jestP. Jan Jančík, místní farář. Předsedou jest pan Martin Kozumplík, rolník a starosta, místopředsedou pan Antonín Juřena, rolník, jednatelem pan František Koseček, kovářský mistr, pokladníkem pan Josef Vajdík, rolník.

Místní skupina "Sdružení venkovské omladiny na Moravě, ve Slezsku a Dol. Rakousích" pro Veselí n. Mor. Skupina založena byla 14. února 1910 a má nyní 55 členů a členek. Spolkovým účelem jest odchovati venkovskou omladinu na základě katolickém pro budoucí samostatnost. Skupina od svého založení až podnes pracuje čile zúčastňujíc se veřejných náboženských projevů, pořádajíc přednášky, ušlechtilá divadla, krojové plesy a různé národní slavnosti. Skupina založena byla na popud P. Rudolfa Zásměty, kooperatora. Předsedou skupiny jest pan Jan Kolařík, místopředsedkyní slečna Antonie Randová, jednatelem pan Cyrill Hanák, pokladníkem pan Osvald Koseček. Protektorem skupiny nyní jest P. Bohumil Navrátil, místní kooperator.

ZÁL6ŽNÁ P6KLADNA ve Veselí zapsané společenstvo

n./ Moravou, s ručením

neobmezeným,

založená roku 1864, přijímá

VKLADY na knížky a běžný účet a úrokuje tyto 5%. Poskytuje o

v

PUJCKY na směnky na 61/2 a hypotéky na 6%.

%

Daň důchodkovou

platí záložna za vkladatele sama.

Vkusné střádanky

půjčuje zdarma.

r-- --------I

I

I

i

UŽITKOVE DŘÍVÍ hlavně jasan, dub, akát, břízu, topol a bor, mimo to neloupané proutí vrby košikářské (salix purpurea a viminalis), pak:

OVOCE a štěpné stromky všech ušlechtilých druhů, zeleninu rannou i pozdní, růže vysokokmenné i pravokořenné, květiny, zejména speciality cyclamen, dalie a chrysanthemy, v květináčích i vázané v kyticích, ananasy, pravou slováckou slivovici starou z vlastních sklepů nabízí ke koupi

správa velkostatku Veselí n./M.

Umělé květiny vlastní výroby kytice pro kostely, šatynéry, palmy a dekorace pro salony,

náhrobní věnce, stuhy a všecky pohřební potřeby jsou vždy na skladě.

Výroba zlatých a stříbrných klasů, fialek a stromků vánočních. Specielní výroba bolionověho zboží pro Uhry a Srbsko.

Nejmodernější dámské klobouky pařížských a vídeňských vzorů upravují se levně a rychle.

Občasné výstavy originálních pařížských modelů dámských klobouků. Dobu výstav na požádání ochotně sdělí majitelka závodu

,

MARIE VALNA, Město Veselí nad Moravou, nám. č. 6.

Albert

Ehrenhaft Výroba jemných likérů a rumu. Sklad pravé slovácké slivovice, borovičky a uh. přírodních vín.

Sklad stáčeného piva ležáku, granátu a piva exportního z jarošovského pivovaru v sudech i lahvích.

v

Pravý včelí med výborné jakosti za ceny nejnižší nabízí

Včelařský spolek ve Veselí

nI Mor.

Objednávky přijímá předseda spolku, ředitel Č. BAŠTINEC.

Jan Sílený, stavitel lodí V

Týně nad Vltavou

nabízí veškeré druhy lodí, jako: zábavní, převozní loďky i prámy, pískové a nákladní veliké lodě. Ceny mírné, lodě důkladné a foremné. Též na splátky. filiálka v Šopce u Mělníka.

STAVITEL

JOSEF DOLEŽAL&SYN VE STRÁŽNICI. Přísežní znalci staveb. -- Odhady. Sklad veškerého staveb. materialu.

Parní pila. - Stavební truhlářstvL Parketárna a obchod dřevem. Adresa telegramů: STAVITEL DOLEŽAL, STRÁŽNICE. INTERURB. TELEFON 8.

rr-:

---------------------------

Žofie jíúskooá o Ghylicích u CUherskéha Ostrahu

ošecky slooácké nár. kroje jako:

nooooeské, ostrožské, uh.-hradišfské, kyjooské, olčnooské. uh.-slooenské, píšfanské atd. ~imo kroje lze oždy dostati zaručené půoodní staré i nooé národní oýšioky, keramiku a jiné k soéráznosti slooáckého kraje se oztahující předměty. Oeliký a bohatý sklad ošech těchto oěcí možno si kdykoli prohlédnouti.

~olnická akc. společnost pioooarní a sladooní o 'Uher. Ostrahu na 9J1arooě

doporučuje soúj oýborný oýrobek z nejjemnějšího žateckého chmele a sladu z domácího ječmene, jako: pioo oýčepné, oýtečný ležák i březňák o sudech i o lahoích přízni 9. g. obecenstoa.

Hotel Záložna.

Karel Strouhal Veselí nad f1oravou, Přerovský akciový březňák, moravská a rakouská přírodní vína. Dobrá kuchyně. čisté pokoje pro cizince. Obsluha vzorná. Ceny levné.

Přejete si moderně, vkus- ? ně a levně se oblékati • Pak navštivte rozšířený obchod

Největší modní síň

LEOPOLDA GR.ŮNHUTA na nám. Veselí n.lM., naproti radnici.

FR. BÚŘILOVÉ, Komenského třída číslo 582, kde najdete hojny výběr něžných i praktických bluziček, sukní vrchních i spodních, množství zástěr jednoduchých i přepychových, všechny druhy chlapeckých obleků, dárky ku všem příležitostem.

RICHARD JANÍK DOPORUČUJE

Sběrna chemické čistírny a barvírny Brno=Židenice.

P. T. OBECENSTVU

SVŮJ

OBCHOD KOLONIÁLNf, MATERIÁLNf A BARVAMI. <><><> ŠKOLNí POTŘEBY. CENY NEJLEVNĚJŠí.

-.;

ObchoDní Dům

Josefa Hoffmanna ObchoD smíšeným zbožím ve velRérn a malém. Prodej ušeho druhu zbožf, ušeho druhu IiRérů a rumu. 5klad ohýbaného nóbytku z touórny 1. Brief, Uh. Brod. 5klad porcelónovýrh a emailouých souborů. 5klad gramofonů a hracfch desek. Hlaunf jednatelstuf pro Veselí a oholf asekuračnich společnosti: North British ve Uh. franCOUZSRÓ v ViRtorio v fonciere v molt1avia v Cosmos v

Vít1ni. Brně. Berlíně, Pešti. Praze. Praze.

V odborech žiuotnich, ohňouých, krupouých, úrazouých a povinn~ho ručenf.

Strana.

Čestní občané a poslanci . 3 Obecní př~dstavenstvo a výbor 5 Našim rodákům (J. Langášek) 7 Předměstí Veselí městysem (J. Langášek) 9 Dějepisný nástin Předměstí Veselí (P. J. Jančík) . 11 Kostely a fara (P. J. Jančík) . . 21 Školství (E. Kozáček) . . 24 Předměstí Veselí v přítomnosti. (Upravil J. Langášek) . . 27 Jména rodová. (Uspořádal Č. Baštinec) . . 30 Zemědělství (J. Langášek) . 31 Regulace (Ing. J. Řezáč) . 33 Vodní družstvo (Fr. Rájecký) . 36 Náš kroj (M. Šantrůčková) . 37 Veselí v umění. (Upravil J. Langášek) . 39 Museum (A. Odstrčil) . . 40 Lovecké sbírky (A. Hubáček) . 43 Z lovu na lva (A. Hubáček) . . 44 Z mých vzpomínek (Dr. B. Neumann) . 45 Spolky a jejich dějiny (J. Langášek) . 47 Beseda "Svatopluk" (J. Herman) . 48 Záložná pokladna (P. J. Tesařík) . 49 Sbor dobrovolných hasičů (J. Heger) . 50 Živnostenský spolek (R. Janík) . . 51 Tělocvičná jednota "Sokol" (J. Černůšek) . 52 Spolek Červeného kříže (J. Jelínek) . . 53 Okrašlovacf spolek (A. Funk) . 53 Sirotči spolek (E. Kozáček) . . 54 Svornost a Omladina (P. B. Navrátil) 54, 55 Na titulním listě Slovácké děvče dle orig. akad. malíře Lud. Ehrenhafta.

'!"""!".,,, .,)

1

.-'-:~-::~'\-~~

,,':...,:' \-- ........,.,-. .

ď

d

'~j .. ~, ~"

.":~ j···'I··.····

,

.~ ';1

'~

.

,