Měsíčník Smíchovské střední průmyslové školy
14
Generálka maturit
24
Záloha mozku
státních
Listopad 2010
Modernizace výuky
“Tahači“ z Presslovky
7
34
Obsah: AKTUALITY ............................................................................................................................................... 3 VZPOMÍNKA ............................................................................................................................................. 4 ZASEDÁNÍ ŠKOLSKÉ RADY ............................................................................................................... 5 Přispěvky rady rodičů 2010/2011 .............................................................................................................. 5 BEZ PENĚZ TO NEPŮJDE ................................................................................................................... 6 MODERNIZACE VÝUKY A PŘENOSU INFORMACÍ ................................................................. 7 KDO BYLI VE SKUTEČNOSTI „ČERNÍ BARONI“ .................................................................... 10 CHCEME OPRAVDU POKRAČOVAT V DEVALVACI VZDĚLÁNÍ? ................................... 12 Generální zkouška státních maturit pohledem školního maturitního komisaře ............................... 14 Nová maturita z angličtiny – hodnocení písemné práce....................................................................... 15 Generálka státních maturit nedopadla zase tak špatně ......................................................................... 16 VYHODNOCENÍ GENERÁLKY STÁTNÍCH MATURIT .......................................................... 17 Vyhodnocení ankety o statní maturitě..................................................................................................... 19 Trocha politiky ............................................................................................................................................ 22 Změna času ................................................................................................................................................. 23 HW Novinky ............................................................................................................................................... 23 Co se dá připojit přes usb? ........................................................................................................................ 24 Budou si lidé moci zálohovat svůj mozek? ............................................................................................. 24 KEŘKA Marek, lektor semináře PHP .................................................................................................... 26 Jakub Vileta (4.D) – Názory a aktivity studentů SSPŠ .......................................................................... 27 4.C – Digital Extinction ............................................................................................................................ 29 PŘEHLED PŘIPOJENÍ K WI-FI ......................................................................................................... 31 Malý a ne zrovna optimistický výpočet … ............................................................................................. 31 Kokainovník – nevinný keř, kokain – nebezpečná droga! ................................................................... 32 KÁZEŇ A TRESTY VE STARÉ ŠKOLE ........................................................................................... 33 “Tahači“ z Presslovky se neztratili ........................................................................................................... 34 Osmisměrka a sudoku ............................................................................................................................... 36 NEJLEPŠÍ PORTÁL TŘÍDY NA VIRTUÁLNÍ ŠKOLE ................................................................ 38 Studentská rada ........................................................................................................................................... 38 ANKETA MEZI STUDENTY NA TÉMA MORÁLKA ................................................................. 39
2
AKTUALITY Dobrý den v listopadu! Pedagogická rada vyhodnotí 24. listopadu výsledky snaţení našich studentů za první čtvrtletí, rodiče na třídních schůzkách tentýţ den dostanou informace a doma to bude mít své následky! Čtvrté ročníky mají za sebou MAturitní Generálku. Vyzkoušely si, jak pravděpodobně bude vypadat společná část maturitní zkoušky. Jsou za námi podzimní prázdniny a dva dny ředitelského volna. Škola se připravuje na výstavu Schola Pragensis (25. aţ 27. 11.) a dny otevřených dveří. Letos na nich bude opět mimořádně záleţet. Kaţdý ţák základní školy si v prvním kole přijímacího řízení můţe (stejně jako loni a předloni) podat aţ tři přihlášky a já na základě loňské zkušenosti předpokládám, ţe to uchazeči nebo jejich rodiče vyuţijí. O to více musíme přesvědčit, ţe jsme dobrá volba pro ţáky základních škol. Studenti 4. ročníku oboru vzdělání informační technologie se právě účastní v termínu 1. aţ 12. listopadu povinné praxe. Přeji hodně sil a úspěchů ve studiu.
Program na listopad a prosinec 2010: (změna vyhrazena)
LISTOPAD 2010 15.11. 17.11. 19.11. 24.11. 24.11. 25.11. 26.11. 27.11.
(pondělí) (středa) (pátek) (středa) (středa) (čtvrtek) (pátek) (sobota)
přihláška ţáků k maturitní zkoušce (poslední termín) státní svátek zápis průběţné klasifikace za 1. čtvrtletí pedagogická porada – hodnocení 1. čtvrtletí schůzky rodičů Schola Pragensis Schola Pragensis Schola Pragensis
PROSINEC 2010 1.12. (středa) 13.12. (pondělí) 11.–18.12. 22.12. (středa) 23.12. – 2.1. 2011
1. den otevřených dveří SSPŠ 2. den otevřených dveří SSPŠ lyţařský výcvikový kurz ukončení výuky v roce 2010 vánoční prázdniny Mgr. Zbyšek Nechanický
3
VZPOMÍNKA VZPOMÍNKA NA ING. PAVLA KALČÍKA, dlouholetého kolegu a učitele na SSPŠ Dne 10. října 2010 nás navždy opustil Ing. Pavel Kalčík. Působil na Smíchovské SPŠ od roku 1970 a byl strojař tělem i duší.Vyučoval strojírenské předměty a mechaniku, v posledních letech, s nástupem oborů Výpočetní technika a Informační technologie, vyučoval předmět KOM (Kontrola a měření). Po skončení studijního oboru Strojírenství v roce 2009 působil na škole jako požární preventista a 1. září pravidelně prováděl školení pedagogického sboru o požárních předpisech a bezpečnosti práce. Pavel byl veselý, měl rád lidi kolem sebe, nepokazil žádnou legraci a přesně takový zůstane v našich myslích a srdcích. Vedení školy, kolegové a zaměstnanci ze SSPŠ
4
ZASEDÁNÍ ŠKOLSKÉ RADY Dne 21. října 2010 se uskutečnilo pravidelné zasedání školské rady SSPŠ a to za přítomnosti jejího předsedy – našeho bývalého studenta Bc. Milana Pokorného (nyní student Zemědělské univerzity v 5. ročníku), místopředsedkyně školské rady Ing. Eleny Chládkové a členů školské rady RNDr. Miroslava Škalouda (senátor ČR) a Ing. Dity Binderové. Jako host se zúčastnil ředitel školy Ing. Radko Sáblík. Jako kaţdoročně školská rada schválila Výroční zprávu SSPŠ. Dále se seznámila se Školním a Klasifikačním řádem, následně oba dokumenty také schválila. V následné diskuzi se probírala aktuální témata – napjatý rozpočet školy a zejména právě proběhlá Maturitní generálka. Ředitel školy navíc seznámil přítomné se systémem Virtuální školy a s jeho moţnostmi a vyuţitím na naší škole. Ing. Dita Binderová, zástupce ředitele
PŘISPĚVKY RADY RODIČŮ 2010/2011
třída 1.A - Cimlerová 1.B - Houska 1.C - Janotová 1.D - Koníčková 1.L - Vacková 2.A - Kopeluková 2.B - Kaiferová 2.C - Kadlec 2.D - Saiková 2.L - Zelený 3.A - Chládková 3.B- Brabcová 3.C- Vítová 3.D- Kabátková 3.L - Dlouhá 4.A - Liptáková 4.B- Matoušek 4.C- Emingrová 4.D - Petrášek 4.L- Nesvadbová celkem
počet žáků 34 34 34 34 32 28 31 32 29 30 29 28 31 31 30 33 32 32 32 27 623
celkem Vybráno Odevzdáno ks 34 17000 34 34 17000 34 34 17000 34 34 17000 34 32 16000 32 24 12000 24 31 15500 31 32 16000 32 26 13000 26 30 15000 30 29 14500 29 16 8000 16 31 15500 31 31 15500 31 29 14500 29 32 16000 32 32 16000 32 25 12500 25 32 16000 32 27 13500 27 595
297500
595
průměr žák 100% 100% 100% 100% 100% 86% 100% 100% 90% 100% 100% 57% 100% 100% 97% 97% 100% 78% 100% 100% 96%
5
BEZ PENĚZ TO NEPŮJDE Neustále vznikají různé reformy školství, různé celostátní akce typu Rámcových vzdělávacích programů, státních maturit, teď se objevuje nápad na testování ţáků základních škol. Mluví se o nutnosti zvýšit úroveň vzdělání. Ovšem nikdy jsem nikde neslyšel úvahu, natoţ seriózní rozbor, kde se na to vše mají vzít peníze. Z peněz z Evropských fondů se platí různé národní a komplexní programy, na těchto penězích parazitují různé organizace, které byly zaloţeny z jediného důvodu, dosáhnout na dotace z Evropské unie. Školám jsou předkládány programy či dokumenty, o které nikoho neţádaly, které jsou pro ně minimálně zbytné, ne-li zcela zbytečné. Pro klíčového-koncového uţivatele, kterými jsou studenti a pedagogové, zbývá pak ţalostně málo prostředků. Vytváření různých materiálů, tištěných na křídlovém a drahém papíře a zasílané do škol zdarma, má většinou pouze jeden efekt, totiţ ţe ve školách všechny rozčílí jako další ukázka plýtvání penězi. Pokud máte „smůlu“ a jste v „bohatém“ regionu Praha, jako střední škola nemáte šance na některé programy dosáhnout vůbec. Na jiné, jako je např. program Praha-Adaptabilita, dosáhne po hrozných peripetiích nejvýše pětina středních škol. Pokud ovšem mají to štěstí a jsou jim vylosováni rozumní hodnotitelé, kteří respektují i potřeby středních škol a umí jejich programy posoudit. Navíc ve třetí výzvě v roce 2010 v tomto programu byly osloveny pouze vysoké školy. Střední školy jsou obecně podfinancované, neboť budovy a jejich vybavení nechodí k volbám, neumí zatarasit ulice, křičet před vládním sídlem. Pokud se mluví o školách a financích, mluví se většinou o platech učitelů. Kdyţ se uţ náhodou hovoří o vybavení škol, tak se jako spása uvádějí peníze z Evropských fondů. Přitom ty zatím v jisté míře obdrţí cílenou formou pouze mimopraţské základní školy a to také ve výši, která dle mého názoru nepokryje jejich skutečné potřeby. Navíc jednorázová dotace můţe něco málo vyřešit, ale školy potřebují kaţdoroční a stabilní přísun financí. Kdyţ jsem v roce 2002 nastupoval do funkce ředitele střední školy, činila dotace ONIV (lidově řečeno dotace na učební pomůcky) pro naší školu 726. 000,- Kč. Od té doby pravidelně klesá. V roce 2010, po letošním dvojím (!) sníţení, činí pouhých 266. 000,- Kč. Coţ je necelých 37 % z původní částky! Z toho mám platit pojištění, internet, virtuální školu, údrţbu téměř 300 počítačů, další vzdělávání bezmála padesáti pedagogů! Při počtu 554 studentů v roce 2002 byla dotace na ţáka pro naši školu 1.310,- Kč. Při počtu 625 studentů v roce 2010 je letos dotace na ţáka 426,- Kč. Tedy pouhých 32,5 % původní částky!! Neměl by být trend opačný?!? Zvláště kdyţ přibývají další výdaje spojené s komplikovanějším přijímacím řízením i státními maturitami? Oprávněně se poţaduje vyuţívání informačních technologií i ve všeobecně vzdělávacích předmětech?! Od svého nástupu do funkce ředitele tvrdím, ţe studenti jsou pro mě „number one“. Škola je zde kvůli nim, kvůli jejich vzdělání. Ne proto, abychom my učitelé, ředitelé či státní
6
úředníci měli práci. Jako manaţer školy musím zajistit takové podmínky pro studenty a pedagogy, aby výsledkem jejich spolupráce byl kvalitní vzdělávací proces. K tomu by mi však mělo být nápomocno i Ministerstvo školství a vláda, která nebude pouze o prioritě školství hovořit, ale bude toto prohlášení také skutečně reálnými činy naplňovat. Kdyţ uţ mluvím o kvalitním vzdělávacím procesu, je třeba si uvědomit, ţe pro jeho dosaţení potřebuji naplnění několika zásadních podmínek. Dobré studenty, kteří mají zájem se vzdělávat a jsou vzdělavatelní. Dobré pedagogy, kteří dokáţí zavádět nové metody, mají zájem na sobě neustále pracovat, jsou aktivní a osloví své studenty. Moderní obor vzdělávání a kvalitně připravený Školní vzdělávací program. Ovšem dalším klíčovým bodem je kvalitní vybavení školy moderní technikou, na které je moţné vše dříve popsané realizovat. Pokud z Ministerstva školství nepůjdou téměř ţádné prostředky na vybavení škol a další vzdělávání pedagogů, jen těţko se dá věřit prohlášením, ţe školství je prioritou této vlády. Evropské fondy dlouhodobě podfinancované školy nespasí, a uţ vůbec ne v Praze, kde nemohou střední školy tyto prostředky z fondů EU čerpat. Ing. Radko Sáblík, ředitel
MODERNIZACE VÝUKY A PŘENOSU INFORMACÍ Při čtení některých reakcí v anketách studentů i při různých poznámkách svých kolegů pedagogů, především v souvislosti s virtuální školou, jsem si uvědomil, ţe jsem vlastně nikdy nezveřejnil konečný stav vyuţívání moderních technologií, ke kterému bych se chtěl na naší škole dopracovat. Diskutujeme o různých dílčích krocích, ale moţná mnozí nemají představu, jaká je má vize, kterou ze své funkce ředitele prosazuji a hodlám prosazovat. Rozhodl jsem se tento problém napravit a připravit sérii příspěvků do Presíku, kde hodlám svoji vizi odtajnit. Ve svém dnešním druhém článku se zamýšlím nad konkrétním vyuţitím moderních technologií ve výuce.
KONKRÉTNÍ VYUŢÍVÁNÍ MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ Co vše vlastně lze při výuce vyuţít jiţ dnes? Jsem přesvědčený, ţe je jiţ v nenávratnu doba, kdy vyučující četl celé statě ze svých rukou psaných příprav a studenti je trpně přepisovali, kdy kreslil dlouze sloţité obrázky na tabuli a studenti je s různou mírou úspěšnosti překreslovali. Jako úsměvné se všem můţe zdát vzpomínka na dobu před dvaceti roky, kdy poznámky pro nemocné kolegy studenti psali přes kopírák. Jiţ v současné době je moţné vyuţívat především přednášek ve vhodné elektronické podobě, díky kterým má kantor moţnost více se studenty komunikovat, dodrţovat předem připravenou organizaci hodiny, zlepšovat názornost výkladu. Pokud mají studenti učebnice či pokud existují podpůrné texty na virtuální škole, ušetří se čas s překreslováním celých obrázků či diktováním celých odstavců. Pedagog všeobecně vzdělávacích předmětů můţe vyuţívat učebny, v nichţ je projektor a buď plátno či interaktivní tabule. Pochopitelně jiná situace je v hodinách předmětů výpočetní techniky, kdy pedagog i všichni studenti před sebou mají monitory a jsou připojení k internetu. Původně jsem plánoval vybavit ještě další kmenovou učebnu dataprojektorem a promítacím plátnem v září 2010, ale niţší vyuţívání zasedací místnosti i učeben 201 a 108
7
pedagogy mě vedlo k pozdrţení mého záměru. Ten hodlám uskutečnit aţ v příštím kalendářním roce.
Co půjde vyuţít v blízké budoucnosti? Jsem přesvědčený, ţe od začátku školního roku 2012/2013 jiţ budou mít ve třídách studenti tolik vlastních notebooků, aby mohl pedagog i v kmenové učebně vyuţívat tohoto zařízení. Jako kdysi postupně byla dána povinnost mít v lavici alespoň jednu kalkulačku, později pak povinnost kaţdého studenta mít svoji, tak za dva roky nebude ţádný problém poţadovat minimálně do kaţdé lavice jeden notebook či jemu podobné zařízení. Spíše však ve většině lavic bude mít kaţdý student svůj vlastní přenosný počítač. Pedagog, rovněţ vybavený notebookem, bude vyuţívat se studenty bezdrátového připojení, aby mohl kdykoli zabrouzdat ke vhodnému dokumentu, který naleznou společně na virtuální škole či kdekoli jinde na internetu. Pedagog můţe studentům zadávat i úkoly, kdy budou cíleně některé informace vyhledávat sami a následně mu zjištěné informace reprodukovat. Pochopitelně se zvýší počet kmenových učeben s projektorem a promítacím plátnem, časem bude v kaţdé učebně takové zařízení samozřejmostí. Rovněţ tak většina pedagogů pochopí výhody mít vytvořené přípravy v elektronické podobě a vyuţívání moderních technologií bude stoupat. Tím se paradoxně zvýší čas pro komunikaci pedagog – student, přibudou moţnosti plnění interaktivních cvičení na internetu přímo v hodinách.
Jak bych si představoval moderní hodinu v blízké budoucnosti? Vezmu si za názorný příklad hodinu dějepisu. Probírat se bude například období třicetileté války v první polovině 17. století. Pedagog vstoupí do třídy, přihlásí svůj notebook do sítě, v databázi označí chybějící studenty a potvrdí či doplní téma hodiny. Téma hodiny a rámcovou osnovu hodiny zobrazí studentům přes projektor či je odkáţe na přípravu v elektronické podobě, kterou si oni otevřou, případně stáhnou do svých notebooků a budou s ní v hodině pracovat.
Pokud zadal hodinu před tím nějaký úkol či referát, můţe vyzvat některého ze studentů, aby si domácí úkol na virtuální škole otevřel, to samé učiní jeho kolegové. Podle předpřipravené prezentace student pomocí dataprojektoru vysvětlí splnění úkolu či referátu. Pokud bude třeba, bude pedagog studenta zkoušet. Další studenti spořádaně sklopí monitory svých osobních přenosných počítačů a poslouchají. Studentům můţe být v rámci opakování také zadán nějaký úkol, kdy bude například zobrazena časová osa na obrazovce, nad ní několik osobností, vynálezů, oblečení, architektury apod. Studenti dostanou za úkol je správně do časové osy zařadit. Kdo bude první hotový, dostává určitý počet bodů či jedničku, podle zvoleného systému klasifikace. Podobný úkol můţe
8
slouţit i jako rychlý test na e-škole. Následně se studentům objeví správné odpovědi a vyhodnocení jejich práce. Ihned uvidí své chyby, pokud bude nějaká u více studentů, v rychlosti ji se třídou pedagog rozebere. Nastává čas výkladu, kdy pedagog uvede studenty do problematiky tím, ţe jim promítne soustavu obrázků (či je vyzve k jejich otevření), kde bude patrné, jak vypadala architektura té doby, jak vypadalo oblečení, dopravní prostředky, zbraně. Ale třeba také literatura. Mohou si promítnout videosekvenci z nějaké bitvy. Nebo si nějakou klíčovou bitvu rozebrat, ukázat si interaktivně taktiku vítězné armády, postup průběhu klíčové bitvy. Bude-li se mluvit o konkrétních lidech, či na ně padne dotaz, například bude zmíněn úspěšný vojevůdce, pedagog vyzve studenty, aby na virtuální škole či na internetu vyhledali danou osobnost a otevřeli si její profil. Při tom s nimi stále komunikuje, doplňuje zobrazené informace svým osobitým výkladem, pokládá kontrolní otázky, vyzývá studenty, aby řekli svůj názor třeba na ustrojení vojáka. Nebo zkusili sami pojmenovat nevýhody jeho výzbroje či výstroje. Podle
mapy a posunu vojsk na ni zhodnotili výchozí postavení protivníků. Ke konci hodiny pedagog shrne svůj výklad, upozorní, co je nutné se naučit. Studenti si učiní příslušné zápisky do notebooku, označí si stati přednášky či zvýrazní klíčové části. Moţná také pedagog upozorní na úkol do příští hodiny, jehoţ zadání bude následně zveřejněno na virtuální škole či na test v další hodině, o čemţ záznam naleznou studenti tamtéţ.
Jak bude student pracovat doma? Student se večer před další hodinou dějepisu podívá na virtuální škole do svých úkolů či na informační nástěnku a tam zjistí, ţe ho druhý den čeká písemka. Pokud zapomněl, připomene si úkol, který má vypracovat a zavěsit. Podívá se na téma písemky, otevře si podle témat příslušné předchozí hodiny a přípravy na ně. Pokud uzná za vhodné, učiní si pro lepší učení vlastní výpisky.
9
Obrázky či videosekvence mu připomenou probíranou látku. Pochopitelně si bude muset něco párkrát zopakovat, aby se mu důleţité informace vryly do paměti a on v zítřejším testu uspěl. Aţ bude student se svou přípravou na dějepis spokojený, projde si podobně další předměty, následně si prohlídne nějaké klipy, zastřelí pár tupých agresorů v roli neohroţeného likvidátora, pokecá na netu s přáteli. Moţná provede pár úkonů ve virtuálním světě, zkontroluje v něm stav svého obydlí, naváţe nové vztahy, převlékne svého avatara. Pokud mu ještě zbude nějaký čas, půjde si lehnout. Jestliţe se bude blíţit hodina odchodu do školy, opláchne se, přijme potřebné ţiviny a s notebookem v podpaţí vyrazí s úsměvem vstříc vzdělávacímu procesu. Poslední odstavec je jen takovou mou malou provokací, za kterou se omlouvám.
(pokračování příště) V Praze dne 16. října 2010
Ing. Radko Sáblík, ředitel
KDO BYLI VE SKUTEČNOSTI „ČERNÍ BARONI“ V polovině měsíce října 2010 jsem obdrţel dopis od pana Bohuslava Skalského, který mě natolik zaujal, ţe jsem se rozhodl ho zveřejnit ve školním časopise. Určitě by téma stálo za diskusi v některém předmětu společenských věd. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
Nejprve dopis pana Bohuslava Skalského: Poniklá, 14. října 2010 Protoţe stavební útvary PTP byly i v Praze, mohu Vám nabídnout list „Pravda o Černých baronech“. Text přehlédli muţi z našeho lágru i cely. Prosím, proberte tento list se studenty, umístěte za sklo, dále do kroniky a archívu, aby se tento významný dokument uchoval pro ty, kteří přijdou po nás. Děkuji Vám. Za německé okupace naše rodina podporovala odbojáře. Coţ nám později ublíţilo. Prý jsme tímto jednáním ohrozili celou vesnici. A byla to pravda. 21. 10. 1950 byli u nás popraveni tito vlastenci : Jiří Kodet, narozen 24. 8. 1929 Jaroslav Kysela, narozen 21. 10. 1929 A Václav Tippl, narozen 3. 9. 1930 Tyto údaje mi poskytli historikové. Čest hrdinům, hanba mocipánům.
Jsem 81 letý stařec. Starce nechte vzadu, nikoli jeho radu. Proti času není zbraň, všichni platíme mu daň. Pokoj lidem dobré vůle.
Zdař Bůh! Bohuslav Skalský
10
Jako druhý článek Bohuslava Skalského : PRAVDA O ČERNÝCH BARONECH V padesátých letech se nedostávalo v ČSR uhlí, zkrátka neměl ho kdo v dolech nakopat. A tu přišel na spásný nápad prezident republiky Klement Gottwald a jeho zeť, ministr národní obrany JUDr. Alexej Čepička, ţe by uhlí mohli nakopat vojáci. Tento protizákonný návrh ještě schválil smutně proslulý Bedřich Reicin, který později skončil na šibenici. A tak byly vytvořeny útvary PTP – pomocné technické prapory. A k nim byli povoláni na „dobrozdání“ místních nebo městských národních výborů politicky nespolehliví vojáci. Nyní, milí čtenáři, dovolte, abych se obšírněji zmínil o těch, kterým se dostalo té „cti“ u PTP slouţit. Nejvíce nás bylo, co jsme měli v posudku napsáno „rolnický původ“. Ostatně z 244 nevinných lidí, kteří byli v padesátých letech popraveni, bylo nejvíce rolníků nebo muţů rolnického původu. Na druhém místě to byli synové ţivnostníků. Zde stačilo, kdyţ byl otec trafikant nebo matka hokyně a synáček narukoval k PTP. Také tu byli synové rodičů, kteří vlastnili majetek, stačil rodinný dům. Početnou skupinu tvořili vysokoškoláci, kteří byli z politických důvodů vyloučeni z vysokých škol. Jen málokterému se po „vojně“ podařilo studium dokončit. Další skupinu tvořili duchovní a věřící. Běda mládenci, který před vojnou chodil do kostela! A dál tu byli příslušníci jiných politických stran neţ KSČ. K PTP byli téţ povoláni ti, kdo byli jiné národnosti neţ české a slovenské. A ještě tu byli rebelové. Jim se stále něco nelíbilo. Také byli k PTP povoláni muţi nebo jejich příbuzní, kteří ve druhé světové válce bojovali na západní frontě. Nesmím zapomenout na učitele a profesory. Ti se dostali k našim útvarům proto, ţe málo vtloukali do hlavy ţákům a studentům marxismus. A i ten voják, který měl příbuzného v zahraničí (stačil bratranec), byl povolán k PTP. Ti mladí muţi, kteří se pokusili o ilegální přechod státní hranice a byli při tom dopadeni, rovněţ slouţili u PTP. Nejméně početnou skupinu tvořili šlechtici, baroni a hrabata. Zvláštní skupinu tvořili ti, kteří měli od obce či města v posudku napsáno „z ostatních důvodů“. Oni marně pátrali, proč u PTP jsou. Velmi jsme, my mladí, litovali ty, kteří byli k PTP povoláni na „paragraf“. To byli vesměs starší muţi, kteří měli vojenskou sluţbu dávno za sebou. Tak se stalo, ţe mezi námi byli vojáci, kteří se narodili v 19. století! Pomocné technické prapory byly tzv. lehké, kde vojáci pracovali na stavbách, a těţké, kde pracovali v dolech, v podzemí. Vojenská sluţba u PTP trvala dva roky. Ale ti, kdo dostali z obce či města do posudku „návrat neţádoucí“, slouţili déle. Já kupříkladu plných třicet měsíců a deset dnů. Bylo to v Petřvaldě v Karviné v letech 1951 aţ 1953.
11
Ti, kteří četli kníţku Miloslava Švandrlíka „Černí baroni“ nebo zhlédli stejnojmenný film, mohou snadno nabýt dojmu, ţe jsme si uţívali legrace s hloupými důstojníky, vytloukali hospody a chodili za ţenskými. Je sice pravda, ţe naši velitelé byli s intelektem na štíru, ale o to byli krutější. V tomto směru vynikal velitel praporu Slovák Michal Lukáč a velitel roty nadporučík, později kapitán Jaromír Gřešek, který vojáky nepouštěl ani k zubnímu lékaři, i kdyţ se jednalo o bolestivý případ. Náš tábor byl obehnán ostnatými dráty a hlídali nás stráţci s ostře nabitými samopaly a cvičenými psy. A jaký byl náš denní reţim? Bylo to osm hodin práce na dole, dvě hodiny výcviku v terénu a dvě hodiny politického školení. Na práci na šachtě jsme nebyli zacvičeni, na bezpečnost práce se moc nehledělo, na některých úsecích se pracovalo v rychlém tempu, proto docházelo k častým úrazům, někdy bohuţel i ke smrtelným. A zatímco my jsme slouţili beze zbraně u útvaru PTP, naše rodiny doma byly krutě pronásledovány. Jediným štěstím pro nás bylo, ţe se odebrali na věčnost sovětský krutovládce Josef Vissarionovič Stalin a hrobař národa Klement Gottwald. Jinak bychom svůj bídný ţivot skončili v sovětských koncentračních táborech na Sibiři.
Po propuštění do civilu nás čekalo další šikanování … Ačkoli to zní jako zlý sen, to, co jsem zde vylíčil, se skutečně stalo, a to v polovině dvacátého století ve střední Evropě … S úctou vzpomínáme na kamarády, kteří v dolech padli, a na ty, kteří se díky popsaným útrapám dnešních dnů nedoţili. Čest jejich památce. I kdyby našim pronásledovatelům odpustil Bůh, my nikdy! Černý baron Bohuslav Skalský z Poniklé
CHCEME OPRAVDU POKRAČOVAT V DEVALVACI VZDĚLÁNÍ? V minulých dnech a týdnech se velmi často diskutovalo na téma státní maturity. Bohuţel jsem však nezaznamenal ty nejzákladnější úvahy, které se týkají úrovně vzdělání. V minulých letech nastal nekontrolovaný růst počtu středních i vysokých škol. Nyní u středoškolského studia jiţ nabídka vysoko převyšuje poptávku a blíţí se chvíle, kdy pro kaţdého maturanta bude místo na nějaké vysoké škole. Těch je na počet obyvatel trojnásobek neţ v mnohých vyspělých zemích. Potom se také rozmělňují peníze, platí se poloprázdné školy na úkor těch kvalitních a naplněných. Je jednoduché školy zřídit, ale politicky je hrozně těţké poloprázdné či nekvalitní školy zrušit. Však také politici raději mluví o optimalizaci, ale i tohoto slova se bojí jak čert kříţe, neboť nikdo si nechce popudit své potencionální voliče. Jiţ mnohokráte jsem slyšel dle mého názoru šílené úvahy, ţe 90 procent populace má mít maturitu a 60 procent populace pak vysokoškolské vzdělání minimálně bakalářské úrovně. Coţ je z hlediska genové výbavy populace nemoţné. Respektive je to moţné, pokud významným způsobem devalvujeme hodnotu maturity i bakalářského titulu.
12
Existuje jistá Gaussova křivka, která má vrchol v průměru a pak prudce klesá směrem k nadprůměrnosti a podprůměrnosti. Tu nelze ţádným vládním výnosem či zákonem ošálit. Pokud chceme dosáhnout výše uvedených čísel v dosaţeném vzdělání populace, musíme jít velmi výrazně dolů s poţadavky na maturanty a následně i na bakaláře. Nic proti vzdělávání co nejširšího procenta populace. Klidně ať pokračuje ve středoškolském studiu plných sto procent ţáků základních škol. Ale proč za kaţdou cenu chceme, aby všichni dosáhli maturity? Vţdyť mohou získat výuční list či odborné certifikáty potvrzující jejich kvalitní vzdělání v některém oboru. Pak si kvalifikaci mohou dalším studiem i navyšovat. Jiţ před mnoha lety se začaly ozývat názory, ţe máme maturanty první a druhé kategorie, kdy se vůbec nedá porovnávat úroveň na různých školách. Respektive, ţe tato úroveň rapidně klesá. Proto byl spuštěn projekt státních maturit, který však ve své současné podobě tento stav pouze legalizuje či dokonce místo zvyšování kvality mnohdy vede k jejímu sníţení. Průměrný student, místo aby se snaţil dosáhnout vyšší úrovně vzdělání, se spokojí s tou niţší, která mu také zajistí statut úspěšného maturanta. Budeme se pak u přijímacích pohovorů do zaměstnání či na vysokou školu ptát - a ty jsi jaký maturant, ten skutečný nebo ten jen naoko? Současné státní maturity jsou dle mého názoru zbytečně sloţité a devalvují pojem maturant tím, ţe zavádějí maturanty první a druhé kategorie. Dle mého by bylo správné, kdyby se konala pouze jedna jediná úroveň státní maturity a to z celkem pěti oblastí : český jazyk, matematika, anglický jazyk, společenský základ a základy informatiky. Toto bez výjimky pro všechny studenty, bez ohledu, na jaké škole studují. Vše další ať si prověří školy ve svých profilových zkouškách. U testů bych se nebál přitvrdit, kaţdý přeci maturitu mít opravdu nemusí. Ano, na naší škole, která se zabývá informačními technologiemi, bude informační základ vyvolávat pro svou lehkost u studentů úsměv. Na jiné škole s rozšířenou matematikou zase státní zkouška z matematiky. Na jiné z cizího jazyka. V dalších částech státní zkoušky by se však studenti měli zapotit. My si pak v profilové zkoušce řádně prověříme znalosti z informatiky, jinde z matematiky či cizího jazyka. Státní maturita by měla mít jen jednu úroveň, která bude deklarovat, ţe úspěšný maturant má základní vědomosti odpovídající kvality ze všech vyjmenovaných oblastí a profilové zkoušky pak prokáţí jeho nadstandardní znalosti v některé oblasti. Pokud někdo na tyto standardy nedosáhne, má prostě smůlu a maturitu nezíská. Oddělí se „zrno od plev“ a to jak mezi jednotlivci, tak mezi školami. Ano, uvědomuji si, ţe můj názor je politicky a moţná i společensky velmi oţehavý. Bude obtíţné říci části populace, „sorry“, ale ty prostě na maturitu nemáš, budeme si tě váţit jako například dobrého řemeslníka, ale pro získání maturitního vysvědčení ti bohuţel chybí schopnosti, nebo moţná jen píle či vůle.
13
Anebo zůstaneme u současného trendu, kdy se maturita bude blíţit dřívější kvalitní deváté třídě, bakalářský titul bude znamenat to co dříve maturita. Pokud toto chceme, pak jsme dle mého názoru na správné cestě. Pojďme vyuţít státní maturity, nastavme rozumná, ale svým způsobem přísnější kritéria, která donutí studenty se řádně připravovat a hodnota maturity získá svůj původní kredit. Ten začala ztrácet za komunismu, kdy se zavedly maturitní obory na učňovských školách. Nechápu, proč se v tomto trendu dále pokračuje, proč se dále podporuje. Měli bychom přeci chtít kvalitu a ne kvantitu za kaţdou cenu. Kdo mým úvahám nerozumí, pokusím se mu je přiblíţit na sportovních výsledcích. Existují vrcholoví sportovci (vysokoškolské vzdělání), výkonností sportovci (maturanti) a rekreační sportovci. Aby se někdo mohl stát vrcholovým sportovcem, musí například zaběhnout sto metrů za dvanáct vteřin, výkonnostní sportovec za čtrnáct. Pokud však budeme chtít, aby výkonnostních sportovců bylo devadesát procent populace, musíme říci, ţe bude stačit zaběhnout stovku za pětadvacet vteřin. To se pak do cíle došouráme asi všichni. V Praze dne 15. října 2010
GENERÁLNÍ ZKOUŠKA STÁTNÍCH ŠKOLNÍHO MATURITNÍHO KOMISAŘE
Ing. Radko Sáblík, ředitel
MATURIT
POHLEDEM
Na stránkách časopisu Presík se jiţ mohli čtenáři obšírně seznámit s různými názory a postřehy souvisejícími s říjnovou generální zkouškou státních maturit. Na pokyn ředitele školy doplňuji publikovaná stanoviska o zkušenosti školního maturitního komisaře. Dosud probíhající stavební práce značně ztíţily konání generální zkoušky státních maturit na naší škole. Proto si osobně velmi váţím odpovědného přístupu kolegyň a kolegů, kteří se na organizaci zkoušek podíleli. Mé poděkování patří především paní ing. Ditě Binderové, která zastupovala ředitele školy ve všech delegovaných činnostech spojených s generální zkouškou. Zároveň oceňuji připravenost zadavatelů, kteří se museli vyrovnat zejména s časovou náročností generální zkoušky. Zcela nezastupitelná je role hodnotitelů, neboť bylo nezbytné, aby během několika dní opravili a ohodnotili mnoho desítek stran písemných prací z českého a anglického jazyka. Náleţí jim mé poděkování za vzorné dodrţení časového harmonogramu. Za pomoc a podporu děkuji panu Janu Černohorskému, který se podílel na technickém zabezpečení digitálního přenosu dokumentů v průběhu generální zkoušky. Závěrem přeji všem zúčastněným kolegyním a kolegům, aby se i „ostré„ státní maturitní zkoušky uskutečnily v ovzduší vzájemného porozumění a spolupráce. Ing. Elena Chládková
14
NOVÁ MATURITA Z ANGLIČTINY – HODNOCENÍ PÍSEMNÉ PRÁCE Právě proběhla generálka na státní maturitu a bylo by proto dobré si znovu připomenout některé důležité informace. Dnes se budu věnovat písemné práci. Milí studenti, zdůrazňuji, že všechno si říkáme v hodinách, instrukce stále dokola opakujeme, píšete eseje v hodině či jako domácí úkol, ale z vašich prací je někdy patrno, že zbytečně ztrácíte body právě proto, že nedodržujete správné zásady. Dokonce se stalo, že student si nevzpomněl, že by něco podobného vůbec někdy psal! Písemná práce je jednou ze tří dílčích zkoušek nové maturity a skládá se ze dvou částí. V každé části žák zpracovává na základě zadání jiný slohový útvar, např. dopis, článek do časopisu, popis, zprávu, úvahu apod. Čas vymezený pro tuto zkoušku je: Základní úroveň obtížnosti: 60 minut Vyšší úroveň obtížnosti: 90 minut Rozsah slov se v jednotlivých úrovních také liší: Základní úroveň: 1. část: 120-150 slov, 2.část: 60-70 slov Vyšší úroveň: 1.část: 210-240 slov, 2.část: 100-120 slov Ráda bych seznámila s tím, jak se bude vaše písemná práce hodnotit. Nejprve je potřeba zdůraznit, že jsme v České republice nic nového nevymysleli, podobným způsobem jsou hodnoceny písemné práce u Cambridgských zkoušek, s kterými mají někteří z vás či někdo z vaší rodiny zkušenosti.Tyto zkoušky jsou prověřeny léty praxe. Takové hodnocení písemné práce je u nás velká novinka, dosud se hodnotilo tzv. globálním způsobem. Nové hodnocení spočívá v analytickém systému, který co možná nejvíce eliminuje subjektivní hodnocení. První část písemné práce (delší) je hodnocena z 8 úhlů pohledu, což znamená 8 sloupců s jednotlivými deskriptory, druhá část (kratší) je hodnocena z 4 úhlů pohledu, tedy 4 sloupce. Stupnice je 3, 2, 1, 0 bodů. Pokusím se vás stručně seznámit s tím, co sledují hodnotitelé v jednotlivých sloupcích, uvedu příklady otázek, které si hodnotitel při opravování klade. 1. Sloupec – zpracování zadání/obsah Je dodržena stanovená charakteristika textu? Jsou zmíněny všechny body zadání a jak kvalitně? Odpovídá délka textu požadovanému rozsahu, nejsou v textu nadbytečné informace? Je jasně vysvětlena podstata myšlenky? 2. Sloupec – organizace textu, návaznost myšlenek Je text souvislý, členěný do odstavců podle myšlenek? Je logicky uspořádaný, nepřeskakuje žák z jedné myšlenky na druhou? Používá vhodné a různorodé spojovací výrazy na úvod odstavce a v souvětích? 3. Sloupec – slovní zásoba a pravopis – přesnost a rozsah Nebrání chyby ve slovní zásobě a v pravopise porozumění? Jedná se o globální (velkou) chybu nebo o chybu pod úroveň? Kolika chyb se žák dopustil?
15
Jak bohatá je jeho slovní zásoba? 4. Sloupec – gramatika – přesnost a rozsah Nebrání chyby v gramatice porozumění? Jedná se o globální (velkou) chybu nebo o chybu pod úroveň? =Kolika chyb se žák dopustil? Jak bohaté jsou mluvnické struktury a formy, které používá? Když se pozorně začtete, vidíte, že se v hodnocení písemné práce obráží všechno, co v hodinách děláme, poznáváte jistě pokyny, které dostáváte a nadále budete dostávat. Vidíte, že gramatika a slovní zásoba se hodnotí až ve 3. a 4. sloupci, ale logicky to, jak obstojíte ve sloupci 1. a 2. závisí na tom, jak dobře jazyk ovládáte. Znovu zdůrazňuji, snažte se poctivě připravovat na hodiny, procvičujte ve škole i doma slovní zásobu a gramatiku, trénujte komunikační dovednosti. Pokud se vám toto bude dařit, nemusíte se nové maturity z angličtiny obávat. Zuzana Stuchlíková, vyučující angličtiny
GENERÁLKA STÁTNÍCH MATURIT NEDOPADLA ZASE TAK ŠPATNĚ Sklenice s vodou je napůl plná. Sklenice s vodou je poloprázdná. Obě tvrzení jsou pravdivá, ale vyznění je poněkud jiné. Generálka na státní maturity dopadla špatně, třetina studentů v nich neuspěla. Generálka státních maturit dopadla dobře, dvě třetiny studentů v ní uspěly, přestoţe ji vykonávali bez přípravy, vlastně po absolvování pouhých tří ročníků a bez větší motivace. Mluvit o výsledcích generálky státních maturit a vyvozovat z nich dalekosáhlé závěry povaţuji v tuto chvíli za nešťastné. Ostré státní maturity rozhodně dopadnou daleko lépe a to hned z několika důvodů. Za prvé, studenti k nim půjdou po ukončení všech čtyř ročníků. Budou mít za sebou intenzivní přípravu. Budou motivování brát testy váţně a ne jako loterii či něco, co si jdou vyzkoušet a na výsledku nezáleţí. A v neposlední řadě, z logických důvodů si zvolí ve značném procentu niţší verzi, byť mnozí by nepochybně zvládli i verzi vyšší. Za logické důvody jejich volby povaţuji nezaručené vyuţití vyšší verze, tudíţ naprosto zbytečné riziko moţného neúspěchu a pak také bohuţel i jistá pohodlnost, neboť příprava na lehčí verzi bude jednodušší. Svoje předchozí tvrzení mohu podpořit anonymní anketou mezi maturanty naší školy, coţ představuje solidní vzorek 160 studentů. Anketa se konala krátce po generálce, tedy asi měsíc před konečným rozhodnutím na jaký předmět se přihlásit a jakou verzi zvolit. Na generálku státních maturit se vůbec nepřipravovalo 81 % studentů, dalších 12 % pouze minimálně. K samotnému testování váţně přistupovalo 13 % studentů, středně se snaţilo
16
67 %, jako loterii ji pojalo 16 %. Všichni si zkoušeli jak matematiku, tak angličtinu, ačkoli jiţ při generálce věděli, ţe některý z předmětů si rozhodně volit nebudou. Při generálce si 94 % studentů zvolilo vyšší verzi maturity. Při ostré zkoušce je rozhodnuto si zvolit z českého jazyka niţší verzi 95 %, coţ je pochopitelné, jdou na vysoké školy technického směru a neuvaţují o jejím upotřebení. Pro vyšší verzi z matematiky a angličtiny je rozhodnuto pouhých 5 %, u angličtiny však váhá 28 % a u matematiky dokonce 40 %, někteří z nich si pravděpodobně zvolí vyšší verzi. A ještě poslední údaje. 51 % studentů generálku nepovaţuje za organizačně dobře připravenou. 61 % studentů neví, zda nová maturita je lepší, či horší neţ stará. 20 % studentů novou maturitu povaţuje za horší a 17 % za lepší. Jako ředitel školy nemám velké obavy o své studenty, věřím, ţe mají rozum i schopnosti, nic nepodcení a na svou první důleţitou zkoušku ve svém ţivotě se připraví dobře. Opírám se i o jejich pocit, vyjádřený v anketě. Kolem 60 % z nich je přesvědčeno, ţe pokud by se nakonec rozhodli pro vyšší verzi maturity z anglického jazyka a matematiky, jsou na ni ve škole dostatečně připravováni. Ing. Radko Sáblík Ředitel Smíchovské střední průmyslové školy
VYHODNOCENÍ GENERÁLKY STÁTNÍCH MATURIT Ve středu 3. listopadu 2010 obdrţela naše škola vyhodnocení generálky na státní maturity. Osobně povaţuji za velmi nešťastné, ţe se ze zkoušky logistiky stala mediální kausa připravenosti či nepřipravenosti studentů. Interpretovat se výsledky dají různě. Z celkové bilance zveřejněné ministerstvem školství tak, ţe 33 % studentů neuspělo, ale také, ţe 66 % studentů uspělo, a to bez intenzivní přípravy, po pouhých třech letech studia a bez větší motivace. Druhá interpretace spíše svědčí o tom, ţe jsou testy lehké. Jak konstatoval ministr školství, 75 % studentů konalo lehčí verzi, 25 % verzi těţší. Na naší škole konala drtivá většina studentů verzi těţší, v průměru 94 %. Škola obdrţela vcelku srozumitelné vyhodnocení jednotlivých studentů, které jim bylo k dispozici od 3. listopadu 2010 proti podpisu ve vrátnici
17
školy. Škola dále obdrţela velmi nesrozumitelné celkové výsledky, takţe jsem si nechal udělat svoji vlastní bilanci. Bohuţel jiţ v pátek 5. listopadu obdrţela škola druhou variantu vyhodnocení generálky, respektive protokoly pro studenty, které se liší od první verze ze středy v oblasti percentilového umístění studentů. Úspěšnost studentů z předmětů zůstává zatím zachována. Ještě neţ s nimi byli schopni začít pracovat, objevila se třetí verze z neděle 7. listopadu 2010 … Na dotaz mé zástupkyně na Cermatu jak máme „Studenti si postupovat, zda stěţují, ţe prý staré verze stahovat je maturita a vydávat nové, těţká“ nedostala jednoznačnou odpověď, naopak ji bylo sděleno, cituji : „Proč se vzrušujete? Je to přece jen zkouška maturit.“ Něco takového asi nepotřebuje komentář … Probral jsem situaci s více verzemi s předsedou Studentské rady a dalšími několika přítomnými studenty čtvrtých ročníků a shodli jsme se, ţe si zatím studenti ponechají verzi první a počkáme na verzi čtvrtou … Kromě protaţených obličejů studentů jsem slyšel také jízlivé poznámky a smích … v obou dvou projevech hodnotících práci Cermatu jsem se ke studentům sám přidal … Byť jde o poněkud černý humor … Aby byl student úspěšný, musel mít celkovou bilanci ze všech testů 33 % z matematiky a 45 % z českého jazyka a anglického jazyka. Kaţdého, kdo s dokumenty přišel do styku, jsem upozornil, ţe jde o interní materiál a ţe se o něm nemají dále šířit. Důvodem je fakt, ţe se výsledky dají vykládat různě a nevhodná interpretace by mohla poškodit naši školu. Osobně musím konstatovat, ţe nemůţu být zcela spokojený s přístupem mnohých studentů ke generálce, někteří studenti si „to opravdu jen šli zkusit“, z testů odcházeli předčasně a odevzdávali je nevyplněné či velmi ledabyle vyplněné. Celkové výsledky z výše uvedených důvodů zveřejňovat nechci. Nicméně dle mého názoru generálka státních maturit jasně prokázala, ţe by naši studenti z převáţné většiny byli u „ostré“ maturity schopni uspět z vyšší varianty obtíţnosti. Nicméně očekávám, ţe si studenti budou volit úroveň niţší, a to z naprosto logických důvodů. Není garantována ţádná vyuţitelnost vyšší úrovně v nejbliţších dvou aţ třech letech. Předal jsem k internímu pouţití kompletní výsledky vedoucím předmětových komisí a svým zástupcům. Očekávám, ţe tyto materiály poslouţí k přípravě k ostré státní maturitě. Níţe jsou uvedeni nejlepší studenti z jednotlivých předmětů, všichni jmenovaní maturitní generálku konali ve vyšší variantě obtíţnosti.
18
Český jazyk Jan BÁRTA (4.A) Martin MRVA (4.L) Michal BARTÁK (4.A)
Anglický jazyk Přemysl JANOUCH (4.B) Jakub HITZ (4.C) Václav VÁGNER (4.A)
Matematika Přemysl JANOUCH(4.B) Jiří ENDRŠT (4.B) Martin INDRA (4.C)
Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
VYHODNOCENÍ ANKETY O STATNÍ MATURITĚ
20
Názory na časovou náročnost a nenáročnost se výrazně liší zhruba v poměru 50:50 stejně jako obtíţnost. Při volbě obtíţnosti si dle ankety studenti zvolí převáţně základní obtíţnosti maturitních zkoušek. Při generálce si studenti nejvíce volili vyšší obtíţnost. Největší problém našim studentům dělala matematika a na druhém místě byl anglický jazyk. Nerozhodnost našich studentů se projevila u otázky, zda-li jim přijde státní maturita lepší forma zkoušky neţ předešlá; 62, 3 % studentů odpovědělo, ţe neví. 17,1 % si myslí, ţe ano a 19,9 % si myslí, ţe ne. Většina studentů je přesvědčena o naší dostatečné připravenosti z matematiky a angličtiny, ovšem o českém jazyce a literatuře studenti pochybují. Jako malý úspěch beru, ţe jen 2,1 % studentů se rozhodlo generálku statní maturity sabotovat. Většině studentům vadila nemoţnost dojít si na záchod a nedostatečná připravenost profesorů a nás studentů. Jakub Vileta 4.D
21
TROCHA POLITIKY Jak jistě všichni víte, proběhly v naší zemi komunální a senátní volby. Pro mladého člověka jakými my studenti, jistě jsme, je zřejmě další otrava jít opět volit, ale tyto volby jsou neméně důleţité jako volby do poslanecké sněmovny. Komunální volby skončily zklamáním pro ODS a Věci veřejné. Strana, která vznikla pro hlavní město, se nedostala ani na magistrát. ODS zase ztrácí radnice všech krajských měst. Výsledek naopak potěší ČSSD i lidovce, kteří takříkajíc "vstali z mrtvých". Voleb se účastnilo rekordních 48,5% voličů. Bohuţel, jak ukáţe graf, 48,5% je sice rekordních, ale ne nijak závratné číslo. Celkový trend úbytků voličů je stále více citelný. Kvůli tomuto vydala zajímavou zprávu organizace Člověk v Tísni, která uvaţuje o tom, ţe by se zopakovaly studentské volby. Nečekali ovšem, ţe celá záleţitost dostane velký politický ráz a bude hlavně ze strany ČSSD kritizována. Jejich cílem je zprostředkovat mladému voliči informace a probudit v něm zájem o volby, aby stoupla celková volební účast. Stále však nemají promyšleno, zdali by studentské volby byly kaţdý rok nebo aţ při dalších volbách. Jaká alternativa by se více líbila vám? První kolo senátních voleb drtivě vyhrála ČSSD s 22 kandidáty, další pozice obsadila ODS s 19. Volební účast pro první kolo je opět rekordních 44,5%. Já jsem kupříkladu volit šel a musím říct, ţe s výsledkem na Praze 4 jsem spokojen. Otázka je, jak budu spokojen po prvních třech měsících vlády. Milan Mayer 4.D
22
ZMĚNA ČASU V noci 31. října se nám opět jako kaţdoročně změnil čas. Naštěstí pro nás pro všechny toto byla lepší varianta, protoţe jsme se vyspali o hodinu déle. Zajímavé je, ţe přesuny na letní čas se ve světě rozšířily po druhé světové válce, kdy bylo v rámci úspor nutné provést škrty ve spotřebě elektrické energie. V tehdejším Československu si pak jednu zimu, od prosince 1946 do února 1947, vypomohli i zimním časem, kdy platil čas o hodinu menší neţ středoevropský. To byl světový unikát. A Češi se k tomu mohou kdykoliv vrátit, příslušný zákon č. 212/1946 Sb. totiţ stále platí. V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé v době první světové války v letech 1915 a 1916. Vrátil se opět za druhé světové války v roce 1940 a trval aţ do roku 1949. Potřetí si Češi začali kaţdoročně posouvat hodinky v roce 1979, a to v důsledku ropné krize a energetických problémů. S nápadem zavést letní čas přišel zřejmě jako první Američan Benjamin Franklin, který uţ v roce 1784 poukázal na moţnost ušetřit na svíčkách lepším vyuţitím denního světla.Energeticky je toto opatření nyní prakticky zbytečné, protoţe od 90. let se rozdíl mezi letní a zimní spotřebou elektřiny zmenšuje. "Odborníci se v názorech různí, ale spíše se kloní k tomu, ţe je tento vliv nepatrný, téměř nulový," tvrdí mluvčí energetického gigantu ČEZ Ladislav Kříţ. Časové přechody energetici posuzují ze dvou pohledů. Uznávají, ţe mají nesporný vliv na zatíţení elektrizační soustavy, nicméně dopad na spotřebu elektřiny není v posledních dvaceti letech zdaleka tak zřetelný. Naopak lékaři tvrdí, ţe vliv změny času na člověka je znatelný hlavně v oblasti depresí a špatných nálad, jeţ hodně z nás na podzim mívá. Základním biorytmem je podle lékařů střídání světla a tmy. Důleţitý je pro člověka osvit (intenzita světla měřená na ploše), který dostává přes den. Jestliţe nám posun času zajišťuje mnohem více světla, působí to na nás pozitivně. Existuje průkazná studie, která dokazuje přímou úměru mezi světlem a depresí. Čím méně světla organismus během dne přijímá, tím více je jeho psychika náchylná k depresím. Proto se údajně největší procento lidí cítí nejhůře v době zimních měsíců - ledna a února. Někteří lidé se na změnu času adaptují velice špatně, ale je jich málo; většina se přizpůsobí v průběhu několika týdnů. Z hlediska předních světových kapacit v oboru psychologie by bylo lepší zavést jednotný neměnný čas. Milan Mayer 4.D
HW NOVINKY Šestá generace grafických karet Radeon se chystá na trh, její první výrobci budou firmy Saphire a XFX. Bude se jednat o konkrétní modely HD6850 a HD6870. Tyto karty by měly být uvedeny na trh začátkem listopadu. Karta Radeon HD6850 je postavena na jádře zvaném „BARTS Pro“. Jádro je vyrobeno 40nm technologií.
23
O kartě od XFX jsou známe i pracovní frekvence , grafická karta není přetaktovaná a shoduje se s referenčním modelem . Jádro a shadery Radeonu HD6850 budou pracovat na frekvenci 775MHz a budou pouţívat paměť GDDR5 se šíří 256 bitů .Karta bude mít 1GB paměti GDDR5 s pracovní frekvencí 1GHz. Karta bude potřebovat k napájení jeden 6 pinový konektor. Zatím nejsou dostupné ţadné informace o přesné spotřebě energie ani o ceně. S tím, jak vrcholí přípravy uvedení Radeonů HD6000 do obchodů, začínají se ozývat ohlasy od konkurenční firmy nVidia. Pozice firmy vyrábějící nejrychlejši grafickou kartu na trhu se můţe rychle změnit. AMD má v plánu výkonově porazit nVidii GTX 480, která je mimochodem dosti výkonná. Paměť má 1,53GB GDDR5 a šířku sběrnice 384 bitů.Její jádro pracuje na frekvenci 700MHz a paměti na 4Ghz , její cena se pohybuje kolem 11 tisíc korun. Nvidia se nechce nechat porazit bez boje, proto vypustila informace o připravované Nvidii GTX 580. Podle zaručených informací by měla mít 2GB GDDR5 paměti s 384 bitovou sběrnicí. Nic moc nového nás v tomto případě nečeká. Podle dostupných informací bude mít Nvidia GTX 580 poupravené jádro z GTX 480. Na Sniţování spotřeby si musíme počkat. Nvidia GTX 480 dosahuje spotřeby v plném zatíţení kolem 250W. Jestli má být Nvidia GTX 580 výkonnější, bude mít i větší spotřebu energie. Ale kam aţ se vyšplhá? To si zatím nikdo netroufá odhadovat. Michal Kříž 4.D
CO SE DÁ PŘIPOJIT PŘES USB? Kdyţ se podíváte na nadpis rubriky, napadne vás, co zajímavého jsem na internetu našel. Na věci, o které chci psát, mě zaujal hlavně vzhled. Přes usb můţeme připojit spoustu periferních zařízení jako např.: externí disky, flash paměti, fotoaparáty, klávesnice , myši atd. Na internetu se dají objednat nejroztodivnější zajímavosti. USB akvárko, striptérka, pánev , hrnek na kávu, ve kterém vám káva nikdy nevystydne. Mě nejvíce zaujal flash disk, který je zamaskovaný do porce špaget :D. USB flash disků s rozmanitými tvary a velikostmi je opravdu hodně. Ale toto jsem opravdu ještě neviděl. Bohuţel jsem nenašel ţádné informace týkajicí se ceny. Kapacita USB „špaget“ by měla být 128 GB. Cenu odhaduji kolem 6 tisíc korun. Je to opravdu drahá sranda, ale krásná. Špagety jsou pochopitelně umělé, jinak by nám flash disk začal časem hnít.
Michal Kříž 4.D
BUDOU SI LIDÉ MOCI ZÁLOHOVAT SVŮJ MOZEK? Podle deníku Daily Mail Ray Kurzweil, kterému je letos 62 let, na semináři ve Vídni s názvem„Hovoří budoucnost“ , tvrdí, ţe do dvaceti let bude lidstvo schopné zálohovat
24
informace, které obsahuje jeho mozek. Tuto svou terorii zakládá na předpokladu rozšíření nanobotů. Pro vysvětlení nanoboti jsou miniaturní automatické stroje, které mohou mimo jiné cestovat v krevním řečišti a zde vykonávat jasně stanovené úkoly. Kurzweil patří mezi největší propagátory nanorobotiky na světě. Napřiklad takřka před rokem tvrdil , ţe zhruba kolem roku 2030 nanoboti mohou nahradit některé ţivotně důleţité orgány a tělo sami opravovat. Kurzweil své teorie opírá o současný vývoj v této oblasti vědy a techniky. Sám je přesvědčen o tom, ţe během příštích dvaciti let budeme mít v krvi tisíce nanobotů, kteří budou léčit naše tělo, zlepší naši výkonnost a také nám umoţní dokonce zálohovat celý obsah našeho mozku. Tak jako si dnes zálohujeme obsah svého pevného disku na počítači. Toto prohlášení můţeme pokládat za velice odváţné, neboť naznačuje moţnost takovýmto způsobem číst lidské myšlenky. Současná věda si však na toto zatím netroufá. Momentálně je schopna rozpoznat, na kterou věc, z několika moţných, můţete myslet. Přístroj, který tuto schopnost má, se musí individuálně nastavit na kaţdého člověka. Nevýhodou je, ţe i u malého okruhu slov výsledek není vţdy stoprocentní. Ve Vídni Kurtzweil vysvětloval, ţe zálohovat půjde kaţdá myšlenka a kaţdá zkušenost, zkrátka to, co nás odlišuje od zvířat. Co je výhodou podobných dlouhodobých předpovědí? Moţná to, ţe si lidé na ně v budoucnosti vůbec nevzpomenou. Pokud si lidé vzpomenou a tyto předpovědi se nenaplní, budou pouhou úsměvnou vzpomínkou. Jak bylo výše uvedeno systém, který by umoţnil ovládat televizi či počítač pouhou myšlenkou, je jiţ vyvíjen firmou Intel. Jiţ dnes dokáţe pracovat téměř s devadesáti procentní úspěšností na vybraných slovech. Společnost chce tento systém nabídnout do deseti let. Vyvíjí se software, jehoţ úkolem je dekodódování signálu mozku. Tento software pak určí, na co člověk myslí podle toho, která oblast mozku se aktivovala. Signály by snímaly mozkové implantátya jejich pomocí by bylo moţné myšlenkou ovládat různé programy nebo zařízení. Vědci z Intelu, Pittsburské univerzity a Caernegie Mellon University nyní pořizují snímky mozku za pomoci magnetické rezonance. Tyto záznamy jsou poté analyzovány a pouţívány ve speciálním testu. V tomto testu program samostatně určuje, na které ze dvou slov pokusná osoba myslí. Jak uvádí ČTK, byla úspěšnost přístroje zhruba devadesátiprocentní. Jak se zdá, tato technologie by byla v budoucnu velkým přinosem hlavně pro handicapované lidi, pro které je obtíţné komunikovat. Manaţeři projektu tvrdí, ţe jde o první krok k tomu abychom tuto vyspělou techniku byli schopni ovládat pouhou myšlenkou. Prozatím jsou schopnosti této nové technologie velmi skromné. A co víc, vyţaduje velmi drahá zařízení a stále ještě se nehodí k analýze abstraktních myšlenek. Systém zatím funguje pod podmínkou, ţe sledovaný člověk myslí pouze na jednu věc z desítek vybraných podstatných jmen, například pes nebo pero. Systém pracuje tak, ţe nejprve naskenuje, které oblasti mozku jednotlivá slova aktivují. Pak teprve je systém schopen v testu vybrat, na které z nich člověk myslí.
25
Vědci zjistli, ţe pokud člověk slyší štěkot psa, vidí jeho fotografii nebo slyší slovo pes, aktivují se mu v mozku stejné oblasti. Výzkumníci slibují, ţe jiţ během zhruba deseti let bude moţné odloţit klávesnici a myš dosud nutné k ovládání počítače, a půjde je nahradit vyuţitím mozkové vlny. Firma kromě samotného programu na rozeznávání mozkové aktivity vyvíjí i senzorvé implantáty, jeţ budou signály mozku snímat. Jak uvedl Dean Pomerleau z firmy Intel pro server Computer World : „Budeme moci konstruovat chytřejší počítače, jestliţe budeme vědět, jak přesně mozek funguje“. Podle představ americké armádní agentury pro pokročilé výzkumné projekty by měl první prototyp takového přístroje být uveden do provozu uţ v roce 2018. Přístroj by měl překonat více neţ 500x nejlepší superpočítač dneška Jaguar. A proč jsou tyto počítače důleţité? Napříkald americká armáda potřebuje tyto stroje k zvládnutí přívalu dat z nejrůznějších druţic, bezpilotních letadel a dalšich podobných zařízení. Armáda proto vyţaduje radikálně nové počítačové architektury a programovací modely, které by byly 100x aţ 1000x energeticky efektivnější ovšem snáze programovatelné. Výrobce procesorů Intel stejně jako producent grafických karet nVidia, institut MIT a Sandia National Laboratory jiţ obdrţeli první dotace na tento projekt. Ani čeští vědci nezůstávají za svými zahraničními kolegy pozadu. Ve Fyzikálním ústavu Akademie věd se nachazí nejvýkonnější počítač v České republice. Jmenuje se Altix ICE8200 a jeho cena odpovídá luxusně zařízenému rodinnému domu. Jeho výkon 6,38 teraflopu, coţ je výkon asi pěti set slušně vybavených stolních počítačů, však není schopen nahradit průměrný lidský mozek. Toto prokázala studie ředitele výzkumného ústavu společnosti IBM Dharmendri Modhy. Modha začal pracovat na výzkumu lidského mozku v loňském roce, protoţe získal grant od americké armády ve výši pěti miliónů dolarů. Jeho úkolem je zjistit techniky lidského mozku, jeţ by bylo moţné aplikovat i na počítače. První výzkumy ukazují,ţe k tomu, aby se první počítač mohl vyrovnat lidskému mozku, by musel mít 3 581 TB operační paměti a výkon 38 triliónů operací za sekundu. Pro srovnání nejvýkonnější superpočítač součastnosti zvládne 1105 biliónů operací za sekundu. Michal Kříţ 4.D
KEŘKA MAREK, LEKTOR SEMINÁŘE PHP Pan Marek Keřka je úspěšným absolventem naší školy, v současné době studuje na vysoké škole. Byl jedním ze správců Studentského klubu, jako lektor se semináři PHP začal jiţ ve třetím ročníku Smíchovské střední průmyslové školy, kdy dokonce v rámci grantu MHMP napsal pro seminář skripta. S naší školou spolupracuje dodnes. V kterém roce jste maturoval a jak vzpomínáte na svá „mladá“ léta na Smíchovské střední průmyslové škole?
„Maturoval jsem v roce 2008. Za čtyři roky strávené na Smíchovské střední průmyslové škole jsem
26
poznal mnoho nových věcí, dokončil pár certifikací a začal se zajímat o případné zaměstnání při škole. Cenné zkušenosti jsem získal i jako správce Studentského klubu, kde jsem měl moţnost spravovat jak koncové stanice, tak server. Dnes, kdy si firmy nejvíce cenní zkušeností pracovníků, je výhodné toto uvádět do ţivotopisu.“ Jak bylo tehdy těţké se postavit jako student střední školy před své kolegy a vést seminář?
„Musím se přiznat, ţe snaţit se působit na studenty, kteří jsou stejně staří jako já, případně i starší, mi činilo trochu problémy. Původní má myšlenka byla vedení kurzu jako konzultace mezi všemi účastníky. Ukázalo se však, ţe mám co nabídnou, i těm starším a kurzy se daly vést klasickým způsobem.“ Jakou školu studujete v současnosti, v jakém jste ročníku, a jak se vám daří?
„V současné době studuji Vysokou školu ekonomickou. Jsem ve třetím ročníku bakalářského studia. Myslím, ţe se mi daří, přeci jen jsem stále na škole.“
Vedete seminář programování PHP. Můţete nám k tomu říci trochu více? Jak se semináře dělí na začátečníky a pokročilé, co musí zvládnout student, aby získal certifikát o absolvování semináře?
„Kurzy probíhají od 13. října Jsou zřízené tři skupiny. Všechny jsou pro začátečníky. Kurz pro pokročilé se bude otevírat v druhém pololetí školního roku a je primárně určen pro pokračovatele kurzu. Na úspěšné sloţení zkoušky, získání certifikátu je nutné naprogramovat aplikaci, která obsahuje většinu probrané látky. Poţadavky na studenty v kurzu pro pokročilé jsou podobné.“ Jak hodnotíte studenty, kteří se zúčastní seminářů PHP? Jak opravdový je jejich zájem?
„Za poslední čtyři roky je vývoj stejný. Na začátku je mnoho studentů, kteří mají zájem o studium PHP. Spousta z nich po krátké době zjistí, ţe to není tak jednoduché a ţe pro to musí něco udělat. Nakonec vydrţí jen ti, co mají o věc opravdový zájem.“ Proč právě PHP? Zajímáte se blíţe o programování? Znáte i jiné programovací jazyky?
„Proč právě PHP je jeden z bodů, který se na kurzech probírá. Já zde uvedu jen to, ţe je to nejrozšířenější technika tvorby dynamických webových aplikací. Webové aplikace jako takové se, podle mého názoru, budou rozšiřovat. Je nejjednodušší otevřít prohlíţeč a pracovat. Lze naprogramovat prakticky vše. Samozřejmě jsem seznámen i s dalšími jazyky. Při studiu se člověk dostane do společnosti například Javy a VB.NET. Nezbytnou součástí programování PHP jsou i další jazyky pouţívané na webu jako je Javascript, nelze opomenout ani znalosti databází, kde je nejrozšířenější SQL.“ Máte uţ představu, co budete dělat dejme tomu za pět či deset let?
„Bohuţel takto do budoucnosti nevidím, odhady by se blíţily úspěšnosti jako předpověď počasí na měsíc dopředu. Já sám bych se rád viděl v softwarové firmě na řešení rozsáhlejších projektů v teamu čítající okolo deseti lidí.“ Děkujeme za rozhovor.
JAKUB VILETA (4.D) – NÁZORY A AKTIVITY STUDENTŮ SSPŠ Tak na úvod nám o sobě něco řekni.
„Tak jmenuji se Jakub Vileta a chodím do 4.D. Rád čtu, hraju na počítači, fotím a nerad se učím!“ To zní jako typický student SSPŠ, aţ na to čtení :D . Čeho se tvůj projekt týká a jak se jmenuje?
„Můj projekt se jmenuje "Názory a aktivity studentů SSPŠ", v podstatě jde o to, ţe budu formou anket a dotazník zjišťovat, jaké názory mají naši studenti na současná, ale i časem omílaná. Zároveň budu dělat rozhovory se zajímavými lidmi naší školy ať uţ z řad
27
studentů či personálu školy. Výsledky mého snaţení se budou kaţdý měsíc objevovat v Presíku.“ To nezní úplně nejhůř, jak si na tento projekt přišel? Pomáhá ti někdo ať uţ ze školy či mimo ni?
„No v podstatě na to přišel pan ředitel. Vybral jsem si tento projekt jako jeden ze zadaných na virtuální škole. Chtěl jsem něco, co by mě bavilo, něco, co by vyţadovalo různé typy práce. Přímo mi s projektem nepomáhá nikdo, jenom s panem ředitelem jsem probíral svoje nápady a zdá se, ţe se mu líbily.“ No a jak vypadá tvůj projekt v současné době? Uţ si na něčem začal pracovat? Máš uţ konkrétní plány?
„Zatím jsem s panem Mayerem (redaktor Presíku ) pouze vytvořil anketu, později nás čeká její zpracování. Dále uţ mám nějaké nápady na rozhovory a ankety. Jeden z mých plánů bylo, aby můj projekt vycházel v Presíku, coţ uţ se podařilo. Ještě mám v plánu navázat spolupráci i se SSPŠ TV v rámci propagace mého projektu.“ A čeho se vlastně tvé ankety a rozhovory tykají? Popiš nám třeba tu, kterou děláte s panem Mayerem?
„To se nedá unifikovat, pokaţdé se budou týkat něčeho jiného. Anketa, kterou jsme dělali společně s panem Mayerem, se týká státních maturit.“
Docela ţhavé téma v poslední době… Hádám, ţe aţ vyjde tento rozhovor, bude venku i anketa čili nemá moc smysl ji dále popisovat. Teď nám něco řekni o svých plánech mimo budovu naší školy. Chystají se nějaké velké změny v tvém ţivotě? Plánuješ pokračovat ve studiu na vysoké škole? Jestli ano, tak na jaké? „Pokud vše dopadne dobře a odmaturuji, tak bych rád pokračoval ve studiu na vysoké škole, ovšem na naší škole jsem zjistil, ţe mě technické obory nelákají, ale jak se říká "lepší pozdě, neţli později". „ Takţe se chceš zaměřit spíše na humanitní školy? „Je to tak, humanitní předměty mě baví nejvíce. Čeština a dějepis patřil i dřív k mým oblíbeným předmětům. Na naší škole se k tomu přidala i občanská nauka a teď ve čtvrtém ročníku i velmi zajímavé právo.“ Tak a teď ještě par rychlých otázek: Kafe/Čaj? - Kafe Blondýnky / brunety? - Brunety Matika/čeština? - čeština Čeština / fyzika? - Čeština Pikachu/shrek - pikachu samozřejmě Superman/batmam - Superman Apple/microsoft? - Microsoft Tak jo, díky za rozhovor, nějaká poslední slova?
„Taky děkuju za rozhovor. Ani ne.“
Tak to byl rozhovor se všemi milovaným Jakubem Viletou. Určitě si nezapomeňte přečíst i druhý rozhovor se skupinou studentů ze 4.B. Martin Cakl 4. D
28
4.C – DIGITAL EXTINCTION Za dveřmi učebny 314 se nám urodil zajímavý nápad, nápad digitálního vyhlazení. Kdo za tím stojí? O čem je vlastně řeč? Tak čtěte dál!! Na projektu se podílejí tři žáci 4.C. Zde máme pár otázek pro každého z nich.
Tak na úvod nám o sobě něco řekněte. Martin Indra: „Svobodu, mír a lásku!“ Cyril Filcík: „Jsem Cyril Filcík, tento rok se hodně soustředím na projekt, občas si vytvořím nějakou grafiku (2D i 3D) a pak hodně čtu manga.“ Thang Do : „Jmenuji se Thang Do a studuji SSPŠ již čtvrtým rokem. Myslím si, že by bylo namístě asi objasnit mé jméno. Thang je křestní jméno a znamená v překladu vyhrát. Do je příjmení a v překladu znamená fazole nebo také něco ve smyslu „To pass an examination“. Zajímám se o počítačovou grafiku a mám rád vše, co souvisí s designem a uměním.“
Čeho se tvůj projekt týká a jak se jmenuje? Společně :“ Naším projektem je 3D multiplayer, real-time válečná strategie z budoucnosti. Jmenuje se Digital Extinction. Tento název vznikl již asi před třemi roky, kdy vznikl i nápad na něčem takovém pracovat. Původně jsme i před touto dobou pracovat začali, ale postupně jsme narazili na spoustu problémů (výkon hry, přílišné nároky na paměť, atd.). Tyto problémy byly způsobeny špatným přístupem (aniž bych cokoli pořádně promyslel, tak už jsem psal kód) a malými zkušenostmi. To, co jsme tehdy vytvořili, si můžete prohlédnout na webu http://de.mgn.cz/. Nyní již několik měsíců pracujeme i na první verzi (tamta byla nultá :)). Oficiální web http://degame.mgn.cz/. A samozřejmě náš projekt bude šířen jako svobodný software!“
Jakou roli tedy v projektu zastáváš? Martin Indra: „Já mám na starost programovou část hry.“ Thang Do: „V podstatě mám na starost vše okolo 2D grafiky.“ Cyril Filcík: „Mě se zase týká 3D grafika.“
Jak si na tento projekt přišel? Pomáhá ti někdo ať už ze školy či mimo ni? Martin Indra: „S projektem mi pomáhá hned několik lidí, kteří dělají grafiku, hudbu, atd., bez nich by projekt vypadal o mnoho jinak než teď, vlastně by nebyl ani realizovatelný. Přímo s programování mi pomáhá jeden dlouholetý kamarád mimo školu (Aubi), je výrazně starší a programováním se zabývá bezmála dvě desítky let. Bohužel on má příliš málo času na to, aby se aktivně podílel na vývoji. Jeho pomoc spočívá spíše v tom, že si občas zavoláme nebo velmi výjimečně se sejdeme a diskutujeme o různých věcech, které se do hry budou dělat a jakým způsobem. Pak je tu ještě jeden člověk, který když má čas, tak přispěje nějakým kódem. Bohužel
29
množství jeho práce je zatím zanedbatelné, snad si v budoucnu najde více času a bude se podílet na vývoji v daleko větší míře. Na nápad dělat takovouto hru jsem přišel právě s Aubim. Již poměrně dávno (vzhledem k délce mého života), jsem dostal nápad, že se musím naučit programovat a nějakou dobu poté jsem to začal realizovat. Aubi mi se začátky dost pomáhal, vymýšlel různé úkoly a občas vysvětlil věci, které jsem nechápal. To mi hodně pomohlo, protože je obrovský rozdíl mezi tím být 100% samouk anebo se naučit sám jen 90% věcí, s těmi 10% vám někdo pomůže. To byla přesně ta bariéra, proč jsem nezačal s programováním dříve. Po nějaké době, kdy jsem začínal, jsem s ním vymýšlel, jaký větší projekt bych mohl dělat, abych se na něm naučil. Po různých návrzích jsme se dopracovali k Digital Extinction (původní verze je 2D).“
Původní verze
No a jak vypadá projekt v současné době? Už jste na něčem začali pracovat? Máte už konkrétní plány? Martin Indra: „Jak přesně na tom jsme, se můžete podívat na webech http://de-game.mgn.cz/ a http://de-wiki.mgn.cz/. Pracujeme již poměrně dlouho a intenzivně. V současné době je z hlediska programování hotovo asi 65% k první vůbec hratelné verzi, ale asi tak 30% k původním plánům, toho jak to má konečně vypadat.“ Thang Do: „Web hry je v podstatě už hotový. Já teď začínám pracovat na nejdůležitější části a tou je herní prostředí, jak bude vypadat hlavní menu až po vzhled kurzoru.“ Cyril Filcík: “To co už mám hotové, najdete na wikině (http://de-wiki.mgn.cz/)“
Chystají se nějaké velké změny v tvém životě? Plánuješ pokračovat ve studiu na vysoké škole? Jestli ano, tak na jaké? Martin Indra: „Neustále se něco mění, sám nic velkého neplánuji (ale to je subjektivní co je velké ;)). Na VŠ jít chci, nevím proč, ale od malička mám takovou zvláštní představu o životě (ZŠ → SŠ → VŠ → …). Doufám tedy, že se něco nepokazí a dostuduji.
30
O tom, co chci studovat, nejsem ještě plně rozhodnutý, každopádně budu podávat přihlášku na matematiku na matfyzu, teoretickou informatiku na FIT ČVUT a k tomu ještě něco vyberu. Bohužel neexistuje škola, na které by se dělaly přesně takové věci a v takové míře jaké chci. Často se mi totiž stává, když slyším někoho vyprávět, co dělají na škole, že mě to nějakým způsobem zaujme a přednášky o tom by mě rozhodně bavily. Bohužel studovat jejich obor s sebou přináší spoustu dalších předmětů, které by již tak zábavné nebyly a chybí tam jiné zajímavé věci. Myslím si, že školy, které jsem na začátku uvedl, budou asi nejrozumnější volba.“ Thang D : „Ano, velice rád bych pokračoval ve studiu na vysoké škole. V současné době uvažuji o ČVUT a o VŠE, pravděpodobně podám přihlášky na obě zmiňované a pak se rozhodnu. Velkou změnou bych to nenazval, avšak život mi to zcela určitě změní.“ Cyril Filcík: „Na vysokou půjdu určitě, jen si mě ještě musí najít.“
Okej! Díky moc za rozhovor hoši! Snad se Vám, čtenářům, rozhovor líbil, bonbóny a lízátka kdyžtak noste do 4.D. Martin Cakl 4.D
PŘEHLED PŘIPOJENÍ K WI-FI Aktuálně ke dni 17. října 2010 – veškeré ţádosti povaţuji za vyřízené, takţe nám (IT oddělení) zbývá vyfiltrovat případné problémy, které by studenti s připojením měli. Všem kantorům, kteří na naši výzvu notebooky donesli, byla wifi nastavena. Další studenti mají moţnost o připojení zaţádat individuelně během školního roku. Níţe přehled připojení po třídách. 1.A - 13x 1.B - 14x 2.A - 11x 2.B - 12x 3.A – 15x 3.B – 5x 4.A – 11x 4.B – 20x VIP (profesoři) – 38 x
1.C - 13x 2.C - 16x 3.C – 18x 4.C – 10x
1.D - 12x 2.D – 15x 3.D – 9x 4.D – 21
1.L - 13x 2.L – 6x 3.L – 17x 4.L – 9x
Celkem je připojeno 298 uţivatelů a 333 zařízení. Rekordman je student ze 2.L s celkovým počtem čtyř registrovaných zařízení(PC,tablet,iphone,mobil) Tomáš Strejček, člen IT oddělení
MALÝ A NE ZROVNA OPTIMISTICKÝ VÝPOČET … Přiznávám, ţe mě zaujal článek z minulého Presíku od pana Petráška, a také jsem se zamyslela. Jednoduchý matematický příklad: Kdyţ bude roční inflace cca 3%, bude kaţdoročně klesat reálná hodnota peněz na 97% původní hodnoty. Za 30 let to tedy bude 0,97^30=0,40. Tedy jinými slovy bude za 30 let hodnota peněz na 40% současné hodnoty. Za stejnou nominální hodnotu si koupíme jen 40% toho, co dnes.
31
Nevím, jak ostatní, ale mně vychází, ţe moje minimální měsíční finanční potřeba je cca 10 tisíc korun, a to do toho nepočítám ţádnou hypotéku nebo spoření, je to jen náklad na jídlo a podíl bydlení spolu s jinými nezbytnými měsíčními náklady. Kdyţ si budu chtít našetřit do „důchodu“ alespoň tolik, abych měla v důchodu měsíční příjem reálných 10 tisíc korun, tak to za třicet let nebude 10 tisíc, ale 10 000 / 0,4 = 25 000 korun. Kdyţ vezmu teoreticky v úvahu, ţe bych ţila v důchodovém věku 20 let, tak na ten svůj důchod budu potřebovat asi 6 000 000 korun. A to bych si měla našetřit za třicet let práce? Tj. průměrně odkládat měsíčně 16 700 Kč. To pro případ, ţe se solidární důchodový systém rozpadne a kaţdý se bude muset postarat o sebe sám... To je dost úděsná představa. Nevím, jak to vidíte vy, po škole, ale řekla bych, ţe ne kaţdý z vás dostane od sponzorů bydlení zadarmo, jídlo zadarmo, peníze jako kapesné po celý ţivot ... Takţe mi vychází, ţe kdybych měla odkládat cca 17 tisíc měsíčně na důchod, dalších 10 tisíc na základní potřeby a třeba ne nereálně dalších cca 15 tisíc na hypotéku (kdybych si chtěla koupit malý byt za cca 2,5 milionu, na 30 let), tak jako jednotlivec musím mít reálně kaţdý měsíc k dispozici „čistého“ asi tak 42 tisíc. A to není běţný plat, i kdyţ stát se to můţe a třeba i víc, ale ne komukoliv, běţně... Takţe jestli se o budoucí nás všechny důchodce nepostará nějaký průběţný důchodový systém, jestli bude málo dětí a tím se následně vytvoří problémy s financováním takového průběţného systému, tak se asi všichni důchodci (my i vy v budoucnu), půjdeme společně pást na louky za Prahu. Hodně zdaru a hodně dobře a dlouhodobě placenou práci. To pro zamyšlení. Je to jen matematika … Mgr. Ivona Spurná, vyučující výpočetní techniky
KOKAINOVNÍK – NEVINNÝ KEŘ, KOKAIN – NEBEZPEČNÁ DROGA! Kokainovník, podobně jako konopí, opium či tabák, je nevinná rostlina, původně používaná k tradiční léčbě či rituálům. Andští indiáni keře kokainovníky pěstovali a listy koky žvýkali dávno předtím, než na jejich území v 16. století dorazili z Evropy Španělé. Ti se jako první setkali s kokou, když dobyli oblast Peru a Bolívie. Poznali stimulační účinky lístků, které žvýkají indiáni, a dokonce jim je dávali, protože domorodci pak necítili hlad a bolest při otrocké práci v dolech. Španělé dovezli koku i do Evropy a nevinná rostlina se začala měnit v nebezpečnou drogu západního obyvatelstva. V roce 1855 ještě pro čistě vědecké účely poprvé izoloval aktivní alkaloid – čistý kokain – z lístků koky německý chemik Friedrich Gaedcke, pár let po něm lékárník Albert Niemann. V roce 1862 stanovil Wilhelm Lossen jeho chemický vzorec. Jiný lékárník, J.S.Pemberton z americké Atlanty, navrhl recept na příjemně osvěžující a
32
stimulační nápoj. Coca-cola až do roku 1904 skutečně obsahovala výtažky z koky. Dodnes to připomíná druhý název pro tento nápoj – Coke. Dnes se již jako droga používají syntetické deriváty, ale kokainovníkové listy se ve velkém stále pěstují. Největším producentem je Jižní Amerika, omezeně se pěstuje i na Jávě, Srí Lance a v Austrálii. Když se natrhané listy vysuší, při žvýkání mají štiplavou chuť a navozují pocit tepla a pohody. Při technologicky nenáročné destilaci a rafinaci se tak získá z jednoho hektaru asi 15kg stoprocentního koncentrátu - čistého kokainového prášku, jehož cena představuje miliony dolarů. Právě tomuto bílému prášku holdují obyvatelé nejen západního světa. Henry Hobhous zdůrazňuje, že to běloši zničili pokojné užívání kokových listů a z blahodárného keře udělali zdroj nebezpečných novodobých drog, které jsou k dostání v čisté podobě. Tyto důsledky si před sto lety, kdy kokain fungoval pouze jako lokální anestetikum či dokonce jako přípravek na zmírnění nachlazení, asi nikdo nepředstavoval. A to, že vyvolává silnou závislost nikdo netušil. Dnes je kokain jednou z nejužívanějších drog, předmětem nelegálního obchodu, zdrojem špinavých peněz a příčinou tragédií. Ing. Eva Vacková
KÁZEŇ A TRESTY VE STARÉ ŠKOLE čerpáno z www.hamelika.cz – z historie školství
Podle zápisků nešťastného učitele z poloviny 18. století : „Nelze ani vypsati bídného stavu naší školy, zvláště vyšší třídy. Ţáci se vztekají, zuří při vyučování jako blázni, tlukou v mé přitomnosti a posmívají se mi, převrhnou stůl i lavice, ječí, aţ je to slyšet na ulici a musím se stydět před kolemjdoucími sousedy. Bouchají strašně do dveří a stolu, smějí se při modlitbě, bez svolení vybíhají ze školy, honí se po třídě. Posadí se na katedru či si lehnou na zem. Ti, kteří vyběhli ven, pokukují posměšně z ulice oknem do třídy. Za vyučování jedí housky a ovoce, házejí po sobě skořápkami z ořechů, kradou si knihy a z mých napomenutí mají posměch. Sedíc pak, dupají. Do školy přicházejí loudavě a kdy se jim zlíbí, nepřijdou do školy ani do kostela. Kdyţ učím, povídají si nahlas, ţe slova svého neslyším. Nechtí exponovati, kdyţ je vyvolám, kdyţ však exponuje někdo druhý, hned chtí všichni, aby mohli dělat rámus.
33
Házejí klobouky po třídě, ţe pro prach není viděti. Chci-li je potrestat, vzepřou se mi, utekou či vlezou pod lavice, vytrhnou mi rákosku a napřahují na mne. Ani v kostele nejsou tišší, jedí tam, šeptají si historky a řeknou-li jim něco, odpovídají co nejhruběji, ţe se to stydím opakovati. Jsem tak upachtěn a zemdlen, ţe si nepřeji nic jiného, neţ aby mne Bůh z tohoto trápení vytrhnouti ráčil.“
Trestání ve škole v 18. století : Udrţet kázeň pro mnohé učitele bývá beznadějné. Hodně času ztrácí trestáním nezbedů. V koutě u dveří stojí lískovka a březové pruty, jimiţ učitel, aniţ by marnil čas výslechem, trestá zlobily. Trestem jsou rány do zad, na zadek, na ruce. Jindy učitel ozdobí ţáky obrazy osla, vepře, vola, berana. Ţáci klečí se za trest na holé zemi, častěji na vroubkovatém či do hran osekaném dřevě, na pytlíku kamenů, hrachu, a to na holých kolenou. Někdy musí ţák stát na jedné noze a v ruce drţet knihu či kámen. Kdyţ si stoupne na obě nohy, je bit. Někdo pouţívá u hlučných ţáků kolíčku, který jim strká mezi zuby, někdy stojí celá řada takových kolíčkářů. Trestem pro ty, co usnou, je jim za krk nalít studenou vodu či jim do nosu strčit šňupec tabáku.
Otázka ředitele – má někdo ze studentů či pedagogů zájem se vrátit do 18. století? Dle zmíněných podkladů připravil Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
“TAHAČI“ Z PRESSLOVKY SE NEZTRATILI Dne 5. října 2010 se tým Smíchovské Průmyslovky zúčastnil závodů v přetahu lanem mezi středními školami. Akce probíhala pod záštitou náměstkyně ministryně školství v hale na Kotlářce. Na tyto závody vyslalo své týmy 43 středních škol z Prahy. V pravidlech bylo uvedeno, že tým se musí skládat z 6 členů, z nichž 3 jsou studenti, 1 kantor tělesné výchovy a 2 další kantoři jiného předmětu. Za naši školu se na zápolení vydali profesoři Mgr. Liboslav Matoušek, Mgr. Miroslav Houska a Pavel Petrášek. Zástupci z řad studentů byli Stanislav Veselý(3.C), Šimon Kovařík (3.C) a Jakub Kaufman (3.D).
34
Náš tým byl zařazen až do skupiny I, ve které byly na rozdíl od ostatních skupin pouze tři školy. Jako poslední skupina jsme si museli na první zápas počkat trochu déle, ale nakonec jsme se však dočkali. Naším prvním soupeřem byl tým Gymnázia Arabská. Před duelem bylo na našem týmu vidět odhodlání a velká bojovnost. Nebudu vás napínat. Tento souboj jsme vyhráli v poměru 2:0 a se zvýšeným sebevědomým jsme šli čerpat síly na druhý zápas. V něm jsme narazili na potravinářské učiliště, kterému jsme po urputném boji podlehli 0:2 a zbylo na nás tedy druhé místo ve skupině. Po pauze, během které zbyla v hale jen polovina týmů, jsme čekali na rozlosování vyřazovacích bojů. Kvůli počtu týmu, jsme byli opět zařazeni do tříčlenné skupiny, ze které postupoval dále pouze vítěz. Ostatní souboje byly klasicky 1 na 1 systémem playoff. V této fázi jsme narazili na SOŠ Civilního Letectví Praha Ruzyně. Avšak její reprezentace byla nad naše síly a i přes vypětí všech sil a snahu našich “tahačů“ jsme podlehli 0:2 a naše šance na postup byly již jen teorií. I přesto jsme však v posledním utkání ukázali charakter a bojovnost a rozloučili se s kláním vítězstvím 2:0. A jelikož SOŠ CL vyhrála i svůj druhý boj, bylo rozhodnuto, že se skóre 1:1 z vyřazovací fáze opouštíme kolbiště. Naše celková bilance tedy byla 2:2 během celé soutěže a z hlediska umístění jsme v první polovině, což není zase tak špatný výsledek. Šimon Kovařík 3.C
35
OSMISMĚRKA A SUDOKU
Kdo je největší borec na škole? Přece ………. !! K
A
K
D
U
B
I
D
A
K
A
L
O
B
A
L
R
T
P
W
P
Á
R
O
V
A
T
A
O
Y
O
S
A
T
L
N
Y
V
H
M
D
E
F
L
E
K
T
O
R
Y
A
T
I
M
I
E
R
T
O
N
S
B
A
L
A
T
O
N
M
O
T
O
L
E
S
Y
P
O
A
N
R
L
K
O
R
G
S
M
U
A
Y
T
A
V
O
S
A
P
A
N
Alobal, Anonymy, Atimie, Balaton, Billiard, Blankety, Deflektory, Fialka, Kadibudka, Kapodastr, Montovat, Napasovat, Pohroma, Setbol, Sporty.
Sudoku - Lehká 1
2
6
9
7 6
3
8 9
4
1
9
2
5
8
4
36
6
9
3
1
6
2
7
3
4
1
4 7
3 1
5 9
6 3
2
8
1 2
8
7
5
8 9
5
4
Sudoku – Těžká 5 2
1
8
6
4
8
3 1
7
4 4
6
1
6 8
4 9
8 4
9
7
1 2
9
5 9
37
NEJLEPŠÍ PORTÁL TŘÍDY NA VIRTUÁLNÍ ŠKOLE Hodnotící komise ve sloţení ředitel školy Ing. Radko Sáblík, oba zástupci ředitelé Mgr. Zbyšek Nechanický a Ing. Dita Binderová, asistent ředitele pan Petr Hejhal a správce virtuální školy pan Rudolf Szadkowski provedli vyhodnocení soutěţe o nejlepší portál třídy na virtuální škole. Oba posledně jmenovaní jsou absolventi naší školy z loňského roku, současní studenti vysoké školy a pro naši pracují na částečný úvazek. U všech hodnotitelů vyhrála třída 2.A, tudíţ má plný počet bodů. Za první místo se přidělovaly tři body, za druhé místo 2 body a za třetí místo 1. bod. A jak soutěţ dopadla?
1. místo : třída 2.A 2. místo : třída 3.B 3. místo : třída 2.B 4. místo : třída 3.D 5. místo : třída 4.D
- 15 bodů - 6 bodů - 4 body - 3 body - 2 body
Gratuluji vítězi, chválím i další třídní profesorky a profesory, kteří s portálem třídy aktivně pracují. Třída 2.A, třídní profesorka Ing. Pavla Kopeluková i její studenti mohou být v této oblasti jistě inspirací i pro další. Ing.Radko Sáblík, ředitel školy
STUDENTSKÁ RADA Od začátku školního roku se studentská rada sešla dvakrát a vţdy jsem ţádal předsedy tříd, aby třídě tlumočili zajímavé informace. Bohuţel jsem zjistil, ţe ne vţdy tomu tak je. Proto jsem se rozhodl, informovat pomocí školního časopisu. První informace pochází od Rady rodičů (dále jen RR) a jedná se o velmi zajímavou nabídku. Začátkem kaţdého školního roku přispívá naprostá většina studentů SSPŠ pěti sty korunami na účet RR, ale mnoho z nás dodnes neví, kam tyto peníze směřují. Z tohoto účtu se čerpají finance
38
například na správu a nákup vybavení do studentského klubu, audiovizualního studia a pořádání maturitního plesu. Za roky fungování RR se na tomto účtu nashromáţdila velká částka, která čeká na smysluplné vyuţití a zrealizování našich představ. Hrubý odhad je přes sto tisíc korun, které je RR ochotna uvolnit. Proto bych vás chtěl poţádat, aby jste zapřemýšleli, co by jste si přáli za tyto peníze nakoupit a vaše návrhy společně s vaším podpisem a třídou zaslali na mailovou adresu
[email protected]. Pokud budete chtít projednat jednotlivé návrhy osobně, hledejte mě v učebně č.111, třída 4.D. Chtěl bych vám i připomenout stránku SSPŠ TV.cz, která obsahuje maturitní projekty letošních čtvrťáků. Těšit se můţete na školní video zpravodajství, školní speciál a pořad Kecáš?!. Těším se na vaše nápady. Miloslav Melichárek předstada Studentské rady
ANKETA MEZI STUDENTY NA TÉMA MORÁLKA Studentům prvního aţ čtvrtého ročníku technického lycea jsem zaslal přes systém virtuální školy níţe zveřejněný článek a poţádal je, aby mi do systému zavěsili své úvahy na toto téma, nebo-li jak chápou pojem morálka oni. Níţe máte moţnost se seznámit s některými názory studentů. Za jejich úvahy jim tímto děkuji. Ing. Radko Sáblík, ředitel školy
CO JE TO MORÁLKA Převzato z 100+1, 13/2009 Je morálka něco, co máme všichni společné, nebo k ní přicházíme výchovou? Kde se naše morální zásady vzaly? Podle definicí je morálka systémem hodnotových představ a příkazů, který třídí jednání podle dobra a zla. Je součástí kulturních systémů, a proto se liší jak v jednotlivých společnostech, tak v různých historických obdobích, mezi různými skupinami jedné společnosti a dokonce i v jednotlivých rodinách. To, co jedni pokládají za nemorální, druzí mohou pojímat jako prostý boj o přeţití, který je naprosto nezbytný a s morálkou nemá nic společného. Morální soudy jsou sice pro různé společnosti a skupiny historicky dané, ale rozlišování dobrého a špatného je instinktivní záleţitostí a mají na něm velký podíl naše emoce a náš osobní systém hodnot vytvořených výchovou i prostředím. Podle vědců se dá o morálce hovořit tehdy, kdyţ se naši předci stali vědomými bytostmi, začali se dorozumívat řečí a vtělili své představy o morálce do zásad, které
39
pak předávali dětem. Dnes lidé činí morální soudy tak spontánně, ţe většinou nevědí, proč určitý přístup mají. Morální soudy jednotlivých lidí se vůbec nemusí shodovat. Morální zásady se utvářejí po celý ţivot, ale jejich základ je poloţen jiţ v dětství a ovlivňuje je kultura i prostředí, v němţ člověk ţije. Tam, kde jeden klade důraz na poctivost, bude druhý zdůrazňovat nezávislost. Někteří lidé povaţují za nemorální potraty, jiní to, ţe ţeny chodí na veřejnosti s odhalenou tváří. Nejen geny, ale i vlastní zkušenosti mohou mozková spojení uspořádat do osobitých vzorců, které pak určité kultury sdílejí. Lidskou vlastností je věřit tomu, ţe pouze vlastní vzorec morálních zásad je ten jediný správný.
NÁZORY STUDENTŮ V ţivotě se setkáváme s morálkou na kaţdém kroku, aniţ bychom si to úplně uvědomovali. Je to soubor pravidel, kterými je společnost do jisté míry svazována. Nemá ale jasné hranice. Co je pro někoho nemorální a neetické, můţe být pro někoho zcela normální. I v jedné skupině lidí někdo vybočuje svým chováním nebo názorem, třeba i na úkor druhých a svazování se nějakými zásadami je pro něj nepřirozené a není ochoten je respektovat. Chybí tu často trochu slušnosti a ohleduplnosti k okolí. Záleţí i na mnoha povahových vlastnostech člověka čeho všeho je schopen v dobrém i špatném slova smyslu. A také jak se chová v krizových situacích. Docela dobře je naše nemorální chování vidět třeba na našich silnicích. Od 15ti let jezdím na motorce a hodně mě to baví. Mám najeto uţ pár tisíc kilometrů a potkávám plno řidičů aut a motocyklů, kteří se na silnici chovají slušně k ostatním řidičům i chodcům, jsou ohleduplní, dávají přednost, nevybíjí si vztek z nějakého neúspěchu za volantem auta, netroubí, neblikají na druhé, nepředjíţdějí v kolonách apod. A pak je pár takových, pro které je poniţující chovat se slušně a respektovat okolí. Chlubí se silnými auty, zbytečně riskují a ohroţují ţivoty mnoha ostatních, většinou těch, pro které slovo morálka něco znamená. Chci se přiznat k tomu, ţe mám občas slabou chvilku, kdy hodím za hlavu všechna pravidla silničního provozu a uţiji si rychlé jízdy. Hřeším na to, ţe mě nejspíš nikdo nechytne, nevyfotí a nepotrestá. Všichni bychom se měli v této uspěchané a nervózní době nad sebou zamyslet a uvědomit si, ţe nejsme sami na světě a být k sobě pokud moţno tolerantní. Jan Doušek Morálka… Morálka je podle mne něco, čím se kaţdý člověk řídí, respektive jakási čára, kterou by nikdo, kdo není duševní chudák, neměl překročit. Ale je to tak??? Je to smutné, ale zatím téměř v kaţdém kolektivu, kde jsem měl moţnost se rozhlédnout, se vţdycky našel někdo, kdo zapomněl na morální zásady, které se kdy učil a jednoduše se rozjel. Je pravda, ţe k tomu docházelo výjimečně, ale kdyţ uţ, tak to, samozřejmě v uvozovkách, stálo za to. Proč??? Jediným důvodem, který mě napadá, je asi nedostatek zkušeností se situací, před kterou se v danou chvíli určitý člověk postaví. Jakub Kolář, 1.L
40
Je morálka pouze jednoduchá směrnice, nebo sloţitější systém dnešních způsobů? Já osobně rozděluji morálku do dvou skupin. Do té první řadím to, jak jsme morálkou, neboli zaţitým etickým kodexem, ovlivňováni a do té druhé pak to, jak my sami ovlivňujeme chování a zásady ostatních. Pokud je morálka důleţitá, tak v čem? Myslím, ţe morálka je nedílnou součástí ţivota kaţdého jedince a jen těţko si dokáţi představit existenci dnešní společnosti bez tohoto společenského kodexu. Dobrá morálka, např. na pracovišti, znamená lepší výkon a spokojenost pracovníků, kdy jsme ovlivňováni prostředím, které pro nás vytváří lidé kolem nás. Ať uţ to jsou nadřízení, učitelé, či jen lidé, kteří nás obklopují. Způsob výstupů těchto skupin mění morálku, kterou jsme všichni ovlivňováni a záleţí na tom, jestli je morálka dobrá či špatná. Morálka a mrav jsou velmi dynamické poloţky, jejichţ pojetí a podání se mění jak dobou, tak místem či společností. Jsem přesvědčen, ţe na vesnicích panují zcela odlišné mravy neţ v metropolích. Morálka je velmi důleţitou součásti civilizované společnosti a moţná i díky ní se lišíme od zvířat, ačkoli si myslím, ţe není naší prioritou, ale zároveň si nedokáţi představit dnešní společnost bez její existence. Jakub Štěpán Novák 2.A Morálka je důleţitá vlastnost, bez ní by lidé ztráceli přehled o tom, co je správné a špatné. Neexistovala by ţádná policie, kradlo by se, vraţdilo by se a nikomu by to nevadilo. I kdyţ má kaţdý člověk jinak vysoké morální vlastnosti, základy jsou stejné. Dokonce tu byly a jsou pokusy o sjednocení, třeba desatero v Bibli, dnešní zákon a další.. Morálka má pro lidstvo nemalý význam a proto bychom se ji měli učit a učit i ostatní. Jan Gemperle, 2.L Morálku odborníci vysvětlují jako nějaký ţebříček hodnot či roztřídění společnosti podle lidí dobrých a zlých. Morálku bychom měli mít všichni, ale toto tvrzení je irelevantní. Kaţdý jsme z jiného koutu světa, z jiných okolních podmínek a to je ta věc, která je rozlišná, podle které se nedá stanovit jednoznačně, co je to morálka. Kaţdý národ má své zásady, a proto se nám jiní jeví jako ti, co nemají ţádnou morálku a úctu k člověku. Ale stejně tak se jevíme my ostatním. Měla by to být věc dobrého vychování a umění vzájemné dohody co a jak je správně. Úcta k člověku by měla být opodstatněná. Největší úctu bychom měli mít ke svým rodičům, jenţ se o nás od mala starají a jdou nám vzorem. Důleţité je mít úctu k někomu, kdo dosáhl něčeho úctyhodného, čehoţ my zatím nedosáhli. Naopak váţit si člověka, který např. úmyslně krade či něco ještě horšího, není z mého hlediska asi moc dobrá věc. Museli bychom být všichni jeden národ, mít stejné vychování, stejné podmínky k ţivotu, abychom se mohli pokusit o vytvoření nějakého systému. Jiří Kvaček, 1.L Jak bylo řečeno v článku, morálka je souborem jakýchsi norem, jeţ daná společnost chápe jako morální, správné. Morálka by se taky dala pochopit jako vnitřní přesvědčení člověka, ţe nějaká skutečnost je správná či špatná. Takový subjektivní pocit se však často shoduje s dalšími subjektivními pocity dalších lidí ţijících v nějakém sociálním uskupení. Tak vzniká základ proto, aby spolu lidé mohli ţít pohromadě a mohli si být vzájemně prospěšní. Morálka jako taková by se rozhodně dala povaţovat za jakéhosi předchůdce zákona. V praxi jsou rozdíly mezi zákonem a morálkou v podstatě dva. Prvním je fakt, ţe morálka, na rozdíl od zákona, není vymahatelná právně. Druhým je fakt, ţe morálka jde mnohdy mnohem dál a činní společenské normy ještě více společenské. Jinými slovy, nejen, ţe převyšuje zákony, ale často i společenské konvence. Moderní společnost si dle mého názoru je vědoma faktu, ţe morálka je prostředkem k souţití jednotlivých individuálních osobností, coţ vede k tomu, ţe velká část populace ji nejenom dodrţuje, ale často i prosazuje. Tak vidím morálku já.
41
Michael Hartman, 3.L Morálku jako takovou všichni máme, ale jde o to, jak ji rozvineme. Pokud nás rodiče povedou k slušnému chování, budeme mít morálku zaměřenou na slušné chování. Ale pokud nám rodiče s rozvinutím morálky příliš nepomáhají, budeme si osvojovat morálku jiných, a to ať je jakákoli. Tomáš Chytil, 1.L Všude kolem nás je spousta řádů a pravidel. Myslím si, ţe morálka velice úzce souvisí právě s pravidly. Musel být jistý daný řád, podle kterého se usuzuje i dnes, co je vlastně dobře a co uţ není. Tento řád podle mého názoru vnikl zdravým rozumem a úvahou nad věcmi. Jestliţe někdo udělá něco, co se společnosti (skupině) nelíbí, řekne se, ţe je to nemorální a nepatří do té skupiny, která tuto morální hodnotu jinak cenní. Kaţdý člověk je osobitý a jsou pro něj úplně rozdílné hodnoty v ţivotě. Hodnotami a principy v ţivotě bude zajisté ovlivněna i morálka. Výchova hraje v morálce člověka jistě velice důleţitou a nezanedbatelnou roli. Uţ od dětství jsme vychováváni, abychom obstáli ve společnosti, abychom nebyli zavrhnuti. Můţou to být maličkosti, ale i obrovské věci v roli výchovy, které rozhodnou o naší morálce. Vojtěch Sikora, 3.L Morálka znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, ţe se týká věcí závaţných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, ţe se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce. Vasyl Makota, 1.L Jde o jakousi představu správného, nebo-li vhodného chování v dané situaci. V předchozích generacích, myslím, ţe měli lidé naprosto jinou představu o morálce, neţ je tomu dnes. Měli více úcty a respektu. Dnešní mládeţ, ale i dospělé nebo důchodce, poněkud netrápí, jak se chovat ke starším/mladším, výše/níţe postaveným nebo i stejně starým lidem. U mnoha lidí (dětí) to není způsobeno výchovou rodičů, ale působením dnešní „moderní“ doby. Na prvním místě by ale měla být výchova. Generace rodičů dnešních malých dětí pochází z totalitních 70. let a své děti chtějí vést k volnosti, průbojnosti a zapomínají tak na základy morálky. Nemohla jsem si nevšimnout, ţe postupem času jsou malé děti čím dál tím víc drzejší a mají absolutní nezájem, co způsobí jejich chování. Toto se posouvá stále k niţším a niţším hranicím. Nechci uvaţovat nad tím, jak to bude za pár let. Těţko říct jak dnešní společnosti ukázat správnou morálku. Barbora Laštovičková, 3.L Morálka, neboli laicky správné chování, vyjadřuje celkovou představu správného jednání ve společnosti. A já nesouhlasím s nynějším vývojem osobní morálky a dalo by se to téţ popsat jako další škodlivý faktor pro lidstvo – pseudomorálka. Příkladem je politika. Politici, jako zástupci naší země, reprezentují nás, lidi. Neustálé ospravedlňování se z činů provedených na úkor zákonů znamená pro spousty lidí – „Kdyţ oni, tak my také.“ Pracuji, nezatěţuji stát, nekradu, neberu úplatky, nepodvádím, netlačím se k moci, snaţím se za všech okolností chovat slušně. To je přesně to, co vládě chybí a chybět bude. Z velkých grázlů si berou příklad menší grázlové a těmi nejmenšími grázly se pomalu asi budeme muset stát všichni, abychom přeţili v téhle atmosféře prapodivné morálky. Tvrzení pana Klause, ţe vláda nemá na morálku vliv a ţe koncepce morální výchovy je nesmysl, se prostě nezakládají na pravdě. A teď my, lidé bychom se měli zamyslet, zda nám to takhle vyhovuje, či nikoliv, zda máme sílu a chuť něco změnit.
42
Morálka je, jak uţ jsem si přečetl a vím, správné chování a jednání lidí ve společnosti. Respektive se s morálkou setkáváme úplně všude. Podle mého názoru se dnešní chování lidí, obzvlášť u mladistvých, velmi zhoršilo. Důvod, proč se mladiství chovají nevhodně, je víceméně v rodičích a současné společnosti. Např. kdyţ jsem byl ještě malý ţák prvního stupně základní školy, tak si nepamatuji, ţe bych viděl ţáky kolem sebe stejného věku kouřit a chovat se nevhodně, naopak jsme měli velký respekt ze starších ţáků (viz „deváťáků“), coţ se v dnešní době říci nedá. Dnes, kdyţ se vracím po vyučování domů ze školy, tak neustále vidím doslova „poflakující se“ mládeţ po sídlišti, která nemá co na práci, neţ jenom drţet v ruce zapálenou cigaretu a v horším případě …o tom se radši nebudu ani zmiňovat. Jak tomuto problému lze zabránit?! Rodiče by se měli dětem věnovat mnohem více a určitě dbát na přísnější výchovu (neškodí i občasné tělesné tresty), aby dítě mělo z rodičů respekt. Myslím si, ţe by rodiče měli dětem vyhledávat nějaký zábavný program, tím myslím dělat sport atd… Abych neustále nepsal o mladistvých, tak se také zmíním o dospělých. Jelikoţ hraji fotbal závodně a chodím se dívat pravidelně na fotbalové ligové utkání (AC SPARTA PRAHA), tak nelze přehlédnout nepříznivé aţ nevhodné chování fanoušků. Např. poškozování stadionů a okolních subjektů kolem stadionů atd. ... To souvisí i s rasistickými nadávkami a pokřikování proti soupeři a agresivitou některých fanoušků vyvolávající spor (bitky). Dnešní společnost by se měla zamyslet nad tím, jak se v současné době chovat, jak s lidmi, tak i s ţivotním prostředím a dalšími věcmi. Martin Košťák, 3.L Synonymum pro etiku a mrav. Morálka: Odvozena od slova mos-mrav, zvyk, obyčej, řád, pravidlo, zásada. Je to historicky a kulturně podmíněný souhrn úsudků, názorů, pravidel, a norem, jimiţ se lidé řídí ve svém mravním jednání. Ty se měnily v různých dobách a kulturách. Etika (ethika, z řeckého slova ethos - mrav). Zvyklosti dnešní společnosti, dělat to co, je zvykem. Tím se řídíme například při jídle, volbě oblečení nebo účesu. Dříve. byla etika nazývána mravovědou. Většinou nás tomu učí v dětství. V odborném písemnictví lze najít i další označení etiky; český filozof František Klácel např. doporučoval termín Dobrověda. Etika je teorií mravnosti a jako pojem je nadřazena morálce, předmětem etiky je zkoumání zákonitostí mravního chování jedinců i společnosti. Michal Ansorge, 2.L Jsou pro všechny stejná pravidla? Kaţdý člověk má osobité chování a zásady, podle nichţ se řídí a řeší jednotlivé situace. Tyto zásady získává v průběhu ţivota jak výchovou rodičů, tak jednotlivými událostmi. Podle mě se zásady mohou z části shodovat se zásady rodičů nebo příbuzných, protoţe je daný člověk po celý ţivot ovlivňován jejich výchovou a skutky. Dále se určitě podobají obecným zvyklostem společnosti, v které ţije. Kaţdá společnost, ať evropský stát nebo africký kmen, má rozdílné zvyky a způsoby, které ovlivňují ţivot a osobnost jedince. Z mého pohledu má kaţdý člověk rozdílnou morálku, ale podobnost stoupá s příbuzenstvem a členy stejného společenství. Kde se vzala?
43
Jelikoţ kaţdý člověk má morálku rozdílnou, nemůţe být jednotný zdroj. Asi nejdůleţitější prvek v ţivotě je na počátku, kdy člověk "okoukává" vše od rodičů a příbuzných, coţ ovlivní jeho specifickou osobnost. Dále obecná morálka společnosti, ve které ţije. Tu má společnou s ostatními, ale jeho osobnost určí, jestli se jí bude drţet nebo ne. Z čehoţ podle mě vyplývá důleţitost správných základů od rodičů. Později určitě člověka ovlivní spoustu události v ţivotě, ale přes ty se můţe přenést a dále jeho morálku nemusí nikterak ovlivnit. Z mého pohledu je nejdůleţitější stavební jednotkou morálky to, co se naučíme nejdříve od rodičů, coţ dále ovlivňuje rozhodování a způsob člověka, tedy i vývoj celého ţivota. Lukáš Ther, 3.L Morálka znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilostí se liší tím, ţe se týká věcí závaţných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, ţe se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce (tresty). Pouţívá se ve dvojím významu: V normativním významu znamená to, co je z vnitřního přesvědčení správné nebo naopak nepřípustné, případně i soubor principů, podle nichţ se má lidské jednání a rozhodování hodnotit. V popisném významu je to pojem pro to, čím se členové určité společnosti nebo skupiny fakticky řídí, co jejich společnost vyţaduje a co naopak odmítá. Morálka v dnešní době značně upadá, před dvaceti lety to tu bylo úplně jinak. Postupem času si myslím, ţe morálka bude upadat ještě více. V dnešní době si mladí lidé dělají, co chtějí a nějaká morálka jde většinou mimo ně. Kaţdý člověk má jiné morální zásady, stále se najdou ještě lidé, kteří se snaţí chovat slušně a takových lidí si většina lidí váţí. Také to podle mě záleţí na výchově rodičů. Rodiče nemají čas na výchovu svých dětí, a děti si pak dělají, co chtějí a pomalu se vychovávají samy. Avšak není to tak u všech. Morálka stále upadat bude, a tak jsem zvědav za dalších deset dvacet let, jak to tady bude. Marek Půlpán Podle mého názoru morálku vrozenou rozhodně nemáme. Je to něco, čemu se postupně učíme celý ţivot. Začíná to výchovou rodičů a na tyto základy postupně přidáváme další zákonitosti a soubory pravidel chování, které postupně získáváme např. ve škole či v práci. Kaţdý má základ uloţený hluboko v sobě a rozhodně není stejný pro všechny. Na rozdíl od pravidel, které určuje zaměstnání, kde jsou tyto zákonitosti pro všechny zaměstnance totoţné. Pojem morálka se vyskytuje v armádě, kde mi přijde mnohem více názorný. Je to zde mnohem jednodušší, pojem morálka ve společnosti je sloţitý a komplikovaný. Ondřej Cvrček, 3.L V dnešní době je všude mnoho pravidel a morálních zásad. Pravidla a morální zásady jsou v podstatě to samé, je to něco co bychom měli / neměli / musíme/ nesmíme dělat. Kaţdá osoba se však tyto zásady, pravidla, učí odlišně ať uţ od svých rodičů nebo z vlastního ţivota. To také znamená, ţe je jinak vnímá od ostatních lidí. Coţ znamená, ţe někdo můţe brát nějakou věc za samozřejmost, jiná osoba jí vnímá jako věc, kterou nemusí vůbec řešit. Proto si myslím, ţe morálka je velice individuální a nejvíce záleţí na výchově a postoji k ní od daného člověka. Ondřej Dyntar, 3.L Morálka pro mě znamená jakousi představu správného jednání a slušného chování. Je to souhrn nepsaných pravidel, kterými bychom se měli ve společnosti řídit, ale týká se závaţnějších věcí něţ třeba pravidla slušného chování. Její porušení má většinou horší následky neţ porušení slušného chování, tyto následky však nemůţou vést k ţádné soudní sankci. Morálka se mění s kaţdou generací, dříve byla samozřejmost uvolnit starým lidem v tramvaji místo, dnes se s tímto faktem setkáme pouze ojediněle. Kaţdý člověk má různou
44
morálku na různé věci. To, co nám zde v Evropě připadá zvláštní či přímo uráţlivé, můţe být v ostatních kulturách bráno jako normální, například v islámu mají ţeny mít zahalenou tvář. Morálka je velmi ovlivněna emocemi a je vytvářena na základě, který byl poloţen v dětství a v průběhu dospívání, vyvíjí se celý ţivot a lidskou vlastností je věřit, ţe právě náš souhrn mravních zásad je ten jediný správný. Marek Ostrihoň, 2.L Morálka je dle mého určitý soubor pravidel chování, kterou si společnost postupně během daného času vybudovala. Je to předem daná definice akceptovatelného chování, kterou se člověk učí od svých předchůdců a neustále se mění podle zaţitých zvyklostí. Do jisté míry by se dala také morálka připodobnit k etice a etiketě osobnosti. Velmi významný vliv na lidi v tomto ohledu můţe mít i zákon určitého státu, popřípadě v dnešním moderním světě i celosvětové dění. Ten, kdo se nehodlá přizpůsobit, můţe tvrdě narazit a nemusí být společností akceptován, často se po čase ukáţe, ţe tento člověk měl vlastně pravdu – to můţe být dané změnou hranic tohoto únosného chování a norem společnosti. Dostáváme se vlastně k faktu, ţe kaţdý člověk má zaţitá jiná pravidla, byl vychován v jiném prostředí a tudíţ mezi lidmi vznikají odlišné názory na morální chování. Velice důleţité je také, jakou od malička máme rodinu, s jakými se stýkáme lidmi a jaké si nacházíme kamarády. Většina lidí je značně ovlivnitelných a podle mého se dá s jistotou říci, ţe pokud bychom se neobklopovali lidmi okolo sebe, chovali bychom diametrálně jinak a měli úplně jiné morální myšlení. Patrik Jungman, 3.L Wikipedie uvádí, ţe morálka znamená celkovou představu správného jednání společnosti. Myslím si, ţe morálka je něco obecně nespecifikovatelného. Velice individuální. Styl chování, jednání a reagování na určité situace nelze posoudit obecně, zda jsou správné či špatné. Co pro jednoho je morálně zcela v pořádku, druhý můţe brát jako velice nemorální. Na druhou stranu je ale ovšem potřeba mít cosi jako všeobecné měřítko, kterým můţe být mimo jiné také Bible, jeţ nastiňuje určitý postoj k lidskému chování. Martin Pavlů, 3.L Je velmi sloţité si představit význam slova morálka. Kaţdý by mohl v tomto slově vidět něco jiného, mnohdy i sporného. Z jedné strany by se mohlo mluvit o vlastnostech lidí, jindy zas o náladě nějakého spolku. Kdyţ se budeme zabývat první variantou, mohli bychom dojít k názoru, ţe morálka je cosi, co určuje, jak se lidé mají chovat, aby byli na sebe slušní a co dělat nemají, aby nevznikaly různé rozpory. Kaţdá skupina lidí má tato pravidla jiná podle toho, jak byli vychováváni a zároveň kde se narodili, jelikoţ i kaţdý stát a má své vlastní „morální zákony“, které ovšem souvisí s kulturou daného státu. Takto bychom mohli pokračovat do nekonečna v této variantě. Přenesme se tedy do varianty druhé, ve které jsme mluvili o náladě. Zde morálku můţe brát jako daný stupeň schopností, nálady apod. Kdyţ máme skupinu lidí (např. armáda), která je v dobrém rozpoloţení, velmi se jí daří a má chuť stále něco podnikat, můţe říci, ţe tato skupina lidí má dobrou morálku, ovšem kdybychom řekli, ţe se skupině lidí nedaří, nejsou šťastni z toho, co dělají, dají se povařovat za skupinu se špatnou morálkou. Osobně bych viděl tyto dva příklady jako nejvíce totoţné ke slovu morálka, neříkám však, ţe mám pravdu a ani bych si nedovolil představovat svůj názor jako nejlepší, jelikoţ by to pro někoho mohlo znít nemorálně… Benek Marek 3.L
45
Já si myslím, ţe morálka je synonymem mravu, chcete-li slušného chování a zahrnuje v sobě i určité slušné chování ve společnosti . Jak se správně chovat ve společnosti či obecně, to většinou učí rodiče své ratolesti jiţ od nejmenšího věku, však postupem času člověk pochopí, co se kde sluší a patří. V dnešní době je jiţ patrné, ţe jsou jedinci, kteří se morálce vyhýbají obloukem, ale pořád, jakoţto optimista, vidím sebe, své vrstevníky i velkou část svého okolí jako po morální stránce dostatečně vyspělé jedince. Pod pojmem dostatečně vyspělý si nepředstavuji člověka, který se pohybuje ve vyšší společnosti a ví, jak se co patří. Pod tímto pojmem si představuji jedince, který zná a snaţí se dodrţovat zásady jak se chovat v místnosti se svými vrstevníky, základní ale často opomíjené snímání pokrývky hlavy v místnosti či pouštění staršího jedince sednout v nějakém dopravním prostředku či veřejném místě. Já jsem v pohledu na morálku celkem neutrální jedinec. Neodsuzuji hned někoho, kdo nedodrţuje nějaké zásady, protoţe kaţdý by si měl uvědomit, ţe většinou v ţivotě nenastane situace z nějaké příručky. Uvedu-li příklad, pouţiji jiţ asi nekonečně starý problém, předbíhání ve frontách. Většinou, kdyţ budete čekat ve frontě, tak se velmi často najde jedinec, který jde pozdravit svého kamaráda, či vás prostě přeběhne. Tento jev je velice častý, však většina lidí ho pojí s mladou generací, podle řady starších lidí, nevychovaných lidí. Nebudu nikomu tvrdit, ţe generace, do které zapadám, je nějak enormně slušná či vychovaná, ale nelíbí se mi házet všechny jedince do jednoho pytle. To, ţe člověk v důchodovém věku potká svého známého je v dnešní době velmi pravděpodobné, však ţe kdyţ se potkají na autobusové zastávce a nesejdou se u toho jedince, který stojí nejblíţe začátku fronty, se mi zdá poslední dobou nereálné. Tento jev vídávám opravdu velmi často, nejlépe je, kdyţ tito lidé začnou řešit, jak jsou dnešní mladí lidé špatní, co dělají a co neumí a jak jsou nevychovaní. Většinou se při rozhovoru dorozumívají za opravdu vysoké hlasitosti řeči, coţ samo o sobě není nic slušného. To, jestli je z hlediska slušnosti větší prohřešek mluvit velmi hlasitě či poslouchat rozhovor který se rozléhá ve vaší bezprostřední blízkosti je diskutabilní, však z hlediska morálky není správné ani jedno. Tito lidé si neuvědomují jiţ fakt, ţe mladí lidé jsou většinou natolik slušní, ţe tolerují jejich dosti často neslušné chování v této či jiné formě. Kdyby se všichni hádali, co kdo dělá správně a co kdo ne, byl by svět jeden neskutečný problém, kde bychom na sobě hledali chyby. Nechci „házet všechny staré lidi do jednoho pytle “, neboť se vţdy najde někdo slušný a jsem rád, ţe takových lidí je většina, nebo alespoň někdo kdo svůj radikální názor demonstruje svým vrstevníkům. Stručně řečeno, kaţdý vnímá morálku jinak, většinou si lidé neumějí zamést před vlastním prahem a měli bychom bytí všichni tolerantnější. Řešil jsem zde i problémy, které souvisí s morálkou, však i s generačními problémy. Všechno co jsem zde napsal, souvisí s tím, ţe kaţdý jsme nějaký, však ničemu neprospěje řešení toho, co kdo dělá špatně v oblasti morálky, kaţdý by se v tomto ohledu měl starat o své chování a vystupovaní mezi ostatními lidmi. Vojtěch Langmajer 1.L
46
1 7 3 6 9 5 8 2 4
2 9 8 4 1 7 5 6 3
6 5 4 3 2 8 1 9 7
5 6 2 1 4 3 9 7 8
7 4 9 8 5 2 6 3 1
3 8 1 7 6 9 4 5 2
4 3 7 5 8 6 2 1 9
9 1 6 2 7 4 3 8 5
8 2 5 9 3 1 7 4 6
7 2 6 5 8 9 1 3 4
4 1 9 7 3 6 2 8 5
3 8 5 4 2 1 6 9 7
9 6 8 1 4 3 5 7 2
5 4 2 9 7 8 3 1 6
1 3 7 6 5 2 9 4 8
6 7 4 3 1 5 8 2 9
8 9 1 2 6 7 4 5 3
2 5 3 8 9 4 7 6 1
Pokračování příště Uzávěrka 26. 11. 2010
47
