Měsíčník pro všechny teraristy

Měsíčník pro všechny teraristy

Slovo úvodem: Vážení čtenáři. Děkuji Vám, že jste nám zůstali věrní a můžete tak otevřít (prozatím pouze dvěma kliknutími myší) druhé číslo REPTILmagazinu. Předem bych velmi rád poděkoval všem, kteří se připojili k tomuto projektu a přispěli svými články, postřehy či fotografiemi. Je to pro nás opravdu velmi důležité a pomáhá nám to pokračovat dále. Toto číslo se nám podařilo zaplnit již téměř na 30 ti stranách, což je dvakrát více než v prvním vydání. Velmi děkujeme všem autorům, kteří se podíleli na obsahu tohoto čísla a také těm, kteří přispěli pro čísla budoucí. Jen věříme, že budou přibývat. Přiznám se, že na začátku projektu jsem očekával problémy, ale věřil jsem v to, že se k nám přidá mnohem více nadšenců než doposud. Nezbývá nic jiného, než doufat, že oslovíme další teraristy, kteří se budou chtít podělit se svými zkušenostmi a přispějí svým textem či fotografiemi. Přeji Vám příjemné čtení a děkuji, že nás podporujete. Za redakci Jaroslav Forejt

Z obsahu 2. čísla: Rhacodactylus ciliatus – Jaroslav Forejt Lampropeltis triangulum campbelli – Tomáš Drápal Petr Voženílek – Richard Horčic Zoo Praha – Jaroslav Forejt Terarijní atlas – Chamaeleo calyptratus Terarijní atlas – Python regius Fotografie – Hemisphaeriodon gerrardii – Jaroslav Forejt

Výzva: hledáme autory článků, fotografií. Hledáme nového člena či členku redakce

Své nabídky zasílejte na [email protected]

©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

2

GEKONI

Text a foto Jaroslav Forejt

Pagekon řásnatý Rhacodactylus ciliatus - GUICHENOT 1866 Český název – Pagekon řásnatý Anglický název – Crested gecko Německý název – Kronen gecko Rhacodactylus ciliatus byl popsán poprvé v roce 1866 přírodovědcem GUICHENOTEM jako Correlophus ciliatus. Tehdy byl nalezen pouze jediný typový exemplář, který je známý pouze z dochované kresby. Od té doby až do roku 1994, nebyl nalezen jediný jedinec. V 80 letech se zvýšil zájem o chov gekonů rodu Rhacodactylus. Ve spojených státech se začali v chovech objevovat tito krásní gekoni, přesto jeden dosud neznámý druh chyběl. Dle ilustrace se jednalo o fascinujícího tvora, proto začala snaha znovu nalézt tohoto „vymřelého“ gekona. Několik expedic se vydávalo na Grade Terre, ale objev nebyl učiněn. Až v roce 1994 nalezla expedice po tropické bouři několik jedinců na ostrůvku Isle de Pines. Tato zpráva vyvolala velkou vlnu zájmu. Legálně bylo dovezeno několik gekonů do Spojených Států Amerických. Bohužel mnoho teraristů se zájmem tento druh dovezlo také ilegálně. Díky velmi dobré adaptabilitě a snadnému rozmnožování je dnes tento gekon velmi hojně zastoupen v chovech po celém světě, odhaduje se, že v soukromých chovech je stejná, možná již větší, populace gekonů jak ve volné přírodě. Což je ale pouze spekulativní, jelikož tento gekon žije velmi skrytým životem a díky jeho velikosti a maskovacím schopnostem je velmi složité jej na keřích a stromech najít. Proto můžeme jeho počet ve volné přírodě pouze odhadovat.


3

Rhacodactylus ciliatus se vyskytuje v Nové Kaledonii na ostrovech Grande Terre a Isle de Pines. Obývá zde deštné nížinné lesy, aktivní je v noci a brzy ráno, nebo po dešti. Zajímavé je, že na Nové Kaledonii obývá koruny stromů a jejich dutiny do výšky až 15 m, zatímco na Isle de Pines žije převážně na keřích a nízkých stromech do výšky 3m. Na Nové Kaledonii obývá stejný biotop jako jeho větší příbuzný Rhacodactylus leachianus. „Leachiani“ jsou zřejmě i jedním z důvodů proč jsou v přírodě nacházeni „ciliáti“ výhradně bez ocasu. Zatím byl popsán jediný nález mláděte, které mělo ocas. Jinak všichni jedinci měli ocas amputovaný. Zřejmě je to zapříčiněné dalšími predátory nebo i jedinci vlastního druhu, kteří způsobují ztrátu ocasu při různých potyčkách. Tito gekoni nemají schopnost regenerace, proto jim již nikdy nedorůstá. Místo zlomu ocasu se ihned zatáhne, takže rána nekrvácí. Ocas se na zemi zmítá dalších 3-10 minut, během kterých gekon uteče. Padlý ocas poslouží k zabavení útočníka a stane se i vítanou pochoutkou. Zraněné místo se zcela zahojí během dvou týdnů. Za největší nepřátele pagekonů považujeme samozřejmě ničení přírodního prostředí a kácení primárních lesů. Dále populace gekonů ohrožují krysy a mravenci. Mravenci dokážou ohlodat na kost gekony během několika hodin. Jedná se o zavalitého gekona s výraznou hlavou, mohutným tělem a tenkým ocasem stejného průměru v celé své délce. Hlava je plochá trojúhelníkového tvaru. Oči jsou vystouplé s štěrbinovou zřítelnicí, postrádají oční víčko a jsou překryté pouze blanou, kterou gekoni pravidelně čistí olizováním jazykem. V noci jsou oči roztažené a zřítelnice je obklopena drobnými žilkami. Od očí až po kořen ocasu se táhnou dvě řady zvětšených měkkých šupin což je jedinečné pro tento druh. Končetiny jsou zakončeny pěti prsty s přísavnými lamelami. Zadní končetiny mají v oblasti kolenního kloubu kožní lem, usnadňující plachtění při skocích z větve na větev. Ocas tomuto druhu neslouží jako zásobárna tuku, je to pouze nástroj pro snadnější pohyb ve větvích. Slouží k vyvážení pohybu a také jako pátá končetina, jelikož je ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

4

zakončen dvojicí přísavných lamel. Zbarvení je velmi variabilní a je známo mnoho barevných fází. Jedná se o podkladové barvy žluté, červené, oranžové, hnědé, na nichž jsou různé variace barevných vzorů. Díky velmi vysoké genetické různorodosti se i ve volné přírodě vyskytují v pestré barevné škále. Selektivní chov v zajetí ještě více zpestřil barevné morphy. Během několika málo let je možné docílit krásně barevných jedinců i od zcela neatraktivních rodičů. V dnešní době rozeznáváme například tyto formy – Paternless, Bicolor, Tiger, Dalmatin, Harlequin, Fire, Pinstripe, Chocolate and cream, Pinstripe… . Finálně se gekon vybarvuje až do dosažení prvního roku života. Celková délka dospělých jedinců dosahuje až 20 cm, délka od hlavy až ke kořenu ocasu je okolo 13 cm. Váha je 30 – 55g. Zřejmě se vyvinuly různé velikostní formy, protože i já mám v chovu dospělá zvířata o velikosti 30 a 50g. Obě jsou to samice a ta s nižší váhou je dokonce starší. Větší formu považuji celkově za plašší s vyšší tendencí se při vyrušení schovat.

Gekony chovám v párech a ve skupinách 1,2 (1 samec, 2 samice). Dva samci se snesou pouze ve velikých a členitých teráriích. I přes vytvoření ideálního prostoru, se nevyhnete potyčkám a případné ztrátě ocasu. Proto doporučuji samce chovat odděleně. Terária je možné použít skleněná, plastová nebo dřevěná. Nejlépe se gekoni vyjímají v hustě zarostlém teráriu s mnoha větvemi, se skleněnou přední stěnou. Nikdy neumisťujte gekony před okno, do kterého v letních měsících svítí sluce, hrozí totiž rychlé přehřátí celého prostoru. Pro lepší pozorování doporučuji umisťovat terárium do výšky úrovně očí, chovné nádrže postavená vysoko nebo u země jsou pro sledování i péči nevyhovující. Své gekony chovám v teráriích z OSB desek, které velmi dobře odolávají vlhkosti. Všechny spoje jsou lepené silikovým tmelem a šroubované vruty. Ubikace mají rozměr 30 x 50 x 80 cm (délka x šířka x výška). Přední stěna je skleněná, otevírací. Stěny nejsou nijak dekorovány, pouze jsou zde zavěšené rostliny, pod nimiž gekoni nacházejí úkryt „přisáti“ ke stěně a schováni pod listy. Jako substrát se hodí lignocel, rašelina či směs těchto substrátů s pískem. Bohužel gekoni velmi rychle tento substrát znehodnotí svými výkaly, a proto jsem substrát přestal používat. Na dno terária pokládám papírové kuchyňské utěrky, které obden vyměňuji. Gekoni samozřejmě potřebují i prostor ke kladení, proto mám v každém teráriu plastovou nádobu naplněnou pískem a lignocelem (1:1), ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

5

překrytou kusem kůry. Pod kůrou najdou samice klidné místo pro snesení své snůšky. Rhacodactylové občas i písek z kladiště vybírají a požírají, aby jim pomohl při trávení. Američtí autoři popisují použití „živého“ substrátu, který díky bakteriím rozkládá trus a není nutné jej vyměňovat. Je ale potřeba vytvořit určitou rovnováhu a o substrát se náležitě starat, protože nesmí nikdy vyschnout. Celý prostor je vybaven spletí větví (průměr 1 – 3 cm) a umělými květinami. Můžeme použít též živé rostliny jako je Scindapsus či Fikus. Z hlediska péče o květiny dávám přednost umělým. Vyhřívání zajišťuji 15W žárovkou zavěšenou v hliněném květníku. Teplota se pohybuje od 24 do 28°C. Ventilaci zajišťuje 20 vrtaných otvorů průměru 6 mm na vrchní straně zadní stěny. Pitnou vodu podávám v mělké misce a také pravidelným večerním rosením. Sice nerad, ale musím se zmínit o komerčním chovu „ciliátů“, který je provozován zejména v zahraničí. Jedná se o chov gekonů v plastových nádržích, které jsou vybavené pouze miskou s vodou, na dně nádrže jsou noviny a pro lezení slouží proložky od vajec. Tento chov je pro ještěry nemorální a z chovatelského a studijního hlediska je zcela nepřípustný. Tací chovatelé se pouze snaží o jednoduchý chov v co největším množství, s prioritou co největší produkcí mláďat a s cílem maximálního zisku. Odchovné místnosti připomínají spíše odchovny na hlodavce než terarijní ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

6

prostor. Na druhou stranu je to záruka toho, že tito gekoni v našich chovech přetrvávají a eliminují import jedinců z přírody. Krmím hmyzem a kašemi z přezrálého ovoce nebo dětskými přesnídávkami. Vhodným hmyzem jsou cvrčci (všechny dostupné druhy), luční kobylky, nymfy švábů a larvy zavíječů voskových. Sarančata, i přesto že je podávám v přiměřené velikosti, odmítají. Z ovoce upřednostňují banán, pomeranč, mandarinku, hrušku, meloun či hroznové víno. Stravu doplňuji vitamino minerální směsí vaječných skořápek, Plastinu a Roboranu pro exoty (100g skořápek + 100g Roboranu + lžíce Plastinu). Mláďata krmím 5 x za týden, dospělce pouze 2-3 x týdně. Jednou měsíčně podávám přímo do tlamky kapku Combinalu AD3. V zahraničních a dnes i v našich chovech je často využívána suchá strava Repashy superfoods od firmy T-Rex Do Čech ji můžete objednat přes internet. Tuto stravu vyvinuli přímo pro daný druh Rhacodactylus. Sušenou stravu je možné používat jako kompletní krmivo bez nutnosti přikrmování hmyzem (A. Repashy 2003). Příprava je jednoduchá, do uzavíratelné nádoby dáme 2 díly vody a do ní nasypeme 1 díl suché směsi. Obsah důkladně protřepeme, dokud nevznikne řídká kaše. Tu pak podáváme na mělkých miskách. Jako zcela zajímavou variantu považuji využívání krmné směsi pro malé kolibříky, jedná se o suchou směs, která smícháním s vodou vytvoří sladký nektar. Veškerý krmný hmyz, ať již doma chovaný nebo pouze přechovávaný, je nutné kvalitně krmit. Vhodná je veškerá zelenina a ovoce, směs drcených psích, kočičích granulí, s dávkou Roboranu pro exoty (poměr granule: vitamíny 20:1). Je nutné uvědomit si, že čím krmíme hmyz, tím následně vyživujeme i gekony.


7

V období dešťů (prosinec až září) se gekoni množí. Za celou dobu chovu jsem pozoroval páření pouze dvakrát. Jednou v prosinci v nočních hodinách, podruhé v září těsně po zhasnutí osvitu v teráriu. Kopulace v prvním případě probíhala ve větvích a byla provázena zvukovým signálem připomínající kvákání žáby, podruhé na přední skleněné stěně terária. Toto pozorování mi umožnilo díky sklu vidět zasunutí hemipenisu do kloaky. Z pozorování jsem zjistil, že samec nestřídá hemipenisy, jak bylo dokázáno u jiných plazů, nýbrž celá kopulace probíhá pouze jedním hemipenisem. Páření trvalo celkem 4 minuty. Samice snáší během roku 4 – 7 snůšek. Snůška čítá jedno až dvě vejce. Samice svá vejce zahrabe do substrátu a místo snůšky upraví tak důkladně, že vypadá zcela stejně jako před započetím hrabání, proto se mi již několikrát stalo, že jsem vejce našel až několik dní po snesení. Je tedy vhodné pravidelně hlídat období snůšek a kladiště namátkově kontrolovat. V případě, že vejce zůstanou v kladišti déle, hrozí jejich vyschnutí. Vejce mají rozměr 22 x 11mm a váhu 2g. Těsně před líhnutím jsem naměřil velikost 26 x 18mm. V době reprodukce je nesmírně důležité samicím dodávat dostatek vápníku a vitamínu D3, v případě nedostatku trpí samice třesem, špatně svléká svou pokožku a mívají stále otevřenou tlamu. Vejce opatrně vyjmu a přemístím do krabičky s mírně vlhkým Seramisem. Inkubaci provádím v inkubátoru Lucky reptile Herp nursery II. Výhodou je že v letních měsících má funkci chlazení a udrží tak stálou nízkou teplotu. Inkubuji při teplotě 24-26°C. Délka inkubace se za t ěchto podmínek pohybuje mezi 50 – 56 dny. Seipp a Henkel uvádí délku inkubace 60 – 140 dní při teplotě 20 – 29°C.

Vylíhlá mláďata jsou dlouhá 6-8 cm a váží okolo 2-3g. Zajímavé je jejich sytě oranžové až červené zbarvení po vylíhnutí, které se během 2-5 dní ztrácí. Zřejmě má funkci maskovacího zbarvení do doby než se gekoni dostanou ze země na strom či keř. Poté se během následujících dvanácti měsíců vybarví do své finální podoby. Mláďata odchovávám v plastových boxech, vždy odděleně každou snůšku, proto jsou spolu maximálně dvě mláďata. Box má rozměr 25 x 15 x 20 cm, vytápění zajišťuje ze spodu topný kabel. Zařízení ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

8

tvoří několik větviček a umělé květiny. Na dno dávám papírové utěrky, které každý druhý den měním, při čemž celý box vymyji. V takových podmínkách nechávám mláďata 3-4 měsíce. Každodenní mírné porosení boxu pro mladé zajistí vodu k pití. Krmím 3x týdně cvrčky a šváby ve vhodné velikosti 2x týdně zpestřím krmení ovocnými kašemi. Každé krmení obsahuje malé množství vitamínů. Odrostlá mláďata je možné přemístit k dospělcům při minimální hmotnosti 20g. Je ale velmi důležité pravidelně sledovat stav ve skupině a příjem potravy mláděte. Pokud by došlo k jakýmkoliv potyčkám, nebo by gekon začal ztrácet na váze, je nutné jej ihned oddělit. Během odchovů jsem dosáhl 95% líhnivosti a nulového úmrtí mláďat. Gekoni pohlavně dospívají okolo prvního roku života. Mladé samice mají ale obvykle první snůšku neoplodněnou. Váhové a velikostní přírůstky jsou uvedeny v následující tabulce. Stáří Po vylíhnutí 1,5 měsíce 3 měsíce 5 měsíců 6 měsíců

Váha 2g 4g 8g 12g 18g

Velikost 6,5cm 9cm 12cm 14cm 15cm


9

Specifickým problémem pro tento druh je určování pohlaví. Zřejmě je ovlivněno hned několika faktory. Zcela určitě je vždy ovlivněno geneticky. Dále je ovlivněno teplotou, která ale ne vždy dokáže zajistit pohlaví vylíhlého gekona. Jako mylné se ukázalo tvrzení, že při nízké teplotě pod 24°C se líhnou pouze samice, při těchto podmínkách samice převažují, ale samci jsou zastoupeni také. Při vysoké teplotě nad 28°C jsou samice spíše výjimkou. Osobně inkubuji při podmínkách mezi těmito teplotními hranicemi a mám zastoupena obě pohlaví celkem rovnoměrně. Dalšími faktory může být vlhkost, složení krmné dávky pro rodiče a zřejmě i podmínky chovu. Tyto ukazatele ale zatím nebyly zcela dostatečně zkoumány, a jak předpokládám tak i tento výzkum by neodhalil přesné příčiny. Příroda je nevyzpytatelná, neřídí se přesnými pravidly a dokáže si své podmínky ohlídat sama, člověk ji nikdy neovládne. Dalším oříškem je určit pohlaví mláďat. Již několikrát se mi stalo, že jsem u čtyř měsíčního mláděte určil pohlaví jako samici a ze dne na den se „samici“ objevily viditelné vaky hemipenisů a ze samice byl samec. U 5-6 měsíčních mláďat je již pohlaví zcela dobře rozpoznatelné opticky. Další metodou je pohlaví určovat podle pre-análních pórů, které jsou u samců viditelné pomocí hodinářského kukátka s maximální možností zvětšení. Musíme si ale uvědomit, že póry se samcům tvoří postupně, proto tato metoda není také zcela spolehlivá. Jako poslední je někdy aplikováno vymačkávání hemipenisů z kloaky. Tento postup je ale pro gekona značně nepříjemný a může také dojít k vážnému poškození zdraví. Proto vždy doporučuji nechat mláďata odrůst a poté zcela 100% určit pohlaví opticky. Při zachování základních podmínek, bývá chov bez zjevných zdravotních potíží. Pouze jednou jsem zaznamenal problém s odvápněním samice v jedné chovné sezóně. Způsobil jsem ho v podstatě svou chybou. Je totiž velmi důležité dávat samicím v období reprodukce větší obsah vápníku a jednou za měsíc podat kapku combinalu AD3, tím předejdeme odvápnění samic v době březosti, kdy musí vynaložit mnoho svých zásob pro tvorbu vajec. Samice se prve špatně svlékla, proto jsem ji pomohl a kůži odstranil sám, samice ale dostala velmi silný třes a zůstala s otevřenou tlamou, kterou ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

10

nedokázala zcela dovřít. Z toho důvodu jsem ji oddělil do samostatného boxu, vyhřívaného topným kabelem. Krmení jsem prováděl násilně a to převařenými rozmačkanými cvrčky, které s trochou vývaru tvořili řidší kaši. Tuto hmotu jsem aplikoval injekční stříkačkou bez jehly přímo do tlamky. Směs jsem obohatil špetkou vitamínové směsi. Léčbu jsem prováděl celý měsíc, poté si samice sama ulovila živého cvrčka. Raději jsem ale samici nechal izolovanou v karanténě až do další chovné sezóny. Dnes samice odchovává nové potomky a není již ani znát, že prodělala tak těžkou sezónu. Jiné zdravotní komplikace jsem v chovu nezaznamenal. Často v nabídce vídám mláďata, která mají prohlubeň v pánevní oblasti. Tato prohlubeň je dědičná a často vede k syndromu ztrátě ocasu. Není to pro chov škodlivé, ale mláďata tuto vlastnost dědí a proto je nutné nové majitele upozornit, že mláďata pochází od takto „postižených“ rodičů. Chov Rhacodactylus ciliatus je při dodržení základních podmínek velmi snadný, možná srovnatelný s Eublepharis macularius, Pogona vitticeps či Elaphe guttata. Důkazem je i fakt, že se během více jka10 let v soukromých chovech vylíhlo více mláďat, než je odhadována populace ve volné přírodě. Nesmírnou výhodou je i možnost držení gekonů jen na ovocné stravě.


11


12

Literatura: Vosjoli P., Fast F. Repashy A., 2003 : Rhacodactylus, The Complete Guide to their Selection and Care, ADVANCED VISIONS INC, 296 stran Seipp R., Henkel F. W., 2000, Rhacodactylus, Biologie, Haltung und Zucht, FRANKFURT (EDITION CHIMAIRA), 176 stran Vergner I., 2001, Ještěři, Biologie, chov, gekoni 1, Madagaskar, 462 stran


13

HADI

Text a foto Tomáš Drápal

Lampropeltis triangulum campbelli - QUINN 1983 Jasné černé, červené a bíle pruhy odlišují tento podruh od ostatních druhů rodu Lampropeltis. Vyskytuje se od Ontaria po jihozápadní Quebec, přes většinu východních států USA, střední Ameriku až po Kolumbii, Ekvádor a Venezuelu. Jako většina korálovek, je Lampropeltis triangulum campbelli nočním živočichem. Obzvláště v horkých letních měsících aktivuje až pozdě v noci, kdy teplota místnosti i terária chladne. Pro dospělého jedince postačí terárium 100x50x50 cm, ve kterém je možné chovat i skupinu 1,2. Jako podklad používám rašelinu s pískem v poměru 3:1. Vyhřívám žárovkou, kdy pod zdrojem tepla je 30°C a v os tatním prostoru je teplota okolo 26°C. Její potravu tvo ří myši, potkani, ptáci, žáby, ještěrky a ostatní hadi včetně jedovatých. Přes den se schovává v norách nebo pod kameny. Dospívá ve 2,5 až 3 letech. Vždy ale záleží na podmínkách chovu a vydatnosti krmení. Často mívají samice i dvě snůšky v jednom roce.


14

Pro úspěšné rozmnožení je nutné korálovky zimovat. Ve snůšce bývá většinou 6-14 vajec. Vejce mají rozměr 2,9 x 4,4 cm. Mláďata lze po vylíhnutí chovat spolu v jednom teráriu, projevy kanibalismu jsem nepozoroval. Mláďata ale většinou nezačnou hned žrát sama a je potřeba je rozkrmit. Z toho důvodu je vhodný oddělený chov, kdy snadno zjistíte, které mládě potravu přijímá a které ne. Byla u nich vyšlechtěna řada barevných mutací např. Sockhead, Bicolor,… Tito hadi jsou nenáročnými chovanci a je možné je doporučit i začátečníkům.

Na následujících řádcích bych vám rád přiblížil mé zkušenosti s odchovem této korálovky. Po odzimování, které proběhlo v druhé polovině února, hadi odmítali předkládané dospělé myši i přesto, že je před zimováním s chutí přijímali, proto jsem zkusil potkaní skákavky, ale ani o ty nejevili zájem. Zkusil jsem tedy myší skákavky a ty již lovili bez problému. Dne 15.3 se oba hadi svlékli. Dne 21.3 ve večerních hodinách jsem pozoroval v teráriu páření, které trvalo zhruba 10 minut. Po 14 dnech samice vyhledávala často místo pod žárovkou, což bylo pro mě znamení, že se páření asi povedlo. 2.5 jsem byl, po příchodu domů v nočních hodinách, mile překvapen, když jsem uviděl samici, jak leží na samci a pod sebou má nakladená vejce. I když se o korálovkách píše, že s oblibou pojídají vlastní vejce, v tomto případě samice ležela smotaná na samci a nakladla pod sebe, tedy na samce vejce! Rozhodl jsem se hady dál nerušit a vše zkontrolovat až ráno. Po ranní kontrole jsem samici odebral krásných 11 vajec, která jsem přemístil do inkubátoru. Po 14 dnech bylo bohužel jasné, že 5 vajec je neoplozených, byly proto odebrány ze ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

15

snůšky. Vejce se dál zdárně vyvíjela až do 45 dne inkubace. Poté se jedno vejce začalo znatelně propadat a žloutnout. Zřejmě se zárodek uvnitř vejce přestal vyvíjet. Zbylých 5 vajec bylo v pořádku. 8. června po 67 dnech inkubace se vylíhlo pět krásných mláďat, 4 samičky a jeden sameček. Po prvním svleku, který následoval po 8 dnech od vylíhnutí, jsem mláďatům předložil jednodenní myší holátka. Kromě dvou samiček všichni ostatní začali sami přijímat potravu.

Literatura: Milan Kořínek, 1997 : O chovu korálovek Lampropeltis triangulum campbelli, Akvárium Terárium č. 7 Webové stránky autora: http://td-snakes.wz.cz/


16

VÝZNAMNÁ OSOBNOST Text Richard Horčic Vzpomínka na Petra Voženílka 24. srpna 2013 tomu bude přesně 10 let, co ve věku nedožitých šedesátin navždy odešel uznávaný herpetolog, kolega terarista a především úžasný člověk a kamarád, Petr Voženílek. Zemřel neočekávaně, plný optimismu a plánů uprostřed rozdělané práce, a zanechal prázdnotu a smutek v srdcích těch, kteří ho znali a milovali.

Petr Voženílek s mládětem užovky domácí (Lamprophis fuliginosus) Foto: ČTK, Libor Zavoral

Petr Voženílek se narodil 3. května 1943 v Lounech. Již od dětství ho přitahovali hadi (hlavně ti jedovatí a především zmije) a přestože jeho otec zvířata miloval a byl dokonce vášnivým akvaristou, dlouho neměl možnost popustit uzdu své vášni a věnovat se své lásce, hadům. Vystudoval chemii v Ústí n. Labem, kde také po vojně začal pracovat ve Výzkumném ústavu anorganické chemie. Přibližně v té době se začal svojí zálibě – teraristice a konkrétně hadům, intenzivně věnovat. Byl to člověk nesmírně činorodý a zvídavý, mezi jeho zájmy nepatřili jen samotní hadi a zoologie všeobecně, ale také chemie, kouzlení, muzikantství, profesionální potápění, a dokonce i divadlo. Byl skvělý vypravěč, a svůj úžasný smysl pro humor dokázal zúročit v několika knížkách, které napsal s opravdovou noblesou, vtipem a elegancí. Jako příklad mohu uvést vzpomínkovou knihu „Můj život mezi hady a jinou havětí“, kde kromě vyznání lásky k hadům, v kostce popisuje i průřez svým velice pestrým životem. Jeho historkám z cest se dalo naslouchat se zatajeným dechem celé hodiny, aniž by člověk pocítil sebemenší náznak nudy. Když mi zaníceně líčil páření zmijí obecných ve svých balkónových teráriích, a barvitě popisoval souboj samců o samici, ani jsem nedýchal.


17

S odchyceným samcem zmije obecné (Vipera berus) Foto: Archiv Petra Voženílka

Několik let jezdil po vystoupeních se známými Fešáky, kde společně s Pepou Aloisem Náhlovským slavil úspěchy při předvádění humorných scének s užovkou brazilskou, která se díky své naprosto mírumilovné povaze a velice zvláštním choutkám na párky a paštiku, stala téměř legendou. Při tom všem stihl absolvovat potápěčský kurs na Oravské přehradě, čehož pak dokonale využil při četných cestách za herpetofaunou a mořskými živočichy mnoha zemí. V roce 1975 nastoupil do ZOO v Ústí n. Labem, kde působil dlouhá léta a nemalou měrou se podílel na založení krajského zoologického klubu při Ústecké ZOO. Svoje poznatky a zkušenosti s chovem hadů si nikdy nenechával pro sebe. Celý svůj bohatý život publikoval v odborné literatuře jak tuzemské, tak i zahraniční, a jak už jsem se zmínil, napsal i několik knížek a na některých se podílel. Mimo jiné byl i spoluzakladatelem sborníku odborných prací FAUNA BOHEMIAE SERPENTRIONALIS, zúčastňoval se ekologických konferencí Čs. zoologické společnosti, i evropských a mezinárodních herpetologických kongresů, kde byl ctěn a uznáván jako opravdový odborník ve svém oboru. Dokonce měl to štěstí, že mohl navštívit i světoznámé ofidiologické laboratoře v brazilském Butantanu (Mekku všech hadařů), kde měl možnost díky svým vědomostem a laskavosti tehdejšího ředitele Alphonso Hogeho, i krátce pracovat a získávat praxi pro své další studium. Jen pro upřesnění, ofidiologický ústav v Butantanu je největší laboratoří na výzkum a výrobu hadích sér v jižní Americe, ale také očkovacích látek proti jedu štírů a pavouků. Ač během svého života choval mnoho druhů hadů, středem jeho zájmu byly hlavně evropské zmije, především zmije obecná. Právě té věnoval prostor v knížečce - sice objemem útlé, ale o to více půvabné: „Ty zmije“. Ke zmijím ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

18

ho to táhlo odjakživa a tak jejich studiu a vědecké práci věnoval téměř veškerý volný čas. Po přestěhování do Chomutova začal pracovat v chomutovském zooparku, kde působil až do svého odchodu do invalidního důchodu. I poté však byl nesmírně aktivní a nadále s Podkrušnohorským zooparkem intenzivně spolupracoval. Důkazem je i nově vybudovaná expozice terárií, kterou ještě před svým odchodem pomohl řediteli zooparku P. Rabasovi slavnostně otevřít pro veřejnost. Petr Voženílek svůj život prožil opravdu intenzivně, nikdy nedělal nic polovičatě a vždy se snažil dosáhnout svého cíle, navzdory případným potížím. Byl to skvělý kamarád, jeho příběhy z cest za světovou herpetofaunou, ale i ze života všeobecně, jsem v jeho chomutovském bytě, v pracovně plné terárií s jedovatými hady, dokázal naslouchat vždy jedním dechem. Jeho rady a zkušenosti byly pro mne nekonečnou a bezednou učebnicí, a Petr byl tak kromě dobrého přítele i mým Velkým učitelem. Navzdory podlomenému zdraví z víc jak padesáti uštknutí a dvěma mozkovým příhodám, byl nesmírně činorodý, plný elánu a životního optimismu. Pracoval mnoho hodin denně a snad právě proto, že tolik přepínal své síly, jeho svíčka života dohořela příliš brzy. Opustil nás bez varování a naprosto neočekávaně. Kdyby hadi měli nějakou duši, jistě by v ní Petrův odchod zanechal stejně hlubokou jizvu, jako v duši nás všech, kteří ho obdivovali a milovali. Webové stránky autora: http://ritchi.serpentes.eu


19

ZOOlogická zahrada Text a foto Jaroslav Forejt Zoo Praha Zoologická zahrada v Praze Tróji byla slavnostně otevřena dne 28. září 1931. První zmínky o záměru vybudovat ZOO jsou známy již z roku 1881. Mezi první obyvatele zvířecí říše patřila vlčice Lotta a také koně Převalského, který se stal na dlouhou dobu logem zoologické zahrady v Tróji. Nutné je také zmínit, že pražská zoo vede plemennou knihu tohoto koně a to již od roku 1960. Za zakladatele zoo můžeme považovat pana profesora Jiřího Jandu, který byl prvním ředitelem a to až do roku 1938, kdy nenadále zemřel. V dnešní době zabírá zoologická zahrada rozlohu více jak 60 hektarů (600 000 m²). V jejím chovu se nachází 672 druhů zvířat. Během roku 2010 odchovali 821 druhů.

Na výpravu do zoo je vhodné si vyčlenit celý den, procházka zoo je za dobrého počasí opravdu celodenním výletem a v případě, že s vámi budou chodit i menší děti je možné, že se vám ji ani nepodaří celou projít. Doporučuji tedy si s sebou vzít kočárek, jelikož zoo má značná výšková převýšení. Můžete si také zapůjčit dřevěný vozík, ve kterém se děti rádi povozí. Míst k odpočinku je dostatek a i přes vysokou návštěvnost je možné si vždy najít kousek místa k posezení a relaxaci. Občerstvení naleznete v krátkých intervalech vždy po cestě, přesto je vhodné z ekonomických důvodů mít sebou alespoň minimální zásobu jídla a pití ke svačině. V čas oběda doporučuji navštívit restauraci u hlavního prostředního vstupu do zoo. Vstupné do zoo je adekvátní tomu, že se z návštěvy stává celodenní akce. Dospělí – 150 Kč Děti od 3 let – 100 Kč Rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti) – 450 Kč Důchodci nad 70 let – 1 Kč mladší 100 Kč Pes – 20 Kč Parkoviště – 100 Kč Členové rodinných pasů mají 10% slevu ze vstupného ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

20

Do zoo máte možnost vstoupit celkem třemi vchody (horní, střední hlavní a spodní). U spodní a horní brány jsou velká parkoviště. Popíšu vám procházku zoo při vstupu spodní branou. Po průchodu turniketem si ve spodní části zoo postupně prohlédnete pavilony dravců, plameňáků a tapírů a dostanete se do části vodních světů a opičích ostrovů, kde je k dispozici malé občerstvení. V této části jsou k vidění lemuři, chápani, guerézy, plameňáci, vrubozobí, guerézy, kapybary a další. Pro nás teraristy se ale stane hlavním zájmem pavilon gaviálů indických. Gaviály chová zahrada od roku 2008. Pavilon byl dokončen v roce 2007 a skládá se z vnitřní a venkovní expozice. Ve vnitřní expozici můžete sledovat gaviály pod vodní hladinou i nad ní. Za příznivého počasí zahlédnete některé jedince i ve venkovním výběhu, který je tvořený bazénem i souší. Celkově expozice působí velmi příjemným dojmem a zvířata se v něm cítí velmi dobře.

Pokud jste se již pokochali pohledem na koupající se gaviály, tak můžete vyrazit na další prohlídku, čeká vás toho ještě mnoho. Přes dětský areál a dětskou zoo, kde si vaše ratolesti skvěle pohrají a užijí si kontakt a krmení zvířat, dojdete k pavilonu goril. Tento pavilon není nutné detailně popisovat, jelikož je často propagován. Je to krásná stavba s přirozeným prostředím pro gorily což se projevilo na odchovech, které pražská zoo několikrát zopakovala. Přesto musím varovat před vysokou návštěvností tohoto areálu. Mnoho lidí chce vidět hrající si gorily a tak najít místo, odkud se můžete v klidu podívat, může být složité.

Od goril projdete přes pavilon velkých želv, které jistě stojí za zastávku, k teráriím a výběhům kočkovitých šelem. Tento areál se skládá z venkovních výběhů, vnitřních ubikací a terárií. Najdete zde kočkovité šelmy, jako jsou ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

21

levharti, jaguáři, lvi atd. Hned za zádveřím vstupu se nachází pouštní terárium s leguánky, do tohoto terária vede i průzor z venkovní strany budovy. Dále uvidíte velké akvaterárium nahrazující břeh řeky s anakondami, Největším skvostem této expozice je jistě velká plocha s kubánskými leguány, leguány nosorohými a želvami. V uličce, jež Vás vyvede z expozice, naleznete řadu menších či větších terárií například s agamami kočinčinskými, varany smaragdovými, dracénami či zmijemi. Nyní máte možnost spatřit zcela nově zrekonstruovanou expozici vodního ptactva. Jako velké lákadlo je zde kromě rozličného ptactva areál člunozobců afrických. Jsou to opravdoví velikáni s výškou až 120cm, dominantou jejich těla je masivní zobák, díky kterému dokážou lovit i malé krokodýly. Jedná se opravdu o úžasnou podívanou. Z tohoto pavilonu se budete vracet pomalu k střední bráně, jež zakončí procházku spodní části zoo. Projdete okolo výběhů horských kopytníků, orlosupů, magotů a voliér ptactva. Nyní se zastavíme u výběhu slonů a terárií, ke kterému jste došli. V areálu slonů můžete spatřit slony indické. V současné době probíhá výstavba nového pavilonu pro slony a hrochy, která slibuje zajímavou podívanou. Uvnitř sloní expozice naleznete terária s dracénami, krajtami, hroznýši, varany, anolisi, bazilišky atd. Terária jsou velmi příjemně dekorovaná a slouží velmi dobře k pozorování daného druhu. ©REPTILmagazín 2/2012 je zakázáno jakkoliv kopírovat a šířit tento obsah bez předchozího souhlasu majitele

22

Kolem zbytku voliér s ptactvem a prohlídkou spodní části lemuřích ostrovů přijdete k restauraci u hlavní brány. Doporučuji si dát oběd a malý odpočinek před výstupem do horní části zoo. Děti si můžou pokoukat na tučňáky a lachtany, jež jsou umístěny níže pod budovou restaurace. V této části si určitě projděte, lemuří ostrovy, kde máte možnost dostat se do blízkého kontaktu s těmito opičkami. Nyní vás čeká výstup k Indonéské džungli. Indonés ká džungle byla vybudována v letech 2002 – 2004. Jedná se o největší projekt pražské zoo, do kterého investovala zhruba 170 000 000 Kč. Uvnitř zažijete atmosféru skutečného tropického deštného pralesa. Volně zde poletují ptáci a teplota vzduchu dosahuje 35°C s vlhkostí až 90%. Mimo orang utany, gibbony a makaky zde naleznete největší lákadlo pro teraristy a těmi jsou Varani komodští. Více informací se dozvíte v příštím čísle časopisu, přesto předejdu a prozradím, že pražská zoo je jedna z 12 světových zoo kde se podařilo varany rozmnožit. Jejich pavilon je nádherný se značně členitými skalními masivy a vodním příkopem. Pohled na tato statná zvířata vyvolává mrazení a údiv. Jsou to opravdu přežívající draci, mohutní, elegantní, rozvážní ale zároveň velmi rychlí běžci.


23

Po východu z Indonéské džungle budete stoupat opět o několik metrů výše, kde se pokocháte pohledem na hrající si lední medvědy. Nyní se můžete rozhodnout, zda budete pokračovat v delší prohlídce, kde projdete okruh s kopytníky, pštrosy, klokany, vlky či hyenami. Tento okruh je dosti dlouhý a není možné jej zkrátit, proto doporučuji prohlídku zvážit dle aktuální fyzické kondice. Prohlídka vás vrátí téměř zpět, odkud jste vyšli a to k Africe zblízka. Zde je opět komplex menších občerstvení a tak si můžete posedět a posilnit se na zbytek zoo. V Africe zblízka naleznete zajímavou řadu plazů, bezobratlých či savců. Expozice vznikla z bývalého pavilonu malých živočichů, který byl postaven v roce 1956. Můžete tu pozorovat život zvířat pod zemí, v noci či sledovat životní projevy a komunikaci agam osadních. Celkem je zde 60 druhů živočichů. Procházka expozicí je krásná a velmi poučná.

Pokud budete chtít, můžete nyní zoo opustit horní branou a sejít k autu po vnějším obvodu zoo. Ochudíte se tak ale o prohlídku Afrického domu, jež je poslední atrakcí zoo. Po dřevěné lávce vystoupáte až na dřevěný ochoz, z něhož máte možnost pozorovat africké safari s žirafami, zebrami a antilopami. Před vstupem do Afrického domu se pokocháte pohledem na legrační hrající si surikaty. Uvnitř expozice vás čekají tři ubikace žiraf, pavilon štěkounů, sarančata a krásný model termitiště.


24

Tímto máte většinu zoo prošlou a můžete se vrátit zpět ke spodní bráně. Nejkratší cesta je kolem ledních medvědů, indonéské džungle a lachtanů. Pokud byste si chtěli procházku prodloužit, můžete sejít delším okruhem kolem sov, tygrů, losů, jelenů, prohlédnete si unikátní Gočárovy domy a vyjdete u expozice horských kopytníků. Procházka je to ovšem náročná a dovolím si tvrdit, že po celodenní prohlídce ji zvládne jen dobře trénovaný turista, děti již zcela určitě ne. Cestu dolů si můžete zkrátit i využitím lanovky. Zoologickou zahradu v Praze Tróji jsme úspěšně prošli, možná jsem některé pavilony či zvířata vynechal, je to tím, že zoo vám nabízí opravdu velkou paletu druhů, expozic, zážitků a stává se tak skvělým celodenním, možná i víkendovým výletem. Nenapadá mě nic, co bych ji dokázal vytknout. Zoo je ukázkou velké snahy a píle při budování expozic což se projevuje jak v samotném zážitku pro návštěvníky tak výborným prostředím pro žijící zvířata.

.


25

Terarijní atlas Chameleon jemenský – Chamaeleo calyptratus Výskyt: Chameleon jemenský se vyskytuje v Saudské Arábii a na Jemenu. Obývá polopouště a horské oblasti až do výšky 2000m. Obývá keře, stromy, ale i plodiny například kukuřici. Velikost: Jedná se o větší chameleony, samci jsou velcí až 65cm samice bývají o 10cm menší. Vylíhlá mláďata měří okolo 6,5cm Potrava: Živí se převážně větším hmyzem (švábi, cvrčci, sarančata, larvy zavíječů voskových), dále pak nepohrdnou ovocem, zeleninou či listy pampelišky. Živočišná strava vždy převládá. Terárium: Chameleony je vhodné chovat odděleně. Každé pohlaví můžeme chovat v teráriu o velikosti 40x50x70cm (DxŠxV). Vybavení tvoří spleť větví doplněná o menší počet rostlin. Vyhříváme žárovkou na 25-28°C. Pod zdrojem může být teplota i 35°C. Vhodné je použít UV zá řivku, v případě její absence je nutné vitamín D dodávat pravidelně ke krmení. Rosíme 3-4x do týdně, chameleoni rádi pijí vodu z květin. Rozmnožování: Samice snáší obvykle dvě snůšky do roka. Snůšku čítající až 60 vajec zahrabává i 20 cm hluboko. Proto je vhodné vytvořit dostatečně velkou nádobu naplněnou vlhkou rašelinou či Lignocelem. Vejce inkubujeme na vlhkém substrátu při teplotě 26-28°C. Délka inkubace se pohybuje okolo 160-220dní.Mláďata odchováváme v menších teráriích, krmíme drobným hmyzem.


26

Terarijní atlas Krajta královská – Python regius Výskyt: Krajty královské mají svou domovinu v Africe. Zejména pak v savanách a lesních oblastech západní a střední Afriky. Velikost: Je to jedna z nejmenších krajt, její délka zřídka kdy přesahuje 1,5m. Svou povahou a velikostí se hodí i pro mladší chovatele. Potrava: Krajty loví zejména hlodavce. Výhodou je že i mladí jedinci dokážou pozřít malé skákavky.Škrcení bývá často velmi intenzivní. Terárium: Pro pár krajt se hodí terárium velikosti 100x50x50 cm (DxŠxV). Dno pokryjeme vrstvou písku míchaného s Lignocelem v poměru 1. Miska na vodu musí být veliká tak, aby se do ní mohla krajta pohodlně stočit. Vhodnou dekorací jsou silnější větve, které využívají rádi k lezení. Vyhříváme zavěšenou žárovkou. Rosíme 2x týdně. Rozmnožování: Odchov těchto krajt není v zajetí tak častý, přesto nečiní výrazné problémy při zachování základních podmínek. Velmi důležité je sestavení vhodného páru či skupiny. Dalším faktorem je střídání období sucha a dešťů. Samice snáší až 10 vajec, která ukládá do vlhkého substrátu. Samice o svá vejce pečují, obvykle „sedí na vejcích až do doby líhnutí mláďat. V případě, že samice o snůšku nejeví zájem, je nutné provést inkubaci uměle. Mláďata se líhnou při inkubační teplotě 32°C po 60-80 dnech. Po vylíhnutí měří až 40cm.


27

Fotografie gerrardii Hemisphaeriodon gerrard ii (GRAY, 1845)


28

Měsíčník pro všechny teraristy

Recommend Documents