Montpellier - tři velmi elegantní tramvajové linky Francois Enver Languedocká metropole, jejíž první tramvajová linka je nejfrekventovanější ve Francii, otevírá druhou, nejdelší. Nyní pracuje na třetí lince, ještě delší, ohlašovanou na r. 2012. Návrh soupravy byl svěřen návrháři Christianu Lacroixovi. Její prodloužení vyvolává představu dokonce i čtvrté tratě…Proč vytvářet tu krásně provázanou síť. Šestnáctého prosince pršelo. Zatímco se všechny zraky obracely k Paříži, kde byl zahájen provoz tramvaje na bulváru Maréchaux – a že značná část francouzského tisku objevila, že to byla moderní tramvaj - v Montpellieru byla oslava diskrétnější. Tam se však zahajoval provoz linky mnohem delší a s vozy mnohem méně klasickými. Ale nejednalo se jen o druhou linku, na venkov, přírůstku v aglomeraci, jejíž šéf se právě chystal udělat výjimku ze svého rozhodnutí… V malém francouzském světě moderních tramvají se však Montpellier vyznamenal v nejednom ohledu. Především proto, že jeho linka 1 otevřená v červenci 2000 je nejfrekventovanější ve Francii s více než 130 000 cestujícími denně. Dále proto, že jeho vozy se dají poznat: modré soupravy ozdobené vlaštovkou, potkávají odteď cizí oranžové vozy, jakoby právě vystoupivší z let 1970, pokryté červenými, žlutými a zelenými květy…v očekávání žertovné jihofrancouzské tapety slíbené Christianem Lacroixem pro linku 3.
Troje rozdílné „oblečení“ pro tramvaj: vlaštovky od Elizabeth Garouste (výše na náměstí Comédie), květy od Mattia Bonneti a výšivky od Christiana Lacroixe. Úspěch linky 1 se vysvětluje dosti snadno, podle Marca Le Tourneur, generálního ředitele Dopravy aglomerace Montpellieru (TaM). Za prvé, trasa vedoucí od jednoho centra provozu ke druhému: na 15,2 km postupně míjí centrum La Paillade, pól Euromédecine, universitu, kongresový palác Corum, hypercentrum s náměstím Comédie, hlavní nádraží – které je díky tramvaji nadále součástí centra města - , obchodní centrum Polygone a neoklasickou čtvrť Antigone, nové zóny rozšíření Port-Marianne a Odysséum… A přes mnohé trati vedoucí
cikcak jede tramvaj velmi slušně, průměrně 20 km/hod. A navíc, mnohé autobusy a auta jsou tramvajemi předjížděny. Ale zvláště automobilisté nejsou ve městě zrovna vítaní. “Ecusson“, historické centrum je téměř úplně pěší, parkovat je tam zakázáno kromě podzemních parkovišť a rovněž je třeba platit za garážování na periferii…s výjimkou odstavných parkovišť. „Tarifní ucelenost veřejné dopravy a parkování je hlavní“, důrazně říká vedoucí TaM, které také provozuje mnoho veřejných parkovišť. Proto „45 % lidí přijíždí do Ecussonu veřejnou dopravou a jen 35% auty – zbytek na kolech nebo pěšky.“ Důsledek: hromadná lázeň v soupravách s vlaštovkou je zaručena ve správné části dne! „ Ještě se neočekává kapacitní limit“, soudí však Marc Le Tourneur. „Z technologického hlediska nevidím, že by nám zabránil očekávat 170 000 nebo 180 000 cestujících denně“. Vozy již byly prodlouženy na 30 až 40m. Proč ne, například, na 50m? Zatím to jsou tři krátké soupravy, které posilují linku na jejím centrálním úseku. Na nové lince 2 je mnohem méně lidí, což se ostatně předpokládalo. „Linka 1 byla plně vybudována pro své teritorium. Linka 2 je ve výstavbě“ shrnuje Robert Subra vicepresident společenství aglomerace zatěžované dopravou. A cituje všechny urbanistické operace ohlašované na příští léta, prodloužení stávajících tratí na periferie, ale také ve čtvrti Nouveau Saint-Roch až k nádraží… „Předpokládá se kolem 50 až 55 000 cestujících denně, je tam již téměř ke 40 000“, rozveselený i přes problémy s novou sítí. Montpellierská aglomerace udává „52 000 na zahájení“ v tiskovinách distribuovaných pro slavnostní otevření. To není nijak enormní počet, vzhledem k tomu, že se svými19,8 km je linka 2 nejdelší ve Francii. Ale to je již dvakrát delší než linky autobusů, které nahrazují tramvaj…Ale je pravda, že původně se nepředpokládalo více než 75 000 cestujících denně na lince 1! Druhá linka stojí 400 milionů eur, ustoupení státu donutilo společenství aglomerace vyškrábat 24 milionů z různých úspor (stožár z oceli a ne z litiny, přenesení dvou stanic, atd.). Jeho soupravy Citadis jsou dlouhé 30 m – pro začátek - a s nízkou integrovanou podlahou, oproti starším, které měly nízkou podlahu dělenou. S linkou 2 přichází doba polemik. Protože míjení Ecussonu se zdá opomenuto. Opomenutí svého času litovala anketní komise a znovu vytýkala Společnost tramvají, skupina založená v r. 2001 kvůli návrhu alternativních tras, a jejíž projev od té doby vyspěl v čelní opozici proti otci tramvaje, Georgesovi Frêchovi, bývalému starostovi a stále prezidentovi aglomerace (exPS), všemocnému v Montpellieru. Skutečně, květinové tramvaje se vyprázdní a znovu naplní v okolí historického centra, u Corum a ostatní na nádraží Saint-Roche. Mezi těmito dvěma se vkládá třináct min. linkou 2 (a bezmála tolik jako pěšky) proti pěti minutám tramvaje 1. „Když se koncipovala linka 2, byly tam tři přestupy“,vysvětluje Robert Subra. „Evidentně se uvažovalo o společném úseku s přejezdem centra, ke Comédie , řešení ne drahému a rychlému. Ale situace se bude rychle stávat neúnosnou: nebude možné provozovat společný úsek s tramvajemi každou jednu a půl minuty a celá síť bude paralyzovaná v případě nehody. Může se také projet bulvárem na západ Ecussonu (řešení doporučované Společností tramvaje, NDLR), ale studie nám ukázaly, že tam byla přednost v zajištění spojení na východ přes náměstí Evropy. Tato poslední volba je ostatně strategická, neboť město bylo stále přeseknuto ve dví tratí SNCF: skutečně přitáhnout tramvaj ke spojení celých těchto čtvrtí. Je tu vůle k harmonii města!“Ve skutečnosti, celá tato zóna, situovaná na východ od historického centra, tato nová čtvrť, kde Georges Frêche vybudoval komplex Antigona a Regionální radnici, vypadá pro tuto chvíli nějak příliš málo dobře dopravně zajištěna – vzhledem k tomu, že nadchod, který musí umožnit obyvatelům lidové čtvrti z Pompignane přechod na druhý břeh Lezu, aby mohli dojít k tramvaji, není stále vybudován. Další obtíž o něco dále: spory s koncesionářem Peugeot nutí auta používající ex-RN113 (stávající se D613) k projíždění po dráze tramvaje na asi sto metrech.
Tramvaje Montpellieru Po lince 2 má montpellierská aglomerace v úmyslu pokračovat na svém důrazném vyslovení se pro kompletaci své sítě. Nejprve, do konce r. 2008 je ohlášeno krátké prodloužení linky 1 za její konečnou stanici Odysséum, až k hezkému prostředí nového obchodního centra, před dalším rozšířením na druhém konci pro navázání na budoucí linku 3. Neboť nyní je vybudování této třetí linky ohlášeno na r. 2012, což je napadáno společenstvím aglomerace. Její trasa, která se zdá dost přirozená od Cévennes k moři (nebo téměř), vyvolává, podle Roberta Subry, „méně vášní“. Očekává ostatně více lidí, 55 až 60 000 cestujících denně. „Nikdy by se nemohla udělat linka 2, jestliže by se předem udělala linka 3“, doznává viceprezident aglomerace. Proto územní plán. A posílení důležitosti nádraží Saint-Roche – které ostatně musí být úplně přestavěno – jak to zdůrazňuje Georges Frêche: „Musíme absolutně dodržet, aby se ty tři linky křižovaly na nádraží. A budeme jediné město ve Francii jehož místní Châtelet bude na nádraží!“ K lince 3, její trasa vystihuje tvar nádherné spony do vlasů. Dále se předpokládá vybudování větve linky 2 ke Cournonsec v západním obvodu, přebírající za Saint-Jean-de-Védas koleje RFF, vypůjčované již na 1,2 km za Sabines. Vyjde to na něco kolem 60 milionů eur. Z hlediska linky 1 je rovněž zájem o její prodloužení ke Grammontu (bývalá vinařská oblast, nyní věnovaná divadlům především Zenitu), s budoucím nádražím TGV a k letišti (spíše větví linky 3, která projíždí v blízkosti a ne prodloužením linky 1 za nádraží TGV, jak ještě zamýšlejí PDU z r. 2002). Dále, čtvrtá linka je načrtnuta na západ Montpellieru, k sousední oblasti Lavérune. Jednou, až budou všechny koleje vybudovány, bude se možná moci udělat revoluce? Paradoxně, jediné francouzské město, které vybralo rozdílný vzhled tramvají pro každou trasu, si vybudovalo síť úžasně propojenou, která umožňuje rozmnožit počátky a místa určení, příklad toho, co se dělá v Německu, v Holandsku nebo ve Švýcarsku. A vybírá rozhodnutí, které je v této chvíli podobné sporným výmluvám. „Dnes jsou tři linky jasně určeny“, soudí generální ředitel TaM, Marc Le Tourneur. „Ale překvapuje mě to, že se udržují stále stejná hlediska. To, co je důležité je, že za patnáct let se může změnit využití! Je potřeba zachovat určitou pružnost ve vývoji sítě.“
Jednokolejná trať, řešení pro příměstskou oblast „Setkání za rok pro posouzení jednokolejné trati“, navrhuje Marc Le Tourneur, generální ředitel Dopravy aglomerace Montpellieru (TaM). Bylo potřeba se spokojit s jednokolejnou tratí na dvou koncích nové linky 2, jako se uvažuje na větvi budoucí linky 3? Určitě podle provozovatelů, kteří připomínají, že větev z Jacou stála 7milionů eur proti 20 až 25 milionům na zbytek linky.: „Jednokolejná trať je levnější a umožňuje dopravní obsluhu příměstské zóny, která je zítřejším městem a kde autobus jaksi chybí. Když se vyjede z města Montpellieru, kde jsou všechny domy nahuštěny, nenalezne se víc než 10% klientely TaM, místo 40% populace aglomerace. A těchto méně než 10% nás stojí třetinu ceny sítě. Nuže, jedná se takřka výhradně školsky! Autobus není vhodný v příměstské oblasti se silnou převahou rodinných domků. A tak se buď složí ruce do klína nebo se navrhne kvalitní dopravní obslužnost s upřednostněním příměstské železnice, s tramvají, na vybudované jednokolejné trati.“
> Montpellier ve třech nebo čtyřech linkách tramvají , ale také… ° Linka 1 Otevření v červenci 2000 15,2 km pouze v samotném Montpellieru. 27 stanic (a o dvě více do r. 2012). Alespoň jedna tramvaj každých 5 min. během dne, mnohem více ve špičce. Prodloužení jsou předpokládána na východ, k obchodnímu centru Odysséum (600 m) a na západ pro zajištění propojení s linkou 3 (800 m), pak, za delší dobu, jsou zamýšlena ke Grammontu a k budoucímu nádraží TGV. ° Linka 2 Otevření v prosinci 2006 19,8 km v oblasti Saint-Jean-de-Védas, Montpellier, Castelnau-le-Lez, Le Crès a Jacou, jejichž 3,5 km na každém konci jsou jednokolejné (a 1,2 km na kolejích RRF). 32 stanic k otevření (3 se musí připojit později). Denní frekvence 7min. na střední části od Sabines k Notre-Dame-de Sablassou a 15 min. na koncích. Prodloužení je předpokládáno na západ ke Cournonsec na asi 10 km. ° Linka 3 Předpokládané otevření v září 2012 21,6 km v oblasti Juvignac, Montpellier, Partes a Pérols, s jednokolejkou na dvou jižních větvích. 32 stanic. Předpokládaná frekvence v centrální části 5 až 7min., ve větvích 10 až 15min. Georges Frêche předpovídá pozdější spojení s letištěm a doufá, že bude prodloužení až k moři. ° Linka 4 Větev linky 3 nebo samostatná linka načrtnutá k západní části Montpellieru směrem na Lavérune. ° A dále… Přitom se prezident regionální rady Languedoc-Roussillon – a z toho titulu organizátor TERa prezident aglomerace Montpellier, který počítá s připojením regionu Sète, Georges Frêche zajímá o dopravní obsluhu v jeho oblasti: „V Sète se nepořizují tramvaje“, říká. „Ale uvažuje se o TER každých 15min do čtyř nebo pěti let a možná o autobusovém spojení do Marseillan a Agde.“ Schéma územní celistvosti (Scot) přijaté v únoru 2006, které předchází to, které bude
budoucí PDU revidovat, ostatně ohlašuje tempo tohoto spojení prodlouženého k Lunel na východě, ve své představě rozvoje sítě veřejné městské a meziměstské dopravy v horizontu 2020 – tak řečeno po vypršení realizace tří prvních tramvajových linek. Rovněž předpokládá rozdělení linek od Paulhan na západ a od Sommières na východ v rámci „sítě, spojující TER a tramvaj“ (ohlašované prodloužení linky 2 ke Cournonsec, na linku z Paulhan, bude první fáze). V tomto ohledu je zamýšleno nové vymezení stanic TER, především projektu nádraží v Notre-Dame-de-Sablassou, s přestupem na tramvaj. Dále Scot zamýšlí nové městské linky s vlastní jízdní dráhou a linky s vysokou úrovní obslužnosti, především linky okružní. Nakonec, mořské pobřeží, pracovní oblast se zákazem vjezdu aut na pobřežní silnici, získá autobus.
> Tramvaj „mušle a korýši“ „Design tramvají, přestože je minimální v celkové ceně, je to něco málo, co mění vše. Na příklad tramvaje v Lyonu shledávám velmi smutné: chybí jim to malé něco, co způsobuje rozlišení. Montpellier je jediné město ve Francii, které se rozhodlo mít rozdílný design pro každou linku. Naše první tramvaj je velmi krásná, druhá také a třetí je pohádková!“ Georges Frêche je nadšený. A starostka Montpellieru, Hèlène Mandroux si vybavuje „prvek dobré nálady pro ty, kteří cestují“… Je třeba říci, že tramvaje třetí linky nebudou projíždět nepovšimnuty. Vlaštovky první a květy druhé, „oblečení“ navržené Elizabeth Garouste a Mattia Bonetti, způsobily, že se již o nich mluví. Design třetí linky vybral Christian Lacroix. Odstraňovač starých nátěrů. Nakreslil tramvaj „montpellierskou a lázeňskou v jednom“ pro linku určenou až na konec, jednoho dne až na kraj moře. „Myslel jsem, že Garouste a Bonetti se podařilo vydělat, stejně tak, jako způsobit radost…“ reagoval originální návrhář z Arles, který studoval v Montpellieru. Nicméně se nevzdaluje základnímu tématu: “Kdyby se to řeklo mně, dělal by to Lacroixe“, přiznává. A ejhle, vozy jsou oblečeny do mnohobarevné fresky, obydlené chobotnicí, připomínající jízdu linky ze severu na jih, od hor k moři. Pokud se týče předku tramvaje, dá se tam rozpoznat i potápěčská maska. A uvnitř, překvapení! Na smaragdovém dně jasně vystupují přidržovací tyče připomínající korály, „talismany středozemního moře“. Potahy sedadel jsou inspirovány starobylými languedockými tkaninami. Veřejné nabídkové řízení pro vozový park třetí linky bude oznámeno v dubnu 2009, „a pan Lacroix připojí svou práci“, zpřesňuje Georges Frêche. Montpellierská aglomerace si platí v národním tisku reklamní stránky pro vychválení svého posledního výtvoru.
Pro „oblečení“ linky 3 vytvořil návrhář fresku spojením mořských prvků a výšivek ze XVII. století
Aglomerace napadanými pomezími
s
pohyblivými
a
Důsledek odstoupení Palavas-les-Flots z montpellierské aglomerace 1. ledna 2005: kromě ztráty autobusových linek ze dne na den – což nutí obyvatelstvo k drahému spojení krajskými autobusy na montpellierské tramvaje - společenství nebude, dlouho před ukončením třetí tramvajové linky, připravovat tento svůj očekávaný přístup k moři. Vystoupení Pavalas, zakládající obce dávného Montpellierského distriktu v r. 1965, je peripetií posledního data v převratném vývoji hranic interkomunálních celků, které neodpovídají fyzickému rozhraní městských zón v plném rozpětí. Montpellierská aglomerace, struktura o 38 obcích, vytvořená v r.2001, jich v r. 2004 ztratila šest, pro „nespadání pod vliv centra města“. Mladé společenství aglomerace tedy vidělo odejít La Grande Motte a Mauguio a s touto poslední obcí Canon-Plage a letiště. Nejčastější příčinou odchodu byla osobnost a autoritářství Georges Frêche. Je třeba říci, že Montpellier těží z celé své důležitosti s 245 000 obyvateli na téměř 400 000 v aglomeraci. Po té, co nějakou dobu koketoval s Lunel, chce nyní president Montpellierské aglomerace spojit svoji strukturu s interkomunální pánví Thau, až k Sète – spojení odmítnuté prefektem v r. 2005, který ale počítá s nesouhlasem radních. Cíl je zřejmý: Překročit kritický počet 500 000 obyvatel pro získání dvojnásobné provozní dotace od státu. A na druhé straně chce Georges Frêche uskutečnit s Lunel, Nîmes a Alès velmi rozsáhlé městské společenství s více než milionem obyvatel. > Linka 3 vede k moři…nebo téměř Linka 2 byla s obtížemi dokončena, když se Montpellier pustil do dobrodružství s linkou 3. Akt byl dosti předčasný, protože veřejná anketa se měla konat v listopadu a prosinci a zpráva anketní komise se očekávala v březnu. A v lednu byl vybrán úžasný design „mušle a korýši“ Christiana Lacroixe. Princip sítě tří linek byl udržován již od začátku dobrodružství návratu k tramvaji v Montpellieru, schéma, potvrzené v PDU v r. 2002. Ale v září r. 2004, tedy když měl problémy vyjít s financováním linky 2, Georges Frêche prohlásil, že třetí linka byla odložena na neurčito. V únoru r.2005 však přislíbil uvedení do provozu v r. 2010 – termín ponechaný ve všech dokumentech aglomerace až do těchto posledních týdnů. Cíl je nakonec stanoven na září 2012. To umožní radním posečkat se zahájením prací a v mezidobí trochu posílit pokladnu. To také umožní Georgesi Frêchovi prohlásit, že „dodržíme časový plán s jednou linkou každých šest let, linka 1 v r. 2000, linka 2 v r. 2006, linka 3 v r. 2012; je v tom rytmus“. Jestliže se v posledních letech trasa poněkud vyvíjí, od varianty k variantě, princip zůstal stejný: propojit Juvignac na západě, Montpellier a jeho nádraží, Lattes a Pérols na jihovýchodě. Představa byla dojít až k moři… Ale tento cíl musil být později odložen, obec Palavas-les-Flots z aglomerace před dvěma lety vystoupila. Budoucí linka 3 tedy musí mít na 21,6 km 32 stanic. S průjezdem trochu křivolakým. V pořadí: nová čtvrť Caunelles v Juvignac – kde magistrát vyžaduje krátké prodloužení k budoucí silnici A750, Bonnier v Mossonu – kde bude prodloužení pro přestup na tramvajovou linku 1 - čtvrť Alco Sanofi, Sup …- jižní proužek centra města Montpelliers krátkým průjezdem provázanými kolejemi, nádraží Saint-Roch, oblasti budované na jihu města, čtvrť Moularès/Port-Marianne, kde musí být především vybudována nová radnice… Následuje předpoklad spojení z Pérols na Lattes, odříznutých od využití stavby dvou oddělených větví s jednokolejnou tratí k těmto dvěma lokalitám. Jedna z nich se musí dodělat ke kruhovému náměstí Santa Monica, méně než 2 km od Středozemního moře. A třetí větev musí jednoho dne dosáhnout letišti, zcela blízkému (ale nadále ležícímu mimo hranice aglomerace) – v očekávání, že v této věci bude vytvořena krátká kyvadlová autobusová doprava.
Se svými 19,8 km je linka 2 nejdelší ve Francii. Křižuje linku 1 před nádražím SaintRoche
Na 1,2 km si nová linka 2 vypůjčuje koleje RFF, dříve nepoužívané. Zbývá financování. Linka 3 je odhadována na 450 milionů eur. Montpellierská aglomerace nebo spíše městské společenství, které ji vystřídalo po záboru regionu Sète – dává 250 milionů a bude požadovat 100 milionů na státu, 50 milionů na regionu Languedoc-Rosillon – „kde to, doufám, bude dobře přijato“,odhaduje Georges Frêche, který je tam také presidentem – a 50 milionů na kraji Hérault. A jestli stát nedá tolik peněz? „Nejsem si jist 100 miliony“přiznává prezident Aglo. „Jestliže levice postoupí ve volbách, nebude tam mít problém. A Sarkozy slibuje všechno, slíbí nám dobře 100 milionů na tramvaj! Řekněme, že počítám se 100 miliony jako maximem a 30 miliony jako minimem. Jestliže bude jen 30 milionů, tedy se bude muset šetřit!“
Název v originálu: Montpellier - trois lignes de tram bien habillées Zdroj: Ville & Transports Magazine – 28/02/2007, s. 26-31 Překlad: Dana Válková Jazyková korektura a grafická úprava : ODIS
