Možnosti zkvaltitnění chovu mufloní zvěře v chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI

Možnosti zkvaltitnění chovu mufloní zvěře v chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou DIPLOMOVÁ PRÁCE

Brno 2007

Vedoucí práce: Doc. Ing. Josef Feuereise, Ph.D.

Vypracoval: Bc. Jiří Švanda

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Možnosti zkvalitnění chovu mufloní zvěře v chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne...................................................................

Poděkování Především bych chtěl poděkovat Prof. Ing. Josefu Hromasovi, Csc. za výraznou pomoc při zpracování této diplomové práci. Děkuji také Doc. Ing. Josefu Feuereiselovi, Ph.D. za cenné připomínky a informace a to nejen při zpracovávání této práce, ale i během celého vysokoškolského studia. Dále děkuji všem hospodářům a členům mysliveckých sdružení za ochotu při vyplňování předložených dotazníků a případnou pomoc. V neposlední řadě děkuji svým rodičům za projevené pochopení, trpělivost a podporu při studiu.

Jiří Švanda

Možnosti zkvalitnění chovu mufloní zvěře v oblasti Kamenice nad Lipou Possibilities of improvement of mouflon game breeding in rearing area Kamenice nad Lipou

Abstrakt V diplomové práci ,, Možnosti zkvalitnění chovu mufloní zvěře v oblasti Kamenice nad Lipou‘‘ jsem vyhodnotil vhodnost přírodního prostředí pro chov muflona (Ovis musimon), historii a současnost chovu této zvěře na okrese Pelhřimov a navrhnul možnosti řešení současné situace. Na základě současných sledování jsem ukázal skutečný podíl mufloní zvěře na vzniku škod. Dále jsem podrobně ohodnotil kvalitu současné populace a možnost jejího vzájemného prokřížení. V neposlední řadě jsem statisticky vyhodnotil názory myslivců na problematiku mufloní zvěře v oblasti. Hlavním podnětem pro vypsání této diplomové práce bylo ukázat skutečnou příčinu vzniku škod na lese v oblasti a navrhnout možné řešení současného bezsystémového přístupu. Klíčová slova: škody mufloní zvěří, přírodní podmínky okresu Pelhřimov, historie chovu fffffffffffffffffffmufloní zvěře, oblast chovu mufloní zvěře

Abstract In my diploma thesis “Possibilities of improvement of mouflon game breeding in rearing area Kamenice nad Lipou” I have evaluated how suitable the natural environment of this region is for breeding mouflon (Ovis musimon), the history and present situation of breeding these game in Pelhřimov district and I also proposed possibilities of solution. Based on analyse of the present monitoring, I have described the real level of damage caused by these game. I have also carried out statistic evaluation of hunters’ opinion on mouflon breeding in the region. The main reason for composing this diploma thesis was to show the real cause of forest damage in the region and to propose some ways to improve current situation. Key words: dameges caused by the mouflon game, natural enviroment conditions in the bbbbbbbbbb district of Pelhřimov, history of the mouflon management, rearing area for the vvvvvvvvvv mouflon game

Obsah 1 Úvod………………………………………………………..10 2 Literární přehled……………………………………………11 2.1 Přirozená potrava mufloní zvěře .......................................................................... 11 2.2 Důvody vzniku škod……. .................................. ................................................13 2.2.1 Možnosti potravní nabídky prostředí ....................................................... 13 2.2.2 Hospodaření se zvěří ................................................................................ 14 2.2.2.1 Zjištění optimálních stavů …………………………………………………………14 2.2.2.2 Složení kmenového stavu........……………………..…………...14 2.2.2.3 Vliv stresových faktorů………………………………………….14 2.2.3 Zvyk zvěře působit ohryz, loupání………………………………………15

3 Metodika práce……………………………………………..16 3.1 Vzmezení sledovaného území.............................................................................. 16 3.2 Shromažďování údajů o sledovaném území ........................................................ 16

4 Vymezení obecného modelu zavádění dalších druhů spárkaté zvěře do oniteb……………………………………………...18 4.1 Základní požadavky na zavedení dalších druhů spárkaté zvěře do honiteb......... 18 4.2 Obecné zásady chovu tlupních druhů zvěře......................................................... 19 4.3 Finanční a organizační řešení zavádění dalšího druhu spárkaté zvře .................. 21 4.3.1 Konkrétní popis lokalit...................................................................................... 33

5 Vymezení území pro praktickou aplikaci modelu, popis jeho přírodních podmínek a vyhodnocení jejich vhodnosti pro chov mufloní zvěře ……………………………………………….23 5.1 Vzmezení sledovaného území.............................................................................. 23 5.2 Popis přírodních poměrů ...................................................................................... 24 5.2.1 Přírodní lesní oblast……………………………………………… ………24 5.2.2 Orografické poměry……………………………………………….............24 5.2.3 Hydrologické poměry……………………………………………………….….24 5.2.4 Geologické a půdní poměry…………………………………….………….24 5.2.5 Klimatické poměry………………………………………………………...… ..25 5.2.5.1 Klimatický okrsek………………………………………………………...25 5.2.5.2 Bioklimatické poměry……………………………………………..…..… 26 5.2.6.Stručný nástin stanovištních poměrů………………………………..………...26 5.3 Posouzení vhodnosti prostředí pro chov mufloní zvěře....................................... 27 5.3.1 Původní prostředí mufloní zvěře................................................................. 27 5.3.2 Základní podmínky pro chov mufloní zvěře .............................................. 27

5.3.3 Vhodnost životního prostředí oblasti .......................................................... 28 5.3.4 Úživnost prostředí ....................................................................................... 29 5.3.5 Vhodnost půd a vhodnost sledovaného území ............................................ 29 5.3.6 Posouzení vhodnosti prostředí na základě kvality trofejí............................ 30 5.3.7 Ostatní podmínky důležité pro chov mufloní zvěře .................................... 30 5.3.8 Celkové hodnocení a závěr.......................................................................... 31

6 Historie a současnost chovu mufloní zvěře………………….32 6.1 Aklimatizace a zazvěřování ................................................................................. 32 6.2 Založení oblasti pro chov mufloní zvěře.............................................................. 34 6.3 Péče o zvěř ........................................................................................................... 37 6.4 Vývoj počtu stavů zvěře v oblasti a ukončení chovu........................................... 38 6.5 Kvalita chovu mufloní zvěře................................................................................ 39 6.6 Současnost chovu ................................................................................................. 40

7 Zpracování možných variant dalšího hospodaření se zvěří….43 7.1 Výchozí stav a současné hospodaření…………………………….…………….43 7.2 Popis jednotlivých variant, jejich výhod a nevýhod…………..…….………… 43 7.2.1 Varianta 1 - Zbytek populace by měl být odstraněn……..………....……43 7.2.2 Varianta 2 - Současný stav zvěře by se měl nechat zvýšit na normovaný…………..………………………………………....44 7.2.3 Varianta 3 - Zaměřit se na lov chovatelsky nevhodných jedinců a zbytek zvěře podporovat ……………………....45 7.2.4 Varianta 4 - Oživit chov dovezením kvalitní zvěře, která by nebyla zvyklá působit loupání a v minimální míře ohryz…………....45 7.2.5 Kombinační varianta 1 - kombinace variant 2 a 3……………………….46 7.2.6 Kombinační varianta 2 - kombinace variant 3 a 4 ……………………...46 7.2.7 Kombinační varianta 3 - kombinace variant 1 a 4…………………….…47 7.3 Modifikace variant výstavbou přezimovací obůrky…………………………...47

8 Výsledky a diskuse…………………………………………..50 8.1 Vliv přikrmování, sledování a monitoring starých a nových škod…………… 50 8.1.1 Problematika škod v rámci oblasti………………………………………. 50 8.2 Hodnocení kvality populace zvěře v bývalé chovatelské oblasti se současnou zvěří……………………………………………………………….53 8.2.1 Hodnocení kvality populace na základě bodových hodnot……………….54 8.2.2 Růstová dynamika toulců minulé a současné populace…………………..56 8.2.2.1 Hodnocení přírůstů………………………………………………..56 8.2.2.2 Hodnocení celkové průměrné délky toulců a rozlohy…………… 57 8.2.2.3 Hodnocení prvních obvodů a obvodů ve 3. letech……………… 58 8.2.2.4 Vzhledové znaky a vady toulců……………………………… ..…59 8.2.2.6.1 Barva…………………………………………………. 59 8.2.2.6.2 Vrubování……………………………………………. 60 8.2.2.6.3 Hloubka vinutí……………………………………….…60 8.2.2.6.4 Vzhledové vady………………………………………...60 8.3 Kraniometrické hodnocení lebek………………………………………………...61

8.3.1 Hodnocení výsledků ……………………………………………………... 61 8.3.1.1 Vztah mezi lebečnými mírami………………………………….....61 8.3.1.2 Porovnání lebečných měr minulé a současné populace a jejich porovnání s průměrem…………………………………... 62 8.3.1.3 Postorbitální šířka a její možné uplatnění………………………....64 8.4.Celkové hodnocení………………………………………………….………….. 65 8.5. Společenské názory na chovy mufloní zvěře………………………………..….66 8.5.1 Názory nemyslivecké veřejnosti……………………………………..….. 66 8.5.2 Názory myslivců ………………………………………………………....67

9. Závěr………………………………………………………...79 10.Použitá literatura a prameny.………………………………..82 11. Summary………………………………………………...….84 12. Přílohy……………………………………………………..85

Seznam příloh Příloha č. 1 Mapa chovatelské oblasti na okrese Pelhřimov Příloha č. 2 Seznam trofejí Nitra 1980 a průměrný věk u zlaté, stříbrné a bronzové medaile na této výstavě Příloha č. 3 Seznam trofejí Brno 1985 a průměrný věk u zlaté, stříbrné a bronzové medaile na této výstavě Příloha č. 4 Seznam trofejí Nitra 1990 a průměrný věk u zlaté, stříbrné a bronzové medaile na této výstavě Příloha č. 5 Fotografie trofejí z chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou Příloha č. 6 Fotografie trofejí z chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou Příloha č. 7 Fotografie trofejí z chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou Příloha č. 8 Fotografie trofejí z chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou Příloha č. 9 Fotografie trofejí z chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou Příloha č. 10 Fotografie nových poškození stromů ohryzem Příloha č. 11 Fotografie nových poškození stromů ohryzem Příloha č. 12 Přehled znaků měřených na lebkách muflonů

1. Úvod Mufloní zvěř se stala již trvalým členem fauny ČR a dokázala výrazně zviditelnit jméno českých honiteb a celé České republiky v celosvětovém měřítku. Z České republiky je to ze všech druhů zvěře právě muflon, nosící titul nejsilnější světové trofeje. Mufloní zvěř nám tak dokázala po dobu své existence v honitbách výrazně přispět ve zkvalitňování a prohlubování mysliveckých chovů. Díky atraktivitě trofejí a snadnému chovu se mufloní zvěř stala v minulosti žádanou zvěří a bezproblémově se začlenila mezi původní druhy naší běžné zvěře. Za mnohem menší péče i v horších podmínkách dokáže vytvořit silnou trofej. Muflon se stal naším národním přírodním bohatstvím a stejně jako ostatní druhy zvěře se podílí na vytváření hodnot u lidské populace. Může to být právě muflon, který na základě vytvořeného zisku při jeho správném obhospodařování může pomoci nepřímo spolufinancovat programy na záchranu živočichů mizících z naší přírody. Aby jistota výskytu kvalitních populací mufloní zvěře přetrvala i do budoucna, mělo by být plně využíváno lokálních podmínek vhodných právě pro její chov a vytvořen tak co nejpestřejší genofond z pohledu celé ČR. Cílem diplomové práce je posouzení možností zkvalitnění chovu stávající zbytkové populace mufloní zvěře v oblasti Kamenice nad Lipou a vypracování modelu zavádění tohoto druhů spárkaté zvěře do honiteb. V této práci je zhodnocen výskyt populace mufloní zvěře na okrese Pelhřimov za posledních 34 let a ukázány možnosti celé oblasti vhodné pro chov této zvěře. Stěžejním výsledkem této práce je možnost se poučit z problémů, které nastaly u výborně organizované akce vysazení mufloní zvěře na území bývalého Lesního závodu Kamenice nad Lipou a možnosti jejího dalšího řešení. V této práci je ukázán vysoce organizovaný postup a přístup ze strany myslivců uvnitř mysliveckých sdružení při historickém zavádění mufloní zvěře. Dalším důležitým bodem je ukázání skutečného podílu muflona na vzniku škod na lese a analýza neúspěchu celé akce zakončené likvidací jednoho z nejkvalitnějších chovů mufloní zvěře v ČR. Na základě současného stavu jsou navrženy možné varianty dalšího hospodaření s touto zvěří. V práci je proto podrobně popsán samotný postup při zazvěřování kvalitní mufloní zvěří od výstavby aklimatizační obůrky a pobytu zvěře v ní, přes cílené řízení akce a vysoce kvalitní mysliveckou péči, až po likvidaci a současný chov. V předposlední kapitole je ukázána možnost jak zhodnotit zbývající populaci mufloní zvěře včetně doporučení možných řešení. Poslední kapitolou jsou zobecněny názory nemyslivecké a myslivecké veřejnosti na celou problematiku chovu mufloní zvěře ve sledované oblasti.

2. Problematika škod mufloní zvěře na lese – literární přehled V lesních porostech může mufloní zvěř za určitých okolností působit tyto škody: a) okus listů, pupenů a výhonů dřevin v kulturách b) skousávání náletu a sazenic c) ohryz kořenových náběhů či kmenu stromů d) loupání Obecně lze říci, že škody působené mufloní zvěří jsou především ovlivněny celkovou úživností honitby, početností a složením kmenového stavu zvěře, rozmístěním tlup a možností jejich pohybu, intenzitou přikrmování, jakostí krmiva, množstvím a rozmístěním krmelců a slanisek (Mottl, 1960).

2.1 Přirozená potrava mufloní zvěře Mufloní zvěř je obecně považována co do nároku na potravu za velice skromnou. Muflon má v poměru k délce těla nejdelší trávicí ústrojí, probíhá u něho trávení velmi pomalu a přijatá potrava je dokonale využita. Při volbě potravy nehledá zvěř určité druhy, ale hodnotná, šťavnatá a chutná rostlinná pletiva. Protože se během roku tyto vlastnosti u jednotlivých druhů mění, dochází proto k rozdílné intenzitě spásání třeba stejného druhu rostliny v různých ročních obdobích (Motl, 1960). Na základě studií týkajících se anatomie a fyziolgie trávicího traktu stanovil Hofmann (1989) tři základní potravní typy evropských přežvýkavých kopytníků, a to: okusovače (Foliavora), potravní oportunisty (Herbivora) a spásače (Gramnivora). Z chovatelského hlediska je nejzajímavější vlastností mufloní zvěře její schopnost spásat travní porosty, které ostatní z pohledu člověka ,, mlsnější ‘‘ spárkatá zvěř využívá v menší míře, nebo je zcela opomíjí. Schopnost muflona efektivně zužitkovávat traviny vyplývá z jeho potravní specializace spásače (Hofmann, 1989). Muflon má schopnost trávit potravu bohatou na vlákninu. Proces trávení, probíhá déle, delší jsou i periody přežvykování (Heroldová, 2000). Přežvýkavci této kategorie, kam patří např. i zubr, se vyvinuli později z primitivnějších okusovačů a během dlouhého vývoje se adaptovali na konzumaci všude hojné, ale zároveň obtížně stravitelné části potravní nabídky (Hofmann, 1989). Základní složkou přirozené potravy mufloní zvěře jsou trávy a byliny (Lochman, 1979). Traviny se v přírodě sice nacházejí v téměř nevyčerpatelných zásobách, ale pro vysoký obsah vlákniny jsou pro řadu druhů býložravců obtížně využitelné z důvodu menší schopnosti takovou potravu strávit. Muflon je jediným u nás žijícím druhem zvěře této potravní specializace, jehož potrava obsahuje nejvyšší podíl trav. K tomuto účelu má objemný a výrazně rozčleněný žaludek, ve kterém se přijatá potrava zdrží delší dobu a je důkladně trávena pomocí bachorových mikroorganismů. Ukousnutá sousta jsou drobnější a do bachoru přicházejí více rozmělněna než např. u jelena nebo srnce (Kamler, Koubek, Homolka 2004). Souvisí to přímo se způsobem a rychlostí pastvení. Muflon se totiž paství klidněji, pomaleji a má v průběhu 24 hodin má maximálně 6 pastevních dob (Heroldová, 2000) než např. jelen nebo srnec. Tato pastevní období jsou však podstatně delší. Všechny ostatní druhy naší spárkaté zvěře mají schopnost využívat trávy menší a jejich nároky na kvalitu potravních zdrojů jsou vyšší. Zatímco jelen a daněk, kteří patří k přechodovým typům, ještě dokáží přežít

na méně kvalitní potravě s vysokým podílem trav, srnec, jenž se řadí k okusovačům, trávy prakticky nekonzumuje (Hofmann, 1989). Při výběru potravy je pro muflona důležitější množství dostupné potravy a menší požadavky na její kvalitu. Z tohoto důvodu se mufloni chovají poměrně ‚‚přátelsky‘‘ k lesním dřevinám, které jim slouží za potravu v mnohem menší míře než jiným druhům spárkaté zvěře. V době vegetace muflonům postačuje pastva na travních porostech, které často tvoří více než 95% jejich potravy po celé vegetační období. Trávy ovšem mufloni spásají i v zimě, zejména pokud mají přístup k zeleným ozimům, vegetaci na zamokřených místech či loukách. Mufloni jsou rovněž schopni využít v době nouze seno průměrné či horší kvality (Kamler, Homolka, Koubek, 2004).V období se sněhovou pokrývkou se silně zvyšuje konzumace jehličí a letorostů listnatých dřevin (Heroldová, 2000). Graf č. 1 - Složení potravy muflona (% objemu hlavních složek) v lesním prostředí Drahanské vrchoviny během roku. (Heroldová, 2000)

Okus dřevin je v zimě pravidelně hlavní složkou potravy srnce, zatímco u jelena a muflona se jejich podíl zvyšuje v závislosti na sněhové pokrývce a možnostech nalézt jinou potravu v krmelcích či na travnatých plochách. ( Homolka, 1993).

Graf č. 2 - Podíl travin, dřevin (listnaté a jehličnaté) a ostatních složek v potravě srnce, jelena a muflona v lesním prostředí v zimě (leden až březen) a v létě (červen až září).(Homolka,1993)

2.2 Důvody vzniku škod Důvodem vzniku škod jsou tyto základní faktory ve stejném pořadí jak jsou zde uvedeny: 1) Možnosti potravní nabídky prostředí zejména v zimě a celková úživnost honitby 2) Hospodaření se zvěří – množství zvěře, přikrmování, složení kmenového stavu, výskyt stresových vlivů 3) Původ zvěře ze které chov pocházel – zvyk působit škody

2.2.1 Možnosti potravní nabídky prostředí Potravní strategie mufloní zvěře je příznivá jak z pohledu konkurence s dalšími druhy spárkaté zvěře (u nás nežije jiný druh tohoto zaměření) tak z hlediska vlivu na vegetaci (semenáčky, nálety, nárosty, kultury) v lesním prostředí ( menší podíl dřevin než jiné druhy). V zimním období, ale dochází k přechodnému omezení potravní nabídky prostředí (vysoká sněhová pokrývka, snížená pohybová aktivita zvěře i rušení na dostupných pastevních plochách). V těchto případech mufloni z nedostatku trav přecházejí na potravu prakticky totožnou s jelenem či srncem, jako jsou letorosty listnatých dřevin a kůra stromů a stávají se jejich přímým potravním konkurentem a zároveň zvyšují škody na lese. Vliv sněhové pokrývky je v tomto pohledu zásadní a zlom v potravním chování muflonů nastává již při výšce přibližně 10 cm (Homolka, 1995). Pokud mufloni nemají na sněhu možnost využívat jiné zdroje potravy (krmelce), tak se jejich nika mnohem více překrývá s ostatními druhy spárkaté zvěře bez ohledu na jejich rozdílné potravní specializace. Poměrně krátké období, kdy napadne sníh, tak může výrazně ovlivnit výsledky mysliveckého hospodaření včetně škod na lese. Zatímco v létě jsou zdroje potravy pro mufloní zvěř prakticky neomezené a prostředí bez viditelných následků snáší i

jejich vysoké početní stavy, v zimním období může jejich pastva vegetaci až drasticky poškozovat i při relativně nízkých stavech (Kamler, Homolka, Koubek, 2004).

2.2.2 Hospodaření se zvěří

2.2.2.1 Zjištění optimálních stavů Tak jak se v průběhu roku mění roční období, stejně tak se mění potravní nabídka prostředí. Při zjišťování optimálních stavů je proto zapotřebí vycházet z potravní nabídky, kterou prostředí nabízí v zimě. Při zavádění chovu je proto velice nutné si tuto skutečnost uvědomit a přizpůsobovat ji i skutečné nezkreslené stavy zvěře. U nových chovů je nejlepším řešením pozvolné zvyšování stavů a sledování vzniku škod (Beneš, 1998).

2.2.2.2 Složení kmenového stavu Janů(1985) uvádí, že s odlovem zejména nekvalitní holé mufloní zvěře je nutno započít vždy ihned od začátku zákonné doby lovu. Zkušenosti dokazovaly, že včas prováděný odlov snižuje vytváření velmi početných tlup 24-45 i více kusů mufloní zvěře. Jakékoliv odchylky od přirozené věkové struktury jak u samičí, tak i samčí zvěře (např. absence starých beranů, příliš vysoký počet mladých) mohou znamenat nárůst škod. (Böttcher,2001). U tlup, kde není důsledně proveden odlov holé zvěře dochází k vysokému nárůstu počtu kusů v tlupě už během dvou let. V těchto tlupách, na místě přikrmování dimenzovaného pro přibližně 20 kusů, nelze bezpečně přikrmovat všechny jedince. Přikrmováním zvěř zcela uspokojit nelze a proto místo 20 jedinců, kteří ohryzávají kůru z důvodu nahrazení přirozené potravy, je ohryzáváno větší množství kůry 40 muflony. Kůra představuje také složku potravy, která má v tomto případě odstranit pocit hladu. Dobrík(1997) uvádí, že i při dobrém poměru pohlaví, ale vysokém celkovém stavu a přebytku mladé zvěře vznikají neúnosné škody.

2.2.2.3 Vliv stresových faktorů Nutnost zachování klidu v honitbě a vytvoření tzv. klidových oblastí zdůrazňuje více autorů (Zatloukal, 1995; Gloser,1996). Pokud je zvěř rušena na místě, kde přijímá paši nebo krmivo, uchyluje se do bezpečí úkrytu, kde kvůli dodržení pastevní periody musí přijmout potravu, a tou se pak stávají veškeré možné složky omezenější potravní nabídky prostředí především pak v zimním obdobím – kůra, jehličí. Tyto stresové vlivy jsou také nebezpečné z pohledu kondičního stavu zvěře, kdy při úprku je spotřebováno mnohem více energie než při chůzi. Stresové vlivy působí hlavně člověk svou činností. Především zvýšenou návštěvností lesa, ale i např. intenzivním lovem (Garaj, 1983). Zabránit stresovým vlivům lze pouze zabráněním přístupu veřejnosti do lesa, prováděním odstřelu mimo zimní období, ale i přikrmováním na místech, která nejsou frekventovaná. Nejlepším řešením je po dohodě a upozornění veřejnosti vytvoření klidových oblastí, kam bude zakázán vstup ale i lov.

2.2.3 Zvyk zvěře působit ohryz, loupaní Tento zvyk bývá často popisován i u jelení zvěře. Vogt(1938) uvádí, že dispozice, respektive potřeba loupat, se dědí a proto loupající jedince odstraňoval z chovu. Tato skutečnost je obecně známá a je často uváděna např. při výměně chovu, kdy původní zvěř působí škody zcela zanedbatelné a nová zvěř škody mnohem vyšší (Beneš,1998). Při vysazení zvěře do aklimatizační obůrky honitby Drážďany z Horšovského Týna byly škody v obůrce mnohem vyšší než u samostatného výskytu prvního kmene (Soukup,2005). Zdaleka největší škody však působila zvěř přivezená v druhé polovině 70.let, která škodila ohryzem a loupáním v průběhu celého roku už v obůrce, později po vypuštění v jejím nejbližším okolí a později škody narůstaly v celé oblasti (Mácha, 1997). Tato sledování jsou důležitá zejména při nákupu zvěře pro zazvěřování, kde by vliv zvěře na les posoudila terénní pochůzka v místě původu zvěře. Tento zvyk a jeho vytvoření by měl být obecně vyšší z honiteb s nízkou úživností. Nelze však říci, že pokud bude dovezena zvěř, která nebude zvyklá působit rozsáhlé škody, tak si tento zvyk nevytvoří. Z pohledu mysliveckého hospodaření nesmějí být dány záminky pro vytvoření tohoto zvyku.

3. Metodika 3.1 Vymezení sledovaného území Ve statutu pro chov mufloní zvěře na okrese Pelhřimov jsou uvedeny jednotlivé honitby včetně jejich výměr. V nich bylo využito terénních pochůzek, při nichž byl zjištěn stav lesa z hlediska dřevinného složení a výskytu keřového a rostlinného patra. Území, kde byl sledován vliv mufloní zvěř na les, je tvořen hranicemi honiteb Drážďany a Častrov. Mapka se zakreslenými hranicemi honiteb byla získána na Krajské veterinární správě v Pelhřimově.

3.2 Shromažďování údajů o sledovaném území a postupy v hodnocení kvality populace a názorů veřejnosti V kapitole č. 2 (Literární rešerže. Stav řešené problematiky.) jsem používal především údaje z článků uveřejněných na konferenci ,, Mufloní zvěř‘‘ v roce 1997 v Trutnově, dále článků uvedených v odborných časopisech a to Myslivost a Svět myslivosti a literatuře zabývající se mufloní zvěří, především Dutorohá zvěř (Lochman, Kotrlý, Hromas, 1979) a Mufloní zvěř Mottl(1960). Byla zpracována především problematika škod mufloní zvěře na lese, které byly hlavním důvodem likvidace mufloních populací. Možnosti uplatnění přezimovací obůrky byly zpracovány z informačního CD LČR s.p. o vyhodnocení účinnosti zimovacích obůrek u LČR a návrhu jejich dalšího využití a dalších prací uvedených v seznamu použité literatury. K vytvoření obecného modelu zavádění dalších druhů spárkaté zvěře do honiteb (kapitola č. 4) jsem použil údajů z práce Z.Máchy, která byla přednesena na konferenci ,,Mufloní zvěř‘‘ v roce 1997 v Trutnově týkající se zásad chovu mufloní zvěře a jeho kriterií. Doplnil jsem ji o osobní poznatky po pohovoru s osobami na orgánu statní správy myslivosti – J.Šenoltovou, lesním správcem - R.Švecem včetně předchozího setkání s Z.Máchou, který je členem myslivecké komise OMS Pelhřimov. Tyto informace jsem doplnil o poznatky z práce L.Řeháka, přednesené na výše uvedené konferenci. Pro popis přírodních podmínek v oblasti chovu, určení množství vhodných a nevhodných půd pro chov (kapitola č. 5) a zjištění celkového poškození porostů v rámci revíru Drážďany pro mě byla směrodatná všeobecná část lesního hospodářského plánu, vydaná pro LHC Pelhřimov, kam spadají současné honitby i honitby bývalé chovatelské oblasti na okrese Pelhřimov. Vyhodnocení vhodnosti území pro chov muflona bylo provedeno na základě prací J.Hromase z roku 1990 a dle požadavků muflona na vhodné prostředí uvedených v publikacích o mufloní zvěři – Dutorohá zvěř (Lochman, Kotrlý, Hromas, 1979) a Mufloní zvěř (Mottl, 1960). Pro zjištění historie chovu mufloní zvěře na okrese Pelhřimov (kapitola č. 6) jsem čerpal z práce Z. Máchy z roku 1997. Dále jsem čerpal z materiálů které zasílal odbor VLHZ v Pelhřimově mysliveckým hospodářům za dob existence oblasti a ze statutu vytvořeného pro řízení oblasti. Tyto dokumenty byly zapůjčeny V.Mikoláškem – hospodářem MS Častrov a dále bylo čerpáno z ústních sdělení pamětníků. Odstřel zvěře mufloní od roku 2000 byl zjištěn na orgánu státní správy myslivosti v Pelhřimově, kde je vyhotovován přehled na základě ,,hlášení o lovu‘‘ na městském úřadu v Pelhřimově. Současnost byla sepsána na základě vlastních poznatků z pohledu člena mysliveckého sdružení.

Zpracování možných variant dalšího hospodaření s mufloní zvěří (kapitola č.7) byla sestavena na základě vlastních vědomostí o mufloní zvěři a znalostí současného stavu jako člena mysliveckého sdružení, doplněných o poznatky J.Hromase a J.Feuereisela. Problematika škod v rámci oblasti (kapitola č.8) byla sestavena na základě článků uveřejněných v časopise Myslivost a na základě provedených vlastních sledování v honitbách Drážďany a Častrov doplněna o údaje z textové části LHP. Hodnocení kvality současné populace bylo provedeno na základě práce V.Diviše a C. Babičky, přednesené na zmiňované konferenci o mufloní zvěři. Dále bylo využito údajů o bodových hodnotách muflonů z katalogů mezinárodních výstav v Nitře 1980, Brně 1985, Nitře 1990, Lysé nad Labem 2000 a 2005 a z hodnotitelských tabulek z OMS Pelhřimov, kde jsou všechny trofeje hodnoceny. K měření parametrů toulců jsem vycházel z učebnice Myslivost (Hromas a kol.,2000), přesněji z kapitoly zabývající se hodnocením trofejí. K určování délky toulců a velikosti obvodů bylo používáno plátěné krejčovské měřidlo s přesností 1mm. K měření rozlohy a vinutí byla použita průměrka s přesností 1 cm u které byl na stupnic při měření provedena tenkým fixem čárka a milimetrová vzdálenost byla pak doměřena posuvným měřítkem s přesností 1mm. Naměřené hodnoty byly porovnány s údaji J.Hromase uveřejněných ve sborníku Folia Venatoria 32(2002). Kraniometrické hodnocení (kapitola č.8) bylo provedeno podle práce J.Hromase, uvedené v mysliveckém sborníku Folia Venatoria 34(2004). K měření lebečných hodnot muflonů jsem měl k dispozici 12 muflonů, jejichž trofeje byly uloveny v oblasti od roku 1999 a byli mi zapůjčeny jejich majiteli. Lebečné míry byly zjišťovány pomocí posuvného měřítka s přesností 1mm a na mufloních lebkách jsem měřil 10 lebečných měr, které jsou ve výše uvedené práci hodnocené jako postačující k měření. Naměřené údaje pak byly porovnány s hodnotami ve výše uvedené práci a následně slovně zhodnoceny. Současné názory u nemyslivecké veřejnosti byly vytvořeny na základě pohovoru s vlastníky lesa a jejich rodinami, mými vrstevníky a známými v oblasti, jejichž názory byly poznamenány do zápisníku a následně jsem provedl kvalifikovaný odhad toho, podle čeho se rozhodují, co na ně nejvíce působí a co ovlivňuje jejich vědomosti a názory. Následně byly doplněny o údaje z práce uveřejněné v časopisu Lesnická práce(6/2006). Názory na mufloní zvěř mysliveckou veřejností byly zpracovány na základě vytvořeného dotazníku, který byl zpracován na základě vlastních vědomostí o mufloní zvěři. Tyto dotazníky byly předány hospodářům jednotlivých sdružení a vyplněny na výročních schůzích mysliveckých sdružení. V této práci je tak použito všech 15 otázek, které se týkají cílů této práce.

4. Vypracování obecného modelu zavádění dalších druhů spárkaté zvěře do honiteb 4.1 Základní požadavky na zavedení dalších druhů spárkaté zvěře do honiteb Zavedení dalšího druhu spárkaté zvěře do honiteb je úkon, jehož zpracování musí být vyhotovené alespoň do úrovně investičního záměru firmy, která se chystá investovat nemalou částku finančních prostředků do nové technologie. Na počátku je tedy nutno si vymezit k čemu daný záměr slouží, co se od jeho realizace očekává, kdo bude uživatelem výsledků záměru, jaké problémy budou řešeny v konečném důsledku apod. Jako další okruh bude nutno provést první odhady nároků na zdroje projektu, zvláště pak finančního rámce, rizik projektu a efektů, které by pro vstupující organizace z realizace projektu vyplynuly. V neposlední řadě je nutno dodržovat zákonná ustanovení, které tvoří mantinely při zavádění chovu. Jedná se tedy o zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti, kde se v §5 odst. 1, písm.d uvádí, že zavádět v honitbě další druhy zvěře bez předchozího souhlasu orgánu státní správy myslivosti po vyjádření orgánu státní ochrany přírody je zakázáno. V §5 odst. 2 téhož zákona se uvádí, že vypouštět zvěř do honitby může jen držitel honitby; jiná osoba jen s jeho souhlasem. Vypouštět zvěř lze jenom se souhlasem orgánů státní správy myslivosti, lesů a ochrany přírody pro danou honitbu, nejedná-li se o vypouštění zvěře po udělení výjimky, která byla chována v zajetí; výjimku z tohoto zákazu může povolit orgán státní ochrany přírody nebo po vydání povolení podle odst. 1 písm.d (uveden výše) anebo po povolení vydaném při dovozu zvěře. Dalším zákonem je zákon č.114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kde se uvádí, že záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánů ochrany krajiny a přírody. Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Prvořadě tedy záleží na příslušném orgánu ochrany lesů a myslivosti, zda ve svých dlouhodobých koncepcích realizace myslivecké činnosti a ochrany krajiny bude s chovem dalšího druhu spárkaté zvěře na území své působnosti počítat, či nikoliv a následně na povolení a vyjádření výše uvedených institucí. Jedině tato instituce může a musí rozhodnout, zda a v jakém rozsahu další spárkatou zvěř chovat. Jako dokument, který je vodítkem v rozhodování orgánů státní správy je analýza zpracovaná oborem státní správy lesů a myslivosti Mze ČR v roce 1998– ,,Vymezení území pro chov zvěře‘‘. Zde by měla být nastíněna jednak vhodnost lokalit, ale i předpokládané normované stavy na územích, kde se zvěř vyskytuje. Je však třeba zdůraznit, že případnému rozhodnutí o zachování resp. zavedení dalšího druhu zvěře na daném území, musí předcházet velice důkladná analýza situace a záměrů, které by navíc měly být podpořeny stanovisky dominantních vlastníků půdy a honiteb. Stanoviska uživatelů jsou v tomto procesu pouze okrajová, ale často jen uživatelé honiteb mohou mít zájem na chovu zvěře. Proto vyhotovení analýz a záměrů leží plně na jejich bedrech, stejně jako je v jejich moci přesvědčit vlastníky honebních pozemků resp. držitele honiteb, aby chov dalšího druhu zvěře povolili a podpořili.

4.2 Obecné zásady chovu tlupních druhů zvěře Při zavádění dalšího druhu spárkaté zvěře se tedy bude nejspíš jednat o zavedení tlupních druhů zvěře, jelikož vypouštění zvěře srnčí nebo zvěře jelence viržinského probíhá pouze okrajově a to především jako osvěžení krve u stávajících populací. Ze způsobu života tlupních druhů zvěře vyplývá, že se velmi obtížně chovají v jedné honitbě. Jeden kmen této zvěře se v různých ročních obdobích často vyskytuje v sousedních honitbách. Tyto honitby hledají možnost, jak se na jejím lovu podílet buď zařazením honitby do jakostní třídy pro chov daného druhu zvěře (pokud jsou však na obci s rozšířenou působností stanoveny), nebo využívají § 36 zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, kde je povolen lov veškeré zvěře holé a samčí do dvou let věku včetně. O odlovu samčí zvěře vyššího věku je nutno zažádat na příslušném orgánu státní správy myslivosti. Někdy ve snaze ulovit si trofejově vyspělejší zvěř, může však docházet k nedodržování výše uvedeného zákonného ustanovení, tedy může být ulovena bez povolení. Tím pochopitelně trpí kvalita zvěře. Proto je vhodné pracovat s tlupními druhy zvěře na větších celcích, v rámci několika honiteb sdružených pro chov této zvěře. Vytváření těchto oblastí není v současné době zákonem povinné, avšak v minulosti se vytváření chovatelských oblastí plně osvědčilo. V principu jde o to, aby se při řízení a plánování chovů tlupní zvěře brala v úvahu celá oblast výskytu určité místní populace, včetně lokalit, které tato zvěř užívá pouze sezóně. Do oblasti se zařazují pouze celé honitby, jejich podíl na využívání chované zvěře se stanoví podle toho, jak zvěř využívá jejich honitby. Základem činnosti je společné sčítání zvěře v celé oblasti, sjednocení jarního kmenového stavu pro celou oblast a dohoda o rozdělení tohoto plánu na jednotlivé honitby v oblasti. Řízení oblasti připadá příslušnému orgánu státní správy myslivosti, přesahuje –li oblast do dvou nebo více území, kde má již působnost sousední orgán státní správy, pak tomu orgánu, do jehož okruhu působnosti spadá největší podíl z oblasti. Orgán státní správy jmenuje zpravidla poradní sbor oblasti, jehož členové jsou myslivečtí hospodáři nebo jiní představitelé jednotlivých honiteb, dále zástupce okresního mysliveckého spolku a LČR s.p.. Vytvoření takovéto oblasti musí tedy předcházet naprostý souhlas všech participujících účastníků, tj. vlastníků pozemků resp. držitelů honiteb a uživatelů jednotlivých honiteb. Při vymezování hranic oblasti se doporučuje vycházet z terénních a porostních podmínek (to by však mělo být již zohledněno při tvorbě honiteb), ale za optimální výměru lze považovat 1015 tis. ha vhodných pozemků (Mácha 1997). Za ideální lze pak pokládat je-li oddělena oblast alespoň částečně od ostatních honiteb nějakým přirozeným předělem – např. dálnicí, soustavou obcí, širokým vodním tokem apod. Zásadně lze rozlišit dva případy vytváření chovatelské oblasti. Jednak se může oblast tvořit z honiteb, které již alespoň z části další spárkatou zvěř chovají a nebo z honiteb, které skýtají vhodné podmínky pro chov, ale dosud zazvěřeny nejsou. V prvním případě je nutno provést naprosto důsledné vyhodnocení kvality již existující populace, její početnosti a složení a nastolit velice tvrdá opatření k její přísné selekci, příp. úpravě početních stavů,poměru pohlaví a v neposlední řadě k úpravě poměru ve věkových třídách. Po založení oblasti je nutno vytvořit tzv. ,,Statut pro chov,,, jako určitý závazný řád pro chod, řízení a rozvoj celé oblasti. Tady musí být jasně vymezena mj. konkrétní chovatelská

opaření a cíl, práva a povinnosti uživatelů jednotlivých honiteb, provádění odstřelu, zajištění rozvoje oblasti, zajištění veterinární kontroly apod. Velice důležitým momentem je dokonalá připravenost veškeré členské základny po stránce odborné. Za tímto účelem je nutné pořádat odborná školení v součinnosti s předními odborníky a stále zdůrazňovat stanovené zásady při provádění selekce a řádné péče o zvěř, zvláště pak v období nouze. Důležitým předpokladem řádně prováděného chovu je znalost a usměrnění stavu zvěře, poměru pohlaví a poměru ve věkových třídách. Je to jeden z prvních a hlavních úkolů poradního sboru oblasti. Především snaha některých honiteb po vysokých stavech zvěře je naprosto neúčelná. Bývá často vedena touhou po výhledově možných vyšších odstřelech, zvláště v chovech s vysoce bodovými trofejemi. Tento směr má však neblahé důsledky jednak z hlediska chovatelského, kdy se může zákonitě projevit časem postupná degradace v dané populaci, vzniká i nebezpečí šíření nemocí a v neposlední řadě vznikají i škody na lesních nebo i polních kulturách. V úvodních odstavcích byla zmínka o nově vytvořených chovatelských oblastech – ať již zazvěřených, nebo teprve připravovaných k zazvěřování. V prvém případě je nutno danou populaci posoudit početně, nebo co do skladby kvality upravit, lze i zvěř doplnit o geneticky vhodný materiál pomocí kmenů ( 1 kmen – 10ks a z toho 8 ks zvěře holé). Pokud se bude jednat o nevhodnou zvěř v dané lokalitě, bude ji nutno úplně zlikvidovat. Lze tedy předpokládat v obou případech vysazování zvěře. Chovatelská oblast, vzhledem k tomu, že je životním prostorem jedné místní populace, má mít jednu jakostní třídu. Stanovení normovaných stavů musí v prvé řadě respektovat možnosti vzniku škod, které jsou rozhodující a zároveň to musí být takový počet zvěře, který umožňuje normální hospodaření. Na začátku této kapitoly bylo již nastíněno, že veškerým řízením s orgány státní správy předchází vyhotovení dokumentu s určitým záměrem kde je samozřejmě i souhlas vlastníků honebních pozemků. Subjekt, jenž má zájem na zavedení dalšího druhu spárkaté zvěře, ať se jedná o držitele nebo uživatele honitby, musí vždy při výběru zvěře respektovat její ekologické nároky, tedy musí si zjistit vhodnost lokality, na které je plánováno zvěř vysadit. Jako vodítka mu v tomto můžou pomoci monografie o zájmových druzích zvěře, práce které se zabývají ekologickými nároky zvěře, nebo již výše zmiňovaná analýza zpracovaná oborem státní správy lesů a myslivosti MZe ČR v roce 1998– ,,Vymezení území pro chov zvěře‘‘. V těchto monografiích je také uveden vhodný postup zazvěřování a dalšího chovu. V tomto stadiu příprav je vhodné získat vyjádření odborného pracoviště k zamýšlené akci (tuto funkci zastává VÚLHM Jíloviště ale i jiné, např. i ústavy myslivosti na VŠ, ale i nezávislé myslivecké odborníky apod.), hlavně se zřetelem na vhodnost nového prostředí, způsob vysazení a původ dovezené zvěře. Zároveň je nutné získat vyjádření příslušné státní veterinární správy o nákazové situaci v oblasti a souhlas s tím, že bude ve spolupráci s uživateli zajišťovat potřebný veterinární dohled. Po shromáždění těchto vyjádření a posudků je třeba věnovat pozornost okolnosti, nejedná-li se o oblast, která je v péči nebo zájmové sféře ochrany přírody (Natura 2000, CHKO,PR apod.) nebo státní památkové péče. V kladném případě je třeba volit další postupy tak aby bylo těmto orgánům vyhověno v jejich požadavcích, ale je v současné době spíše trend toto zazvěřování nepovolit. Dále je již na začátku realizace zjistit, zda se na území zamýšlené oblasti nevyskytují další druhy tlupní spárkaté zvěře, čímž bude omezeno nadměrné zatěžování prostředí a bude zabezpečena plná pozornost myslivců pro chovanou zvěř. Také jestli lesy v plánované lokalitě jsou nevhodné –

ohrožené, zeslabené, vyskytuje-li se chov domácích ovcí (u zvěře mufloní) a samozřejmě dojde-li k dohodě většiny zainteresovaných státních orgánů a institucí s dominantními vlastníky pozemků a honiteb.V neposlední řadě je vhodné si zjistit, jak bude působit záměr na širokou veřejnost resp. obyvatele regionu. Po vytvoření záměru a zjištění si všech potřebných údajů může tedy nastat proces schvalování, kde již záleží na kvalitě vyhotoveného záměru a na vyjádření orgánů jejichž souhlas a povolení je nutné na základě platné legislativy. Po kladném stanovisku výše zmíněných institucí, lze již následně postupovat podle harmonogramu prací, které by v záměru také měli být uvedeny.

4.3 Finanční a organizační řešení zavádění dalšího druhu spárkaté zvěře To, že celé zavedení chovu podle výše uvedeného modelu bude stát nemalé prostředky je zřejmé, o to větší tak musí být snaha o jejich následné nejhospodárnější využití. V prvé řadě je nutno se poohlédnout po sponzorech celé akce. K tomu aby tedy měli sponzoři zájem podílet se nějakou částkou na zazvěřovací akci musí jim tak být zřejmé jaké výhody jim z toho v budoucnu poplynou a především kde se objeví jejich jméno při prezentaci celé akce. Za sponzorský dar nelze považovat pouze finanční prostředky, ale také materiál na stavbu aklimatizační popř. přezimovací obůrky, osivo na zvěřní políčka i umožnění využívání pronajatého pozemku za symbolickou cenu. Celá akce tak musí nabudit dojem, že je velice dobře připravena a především se představit jako něco zvlášť důležitého. Z tohoto důvodu, ale i dalších, je nutné mít celý záměr promyšlen do posledního detailu i po stránce ekonomické a součástí záměru by měl být i předběžný rozpočet. Za sponzory, kteří by mohli mít v první řadě zájem, lze považovat LČR s. p.. Zde by měl být vysloven požadavek např. na dodávku vhodné zvěře z některé obory nebo honitby, jejíž je dotyčný subjekt držitelem, dále na poskytnutí dřeva na výstavbu potřebných zařízení nebo i zaštítění celé akce grantem na výzkum, kdy by lokalita sloužila jako území, kde by byly aplikovány netradiční metody v chovu zvěře a to i ve vztahu k lesnímu hospodářství, především po vzniku škod a jejich eliminaci. Výsledky by poté mohly být aplikovány i v jiných oblastech. Jako další sponzory lze oslovit příslušný kraj a soukromé subjekty jímž by v budoucnu mohla být dodávána zvěřina, nabízen poplatkový odlov a jiné. Z výše uvedeného vyplývá, že záměr musí být vytvořen tak, aby měl vysokou přesvědčovací schopnost. Dobré by bylo, aby celá oblast byla chápána jako organizace, jejíž celé hospodaření by bylo spjato s hospodařením se zavedeným druhem zvěře. Jejím prvotním kapitálem by byly výše zmiňované dary sponzorů a dále finanční příspěvky mysliveckých sdružení v oblasti, které budou se zvěří hospodařit. Takto získané pak tvoří základní kapitál, který slouží k zavedení dalšího druhu spárkaté zvěře včetně jeho následné péče. Hospodaření s touto zvěří i po finanční stránce by tak spadalo pod tuto oblast. Po rozběhnutí hospodaření se zvěří a vzniku chovu, který by nebyl ztrátový, bude vytvořen fond, kam budou převedeny kladné finanční výsledky hospodaření. Z tohoto fondu budou následně poskytovány příspěvky jednotlivým mysliveckým sdružením v oblasti na základě jejich požadavků. Jejich cílem bude především změna krajinného prostředí ve prospěch zvěře a zavedení drobné zvěře zpět do honiteb. O poskytnutí příspěvku a jeho výši, bude rozhodovat poradní sbor, který bude řídící jednotkou oblasti. Aby tak neměla sdružení tendenci zneužívat hospodaření ve svůj prospěch, a plýtvat prostředky, bude úspěch a zhodnocení jimi poskytnutých finančních obnosů záviset na nich samotných a především na jejich odpovědném přístupu a hospodaření se samotnou zvěří. Zjednodušeně lze říci, že v oblasti bude hospodařit jedno sdružení, tvořené sloučením

z menších a to pouze v rámci hospodaření se zavedeným druhem spárkaté zvěře. Na stavbě potřebných zařízení a přikrmování např. v aklimatizaci se budou podílet členové různých sdružení spolu podle rozepsaných služeb. Nejdůležitější však je, aby největší vlastník resp. držitel honitby byl součástí této oblasti, sám aby měl jednu honitbu ve vlastní režii, v níž by mezi mysliveckým a lesnickým hospodařením byl vytvořen požadovaný kompromis. Jelikož ten by vyřešil mnoho, zejména pohled na optimální stavy zvěře, kdy současný názor LČR s.p. je takový, že odpovídající stavy zvěře ve vztahu k lesu jsou ty, které umožňují odrůstání listnatých dřevin a jedle jak z přirozené, tak umělé obnovy bez ochrany proti zvěři. Toto tvrzení je prakticky nepoužitelné z důvodu obrovské odlišnosti mezi přirozenými a současnými společenstvy ve kterých zvěř žije, a tedy náklady na ochranu proti zvěři je nutno chápat jako samozřejmou újmu způsobenou prvořadě rozdílem úživnosti daného prostředí, za který může zájem člověka na hospodaření v určitém typu společenstva. Přitom samozřejmě nelze popírat, že jsou oblasti, kde stavy zvěře jsou nesmyslně vysoké. Právě v těch by měl být prvořadý zájem na mysliveckém hospodaření ve vlastní režii. Výše uvedené finanční a organizační řešení je nutno chápat pouze jako doporučené. Aby mohlo skutečně fungovat musela by se některá řešení uvést ve statusu oblasti, kde by byly stvrzeny podpisy zúčastněných stran. Jedná se především o jakousi pojistku proti možnosti zneužití celé akce i při jejím neúspěchu, jelikož na hospodaření mají všechny strany rovný podíl, protože se na problémy mohou vzájemně upozorňovat a sjednat okamžitou nápravu.

5. Vymezení území pro praktickou aplikaci modelu. Popis přírodních podmínek a vyhodnocení jejích vhodnosti pro chov mufloní zvěře 5.1 Vymezení sledovaného území Sledované území (příloha č.1) je vzdáleno asi 10 km vzdušnou čarou jižně od Pelhřimova. Základem tohoto území je rozsáhlý lesní komplex ve vlastnictví státu a je tvořen honitbou Drážďany a Johanka o celkové výměře 1969 ha. Okraje lesního celku jsou ve vlastnictví obcí nebo v soukromém vlastnictví a z pohledu mysliveckého hospodaření jsou uživateli myslivecká sdružení. Oblast je charakteristická zemědělskými pozemky, zejména pak trvalými travními porosty, rybníky a potoky. Lesy na tomto území vytvářejí menší či větší seskupení v podobě lesních komplexů a drobných lesíků uprostřed luk a polí. Lesy jsou v oblasti převážně smrkové, místy s borovicí, bukem a jedlí. Ostatní dřeviny jako bříza, osika, javor, jeřáb tvoří příměs v porostech. Na zamokřených lokalitách je vysoký podíl olše. Z keřů je hojný výskyt vrby jívy, především na podmáčených loukách dále pak maliníku, ostružiníku, lísky, trnky a šípku. V bylinném patře se nejvíce uplatňuje třtina a borůvka. Častý je výskyt zmlazení jeřábu. Celé území zahrnuje současné honitby na okrese Pelhřimov, které v minulosti patřily do chovatelské oblasti a jsou to tyto: honitba MS Častrov, MS Veselá, MS Litkovice, MS Těmice, MS Johanka, MS Kamenice nad Lipou, MS Dobrá Voda, MS Rynárec a MS Božejov a honitba Drážďany Lesů Pelhřimov a.s.. Celková výměra sledovaného území je přibližně 20 000 ha.

5.2 Popis přírodních poměrů 5.2.1

Přírodní lesní oblast

Území chovatelské oblasti je celé součástí přírodní lesní oblasti číslo (PLO) 16 – Českomoravská vrchovina. Typ oblasti je typická vrchovina s montánnější podoblastí.

5.2.2

Orografické poměry

Podle základního horopisného členění náleží území do České vysočiny se zvlněným reliéfem s nadmořskou výškou v rozpětí od 440 m u obce Nečice, nejvyšší je vrchol Křemešník 765 m. Západní část území patří do Jindřichohradecké podoblasti, a to do Pacovské vrchoviny, dělící se na jižní Božejovskou a severní Cetorazskou. Jižní, Božejovská část byla pod vlivem Jindřichohradecké kotliny hlouběji rozčleněna na hřbety, na nichž vyniká řada vrcholů s nadmořskou výškou nad 700 m: Lísek 758 m, Hájek 712 m, Troják 704 m, Jestřábí 718 m, Kamírův vrch 712 m, Pelecký kopec 719 m. Severní, Cetorazská část je dobře zachovaná plošina ohraničená po západním okraji dlouhým hřbetem Svidníkem 740 m a na severním okraji křemencovým Stražištěm 744 m. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí 360 – 744 m. Severovýchodní část patří menší rozlohou do Melechovské podoblasti, a to Želivské pahorkatiny, která je složena z táhlých a nízkých hřbetů, z mělkého údolí Želivky a z údolí jejích přítoků Trnávky, Hejlovky a Bělé. Jihovýchodní část patří do Javořické podoblasti – Křemešnické vrchoviny. Zde dosahuje oblast své největší nadmořské výšky (Křemešník – 765 m). 5.2.3

Hydrologické poměry

Celá oblast je velmi důležitým zdrojem kvalitní pitné vody. Severní část oblasti je sběrnou oblastí pro vodní nádrž Želivka, spadající do povodí řeky Želivky. Ta pramení pod vrchem Křemešník jako Jankovský potok. Jejími přítoky (zdrojnicemi) jsou Hejlovka a Hejnický potok, zleva přijímá Bělou, Trnavu s Trnávkou, a na dolním toku Martinický potok. Jižní část oblasti leží v povodí řeky Nežárky. Ta odvádí vody z jihozápadních svahů Českomoravské vrchoviny svými přítoky Kamenicí, Žirovnicí spolu s Lodhéřským a Radouňským potokem. Na jihozápadě oblasti u Černovic je rozlohově menší území spadající do povodí Lužnice, která zde má prameniště svého přítoku - Černovického potoka. U Horní Cerekve na jihovýchodní části oblasti se nachází malé území, které náleží do povodí Jihlavy. Ta samotná má prameniště poblíž komplexu Lísek. V obvodu revíru číslo 14 – Horní Cerekev je u obce Nová Buková označeno evropské rozvodí Labe – Dunaj. 5.2.4

Geologické a půdní poměry

Oblast patří do Českého masivu, konkrétně do jeho moldanubické části, která je hlubinně metamorfovaným krystalinikem.

Severovýchodní část oblasti tvoří převážně pararuly, a to biotické a silimaniticko-biotické. Jejich složení je tvořeno křemenem, živci, biotitem a též muskovitem, i když v menším množství. Tmavší půda zde obsahuje méně křemenu, lépe zvětrává na bohatší hnědozemě hnědých odstínů. Její detritát je slídnatý, lístkovitý. Světlejší půda má více křemene a hůře zvětrává na půdy okrově žlutých odstínů. Je chudší na živiny a její detritát je žlutavý, písčitý. Na menších lokalitách, z nichž největší je na hřebenu Stražiště, se vyskytují kvarcity a kvarcitické ruly. Půdy na nich jsou velmi chudé a představují prostředí s přirozeně velmi nízkou produkcí. Svorové ruly biotiticko-muskovitické a muskoviticko-biotitické tvoří podloží v oblasti Svidníku. Na nich jsou půdy středně bohaté, dobře zvětrávající. Jihovýchodní část oblasti má jako podloží cordieritické ruly, bohaté biotitem. Půdy jsou zde proto písčitohlinité, bohaté, živné, dostatečně vzdušné a hluboké. Většina os hřbetů a kup je zde budována dvojslídným granitem. Ten tvoří masivy v místech, kde žulové magma prorazilo do paroviny, což je zarovnaný zvětralinový plášť z pararul. Půdy jsou zde relativně chudé, kyselé, spíše hrubší, písčité. Drolina má žlutavé zabarvení. Bývá zde často balvanitý povrch. Rašelinné sedimenty se vyskytují v nepatrném rozsahu v plochých pánvích a širokých sníženinách. Holocenní naplaveniny provázejí v nepatrném rozsahu toky větších potoků. Lze říci, že převažuje oligotrofní a mezotrofní kambizem, hnědozemě oglejená kambizem a pseudogleje. Podle dříve používaného názvosloví se jednalo o oligotrofní a mezotrofní hnědé půdy a hnědé půdy oglejené a pseudogleje.

5.2.5 Klimatické poměry

5.2.5.1 Klimatický okrsek Zhruba severní polovina oblasti spadá do klimatického okrsku B 5, což je mírně teplý, mírně vlhký, vrchovinový do 1000 m n. m. a jihovýchodní částí náleží do klimatického okrsku B 8. Je charakterizován jako mírně teplý, vlhký a vrchovinový do 1000 m n. m., s počtem letních dnů pod 50. Přibližná dělicí hranice mezi okrsky je dána spojnicí mezi Čihadlem, Bohutínem, Trojákem a Horní Cerekví. Klima poměrně drsné, podnebí nepříliš vlhké. Vzrůst absolutní nadmořské výšky má pak vliv na pokles teploty (až o 0,6° C na 100 metrech), na vzrůst srážek a oblačnosti a také na pokles absolutní vlhkosti vzduchu. Mimo jiné se projevuje modulace terénu, mající vliv na kolísání teploty (zvláště na slunných svazích), směry větrů a nakonec i na místní množství srážek. Průměrné měsíční a roční teploty a měsíční úhrny srážek za období 1990 – 1998 pro danou oblast jsou uvedeny v tabulce č.1 a č.2.

Tabulka č.1 - Průměrné měsíční a roční teploty vzduchu v ºC, (zdroj: LHP) Počátky

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998

-1,7 -0,9 -1,5 -0,5 0,6 -3,1 -5,3 -5,1 -1,2

2,5 5,0 -5,0 3,9 0,0 2,1 -3,3 0,3 -1,8 4,5 2,3 1,0 -5,9 -2,2 0,4 2,6 1,2 1,6

4,7 4,7 6,5 7,4 6,3 7,3 6,5 3,4 8,1

12,3 7,4 12,8 14,5 11,2 11,7 12,2 12,3 12,6

14,2 13,3 16,5 14,4 15,0 13,9 15,5 15,4 15,9

15,7 17,6 18,1 15,3 19,6 19,6 14,6 15,6 16,2

17,4 16,1 20,2 15,6 17,2 16,3 15,7 17,0 16,4

9,9 13,5 12,4

8,0 6,1 5,1

13,1 11,0 8,9 11,7 11,4

5,2 9,4 8,1 4,8 7,3

2,8 1,3 2,1 -1,3 4,5 -0,9 3,4 2,0 -0,6

-2,6 7,3 -3,2 6,2 -3,3 7,6 0,4 chybí data 0,0 8,0 -3,4 7,1 -5,7 5,5 -0,3 6,7 -3,0 7,2

Tabulka č.2 - Měsíční úhrny srážek za období 1990-1998 v mm, (zdroj: LHP) Kamenice 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998

11,7 11,5 58,8 68,9 46,5 86,2 7,2 13,4 25,4

76,9 24,0 47,6 46,1 10,4 37,4 18,2 38,2 16,5

32,1 42,1 67,5 22,4 72,3 75,5 26,0 72,4 81,4

71,8 41,8 24,1 31,3 60,9 73,4 48,6 93,9 22,9

58,3 48,1 7,8 56,2 58,9 74,7 96,8 37,8 60,3

64,3 27,8 52,5 82,8 41,0 125,6 56,6 53,4 30,7 22,4 42,1 65,1 44,9 34,9 67,0 107,9 103,4 70,4 43,6 43,5 35,6 46,0 104,5 68,5 34,1 80,2 19,0 111,2 129,8 13,5 113,2 103,8 59,9 51,7 77,3 57,3 161,8 49,1 16,4 45,3 100,9 88,4 73,5 112,2 104,3

78,2 66,4 59,2 43,3 35,7 88,6 52,7 45,0 46,8

32,4 92,0 50,8 87,6 78,3 36,5 27,1 53,7 38,5

629,8 614,6 569,8 724,6 651,7 826,0 682,5 684,3 771,1

5.2.5.2 Bioklimatologické poměry Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 6 – 7° C, ve vegetačním období 12 – 13o C. Délka období s průměrnou denní teplotou vzduchu 0° C a vyšší činí 270 až 280 dnů, délka s průměrnou denní teplotou 5° C a vyšší činí 210 dnů, délka období s průměrnou denní teplotou 10° C a vyšší činí 145 – 150 dnů. Průměrný počet letních dnů v roce je 20 – 30, průměrný počet ledových dnů je 40 – 50, to jsou dny, kdy maximální teplota se pohybovala pod bodem mrazu. Průměrný počet mrazových dnů v roce je 130 – 140 dnů, to jsou dny, kdy minimální teplota sestoupila pod bod mrazu. Datum, kdy v průměru přichází první mrazový den je 1.10. a poslední končí 11.5.. Vegetační doba se pohybuje od 144 dnů (Kamenice n. L.) do 150 dnů (Pelhřimov). Srážky: průměrný roční úhrn srážek na oblast je udáván v rozmezí 650 až 700 mm, ve vegetačním období 400 mm. Průměrné údaje pro danou oblast jsou uvedeny v předešlé tabulce. Nejsušší je měsíc březen, nejvlhčí je měsíc červenec. Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou je 60 – 80 dnů, přičemž maximum sněhové pokrývky dosahuje 50 cm, v lesních porostech do 30 cm. Častý výskyt vlhkého sněhu působícího škody (vrcholové zlomy). Jih je oblastí námraz s častým výskytem mlh, zejména ve vyšších polohách. Z Langova faktoru vyplývá vláhová charakteristika – humidní.

Oblast leží na návětrné straně Vrchoviny. Ve sníženinách vlivem zamokření půd dochází i ke zvýšení vzdušné vlhkosti. 5.2.6 Stručný nástin stanovištních poměrů Fytogeografické zařazení: A 3 b – Hercinyum submontana – hercynská oblast vyšší

Edafická kategorie: nejrozšířenější je řada kyselá, kategorie K-kyselá a živná řada, kategorie S-středně bohatá. Následuje řada oglejená, kategorie P-kyselá, nejmenší zastoupení mají řady podmáčené a extrémní. Stanovištní poměry: nejrozšířenějším souborem lesních typů je 5K a 5S. Naprostá převaha 5. lesního vegetačního stupně (LVS) 550-650 m n. m., následuje 6. LVS. Růstové podmínky pro les jsou na daných stanovištích velice dobré. Na kyselých, svěžích až bohatých stanovištích středních a vyšších poloh, s průměrnou až nadprůměrnou produkcí smrku, je převládajícím půdním typem oligotrofní a mezotrofní kambizem. Na daných stanovištích je poměrně hojný výskyt velmi dobrého místy až živelného přirozeného zmlazení, hlavně SM. Při vhodném způsobu hospodaření velká možnost jeho využití. Produkce dřevní hmoty: oblast je významnou produkční oblastí dřevní hmoty. Vyšší polohy Českomoravské vrchoviny jsou porostlé autochtonními smrkovými porosty, které poskytují kvalitní LD kulatinu s významným podílem rezonančního dřeva. Menšího rozsahu, v oblasti Švejbor a Trojáku, jsou kvalitní bukové porosty. V celé oblasti je roztroušen kvalitní modřín, vyznačující se tmavým jádrem.

5.3 Posouzení vhodnosti prostředí pro chov mufloní zvěře 5.3.1 Původní prostředí mufloní zvěře Původním domovem v evropských honitbách vysazené mufloní zvěře jsou hornaté oblasti Korsiky a Sardinie. Sardinie, která má rozlohu 23 833 km2, je ještě dnes poměrně dost zalesněna. Na Korsice, která je velká 8722 km2, jsou však mnohé oblasti vlivem pastvy koz zcela bezlesé. Oba ostrovy mají jen málo zemědělských pozemků, většina plochy jsou divoké pustiny. Vyskytují se tam neproniknutelné houštiny, pověstné makie, vysoké až 2 metry. Jsou prostoupeny sítí stezek, vyšlapaných kozami a ovcemi, které obyvatelé vyhánějí na pastviny. Houštiny zasahují do nadmořské výšky 800m a nad nimi se rozprostírá pásmo kaštanovníků setých. Nad tímto pásmem jsou bukové i borové porosty a nad hranicí lesa se rozkládají rozsáhlé pastviny alpského typu. Mufloni žijí v tomto prostředí jako lesní zvěř. V letním období vycházejí někdy do výšek až přes 2000 metrů nad mořem. Přes den jsou v lese, ráno a večer vycházejí na pastviny. V zimě scházejí z lesního pásma až do pásma houštin, makií. Časně na jaře, když pastevci vyhánějí svá stáda koz a ovcí, odcházejí mufloni z makií do klidnějších vyšších stanovišť. Některé tlupy setrvávají ve vyšších polohách lesního pásma po celou zimu. V dnešní době jsou mufloní zvěři vyhrazeny rezervace, v nichž zůstává po celý rok a je přísně hájena. 5.3.2 Základní podmínky pro chov mufloní zvěře Z hlediska vhodnosti musí být území posuzováno podle základních ekologických nároků muflona na prostředí a dalším ukazatelem vhodnosti území je jeho úživnost. Své základní požadavky na prostředí si muflon zachoval i po vysazení do našich honiteb. Vyžaduje rozsáhlejší lesnaté oblasti s tvrdou kamenitou půdou. V měkké půdě a ve vlhku trpí chorobami, zejména přerůstáním a hnilobou spárků, motolicí aj., celý chov postupně degeneruje. Oblíbeným stávaništěm mufloní zvěře jsou listnaté nebo smíšené lesní porosty,

avšak spokojí se i s porosty jehličnatými. Nejvyhledávanějšími jsou porosty 40 – 50 let staré, nevyhýbá se však ani porostům starším, ba i ředinám a pasekám. S oblibou se zdržuje na klidných závětrných a teplých místech, zvláště na skalnatých nebo kamenitých a suťových svazích. Místům vlhkým, zamokřeným i přehoustlým mlazinám se zvěř vyhýbá. Mufloní zvěř přivyká i celkem rovinatým honitbám, ráda však v nich přechází na větší vzdálenosti. Příliš vysoko položené honitby s drsným podnebím nesnáší pro vysoký sníh v zimním období. Mottl (1960) za ekologicky vyhovující honitbu považuje tu, jenž má na skalnatý nebo kamenitý terén, alespoň místy členitý, s větším zastoupením listnatých nebo smíšených porostů s bohatým bylino-travním patrem a dostatečně velkou rozlohou lesů, oblasti s převážně jehličnatými lesními porosty musí mít dostatek listnatých podrostů nebo keřových pater a bohaté bylino-travní patro. 5.3.3 Vhodnost životního prostředí oblasti Pro určení vhodnosti životního prostředí dle jejich nároků je využito práce Hromase (1990), kde zvažuje nároky jednotlivých druhů spárkaté zvěře a vyhodnocuje jejich optimum pro chov daného druhu zvěře. Jednotlivé nároky s vyjádřením optima pro chov mufloní zvěře, jejich porovnání s přírodními poměry v chovatelské oblasti Kamenice nad Lipou a hodnocení jejich významnosti jsou uvedeny v tabulce č.3. Tabulka č. 3 - Porovnání vhodnosti území s optimem pro chov mufloni zvěře Nároky na Optimum Nežádoucí Chovatelská oblast prostředí Kamenice nad Lipou Hory, nížiny Vrchovina, vyšší polohy Nadmořská výška Středohory, Max. nadm. výška 719 pahorkatiny a m.n.m. (Pelecký kopec) střední polohy do 1000 m Geologické Půdy minerálně Půdy minerálně středně podloží velmi silné a silné hluboké. Půdní typ Půdy podzolované Oligotrofní a mezotrofní a podzoly kambizem Půdní druh Půdy písčitohlinité jílovitohlinité Lesní oblast Dubové lesy a Klečové porosty, Smrkové lesy s příměsí podhorské bukové horské smrkové borovice, buku a jedle lesy lesy Výměra lesních 1500 ha a více Do 1000 ha Více než 1500 ha komplexů Klimatická oblast Mírně teplá Mírně teplá B5,8 (B2,3,6,10) raději Lednové teploty do -3ºC nižší vláhový index, lednové teploty do -3ºC Průměrná roční 6ºC a více Do 4ºC 6-7ºC teplota vzduchu Délka vegetačního 140 dnů a více Do 100 dnů 144 dnů období Průměr ročních 700 – 800 mm 650 - 700 mm

význa mnost 3

1 0 0 3

2 2

1 1 1

srážek (569,8 – 826,0 mm) Průměrný počet 40 – 60 dnů Nad 100 dnů 60 –80 dnů 1 dnů se sněhovou pokrývkou Průměrné Do 40 cm Nad 60 cm 50 cm, v lesních 2 maximum porostech do 30 cm sněhové pokrývky Průměrný počet 30 – 40 dnů 40 – 50 dnů 1 jasných dnů v roce Průměrné trvání 1672 hodin 2 1500 – 1800 hodin slunečného svitu v roce Z tabulky vyplývá, že oblast je optimu nejvíce vzdálena z hlediska požadavků na lesní oblast, průměrného počtu dnů se sněhovou pokrývkou a průměrného maxima sněhové pokrývky. Nežádoucí podmínky pro chov mufloní zvěře se nevyskytují. 5.3.4 Úživnost prostředí Úživnost prostředí nevystihuje, zda jsou konkrétní podmínky pro chov jednotlivých druhů spárkaté zvěře vhodné, ale prakticky určuje množství zvěře chované na určité ploše. Čím více zvěře je povoleno chovat, tím lépe se může se zvěří myslivecky hospodařit a dosahované chovatelské výsledky mohou být lepší. V praxi se honitba nebo její část podle charakteristiky přírodních podmínek zařazuje do jakostní třídy způsobem uvedeným v příloze č. 1 vyhlášky Mze č. 491/2002. Příloha posuzuje přírodní podmínky dle celkové charakteristiky lesů a bližší specifikace charakteru lesa. Pro srnčí zvěř ještě dle charakteristiky zemědělského využití pozemků polní části honitby – zemědělské oblasti. V této práci posuzované honitby pro chov mufloní zvěře byly v minulosti zařazeny do III. a od 18. 3. 1985 do IV jakostní třídy. 5.3.5 Vhodnost půd a úživnost sledovaného území Z hlediska chovu mufloní zvěře jsou nežádoucí půdy s obsahem vody v půdě, tedy místa mokrá a zamokřená, na kterých mufloní zvěř trpí častým přerůstáním spárků. Za vhodné půdy jsou považovány ty, na kterých lze předpokládat vznik podrostu. Pro vznik podrostu je nejdůležitější nadmořská výška určující zejména rozšíření druhů dřevin tvořící keřové patro. Ty se vyskytují zejména v podmínkách, které splňující jejich ekologické nároky. Pro vznik bylino-travní vegetace jsou nejdůležitější světelné podmínky pod porostem, proto její přítomnost je zásadně ovlivňována zakmeněním porostu, které je závislé především na věku porostu popř. lesním hospodaření. Předpoklad vzniku pestřejšího složení podrostu je obecně vyšší na řadách živných, avšak ani kyselé řady nelze vynechat, jelikož i ony umožňují výskyt rostlin, které mufloní zvěř s oblibou vyhledává – borůvka, objemová produkce biomasy je však obecně nižší. Na revíru Drážďany převažují živné řady a při dostatečném přísunu světla pod porost vzniká vysoká pokryvnost půdního povrchu bylino-travní vegetací. Keřové patro se z důvodu vyšší nadmořské výšky a drsnějších podmínek prostředí objevuje sporadicky.

Z hlediska rozdílných vlastností půd i v rámci jednoho půdního typu jsou půdy seřazeny do ekologických řad. Pro revír Drážďany je výskyt ekologických řad uveden v tab. č. 4. Tabulka č. 4 – Výskyt ekologických řad pro revír Drážďany Ekologická řada Celková výměra (ha) extrémní 0 kyselá 164,6 živná 542,93 obohacená humusem 15,7 celkem 723,23 obohacená vodou 19,89 oglejená 212,83 podmáčená 58,15 rašelinná 16,87 celkem 307,74 celkem 1030,97 * červeně jsou značeny půdy méně vhodné pro chov mufloní zvěře

% 16,0 52,7 1,5 70,2 2 20,6 5,6 1,6 29,8 100

Z tabulky vyplývá, že přibližně 70% revíru je vhodné z hlediska půd.

5.3.6 Posouzení vhodnosti prostředí na základě kvality trofejí Hromas (1990) uvádí, že kvalita trofejí je důležitým hlediskem pro posouzení konstituční kvality zvěře v jednotlivých populacích, neboť trofeje jsou výsledkem genetického založení zvěře, ale i vlivu vnějších (přírodních) činitelů a v neposlední řadě i myslivecké péče o zvěř. Kvalita trofejí má tudíž vypovídací schopnost o všech vlivech působících na spárkatou zvěř. Ve výsledcích práce Hromase je oblast na okrese Pelhřimov uváděna na prvním místě z hlediska produkce nejsilnějších trofejí, odstřelu zvěře s medailovými trofejemi a je tedy v této práci po právu považována za jednu z předních oblastí s nejlepším chovem mufloní zvěře v ČR. 5.3.7 Ostatní podmínky důležité pro chov mufloní zvěře Další podmínkou, kterou je zapotřebí se zabývat při zavádění chovu mufloní zvěře je možnost vlivu na zvěř v oblasti se již vyskytující. V celé oblasti se jako další druhy spárkaté zvěře vyskytuje zvěř srnčí průměrné kvality a zvěř černá. Hromas (1990) uvádí, že chov mufloní zvěře se zvěří srnčí je možný za dodržení určitých podmínek. Společný chov se zvěří černou je bezproblémový. Kamler, Homolka, Koubek (2004) uvádějí, že nejméně problematický je společný chov se srnčí zvěří, se kterou si nejméně konkuruje. Pokud se na jedné lokalitě vyskytují další druhy spárkaté zvěře, jsou již konflikty v lesním hospodářství dosti pravděpodobné. Z výše uvedených podmínek se jedná především o potravní konkurenci v zimním období u krmelců. Ve vegetačním období si zvěř příliš nekonkuruje (rozdílná potravní specializace) a společný výskyt obou druhů na téže pastevní ploše je běžným jevem.

Za nevhodné lokality pro chov mufloní zvěře je také nutno považovat ty, na nichž je zaveden chov domácích ovcí. Jedná se zejména o možný přenos chorob, především tzv. kulhavosti – hniloby spárků. Chov domácích ovcí se v oblasti nevyskytuje. 5.3.8 Celkové hodnocení a závěr Celkově lze považovat celou oblast, pro chov mufloní zvěře, za velice vhodnou, což dokazuje i analýza – Vymezení území pro chov zvěře zpracovaná oborem státní správy lesů a myslivosti Mze ČR v roce 1998. Největším nedostatkem prostředí je zimní období, které je charakteristické vyšší a dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. Na špatnou úživnost prostředí v zimních měsících ukazuje i přítomnost zvěře dančí, která se v celé oblasti vyskytuje zhruba od konce dubna do začátku listopadu, kdy odchází zpět do mírnějších podmínek území jejího běžného výskytu na Jindřichohradecko. Za jistý nedostatek je možno považovat druhové složení lesních porostů s převahou jehličnanů – smrku. Mufloní zvěř je vůči tomuto prostředí tolerantní a jeho nedostatek je mnohonásobně kompenzován výrazným zastoupením luk v oblasti, které jsou základním zdrojem potravy této zvěře. Chov mufloní zvěře je však možný pouze za předpokladu optimální výše stavů zvěře a dostatečně kvalitní myslivecké péče především v zimním období.

6. Historie a současnost chovu mufloní zvěře Mufloní zvěř nebyla na Pelhřimovsku původní zvěří. Podle literárních údajů (Mácha, 1997) byl první náhodný pokus o její vysazení proveden v 50 letech. V té době bylo vysazeno několik kusů v okolí vrchu Křemešník do volnosti, zvěř však v krátké době opustila své stanoviště a kompletně přešla na Jihlavsko. V roce 1971 se u bývalého lesního závodu Kamenice nad Lipou zrodil záměr vysadit mufloní zvěř jižně od Pelhřimova, systematicky s ní pracovat a koncepčně řídit její chov podle nejpřísnějších chovatelských kritérií. Celá akce byla odborně řízena VÚLHM Zbraslav. Pracovníci VÚLHM posoudili vhodnost režijních honiteb Drážďany a Johanka pro chov mufloní zvěře a doporučili celý záměr realizovat. Obě honitby spolu sousedily a vytvářely společný komplex o výměře 2138 ha (Drážďany 1149ha a Johanka 989 ha).

6.1 Aklimatizace a zazvěřování S celou akcí bylo započato v roce 1972. Po zajištění veškeré potřebné dokumentace bylo vybráno vhodné místo pro výstavbu aklimatizační obůrky a ta následně vybudována. Aklimatizační obůrka byla vybudována v honitbě Drážďany, její velikost byla asi 4,80 ha. Jednalo se o plochu s jižní expozicí v nadmořské výšce 640 – 650m. Byla tvořena vysokým smrkovým lesem (1,50 ha), smrkovou tyčovinou (0,90 ha), smrkovými mlazinami (1,30 ha), náletem a zabuřenělou plochou s břízou, jívou, jeřábem, krušinou a bezem červeným (0,60 ha) a především bývalou lesní školkou (0,40 ha). V obůrce byly dvě studánky a příkop se stálou vodou. Celá obůrka byla obehnána pletivem vysokým 2,50 m. V obůrce byla prováděna jak vlastní aklimatizace, veterinární vyšetření, přeléčení zvěře tak i selekce jedinců nevhodných pro další chov. Na základě doporučených oblastí VÚLHM bylo současně započato se zajišťováním geneticky kvalitní zvěře vhodné do podmínek vrchoviny. Během několika let se postupně podařilo získat zvěř z tehdy špičkových chovů v Čechách. První zvěř byla dovezena v lednu a únoru 1973 z obory Lesního závodu Opočno v počtu 14 kusů, další pak z režijní honitby Karlova Huť LZ Horšovský Týn v počtu 8 ks.Celkem bylo do obůrky v roce 1973 vysazeno 22 kusů, přírůstek činil 8 muflončat. Začátkem února 1974 byla přivezena další zvěř a to z honitby Zaječiny LZ Žamberk v počtu 5 kusů. V letech následujících byla dovezena zvěř i z dalších lokalit. Jednalo se o zvěř z honitby Němčí LZ Litoměřice, honiteb Mysliveckého sdružení Orlické podhůří a Brandýs nad Orlicí, z obory Velké Meziříčí Lesního závodu Nové Město na Moravě. Hlavní zazvěřování bylo tedy uskutečněno v několika prvních letech, ale i po dobu následujících devíti let se zvěř nadále příležitostně vysazovala. Toto vysazování bylo prováděno za účelem rychlejšího zvýšení stavů mufloní zvěře při současném zavádění zvěře ze všech kvalitních chovů. Celkem bylo dovezeno 82 kusů. Tabulka č. 5 – Složení dovezené zvěře Počet Kusů %

Muflonů 13 16%

muflonek 40 49%

muflončat 29 35%

Dospělá zvěř byla dovážena převážně ve věku v rozmezí I. a II. věkové třídy, neměla pochopitelně standardní parametry, pouze dva starší mufloni dosahovali medailových bodových hodnot. Tabulka č. 6 – Procentické složení dovezené zvěře v rámci jednotlivých chovů.

Původ zvěře obora LZ Opočno režijní honitba Karlova Huť LZ Horšovský Týn režijní honitba Zaječiny LZ Žamberk režijní honitba Němčí LZ Litoměřice honitba MS Orlické podhůří (populace zvěře ze Zaječin) Honitba MS Brandýs nad Orlicí obora Velké Meziříčí LZ Nové město na Moravě

% z celkového množství 24 17 6 9 33 11

Jelikož v obou honitbách mysliveckých sdružení převážně žila kvalitní zaječinská populace, lze tedy říci , že celkem 40% dovezené zvěře pocházelo ze Zaječin, která byla doplněna dalšími, tehdy kvalitními chovy z Čech. V aklimatizační obůrce byla prováděna základní veterinární opatření. Před vypuštěním zvěře z transportní bedny do obůrky byl zvěři podáván Thibenzol, později Mebendazol nebo Mebenvet. Zvěř byla opakovaně koprologicky vyšetřena a trvale veterinárně sledována. Nebezpečné druhy parazitů nebyly nikdy zjištěny a stále bylo v jadrném krmivu podáváno některé z léčiv (Telmin či výše uvedené). Trvale bylo pečováno o hygienu krmelců a jejich okolí a po vypuštění zvěře do volnosti byla asanována krmeliště i celá obůrka. Veškerá vysazená zvěř byla zpočátku značkována kupírováním slecha, později ušními značkami a část zvěře byla značkována na boku tekutým dusíkem. Zvěř byla vypouštěna z obůrky v měsíci květnu, t.zn. po vykladení muflončat, někdy i později a v prvním roce dokonce až v měsíci říjnu. Zvěř byla před vypuštěním selektována, jelikož ne všechna byla chovatelsky vhodná. Při vypouštění zvěře bylo dbáno na maximální klid v okolí celé obůrky a po odstranění vrat byl zvěři umožněn volný odchod. Zvěř pomalu opouštěla obůrku a často se vracela. V okolí obůrky byly umístěny další tři krmelce a uvnitř se stále ještě přikrmovalo. Zvěř se pohybovala po několik let a zvláště v zimním období okolo obůrky, kde byl prováděn i odchyt. Od začátku vypouštění zvěře byl sledován její rozptyl. Zvěř z podstatné části odmigrovala mimo honitbu Drážďany a postupně se vytvářely i nové kmeny ve všech okolních honitbách. Obě honitby státních lesů nemohly z důvodu velkého akčního rádiusu mufloní zvěře vystačit jejímu pohybu a potřebám, v nových kmenech bylo také nutno selektovat nekvalitní jedince a redukovat tak celkové množství zvěře. Bylo proto nutné provádět cílevědomý chov této zvěře na širším prostoru. Z tohoto důvodu bylo nezbytné vytvořit chovatelskou oblast.

6.2 Založení oblasti pro chov mufloní zvěře Oblast pro chov mufloní zvěře byla vytvořena po předchozím odsouhlasení Českého mysliveckého svazu v Pelhřimově, Lesního závodu Kamenice nad Lipou, po předchozím povolení JčSL České Budějovice a po schválení ONV odboru VLHZ v Pelhřimově. Oblast byla utvořena 1. dubna 1975 a zahrnovala honitby uvedené v tabulce č.7.

Tabulka č. 7 – Honitby patřící do chovatelské oblasti a jejich výměry Název MS Rodinov Častrov Metánov ( posději sjednoceno s MS Častrov) Litkovice Veselá Mezná (později MS Rynárec) Libkova Voda Ústrašín Střítež u Božejova (později MS Božejov) Babín ( později MS Těmice) Kamenice nad Lipou Honitba Drážďany LZ Kamenice nad Lipou Celkem

Výměra (ha) 1678 1254 554 1765 1829 822 1335 1719 820 966 1035 2138 15915

Záměrem a cílem celé akce byl úkol zavést a zajistit na okrese Pelhřimov kvalitní chov mufloní zvěře v oblasti ve spolupráci OV ČMS a Státních lesů, LZ Kamenice nad Lipou a pod patronací ONV. Snahou a cílem bylo získat co nejkvalitnější mufloní trofeje. Z tohoto důvodu byla vysazována pouze nejjakostnější zvěř ze všech kvalitních chovů v ČSR. Pro zásady hospodaření se zvěří mufloní byl vytvořen ,,Statut oblasti pro chov mufloní zvěře na okrese Pelhřimov‘‘ ve kterém byly uvedeny základní povinnosti, práva a zásady chovu, jež měly být dodržovány uživateli honiteb. Celý statut tak charakterizuje cílevědomost a charakter tehdejšího chovu mufloní zvěře. Sčítání mufloní zvěře bylo prováděno v celé oblasti, byl řádně sledován poměr pohlaví a stáří zvěře. Poradní sbor připravil návrh plánu chovu a lovu této zvěře, který předložil ke schválení ONV v Pelhřimově. Při sestavování návrhu bylo dbáno, aby byl co nejdříve docílen normovaný kmenový stav. Po dosažení tohoto normovaného stavu byl globální plán chovu a lovu v celé oblasti rozpuštěn na jednotlivé honitby. Plán lovu ,,sklizňových beranů‘‘ nebyl realizován do roku 1978. Od roku 1975 byl prováděn průběrný odstřel pouze v nejnutnějších případech a na pokyn ONV na základě zvláštních povolení. Omezil se na průběrný odstřel mladých kusů a holé zvěře. Do doby, než bylo dosaženo plánovaných normovaných stavů, byla zvěř chována v takovém poměru aby zajistila maximální reprodukci stavů. Po dosažení normovaného stavu se upravilo vnitřní složení populace na poměr pohlaví ve prospěch beranů. Kritéria průběrného odstřelu byla stanovena poradním sborem. Průběrný odstřel prováděli pouze instruovaní členové MS až do doby dosažení normovaného stavu a to tak,

aby byl odstřel odpovědně zajištěn a nedocházelo k likvidaci jedinců, vhodných pro další chov. Také pozdější odstřel ,, špičkových sklizňových beranů ‘‘ byl prováděn po dohodě poradního sboru a na základě rozhodnutí ONV. Poradnímu sboru byly předkládány všechny ulovené trofejové kusy mufloní zvěře. Vyhodnocení prováděli stanovení členové poradního sboru vždy do jednoho měsíce po ukončení zákonné doby odstřelu. Trofeje musely být předloženy vždy řádně upravené na přehlídky. Utvořením oblasti pro chov mufloní zvěře a poradního sboru oblasti nebyla dotčena práva a povinnosti jednotlivých uživatelů honiteb, plynoucí ze smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti dle tehdejšího legislativních předpisů (zákona č. 23/62 Sb. a vyhlášky č. 59/69 Sb.). Celkové hospodaření a výkon práva myslivosti byl i nadále v jednotlivých honitbách prováděn zcela samostatně a nezávisle ve smyslu výše citovaných zákonů s vyjímkou chovu a lovu zvěře mufloní. Hlavní zásadou pro hospodaření s mufloní zvěří byly chovatelské zásady uvedené výše a spolu s poradním sborem byly řešeny takto: a) Bylo prováděno společné sčítání zvěře v celé oblasti s tím, že výsledek sčítání ve všech honitbách byl použit k sestavení plánu chovu a lovu v oblasti kterou vypracoval poradní sbor a předložil ONV. b) Poradní sbor současně s vypracováním návrhu plánu chovu a lovu za oblast vypracoval rozdělovník odlovu dle jednotlivých honiteb, který po schválení ONV byl podkladem pro vypracování plánu chovu a lovu jednotlivých honiteb v oblasti. c) Výhledově se poradní sbor podílel na vypracování společného plánu péče o zvěř (zvěřní políčka apod.) pro celou oblast. Plnění tohoto bodu bylo kontrolováno poradním sborem. d) Krmení – zajištění – kontrola. ONV pověřil členy poradního sboru, aby prováděli kontrolu krmení v celé oblasti. e) Zdravotní stav zvěře – veterinární péče: ONV zajistilo přísnější veterinární dozor a kontrolu chovatelské oblasti. Nutná byla těsnější spolupráce se Státním veterinárním ústavem lovné zvěře v Jihlavě. Oblast řídilo ONV v Pelhřimově a pověřovalo poradní sbor přípravou všech podkladů a kontrolou jejich plnění. Poradní sbor byl jmenován ONV v počtu 5 – 7 členů ze zástupců St. lesů, OV ČMS a mysliveckých hospodářů. Myslivečtí hospodáři všech honiteb v oblasti tvořili pak rozšířené plénum poradního sboru v oblasti při řešení některých zásadních otázek. Poradní sbor řídil zástupce ONV a jmenoval jednoho z členů na řízení administrativy poradního sboru. Jmenovaný poradní sbor pod vedením ONV na svém zasedání řešil veškeré záležitosti spojené s činností oblasti. Zasedání výboru svolával předseda poradního sboru následovně: 1. Pravidelné zasedání za účelem sčítání zvěře, zpracování podkladů pro plán chovu a lovu a před zahájením odstřelů. Dále pak za účelem zhodnocení provedeného odstřelu. 2. Za účelem řešení závažných záležitostí spojených s činností oblasti nebo na požádání některé ze zúčastněných stran. Veškeré zasedání poradního sboru řídil předseda a v jeho nepřítomnosti místopředseda. Usnesení poradního sboru byla závazná pro všechny členy poradního sboru a rovněž tak po schválení ONV pro všechny uživatele zúčastněných honiteb. Na jednání poradního sboru musely být dány veškeré návrhy, pokud o to kterákoliv ze zúčastněných stran požádala. Z každého zasedání poradního sboru byl pořízen zápis, který byl vypracován v průběhu zasedání a poradním sborem jeho správnost ověřena.

Odstřel mufloní zvěře byl prováděn na základě schválených plánů chovu a lovu v jednotlivých honitbách samostatně. Odlov nejsilnějších trofejí v oblasti byl přidělován jednotlivým uživatelům honiteb podle určitého časového programu tak, aby se všichni podíleli na tomto odstřelu stejnou měrou. V případě, že měla určitá honitba přidělen odstřel této špičkové trofeje a byla zvěř v honitbě sousední, bylo možné po předchozím projednání v poradním sboru uskutečnit její lov v zákonné době lovu členem honitby, která měla odstřel povolený, ale za doprovodu mysliveckého hospodáře té sousední honitby. Trofej náležela lovci a zvěřina honitbě, kde byla zvěř ulovená. Lovec byl povinen hradit případné náklady spojené s lovem. Oblast pro chov mufloní zvěře vpředu uvedených honiteb byla ustanovena dnem 1. dubna 1975 a její trvání nebylo nikterak časově omezeno. Práva a povinnosti, které vyplývaly ze statutu oblasti, jakož i usnesení, která vyplývala ze zasedání poradního sboru byla závazná jak pro organizace jimž příslušelo právo myslivosti, tak i pro uživatele zmíněných honiteb a jejich případné právní zástupce. Ke zrušení oblasti, vzhledem k celospolečenskému významu, chovatelským zásadám, vynaloženým prostředkům a vynaloženému úsilí mohlo dojít jen ve zcela vyjímečných a odůvodněných případech, po předchozím odsouhlasení OV ČMS a rozhodnutí ONV v Pelhřimově. Vzhledem k náročnosti mufloní zvěře na klid bylo účelné v celé oblasti zajistit: a) zákaz používání účelových komunikací Státních lesů k rekreačním účelům nebo i průjezdům pro veřejnost. b) v omezené době a to zejména v době kladení mláďat t. j. od 1.3. do 15.6. a v zákonné době lovu každého roku vydat zákaz vstupu do lesního komplexu Drážďany, případně do ostatních lesních částí, kde se zvěř mohla zdržovat (návrh vždy upřesnil poradní sbor). c) Ve všech honitbách mimo chovatelskou oblast, kam se zvěř z oblasti rozšíří bylo postupováno buď revizí hranic chovatelské oblasti nebo likvidací této zvěře. Na základě návrhu poradního sboru rozhodovalo ONV. Schválení statutu bylo provedeno tím způsobem, že všechna vyhotovení byla doplněna datem schválení, razítky a podpisy oprávněných osob uvedených orgánů. Změny statutu nebo jeho případné doplňky byly možné po zkušenostech s provozem oblasti a na základě návrhu kterékoliv ze zúčastněných stran s podmínkou, že návrh změny by sledoval zlepšení chovatelských záměrů, cílů nebo výsledků oblasti a bude doporučen poradním sborem oblasti. Změny nebo doplňky nabývaly platnost až po schválení všemi orgány, které schválily původní znění statutu. Porušení zásad statutu by bylo považováno za hrubé poškození kolektivních zájmů myslivosti a podle míry závažnosti by byly projednávány s příslušnými orgány. Dne 15.1. 1981 se stal na základě zkušenosti s řízením a s provozem oblasti, po předchozím odsouhlasení rozšířeným poradním sborem a schválení odborem VLHZ ONV Pelhřimov, součástí ,,Statutu oblasti pro chov mufloní zvěře na okrese Pelhřimov‘‘, doplněk pro oddíl B – chovatelská opatření. Pro rychlou informovanost, přehled, případně potřeby usměrnění dalšího lovu poradním sborem byly předkládány veškeré trofeje ještě před preparací( tj. v kůži) k předběžnému posouzení a ohodnocení. Předkládány byly předsedovi poradního sboru, v jeho nepřítomnosti jinému členovi poradního sboru. Pro posouzení chovné hodnoty ulovených kusů, zjištění kraniometrických hodnot a pro účely vědecké byly předkládány všechny vypreparované lebky holé mufloní zvěře na chovatelské přehlídky spolu s trofejovou zvěří. Lebky veškeré zvěře nebyly seřezávány a vraceny majitelům (mimo trofejí) a byly uloženy u poradního sboru

k dispozici pro výše uvedené účely. K správnějšímu posouzení chovatelské hodnoty kteréhokoliv uloveného kusu, ale i pro potřeby administrativní (evidenční) byla potřebná skutečná hmotnost kusu. Proto byl každý ulovený kus vážen přesně dle dispozic a nebyla hmotnost pouze odhadována. Hmotnost byla zjišťována u veškeré zvěře vyvržené a bez hlavy. Poradnímu sboru byly pro chovatelské přehlídky předkládány veškeré trofeje i od kusů ulovených loveckými hosty. Jednotlivé honitby předkládaly též všechny požadované trofeje na kteroukoliv státní nebo i mezinárodní výstavu. Odchyt mufloní zvěře, přesun do jiných honiteb mimo chovatelskou oblast a prodej byl prováděn pouze s vědomím a po řádném schválení poradním sborem oblasti. Bez souhlasu poradního sboru prováděn nebyl. Poplatkový odlov mufloní zvěře cizími státními příslušníky zásadně prováděn nebyl. 31.srpna 1983 byly k chovatelské oblasti, po schválení ,,Statutu oblasti pro chov mufloní zvěře na okrese Pelhřimov‘‘ včetně ,,Doplňku č.1‘‘, vlastními členskými schůzemi přičleněny 3 honitby z okresu Jindřichův Hradec a 1 z okresu Pelhřimov viz. tabulka č.8. Toto rozšíření bylo nutné z důvodu odmigrování zvěře do těchto honiteb. Tyto honitby bylo nutné začlenit z důvodu možné násilné likvidace zvěře mimo oblast, a proto se raději začlenily do oblasti pod centrální řízení. Tabulka č. 8 – Nově začleněné honitby

Název MS Nová Včelnice Zdešov Jarošov nad Nežárkou Dobrá Voda Oblast rozšířena o Celkem oblast

Výměra (ha) 2736 1521 1926

okr. Jindřichův Hradec

1774 7957 26971

Z důvodu integrace honiteb uvnitř oblasti byla celková výměra vyšší než po přičtení výměry výše uvedených honiteb k původní výměře, která činila 15915 ha. Pro správné hospodaření se zvěří mufloní byly pro myslivce každoročně zajišťovány instruktáže za účasti předních odborníků v chovu mufloní zvěře. Hned zpočátku byla tedy zahájena důsledná a přísná selekce, především v holé zvěři, aby se nemohli nekvalitní jedinci uplatnit v nově vytvořeném genofondu. 6.3 Péče o zvěř Při zaváděná chovu v oblasti bylo zřízeno nebo obnoveno hned několik políček pro zvěř a doplněna celá síť krmících zařízení. Podobně se postupovalo i v ostatních honitbách oblasti, aby dostatečný počet krmných zařízení byl zárukou, že nedojde k postupnému vytlačování především zvěře srnčí. Nová zařízení musela být dostatečně pevná a musela mít i dostatečně dimenzovaná korýtka a všude solníky. U starších zařízení se často na stávající konstrukci připojovala konstrukce nová. K přikrmování se používalo z objemových krmiv převážně luční seno, kvalitní otava nebo jetel, z jadrných pak hlavně oves, žaludy, kaštany, kukuřice a jadrná směs M1 i některá

granulovaná krmiva jako vojtěška, jetel a vyráběly se i lesní granule. Obsahovaly jak zelenou hmotu z listnáčů, tak i z jehličnanů, vlčí bob, kopřivu, maliník, ostružiník, borůvčí – vše v různých kombinacích, někdy zakapávané tekutou melasou. Složení bylo vždy podrobeno rozboru a k posouzení veterinárním dietetikem. Uvedené granule se přikrmovaly spolu s ostatními komponenty v tzv. jadrných směsích, kde byly obsaženy i lněné tobolky, někdy se přidávalo melasové krmivo a jako dietetikum často sušené jablečné výlisky, sušené bramborové vločky a vzácně i sušené řepné řízky. Tyto druhy jednak upravovaly celkovou strukturu krmné směsi, zchutňovaly ji a jednak upravovaly i obsah živin a dietetické vlastnosti směsi. V tomto směru plnily zvláště prospěšnou funkci jablečné výlisky, nebo i řepné řízky. Jako minerální přísada se do některých krmiv tehdy přidával Osteozon C. Z dužnatých krmiv byla nejvíce předkládána krmná řepa a kapusta, někde se navážely i syrové jablečné výlisky a rovněž se využívaly čerstvé odpady ze zeleniny. V honitbě Drážďany byla zřízena menší silážní jáma a silážovaly se tam jablečné výlisky, vyřazená dužina z výrobny dětské výživy, melasové krmivo, sekaná ječná sláma a seno. Do takto silážované směsi se ještě přidával oves. V okolních honitbách bylo přikrmování na mnohem nižší úrovni než ve výše uvedených režijních honitbách. Z jadrných krmiv byl předkládán především oves, z objemových kvalitní seno nebo jetel a z dužnatých krmná řepa a kapusta. Nikdy u zvěře nebyly pozorovány jakékoliv zažívací potíže nebo dokonce úhyny. 6.4 Vývoj počtu stavů zvěře v oblasti a ukončení chovu Plánování bylo prováděno za celou oblast, ale především pro jednotlivé honitby kdy se vycházelo z jejich sčítaných stavů, které byly pochopitelně podkladem pro celkové plánování. Jednotlivé honitby musely plnit plánovaný odlov, ale v případě odmigrování zvěře do sousední honitby, plnil odlov sousední revír. Nejdůležitější však bylo splnění plánu pro celou oblast. Plnění plánu bylo poměrně vyrovnané a činilo 101%. V polovině 80.let docházelo k úpravě normovaných stavů. Tato změna NKS mufloní zvěře v jednotlivých honitbách oblasti byla uložena odborem VLHZ JčKNV České Budějovice s ohledem na nadále neúnosné škody mufloní zvěří. 24.1.1985 odbor vodního a lesního hospodářství a zemědělství sdělil všem uživatelům oblasti chovu mufloní zvěře, že MZVž ČSR udělilo následující výjimku z doby hájení a lovu mufloní zvěře. Byl povolen lov muflončat a muflonů všech věkových tříd a to do 15.2.1985. Odstřel měl být zaměřen především na nekvalitní muflončata, průběrné muflony a rovněž na trofejové muflony III. věkové třídy. Zásadně se nepovoloval odstřel dospělých muflonek. Současně MZVž ČSR ukládalo zabezpečit odchyt živé zvěře v maximální výši. Provedený odstřel každého kusu byl neprodleně oznámen předsedovi poradního sboru oblasti. Veškerá ulovená zvěř do konce února 1985 (odstřel i odchyt) byla vykázána v plnění plánu chovu a lovu I roku 1984. Od 18. 3. 1985 odbor vodního a lesního hospodářství a zemědělství ONV Pelhřimov po projednání s předsedou MK OV ČMS stanovil dle tehdejších předpisů o myslivosti změnu klasifikace honiteb pro mufloní zvěř. Výměra klasifikované plochy a koeficient očekávané produkce (0,8) se neměnily. Od 1.1.1985 tak byly plány chovu a lovu I vypracovávány dle nové klasifikace. Před přičleněním posledních 4 honiteb byla výše normovaných stavů stanovena na 150 kusů (15915 ha), po přičlenění 175 kusů (26 971ha), první úpravou byla výše snížena na 125

kusů a naposledy je udáván NKS 76 kusů a snížena výměra oblasti o 3 honitby z okresu Jindřichův Hradec na 20394 ha. Průměrné plnění pak za celkovou dobu chodu oblasti pokleslo na 98%. ONV v Jindřichově Hradci a v Táboře si tehdy začaly samostatně řídit odlov rozptýlené zvěře ve svých okresech. V první polovině 80.let rozproudilo tehdejší vedení závodu kampaň, jejímž hlavním cílem bylo zlikvidovat veškerou mufloní zvěř. To vše na základě neúnosných škod. Rokem 1987 byla chovatelská oblast zrušena. Od zahájení chodu oblasti tedy od roku 1975 do roku 1987 bylo celkem uloveno 971 kusů mufloní zvěře včetně zvěře vytříděné selekcí v aklimatizační obůrce. Tabulka č.9 - Podíl jednotlivých skupin zvěře na celkové výši odlovu odstřel muflon I II 140 95 (51%) (35%)

III 39 (14%)

celkem 274 (28%)

muflonka

muflonče

celkem

odchyt celkem

250 (26%)

447 (46%)

744 (77%)

227 (23%)

Jelikož se zvěř mufloní stala nežádoucí, tak se všechny honitby ujaly nabízené možnosti lovu a zvěři byla z tohoto pohledu věnována velká pozornost. Skutečné stavy zvěře mufloní byly vyšší než stavy normované, ne však o tolik, jako bývá často zmiňováno. Dle různých názorů byly stavy snad až 600 kusů, dle textové části LHP pro LHC Pelhřimov 400 kusů. Na vzniku takto vysokých čísel se podílela skutečnost, že mufloní zvěř tvořila z důvodu špatně prováděného odstřelu a zatajování skutečných stavů v režijních honitbách lesního závodu velice početné tlupy. Běžným jevem v blízkosti lesního komplexu bylo pozorování tlup běžně čítajících 80 kusů. Tato skutečnost se největší měrou podílela na vzniku škod. Jednalo se tedy převážně o lokální přezvěření. V průběhu přibližně 10 let po zrušení oblasti (od roku 1987) se ulovilo dle údajů OÚ Pelhřimov, Jindřichův Hradec a Tábor celkem jen 256 kusů. Tabulka č. 10 – Odlov mufloní zvěře po zrušení chovatelské oblasti dle okresů okres Pelhřimov Jindřichův Hradec Tábor celkem

muflon 28 5 12 45

muflonka 81 10 13 104

muflonče 79 9 19 107

celkem 188 24 44 256

Normované stavy byly dle údajů OÚ překročeny přibližně o 80 kusů dle původní výše norm. stavů popř. o 130 kusů dle výše normovaných stavů po první úpravě.

6.5 Kvalita chovu mufloní zvěře Předpoklad vzniku špičkových trofejí v oblasti byl dán především genetickou kvalitou dovezené zvěře, vhodnými podmínkami prostředí pro chov muflona a v neposlední řadě vysoce organizovanou a kvalitně prováděnou mysliveckou péčí o zvěř. Celkové chovatelské výsledky na výstavách jednoznačně ukázaly, že chovatelská práce ve své náročnosti přinesla kladné výsledky. Z celkem 219 ulovených muflonů bylo na jednotlivých výstavách dosaženo medailových hodnot uvedených v tabulce 11. Tabulka č. 11 – Počet medailových muflonů na jednotlivých výstavách Výstava

Zlatých (205,00 b. +)

Stříbrných (195,00-204,99 b.)

Nitra 1980 Brno 1985 Nitra 1990 Lysá n.L. 1996 Celkem

10 37 24 1 72

6 21 12 1 40

Bronzových (185,00 – 194,99 b.) 4 10 18 1 33

celkem

20 68 54 3 145

Kromě výstavy v Lysé nad Labem, kde nelze hodnotit průměrný věk a bodovou hodnotu z důvodu malého počtu trofejí lze říci, že první dvě výstavy byly z hlediska obou hodnot velice podobné, což ukazuje na skutečnost stejného dodržování chovatelských pravidel i při vyšším počtu zvěře. V Nitře 1990 pokles obou hodnot je výsledkem likvidací zvěře a nedostatkem beranů III. věkové třídy. Nedostatek těchto beranů je možno vidět v tlaku po redukci stavů v polovině 80.let, sledování průběrných parametrů bylo až na druhém místě. Medailových trofejí dosahovali berani již ve věku tří let a všichni berani 4-letí. Byl dokonce odchycen i jeden dvouletý muflon v bodové hodnotě 185,25 b. CIC. Nejsilnější trofejí byl osmiletý beran o bodové hodnotě 234,25 bodů CIC. Charakteristickým znakem mufloních toulců byla u této populace síla obvodů. V Nitře u tříletého berana dosáhl obvod v první třetin hodnot 28,0 a 28,4 cm a podobně tříletý muflon v Brně 27,5 cm. Vysokých hodnot nabývaly i délky toulců u muflončat, u nadějných jedinců se pohybovaly v hodnotách 30 cm, lednové pak 35 cm i více. V jednom případě chybně ulovené muflonče již koncem listopadu dosáhlo délky toulců 40,8 a 41,0 cm a rozlohy 51,0 cm. Na výstavě v Brně 1985 dva čtyřletí berani přesáhli hodnotu 220 bodů CIC. Velký přínos oblasti byl i pro tuzemské zazvěřování. Z celkového počtu 227 odchycených jedinců což představovalo 23 % odlovu bylo již 25 (52%) muflonů s nadějí na některou z medailí. O zvěř z Pelhřimovska byl tehdy vysoký zájem.

6.6 Současnost chovu

Po cílené likvidaci zvěře počínaje rokem 1987 došlo ke snížení stavu zvěře na množství, které hraničilo s vlastní existencí populace. Stav zvěře byl tehdy nižší než minimální. Tento stav nastal přibližně v polovině 90. let. Z celé bývalé oblasti se zvěř

vyskytovala a pohybovala jen uvnitř lesního komplexu Drážďany a mimo něj byla spatřována jen vyjímečně. Postupem času byla zvěř čím dál více spatřována i mimo tento komplex. V současné době se v bývalé oblasti vyskytuje 20 – 25 kusů mufloní zvěře, která se objevuje v rámci vegetačního období v podobě menších tlup a až v době nouze jako celistvá tlupa. Tato zvěř zde bývá pozorována v průběhu celého roku, nejvíce však od období říje do jara. Současná existence mufloní zvěře je možná jen na základě tolerování uživatelů jednotlivých honiteb a vlastníků lesa, především LČR. Současné škody jsou zcela zanedbatelné, vznikají jen v zimě a jejich výše je přímo odvislá od výšky a trvání sněhové pokrývky. Současný chov je řízen hospodáři mysliveckých sdružení, v nichž se zvěř vyskytuje. Je to především honitba Drážďany Lesů Pelhřimov a.s. a honitby mysliveckých sdružení Častrov, Rynárec, Božejov, Mezná a Veselá. Lov zvěře je prováděn dle instrukcí mysliveckých hospodářů a jejich dodržování často záleží na uvážení jednotlivých členů. Oficiálně je možný lov veškeré zvěře holé a muflonů I. věkové třídy. Pro odlov trofejové zvěře II. a III. věkové třídy je nutno požádat o povolení odbor státní správy lesů a myslivosti v současné době na Městském úřadě v Pelhřimově. Kvalita současné populace mufloní zvěře je průměrná. Od roku 1995 bylo uloveno 11 beranů starších tří let. Z tohoto počtu bylo 9 v medailových hodnotách – 1 zlatý, 4 stříbrní a 4 bronzový. Mufloni v současné populaci jsou charakterističtí dobrou rozlohou a délkami toulců, avšak paradoxně oproti bývalé kvalitě mufloních toulců, podprůměrnými obvody. Tato skutečnost může být způsobena vzájemným prokřížením populace a nižší kvalitou zbytkové populace ze které současná vznikla.

Tabulka č. 12 – Bodové hodnoty trofejí od roku 1995

místo ulovení honitba Lesů Pelhřimov a.s. MS Častrov MS Skrejšovy MS Častrov MS Mezná MS Častrov úhyn MS Častrov MS Častrov honitba Lesů Pelhřimov a.s. honitba Lesů Pelhřimov a.s.

rok ulovení 1999 2001 2001 2004 2005 2005 2005 2006 2006 2006

věk 4 4 4 3 5 5 3 3 4 4

body CIC 192,50 197,55 192,15 189,00 205,35 197,75 181,65 189,50 198,35 202,75

Celkový odlov mufloní zvěře se v letech 2000 až 2003 pomalu zvyšoval a v roce 2004 a 2005 dosáhl zatím nejvyšší hodnoty.

Tabulka č. 13 – Odlov mufloní zvěře na okrese Pelhřimov od roku 2000

rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

muflonů 2

muflonek 0

muflončat 1

nebyly zjištěny údaje 2 2 4 3

1 5 3 2

3 6 6 4

celkem 3 3 0 6 13 13 9

Bývalá chovatelská oblast Kamenice nad Lipou je klasickým případem současného přístupu ke zvěři. O existenci současných chovů nerozhoduje tedy jejich kvalita, ale to zda, daná zvěř působí škody. Zda jsou tyto škody úměrné či nikoliv a důvod proč vznikají je už na posouzení majitele lesa a jeho dohodnutí se s uživatelem honitby, do které daný honební pozemek patří. Chovatelská oblast za své existence prokázala, že při cílevědomém a řízeném přístupu ke zvěři je možno dosáhnout výborných výsledků. Celý úspěch a jeho trvalost byl závislý na každém členovi chovatelské oblasti, který byl článkem vzájemně propojeného řetězu. Pokud tento článek neplní svou úlohu tak jak má, pak se nefunkčním stává celý řetěz. Záměr zavést mufloní zvěř na okrese Pelhřimov se zrodil na tehdejším lesním závodě. Záměr zrušit chov mufloní zvěře také. Už jen tyto protichůdné názory poukazují na to, kde se v rámci chovatelské oblasti stala chyba. Za škody, které byly záminkou pro zrušení tak kvalitního chovu, byli tehdy označeni zaměstnanci lesního závodu, kteří však jednali pouze dle pokynů vedení, které je posléze obvinilo a potrestáni byli odejmutím peněžitých prémií. Dalším viníkem byl dle vedení lesního závodu poradní sbor, který byl obviněn ze špatného vedení celé oblasti. Tyto názory byly vštípeny i všem tehdejším orgánům řídícím myslivost – ONV odbor VLHZ apod. Posledním viníkem byla mufloní zvěř a byla jednoznačně označena za zvěř, která škody působí vždy. Z těchto důvodů nebyly stavy zvěře sníženy jen na únosnou mez, ačkoliv porosty byly již poškozené. Ze strany většiny myslivců vedoucích chov již nebyl zájem o mufloní zvěř. Budoucnost mufloní zvěře je také nejistá a záleží pouze na aktivitách z řad myslivců, zda jsou schopni zdůvodnit vlastníkům honebních pozemků, ale často i sami sobě význam této zvěře ve svých honitbách. V současné populaci jsou prováděny odběry barvy z ulovených kusů mufloní zvěře, aby bylo zjištěno jejich následné prokřížení a v podstatě prokřížení celé populace. Na základě budoucích výsledků by mohla být např. praktikována myšlenka nechat zvýšit stav zvěře na úroveň, kdy by bylo možné provádět cílené chovatelské zásady. Vše je otázkou času a záleží jen na myslivcích v oblasti.

7. Zpracování možných variant dalšího hospodaření s mufloní zvěří 7.1 Výchozí stav a současné hospodaření Jak již bylo uvedeno v popisu současné situace, je početnost populace mufloní zvěře v bývalé Kamenické chovatelské oblasti dost malá na to, aby umožňovala normální hospodaření. Pokud ještě připočteme možnost, že se jedná o uzavřenou populaci, kde s největší pravděpodobností dochází i k příbuzenské plemenitbě a jsou prováděny neuvážené zásahy v rámci odstřelů, je až s podivem, že je tato populace nadále životaschopná. To, jak se nadále bude s mufloní zvěří hospodařit, záleží v konečném hodnocení na orgánu státní správy myslivosti po dohodě s největším vlastníkem lesů resp. honebních pozemků, tedy s LČR s.p.. Jelikož ale stav zvěře není normován, může tak naplno docházet k jeho likvidaci, což se neděje jen díky tomu, že setkání s mufloní je v rámci výkonu práva myslivosti ojedinělé, jelikož malý počet zvěře ve více jak 1000 ha komplexu lesa je obtížně spatřitelný, a tak úspěšnost lovu nejvíce závisí na období, kdy již má zvěř potřebu navštěvovat krmeliště. Ulovit zvěř při náhodném setkání lze tak označit za lovecké štěstí. Navštěvování krmelišť závisí také na období napadnutí sněhové pokrývky. I přesto však někteří členové mysliveckých sdružení, nemají zájem zvěř lovit a při provedení odstřelu respektují zásady průběrného odlovu, ač nemusí. To pramení ze skutečnosti, že si přítomnosti této zvěře váží a mají zájem na jakémkoliv správném hospodaření i při malém počtu. I na základě přítomnosti těchto myslivců, je pak možno se zabývat dalšími možnostmi chovu a to nejen pouhou likvidací nebo bezsystémovým hospodařením. Dále znázorněné varianty jsou vytvořeny na základě současného stavu a liší se od sebe svojí náročností na organizaci a řízení, potřebě finančních prostředků, možnosti dosažení určité kvality v chovu a v neposlední řadě i riziku vzniku škod. K těmto variantám se samozřejmě ještě přidává možnost využití stávající populace k výzkumu a možnosti si ověřit tradiční i netradiční postupy v chovu mufloní zvěře. Možné varianty byly také i součástí dotazníku, jehož výsledky jsou zpracovány v další kapitole, kde je ukázáno, na čem má myslivecká veřejnost zájem.

7.2 Popis jednotlivých variant, jejich výhod a nevýhod 7.2.1 Varianta 1 – Zbytek populace by měl být postupně odstraněn Popis varianty: Tato varianta je v současné době nejbližší současnému dění z pohledu hospodaření se zvěří, jelikož jak bylo výše uvedeno, nemá na chovu mufloní zvěře nikdo zájem a ani žádný z uživatelů honiteb v oblasti se oficiálně nevyslovil pro jeho zachování. Tím, že je zvěř obtížně slovitelná má za následek stálou přítomnost této zvěře. Možnost přimigrování jiné mufloní zvěře z oblasti Horní Cerekve (oblast Javořice) vyloučena také není. I přesto lze zůstávající populaci označit za tzv. ,,neodlovitelný zbytek‘‘. Pokud by měla být stávající populace odlovena do posledního kusu, muselo by se jednat především o odchyt doplněný odstřelem. Vychází se tedy z předpokladu, že není současný zájem mít na území ani jednu tlupu mufloní zvěře.

Popis řešení: V období nouze kterou určuje především sněhová pokrývka a její výška, je mufloní zvěř po říji shluknuta do jedné velké tlupy, která je doplněna o drobnější skupiny (např. muflon, muflonka s muflončetem, nebo dvě muflonky se svými muflončaty apod.), které chodí někdy zvlášť, nebo se různě k hlavní tlupě připojují. Tím, že je zvěř výrazně tlupní, navštěvuje místa přikrmování jednotně, tzn. že pokud by v honitbě Drážďany byly zbudovány dvě, ale nejspíš by stačilo jen jedno odchytové zařízení, ve kterém by bylo přikrmováno velice atraktivními krmivy, by se zvěř stáhla k těmto objektům. V době kdy by již byla zvyklá tato zařízení bez obav navštěvovat celá tlupa, by byla odchycena. Další osud odchycené zvěře by závisel na rozhodnutí držitele honitby po domluvě a souhlasu orgánu státní správy myslivosti. Zvěř by mohla být vhodně usmrcena, samozřejmě za předpokladu dodržení zákona na ochranu zvířat proti týrání, veterinárního zákona a dalších, nebo může být po umístění do transportních beden odvezena např. do obor nebo farmových chovů, které o ni projeví zájem. Výhody: Z pohledu orgánu státní správy a majitelů honebních pozemků naprosto zmizí riziko možnosti vzniku škod a dalšího neusměrněného a svévolného hospodaření s mufloní zvěří. Pro uživatele se bude jednat o ulehčení v období přikrmování zvěře, kdy jsou především znevýhodněni uživatelé, jejichž úroveň přikrmování je z pohledu druhů předkládaných krmiv a jejich množství, v porovnání s ostatními uživateli, na vyšší úrovni a přitom v kontextu s odlovem se jim to nijak nevrací. Tato varianta je tedy málo náročná na organizaci a finanční nákladovost. V budoucnu pokud by byl zájem je možno vysadit zvěř (i jinou než mufloní) v nejlepší kvalitě bez možného snížení kvality současné populace. Nevýhody: Uživatelé přijdou o možnost většího mysliveckého vyžití, lepší ekonomickou efektivnost mysliveckého hospodaření a celkově bude oblast ochuzena o prvek fauny, který je pro někoho sice nepůvodní, ale zato výrazně zpestřující přírodu. Držitelé honiteb budou nejspíš muset počítat s menším zájmem uživatelů o honitby, a tak i s nižším nájemným za honitbu, jelikož především lesní honitby další výraznější možnost mysliveckého vyžití v oblasti nenabízejí. Samozřejmě je vyloučena i možnost jakkoliv sledovat zvěř z pohledů studijních. 7.2.2 Varianta 2 – Současný stav zvěře by se měl nechat zvýšit na stav normovaný Popis varianty a její řešení: Této variantě by musela předcházet domluva mezi uživateli, kteří by měli podporu a souhlas u držitelů svých honiteb. Toto celé pak musí být posvěceno kladným stanoviskem státního orgánu myslivosti. Dále by měl již být vytvořen alespoň nějaký nástin toho, do jaké míry bude chov provozován, jaká budou kritéria odlovu apod. Stav normovaný není však závazný, ale nutné je vytvořit takový počet zvěře, který by umožňoval normální hospodaření, tj. 30 kusů dle Lochmana (1979), ale obecně je tvrzeno, že ke stabilitě populace a dlouhodobě udržitelnému stavu je zapotřebí 60 kusů. Tato varianta ale musí brát v úvahu to, že zvěř může být v současné populaci prokřížená a tedy namnožení takovéto zvěře může být z pohledu jejího dlouhodobého udržení a dobrého zdravotního stavu dosti nejisté. Rychlost namnožení na požadovaný stav bude záviset pouze na velikosti prováděného odstřelu, ale byl by vhodný alespoň průběrný odstřel nemocných kusů a pozdě kladených muflončat. S narůstajícím

počtem je pak nutné upravovat poměr pohlaví na poměr 1:1 a správné rozložení věkových tříd u samčí i samičí zvěře. Samozřejmé je také pozorování množství škod, které je nutné udržet na minimální úrovni. Aby se zvěř nedržela pouze uvnitř lesního komplexu, bylo by příhodné v jeho blízkosti zřídit zvěřní políčka a tak zajistit hospodaření s touto zvěří i mimo les, přičemž by se výrazně zlepšila možnost průběrného odlovu, jelikož lov mimo les je snadnější a umožňuje dokonalejší odhad a přehled kvality a množství zvěře. Výhody: Tato varianta je z pohledu vynaložených nákladů na zavedení dalšího druhu spárkaté zvěře nejlevnější, jelikož jediná nákladová položka je odlov zvěře,resp. náklady spojené s odlovem, který je však řazen do externalit u mysliveckého hospodaření. Tato varianta je také téměř nenáročná na organizaci provedené akce. Tím, že bude zvěř zachována, umožňuje její další využití – studium celé populace. Nevýhody: Jsou prezentovány především tím, že by byla namnožena zvěř průměrné kvality, umožňující tvorbu jen průměrných trofejí a tedy nižších zisků za poplatkové odlovy. Dále není jisté, zda by namnožením prokřížené zvěře nedošlo k pozvolnému nebo výraznějšímu zhoršení zdravotního stavu a to zejména u nové(mladé) zvěře. Další nevýhody jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku škod a vyššími náklady na přikrmování, kde je samozřejmá možnost kompenzace ziskem z odlovu. 7.2.3 Varianta 3 – Zaměřit se na lov chovatelsky nevhodných jedinců a zbytek zvěře podporovat Popis varianty: Tato varianta je v základu shodná s variantou č. 2 s tím rozdílem, že byl prováděn důslednější odlov. Výhody a nevýhody jsou v konečném důsledku shodné. Jediným rozdílem je skutečnost namnožení kvalitnějšího základu, který se však z důvodu problematického odlovu odstřelem bude muset uskutečnit odchycením zvěře v zimním období shodným s postupem uvedeným u varianty 1. Zvěř by byla posléze roztříděna a kvalitnější opět vypuštěna. Přibývají tak samozřejmě náklady na výstavbu odchytového zařízení. Nárůst zvěře by byl pozvolnější. Lze ale důsledněji kontrolovat její zdravotní stav, nevyloučíme však její zbytečné stresování při odchytu. Pravděpodobně by došlo k dalšímu zhoršení genetické kvality v důsledku prokřížení, navíc lze jen obtížně stanovit kritéria podle kterých by byla zvěř roztříděna, jelikož variabilita uvnitř populace i v rámci trofejí je velice nízká. 7.2.4 Varianta 4 – Oživit chov dovezením kvalitní zvěře, která by nebyla zvyklá působit loupání a v minimální míře ohryz Popis varianty: Oživením chovu dovezením nové zvěře, by bylo docíleno výrazného zlepšení kvality populace a to jak co do tvorby trofejí, tak zároveň snížením příbuzenské plemenitby. Tato varianta však nutně k zazvěření novou zvěří potřebuje výstavbu aklimatizační obůrky, jelikož zazvěřování bez předchozí aklimatizace nově dovezené zvěře je z pohledu jejího udržení v oblasti dosti nejisté a prostředky na její koupi by tak byly vynaloženy zbytečně. Po

vypuštění zvěře by muselo docházet k důsledně prováděnému průběrnému odstřelu, aby nadále v chovu zůstávali pouze nejkvalitnější jedinci. Vysazení nové zvěře by bylo vhodné několikrát zopakovat. Vytvoření lepšího systému péče o zvěř (zvěřní políčka apod.) je samozřejmostí. Tato varianta by zajišťovala velmi dobré nové hospodaření s mufloní zvěří. Výhody: Vytvoření nové a kvalitnější populace spojené s tvorbou minimálních škod. Možnost výraznějšího hospodaření s mufloní zvěří a možná tvorba lepších finančních výsledků. Nárůst stavů by byl mnohem rychlejší. Samozřejmostí je již několikrát zmiňované další studium zvěře. Nevýhody: Tato varianta je náročnější na organizaci a řízení a bylo by již nutné postupovat podle obecného modelu vytvořeného v této práci.Existuje možnost, že nově vypuštěný kmen zvěře se do populace ve volnosti nezačlení a budou žít odděleně nebo se jejich vzájemné křížení neprojeví v plné míře. Populace ve volnosti je také početnější, takže by se nový genofond zvěře v konečném důsledku nemusel ani na kvalitě nové zvěře výrazně projevit a dlouhodobě bez nového zazvěření by se situace vrátila do současna, tedy produkce průměrných trofejí, ale s vyšším počtem zvěře. Samozřejmě se zde vyskytují vyšší náklady spojené s koupí nové zvěře a výstavbou aklimatizační obůrky. Následně budou i vyšší náklady na péči o zvěř. Riziko tvorby nepřiměřených škod především v zimním období vyloučeno také není, ale pokud by zvěř působila i loupání projeví se to již při aklimatizaci. Předešlé čtyři varianty lze označit za varianty základní. Dalšími variantami jsou varianty kombinační, umožňující zefektivnění celého zazvěřování a následného hospodaření.

7.2.5 Kombinační varianta 1 – kombinace variant 2 a 3 – Znamenalo by to tedy navýšení stavů zvěře ve kterých by byl prováděn průběrný odstřel Popis varianty: Tato varianta je v podstatě přímo shodná se samotnou variantou 2.Rozdíl je ve větší intenzitě odlovu. Problém samozřejmě nastává s tím jak tento odlov provést, jelikož bez odchycení zvěře je téměř nemožné provést zásadní chovatelský zásah. Navíc by šlo pouze o namnožení již možná zásadním způsobem prokřížené zvěře. Navýšením na normovaný stav by následně znamenalo ještě zásadnější degeneraci této zvěře. Tato variantu lze tedy nejméně doporučit, jelikož by dlouhodobě nepřinášela výraznější úspěchy a je zde zmíněna především proto, že byla některými členy mysliveckých sdružení při vyplňování dotazníku zpracovaného v následující kapitole uvedena. 7.2.6

Kombinační varianta 2 – kombinace variant 3 a 4 tzn., že by zvěř prošla důslednou redukcí a k ní by byla připuštěna zvěř nová

Popis varianty: Při využití tohoto postupu se především využívá možnosti spojení aklimatizační obůrky pro zazvěření s odchytovým zařízením. Jednalo by se tak o zefektivnění nákladů na výstavbu

těchto zařízení, jelikož by byly společné. Tzn., že by se nejdříve odchytila zvěř z volnosti, byla by roztříděna a následně přepuštěna do aklimatizační obůrky, kde by již byla zvěř nová. V aklimatizaci je nutno obě skupiny ponechat minimálně přes jedno, ale lépe přes dvě kladení. Před jejím vypuštěním by byla ještě následně selektována a vypuštěna do volnosti. Do volnosti nemusí být vypuštěna všechna zvěř, ale jen část. Ke zbytku je pak možné dovézt zvěř novou a tak celé zazvěřování výrazně zpestřit. Nová zvěř by se od původní lišila i svojí velikostí, jelikož by se dostavil tzv. heterosní efekt, což by do jisté míry ulehčilo i odlov. Výhody: Tato varianta by znamenala výborný začátek chovu mufloní zvěře v oblasti. Byl by zachován cenný genofond zvěře původní. Cenný proto, že je tato zvěř dlouhodobě vystavena působení místních podmínek , kterým je tak dlouhodobě přizpůsobena a její návyky na neúměrnou tvorbu škod nebo výraznější opouštění oblasti nejsou. Zachovává si i tvorbu alespoň průměrných trofejí. Nová zvěř by byla bezpochyby kvalitní, což by záviselo na počtu ponechané zvěře původní. Oblast by tak měla z pohledu mysliveckého hospodaření další možnosti ve studiu chovu. Nevýhody: Muselo by se jednat o vytvoření oblasti pro chov v oblasti v plném znění dle postupu v obecném modelu. Tato varianta je tak velice náročná na provedení celé akce včetně několikrát zmiňované nutnosti dokonalé péče o zvěř. V neposlední řadě je zde i výrazná finanční náročnost. 7.2.7

Kombinační varianta 3 – kombinace variant 1 a 4

Jednalo by se o naprosté vytvoření nového chovu s jednoznačným cílem produkce nejsilnějších trofejí. Musel by ovšem někdo mít značný zájem na tom, vrátit oblasti zašlou slávu v chovu mufloní zvěře. Jednoznačně by se vycházelo z obecného modelu zavádění dalšího druhu spárkaté zvěře do honiteb. Výhody: Byla by možnost vytvoření oblasti s vysoce jakostní zvěří. Nevýhody: Celá akce je značně náročná na provedení a organizaci. Nová populace by se musela aklimatizovat a není vyloučeno, že se v novém prostředí bude chovat odlišně – začne působit výrazné škody. Nová zvěř může oblast samozřejmě nekontrolovatelně opouštět nebo z ní zcela zmizet.

7.3. Modifikace variant výstavbou přezimovací obůrky Výše uvedené varianty a kombinační varianty počítají s obnovením chovu. U všech variant však platí jedno – počítají s přikrmováním zvěře v krmelcích po celé oblasti, tak jak tomu bylo dosud, resp. za existence chovatelské oblasti, přičemž některé zvěř navštěvuje více jiné méně. Jelikož by byla zvěř roztroušena po celé oblasti, byly by i škody způsobené

nedostatkem přirozené potravy poblíž těchto přikrmovacích míst, z čehož vyplývá, že by byly roztroušeny po větší ploše, což už budí obavy z neúměrnosti těchto škod. Pokud by bylo krmivo při nenadále dlouhé zimě předčasně spotřebováno, je veliká obtíž při vysoké sněhové pokrývce jej znovu navést a tak se zvěř stáhne k jinému krmelci, který již však svojí kapacitou stačit nemusí. Čím méně tak získá krmiva z přikrmování, tím více jej bude kompenzovat ohryzem kůry a okusem letorostů, což je nežádoucí, jelikož se to děje nekontrolovatelně po celém území. Z tohoto důvodu (ale i z jiných) bylo velice vhodné mít pro mufloní zvěř vybudovanou přezimovací obůrku. Ta by vyřešila mnoho, co se týče problematiky škod a nejen jich. Využitelná je u všech variant počítajících s chovem mufloní zvěře v oblasti. Je tedy ke každé přiřaditelná, přičemž u každé výrazně snižuje riziko vzniku škod, které je uvedeno v nevýhodách. Dalšími výhodami je důsledná veterinární kontrola zvěře, přehled o početnosti populace, možnost dodatečné redukce, odchyt zvěře na prodej, snížení negativního vlivu na zvěř srnčí, centralizace přikrmování umožňující zavezení krmiv i při vysoké sněhové pokrývce, zefektivnění celého přikrmování a další. Jedinou nevýhodou jsou náklady na stavbu a její celkové zařízení, jelikož její velikost by se měla pohybovat alespoň na úrovni 5 ha, závisí samozřejmě na počtu zvěře. Jedná se již o plochu, která musí splňovat určitá kritéria a je tedy nutné pro ni nalézt vhodnou lokalitu a to i po stránce souhlasu vlastníků pozemků. Využitím přezimovací obůrky pro mufloní zvěř by znamenalo výrazný příspěvek k chovu mufloní zvěře, jelikož její použití je v současnosti aplikováno především na zvěř jelení. Efektivita finančních prostředků by výrazně stoupla pokud by přezimovací obůrka byl spojena s aklimatizační. Byly by od sebe přepaženy vraty, aby ke zvěři v přezimovací obůrce mohla být dodatečně pouštěna zvěř z aklimatizace a naopak, což by výrazně dále zkvalitňovalo chov. Součástí obou obůrek by bylo odchytové zařízení, kde by byla zvěř selektována a to např. do takové míry, že by byli jedinci značeni podle chovnosti, což by ve volnosti značně usnadňovalo odlov. Z výše napsaných řádků vyplývá, že přezimovací obůrka má spíše více pozitiv a pouze jedno negativum, tedy náklady na výstavbu. Toto negativum je pouze jednorázové a v dalších letech jsou náklady spojené pouze s přikrmováním a údržbou, životnost je počítána na minimálně 15 let, přičemž závisí na kvalitě vybudovaných zařízení a oplocení. Náklady by se tedy postupně vracely a to nejen po stránce finanční, ale i po stránce kvality chovu a jeho dlouhodobé udržitelnosti. Výše uvedené varianty dávají možnosti jak lze se zvěří hospodařit, následné rozhodnutí mají však v rukou držitelé honiteb, resp. vlastníci honebních pozemků, kteří musí být o vhodnosti varianty přesvědčeni uživateli honiteb, kteří musí působit jednotně spolu s orgánem státní správy myslivosti. Z tohoto důvodu zde není uveden výběr nejvhodnější varianty. Varianty lze pouze shrnout a porovnat jejich vzájemné výhody a nevýhody. V následující tabulce č. 14 jsou tedy pouze ohodnoceny známkou 1-5, přičemž je ukázáno jak se předpokládá, že budou schopny plnit požadavky na hospodaření s mufloní zvěří.

kritérium

V1 V2 V3 udržení zvěře v oblasti 5 1 1 rizika vzniku škod a jejich výše 1 2 2 efektivnost chovu 5 3 4 náročnost na organizaci 2 1 2 dosažená kvalita budoucí populace 5 5 4 finanční náročnost 2 1 2 celkem 20 13 15
- ovlivnění kritéria výstavbou přezimovací obůrky

varianta V4 K1 3 1 3 2 2 3 3 1 3 4 3 1 17 12

K2 1 3 2 3 2 3 14

K3 4 4 2 4 1 4 19


0 -2 -2 +2 -2 +4 0

Aby se výše uvedené hodnocení mohlo stát optimalizovaným, bylo by třeba ke kritériím přiřadit ještě jejich váhy, čímž by se ale prohloubilo subjektivní hodnocení. Za nejlepší variantu, která za předpokladu, že by byly jednotlivé váhy stejné, by byla varianta K1, nejhorší pak V1, tedy varianta které počítají s úplnou likvidací současné populace. Vliv přezimovací obůrky na celkové hodnocení variant, bez přiřazení vah ke kritériím je neutrální.

8. Výsledky a diskuse 8.1 Vliv přikrmování, sledování a monitoring starých a nových škod Monitoringem starých a nových škod na revíru Drážďany se jasně prokázalo, že škody ohryzem vznikaly a vznikají poblíž míst, kde se zvěř přikrmuje. Tento výskyt je podmíněn faktem, že zvěř navštěvuje krmelce při pastevní periodě. Sledování jednoznačně dokazují, že škody vznikají po přijmutí předložených krmiv, poté zvěř přejde do přilehlé tyčkoviny, kde ohryže kůru ve výšce přibližně 70 cm, následně zalehne a přežvykuje. Sledování ukazuje, že ani dostatečné množství krmiv nezabrání škodám, protože ani to nejlepší přikrmování nemůže nahradit potravní nabídku prostředí v době vegetace. To se již potvrdilo v době, kdy ještě existovala chovatelská oblast. Pro přikrmování byly používány granule,oves, lesní siláže často dle vlastních receptur, krmná kapusta, řepa a jetel popř. seno. Vše v množství více než dostatečném. V zimním období je těžiště vzniku škod na konci února a začátku března. V letním období se škody vyskytují jen vyjímečně v podobě několika malých ohryzaných plošek na kořenových nábězích, ale spíše i při přítomnosti zvěře v porostu náchylnému na poškození vůbec nevznikají. V minulosti však vznikaly i škody loupáním zejména v létě, jelikož kůra není přischlá. Na vzniku starých škod se však nejvíce podílelo množství chované zvěře a skladba tehdejší populace. Nelze tvrdit, že bez přikrmování škody vznikat nebudou. Tyto škody by byly o to rozsáhlejší, jelikož kůra by nepředstavovala z hlediska potravy jen složku chuťovou či možnou náhradu živin, ale byla by využita k potlačení hladu a její potřebné množství by bylo mnohem vyšší. Místa poškození by vznikala nekontrolovatelně a nebylo by je možné účelně chránit. Místa přikrmování by měla být umístěna do porostů, kde je minimální předpoklad vzniku škod. U okolních mladších porostů je účelné chránit kostru porostu a pěstebně nevhodné jedince je dobré předkacovat, aby bylo možno dosáhnout většího využití povrchu kmene ohryzem. Předkacováním se rovněž nabízí další potrava a to nejen muflonovi – jehličí. Böttcher(2001) uvádí, že na vznik škod má vliv přikrmování soli. Vliv soli na ohryz nebyl prokázán, protože i při týdenní přestávce v předkládání soli škody stejně vznikaly. Škody vznikaly i u druhého místa, kde bylo přikrmováno celé období jen dužnatým krmivem. I pokud by byl vliv soli prokázán, nelze ji přestat předkládat, jelikož je důležitým zdrojem sodíku, který se normálně v prostředí vyskytuje ve velmi malém množství. Přikrmováním lze škody kontrolovat a snižovat. Krčma(2000) uvádí, že v honitbě Bojkovice na Uherskohradišťsku se ohryz smrku podařilo snížit předkládáním ovsa s jablečnými výlisky v poměru 2:1. Za zcela účinné řešení, které zabrání vzniku škod je v oblastech s nízkou zimní úživností přezimovací obůrka. V obůrce je možno zvěř intenzivněji přikrmovat, sledovat její zdravotní stav, chránit cílové stromy, chránit zvěř před stresovými vlivy, ale i selektovat zvěř před vypuštěním. Přezimovací obůrka se z hlediska škod a problematiky chovu mufloní zvěře jednoznačně jeví jako nejlepší řešení.

8.1.1 Problematika škod v rámci oblasti Při porovnání množství poškozených porostů z LHC Pelhřimov jasně dominuje revír Drážďany následován sousedním revírem Johanka. Tento fakt je možné vysvětlit ze tří

důvodů. Prvním je, že zvěř byla úmyslně vnaděna i mimo dobu nouze na vnadiště, aby bylo možno docílit úspěšného lovu a z důvodu stálého udržení stavu zvěře. Soustředění lovu především na trofejovou zvěř mohlo mít také vliv na nepřirozené složení kmenového stavu. Při očekávaném příjezdu hosta na lov musel být v daném úseku maximální klid, a proto lesní personál nemohl často ani provést odlov zvěře holé a docházelo tak k vytváření velmi početných tlup. Pokud byl lov prováděn, především v honitbě Drážďany, je toto zdůvodnění logické. Obě honitby však patřily pod jednu lesní správu a hospodaření jak lesnické tak myslivecké bylo na stejné úrovni a vše bylo prováděno stejným způsobem. Druhým důvodem je skutečnost, že rozsáhlé území, jakým byla chovatelská oblast, bylo zazvěřováno pouze z jedné aklimatizační obůrky umístěné v honitbě Drážďany. Zvěř si k místu svého vypuštění udržuje určitý vztah a pokud je zde i po vypuštění přikrmována, tak se k tomuto místu a jeho okolí v době nouze vrací s předpokladem, že zde nalezne dostatek krmiva. Tato vlastnost může být předávána z generace na generaci, protože i v současné době se mufloní zvěř trvale vyskytuje pouze v honitbě Drážďany, kdežto do sousední honitby Johanka pouze přechází. Třetím možným důvodem je, že podmínky honitby Drážďany a přilehlých honiteb nejvíce vyhovovaly a vyhovují požadavkům mufloní zvěře, a proto je využívala a využívá v plné míře. Tabulka č. 15 - Množství škod a procento z porostní plochy revírů na LHC Pelhřimov (zdroj LHP)

Revír číslo 1 Drážďany číslo 2 Johanka číslo 3 Najdek číslo 4 Bozděchov číslo 5 Eustach číslo 6 Černovice číslo 7 Svidník číslo 8 Pacov číslo 9 Stražiště číslo 10 Košetice

číslo 11 Bělá číslo 12 Markvarec číslo 13 Pelhřimov číslo 14 Horní Cerekev Celkem

1030,96 938,21 277,31 1039,54 1394,94 1249,88 529,04 1060,22 766,03 318,34 596,84

Plocha poškozená ohryzem nebo loupáním (ha) 330,10 149,62 0 22,27 6,48 4,15 6,75 27,42 0 0 0,86

647,10

0

0

1002,92

0

0

999,48

0,93

0,09

11 850,81

548,58

4,62

Porostní plocha (ha)

% z porostní plochy 32 16 0 2 0,5 0,33 1,3 2,6 0 0 0,14

Ne všechny současné revíry však byly součástí chovatelské oblasti a poškození porostů těchto revírů nemůže být dáváno na vrub muflonům z Kamenicka (např. revír Pacov).

Současné ,,revíry‘‘ nemají však totožnost s dřívějšími honitbami, a proto výše uvedená tabulka uvádí jen míru poškození na lese ve vlastnictví státu. U hlavních tří honiteb oblasti – Drážďany, Johanka a popř. Bozděchov je však název honitby totožný s názvem revíru. Nejnáchylnějšími porosty pro vznik škod jsou tyčkoviny a tyčoviny do přibližně 60 let věku. Mezi nejpoškozovanější dřeviny patří jednoznačně smrk. V oblasti bylo poškozování smrku o to citelnější, jelikož je zde značný výskyt rezonančních porostů. Dalšími dřevinami byla douglaska, jedle, lípa a v jedné porostních skupině na revíru Drážďany i javor. Dřeviny jako borovice,modřín, buk, bříza, olše ale i zmiňovaný javor zůstaly nepoškozeny. O tom jaká dřevina je poškozována a do jakého věku, rozhoduje tloušťka kůry stromu. Poškozování různých druhů dřevin je také dalším zvykem, který si zvěř může v rozdílných oblastech vytvořit.

8.2 Hodnocení kvality populace mufloní zvěře v bývalé chovatelské oblasti se současnou zvěří Kvalitu každé živočišné populace lze hodnotit dlouhodobě se vyvíjejícími znaky konstitučními či krátkodobě se měnícími znaky kondičními. Konstituční znaky jsou podmíněny genetickým založením zvěře a jsou měřitelné například výškou v kohoutku, kraniometrickými hodnotami anebo posuzováním mohutnosti trofejí. Kondiční znaky jsou podmíněny okamžitým výživným a zdravotním stavem zvěře a lze je nejlépe vyjádřit hmotností zvěře. Tato hodnocení musí být ovšem vždy posuzována minimálně v souvislosti se stářím zvěře. Mnohé z uvedených znaků se zjišťují jen obtížně a samozřejmě nejhůře na zvěři živé. I tato kapitola vychází z naměřených hodnot mufloních toulců zjišťovaných při jejich posuzování metodami CIC a oceněných některou z medailí ( bronzovou 185 – 194,99 bodů CIC, stříbrnou za 195, 00 – 204,99 b. CIC a zlatou za 205 a více bodů CIC). Na zkvalitnění mufloních populací má sice průběrný odstřel samčí (trofejové) zvěře velký význam, ale podstatně větší význam má průběrný odstřel zvěře holé, u níž se ale konstitučně podmíněné a měřitelné znaky hledají podstatně hůře (Hromas,2004). Pro srovnání a možné vyjádření možnosti prokřížení byly porovnány trofeje ulovené v 90. letech s trofejemi ulovenými od r. 1999. Tento rok je možné spojit se zvýšeným stavem muflonů v oblasti, od tohoto roku také výrazně rostou úlovky mufloní zvěře v oblasti. Trofeje byly porovnávány podle kraniometrických rozměrů, parametrů toulců a bodových hodnot, podle nichž byly zatříděny do kategorie chovu. Trofeje hodnocené v této práci jsou uvedeny v tabulce č. 16. Tabulka č. 16 - Hodnocené trofeje:

č.trofeje 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Trofeje hodnocené v 80. a 90.letech lovec rok stáří bodů CIC ulovení Švanda L. 1985 3 196,15 Janů J. 1979 3 203,80 Ješeta J. st. 1987 4 207,25 Ješeta J. st 1984 7 202,95 Janů J. 1983 7 208,35 Trofeje hodnocené po r. 1999 Skuhra M. 1999 4 192,50 Ješeta J.st. 2001 4 197,55 Dušek J. 2001 4 192,15 Ješeta J. ml. 2004 3 189,00 Bárta 2005 5 205,35 Ješeta J.st. 2005 5 197,75 úhyn 2005 3 181,65 Ješeta J. st. 2006 3 189,50 Skuhra M. 2006 4 198,35 Mácha Z. 2006 4 202,75

kategorie chovu I.a. I.a. I.b. III. III. II. II. III. I.b. II. III. II. I.b. II. I.b.

*pozn. - trofeje, které jsou hodnoceny dle kraniometrických rozměru a parametrů toulců x mají přiděleno číslo trofeje 8.2.1 Hodnocení kvality populací na základě bodových hodnot Jedním ze způsobů zkvalitňování chovů mufloní zvěře je zařazení jednotlivých chovů do kategorií podle jejich kvality, vzájemné srovnávání v rámci této kategorie a specifikování chovatelských zásahů pro jednotlivé kategorie. Vytyčení kategorií nenahrazuje zařazení honiteb do jakostních tříd (bonitaci). Nenahrazuje ani rajonizaci výskytu mufloní zvěře, která je zaměřena perspektivně a snaží se vytipovat vhodné oblasti pro chov určitého druhu zvěře. Kategorie podle kvality jsou určeny na základě znalostí o kvalitě chovů mufloní zvěře, hodnocené především kvalitou produkovaných trofejí. Vnášejí základní pořádek do chovu mufloní zvěře a umožňují rozvoj progresivních postupů při jeho dalším zvelebování. Tabulka č. 17 - Kategorizace chovu na základě bodových hodnot dle Lochmana (1979) I I.a I.b II III IV

chovy mufloní zvěře s nejlepší kvalitou chovy vynikající, produkující trofeje silnější než 230 bodů CIC chovy výborné, produkující trofeje od 220 do 230 bodů CIC chovy dobré, s nejsilnějšími trofejemi mezi 210 až 220 body CIC chovy průměrné, s nejsilnějšími trofejemi mezi 200 až 210 bodů CIC chovy podprůměrné, jejichž nejsilnější trofeje dosahují hodnoty do 200 bodů CIC

Kategorizaci dle Lochmana byla provedena již před delší dobou a bylo ji tedy potřeba aktualizovat. Výše uvedený způsob plně nevystihuje skutečnou kvalitu daného chovu, nebo místní populace, neboť jen málokterý nadějný muflon je u nás ke škodě chovu loven skutečně v lovném věku tj. v III. věkové třídě. Stačí se podívat do kteréhokoliv katalogu národní výstavy a muflonů ve věku nad 5 let je tam velice málo a plně trofejově vyzrálí ve věku 8 až 9 let jsou již skoro raritou. Proto je vhodnější provádět kategorizaci podle metodiky, kterou v roce 1993 zpracovala pro kategorizaci mufloní, ale i jelení a dančí zvěře skupina odborníků myslivecké komise ČMMJ na základě jejich dlouholetých průzkumů a podkladů. Tato metodika vystihuje skutečnou kvalitu mufloní zvěře dle věku a dosažené bodové hodnoty v bodech CIC. Je rozpracována pro muflony od věku 3 let. Již v tomto věku je dosažená bodová hodnota ukazatelem vysoce pravděpodobné bodové hodnoty v cílovém věku v dospělosti. Tímto způsobem lze kategorizovat i chovy, ve kterých jsou loveni mufloni i předčasně a lze takto zhodnotit skutečnou kvalitu dané populace mufloní zvěře. Kriteria jsou uvedena v tabulce č 18. Tabulka č. 18 – Nová, zpřesněná kategorizace

kategorie I.a. I.b. II. III. IV.

3 přes 195 186-195 178-185 170-177 do 170

4 přes 211 202-211 193-201 184-192 do 184

věk 5 přes 220 211-220 201-210 194-200 do 194

6 přes 226 216-226 206-215 197-205 do 197

7+ přes 230 220-230 210-220 200-210 do 200

Kategorizaci lze provádět podle nejméně tří trofejí dané nejvyšší kategorie a této nejvyšší kategorie by mělo být dosaženo alespoň u 10% získaných medailových (význačných trofejí). K hodnocení podle bodových hodnot lze využít údajů z katalogů z mezinárodních výstav a to z Nitry 1980, Brna 1985 a Nitry 1990, nové trofeje pak z Lysé nad Labem 2000 a 2005 a z katalogů vydaných na OMS Pelhřimov z okresní přehlídky trofejí za rok 2005 a 2006. Tabulka č. 19 – Počet trofejí v jednotlivých kategoriích chovu na mezinárodních výstavách kategorie Nitra 1980

I.a. I.b. II. III. IV. celkem

počet 6 5 4 2 3 20

% 30 25 20 10 15 100

výstava Brno 1985 Nitra 1990 počet 15 15 18 17 3 68

% 22 22 27 25 4 100

počet 6 20 24 3 1 54

% 11 37 44 6 2 100

Trofeje od r. 1999 počet % 0 0 3 30 5 50 2 20 0 0 10 100

Z výše uvedené kategorizace je patrné, že chovatelská oblast za své existence dosáhla kategorie chovu I.a. což ji jednoznačně řadilo mezi nejlepší oblasti chovu mufloní zvěře v ČR. Při porovnání počtu trofejí v jednotlivých kategoriích na jednotlivých výstavách je patrné, že první dvě z nich lze označit z hlediska vyrovnanosti procent z počtu za velice si podobné. Pokud by byla vyrovnána přímkou, bude mít klesající, nebo vyrovnanou tendenci s nejvyššími počty v nejlepších kvalitách, což je dobré, jelikož to udává vysokou různorodost v trofejích, kdy by z dlouhodobého pohledu mysliveckého hospodaření mělo docházet ještě k výraznému průběrnému odlovu a trofeje ještě nedosáhly svého nejvyššího maxima. Populace zvěře tak ještě není výrazně ustálená z hlediska produkce trofejí a dokazuje to, že i po přivezení kvalitní zvěře vznikají nadprůměrní i podprůměrní jedinci. Ke stejnému závěru došel i Beneš (1997), který dále uvádí, že toulce muflonů u heterozygotní generace jsou značně proměnlivé. Tvar toulců a jejich variabilita ukazuje na heterozygotnost v populaci, pokud se tedy vyskytují trofeje tvarově stejné, jejichž hodnoty mají tendenci být při hodnocení kvality zařazeny spíše v jedné kategorii chovu (po proložení tvar Gausovi křivky), je to ukázka toho, že se již jedná o ustálenou populaci, kdy již nelze očekávat trofeje výrazně přesahující bodové hodnoty jichž bylo dosaženo. V populaci tak převažují homozygoti a nejspíše se objevuje i příbuzenská plemenitba, což je případ trofejí hodnocených po roce 1999. Výstava v Nitře v roce 1990 takovýto nástin sice také ukazuje, z hlediska jejího hodnocení je nutno připomenout, že trofeje na ní vystavené byly loveny v době, kdy již byl celý chov v likvidaci a tak je zde značný počet mladých beranů, kteří se ještě nestihli naplno projevit a v budoucnu by se mohli posunout v kategorii i o stupeň výše. Při likvidaci chovu byl také největší zájem na tom, ulovit si zvěř s nejlepší trofejí. Bez výrazného podílu mufloních beranů ve III. věkové třídě nelze určit, jak přesně zvěř vyhovuje kategorizaci a tak současnou populaci lze dle pravidel pro kategorizaci chovu zařadit do kategorie I.b., ukazuje se, že této kategorie dosahují jen 3. letí berani a těžiště celého chovu je v kategorii o stupeň níže, což by lépe odpovídalo skutečnosti. Pokud tak mladší mufloni spadají do lepší kategorie, neznamená to

ještě, že si svojí kvalitu udrží. Vývoj jejich bodové hodnoty tak výrazně závisí na růstové charakteristice jejich toulců i ve vyšším věku. 8.2.2 Růstová charakteristika toulců minulé a současné populace mufloní zvěře Ke zjištěních růstových parametrů bylo využito průměrných délek toulců, přírůsty od 2. roku včetně a obvodů ve 3. roce života, u některých muflonů se tak jednalo o jejich obvody v 1/3 a rozlohy toulců. Všechny údaje pak byly porovnány podle průměrných hodnot ve vztahu ke stáří uvedených v pracích zabývajících se touto tématikou. 8.2.2.3 Hodnocení přírůstů Tabulka č. 20 – Velikost přírůstů v jednotlivých letech u vybraných trofejí (údaje v cm) stáří

trofej č. 1 2 3 4 5 6 23,1 30 26,5 26 26 35 2 14,5 16,5 15,5 16,5 18,5 13 3 6,5 7,5 9 4,5 4 6 7 5 4,5 5,5 6 2,5 3 7 II. kat. chovu I.a. I.a. I.b. III. III. *pozn. průměrná hodnota dle Hromase (1978)

Ø* 7 27 13 7,5

8 32 18

9 28 17 9,5 4,5

12 29 16 7,5

II.

I.b.

III.

II.

23,8 17,0 9,9 6,2 4,8 4

Trofeje do pořadového čísla 5 jsou z dob chodu oblasti, ačkoli za existence oblasti dosahovaly trofeje vyšších bodových hodnot především jejich vyšším zařazením do příslušné kategorie chovu. V porovnání se současnými nejsou z hlediska délky přírůstů v jednotlivých letech lepší. Z toho pramení i skutečnost, že na celkovou délku má spolu s genetikou vliv i výživa zvěře, tedy úživnost honitby. Čím věší je možnost zvěře přijímat potravu bohatou na bílkovinnou složku, tím vyšší je délkový přírůst. Hmota toulců je celkově závislá na množství přirozené potravy, která spolu s intenzitou slunečního záření rozhoduje o růstu toulců (Lochman1979). To znamená, že především současné podmínky prostředí, které zvěř využívá, lze označit za velice příznivé. Při porovnání s průměrnými hodnotami dle Hromase, je také nelze označit za podprůměrné, jelikož přírůst v druhém roce výrazně uvedený průměr přesahuje. Těžko lze odhadovat, jaký si současná populace zachovává délkový přírůst ve vyšším věku, který se pak výrazně podílí na celkové délce a výsledné bodové hodnotě trofeje. Beneš (1997) uvádí, že existují dva typy růstových dynamik mufloních populací. První typ je takový, že se zvyšujícím se věkem růstová dynamika klesá tzn. že ve věku 6 let je přírůst 3 cm ale i méně. Druhým typem je taková dynamika růstu, kdy si zvěř zachovává vysoký délkový přírůst i do vyššího věku. Tímto typem disponovala většina dřívější populace na Pelhřimovsku, ale i v Zaječinách. Proto by k zazvěřování měla být vybírána zvěř z populací, které mají druhý typ dynamiky růstu, což ale bez výskytu beranů alespoň sedmi- nebo lépe osmiletých určit nelze. Celkově lze charakterizovat přirůstavost mufloních toulců za velice dobrou, všichni berani mají podobné přírůsty z hlediska jejich rozložení na toulci tzn. že první přírůst je kratší a závisí na individuálním založení jedince, zejména době jeho kladení. Druhé přírůsty jsou výrazně dlouhé a ze všech nejdelší. Přírůst ve třetím roce se zkracuje, přičemž si

i oproti průměru zachovává dobrou délku, čtvrtý rok je již slabě podprůměrný stejně jako pátý. Ve vyšším věku lze tak spíše počítat s výraznějším poklesem délkového přírůstu. Oproti bývalé populaci délky toulců nejvíce ztrácejí v prvním roce, následně ji převyšují ve druhém roce. Ve třetím a čtvrtém roce jsou na stejné úrovni nebo lehce pod ní. Tvorba přírůstů a jejich procentuální podíl na délce je znakem populace na který má vliv genetika, ve špatném prostředí však ani geneticky nejkvalitnější jedinci nemohou vytvořit dobrý přírůst. 8.2.2.4 Hodnocení celkové průměrné délky toulců a rozlohy Tabulka č.21 – Délka a rozloha toulců u vybraných trofejí (údaje v cm) trofej č. stáří délka rozloha

1 3 72 50

2 3 84 43

3 4 78 50

4 7 84,5 47,8

5 7 97,5 43,5

6 4 74 47,5

7 4 76,5 49

8 3 70 51,3

9 5 77 49,4

10 3 68,3 46

11 3 71,5 51

12 4 77 49,8

Tabulka č. 22 - Průměrné délky a rozlohy dle Hromase (1995) podle stáří stáří 3 4 5 6 7

min. 64,0 66,9 65,0 64,7 69,5

délky toulců v cm max. 83,5 90,0 100,5 105,3 103,8

Ø 73,80 77,24 79,91 82,37 84,37

min. 39,2 39,0 39,8 39,9 40,3

rozloha v cm max. 57,5 55,3 61,0 57,5 55,2

Ø 48,10 47,57 47,19 47,21 47,16

Z výše uvedených tabulek je patrné, že délky toulců u tříletých muflonů ztrácejí na uvedený průměr. U čtyřletých se však rozdíl zmenšuje na nepatrný rozdíl. Pokud při předchozím hodnocení přírůstů nebylo prokázáno, že by ztráceli oproti průměrným hodnotám, u celkových délek to zřejmé je, avšak maximálně 5,5 cm a minimálně 2,3 cm. Je to způsobeno podprůměrným přírůstem v prvním roce u měřených tříletých beranů, který ačkoli nebyl celkově hodnocen, je v porovnání s minulou populací, ale i průměrným přírůstem v prvním roce podprůměrný. Pokud bychom porovnali např. trofej č.1 s trofejí č.8 zjistíme, že první přírůst u prvně uvedeného je 30 cm u druhého 19,5 cm, přitom však v celkové délce zaostává pouze o 2 cm. Následně trofej č.7 má první přírůst 27,5 cm. Průměrný první přírůst dle Hromase (1978) je 21,3 cm. Z tohoto vyplývá, že svoji roli hrají individuální rozdíly a založení. Další možností je opožděné kladení muflončat. Tím, že někteří berani vykazují podprůměrné přírůsty v prvním roce, se narodilo nejspíš muflonkám, které přišly později do říje. Další možnost popisuje i skutečnost, že muflončata jsou spatřovány jak již na začátku dubna, která začátkem zimy nejsou rozpoznatelná od svých matek, tak muflončata kladená na podzim. Opožděné kladení resp. možné druhé kladení se však vyskytuje zřídka. Kratší první přírůst není žádná vada, ačkoli se na celkové délce následně také podílí. Růstová dynamika toulců ve 2. roce je však tak výrazná, že daný nedostatek kompenzuje. U trofeje č. 5 byl zaznamenán úbrus. Šířka tohoto úbrusu byla 3 cm, což by znamenalo podle Hromase (1978) ztrátu v délce 8,5 cm. Proto tato trofej nedosáhla podobné hodnoty jako druhá pětiletá trofej – 205,35 b.CIC, ale pouze 197,75 b. CIC. To ji následně vyneslo i horší zařazení do kategorie chovu. Dle Lochmana (1979) je úbrus závislý na průběhu vinutí a

na kompaktnosti rohoviny. Z tohoto pohledu jej považuje do určité míry také jako ukazatel kvality místní populace. Ostatní berani však úbrus nemají a jedná se tedy o ,,vadu‘‘ pouze tohoto berana. Celkově lze hodnotit délky toulců u všech beranů jako průměrné a při porovnání s dřívější populací jsou nepatrně kratší. Při porovnání rozloh současné populace jednoznačně vyplývá, že jejich rozloha je průměrná až mírně nadprůměrná a předčí i některé trofeje z dob existence oblasti. Obecně je rozloha okolo 50 cm hodnocena jako dostatečná. Zajímavá je mnohem menší rozkolísanost hodnot v porovnání s vybranými trofejemi z dřívějška. Hromas (2002) uvádí, že rozloha je především znakem konstitučním bez zvláštního vztahu ke stáří muflona a je určena jeho genetickým založením. To znovu ukazuje na možnou příbuznost jednotlivých trofejí ze současnosti. 8.2.2.5 Hodnocení prvních obvodů a obvodů ve 3. letech První obvody jsou přímo ovlivňovány rohovými kostmi. Lochman (1979) uvádí, že obvody jsou konkrétním měřitelným znakem utváření toulce z hlediska celkové mohutnosti a spádnosti. Mácha (1997) uvádí, že dalším rozhodujícím kritériem při snaze dosáhnout maximální síly toulců je první obvod . Pro porovnání současné populace byly měřeny pouze obvody v první třetině, kde je předpoklad největších rozměrů a dále byly měřeny obvody u beranů starších tří let na místě, kde byl první obvod ve třech letech aby mohlo tak dojít k vzájemnému srovnání, jak se mufloni ve věku tří let od sebe lišili, jelikož obvod toulců je do jisté míry znakem geneticky podmíněným a souvisí s celkovou konstitucí zvěře. Velké obvody mohou vyrůst jen na silných rohových kostech a ty může mít jen celkově velká lebka, která je úměrně veliká k ostatním tělesným proporcím zvěře. Vliv výživy však vyloučit nelze, ale její vliv je v porovnání s přírůsty menší a to především u chovů ve volnosti. Tabulka č. 23 - Velikosti prvních obvodů, popř. obvodů ve 3 letech (údaje v cm) ( trofej č. stáří Obvod v 1/3 Obvod popř. ve 3. letech v 1/3 1 3 24,2 2 3 25,5 3 4 26 26,5 4 7 21,5 21 5 7 23 23,20 6 4 24 24,5 7 4 24 24,6 8 3 23,3 9 5 23,5 23,5 10 3 23,4 11 3 23,7 12 4 23,5 24

Tabulka č. 24 - Průměrné hodnoty prvních obvodů dle Hromase (1995) dle stáří (údaje v cm) stáří obvody v 1/3 min. max. Ø 3 22,4 26,6 24,17 4 21,0 29,5 24,14 5 20,7 27,8 23,82 6 20,1 26,4 23,39 7 20,1 26,8 23,12

Při porovnání údajů vyplývá, že dřívější populace byla z hlediska síly obvodů nadprůměrná a to jak v porovnání se současnou populací tak i s průměrem uvedeným v tabulce vedle. Je však

zřejmé, že i za dob existence byli v populaci mufloni značně podprůměrní, nedosahující úrovně současných z hlediska porovnání jejich obvodů ve 3. letech věku. Současná populace je průměrná (4. a 5. letí berani) až mírně podprůměrní (3. letí berani). Je však zřejmé, že růst obvodu stagnuje mez 4. a 5. rokem a následně se jeho velikost snižuje, což dokazují i hodnoty v tabulce č. 24. Mírná podprůměrnost ve 3. roce u současné populace však může určovat pouze o trochu větší spádnost trofeje. U trofeje č.10 se to nepotvrzuje (prům. obvod ve 3/3 – 15,4cm, ve 2/3 – 21,1 cm), u trofeje č. 11 pouze u hodnoty obvodu ve 3/3(prům. obvod ve 3/3 – 14cm, ve 2/3 – 21 cm), přičemž průměrné hodnoty dle Hromase (1995) jsou v tomto případě 15,76 cm a 21,72 cm. Síla obvodu ve 3/3 je znakem spíše individuálním spojeným s životem mláděte od prvních měsíců do přibližně jednoho roku, kdy je velikost obvodu spojena s možností vytvořit délkový přírůst a jeho přibližná síla také spojená s obdobím kdy se mládě narodilo. Při porovnání obvodů jaký mají mufloni ve třech letech nejsou patrné nevýrazné rozdíly, i zde je tak dominantním faktorem genetika a možná příbuznost všech muflonů. Pokud trofej nemá v prvním roce velké obvody, neznamená to, že to v budoucno bude podprůměrný jedinec. Tak jak se vyvíjí do třetího roku lebka tak se následně vyvíjejí i obvody, charakteristiku obvodů ve vztahu k populaci tak můžeme posuzovat pouze od muflonů tří let a výše, jelikož do tohoto věku je to údaj značně variabilní. Celkově lze současnou populaci z hlediska síly obvodů označit za průměrnou. 8.2.2.6 Vzhledové znaky a vady toulců Kromě měřitelných hodnot, jakými na mufloních toulců jsou délka, obvody a rozloha, se hodnotí ještě vzhledové znaky, které do určité míry spolupůsobí při vytváření konečné hodnoty trofeje. V této práci se jedná o hodnocení barvy toulců vrubování a vinutí. Následně ještě byla hodnocena přítomnost vad, které se na toulci objevují. Na tato hodnocení má však vliv subjektivita hodnotitele a proto byla věnována pozornost především slovnímu hodnocení a podobnosti u jednotlivých trofejí. Vzhledové vady ale nemají souvislost s parametry toulců a tedy je zaznamenáván rozdíl v podobnosti dřívější populace, kdy se v chovu stále uplatňovaly geny z různých populací v ČR a populace současné, jelikož jejich vrubování a barvu lze hodnotit naprosto jednotně a jejich rozdílnost je pouze způsobena věkem, kdy každý věk je charakteristický způsobem utváření vrubů. Barva a vrubování se naplno projevuje po čtvrtém roce a zde nejsou, u současné populace, zaznamenávány rozdíly. 8.2.2.6.1 Barva Barvu toulců ovlivňuje především schopnost pokožky utvářet různá barviva. Jde prakticky o stejný proces jako při zbarvování srsti, při němž jednotlivé části či okrsky pokožky produkují barviva od nejsvětlejších až po nejtmavší. Lochman (1979) uvádí, že tato schopnost je dána druhově a je zafixována do dědičných vloh. Za barvu lze získat od 1 do 3 bodů. Hromas (2002) uvádí, že průměrně je trofejím uděleno 2,5 bodu CIC a nižší hodnocení je především u trofejí mladých -do 4 let stáří. Při hodnocení současné populace se barva pohybuje ve slovním hodnocení od hnědé až po tmavě hnědou a trofeje se v hodnocení pohybují nad průměrnou hranicí hnědé, za kterou jsou přidělovány 2 body, nejspíše by ale většině trofejím bylo uděleno 2,5 bodu CIC., což je dobrý výsledek.

8.2.2.6.2 Vrubování Povrch mufloních toulců je po celém obvodu dosti hluboce rýhován prstencovými vruby, které jsou různě výrazné a široké. Ve vyšším věku nejsou vruby tak výrazné a je jich méně, i jejich šířka je menší. Vrubování na toulcích má každý mufloní beran a je to znak dědičný (Lochman 1979). Také za vrubování může trofej získat od 1 do 3 bodů. Hromas (2002) uvádí, že v průměru je udělováno 2,5 bodu CIC a nižší průměrné hodnoty byly zaznamenávány pouze u trofejí z nejmladších muflonů (do 4-5 let). U sledovaných trofejí byly dobré a dobře vyvinuté vruby až husté a výrazné. Celkově by jim byla udělována výše uvedená průměrná bodová hodnota. 8.2.2.6.3 Hloubka vinutí Tento údaj se hodnotí po změření průměru vnějšího oblouku toulce kolmo na prodlouženou osu horní čelisti. Průměrná bodová hodnota dle Hromase (2002) je 4,7 bodu CIC. Za vinutí se však udělují celé body. (0b. – do 26 cm, 1b. – 26-26,9 cm, 2b. – 27-27,9 cm, 3b.- 28-28,9 cm, 4b. – 29-29,9 cm, 5b. – 30 cm a více). U hodnocených trofejí se naměřené hodnoty pohybovaly v rozmezích, kdy byly udělovány hodnoty 4 a 5 bodů, což svědčí o průměrném vinutí a populace oproti původní na tomto znaku ztrácí. Pokud by byl hodnocen průběh vinutí existují dva typy, které se liší ve výrazném vytáčení prvního přírůstu. První typ vytáčí první přírůst výrazně ven. Druhý typ má celkový průběh vinutí kruhový, bez vytáčení prvního přírůstu. Pokud by byly tyto první přírůsty odmyšleny, jsou si trofeje až nápadně podobné včetně zbylých výše uvedených vzhledových znaků. Dalším znakem spojující trofeje je příčný průřez tvaru toulce. Lochman(1979) uvádí, že toulec mufloního berana má na své základně nebo v průřezu téměř trojúhelníkovitý tvar, přičemž nejvýraznější hranou je vnitřní hrana oblouku, pak následuje vnější zadní hrana a nejméně zřetelná je vnější přední hrana. Ta je někdy tak zaoblená, že poněkud smazává dojem trojúhelníkovitého průřezu. Právě posledně zmiňovaná věta výborně charakterizuje mufloní toulce současné populace a značně je tak odlišuje od původních, u kterých byla vnější přední hrana jen nepatrně prohnutá do oblouku s velkým rádiusem, takže působila téměř jako by byla rovná. 8.2.2.6.4 Vzhledové vady Za vzhledové vady se považuje vrůstavost, za kterou lze udělit 0-3 srážkových bodů, dále asymetrie nebo odlupčivost toulců, za které lze udělit 0-2 srážkové body. Za asymetrii se ovšem nepovažuje asymetrie délky toulců vzniklá ulomením části toulce. Vrůstavost toulců se hodnotí podle C indexu, což je podíl rozlohy a rozpětí špiček toulců. Na základě údajů z okresních přehlídek trofejí, na nichž byly trofeje hodnoceny, nebyly žádné uděleny srážkové body a svědčí to tedy o dobré kvalitě mufloních toulců.

8.3 Kraniometrická hodnocení lebek Kraniometrické hodnoty lze řadit mezi konstituční znaky, které jsou podmíněny genetickým založením zvěře. Tím, že utváření konstituce podléhá jak genetickým dispozicím na které dlouhodobě působí podmínky prostředí, je tak možné z tohoto usuzovat na určitou ustálenost ve vztahu zvěř a prostředí a v neposlední řadě na vztahy vnitrodruhové. Ke kraniometrickým měření bylo využito postupů uvedených v práci Hromase (2004) a následně došlo k porovnání s jeho výsledky. Hromas v této práci uvádí, že bylo celkově měřeno 17 lebečných měr ze kterých po doplnění relativních hodnot a směrodatných odchylek vztažených k průměrným hodnotám usuzuje, že k charakteristice mufloních lebek zcela postačuje měření 10 hodnot a to obecné délky lebky, kondylobazální délky, délky řady horních stoliček, spánkové zúžení lebky, lícně-viscerální délka, výška viscerální části lebky, šířka postorbitální, šířka v jařmových obloucích, maximální šířka v lícní části a šířka nosu u předních okrajů nosních kostí. Pro snazší orientaci nejsou údaje číslovány 1-10, ale byla jim ponechána stejná čísla jako ve výše uvedené práci. Měřeny byly stejné trofeje jako při zjišťování charakteristik toulců, mají tak stejná pořadová čísla. V tabulce č. 25 je k naměřeným hodnotám ještě uvedena kategorie chovu a bodová hodnota trofeje v bodech CIC. 8.3.1 Hodnocení výsledků 8.3.1.1 Vztah mezi lebečnými mírami V porovnání s výsledky Hromase (2004) vyplývá jejich naprostá vzájemnost a to že: - obecná délka lebky (1) má nejužší vztah k délce kondylobazální (2) a délce lícně viscerální (8) zatímco již ne tak zřetelný je vztah k viscerální výšce lebky (11) – neplatí to u všech lebek; podstatně méně zřetelný je její vztah ke spánkovému zúžení lebky, zanedbatelný je její vztah k délce řady horních stoliček (4), k maximální šířce v lícní části (14) a k šířce v jařmových obloucích a zcela mizivý je tento vztah k šířce postorbitální (12); - kondylobazální délka (2) má nejužší vztah k délce lícně- viscerální (8); - délka řady horních stoliček (4) má nezřetelný vztah k žádné z dále měřitelných měr; - spánkové zúžení lebky (7) má zřejmě kladný vztah pouze k viscerální výšce lebky (11); - lícně – viscerální délka (8) má nepatrný vztah k viscerální výšce lebky; - výška viscerální části (11) nemá v podstatě žádný vztah k lebečným mírám; - šířka postorbitální (12) má dle Hromase v celku zřetelný vztah k šířce nosu měřené u předních okrajů nosních kostí (16), tento vztah se však potvrdit nepodařilo; - šířka v jařmových obloucích (13) má kladný vztah k maximální šířce v lícní části (14); - maximální šířka v lícní části (14) nemá zřetelný vztah k žádné z dále měřitelných měr; - šířka nosu u předních okrajů nosních kostí (16) má z hlediska vztahů mezi lebečnými mírami je nepatrný význam; Z výše uvedeného vyplývá, že kromě závislosti u šířky postorbitální (12) k šířce nosu měřené u předních okrajů nosních kostí (16) se podařilo potvrdit závislost popř.

nezávislost mezi všemi údaji. Znamená to, že pokud má jedna lebka v porovnání s ostatními jednu z měřených charakteristik menší, u které je potvrzena závislost, u druhé popř. u třetí lebečné míry je to stejné. To platí u všech lebek. O kolik přesně však již vyjádřit nelze. Pokud je obecná délka podprůměrná, podprůměrná je i délka kondylobazální a délka lícně – viscerální, u které to však neplatí všude, ale ve většině případů ano. 8.3.1.2 Porovnání lebečných měr minulé a současné populace a jejich porovnání s průměrem Toto porovnání mělo přinést výsledek, do jaké míry je současná zvěř konstitučně vzdálena od minulé, ale i ,,průměrné‘‘ populace a jaký to může mít vliv na bodovou hodnotu trofeje popř. některou z charakteristik mufloních toulců. Ve slovním zhodnocení je uvedeno i rozpětí (rozdíl maxima a minima) u měr lebek současné populace; z výsledků vyplývá, že : -

-

-

-

-

-

-

-

obecná délka lebky (1) - je u současné populace podprůměrná, u bývalé byla nadprůměrná, ačkoli se vyskytovali i mufloni s podprůměrnými hodnotami, což bylo způsobenou velkou heterozygotností minulé populace. Rozdíly se u současné populace ve většině pohybují na úrovni do 5 mm pouze trofej č.7 je nadprůměrná, rozpětí měr se pohybuje do 13 milimetrů; kondylobazální délka (2) – u této míry platí totéž jako u předchozí, opět trofej č.7 je nadprůměrná, což potvrzuje výše popsané tvrzení, celkové rozpětí se pohybuje taktéž do 14 mm; délka řady horních stoliček (4)- tato míra je značně nadprůměrná a pohybuje se vysoce nad celkovým průměrem dle Hromase (2004) a to u dřívější i současné populace, rozpětí této míry u současné populace je do 4mm; spánkové zúžení lebky (7) – tento údaj jen mírně podprůměrný a současná populace se od minulé výrazně neliší, rozpětí je 4 mm; lícně – viscerální délka (8) – ani zde se populace od sebe výrazně neliší, ačkoli se v současné vyskytují i značně podprůměrné hodnoty, celkově je tato délka spíše lehce podprůměrná. Rozpětí se pohybuje do 10 mm. výška viscerální části (11) – tuto míru můžeme dle její hodnoty považovat za průměrnou, avšak v porovnání s bývalou populací je menší, rozpětí je 18 mm; šířka postorbitální (12) – tato míra je v porovnání s průměrem, ale i v porovnání s hodnotami lebek minulé populace značně podprůměrná, jen lehce přesahující minima udávané Hromasem (2004) a to u všech lebek, které se od sebe liší jen o 2 mm, tento údaj je velice zajímavý, a na konci této kapitoly je mu věnována větší pozornost. šířka v jařmových obloucích (13) – tento znak můžeme považovat v porovnání mezi populacemi za téměř shodný, kdy u minulé populace jej můžeme označit za průměrný, u současné za průměrný až mírně podprůměrný, jeho rozpětí je 6 mm; maximální šířka v lícní části (14) – tato míra je u obou populací vysoce nadprůměrná a výrazně překračující maximum, které udává Hromas (2004), mezi populacemi se výrazně neliší; šířka nosu u předních okrajů nosních kostí (16) – tato míra je u minulé populace průměrná u současné podprůměrná;

Tabulka č. 25 - Lebečné míry muflonů (údaje v mm) Trofej č. 1 2 3 4 5 6 7 Věk 3 3 4 7 7 4 4 Znak Bodová hodnota (v bodech CIC) 196,15 203,80 207,25 202,95 208,35 192,50 197,55 Kategorie chovu I.a. I.a. I.b. III. III. II. II. číslo název nezjištěn 1 Obecná délka lebky 252 250 230 246 238 246 nezjištěn 2 Kondyobazální délka lebky 246 233 216 227 230 235 4 Délka řady horních stoliček 74 71 74 64 70 73 74 7 Spánkové zúžení lebky 72 72 74 71 75 71 70 8 Lícně-viscerální délka 141 135 137 127 140 134 137 11 Výška viscerální části lebky 89 90 93 79 88 87 91 12 Šířka postorbitální 105 111 113 100 104 97 97 13 Šířka v jařmových obloucích 104 106 108 99 107 103 104 14 Maximální šířka v lícní části 132 129 140 126 129 129 130 16 Šířka nosu u předních okrajů nosních kostí 46 44 48 49 49 44 45 Tabulka č. 26 - pokračování Trofej č. Věk Znak Bodová hodnota (v bodech CIC) Kategorie chovu číslo název 1 Obecná délka lebky 2 Kondyobazální délka lebky 4 Délka řady horních stoliček 7 Spánkové zúžení lebky 8 Lícně-viscerální délka 11 Výška viscerální části lebky 12 Šířka postorbitální 13 Šířka v jařmových obloucích 14 Maximální šířka v lícní části 16 Šířka nosu u předních okrajů nosních kostí

11 3 189,50 I.b.

12 4 198,35 II.

233 228 72 70 129 84 97 102 128 41

233 221 70 69 127 88 98 103 128 42

Údaje dle Hromase (2004) min.

max.

Ø

228 222 59 67 125 77 95 99 114 43

260 252 73 82 148 97 113 109 126 55

244,6 234,3 67,1 74,5 135,2 86 105,3 104,1 120,1 48,9

8 3 189 I.b. 236 230 73 68 131 82 96 98 123 45

9 10 5 3 197,75 181,65 III. II. 238 228 71 71 135 84 96 102 130 45

236 232 72 70 131 80 98 103 124 41,5

8.3.1.3 Postorbitální šířka a její možné uplatnění Jelikož u minulé populace je u tohoto znaku patrná jeho značná rozkolísanost a u současné ne a navíc hodnoty byly u lebek ze současnosti značně podprůměrné, byla vazba tohoto znaku dále zkoumána. Při porovnání s prvními obvody u trofejí z dob chovatelské oblasti je patrná jejich vzájemná vazba. Tabulka č. 27 - Velikost obvodů v 1/3, popř. ve 3 roce a postorbitální šířky (údaje v mm) trofej č. 1 obvod v 1/3 24,2 obvod ve 24,2 3.r postorb. š. 105

2 25,5 25,5

3 26,5 26

4 21 21,5

5 23,2 23

6 24,5 24

7 24,6 24

8 23,3 23,3

9 23,5 23,5

10 23,4 23,4

11 23 23,7

12 24 23,5

111

113

100

104

97

97

96

96

98

97

98

Z tabulky vyplývá, že pokud se zmenšovala tato míra zmenšoval se tím i první obvod. Porovnání minulé se současnou populací to však nepotvrzuje a zde jsou nápadné pouze minimální rozdíly. Obvody toulců však udávají rozměr především rohoviny na rohové kosti. Na tloušťku této rohoviny má vliv výraznějším způsobem, spolu s genetikou, výživa a tak tloušťka rohu je právě tímto spolupůsobením ovlivněna až to do té míry, že i lebka s menším obvodem rohové kosti u báze může mít stejný první obvod. Tento rozdíl lze ale očekávat pouze v několika milimetrech. Měřené trofeje však měly při preparaci toulce nasazeny nesnímatelně a tak tuto hypotézu nelze potvrdit. Bylo by tak dobré, pokud by se dal, změřit obvod rohové kosti u báze. Tento údaj nepatří mezi běžné kraniometrické míry a tak není nikde ani uveden. Mezi kraniometrickou míru patří šířka rohové kosti. Ta však nepostihuje celý obvod a tak závislost by nemusela být patrná. Hromas(2004) tento vztah také nepotvrzuje. U minulé populace je zřejmé že nadprůměrných obvodů (nad 25 mm) dosahovaly jen trofeje s postorbitální šířkou nad 110 mm. To by znamenalo, že pokud v chovu je zájem dosahovat se zárukou silných obvodů musí být hledány takové populace, které mají postorbitální šířku nad 110 mm resp.vysoce nadprůměrnou. U samčích jedinců je to patrné i bez měření této lebečné míry, proto by bylo vhodné zpracovat tuto míru u zvěře samičí a po přičtení určité hodnoty (síla kůže), by se nechala měřit u zvěře živé. Tzn. byl by vytvořen údaj, podle kterého by šlo vybírat konkrétního jednotlivce samičího pohlaví pro zazvěřování a nejen spoléhat na výběr z populace kde se vyskytují někteří jedinci s vysokou bodovou hodnotou nebo velkými obvody, protože v každé populaci se vyskytují i podprůměrní jedinci. Tento údaj by byl snáze měřitelný než např. doporučovaný obvod hrudníku. U současné populace naopak tato míra upozorňuje na možnou příbuzenskou plemenitbu v populaci, jelikož rozdíl 2 mm v rámci jedné populace není náhodný. Podprůměrnost tohoto údaje také svědčí o slabé konstituci zvěře, jelikož myslivci, kteří pamatují zvěř v chovatelské oblasti a porovnají ji se současnou, hovoří o její výrazné drobnosti. Postorbitální šířku si ale nelze spojovat s bodovou hodnotou trofeje, její závislost se nepotvrdila. Měřením tohoto údaje si uděláme dobrou představu o konstituci zvěře a zbylých tělesných proporcích a to až u nejvyšších dosažitelných hodnot této míry, tedy vysoce nadprůměrných. U trofejí nad 110 mm je také nápadná celková velikost lebky, co do vizuálního hodnocení její mohutnosti. Tento údaj nemá vztah k ostatním lebečným mírám, které byly hodnoceny v této práci.

8.4. Celkové hodnocení Po hodnocení parametrů, které umožňují vyjádřit celkovou kvalitu chovu a nastínit jeho budoucnost, bylo provedeno i hodnocení, které mělo především odkrýt i konstituci zvěře, která je ze všeho nejdůležitější, jelikož se v ní největší měrou uplatňuje genetické založení zvěře. Zvěř lze tedy zařadit do II. kategorie chovu, ve kterých se musí dle Lochmana (1979) projevovat snaha po zvýšení kvality cestou dodávání nové zvěře a celoroční péčí o ni. Zvěř z honiteb zařazených do této kategorie se může také používat při zazvěřování nových honiteb, nebude-li k tomuto účelu postačovat kapacita kategorie I. a. a I. b. U populace je však na základě vysoké kraniometrické podobnosti ukázána možná příbuzenská plemenitba, což dlouhodobě neznamená zlepšení stavu. Jediné dlouhodobě perspektivní možnosti tedy jsou buď úplné odstranění chovu, nebo varianty, které počítají s oživením chovu. Pokud existuje možnost, že se do populace mohou dostat geny z jiné migrující populace, která přechází, výrazně se na místní zvěři neprojeví. Trofeje produkované současnou populací lze označit za průměrné. Velmi vysoká cena této populace je v tom, že i při tvorbě průměrných trofejí zvěří konstitučně podprůměrnou nevznikají na jejím životním prostředí škody jemuž je tato zvěř je dlouhodobě přizpůsobena, což je nutné označit za velmi cenné. Svými dlouhodobě vstřebanými znalostmi prostředí, které ani v nepříznivých podmínkách neopouští je ji i přes pouze průměrnou kvalitu nutno do budoucnosti udržet.

8.5 Společenské názory na chovy mufloní zvěře Charakteristickým rysem každého člena lidské populace je jeho individualita vytvářející jeho osobnost. Člověk prochází postupným vývojem od dětství a vytváří si dle svých možných poznatků a vědomostí vlastní názor. Tento názor je individuální, nebo bývá podřízen či převzat od skupiny lidí řešících stejný problém. Čím vyšší je individualita jedince tím více je schopen vytvořit si názor vlastní bez značného vlivu okolí. Na základě i nových skutečností, které před vytvořením názoru na určitou věc nebyly známy, může názor přehodnotit a vytvořit tak názor nový. Často si však ani nové poznatky pro vytvoření nového názoru připouštět nechce – je to pohodlnější. Největším problémem vytvoření si vlastního názoru je tedy lidská pohodlnost, protože přijmout názor jiný je jednodušší, rychlejší, ale bohužel ne vždy je přejímaný názor správný. Základním předpokladem pro vznik vlastního názoru je zájem o problém a snaha o jeho vyřešení.

8.5.1 Názory nemyslivecké veřejnosti Základním rozdílem těchto názorů od názorů mysliveckých je výskyt skupiny lidí bez zájmu o přírodu což souvisí se způsobem současného života. Lidé žijící převážně ve městech se málo dostávají do těsného kontaktu s přírodou a odklon od ní je více než patrný. Šanci vytvořit si názor vlastní je podmíněn znalostí vlastního druhu muflona, úrovní a schopností zapamatovat si znalosti ze základní školy. Názory těchto lidí jsou v první řadě vytvořeny přejmutím jiných, nejsou nebo jsou vytvořeny na základě informovanosti mediálními prostředky. Tito lidé si názor tvořit nemusí, protože není důvod – neřeší problémy s mufloní zvěří. Vyšší stupeň výskytu názoru na mufloní zvěř je u lidí z vesnického prostředí, výskytu myslivce v rodině či člověka se zájmem o přírodu. Většina lidí z důvodu sporadického výskytu mufloní zvěře o její přítomnosti ani neví. O přítomnosti však neví ani řada myslivců. To jen dokazuje jejich zájem o myslivost, protože pokud by pravidelně navštěvovali okresní přehlídku trofejí tak by na základě předložených trofejí o přítomnosti mufloní zvěře v oblasti věděli. U nemyslivecké veřejnosti vznikají tak názory, které jsou podmíněny výše uvedenými faktory. Názor je nejvíce ovlivněn negativním postojem vlastníků lesa z důvodu poškození porostů. Za příčinu škod vidí muflona a o důvodu proč vznikají škody nevědí a často ani vědět nemohou. Z tohoto pohledu by měl uživatel honitby více komunikovat s vlastníky honebních pozemků a zodpovídat jejich dotazy. Názor veřejnosti na chov mufloní zvěře je samozřejmě vhodné znát, z této skupiny je ale mnohem důležitější znalost názorů a postojů vlastníků honebních pozemků ke zvěři a to nejen o mufloní. Celkově je ale velice zajímavý pohled veřejnosti na les. Na základě průzkumu v rámci projektu ILUP Pomoraví (Birgusová, Müller 2007), což je projekt zaměřený na trvale udržitelné využívání venkovského prostoru, byl zjišťován názor obyvatel na současný stav hospodaření v lesích a jejich představ o tom, co by si přáli změnit. Mezi otázkami v dotazníku byla zařazena i otázka - více zvěře, šlo tedy o to zjistit jak je lidmi vnímána tato část fauny a zda je v jejich zájmu, aby ji mohli spatřovat častěji. Z výsledků lze usoudit, že lidé žijící na venkově se zajímají o stav lesa ve svém okolí, přestože více než třetině z nich je jedno, kdo les vlastní. Takřka polovina z nich by si přála v lese větší pořádek. Dalších 26 procent považuje za prioritu zlepšení zabezpečení ochrany lesa proti chorobám a škůdcům. Každý pátý venkovan by chtěl, aby se v lesích méně těžilo a zhruba stejný počet z nich je spokojený se současným stavem hospodaření v českých lesích.

Vzhledem k známé nespokojenosti lidí vždy se vším to proto nemusí být bráno jako výsledek špatný. Výše zmiňovaná otázka týkající se zvěře byla vyhodnocena jako poslední, tedy 15. s 0,11%. Umístila se za otázkami typu - zpřístupnění lesa pro turisty a houbaře (více cest, parkoviště), vykácení lesa, ochraně proti kůrovci, zmenšení/zrušení vojenského prostoru aj. Je tedy zřejmé, že lze tyto výsledky ztotožnit s výše napsaným kvalifikovaným odhadem, který bez statistických výstupů přibližně shodně hodnotí situaci u nemyslivecké veřejnosti. Při návštěvě lesa, není zvěř výrazně vnímána. Je tedy o to důležitější na tuto skutečnost upozornit a především kladně ovlivňovat nemysliveckou veřejnost tou mysliveckou. Aby to však mohla myslivecká veřejnost účinně vykonat, musí být jednotná. Názory nemyslivecké veřejnosti nelze podceňovat a v konečném důsledku mohou sehrát důležité ,,lobby” u orgánů rozhodujících o povolení chovu dalšího druhu zvěře, jelikož i tento chov může do jisté míry ovlivňovat návštěvnost lesa, například zákazy vstupu v době nouze apod. To, že zavedení chovu může v budoucnosti ovlivňovat i běžné návštěvníky lesa nelze tajit, stejně jako záměr proč je chov zaváděn. Pro nemysliveckou veřejnost má další druh zvěře význam pouze jako prvek zpestřující přírodu. Je nutno však zmínit minimálně důležitost tohoto chovu jako ekonomického vstupu do mysliveckého hospodaření, který se následně projeví zlepšením životních podmínek pro zvěř – ozeleňování krajiny, chov ohrožených druhů zvěře apod. Místním obyvatelům je nutno připomenout to, že při úspěšném chovu může být oblast více známa i v rámci území např. kraje a tak na sebe strhnout větší pozornost obyvatel regionu spojenou s jeho vyšší návštěvností.

8.5.2 Názory myslivců Při zpracování názorů myslivců se vychází z předpokladu, že lidé mají stejný cíl a záměr a přibližně stejný základ vědomostí. Základním posláním myslivců je pečovat o zvěř, zkvalitňovat její chov, zlepšovat její životní prostředí. Zvěř a snaha s ní cílevědomě hospodařit tak dohromady tvoří základní prvky myslivosti. Znalost zoologie, potřeb a nároků zvěře jsou základními předpoklady pro její dobrý chov.Tyto předpoklady mají myslivci vštípeny na základě povinných znalostí, které jsou předmětem mysliveckého vzdělání. Aby mohl člověk se zvěří hospodařit musí mít požadovanou úroveň tohoto vzdělání. Z toho důvodu by názory myslivců měly být jednotné a od sebe by se neměly výrazně lišit. I zde však vystupuje individualita každého člověka a jeho názor je výrazně ovlivněn zájmem o problematiku a množstvím vědomostí. Následující tabulky, grafy a komentáře k nim nejlépe vystihují názory myslivců na mufloní zvěř, které byly zpracovány na základě dotazníku - příloha č. 4 . Celkem bylo vyhodnocováno okolo 154 dotazníků, přesnější počet odpovědí na danou otázku je vždy uveden v tabulce. Z dotazníků je patrná jednotnost, ale často jen v rámci jednoho sdružení. Tabulka č. 28 – dotazník, otázka č. 1 1. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené myslivecké vzdělání (ukončená zkouška)? nabízené odpovědi a) zkouška o první lovecký lístek b) zkouška pro myslivecké hospodáře c) vyšší odborná zkouška

celkem 113 9 29

procent 75 6 19

Celkem bylo vyhodnoceno 151 dotazníků. Jednoznačně převažují myslivci se základní zkouškou pro výkon práva myslivosti, následuje vyšší odborná zkouška, kterou většina dotazovaných získala v rámci lesnického vzdělání. Graf č. 3 - Jaké je Vaše nejvyšší dosažené myslivecké vzdělání (ukončená zkouška)?

zkouška o první lovecký lístek vyšší odborná zkouška zkouška pro myslivecké hospodáře

Tabulka č. 29 – dotazník, otázka č. 2 2. Myslíte-si, že mufloní zvěř patří do honiteb v ČR? a) b) c) d)

ano, ale pouze do obor ano, do obor i volných honiteb ne nevím

celkem

procent

16

11

126

83

6

4

3

2

V této otázce myslivci také odpovídali jednoznačně. Celkem vyhodnoceno 151 dotazníků. Je zajímavé, že i mezi myslivci se vyskytuje názor, že mufloní zvěř nepatří do honiteb v ČR.

Graf č. 4 - Myslíte-si, že mufloní zvěř patří do honiteb v ČR?

ano, do obor i volných honiteb ano, ale pouze do obor ne nevím

Tabulka č. 30 – dotazník, otázka č. 3 3. Máte ulovený kus mufloní zvěře? a) ano, ale pouze zvěř holou b) ano (zvěř holou i trofejovou) c) nemám

celkem

procent

16

11

40

26

95

63

Ze 151 dotazníků nejvíce myslivců nemá ulovený kus mufloní zvěře. Pouze 26% má i kus zvěře trofejové. Pokud bude opomenuta možnost, že si myslivec ulovil mufloní zvěř např. u známého v jiné oblasti, tak jen asi 37% dotázaných měla možnost lovu mufloní zvěře. Z celkového počtu pak jen ¼ lovu zvěře trofejové. Ukazuje to na skutečnost, že množství lidí vykonávajících právo myslivosti za dob existence chovatelské oblasti ubývá a ku celkovému počtu jsou již v menšině. Graf č. 5 - Máte ulovený kus mufloní zvěře?

nemám ano, zvěř holou i trofejovou

ano, ale pouze zvěř holou

Tabulka č. 31 – dotazník, otázka č. 4 4. Co považujete za největší výhody mufloní zvěře? a) nemá nároky na kvalitní potravu (oproti zvěři srnčí) b) nejsou ztráty na mláďatech při kosení pícnin c) větší myslivecké vyžití (atraktivita trofejí, druhová pestrost honitby) d) ekonomický přínos pro uživatele honitby a honební společenstvo (poplatkové odlovy) e) jiné …. Celkem

celkem 41 19 73 13

procent 28 13 50 9

146

Vyhodnoceno bylo celkem 146 dotazníků. U MS Častrov byl většinový názor jiný. Za největší výhodu zde byla považována odpověď b – nejsou ztráty na mláďatech při kosení pícnin. To do jisté míry souvisí se skutečností, že i za snahy myslivců zabránit ztrátám

roznášením plašičů, bývá ročně po sečení prvních luk, nalezeno okolo 30 zasečených srnčat. V ostatních sdruženích je názor shodný s většinovým názorem. Graf č. 6- Co považujete za největší výhody mufloní zvěře?

větší myslivecké vyžití nemá nároky na kvalitní potravu nejsou ztráty na mláďatech při kosení pícnin ekonomický přínos pro uživatele honitby a honební společenstvo Tabulka č. 32 – dotazník, otázka č. 5 5. Co považujete za největší nevýhody mufloní zvěře? a) problémy se škodami b) malá oblíbenost zvěřiny c) větší náklady na přikrmování d) má negativní vliv na ostatní druhy zvěře e) jiné …. Celkem

celkem

procent

131

87

7

5

5

3

8

5

151

Ze 151 dotazníků jsou problémy se škodami vždy a jednoznačně na prvním místě. Graf č. 7 - Co považujete za největší nevýhody mufloní zvěře?

problémy se škodami malá oblíbenost zvěřiny má negativní vliv na ostatní druhy zvěře větší náklady na přikrmování

Tabulka č. 33 – dotazník, otázka č. 6 6. Myslíte si, že chov mufloní zvěře ve volnosti je pppprentabilní? a) b) c) d)

ano ne, rentabilní jsou pouze chovy oborní ne, chov mufloní zvěře není rentabilní nevím

celkem

procent

86

57

19

13

8

5

38

25

Vyhodnoceno 151 dotazníků. Většina považuje chov mufloní zvěře za rentabilní, celá ¼ však neví. Rentabilita všech činností spojených s myslivostí je obecně považována za ztrátové. Zda je chov rentabilní či nikoliv nelze jednoznačně zodpovědět. Zatím nejsou známy žádné výsledky, které by dokazovaly, že chov mufloní zvěře je či není rentabilní. Graf č. 8 - Myslíte si, že chov mufloní zvěře ve volnosti je rentabilní?

ano nevím ne, rentabilní jsou pouze chovy oborní ne, chov mufloní zvěře není rentabilní

Tabulka č. 34 – dotazník, otázka č. 7

7. Vyskytuje se zvěř mufloní ve Vaší honitbě ? a) b) c) d)

ano, trvale ano, ale pouze přechází ne nevím

celkem

procent

9

6

74

49

65

43

3

2

Této otázky bylo využito především pro stanovení procenta lidí, kteří mohou s mufloní zvěří přicházet do styku. Jediné sdružení, které se názorově shodovalo zda se mufloní zvěř vyskytuje bylo MS Litkovice, kde stálou odpovědí bylo ne. U jiných sdružení sousedících s lesním komplexem Drážďany často vzniká problém, kdy lze považovat mufloní zvěř za stálou a kdy pouze přechází. Jako trvalý výskyt mufloní zvěře lze považovat sdružení s nejvyšším odlovem. Za místo s trvalým výskytem je nutno považovat honitbu Drážďany

Lesů Pelhřimov a.s.. S mufloní zvěří může, na celém území bývalé chovatelské oblasti, přijít do styku 55% myslivců. Při zájmu je tedy možné zvěř ulovit, sledovat její současné návyky a monitorovat škody. V těchto honitbách je možné si vytvořit skutečný názor na mufloní zvěř bez možného vlivu zkreslení. Celkově vyhodnoceno 151 dotazníků.

Graf č. 9 - Vyskytuje se zvěř mufloní ve Vaší honitbě ?

ano, ale pouze přechází ne ano, trvale nevím

Tabulka č. 35 – dotazník, otázka č. 8 8. Jakou spárkatou zvěř (mimo zvěře srnčí) byste oooochtěli v honitbě chovat? a) daňčí b) jelení c) mufloní d) kombinace (kterých)… e) zvěř srnčí mi zcela postačuje

celkem

procent

108

72

5

3

26

17

12

8

Touto otázkou nebyla snaha po projevech, že by každý chtěl samozřejmě všechnu zvěř v honitbě pokud by pro ni měl podmínky. Účelem bylo pouze zjistit, jakou zvěř by z hlediska mysliveckého hospodaření považovali myslivci do podmínek svých honiteb za vhodnou popř. o jakou zvěř je z jejich pohledu zájem. Jednoznačně ,,nejpopulárnější‘‘ zvěří se stala zvěř daňčí, ač podmínky prostředí honiteb pro ni vhodné nejsou. Zvítězila skutečnost, že daňčí zvěř je bezproblémová z hlediska působení škod. Mufloní zvěř byla jednoznačně vybírána především staršími myslivci, kteří pamatují chovatelskou oblast. Při výběru kombinace byla taktéž první zvěř daňčí a druhá zvěř mufloní. Vyhodnoceno 151 dotazníků.

Graf č. 10 - Jakou spárkatou zvěř (mimo zvěře srnčí) byste chtěli v honitbě chovat?

dančí mufloní zvěř srnčí mi zcela postačuje jelení

Tabulka č. 36 – dotazník, otázka č. 9 9. Byli byste pro obnovení chovu mufloní zvěře ppppv oblasti? a) ano b) ne c) nevím

celkem

procent

110

74

25

17

13

9

Ačkoliv většina myslivců by byla pro chov zvěře daňčí, přibližně stejné procento by bylo pro obnovení chovu zvěře mufloní v oblasti. Ze sdružení, které by bylo jednoznačně proti obnovení chovu bylo MS Dobrá Voda. U MS Božejov 1/3 myslivců neví – není rozhodnutá. Myslivci jsou chovu mufloní zvěře značně nakloněni. Vyhodnoceno 148 dotazníků.

Graf č. 11 - Byli byste pro obnovení chovu mufloní zvěře v oblasti?

ano ne nevím

Tabulka č. 37 – dotazník, otázka č. 10

10. Jak myslíte, že se mělo po vzniku škod s mufloní zvěří dále hospodařit celkem a) úplné zrušení chovu bylo správné 18 b) výše stavů zvěře se měla snížit jen na únosnou mez 88 c) pokračovat v chovu a zvýšit mysliveckou péči a ochranná opatření v lese d) jiné řešení ….

40

procent 12 61

27

Celkem vyhodnoceno 146 dotazníků. Dle pohledu myslivců se měla výše stavů snížit jen na únosnou mez. Druhým názorem je pokračovat v chovu a zvýšit ochranná opatření v lese. Tento názor se vyskytuje u myslivců nepamatujících skutečné stavy zvěře, při kterých již ochranná opatření fungovat nemohla.

Graf č. 12 – Jak si myslíte, že se mělo po vzniku škod s mufloní zvěří dále hospodařit?

výše stavů zvěře se měla snížit jen na únosnou mez

f

pokračovat v chovu a zvýšit mysliveckou péči a ochranná opatření v lese úplné zrušení chovu bylo správné

Tabulka č. 38 – dotazník, otázka č. 11 11. Proč si myslíte, že byl chov mufloní zvěře tak gggggúspěšný? a) b) c) d) e)

bylo zazvěřeno dobrou zvěří dobré podmínky prostředí (úživnost) kvalitní myslivecká péče kombinace (kterých – sestupně)…. nevím

celkem

procent

73

50

53

36

9

6

12

8

Největší důležitost při založení oblasti a následným chovatelským výsledkům je dáván kvalitě zvěře, se kterou bylo zazvěřováno, což je názor zcela opodstatněný.

Graf č. 13 - Proč si myslíte, že byl chov mufloní zvěře tak úspěšný?

bylo zazvěřeno dobrou zvěří dobré podmínky prostředí (úživnost) nevím kvalitní myslivecká péče

Tabulka č. 39 – dotazník, otázka č. 12 12. Proč si myslíte, že vznikly škody? celkem

procent

102

71

b) špatné přírodní prostředí a jeho úživnost

8

6

c) je to problém muflona jako druhu

26

18

d) nedostatečná myslivecké péče

2

1

e) byla to zvyková záležitost

6

4

2

1

a) stavy zvěře byly příliš vysoké

f)

zvěř byla stresována (lov,…)

g) kombinace – kterých(sestupně)……. h) nevím

Za vznik největších škod je považováno množství zvěře, což jednoznačně ukazuje na celý názor v oblasti. V několika případech bylo správně do dotazníků dopsáno ,,koncentrace zvěře‘‘, což je možné považovat spolu se zvýšenými stavy za hlavní příčinu vzniku škod. Vyhodnoceno 146 dotazníků. Graf č. 14 - Proč si myslíte, že vznikly škody? stavy zvěře byly příliš vysoké je to problém muflona jako druhu špatné přírodní prostředí a jeho úživnost byla to zvyková záležitost nedostatečná myslivecké péče nevím

Tabulka č. 40 – dotazník, otázka č. 1 13. Jak by se mělo se zbytkem populace mufloní zvěře dále hospodařit? celkem procent

a) měl by být postupně odstraněn

16

11

b) stav zvěře by se měl zvýšit na stav normovaný

28

19

c) zaměřit se na lov chovatelsky nevhodných jedinců a zbytek zvěře podporovat

34

24

d) oživit chov dovezením kvalitní zvěře, která by nebyla zvyklá působit ohryz

11

8

e) kombinace c a d

46

32

9

6

f)

jiné řešení ….

U této otázky je patrná oproti jiným největší rozdílnost v názorech, a to i v rámci sdružení. Celkem 89 % lidí v této otázce by bylo jakýmkoliv způsobem pro různé možnosti chovu. U MS Rynárec a nejen u tohoto sdružení se vyskytovalo jako jiné řešení kombinace odpovědí b a c. Tato možnost je reálná za předpokladu, že populace nebude uvnitř výrazně prokřížena. Výsledkem by však byla zvěř pouze průměrné až podprůměrné kvality. Vyhodnoceno 144 dotazníků. Část myslivců z MS Těmice a MS Dobrá Voda ani neví, že se nějaká populace mufloní zvěře v bývalé chovatelské oblasti vyskytuje. Graf č. 15 - Jak by se mělo se zbytkem populace mufloní zvěře dále hospodařit?

kombinace c a d

f

zaměřit se na lov chovatelsky jedinců a zbytek zvěře podporovat

h

stav zvěře by se měl zvýšit na stav normovaný měl by být postupně odstraněn oživit chov dovezením kvalitní, která by nebyla zvyklá působit ohryz jiné řešení

Tabulka č. 41– dotazník, otázka č. 14 14. Pokud by mufloní zvěř působila zanedbatelné gggggškody byli byste: celkem procent

a) pro její chov b) pro chov jiného druhu zvěře – dančí c) proti jejímu chovu, zvěř srnčí mi zcela postačuje

125

85

13

6

9

9

Z celkem 144 vyhodnocených dotazníků 85% by bylo pro chov mufloní zvěře za odstranění předpokladu, že by nevznikaly škody. Problém škod je u muflona základním problémem jeho chovu. Graf č. 16 - Pokud by mufloní zvěř působila zanedbatelné škody byli byste:

pro její chov proti jejímu chovu, zvěř srnčí mi mi zcela postačuje pro chov zvěře daňčí

Tabulka č. 42 – dotazník, otázka č. 15 15. Myslíte si, že se s chovem mufloní zvěře mělo v minulosti začínat ? a) ano b) ne

celkem procent 118

81

18

12

c) nevím 10 7 Zde se myslivci shodli na tom, že mufloní zvěř měla a má v oblasti dobré podmínky a nevidí jakýkoliv jiný důvod, proč se nemělo začínat s jejím chovem. Vyhodnoceno 146 dotazníků.

Graf č. 17 – Myslíte si, že se s chovem mufloní zvěře mělo v minulosti začínat?

ano ne nevím

Shrnutím všech odpovědí do jednoho názoru je vytvořen převládající názor myslivců z území bývalé chovatelské oblasti. Dotazovaný myslivec by měl zkoušku o první lovecký lístek. Dle jeho názoru mufloní zvěř patří do obor i volných honiteb. Za největší nevýhodu mufloní zvěře považuje škody, které mohou vznikat. Největší výhodou je zvýšení druhové pestrosti honitby (stejně jako u nemyslivecké veřejnosti) a větší myslivecké vyžití. Chov mufloní zvěře považuje za rentabilní a mufloní zvěř v jeho honitbě pouze přechází. Ze spárkaté zvěře má zájem o chov zvěře daňčí. Obnovení chovu mufloní zvěře je nakloněn. Po vzniku škod se měla výše stavů snížit na únosnou mez a dosažené výsledky v chovu byly především díky dobré genetické kvalitě dovezené zvěře. Škody vznikly díky vysokým stavům. Zbývající populaci by mělo být využito k chovu, provést průběrný odstřel a následně oživit chov dovezením nové zvěře. Jediným limitujícím faktorem chovu muflona jsou škody a v minulosti bylo založení chovu správné. Při vyhodnocování dotazníků byl největší zájem o problematiku mufloní zvěře ze strany myslivců, kteří se věnovali myslivosti za dob existence chovatelské oblasti a s mufloní zvěří intenzivněji hospodařili, z tohoto důvodu si ji také oproti současným podmínkám cení a vědí, že při správném hospodaření s touto zvěří může být dosaženo vynikajících výsledků bez množství škod. Zpracováním názorů myslivecké veřejnosti je vidět, že v současné době se obecně myslivost stále potýká s celou řadou problémů. Ať už po stránce ekonomické, tak i především v rámci hospodaření se zvěří, které je v podmínkách vrchoviny omezený počet a to především u zvěře drobné, ale v rámci mikroregionu Kamenicko i u zvěře černé, které je na vyhovující podmínky v porovnání s jinými oblastmi nedostatek. Zvěře srnčí je po posledních dvou zimách také omezený počet, ale největším problémem je dlouhodobá stagnace v kvalitě chovu, daná především podmínkami prostředí, které u srnčí zvěře hrají důležitý prim. Mufloní zvěř by tak dokázala nabídnout jak ekonomický přínos, tak větší možnost mysliveckého vyžití a především strhnout pozornost na myslivost, jako na činnost, která v rámci svého hospodaření efektivně přeskupuje finanční prostředky na činnosti, na které stát přispívá jen v omezené míře a přitom jsou pro budoucnost velice důležité a to nejen z pohledu mysliveckého hospodaření.

9. Závěr Cílem této diplomové práce bylo posoudit možnosti zkvalitnění chovu stávající zbytkové populace mufloní zvěře v oblasti Kamenice nad Lipou, která byla v minulosti jednou z nejvýznamnějších chovatelských oblastí mufloní zvěře. Sledované území se nachází v kraji Vysočina, okrese Pelhřimov v nadmořské výšce okolo 550 – 719 m n.m. Podmínky pro chov mufloní zvěře lze označit za vhodné. S chovem mufloní zvěře bylo započato v roce 1971 v honitbě tehdejší lesní správy Drážďany lesního závodu Kamenice nad Lipou a následným vypuštěním a namnožením zvěře bylo zazvěřeno rozsáhlé území na okrese Pelhřimov. Škody ohryzem a loupáním se v lesních porostech objevily po dvou letech od vypuštění prvních kmenů mufloní zvěře a v letech 1983 a 1984 prakticky vrcholily. Vznik škod si tak vynutilo řešení celé situace a v roce 1988 bylo rozhodnuto o zrušení chovatelské oblasti. Za dobu existence oblasti bylo dosaženo špičkové kvality chovu, jenž reprezentovaly kapitální trofeje na mezinárodních výstavách, především v Nitře 1980, Brně 1985 a Nitře 1990. V letech 2002 až 2007 byla sledována populace mufloní zvěře a její současný vliv na les v průběhu ročních období. Současná populace je výsledkem namnožení několika kusů, které se nepodařilo odlovit a zůstaly v revíru Drážďany patřícího do LHC Pelhřimov spravující LČR s.p.. Během celého roku se škody objevují pouze v únoru poblíž míst, kde se mufloní zvěř přikrmuje či má své stávanišťě. Bylo zjištěno, že mufloní zvěř nejprve směřovala ke krmelci, kde přijala předkládaná krmiva a posléze se objevil ohryz. Přikrmováním nelze tedy zabránit úplnému vzniku škod, lze je však snížit a usměrnit. Přikrmování se nevyrovná potravní nabídce prostředí v době vegetace, jelikož v době vegetace škody nevznikají. Výška sněhové pokrývky a délka jejího trvání tedy rozhoduje o vzniku a výši škod. Mezi nejpoškozovanější dřeviny patří smrk a jedle. Je to z důvodu tenké kůry a snadnosti jejího ohryzu. Na buku a silnějších jedlích se poškození projevuje ve formě několika škrábanců od řezáků zvěře. Modřín a borovice poškozováním netrpí. V minulosti dalšími poškozovanými dřevinami byla lípa a douglaska. Existují čtyři základní a tři kombinační varianty dalšího hospodaření se zvěří. Současná populace jeví známky příbuzenské plemenitby a z hlediska kvality chovu, ji lze označit za průměrnou. Po vyhodnocení dotazníků předložených myslivcům z bývalé chovatelské oblasti se jejich názory shodují se závěrem této práce. Za škody mohla dle dotazníků výše stavů zvěře, které se měly snížit jen na únosnou mez a založení chovu v minulosti bylo správné. V současnosti by mělo být uživatelům umožněno výraznější hospodaření s mufloní zvěří. K tomu aby bylo možné rozhodnout se jak s mufloní zvěří dále nakládat z hlediska jejího chovu, musíme znát především její kvalitu, která i za situace, že zvěř působí nadprůměrné škody je nutno zachovat i v nejmenším možném počtu. Pokud to však lokalita neumožňuje, je nejlepší provést odchyt zvěře, její roztřídění a nejlepší jedince převést, nebo vysadit na lokalitě, kde je možná její dlouhodobá existence. Za tuto lokalitu lze považovat i oboru. Pokud zvěř nepůsobí výrazné škody a přesto je v likvidaci, lze toto označit za nesmyslný krok, který okrádá myslivost o její nejcennější podstatu, a to zvěř. V honitbách Vysočiny lze nalézt výborné podmínky pro mufloní zvěř a dřívější výsledky, kterých bylo dosaženo především v 90. letech na Pelhřimovsku a v okolí Javořice jsou toho dokladem.

Stejně jako lesník si v lese udržuje určitou příměs ,,nepůvodních‘‘ druhů dřevin , a to především z důvodů produkčních a ekonomických ale i proto, že kladně ovlivňují společenstvo ve kterém rostou, by měl být stejný model aplikován i v mysliveckém hospodaření. Je to samozřejmě možné jen za předpokladu, že v prvé řadě nejsou negativně ovlivňovány druhy ,,původní‘‘. Stejně jako zásahy člověka v krajině lze označit za nepůvodní, tak je tomu i ve složení její fauny a flóry v současné době. Ať již má na tomto současném stavu podíl člověk a nebo dlouhodobě se měnící podmínky prostředí, musí v současném stavu životního prostředí to být právě člověk, který dodává celému systému potřebnou rovnováhu. Při jeho rozhodování by měla být aplikována především dlouhodobá udržitelnost celého systému počítána minimálně na věk nejdéle žijící živé složky přírody, mající za cíl předat na konci lidského života vždy lepší stav než na začátku. Pokud však svými zásahy a úpravou přirozeného systému, který v prvé řadě odpovídal dlouhodobému působení přírodních podmínek, má za cíl získávání vyšších hodnot z přírodního prostředí, musí pak jednat velmi uvážlivě, aby následně nedošlo k zničení celého životního prostředí. Současný stav kvality životního prostředí není potěšitelný. Z pohledu mysliveckého hospodaření je v současnosti značný nedostatek drobné zvěře. Zabloudil (2004) považuje drobnou zvěř za výborný ukazatel stavu životního prostředí a tak si lze udělat přesnější obrázek o současném stavu. Uvedený nedostatek je především zaviněn špatným postupem člověka, který byl motivován především svojí chamtivostí po maximalizaci produkce a minimalizaci nákladů, a to že se jednalo o krok čistě neuvážený je v současnosti již známo. Stálým problémem však je, jak uvést teorii do praxe. V současné době není, po dlouhé době odtržení vlastnického práva k pozemkům, nikým vyvíjen tlak, aby se celkové hospodaření z blokového uspořádání vrátilo opět k systému políček, jejichž tvar určovala především vlastnická hranice. Tomu by například mohlo pomoci zavedení podobného systému jako v lesnickém hospodaření a to ve spojitosti s maximální plochou holé seče a minimálním podílem melioračních a zpevňujících dřevin. Při aplikaci v zemědělství by to znamenalo zákonem danou maximální šířku orné plochy, minimální podíl trvalých travních porostů na půdním bloku nebo maximální výměru pěstování jedné plodiny na půdním bloku. To je v současnosti těžko představitelné, jelikož vytvoření takového zákona by musela předcházet dlouhá diskuse, doplněná o zájmy lobystických skupin, které by zřejmě schválení tohoto návrhu zamezily. Přitom by se mohlo jednat i o ochranu půdního fondu před nákupem půdy cizinci, kterým by vyšší náklady na obhospodařování takového systému již nestály za zájem na hospodaření v ČR. Zájmy ekologických organizací jsou zaměřeny v lesích spíše na zákaz nebo omezení holosečí, které v porovnání se současným zemědělským hospodařením jsou jen směšným zásahem do celé krajiny. Jedním z východisek by mohlo být nyní nereálné zemědělské hospodaření svěřené uživatelům honiteb, jelikož oni jediní mají prvořadý zájem na tom, aby se stav životního prostředí zlepšil. Dostatek zvěře z pohledu druhové pestrosti je totiž jejich prvořadým cílem, protože ovlivňuje možnosti mysliveckého vyžití. Problémem je ale nedostatečný kapitál u těchto subjektů, jelikož toto hospodaření je výrazně ztrátové. Za jednu z největších položek jsou považovány osobní náklady spojené s výkonem práva myslivosti, které však nikdo z myslivců nepočítá. Při zavedení dalšího druhu, jehož chov by znamenal i třeba menší ztrátovost, by tak mohlo dojít k větší ekonomické efektivitě celého systému. Proto by těmto subjektům mělo být umožněno, aby si v rámci své činnosti mohli vybudovat dlouhodobě

stabilní část příjmu, která by jim pomohla vrátit drobnou zvěř do honiteb a tak také celkově zlepšit životní prostředí. Právě chov možnost chovu dalšího druhu spárkaté zvěře to umožňuje, zejména v honitbách, kde zvěř původní, především srnčí, nedosahuje potřebné kvality. Na sledovaném území v této diplomové práci by to měla být osvědčená zvěř mufloní.

10. Použitá literatura a prameny Babička, C., Diviš, V. 1997: Připomínky k chovu mufloní zvěře, Sb.ref. z konference ,,Mufloní zvěř‘‘, s. 122-127 Babička, C., Beneš,V. 1997: Vyhodnocení chovu mufloní zvěře v okresu Šumperk, Sb.ref. z konference ,,Mufloní zvěř‘‘, s. 128-144 Beneš, V. 1998: Mufloní zvěř na okrese Šumperk, diplomová práce, Brno Böttcher, W. 2001: Muffelwild und Wildschäden, Österreichs Weidwerk, Wien, č.9, s. ffff15-17, (přeložil Václav Texl). Birgusová, E., Müller, M. 2006: Projekt ILUP Horní Pomoraví, Lesnická práce 6, s.30-31, Dobrík, J. 1997: Informácia o chove mufónej zveri u stredoslovenských štátných lesov, Sb.ref. z konference ,,Mufloní zvěř‘‘, s. 82-88 Heroldová, M. 2000: Potravní strategie našich kopytníků. Svět myslivosti, 6, s.7. Hintnaus, J. 2000 : Kapitální jelení trofeje Franze Vogta. Myslivost, Praha, č. 2, s. 12- 15 Hofmann, R. R. 1989: Evolutionary steps of ecophysiological adaptation and s diversification of ruminants: a comparative view of their idestive systém. Oecologia 78, s. 443 – 457. Homolka, M. 1991: The diet of mouflon in the mixed forest habitat of Drahanská vrchovina ss c s highland. Folia Zool., 40(3), s.193-201. Hromas, J. 2000: Myslivost. Matice lesnická Písek, 491 stran Hromas, J. 1990: Posouzení nároků jednotlivých druhů spárkaté zvěře na životní prostředí, y c cccccc Učební text k předmětu ekologie chovu zvěře, Brno Hromas, J., 1990: Možnosti chovu více druhů spárkaté zvěře na téže ploše, Učební text v v ccccccccccccccck předmětu ekologie chovu zvěře, Brno Hromas, J. 1990: Posouzení kvality chovu jednotlivých druhů spárkaté zvěře na území ČR, vc Učební text k předmětu ekologie chovu zvěře, Brno 1990 Hromas, J. 1979: Přirůstavost mufloních toulců, Lesnictví, č.3 v c Hromas, J. 1978: K úbrusu mufloních toulců, Brno Hromas J. 2004: Kraniometrie českých a slovenských muflonů, Folia venatoria 34, Zvolen, s. 95-104. Hromas, J. 1995: Podíl znaků na bodových hodnotách medailových mufloních trofejí, Folia Venatoria 25, Zvolen, s. 159-165. Hromas,J. 2002: Morfometrie mufloních toulců – II, Folia Venatoria 32, Zvolen, s. 47-62. Garaj, P. 1983: Návštěvnost´ lesa a denný rytmus aktivity jelenej zveri. In: Vývoj, súčasný f v stav a rozvoj ochrany lesa, VŠLD Zvolen, s. 99 - 104 Gloser, J.1996: Problematika poškozování lesa zvěří a možnosti systémového řešení. V v v v Lesnická práce, č. 6, s. 29 – 30. Janů, J., 1985 : Výchova a produkce porostů LHS Kamenice nad Lipou poškozených mufloní dddzvěří, oponentský posudek. Kamler, J. - Homolka, M.- Koubek, P. 2004: Muflon v lesním prostředí. Myslivost, Praha, č. 2, s. 9-11. Krčma, J., 2004 : Okus dřevin působený spárkatou zvěří na ŠLP Masarykův les Křtiny, d v v Autoreferát disertační práce, Brno. Krčma, J., 2000: Chov mufloní zvěře na okrese Uherské hradiště, diplomová práce, Brno Lochman, J.- Kotrlý, A.- Hromas, J. 1979 : Dutorohá zvěř. SZN Praha, 378 stran.

LČR s. p., 2005: Vyhodnocení účinnosti zimovacích obůrek u LČR a návrh jejich dalšího využití, multimediální text, APOL Teplice Mácha, Z., 1997: Chovatelská oblast mufloní zvěře na okrese Pelhřimov a její historie, Sb.ref. z konference ,,Mufloní zvěř‘‘, s. 109-116 Mácha, Z., 1997: Zásady chovu mufloní zvěře a jeho kritéria, Sb.ref. z konference ,,Mufloní zvěř‘‘, s. 75-81 Mácha ,Z. 2005 : Různé ústní informace. Mottl, S., 1960 : Mufloní zvěř. SZN Praha, 179 stran. Řehák, L. 1997: Mufloní zvěř na území ČR, Sb.ref. z konference ,,Mufloní zvěř‘‘, s. 9-48. Soukup, J. 2005: Různé ústní informace Vogt, F., Obora na Sněžníku roku 1937, Stráž myslivosti, č. roč. XVI, r. 1938 Zabloudil,F., 2004: Potravní možnosti některých druhů zvěře v polních honitbách, Folia venatoria 34, Zvolen, s. 136-145. Katalogy národních a mezinárodních výstav mysliveckých trofejí: Nitra 1980, Brno f c 1985, Nitra 1990 LesInfo České Budějovice, Všeobecná část LHP 2000 - 2010, LHC Pelhřimov 1. a 2. katalog loveckých trofejí zvěře ulovené na okrese Pelhřimov, OMS Pelhřimov 2005 a 2006

11. Summary The aim of this diploma thesis was to consider possibilities of improvement of mouflon game breeding in rearing area Kamenice nad Lipou, which was in the past used to be one of the most significant mouflon rearing area, further to describe model of implementing another ungulate game species to hunting district and to apply this model on the practical example. The monitored region is located in Vysočina region, Pelhřimov district about 550 – 719 m above the sea level. The environment is suitable for breeding mouflon. Mouflon game breeding started in 1971 in the hunting plot of what was at that time the Forest keeping station of Drážďany in Kamenice nad Lipou forestry. The game were bred and let out into a large area in Pelhřimov district. Two years after the first mouflon game had been let out the first damage to the forest through grazin and peeling was reported; the worst damage was registered in 1983 a 1984. This situation required a solution and in 1987 a decision was made to close down the rearing area. While in existence, the breed reached top quality represented by capital trophies exhibited at international exhibitions namely at Nitra in 1980, Brno in 1985 and Nitra in 1990. In the period of 2002 to 2007 the mouflon population and its impact on the forest was monitored in the course of seasons. The current population is the result of breeding of several animals which escaped huntmen and remained in Drážďany area in LHC Pelhřimov managed by the state company LČR. Of the whole year, damage only occurs in February close to mouflon feeding points or resting haunt. It was found out that the mouflon game first headed for the feeding points and later grazing appeared. This means that feeding the mouflon game would not completely prevent damage but might focus it and reduce it. Feeding cannot equal the food offer in the vegetation period as no damage occurs in the vegetation period. Thus, the critical factor of damage and its extent turned out to be the height of snow cover and the length of the now period. Spruce and fir are the trees most liable to damage the reason being their thin bark which is easily grazed. The damage to beach and thicker firs turns out on the shape of several scratches from the mouflon game incisors. Larch and pine are not liable to damage at all. In the past, damage also occurred on lime trees and Douglas fir. There are 4 basic and 3 combination variants for future game management and construction of overwintering game-preserve would be useful. The current population of mouflon has signs of relative-breeding and the quality can be considered as average. The evaluation of questionnaires submitted to huntmen from the former rearing area shows that their opinions agree wit the conclusions of this bachelor thesis. The answers show that the number of mouflon game should have been decreased to a sustainable level and the establishment of the rearing area in the past was a good decision. At the present time, higher level of game management of mouflon should be permitted.