MOŽNÉ DOPADY NEZÁJMU ABSOLVENTŮ LÉKAŘSKÝCH FAKULT O OBORY PRIMÁRNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE

MOŽNÉ DOPADY NEZÁJMU ABSOLVENTŮ LÉKAŘSKÝCH FAKULT O OBORY PRIMÁRNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE Possible effects of lack of interest of graduates of medical faculties of the fields of primary health care

Luděk Šídlo

Abstract

Despite the increasing number of students at medical schools, the Czech Republic faced with a very low proportion of graduates who eventually choose to specialize in fields of primary health care. The situation is critical especially in fields of general practice and practice medicine for children and adolescents. Without a considerable increase in the number of graduates who opt for specialized training in these fields in the coming years may be up to the collapse of health care delivery system. Among the main priorities of the current health care would be the two important points: (1) increasing incentives for young physicians in the fields of specialization on primary health care (2) present convincing doctors to carry out their profession as long as possible - without their help would be liable occur already in the horizon of 10–15 years to ruin a system for providing primary health care. Key words

health service, primary health care, medical school, graduates, demographic aging, model projections Klíčová slova

zdravotnictví, primární zdravotní péče, lékařské fakulty, absolventi, demografické stárnutí, modelové projekce Úvod

Počet studentů na lékařských fakultách již několik let každoročně stoupá, přičemž v současné době má uchazeč o studium na lékařské fakultě na výběr z osmi lékařských fakult na čtyřech univerzitách v šesti městech:  Univerzita Karlova (Praha: 1. lékařská fakulta, 2. lékařská fakulta, 3. lékařská fakulta; Lékařská fakulta UK v Plzni, Lékařská fakulta UK v Hradci Králové)  Masarykova univerzita Brno (Lékařská fakulta)  Univerzita Palackého v Olomouci (Lékařská fakulta)  Ostravská univerzita (Lékařská fakulta) Zvyšující se počet přijímaných studentů, a následně zvýšený počet absolventů, může vést bez bližšího pohledu na poměrně pozitivní trend v „produkci“ nových lékařů v České republice. Avšak již detailnější pohled odkrývá možné nástrahy, které se za agregovanými daty skrývají. Jednak je to zvyšující se podíl participujících studentů ze zahraničí, kteří z větší části se po ukončení studií vrací zpět do vlasti. Druhým problémem jsou nízké počty 1

absolventů, kteří se po ukončení studií rozhodnou pro další vzdělávání a specializaci, zakončenou získáním atestace, v oborech primární zdravotní péče, resp. oborech všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost, gynekologie a porodnictví a zubní lékařství. Právě primární zdravotní péče z pohledu nedostatečného počtu nově vstupujících lékařů bude objektem zájmu tohoto příspěvku, a to za období 2000–2008 v České republice. Pro analýzu počtu nově vstupujících lékařů bude využito vytříděných dat z Registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, který poskytl ÚZIS ČR (2009). Studenti všeobecného lékařství

Počet studentů1 studijního programu všeobecné lékařství se v posledních letech pohybuje přibližně na úrovni 10,6 tis. studentů. Lze pozorovat, že tohoto počtu bylo dosaženo v důsledku postupného navyšování počtu studentů od roku 2000 (průměrně o 4 % ročně, absolutně mezi roky 2000 a 2008 přibylo více než 3,1 tis. studentů, což je nárůst o 42 %). Tento nárůst je však zapříčiněn především zvýšeným zájmem zahraničních studentů, kdy mezi počátkem a koncem studovaného období se počet těchto studentů zvýšil o 116 % a v současné době se podílí zahraniční studenti na celkovém počtu 34 %. Oproti tomu nárůst počtu českých studentů byl výrazně nižší, činil pouze 21 %. V současné době tak více než každý třetí student na české lékařské fakultě je cizinec. Co se týče genderového rozložení, podíl žen na lékařských fakultách v oboru všeobecné lékařství činí přibližně 55 % (oproti roku 2000 se jedná o navýšení přibližně o 5 procentních bodů). Pokud bychom zaměřili pozornost na absolventy lékařských fakult, počet absolventů oboru všeobecné lékařství se v současné době pohybuje okolo 1 100 ročně (státní občané ČR tvoří asi 800 z nich, z toho 480 ženy), zatímco ještě na začátku tohoto desetiletí se počet absolventů pohyboval pouze kolem 800 ročně. 11 000

10 000

Studující celkem

Přijatí

Absolventi

9 000 8 000 7 000 6 000 5 000 4 000

3 000 2 000 1 000 0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

2008

Obr. 1 – Vývoj počtu studentů a absolventů všeobecného lékařství v období 1992–2008 Poznámka: Údaje za období 1992–1999 jsou pouze orientační a jsou zpracovány na základě neúplných údajů Zdravotnických ročenek České republiky z tohoto období dostupných na adrese http://www.uzis.cz/ sekce Publikace. Zdroj: ÚZIS ČR, 2009; vlastní výpočty a odborný odhad pro chybějící data v období 1992–1999, založený na analýze vývojových trendů.

1

Údaje o počtu studentů na lékařských fakultách jsou zpracovány na základě podkladů poskytnutých ÚZIS ČR (2009a), který tyto údaje získává od Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV).

2

Znalost celkového počtu absolventů studijního programu všeobecné lékařství není dostatečná, jelikož neumožňuje zjistit, jaký podíl absolventů si zvolí danou odbornost, resp. obor činnosti, který bude vykonávat. Nejpřesnější by v tomto smyslu byla získat podrobná data o kohortách lékařů, kteří studují v předatestačním vzdělávání a kteří dokončili toto studium zdárně atestací. Tato data však nebylo možné získat. Na základě žádosti poskytl Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) pouze souhrnné údaje, které však i přes svůj ne zcela detailní charakter umožňují blíže osvětlit, jaká je situace v rámci předatestačního vzdělávání u lékařů primární zdravotní péče. Tab. 1 – Počty osob evidovaných v rámci předatestační přípravy a počet osob, kteří získali atestaci v příslušném oboru; Česká republika, 1. 1. 2006–31. 12. 2009 Obor činnosti Všeobecné praktické lékařství Praktické lékařství pro děti a dorost Gynekologie a porodnictví

Lékaři "studující" (zařazení do oboru) 512 93 323

Lékaři, kteří úspěšně složili atestační zkoušku 213 12 125

Průměrný roční počet udělených atestací 53 3 31

Zdroj: IPVZ, 2010b.

Tabulka 1 ukazuje, že počty nových atestací v oborech primární zdravotní péče byly v posledních letech velmi nízké. Vzhledem k charakteru dat nelze jednoduše určit, jaký podíl „studentů“ úspěšně dokončí předatestační vzdělávání úspěšně, tj. získáním patřičně atestace v oboru. Přesto je patrné, že se jedná o velmi nízká čísla, a to především u praktických lékařů pro děti a dorost. Průměrně tři udělené atestace ročně jsou v poměru s průměrným ročním počtem odchozích lékařů této odbornosti (tj. průměrně 34 lékařů, viz dále) vysokým nepoměrem, který však může být ještě více fatální, až do seniorského věku vstoupí silné generace současných padesátníků, které nyní tvoří dominantní část praktických lékařů pro děti a dorost. Pozitivní je však zjištění, že počet lékařů, kteří jsou zařazeni do studia v rámci této přípravy, je poměrně vysoký a může být jakýmsi příslibem do let následujících. Nízký počet atestací v tomto oboru činnosti může mít však ještě další své příčiny, které Hnilicová (2010) stručně shrnuje takto: „V devadesátých letech se dramatické snížení porodnosti projevilo také v nižším zájmu o specializaci v praktickém lékařství pro děti a dorost. Ve stejné době navíc dochází mezi praktickými lékaři k dlouholeté diskusi o nové strategii v rozvoji primární péče. Vznikla silná skupina praktických lékařů, kteří prosazovali koncept „rodinného lékaře“, tj. konec rozdělení primární péče na samostatnou oblast péče pro děti a dorost a péče pro dospělé a tudíž rozšíření kompetencí primárních praktiků jako takových. Zastánci udržení stávající situace, tj. diferenciace péče podle věku pacientů a udržení dvou samostatných specializací, nakonec převládli, což se definitivně potvrdilo až v roce 2004 přijetím nového zákona o získávání lékařských specializací. Toto všechno nepochybně významně přispělo k tomu, že zájem o specializace v oborech primární péče byl nižší, protože se nevědělo, zda nakonec nezvítězí koncept „rodinného“ lékaře, což bylo pro část lékařů nepříliš lákavé. Navíc, až do roku 2004 nebyla ani potřeba se specializovat ve všeobecném lékařství pro děti a dorost, protože všem lékařům s atestací 1. stupně v základních oborech (interna, chirurgie atd.) byla dána možnost získat způsobilost i tak, že si pouze doplnili potřebnou praxi v primární péči. Teprve od roku 2004, kdy začal platit zákon č. 95 /2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta se situace vyjasnila a již existují dvě samostatné specializace.“ U ostatních odborností počet udělených atestací v poměru k počtu odchozím lékařům není tak alarmující – pro všeobecné praktické lékařství se jedná přibližně o pokrytí dvou třetin

3

odcházejících lékařů, u gynekologů a porodníků lze sledovat dokonce vyrovnaný stav co do ročního počtu udělených atestací a ročního počtu odchozích lékařů. Ani data získaná z IPVZ nelze považovat z důvodu jejich charakteru za přesná a úplná, která by napomohla přesně stanovit počet nově příchozích lékařů do systému primární zdravotní péče. Proto bylo nutné přistoupit k alternativnímu, resp. hypotetickému stanovení počtu nově příchozích lékařů podle jednotlivých oborů činnosti na základě znalosti základních, výše popsaných skutečností. Z následného porovnání teoretických a reálných počtů nově příchozích lékařů pak bude možné nastínit určitý trend v oblasti rozhodování se o budoucí specializaci absolventů oboru všeobecné lékařství. Úvahy budou vycházet z údajů za období 2005–2007, resp. z průměrné změny počtu osob v rámci jedné kohorty mezi dvěma kalendářními roky. Uvedené tříleté období bylo zvoleno na základě dostupnosti vstupních dat z různých zdrojů (ÚZIS, ČLK, ČSK). Lékaři primární péče, kteří jsou absolventi studijního programu všeobecné lékařství (tj. sledované odbornosti bez zubního lékařství), tvořili průměrně v období 2005–2007 téměř 26% podíl z celkového počtu 37 869 lékařů2, kde k oboru činnosti všeobecné praktické lékařství se hlásilo 13,8 % lékařů, k praktickému lékařství pro děti a dorost 5,7 % a k oboru gynekologie a porodnictví 6,3 % lékařů. Tyto podíly mohou vstupovat jako předpoklad teoretického rozdělení počtu absolventů všeobecného lékařství do těchto tří studovaných odborností v období 2005–2007 na základě znalosti dat o lékařích nově vstupujících do České lékařské komory, kam mají absolventi povinnost se zaregistrovat. Tab. 2 – Struktura lékařů podle hlavních odborností Obor činnosti

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Průměr Průměr 2001– 2005– 2004 2007

Počet lékařů podle hlavních odborností – VPL

5 258

5 357

5 325

5 253

5 252

5 245

5 230

5 172

5 297

5 216

– PLDD

2 104

2 109

2 099

2 105

2 225

2 179

2 175

2 140

2 135

2 165

– GYN

2 238

2 269

2 326

2 344

2 356

2 368

2 383

2 386

2 324

2 379

– lékaři PP

9 600

9 735

9 750

9 702

9 833

9 792

9 788

9 698

9 755

9 759

– lékaři ostatní

26 182

26 703 27 294 27 558 26 578

27 820 28 036 28 473

27 033 28 110

– lékaři celkem

35 782

36 438 37 044 37 260 36 411

37 612 37 824 38 171

36 788 37 869

Podíl odborností (v %) – VPL

14,7

14,7

14,4

14,1

14,4

13,9

13,8

13,5

14,4

13,8

– PLDD

5,9

5,8

5,7

5,6

6,1

5,8

5,8

5,6

5,8

5,7

– GYN

6,3

6,2

6,3

6,3

6,5

6,3

6,3

6,3

6,3

6,3

– lékaři PP

26,8

26,7

26,3

26,0

27,0

26,0

25,9

25,4

26,5

25,8

– lékaři ostatní

73,2

73,3

73,7

74,0

73,0

74,0

74,1

74,6

73,5

74,2

– lékaři celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

Vysvětlivky: VPL = všeobecné praktické lékařství, PLDD = praktické lékařství pro děti a dorost, GYN = gynekologie a porodnictví; PP = primární péče Zdroj: ÚZIS, 2009

Česká lékařská komora eviduje počty nově vstupujících lékařů zvlášť pouze podle státního občanství a podle toho, zda se jedná o absolventy či jiné nově příchozí, a to bez Jedná se o údaje z Registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů poskytnutých ÚZIS ČR, kde – jak již název napovídá – jsou evidováni zvlášť lékaři a zvlášť zubní lékaři; počty za lékaře tak vycházejí z údajů „lékaři“, kam spadají právě výše uvedené tři odbornosti primární péče. 2

4

bližšího rozlišení. Z databáze například nelze podle pracovníků ČLK, kteří pracují s registrem členů, zjistit, o jaký obor činnosti nově příchozích lékařů se jedná. Příklady uváděné v následujícím textu jsou tak pouze určitými modelovými odhady, které – ačkoliv budou vypočteny jako relativně přesné absolutní údaje – nejsou, a ani k povaze kvality vstupních dat nemohou být přesnými, ale pouze orientačními údaji. Přesto, i přes značnou nepřesnost jsou výsledky, které budou posléze představeny, natolik odlišné, že z nich lze vyvodit jasné úsudky o současném trendu výběru specializací absolventů studijního programu všeobecné lékařství. Do ČLK vstupovalo v období 2005–2007 průměrně 1 251 osob ročně, přičemž v 1 073 případech se jednalo o absolventy 3 (z nichž průměrně téměř u 793 absolventů se jednalo o osoby se státním občanstvím ČR). Podle podílů za jednotlivé obory činnosti (viz tab. 3) by pak mělo „teoreticky“ ročně přijít do systému primární zdravotní péče 323 lékařů (tj. 25,8 % z 1 251 nově příchozích lékařů), z toho 172 v rámci oboru všeobecné praktické lékařství, 72 v praktickém lékařství pro děti a dorost a 79 u gynekologie a porodnictví. Tab. 3 – Struktura nově příchozích lékařů Průměr Průměr 2001– 2005– 2004 2007 1 315 1 251 724 758 .. 945 .. 572 .. 307 .. 186 .. 262

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

1 095 623 .. .. .. .. ..

1 112 617 .. .. .. .. ..

1 239 630 .. .. .. .. ..

1 528 860 .. .. .. .. ..

1 381 787 .. .. .. .. ..

1 351 808 1 021 611 330 197 273

1 182 712 902 543 280 169 243

1 221 753 911 562 310 191 269

Absolventi celkem – z toho ženy Absolventi ČR – z toho ženy* Absolventi cizinci – z toho ženy*

775 .. 775 .. .. ..

923 442 762 389 161 53

846 465 717 419 129 46

1 007 591 879 534 128 57

1 019 577 846 505 173 72

1 069 626 832 510 237 116

1 041 648 752 483 289 165

1 108 721 796 519 312 202

949 519 801 462 148 57

1 073 665 793 504 279 161

Neabsolventi celkem – z toho ženy Neabsolventi ČR – z toho ženy* Neabsolventi cizinci

320 .. .. .. ..

189 175 .. .. ..

393 165 .. .. ..

521 269 .. .. ..

362 210 .. .. ..

282 182 189 101 93

141 64 150 60 -9

113 32 115 43 -2

366 205 .. .. ..

179 93 151 68 27

..

..

..

..

..

81

4

-11

..

25

Přijetí celkem – z toho ženy Přijetí ČR – z toho ženy* Přijetí cizinci – z toho ženy* – z toho SR

– z toho ženy* *

Vysvětlivky: odhad na základě podílu žen v rámci celkových počtů dané kategorie; ČR = státní občanství Česká republika Poznámka: Údaje za „neabsolventy ČR“ a „neabsolventy cizince“ jsou vypočteny jako rozdíl mezi přijatými celkem a absolventy; záporné hodnoty u neabsolventů cizinců jsou výsledkem nejspíš nepřesné evidence údajů. Zdroj: ČLK, 2009

Z analýzy údajů z RLZF, resp. jednotlivých věkových struktur lékařů podle jednotek věku, pohlaví a oborů činnosti, však lze dojít k významně odlišným „reálným“ hodnotám. Údaje za absolventy podle ČLK naprosto souhlasí s údaji poskytnutých ÚZIS ČR, který je přebírá z Ústavu pro informace pro vzdělávání (ÚIV). 3

5

Předpokládejme, že věk nově příchozích lékařů se bude pohybovat především v rozmezí 24 - 45 let. Dolní hranice je dána evidovanými údaji z RLZF, horní hranice jako předpoklad realistického věku, kdy absolvent může ještě zakončit studium lékařského oboru a začít vykonávat svou profesi, stejně jako věk lékařky, která začíná svou profesi s určitým časovým odstupem v důsledku realizace mateřství. Dále lze předpokládat, že do tohoto věkového vymezení spadá také většina lékařů, kteří přicházejí ze zahraničí. Jak bylo prokázáno v jiných studiích (např. Vavrečková 2008a, Vavrečková, J., Dobiášová, K., Hnilicová, H. 2006.), počty zahraničních lékařů jsou tak minimální, že pro tento modelový příklad bude počítáno s nulovou migrací, resp. nulové migrační saldo. Tab. 4 – Rozdíl mezi „reálnými“ a „teoretickými“ počty nově příchozích lékařů 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Průměr Průměr 2001– 2005– 2004 2007

Nově příchozí lékaři na základě analýzy údajů z RLZF („reálné počty“) VPL celkem .. 153 19 15 71 91 46 39 65 59 – z toho ženy .. 115 15 20 43 65 35 39 48 46 PLDD celkem .. 15 14 27 59 12 25 20 29 19 – z toho ženy .. 14 8 21 49 14 22 18 23 18 GYN celkem .. 57 93 48 41 54 47 43 60 48 – z toho ženy .. 39 50 27 21 40 49 26 34 38 Lékaři PP celkem .. 225 126 90 171 157 118 102 153 126 – z toho ženy .. 168 73 68 113 119 106 83 106 103 Nově příchozí lékařů na základě současné struktury lékařů podle hlavních oborů činnosti („teoretické počty“) VPL celkem 161 163 178 215 199 188 163 165 189 172 – z toho ženy 92 91 91 121 114 113 98 102 104 104 PLDD celkem 64 64 70 86 84 78 68 68 76 72 – z toho ženy 37 36 36 49 48 47 41 42 42 43 GYN celkem 68 69 78 96 89 85 74 76 83 79 – z toho ženy 39 38 40 54 51 51 45 47 46 48 Lékaři PP celkem 294 297 326 398 373 352 306 310 349 323 – z toho ženy 167 165 166 224 213 210 184 191 192 195 Rozdíl mezi „reálnými“ a „teoretickými“ počty – absolutní hodnoty VPL celkem .. 10 159 200 128 97 117 126 125 114 – z toho ženy .. -24 76 101 71 48 63 63 56 58 PLDD celkem .. 49 56 59 25 66 43 48 48 53 – z toho ženy .. 22 28 28 -1 33 19 24 19 25 GYN celkem .. 12 -15 48 48 31 27 33 23 31 – z toho ženy .. -1 -10 27 30 11 -4 21 12 9 Lékaři PP celkem .. 72 200 308 202 195 188 208 196 197 – z toho ženy .. -3 93 156 100 91 78 108 86 93 Index mezi „reálnými“ a „teoretickými“ počty (teoretické hodnoty = 100) VPL celkem .. 94 11 7 36 48 28 24 34 34 – z toho ženy .. 127 17 16 38 58 36 38 46 44 PLDD celkem .. 23 20 31 70 15 37 29 38 27 – z toho ženy .. 39 22 43 102 30 54 43 55 42 GYN celkem .. 82 120 50 46 63 63 56 72 61 – z toho ženy .. 102 126 50 41 79 109 55 75 81 Lékaři PP celkem .. 76 39 23 46 45 39 33 44 39 – z toho ženy .. 102 44 30 53 57 58 43 55 53 Vysvětlivky: „reálné počty“ = rozdíl hodnot počtu lékařů mezi dvěma kalendářními roky v příslušné kohortě osob ve věkovém intervalu 24– 45 let; VPL = všeobecné praktické lékařství, PLDD = praktické lékařství pro děti a dorost, GYN = gynekologie a porodnictví; PP = primární péče Zdroj: ÚZIS, 2009

6

Při analýze rozdílných hodnot počtu lékařů mezi dvěma kalendářními roky v příslušné kohortě osob pak lze dojít k přibližným výsledkům, že za období 2005–2007 získáváme průměrný údaj 126 nově příchozích lékařů ročně, a to dohromady za všechny tři obory činnosti. Rozdíl mezi „teoretickou“ a „reálnou“ hodnotou je poměrně vysoký – v našem modelovém příkladu 197 osob (114 v rámci oboru všeobecné praktické lékařství, 53 v praktickém lékařství pro děti a dorost a 31 u gynekologie a porodnictví). I když je výsledný údaj pouze orientační, tak zajisté – díky relativně stabilním počtům absolventů v posledních letech – poukazuje na skutečnost, že jednotlivé obory činnosti primární péče nejsou pro absolventy příliš lákavé. Tomu může nahrávat také neobvyklý rozmach takových medicínských oborů, které reagují často na aplikaci nových lékařských objevů a postupů do praxe, jako je např. neurologie, neurochirurgie či interní lékařství a další specializované odbornosti. Z výše uvedené modelové tabulky je možné také vyčíst, že především obory všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost mají v současné době značné problémy s nízkými počty nově příchozích lékařů, které se pohybují přibližně kolem třetiny teoreticky uvažovaných počtů. Navíc lze také pozorovat propad těchto počtů mezi dvěma obdobími – mezi průměrnými hodnotami za roky 2001–2004 a za roky 2005–2007, a to téměř u všech oborů činnosti (u všeobecného praktického lékařství je index změny obdobný). Studenti zubního lékařství

Situace ohledně studentů zubního lékařství je poněkud odlišná s ohledem na skutečnost, že se jedná o poměrně finančně náročnější obor, tudíž i počet přijatých studentů je zajisté tímto ovlivněn. Celkový počet studentů zubního lékařství (dříve ještě studijního programu stomatologie) se pohyboval do konce 90. let přibližně v rozmezí 700–800 studentů ve všech ročnících studia; počátkem tohoto desetiletí se pak zvýšil na více než dvojnásobek. Přitom nárůst byl vyšší u cizinců (+ 115 %) než u studentů, občanů České republiky (80 %). V současné době studuje zubní lékařství přibližně 1 800 studentů, z čehož jsou v 77 % občané České republiky, a z nich pak 69 % tvoří ženy, jejichž zastoupení se oproti roku 2000 zvýšilo o více než 13 procentních bodů. Počet nově přijatých studentů zapsaných do prvního ročníku studia v posledních letech narůstal, ale dosti nepravidelně. Koncem devadesátých let vstupovalo do prvních ročníků kolem 160 studentů, přičemž počátkem tohoto století to jich bylo průměrně 220. Mezi lety 2003 a 2004 došlo k dalšímu navýšení těchto počtů, a to řádově o sto více, což setrvává do současné doby, kdy tak nastupuje ke studiu oboru zubní lékařství přibližně 310 nových studentů ročně, z nichž přibližně 70 % tvoří občané České republiky. Počet absolventů oboru zubní lékařství je doposud poplatný nižším počtům přijímaných ke studiu v dřívějších letech a proto nepřekročil hranici 170 absolventů ročně (nejvíce v roce 2008 – 164 absolventů). Vezmeme-li však v úvahu, že od roku 2004 došlo k navýšení počtu přijímaných studentů o 37 %, pak by v současné době mělo studium úspěšně absolvovat přibližně 220 studentů ročně, a to za předpokladu, že pravděpodobnost úspěšného absolvování studia je přibližně stejná jako v předchozích letech. Absolventi studijního programu zubní lékařství (nikoliv stomatologie), kteří nechtějí vykovávat roli primárního lékaře, mají možnost se v rámci této odbornosti specializovat v rámci dalšího vzdělávání ve třech oborech činnosti. Ti, kteří chtějí vykonávat svou samostatnou praxi primárního lékaře, těch je naprostá většina (96 % z celkového počtu všech zubních lékařů). Z důvodu dominance tohoto oboru „zubní lékařství“ dle RLZF si lze pro následné závěry stanovit předpoklad, že celou oblast zubního lékařství (tj. včetně pracovníků stomatologických klinik) lze chápat ve spojitosti s celým tímto oborem. Studium rozdělení do 7

jednotlivých oborů činnosti tak, jak tomu bylo u absolventů studijního oboru všeobecné lékařství, není z výše uvedeného důvodu proto relevantní. 2 000 Studující celkem

1 800

Přijatí

Absolventi

1 600 1 400 1 200 1 000 800

600 400 200 0 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

2008

Obr. 2 – Vývoj počtu studentů a absolventů zubního lékařství v období 1992–2008 Poznámka: Údaje za období 1992–1999 jsou pouze orientační a jsou zpracovány na základě neúplných údajů Zdravotnických ročenek České republiky z tohoto období dostupných na adrese http://www.uzis.cz/ sekce Publikace. Zdroj: ÚZIS ČR, 2009; vlastní výpočty a odborný odhad pro chybějící data v období 1992–1999, založený na analýze vývojových trendů.

Možné dopady nezájmu absolventů o obory primární zdravotní péče

Jak bylo v předchozí části příspěvku ukázáno, i přes zvyšující se počet absolventů lékařských fakult dochází k poklesu těch, kteří se rozhodnou pro specializaci v oborech primární zdravotní péče. Nejmarkantnější je tento nezájem u oborů praktického lékařství. Vystává zde otázka, jak by se vyvíjel počet lékařů primární zdravotní péče, kdyby v následujících třiceti letech zůstal průměrný počet nově vstupujících nezměněn. V tomto bude využito projekce lékařů primární zdravotní péče podle jednotlivých oborů činnosti, která byla zpracována na jaře 2010 (viz Šídlo, 2010). V této projekci v rámci modelu zachování současného počtu vstupujících se počítá s „reálnými“ počty nově vstupujících lékařů na základě údajů z RLZF, dále se předpokládá zachování intenzity výstupu ze systému po celé sledované období a také nulové migrační saldo (viz tamtéž). Z tabulky 5 lze sledovat, o kolik by se změnil počet lékařů jednotlivých oborů primární zdravotní péče, kdyby průměrné počty nově vstupujících byly zachovány následujících 30 let. Zároveň je možné sledovat, jaký počet vstupujících by byl potřebný, aby byl zachován počet lékařů v daném oboru činnosti, tj. jaký je předpokládaný počet vystupujících ze systému ve vybraných letech sledovaného období. Počet vystupujících souvisí především s nepravidelnou věkovou strukturou lékařů primární zdravotní péče, kdy naprostá většina je jich koncentrovaná do věkové kategorie 50–60 let. O věkové struktuře lékařů primární zdravotní péče bylo pojednáváno v příspěvku z loňského roku v rámci konference RELIK (Šídlo, Tesárková, 2009). Jak lze vyčíst z tabulky, největší problémy by v následujících letech pocítil za předpokladu setrvání současného počtu vstupujících obor praktického lékařství pro děti a dorost, kde by již kolem roku 2025 bylo o téměř jednu třetinu lékařů méně, než v roce 2008. 8

Počet vystupujících v jednom roce by zde byl až více než 4x vyšší, než počet vstupujících. Pokud by tento trend byl prodloužen do roku 2040, v České republice by byla téměř třetina současného počtu lékařů v tomto oboru činnosti. Obdobné problémy, avšak v ne tak vysoké intenzitě, lze sledovat u všeobecného praktického lékařství – tam model předpokládá pokles o čtvrtinu do roku 2025 a o více než polovinu do roku 2040. Naopak další obor – gynekologie a porodnictví – již tak velký pokles nepředpokládá, zde je naopak do roku 2025 předpokládán více méně setrvalý stav, který bude následován nepatrným poklesem. Zubní lékařství je na tom obdobně – v následujících deseti letech se nepředpokládá výraznější pokles počtu lékařů, ten by mohl být nastartován až ve dvacátých letech 21. století s tím, že v roce 2040 by mohlo být v České republice o přibližně 20 % méně zubních lékařů. Tab. 5 – Vstupující, vystupující a celkový počet lékařů v jednotlivých oborech primární zdravotní péče v České republice v období 2008–2040 podle modelu zachování současného počtu vystupujících Model

2008

2015

2020 2025 2030 Všeobecné praktické lékařství 59 59 59 163 170 159 104 111 100 4 326 3 785 3 244

Počet vstupujících Počet vystupujících Rozdíl vystupující vs. vstupující Počet lékařů (k 1. 1.) Index vývoje počtu lékařů (2008 = 100 %)

59 96 37 5 172

59 140 81 4 782

100,0

92,5

Počet vstupujících Počet vystupujících Rozdíl vystupující vs. vstupující Počet lékařů (k 1. 1.) Index vývoje počtu lékařů (2008 = 100 %)

19 34 15 2 140 100,0

91,5

Počet vstupujících Počet vystupujících Rozdíl vystupující vs. vstupující Počet lékařů (k 1. 1.) Index vývoje počtu lékařů (2008 = 100 %)

48 34 -14 2 386

48 45 -3 2 453

100,0

102,8

102,7

Počet vstupujících Počet vystupujících Rozdíl vystupující vs. vstupující Počet lékařů (k 1. 1.) Index vývoje počtu lékařů (2008 = 100 %)

136 123 -13 6 685

136 187 51 6 582

Zubní lékařství 136 136 213 211 77 75 6 270 5 880

100,0

98,5

2035

2040

59 132 73 2 795

59 101 42 2 494

54,0

48,2

19 54 35 955

19 39 20 811

55,0

44,6

37,9

Gynekologie a porodnictví 48 48 48 54 60 63 6 12 15 2 450 2 408 2 343

48 64 16 2 266

48 65 17 2 182

98,2

95,0

91,5

136 181 45 5 559

136 142 6 5 418

136 118 -18 5 451

83,2

81,0

81,5

83,6

73,2

62,7

Praktické lékařství pro děti a dorost 19 19 19 19 59 72 76 69 40 53 57 50 1 959 1 730 1 452 1 177 80,8

93,8

67,9

100,9

88,0

Závěr

Příspěvek měl za cíl upozornit na dvě zásadní skutečnosti, které výrazně promluví v následujících letech do otázky dostupnosti, a tím pádem i kvality, poskytování primární zdravotní péče. První z nich, kterému nebyla v tomto příspěvku tolik věnována pozornost, ale byl již dostatečně analyzován v předcházejících výstupech (např. Šídlo, 2010; Šídlo, Tesárková, 2009) je proces demografického stárnutí kmene lékařů. Vysoký počet nově vstupujících lékařů v sedmdesátých letech minulého století se v současné věkové struktuře projevuje naddimenzovaným zastoupení lékařů ve vyšším produktivním věku. Až tito lékaři ukončí svou činnost, nebude zde dostatečná náhrada ve formě mladších kolegů. To souvisí s druhou skutečností, na kterou chtěl článek především upozornit – tou je nízký podíl 9

absolventů lékařských fakult, kteří se rozhodnou pro specializaci v oborech primární zdravotní péče, především pak praktického lékařství pro děti a dorost a všeobecného praktického lékařství. Kriticky nízké počty nových lékařů v těchto oborech pak souvisí jednak nejspíš s nízkou atraktivitou těchto oborů, ale také s nejasným vymezením role praktického lékaře a zmatkům ohledně získávání atestací, ke kterým došlo v posledních deseti letech. Nicméně je zapotřebí směřovat právě sem pozornost všech zainteresovaných orgánů – ministerstva zdravotnictví i školství, zdravotních pojišťoven, lékařských fakult apod. Jediným východiskem, jak výrazně nespadnou v následujících letech do hluboké krize je zvýšit počet (podíl) absolventů, kteří se budou specializovat na obory primární zdravotní péče; kompenzace ve formě přílivu lékařů ze zahraničí je v tomto ohledu nepravděpodobná, jelikož lékaři jsou limitování především jazykovými bariérami, kdy po výkon lékaře primární péče je výborná znalost českého jazyka nutností. Dalším cílem zainteresovaných orgánů by měla být cílená motivace lékařů ve vyšším produktivním věku k tomu, aby svou činnost vykonávali co nejdéle. Bez jejich pomoci hrozí systém primární zdravotní péče nemalé problémy, které by se výrazně dotknuly celé české populace. Literatura a zdroje dat

ČLK (Česká lékařská komora). 2009. Vytříděná data z databází ČLK. ČLK, srpen 2009. ČSK (Česká stomatologická komora). 2009. Vytříděná data z databáze ČSK. ČSK, prosinec 2009. HNILICOVÁ, H. 2010. Posudek oponenta k výňatku dizertační práce Luďka Šídla (červen 2010). IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání). 2010. Data za počty osob v předatestačním vzdělávání za období 2006–2009. Data získaná na základě e-mailové komunikace, květen 2010. ŠÍDLO, L. 2010. Současný stav a perspektivy vývoje počtu a struktury lékařů primární zdravotní péče v České republice. Dizertační práce (Ph.D.). Univerzita Karlova v Praze, katedra demografie a geodemografie, Praha, 2010, 307 s + CD-ROM s přílohami. ŠÍDLO, L., TESÁRKOVÁ, K. 2009. Současná regionální diferenciace lékařů primární péče v České republice z pohledu demografie. Sborník příspěvků z konference Reprodukce lidského kapitálu II – vzájemné vazby a souvislosti, Katedra demografie Fakulty informatiky a statistiky VŠE v Praze ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání. ÚZIS ČR. 2009. Vytříděná data z Registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. ÚZIS ČR, srpen 2009. VAVREČKOVÁ, J. A KOL. 2008a. Riziko možného odlivu kvalifikovaných odborníků z České republiky do zahraničí. Závěrečná zpráva projektu 1J 019/04 DP2. Praha : VÚPSV, v.v.i., 2008. 114 s. ISBN 978-80-7416-013-4. VAVREČKOVÁ, J., DOBIÁŠOVÁ , K., HNILICOVÁ , H. 2006. Migrační sklony lékařů a studentů medicíny. Terénní šetření. Praha : VÚPSV, v.v.i., 2006. 59 s. Adresa autora:

Mgr. Luděk Šídlo, Ph.D. Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Katedra demografie a geodemografie Albertov 6, 128 43 Praha 2 [email protected]

10