MOŘINSKÝ KURÝR SPECIÁL ZŠ

MOŘINSKÝ KURÝR

Mořinský kurýr – informační neperiodikum Obecního úřadu obce Mořina (a nyní i Mořinka), vydávané jako občasník pro všechny občany Mořiny, Trněného Újezda , Dolního Roblína a Mořinky bez rozdílu věku, barvy pleti i náboženského vyznání … a pro všechny další lidi dobré vůle, kteří mají naše obce rádi a které zajímá, co se v nich kdysi dělo, děje nyní a možná jednou bude dít …

MOŘINSKÝ KURÝR SPECIÁL

ZŠ a MŠ Mořina

Leden 2011

_______________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Úvodní slovo redakce Milí čtenáři, vážení občané a rodičové dětí z Mořiny, Trněného Újezda, Dolního Roblína a všech okolních obcí – jistě jste si všimli, že držíte v rukou trochu jiné číslo Mořinského Kurýra, než jaké obvykle nacházíte ve svých schránkách. V tomto čísle nehledejte běžné rubriky, nenajdete v něm ani články ze života zahrádkářů, zápisy ze zastupitelstev, novinky ze života kuny skalní, inzerci, ba i fanoušci fotbalu budou ochuzeni o svou obvyklou porci vtipu do vlastních řad. Zato zde najdete spoustu informací o instituci, která je pro naši obec velmi důležitá a to už více než sto let – o Základní a mateřské škole v Mořině. Nejmenovala se tak samozřejmě vždy, dříve to byla prostě Obecná škola v Mořině, Základní škola Mořina a podobně. V každém případě, když byla v obci postavena a do jejích lavic – škamen – usedli první žáci, poskočila obec Mořina na pomyslném žebříčku důležitosti obcí v kraji o několik stupínků výše – vždyť pomyslete – obec s vlastní školou !! To byl v té době pojem – a s postupem času, jak byla škola přistavována, přestavována a rozšiřována (i o mateřskou školu), neztrácela na významu v obci, spíše naopak. Jejími lavicemi prošly celé generace dětí i kantorů – o tom víte nejvíc vy, velká většina čtenářů z řad starousedlíků ! – a dnes se naše obec může pochlubit moderní školou v možná trochu obstarožním kabátě. Ale i to se možná v nejbližší době změní k lepšímu. A protože se přiblížila doba letošního zápisu budoucích žáčků do první třídy, napadlo učitelský kolektiv společně s redakcí Kurýra, že bychom Vám mohli

tu naši školu v její současné podobě trochu více přiblížit – a to nejen rodičům dětí, kteří se chystají s dětmi k zápisu, nebo Vám, kteří jste občany Mořiny kratší dobu a studovali jste jinde, ale i Vám všem, kteří znáte a pamatujete si mořinskou školu daleko důvěrněji – z vlastní zkušenosti. Určitě si rádi přečtete, co vše je dnes ve škole nového a jiného … Za redakci Kurýra - Karel Fous

Vážení čtenáři, blíží se doba zápisu budoucích prvňáčků do základních škol a pedagogický sbor v naší škole i školce stále častěji odpovídá na otázky rodičů o mořinské škole. Mnozí sice využili možnosti podívat se do školy během dne otevřených dveří, který jsme uspořádali před Vánoci, a další si naši školu prohlédli během vánoční výstavy dětských prací, nicméně ne každý zájemce k nám stihl zajít třeba z časových důvodů. Proto jsem přivítal možnost zevrubněji představit školu na Mořině ve speciálním čísle Kurýra.

[MOŘINSKÝ KURÝR SPECIÁL]

-

Základní škola na Mořině je škola malotřídní, to znamená, že v jedné třídě se učí najednou dva ročníky dětí. V letošním školním roce jsou tak spojeny první a druhý ročník a třetí ročník se čtvrtým. Záměrně píši v letošním školním roce, protože od roku příštího s téměř stoprocentní jistotou rozšíříme výuku ještě o pátý ročník. Tím naši „absolventi“ uzavřou celý první stupeň základní školy a budou mít jistotu, že při přechodu na druhý stupeň jim nezůstanou žádné resty. V souvislosti s tímto rozšířením předpokládáme, že první ročník by byl jako jediný samostatný. To neznamená, že ostatní ročníky by byly vzájemným propojením znevýhodněny. Naopak, nikomu neuškodí probíranou látku slyšet dvakrát. A tím, že učitelka musí věnovat pozornost střídavě jednomu a druhému ročníku, se ti, kteří jsou právě „pasivní“, učí velmi přirozeně samostatné práci. Výhoda odděleného prvního ročníku se tak týká spíše paní učitelky, která má extrémně náročnou práci

Mořinská škola

s prvňáčky přece ulehčenou. -

jen

o

trošku

Jak jsme na tom s materiálním vybavením? Setkal jsem se například s rodiči, kteří se ptali, jestli má škola třeba jazykovou laboratoř nebo počítačovou učebnu. Tedy odpovídám: nemá! A jedním dechem také dodávám, že je ani nepotřebuje. Uvědomme si, že jde o školu pouze s prvním stupněm. Nákladné vybavení tohoto druhu si mohou dovolit jen velké městské školy a i tam je využíváno především dětmi vyšších ročníků, zatímco děti prvního stupně je využijí jen výjimečně a spíše jen jako zajímavou atrakci. To ale neznamená, že mořinská škola je vybavená nedostatečně. Mořina je naopak jedna z obcí, které si význam vlastní školy dobře uvědomují. Jen poskytované finanční prostředky jsou využívány poněkud jinak a podle mého názoru účelněji. To ostatně může posoudit každý návštěvník hned po vstupu do budovy. Během posledních dvou let byl citlivě renovován interiér historické budovy, takže pamětníci, kteří se občas zajdou podívat na místa svého dětství, říkají, že to u nás vypadá jak na zámku. Pozadu nejsme ani v moderní technice. V každé třídě je interaktivní tabule, třeťáci a čtvrťáci mají ve třídě k dispozici počítače. Ty sice nepatří


Mořinská škola

zrovna k nejmodernějším, ale s jejich výměnou za nové se počítá ještě v tomto roce. (Mimochodem, skutečnost, že výpočetní technika není pod zámkem, ale je umístěna přímo ve třídě, kde k ní žáci mají přístup na základě pouhého povolení učitele, svědčí o úrovni chování našich dětí.) -

po násilné zavedení takzvaných školních vzdělávacích programů, se kterými se drtivá většina kantorů neztotožnila a o kterých se dnes začíná potichu říkat, že to možná nebyl ten úplně nejlepší nápad. Zatím poslední v této hitparádě je testování nového písma, které by údajně mohlo nahradit současné psací písmo. Výlevy různých pseudoodborníků v médiích o tom, jak by se děti ve školách neměly „biflovat“ a nejlépe snad ani učit, jsou pak už jen pověstnou třešničkou na dortu. Trošku mi ta současná atmosféra připomíná budovatelská léta (pamětníci ať mi prominou, jestli se mýlím, já sám jsem tu dobu naštěstí nezažil), kdy všechno staré bylo špatné a muselo být nahrazeno novým za každou cenu.

Tím se dostávám k hlavnímu cíli každé školy, k výchově a vzdělávání. Hned na začátku je třeba zdůraznit, že v těchto oblastech staví naše škola na tradičních hodnotách a že se snažíme držet

-

Ne, naše škola asi nebude patřit k těm, o kterých píší okresní noviny jako o experimentátorech ve vyučování. Na druhé straně ale můžeme rodičům s čistým svědomím slíbit, že jejich děti nebudeme používat jako pokusná morčata.

-

Z novinek využíváme pokud možno jen ty, které se osvědčily, a v mnohém učíme takzvaně „postaru“ (proč ne, když je to osvědčené). Navzdory tomu si získáváme v posledních letech

především vyzkoušených a osvědčených metod a postupů. Nebráníme se moderním trendům, ale nezavádíme je překotně, jen abychom byli první v okrese. -

Vždyť kolik „převratných“ reforem zažila ve školství jen moje generace. Počítejte se mnou. Začalo to výukou matematiky na základě množin (zde jsem měl tu pochybnou čest patřit k těm, na kterých to celé testovali). Oč větší halas byl při zavádění této vymoženosti, o to tišeji a nenápadněji se od ní zase ustupovalo. V té době byla také základní škola zkrácena na osm let, aby se později zase vrátila k původním devíti. Po roce 1990 pak nastala opravdová smršť změn a novinek od zavádění nejrůznějších soukromých alternativních škol (nic proti nim, mnoha dětem vyhovují) až

[MOŘINSKÝ KURÝR SPECIÁL] pověst školy, která je sice náročná, ale své žáky solidně připravuje. Naše děti od nás odcházejí s vědomím, že jedničkář má být opravdu výborný a dvojka je skutečně chvalitebná. A také že daleko důležitější než známky na vysvědčení je to, co si odnesou v hlavách. Na tohle vědomí jsou většinou hrdé a mají proč.

-

Ale abych pro samé učení nezapomněl na výchovu. Ta je totiž na prvním stupni přinejmenším stejně důležitá jako výuka. Troufám si tvrdit, že v této oblasti má naše škola vynikající výsledky. Ačkoli – abych se nechlubil cizím peřím – kde bychom byli bez patřičné spolupráce rodičů? Pravdou také zůstává, že díky malému kolektivu máme my dospělí snazší pozici, než naši kolegové ve velkých školách. Ale to nic nemění na faktu, že na naší škole neznáme takové jevy, jako je šikana, drogy a násilí. Naopak je zde vidět přirozená provázanost mezi dětmi. Starší ty mladší nepřehlížejí, jak je tomu na mnoha jiných školách, ale naopak v naprosté většině jim, je-li to třeba, pomáhají a radí. To je také jedna z výhod malotřídní školy. A chování našich dětí na veřejnosti? To může porovnat a vyprávět o něm každý, kdo někdy jel autobusem s naší a s jinou školou. Nebo majitelé objektů, kam s našimi dětmi jezdíme. Jen málokterým školám třeba nechávají na pokojích televize. Našim dětem ano.

Mořinská škola -

Právě naše zimní a letní sportovní pobyty jsou nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu a představují svým způsobem vyvrcholení prvního a druhého pololetí. Jsou zaměřeny na lyžování a cyklistiku a děti se zde nenásilně učí pomáhat slabším, překonávat překážky, čestnému jednání a samostatnosti. A to jsou vlastnosti, kterých je v dnešní době akutní nedostatek.

-

Co říci na závěr? Pedagogický sbor mořinské školy je konzervativní. Řídíme se zásadami, které formuloval už Komenský a které respektuje každý rozumný učitel, ale nepředstíráme, že jsou naším vlastním objevem. Cyklistický výlet je pro nás cyklistickým výletem a obyčejné lidské popovídání s dětmi nenazveme konverzačním projektem jen proto, že se to hodí. Ale hodnoty, které svým žákům vštěpujeme, jsou platné už po generace. A snad i zůstanou. Mgr.Petr Sodomka, ředitel školy

[MOŘINSKÝ KURÝR] č.54 (3/2010)

Třída prvňáčků Vážení rodiče, milí čtenáři, ráda využívám možnosti přiblížit vám svůj pohled na naše nejmenší. Mnohokrát jsem se setkala s pochopitelnou otázkou ze strany veřejnosti, jestli je pro děti „náročnější a nevýhodné“ navštěvovat malotřídní školu, obzvláště v prvním ročníku. O své domněnce, že ne, jsem se přesvědčila na vlastní kůži až po mém nástupu na mořinskou školu. Proto vždy odpovídám NENÍ. Víte, že nástup do školy je pro každého prvňáčka plný očekávání, ale hlavně velkých změn, nového režimu a povinností, tedy žádná legrace. Jak známo, my dospělí si mnohdy ani neumíme představit obavy z prvního vstupu do třídy a ze všeho, co bude následovat. Nepomůže ani přesvědčování dětí, že už byly nejednou ve škole na divadelním představení, že každý rok chodí školákům zpívat na sv. Martina a koledovat na Tři krále, že znají paní učitelku, že znají školáky, že už si vyzkoušely u zápisu sedět v lavici… najednou je to takové opravdové. Každý první zářijový den vidím v očích prvňáčků jiskřičky, zvědavost i zvídavost a těšení se. Zároveň mám ale pocit, že slyším i ta bušící srdíčka!

Nejčastěji bývá na naší škole spojen 1. ročník a 2. ročník v jedné třídě. Prvňáčky tedy aspoň zčásti uklidňuje pohled na své starší kamarády, které znají z mateřské školy. První týden si děti na všechno nové zvykají, přizpůsobujeme i dobu prosezenou v lavici. Zpočátku více času trávíme mimo židle, hodně si povídáme. Ze zkušenosti mohu říct, že čím více mi toho děti na sebe prozradí, tím dříve je naše spolupráce jednodušší. U některých zážitků, které souvisí s přípravou do školy, se opravdu nasmějeme. A mnohdy i s vámi, rodiči. Aby byl přestup ze školky do školy co nejpřirozenější, první týdny více než kdy jindy uplatňujeme lety prověřenou známou pravdu „učení hrou“. Dnešní doba nabízí


Mořinská škola

spoustu možností her a zábavných činností ve vyučování. Ne vždy jsou však kvalitní, proto je pečlivě vybíráme. Škola znamená ale také spoustu práce a i tu se snažíme dětem usnadnit. I z tohoto důvodu jsem se přiklonila ve výuce čtení ke staré metodě, které se říká genetická. Proč? Jestli už vaše děti prošly mateřskou školou, zkuste si vzpomenout, jak se všude podepisovaly, jak se vyptávaly, co které písmeno znamená, jak od vás chtěly napsat své jméno, aby ho mohly napodobit… Jaká písmena to byla? Velká tiskací. Mají jednoduchý tvar, dobře se pamatují a dobře se píší. Každý rok mě překvapuje, kolik jich při vstupu do školy děti znají! Proč tedy touto cestou nepokračovat dále? V této metodě vidím spoustu výhod. Děti již v době Vánoc dokážou číst a psát. Vůbec nevadí, že tiskacím

písmem. Neumíte si představit tu radost z hotových dárečků pro maminky a tatínky, kde svou schopnost napsat smysluplné věty uplatnily v plné míře! Kromě toho pracují samostatněji, dokážou formulovat a psát vlastní myšlenky. To je velké plus i pro práci v jiných hodinách nebo při hrách. Hned se výuka stane o trochu zajímavější. A když přijde na řadu psací písmo, děti mají ruku uvolněnou natolik, že písmena už nevypadají jako roztřesené čáry hledající linku. Prostě a jednoduše – všechno jde trochu rychleji a přirozenou cestou. Věřte mi, vím, o čem mluvím, neboť moje vlastní předškolačka se mě na písmena vyptávala tak dlouho, až si jednou při čekání na večeři přečetla na obale slovo MÁSLO. Myslím, že s tím máte každý své vlastní zkušenosti. Mezitím, co prvňáčci louskají písmena a číslice, druháčci se seznamují s některými pravidly pravopisu, nebo kulí oči na tak velké číslo jako je „100“. V této jedné třídě si jsou děti věkově blízko, prvňáčci okukují od druháčků hlavně vzájemný vztah mezi sebou, spolupráci, respekt. A naopak. Druháčci se díky mladším


Mořinská škola

kamarádům učí trpělivosti, toleranci a snaze pomáhat (a opravdu to funguje). Taky mají možnost vypilovat a upřesnit si některé „zapomenuté drobnosti“. Kolikrát za dopoledne slyším: “Jé, to jsme se taky učili!“ Mé zkušenosti získané na mořinské škole jsou obrovské a ne zcela obvyklé. Naše (a hlavně vaše) děti prožívají všední dopoledne v klidu, pohodě a s úsměvem na tváři, byť se někdy nějaký ten mráček v žákovské objeví (přeci jen – je to škola). To by pro nás všechny mělo být důležité. A není to zas až tak běžné. Můžu to říct s čistým svědomím nejen jako učitelka, která se setkala s různými typy škol, ale taky jako matka dcery, která si každý den nedočkavě zkouší nasadit aktovku na záda. Mgr. Pavla Fantová - učitelka

Školní družina a ostatní zájmová činnost Tradičně i letošní rok téměř všechny děti hojně navštěvují ranní i odpolední školní družinu. Ono totiž ochočit si písmenka a čísla tak, aby poslouchala, dá pořádně zabrat a v „drůže“ se po práci s kamarády pěkně odpočívá. Po obědě bývají děti chvilku opravdu v klidu. Nejraději s hračkami a stavebnicemi (lego stále hraje prim), deskové hry nebo kuličková dráha ve skříni dlouho nevydrží. Příjemné je také rozvalit se na polštáři při poslechu pohádky, před Vánoci nás zde doprovázel rozsvícený adventní věnec. Mluvíme spolu a nasloucháme si vzájemně. Jaké je téma současného polštářkového povídání? Samozřejmě společné zimní lyžování v Krkonoších! Pokud počasí dovolí, chodíváme řádit ven. Na umělém hřišti za školou jsme na podzim rádi dali fotbálek, basket i miniragbíčko. Jakmile v prosinci napadl první sníh, vyrazili jsme na kopec bobovat. Snad nám pevnosti na sněhové bitvy na zahradě ještě chvilku vydrží. Bude-li led, zabruslíme si. Dbáme pravidel fair-play, víme, že nejde vždy jen o výhru.


Mořinská škola

Na přírodovědných vycházkách navštěvujeme blízké okolí, určujeme rostliny i zvířata, poznáváme přírodu. Podzimní návštěva u Gartů na Mořince byla fajn, viděli jsme opravdového živého divočáka. Před Vánocemi jsme nadělili srnkám a zajícům dobroty a v lednu si prohlédli jejich stopy ve sněhu. Uklízíme les, sbíráme starý papír, víme proč. Příroda hovoří svým jazykem a my se jej učíme znát. Děti v družině pravidelně tvoří výrobky z nejrůznějších materiálů jen tak sobě pro radost, případně jimi zdobí celou školu. Mnohé věnují s patřičnou hrdostí jako dárky svým blízkým. Před Vánocemi jsme připravili překrásnou výstavu, kterou si celý týden lidé chodili prohlížet. V kasičce se z dobrovolných příspěvků sešla příjemná kupa peněz, kterou utratíme za dobroty na horách. Budoucím prvňáčkům děti vytvořily velmi pěkný dárek k zápisu. Nesmím prozradit jaký, je to překvapení. Ten, kdo rád modeluje z keramické hlíny, navštěvuje kroužek keramiky. Plácají téměř všichni, máme šest skupin. A ten kdo rád zpívá? Chodí do kroužku sólového zpěvu vedeným paní profesorkou Libuší Hrubou. V prosinci přichystali velmi pěknou třídní přehrávku. Sváteční i všední písničky našim uším lahodily. V pondělí děti dochází do kroužku anglického jazyka k paní Slukové. Malí se tu s jazykem teprve seznamují, velcí se v něm již zdokonalují. Jejich vystoupení na konci roku bývá také zajímavé. Všechny nabízené aktivity vycházejí z přirozených potřeb a zájmů dětí. Celoročně čerpáme náměty liturgicky zaměřené na konkrétní lidové tradice a zvyky. Nenásilnou formou v didaktických hrách si děti procvičují a upevňují také právě probírané učivo. Každý si může najít pro sebe tu činnost, která jej baví a přináší mu radost. V naší družince ale hlavně vládne vzájemná důvěra, všeobecná vstřícnost a tím následně každodenní pohoda. Úplně každý ví, že má šanci vyniknout. Ne ovšem tím, co má a jak vypadá, ale tím co umí a jak se chová. Společně je nám tu všem jednoduše a obyčejně dobře. Lenka Zýková - vychovatelka


Mořinská škola

Názor z řad rodičů Jsem matka dvou dětí, společně s nimi a manželem žijeme na Mořině od roku 2005 a ráda se podělím o svoje zkušenosti a názor na zdejší MŠ či ZŠ. Umístit naši starší dceru do zdejší MŠ jsme se rozhodli především proto, že je školka přímo v obci a navíc nedaleko našeho pracoviště, že jsme na ni měli dobré reference ve smyslu pohodové až rodinné atmosféry spojené s činorodými aktivitami (což se nám následně potvrdilo) a také z důvodu navazující školní docházky v již pro dítě známém kolektivu. Kladně hodnotím především pestrou náplň činnosti, spousta tvořivých aktivit, dostatek pohybu a třeba dnes již ne tolik běžné praktické seznamování dětí s lidovými tradicemi. I proto po 3 letech v místní MŠ pouze vystřídalo svou sestru i naše druhé dítě. Naše spokojenost s MŠ byla hlavním důvodem nástupu dcery i do mořinské ZŠ. Zde sice ohlasy z našeho okolí nebyly tak jednoznačné, ale podstatné organizační změny těsně před nástupem dcery do první třídy odstranily i naše drobné pochybnosti. Po dvou a půl letech docházky našeho dítěte na místní ZŠ, jsme spokojeni nejen my rodiče, ale především naše Věruška, což je pro nás velmi důležité. Hodnotit, zda je látka daného předmětu probraná dříve či později než na jiné škole, mi přijde nepodstatné a stejně tak polemiky na téma „proč to ještě neumí, když …..“. Můj názor je, že učitel se může „na hlavu postavit“, ale úroveň znalostí žáka je pak stejně vždy závislá na souhře více faktorů – ochotě malého dítěte přijímat informace, na aktivním přístupu rodičů, na tom kolik času mu v případě potřeby věnují, samozřejmě hodně záleží na přístupu a odbornosti samotného pedagoga, ale i na klima, které ve škole vládne. A myslím si, že právě kamarádské a klidné prostředí na ZŠ Mořina dětem pomáhá snáze překonávat pozvolný přechod od hraní si k opravdovému učení, což například v případě naší dcery není vůbec jednoduchý proces, o tom se dennodenně přesvědčuji na vlastní kůži. Navíc nám jako značně sportovní rodině plně vyhovuje také obdobné zaměření této školy, chválím možnost účasti na zimní a letní „Školandě“ a dobře navazující práci školní družiny. Zároveň oceňuji snahu vedení ZŠ a obce rozšířit školní docházku na Mořině o 5. ročník, aby zde děti mohly dokončit celý 1. stupeň ZŠ. Držím jim palce, aby se jim to dle plánu během letošního roku povedlo. Děkuji všem učitelům za jejich úsilí a přeji pevné nervy po celý rok 2011. Věra Mašková

Cestička do školy vyšlapaná aneb ze školy v Praze na Mořinu Jak se tak stává, v životě člověka dochází v jeho průběhu ke změnám. Ať už jsou to změny pozitivní či negativní, jsou pro nás jistým přínosem. V našem případě šlo o změnu bydliště, která pro naši sedmiletou dceru Elišku znamenala i změnu základní školy. V případě nového bydlení si člověk přesný čas prostě nenaplánuje a tak došlo k situaci, kdy dcera nastupovala do druhé třídy základní školy Mořina až po rozběhnutí nového školního roku, tedy v listopadu roku 2010. V Praze jsme žili na klasickém sídlišti, základních škol bylo poblíž dost, tak si každý z rodičů mohl vybrat tu, o které usoudil, že jeho dítěti bude nejvíce vyhovovat. Myslíte, že je to výhra? Z vlastní


Mořinská škola

zkušenosti mohu říci, že nezáleží na kvantitě škol, tedy jejich množství, ale hlavně na kvalitě a ta se i v Praze někdy těžce hledá. Možná právě proto, že je to velkoměsto, kde jsou rodiče rádi, že umístí potomka do blízké školy a ostatní neřeší. Eliška měla školu na sídlišti Modřany, vzdálenou dvě stanice autobusem. V porovnání s Mořinou šlo o poměrně stejnou vzdálenost…ovšem velký rozdíl je v prostředí. Myslím, že každý ocení zdejší poklidnou ves, kde lidé mohou bez obav o život pustit děti na cestu do školy i samotné. To v případě Prahy, tedy přesně v našem případě možné nebylo, dceru od školy nedělila pouze vzdálenost, ale i čtyřproudová rušná silnice. Školní budova na pražském sídlišti je z pohledu dospělých i dětí veliká, a za sebe musím říci, že při její první návštěvě jsem váhala, který ze čtyř možných vchodů mám vlastně využít. Po čase se ale člověk i v bludišti začne orientovat a jak jsem již zde zmínila, důležitá je kvalita poskytovaných služeb. Se vzdělávacím programem jsme byli jako rodiče srozuměni a pravidelně informováni na třídních schůzkách, Elišce i nám vyhovoval. Jako nevýhodu ovšem musím zmínit vyšší počet žáků ve třídě, kdy je někdy složité se pak věnovat individuálně jednotlivcům. Na Mořině je velkou výhodou rodinný přístup, děti, rodiče i učitelé se znají, spolupracují. Jako výhodu vidím i spojení dvou tříd, první a druhé, třetí a čtvrté, kdy se děti naučí nejen naslouchat učiteli, ale také si vzájemně pomáhat, respektovat se. Školní prostory jsou alespoň z našeho pohledu báječné, člověk se neztratí! O dětech je přehled a tak není potřeba mít obavy. Velmi jsme ocenili i sportovní zaměření školních akcí, neboť vzdělání je důležité, ale stejně jako vědomosti k životu patří i pohyb! Ne nadarmo se říká: „ve zdravém těle, zdravý duch“. V neposlední řadě si myslím, že přátelské a otevřené prostředí, jaké vládne na základní škole Mořina, je pro děti velkým přínosem a v životě se jistě neztratí! Na závěr bych chtěla napsat, že vše je o lidech, jaké zařídíme dětem podmínky a jak k nim budeme přistupovat, se nám jednou vrátí. Myslím, že pro každého rodiče je jeho dítě nedocenitelný poklad, o který pečuje s láskou. A škola není o tom, aby za nás jako rodiče převzala zodpovědnost za výchovu. Ta správná cesta je, když se školní přístup a rodinná výchova doplňují, škola i rodiče spolupracují. Největší prospěch pak z tohoto mají především naše děti, naše budoucnost! Buďme k sobě laskaví, vycházejme si vstříc a pomáhejme dětem zvládnout jejich školní začátky, aby měly do života ten správný základ! Bc. Blanka Kozlíková

Porovnání malotřídní školy na Mořině Vážení, jako vystudovanému učiteli mi dovolte vyjádřit svůj názor na naši školu. Již na pedagogické fakultě jsme se rozdělili na ty, kteří budou učit v „továrnách na vzdělání“, a na ty, kteří propadli kouzlu malotřídky. Já jsem po vysoké škole nastoupil do „továrny“. Ale až nyní, kdy mé děti absolvovaly malotřídku, jsem se přesunul do druhého tábora. Mohu prohlásit s čistým svědomím, že malotřídka neochudí děti o nějaké údaje, poznatky ve vzdělání, protože by na děti nebyl čas. Naopak. Styl výuky, který se v malotřídce provozuje, vede děti k samostatnosti a učí děti, jak se učit. A to je podle mého to nejdůležitější. Nacpat do dětí vědomosti dokáže s větším či menším úspěchem každá škola, ale naučit malé děti se učit a mít zodpovědnost za svoje školní výsledky, to dokáže jenom malotřídka. Naše škola je toho zdárným příkladem, vidím to na svých dětech. Syn, který prošel naší malotřídkou, si úspěšně vede i na druhém stupni velké školy. Jsem velice potěšen, když se s ním nemusím


Mořinská škola

každý den učit, protože toto má již vycvičené z naší školy. Je to hlavě SAMOSTATNOST, kterou naše malotřídka pěstuje ve svých žácích. Jsem zastáncem názoru, že i malá dušička, prvňáček, 6leté dítě, je OSOBNOST, ke které se musí individuálně přistupovat a rozvíjet. A to v „továrnách“ neumí. Rodinný styl, přátelství, pohoda, jak to známe z naší školy, nelze nikde najít. Dcera, která ještě navštěvuje naši malotřídku, je osobnost. Osobnost, se kterou se musí pracovat, osobnost, která se musí akceptovat, musí se tvořit, opracovávat, a na to by nebyl ve velké škole čas a ani chuť. Jsem rád, že se tak u nás děje. Ve velké škole zařadí dítě do škatulky a hotovo, táhne se to s ním celých 9 let školní výuky. V malé škole má dítě šanci na rozvoj, individuální přístup, kterou velká škola nedokáže. Rychlejší a bystřejší dítě může poslouchat výuku o stupeň starších kamarádů a tyto informace, které zůstanou v hlavičce bystřejšího žáka, mu pomohou v individuálním rozvoji. A náš pedagogický sbor pod vedením Petra Sodomky je zárukou, že tento individuální rozvoj žáka povede ke komplexnímu rozvoji osobnosti dítěte. Každé dítě má svoje průšvihy, problémy a mně se nejvíc líbí, že se u nás toto řeší v rámci přátelské atmosféry, zavoláním na mobil, pohovořením na ulici, na zastávce a i problémovější dítě má možnost rozvoje, neboť má záruku přátelského, až rodinného přístupu. Učitelé se neschovávají za instituci, zvaná škola, ale kdykoliv jsou ochotni pomoci i v rámci mimoškolní aktivity. Vyhlášené školní aktivity – „školandy“, na které se děti i rodiče těší celý rok, nikde jinde nemají v takovém množství jako u nás. Zimní lyžařská i letní cyklistická škola v přírodě je vždy vrcholem všech mimoškolních aktivit, jako jsou výlety na kolech, výlety do štol atd. A tady se nejvíc projevuje spolupráce a kamarádství všech zúčastněných, rodičů i učitelů, kteří jsou schopni pro školní děti udělat spoustu věcí navíc, nehledě na svůj čas a peníze. A nezlobte se na mě, to na jiných školách není, neboť tam chybí ten duch naší školy, chuť a vůle udělat pro děti něco navíc, aby naše děti vzpomínaly v dobrém na naši malotřídku. Kde jinde se stane, když nejede autobus do velké školy díky sněhové kalamitě, aby dítě již absolvující druhý stupeň, se s radostí vracelo pozdravit své bývalé učitele a podívat se, jak to mladším kamarádům jde. To je podle mého ocenění správně nastaveného kurzu výuky a přístupu k dětem na naší škole. Mgr. Karel Landa


Mořinská škola

Ještě na závěr... Stejně jako mají různí lidé různý vkus, každému nechutná stejné jídlo a ne všichni poslouchají tutéž muziku, mohou se lišit i názory na jednotlivé školy. A je také dobře vědět, že školu dělají – alespoň v očích dětí - především učitelé. Na škole s dobrou pověstí může dítě narazit na učitelku, se kterou si, aniž třeba vědí proč, prostě „nesednou“, a už to může být pro malého prvňáka problém. A naopak na škole, jejíž pověst možná není zrovna špičková, může potkat pedagoga, se kterým se bude za čas loučit se slzami v očích a na kterého bude dlouho s láskou vzpomínat. Je ještě mnoho věcí, které bychom o naší škole mohli napsat. Třeba o cyklistických výletech s dětmi a rodiči, o „horolezeckém“ výcviku s opravdovými profesionály, o poznávací výpravě za spícími netopýry... Jenže to bychom místo Kurýra mohli psát román na pokračování. Pokud jste zde tedy nějakou informaci nenašli, je možné se podívat na školní web www.zsmorina.cz nebo se obrátit přímo na kohokoli z nás (kontakty na ředitele i ostatní pracovníky jsou na webu také). Budeme se snažit vám podat co nejobjektivnější informace. Vážení rodiče, vybrat pro své dítě tu nejvhodnější školu je zodpovědný úkol. Ať už se však rozhodnete jakkoli, přejeme vám, aby to byla volba správná a aby vaše děti jednou na první roky své školní docházky vzpomínaly jako na šťastné a spokojené období. A na úplný konec: Děkujeme všem, kdo se podíleli na tvorbě tohoto speciálu, za jejich práci a čas, který nám věnovali. Kolektiv mořinské základky …a kdybyste ještě chtěl něco vědět …

… tak se nebudu ptát vás, ale přímo ředitele naší školy !!

Mořinský kurýr – vychází jako občasník Obecního úřadu Mořina. Příspěvky možno doručit osobně, poštou nebo elektronicky na tyto kontakty: vydavatel OÚ Mořina, Mořina, 267 17, [email protected], fax: 257721597, nebo redaktoři Karel Fous, Mořina 186, 267 17, [email protected], nebo [email protected] , Bára Albrechtová, Mořina 160 , 267 17, [email protected], v Trněném Újezdě možno předat p. Magdě Hnátkové, [email protected] . V obci Mořinka k rukám starostky Kateřiny Smoterové [email protected]


Mořinská škola

ZÁPIS DO 1. TŘÍDY PRO ŠKOLNÍ ROK 2011/2012

ZŠ MOŘINA ZVEME BUDOUCÍ PRVŇÁČKY A JEJICH RODIČE K ZÁPISU STŘEDA 26. 1. 2011 14,00 – 17,00 HOD. NÁHRADNÍ TERMÍN: PO TELEFONICKÉ DOHODĚ INFORMACE NA TEL. Č. 257720409 S SEBOU SI PŘINESTE OBČANSKÝ PRŮKAZ A RODNÝ LIST DÍTĚTE

MOŘINSKÝ KURÝR SPECIÁL ZŠ

Recommend Documents