MOŽNOSTI ZAVEDENÍ PAŘEZINNÉHO HOSPODÁŘSTVÍ A PŘEVODU NA TVAR STŘEDNÍHO LESA NA VYBRANÝCH LOKALITÁCH V NPR KARLŠTEJN BURIÁNEK VÁCLAV, LIŠKA JAN Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. Jíloviště – Strnady, Strnady 136, 252 02 Jíloviště
ABSTRAKT Existují názory, že regeneraci a zvýšení biologické rozmanitosti v lesních společenstvech NPR Karlštejn by prospělo prosvětlení porostů a rozrůzněnost světelných podmínek, která je důležitá pro výskyt řady chráněných druhů rostlin a živočichů (především hmyzu). Tohoto požadavku by bylo možné dosáhnout obnovou pařezinného hospodaření s krátkou dobou obmýtí, s ponecháním výstavků a postupný převod těchto porostů na tvar středního (sdruženého lesa). Střední les by mohl v oblasti doubrav v plné míře naplnit představy přírodě blízkého hospodaření a hospodaření výběrnými principy. Podle některých názorů by došlo ke zvýšení biologické rozmanitosti bylinného patra, zejména o lesostepní druhy, které jsou v NPR Karlštejn hlavním předmětem ochrany přírody. V roce 2008 byla provedena rešerše historických i současných poznatků o středním lese a analýza dosavadních praktických zkušeností uplatňovaných v Městských lesích Moravského Krumlova. Ve spolupráci se správou CHKO Český kras byly vytypovány tři lokality na LS Nižbor v NPR Karlštejn, na nichž bylo navrženo experimentálně ověřit možnosti pařezinného hospodaření. Na těchto lokalitách byl vypracován projekt speciálního managementu s předpokládaným postupným převodem na střední les. V další fázi se počítá s pravidelným vyhodnocováním provedených zásahů na růst ponechaných stromů a zejména na pokryvnost i druhovou bohatost přízemní vegetace a diverzitu a abundanci vybraných skupin hmyzu. Cílem projektu řešeného na základě zadání Správy CHKO Český kras dle směrnice MŽP ČR č. 1/2008 Programu péče o krajinu v roce 2008 je stanovit zásady pro tvorbu speciálního managamentu ve vybraných lesních porostech a vytvořit tak dodatek k plánu péče o NPR Karlštejn.
ÚVOD Intenzifikace zemědělské výroby i lesního hospodářství ve druhé polovině 20. století vede k významné unifikaci zemědělské krajiny. Vzniká zde ostrá a velmi úzká hranice mezi bezlesou krajinou a zapojeným (tmavým) lesem. Nové způsoby lesního hospodaření vedou k dramatickému úbytku resp. vymizení lesů nízkých a středních. Mizí dříve pro krajinu tak typické rozvolněné partie lesa a rozptýlené zeleně, jež se vyznačovaly vysokou úrovní biodiverzity. Lesní porosty se sukcesně vyvíjejí směrem k vyšším sukcesím stadiím, což je jednou z příčin jejich druhového ochuzení. Podle Oduma (1971) vrcholí druhová bohatost ve středních stadiích sukcese, zatímco v klimaxu zpravidla klesá. V posledních desetiletích dochází na území CHKO Český kras v souvislosti se změnami hospodaření v rámci sukcesních procesů k postupnému nežádoucímu zarůstání některých lokalit, cenných z hlediska biodiverzity, teplomilnými křovinami a lesem, přičemž některé lesostepní byliny, jejichž výskyt je v NPR Karlštejn jedním z hlavních důvodů jejího zřízení a předmětem přísné ochrany, ustupují. Důležitým plošně působícím faktorem v posledních desetiletích je také nárůst eutrofizace prostředí, jež dále podporuje tendence k zapojeným lesům a změnám vegetace obecně. Významným fenoménem posledních let je silná expanze
jasanu, který intenzivně zmlazuje z jednotlivých starších řídce vtroušených plodných stromů a v případě příznivých podmínek intenzivně odrůstá (Buriánek et al. 2005). V posledních letech se stále jasněji ukazuje, že tento vývoj na některých lokalitách postupně nepříznivě omezuje životní podmínky pro rozvoj a zachování řady chráněných a ohrožených druhů rostlin i živočichů (zejména hmyzu), jakož i celých společenstev, o čemž svědčí celá řada literárních i jiných dokladů. Biologové dnes registrují postupný ústup a vymírání některých druhů hmyzu a rostlin vázaných na světlé listnaté lesy. Dochází tak prokazatelně ke snižování biologické rozmanitosti těchto biotopů. Delší obmýtí a plný zápoj vysokého lesa mohou vést i k úplné likvidaci populací ohrožených druhů bezobratlých (Konvička et al. 2004). Existují názory, že regeneraci a zvýšení biologické rozmanitosti v lesních společenstvech NPR Karlštejn by prospělo prosvětlení porostů a rozrůzněnost světelných podmínek, která je důležitá pro výskyt řady chráněných druhů rostlin a živočichů (především hmyzu). Tohoto požadavku by bylo možné dosáhnout obnovou pařezinného hospodaření s krátkou dobou obmýtí s ponecháním výstavků a postupný převod těchto porostů na tvar středního (sdruženého lesa). Střední les by mohl v oblasti doubrav v plné míře naplnit představy přírodě blízkého hospodaření a hospodaření výběrnými principy (Utinek 2004). Podle některých názorů by došlo ke zvýšení biologické rozmanitosti bylinného patra, zejména o lesostepní druhy, které jsou v NPR Karlštejn hlavním předmětem ochrany přírody. Poleno (1994) definuje střední les jako etážový hospodářský tvar lesa, v němž spodní etáž je tvořena lesem výmladkovým, horní etáž pak různě starým stromovým patrem semenného původu. V porovnání s nízkým lesem má les střední některé výhody: vyšší produkce cenných sortimentů, malé náklady na obnovu vzhledem k maximálnímu využití přirozené, udržuje se úrodnost půdy a je zde i bohatší uplatnění ostatních užitečných funkcí lesů, zejména funkce vodohospodářské a krajinářsko-estetické. Celková hmotová produkce na odpovídajících stanovištích je přibližně stejná jako v lese vysokokmenném i při nižší porostní zásobě. Mezi zápory patří značný podíl tenkého dříví, který je mimo jiné dán jeho zaměřením na produkci paliva, nižší kvalita výstavků a nerovnoměrná struktura dřeva - kmeny jsou kratší, sbíhavější a sukatější (Konšel 1931, Polanský a kol 1956, Vyskot a kol. 1978, Korpeľ a kol. 1991). Jeho zpravidla vysoká druhová rozmanitost přispívá k rozkladu humusu, k zachování úrodnosti půdy a také k vysoké statické a ekologické stabilitě. Protože zde nedochází k holoseči, bývá příznivě hodnocen z hlediska krajinné ekologie, ochrany přírody a estetiky (Zlatník 1957, Míchal 1994, Míchal, Petříček 1999, Poleno, Vacek a kol. 2007, Vacek, Simon, Remeš a kol. 2007). Jeho význam je v současnosti zdůrazňován z hlediska zachování druhů vyžadujících pro svůj vývoj prosvětlené lesní partie. Právě kombinace výmladkového hospodaření jako rychlého zdroje palivového dříví a řídkého lesa vysokého umožnila dlouhodobé intenzivní využívání lesa a přitom dokázaly zachovat jeho mimoprodukční funkce a splňovat parametry přírodě blízkého lesního hospodaření. Z hlediska ochrany přírody je sice patrná obecná snaha po prodlužování délky obmýtí (a to i v hospodářských lesích). Tento požadavek je podporován myšlenkou, že starší porosty jsou strukturovanější a vyznačují se větší biologickou rozmanitostí – biodiverzitou. Je zcela oprávněný pro typicky lesní společenstva, s výskytem rostlin i živočichů striktně vázaných na les. V případě NPR Karlštejn jsou však hlavní předmětem ochrany přírody společenstva skalních stepí a lesostepí, popř. světlých lesů. Většina zde se vyskytujících chráněných rostlin a živočichů má centrum rozšíření v xerotermních oblastech jihovýchodní příp. jižní Evropy a není vázána na zapojené lesní komplexy vysokého lesa. Jako příklady chráněných a ohrožených druhů rostlin Českého krasu, vázaných na lesostepní společenstva a světlé lesy, které v zapojených lesích ustupují, mohou sloužit např. druhy Adonis vernalis, Anthericum liliago, Anthericum ramosum, Dictamnus albus, Orchis sambucina, Adenophora liliifolia.
HISTORIE NÍZKÝCH A STŘEDNÍCH LESŮ V ČESKÉM KRASU V Česku byly nízké a střední lesy v minulosti značně rozšířeny. Ještě na počátku 20. století se uvádí v případě historických zemí Čech a Moravy plocha nízkých a středních lesů ve výši 150 tis. ha (v Čechách kolem 40 tis. ha – cca 3 %, na Moravě kolem 100 tis. ha – cca 17 %) (Nožička 1957). O tři desetiletí později Konšel (1931) konstatuje zřetelný pokles výměry těchto lesů (v důsledku převodů), přičemž zdůrazňuje trvající asymetrii mezi západní a východní částí českých zemí (v českém Slezsku se již v té době údajně nízké a střední lesy prakticky nevyskytovaly). Pro podmínky Českého krasu máme k dispozici dostatek podkladů, z nichž je možno si učinit představu o rozsahu nízkých a středních lesů v minulosti. Historickým průzkumem se zde v druhé polovině 20. století zabývali např. Samek (1964) či Novák a Tlapák (1974), kteří čerpali z obsáhlé primární i sekundární literatury. Z údajů, jež shrnuli druzí zmínění autoři vyplývá, že nejvyššího rozsahu dosáhly tyto lesy v Českém krasu v 18. století, kdy byly výmladkové lesy přítomny prakticky na celém území (v prvních podrobnějších zprávách z konce 18. století se uvádí, že celá oblast je porostlá výhradně listnatými lesy, v této době také vrcholí vliv pastvy na les). Ještě v závěru 19. století výmladkové lesy v zájmové oblasti převládaly, např. na panství Karlštejn o rozloze 1 540 ha lesa bylo vysokokmenného lesa pouze cca 260 ha, tj. necelých 20 % celkové rozlohy. Obmýtí pařezin se obvykle pohybovalo kolem 30 let, počty výstavků u středního lesa kolísaly kolem 100 – 150 jedinců na jeden hektar. Pro celou oblast byl také charakteristický vysoký podíl holin (např. v roce 1936 jsou holiny na bývalém panství Karlštejn uváděny v rozsahu 34 %). V současnosti se zde výmladkovým způsobem aktivně nehospodaří a v zájmovém území přetrvávají pouze přerostlé (předržené) pařeziny a torza bývalých středních lesů (tento tvar lesa zde byl ostatně ve srovnání s pařezinami mnohem méně rozšířen).
CÍL PROJEKTU A VÝBĚR LOKALIT Cílem projektu řešeného na základě zadání Správy CHKO Český kras dle směrnice MŽP ČR č. 1/2008 Programu péče o krajinu v roce 2008 bylo stanovit zásady pro tvorbu speciálního managamentu ve vybraných lesních porostech a vytvořit tak dodatek k plánu péče o NPR Karlštejn. V roce 2008 byla provedena rešerše historických i současných poznatků o nízkém a středním lese a analýza dosavadních praktických zkušeností uplatňovaných v podmínkách Městských lesů Moravského Krumlova. Ve spolupráci se správou CHKO Český kras byly vytypovány tři lokality na LS Nižbor v NPR Karlštejn, na nichž bylonavrženo experimentálně vyzkoušet a ověřit možnosti pařezinného hospodaření. Na těchto lokalitách byl vypracován projekt speciálního managementu, s předpokládaným postupným převodem na střední les. Jedná se o tyto lokality: 1. Vysoká stráň (u Bubovic) 2. Na Pláních (u Srbska) 3. Komárkova lesostep (u Srbska) Na všech plochách byly zpracovány základní stanovištní charakteristiky na základě údajů LHP a provedena jejich základní typologická a fytocenologická charakteristika. Podle fytocenologické klasifikace lze všechny tři lokality zařadit do teplomilných doubrav svazu Quercion petreae a Quercion pubescenti-petreae. Všechny se nacházejí na jižně orientovaných svazích, lokality Na Pláních a Komárkova lesostep jsou v bezprostředním kontaktu s lesostepními partiemi. Prosvětlené partie s výskytem světlomilných lesostepních druhů rostlin se vyskytují i na lokalitě Vysoká stráň, kde se nachází i významné naleziště velmi vzácné a ohrožené orchidejovité rostliny vstavače bezového (Orchis sambucina).
CHARAKTERISTIKA LOKALIT Vysoká stráň Lesním typem je suchá habrová doubrava lipnicová 1 C2. Jedná se o porost 40 E 9 o rozloze 21,28 ha, ve věku 84 let, při zakmenění 9. Podle výpisu z LHP převládá v dřevinné skladbě dub zimní (74 %) s habrem (20%). Výška stromů hlavní etáže se pohybuje kolem 15 m. Dále je uváděn sporadický výskyt břízy (3 %), buku (2%) a smrku (1%). V podrostu přirozeně hojně zmlazuje dub zimní a lípa. Bylinnou dominantou je třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a lipnice hajní (Poa nemoralis). Obr. 1 : Lokalita 2 Na Pláních – dubohabrový porost výmladkového původu, v popředí prosvětlené místo s bohatou bylinnou vegetací (foto: V. Buriánek)
Lesním typem dubohabrového porostu výmladkového původu je habrová doubrava na vápencích 1 W2. Jedná se o porost 104 A 12 b, o rozloze 11,07 ha, ve věku 114 let, při zakmenění 9. Podle výpisu z LHP v dřevinné skladbě zcela dominuje dub zimní s příměsí dubu pýřitého a pravděpodobně i dubu žlutavého (celkem 87 %). Zastoupení habru činí 9 %, z dalších dřevin je udáván ještě javor babyka, buk, břek a lípa (po 1%). Výška stromů hlavní etáže se pohybuje od 15 do 17 m. Dominantou je svízel vonný (Galium odoratum).
Komárkova lesostep Obr. 2: Lokalita 3 Komárkova lesostep - dubohabrový porost výmladkového původu s nadúrovňovým dubem zimním (foto: V. Buriánek)
Jako lesní typ dubohabrového porostu výmladkového původu s nadúrovňovým dubem zimním a dubem pýřitým je udávána javorobuková doubrava vápencová 2 A9. Jedná se o porost 113 B 12b celkem o rozloze 13,28 ha, ve věku 111 let, při zakmenění 10. Podle výpisu z LHP převládá v dřevinné skladbě dub zimní (68 %) s příměsí habru (15 %). Z dalších vtroušených dřevin je lípy 7 %, buku a borovice černé 3 %, břeku a dubu pýřitého 2 %. Výška stromů hlavní etáže se pohybuje kolem 17 m. Pravděpodobný je i výskyt dubu žlutavého (Quercus dalechampii) a přechodných typů. Dominantou je violka divotvorná (Viola mirabilis). Obr. 3: Lokalita 3 Komárkova lesostep – část porostu výmladkového původu s mohutným přerostlým keřovým patrem a silně ochuzenou vegetací (foto: V. Buriánek)
Navrhovaný metodický postup Při tvorbě metodiky byly využity zkušenosti z prakticky probíhajícího návratu ke středním lesům v městských lesích Moravský Krumlov - Kadavý, Kneifl, Servus, Knott (2007), Kadavý, Kneifl, Knott (2007a), Kadavý, Kneifl, Knott, (2007b),). Bylo však nutné provést určité modifikace tohoto modelu, protože byl vytvořen a použit pro lesy hospodářské, kde hlavní roli hraje ekonomická rentabilita. Naopak v podmínkách NPR Karlštejn jsou pochopitelně hlavní prioritou zájmy ochrany přírody. Dalším faktorem, ke kterému je třeba v podmínkách Českého krasu přihlížet, je expanze jasanu a také špatný zdravotní stav některých starších dubů výmladkového původu, jejichž další výmladková schopnost a životaschopnost je vzhledem k četným hnilobám bází kmene již velmi omezená a problematická. Navrhovaný projekt výmladkového managamentu je rozčleněn na dvě etapy. 1. etapa Na všech vybraných lokalitách bude nejprve vybráno 10-15 starších kvalitních, zdravých a vitálních stromů. Jejich vzájemná vzdálenost by měla být nejméně 25 - 30 m. Tyto stromy budou vyznačeny a budou tvořit středy pokusných kruhových ploch o poloměru 10 m, na kterých bude proveden zásah v 1. etapě. Výměra každé plochy, na které bude možné v dalších letech podrobně vyhodnocovat vliv zásahu, bude cca 314 m2. Umístění zásahových ploch musí být provedeno s ohledem na možné nebezpečí expanze jasanu, tzn., že v bezprostředním okolí by se neměly vyskytovat vzrostlé plodné stromy. V případě jejich výskytu se navrhuje jejich odstranění. Na zásahové ploše by se neměl vyskytovat ani početný jasanový nálet. Současně bude vyznačen stejný počet ploch kontrolních, které budou ponechány bez zásahu. První zásah je navrhován se zaměřením na odstranění slabších, většinou podúrovňových jedinců, převážně habrů. Cenné vzácnější listnáče, především plané ovocné dřeviny jako jeřáb břek, muk i jeřáb český, třešně, hrušeň polnička a jabloň lesní musí být maximálně šetřeny. V úrovni by se provedl slabší zásah pozitivním výběrem s eliminací jedinců rostoucích v malé vzdálenosti od nadějných stromů, jedinců s nedostatečně vyvinutou korunou a se zhoršeným zdravotním stavem. Tímto zásahem by byl podpořen růst a vývoj nadějných jedinců s přímým kmenem a dobře vyvinutou korunou. Celkem je navrhováno v této fázi k vytěžení přibližně 1/3 jedinců v rámci celého porostu. Hrubým odhadem by bylo vytěženo zhruba 25 % zásoby. Tímto zásahem nedojde k zásadním změnám porostního prostředí. Sníží se však zakmenění a dojde k celkovému prosvětlení porostů. Tento zásah by byl doplněn eliminací keřového patra, především přestárlých přerostlých a proschlých keřů. V takto prosvětlených porostech se předpokládá postupný rozvoj korun ponechaných stromů, podpora přirozené obnovy a zvýšení pokryvnosti a druhové bohatosti biologické rozmanitosti bylinného patra. V případě dostatečných vláhových poměrů v době vegetace, především od dubna do června, by mělo být podpořeno odrůstání dubových semenáčků. 2. etapa Další zásahy v horní etáži připadají v úvahu následujících letech (obmýtí spodní etáže se předpokládá v rozmezí 20 – 40 let), kdy nové i starší odrůstající semenáčky mohou již znovu trpět zástinem, a to na základě podrobného vyhodnocení vlivu prvního zásahu a jeho porovnáním s kontrolními bezzásadovými plochami. Tento zásah by bylo nejvhodnější provést po semenném roce dubů po opadu žaludů. V této fázi by byly odstraněny odpovídající podíly podúrovňových stromů výmladkového původu (kromě planých ovocných dřevin) a některé úrovňové stromy v celé části porostu o velikosti cca 0,5 - 1 ha tak, aby bylo dosaženo hustoty 80-120 stromů na 1 ha. Zakmenění by se snížilo přibližně na stupeň 5. Současně by bylo vhodné provést redukci výmladků a podle potřeby tlumení případné expanze jasanu.
CÍLOVÝ STAV Výsledkem těchto zásahů by mělo být vytvoření středního (sdruženého) lesa se třemi etážemi s jedinci jak výmladkového, tak i semenného původu. Podíl stromů semenného původu by mohl postupně vzrůstat vzhledem k přirozené obnově, která se v posledních letech pravidelně dostavuje prakticky u všech dřevin, včetně dubů a ke špatnému zdravotnímu stavu mnohých jedinců výmladkového původu. Spodní etáž by byla tvořena semenáčky a nárosty přirozeně se zmlazujících dřevin, doplněná druhově bohatým keřovým patrem. Z této etáže by byly v dlouhodobém časovém horizontu vybírány perspektivní stromy pro horní etáž. Hlavní úrovňová etáž bude tvořena dostatečným počtem jedinců semenného původu spolu s výplní z jedinců výmladkového původu, která bude udržována ve volném zápoji tak, aby mohly ve spodní etáži žít a pozvolna přirůstat skupiny přirozeného zmlazení dubu a ostatních dřevin. Horní etáž by tvořily ponechané výstavky pokud možno semenného původu v počtu 80 – 120 stromů na 1 ha, což je průměrný počet pro střední les. V případě nedostatku stromů semenného původu je možné využít nadprůměrných kvalitních jedinců výmladkového původu. Nejčastěji by se jednalo o duby, ale nejsou vyloučeny ani břeky, třešně a jiné cenné listnáče. Tyto stromy by naopak vzhledem ke statutu národní přírodní rezervace byly ponechány v porostu do doby jejich přirozeného rozpadu. Tímto způsobem se vlastně přejde na principy výběrného hospodaření s tím, že vybrané výstavky v horní etáži nebudou těženy. Navrhovaný postup je předpokladem k vytvoření strukturálně bohatého lesa, složeného z původních dřevin s velkou biodiverzitou.
ZÁVĚR Na lokalitách byly vyznačeny zkusné plochy, na nichž byl zachycen současný stav vegetace. V další etapě se předpokládá přesné vymezení ploch určených k zásahu včetně kontrolních bezzásahových ploch, inventarizace biometrických údajů všech stromů na pokusných plochách a vyznačení těžebního zásahu podle navržené metodiky. Podmínkou jeho realizace je však schválení tohoto postupu příslušnými orgány Krajského úřadu středočeského kraje. V následujících letech po provedení těžebního zásahu 1. fáze by byl vyhodnocován jeho vliv na růst ponechaných stromů a zejména na pokryvnost i druhovou bohatost přízemní vegetace a vybraných skupin hmyzu. Navrhované zavedení pařezinového hospodaření a přechod k tvaru středního lesa může sloužit jako modelový příklad rehabilitace středního lesa v podmínkách chráněných území oblasti teplomilných a habrových doubrav střední Evropy. Na základě dosavadních poznatků a zkušeností by bylo vhodné tento model aplikovat ve vybraných porostech ve stupni doubrav v lesích prvního a druhého vegetačního stupně, kde jasně převažují mimoprodukční funkce lesa, zejména funkce ochrany přírody a funkce půdoochranná, přičemž produkce dřeva je druhořadá. Les střední představuje tvar lesa, jenž v oblasti doubrav může v plné míře naplnit představy přírodě blízkého hospodaření a hospodaření výběrnými principy. Hospodářský tvar středního lesa může právě v současné době umožnit dobře sladit zájmy ochrany přírody se zájmy, které jsou zaměřeny více hospodářsky (produkčně).
LITERATURA BURIÁNEK, V., CHLÁDEK, J., LIŠKA, J., SOUKUP, F. (2005): Posouzení expanze jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) na území NPR Karlštejn. VÚLHM Jíloviště – Strnady. /Ms./ KADAVÝ, J., KNEIFL, M., KNOTT, R. (2007a): Nízký les jako potenciální zdroj energetické biomasy. In: Racionální využívání lesní biomasy. Sborník příspěvků z konference. Kostelec nad Černými lesy (11.10. 2007): 60 – 64.
KADAVÝ, J., KNEIFL, M., KNOTT, R. (2007b): Nízký les na nelesních půdách – alternativa pro budoucnost. In: Obnova lesního prostředí při zalesňování nelesních a degradovaných půd. Sborník příspěvků z konference. Kostelec nad Černými lesy (22.11. 2007): 63 – 70. KADAVÝ, J., KNEIFL, M., SERVUS, M., KNOTT, R. (2007): Střední les jako přírodě blízký způsob hospodaření. In: Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce. Sborník příspěvků z konference. Kostelec nad Černými lesy (17. – 18.10. 2007): 35 – 43. KONŠEL, J. (1931): Stručný nástin tvorby a pěstění lesů v biologickém ponětí. Česká matice lesnická, Písek, 552 s. KONVIČKA, M., ČÍŽEK L., BENEŠ J. (2004): Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, 79 s. KORPEĽ, Š. (1991): Pestovanie lesa. Príroda, Bratislava, 465 s. MÍCHAL, I. (1994): Ekologická stabilita. Veronica. Brno, 275 s. MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V. /eds./ (1999): Péče o chráněná území. II. Lesní společenstva. AOPK Praha, 713 s. NOVÁK A., TLAPÁK J. (1974): Historie lesů v CHKO Český kras. Boh. centralis, 3: 9-40. NOŽIČKA J. (1957): Přehled vývoje našich lesů. SZN, Praha, 459 s. ODUM, E.P. (1977): Základy ekologie. Praha, 733 s. POLANSKÝ, B. A KOL. (1956): Pěstění lesů III díl. SZN Praha, 595 s. POLENO, Z. /ed./ (1994): Lesnický naučný slovník 1. díl. MZe, Praha., 743 s. POLENO, Z., VACEK, S. A KOL. (2007): Pěstování lesů I. Ekologické základy pěstování lesů. Kostelec n. Černými lesy. Lesnická práce, 315 s. SAMEK V. (1964): Lesní společenstva Českého krasu. Rozpravy ČSAV, 74(7), 71 s. UTINEK, D. (2004): Několik poznámek k výmladkovému a sdruženému lesu. Lesnická práce, 83, 11, s.26-27. VACEK, S., SIMON, J., REMEŠ, J. A KOL. (2007): Obhospodařování bohatě strukturovaných a přírodě blízkých lesů. Kostelce n. Černými lesy, Lesnická práce, 447 s. VYSKOT, M. A KOL. (1978): Pěstění lesů. SZN, Praha, 448 s. ZLATNÍK, A. (1957): Výmladkové lesy s hlediska proměn lesů pod vlivem člověka a úloha ekologie při přeměnách a převodech výmladkových lesů. Sborník ČSAZV. Praha. Lesnictví 2: 109 – 124.
