Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník
MODUL : MATERIÁLY Obor : Instalatér
Číslo oboru : 36-52-H/01 Rozsah : 66 hodin
TÉMATICKÝ PLÁN VYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU Časový rozvrh ZÁŘÍ
Tématický celek
I. Technické materiály,vlastnosti, druhy, zpracování Technické materiály – základní rozdělení Produkty vysoké pece Ocel Rozdělení ocelí Označování ocelí ŘÍJEN Neželezné kovy Měď, mosaz Nekovové materiály Základní vlastnosti nekovových materiálů Fyzikální vlastnosti Magnetické vlastnosti Chemické vlastnosti Mechanické vlastnosti LISTOPAD Technologické vlastnosti Protikorozní ochrana technických materiálů Druhy koroze PROSINEC Protikorozní ochrana kovových technických materiálů Ochrana konstrukční úpravou Ochrana úpravou korozivního prostředí Ochrana povlaky a vrstvy s kovy Ochrana povlaky a vrstvy s nekovy LEDEN Třídění nátěrových hmot Způsoby nanášení nátěrových hmot na kovové konstrukce Ostatní způsoby nanášení nátěrových hmot ÚNOR Plasty Výroba plastů Dělení polymerů Rozdělení plastů BŘEZEN Základní vlastnosti plastů Typy plastů používané pro rozvody DUBEN Typy plastů používané pro rozvody Další typy plastů Výhody plastů
1
Počet hodin
Číslo hodiny
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 1 2 1 1 1 3 3 2 3 1 1 2 2 2 3 3 4 1 2
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13-14 15-16 17 18-19 20 21 22 23-25 26-28 29-30 31-33 34 35 36-37 38-39 40-41 42-44 45-47 48-51 52 53-54
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník KVĚTEN
ČERVEN
I.
Stavební materiály – cihelné zdivo Beton Železobeton Předpjatý beton II zkoušení a certifikace materiálů a technologií ( 4 hodiny ) Druhy zkoušení Certifikace Opakováni
Technické materiály, vlastnosti, druhy,zpracování
2 3 1 1
55-56 57-59 60 61
2 1 2
62-63 64 65-66
( 62 hodin)
1. Hodina - ZÁŘÍ Technické materiály Základní rozdělení technických materiálů Technické materiály železné kovy 1.
neželezné kovy
nekovové materiály
Železné kovy Čisté železo se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách , kterým se říká rudy. Rudy se taví ve vysoké peci na surové železo. Surové železo nemá vhodné mechanické vlastnosti a proto je musíme upravovat. Ze surového železa se vyrábí ocel nebo litina . − Výroba surového železa a oceli Surové železo se vyrábí ve vysokých pecích redukcí železných rud působením paliva, struskotvorných přísad a vzduchu. Železné rudy jsou magnetovec (40-70% Fe), krevel (40-65% Fe), hnědel ( 28-45% Fe), ocelek (44-58% Fe), chamosit ( 35% Fe). Přidávají se i různé hutní odpady. Rudy se upravují drcením ( menší kousky ), pražením, spékáním( prach )…. Palivo dodává železu teplo nutné pro hutní proces, uhlík nebo oxid uhelnatý pro redukci rud, vytavenému železu potřebný uhlík. U nás se používá hutnický koks. Struskotvorné přísady mají za úkol nachytat na sebe nežádoucí látky a tím určovat složení surového železa. Používá se k tomu vápenec.. Vysoké pece pracují nepřetržitě pokud to vydrží jejich šamotová vyzdívka ( cca 10 let ). Zavážka se provádí po vrstvách rudavápenec.Průtavní doba je 8 až 12 hodin. Vzduch pro vysokou pec se do pece vhání pod tlakem při teplotě 800 – 900°C. Vzduch se ohřívá v Cowperových ohřívačích ( kauprech ).
2. hodina
2
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník Produkty vysoké pece jsou surové železo, tekutá struska a vysokopecní ( kychtový ) plyn. Surové železo se vypouští v intervalech 3 až 6 hodin. Surové železo obsahuje 3 až 4 % uhlíku a proto není kujné a lze jen slévat. Podle složení rozeznáváme surové železo ocelárenské ( výroba oceli ) a slévárenské ( výroba litiny ). Vysokopecní struska je tavenina rudné hlušiny a struskotvorných přísad. Kontinuálně vytéká z vysoké pece kde se rozpadá na písek. Slouží k výrobě některých druhů cementů, cihel atd. Vysokopecní plyn je cenné palivo. Používá se k předehřívání vzduchu, zbytek asi 60% plynu slouží k výrobě elektrické energie a jako topný plyn v ocelárnách, koksovnách aj. 3. hodina − Ocel Ocel je veškeré kujné železo , které obsahuje max. 2% uhlíku. Ocel se vyrábí oxidací ( spalováním ) přebytečného množství uhlíku a jiných prvků z tekutého surového železa a ocelového odpadu. Tato výroba se jmenuje zkujňování a probíhá ve zkujňovacích pecích. Výroba oceli v konvektorech probíhá tak, že se do tekutého surového železa dmýchá vzduch otvory ve dně konvektoru. Ocel vyrobená v konvektoru je nižší kvality, nedá se zde vyrobit slitinová ocel. Výroba oceli v martinských pecích probíhá tak, že surové železo s příměsí šrotu ( v jakémkoli poměru ) se přihřívá plamenem. Při tomto zkujňovacím procesu se odstraňují škodlivé příměsi. V martinských pecích se mohou vyrábět i ušlechtilé oceli. Výroba oceli v elektrických pecích probíhá tak, že mezi elektrodou a vsázkou se uzavírá elektrický oblouk. Základní surovinou je pevný ocelový odpad. Výroba je dražší než v martinských pecích, ale ocel je kvalitnější. Tyto pece slouží především k přetavování bez rafinace. Vyrobená ocel se odlévá do kovových forem zvaných kokily, v nichž tuhne na ingoty určené k dalšímu zpracování, nebo do pískových forem ve tvaru hotového výrobku v nichž tuhne na ocelové odlitky. 4. hodina Rozdělení ocelí Podle použití : − Konstrukční ( převážně uhlíkové ) max. 0,8% uhlíku, používané ve stavebnictví − Nástrojové ( převážně slitinové ) Ocel je vyrobena v tekutém stavu.
3
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník ocel uhlíkatá
slitinová
Vlastnosti uhlíkaté oceli jsou dány množstvím uhlíku, který je v ní obsažen. Vlastnosti slitinové oceli jsou dány prvky, které jsou přidávány do surové oceli.
5. Hodina Označování ocelí Oceli se dle ČSN dělí do tříd. Ve stavebnictví se používají třídy 10 a 11. Značka se skládá z třídy oceli, pevnosti v tahu v MPa a pořadové číslice . Např. 10 335 ocel třídy 10, min. pevnost v tahu 33 MPa, pořadová číslice 5. − Litina Litina obsahuje větší procento uhlíku než ocel (většinou okolo 3 %) Zpracovává se odléváním. litina bílá
šedá
legovaná
Šedá litina - je nejpoužívanější. Je to směs železa, uhlíku a křemíku. Zpracovává se odléváním. Bílá litina - je to sloučenina železa s uhlíkem. Její složení je velmi podobné šedé litině. Vlivem karbidu železa ( cementit ) je křehká, tvrdá a obrobitelná pouze broušením. Legovaná litina - požadované vlastnosti se dosahuje přidáním legovacích prvků ( odolnost proti korozi, žáruvzdornost ). Vzhledem k přítomnosti grafitu mají menší význam tyto přidané prvky než u oceli. 6. Hodina - ŘÍJEN 2.
Neželezné kovy neželezné kovy
4
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník lehké ρ < 5 kg/m3
těžké ρ > 5 kg/m3
lehké kovy – hliník, hořčík a jejich slitiny titan, berilium, peritium těžké kovy - olovo , měď a jejich slitiny 7. hodina Měď - vyrábí se z rud ( nejčastěji sulfidů ) - ruda se drtí, praží a vzniká tavenina sulfidů tzv. kamínek - kamínek se zbaví strusky ( hlušina ) a zpracuje se oxidací v konvektorech na černou měď ( obsahuje až 99% mědi ) - černá měď je křehká, rafinuje se elektrolyticky nebo hutnicky - zpracovává se hlavně tvářením ( teplota nad 650°C ), méně často odléváním ( odlitek je porézní, tekutý kov je hustý a špatně vyplňuje formu ) - obrábění je obtížné, protože se měď maže - odolává korozi povlakem z měděnky - dá se pájet na měkko ( kapilárně ) i na tvrdo nebo svařovat - používá se pro výrobu potrubí, tvarovek a slitin Mosaz - slitina mědi a zinku - jako konstrukční materiál se používají mosazi s obsahem více než 55% Cu 8. hodina 3.
Nekovové materiály Nekovové materiály Plasty
pryž pomocné látky sklo maziva keramika brusiva kůže těsnící hmoty textil dřevo Plasty - jsou makromolekulární látky, které svými vlastnostmi připomínají přírodní pryskyřice. Dělíme je na termoplasty, termosety (reaktoplasty) a elastomery. Ostatní materiály se nejčastěji uplatňují : - dřevo ( krovy, stropy ) - sklo ( okna, obklady ) - keramika ( obklady, dlažby ) - porcelán (umyvadla,pisoáry) - kamenina ( kanal. potrubí )
5
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
kůže ( manžety, těsnění ) pryž ( těsnění )
9. hodina Základní vlastnosti technických materiálů Vlastnosti dělíme : -
fyzikální vlastnosti chemické vlastnosti mechanické vlastnosti technologické vlastnosti Fyzikální vlastnosti
a) Hustota - ozn. ρ , jednotka kg/m3 , vzorec ρ = m/V - Hustota je dána poměrem hmotnosti m k objemu V homogenní látky při určité teplotě. Hustota skutečné látky je menší než hustota homogenní látky. Homogenní látka je taková, která má stejné vlastnosti ve všech směrech. Hustota různých kovů je v širokém rozmezí. Kovy se dělí na lehké a těžké. Nejlehčí kov je Mg (ρ=1,74kg/m3) a nejtěžší je iridium (ρ=22,5kg/m3) Hustoty některých kovů Hořčík Mg 1,74 kg/m3 Hliník Al 2,70 kg/m3 Zinek Zn 7,14 kg/m3 Železo Fe 7,80 kg/m3 Měď Cu 8,94 kg/m3 Olovo Pb 11,30 kg/m3 b) Teplota tání a tuhnutí - ozn. t , jednotka °C - Je taková teplota při níž látka mění své skupenství. Znalost této teploty je velmi důležitá pro slévárenství a svařování. Teploty tání a tuhnutí některých kovů Olovo Pb 327 °C Hliník Al 660 °C Zlato Au 1063 °C Měď Cu 1083 °C Nikl Ni 1455 °C Železo Fe 1538 °C 10. Hodina c) Délková a objemová roztažnost - Je to prodloužení/zkrácení délky nebo zvětšení/zmenšení objemu vlivem zvýšení/snížení teploty. Součinitel tepl. roztažnosti α (K-1), α = 1/T . Je to změna délky nebo objemu při změně teploty o jeden Kelvin. d) Tepelná vodivost
6
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
Je to schopnost přenášet tepelnou energii. Tepelná vodivost vyjadřuje kolik tepla Q (J) projde stěnou za 1 s je-li rozdíl teplot mezi vstupní a výstupní plochou stěny 1 K. Nejlepší vodič tepla je stříbro.
e) Elektrická vodivost - Je to schopnost vést el. proud. Podle vodivosti se materiály dělí na vodiče a nevodiče. Látky se speciálními vlastnostmi ( za určitých podmínek vedou el. proud ) se nazývají polovodiče. Nejlepším vodičem el. energie je stříbro. El.vodivost Stříbro Ag 1 Měď Cu 0,94 Hliník Al 0,55 Zinek Zn 0,27 Železo Fe 0,21 Olovo Pb 0,08 - Nejlepším izolantem by bylo vakuum. Největší vodivost mají čisté kovy. Příměsemi do nich vloženými se vodivost snižuje. Supravodivost je vlastnost některých kovů u kterých se při nízkých teplotách skokem sníží el. odpor. 11. Hodina f) Magnetické vlastnosti - Zjišťují se podle chování látek v magnetickém poli. Permeabilita μ=B/H udává vliv prostředí ve kterém mag. pole působí. Podle permeability dělíme látky na : - diamagnetické μ<1 (H, Cu, Ag, Au) Tyto látky nezvyšují účinek vnějšího magnet. pole. - feromagnetické μ>1 blízko k jedné (O,Al,Pt) Tyto látky nepatrně zvyšují intenzitu vnějšího magnet. pole. - feromagnetické μ je velmi vysoké (Fe,Ni,Ko) Dělí se : a) magneticky měkké – dají se snadno zmagnetizovat, ale rychle se odmagnetují b) magneticky tvrdé – nesnadno se magnetují, ale své vlastnosti si udrží. Vyrábí se z nich magnety. 12. hodina Chemické vlastnosti nejdůležitější chemickou vlastností kovů je koroze, oxidace. Oxidace je reakce při níž kov ztrácí elektrony. Chemická koroze – vytváření okují na kovech v plynné atmosféře za nízkých teplot (oxidace vzdušným kyslíkem ) a) Žáruvzdornost -
7
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník Schopnost látky odolávat opalu ( oxidace za vyšších teplot než 600°C ) b) Žárupevnost - Je to vlastnost , kterou musí mít materiál přenášející namáhání za vyšších teplot -
Vlastnosti materiálů se dají ovlivnit přidáním určitých speciálních prvků do slitin. 13. hodina Mechanické vlastnosti a) Pružnost - Je to vlastnost materiálu , který se působením napětí deformuje a po odstranění napětí se vrátí do původního stavu.
b) Pevnost Je charakterizována nejmenším napětím jehož je potřeba k rozdělení materiálu na dvě části. Dle způsobu namáhání dělíme pevnosti : - v tahu - v tlaku - v krutu - ve smyku ( střih ) - v tahu za ohybu c) Tvrdost - Je charakterizována odporem, který klade materiál proti vnikání cizího tělesa. 14. Hodina -LISTOPAD d) Tvárnost - Je to schopnost materiálu působením vnějších sil měnit v tuhém stavu bez porušení vzájemné polohy částí. e) Houževnatost - Rozdělení materiálu na dvě části vyžaduje práci, výrazem velikosti této práce je houževnatost opakem houževnatosti je křehkost. 15. Hodina Technologické vlastnosti
8
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník Jsou to vlastnosti materiálů zjišťované za předem dohodnutých podmínek ( stanovených normou ). a) Tvárnost - Materiál si zachová tvar daný působením vnějších sil i po jejich zániku. Zkoumá se za studena nebo za tepla. b) Svařitelnost - Schopnost vytvořit ze dvou částí jeden nerozebiratelný celek některým způsobem tavného, tlakového nebo jiného svařování. 16. hodina c) Slévatelnost - Je to označení pro soubor vlastností nutných k vytvoření dobrého odlitku ( tepelná vodivost, roztažnost, teplota tání a tuhnutí, viskozita …) d) Obrobitelnost - Je to schopnost materiálu měnit svůj tvar působením nástrojů (soustružením, frézováním, hoblováním ….). Závisí na tvrdosti a houževnatosti. e) Odolnost proti opotřebení - Opotřebení je nežádoucí oddělování částic materiálu ke kterému dochází na povrchu strojů, přístrojů, nářadí … 17. hodina Protikorozní ochrana technických materiálů Koroze kovů a slitin Koroze je rozrušování materiálu vzájemným působením materiálu a okolního prostředí. Účinky koroze se projevují změnami vlastností materiálu. Zhoršují se převážně mechanické vlastnosti, materiál křehne, praská mění se jeho tvar i rozměry. Na povrchu materiálu vznikají vrstvy korozivních splodin, které mají úplně jiné vlastnosti než materiál původní. 18. hodina Druhy koroze z hlediska vzhledu a) Rovnoměrná koroze ( celková ) - Napadá každé místo povrchu materiálu přibližně stejnou intenzitou. Na povrchu vzniká souvislá vrstva korozních splodin. Je-li tato vrstva celistvá potom pasivuje materiál (zastavuje korozi) – měď. Je-li tato vrstva porézní , snadno se oprýská, postupuje až rozruší celý materiál. 9
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník b) Nerovnoměrná koroze ( místní ) - Je nebezpečnější než celková, napadá materiál jen v určitých místech do různé hloubky. Projevuje se jako skvrnitá, důlková, bodová, strukturní ( mezikrystalická – působí jen na rozhraní krystalu ; selektivní – pouze některé fáze slitiny )
Celková koroze
Bodová koroze
Skvrnitá koroze
Důlkovací koroze
Mezikrystalická koroze
19. hodina c) Vnitřní koroze - Tento druh koroze je způsoben chemickými reakcemi materiálu s nevodivým prostředím. Například se slučují atomy kovů a atomy dusíku. Na povrchu materiálu vzniká vrstva oxidů. Je-li tato vrstva tenká a celistvá může chránit materiál před oxidací Al, Cu d) Elektrochemická koroze - Tento druh koroze probíhá v prostředí, které je podobné elektrolitům, roztokům solí, vodním roztokům kyselin a zásad. Toto prostředí obsahuje ionty, proto se na korozi může podílet i el. proud. Nejčastější případ je tzv. atmosférická koroze , vzniká při vlhkosti vzduchu více než 60% nebo pokud má materiál nižší teplotu než okolí a pokud na jeho povrchu kondenzuje vodní pára. e) Biologická koroze - Kovový materiál je rozrušován živými organizmy. Byly objeveny druhy brouků, které rozežírají olovo. 20. hodina Protikorozní ochrana kovových technických materiálů 10
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník Vhodně zvolená protikorozní ochrana může prodloužit až dvojnásobně životnost materiálu. Protikorozní ochrana vhodnou volbou materiálu se řídí těmito požadavky : a) Nespojovat elektrochemicky rozdílný materiál b) Pro agresivní materiál používáme materiál jedné struktury c) Korozivzdorný materiál volíme pouze tehdy, pokud by jiná protikorozní ochrana byla finančně náročná, obtížná nebo úplně nevhodná 21. Hodina - PROSINEC Ochrana konstrukční úpravou Při dotyku různých kovů, musí být ta část , která je z méně ušlechtilého kovu menší. Pro součásti pracující v agresivním prostředí je nutno předepisovat menší drsnost. V korozivním prostředí musí mít konstrukce hladký povrch, bez ostrých přechodů a míst kde by se mohl zhromažďovat korozivní činitel. Při volbě pájených spojů je nutno volit pájku stejného chemického složení jako je materiál. Neměli bychom umožnit nevhodným spojením materiálů vznik korozivního makročlánku. Musíme konstrukčně zabezpečit co nejmenší namáhání korozí ohrožených součástí. 22. hodina Ochrana úpravou korozního prostředí Agresivita korozního prostředí se snižuje : a) Odstraněním stimulátoru koroze ( korozivního činitele ) např. snížení vlhkosti vzduchu b) Přidáním inhibitoru koroze ( látky zpomalující korozi ) např. přidáním dusičnanů fosfátů nebo alkalizování vody vápnem. 23. hodina Ochranné povlaky a vrstvy s kovy 1) Pokovování ponorem do lázní z roztavených kovů - je to nejstarší způsob antikorozní ochrany. Ponorem se vytvářejí povlaky ze zinku, cínu a olova. Povrchově upravené předměty ( mořením nebo leštěním ) se ponořují do lázně z roztaveného kovu. Lázeň musí mít takové vlastnosti, aby se vytvořila tenká vrstva ze základního kovu a povlakového kovu. 2) Plátování - je to vytváření ochranné vrstvy přivařením, obléváním, připájením, naválcováním vrstvy houževnatého kovu na stávající materiál 24. hodina
11
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník 3) Žárové stříkání kovů ( metalizování, šopování ) - Je to vytváření kovového povlaku na kovech i nekovech. Nanášení ochranné kovové vrstvy se provádí stříkáním ze stříkací pistole. Stříkaný kov ohřeje základní materiál jen nepatrně a proto nedochází k poškození základního materiálu.
4) Pokovování amalgámem - je to zastaralý nehygienický způsob, který je velmi nákladný. Amalgám je sloučenina kovů a rtuti. Amalgám se nanese na výrobek a vypálí se. Při vypalování dochází k vypařování rtuti. 5) Pokovování difuzí - antikorozní vrstva vzniká difuzí ochranného kovu do součástí při ohřevu v ochranné atmosféře nebo ve vakuu. 25. hodina 6) Pokovování parami kovů ve vakuu - Kovové páry vznikají při vypařování kovů ve vysokém vakuu. Tyto páry kondenzují a srážejí se na chladném povrchu konstrukce. 7) Elektrochemické pokovování ( bez přívodu proudu ) - při ponoření kovu s nižším el. potenciálem do soli kovu s vyšším el. potenciálem nastane jeho vylučování a usazování na součásti 8) Galvanické pokovování - pokovované součásti se umístí do elektrolytu jako záporné elektrody (katody). Při průchodu stejnosměrného proudu se kov kladné elektrody (anody) rozpouští a vytváří souvislý povlak na katodě. Nevýhodou je různá tloušťka vrstev. Elektrolýzou vznikají na kovových součástech povlaky s čistých kovů a slitin. 26. hodina Ochranné povlaky a vrstvy z nekovů 1) Oxidace - v oxidačním prostředí ( v lázni ) se tvoří na povrchu součásti vrstvy oxidů, které chrání materiál před účinky slabých korozních činitelů a zlepšují jejich vlastnosti. Povrch získává černou, hnědou nebo modrou barvu. Chemickou oxidací se chrání výrobky 12
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník z mosazi ( černění ), z hliníku ( eloxování ). Povrchová vrstva eloxování má elektroizolační vlastnosti. 2) Chromátování - Pomocí chromátování se upravuje povrch ocelových nebo zinkových součástí ve vodním roztoku kyseliny chromové při teplotě 95°C. Na povrchu součásti vzniká tenká vrstva chromanů. 27. hodina 3) Fosfátování - tento způsob ochrany se používá pro ocel, hliník, mangan a zinek. Na povrchu součástí se vytváří krystalický povlak fosforečnanu. Tento povlak je porézní, dobře absorbuje mazací látky a nátěry. Pofosfátované nástroje získávají zvýšenou odolnost proti korozi, elektroizolační vlastnosti a prodlužuje se jejich životnost. 4) Difuzní sírování ( sulfinizace, sulfinitridování ) - tímto způsobem se zvyšuje odolnost proti korozi opotřebení a zadření a odolnost proti únavě. 5) Smaltování - používá se na povrchovou úpravu ocelových a litinových materiálů
28. hodina - LEDEN 6) Povlaky z nátěrových hmot - tento druh antikorozní úpravy je nejlevnější, zlepšuje elektrické vlastnosti a estetický vzhled. Většinou se provádí více vrstev. - Nátěr je tvořen : - základním povlakem ( tento povlak nejvíce ovlivňuje přilnavost a protikorozní ochranu ) - vrchním povlakem ( jeho největší funkce je zlepšení estetického vzhledu ) - před nanesením nátěru je někdy potřeba upravit podklad pro nátěr. Pokud je povrch nerovný, musíme ho upravit tmelením. Tmel se nanáší až na základní nátěr a po zaschnutí se přebrousí. Tmelová vrstva musí být tenká. - Složení nátěrových hmot : 1) Filmotvorné složky ( pojiva )- zapříčiňují vznik souvislé tenké odolné vrstvy
13
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník 2) Pigmentové složky ( barviva ) – jsou to nerozpustné práškové přísady vytvářející barevný odstín. 3) Plniva – jsou to přísady zabezpečující technologické vlastnosti nátěru ( přilnavost k podkladu ) 4) Rozpouštědla – jsou tvořeny organickými těkavými kapalinami, které rozpouští filmotvornou složku. 29. hodina 30. hodina
Třídění nátěrových hmot Druh nátěrové hmoty a její použití Složky nátěrové hmoty a vlastnosti dané povahou filmotvorné látky Laky Představují průhledné transparentní nátěrové hmoty, které jsou tvořeny filmotvornými látkami a rozpouštědly Barvy Obsahují velké množství pigmentu a často i plniva. Mají velkou krycí schopnost. Emaily Jsou vrchní nátěrové hmoty, mají hladký a lesklý povrch. Obsahují více filmotvorných látek a méně pigmentu. Olejové a fermežové nátěrové hmoty. Užívají Obsahují rostlinné oleje a látky urychlující se často jako základová barvy pro ocel. zasychání ( oxidy Pb, Mn, Zn ), zasychají 1 až 3 dny. Celulosové nátěrové hmoty. Jsou vhodné Filmotvornou složku tvoří nitroceluloza a zejména pro ochranu kovových součástí často obsahují změkčovadla, která zlepšují ( např. stříkání karoserií automobilů ). tažnost a pružnost. Zasychají 0,5 až 1 hodinu. Syntetické nátěrové hmoty. Vytvářejí nátěry Tvorbu filmu podmiňuje syntetická odolné proti povětrnostním vlivům, vlhkosti a pryskyřice a mohou obsahovat také zvýšené teplotě. změkčovadla. Doba zasychání je ovlivňována výškou působící teploty. Lihové nátěrové hmoty. Tvoří většinou Představují roztoky přírodních ( šelak a izolační vrstvy, neodolávají povětrnostním kalafuna ) a syntetických pryskyřic v lihu. vlivům. Používají se např. pro nátěry Rychle zasychají. slévárenských modelů. Chlorkaučukové nátěrové hmoty. Jsou vhodné Filmotvornou složku tvoří chlorovaný pro nátěry kovových konstrukcí, vodních přírodní kaučuk. Jsou nehořlavé a chemicky staveb a konstrukcí v chemickém průmyslu. stálé. Asfaltové nátěrové hmoty. Používají se pro Film je tvořen asfaltem, tj. uhlovodíky nátěry betonů ( vodní nádrže ), dřeva a pro s vysokým obsahem C, olejem a kovové konstrukce uložené ve vodě. rozpouštědlem. Emulzní nátěrové hmoty. Jsou vhodné Filmotvorné složky tvoří emulzi ve vodě. k ochraně porézních materiálů. 31. Hodina 32. Hodina 14
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník 33. hodina Způsoby nanášení nátěrových hmot na kovové konstrukce Způsob nanášení Princip Použití Ručně štětcem Neproduktivní způsob Ochrana na nepřístupných vyžadující zručnost. Ztráty místech a nátěry rozměrných nátěrových hmot jsou konstrukcí např. stožárů. nepatrné. Ruční stříkání stlačeným Nátěrová hmota přiváděná vzduchem pneumatickou z nádobky stříkací pistole je pistolí vrhána na předmět stlačeným vzduchem. Stříká se v kabině s odsávacím zařízením. Produktivita nanášení je vysoká, ale ztráty prostřikem jsou vyšší než 50% Ruční stříkání bezvzduchové Píst vysokotlakého čerpadla vibrační pistolí umístěného v pistoli vibruje účinkem střídavého el. proudu ( součástí pistole je také elektromagnet s feromagnetikem odkud je pohyb přenášen na píst ) a tím je vytvářen potřebný podtlak a přetlak pro nasávání a výtlak nátěrové hmoty. Tento bezvzduchový způsob stříkání je významný velkou úsporou nátěrové hmoty. Automatické a Automatizace nanášení hmot Tvorba nátěrů při sériové poloautomatické stříkání zvyšuje produktivitu a snižuje výrobě. pneumatickou a vibrační ztráty prostřikem. Stříkané pistolí předměty se pohybují na pásovém dopravníku nebo rotujícím stole a souvisle ( synchronizovaně ) s jejich pohybem jsou otvírány a uzavírány trysky pistole. Stříkání nátěrových hmot za Nátěrová hmota ohřátá Pro větší tloušťky povlaků horka elektrickým odporovým např. při výrobě reproduktorů. tělesem instalovaným u pistole je vrhána ohřátým stlačeným vzduchem na povrch stříkaného předmětu. Získává se dvojnásobná tloušťka povlaku s vyšší přilnavostí za nižší spotřeby ředidla, nátěr rychle zasychá. Stříkání nátěrových hmot Je to nejproduktivnější způsob Pro nátěry syntetických a
15
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník v elektrostatickém poli
nanášení nátěrových hmot a ztráty prostřikem jsou zanedbatelné. Stříkané předměty zavěšené na vysutém dopravníku procházejí prostorem jenž je z obou stran obklopen výbojovými elektrodami (tenkými dráty) s napětím až 100000 V. Uzemněné předměty představují anody. Mezi katodami a anodami vzniká silné elektrostatické pole, do kterého jsou dopravovány nátěrové hmoty pistolí, nebo atomizátorem tj. rotující nádobkou do níž se plynule přivádí hmota odstřikovaná odstředivými silami působením elektrostatického pole. Hrana atomizátoru a odletující kapičky hmoty působí jako katody ( výbojové elektrody ). Předměty se pohybují kolem atomizátoru ve funkci anod. Kapičky se záporným nábojem se usazují po celém povrchu stříkaného předmětu, který má kladný náboj. Nanášení nátěrových hmot Předměty zavěšené na ponorem ( namáčením ) dopravníku se ponořují a pomalu vynořují z tekuté nátěrové hmoty. Přebytečná hmota se odstraňuje elektrostaticky ( průchodem součástí elektrostatickým polem ). Proces lze snadno mechanizovat i automatizovat a ztráty nátěrové hmoty jsou nepatrné. Podstatně se však zvyšuje potřeba ředidla a povrch předmětů nesmí být složitě členitý.
jiných hmot, které neobsahují vodivý pigment, např. práškový Al, jenž by mohl podmínit vznik zkratu. Tento způsob nanášení je vhodný zejména pro hromadnou výrobu ( radiátory ).
Pro nanášení syntetických a asfaltových hmot a pro tvarově jednoduché součásti např. statorové kostry elektromotorů, pouzdra šoupátek.
34. hodina Ostatní způsoby nanášení nátěrových hmot -
Polévání a vylévání dutin předmětů i vnějších ploch
16
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník Protahování a stírání při tvorbě nátěrů drátů, tyčí, kabelů a trubek (natírané předměty procházejí plstěnou vložkou ponořenou v nátěrové hmotě ). - Navalování a válcování nátěrových hmot na velké rovné hladké plochy. - Nanášení nátěrových hmot, umístěných v rotujícím bubnu nebo zvonu, na drobné předměty při sériové a hromadné výrobě. -
35. Hodina - ÚNOR Plasty Jsou to makromolekulární látky získávané chemickou přeměnou přírodních látek nebo syntetických a organických sloučenin. Syntéza - výstavba chemických sloučenin. Organické látky - čisté nekovy, které se vyskytují v přírodě (dřevo,zemní plyn, ropa ) Anorganické látky – jsou to sloučeniny kovů a nekovů ( minerály ) Základními stavebními látkami plastů jsou uhlík a vodík.
Suroviny pro výrobu plastů
Nejdůležitější jsou ropa a zemní plyn. Napřed se získává v rafinerii surový benzin a petrolej. Surový benzín se tepelným procesem ( CRACK proces ) rozdělí na různé sloučeniny uhlíku a vodíku ( uhlovodíky ).
Ethylen C2H4 H
Buten C4H8
H
H H
H
H
C = C
C=C= C=C
H
H H
H
H
H
36. hodina Výroba plastů U monomerů ( základní stavební jednotka ) se poruší dvojná vazba mezi uhlíky a pomocí ní se vážou jednotlivé monomery k sobě.
17
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník Ethylen C2H4 H H
H H
H
H
polymerace C = C
-C - C- C-Cenergie + katalyzátory
H
H
H H
H
H
37. hodina Pro výrobu plastů se používají tři procesy : 1.
Polymerizace - Slučují se jednoduché molekuly do mnohonásobných molekul. Výsledná molekulová hmotnost je násobkem původní molekulové hmotnosti monomeru. Tímto způsobem se vyrábí polyethylen a polypropylen.
2.
Polykondenzace - Je to chemická reakce, kde z velkého počtu molekul několika nízkomolekulárních látek vzniká nová látka, která má vysokou molekulovou hmotnost a zároveň se odštěpuje nízkomolekulární látka ( voda, sirovodík, alkohol..). Tímto způsobem se vyrábí fenolformaldehydové pryskyřice ( více druhů monomerů ).
3.
Polyadice - Je to určitá forma polymerizace ( nedokonalá polymerizace ). Jeden monomer obsahuje dvojnou vazbu a jeden funkční skupiny ( seskupení atomů umožňujících připojení na dvojnou vazbu ). Tímto způsobem se vyrábí polykarbonát.
38. hodina Dělení polymerů 1.
Homopolymery - Je to makromolekulární řetězec, který se skládá se stále stejných a pravidelně se opakujících monomerů.
2.
Kopolymery
18
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
Na základní řetězec jsou navázány jednotky jiného druhu monomeru.
39. hodina Dělení polymerů z hlediska prostorového uspořádání molekul 1.
Lineární - Homopolymer propylenu CH – CH2 - CH – CH2 - CH CH3
2.
CH3
CH3
Rozvětvené - Kopolymer ethylenu a propylenu
-
CH – CH2 – CH2 – CH2 – CH2 – CH2 - CH – CH2 – CH2 – CH3
CH3
40. hodina Rozdělení plastů 1.
Termoplasty - Jsou tvořeny z vláknitých molekul, molekuly jsou v neuspořádané poloze ( amorfní ) nebo v poloze částečně uspořádané. 19
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník
amorfní
částečně uspořádané
Tyto struktury zásadně ovlivňují vlastnosti plastů ( amorfní struktura – tvrdé a křehké plasty, částečně uspořádaná struktura – ohebné a houževnaté plasty ). - Termoplasty se dají působením tepla tvarovat. Vyrábějí se vytlačováním ( extruze ), vstřikováním, vyfukováním. - Termoplasty dělíme : 1) Polyolefíny ( PE, PP, PB ) 2) Vinilchloridy ( PVC, C-PVC ) 3) Styroly ( PS ) -
41. hodina 2.
Termosety ( Duroplasty ) - Jsou to polymery, které obsahují reaktivní skupinu. Při zatížení teplotou tají, ale vytvářejí sítě propojené velmi silnými vazbami. Tento proces je nevratný ( nedají se tvarovat ani svařovat ). Patří sem pryskyřice ( epoxidová, polyesterová ). Zvláštní výjimkou jsou TERMOELASTY – původně termoplasty, ale jejich molekuly mají mezi sebou spoje. Makromolekula je prostorová, ale méně hustá než u termosetů, mají vlastnosti obou skupin ( ohebnost – termoplasty , nedají se svařovat – termosety ). Hlavní představitel je síťovaný polyethylen ( PEX ).
3.
Elastomery - Vytváří prostorovou síť méně pevnou a méně hustou než termosety, při zatěžování se deformují a pak se vrací do původní polohy, nedají se svařovat ani tvarovat.Syntetický kaučuk je guma.
42. hodina-BŘEZEN Základní vlastnosti plastů 1.
Teplotní odolnost - Tato vlastnost charakterizuje odolnost plastu do určité teplotní hranice, pak polymer taje a měkne beze změny struktury. Při dalším zvyšování teploty dochází ke změnám mechanicko –
20
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník fyzikálních vlastností až k úplné degradaci plastu. Při vysokých teplotách dochází k nevratným termooxidačním dějům kapalné fáze. Běžné typy polymerů jsou chráněny termooxidačními stabilizátory. 2.
Povětrnostní odolnost, stárnutí - Jsou to pomalé děje, které vznikají působením kyslíku, UV záření a teploty.
43. Hodina 3.
Korozní odolnost - Koroze plastů je změna složení a vlastností způsobená vnějšími fyzikálními a chemickými vlivy. Korozní odolnost je závislá na strukturním řetězci polymerů. Ke korozi dochází při styku kovu a plastu ( měď, kobalt ). Koroze plastu se projevuje mikrotrhlinkami. Kopolymery jsou odolnější vůči korozi než homopolymery.
4.
Hořlavost - U plastů bývá hořlavost dost vysoká. PVC může být i samozhášivé, ale při hoření se uvolňuje chlorovodík. - PP, PE, PB – dají se likvidovat spalováním, při hoření neuvolňují jedovaté plyny. - Do plastů se při výrobě přidávají retardéry hoření.
44. hodina 5.
Nasákavost - U plastů je velmi nízká, nemusíme s ní počítat.
6.
Elektrická vodivost - Plasty jsou nevodivé ( izolanty ). Nepříjemná vlastnost je vznik statické elektřiny. Na dopravu výbušných materiálů se musí používat specielně upravené plasty.
7.
Tepelná vodivost - Je velmi nízká, ale přesto musíme plasty tepelně izolovat.
8.
Teplotní roztažnost - Je mnohonásobně vyšší než u oceli a proto ji musíme při návrhu potrubní sítě respektovat.
45. hodina
21
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník Typy plastů používané pro rozvody 1. Nízkohustotní polyethylen LDPE, rPE - má dobrou houževnatost i při nízkých teplotách ( -40°C ) - teplotní beztlaková odolnost je do 60°C - má nižší odolnost proti korozi a nižší pevnost v tahu a ohybu - v zahraničí se téměř nepoužívá, u nás se používá pro venkovní rozvody studené vody a zavlažování - tento materiál se nedá lepit - spojuje se svařováním nebo mechanickými spojkami 2. Vysokohustotní polyethylen HDPE, iPE - má vysokou pevnost v tahu, vyšší modul pružnosti a korozní odolnost než LDPE - má velmi dobrou houževnatost při nízkých teplotách ( až –40°C ) - teplotní beztlaková odolnost je 80°C - používá se pro rozvod plynu, kanalizace a zásobovací vodovodní řady - tento materiál se nedá lepit - spojuje se svařováním nebo mechanickými spojkami 46. hodina 3. Středně hustotní polyethylen MDPE - má podobné vlastnosti jako HDPE, pouze má nižší hustotu - je nevýhodný pro teplá media - tlaková teplotní odolnost je +30°C - používá se pro rozvod kanalizace a hlavně pro plyn 4. Síťovaný polyethylen PE-X, VPE - výchozí materiál je HDPE - speciálními chemickými nebo fyzikálními úpravami dochází k příčnému zesíťování molekulových řetězců - má velmi dobré mechanické vlastnosti - je odolný proti šíření trhlin - má vysokou houževnatost a vysokou odolnost v tlaku při vysokých teplotách - teplotní beztlaková odolnost je 100°C - nedá se svařovat ani lepit - spojuje se pomocí mechanických spojek - používá se na rozvod TUV a ve vytápění 47. hodina 5. Polypropylen homopolymer ( typ 1 ) PP-H, PP-1 - je značně tužší než polyethylen - špatně se ohýbá
22
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
při nižších teplotách než +5°C křehne a mohou vznikat mikrotrhliny beztlaková teplotní odolnost je 93 °C nesnáší tlakové zatížení nad +40 °C spojuje se svařováním nebo mechanickými spojkami v některých případech se svařuje pomocí infračervených paprsků používá se pro rozvody plynu a studené vody
6. Polypropylen blokový kopolymer ( typ 2 ) PP-B, PP-C,PP-2 - obsahuje 20 – 30 % ethylenové složky - tato složka mu dodává mnohem větší ohebnost a houževnatost než je u typu 1 při nízkých teplotách ( až –20°C ) - beztlaková teplotní odolnost je 75 °C až 90 °C - používá se na vnitřní kanalizaci, dopravu tlakové studené vody a dá se použít na podlahové vytápění - spojuje se svařováním nebo mechanickými spojkami 48. hodina- DUBEN 7. Polypropylen statistický (Random ) kopolymer (typ 3 ) PP-R,PP-3, PPRC, PPCR - tento typ byl vyvinut pro použití v sanitární technice - houževnatost se pohybuje někde mezi typem 1 a 2 - beztlaková teplotní odolnost je přes 100°C - používá se pro dopravu teplé a studené vody, pro podlahové a ústřední vytápění - spojuje se svařováním a mechanickými spojkami 8. Polybuten (polybutilen ) PB - je nejmladší z používaných plastů - je velmi ohebný a má velkou molekulovou hmotnost - křehne při –18 °C - beztlaková teplotní odolnost je přes 100°C - i při tlakovém zatížení si při teplotě 95 °C zachovává dobré mechanické vlastnosti - polybutenové potrubí má i při vyšších tlakových řadách menší tloušťku stěny než ostatní polyolefíny - používá se pro rozvod topné vody, pro dálkové rozvody teplé vody a pro rozvod vnitřního vodovodu - spojuje se svařováním nebo mechanickými spojkami 49. hodina 9. Neměkčený ( tvrdý ) polyvinylchlorid PVC, PVC - U - je to nejdéle používané plastové potrubí - používá se pro venkovní a vnitřní rozvody studené vody a pro venkovní a vnitřní kanalizaci
23
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
obsah chloru v materiálu je přes 50%, proto je obtížná recyklace potrubí beztlaková teplotní odolnost je do 40°C je velmi křehký a má vysokou tvrdost má malou odolnost vůči stárnutí pro venkovní aplikace musí být velmi dobře stabilizován spojuje se lepením nebo mechanicky ( O – kroužky )
10. Chlórovaný polyvinylchlorid PVC-C, C-PVC - tento materiál vychází z PVC, ale má zhruba 67% chlóru - dá se použít i na dopravu teplé vody - teplotní beztlaková odolnost je přes 100°C - jednotliví výrobci se dost liší množstvím přísad a tedy i mechanickými vlastnostmi výrobku, proto se doporučuje používat pouze jeden systém jednoho výrobce a nekombinovat jednotlivé systémy - spojuje se lepením 50. hodina 11. Polyvinilidenfluorid PVDF - je to velmi dobře zpracovatelný plast - má velmi dobrou mechanickou i chemickou odolnost i při vysokých teplotách - je to homopolymer zpracovaný bez jakýchkoliv přísad - dá se použít v rozmezích teplot – 40 °C až +140°C - odolává UV záření - má vysokou odolnost vůči stárnutí - používá se v chemickém průmyslu, v jaderném průmyslu nebo v potravinářství - je velmi drahý - spojuje se svařováním, infračervenými paprsky nebo mechanickými spojkami 12. Térpolymer akrylonitril-butadien-styren ABS - základní strukturní řetězec je tvořen z butadienstyrenového kaučuku - kaučuk dodává materiálu pružnost a houževnatost - díky kaučuku nelze téměř materiál stabilizovat před účinky UV záření - materiál dobře tlumí hluk - používá se na domovní rozvody kanalizace - spojuje se na O-kroužky - dá se svařovat i lepit - v některých případech se dá galvanicky pokovovat a používá se místo výrobků z pokovené mosazi ( výtokové armatury ) 51. hodina 24
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník 13. Polyesterová pryskyřice plněná skelnými vlákny GRP, GFK, GF-UP - tento materiál patří mezi termosety - jako jediný z plastů je tvrzený skelnými vlákny - vlivem toho má vysokou tepelnou odolnost a nízkou roztažnost - má vysokou pevnost - jeho vlastnosti se mění podle typu použitých vláken - používá se pro větší profily vodovodních přivaděčů nebo kanalizačních sběračů - vyrábí se do profilu 2,5m - spojuje se slaminováním nebo mechanickými spojkami s těsnícími kroužky
52. hodina Další typy plastů Kromě základních typů ( 13 ) se používají plasty specielně upravené pro určité použití ( nehořlavý polypropylen pro odpadní a průmyslová potrubí, nebo kopolymer polyethylenokten pro podlahové vytápění ) . Tyto druhy plastů se používají spíš v cizině. Použití jednotlivých typů plastů Oblast použití Druh materiálu Venkovní vodovody, studená voda HDPE, LDPE, PVC, GRP Venkovní rozvody teplé vody PP-R, PB, PEX, PVC-C Venkovní kanalizace PVC, HDPE, PP-B, GRP Venkovní plynovody HDPE, MDPE Vnitřní vodovody, studená voda PP-R, PP-B, PP-H, LDPE, HDPE, PEX, PB, PVC, PVC-C Vnitřní rozvody teplé vody PP-R, PEX, PB,PVC-C Vnitřní kanalizace PVC, HDPE, PP-B, ABS, (PVC+ABS) Podlahové vytápění PP-R, PP-B, PEX, PB Ústřední vytápění PEX, PB, PP-R, PVC-C Parní rozvody do +140°C PVDF Rozvody v chemickém průmyslu PVC, HDPE, PP-H, PP-B, ABS, PVDF, GRP Rozvody v potravinářském PP-H, PP-B, PVDF, PVC, průmyslu HDPE Závlahy v zemědělství LDPE, HDPE
25
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník 53. hodina Výhody plastů z hlediska uživatele -
hygienická nezávadnost dlouhá životnost odolnost proti korozi odolnost proti zarůstání ( inkrustaci ) malá hydraulická drsnost možnost vyšší rychlosti proudění vody v potrubí malá tepelná vodivost minimální šíření hluku v potrubí vzhledem k dlouhodobé životnosti lze vést potrubí konstrukcemi kratší doba výstavby vzhledem k rychlejší montáži
54. hodina Výhody plastů z hlediska montáže -
malá hmotnost snadná manipulace snadná a rychlá montáž možnost výroby trubek v různých délkách ohebnost trubek houževnatost za nízkých teplot Výhody plastů z hlediska výroby a ekologie
-
podstatně nižší energetická náročnost výroby plastů než oceli odpad z plastů je recyklovatelný, nebo se dá spálit
55. hodina- KVĚTEN Stavební materiály 1.
Cihelné výrobky - Dají se použít na všechny typy konstrukcí. Spojují se pomocí malt a tmelů. - Výroba cihelných výrobků : - Natěží se cihlářská hlína - Upraví se její vlastnosti - Upravená hlína se vloží do lisu - Z lisu vychází výrobek, který má už svůj finální tvar - Výrobky se dávají do sušárny - Po vysušení se výrobky dávají vypálit
26
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
Po vypálení se výrobky paletizují a odvážejí na stavbu
56. Hodina -
Skladba a použití cihelného zdiva - Při zdění vytváříme průběžné vodorovné spáry ( ložné ) a neprůběžné svislé spáry ( styčné ). - Cihly se mají přesahovat min. o 1/4 cihly, bloky a tvárnice min. o 100 mm. - Při provádění otvorů širších než 300mm musíme použít překlad. - Při provádění drážek musíme dbát na to aby nedošlo k přílišnému zeslabení konstrukce
57. hodina 2.
Beton 1) Prostý beton - Tento beton neobsahuje výztuž ( armaturu ) - Prostý beton se skládá : - Plnivo ( štěrkopísek, 2000 až 2200 kg/m3 ) - Pojivo ( cement 300 kg/m3 ) - Voda (150 kg/m3 ) - Plastifikátory ( upravují vlastnosti betonu ) − Použití prostého betonu : - Při větší zrnitosti kameniva se používá na základy u lehčích staveb - Při zrnitostech 4 až 16 se používá jako podkladní beton - Při zrnitosti 0 až 4 se používá na potěry
58. hodina − Vodní součinitel : - Je to poměr vody a cementu v betonové směsi. Minimální množství vody potřebné ke zrání betonu se nazývá záměsová voda. Proto abychom byli schopni zpracovat betonovou směs musíme do ní dát více vody než jen záměsovou, až na hodnotu vodního součinitele. − Zrání betonové směsi :
27
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
Beton k zrání potřebuje vodu a teplo. Beton je schopen si sám vytvořit dostatečné množství tepla. Teplo vzniká při chemické reakci vody a cementu. Říkáme mu hydratační teplo.
59. hodina − Ukládání betonové směsi : - Betonová směs se ukládá do bednění. Při ukládání je nutno dbát na to aby nedošlo k rozmíšení betonové směsi. Po uložení do bednění je třeba beton zhutnit. K hutnění se používají příložné nebo ponorné vibrátory.
60. hodina 2) Železobeton Skládá se z betonu a výztuže. Beton přenáší tlakové namáhání a výztuž tahové namáhání. - Druhy výztuží : - Hlavní nosná výztuž – přenáší zatížení konstrukce - Konstrukční výztuž – je v železobetonových prvcích pouze z konstrukčních důvodů ( drží tvar prvku, kvůli smršťování betonu, z důvodů daných normou ). Tato výztuž není nosná. -
61. hodina 3) Předpjatý beton
-
Dělí se : − Předem předpjaté konstrukce – předpínací výztuž se napne před betonáží, po zatvrdnutí betonu se uvolní. − Dodatečně předpjaté konstrukce – při betonáži se do prvku zabetonuje plastová trubka. Po zatvrdnutí betonu se trubkou protáhne předpínací kabel, na jedné straně se upevní kotva, předepne se a na druhou stranu se upevní kotva.
28
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
Na předpjaté konstrukce se používají vysokopevnostní betony a předpínací kabely. Předpjaté konstrukce se používají na stropní panely, vazníky, mosty.
62. Hodina – ČERVEN
II.
Zkoušení, certifikace materiálů a technologií ( 4 hodiny ) Zkoušení a certifikace Druhy zkoušek : 1. Destruktivní - zkoušky jsou prováděny v laboratoři - vzorek se při zkoušce zničí - zkouší se všechny zabudované materiály - provádí se zkoušky - na tah ( ocel ) - na tlak ( beton - kostky ) - na tah za ohybu ( železobeton – konkrétní výrobky, hranolky ) 63. hodina 2. -
Nedestruktivní zkoušky se provádí přímo na stavbě zkoumaný prvek se při zkoušce nezničí některé zkoušky : - Schmidtovým kladívkem ( pevnost betonu ) - Rentgenovými paprsky ( umístění a profil výztuže )
64. hodina Certifikace -
-
-
Všechny materiály a technologie, které jsou na stavbě použity musí být certifikovány Českou státní zkušebnou, nebo musí mít alespoň prohlášení o shodě Pokud nakoupím materiál v obchodě tak si musím ověřit jestli je schválen pro použití v naší republice Pokud použiji na stavbě materiál který nemá certifikaci pro provoz v naší republice vystavuji se nebezpečí, že při reklamačním řízení bude odstranění a nahrazení materiálu účtován z mých nákladů Veškeré certifikáty a prohlášení o shodě musí firma předat investorovi, který je předkládá u kolaudačního řízení
29
Modul učiva :Materiály obor Instalatér 1.ročník -
-
Pokud budu na stavbě provádět různé technologie , musím mít osvědčení o tom že je provádět smím ( svářečský průkaz, firemní osvědčení…) Pokud na stavbě firma provádí monolitické konstrukce, musí zabezpečit a doložit kvalitu materiálu zkouškou a zkušebním protokolem
65. Hodina 66. Hodina Opakování
30
