Městského výboru Komunistické strany Čech a Moravy v Havířově IV. ročník
Osvětim – místo, na které nezapomeneš 25.ledna 2015 uplynulo 70 let ode dne, kdy byl osvobozen koncentrační tábor Osvětim v Polsku. Pohled, který se naskytl osvoboditelům – rudoarmějcům, jim navždy zůstal v paměti. Přibližně 7 tisíc naprosto zubožených lidí, kteří se sotva drželi na nohou, zbytky krematorií, hromady mrtvol, balíky ženských vlasů vážících 7 tun, kupy bot, zubních kartáčků a protéz, brýlí, kufrů, nádobí………. Koncentrační tábor Osvětim byl zřízen na rozkaz Heinricha Himmlera v roce 1940. Na jeho vybudování se podíleli vězni z KT Dachau a také němečtí kriminálníci ze Sachsenhausenu. Velitelem byl jmenován Rudolf Höss. Vystěhováním polského obyvatelstva z území vznikl prostor asi 40 km čtverečních pro vznik tábora. Prvními vězni byli Poláci, v březnu 1941 jich zde bylo skoro 11 000. V letech 1941 – 42 byl vytvořen zvláštní sektor pro sovětské válečné zajatce. S těmi nakládali fašisté obzvláště krutě, během několika měsíců zůstala z 10 000 zajatců naživu ani ne desetina. Tábor se nadále rozrůstal. Tvořily ho 3 hlavní tábory – Auschwitz I, Auschwitz II - Birkenau, Auschwitz III - Monowitz a více než 40 podtáborů. Tábor Osvětim, zvaný též „Tábor smrti“ se navždy zapsal do dějin jako příklad fašistické bestiality. Zde se např. konal první pokus se smrtícím plynem cyklonem B. Podle historiků v letech 1940 až 1945 bylo do tohoto vyhlazovacího tábora přivezeno nejméně 1,3 milionu lidí, mezi nimi mnoho malých nevinných dětí. Nelze zjistit, kolik zde zahynulo Romů (odhad asi 20 000), těžko popsat zrůdné pokusy doktora Mengeleho. Ti, kteří přežili, dodnes trpí psychickými poruchami. Památník v Osvětimi by měl opravdu navštívit každý. Je to otřesný zážitek, to uznávám, ale je to poučení pro všechny, kam až může dospět scestná ideologie, která si zakládá na čistotě rasy, pocitu nadřazenosti. Toto poučení platí i v dnešní době, kdy jsme opět svědky snah některých skupin povyšování se nad jinými. Marie Kročková 1
Tank se v sněhu propadává, pod ním končí Němců sláva ……….
Bitva u Stalingradu, zvaná také „ Stalingradská bitva“ byla spolu s Bitvou u Kurska a Bitvou před Moskvou nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím německých a sovětských vojsk na východní frontě. Těžké boje probíhaly již od srpna 1942 a zpočátku se vítězství klonilo na stranu Němců. Německá armáda ovládala téměř celé město a koncem září se generál Paulus pokusil soustředěným útokem dobýt i zbývající části. 14. října došlo k hlavnímu úderu. Byl to nejkrvavější den celé bitvy. Němci se dostali až do Traktorového závodu a obsadili zhruba čtyři pětiny, později více než devět desetin města. Paulus si uvědomoval, že musí město dobýt před příchodem zimy a v listopadu se mu podařilo uzavřít obklíčení těžce zkoušeného Stalingradu. 19. listopadu začal konečně sovětský protiútok. 23.11. se nasazené sovětské jednotky setkaly a obsadily důležitý most přes řeku Don. Toto bylo pro německou armádu skutečně „počátkem konce“. Paulus žádal Berlín o povolení uniknout z obklíčení, to ale nedostal. Stejně dopadla i jeho žádost, aby směl kapitulovat – Hitler nedovolil. Tentokráte ale Paulus neuposlechl a 31. ledna se vzdal. Poslední němečtí vojáci pak kapitulovali 2. února, v podzemí však zůstalo kolem 10 000 mužů. Poslední z nich se vzdal až počátkem března 1943. Při zprávě o Paulusově kapitulaci se v Moskvě rozezněly kremelské zvony, v Německu byl vyhlášen celoříšský státní smutek, byly vyvěšeny černé prapory, zakázána filmová a divadelní představení a hlavně se zdůrazňovalo, že němečtí vojáci padli proto, aby německý národ žil. Tato největší bitva přinesla utrpení a smrt nejen vojsku, ale i civilnímu obyvatelstvu statečného města.Informace o skutečných ztrátách na lidských životech se liší, ale je jisté, že Stalingrad znamenal skutečný obrat v průběhu 2. světové války. Město dostalo titul Město-hrdina, v roce 1961 bylo i přes protesty přejmenováno na Volgograd. Byla mu udělena možnost šest dní v roce užívat jméno Stalingrad – třeba při oslavách vítězství z února 1943. M.K. 2
Informace KZ za KSČM z jednání 3. zastupitelstva dne 26. 1. 2015 Primátor města Bc. Daniel Pawlas svolal na tento den 3. zasedání Zastupitelstva města Havířova na 13 hod. s programem čítajícím 32 bodů. Tohoto jednání se členové Klubu KSČM zúčastnili v plném počtu. Touto informací náš klub informuje občany města Havířova o tom, jaká stanoviska zaujímali naši členové k projednávaným otázkám. Nebudeme se zabývat všemi projednávanými body, ale jen těmi nejdůležitějšími z pohledu našich občanů. Při projednávání bodu program, a to schválení programu 3. zasedání ZMH, byl předložen návrh na rozšíření o bod týkající se stanovení výše odměn pro členy dozorčích rad nebo správních rad či jednatelů v orgánech u institucí s majetkovou účastí města či ve výlučném jeho vlastnictví. Návrh však nebyl přijat a postupovalo se podle předloženého programu RMH. Prvním bodů bylo vyhodnocení stavu veřejného pořádku a bezpečnosti z hlediska činnosti Městské policie Havířov na území města Havířova za rok 2014 a vyhodnocení Hasičského záchranného sboru včetně dobrovolných hasičů. Je to problematika, která jistě zajímá občany našeho města a je škoda, že se zastupitelé k ní v diskuzi nevyjádřili. Z několika návrhů na záměr či prodej pozemků je možno považovat za nejdůležitější prodej pozemků k. ú. Dolní Suchá (areál Dolu Dukla). Všichni zastupitelé svým hlasováním vyjádřili uspokojení nad tím, že se o prodej přihlásila firma, která již asi 15 let působí v regionu (Karvinská průmyslová zóna) a zaměstnává několik stovek zaměstnanců. Jedná se o firmu za Švédska, která vyrábí sety pro zdravotnictví a chce zde svoji výrobu rozšířit, má totiž zajištěný odbyt. K negativům patří jen to, že se bude muset zlikvidovat nově zřízená část komunikace a samozřejmě i to, že případné dividendy (zisky) odplynou do zahraničí. Pro občany Havířova je však v tuto chvíli rozhodující, že zde získá možnost zaměstnání okolo 200 zaměstnanců, výhledově až na 600. V dalším bodu zastupitelé vyjádřili nesouhlas s prodejem nemovité věci (bývalá ZŠ Mánesova), protože ani jeden ze dvou zájemců nesplňoval podmínky zadání. Místy až velmi vyhrocená diskuze se týkala jednoho z dalších bodů a to je návrh na rozdělení objemu finančních prostředků určených pro poskytování dotací z rozpočtu statutárního města Havířova v roce 2015 (o peníze jde až v první řadě). Samozřejmě, že by se mohlo rozdělit více prostředků (je to líbivé téma), může se však rozdělit pouze to, na co máme. Současně je třeba snižovat dluh, který má město ve výši přes 640 milionů Kč. Je asi přirozené, že toho využila opozice, která by chtěla rozdat více a tak získat politické body. Jen se nám zdá, že by tak měla činit kultivovaněji. Nakonec zastupitelé schválili původní návrh s tím, že v případě lepších ekonomických výsledků bude možno se k dotacím vrátit. Bez zbytečných emocí proběhlo projednání dalších bodů týkajících se změny Územního plánu Havířov, informativní zpráva o dotacích z EU, SR, případně jiných zdrojů, nebo i stanovisko k stížnosti občana Havířova p. Rejče. V interpelacích pak vystoupili občané Havířova i zastupitelé. RMH byla požádána, aby se zabývala možností zřídit v Havířově tzv. „senior taxi“, která by sloužila občanům pohybově postiženým k návštěvám lékaře. Zastupitelé za KSČM
3
Jiří Suchý
Kapitalismus je lepší než socialismus, ale horší, než jsem si myslel.
ÚNOR 1948 Dnešní doba usiluje o ztrátu kolektivní paměti.Tato tendence se neprojevuje jen v české společnosti, nýbrž má mezinárodni charakter. Globalizující se kapitál se snaží odříznout člověka od minulosti a připoutat ho k současnosti proto, aby mu mohl vzít jeho budoucnost. Člověka bez minulosti může kapitál snadno ovládnout. Mezinárodni buržoazie chce zastínit kolektivní paměť a falzifikovat historii. Oživování kolektivní paměti - to je dnes naléhavý úkol všech pokrokových lidí. Proto je třeba si připomínat i československý Únor roku 1948. Jak tato revoluce vznikla a co vše se stalo že dospěla k vítěznému konci Národní a demokratická revoluce z let 1918 až 1920 přinesla českému a slovenskému národu určitá demokratická zlepšení mezi něž např. patřilo nahrazení monarchie republikou, uzákonění 8hodinové pracovní doby, vyvlastnění velkostatků, zrušení šlechtických výsad apod. Tyto změny však nedospěly k sociálnímu osvobození dělnické třídy a ostatních vykořisťovaných, protože buržoazie prosazovala své minoritní zájmy a tak přivedla republiku k hospodářské krizi, masové nezaměstnanosti, hladu a bídě.V další historické periodě pak politika československé buržoazie vyústila ve zradu národních zájmů podepsáním mnichovské dohody. Budoucí národní vývoj se nemohl vrátit na předmnichovskou úroveň, nýbrž musel byt postaven na zcela jiných základech. Lidové představy o budoucím vývoji se staly cílem protifašistického odboje KSČ, která si v dobách pro národ nejtěžších získala přirozenou autoritu nejen mezi dělnickou třídou. SNP r.1944 a Květnové povstání českého lidu r.1945, vytvořilo předpoklady pro demokratické změny. 5.4.1945 vznikl Košický vládní program na základě návrhu KSČ, který byl zaměřen na potrestáni zrádců a kolaborantů a zabaveni jejich majetku, na obnovu válkou rozrušeného hospodářství. Zahraniční politika byla orientována na spolupráci se SSSR. V průběhu r.1945 se uskutečnily první demokratické změny socialistickým směrem.Vedle pozemkové reformy se znárodnily doly, hutě, energetické závody, závody nad 500 zaměstnanců, banky a pojišťovny. Vše bylo uzákoněné dekretem prezidenta Beneše 28.10.1945. Levicové smyšleni velké časti československých obyvatel, dalo velký prostor KSČ k agitaci. Komunisti organizovali brigády v závodech, pomáhali rolníkům na venkově aniž by za vykonanou práci požadovali odměnu! Jejich autorita rostla a vítězství KSČ ve volbách r.1946 bylo přirozeným důsledkem jejich aktivní politiky, kde v českých zemích získali 40,1% a celostátně pak 37,94 % hlasů.V čele nové vlády stanul předseda KSČ s. Klement Gottwald. Zastoupeny byly v ní i nadále všechny politické strany československé společnosti. Osou činnosti nové vlády se stal budovatelský program, který navazoval na Košicky vládní program. Sily světového kapitálu sledovaly s obavami vzestup povalečné revoluční levicové vlny v mezinárodním měřítku, neboť vážně ohrožovaly jejich politické a ekonomické zájmy. USA se bálo, že Evropa zrudne a tak přešly k studené válce. Vznikl Marshallův plán, který měl za cil zadržováni komunismu. tzn. zabránit dalšímu rozšiřování vlivu SSSR ve světě a potlačení revolučního hnutí uvnitř těch zemí, které se ocitly ve sféře vlivu USA. Změna mezinárodní situace se promítla i do vývoje v Československu. Země byla závislá na zahraničním obchodě. Pro modernizaci průmyslu potřebovala získat úvěry, ale z politických 4
důvodů se podmínky zhoršovaly. Ve druhé polovině r.1947 neúroda ohrozila výživu obyvatel. Stát musel dovážet více potravin a vyvážet výrobky, které původně byly určeny pro vnitřní trh.Tlak proti KSČ stoupá. Národní socialisté uzavírají dohodu s demokratickou stranou a lidovci o společném postupu proti politice KSČ. Snaží se zabránit realizaci Hradeckého programu, který měl pomoci početné vrstvě drobných rolníků získat větší část půdy, aby se jejich hospodářství stala rentabilní. Vystupují proti návrhu KSČ rozšířit dosavadní Národní frontu. Bojkotují milionářskou dávku, ale KSČ spolu se sociálními demokraty ji ve vládě schvalují. Protirevoluční reakce ztrácela trpělivost a vyrazila do útoku. Záminkou se ji stala reorganizace několika důstojníků na velitelských místech SNB. Tímto krokem polarizovali politickou scénu a tím vyvolali vládní krizi, jelikož 20. února 1948, kde se měla celá tato záležitost projednávat, se ministři národní socialistické, lidové a demokratické strany nedostavili, neboť podali demisi. Z 26 ministrů zůstalo 14, tedy většina a s. Gottwald požaduje, aby prezident Beneš demisi přijal s tím, že vláda bude doplněna novými ministry. Na 22. února byl jednotnými odbory svolán do Prahy sjezd závodních rad, který rozhodl uskutečnit 24. února jednohodinovou generální stávku, které se zúčastnilo na 2,5 mil. pracujících. Ministr obrany generál Svoboda prohlašuje, že armáda jde s lidem. Den po úspěšné generální stávce, tedy 25. února 1948, přijímá prezident demisi odstoupivších ministrů a doplňuje vládu novými. Tímto aktem u nás přerostla ustavní cestou národní a demokratická revoluce v revoluci socialistickou. Únor 1948 byl tvůrčím rozvinutím nejen Leninovy teorie socialistické revoluce, ale i celkové filozofie našich národních dějin, kterým obohatil socialistickými hodnotami. Říkají-li nám, že jsme příliš zahleděni do minulosti, odpovídáme: Nikoli, nejsme nostalgici, učíme se z minulosti a hájíme vše, nač musíme navázat, chceme-li se zmocnit budoucnosti! Proto je povinností nás komunistů chránit revoluční odkaz Vítězného Února. Tomas Candulas, ZO 51
Britské Listy 1 procento osob vlastní celou polovinu světového bohatství (19. 1. 2015) Před letošním výročním setkání miliardářů a politiků ve švýcarském Davosu vydala charitativní organizace Oxfam analýzu, podle níž podíl světového bohatství, které vlastní jedno procento nejbohatších lidí, vzrostl z 44 procent v roce 2009 na 48 procent v roce 2014. Nejchudších 80 procent obyvatelstva Země vlastní jen 5,5 procent veškerého bohatství. Oxfam dodává, že podle nynějších trendů bude do roku 2016 vlastnit nejbohatší 1 procento obyvatelstva více než 50 procent světového bohatství. Oxfam hodlá v Davosu lobbovat za naléhavé akce k snížení rozdílů mezi bohatými a chudými. Winnie Byanyima, výkonná ředitelka organizace Oxfam, varovala že zvýšená koncentrace bohatství od vzniku recese z let 2008-2009 je nebezpečná a je nutno ji zvrátit. Podle ní je přehnaná koncentrace bohatství v rukou několika málo miliardářů nedobrá pro hospodářský růst i pro systém vlády. Hrstka bohatých ovládá veškerou moc a obyčejní lidé zůstávají bezmocní a bez obhajoby svých zájmů. Loni se v Davosu dostal Oxfam do palcových titulků, když tam zveřejnil studii, podle níž 85 nejbohatších lidí na světě vlastní tolik, kolik vlastní celkem 50 procent obyvatelů této planety (3,5 miliard lidí). Oxfam nyní poukazuje na to, že se toto srovnání ještě prohloubilo, dnes toto bohatství vlastní 80 lidí (v roce 2010 ho vlastnilo 388 osob). http://www.blisty.cz/ 5
R. Číp: Na Ukrajině nejvíce tratí obyčejný člověk! (26.1. 2015) V posledních dnech jsme neustále zahlcováni novými zprávami z Ukrajiny. Jako příklad bych zmínil tyto novinky: premiér Jaceňuk chce zvýšit početní stav ukrajinské armády, při bojích o letiště v Doněcku byl zraněn vůdce Pravého sektoru Jaroš, separatisté přešli do ofenzivy a dále se již jednat nebude a mnohé další. Jsem rád, že zájem o dění na Ukrajině neopadá, velmi mě však mrzí rozdílnost, s jakou jednotlivá naše média o tomto dění informují. Tím se ale zabývat nechci. Česká vláda ani ostatní členské země EU nedělají mnoho pro rychlý konec bojů a návrat k životu v míru. Tento stav jim zřejmě vyhovuje, protože odsouvá do pozadí jejich vnitřní problémy. Místo handrkování mezi sebou bychom měli do tohoto problému aktivně vstoupit a vyjednat na Ukrajině okamžité bezpodmínečné příměří. Potenciál případné dohody EU s Ruskem je dostatečný k tomu, aby toho bylo dosaženo i se složením zbraní na obou stranách, pod hrozbou okamžitého přerušení jakýchkoliv obchodních styků a pomoci do splnění tohoto požadavku. Poté by se musel skutečně férově dojednat způsob diplomatického dořešení, stanovení hranic a systém případné autonomie, federace či jiný. V každém konfliktu vždy nejvíce trpí běžní občané. Ať už ti, co v jeho místě zůstávají, či vysídlenci, na kterých, jak jsme se nedávno z médií také dozvěděli, velmi parazitují majitelé bytů v Kyjevě. Silně se mě dotkla zpráva, jak vysoké nájemné musí platit občané z východních oblastí v hlavním městě Ukrajiny za byty velmi malých rozměrů, v dezolátním stavu a mnohdy i bez vody a topení. Tento stav je společensky nepřijatelný a přidává další problém, se kterým se může tato země dlouze potýkat, neboť na východě země došlo ke zničení mnoha obytných domů, nemocnic, škol a dalších potřebných budov, poskytujících služby obyvatelstvu. Je jisté, že opravy majetku budou trvat dlouhé měsíce a spíše léta. Nechci samozřejmě škody na majetku povyšovat nad ztráty lidských životů, jen chci konstatovat, za jakých špatných podmínek musí žít ti, jichž se tento konflikt dotýká. Proto je třeba znovu apelovat na všechny zúčastněné, aby se tento problém naléhavě podařilo vyřešit. Bylo by velmi pozitivní oslavit letošní kulaté výročí ukončení druhé světové války a vítězství spojenců nad fašismem v celoevropském míru, pokud už toho, bohužel, nejsme schopni docílit na celém světě. Autor: Ing. René ČÍP, poslanec (KSČM) Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM
6
M. Vostrá: Lhostejnost nesmí zvítězit (26.1.2015) Dnešní uspěchaná, a přímo hektická doba, kdy lidé ztrácejí zájem o to, co se děje v jejich okolí, může mnohdy zapříčinit situace, které bychom nepředpokládali ani v nejhorších snech. Každý máme svých starostí dost, ať už je to nepříliš dobrá finanční situace, strach o práci či sociální podmínky, kdy lidé již překročili hranici únosnosti a schopnosti své problémy řešit sami. Bylo by dobré naslouchat těm, kteří upozorňují na to, co se v jejich okolí děje, a to zvláště v případě seniorů a dětí. Dokázali bychom tak zamezit tragédiím, a i kdyby se jejich obava nepotvrdila, ztráta chvilky času není ničím proti lidské lhostejnosti a nezájmu. O tom svědčí i případ z domu s pečovatelskou službou v Karviné a před časem případ z Prahy. Karvinský případ, kde mrtvou ženu našli v pokoji až po roce, nechť je pro všechny varujícím mementem, zvláště pak pro pracovníky sociálních služeb, kteří seniorům mají pomáhat. Rozhodně si nemyslím, že řešením je kontrola schránek na dopisy. Někdy by stačilo zaklepat na dveře, jindy naslouchat sousedům, protože ne každý dostává dopisy či má od koho je dostávat, a pokud si schránku označí nevhazováním reklam, není možné podle schránky zjišťovat, zda člověk ještě žije. Buďme k sobě tolerantní, všímejme si lidí kolem sebe, neboť lhostejnost je to nejhorší, co nás může potkat. Autor: Ing. Miloslava VOSTRÁ, místopředsedkyně ÚV KSČM Zdroj: Mediální úsek ÚV KSČM
Poslankyně Parlamentu ČR sděluje: Nadále je v Havířově poslanecký den každé první pondělí v měsíci v době od 10 hod. do 14 hod. v prostorách MěV KSČM, Havířov – Město, Palackého 2. Schůzku si můžete dohodnout s asistentkou poslankyně Monikou Havlíčkovou na tel. čísle 737 101 898. Dle plánu práce Poslanecké sněmovny na I. pololetí 2015 jsou určeny poslanecké týdny: 13 týden, tj. od 23. 3. 2015 20 týden, tj. od 11. 5. 2015 27 týden, tj. od 29. 5. 2015. V těchto týdnech je možná účast poslankyně na různých akcích. Milada Halíková
7
A co tak něco z literatury? Božena Němcová - 195. výročí narození 4. února 1820 se ve Vídni narodila Barbora Novotná, později Panklová, známá spisovatelka Božena Němcová. V roce 1821 se rodina přestěhovala do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi o čtyři roky později přistěhovala i babička Marie Magdalena Novotná. I když s nimi nežila dlouho (odešla po pěti letech), malou Barunku velmi ovlivnila. V dospělosti ji Němcová značně zidealizovala. Rodiče, zvláště matka, jí brzy hledali ženicha a už v roce 1837 ji provdali za komisaře finanční služby Josefa Němce. Manželství nebylo šťastné. Josef byl za projevy češství a někdy i malou služební horlivost často překládán z místa na místo a stále bedlivě sledován nadřízenými. Narodili se jim tři synové a jedna dcera. Když byl J. Němec obviněn ze spiknutí proti státu a přeložen do Uher, Němcová s dětmi se přestěhovala do Prahy, kde se živila úklidem a praním u bohatších lidí, příležitostným psaním, ale často žila v bídě a na dluh. Němec byl posléze předčasně poslán do penze a vrátil se k rodině do Prahy. Ale nebylo to klidné soužití. Mezi manželi docházelo velmi často k hádkám, Němec ženu dokonce zbil tak, že vyhledala pomoc na policii a došlo to tak daleko, že od něj utekla a nehodlala se s ním smířit. K návratu ji donutila bída a postupující vážná nemoc. Často marně žádala o pomoc v českých vlasteneckých kruzích, ty se ozvaly až po její smrti. Zemřela 21. ledna 1862 a je pohřbena na Vyšehradě. Její život nebyl lehký, ale její dílo těšilo a těší lidi ještě dnes. Sbírala české a slovenské pohádky, psala básně a povídky a její „Babička“ patří mezi světově proslulá díla. Většina postav knihy je historicky doložena i když některé – zvláště babička a kněžna Zaháňská – jsou velmi zidealizované. Ale i dnes se někteří z nás k dílu Boženy Němcové rádi vracíme. M.K.
8
Byli jsme na plese Jako každým rokem i letos uspořádal Městský výbor KSČM pro své členy a příznivce ples. Konal se v sobotu 24. ledna 2015 již tradičně v prostorách PZKO v Havířov Na Zborůvce. Ti, kdo přišli, určitě nelitovali. Přítomné přivítal předseda MěV Daniel Pawlas. Ke každému řádnému plesu patří předtančení, a o to nepřišli ani naši návštěvníci. V úvodu plesu vystoupil mladý juniorský taneční pár, mistři v latinskoamerických tancích Sloková Anna a Daniel Braš. Vystoupení mladých tanečníků se velmi líbilo a navodilo dobrou náladu a chuť k tanci. K dobré náladě hlavně přispěly 2 hudební skupiny a to Duo Cherry a Duo Františka Huňaře. Samozřejmě nechybělo výborné občerstvení, které připravily naše členky i zástupkyně LKŽ. V dobré zábavě při dobré hudbě čas velmi rychle utíkal, ani jsme se nenadáli a byly dvě hodiny po půlnoci. Po poslední taneční sérii se některým vůbec nechtělo jít domů. Pořadatelům a všem, kteří se do přípravy zapojili, děkujeme za pěknou společenskou akci. D.H.
Termíny zasedání Zastupitelstva města Havířova v roce 2015 30.03.2015 15.06.2015
14.09.2015 02.11.2015 14.12.2015
Zasedání se koná zpravidla v KD Radost hodinu zahájení i program zjistíte na stránkách Havířov-city Písemné příspěvky zasílejte na
[email protected] ******************************************************************************************************************** Vydává MěV KSČM Havířov – určeno členům KSČM a sympatizujícím občanům Telefon: 596 436 357 E- mail:
[email protected] www.kscmhavirov.cz uzávěrka příštího čísla 25. 2. 2015 – 3. číslo vyjde 3. 3. 2015 *** NEPRODEJNÉ***
9
