Monitoring vybraných invazních druhů rostlin na území Moravskotřebovska

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Diplomová práce

Monitoring vybraných invazních druhů rostlin na území Moravskotřebovska

2006

Alena Matysová

PODĚKOVÁNÍ

Touto cestou děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Radomírovi Řepkovi, Ph.D. za poskytnuté rady, materiály a připomínky k této práci. Dále děkuji konzultantovi diplomové práce Prof. Ing. Jaroslavovi Koblížkovi, CSc. za pomoc a poskytování informací a literatuře o invazních druzích rostlin. Rovněž děkuji pracovníkům Městského úřadu v Moravské Třebové za poskytnutou literaturu.

V Brně, 25. 4. 2006

Alena Matysová

2

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Monitoring vybraných invazních druhů rostlin na území Moravskotřebovska zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, 25. 4. 2006:

3

1. ÚVOD V posledních letech dochází ke stále intenzivnějšímu šíření invazních druhů rostlin po celém světě. Naše země v celosvětovém kontextu sice zdaleka nepatří mezi nejohroženější oblasti, ale i zde vliv invazních druhů na původní přírodu rychle roste. Mezi nejnebezpečnější invazní druhy české květeny s velkým invazním potenciálem patří především bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), který se zapojuje do mnoha biotopů od lesních okrajů a vlhkých luk až po intavilány obcí. Dalšími druhy, které působí problémy převážně podél řek jsou křídlatky (Reynoutria sp.) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Mezi další invazní druhy, které u nás působí škody patří například trnovník akát (Robinia pseudacacia) nebo borovice vejmutovka (Pinus strobus). Důsledky invazí mohou být nedozírné. Je třeba včas zastavit, nebo alespoň potlačit, nekontrolovatelné šíření invazních druhů rostlin . Na území Moravskotřebovska nebyla dosud provedena žádná práce, která by se zabývala invazními druhy rostlin. Je v zájmu orgánů ochrany přírody mít zmapovaný výskyt jednotlivých invazních druhů rostlin na svém území, aby mohla být zahájena jejich likvidace. Tato diplomová práce byla sepsána jako podklad pro Městský úřad v Moravské Třebové, odbor životního prostředí, pro zahájení potlačování vybraných invazních druhů rostlin.

1.1. Biologické aspekty invazí Hranice zeměpisného rozšíření mnoha druhů jsou vymezeny hlavními ekologickými a klimatickými bariérami. Oceány, pouště a hory omezují pohyb druhů. Vlivem geografické izolace se v každé z hlavních světových oblastí vydala evoluce odlišnou cestou. Na ostrovech, nejizolovanějších společenstvech, dochází k vývoji jedinečných endemických druhů. Převážením druhů po celém světě lidé radikálně mění tyto přírodní zákonitosti (Primack, 2001). V moderních dobách bylo úmyslně i náhodně zavlečeno obrovské množství druhů do oblastí, kde nejsou původní (Drake a kol., 1989; Vitousek a kol., 1996). Mnoho druhů bylo zavlečeno z následujících důvodů: •

kolonizace Evropany ,

•

zahradnictví a zemědělství – velké množství druhů rostlin bylo do nových oblastí přivezeno a pěstováno jako okrasné květiny, zemědělské plodiny nebo trávy pastvin. Mnoho těchto druhů uniklo z cíleného pěstování a stalo se součástí místních společenstev,

•

náhodný transport – druhy jsou lidmi často přeneseny neúmyslně. 4

Na světě je dnes jen málo ekosystémů nepoznamenaných invazemi. Za invaze je odpovědný člověk a to především tím, že umožňuje rostlinným i živočišným druhům překonávání bariér. Pro mnoho druhů je nepřekonatelnou bariérou při šíření ohromná vzdálenost, kterou však člověk bez obtíží překonává v krátkém časovém úseku. Usnadňuje tak šíření mnoha nepůvodních druhů, ze kterých se pak mohou rekrutovat druhy invazní (Pyšek, 1996). Biologické invaze jsou problémem globálního charakteru a ohrožují biodiverzitu v mnoha oblastech světa. Karanténní opatření i případné hubení invazních druhů je finančně nákladné. Důležité je, zda invazní druh vytlačuje druhy domácí nebo je jen obohacením květeny daného území. Úkolem managementu invazních rostlin je totiž zamezit nepříznivému narušení ekologické rovnováhy (Newsome a Noble 1986 ; Wade 1997; Elton 2000, cit. Lončáková, 2002). Studium ekologie invazních druhů je bezesporu nutné a již dlouhou dobu provázené snahou porozumět invazním procesům, neboť mnoho invazních rostlin poškozuje zemědělské, přírodní i chráněné ekosystémy. Proto potřebujeme znát informace o pravděpodobnosti příchodu invazních rostlin na nová stanoviště, vlastnostech potenciálních invazních rostlin a o citlivosti jednotlivých společenstev k invazi (Roy 1990, cit. Lončáková, 2002). V globální měřítku platí, že oblasti jižní polokoule jsou zasaženy invazními druhy více než severní a ostrovy jsou náchylnější k invazím než pevnina. Z hlediska biomů jsou nejvíce postiženy oblasti tvrdolisté vegetace. Nejvíce zavlečených druhů hostí vegetace sídel; nejrůznější skládky, navážky, staveniště, rumiště, silniční příkopy, zákoutí, ladem ležící plochy, úhory a podobná stanoviště ve městech a na vesnicích bývají floristicky velmi bohatá právě díky velkému počtu nepůvodních taxonů. Těm se ale daří dobře také poblíž řek a v pobřežní vegetaci. Ve všech těchto ekosystémech se snoubí permanentní a důkladné narušování vegetačního krytu, ať už je původcem člověk, požár, říční proud či mořský příboj, s intenzivním přísunem semen, plodů a jiných rozmnožovacích částic invazních druhů; o ten se spolehlivě postará obchod, cestování, turistika a pohyb materiálu. Městské aglomerace navíc fungují jako dobře známé tepelné ostrovy, kde se daří druhům z klimaticky teplejších oblastí, jež by ve volné krajině jen těžko přežily (Pyšek, 2001). Většina druhů, které se dostanou mimo oblast svého přirozeného výskytu vlivem lidské činnosti, se v nových oblastech neusadí, protože prostředí nesplňuje jejich nároky. Určité procento druhů je však schopné se v nových oblastech usídlit a mnohé z nich se mohou stát invazními druhy (Primack, 2001).

5

1.2. Základní termíny oboru Invaze je proces, při kterém dochází k úspěšnému založení populace invazního druhu na novém území, kde předtím žádná neexistovala a které je následováno rychlou expanzí v rozšíření invadujícího druhu (Barrett a Richardson, 1986). Novým územím je přitom nejčastěji jiný kontinent. Invaze je vnímána jako proces, během něhož zavlečený druh překonává různé překážky, a jednotlivé fáze tohoto procesu lze tudíž definovat pomocí bariér, jež se tomu kterému druhu podařilo překonat (Pyšek, 2001; Primack, 2001) Invazní druh definoval Castri (Castri, 1990) jako druh rostliny, živočicha nebo mikroorganismu, který je nejčastěji transportován člověkem, kolonizuje a rozšiřuje se do nových území na nějakou vzdálenost z oblastí původního rozšíření. Často se invazní druh šíří z jednoho biogeografického regionu do dalšího. Pyšek (Pyšek, 1996) považuje za invazní (zavlečené, nepůvodní, introdukované, atd.) ty rostliny, které nejsou v daném území domácí, původní, tj. byly do něho - ať už úmyslně či neúmyslně zaneseny přispěním člověka. Cronk a Fuller (Cronk a Fuller, 1995) definují invazní druh jako cizí druh, který se šíří přirozeně, bez přímého vlivu člověka v přírodních nebo polopřirozených společenstvech a způsobuje významnou změnu ve složení, struktuře nebo procesech ekosystémů. Podle Primacka (Primack, 2001) je základní vlastností invazních druhů schopnost šířit se na větší vzdálenosti, obsazovat dosažené lokality, pronikat na narušená či přirozená stanoviště a vytlačovat z nich domácí vegetaci. Tab. 1. Vlastnosti zvýhodňující invazní druh 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Nevyžaduje žádné speciální podmínky pro klíčení. Samoregulované klíčení a dlouhá životnost semen. Rychlý růst semenáčků. Krátké období vegetativního růstu mezi klíčením a kvetením. Udržuje nepřetržitou produkci semen tak dlouho, pokud to podmínky dovolují. Schopný samoopylení Pokud cizosprašný, nemusí mít specializovaného opylovače. V příznivých podmínkách má vysokou produkci semen. Produkce semen ve velmi širokém rozpětí podmínek prostředí (vysoká tolerance, plasticita ke klimatickým a edafickým podmínkám). Speciální adaptace k šíření na krátké i dlouhé vzdálenosti. Jestliže je trvalým druhem, má silné vegetativní rozmnožování. Jestliže je trvalým druhem, pak je křehký na spodních nodech, rhizomech nebo oddencích. Jestliže je trvalým druhem, vykazuje schopnost regenerovat z přerušených částí oddenku. Schopnost konkurovat speciálními způsoby: postavením listové růžice a listů, neobvykle rychlým růstem nebo produkcí aleopatických látek, atd. (Baker, 1965). 6

Všechny invazní druhy patří mezi druhy nepůvodní (zavlečené, introdukované, exotické, adventivní) a v zájmovém území, jímž je v našem případě Česká republika, se ocitly v důsledku činnosti člověka. Rostliny samozřejmě mění hranice svého rozšíření i přirozenou cestou, bez přispění člověka, ale v takovém případě mluvíme o migracích, nikoli o invazích. Informace o původu druhů se zpravidla objevují ve flórách jednotlivých oblastí, ale nemusejí být vždy spolehlivé. Původnost výskytu nám může s jistotou prokázat jen fosilní nález a herbářová položka. Nepůvodní rostliny je možné dále dělit podle způsobu zavlečení (zda bylo úmyslné či neúmyslné), míry jejich zdomácnění (zejména zda mohou být součástí nejen synatropní, ale i polopřirozené vegetace) či doby zavlečení (Pyšek, 2001). Podle doby zavlečení se dělí naše neúmyslně introdukované rostliny na archeofyty, zavlečené do roku 1492, a neofyty, jež nás svou přítomností poctily až po tomto datu (Primack, 2001). Použití roku 1492 je vcelku oprávněné, pokud si uvědomíme, že objevením Ameriky byly odstartovány další vlny objevných plaveb a to vedlo k rozvoji komunikace a obchodu mezi světadíly možnosti šíření rostlin tak mnohonásobně vzrostly (Pyšek, 1996). Zavlečení neboli introdukce znamená, že druh překonal hlavní geografickou bariéru prostřednictvím člověka. Mnohé druhy pak přežívají jako přechodně zavlečené , které se mohou po určitou dobu i rozmnožovat, ale jejich přítomnost v území nikdy nepřestane být závislá na opakovaném zavlékání člověkem. Druhy, které se v novém prostředí dokážou reprodukovat bez přímého přispění člověka, považujeme za naturalizované neboli zdomácnělé (u nás je to řada polních plevelů a ruderálních rostlin). Z nich se pak rekrutuje skupina druhů invazních. U několika našich domácích druhů rostlin, které se v současné člověkem narušené krajině také šíří, nehovoříme o rostlinách invazních, nýbrž expanzivních. Důsledky takové expanze jsou velmi podobné důsledkům šíření rostlin zavlečených (Primack, 2001).

1.3. Cíle práce Cílem této diplomové práce je především zmapování výskytu vybraných invazních druhů na území Moravskotřebovska pro potřeby Městského úřadu v Moravské Třebové. K dalším cílům patří: •

zjistit způsob šíření vybraných invazních druhů v daném území,

•

zjistit kvantitativní charakteristiky populace Reynoutria sp. na vybraných lokalitách,

•

tyto výsledky srovnat s dříve zjištěnými fakty,

7

•

učinit pokus o nalezení křížence Reynoutria x bohemica na lokalitách s oběma rodičovskými druhy,

•

navrhnout účinná biotechnická opatření k jejich omezení na lokalitách či na celém území,

•

vyhodnotit nebezpečnost jednotlivých druhů pro dané území (krajinářské aspekty). Zájmové

území

Moravskotřebovsko

se

nachází

ve

východních

Čechách,

v Pardubickém kraji, v bývalém okrese Svitavy a zahrnuje správní obvod pověřené obce Moravská Třebová. Území spadá do následujících katastrů: Bezděčí u Trnávky, Bohdalov, Boršov u Mor. Třebové, Borušov, Dědřichov u Moravské Třebové, Dlouhá Loučka, Gruna, Janůvky, Koruna, Křenov, Kunčina, Lázy, Linhartice, Malíkov, Malonín, Městečko Trnávka, Mezihoří u Městečka Trnávky, Mladějov na Moravě, Moravská Třebová, Nová Ves u Moravské Třebové, Pacov, Pečíkov, Petrušov, Petrůvka u Městečka Trnávky, Prklišov, Přední Arnoštov, Radišov, Radkov, Rozstání, Rychnov na Moravě, Stará Roveň, Stará Trnávka, Staré Město, Sušice, Svojanov u Borušova, Třebařov, Unerázka, Útěchov, Vranová Lhota a Žipotín.

8

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Rod Reynoutria Rod Reynoutria (křídlatka) patří do čeledi rdesnovitých (Polygonaceae) a zahrnuje asi 10 druhů, původně rozšířených především v mírném pásu Asie (Pyšek a Mandák, 1997). Mezi invazní představitele rodu křídlatka (Reynoutria), řadíme tři zástupce: křídlatku japonskou (R. japonica), která se v Evropě vyskytuje ve dvou varietách. Je to k. japonská pravá (R. japonica var. japonica) a k. japonská tuhá (R. japonica var. compacta), křídlatka sachalinská (R. sachalinensis) a kříženec předešlých dvou druhů křídlatka česká (R. x bohemica).

2.1.1. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica Houtt. ) 2.1.1.1. Morfologie a vývoj Křídlatka japonská je vytrvalá dvoudomá bylina s bohatě rozvětvenými, silnými a dlouhými oddenky, často dřevnatějícími. Ty mají 0,5-8 cm v průměru a dosahují do vzdálenosti 15 až 20 m od rodičovské rostliny. Lodyhy jsou přímé, v horní části větvené, křehké a duté, červeně skvrnité. Vysoké jsou v rozmezí od 1 m do 2,5 m i více. Listy jsou celokrajné, řapíkaté, dvouřadě rozložené. Listová čepel je vejčitá, 5-15 cm dlouhá, 4-10 cm široká, na vrcholu zúžená v dlouhou špičku, na bázi nejčastěji kolmo uťatá, zelená až světle zelená. Květenství je lata mnohokvětých lichoklasů, 3-12 cm dlouhá, jednotlivé květy jsou malé a bílé. Vnější okvětní lístky pak za plodu výrazně křídlaté. Květy jsou funkčně jednopohlavé, v samčích květech se nacházejí dlouhé tyčinky a dlouhé pesíky. Plodem je 3hranná nažka, 2,5-4 mm dlouhá, lesklá, černá až černohnědá (Chrtek, 1990). Lodyhy vyrůstají z pevných a silných oddenků, tvořících shluky. Starší, dobře vyvinuté rostliny, vytvářejí dřevnaté báze, které mohou vyčnívat nad povrch půdy, a které přecházejí ve střední válcovité kořeny. Vytrvalé pupeny se tvoří na dřevnatých bázích a dřevnatých oddencích mezi podzimem a zimou a na jaře obrážejí v nové výhony. Rychlé prodlužování výhonů probíhá až později na jaře, termín je závislý na počasí. V našich podmínkách lze očekávat začátek vegetace spíše v druhé polovině dubna. Prodlužování výhonů probíhá zhruba do druhé poloviny června, kdy také dosahují maximální výšky. Rychlost prodlužování činí v této době 4,65 cm za den (údaj z USA). Zdá se, že rostliny na zastíněných místech začínají růst ve stejném období jako jedinci 9

na místech osluněných, prodlužování výhonů je však omezeno do poloviny května, takže důsledkem jsou nižší rostliny. Květy se tvoří koncem srpna a během září, v letech s příznivým počasím i v říjnu. Přes zimu jsou výhony a listy na stanovištích pomalu rozkládány, avšak mnoho výhonů zůstává vzpřímených až do příští vegetační sezóny. Ty pak tvoří ochranné krycí prostředí pro nové výhony na jaře. Fenotypová variabilita je dána dosažitelnou půdní vlhkostí a osluněním. Na suchých místech mají rostliny kratší stonky a menší listy, na zastíněných místech jsou pak hustěji olistěné (Uhlík, 1995). 2.1.1.2. Rozmnožování Rostlina vytváří oddenkový systém a přezimuje pupeny pod povrchem půdy (geofyt). V zemi svého původu (Japonsko) má klíčení nových rostlin ze semen velký význam. V našich podmínkách však tvoří relativně málo plodů. Nažky se šíří částečně vodou a rovněž větrem. Po svém dozrání prodělávají období klidu. Plovatelnost rozmnožovacích částic je značně ovlivněna přítomností okvětí (Jehlík a Lhotská 1970, cit. Uhlík, 1995). Druh se rozšiřuje hlavně vegetativně, zejména transportem odlomených oddenků. Šíření vodou je rovněž důležité. Oddělené plovoucí stonky mohou dle svědectví vytvářet axilární (úžlabní) výhony. Ve vhodných podmínkách jsou odřezané stonky schopné během několika dnů tvořit adventivní kořeny a následně axilární výhony (Beerling a kol., 1994). Šíření semeny je u nás zřejmě bezvýznamné, i když je rovněž možné (Hrušková a Hofbauer, 1999b) 2.1.1.3. Původ a historie Druh je původní v Japonsku, na Tchaj-wanu a v severní Číně, uváděna je i Korea. Jako nejpravděpodobnější období introdukce do Evropy se jeví polovina 19. století. Rostlinu poprvé popsal v roce 1777 Houttuyn, který však pravděpodobně zkoumal pouze herbářové exempláře. Druh byl pojmenován Reynoutria japonica. Skutečná introdukce následovala až od 20 let 19. století (rok 1825), kdy Philippe von Siebold aktivně importoval nové rostliny z východní Asie k prodeji do své školky v Leidenu. Dokladem původu a časování dovozu jsou prodejní katalogy. V té době byla rostlina zobrazena a popsána jako Polygonum sieboldii, vzápětí však byla uváděna pod synonymem Polygonum cuspidatum. Až v roce 1901 Makino objevil, že druhy pod jmény Reynoutria japonica a Polygonum cuspidatum jsou totožné. V poslední době se v literatuře objevuje název Fallopia japonica (Houtt) LP. Ronse Decraene, takže druh lze najít v zahradnické i 10

botanické literatuře pod několika synonymy. U nás je též známa pod starším českým jménem křídlatka hrotolistá. Přitažlivost rostliny pro zahradníky během 19. století je dobře zaznamenána v literatuře, avšak její potenciál k invazi do přírody a získání rychlé dominance na stanovišti se v té době ještě neprojevil. Teprve koncem minulého století jsou uváděny četné příklady naturalizace ve střední Evropě, hlavně v Německu, Rakousku, Švýcarsku i na území České republiky. Literární prameny uvádějí data introdukce Strasbourg 1902, Salzburg 1891, Švédsko 1909, Maďarsko 1898, v roce 1902 byl druh introdukován do Severní Ameriky a v roce 1935 na Nový Zéland (Pyšek a Prach, 1993). 2.1.1.4. Rozšíření a ekologie V současnosti je křídlatka japonská rozšířena ve většině evropských zemích. Nejsevernější lokality jsou na západním pobřeží Norska ve Finsku, častý je i výskyt v jižním Švédsku. Nejjižněji byla zjištěna na severním pobřeží Portugalska a v Bulharsku. V Severní Americe se na východním pobřeží vyskytuje od Lousiany až po Newfoundland, na západním pobřeží od Kalifornie až po Britskou Kolumbii. Pro Českou republiku je uváděn první záznam z roku 1892 (Pyšek a Prach, 1993). Exponenciální fázi invaze lze podle týchž autorů datovat k roku 1938. Jestliže v tomto roce bylo zaznamenáno 39 lokalit, pak ke konci roku 1992 činil jejich počet 515. Následující procentické rozdělení typů lokalit se vztahuje k roku 1991 ze 382 lokalit (Pyšek a Prach, 1993): 40,8 % se vyskytuje v místech osídlení, 27,2 % v blízkosti řek, 16,9 % podél silnic a železnic, 5,9 % v parcích, 5,9 % v lesích a na loukách, 3,2 % na březích rybníků. Zřejmá je preference druhu na chladnější a humidnější oblasti. Ve střední Evropě se vyskytuje do 600-700 m n. m. (max. ČR Krušné hory, Malý háj, cca 900m n. m.), ve Švýcarsku do 800 m, s ojedinělými výskyty do 1500 m n. m. V Japonsku se vyskytuje na hoře Fuji do výšky 2 400 m n. m., na Thaj-wanu uváděna v nadmořské výšce mezi 2 400 až 3 800 m n. m. (Beerling a kol., 1994). Druh roste na širokém spektru půdních typů: od důlních zemin a jílů přes písčitohlinité půdy až po oblázkový štěrk, vyplavené minerální půdy a rašeliny. Ve Velké Británii činil rozsah pH na některých stanovištích 3,0 až 8,0, v severním Walesu od 4,2 do 8,5 a na lokalitách v severovýchodním Polsku 4,0 až 8,0 s preferencí půd kyselých. V Japonsku je rostlina charakteristická časnou kolonizací vulkanických půd. Široká ekologická amplituda druhu a celková přizpůsobivost se odráží ve výčtu nejčastějších biotopů: podél vodních toků, na okrajích silnic, na náspech železnic, v živých plotech, 11

na loukách a pastvinách, na krajích lesů, v kamenolomech a pískovnách, na stavbách a vůbec v oblastech poznamenaných lidskou aktivitou. Rostliny jsou však snadno poškozeny pozdními jarními nebo časnými podzimními mrazy. Jarní mrazy způsobují zčernání a destrukci choulostivých obrůstajících výhonů. Vláha je rovněž důležitá. Rostliny jsou citlivé na letní sucho a ztráta 40% čerstvé hmotnosti vody v listech způsobuje úhyn. Poškození je možné i větrem, zejména proměnlivým. Jsou uváděna zežloutnutí celých populací vystavených větru. V podmínkách střední Evropy se druh rozšířil hlavně na ruderálních stanovištích, kde se vyskytuje zejména ve společenstvech s ostružiníkem ježiníkem, ostružiníkem křovitým, kopřivou dvoudomou, zlatobýlem obrovským, břečťanem popínavým, plaménkem plotním, bezem černým, či devětsilem lékařským. Rychlý růst v jarním období způsobuje zastínění okolní vegetace a může inhibovat i regeneraci stromů a keřů. Pouze některé jarní rostliny jsou pak schopné přežít na takových lokalitách (Pyšek a Prach, 1993). 2.1.1.5. Význam a využití Pozitiva •

V Japonsku běžná rostlina, zvláště v otevřené krajině, na okrajích cest a dokonce v okolí dýmajících vulkanických vývěrů. Tvoří zde původní složku přirozené vegetace,

•

v minulém století rostlina dovážena, rozmnožována a pěstována jako okrasný prvek v zahradách a parcích, zejména pro ozdobný tvar listů, které na nakloněných stoncích vytvářely téměř kupole či baldachýny, a v neposlední řadě pro množství bílých květů v podzimním období. Některé pro ozdobu pěstované kultivary mají listy bělavě panašované, zplaňují však velmi vzácně a zpravidla záhy zanikají,

•

dříve často vysazována na okrajích lesů a kolem hájoven jako krmná rostlina pro vysokou zvěř a při zkrmování rovněž ochotně přijímána dobytkem. Starší listy jsou však velmi tuhé a pro krmení již nevhodné,

•

vysoce produktivní rostlina. Při pokusech na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích byl zjištěn na běžné, intenzivně neobhospodařované lokalitě průměrný přepočtený výnos sušiny 9,03 t/ha při hustotě 8,9 výhonu/m2 (Horn a Prach, 1995). To odpovídá údajům Brocka (Brock 1995, cit. Uhlík, 1995) z Velké Británie - 9,37 t/ha. Callaghan (Callaghan 1981, cit. Uhlík, 1995) uvádí na zanedbaných lokalitách výnos sušiny 11 t/ha za rok. Při intenzivním pěstování a použití umělého hnojiva je možné zvýšit výnos až čtyřnásobně, zejména ovlivněním výšky stonků. Důležitý podíl celkové biomasy tvoří oddenky s výnosem sušiny od 11,9 do 30,1 t/ha. Brock (Brock 12

1995, cit. Uhlík, 1995) odhaduje podzemní biomasu na téměř 15 t/ha, •

v pozdější sezóně hodnotná krmná rostlina pro včely a ostatní bezobratlé, především v městských oblastech. Kvete později a zaručuje potravu i v tomto období,

•

na některých lokalitách slouží ke zpevnění a ochraně břehů řek, případně písečných dun (Německo),

•

podél říčních břehů poskytuje úkryt pro menší savce a některé ptáky. Využití oddenků je možné také pro léčebné účely, v tradiční čínské a japonské medicíně jsou sušené oddenky využívány pro léčení hnisavých zánětů kůže, chronických plísňových onemocnění a kapavky (Uhlík, 1995).

Negativa •

V poslední době u nás křídlatky patří mezi intenzivně se šířící invazní druhy. Kromě již jmenovaných lokalit často zplaňuje na narušených březích vodních toků, na skládkách, rumištích, opuštěných plochách, na staveništích, u zdí a na hřbitovech. V místech svého výskytu vytváří rozsáhlé porosty a je obtížným plevelem,

•

pro své rychlé šíření a značnou konkurenční schopnost se stává vážnou hrozbou pro přirozené složky domácí vegetace a narušuje původní vyvážené vztahy mezi jednotlivými druhy. Při uchycení na dané lokalitě se záhy projevuje jako dominantní prvek a představuje problém i pro stromy a keře,

•

dosud ne zcela objasněna je otázka silné konkurenceschopnosti druhu oproti ostatní vegetaci. Proto byla zkoumána produktivita nadzemní biomasy z hlediska možnosti získání dominance. Zjištěné údaje sice prokázaly vysokou produktivitu, ta by však sama o sobě k objasnění nestačila. Zdá se, že rostlina spíše těží z rychlého vývoje výhonů na jaře, kdy během krátké doby převýší ostatní druhy a vznikne hustý příkrov listů na nakloněných větvích. Spíše se tedy jedná o sezónní dynamiku listové plochy. Důležitým faktorem může být rovněž podzemní konkurence oddenků. Nicméně tato otázka zůstává stále otevřená (Horn a Prach, 1995). Dalším faktorem může být tvorba specifických kompetitivních látek v kořenovém systému rostliny, kterými potlačuje veškerou konkurenci – tato otázka však nebyla ještě dostatečně studována,

•

na březích vodních toků představují husté porosty vážnou povodňovou hrozbu zvyšováním třecího odporu k vodnímu proudu. Rozsáhlé porosty mohou při odumření stonků v zimním období a při povodních blokovat a zneprůchodňovat vodní toky a nahromaděním unášeného materiálu se podílet na lokálních záplavách,

•

vodní prostředí je důležité pro rozšiřování vegetativních fragmentů rostlin, i když šíření 13

člověkem (v současnosti ponejvíce bezděčné) stále převládá. Nivní oblasti jsou často užívány k parcelaci a zakládání zahrádek, kde je křídlatka často pěstována. Oddenky jsou pak vyhazovány či splavovány do blízkosti řek nebo jsou po nich transportovány (Pyšek a Prach, 1993), •

vážný problém pro městské aglomerace. Díky přizpůsobivosti k podmínkám ve městech (zvýšená produkce SO2) se velmi snadno rozšiřuje, zejména podél komunikací a v místech se stavebními aktivitami. Příčinou je zejména transport půdy obsahující oddenky a části rostlin. Úpravy komunikací mohou vést k rozšíření zprvu jednotlivých rostlin na lineární stanoviště značné délky. V této souvislosti se jeví jako potřebná kontrola lokalit, odkud je materiál zejména pro stavební práce odebírán,

•

způsobuje poškozování městského dláždění a obrubníků podél silnic,

•

motoristům brání v rozhledu na exponovaných místech u silnic nebo na železničních přejezdech. Časté je též zarůstání dopravních značek (Uhlík, 1995).

2.1.2. Křídlatka sachalinská [Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt) Nakai] Ve starší botanické literatuře je možné se s ní setkat pod synonymy Polygonum sachalinense či Pleuropterus sachalinensis. 2.1.2.1. Morfologie a vývoj Lodyhy jsou 1,5 až 4,0 m vysoké, přímé, v horní části větvené, slabě rýhované. Jsou oblé, poměrně křehké, lysé a duté. Listová čepel je podlouhle vejčitá, 10-35 cm dlouhá, 1220 cm široká, na vrcholu tupá, na bázi srdčitá, bez výraznější žilnatiny a lysá. Květenství husté lichoklasy 2-4 cm dlouhé, květy malé, zelenobílé. Okvětí samičích květů je za plodu zvětšené, křídlaté. Nažka 3hranná, kolem 3 mm dlouhá, lesklá, tmavohnědá (Chrtek, 1990). Celkově jde tedy o rostliny větší, mohutnější, s jiným tvarem listů a kratším květenstvím než u křídlatky japonské. 2.1.2.2. Rozmnožování Způsobem rozmnožování a rozšiřování se podstatně neodlišuje od křídlatky japonské. V našich podmínkách nasazuje málo plodů. Rozšiřuje se větrem a vodou. Nažky též prodělávají období klidu. Většinou se šíří pomocí oddenkových výhonů na svěžích až vlhkých půdách.

14

2.1.2.3. Původ a historie Druh pochází z jižního Sachalinu a severního Japonska. Historie introdukce do Evropy je poněkud nejasná. Jedna z prvních zpráv pochází z moskevské zoologické zahrady, kde byla rostlina pěstována v 60. letech 19. století. V Anglii však patrně známa již před tímto datem, neboť kolem roku 1861 byla zaznamenána v Kew. Druh byl zřejmě introdukován v první řadě pro krmné účely, až později zaváděn jako dekorativní parkový prvek. Mladé výhony jsou prý ochotně přijímány koňmi a dobytkem. V severovýchodním Polsku využívána od roku 1890 jako rostlina ozdobná, zároveň však vysazována v lesích na mezích a též ve výbězích jako krmivo pro zvířata (Stypiňski 1977, cit. Pyšek a Prach, 1993). V ČR uváděn jako první záznam z roku 1869 (Pyšek a Prach, 1993), z Průhonického parku pak druh dokladuje Silva-Tarouca v roce 1909 (Jehlík a Lhotská 1970 cit. Pyšek a Prach, 1993). Exponenciální fáze invaze začíná u křídlatky sachalinské později - v roce 1952. Na konci roku 1992 činil celkový počet lokalit v ČR 152, z toho pobřežních bylo 36 (Pyšek a Prach, 1993). 2.1.2.4. Rozšíření a ekologie V Japonsku představují stanoviště zejména nestabilní vlhké půdy na vulkanickém detritu a lávových proudech. Ze zahraničí podrobnější přehled druhotného rozšíření není znám. Lze očekávat podobné směry šíření jako u křídlatky japonské, avšak s menší četností a někdy i v pozdějších termínech. U nás jde v současné době o druh roztroušeně zplanělý od nížiny do podhorského stupně, ale nachází se i v nižších polohách hor, kde je místy častější než křídlatka japonská. Je také více rozšířen v severní polovině státu (Poohří, severovýchodní a východní Čechy, Hrubý Jeseník) než v jižní (oblast Humpolecka). Na některých lokalitách jsou uváděny rozsáhlé porosty (Chrtek, 1990). V uzavřených porostech tvoří jednodruhovou fytocenózu s nepatrným počtem přimíšených druhů. Přesto je možné většinu porostů zařadit do odvozených společenstev třídy Galio-Urticetea. Výskyty jsou uváděny zejména na okrajích parků a zahrad, na okrajích lesů, na ruderalizovaných březích vodních toků, podél železničních tratí a silnic. Při procentickém rozdělení lokalit je zřejmé, že druh preferuje polopřírodní podmínky parků, lesů a luk, naopak menší výskyt je na osídlených stanovištích. Křídlatka sachalinská nepředstavovala pro zahradníky tak velké problémy 15

s rozrůstáním jako křídlatka japonská, proto také docházelo k méně častému vyhazování rostlinných zbytků na skládky i do volné přírody a bylo tedy méně příležitostí k uchycení na vhodných lokalitách. Agresivita vůči okolnímu prostředí je všeobecně menší a druh tak zůstává více omezen na původní stanoviště, kde byl vysazen. Osidluje lokality s pH v rozmezí 4,0 až 8,0, upřednostňuje však zejména půdy kyselé. Rostlina velmi citlivě reaguje na obsah živin v půdě, neboť na chudší lesní půdě dosahuje výšky kolem 3 m, kdežto na dříve kultivované půdě má výšku přes 4 m (zaznamenané maximum 4,70 m) (Chrtek, 1990). 2.1.2.5. Význam a využití •

Nápadná dekorativní parková rostlina, působivá zejména ve velkých porostech,

•

mladé rostliny poskytují množství nadzemní hmoty, jsou proto vhodné jako čerstvé krmivo pro dobytek. Rostliny nutno sklízet před dosažením výšky 1 m. Druh je v tomto ohledu označován za perspektivní, zejména po vyřešení dávkování a dlouhodobé kultivace (Chrtek, 1990),

•

v zahraniční literatuře uváděna účinnost výluhů z rostliny proti některým houbovým chorobám, pouze však při preventivním užití,

•

v poslední době zdomácnělá a rozšiřující se rostlina, která v místech svého většího výskytu způsobuje vážné problémy zarůstáním obsazeného porostu, neprůchodností porostů, kumulací odumřelé hmoty a vzhledem ke svým rozměrům i naprostou dominancí na lokalitě s potlačením přirozených prvků vegetace. Přes poměrně pomalé šíření v první polovině tohoto století dochází dnes ke stálému zvyšování počtu lokalit a je možné, že druh má svoji invazní budoucnost teprve před sebou (Uhlík, 1995).

2.1.3. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) Křídlatku českou poprvé popsali Chrtek a Chrtková v roce 1983 (Chrtek a Chrtková, 1983). Tento kříženec vznikl spontánní hybridizací křídlatky japonské a sachalinské v kultuře. Roste mezi těmito rodičovskými rostlinami nebo i zcela samostatně bez rodičovských druhů. Na některých lokalitách lze pozorovat rychlé vytlačování rodičovských druhů. Morfologickými znaky stojí mezi rodičovskými druhy, někdy se rostliny podobají spíše R. japonica, častěji však stojí blíže R. sachalinensis. Čepel listu většinou široce vejčitá, na vrcholu zašpičatělá nebo vybíhající v dlouhou ostrou špičku, na bázi tupě klínovitá nebo mělce srdčitá. Chlupy na rubu čepele lupou dobře viditelné, 16

krátké. Květenství nahloučené, všechny větve květenství vzpřímené, nikdy nejsou nicí a tudíž nezasahující pod lodyhu, z níž květenství vyrůstá (Pašek a Brabec, 1996). Rostliny jsou morfologicky intermediárního charakteru, velmi zřídka jsou plodné. Dokonale vytvořené, zralé plody nebyly nalezeny, vždy se jednalo o plody s různým stupněm deformace. Na rozdíl od křídlatky sachalinské květy záhy po odkvětu neopadávají (Chrtek, 1990).

2.1.4. Variabilita, plodie a hybridizace druhů rodu Reynoutria Morfologická variabilita evropských populací R. japonica var. japonica a R. sachalinensis je ve srovnání s morfologickou variabilitou asijských populací minimální (Bailey a kol., 1995). Zmíněný jev je pravděpodobně zapříčiněn introdukcí a následným rozšířením jen několika klonů rostlin, které představují omezenou část šíře genetické variability populací z původního areálu. R. sachalinensis jej možné nalézt jako oboupohlavní nebo jednopohlavní samičí rostliny. V některých případech se mohou na jedné rostlině vyskytovat jednopohlavní i oboupohlavní květy, což je pravděpodobně důsledkem toho, že se druh nachází v přechodném stádiu evoluce od jednodomosti k dvoudomosti (Bailey 1990, cit. Mandák a Pyšek, 1997). Všechny doposud nalezené rostliny byly tetraploidní (2n = 44) (Bailey a kol., 1995). Až donedávna byly všechny v Evropě nalezené a studované rostliny druhu Reynoutria japonica var. japonica oktoploidní (2n = 88), i když v oblasti původního rozšíření se vyskytují i tetraploidní populace (2n = 44) (Bailey a kol., 1995). Recentně však byly tetraploidní rostliny zjištěny i na území Slovenska a je tudíž velmi pravděpodobné, že budou nalezeny i u nás. Na území Velké Británie a podle předběžného průzkumu i u nás se vyskytují pouze samičí rostliny R. japonica var. japonica. Přesto jsou, navzdory absenci samičích rostlin, všechny naše rostliny plodné. Musí se tedy jednat o křížence a v úvahu přichází několik možných vysvětlení jeho vzniku: a)

vzniklá semena mohou být výsledkem vnitrodruhové hybridizace s R. japonica var.

compacta (možným zdrojem pylových zrn by snad mohly být rostliny pěstované), tento případ je však vzhledem ke vzácnosti var. compacta u nás velmi nepravděpodobný (Hlaváček a kol., 1996).

17

b)

Další možností je opylení rostliny R. japonica var. japonica druhem R.

sachalinensis. Bailey a Stace (Bailey a Stace 1992 cit. Mandák a Pyšek, 1997) ukazují, že všechny hybridy pocházející z oktoploidních rostlin R. japonica var. japonica jsou velmi málo plodné. Naproti tomu tetraploidní kříženci, vznikající pouze tehdy, podílí-li se na hybridizaci tetraploidní R. japonica var. japonica, jsou vysoce plodní. Takové rostliny hybrida R. x bohemica se pak mohou dále zpětně křížit s jedním z rodičovských druhů, ale i s R. japonica var. compacta. Pokud by došlo ke zpětnému křížení a následnému vzniku hybridních rojů, byly by produkty hybridizace pravděpodobně jen velmi těžko určitelné, jak je doloženo např. z území velké Británie (Bailey a Conolly 1991, cit. Mandák a Pyšek, 1997). Navíc by mohlo dojít k vyselektování genotypů se značným invazním potenciálem. c)

Zřejmě nejčastějším

případem,

alespoň

u

britských

populací

(a velmi

pravděpodobně i u našich), je opylení rostlin R. japonica var. japonica druhem Fallopia aubertii (L. Henry) Holub, takto vzniklé rostliny náleží mezirodovému pentaploidnímu kříženci R. japonica var. japonica x Fallopia aubertii, který je sterilní (Bailey a kol., 1995). Jako jeden z nepřímých důkazů tohoto jevu může být výskyt nápadně plodných rostlin ve městech či jejich bezprostředním okolí – oproti rostlinám na lokalitách dostatečně vzdálených a izolovaných od lidských sídlišť, a tedy i od možnosti kontaktu s Fallopia auberii, kterým velmi časně opadávají květy a bývají zcela bez plodů. d)

Pro úplnost je třeba se ještě zmínit o možnosti hybridizace R. japonica var.

compacta s Fallopia aubertii. Vzniklý mezirodový hybrid je triploidní a sterilní (Mandák a Pyšek, 1997).

2. 2. Rod Heracleum Zástupci rodu Heracleum jsou dvouleté, víceleté nebo vytrvalé, zpravidla statné byliny z čeledi miříkovitých (Apiaceae). 60 až 70 druhů pochází z mírného pásu severní polokoule, na jih zasahuje do severní a východní Afriky, jižní Indie a na Sumatru. Těžiště výskytu jsou hory Evropy, jihozápadní Asie a Himaláje. V Severní Americe je původní jen jeden druh (Holub, 1997).

2.2.1. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Somm. et Lev.) Ve starší botanické literatuře je možné se s ním setkat pod synonymy H. giganteum a H. speciosum.

18

2.2.1.1. Morfologie a vývoj Jde o dvouletou až vytrvalou bylinu, nepříjemně aromatickou. Výška lodyhy dosahuje v průměru 3 m, v dolní části může dosáhnout maximálního průměru do 10 cm (Černý a kol., 1998), je červeně skvrnitá, brázditě žebernatá, roztroušeně štětinatě chlupatá. Listy jsou až 2 m dlouhé, lichozpeřené, trojně zpeřené, peřenolaločné. Na líci jsou lysé, na rubu, zvláště na žilkách, roztroušeně chlupaté. Koncový lístek (úkrojek) je široce vejčitý, trojdílný nebo peřenodílný až peřenosečný s podlouhlými, obvykle ostře špičatými úkrojky (laloky), na okraji nerovnoměrně pilovitý. Postranní lístky jsou řapíkaté, v obrysu podlouhle vejčité, peřeně členěné, úkrojky trojboce kopinaté, na vrcholu obvykle silně vytažené a zašpičatělé (Holub, 1997). Řapíky jsou duté, žláznaté a chlupaté, dlouhé 10 až 150 cm (Černý a kol., 1998). Pochva otevřená, dlouhá, úzká, s dlouhými ostrými oušky na vrcholu, na okraji brvitá, slabě vlnitá, na žilkách roztroušeně chlupatá, při bázi s věnečkem dlouhých chlupů směřující nazpět. Horní lodyžní listy podstatně menší, se silně rozšířenými pochvami (Holub, 1997). Vzrostlý jedinec je schopen vyprodukovat až 35 kg živé váhy, listová plocha dobře vyvinuté rostliny činí 5–6 m2 (Zárubová-Prausová, 2000). Květenství je tvořeno velkými okolíky o průměru kolem 0,5 m, v němž je 100–150 okolíčků. Postranní okolíčky jsou menší (Černý a kol., 1998). Stopky okolíčků i květní stopky jsou odstále chlupaté až olysalé. Obal z 1-12 kopinatých nebo čárkovitě šídlovitých listenů. Okrajové květy paprskující. Kališní cípy jsou zřetelné, trojúhelníkovitě kopinaté, na vrcholu špičaté, zelené. Korunní lístky sněhobílé (Holub, 1997) až nažloutlé, v nerozdělené části slabě žlutavě nazelenalé, poupata někdy bledě růžová. Vnější korunní lístky zveličelé, 10–12 mm dlouhé, široce obvejčité, hluboce rozdělené v široké kopinaté rozestálé laloky. Nitky tyčinek 3–6 mm dlouhé, prašníky zelenavě žluté. Semeníky hustě a odstále chlupaté, čnělky 3 x delší než stylopodium, které je za květu slabě bradavičnaté, za plodu kuželovité, silně bradavičnatě vrásčité (Holub, 1997). Plody jsou ploché, tlusté, žebernaté dvounažky, lysé nebo vlnité, elipsovitého tvaru velikosti 9 až 11 x 6 až 8 mm (Černý a kol., 1998). Semena se vyznačují etapovitou klíčivostí, ve vhodných podmínkách vyklíčí i po více než pěti letech. Velikost rostliny včetně jednotlivých částí (např. listů, lodyhy, okolíku apod.) může být různá podle charakteru stanoviště. Je-li posečen dříve než plně vykvete, vytváří náhradní květenství, případně ve vegetaci pokračuje další rok. Při opakovaném vysekávání tak může rostlina růst řadu let, aniž by vytvořila generativní orgány. Bolševník velkolepý je hemikryptofyt (Holub, 1997).

19

2.2.1.2. Rozmnožování a) Rozmnožování semeny Bolševník velkolepý je jednodomá samosprašná i cizosprašná rostlina. Doba kvetení je od června až do srpna, v případě jeho regenerace po mechanickém poškození má schopnost kvést až do příchodu mrazu. Terminální okolíky jsou oboupohlavní, samoopylující, postranní okolíky jsou samčí. Počet semen na jedné vzrostlé rostlině je v rozmezí 5–27 tisíc kusů. Většina semen dozrává v srpnu, některá i v pozdějším termínu. Klíčivost semen je velmi vysoká, většina semen vzchází v následujícím roce. Dříve tradovaný údaj o době klíčivosti semen bolševníku v trvání až 10 let je pravděpodobně kratší, např. Poc (Poc 1997, cit. Černý a kol., 1998) předpokládá v našich podmínkách dobu uchování klíčivosti jen u malého procenta semen této rostliny maximálně kolem pěti roků. Z velkého množství vzešlých semenáčků bolševníku jich na stanovišti značný počet odumírá. Semenáčky, které přežijí, vytvářejí listové růžice a postupně zastiňují rostlinnou vegetaci na ploše. Pod mateřskou rostlinou bolševníku semenáčky přežívají zřídka. Během zimy nadzemní části bolševníku odumírají. Na jaře se rostlina obnovuje z dužnaté části kořenu. V druhém a dalších letech vytváří bolševník generativní orgány v závislosti na stanovišti a mikroklimatických podmínkách. Semena bolševníku mají schopnost ze stádia pozdní zelené zralosti i na useknuté rostlině dozrát a být tedy schopna vyklíčení. K této vlastnosti je proto nutno přihlížet při likvidaci bolševníku. Bolševník se rozšiřuje na nové lokality především semeny. b) Vegetativní množení Tento způsob není u bolševníku tak rozšířen, přesto se s ním můžeme setkat, a to v těchto případech: •

z kořenových výmladků,

•

z přezimujících kořenů (pouze u některých rostlin je možnost vytvořit na jaře několik plodných jedinců),

•

regenerace rostliny z oddělených kořenových částí vzniklých mechanickým zásahem. Podle poznatků je v České republice tento způsob rozmnožování odvislý

od charakteru stanoviště a jeho mikroklimatu. Např. vegetativně se bolševník téměř 20

nerozmnožuje na suchých stanovištích. Na vlhkých lokalitách je schopen regenerovat i z malých z půdy neodstraněných částí kořene. Na zastíněných lokalitách, např. na okrajích lesů se tato rostlina rozmnožuje převážně vegetativně (Černý a kol., 1998). Tab. 2. Základní způsoby šíření bolševníku velkolepého na nové lokality 1.

2.

3.

4. 5.

6.

Spad semen na půdu v okolí rostliny. Vzhledem k značné výšce plevele se působením větru mohou semena roznést až desítky metrů daleko od mateřské rostliny. Transport semen vodními toky. Tímto způsobem se druh po hydrografické síti krajiny rozšiřuje i na vzdálené lokality. Plavení semen po vodních tocích, kde semena mohou plavat až 3 dny, než se potopí, případně při větších deštích v přívalových vodách příkopy. Tento způsob náleží k nejčastějším. Protože nivy vodních toků poskytují současně plevelu optimální vegetační podmínky, dochází k plošnému porůstání těchto stanovišť souvislými porosty bolševníku. Přenos semen dopravou po pozemních komunikacích. Semena ulpívají buď na kolech dopravních prostředků, nebo jsou přenášena v přepravovaných nákladech, např. při stahování klád, svážení sena apod. Také při sečení luk, cestních příkopů, železničních náspů apod. v postižených oblastech může docházet k rozšiřování semen ulpěných na pracovní části sekačky. Záměrné rozšiřování rostliny člověkem. Semena jsou vědomě přenášena k pěstování jako medonosné či okrasné rostliny. Nezáměrné rozšiřování člověkem související s jeho investiční činností v krajině, zejména s liniovými (např. komunikace) i jinými druhy staveb. Při přesunech a použití zeminy kontaminované semeny bolševníku, případně jejich prosté roznesení po trase liniové stavby dochází k rychlému šíření bolševníku na značné vzdálenosti i na místa, na která by se tato rostlina přirozeně šířila jen velmi obtížně nebo vůbec ne. Proto v zájmu prevence šíření bolševníku je nutno k zemním úpravám užít jen zeminu prokazatelně neobsahující semena bolševníku. Šíření semen prostřednictvím zvířat. Přenášení semen náhodně uchycených na srsti zvířat nebo na pařátech ptáků (zvláště bažanti), kdy semena přilnou na jejich zablácené nohy (Černý a kol., 1998).

2.2.1.3. Původ a historie Bolševník velkolepý pochází z oblasti Kavkazu, kde roste ve středních a vyšších polohách, a to především na březích vodních toků, okrajích lesů a na světlinách. Z Kavkazu byl zavlečen do Anglie a odtud jako okrasná rostlina do západních Čech (v zámeckém parku v Kynžvartu u Mariánských Lázní již v r. 1862) (Černý a kol., 1998). První herbářový doklad v České Republice je z roku 1877 z Úšovic u Mariánských Lázní (Holub, 1997). Nejdříve byl rozšiřován záměrně jako okrasná rostlina, v druhé polovině 20. století však dochází ke značnému rozšíření jak v oblastech jeho tradičního výskytu, tak na mnoha dalších lokalitách (Černý a kol., 1998). Jeho současný výskyt u nás vznikl z několika center pěstování a zavlečení, z nichž historicky nejstarší jsou v oblasti západních Čech (Holub, 1997). Centrum výskytu a šíření bolševníku velkolepého v České Republice představuje Slavkovský les, zejména část pahorkatiny v okresech Sokolov 21

a Cheb. Mimo hlavní areál výskytu se však bolševník roztroušeně vyskytuje po celém území státu (obecně závazná vyhláška okresu Svitavy). Výskyt v České republice není rovnoměrný, lze rozlišit oblasti s početnými lokalitami a rozsáhlými porosty bolševníku velkolepého na nich jako v západních Čechách, oblasti s roztroušeným výskytem s menšími porosty či více lokalitami s jednotlivými rostlinami, oblasti s vzácnými náhodnými výskyty nebo dosud bez zaznamenaného výskytu. Intenzita výskytu obecně klesá ve směru západ – východ a z mezofytika do termofytika. Do oreofytika zasahuje bolševník velkolepý jen jednotlivě, hlavně do nižších nadmořských výšek, jen ojediněle zasahuje až na vrcholky hor. Roste od nížiny až do montánního stupně (výškové maximum výskytu: Krkonoše - Petrova bouda (1272m), Krušné hory – Klínovec (1244m) (Holub, 1997). Např. Dostál (Dostál 1989, cit. Černý a kol., 1998) ve svém díle uvádí tyto lokality: oblast Smrčin, okolí Františkových a Mariánských Lázní, Karlovarsko, okolí České Třebové, Řečany, Janovice, Rybitví, Pardubice, okolí Brna (Obřany, Heršpice), Olomoučany u Blanska, Oderské vrchy, Ostravsko apod. Tato rostlina se v současnosti vyskytuje i na mnoha dalších lokalitách po celé České Republice včetně Prahy, i když hustota jejího výskytu je různá. V současné době je bolševník rozšířen také ve většině zemí střední a severní Evropy a v řadě z nich způsobuje značné problémy (Černý a kol., 1998). 2.2.1.4. Rozšíření a ekologie Bolševník velkolepý je rostlina s poměrně velkou ekologickou valencí. Optimální podmínky nachází v hlinitých, živinami bohatých a vláhou dostatečně zásobených půdách, kde dosahuje největšího vzrůstu. Roste však i na sušších stanovištích. Snáší dobře polostín, nedaří se jí pouze v zapojených a stinných porostech stromů. Na půdní reakci není příliš citlivá, nacházíme ji na kyselých, někdy však i na zásaditých substrátech (viz např. výskyt na vápencích v Českém krasu). V rámci Evropy bolševník neprosperuje jen v suchých a teplých oblastech Středomoří. Na severu Evropy ho však nalézáme i hluboko za polárním kruhem. Vyskytuje se dokonce i v blízkosti Nordkappu (Severního mysu), kde ostatní vegetace již jen živoří. Nejlepší podmínky nachází v západní a severní Evropě ovlivněné humidním oceánských podnebím, plně se však adaptoval i v našich středoevropských poměrech. V původním areálu na Kavkaze roste ve středně horském stupni v horských nivách a na okrajích horských lesů. 22

U nás se nejčastěji vyskytuje na březích toků a v jejich nivách, podél komunikací, na okrajích vodních nádrží a lesních porostů. Ideální prostor pro jeho šíření představují nevyužívané pozemky, kterých je u nás zejména v příhraničních oblastech dostatek. Z těchto enkláv proniká i na obhospodařované plochy, zejména louky a pastviny, méně na ornou půdu. Nalézáme jej i uprostřed měst na neudržovaných plochách, rumištích a trávnících. Tab. 3. Výskyt bolševníku v přírodě Lesní půdy Zemědělské půdy Vodní toky Pozemní komunikace

vyskytuje se především na okrajích lesů, na světlinách a lesních cestách. může pronikat i na ornou půdu, případně se vyskytovat na zanedbaných loukách a pastvinách, které nejsou pravidelně obhospodařovány. protože se semena bolševníku snadno šíří plavením vevodním toku, jsou jeho porosty často na březích řek a potoků. na mnoha lokalitách se vyskytuje bolševník v příkopech a na krajnicích cest, vyrůstá na cestičkách a turistických stezkách ap. jeho porosty se objevují i na náspech železnic.

Skládky, parky, manipulační plochy a veřejná prostranství

na těchto lokalitách je jeho výskyt značný v těch případech, kde jde o zanedbávané a nekontrolované plochy.

Opuštěné stavby

jeho výskyt je možno zaznamenat i v prostorách a ruinách jednotlivých staveb i lidských sídel (Černý a kol., 1998).

Bolševník velkolepý je druh s neobyčejnou konkurenční schopností. Na vhodných pozemcích vytlačuje původní rostlinná společenstva a vytváří souvislé porosty se svým dominantním zastoupením s výrazně ochuzenou skladbou rostlinných i živočišných druhů. Tato společenstva patří do třídy Galio-Urticetea, svazu Sambuco-Salicion capreae a podvazu Filipendulion (Holub, 1997). 2.2.1.5. Význam a využití Druh byl zaveden jako dekorativní solitéra do zámeckých a lázeňských parků a později pěstován pro okrasu v rekreačních oblastech i v okolí sídlišť. Místy byl pěstován i jako nektarodárná rostlina. Záměrně byl vysazován i v bažantnicích pro ochranu bažantů jako úkryt před dravými ptáky. Po zplanění a naturalizaci se stal agresivním typem (Holub, 1997). Bolševník velkolepý je v mnoha směrech nebezpečná rostlina. Její šíření má řadu negativních aspektů.

23

Ekologické dopady V příhodných podmínkách vytváří bolševník souvislé, téměř monokulturní porosty. Díky velké konkurenční schopnosti z těchto stanovišť vytlačuje většinu původních rostlinných a na ně vázaných živočišných druhů a společenstev, čímž způsobuje výrazné ochuzování mnohých přirozených a polopřirozených ekosystémů. V Slavkovském lese již např.

rozvrátil

a

zdevastoval

velkou

část

kdysi

druhově

vysoce

diverzních

a přírodovědecky i krajinářsky cenných území. Vzhledem k úzké vazbě výskytu bolševníku velkolepého na hydrografickou síť, která je považována za přirozený a relativně zachovalý základ při navrhování a tvorbě územních systémů ekologické stability, je zde nebezpečí znehodnocení této kostry, která v případě zamoření bolševníkem bude pro dané účely využitelná jen v omezené míře. Porost bolševníku (především monokulturní) na březích vodních toků zvyšuje nebezpečí eroze, jelikož jeho porosty mají oproti zapojenému porostu travin a jiných rostlin menší stabilizační účinek a zejména proto, že půda při zaschnutí bolševníku v zimě zůstává obnažena. Hospodářské škody Pozemky silně zaplevelené bolševníkem jsou jen obtížně zemědělsky využitelné. Týká se to především luk v údolních nivách. Ze zamořených lučních nebo nevyužívaných pozemků však mohou semena nalétat i na ornou půdu. Je zde také možnost rozvlékání plevele kořeny při přiorávání zaplevelených okrajů polí. Podobně jako další okoličnaté rostliny je i bolševník velkolepý hostitelem a přenašečem různých chorob a škůdců kulturních plodin, jako např. hlízenky obecné, pochmurnatky mrkvové, pastinákového skvrnitého viru aj. Pastviny jsou ohroženy méně, protože dobytek mladé rostliny bolševníku poměrně ochotně spásá. Některé práce o bolševníku však upozorňují na určitá rizika spásání většího množství rostlin (poruchy reprodukce aj.). Určité problémy způsobuje bolševník i v lesním hospodářství. V lesních porostech sice nepředstavuje pro stromy konkurenci, jeho husté porosty na lesních okrajích a cestách však mohou ztěžovat práci a ohrožovat zdraví lesnického personálu. Odplevelení a obnova výrobní funkce postižených pozemků je zdlouhavý, několikaletý proces, který vyžaduje nemalé finanční prostředky (obecně závazná vyhláška okresního úřadu Svitavy). 24

Zdravotní rizika Bolševník je jedovatý. Jedovatá je celá rostlina, nejvyšší koncentrace jedovatých látek vykazují nezralá semena. Každoročně u nás přibývá případů hospitalizace osob, zejména dětí popálených při styku s bolševníkem. Nejnebezpečnější pro člověka je potřísnění šťávou (mízou) vytékající z rostliny při poranění listů a lodyhy při poranění její tkáně. Tato šťáva, obsahující furokumariny, po kontaktu s lidskou pokožkou způsobuje její zvýšenou fofosenzitivitu. I krátkodobé vystavení zasažené pokožky ultrafialovému záření obsaženému ve slunečním světle může vyvolat asi po 15 - 20 hodinách vznik pálících a svědících tmavých červenohnědých zanícených ploch, na kterých vznikají puchýře vyplněné lehce zkalenou tekutinou. Účinek šťáv bývá přirovnáván k účinkům zpuchýřující bojové látky yperitu. Možnosti léčby jsou malé, léčba se zaměřuje především na omezování bolestivosti a zánětů. Některé citlivé osoby jsou silně alergické i pouze na těsnější kontakt s listem rostliny, který vede ke vzniku rudě naběhlých svědivých ploch. U velmi citlivých osob mohou jen výpary z poškozených tkání rostliny způsobovat slzení a pálení nosních a ústních dutin (Černý a kol., 1998). Někdy ke vzniku popálenin postačí porostem bolševníku pouze projít bez dostatečného oblečení. Rostliny bolševníku mohou být svým vzhledem velmi přitažlivé pro děti, které si v jeho prostorech hrají nebo z jejich dutých stonků vyrábějí dalekohledy a foukačky, což se následně projevuje podrážděním pokožky v bezprostředním okolí očí a úst a hrozí zde navíc i poškození očí manipulují s dutými lodyhami rostlin. Riziko popálení se zvyšuje s tím, jak se rostlina stále častěji začala vyskytovat přímo v intravilánech měst a obcí. Pyl bolševníku a prach ze suchých rostlin mohou vyvolat nebo zhoršit různé alergie, u náchylných osob až astmatický záchvat. Další negativní důsledky Oblasti zamořené bolševníkem velkolepým ztrácejí do značné míry své krajinářskoestetické hodnoty a klesá jejich rekreační využitelnost. Celá území se stávají pro člověka bez zdravotního rizika těžko prostupnými, protože rostliny nejen souvisle porůstají velké plochy krajiny, ale svými obrovskými listy mnohdy zcela uzavírají polní a lesní cesty a zasahují do silnic(Černý a kol., 1998). Zmenšuje se tak využitelnost krajiny pro turistiku, koupání a provozování sportů, obtížným se stává rybaření, myslivost, táboření a další aktivity ve volné přírodě. Kolonie

25

bolševníku v příkopech a škarpách podél silnic ohrožují viditelnost pro řidiče motorových vozidel (Dobrovodský a kol., 1995).

2. 3. Rod Impatiens Zástupci rodu Impatiens L. jsou jednoleté nebo víceleté byliny z čeledi Balsaminaceae A. RICH. Rod zahrnuje asi 900 druhů, rostoucích převážně v horách tropů a subtropů, méně v severním temperátním pásu Starého světa, zřídka ve střední a Severní Americe. Jižní Amerika a Austrálie nemají žádný původní druh, rod chybí i v příliš suchých územích severní a jihozápadní Afriky, Střední Ameriky, na jihozápadě USA a v centrální a jihovýchodní Indii. V Evropě roste jako autochtonní pouze Impatiens nolitangere. K naturalizaci ve středoevropských podmínkách se ukázaly jako nejlépe přizpůsobitelné druhy z jihosibiřského a himalájského území. Taxony z druhově bohatého indicko-malajsijského a východoafrického centra se sice u nás také pěstují, ale zplaňují pouze přechodně (Holub, 1997).

2.3.1. Rod Impatiens v ČR Na území ČR se vyskytuje několik druhů rodu Impatiens. Původním druhem je Impatiens noli-tangere, rostoucí na vlhčích a zastíněných místech, na březích potoků a řek a v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. V průběhu 20. století byl vytlačován invazním druhem I. parviflora a I. g1anduifera. Právě posledně jmenovaný druh, původem z Himaláje, se v současné době vyskytuje na značné části území ČR. Tvoří často mohutné porosty především na březích větších vodních toků a je předmětem zájmu biologů zabývajících se invazemi. Pouze přechodné zplanění bylo v ČR zaznamenáno u druhu Impatiens scabrida, který pochází opět z Himaláje a někdy bývá pěstován v botanických a okrasných zahradách. Impatiens balsamina, původní v Indii, jižní Číně a Malajsii také přechodně zplaňuje, zejména v blízkosti zahrádek a na skládkách zahradního odpadu. Druhem, u kterého lze očekávat zplanění na ruderálních místech v sídlištích, v lemech křovin a hájů a na březích vodních toků, je Impatiens balfouri, který je původní v západním Himaláji a místy již zdomácněl v jižní Evropě a v jižní části střední Evropy. Určité nebezpečí by mohlo znamenat zavlečení severoamerického druhu Impatiens capensis, blízce příbuzného našemu domácímu druhu I. noli-tangere. Do Evropy byl zavlečen počátkem 19. století, a to do Velké Británie a do Francie, kde zdomácněl především na březích řek. Ve 20. století se již objevují zprávy z Německa, Finska a Polska. V ČR se dále pěstují Impatiens wallerana (původní v horách tropické Afriky a na ostrově

26

Zanzibar), vyšlechtěné rostliny skupiny „Impatiens-hybridy New Guinea“ (I. hawkeri x I. linearifolia) a Impatiens repens z Ceylonu. U těchto taxonů nebylo zaznamenáno ani přechodné zplanění (Slavík, 1997).

2.3.2. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera Royle) Ve starší botanické literatuře je možné se s ní setkat pod synonymem Impatiens glanduligera. 2.3.2.1. Morfologie a vývoj Jednoletá lysá bylina, příjemně vonící ovocem. Záhy zanikající primární kořen je nahrazen četnými adventivními větvenými kořeny v uzlinách na bazální části lodyhy. Lodyha je přímá odzdola někdy větvená, až téměř 3 m vysoká, při bázi až 5 cm v průměru, dutá, tupě hranatá, světle zelená až tmavě nachová. Dolní lodyžní listy střídavé nebo vstřícné, horní vstřícné nebo v trojčetných přeslenech, řapíkaté, široce vejčité až kopinaté 6–30 cm, za daných podmínek 4–35 cm dlouhé. Široké jsou 6-10 cm, extrémně 2-12cm, špičaté, na bázi klínovité, ostře pilovité, s vyniklou žilnatinou, na každé straně s 20–50 zuby. Na spodní straně světleji zelené než na svrchní, na řapících a na okraji báze čepele nápadné, až 3 mm dlouhé, kyjovité žlázky, celé nebo jen na koncích nachové. Hrozny mají 2–20 květů v úžlabí listenů (zdánlivé i koncové), které jsou až několikrát delší než listeny. Květy velké, 2,6-4,4 cm dlouhé, světle až tmavě červenofialové, růžové až téměř bílé. Květ má 5 kališních lístků, dva přední redukované na drobné šupinky, dva postranní široce vejčité, jednostranně zakřivené, 6-10 mm dlouhé, 6–7 mm široké, s nasazenou špičkou. Dolní kališní lístek je vakovitý, 2,0–2,7 mm dlouhý, 2,0-2,5 mm široký, uvnitř tmavě tečkovaný, se 4–6 mm dlouhou ostruhou, většinou zelenou, přímo odstátou nebo až v úhlu 90° zakřivenou. Korunních lístků má 5, přední vějířovitý, 1,5–1,7 mm dlouhý, 2,4–2,7 mm široký, postranní a zadní páry vždy srostlé, zadní 2–3x delší než postranní, světlejší barvy než kalich nebo stejně zbarvené; nitky dole srostlé, spolu s introrzními prašníky tvořící kompaktní dužnatý útvar objímající gyneceum. Tobolky vřetenovité, 22–32 mm dlouhé, lesklé, tmavě zelené se světlými hranami a nachovou špičkou, pukající 5ti zkrucujícími se chlopněmi, s 5–13 (-20) semeny. Semena široce vejcovitá, mírně zploštělá, 4,5–6,0 mm dlouhá, 3,5–4,1 mm široká, s jemně síťovitou skulpturou, černohnědá, se světlými skvrnami. Doba květu VIII – X. Životní formou rostliny je geofyt (Slavík, 1997). Variabilita druhu - na rozdíl od původního areálu je u středoevropských populací variabilita značně zúžená vzhledem k výchozímu genovému spektru, které bylo základem 27

pro tyto populace při introdukci do Evropy. Projevuje se ve tvaru listů, barvě lodyhy, především však v barvě květů. Jsou lokality, na kterých se vyskytují rostliny s květy všech barevných odstínů od bílé až po tmavě fialově červenou, na jiných lokalitách je barva květů poměrně jednotná v celé populaci. Lze rozlišovat Lusus albida hort. s květy bílými, I. pallidiflora HOOKER fil. s květy růžovými a I. purpurea hort. s květy nachovými (Slavík, 1997) 2.3.2.2. Rozmnožování Netýkavka se rozmnožuje každoročně tvorbou velkého množství semen. Semena jsou po dotyku vymršťována ze zralých tobolek do okolí, často dopadají do vody, klesají ke dnu a jsou unášena společně s jemnými sedimenty proudem vody až do vzdálenosti několika km od mateřské rostliny. Díky schopnosti vystřelovat semena se šíří i proti proudu toku (Slavík, 1997). 2.3.2.3. Původ a historie Primární areál je v temperátním regionu západního Himaláje, kde roste ve výškách 1 800–3 000 m. Do Evropy byla přivezena údajně v r. 1839 (Anglie) jako okrasná a nektarodárná letnička. Později zplaněla a rozšířila se kolem potoků, kanálů, příkopů a řek až do cca 650 m nadmořské výšky (Slavík, 1997). Zprávy o prvním pěstování v Čechách jsou poměrně kusé. Je však doloženo pěstování v zámecké zahradě v Červeném Hrádku u Jirkova již v roce 1846. Teprve z roku 1896 pochází údaj o zplanění v Kunraticích u Litoměřic a r. 1903 i na březích Jizery u Turnova, kde je dnes nejrozšířenější jednoletou rostlinou (Lejdar, 1999). Tam došlo zřejmě k první naturalizaci na území Čech a dodnes je I. glandulifera na Jizeře nejrozšířenější adventivní rostlinou. Téměř ve stejné době zdomácněla i na dvou řekách na Moravě, a to na řece Svitavě u Blanska a na řece Moravě u Olomouce a Litovle. Další rozšiřování po i proti proudu se týká opět především jmenovaných tří řek, dále byla v roce 1909 zjištěna na Zlaté stoce u Třeboně. Důležité jsou i údaje o jejím pěstování v dalších letech, neboť z nich lze vysledovat případná další ohniska šíření na přírodní stanoviště (v první třetině 20. století byla pěstována např. v těchto místech: Plzeň, Příbram, Litomyšl, Frýdek-Místek, Česká Třebová a Vamberk). V 30. a 40. letech 20. století dochází postupnou selekcí u této zprvu poměrně choulostivé jednoletou k formování stále expanzivnějších populací, které hlavně v 2. polovině 20. století invadují na některé úseky našich řek. V současné době se netýkavka žláznatá vyskytuje na značné části České republiky, především v územích s většími vodními toky. Její pěstování v některých oblastech bylo hlavně po roce 1945 omezeno, přesto 28

naturalizace již dosáhla takového stupně, že lze předpokládat po několika desetiletích výskyt téměř na celém území bez větších vodních toků. Zatím chybí nebo je vzácná v horských oblastech a v některých rozsáhlejších územích bez větších vodních toků. Výškově je zastoupena od planárního stupně až po stupeň submontánní (maximální výšky v ČR: Krkonoše, Malá Úpa, Krakonošovo údolí, cca 830 m) (Slavík, 1997). 2.3.2.4. Rozšíření a ekologie Zplanělý a často zcela již zdomácnělý druh, tvořící mohutné porosty na březích řek, méně často potoků a rybníků. Zejména osidluje nově navrstvené půdní substráty říčních a potočních náplavů. Přechodně se vyskytuje na rumištích, u hřbitovů, u plotů zahrad a také v říčních přístavech a překladištích. Vyžaduje poměrně vlhká stanoviště, živinami bohaté, slabě kyselé až slabě bazické půdy a polostín, což je ideálně realizováno v pobřežních porostech řek, kde bývají i častá otevřená stanoviště s menší konkurencí domácích druhů. Vyhýbá se chladnějším oblastem. Zajímavá je biologie opylování i diseminace. Protandrické květy při častých návštěvách čmeláků a včel zaručují cizosprášení a pukající tobolky vystřelují semena do vzdálenosti až 4 m. kromě autochorie se význačně uplatňuje bythisohydrochorie – semena neplavou (specifická hmotnost 1,033– 1,085), ale jsou vodním proudem unášena po dně nebo v průtočném profilu spolu se zrnky písku či jiných plavenin a při vyšším vodním stavu se dostanou na zaplavovaná stanoviště. Proti proudu řek mohou lepkavá semena přenášet na svém peří vodní ptáci. Rostliny produkují značné množství semen (jedna rostlina průměrně několik set, ale dokonce až kolem 5 000 i více semen), která klíčí na jaře, neboť vodnaté lodyhy nepřežijí ani první, ani pozdní mrazy. Semena jsou klíčivá 6 let, po vysetí na jaře vyklíčí zhruba po 8 dnech. Netýkavky se též mohou rozšiřovat odtrženými částmi rostlin, které jsou unášeny vodou (Černý a kol., 1998). V konkurenci značně předčí díky podstatně větší produkci semen i biomasy vegetativních částí náš druhý invazní druh – Impatiens parviflora. Hlavní výskyt zdomácnělých populací je v přirozených nitrofilních lemových společenstvech řádu Convolvuletalia sepium na zaplavovaných březích řek. Někdy vstupuje i do lužních porostů svazu Salicion albae (Slavík, 1997). 2.3.2.5. Význam a využití V minulosti, často však ještě dnes pěstovaná jako okrasná rostlina v zahradách, odkud dochází ke zplanění do přírody. Z kultivarů je znám např. kultivar Rosa falter s lososově růžovými květy. Někdy se pěstovala, zvláště v územích s německým obyvatelstvem, na hřbitovech, jindy jako nektarodárná rostlina pro včely. Světlé květy 29

obsahují méně nektaru, s menším obsahem cukru. Pole v inundační zóně řek mohou být někdy touto rostlinou zaplevelena. Jako jedna z nejvyšších letniček pěstovaných ve střední Evropě má řadu výhod: dobře se rozmnožuje, rychle roste, dlouho kvete a snáší i stinná stanoviště. Do menších zahrádek se hodí jako solitéra. Škodlivost spočívá v tom, že hustě zapojené porosty této rostliny potlačují na zastíněných místech původní vegetaci pobřežních rostlinných společenstev, čímž dochází k nežádoucím změnám druhového složení původních porostů. Hrozí nebezpečí, že netýkavka žláznatá obsadí během několika málo let celé území České republiky. Prvořadé je zamezení jejího šíření zejména v chráněných územích. Evidenci a likvidaci netýkavky zajišťují Správy CHKO a NP, organizace ČSOP, úřady, lesní správy Lesů ČR, Správy ochrany rostlin, organizace správ toků (povodí, Státní meliorační správy, Oblastní správy toků LČR) (Lejdar, 1999). Tab. 4. Charakteristiky studovaných druhů (Pyšek a Prach, 1993; Mandák, Pyšek a Bímová, 2004)

oblast původu

Himaláje

životní forma

jednoletá rostl.

max. výška

2,5 m vodou, člověkem/ vystřelováním semen

H. mantegazzianum Kavkaz monokarpická trvalka (až do 4 let) 4-5 m člověkem, větrem, vodou a zvěří

semeny

semeny, kořeny

1896

1862

1892

1869

1900

1900

1892

1935

1943

1938

1952

12

4

39

22

742

411

515

152

-

-

1335

261

I. glandulifera

způsob šíření hlavní způsob regenerace první výskyt v ČR první výskyt v ČR (břehy) počátek šíření (rok) počet lokalit na počátku šíření počet lokalit do roku 1993 počet lokalit do roku 2000

1936

R. japonica

R. sachalinensis

Dálný východ

Dálný východ

polykarpická trvalka

polykarpická trvalka

>3 m člověkem, vodou/vegetačn í části oddenky (v Evropě)

4m člověkem, vodou/vegetační části oddenky (v Evropě)

2.4. Pracovní postupy při regulaci jednotlivých druhů invazních rostlin K tomu, aby mohly být nežádoucí invazní rostliny ohrožující naši přírodu úspěšně potlačovány, je nutno používat takové pracovní postupy při jejich likvidaci, aby byly účinné pro konkrétní druh rostliny. Proto je důležité vybrat vhodný způsob pro konkrétní 30

druh na konkrétní lokalitě, který by maximálně zaručil zničení nežádoucí vegetace a přitom by neohrozil ostatní druhy. U některých druhů rostlin, které se rozmnožují semeny, je třeba zajistit pravděpodobný zdroj semen, který ovlivňuje a zamořuje další lokality. Proto je třeba pro určitou oblast s odpovědnými státními orgány vypracovat koordinační strategický plán postupu likvidace, který by cílevědomě a systematicky přistupoval k ničení daného druhu invazní rostliny. Například při likvidaci bolševníku velkolepého v rámci povodí určitého vodního toku musí jeho likvidace začít v místě výskytu, které je v povodí umístěno nejvýše proti proudu. V případě křídlatek, které se rozmnožují především vegetativně, je nutno v ohrožených územích preventivně sledovat při všech stavebních aktivitách přesuny zeminy z výkopů na úložiště a skládky. Před transportem zeminy je nutno provést rozbor, zda neobsahuje oddenky křídlatek, a tak preventivně zamezit její rozšíření na další lokality.

2.4.1. Způsoby hubení bolševníku velkolepého Bolševník velkolepý je nutno soustavně regulovat v průběhu celého vegetačního období. Likvidaci rostlin je možné provádět: a)

mechanicky – vhodné pro jednotlivé rostliny a malé lokality

b)

chemicky –

zejména při plošném přemnožení. Použít lze výhradně herbicidy, uvedené v Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin.

2.4.1.1. Mechanické hubení Sekání Jde o základní a nejjednodušší způsob potlačování bolševníku. Účinnost sečení je odvislá především od vývojové fáze bolševníku, ve kterém je rostlina posekána. Sekáním vegetativních orgánů (listové růžice) se sleduje především zabránit tvorbě semen a kvetení, nelze však rostlinu tímto opatřením vyhubit. Sekáním rostlin v době kvetení sice zabráníme bezprostřednímu vytvoření semen, rostlina se však nezničí a zpravidla je schopna regenerovat a vytvořit náhradní květenství menší velikosti, ve kterém se mohou vytvořit klíčivá semena. Zásah je proto nutno opakovat několikrát za rok. Každé posečení rostliny má za následek podstatné snížení produkce plodů. Vyčerpat a vyhubit rostlinu pouhým sečením by bylo možné pouze za předpokladu, že by zákrok (seřezávání rostlin až k bázi) byl prováděn dostatečně často a dlouho, aby

31

se zabránilo vytvoření asimilačních orgánů a ukládání zásobních látek do kořenů, což však v praxi obvykle nelze zajistit. Sekání je nejúčinnější ve fázi tvorby nezralých (zelených) semen, kdy některé z posekaných rostlin, respektive rostlin s useknutým květenstvím, mohou uhynout celé, včetně podzemní části. Rostliny posečené ve fázi vrcholného rozkvětu, kdy se již ve vrcholovém okolíku začínají tvořit semena, zpravidla nemají dostatek zásobních látek na vytvoření náhradního květenství a většinou odumírají. Práci může zmařit předčasné dozrání některých jedinců v porostu, což by mohlo vést k nežádoucímu obnovení půdní zásoby semen. Může také dojít k dozrání semen posečených rostlin na zemi. Pokud není při sekání rostlina bolševníku rozštěpována, je vždy bezpodmínečně nutno odsekané části s okolíky se zelenými semeny spálit. Takto se účinně zabrání následnému dozrání semen z živin obsažených v prýtu a jejich vysemenění. Po posečení je vhodné porost ještě jednou zkontrolovat s odstupem asi 14 dní, protože rostliny obvykle vytvářejí menší, ale plodná květenství z pupenů v paždí listů. Metoda je náročná na přesné načasování zákroku. Tento způsob likvidace je vhodný pro jednotlivý až ostrůvkovitý výskyt rostliny na lokalitách, kde nelze použít chemické přípravky (například v PHO 1. stupně). K sekání používáme prostředky podle charakteru lokality, na níž je zásah dělán: •

Plochy přístupné zemědělským mechanizačním prostředkům (například zemědělská půda – louky, pastviny, pole, prostupné části lesních porostů ap.) – použít lze například univerzální kolové traktory vybavené adaptéry s cepovým žacím ústrojím nebo obdobně pracujícími kladívkovými drtiči (mulčovači). Je nutno zdůraznit významnou přednost této metody, tj. že cepové žací (mulčovací) ústrojí rozmělní celou nadzemní část rostliny na drobné částice, a tím zamezí dozrání zelených semen. Výhodná je rovněž ochrana pracovníků před stykem s rostlinou umožněná jejich pobytem v kabině traktoru.

•

Plochy nepřístupné univerzálním traktorům – je možno pracovat pouze s ručním nářadím (kosa, mačeta) nebo s přenosnými motomanuálními stroji (křovinořezy). Přitom je nutno diferencovat použitelnost jednotlivých prostředků. Kosy lze uplatnit pouze při sekání rostliny v raném stádiu, kdy jsou její tkáně mechanicky málo odolné. Mačetami lze posekat i vzrostlé rostliny, práce je ovšem značně namáhavá a riziko potřísnění pracovníka šťávou z bolševníku je vysoké. Ruční nářadí lze tedy doporučit spíše při likvidaci ojediněle se vyskytujících rostlin. Při sekání křovinořezem je nutno vzhledem k mechanické odolnosti bolševníku volit pouze tzv. profesní typy křovinořezů, které disponují dostatečným výkonem motoru a mají 32

tuhou náhonovou hřídel zabezpečující přenos potřebného točivého momentu na nástroje. Rovněž je třeba používat vhodné pracovní nástroje křovinořezů, zpravidla jsou to trojbřité a čtyřbřité ocelové nože nebo pilové kotouče. U potlačování bolševníku je křovinořez vhodný převážně jen u mladých menších rostlin výšky do cca 80 cm. Jak při použití ručního nářadí, tak zvláště při práci s křovinořezem, kdy od rotujících nožů odletují malé částice tkání rostlin, musí být pracovníci vybaveni účinným ochranným oděvem a ostatními pomůckami jako například obličejový štít. Při sekání bolševníku křovinořezem nelze též vyloučit vdechování aerosolu šťáv vytvářeného kontaktem rotujících nástrojů s dužnatými tkáněmi rostliny, proto je pracovníkovi s křovinořezem nutno doporučit i použití respirátoru (Černý a kol., 1998). Vyrývání a vykopávání Tento zásah je použitelný jen při malém výskytu rostliny, nebo tam, kde nelze jiné způsoby aplikovat. Je nutno vyrýt nebo vykopat oddenek bolševníku do hloubky minimálně 20 cm, případně vykopávat i kořeny. Tento způsob je velmi pracný a lze jej uplatňovat jen výjimečně. Na některých, zejména vlhkých lokalitách, nelze tento způsob uplatňovat, neboť bolševník i po tomto zásahu regeneruje ze zbytků kořenů v půdě (Černý a kol., 1998). 2.4.1.2. Agrotechnické zásahy Orba – orbou lze účinně potlačovat bolševník na oratelných pozemcích, případně pozemcích jež byly jako oraná půda v klidu a došlo zde k zaplevelení bolševníkem. Po zorání se doporučuje pozemek oset konkurenčně silnou obilninou (ozimé žito, jarní ječmen) a tu následně ošetřit proti případným semenáčkům a regenerujícím výmladkům kořenů bolševníku. Rotavátorování – uplatňuje se v těch případech, kdy dojde k pokosení rostlin bolševníku v době květu a likvidaci nadzemních částí rostlin jejich spálením. Do půdy se rotavátorováním zapraví osivo luskovinoobilné směsky. Kombinace orby s rotavátorováním – je velice účinná metoda, zejména je-li doplněna osetím plochy luskovinoobilnou směskou (Černý a kol., 1998).

33

2.4.1.3. Potlačování pastvou Pastva zvířat, například skotu nebo ovcí, může na vhodných lokalitách tuto rostlinu významně omezovat. Bylo prokázáno, že dobytek mladé rostliny ochotně spásá. Ovšem jeho spásání ve větším množství nemusí pro dobytek zůstat zcela bez zdravotních následků. Nemůžeme předpokládat, že pastvou dojde zcela k likvidaci bolševníku, proto je také nutné pravidelné sekání nedopasků tak, aby na některých částech pozemků nedošlo k vysemenění rostlin. Při uplatňování pastvy hospodářských zvířat musíme zajisti víceletý pastevní cyklus, aby bolševník nemohl v žádném případě vysemenit, a tím znovu obnovit půdní zásobu semene. K potlačování rostlin přispívá částečně i zdupávání porostů dobytkem (Dobrovodský a kol., 1995). 2.4.1.4 Chemické potlačování Podle našich i zahraničních zkušeností jde o způsob, který z hlediska praktického boje proti bolševníku je nejúčinnější jak z technického hlediska, tak i výše vynaložených nákladů. Chemická aplikace může při potlačování této rostliny vycházet pouze z přípravků registrovaných v úředním „Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin“ pro příslušný rok, vydávaném Ministerstvem zemědělství a Státní rostlinolékařskou správou, odborem prostředků ochrany rostlin v Brně (Kužma a kol., 2004). Podle seznamu pro rok 2004 byly doporučeny k hubení bolševníku velkolepého herbicidy uvedené v tabulce č. 5. Tab. 5. Přípravky (herbicidy) doporučené pro likvidaci bolševníku velkolepého Název herbicidu

Účinná látka

Bronco

Glyphosate-IPA

Duplosan DP Galon 4 EC

Dichlorprop-P Triclopyr

Kaput

Glyphosate-IPA

Lorgan 75 WG

Triasulfuron

Roundup Biaktiv

Glyphosate-IPA

Roundup Forte

Glyphosate

Roundup Klasik

Glyphosate

Roundup Rapid

Glyphosate-IPA

Taifun 360

Glyphosate

Touchdown

Glyphosatetrimesium

Dávka na 1 ha(mísitelnost)

Aplikace

7-10 l/ha 300-400 l vody/ha 4% 2-4 l/ha 2-4 l/ha 7-10 l/ha 300-400 l vody/ha 4% 20 g/ha 200-300 l vody/ha 1g na 10 l vody 5-9 l/ha 300-400 l vody/ha 4% 3,5-5 kg/ha 300-400 l vody/ha 4% 7–10 l/ha 300-400 l vody/ha 4% 5,5-8 l/ha 300-400 l vody/ha 4% 7–10 l/ha 300-400 l vody/ha 4% 5 l/ha 5-10 %

postřik plošný jednotlivé rostliny postřik plošný postřik plošný postřik plošný bodová aplikace postřik plošný postřik bodový postřik plošný jednotlivé rostliny postřik plošný bodová aplikace postřik plošný postřik bodový postřik plošný postřik bodový postřik plošný postřik bodový postřik plošný bodová aplikace

34

Podle způsobu aplikace, tj. především v závislosti na charakteru biotopu (terén, velikost plochy, vývojové stádium rostliny, jednotlivý nebo masový výskyt rostliny) použijeme při aplikaci jednotlivých typů chemických přípravků vhodnou techniku, například traktorový postřikovač, ruční zádový postřikovač, nízkoobjemový aplikátor, knotový aplikátor. Bronco – rozpustný koncentrát určený k aplikaci ve formě roztoku účinné látky po zředění vodou, který se používá k hubení různých plevelů na loukách, pastvinách, orné půdě, bramborách atd. Používá se k hubení bolševníku rostoucím na železnici. Přípravek je pro včely relativně neškodný. Přípravek lze používat bez omezení v pásmech hygienické ochrany zdrojů pitné vody. Duplosan DP – selektivní růstový herbicid, vodou mísitelný kapalný koncentrát k hubení dvouděložných plevelných rostlin na pastvinách, loukách, v obilninách apod. Uplatňuje se při regulaci bolševníku na loukách a pastvinách. Účinná látka vniká do rostliny listy a lodyhou. Přípravek je pro včely i pro zdraví člověka škodlivý. Při použití tohoto herbicidu na loukách platí ochranná lhůta 14 dní. Přípravek lze používat bez omezení v pásmech hygienické ochrany zdrojů pitné vody. Garlon 4 EC – emulgovatelý koncentrát určený k aplikaci ve formě emulze po zředění vodou, který se používá k hubení např. plevelů, plevelných dřevin, kopřivy dvoudomé na loukách, pastvinách, v lesním hospodářství atd. Používá se k hubení bolševníku rostoucím na železnici a na nezemědělské půdě. Na nezemědělské půdě se používá dávka 2–3 l/ha, přičemž přípravek nepoškozuje traviny. Na železnici se používá dávka 4 l/ha, kde platí zákaz ošetření temene hlavy kolejnic a zákaz použití na železničních mostech a vodních propustích. Herbicid je pro zdraví člověka škodlivý a pro včely relativně neškodný. Jedná se o hořlavinu 3. třídy nebezpečnosti. Přípravek lze používat bez omezení v pásmech hygienické ochrany zdrojů pitné vody. Kaput, Taifun 360 - rozpustné koncentráty určené k aplikaci ve formě roztoku účinné látky po zředění vodou, které se používají k hubení plevelů na orné půdě, nezemědělské půdě a železnici. Bolševník se těmito prostředky hubí na nezemědělských plochách. Herbicidy jsou pro včely relativně neškodné. Přípravky lze používat bez omezení v pásmech hygienické ochrany zdrojů pitné vody. Lorgan 75 WG – systémový herbicid, který proniká do rostlin listy, zelenými stonky a kořeny. Jedná se o granule určené k aplikaci po rozpadu a rozptýlení ve vodě. Aplikace přípravku poškozuje částečně trávy, které však většinou dobře regenerují. Kromě toho má herbicid reziduální účinek v půdě, což omezuje vzcházení nových rostlin bolševníku 35

z půdní zásoby semen. Při aplikaci na loukách a pastvinách je zakázáno zkrmovat píci z ošetřených ploch. Přípravek je pro včely škodlivý. Přípravek lze používat bez omezení v pásmech hygienické ochrany zdrojů pitné vody (Somol a kol., 1995). Roundup Biaktiv – se začíná v ČR používat od roku 1997. Navazuje na známý herbicid Roundup. Je to neselektivní listový herbicid se systematickým účinkem. Rostliny jej přijímají výhradně zelenými částmi, listy a oddenky, asimilačním aparátem je rozveden do celé rostliny včetně kořenového systému. Jako jediný z herbicidů, které se uplatňují při likvidaci bolševníku, je bezpečný pro vodní živočichy, což umožňuje jeho použití proti vodním plevelům a nevadí tedy, jestliže se při postřiku bolševníku na březích toků dostane tento herbicid na vodní hladinu. Nejméně 2 hodiny po aplikaci by nemělo pršet. Roundup Biaktiv neznečišťuje půdu a podzemní vody a nezanechává žádná rezidua v půdě (možnost např. okamžitého setí po aplikaci). Nepůsobí na semena v půdě (Kužma a kol., 2004). Herbicid Roundup Biaktiv a jeho aplikace proti bolševníku velkolepému musí vždy vycházet z konkrétních podmínek stanoviště a období vývojového stádia rostliny, což je uvedeno v tabulce č. 6. Tab. 6. Aplikace herbicidu Roundup Biaktiv při likvidaci bolševníku velkolepého Vývojové stádium rostliny

Časové období aplikace (měsíc)

Koncentrace roztoku při postřiku na jednotlivé rostliny (%)

Dávka při plošné aplikaci (l/ha)

Raná růstová fáze Období dlouživého růstu Období počátku tvorby květních orgánů

Konec IV. do pol. V.

4

5-6

V. – VI.

4

7-8

VII. – VIII.

4

8-9

Vlastnosti přípravku umožňují likvidovat bolševník velkolepý včetně jeho kořenového systému a použití přípravku v pásmech hygienické ochrany a chráněných územích a v těsné blízkosti vodních zdrojů (Černý a kol., 1998). Roundup (Forte, Klasik, Rapid) – jsou prostředky které se používají na bolševník na nezemědělské půdě. Tyto prostředky jsou pro včely relativně neškodné, Roundup (Forte, Rapid) jsou pro včely relativně neškodné jen při dodržení předepsané dávky nebo koncentrace. Roundup Klasik a Rapid jsou rozpustné koncentráty, Roundup Forte je ve formě ve vodě rozpustných granulí. Roundup Forte je pro člověka dráždivý. Touchdown – neselektivní herbicid se systémovým účinkem pro aplikaci na list. Tři hodiny po aplikaci by nemělo pršet. Herbicid lze použít v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů (kromě prvního pásma). Lze jej využít při hubení bolševníku velkolepého na březích vodotečí, příkopech, loukách a pastvinách. Aplikuje se plošně na jaře nebo 36

po posekání na znovu obrůstající rostliny. Dávkování plošně je 5 l/ha nebo bodovým postřikem, příp. nátěrem 5 -10 % koncentrace. Pro zdraví člověka je škodlivý, pro včely je relativně neškodný (Kužma a kol., 2004). 2.4.1.5. Základní pokyny k úspěšnému hubení bolševníku velkolepého Při zjištění výskytu této rostliny na určité lokalitě musíme vycházet ze stavu lokality, typu populace bolševníku a jeho vývojového stupně. Při cílevědomém ničení bolševníku je nutno dobře znát jeho biologické a ekologické vlastnosti, neboť jde o konkurenčně silný druh, se značnou tvorbou nadzemních orgánů, který produkuje velké množství semen s vysokou a mnohaletou klíčivostí, na některých lokalitách je schopen se rozmnožovat i vegetativně. Je zapotřebí zjistit a nalézt zdroj nebo ohnisko, odkud se bolševník šíří. Aby byla účinnosti zásahu dostatečná, v určité zájmové oblasti je nutné, aby boj proti této rostlině byl koordinován příslušnými orgány. Při likvidaci je třeba rozlišit, zda jde o ničení jednotlivých rostlin nebo o souvislý porost. V žádném případě se nesmějí používat nižší dávky herbicidů, než jak je předepsáno, jinak může být výsledek zásahu nedostatečný. Při likvidaci rostlin bolševníku je vždy nutno vždy zajistit, aby nedošlo k jejich vysemenění. Na každé lokalitě je nutno také sledovat růst nových juvenilních rostlin, které se kromě ze semen mohou na některých lokalitách vyvinout vegetativním způsobem. Plochy s výskytem této rostliny je třeba systematicky sledovat a kontrolovat po několik roků, aby zde nedocházelo k novému růstu rostlin včetně jejich vysemenění. Je důležité, aby se boj s touto invazní rostlinou vedl ve vhodné vývojové fázi, kdy je rostlina ještě dostatečně malá pro zásah a z technického hlediska je vhodná pro aplikaci herbicidu. Při potlačování bolševníku na skládkách, popř. rumištích, které budou přemísťovány do jiných míst, je s ohledem na možnost přenesení zeminy se semeny vhodné použít kombinaci neselektivního herbicidu se systematickým účinkem na rostliny s dalším vhodným herbicidem působícím v půdě na semena. Je třeba použít vhodnou aplikační techniku včetně správných typů trysek. Volba způsobu likvidace bolševníku musí vycházet z podmínek konkrétní lokality a musí splňovat podmínky, být z technického hlediska co nejjednodušší, být dostatečně účinná a ekonomicky výhodná (Černý a kol., 1998).

2.4.2. Způsoby hubení křídlatek Protože křídlatky se v našich podmínkách rozmnožují především vegetativně, je jejich hubení značně obtížné a náročné. Obdobně jako u bolševníku se tato rostlina v posledních letech u nás zařadila mezi intenzivně se šířící druhy, velmi narušující životní prostředí a poškozující i různé stavby. 37

2.4.2.1. Mechanické způsoby potlačování Mechanické metody nemají obecně velkou šanci na úspěch. Zásahy, jako ruční trhání stonků či oddenků nebo řezání či sekání jednotlivých stanovišť, zpravidla způsobují pravý opak. Dochází k postrannímu šíření trsů a jejich houstnutí. Podle Scotta sekáním stonků koncem května vzrůstá jejich hustota ze 40 na 80 m2 v průběhu dvou týdnů. Důsledkem je pak poznatek, že sekaná stanoviště expandují v průměru více než nesekaná. Neosvědčila se ani metoda vypalování, kdy dochází k následnému obrůstání podzemních oddenků. Dalším možným mechanickým způsobem regulace je vykopávání rostlin. Vykopávání rostlin je namáhavá práce, která však nestačí k regulaci bez použití dalších metod. Odstranění veškeré půdy kontaminované oddenky nebo její přesévání je možné jen u nejmenších lokalit, na ostatních stanovištích vede spíše k rozšiřování fragmentů rostlin. Tato metoda je považována za nevhodnou. 2.4.2.2. Chemické způsoby likvidace Nejlepších výsledků bylo dosaženo metodou chemické regulace. Zkoušely se různé druhy chemických látek. Velmi používané herbicidy jsou Roundup a Roundup Biaktiv. Vzhledem k častému výskytu křídlatek v bezprostřední blízkosti vodních toků je výhodná neškodnost přípravku Roundup Biaktiv pro vodní faunu v případě jeho dopadu na vodní hladinu (Černý a kol., 1998). Většina látek je neefektivních při jednom použití v sezóně - např. glyfosát (Roundup, Glyfogan 480 SL), který ovšem je účinný již při dvojí aplikaci během sezóny (2,2 kg účinné látky/ha), během následujícího jara však dochází k novému obrůstání (Beerling a kol., 1994). Ke glyfosátu je rostlina nejcitlivější v červenci a srpnu. V tomto období však má vysoké stonky, které brání dokonalému postřiku. Proto se doporučuje dvoufázová aplikace, kdy první postřik je uskutečněn v druhé polovině května při výšce porostu kolem 1 m. Doporučuje se postřik přípravkem Roundup Biaktiv v množství 5 l/ha ve 100–300 l vody. Druhý postřik by měl pak následovat za 8–10 týdnů, tj. v červenci nebo srpnu (Černý a kol., 1998). Další úspěšně zkoušenou látkou byl triclopyr (Garlon 4), aplikovaný bud' samostatně nebo v kombinaci s 2,4 -D a Dicambou. Dle seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin z roku 2004 (Kužma a kol., 2004) jsou dalšími možnými prostředky Bronco, Dominator, Kaput, Roundup (Forte, Klasik, Rapid) a Tajfun, které jsou podrobněji popsané výše.

38

Vhodná je rovněž kombinace mechanického způsobu regulace spolu s užitím některého z herbicidů. Tím může být sekání křídlatek v druhé polovině května s následnou aplikací herbicidu Roundup Biaktiv v množství 5 l/ha ve 100–300 l vody v červenci nebo srpnu (Černý a kol., 1998). 2.4.2.3. Biologické způsoby potlačování Další, u nás dosud nepoužívanou metodou, je spásání. Spásání ovcemi či dobytkem výrazně snižuje hustotu výskytu. Na pastvinách je však nutné použít tento způsob ve fenologické fázi rostlin, kdy výhony nejsou přerostlé a tudíž neschopné zkrmování, jinak může dojít k zárůstu celé pastviny. Oddenky rostliny jsou uváděny jako toxické pro některé druhy hospodářských zvířat. Poslední možná regulace je vlivem ostatních živočichů. Největší význam tu má zřejmě lalokonosec rýhovaný (Otiorrhynchus sulcatus), jehož larvy se živí kořeny a oddenky, dospělci pak listy. Dle literatury již bylo mnoho rostlin zničeno tímto škůdcem. U zástupců řádu motýlů (Lepidoptera) se jedná hlavně o výskyt vajíček či larev na listech, u řádů brouků (Coleoptera) jde naproti tomu především o výskyt dospělců (Beerling a kol., 1994). 2.4.2.4. Srovnání účinnosti na jednotlivé taxony Všechny tři taxony mají velmi podobné ekologické vlastnosti, ale při aplikaci likvidačních metod se ukázalo, že reakce jednotlivých taxonů jsou různé. V případě R. japonica var. japonica bylo pozorováno značné působení herbicidu nejen po postřiku, ale i v následující sezóně. Nové výhony byly slabé pokroucené s červenými lodyhami. Listy byly taktéž pokroucené, úzké a dosahovaly délky 5 cm, s výraznými nekrotickými skvrnami. Efekt byl výraznější ve druhé vegetační sezóně. U ostatních dvou taxonů nebyl podobný jev pozorován. Nové výhony v následující sezóně nebyly nijak herbicidem poškozené a byly stejně vitální jako na kontrolních plochách. R. sachalinensis vzhledem ke své nižší regenerační schopnosti reaguje lépe na mechanické narušování, zejména na narušování oddenkového systému. Po mechanickém narušení došlo k regeneraci jen poměrně malého množství výhonů, které byly snadno zlikvidovány postřikem herbicidu. V případě R. x bohemica je regenerace po mechanickém narušení poměrně masivní a výrazně rozložena do delšího časového úseku, a proto je jednorázový postřik méně účinný. Nalezení vhodné metody likvidace je tedy problémem zejména u křížence R. x bohemica, který je z tohoto pohledu mnohem vitálnější než 39

rodičovské druhy. K jeho úplné likvidaci by bylo nutné provádět mechanické narušování stanovišť v kombinaci s postřikem herbicidu po několik vegetačních sezón. Z výše uvedeného je zřejmé, že při likvidačních zásazích je vhodné od sebe odlišovat jednotlivé taxony a selektivně aplikovat určitý způsob likvidace. Nejúčinnější metodou pro likvidaci křídlatek je narušení oddenkového systému v kombinaci s aplikací herbicidu. Likvidace R. sachalinensis je možná oběma kombinovanými metodami, opakované mechanické narušování oddenkového systému je také možné považovat za dostatečné. U R. japonica var. japonica se ukázala být účinná jediná metoda, a to narušení oddenkového systému zrytím a následná aplikace herbicidu. U obou druhů bylo dosaženo uspokojivých výsledků po dvou letech. U křížence R. x bohemica nebyla bohužel ani jedna ze zkoušených metod dostatečně účinná (Anonymus, 2005).

2.4.3. Způsoby hubení netýkavky žláznaté Potlačování a regulace u bolševníku a křídlatek je sice velmi obtížná, ale je v zásadě propracovaná. U ostatních druhů rostlin, včetně netýkavky žláznaté, invazního charakteru nejsou metody a způsoby potlačování ještě dokonale ověřeny. Je zřejmé, že boj proti těmto nežádoucím druhům rostlin není rovněž snadný a vyžaduje určitý systém. Vzhledem k tomu, že jde o rostliny, které se mohou vyskytovat okolo vodních toků a rozmnožují se jak semeny tak i vegetativně, je jejich potlačování velmi složité, technicky náročné a nákladné. Značnou roli hraje nejen volba vhodného herbicidu ale také výběr technologického postupu aplikace, který musí zohledňovat vedle vlastností invazního druhu rostlin a charakteru jejího výskytu na stanovišti i požadavek zachování dalších rostlinných druhů na ploše. 2.4.3.1. Mechanické způsoby potlačování Mechanický způsob potlačování je možný provádět ručním vytrháváním rostlin (v případě menších ložisek) nebo kosením. Ruční vytrhávání se doporučuje provádět v době plného květu, protože jedince lze snadno nalézt a semena rostlin nejsou ještě dozrálá. Na místech, kde je druh obzvlášť nežádoucí, je možné i opatrné použití herbicidů. V tomto případě ale musíme dbát na blízkost vodního toku a na ochranná pásma vodních toků. (Prach, 2001).

40

2.4.3.2. Chemická aplikace Tyto způsoby je vhodné použít v případech, kdy je mechanické potlačování nemožné, například pro rozsáhlost lokality. Důležité je vybrat vhodný typ herbicidu, zvolit optimální způsob a termín zásahu a použít vhodnou aplikační techniku. Také je třeba brát v úvahu požadavky ekologické a ekonomické (Prach, 2001).

41

3. METODIKA K monitorování vybraných invazních druhů byla použita metoda přímého pozorování, která vychází z metodiky Českého svazu ochránců přírody (Pašek a Brabec, 1996). Terénní průzkum proběhl v rozmezí měsíců červen až říjen (2004), kdy vzhledem k nápadnosti a velikosti rostlin není průzkum komplikovaný. Území, kde výskyt vybraných invazních druhů nebyl zaznamenán, bylo znovu pozorováno. Tím je zajištěna pravost výsledků. Každý zjištěný výskyt byl zaznamenán do mapovacích listů, které byly použity pro snadnější orientaci. Definovala jsem: lokalita, katastr obce, parcela číslo, souřadnice, popis místa, bližší popis místa, studovaný druh, datum mapování, velikost populace, nadmořská výška a způsob likvidace, případně poznámka. U „lokality" je uváděno, ve kterém městě či obci (případně jejich části) se porost daného invazního druhu vyskytuje, dále ulice a číslo popisné nejbližšího domu. Pokud se porost vyskytuje mimo obec, je v názvu lokality určen bližší popis místa (název vrcholu, místní název, umístění ). Pro přesnější určení je každý výskyt zanesen do mapy a označen číslem dané lokality. V položce „katastr obce“ je uveden název obce, v jejímž katastru se daná lokalita nachází. Zájmové území správního obvodu obce Moravská Třebová zahrnuje tyto katastry obcí: Bezděčí u Trnávky, Bohdalov, Boršov u Mor. Třebové, Borušov, Dědřichov u Moravské Třebové, Dlouhá Loučka, Gruna, Janůvky, Koruna, Křenov, Kunčina, Lázy, Linhartice, Malíkov, Malonín, Městečko Trnávka, Mezihoří u Městečka Trnávky, Mladějov na Moravě, Moravská Třebová, Nová Ves u Moravské Třebové, Pacov, Pečíkov, Petrušov, Petrůvka u Městečka Trnávky, Prklišov, Přední Arnoštov, Radišov, Radkov, Rozstání, Rychnov na Moravě, Stará Roveň, Stará Trnávka, Staré Město, Sušice, Svojanov u Borušova, Třebařov, Unerázka, Útěchov, Vranová Lhota a Žipotín. „Parcela číslo“ – uvedeno číslo parcely, případně parcel, do kterých daná lokalita zasahuje. „Souřadnice“ jsou uvedeny v pořadí zeměpisná šířka, zeměpisná délka ve tvaru stupně, minuty, vteřiny. Souřadnice byly vyčteny ze základních map 1:10 000. V části „popis místa" je rozeznáváno, zda-li se porosty vybraných invazních druhů nacházejí na orné půdě (poli), v zastavěném území obce, na zahradě, v sadu, na okraji lesa, v lese, na černé skládce odpadů, podél železniční tratě, podél komunikace, podél vodoteče 42

nebo u vodní nádrže. Toto členění bylo uvedeno také pro porovnání s výsledky předchozích prací. Položka „bližší popis místa“ upřesňuje umístění jednotlivých lokalit s přesností na desítky metrů. K upřesnění jednotlivých vzdáleností bylo použito mapových podkladů o měřítku 1:10 000. Vzdálenosti lokalit byly vztahovány k pevným bodům v krajině (kostely, železniční stanice, komíny, mosty, kóty, nivelační body atd.) „Studovaný druh“ - v této části je uveden zjištěný druh vybraného invazního druhu, jeho český i latinský název. „Datum mapování“- datum, kdy byla lokalita poprvé zaznamenána „Velikost populace“ je rozdělena do několika kategorií, které se dělí dle druhu: Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) •

ojedinělý výskyt -1 až 5 rostlin v místě

•

ohniskový výskyt - 6 až 10 rostlin v místě

•

slabý plošný výskyt - více než 10 rostlin, nebo plocha do 300 m2 v místě

•

střední plošný výskyt - více než 300 m2 až do 5 000 m2

•

silný plošný výskyt - více než 5 000 m2

Křídlatky (Reynoutria sp.) •

jednotlivé výhony – při menším počtu výhonů, případně u spočitatelných výhonů

•

keř – keřem rozumíme kruhovitý polykormon výhonů zřetelně ohraničený od okolních porostů, které nepřekračují rozměr 2 x 2 m, uveden je rozměr keře, případně počet výhonů.

•

rozptýlený výskyt na menší ploše - více keřů na malém území

•

rozptýlený výskyt na větší ploše - více porostů v jedné lokalitě

•

souvislý porost na malé ploše - nepřerušovaný porost na malém území

•

souvislý porost - nepřerušovaný porost

•

pás - zaznamenán rozměr pásu

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) •

souvislý porost na menší ploše - nepřerušovaný porost na malém území do 50 m2

•

souvislý porost na velké ploše - nepřerušovaný porost nad 50 m2

•

pás - zaznamenán rozměr pásu U každé lokality je určena plocha porostu nebo její rozměry, které byly zjišťovány

krokovou metodou. U lokalit s pravidelným tvarem jsou uvedeny její rozměry ve tvaru 43

metr x metr, u lokalit s tvarem nepravidelným je uvedena plocha ( m2). „Nadmořská výška“- odvozována od vrstevnicového systému. „Způsob likvidace“- uvedeno kdy byl proveden zásah (měsíc), kolikrát během roku a jakým způsobem. Pokud likvidace nebyla během zkoumaného období zaznamenána, je uvedeno, že likvidace nebyla dosud provedena. Terénní šetření v zájmovém území probíhalo v každé lokalitě nejméně dvakrát, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků. „Výška rostliny“ – uvedena výška jedince v porostu, jednotlivé výšky byly měřeny metrem s přesností na 5 cm. Pokud byly jednotlivé výšky v lokalitě rozdílné, uvádí se rozměr nejvyšší rostliny. V případech, kdy porost byl již zlikvidován, nebo v době mapování byl posečen, výška rostliny není uvedena. „Poznámka“ – je uvedena pouze v případech, pokud se lokalita nachází v Chráněném území (ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny) nebo v pásmu hygienické ochrany (POH) vodního zdroje. V těchto případech je specifikováno o jaké chráněné území se jedná, případně je uvedena příslušná kategorie POH vodního zdroje. Dále je v položce poznámka uváděna nepřístupnost pro mechanizační prostředky. U vybraných lokalit byla provedena fotodokumentace, která je uvedena jako samostatná část příloh. Jednotlivé druhy křídlatek od sebe rozeznáváme jednak dle tvaru listů (křídlatka česká může mít listy tvarem blížící se oběma rodičům), ale hlavním determinačním znakem je charakter odění na rubu spodního listu. Křídlatka japonská nemá znatelné chloupky z rubu listu, naopak křídlatka sachalinská má chloupky poměrně dlouhé. Kříženec - křídlatka česká má chloupky znatelné pouhým okem (viz přílohy). Klíč k určení monitorovaných taxonů (Kubát a kol., 2002): 1a Čepel 25–35 cm dlouhá, 20–25 cm široká, podlouhle vejčitá, měkká, na vrcholu zaokrouhlená, na bázi hluboce srdčitá; čepel na rubu roztroušeně dlouze chlupatá, s chlupy ± stejných rozměrů na bázi neztlustlými. Nejdelší větve květenství o 1–2 cm delší než řapík, sahající do 1/4 čepele. Křídla okvětí 1,5–2,0 mm široká, pozvolně zúžená, po květní stopce výrazně sbíhavá. [Fallopia sachalinensi (F. Schmidt) Ronse Decraene, Polygonum sachalinense F. Schmidt] ... R. sachalinensis (F. Schmidt) Nakai, k. sachalinská b Čepel menší, 5–23 cm dlouhá, 5–20 cm široká, okrouhlá, široce vejčitá nebo široce trojúhelníkovitá, tuhá (kožovitá), na vrcholu zašpičatělá nebo v dlouhou ostrou špičku vybíhající, na bázi mělce srdčitá, kolmo uťatá nebo tupě klínovitá; čepel na rubu lysá nebo 44

s krátkými chlupy na bázi vždy alespoň mírně ztlustlými (lupa!). Nejdelší větve květenství o 2–7 cm delší než řapík, sahající do 1/4–3/4 čepele. Křídla okvětí 2–4 mm široká, po květní stopce nevýrazně sbíhavá nebo nesbíhavá ... 2 2a Čepel 15–23 cm dlouhá, 12–20 cm široká, většinou široce vejčitá, na vrcholu zašpičatělá nebo v dlouhou ostrou špičku vybíhající u listů horních i dolních, na bázi tupě klínovitá nebo mělce srdčitá; chlupy na rubu čepele krátké se silně nafouklou bází (lupa!). Nejdelší větve květenství o 2–4 cm delší než řapík, sahající do 1/4–1/2 čepele. Křídla okvětí 2–3 mm široká, po květní stopce nevýrazně sbíhavá. [Fallopia ×bohemica (Chrtek et Chrtková) J. P. Bailey, Polygonum ×bohemicum (Chrtek et Chrtková) P. F. Zika et A. L. Jacobson, Reynoutria ×vivax Schmitz et Strank] ... R. ×bohemica Chrtek et Chrtková (R. japonica var. japonica × R. sachalinensis), k. česká b Čepel 5–17 cm dlouhá, 5–12 cm široká, okrouhlá nebo široce trojúhelníkovitá, na vrcholu spodních listů zakončená tupou trojúhelníkovitou špičkou, na bázi nejčastěji kolmo uťatá; chlupy na rubu čepele nezřetelné, redukované na krátké papily se silně nafouklou bází (lupa!). Nejdelší větve květenství o 5–7 cm delší než řapík, sahající do 3/4 čepele. Křídla okvětí 3–4 mm široká, po květní stopce nesbíhavá ... R. japonica Houtt., k. japonská

3.1. Seznam použitých zkratek SV, SZ, SSV, SSZ, JV, JZ, JJV, JJZ

světové strany

m n. m.

metrů nad mořem

45

4. CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ VYBRANÉHO ÚZEMÍ Z hlediska širších územních vztahů se dané území nachází v poměrně rozsáhlé kotlině vrchovin, otevřené v severojižní ose. Na východě i západě je kotlina uzavřena vysokými hřbety, na východě Bohdalovskými hřbety a na západě Hřebečským hřbetem. (Stejskalová, 1994).

4.1. Poměry geologické Moravskotřebovsko prošlo dlouhým geologickým vývojem a některé metamorfované horniny mohou svým vznikem sahat až do prekambria. Geologickým podkladem oblasti jsou však především horniny sedimentární, náležející mladším etapám vývoje východní části Českého masivu, uložené na zábřežském krystaliniku. Horniny krystalinika vystupují na povrch. Některé sedimentární horniny jsou prvohorního (paleozoického) stáří. Náležejí jak k devonu až spodnímu karbonu (kulmu), tak hlavně k permu orlické pánve, která na jihu hraničí s permokarbonem vlastní Boskovické brázdy. Největší převahu mají však sedimentární horniny druhohorního (mesozoického) stáří. Vyskytují se i sedimenty mladších třetihor, dále čtvrtohorní (pleistocénní) spraše a písčité štěrky. Z důležitějších zlomů se uplatňují především zlomy směru Boskovické brázdy (SSV–JJZ) a nectavské zlomy (SZ-JV) , včetně kyšperského zlomu (Houzar, 2002). Zábřežské krystalinikum reprezentují v zájmové oblasti metapelity (sericitické fylity), metaprachovce s metakonglomeráty s vložkami amfibolitů (východní okolí M. Třebové, Pečíkov), serpentinitů – hadců (Boršov) a ojediněle mramorů (Pečíkov, Malíkov). Stáří obou krystalinických komplexů je předmětem stálé diskuze (proterozoikum – spodní paleozoikum). Horniny přiřazované k devonu a spodnímu karbonu (kulmu) jsou mořského původu. Mohelnické souvrství devonského, resp. kulmského stáří zastupují tzv. cimburské vrstvy (okolí Městečka Trnávky, severovýchodní úbočí Hušáku), tvořené břidlicemi a rytmickým střídáním břidlic, prachovců a drob. Dále se vyskytují droby a místy i křemenné, oligomiktní a petromiktní, středně až hrubě zrnité, zčásti slabě metamorfované mírovské slepence (Pacov). V jejich podloží vystupují tzv. trnávecké břidlice, řazené k devonu. Perm v celé oblasti náleží orlické pánvi (autun-saxon). Je typický červeným zbarvením hornin a půdy. V tomto útvaru převládají arkózové pískovce s polohami písčitých prachovců a slepenců. Místy jsou horniny hrubozrnnější, mající charakter 46

slepenců, jejichž valounový materiál tvoří horniny krystaliniky (severně od M. Třebové). Jde o sladkovodní sedimenty jezerního a říčního původu. Další horninový komplex oblasti představují sladkovodní a mořské usazeniny stáří svrchní křídy. Tato oblast je tvořena především sedimenty jizerského souvrství (střední– svrchní turon), reprezentovanými jemnozrnnými glaukonitickými pískovci, místy vápnitými a spongilitickými, s rohovci, a dále vápnitými prachovci a slínovci. V jejich podloží (Hřebečský hřbet, okolí Útěchova) vystupuje bělohorské souvrství (spodní-střední turon) s jemnozrnnými pískovci s glaukonitem, místy přecházející do spongilitů, prachovců a jílovců. Pod nimi se nacházejí glaukonitické písky, křemenné a železité pískovce a slepence a dále jílovce a prachovce sladkovodního původu, místy s uhelnými slojkami. Velký rozsah mají místy terciérní sedimenty. Sedimentace je reprezentována nezpevněnými vápnitými jíly miocénního stáří (baden). Čtvrtohorní horniny jsou zastoupeny především pleistocénními mocnými polohami spraší a sprašových hlín, místy i fluviálními písčitými stěrky. Časté jsou i hlinitokamenité sedimenty s bloky hornin, v oblasti Hřebečského hřbetu se sesuvy (Houzar, 2002).

4.2. Poměry geomorfologické Geomorfologicky náleží řešené území k Podorlické pahorkatině. Území je součást tzv. Moravsko-třebovské kotliny. Území je charakterizováno plochou kotlinou, jejíž osa je severojižní. Moravská Třebová leží v nejjižnějším cípu této kotliny. Východně a jihovýchodně od Moravské Třebové leží území České vysočiny s plochou pahorkatinou až členitou vrchovinou (Stejskalová, 1994). Strmé srázy Hřebečského hřbetu na západě území

se mění do rozlehlé kotliny. Rozlehlá severní část kotliny, přerušená pouze

Rychnovským vrchem, se k jihu rozbíhá do dvou zužujících se cípů, z nichž delší směřuje západněji ke Křenovu a druhý východněji do údolí Třebůvky k Městečku Trnávce. Rozdělení rozsáhlé kotliny způsobuje klínovitý útvar Moravskotřebovské pahorkatiny, vnitřně rozdělený dílčí Pacovskou kotlinou na dvě souvislá pásma hřbetů – Malonínskou a Trnáveckou vrchovinu. Klín obou vrchovin rozděluje širokou kotlinu na část Moravskotřebovskou a Lanškrounskou kotlinu. Směrem k jihu navazuje na Lanšrounskou kotlinu sníženina Boskovické brázdy (Hrádek, 2002).

Nadmořská výška se v území

pohybuje od 285 m n. m. (údolí Třebůvky) až po 660 m n. m. (nejvyšší vrchol Roh).

47

Přehledné zařazení do geomorfologického systému: • provincie

–

Česká vysočina

• soustava

–

Sudetská soustava

• podsoustava –

Orlická podsoustava

• celek

–

Podorlická pahorkatina

• podcelek

–

Moravskotřebovská pahorkatina

• geomorfologické okrsky:

Moravskotřebovská kotlina Lanškrounská kotlina Trnávecká vrchovina Pacovská kotlina Malonínská vrchovina (Hrádek, 2002).

4.3. Poměry pedologické Charakteristika půd v daném území odpovídá půdotvornému substrátu a klimatickým podmínkám. Nejrozšířenější jsou hnědé půdy a hnědé půdy kyselé na zvětralinách permokarbonu a České vysočiny. Jde o chudé až polobohaté půdy, mělké, často na svazích a vrcholech štěrkovité. Další půdy jsou hnědozemě oglejené a illimerizované půdy oglejené. Tyto půdy vznikaly na sprašových pokryvech, popřípadě při úpatích svahů v akumulačních prostorech zvětralých sedimentů. Půdy oglejené a glejové jsou vytvořené na nivních nánosech a terénních depresích, kde jsou mokré až podmáčené plochy (Stejskalová, 1994).

4.4. Poměry fytogeografické Z fytogeografického hlediska leží oblast Moravskotřebvska v hercynské oblasti středoevropské lesní květeny. Podle regionálně fytogeografického členění ČR patří k Mezofytiku, což je oblast flóry a vegetace středních poloh. Celé území se nachází ve fytogeografickém okrese 63. českomoravské mezihoří. Vyznačuje se pestrým georeliéfem, leží totiž na styku tří geomorfologických soustav České vysočiny (Krkonošsko-jesenické, Česko-moravské a České tabule). Je rozčleněn na čtyři podokresy (63.i Hřebečovská vrchovina, 63.j Lanškrounská vrchovina, 63.k Moravskotřebovské vrchy a 63.l Malá Haná). V rámci mezofytika lze ještě území přiřadit ke sdruženým územním jednotkám Podorlického okruhu a Východočeské křídy (Sopoušek, 2002).

48

Biogeografické zařazení Lokalita je součástí Svitavského bioregionu, který leží na pomezí východních Čech, jižní a střední Moravy. Tvoří jižní polovinu Podorlické pahorkatiny a má protáhlý tvar o ploše 2 068 km2. Bioregion

je tvořen opukovými hřbety a brázdami na permu,

s významnými průlomovými údolími. Bioregion v minulosti tvořil významný spojovací koridor mezi oběma dnešními centry teplomilné bioty – Moravou a Českou kotlinou. Vyznačuje se pronikáním druhů alpinských, většinou karpatského charakteru. Střídají se tu typy společenstev odpovídající 3. dubo-bukovému a 4. bukovému vegetačnímu stupni (Culek, 1995). Potencionální přirozená vegetace V zájmovém území jsou vyšší polohy tvořeny bikovou bučinou (Luzulo-Fagetum), patřící do svazu acidofilních bučin a jedlin (Luzulo-Fagion). Nižší polohy, což je zhruba polovina území jsou tvořeny černýšovou dubohabřinou (Melampyro nemorosiCarpinetum), patřící do svazu dubohabřin a lipových doubrav

(Carpinion). Dále se

v jihovýchodní části území nachází pás střemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae) patřící do svazu lužních lesů. V jihovýchodní části území je ostrůvek strdivkové bučiny (Melico-Fagetum) a v západní části území bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum)

spadající

do svazu květnatých bučin (Fagion). Poslední zastoupení ve střední části území patří bikové a/nebo jedlové doubravě (Luzulo albidae-Quercetum petraeae, Abieti-Quercetum); obě asociace patří do svazu acidofilních bikových, jedlových, březových a borových doubrav (Genisto germanicae-Quercion) (Faltysová a Bárta, 2002).

4.5. Poměry klimatické Dle Quitta (Quitt, 1971) leží zpracovávané území v oblastech MT9, MT7, MT3, klimatický region MT2 – mírně teplý a mírně vlhký a CH7. Klimatická oblast CH7 je pouze na vrcholech Hřebečského hřbetu. Charakteristiky jednotlivých klimatických oblastí jsou uvedeny níže v tabulce č. 7. Zbývající klimatické údaje jsou převzaty z Atlasu Podnebí ČSR (ÚSGK, 1958), pro stanici Jevíčko, což je nejbližší klimatická stanice. Průměrné srážky a průměrné teploty v Moravské Třebové jsou udány v tabulce č. 8.

49

Tab. 7. Klimatické oblasti a její charakteristika MT9 40-50 Počet letních dnů 140-160 Počet dnů s ∅ teplotou 10°C a více 110-130 Počet mrazových dnů 30-40 Počet ledových dnů -3 až -4 ∅ teplota v lednu 17-18 ∅ teplota v červenci 6-7 ∅ teplota v dubnu 7-8 ∅ teplota v říjnu 100-120 ∅ počet dnů se srážkami 1mm a více 400-450 Srážkový úhrn ve vegetačním období 250-300 Srážkový úhrn v zimním období 60-80 Počet dnů se sněhovou pokrývkou 120-150 Počet dnů zamračených 40-50 Počet dnů jasných

MT7 30-40 140-160 110-130 40-50 -2 až -3 16-17 6-7 7-8 100-120 400-450 250-300 60-80 120-150 40-50

MT3 20-30 120-140 130-160 40-50 -3 až -4 16-17 6-7 6-7 110-120 350-450 250-300 60-100 120-150 40-50

CH7 10-30 120-140 140-160 50-60 -3 až -4 15-16 4-6 6-7 120-130 500-600 350-400 100-120 150-160 40-50

Teplotní a ostatní klimatické údaje pro stanici Jevíčko, která je nejbližší klimatická stanice s podobnými vlastnostmi. •

Průměrné denní minimum teploty vzduchu nejchladnějšího měsíce: - 6,1 °C

•

Absolutní minimum teploty vzduchu: - 29,7 °C

•

Průměrná denní maximální teplota vzduchu nejteplejšího měsíce: 23,4 °C

•

Absolutní maximální teplota vzduchu: 35,7 °C

•

Počet dní s průměrnou denní minimální teplotou vzduchu t ≥ 0,0 °C: 283 dní

•

Průměrná četnost větrů: západní 26,8 (pro Mor. Třebovou)

Tab. 8. Vybrané klimatické údaje pro město Mor. Třebová a Křenov nadmořská průměrná teplota °C průměrné srážky stanice výška. roční IV – IX roční IV – IX Mor. Třebová 347 7,3 13,6 677 402 Křenov 472 6,9 13,2 633 387

vegetační Langův doba dnů faktor 153 149

93 92

4.6. Poměry hydrologické Moravská Třebová leží pod rozvodným hřbetem, což podmiňuje malou vodnost, mělkost a krátkost vodních toků. Nejvýraznějším tokem je Třebůvka (řád toku III) protékající územím od Křenova přes Moravskou Třebovou a Linhartice směrem na východ až po Vranovou Lhotu. Její přítoky v území jsou Lhotský potok, Vranovský potok, Roveňský potok, Radelnovský potok, Bohdalovský potok, Jevíčka, Pacovka, Herytovský potok, Malíkovský potok, Borušovksý potok, Světlý potok, Stříbrný potok, Udánský potok, Liščí potok, Hraniční potok, Červenohorský potok, Za Nádražím, Bílý potok a Kunčinský potok. Třebůvka se vlévá u Loštic do Moravy. Dalšími potoky v území jsou Radišovský

50

potok, Třebařovský potok a Rychnovský potok vlévající se mimo území do Moravské Sázavy.

4.7. Zvláště chráněná území V zájmovém území se nachází 5 zvláště chráněných území, konkrétně: 1.

Rohová – přírodní rezervace vyhlášena v roce 1998 o výměře 296,9 ha, zasažená katastrální území jsou Boršov, Dlouhá Loučka, Křenov, zájmem ochrany jsou polopřirozené porosty květnatých bučin a suťových lesů

2.

Pod skálou – přírodní památka vyhlášena v roce 1990 o výměře 21,1 ha, zasažená katastrální území jsou Nová Ves, Mladějov, zájmem ochrany je přirozený lesní porost s tisem červeným

3.

Hradisko – přírodní památka vyhlášena v roce 1990 o výměře 26,6 ha, zasažené katastrální území je Staré Město u Moravské Třebové, zájmem ochrany jsou dubohabrové a bukové porosty

4.

Dlouholoučské stráně – přírodní rezervace vyhlášena v roce 1999 o výměře 60 ha, zasažené katastrální území je Dlouhá Loučka, zájmem ochrany jsou výslunné opukové stráně s rozsáhlými přirozenými a polopřirozenými společenstvy vyšších rostlin na extenzivních loukách a v lesních remízcích

5.

Bohdalov-Hartinkov – přírodní park vyhlášený v roce 1996 o výměře 6 265 ha, zasažené katastrální území jsou Bohdalov, Gruna, Pečíkov, Petrůvka, Plechtinec, Radkov, Unerázka, Vranová, Žipotín, zájmem ochrany je území s vysokou biologickou a estetickou hodnotou, zahrnující trvalé travní porosty, výslunné stráně, smíšené lesy, rozptýlenou zeleň a mokřady (Sopoušek, 2002).

51

5. VÝSLEDKY 5.1. Způsoby šíření vybraných invazních druhů v zájmovém území a poznatky z jejich biologie Způsoby, kterými se šíří invazní druhy je mnoho. Prvním z cílů této práce bylo zjistit převažující způsob šíření vybraných invazních druhů v zájmovém území.

5.1.1. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) Jak již bylo řečeno, bolševník je schopen vegetativního odnožování, ale rozmnožování a šíření probíhá především semeny. Důležitá je při tom výborná schopnost šíření vodou, přičemž plody mohou dle literatury (Pyšek, 2001) plavat až tři dny, a tak se mohou dostat velmi daleko. Dá se předpokládat, že i v zájmovém území tomu není jinak. Při srovnání výskytu jednotlivých lokalit je patrné, že všechny lokality se nachází podél vodního toku Třebůvka. Z nepublikovaných údajů navíc vyplývá, že lokalit podél řeky Třebůvky bylo v minulosti více, ale vždy se jednalo jen o jednotlivé výskyty. Za převažující způsob šíření bolševníku v zájmovém území můžeme tedy považovat šíření vodními toky. Biologické znaky rostlin monitorovaných v zájmovém území jsou shodné s publikovanými fakty a nikterak se neodlišují. Výška lodyhy je maximálně 3,15 m, kvetení probíhá od konce června, délka listů do 1,5 m.

5.1.2. Křídlatky (Reynoutria sp.) U křídlatek je problém šíření v zájmovém území složitější. Základním předpokladem úspěšné invaze je výborná schopnost šíření spojená s účinnou regenerací segmentů oddenku. K vytvoření nové rostliny totiž stačí pouhý pětigramový úlomek oddenku (Pyšek a Mandák, 2001), s jedním nodem a úžlabním pupenem (Hrušková a Hofbauer, 1999a). Asi 1 kg sušiny nadzemní a 1,5 kg podzemní biomasy na m2 ročně je řadí mezi naši nejproduktivnější bylinné druhy (Pyšek a Mandák, 2001). Křídlatky nahrazují domácí vegetaci zejména podél vodních toků. Porosty neudržovaných ruderálních stanovišť představují zdroj dalšího šíření a mohou působit problémy při snahách o využití či rekultivaci ploch. Jak je z výsledků patrné, největší množství lokalit s nejrozšířenější křídlatou japonskou se nachází podél komunikací. Dá se tu tedy předpokládat, že šíření probíhá oddenky za pomoci člověka a to jednak prostřednictvím vozidel, ale také například při 52

stavebních pracích. Nejvíce lokalit se nachází přímo v intravilánu obce. Dalšími častými biotopy jsou pobřeží vodních toků, zastavěné plochy a bohužel i zahrady. Druhým převažujícím způsobem šíření křídlatek japonských v zájmovém území jsou tedy vodní toky, kde plovoucím oddenkům nestojí v cestě žádné závažné překážky. Dále je patrné, že častými biotopy jsou narušovaná místa obcí a zahrady, kde je opět šiřitelem člověk. Je patrné, že v území si mnoho lidí vysadilo křídlatku japonskou do zahrady jako okrasnou rostlinu. Co se týče zastavěných ploch v obcích, jde často o narušená místa poblíž chátrajících budov. Tady hrozí nebezpečí, že při demolicích budou oddenky šířeny na další dosud nezasažená území. Je tu proto nezbytná osvěta. Lokalit s křídlatkou sachalinskou a českou bylo nalezeno mnohonásobně méně než s křídlatkou japonskou. Převažující způsob šíření těchto druhů byl zjištěn u křídlatky sachalinské prostřednictvím vodních toků a komunikace, dalším způsobem je šíření prostřednictvím provozu železnice a v jednom případě byla křídlatka sachalinská nalezena v zahradě, kde si ji majitel vysadil jako okrasnou rostlinu. Co se týká křídlatky české, bylo nalezeno pět lokalit, z čehož největší lokalita je na bývalé skládce odpadu, podél komunikace, dvě jsou ve městě podél komunikace a v zastavěném území obce, další podél vodního toku a poslední je umístěna v zahradě poblíž železniční tratě. Tyto lokality v obci jsou od sebe vzdáleny až 3 km (mimo lokality č. 52. Vranová Lhota, hřiště) a všechny je spojuje jediné - koridory. Tři lokality leží podél nebo v blízkosti komunikace, zbývající leží poblíž železniční tratě a vodního toku. Za šířením tu stojí zřejmě člověk. Dle Pyška a Brabce (Pyšek a Brabec, 1996) může křídlatka česká růst mezi rodičovskými rostlinami nebo zcela samostatně. V tomto případě rostou tyto rostliny samostatně. Nejbližší rodičovské rostliny leží v případě lokality č. 9. (Moravská Třebová, Strážný vrch) 0,9 km JV od lokality č. 8. (Moravská Třebová, Strážný vrch, Pod Hamry - R. japonica) a 1,9 km jižně od lokality č. 38. (Linhartice - R. sachalinensis). Lokalita č. 17. (Moravská Třebová, Sušice) leží 2,35 km SZ od lokality č. 38 (Linhartice - R. sachalinensis) a 1 km severně od lokality č. 7 (Moravská Třebová, ulice Na Stráni - R. japonica). Lokalita č. 21. (Moravská Třebová, ulice Tyršova) leží 2,2 km západně od lokality č. 38 (Linhartice R. sachalinensis) a 0,4 km západně od lokality č. 7. (Moravská Třebová, ulice Na Stráni R. japonica). Lokalita č. 28. (Moravská Třebová, ulice Lázeňská č. p. 8) leží 1,9 km západně od lokality č. 38. (Linhartice - R. sachalinensis) a 0,15 km JZ od lokality č. 19. (Moravská Třebová, Na Stráni, koleje). Poznatky z biologie křídlatek jsou shodné s publikovanou literaturou.

53

5.1.3. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) V neposlední řadě zbývá zjištění převažujícího způsobu šíření v zájmovém území u netýkavky žláznaté. Její šíření je podporováno hlavně snadným šířením podél toků. Invaze byla v posledních desetiletích zjevně podpořena eutrofizací toků a skutečností, že říční břehy se přestaly po 2. světové válce pravidelně obhospodařovat. Při pohledu na mapu s vyznačením zasažených lokalit je patrno, že všechny lokality jsou podél říčního toku a zasaženými toky jsou Třebůvka, Jevíčka, Pacovka, Bohdalovský, Kunčinský potok a potok Olsenka. Mimo dále jmenované lokality se netýkavky průběžně v menším množství zachycují po celé délce jmenovaných vodních toků. Tyto jednotlivé výskyty nejsou zaznamenány do výsledných lokalit, jelikož jsou po celé délce těchto toků: Třebůvka od Moravské Třebové, Jevíčka v celém zájmovém území, a Pacovka od Předního Arnoštova. Na těchto tocích se vyskytuje průměrně 1 ks na 2 délkové metry. U těchto vodních toků je patrné, že šíření probíhá pomocí vodních toků vystřelovanými semeny. Výšky rostlin v zájmovém území byly zaznamenány v rozmezí 1,15–2,15 m, což je u tohoto druhu rostlin běžné. Nebyly nalezeny žádné biologické zvláštnosti, shodně jako u předchozích druhů.

5.2. Kvantitativní charakteristiky populace Reynoutria sp. na vybraných lokalitách Při monitorování populace Reynoutria sp. byly sledovány kvantitativní znaky velikosti populace dle studovaného druhu a výšky rostlin. Jak je již v metodice uvedeno, velikost populace byla rozdělena do několika kategorií dle rozlohy, tvaru a počtu výhonů, v tabulce č. 9. jsou uvedeny plochy jednotlivých lokalit v m2 a výšky rostlin v metrech. Výška je uváděna jako maximální v porostu. Největší nalezená plocha populace u křídlatky japonské (R. japonica) byla 695 m2, u křídlatky sachalinské (R. sachalinensis) 748 m2 a u křídlatky české (R. x bohemica) 125 m2. Celková plocha, na které rostou všechny druhy křídlatek v zájmovém území je 4 086 m2, z toho takřka dvě třetiny patří lokalitám křídlatky japonské (2 915 m2), necelá jedna třetina patří křídlatce sachalinské (890 m2) a nejméně plochy poměrově zabírá křídlatka česká (281 m2). Pro přehlednější porovnání jsou výše zmíněné hodnoty uvedené v tabulce č. 10. Lokalit s křídlatkou japonskou bylo nalezeno 48, s křídlatkou českou a sachalinskou po pěti lokalitách.

54

Tab. 9. Přehled lokalit dle druhu křídlatek s uvedením jednotlivých ploch a výšek rostlin lokalita plocha křídlatka č. (m2)

výška rostliny (m)

4 5 6 7 8 10 11 12 13 14 15 16 18 19 20 22 23 24 25

japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská

418 17 15 200 695 85 6 105 1 6 9 4 254 2 6 31 9 1 50

2,10

26 27 29 30 31

japonská japonská japonská japonská japonská

24 15 2 1 0

1,55

32 33 34 35 36

japonská japonská japonská japonská japonská

5 1 1 20 1

-

1,45 1,55 2,55 2,65 1,95 1,40 1,75 2,15 2,10 1,85 2,95 2,20 2,55 2,15 1,30 2,45

1,60 2,35 1,75 0,65

2,05 1,55 2,15 1,55

lokalita č.

křídlatka

plocha (m2)

výška rostliny (m)

37 39 40 43 44 45 46 47 48 49 50 51 53 55 56 57 58 59 60

japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská japonská

1 4 4 20 48 57 86 0 90 247 299 3 12 1 48 8 1 1 1

1,55

9 17 21 28 52

česká česká česká česká česká

80 18 27 31 125

2,85

38 41 42 54 61

sachalinská sachalinská sachalinská sachalinská sachalinská

748 1 2

3,10

138

2,95

1

1,65

2,10 1,35 1,45 2,30 2,05 2,05 0,80 1,95 2,15 2,35 1,85 2,35 1,95 1,95 1,95 2,65 1,15 1,55

1,65 2,55 3,30 1,65

0,50 1,45

Tab. 10. Přehled hodnot vztažených k jednotlivým druhům křídlatek celková největší průměrná max. počet lokalit 2 2 plocha (m ) lokalita (m ) výška výška celkem 2 915 695 1,91 2,95 48 křídlatka japonská 281 125 2,40 3,30 5 křídlatka česká 890 748 1,64 3,10 5 křídlatka sachalinská Dalším prvkem, který byl sledován je umístění jednotlivých lokalit. Pro porovnání s republikovým trendem nám slouží níže uvedené grafy. Od republikového zastoupení se jednotlivé procentuální zastoupení liší především u křídlatky české a sachalinské, což je 55

však způsobeno nízkým počtem nalezených lokalit. U křídlatky japonské je patrné, že s republikovým trendem koresponduje a to hlavně u lokalit umístěných podél komunikací, vodních toků, železničních tratí, skládek a na okrajích lesů.

Procentuální zastoupení lokalit Reynoutria sp. na území ČR vodní nádrž vodní tok komunikace železniční trať skládka okraj lesa park, sad zahrady zastavěné území orná půda

100% 80% 60% 40% 20% 0%

R. japonica

R. sachalinensis

R. x bohemica

Obr. 1. Graf procentuálního zastoupení lokalit rodu Reynoutria sp. na území ČR (Mandák, Pyšek a Bímová, 2004)

Procentuální zastoupení Reynoutria sp. v zájmovém území vodní tok komunikace železniční trať skládka okraj lesa zahrady zastavěné území orná půda

100% 80% 60% 40% 20% 0%

R. japonica

R. sachalinensis

R. x bohemica

Obr. 2. Graf procentuálního zastoupení rodu Reynoutria sp. v zájmovém území

56

5.3. Monitoring populací Lokalita č. 1.:

Moravská Třebová, ulice Na stráni

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2470, 2488

souřadnice:

49°45′57,81″, 16°40′1,58″

popis místa:

černá skládka odpadů

bližší popis místa: lokalita se nachází v záplavovém území řeky Třebůvky naproti vlakovému nádrží – 50 m východně od budovy železniční stanice, 150 m východně od kóty 347m studovaný druh:

bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

datum mapování: 9. 8. 2005 velikost populace (plocha, počet výhonů): slabý plošný výskyt (19 fertilních, 7 sterilních výhonů) nadmořská výška: 346 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,56 Lokalita č. 2.:

Radkov – Rozstání (Radkovský mlýn)

katastr obce:

Rozstání

parcela číslo:

207

souřadnice:

49°43′24,43″, 16°43′37,89″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází na vtoku náhonu od mlýna do řeky Třebůvky mezi obcemi Rozstání, Radkov a Městečko Trnávka. Lokalita se nachází 335 m na JJZ od nivelačního bodu umístěného na budově mlýna studovaný druh:

bolševník velkolepý (H. mantegazzianum)

datum mapování: 22. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): slabý plošný výskyt (7 fertilních, 19 sterilních výhonů) nadmořská výška: 320 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):3,15

57

Lokalita č. 3.:

Moravská Třebová, ulice Na stráni, zahrada

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2391/2

souřadnice:

49°45′59,28″, 16°40′30,13″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází v záplavovém území řeky Třebůvky naproti vlakovému nádrží – 70 m SV od budovy železniční stanice (210 m východně od kóty 347m) studovaný druh:

bolševník velkolepý (H. mantegazzianum)

datum mapování: 9. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): ojedinělý výskyt (1 sterilní jedinec) nadmořská výška: 366 m n. m. způsob likvidace: prováděna ihned po vyrašení rostliny sekáním s použitím herbicidu výška rostliny (m):Lokalita č. 4.:

Hradisko

katastr obce:

Moravská Třebová, Staré Město u Moravské Třebové

parcela číslo:

Mor. Třebová 2330, Staré Město 2157

souřadnice:

49°46′12,42″, 16°40′37,88″

popis místa:

okraj lesa

bližší popis místa: lokalita se nachází východně nad zahrádkářskou kolonií, na okraji lesa, do lesa dále vstupuje pás křídlatek rostoucích v blízkosti bezejmenného potoka. Lokalita se nachází 950 m na SVod budovy železniční stanice, na kótě 408m studovaný druh:

křídlatka japonská (Reynoutria japonica)

datum mapování: 10. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů):rozptýlený výskyt na větší ploše o rozměrech 20 x 5 m, 6 x 5 m a pás o rozměrech 96 x 3 m nadmořská výška: 408 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,1 poznámky:

lokalita se nachází na okraji přírodní památky Hradisko

58

Lokalita č. 5.:

Moravská Třebová, ulice Brněnská č.p. 88

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1739/1

souřadnice:

49°45′08,06″, 16°39′28,43″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: rostliny tvoří keře podél řeky Třebůvky od mostu na ulici Brněnské směrem k čerpací stanici Aral. Lokalita se nachází 600m JZ od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie, na Kostelním náměstí, 370 m západně od kóty 353 m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 17.8.2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): rozptýlený výskyt na menší ploše - keře o rozměrech 5 x 3 m, 1 x 1 m, 1 x 1 m nadmořská výška: 352 m n.m. způsob likvidace: likvidace byla provedena pokosením břehu jedenkrát v roce (červen) výška rostliny (m):1,45 Lokalita č. 6.:

Moravská Třebová, ulice Svitavská č. p. 48

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2770/2

souřadnice:

49°45′28,00″, 16°38′59,64″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází naproti čerpací stanici na sídlišti Západní, ve vzdálenosti 400 m západně od evangelického kostela na ulici Svitavská, 20 m západně od kóty 371m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 10. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměru 6 x 2,5 m nadmořská výška: 370 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena pokosením okolí komunikace při její údržbě, a to jedenkrát v roce (červenec) výška rostliny (m):1,55

59

Lokalita č. 7.:

Moravská Třebová, ulice Na Stráni

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2487, 528/7, 528/4

souřadnice:

49°45′53,25″, 16°40′01,10″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: Lokalita se nachází 180 m JJV od budovy železniční stanice, 6 m východně od železniční trati, 100m SZ od soutoku Udánského potoka a Kunčinského potoka studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 18. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost o velikosti 20 x 10 m nadmořská výška: 346 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,55 Lokalita č. 8.:

Moravská Třebová, Strážný vrch, Pod Hamry

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1796/1

souřadnice:

49°45′01,53″, 16°40′48,43″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází na Strážném vrchu, jihovýchodně od města Moravská Třebová, naproti odbočce k rekreačnímu středisku Srnčí. Východní okraj lokality leží 600 m západně od vrcholové kóty Strážného vrchu 479m, a 920 m JJV od hřbitovního kostela na Křížovém vrchu studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): rozptýlený výskyt na větší ploše o rozměrech 10 x 4 m, 21 x 18 m, 18 x 11 m, 5 x 8 m, 8 x 3 m + keře o rozměrech 2 x 2 m, 1,5 x 1,5 m, 3 x 2,5 m, 1 x 1 m nadmořská výška: 410 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena, pouze vzhledem k údržbě komunikace byla pokosena část podél komunikace v šíři 1 m (červenec) výška rostliny (m):2,65

60

Lokalita č. 9.:

Moravská Třebová, Strážný vrch

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

3871

souřadnice:

49°44′42,80″, 16°41′25,01″

popis místa:

černá skládka odpadů

bližší popis místa: lokalita se nachází na kopci zvaný „Hamperk“, na jeho východní straně, naproti překladišti odpadů Hamperk, 50 m ZZJ od kóty 382m, 380 m jižně od kóty 426m studovaný druh:

křídlatka česká (Reynoutria x bohemica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost o ploše 80m2 (10 x 8 m) nadmořská výška: 382 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,85 m Lokalita č. 10.:

Moravská Třebová, ulice Olomoucká

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

192/1

souřadnice:

49°45′33,22″, 16°39′57,76″

popis místa:

zastavěné území obce

bližší popis místa: lokalita se nachází 20 m jižně od budovy MÚ Moravská Třebová na Olomoucké ulici , dvůr bývalé SZeŠ, 230 m SV od radnice na náměstí T. G. Masaryka, studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 11. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): rozptýlený výskyt na menší ploše o rozměrech 6 x 8 m, 9 x 4 m, + keř o rozměru 1 x 1,15 m nadmořská výška: 355 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,95 Lokalita č. 11.:

Moravská Třebovská, ulice Olomoucká

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

864

souřadnice:

49°45′37,00″, 16°40′10,76″

popis místa:

podél komunikace 61

bližší popis místa: keř vyrůstal v těsné blízkosti severní strany domu č.p. 36, 40 m západně od řeky Třebůvky, 500 m SV od radnice na náměstí T. G. Masaryka studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 2 keře o rozměrech 1 x 1 m, 2 x 2,5 m nadmořská výška: 346 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena – pravidelná aplikace přípravku Roundup současně s kosením (již od roku 1999), křídlatka zlikvidována v roce 2003 výška rostliny (m): Lokalita č. 12.:

Moravská Třebová, ulice Piaristická

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

816

souřadnice:

49°45′32,76″, 16°40′00,49″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: pod hřištěm bývalé SZeŠ, na travnatém břehu, jižní okraj lokality leží 220 m od radnice na náměstí T. G. Masaryka, 450 m západně od hřbitovního kostela studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): rozptýlený výskyt na menší ploše o rozměrech 21 x 5 m nadmořská výška: 353 m n. m. způsob likvidace: pravidelně koseno v rámci údržby travnatých ploch města Mor. Třebová výška rostliny (m):1,40 Lokalita č. 13.:

Moravská Třebová, ulice Gorazdova

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

17/1

souřadnice:

49°45′23,06″, 16°39′49,26″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: zahrada leží severně od hřiště na Knížecí louce, lokalita 50 m jižně od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí, 50 m západně od kóty 353m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica) 62

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m (32 výhonů) nadmořská výška: 352 m n. m. způsob likvidace: keř byl 1 x v roce pokosen (srpen) výška rostliny (m):1,75 Lokalita č. 14.:

Moravská Třebová, Rybní náměstí

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

817, 818

souřadnice:

49°45′25,83″, 16°40′02,61″

popis místa:

zatravněná plocha obce

bližší popis místa: lokalita se nachází 20 m západně od řeky Třebůvky, 250 m východně od nivelačního bodu na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí, 250 m SZ od kóty 353m. studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměrech 6 x 1 m nadmořská výška: 350 m n. m. způsob likvidace: lokalita byla pokosena v rámci údržby zeleně výška rostliny (m):2,15 Lokalita č. 15.:

Moravská Třebová, Třešňová alej

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

3893/1, 1509/7

souřadnice:

49°45′03,57″, 16°39′05,82″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází 3m východně od paty mostu nad komunikací I/35, 310 m JZ od kóty 364m, 750 m JJZ od evangelického kostela na ulici Svitavská studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 18. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměru 3 x 3 m nadmořská výška: 374 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,1

63

Lokalita č. 16.:

Moravská Třebová, ulice Dvorní

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1739/1

souřadnice:

49°45′07,52″, 16°39′35,24″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází 10m SV od budovy čerpací stanice Aral, 220 m západně od kóty 353m, 500 m JJZ od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 18. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 2 x 2 m nadmořská výška: 350 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,85 Lokalita č. 17.:

Moravská Třebová, Sušice

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

3791/1

souřadnice:

49°46′26,21″, 16°39′52,53″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází na místním hřišti,v těsné blízkosti zahrady, 60 m západně od železniční tratě, 200 m SSZ od kóty 349m studovaný druh:

křídlatka česká (R. x bohemica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na menší ploše o rozměrech 9x2m nadmořská výška: 347 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,65 Lokalita č. 18.:

Moravská Třebová, ulice Brněnská č. p. 50

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

389/1, 389/13

souřadnice:

49°45′19,40″, 16°39′32,60″

popis místa:

zatravněná plocha obce

64

bližší popis místa: lokalita se nachází v zastavěné oblasti mezi budovami, za bývalou budovou městské policie, 360 m západně od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí, 120 m SV od kóty 356m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 21. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislé porosty na malé ploše o rozměrech: 6 x 2 m, 10 x 2 m, 11 x 2 m, 20 x 10 m nadmořská výška: 354 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena částečně pokosením západní části lokality (podél příjezdové cesty k domu) 1 x v roce (srpen) výška rostliny (m):2,95 Lokalita č. 19.:

Moravská Třebová, ulice Na Stráni, koleje

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2486/1, 2486/2

souřadnice:

49°45′46,39″ , 16°40′00,99″

popis místa:

podél železniční tratě

bližší popis místa: lokalita se nachází ve východní části areálu zemědělského nákupního a zásobovacího podniku, 3 m západně od železniční tratě, 400 m jižně od budovy železniční stanice studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 11. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 2 m (35 výhonů) nadmořská výška: 348 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,20 Lokalita č. 20.:

Moravská Třebová, rozhraní ulic Nové sady a Brněnská

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1704

souřadnice:

49°45′08,31″, 16°39′25,42″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází v areálu bývalé mateřské školy, 0,5 m západně od komunikace, 120 m JV od kóty 364m, 35 m JZ od budovy autoškoly. studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica) 65

datum mapování: 8. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměru 2 x 3 m nadmořská výška: 354 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla úspěšně provedena, rostliny byly likvidovány postupným kosením s použitím herbicidu Roundup výška rostliny (m): Lokalita č. 21.:

Moravská Třebová, ulice Tyršova

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2578/3, 2578/1, 2578/5, 2579/2

souřadnice:

49°45′55,44″, 16°39′41,80″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází 70 m SV od vstupu do městského koupaliště, z převážné části v areálu provozu Hedva 33, 270 m severně od kóty 359m, 400 m západně od budovy železniční stanice studovaný druh:

křídlatka česká (R. x bohemica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměru 4 x 6 m, a keř o rozměru 2 x 1,5 m nadmořská výška: 348 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena pouze mimo areál provozu Hedva a.s., pravidelným kosením 2 x ročně výška rostliny (m):2,55 Lokalita č. 22.:

Moravská Třebová, ulice Komenského č. p. 20

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

177, 178, 181/6

souřadnice:

49°45′34,17″, 16°39,49,22″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází na hřišti 1. ZŠ a na přilehlé zahradě, 10 m jižně od komunikace, 300 severně od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 12. 9. 2004

66

velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměrech 13 x 1 m + souvislý porost na malé ploše o rozměrech 5 x 4 m, pás na hřišti o rozměrech 10 x 1 m + keř o rozměrech 2x 1 m nadmořská výška: 358 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena kosením pouze v případě pásů a to v rámci pravidelné údržby zeleně výška rostliny (m):2,55 Lokalita č. 23.:

Moravská Třebová, ulice Zahradnická č. p. 29

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1199/1

souřadnice:

49°45′46,22″, 16°39′21,94″

popis místa:

bývalá černá skládka odpadů

bližší popis místa: lokalita se nachází 60 m západně za sběrným dvorem na ulici Zahradnické, poblíž nově vybudovaných garáží, 170 m severně od komínu v dřevařských závodech na ulici J. K. Tyla studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 18. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměrech 3x3m nadmořská výška: 362 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,15 Lokalita č. 24.:

Moravská Třebová, ulice Svitavská

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2787/1

souřadnice:

49°45′27,42″, 16°39′11,53″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází na JZ straně křižovatky ulic Svitavská a Dr. Jánského, leží na kótě 367m, 180 m západně od evangelického kostela na ulici Svitavské studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 15. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměru 1 x 1 m (počet výhonů 11) nadmořská výška: 367 m n. m. 67

způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,30 Lokalita č. 25.:

Moravská Třebová, ulice J. K. Tyla č. p.75

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

3020/1

souřadnice:

49°45′44,45″, 16°39′02,01″

popis místa:

orná půda

bližší popis místa: lokalita se nachází východně od pěšiny vedoucí ze sídliště Západní do Udánek, 250 m SV od křížku na sídlišti Západní, 1 m severně od garáží, 500 m severně od kóty 371m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 17. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměrech 5 x 10 m nadmořská výška: 370 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena kosením 1x v roce (srpen) výška rostliny (m):2,45 Lokalita č. 26.:

Moravská Třebová, Udánky č. p. 5

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

3008

souřadnice:

49°45′47,35″, 16°38′53,61″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází na soukromé zahradě a z části na břehu Udánského potoka 10 m východně od mostu, 200 m JV od kóty 365m, 200 m severně od křížku na sídlišti Západní studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměrech 12 x 2 m nadmořská výška: 356 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,55

68

Lokalita č. 27.:

Moravská Třebová, Udánky č. p. 78

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

3005/1

souřadnice:

49°45′46,75″, 16°38′55,00″

popis místa:

zastavěná plocha obce

bližší popis místa: lokalita se nachází podél polorozbořeného domu č. p. 78, 70 m východně od mostu, 230 m JV od kóty 365m, 220 m od křížku na sídlišti Západní studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 15. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměrech 5x3m nadmořská výška: 356 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,60 Lokalita č. 28.:

Moravská Třebová, ulice Lázeňská č. p. 8

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

927, 925, 930, 935 a 921

souřadnice:

49°45′43,86″, 16°39′55,23″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází zčásti v zahradě, z části na zatravněné ploše, 470 m jižně od budovy železniční stanice, 330 m SZ od kóty 364m, 3 m JZ od domu č. p. 8 studovaný druh:

křídlatka česká (Reynoutria x bohemica)

datum mapování: 20. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 2 souvislé porosty na malé ploše o rozměrech 5x3ma8x2m nadmořská výška: 352 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):3,30 Lokalita č. 29.:

Moravská Třebová, ulice Dr. Jánského č. p. 6

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2792

souřadnice:

49°45′24,01″, 16°39′06,79″ 69

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází 4 m JZ od budovy farní církve č. p. 6., 300 m JZ od evangelického kostela na ulici Svitavská, 180 m od kóty 371m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 25. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 2 m nadmořská výška: 366 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena, rostlina použita zřejmě k okrasnému účelu výška rostliny (m):2,35 Lokalita č. 30.:

Moravská Třebová, Udánský lesík

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2600/2, 2626

souřadnice:

49°45′56,02″, 16°39′21,67″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází na rozhraní zahrady a lesa v zahrádkářské části 100 m JZ od tenisových kurtů, 130 m SV od kóty 383m, 500 severně od komína v dřevařských závodech na ulici J. K. Tyla studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 25. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 12 výhonů nadmořská výška: 364 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,75 Lokalita č. 31.:

Moravská Třebová, ulice Západní č. p. 23

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2674/12

souřadnice:

49°45′40,55″, 16°38′59,50″

popis místa:

zatravněná plocha obce

bližší popis místa: lokalita se nachází na sídlišti Západní mezi domy, 170 m východně od křížku na sídlišti Západní, 400 m severně od kóty 371, rostliny jsou zarostlé v keři studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 12. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 2 výhony 70

nadmořská výška: 374 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m): 0,65 Lokalita č. 32.:

Moravská Třebová, ulice Sportovní

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2711/21

souřadnice:

49°45′29,03″, 16°39′01,23″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází 20 m východně od budovy čerpací stanice, ze západní strany domu č.p. 48 na ulici Svitavská, 30 m severně od kóty 371m, 380 m západně od evangelického kostela na ulici Svitavská studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 12. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměrech 1 x 5 m nadmořská výška: 371 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena pravidelným kosením výška rostliny (m): Lokalita č. 33.:

Moravská Třebová, ulice Dvorní

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1751/1

souřadnice:

49°45′08,06″, 16°39′42,88″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita leží 20 m jižně od komunikace I/35, 5 m východně od místního autobazaru, 60 m SZ od kóty 353m, 320 m SV od kostela Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 12. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m (počet výhonů 16) nadmořská výška: 352 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,05

71

Lokalita č. 34.:

Moravská Třebová, ulice Brněnská

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1739/10

souřadnice:

49°45′06,56″, 16°39′27,86″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází z jižní strany budovy firmy Kösso König, u komunikace spojující ulici Brněnskou s čerpací stanicí Aral, 200 m JV od kóty 364m, 50 m jižně od budovy autoškoly na ulici Brněnská, studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 16. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o velikosti 1 x 1 m (počet výhonů 32) nadmořská výška: 352 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,55 Lokalita č. 35.:

Moravská Třebová, Knížecí louka

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1758/1

souřadnice:

49°45′18,52″, 16°39′41,06″

popis místa:

orná půda

bližší popis místa: lokalita se nachází na okraji louky, pod areálem bývalé firmy Kras a.s., 200 m JZ od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí, 300 m východně od kóty 356m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 15. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na menší ploše o rozměrech 10 x 2 m nadmořská výška: 350 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,15 Lokalita č. 36.:

Moravská Třebová, ulice Svitavská

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

2711/69

souřadnice:

49°45′31,70″, 16°38′48,00″

popis místa:

zastavěná plocha obce 72

bližší popis místa: lokalita se nachází ze západní strany kotelny na sídlišti Západní, 90 m severně od komunikace, 670 m západně od evangelického kostela na ulici Svitavská, 270 m od křížku na sídlišti Západní studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 15. 9. 2005 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m (počet výhonů – 17) nadmořská výška: 380 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,55 Lokalita č. 37.:

Moravská Třebová, ulice Gorazdova

katastr obce:

Moravská Třebová

parcela číslo:

1758/3

souřadnice:

49°45′22,27″, 16°39′50,06″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita leží mezi hřištěm na Knížecí louce a komunikací, 80 m jižně od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí, 60 m JZ od kóty 353m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m nadmořská výška: 353 m n. m. způsob likvidace: pravidelně koseno v rámci údržby trávníku okolo hřiště výška rostliny (m):1,55 Lokalita č. 38.:

Linhartice

katastr obce:

Linhartice

parcela číslo:

a) 2033/4, 2085/4, 2088/17 b) 2085/4

souřadnice:

a) 49°45′45,32″, 16°41′31,00″; b) 49°45′48,13″, 16°41′45,23″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází mezi komunikací I/35 ve směru na Mohelnici a původní, již nepoužívanou komunikací, a) 470 m jižně od kóty 387m, 2 100 m od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí, b) 600 m JV od kóty 387m, 2 400 m od nivelačního bodu umístěného na kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kostelním náměstí 73

studovaný druh:

křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

datum mapování: 12. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pásy o rozměrech a) 52 x 9 m, b) 35 x 8 m nadmořská výška: a) 354, b) 360 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):3,10 Lokalita č. 39.:

Boršov

katastr obce:

Boršov u Moravské Třebové

parcela číslo:

341

souřadnice:

49°44′40,52″, 16°37′12,15″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází na rozhraní zahrady a louky, 15 m severně od komunikace, 1 040 m západně od kostela sv. Anny, 1 100m východně od hráze Horního boršovského rybníka, 5 m jižně od Stříbrného potoka studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 15. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 2 x 2 m nadmořská výška: 392 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,10 Lokalita č. 40.:

Boršov, u Stříbrného potoka

katastr obce:

Boršov u Moravské Třebové

parcela číslo:

704

souřadnice:

49°44′36,04″, 16°38′45,81″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází mezi Stříbrným potokem a komunikací, 920 m východně od kostela sv. Anny, 250 m SZ od kóty 360m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 18. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 2 x 2 m nadmořská výška: 374 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,35

74

Lokalita č. 41.:

Městečko Trnávka č. p. 70

katastr obce:

Městečko Trnávka

parcela číslo:

554/1

souřadnice:

49°42′35,26″, 16°43′37,03″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází na břehu řeky Pacovky, pod mostkem k místní mlékárně, 200 m východně od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st. studovaný druh:

křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř 1 x 1 m (9 výhonů) nadmořská výška: 316 m n. m. způsob likvidace: likvidace provedena pravidelným sečením v rámci údržby břehů výška rostliny (m):0,5 Lokalita č. 42.:

Městečko Trnávka č. p. 61

katastr obce:

Městečko Trnávka

parcela číslo:

557/1

souřadnice:

49°42′30,69″, 16°43′40,61″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: 15 m severně od komunikace, 300 m JV od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st. studovaný druh:

křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř 2 x 1 m (20 výhonů) nadmořská výška: 318 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,45 Lokalita č. 43.:

Městečko Trnávka, kravín

katastr obce:

Městečko Trnávka

parcela číslo:

a) 557/1; 7/3 b) 557/9 c) 557/9 d) 557/9 e) 557/9 75

f) 557/1 souřadnice:

49°42′25,90″, 16°43′48,73″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází u místního kravína, u výjezdu z Městečka Trnávky směrem na Jevíčko, 430 m JV od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st. studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): a) pás 7 x 1 m b) keř, 9 výhonů c) keř 31 výhonů d) 4 výhony e) keř 33 výhonů f) pás 8 x 1 m nadmořská výška: 340 m n. m. způsob likvidace: většina byla pokosena, 2 x ročně (srpen, říjen) výška rostliny (m):1,45 Lokalita č. 44.:

Městečko Trnávka, závodiště

katastr obce:

Stará Trnávka

parcela číslo:

1173/11, 1173/2

souřadnice:

49°42′37,47″, 16°42′57,00″

popis místa:

bývalá skládka odpadů

bližší popis místa: lokalita leží v západní části obce, v rokli 40 a 100 m západně za posledním domem směrem k závodišti, 630 a 700 m západně od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st., 220 m SV od kóty 335m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 2 souvislé prosty na malé ploše o rozměrech 6x4ma6x4m nadmořská výška: 340, 348 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,30 76

Lokalita č. 45.:

Městečko Trnávka, Borová

katastr obce:

Stará Trnávka

parcela číslo:

1780

souřadnice:

49°42′35,08″, 16°42′12,91″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází v pásu mezi silnicí a řekou a na protějším břehu řeky Pacovky na východní straně osady Borová, 1 470 m od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st., 480 m jižně od kóty 400m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pásy o rozměrech 16 x 3 m a 6 x 1,5 m nadmořská výška: 342 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedená výška rostliny (m):2,05 Lokalita č. 46.:

Přední Arnoštov, autobusová zastávka

katastr obce:

Přední Arnoštov

parcela číslo:

a) 696/16 b) 34 c) 696/16; 34 d) 28 e) 696/15

souřadnice:

49°41′12,83″, 16°40′05,65″

popis místa:

zastavěná plocha obce podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází poblíž autobusové zastávky, dále u bývalého kravína a na prostranství u něj, 50 m severně i jižně od kapličky, 700 a 650 m SZ od kóty 454m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 23. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): a) souvislý porost na menší ploše o rozměrech 5 x 4 m (45 výhonů) b) souvislý porost na menší ploše o rozměrech 8 x 3 m c) keř 1 x 1 m o 12 výhonech d) keř o rozměrech 2 x 2 m 77

e) pás tvaru L o rozměrech 11 x 2, 10 x 1,5 m nadmořská výška: 414 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena u bodů a) a d) sečením výška rostliny (m):2,05 Lokalita č. 47.:

Přední Arnoštov, most

katastr obce:

Přední Arnoštov

parcela číslo:

696/7

souřadnice:

49°41′19,26″, 16°40′05,92″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: rostlina se nachází u mostku k rodinnému domu, 260 m severně od kapličky, 850 m SZ od kóty 454m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 23. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 1 výhon nadmořská výška: 416 m n. m. způsob likvidace: rostlina byla vytržena výška rostliny (m):0,8 Lokalita č. 48.:

Rozstání, železniční zastávka

katastr obce:

Radkov

parcela číslo:

207/1

souřadnice:

49°43′43,79″, 16°43′49,25″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází u zříceniny domu u železniční zastávky v JV části obce, 60 m severně od železniční zastávky, 230 m SZ od mostu přes řeku Třebůvku, 290 m severně od nivelačního bodu umístěného na radkovském mlýně studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 22. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměrech 10 x 9 m nadmořská výška: 323 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla provedena kosením výška rostliny (m):1,95

78

Lokalita č. 49.:

Lázy, hřiště

katastr obce:

Lázy

parcela číslo:

7, 50

souřadnice:

49°41′43,90″, 16°43′59,27″

popis místa:

zastavěná plocha obce

bližší popis místa: lokalita se nachází u komunikace, mezi místním hřištěm a zbytky zdí 10 a 30 m západně od komunikace, 450 a 500 m jižně od kapličky na severní straně obce studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 27. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): rozptýlený výskyt na větší ploše, jednotlivé plochy mají rozměry: 7 x 7 m, 8 x 6 m, 15 x 10 m nadmořská výška: 347 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,15 Lokalita č. 50.:

Lázy, kravín

katastr obce:

Lázy

parcela číslo:

442/1

souřadnice:

49°41′41,94″, 16°43′43,78″

popis místa:

zastavěná plocha obce

bližší popis místa: lokalita se nachází v celém areálu místního kravína, 580 m JJZ od kapličky na severní straně obce studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 27. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): rozptýlený výskyt na větší ploše o rozměrech jednotlivých porostů: 5 x 6 m, 6 x 1,5 m a 2 pásy o rozměrech 28 x 5 m a 20 x 6 m nadmořská výška: 340 – 346 m n. m. způsob likvidace: likvidace byla z větší části provedena kosením 1 x v roce (srpen) výška rostliny (m):2,35 Lokalita č. 51.:

Bezděčí u Trnávky

katastr obce:

Bezděčí u Trnávky

parcela číslo:

37

souřadnice:

49°41′29,48″, 16°45′51,77″ 79

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází u potoka, u plotu zahrady, v jihovýchodní části obce, 430 m JV od kóty 338m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 30 7. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 2 keře o rozměrech 1 x 1 m (5 výhonů) a 2 x 1 m (28 výhonů) nadmořská výška: 350 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,85 poznámky:

lokalita se nachází na okraji přírodního parku Bohdalov-Hartinkov

Lokalita č. 52.:

Vranová Lhota, hřiště

katastr obce:

Vranová Lhota

parcela číslo:

11, 12, 18/1, 18/33, 845/21

souřadnice:

49°42′42,20″, 16°49′32,00″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází na jižním břehu řeky Třebůvky, 310 m JV od mostu, 120 m severně od kostela, 700m JV od kóty 330m studovaný druh:

křídlatka česká (R. x bohemica)

datum mapování: 30. 7. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): rozptýlený výskyt na větší ploše, rozměry jednotlivých ploch jsou: 1,5 x 1,5 m (54 výhonů), 17 x 4 m, 13 x 4 m, keře o počtu 8, 15 a 18 výhonů nadmořská výška: 287 m n. m. způsob likvidace: zčásti sečením výška rostliny (m):1,65 poznámky:

lokalita se nachází v přírodním parku Bohdalov-Hartinkov

Lokalita č. 53.:

Dětřichov u Moravské Třebové

katastr obce:

Dětřichov u Moravské Třebové

parcela číslo:

2/1

souřadnice:

49°47′15,37″, 16°43′06,97″

popis místa:

zahrada

80

bližší popis místa: lokalita se nachází 1,5 m jižně od domu č. p. 23, na jižním břehu bezejmenného potoka, 420 m SV od kostela Sv. Anny, 160 m JZ od kóty 405m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 2. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměrech 12 x 1 m nadmořská výška: 395 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena, rostliny zde byly zřejmě vysazeny úmyslně výška rostliny (m):2,35 Lokalita č. 54.:

Mezihoří, mlýn

katastr obce:

Mezihoří

parcela číslo:

25, 242/2

souřadnice:

49°42′22,47″, 16°44′22,04″

popis místa:

podél vodoteče podél železniční tratě

bližší popis místa: lokalita se skládá ze dvou ploch, z nichž jedna se nachází na náspu trati a druhá u řeky Třebůvky. Obě lokality se nachází u místního mlýna (15m jižně a 30 m JV), 380 m JV od železniční zastávky, 240 m JV od mostu přes řeku Třebůvku, 270 a 300 m SV od kóty 360m studovaný druh:

křídlatka sachalinská (R. sachalinensis)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměrech 3 x 2 m (26 výhonů) a 12 x 11 m nadmořská výška: 310, 308 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,95 Lokalita č. 55.:

Třebařov

katastr obce:

Třebařov

parcela číslo:

237/1

souřadnice:

49°49′44,06″, 16°42′08,52″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází 2 m východně od Třebařovského potoka, 10 m východně od komunikace, 250 m jižně od odbočky na obec Petrušov,

81

350 m severně od nivelačního bodu umístěného na kostele Nejsvětější Trojice studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 30. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m (43 výhonů) nadmořská výška: 354 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,95 Lokalita č. 56.:

Rychnov na Moravě, most

katastr obce:

Rychnov na Moravě

parcela číslo:

2903/15

souřadnice:

49°50′09,89″, 16°38′22,73″

popis místa:

podél vodoteče

bližší popis místa: lokalita se nachází 2 m západně od Rychnovského potoka, 10 m severně od

mostu, 10 m východně od komunikace, 860 m severně

od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Mikuláše, 30 m SV od kóty 348m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 30. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na menší ploše o rozměrech 6x8m nadmořská výška: 347 m n. n. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,95 Lokalita č. 57.:

Rychnov na Moravě, autobusová zastávka

katastr obce:

Rychnov

parcela číslo:

2980/2

souřadnice:

49°50′45,68″, 16°38′49,33″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází 1 m východně od komunikace, 70 m jižně od mostu přes Rychnovský potok, 220 jižně od soutoku Rychnovského potoka a Červeného potoka, 1 170 m SV od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Mikuláše, 530 m JV od kóty 368m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica) 82

datum mapování: 30. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na malé ploše o rozměrech 4x2m nadmořská výška: 344 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,95 Lokalita č. 58.:

Mladějov na Moravě

katastr obce:

Mladějov

parcela číslo:

256

souřadnice:

49°49′26,18″, 16°35′32,72″

popis místa:

zahrada

bližší popis místa: lokalita se nachází v zahradě u domu č. p. 69, 20 m severně od Rychnovského potoka, 400 m SV od kapličky, 350 m východně od budovy železniční stanice, 200 m JV od kóty 408m studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 30. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m (9 výhonů) nadmořská výška: 401 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena, rostliny tu slouží zřejmě k okrasnému účelu výška rostliny (m):2,65 Lokalita č. 59.:

Dlouhá Loučka, obchod

katastr obce:

Dlouhá Loučka

parcela číslo:

1154/7

souřadnice:

49°41′54,49″, 16°38′19,69″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází u budovy místního obchodu, u autobusové zastávky, 220 SZ od kóty 424m, 1 500m od vrcholové kóty Antošovského vrchu (538,3m) studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m ( 7 výhonů) nadmořská výška: 398 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,15 83

Lokalita č. 60.:

Dlouhá Loučka, most

katastr obce:

Dlouhá Loučka

parcela číslo:

964/1

souřadnice:

49°41′51,08″, 16°38′07,09″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází u plotu zahrady 10 m západně od domu č. p. 141, 400 m západně od kóty 424m, 1 670 m SZ od vrcholové kóty Antošovského vrchu (538,3m) studovaný druh:

křídlatka japonská (R. japonica)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): keř o rozměrech 1 x 1 m (8 výhonů) nadmořská výška: 402 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,55 Lokalita č. 61.:

Křenov

katastr obce:

Křenov

parcela číslo:

1260

souřadnice:

49°40′50,53″, 16°37′47,89″

popis místa:

podél komunikace

bližší popis místa: lokalita se nachází 80 m severně od křižovatky silnic 366 a 368, 150 m SV od kostela Sv. Jana Křtitele, 380 m východně od kaple umístěné na místím hřbitově. studovaný druh:

křídlatka sachalinská (R. sachalinensis)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 6 výhonů nadmořská výška: 469 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,65 Lokalita č. 62.:

Bohdalovský potok, Pečíkov

katastr obce:

Pečíkov

parcela číslo:

668/1, 693/1

souřadnice:

49°43′28,89″, 16°46′44,50″

popis místa:

podél vodního toku

84

bližší popis místa: lokalita se nachází v severní části obce, v údolí směrem na Bohdalov mezi potokem a komunikací, jižní okraj lokality leží 50 m SZ od vodojemu, 470 m SZ od kapličky, 440 m JZ od vrcholu Lískovec (438m), severní okraj leží 600 m severně od vodojemu,950 m severně od kapličky, 450 m SZ od vrcholu Lískovec (438m) studovaný druh:

netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)

datum mapování: 9. 9. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměru 580 x 2 m nadmořská výška: 330 – 334 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,55 Poznámky:

II. pásmo ochrany vodojemu, přírodní park Bohdalov-Hartinkov

Lokalita č. 63.:

Třebůvka, Radkov - Rozstání

katastr obce:

Rozstání

parcela číslo:

1183/19, 1183/21

souřadnice:

49°43′29,06″, 16°43′43,71″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita leží mezi obcemi Radkov, Rozstání a Městečko Trnvávka, severní okraj leží 170 m JV od nivelačního bodu umístěného na budově mlýna v Rozstání, 650 m od vrcholové kóty 364m Horka, jižní okraj leží 300 m JZ od nivelačního bodu umístěného na budově mlýna v Rozstání, 480 m SSV od vrcholové kóty 364m Horka studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 22. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o velikosti 200 x 6 m nadmořská výška: 320 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):2,15 Lokalita č. 64.:

Třebůvka, Městečko Trnávka

katastr obce:

Městečko Trnávka

parcela číslo:

123, 124/1, 124/2, 126/1, 126/2, 260, 261, 568/1, 610/1, 615/4, 619

souřadnice:

49°42′46,86″, 16°43′48,33″

popis místa:

podél vodního toku

85

bližší popis místa: lokalita se nachází ve východní části obce, 20 m jižně od místní ČOV, lokalita začíná na západní straně 2 m východně od mostu železniční tratě, 5 m východně od komunikace 644, 500 m SV od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st., východní konec je vzdálen 130 m východně od mostu železniční tratě, 10 m západně od komunikace 644, 560 m SV od nivelačního bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st. studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás tvaru rozšiřujícího se kužele o rozměrech 180 m x 5 (1)m nadmořská výška: 314 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,65 Lokalita č. 65.:

Třebůvka, Mezihoří

katastr obce:

Mezihoří

parcela číslo:

25, 26, 36, 37/1, 37/2

souřadnice:

49°42′21,30″, 16°44′23,37″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita se nachází v jižní části zátopového území řeky Třebůvky, 20 m jižně od komunikace č. 644, jižní okraj lokality je vzdálen 110 m SZ od mostu s kótou 308,36m, 100m západně od kapličky studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměrech 100 x 8 m nadmořská výška: 308 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,35 Lokalita č. 66.:

soutok Jevíčky s Třebůvkou, Plechtinec

katastr obce:

Plechtinec, Petrůvka

parcela číslo:

104, 106, 409/2, 950, 1030/2

souřadnice:

49°42′44,72″, 16°45′43,11″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita se nachází mezi obcemi Petrůvka a Plechtinec, 170 m JZ od soutoku řek Jevíčky a Třebůvky, 200 m JV od nivelačního bodu 86

umístěného na zdejší restauraci, pod mostem přes řeku Jevíčku, na obou stranách toku studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 1. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): souvislý porost na menší ploše o rozměrech 2 x 5 m, 2,5 x 6 nadmořská výška: 302 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,55 poznámky:

lokalita se nachází na okraji přírodního parku Bohdalov-Hartinkov

Lokalita č. 67.:

Třebůvka, Údolní mlýn

katastr obce:

Radkov

parcela číslo:

251/9, 250/10, 250/13, 563/3

souřadnice:

49°44′53,23″, 16°43′46,28″

popis místa:

podél železniční tratě

bližší popis místa: lokalita se nachází mezi železniční tratí a lesem, 20 m jižně od Údolního mlýna, 220 m SV od kóty 394m, 5 m východně od tratě studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 2. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměru 100 x 15 m nadmořská výška: 330 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,30 Lokalita č. 68.:

Pacovka, Přední Arnoštov

katastr obce:

Přední Arnoštov

parcela číslo:

61, 68, 114/2, 115, 165/1, 165/2, 696/10, 677/1, 677/2, 765/1, 785

souřadnice:

49°41′30,40″, 16°40′16,78″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita leží v severní části obce, severní okraj leží 70 m jižně od kóty 403m, 200 m SV od mostu přes komunikaci spojující Pacov a Křenov, jižní okraj lokality leží 430 m severně od kapličky, 490 m JZ od kóty 403m studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 23. 8. 2004 87

velikost populace (plocha, počet výhonů): 450 x 2 m nadmořská výška: 402 – 410 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,25 Lokalita č. 69.:

Pacovka, Městečko Trnávka

katastr obce:

Stará Trnávka

parcela číslo:

1201, 1211/3

souřadnice:

49°42′36,47″, 16°42′26,46″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita se nachází v západní části obce Městečko Trnávka, 1 070 m východně od nivelačního bodu na kostele Sv. Jakuba st., 210 m SZ od kóty 335m studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 23. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměru 215 x 4m, souvislý porost na menší ploše o rozměrech nadmořská výška: 337 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,15 Lokalita č. 70.:

Kunčinský potok, Mor. Třebová - Sušice

katastr obce:

Moravská Třebová, Staré Město u Mor. Třebové, Kunčina

parcela číslo:

305, 352/2, 1215

souřadnice:

49°46′47,79″, 16°39′49,12″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita se nachází podél Kunčinského potoka mezi obcemi Kunčina a Moravská Třebová, jedná se o pás, jehož severní strana začíná 800 m jižně od vrcholu Zlatník (kóta 429,8m), 30 m JV od jižní strany budovy vodního zdroje, jižní strana je situována 20 m východně do komunikace 368, 100 m severně od mostu komunikace 368, 1 150 m JJV od vrcholu Zlatník, kóta 429,8m studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 19. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): pás o rozměrech 250 x 6 m nadmořská výška: 351 m n. m. 88

způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,15 poznámky:

území leží v PHO 1. stupně

Lokalita č. 71.:

potok Olsenka, Městečko Trnávka

katastr obce:

Městečko Trnávka

parcela číslo:

409/3, 411/3

souřadnice:

49°42′22,90″, 16°43′41,54″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita se nachází v jižní části obce, 30 m severně od hráze hasičské nádrže, 450 m JV od niv. bodu umístěného na kostele Sv. Jakuba st. studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 2 pásy o rozměrech 3 x 1 m a 50 x 3 m nadmořská výška: 330 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,75 Lokalita č. 72.:

Třebůvka, Mezihoří - Skalka

katastr obce:

Mezihoří

parcela číslo:

116, 127, 128, 129, 132/1, 132/2, 143/2, 143/2, 240/1, 241, 260, 262, 610/2

souřadnice:

49°42′35,00″, 16°44′13,13″

popis místa:

podél vodního toku

bližší popis místa: lokalita se nachází v jižní části zátopového území řeky Třebůvky, 10 až 20 m jižně (5 severně) od komunikace č. 644, jižní okraje jednotlivých pásů v lokalitě jsou vzdáleny 670 m SSZ, 550 m SSZ a 430 m severmě od mostu přes řeku Třebůvku v obci Mezihoří s kótou 308,36m, 390 m SSZ, 380 m SSZ a 500 m SSZ od kapličky v obci Mezihoří, 1 300 m od vrcholové kóty Doubravice (477m) studovaný druh:

netýkavka žláznatá (I. glandulifera)

datum mapování: 17. 8. 2004 velikost populace (plocha, počet výhonů): 3 pásy o rozměrech 250 x 11, 100 x 8 a 20x 7 m nadmořská výška: 313 m n. m. způsob likvidace: dosud neprovedena výška rostliny (m):1,35 89

6. DISKUZE Jak uvádí Chrtek ve svém díle (1990), Reynoutria japonica patří mezi naše nejběžnější zplanělé rostliny. Šíří se ve všech fytogeografických oblastech ČR a mnohdy zejména při komunikacích, hřbitovních zdech apod., a stává se obtížným invazním druhem. S tímto autorem korespondují i názory dalších autorů: Chrtek a Chrtková (Chrtek a Chrtková, 1985), Pyšek a Mandák (Pyšek a Mandák, 1997). Podle autorů Hruškové a Hofbauera (Hrušková a Hofbauer, 1999a), největší plochu na našem území (z rodu Reynoutria) zaujímá právě křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Chrtek (Chrtek, 1990) navíc dodává, že v jižních a jihovýchodních Čechách je křídlatka japonská (R. japonica) vzácnější než v ostatních částech České republiky, což potvrzují i výsledky této práce. Reynoutria japonica se rozšiřuje hlavně vegetativně, zejména transportem odlomených oddenků. Její hlavní nebezpečí spočívá v rychlém šíření na okolní plochy, odkud vytlačuje původní vegetaci. Beerling a kol. (Beerling a kol., 1994) uvádějí, že oddenkové fragmenty o čerstvé váze pouze 8 g jsou již schopné regenerovat v novou rostlinu. Naproti tomu autoři Mandák a Pyšek (Mandák a Pyšek, 1998) uvádějí, že experimentálně bylo prokázáno, že křídlatka japonská spolehlivě vytváří nové rostliny i z oddenkových úlomků s průměrnou hmotností 4,4 g a při dostatečné vlhkosti regeneruje velmi dobře i z úlomků lodyhy. Podle autorů Paška a Brabce (Pašek a Brabec, 1996) křídlatky osidlují prakticky všechny druhy stanovišť s výjimkou nejsušších. Preferují však stanoviště s kyselými podklady, humózní, vlhké, nevápenité i kamenité půdy a to až do podhorského stupně. Uhlík (Uhlík, 1995) navíc uvádí, že k výhodám druhu patří možnost kolonizace a dominance na lokalitách o vysoké koncentraci SO2 nebo na půdách kontaminovaných těžkými kovy. Taková místa se vyskytují jak v přírodě v blízkosti vulkánů, tak v průmyslových oblastech a městských podmínkách. Pod křídlatkami najdeme velmi chudý podrost. Přízemní bylinné patro je většinou značně mezernaté, složené jen z takových druhů, které jsou schopny odolávat silnému zastínění, velmi hustému prokořenění půdy, vrstvě špatně rozložitého odpadu a zvýšenému obsahu dusíkatých sloučenin. Dále autoři Pyšek a Mandák (Pyšek a Mandák 1997) uvádějí, že na celém území České republiky se v podstatě nevyskytuje rostlinný druh, který by se v podrostu křídlatek dokázal přirozeně reprodukovat a úspěšně přežívat (většinou jen živoří a vytvářejí bledé, poléhavé jedince). V Průhonickém parku úspěšně obsadil podrost 90

křídlatek jiný, taktéž nepůvodní druh batolka ptačnicovitá (Claytonia alsinoides). Tento názor doplňuje Chrtek (Chrtek, 1990), o sdělení, že křídlatky se nejčastěji vyskytují ve společenstvech řádů Convolvuletalia sepium a Lamio albi – Chenopodietalia bonihenrici. Křídlatky byly také v zemědělském výzkumu zkoušeny jako pícnina (Sladký, 2003). Neustále se hledají nové způsoby, jak křídlatky využít. Proběhlo již mnoho výzkumných prací. Křídlatky byly studovány nejen jako perspektivní energetická plodina (Sladký, 1999), jako plodina pro farmacii (Sladký, 2003), ale například byl proveden výzkum kofermentace křídlatky při anaerobní digesci hovězí a prasečí kejdy (Mužík a Kára, 2004). Pyšek (Pyšek, 2001) konstatuje, že se bohužel i v dnešní době setkáváme se snahami o velkoplošné pěstování invazních druhů pro komerční využití. Naopak Sladký (Sladký, 1999) konstatuje, že křídlatka se může stát do budoucna významnou energetickou plodinou. Podle něj se jedná o energeticky velmi výnosnou plodinu, u které se v přepočtu na užitné teplo může z 1 hektaru dostat až 580 GJ, což by mohlo stačit pro vytápění cca 6 rodinných domů. Založení plantáže křídlatky odhaduje Sladký přibližně na 50 000 Kč, proto pro počátek bere v úvahu sklizeň stávajících porostů na ruderálních stanovištích naší krajiny. Křídlatku je možno spalovat jako štěpek nebo jako paketované – briketované palivo s dobrou výhřevností a nízkou hladinou emisí. Jako palivo je křídlatka srovnatelná se suchou dřevní štěpkou, po úpravě i s dřevními briketami a peletkami, neboť má velmi podobné mechanické a topenářské vlastnosti a její zpracování nemusí být nákladnější, spíše naopak. Tomu ovšem nenapomáhá stávající legislativa. Z vyhlášky č. 482/2005 Sb. o stanovení druhů, způsobu využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy vyplývá, že biomasa z invazních a expanzivních druhů vyšších rostlin, které narušují funkci ekosystémů a mohou způsobovat hospodářské škody ( jedná se o všechny druhy rostlin, kterými se tato práce zabývá) nejsou druhem biomasy, které by byly předmětem podpory. Předmětem podpory je pouze elektřina vyrobená z rostlinné hmoty vzniklé odstraněním těchto rostlin z jejich stávajících stanovišť z důvodů škodlivosti. V okolí dosud není provozována žádná bioplynová stanice, nelze tedy předpokládat, že by se rostlinná hmota z posečených ploch mohla využít tímto způsobem. Dalším provedeným pokusem byla již výše zmíněná kofermentace křídlatky při anaerobní digesci hovězí a prasečí kejdy. Mužík a Kára ve svém díle (2004) uvádějí, že provedené pokusy dokazují, že produkce bioplynu ze substrátů s přídavkem křídlatky je nižší než ze samotné kejdy, ale díky vysokému obsahu metanu v bioplynu je možné určitý podíl křídlatky (do 30% hm.) kofermentovat s kejdou bez výraznějších energetických ztrát. 91

Určitou výhodou kofermentace křídlatky s kejdou může být lepší struktura vyhnilého substrátu a vyšší podíl v něm obsažených organických látek. Nižší produkce bioplynu ze substrátů s podílem křídlatky může být způsobena také větší zralostí použité křídlatky a jejím nedostatečným rozmělněním. Přes výše zmíněné nedostatky lze konstatovat, že energetické využívání křídlatky anaerobní digescí s kejdou může být přínosné a je žádoucí v tomto výzkumu pokračovat. Zvláštní pozornost bude v budoucnu věnována i sklizni kořene k farmaceutickým účelům. Podle Sladkého (Sladký, 2003) se zatím do ČR dováží kořeny ze zahraničí, kde jsou sklízeny ručně, v upravené formě za vysoké náklady. V tradiční východoasijské medicíně se křídlatkou léčí chronické a hnisavé nemoci kůže a dokonce i lehčí pohlavní nemoci. Suchý kořen obsahuje látky, které dokonce mohou preventivně působit proti nádorovým onemocněním, snižovat hladinu cholesterolu a preventivně působit i proti srdečním chorobám. V současné době je zájem tyto znalosti využít, ověřit účinky klinickými

testy a extrakty z křídlatky produkovat

jako

potravinové doplňky

s preventivním působením proti mnohým civilizačním chorobám. Netýkavka žláznatá je dalším invazním druhem, proti němuž se stále častěji zasahuje. Dnes již roste na všech našich větších řekách. Probíhají snahy o likvidaci porostů těchto rostlin. Dle Sádla (Sádlo, 2003) však netýkavka žláznatá není předurčena k degradaci přirozeného druhovému složení, ale naopak vede ke zvětšení počtu druhů o další rumištní druh. Rozhodně nepovažuje netýkavky jako ničitele přirozené břehové vegetace. Jako důvody uvádí specifikaci druhu, jako například, že netýkavky v porostech často jen rostou aniž by dominovaly a pokud dominují, tak nikdy radikálně nemění skladbu porostu. Dále Sádlo (Sádlo, 2003) uvádí, že při likvidaci jednoletek nepomůže jejich pletí ani použití herbicidů. Šíří se rychle, mírné průběžné potlačování druhu je bez výsledků a radikální genocida neproveditelná. Vždycky zbude část jedinců, které ujdou pozornosti a později se znovu rozmnoží. K bleskové invazi po celém potoce či řece stačí pár rostlin pěstovaných v okolí na zahrádce. V případě I. glandulifera Sádlo (Sádlo, 2003) nepovažuje za nutnost vést s tímto druhem soustavný intenzivní boj, čímž se dostává do sporu s ostatními autory. Bolševník velkolepý zůstává jako jediný zástupce z vybraných invazních druhů, ve kterém člověk nevyhledává možnost využití. Zřejmě je to pro jeho zdravotní škodlivost. Kociánová a kol. (Kociánová a kol., 1997) našli uplatnění těchto rostlin v ručních pracích. Ve svém díle popisují jak vytvořit vánoční i jiné ozdoby z nařezaných suchých lodyh bolševníku.

92

6.1. Mapování výskytu a srovnání s publikovanými i nepublikovanými údaji V dostupných literárních zdrojích se o výskytu křídlatek ve zájmové území dozvíme jen velmi málo, tudíž srovnání není adekvátní. Jediným zdrojem, ve kterém jsou uvedeny pouze dvě lokality spadající do zájmového území, je publikace od autorů Mandák, Pyšek a Bímová (2004). Jedná se tu o následující lokality křídlatky japonské. První lokalitou je Moravská Třebová, na JZ okraji města o souřadnicích 49°45′08,8″, 16°39′25,8″ (zaznamenáno 3.8.2000, Mandák, Pyšek a Ostrý), druhou lokalitou je Moravská Třebová v parku, o souřadnicích 49°45′43″, 16°39′44″ (zaznamenáno 15. 8. 1983, Rozmanová). Když tyto lokality porovnám s mými dosaženými výsledky, je patrno, že první lokalita je shodná s lokalitou uváděnou v této práci pod číslem 20 (rozhraní ulic Nové sady a Brněnská). Tato lokalita je ovšem již ve fázi, kdy je porost křídlatek zlikvidován. Druhá publikovaná lokalita, v parku, mnou nebyla zaznamenána. Je možné, že k likvidaci došlo v době před započetím této práce, jelikož údaj pochází z roku 1983. Lokality s výskytem křídlatky sachalinské a české nebyly v zájmovém území dosud zaznamenány. Co se nepublikovaných údajů týče, na území města Moravská Třebová jsem sledovala vývoj křídlatek již od roku 2000 a když porovnám jednotlivé lokality, mohu konstatovat, že tu nedochází k nadměrnému nárůstu. Lokality jsou poměrně stabilizované, k rozšíření tu došlo pouze u lokalit č. 5., 8., 18., 26., 28., 31. Naopak některé lokality byly již zlikvidovány.

6.2. Návrh biotechnických opatření na vybraných lokalitách Nejdříve je potřeba začít s likvidací vybraných invazních druhů ve zvláště chráněných územích a v jejich okolí. Tady totiž hrozí nejvážnější škody na cenných přírodních ekosystémech vytlačením původních rostlinných druhů a s tím spojenými následky. Dále je nutné se věnovat okolí řek a potoků, silnic a železničních tratí, kde se rostliny rychle šíří. V případě křídlatek jde zejména o transport úlomků lodyh a částí oddenků při přenosu zeminy, v případě bolševníku a netýkavek jde o rozšiřování prostřednictví semen, což znamená zabránit rostlinám jejich dozrání. S likvidací je třeba začít v pramenných oblastech, na horních úsecích potoků a řek a pokračovat dále po proudu.

93

Další biotopy, kterým je potřeba věnovat pozornost jsou lesy a jejich okraje. Tam se rostliny dostávají zejména provozem techniky po cestách, zavlékáním turisty nebo chalupáři apod. Vzhledem k nahromadění lokalit invazních druhů jsou intravilány obcí a měst nebezpečným zdrojem dalšího šíření ve studovaném území, zejména křídlatek. Zásadní prevencí proti rozšiřování vybraných invazních druhů je především pravidelná péče o pozemky, se kterou je spojeno: •

naučit se rostlinu rozpoznávat a zjistit, zda a kde se v okolí vyskytuje

•

sledovat stav populací na již známých lokalitách ve svém okolí, výsledky oznámit nejlépe referátu životního prostředí obecního úřadu s rozšířenou působností nebo přímo obecnímu úřadu.

•

likvidovat rostliny na svých pozemcích

•

zabránit šíření křídlatky na nové lokality, zejména přenosem kontaminované zeminy při zemních a stavebních úpravách nebo záměrným pěstováním pro okrasné účely

•

podílet se na šíření informací o negativních vlivech křídlatky

6.2.1. Doporučené postupy likvidace populací vybraných invazních druhů v zájmovém území Bylo zjištěno, že nejefektivnější způsob likvidace křídlatek je kombinace zrytí porostu a následného chemického ošetření herbicidem Roundup. Tato metoda se dá použít v případě druhů R. japonica a R. sachalinensis, kdy dojde k úplnému zničení porostu (Mandák, 2003). Také se považuje za účinné opakovaný postřik herbicidu s následným odstraněním nadzemní části křídlatky v následujících termínech. První postřik v květnu až červnu, cca po třech týdnech se odstraní biomasa, následuje druhý postřik v srpnu až září a zhruba po třech týdnech se odstraní zbylá hmota. Postřik je nejúčinnější, je-li proveden za slunečného, málo větrného počasí a postřikovaná látka zaschne na listech (nedojde ke smytí deštěm minimálně 3 hodiny po aplikaci). Účinná koncentrace herbicidu je okolo 5%., tj. na 10 l vody 0,5 l Roundup-Biaktiv. Je třeba také počítat s opakováním zásahu minimálně následující roky. Odumřelou hmotu je možno nechat rozložit i na místě, ale brání růstu jiných druhů a rozkládá se velmi pomalu. Vhodné je i její spálení na místě, je ale nutno dodržovat zákonná opatření a dle ustanovení zákona č. 86/2002 o ochraně

94

ovzduší pálit pouze vyschlou rostlinou hmotu. Při transportu je nutno dávat pozor na troušení částí lodyh. V úsecích toků, které jsou druhem již plně obsazeny, je již eliminace Impatiens glandulifera podle Pracha (Prach, 2001) reálně nemožná. Velký význam má však sledování výskytu a následná eliminace prvních populací zvláště výše po proudu na tocích, kde se druh dosud nevyskytuje (v území se jedná o část severně od Moravské Třebové). Nejúčinnější je ruční vytrhávání a zničení všech jedinců, přičemž se musí dát pozor na možnost opětovného zakořenění lodyh při ponechání vytržených rostlin na místě. Ruční vytrhávání je nejlépe provádět v době plného květu, kdy lze jedince nejsnadněji nalézt, avšak před dozráváním semen. Tímto obdobím bývá v teplejších oblastech přibližně polovina července, v chladnějších spíše konec července až počátek srpna. V porostech bylin může být účinná i seč. Na místech, kde je druh obzvlášť nežádoucí, je možné i šetrné použití herbicidů. Přitom se ale musí dbát na blízkost vodního toku. Eliminace Heracleum mantegazzianum je obtížná, nákladná a vyžaduje několikaleté úsilí. Lze doporučit herbicidy aplikované ve stádiu semenáčků či pravidelné sečení. Zásadou je zamezit rostlinám tvorbu semen, příp. diseminaci do okolí (obnova semenné banky v půdě). Případné odstraněné okolíky je však nutné ihned spálit. Na vegetační ploše by měl být také obnoven vegetační kryt. K praktickému omezování výskytu invazních druhů lze nalézt oporu především v § 68 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, konkrétně ve smluvním zajištění opatření tohoto paragrafu. Orgány ochrany přírody a obce jsou oprávněny uzavírat písemné dohody s vlastníky a nájemci pozemků za účelem provádění péče o pozemky z důvodů ochrany přírody. Jako administrativně nejschůdnější se jeví podle Šímy (Šíma, 2003) uzavření dohody se všemi vlastníky v obci o souhlasu k zajištění omezení nebo likvidace invazních druhů rostlin ze strany obce (resp. orgánu ochrany přírody). Obec pak provedením opatření, likvidací, pověří, na základě smluvního vztahu, odbornou firmu, občanské sdružení nebo jiný subjekt schopný takový zásah provést. V případě “uvědomělých“ vlastníků nebo nájemců pozemků je samozřejmě možné uzavírat jednotlivé, konkrétní dohody o provedení likvidace invazních rostlin přímo jimi. Financování je možné řešit na základě § 69 zákona 114/1992 Sb. - příspěvek subjektům provádějícím opatření stanovená dohodou dle zmíněného § 68 mohou poskytovat orgány ochrany přírody (v rámci programů péče o krajinu) i obce a příspěvek dle odst. (4) může být poskytován i ze Státního fondu životního prostředí ČR. Do počátku roku 2003 bylo z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR, dle dodatku č.17 programu podpory 95

likvidace expanzivních druhů rostlin SFŽP, možno čerpat na dílčí programy – „koncepce likvidace expanzivních druhů rostlin“ a “vlastní likvidace expanzivních druhů rostlin“. Bohužel tento program byl zrušen a v současnosti zůstala podpora pouze v rámci dílčího programu „3.1.1. - Zakládání prvků územních systémů ekologické stability (ÚSES)“, kde předmětem podpory je založení biocenter a biokoridorů a to zatravněním a výsadbou dřevin, odstraněním nežádoucích náletových dřevin a likvidací kalamitního rozšíření nežádoucích invazních druhů. S ohledem na využitelnost prostředků ze SFŽP je třeba projednat nastavení podmínek pro žadatele o podporu, které jsou pro praktické a systematické zajištění ochrany přírody, včetně likvidace invazních druhů, nevhodné (dosud může být žadatelem pouze vlastník nebo nájemce pozemků na nichž je třeba realizovat opatření na zlepšení přírodního a krajinného prostředí). Z ustanovení zákona č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči je využitelný především § 4 ukládající vlastníkům pozemků a dalším subjektům, povinnost omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů a § 76 odst. (2) písm. c) na jehož základě může orgán rostlinolékařské správy nařídit po zjištění kalamitního přemnožení škodlivého organismu mimořádná rostlinolékařská opatření. Je také třeba zdůraznit, že rostlinolékařská správa by měla zajišťovat ochranu našeho území před zavlékáním škodlivých organismů, vyhodnocovat míru rizika nově zjištěných organismů a zjišťovat, vyhodnocovat a evidovat výskyt škodlivých organismů, tedy provádět prevenci, monitoring a detekci. Tato činnost je však prováděna jen ve velmi omezené míře.

96

7. ZÁVĚR Z dosažených výsledků je patrno, že v zájmovém území Moravskotřebovska se vyskytují na mnoha lokalitách populace křídlatek, především přímo v intravilánu města Moravská Třebová. Výsledný počet lokalit je daleko vyšší, než se vůbec předpokládalo. Nejvíce lokalit patří druhu Reynoutria japonica, a to 82,8 % (48 lokalit) z celkového počtu 58 mapovaných lokalit. Zbylá procenta (17,2 %) se dělí mezi druhy Reynoutria sachalinensis a Reynoutria x bohemica. Výskyt křídlatky české v lokalitách s oběma rodičovskými druhy nebyl zaznamenán. Dále byly zjištěny celkem tři lokality s výskytem druhu Heracleum mantegazzianum a jedenáct lokalit s výskytem druhu Impatiens glandulifera. Použitá metoda přímého pozorování byla vhodná pro monitoring všech vybraných invazních druhů rostlin. Výsledky mohou být nekompletní pro nepřístupnost některých soukromých pozemků, což ovšem neovlivnilo výsledky práce zásadním způsobem. V monitorovaném území se nevěnuje dostatečná pozornost likvidaci porostů těchto invazních druhů rostlin. Používá se pouze způsobu mechanické likvidace (jen u křídlatek) a to mechanické odstraňování nadzemních částí rostlin (kosení). V mnoha případech tuto likvidaci provádí technické služby města Mor. Třebové, které rostliny likvidují spíše z estetického a bezpečnostního hlediska (podél komunikací), nikoliv pro její nebezpečnost. Likvidace je nedostačující, jelikož odstraňování nadzemních částí by mělo být prováděno v pravidelných intervalech. Nepravidelná likvidace nadzemní biomasy porostů křídlatek je bezúčelná. V boji proti šíření invazních druhů by měla být použita prevence jako například zákaz výsadby nových rostlin (pro estetické účely) nebo postupně likvidovat malá ohniska výskytu. Důležitá je také osvěta. Pro účinnou regulaci je nutné kontrolovat nejen stávající lokality a bránit jejich rozšíření, ale též začít s likvidací dalších zjištěných lokalit. Je také třeba monitorovat pohyb půdy zamořené oddenky nebo částmi rostlin nejen na ilegálních skládkách a výsypkách, ale rovněž na stavbách komunikací a obchodních či obytných komplexů. Z dosažených výsledků

vyplývá, že převažujícím způsobem šíření druhu

H. mantegazzianum a I. glandulifera v zájmovém území je šíření vodními toky, u křídlatek je největším šiřitelem člověk a to prostřednictvím vozidel, staveb, záměrným pěstováním. Dalším způsobem šíření křídlatek jsou shodně jako u bolševníku a netýkavek vodní toky.

97

Největší nalezená plocha populace druhu křídlatky japonské (R. japonica) byla 695 m2, u křídlatky sachalinské (R. sachalinensis) 748 m2 a u křídlatky české (R. x bohemica) 125 m2. Celková plocha, na které rostou všechny druhy křídlatek v zájmovém území je 4 086 m2, z toho takřka dvě třetiny patří lokalitám křídlatky japonské, necelá jedna třetina patří křídlatce sachalinské a nejméně plochy poměrově zabírá křídlatka česká. Nejvyšší dosažená výška rostlin v území je u R. japonica 2,95 m, u R. sachalinensis 3,10 m a u R. x bohemica 3,30 m. Mezi navržená biotechnická opatření patří u druhů rodu Reynoutria kombinace mechanického hubení s použitím herbicidu, u H .mantegazzianum se preferuje použití herbicidů a u I. glandulifera se doporučuje likvidace vytrháváním rostlin před jejich vysemeněním. S likvidací je třeba začít v pramenných oblastech, na horních úsecích potoků a řek a pokračovat dále po proudu. Vlastníci zamořených pozemků budou seznámeni s problematikou invazních druhů, s postupy a možnostmi jejich likvidace včetně možné finanční podpory. Nebezpečnost jednotlivých druhů pro dané území vyplývá především ze způsobu šíření jednotlivých taxonů v daném území, počtu a umístění jednotlivých lokalit a také ve způsobu jejich potlačování. Na základě výsledků této práce doporučuji městskému úřadu v Moravské Třebové oznámit majitelům zamořených pozemků výskyt invazních druhů na jejich pozemcích. Současně navrhuji přiložit způsoby identifikace druhů, doporučený postup jejich likvidace, v případě bolševníku také seznámení s jeho nebezpečností pro člověka, možnosti čerpání finančních prostředků a kontaktní osobu pro odbornou pomoc. V neposlední řadě také možnost uzavření dohody se všemi vlastníky v obci o souhlasu omezení nebo likvidace invazních druhů rostlin ze strany obce (konkrétně orgánu ochrany přírody). Výsledky budou poskytnuty městskému úřadu města Moravská Třebová, pro kterou tato práce byla řešena a Správě povodí řeky Moravy.

98

Resume Thesis is concerned with monitoring of selected invasion species in area Moravská Třebová. I chose Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica, Impatiens glandulifera and Heracleum mantegazzianum. The area Moravskotřebovsko belongs to aldermanry of charged municipality Moravská Třebová (without aldermanry Jevíčko). Direct observation method was used.

All localities were described by use of

following characteristics: topography, tract number of territory, elevation above sea-level, date of mapping, presence of studied species, high of species, population size and process of liquidation. Monitoring was done in year 2004 June to October. All choice invasive species were found. In study area was found a hybrid of Reynoutria spp., Reynoutria x bohemica, but it wasn’t on localities with both parental species. From results is obvious that Heracleum mantegazzianum and Impatiens glandulifera spread in study area mostly along streams Reynoutria spp. Spread by the help of human activity (vehicles, recultivation, material movement etc.) Reynoutria spp. can also spread identically as Heracleum sp. and Impatiens sp. The largest population was 695 m2 for Reynoutria japonica, 748 m2Reynoutria sachalinensis, and 125 m2 for Reynoutria x bohemica. The total area, where all invasive species were growing was 3155 m2, from that Reynoutria japonica occupied practically two thirds, Reynoutria sachalinensis less than one third and Reynoutria x bohemica had the smallest territory. Average high of plants is 1,91 m for Reynoutria japonica, 1,64 m for Reynoutria sachalinensis and 2,4 m for Reynoutria x bohemica. Combination of mechanical and herbicide liquidation is proposed biotechnics proceeding for Reynoutria sp. For Heracleum sp. is recommend using herbicides and for Impatiens sp. is recommended liquidate mainly of mechanical in a way (hand plucking). With liquidation we should start in sliver lap regions, in upper section of streams and rivers and continue downward along streams (rivers). Owners of infected land will be cognizant of the problematic of invasive species, with procedure and possibilities of their liquidation including possible financial support.

99

8. OBSAH 1. Úvod ................................................................................................................................4 1.1. Biologické aspekty invazí .........................................................................................4 1.2. Základní termíny oboru ............................................................................................6 1.3. Cíle práce ..................................................................................................................7

2. Literární přehled .............................................................................................................9 2.1. Rod Reynoutria .........................................................................................................9 2.1.1. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica Houtt. ) ...........................................9 2.1.1.1. Morfologie a vývoj ..............................................................................9 2.1.1.2. Rozmnožování ...................................................................................10 2.1.1.3. Původ a historie .................................................................................10 2.1.1.4. Rozšíření a ekologie ...........................................................................11 2.1.1.5. Význam a využití ...............................................................................12 2.1.2. Křídlatka sachalinská [Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt) Nakai] ..........14 2.1.2.1.Morfologie a vývoj .............................................................................14 2.1.2.2. Rozmnožování ...................................................................................14 2.1.2.3. Původ a historie .................................................................................15 2.1.2.4. Rozšíření a ekologie ...........................................................................15 2.1.2.5. Význam a využití ...............................................................................16 2.1.3. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) .....................................................16 2.1.4. Variabilita, plodie a hybridizace druhů rodu Reynoutria ..............................17 2.2. Rod Heracleum .......................................................................................................18 2.2.1. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Somm. et Lev.) .............18 2.2.1.1. Morfologie a vývoj ............................................................................19 2.2.1.2. Rozmnožování ...................................................................................20 2.2.1.3. Původ a historie .................................................................................21 2.2.1.4. Rozšíření a ekologie ...........................................................................22 2.2.1.5. Význam a využití ...............................................................................23 2.3. Rod Impatiens .........................................................................................................26 2.3.1. Rod Impatiens v ČR .......................................................................................26 2.3.2. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera Royle) .....................................27 2.3.2.1. Morfologie a vývoj ............................................................................27 2.3.2.2. Rozmnožování ...................................................................................28 100

2.3.2.3. Původ a historie .................................................................................28 2.3.2.4. Rozšíření a ekologie ..........................................................................29 2.3.2.5. Význam a využití ...............................................................................29

2.4. Pracovní postupy při regulaci jednotlivých druhů invazních rostlin ......................30 2.4.1. Způsoby hubení bolševníku velkolepého ......................................................31 2.4.1.1. Mechanické hubení ............................................................................31 2.4.1.2. Agrotechnické zásahy ........................................................................33 2.4.1.3. Potlačování pastvou ...........................................................................34 2.4.1.4. Chemické potlačování ........................................................................34 2.4.1.5. Základní pokyny k úspěšnému hubení bolševníku velkolepého .......37 2.4.2. Způsoby hubení křídlatek ..............................................................................37 2.4.2.1. Mechanické způsoby potlačování ......................................................38 2.4.2.2. Chemické způsoby likvidace .............................................................38 2.4.2.3. Biologické způsoby potlačování ........................................................39 2.4.2.4. Srovnání účinnosti na jednotlivé taxony ............................................39 2.4.3. Způsoby hubení netýkavky žláznaté ..............................................................40 2.4.3.1. Mechanické způsoby potlačování ......................................................40 2.4.3.2. Chemická aplikace .............................................................................41

3. Metodika .......................................................................................................................42 3.1. Seznam použitých zkratek .......................................................................................45

4. Charakteristika přírodních poměrů vybraného území ..................................................46 4.1. Poměry geologické .................................................................................................46 4.2. Poměry geomorfologické ........................................................................................47 4.3. Poměry pedologické ...............................................................................................48 4.4. Poměry fytogeografické ..........................................................................................48 4.5. Poměry klimatické ..................................................................................................49 4.6. Poměry hydrologické ..............................................................................................50 4.7. Zvláště chráněná území ..........................................................................................51

5. Výsledky .......................................................................................................................52 5.1. Způsoby šíření vybraných invazních druhů v zájmovém území ............................52 5.1.1. Bolševník velkolepý Heracleum mantegazzianum ........................................52 101

5.1.2. Křídlatky Reynoutria sp. ...............................................................................52 5.1.3. Netýkavka žláznatá Impatiens glandulifera ..................................................54 5.2. Kvantitativní charakteristiky populace Reynoutria sp. na vybraných lokalitách ...54 5.3. Monitoring populací ...............................................................................................57

6. Diskuze .........................................................................................................................90 6.1. Mapování výskytu a srovnání s publikovanými i nepublikovanými údaji .............93 6.2. Návrh biotechnických opatření na vybraných lokalitách .......................................93 6.2.1. Doporučené postupy likvidace populací vybraných invazních druhů v zájmovém území ...............................................................................94

7. Závěr .............................................................................................................................97 8. Obsah ..........................................................................................................................100 9. Seznam použitých zdrojů ............................................................................................103

102

9. Seznam použitých zdrojů ANONYMUS Zástupci rodu křídlatka [citováno 29. června 2005]. Dostupné na World Wide Web: . BAILEY, J., P., CHILD, L., E. a WADE, M. In PYŠEK, P., PRACH, K., REJMÁNEK, M. a WADE, M. Plant invasion – general aspekt and special problems. Amsterdam: SPB Academic Publishing, 1995. BAKER, H., G. In BAKER, H., G. a STEBBINIS, G., L. The genetics of colonizing species. New York: Academic Press, 1965. BARRETT, S., C., H. a RICHARDSON, B., J. In GROVES, R., H. a BURDON, J., J. Ekology of biological invasions: an Australan perspektive. Canberra: Australian Academy of Science, 1986. 2133 s. BEERLING, D., J. a kol. Fallopia japonica (Houtt.) Ronse Decraene. Oxford: J. Ecol. 1994. CRONK, Q., C., B. a FULLER, J., L. Plant Invaders. London: Chapman and Hall, 1995, 241 s. CULEK, M. a kol. Biogeografické členění ČR. 1 vydání. Praha: Enigma, 1995. 347 s. ČERNÝ, Z., NERUDA, J. a VÁCLAVÍK, F. Invazní rostliny a základní způsoby jejich likvidace.1 vydání. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1998. 43 s. ISBN 80-7105-164-0. D'ANTONIO, C., M. a VITOUSEK, P., M. Biological invasions by exotic grasses, the grass/fire cycle, and global change. Annu. Rev. Ecol. Syst., 1992, č. 23. s. 63-87. DOBROVODSKÝ, J. a kol. Metodika průzkumu výskytu a regulace šíření bolševníku velkolepého č. 5. 1 vydání. Praha: MZ ČR, MŽP ČR, 1995. 16 s. DRAKE, J., A. a kol. Biological Invasions: a global perspective. New York: J. Wiley and Sons, 1989. FALTYSOVÁ, H. a BÁRTA, F. a kol. Okres Svitavy, Chráněná území ČR, Pardubicko. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. 32 s. HLAVÁČEK, R., MANDÁK, B. a PYŠEK, P. Několik poznámek k nálezu Reynoutria japonica var. compacta v České republice. Materiály 31. Praha: Česká botanická společnost, 1996. 175 s. HOLUB, J. In SLAVÍK, B. a kol. Květena ČR 5. 1 vydání. Praha: Academia, 1997. 576 s. ISBN 80-200-590-0. 103

HORN, P. a PRACH, K. Aerial biomas sof Reynoutria japonova and its comparsion with that of native species. Praha: Preslia, 1995. č. 66. s. 345-348. HOUZAR, S. In. NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. 1 vydání. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. 844 s. ISBN 80-7275-026-7. HRÁDEK, M. In. NEKUDA, V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. 1 vydání. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. 844 s. ISBN 80-7275-026-7. HRUŠKOVÁ, H. a HOFBAUER, J. Regenerace křídlatky (Reynoutria spp.) ze stonkových řízků. In Sborník Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Brno, 1999a. č. 3. ročník XLVII. s. 73-76. HRUŠKOVÁ, H. a HOFBAUER, J. Generativní šíření křídlatky na území ČR. Úroda, 1999b, č. 2. s. 24-25. CHRTEK, J. a CHRTKOVÁ, A. Kříženec Reynoutria x bohemica v Průhonickém parku. Živa, 1985, č. 33. s. 136–137. CHRTEK, J. In HEJNÝ, S., SLAVÍK, B. Květena ČR 2. 1 vydání. Praha: Academia, 1990. 544 s. 21-045-90. JEHLÍK, V. Cizí expanzivní plevele České Republiky a Slovenské republiky. 1. vydání. Praha: Academia, 1998. 497 s. KOCIÁNOVÁ, L., BENEDIKTOVÁ, S. a TICHÝ, V., Nápady pro podzim a zimu, 1. vydání. Praha: Dita, 1997. 110 s., ISBN 80-85926-10-5. KUBÁT, K. Klíč ke květeně ČR. 1. vydání. Praha: Academia, 2002. 927 s., ISBN 80-2000836-5. KUŽMA, Š. a kol. Seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin 2004. Praha: Agrospoj, 2004. 282 s. LEJDAR, M. Netýkavka žláznatá – Zrádná kráska z Himaláje. Krkonoše, 1999, č. 10. s. 8-9. LONČÁKOVÁ, J. Populační dynamika invazního druhu Impatiens parviflora DC. Česká zemědělská univerzita, fakulta lesnická a enviromentální, katedra ekologie. 2002. 61 s. MANDÁK, B. Biologická, ekologická a genetická studie invazních druhů rodu Reynoutria (Polygonaceae) v České republice [citováno 23. dubna 2003]. Dostupné na World Wide Web: . MANDÁK, B. a PYŠEK, P. Křídlatky v průhonickém parku. Zpravodaj ochránců přírody okresu Praha-západ, 1998, č.19. s. 23-28. 104

MANDÁK, B., PYŠEK, P. a BÍMOVÁ, K. History of the invasion and distribution of Reynoutria taxa in the Czech Republic: a hybrid spreading faster than its parents. Preslia, 2004, č. 76. s. 15-64. MANDÁK, B. a PYŠEK, P. In. PYŠEK, P. a PRACH, K. Invazní druhy v české flóře – Zprávy České botanické společnosti, Materiály 14. Praha: Česká botanická společnost, 1997. 138 s. ISSN 0009-0662. MUŽÍK, O. a KÁRA, J. Kofermentace křídlatky při anaerobní digesci hovězí a prasečí kejdy. Biom.cz (online) [citováno 23. března 2006]. Dostupné na World Wide Web: . PAŠEK, J. a BRABEC, J. Křídlatka (Reynoutria), Metodika ČSOP č. 14. 1 vydání. Radnice: 1996, 12. s. PRACH, K. In. PYŠEK, P. a TICHÝ, L. (ed.) Rostlinné invaze. 1 vydání. Brno: Rezekvítek, 2001. 40 s. PRIMACK, R. B., KINDLMANN, P. a JERSÁKOVÁ, J. Biologické principy ochrany přírody. 1 vydání. Praha: Portál, 2001. 350 s. ISBN 80-7178-552-0. PYŠEK, P. Biologické invaze a historické souvislosti. Živa, 1996, č. 1., s. 4 – 7. PYŠEK, P. a PYŠEK, A. Invasion by Heracleum mantegazzianum in different habitats in the Czech Republic. Journal of Vegetation Science 6, 1995. s. 711 – 718. PYŠEK, P. a PRACH, K. Plant invasions and the role of riparian habitats: a comparison of four species alien to central Europe. Jurnal of Biogeography, 1993, č. 20. s. 413-420. PYŠEK, P. In. PYŠEK, P. a TICHÝ, L. (ed.) Rostlinné invaze. 1 vydání. Brno: Rezekvítek, 2001. 40 s. PYŠEK, P. a MANDÁK, B. Mají křídlatky křídla?. Živa, 1997, č. 4. s. 151-152. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno: Stud. Geogr.,1971. SÁDLO, J. S vlky výt čili o alternativách boje proti invazním druhům rostlin [citováno 20. 2. 2003]. Dostupné na World Wide Web: . SLADKÝ, V. Křídlatka – perspektivní energetická plodina. Biom, 1999, č. 2., s. 1-4. SLADKÝ, V. Křídlatka, zlý pán, ale dobrý sluha. [citováno 20. 2. 2003]. Dostupné na World Wide Web: . SLAVÍK, B. In SLAVÍK, B. a kol. Květena ČR 5. 1 vydání. Praha: Academia, 1997. 576 s. ISBN 80-200-590-0.

105

SOMOL, V., PAŠEK, J., PURMOVÁ, M. a KRUPIČKA, J. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), Metodika ČSOP. 1 vydání. Radnice: 1995, 9. s. SOPOUŠEK, K. In. NEKUDA V. Moravskotřebovsko, Svitavsko. 1 vydání. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002. 844 s. ISBN 80-7275-026-7. STEJSKALOVÁ, D. Moravská Třebová – územní plán města. Brno: Urbanistické středisko, 1994. 355 s.. ŠÍMA, J. Právní úprava problematiky nepůvodních a invazních druhů rostlin. [citováno 20. 2. 2003]. Dostupné na World Wide Web: . UHLÍK, J. Křídlatky – užitek nebo hrozba?. Rostlinolékař, 1995, č. 4. s. 24-27. VITOUSEK, P. M., D´ANTONIO, C. M., LOOPE, L. L. a WESTERBROOKS, R. Biological invasions as global enviromental change. American Scientist 84, 1996. Vyhláška č. 330/2004 Sb. o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 482/2005 Sb. o stanovení druhů, způsobu využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška, kterou se stanoví povinnost uživatelů, nájemců a vlastníků pozemků v okrese Svitavy hubit bolševník velkolepý a bránit jeho rozšiřování, obecně závazná vyhláška okresního úřadu Svitavy. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů ZÁRUBOVÁ-PRAUSOVÁ, R. Invaze zavlečených rostlinných druhů v České Republice. Ochrana přírody, 2000, č. 10. s. 295-298.

106