Moravsko-slezská oblast tvoří východní část Českého masivu Složena z kadomského fundamentu Variského zvrásněného pokryvu Předpolí variského orogénu v cyklu variském, Předpolí alpinského orogénu Západních Karpat v cyklu alpinském Je tedy vlastně antiformní strukturou k jihu vykliňující (na severu omezenou příčnými zlomy) zapadající na sz. pod allochtonní jednotky ČM (na jv. pod příkrovy vnějších Karpat)
Geologická mapa moravsko-slezské oblasti a přilehlých jednotek ČM a Západních Karpat
Geologická mapa moravsko-slezské oblasti ČM
Geologická mapa styku západosudetské a moravsko-slezské oblasti (lugika a silezika
Stavba moravsko-slezské oblasti Tři strukturní patra: kadomské, které je tvořeno granitoidy kadomskými granitoidy (cca 570-610 Ma starými) Paleopaleozoický varisky zvrásněný pokryv, který zahrnuje kambrium, silur (Stínavský) a devonskosvrchnokarbonský cyklus, přecházející k východu do nezvrásněné svrchnokarbonské variské molasy (u nás sv. karbon v Polsku i perm) Nezvrásněný epivariský platformní pokryv – tvořen nezvrásněnými ploše uloženými jednotkami mesozoika, jura, známa z Mor. Krasu, okolí Brna, křída- jv. svahy Brunovistulika (skryta pod uloženinami karpatské předhlubně a flyšovými příkrovy, paleogén (dtto), neogén – karpatská předhlubeň a zálivy miocénního moře vybíhající daleko do Českého masivu.
Základní členění moravsko-slezské oblasti na dílčí jednotky
Vymezení moravsko-slezské oblasti Je to samostatný krustální segment – na v. a z. omezený suturami – variskou a alpinskou, na S a J příčnými zlomovými pásmy (krakovská zlomová zóna), zóna dunajských zlomů v oblasti Vídně, ) Na západě je tektonicky omezeno vůči moldanubiku a lugiku (moldanubickým, resp. Lugodanubickým nasunutím F. E. Suesse), které se projevuje celou řadou k západu zapadajících násunových linií v poměrně širokém pásmu na styku moldanubické a moravskoslezské oblasti, moldanubické, morávní nasunutí v moraviku, nýznerovské, ramzovské nasunutí v lugiku a další struktury např. v drosendorfském tektonickém okně), tyto násuny maskují suturu po oceánské kůře mezi armorickými mikrokontinenty na západě a brunovistulikem na V.
Vymezení Na Východě se prudce sklání pod příkrovy Záp. Karpat, tvoří jejich autochtonní předpolí, pokračuje dle geofyzikálních podkladů až k bradlovému pásmu (které je povrchovým projevem tzv. magurské sutury mezi variským blokem Záp. Karpat a severoevropskou platformou (konsolidovanou v dřívějších cyklech kal. A variském). na severu je brunovistulikum odděleno sz. – jv. horizontálními posuny od malopolského masivu, který je brunovistuliku v kadomském a částečně i paleozoickém vývoji podobný (má souvislejší paleozoický pokryv) Jih- zóna v- z. až sv. – jz. zlomů v okolí Vídně, tekt. S východními Alpami
Vnitřní členění fundamentu moravsko-slezské oblasti Varisky slabě přepracovaná kadomského fundamentu (Brunovistulikum) – na povrch vystupuje v dyjském, brněnském masivu, reliktech v hornomoravském úvalu, v podloží kulmu (kladecké fylity), slabě retrográdním ekvivalentem snad i část metagranitoidů desenské klenby v (parautochtonní pozici) – větší část skryta pod mladšími sedimenty Varisky silně přepracovaná část brunovistulika (moravikum, silezikum) – má rovněž kadomský protolit (cca 580-620 Ma), okraj brunovistulického bloku, který byl podsunován pod lugodanubikum, při tom se deformoval a metamorfoval v průběhu variské subdukce gföhlského oceánu a následné kolize s lugodanubikem
Moravikum a Silezikum (varisky silně Přepracovaný okraj kadomského brunovistulika
Moravikum: Dyjská klenba Svratecká klenba Nectavské krystalinikum Svinovsko-vranovské krystalinikum
Silezikum: Velkovrbenská klenba ? jednotka Branné keprnická klenba Desenská klenba Oskavská klenba
Geologická mapa brunovistulika
Litostratigrafické schéma jednotek brunovistulika včetně zvrásněného Paleozoického pokryvu
Odkrytá geologická mapa Brunovistulika
Paleogeografické postavení brunovistulika Derivováno z perigondwanské oblasti, avšak z jiné části než zbytek ČM (součásti armorické skupiny teránů) Patrně z oblasti vých. části dnešní Afriky nebo z oblasti v blízkosti amazonského štítu (nebyla tedy součástí periBaltiky, jak také někteří autoři navrhovali, Oddělila se od Gondwany již během kambria a již v kambriu byla v blízkosti Baltiky (svědčí o tom příbuznost trilobitové a brachiopododové fauny (Sm-Nd data, spektrum stáří zirkonů nasvědčuje, že Brunovistulikum a Malopolský masiv mají blízko Amazonskému kratonu Kröner et al. 2000) nebo oblastem ve východní Africe, Arabském poloostrově (zirkony, 2,6 >3 Ga, >2,5, 1,5 Ga, 1,2-1,37 Ga, 540 Ma). Detritické slídy převážně z kadomských granitoidů a metamorfitů, není znám přínos z Baltiky s výjimkou severní částí svatokřížských hor (Lysogorská jednotka)
Kadomský fundament brunovistulika dyjský terán (blok) metabazitová zóna slavkovský terán (blok
Geologická mapa (odkytá) brunovistulika
Geologická mapa dyjské klenby moravika
586 Ma
585 – 600 Ma
Geologická mapa brněnského masivu
560-600 Ma
725 Ma (ryolitová žíla)
Dyjský terán – převážně granitoidy (zápaní část) Metabazitová zóna (diority, gabra, metavulkanity, bimodální Vých. Část – slavkovský terán Tonality, granodiority, drobnější Bazické až ultrabazické masivky
Geologická mapa Podloží flyšových Karpat Odkrytá na Pre-mesozoický podklad
Geologické řezy pokryvem Brunovistulika v středomoravském a jihomoravském bloku
Varisky přepracovaný západní okraj moravsko-slezské oblasti
Moravikum
Silezikum
Geolologická mapa a profily dyjskou klenbou moravika
Korelace litolotektonických jednotek dyjské a svratecké klenby
586 Ma
580
580 Ma
Strukturní mapa Styku Moldanubika a Dyjské klenby moravika
Podmínky, za kterých docházelo k metamorfóze v jednotkách při východním okraji ČM (moldanubikum, moravikum)
Metamorfní podmínky a stáří metamorfní krystalizace v jednotkách východního okraje ČM (moldanubikum, moravikum)
Geologická mapa miroslavské hrásti (podle Dudka 1963)
-jeden z dokladů přesunu moldanubika Přes moravikum
Geologická mapa svratecké klenby Moravika Jaroš, Mísař 1976)
Litotektonické jednotky v oblasti svratecké klenby moravika
400?
600 Ma
580-600
Ar-Ar stáří parautochtonních a allochtonních jednotek v oblasti Svratecké klenby moravika
Styk moravika svratecké klenby se svrateckým krystalinikem a Poličským krystalinikem
Geologická mapa Svinovsko-vranovského krystalinika
Hlavní litotektonické jednotky na styku lugika a silezika
Strukturní profil Kontkatu lugika a silezika, Vnitřní stavba silezika
Litotektonické jednotky Na styku lugika a silezika
Geologická mapa Klenbových struktur Silezika Velkovrbenská Keprnická Desenská klenba Oskavská klenba
Litologická Korelace klenbových struktur Silezika
Lithotektonické schema Jednotek na styku Lugika a silezika (s uvedením stáří protolitů ortorul a stáří chladnutí metamorfních slíd)
Schema vývoje východního okraje ČM v období variské orogeneze ( Gayer et al.)
Varisky zvrásněný pokryv brunovistulika Kambrium (jen z vrtů jv. od Brna) Silur (u Stínavy) – tektonický vztah k okolním horninám (devon, sp. karbon) Devon: začíná transgresí na rozhraní sp. až stř. devonu, plynule pokračuje sedimentace až do sp. karbonu Devon – vznik a diferenciace pánví na prekambrickém podkladu brunovistulika, sedimentace provázena vulkanismem – zonalita vulk. Od z. k Východu (od bazaltických k trachytickým členům) – suprasubdukční vulkanismus nebo riftový (dřívější interpretace)
Litostratigrafické schéma fac. Vývojů moravského devonu
Schematický vývoj oceánských Domén v prostoru Středoevropských Variscid
Schema hlavních Faciálních vývojů Moravského devonu (Chlupáč)
Idealizovaný západo-východní profil přes devonské pánve na Moravě
Spodnokarbonský vývoj variské předpolní pánve na Moravě na hranici devonu a karbonu přechod od extenze do komprese (související s variskou kolizí brunovistulika a lugodanubika – Na předflyšové jednotky s karbonáty nebo hlubokovodní dev. Sedimenty nasedají mocné siliciklastické flyšové sledy (rozsah turnai – namur, uhlonosná molasa nastupuje během namuru – vnik nové dílčí deprese Sedimentace se stěhuje od z. k V- západojesenické synklinorium, východojesenické synklinorium, molasová pánev Hornoslezská, mocnosti ubývá směrem k východu, Totéž metamorfózy a deformace
Litostratigrafické schema kulmské předpolní pánve (Nízký Jeseník)
Litostratigrafie sp. a sv. karbonu Moravskoslezské oblasti (kulmská Přepolní pánev a uhlonosná molasa (variská předhlubeň hornoslezské Pánve)
Příčné geologické řezy Nízkým Jeseníkem (devon a kulm) předpolní pánve
Drahanský kulm
Litostratigrafické schema sp. karbonu Drahanské vrchoviny (Drahanský kulm) Podle Dvořáka 1995)
Magmatismus v moravsko-slezské oblasti Kadomský cyklus: Nejstarší horniny – ryolity z lomu Želešice 725 Ma, intrudují do metabazitů (žíly), metabazity tholeiitické – polštářové lávy – u Blanska, stáří neznámé, metabazitová zóna), dyjský a slavkovský terán spojeny v jeden blok během kadomské orogeneze, metabazitová zóna přestavuje tedy kadomskou suturu mezi oběma krustálními bloky Granitoidní horniny – CA horniny suprasubdukční provenience (cca 620-570 Ma), Kadomská metamorfóza cca (? 600-540 Ma) Pluton dyjský, brněnský, granitoidy v podloží flyše, relikty granitoidů vystupujících v hornomoravském úvalu. Varisky met. kadomské granitoidy (ortoruly, bítešská cca 600 Ma, keprnická, ortoruly desenské klenby (příp. oskavské).
Devonský vulkanismus (CA – bazalty až trachyty), trend od bazaltů k alkalickým bazaltoandezitům až trachytům – (např. v šternberskohornobenešovském pásmu) – součást vrbenských a rejvízských vrstev, přechodního a pánevního vývoje devonu (stínavsko-chabičovského s.).
Magmatismus Spodnokarbonský – polohy tufů a tufitů v kulmských drobách – kyselý vulkanismus Variský hlubinný magmatismus - plutonity Žulovský masív (ca 340 Ma), patrně šumperský granodiorit, ? drobná tělíska granitů u Oskavy, Pozn. na rozdíl od ostatních části ČM chybí kambroordovický magmatismus (?důsledek dřívějšího driftu brunovistulika z oblasti Peri-Gondwany). Pokryv – terciérní až kvartérní vulkanity (alkalické oliv. Bazalty u Bruntálu na pokračování bělského zlomu – Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný, zachyceny až v hornoslezské pánvi.
