Modrý program Program Občanské demokratické strany pro oblast životního prostředí pro období 2006 – 2010 Stínový ministr Bedřich Moldan s kompetenčním týmem
2. Zaměřit se na klíčové problémy 2.1. Znečištění ovzduší přímo poškozuje zdraví .................................................... 3 2.2. Pomalé a příliš nákladné zlepšování čistoty vody ........................................ 4,5 2.3. Riziko nebezpečných chemických látek, havárií a živelních pohrom ............... 6 2.4. Tuhé odpady jsou stále vážným problémem .................................................. 7
3. Hledat soulad ochrany prostředí s hospodářským rozvojem 3.1. Dosažení dvojího zisku ................................................................................. 9 3.2. Věda a moderní technologie dostatečně nepomáhají .............................. 9,10 3.3. Využití dobrovolných aktivit podniků .......................................................... 10 3.4. Problémy české energetiky .................................................................... 10,11 3.5. Doprava je zdrojem mimořádné zátěže prostředí ........................................ 11
4. Harmonický rozvoj krajiny 4.1. Chceme zachovat krásu české krajiny ......................................................... 13 4.2. Úloha ochrany přírody ................................................................................ 14 4.3. Účinná sanace starých ekologických zátěží .................................................. 15
5. Od konfliktů a konfrontací ke spolupráci 5.1. Veřejná správa nefunguje dobře ................................................................. 17 5.2. Co znamená environmentální demokracie .................................................. 18
6. Máme na ochranu prostředí dost peněz? 6.1. Vláda neumí mobilizovat zdroje .................................................................. 21 6.2. Užívá vláda prostředků efektivně?............................................................... 23
7. Česká republika v Evropské unii a ve světě 7.1. Ve službách Bruselu? .................................................................................. 25 7.2. Česká republika – člen světového společenství ............................................ 25
8. Potřeba přehledného právního rámce 8.1. Potřeba důkladné revize zákonů na ochranu prostředí ................................ 27 8.2. Kodex práva životního prostředí.................................................................. 27
9. Závěr: Hlavní cíle politiky ODS................................................................ 29
Obsah
1. Úvod: Za vlády socialistů skončil trend rychlého zlepšování prostředí .................................................................................. 1
Úvod
ZA VLÁDY SOCIALISTŮ SKONČIL TREND RYCHLÉHO ZLEPŠOVÁNÍ PROSTŘEDÍ
1
Za vlády socialistů skončil trend rychlého zlepšování prostředí
Každého, kdo se hlouběji zamýšlí nad údaji o vývoji životního prostředí v České republice od roku 1990 do současnosti, uhodí do očí rozdělení na dvě velmi odlišná období. Nejprve, zhruba do let 1999-2000, rapidně klesalo znečištění. Emise oxidu siřičitého se snížily o 87 %. Prudce ubylo divokých skládek. Splašků vypouštěných do potoků a řek ubylo o 83 %. Postřiky polí a sadů toxickými pesticidy klesly o 49 %. Spotřeba surovin se snížila o 41 %. Rychlý pozitivní vývoj měl řadu příčin. Patřila mezi ně především mimořádná razance, se kterou nová polistopadová vláda zahájila ozdravné kroky, a uplatnění nové legislativy. Pomohl také pokles výroby v nejvíce znečišťujících továrnách a odvětvích těžkého a těžebního průmyslu vyvolaný ekonomickou transformací. Stručně řečeno: po vzniku trhu a privatizaci se v ekonomice přestalo bezuzdně plýtvat materiály i energií. Počínaje koncem devadesátých let se tento pozitivní trend láme. Pokles znečištění je výrazně pomalejší, stagnuje nebo dokonce dochází k jeho růstu. Výsledkem je stále vysoká úroveň znečištění, ve většině případů vyšší než průměr EU nebo průmyslových zemí světa. Špatné vysvědčení sociálně demokratické vládě vystavila zpráva OECD o české environmentální politice z podzimu 2005. Objevují se v ní tak kritická slova jako „nedostatek pokroku“, „prudký pokles investic“, „zpomalení, zastavení i zvrácení pozitivních trendů“ či „emise jsou nejvyšší v OECD“.* V posledních letech došlo nejen k poklesu nákladů na ochranu životního prostředí, ale také k omezení
jejich efektivity. Každá vynaložená koruna přináší stále menší výsledek co do snížení znečištění. Nevybírají se vždy nejefektivnější projekty a rozhodování ovlivňují lobystické zájmy. Vláda však především nepostřehla, že se změnily priority. Nezaznamenala, že hlavním ekologickým úkolem teď už není vyhlašovat přísné limity emisí a instalovat filtry za miliardy korun ze státních prostředků, jako tomu bylo na začátku devadesátých let, nýbrž motivovat podniky k soukromým investicím do moderních čistých technologií. Nenašla se ani odpověď na měnící se situaci, kdy se po zvládnutí nejhorších průmyslových zdrojů znečištění začínají objevovat nové zátěže a jiné problémy: doprava, malé zdroje, zemědělské znečištění, nově identifikované toxické látky a další. Ve srovnání s obdobím před rokem 1998 socialistické vlády celkově zřetelně polevily v úsilí o zlepšení kvality prostředí, ve kterém žijeme. Důsledkem ovšem nejsou jen nepříjemné grafy a statistiky. Na vládní selhání doplácejí občané nejen svými daněmi, ale také vdechovanými škodlivinami, jejichž koncentrace ve vzduchu v některých místech překračují hygienické normy, mnoha stále špinavými řekami nebo zbytečným poškozováním české krajiny.
*Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (2005): Zpráva o politice, stavu a vývoji životního prostředí – Česká republika. Anglický originál: OECD Paříž, česká edice MŽP, 2005.
1
Modrý program 2 ZAMĚŘIT SE NA KLÍČOVÉ PROBLÉMY
2
Zaměřit se na klíčové problémy
2.1 ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ PŘÍMO POŠKOZUJE ZDRAVÍ Péče o životní prostředí má za hlavní cíl ochranu lidského zdraví. Znečištěné ovzduší má v České republice na svědomí několik desítek tisíc zbytečných úmrtí ročně. Elektrárny a jiné zdroje emisí byly sice odsířeny a odprášeny, problémem se však staly kamiony, auta a domovní topeniště. Vláda nedokázala zareagovat na rostoucí ceny plynu a elektřiny, a nic pro lidi neudělala. Proto se mnoho domácností vrací znovu k tuhým palivům, převážně k nekvalitnímu hnědému uhlí, a v topné sezóně znovu roste škodlivé lokální znečištění. Lidé topí v zastaralých kotlích a kamnech nekvalitními tuhými palivy, někteří pálí dokonce i domovní odpad. Výsledkem je
Vytvoříme politiku životního prostředí založenou na stanovení základních priorit ochrany životního prostředí, na které je nutno soustředit prostředky i úsilí !
znečištění mnohdy mimořádně nebezpečnými látkami včetně velmi jedovatých zplodin hoření plastů. Vinou přibývající automobilové dopravy rostou emise oxidů dusíku a vysoce závadných prachových mikročástic, které obsahují toxické kovy a rakovinotvorné uhlovodíky. Rostou také emise těkavých organických látek, které spolu s oxidy dusíku vytvářejí velmi nepříjemný letní smog obsahující ozón – látku nejen toxickou pro stromy, ale především vyvolávající astma u lidí. Nejvíce zdraví škodlivé jsou však emise ze starých nebo špatně seřízených dieselových motorů. Hygienické limity pro prachové mikročástice jsou překračovány např. na 50 % území Brna, 90 % území Prahy, 100 % území Ostravy a dalších měst v Moravskoslezském kraji. Navzdory alarmující situaci s tím vláda nic nedělá. Naprosto chybí například státní investice do projektů, které by řidičům ve velkoměstech nabídly cenově příznivou, rychlou a pohodlnou veřejnou dopravu.
Emise z dopravy i malých topenišť lze výrazně omezit. Máme k tomu nástroje i technologie, které je třeba uplatnit zejména na úrovni měst a obcí (například zklidňování provozu, nabídka kvalitní veřejné dopravy, místní omezování nevhodných tuhých paliv apod.) V této souvislosti je nutno zlepšit i činnost policie a stanic technické kontroly vozidel. Vláda musí pomáhat radnicím finanční politikou i účinným předáváním zkušeností. Lidem je nutno pomoci například při nákupu moderních kvalitních topidel na biomasu s podstatně sníženými emisemi škodlivých látek. 3
Modrý program 2 ZAMĚŘIT SE NA KLÍČOVÉ PROBLÉMY
2.2 POMALÉ A PŘÍLIŠ NÁKLADNÉ ZLEPŠOVÁNÍ ČISTOTY VODY Vodní toky, rybníky a přehradní nádrže jsou stále nadměrně znečištěny. Města, vesnice a podniky jsou zdrojem zátěže, i když jejich vliv relativně klesá ve srovnání s významem plošného znečištění ze zemědělství. Výstavba a rekonstrukce čistíren je ze všech opatření na ochranu životního prostředí vůbec nejnákladnější. Pokračuje však příliš pomalu. Zároveň jsou dosud nedostatečně uplatňovány zásady dobré zemědělské praxe, která má vést k menšímu znečištění ze zemědělství.
Finanční náročnost, která znamená často neúnosné
nedostatků je celá řada, zejména chybí uplatnění
zatížení zejména malých obcí, je jen jednou z příčin neuspokojivého stavu. Mnohdy nelze z důvodů nevyjasněné legislativy odpovědně rozhodnout co a jak čistit nebo kdo a jak stanovuje závazné parametry čistoty vod. Výsledkem je někdy zbytečně nákladná výstavba předimenzovaných čističek s vysokými provozními náklady, které znamenají vysoké poplatky (stočné) pro občany. Legislativa v oblasti vody není v dobrém stavu,
moderních přístupů ochrany celých povodí. Významným faktorem je nedobrá spolupráce a dlouhodobě nefunkční rozdělení kompetencí mezi ministerstvy životního prostředí, zdravotnictví, zemědělství a místního rozvoje, což vede ke koncepční i institucionální neujasněnosti panující v této kriticky důležité oblasti
!
Zlepšení čistoty vod nepochybně patří mezi prioritní oblasti ochrany životního prostředí, v nejbližší budoucnosti budou na tomto úseku vynakládány vůbec největší objemy finančních prostředků. Je však třeba urychleně vyjasnit zásadní koncepční otázky, a to ve spolupráci mezi orgány veřejné správy a provozovateli vodohospodářských zařízení. Jednoznačnou prioritou je co neodkladné zlepšení čistoty vody, avšak tak, aby se neplýtvalo vzácnými finančními prostředky. Nutnou podmínkou je racionální nastavení kompetencí ministerstev, podniků Povodí a dalších institucí. Zásadním nástrojem, který hodláme zavést, jsou opatření v jednotlivých povodích a jejich začlenění do územních plánů.
4
5
Modrý program 2 ZAMĚŘIT SE NA KLÍČOVÉ PROBLÉMY
2.3 RIZIKO NEBEZPEČNÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK, HAVÁRIÍ A ŽIVELNÍCH POHROM Přítomnost cizorodých chemických látek v ovzduší, ve vodě či v půdě je zdrojem rizika pro zdraví člověka. V souvislosti s pokračující kontaminací životního prostředí stále větším množstvím toxických, rakovinotvorných a jinak nebezpečných látek je nutno tuto oblast pečlivě sledovat. Zvýšený důraz na prevenci při všech činnostech spojených s nakládáním s chemickými látkami je také jednou z významných priorit na evropské úrovni (REACH). Jde o velmi rozsáhlý systém legislativních opatření, který bude mít nemalé finanční a administrativní dopady na podnikatelskou sféru. Ačkoliv je naše země – především díky své geografické poloze – zpravidla uchráněna před nejničivějšími přírodními katastrofami, nedávné povodně důrazně připomněly, že živelní pohromy jsou i u nás reálnou hrozbou. Nelze plně vyloučit průmyslové havárie ani teroristické útoky.
!
Oblast chemické politiky patří mezi prioritní oblasti ochrany životního prostředí. Je třeba se zaměřit na efektivní převzetí evropské legislativy s cílem minimalizace ekonomické a administrativní zátěže podniků. Je nutno zvýšit důraz na preventivní opatření omezující pravděpodobnost vzniku závažných průmyslových havárií a minimalizující škody na životním prostředí v důsledku působení živelních pohrom a katastrof. Důraz musí být kladen i na ochranu životního prostředí před hrozbou teroristických útoků.
2.4 TUHÉ ODPADY JSOU STÁLE VÁŽNÝM PROBLÉMEM Odpadová legislativa byla několikrát zásadně upravena, naposledy vzhledem k nutné transpozici práva EU do práva národního. Ve své současné podobě představuje rozsáhlý a nepřehledný komplex opatření a nařízení, která mimo jiné znamenají mnohdy neúnosnou zátěž pro podnikatele. ČR přijala navíc tvrdé národní limity týkající se rozsahu separovaného sběru odpadů, podílu
!
Zjednodušení a zlepšení odpadové politiky a legislativy patří mezi důležité úkoly. Mimo požadavky kompatibility s evropským právem musí být hlavním vodítkem snížení ekonomické a administrativní zátěže podnikatelů. Je třeba najít cesty, jak pomoci recyklaci odpadů včetně podpory iniciativy občanů, kteří jsou ochotni separovat komunální odpad.
jejich materiálového využití nebo omezeného skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Náročné jsou i požadavky týkající se obalů a obalového odpadu nebo separovaného sběru a využití specifických spotřebních odpadů (autovraky, oleje, ledničky, baterie apod.). Snahy o materiálové a energetické využití odpadů jsou omezovány legislativními překážkami a nejasnými definicemi odpadu, suroviny, paliva, organického hnojiva, stavebního materiálu apod. Tuhý komunální odpad je typickým příkladem oblasti, kde nejvíce pomůže dát příležitost iniciativě jednotlivců a domácností. Podle průzkumů veřejného mínění lidé chtějí třídit odpad, ale často pro to nejsou vytvořeny podmínky. Proto dnes recyklace v České republice činí jen asi 12 %, zatímco průměr v EU je okolo 20%.
6
7
Modrý program 3 HLEDAT SOULAD OCHRANY PROSTŘEDÍ S HOSPODÁŘSKÝM ROZVOJEM
3
Hledat soulad ochrany prostředí s hospodářským rozvojem
3.1 DOSAŽENÍ DVOJÍHO ZISKU
Pokud se odstranění znečištění nebo snížení energetické či materiálové náročnosti podnikatelům zároveň nevyplatí, těžko můžeme očekávat, že k takovým opatřením někdo dobrovolně sáhne. Je na vládě, aby nastavila ekonomická pravidla a podmínky tak, aby podniky mohly dosáhnout dvojího zisku: ekonomického prospěchu a zároveň zlepšení životního prostředí. Socialistická vláda na jedné straně hovoří o snižování znečištění, na druhé straně dotacemi podporuje některé příčiny velkých ekologických škod. Na tuto schizofrenní politiku ovšem doplácíme my všichni svými daněmi i svým zdravím. Prakticky úplně u nás chybí ekonomicky účinné nástroje ochrany prostředí, které by byly tržně kompatibilní a tak nebyly deformovány další nesmyslnou regulací.
V současné politice životního prostředí stále přetrvává překonaný přístup, který ztotožňuje opatření na ochranu prostředí pouze s náklady a ekonomickou zátěží a nevidí a nehledá synergie s ekonomickým výkonem a příležitosti pro ekonomický rozvoj.
3.2 VĚDA A MODERNÍ TECHNOLOGIE DOSTATEČNĚ NEPOMÁHAJÍ
!
Mezi priority patří vytvoření předpokladů pro skutečný soulad mezi ekonomickým ziskem a ekologickými přínosy (odstraňování škodlivých dotací, započítání externích nákladů). S tím souvisí i zavádění tržně kompatibilních ekonomických nástrojů ochrany prostředí.
Současná vláda nepodporuje dostatečně vědecký výzkum, inovace a rozvoj moderních technologií. Toto platí obecně, avšak v oblasti environmentálního výzkumu a technologií je situace obzvláště špatná. Prioritní směry výzkumu jsou stanoveny tak široce, že nemají téměř žádný význam, podpora vývoje nových technologií je velmi omezená, nekoordinovaná, nepromyšlená. Důležitá by byla podpora výzkumu a vývoje v oblasti nových technologií nejen z veřejných prostředků, ale dosažení vyššího podílu soukromých zdrojů. Účinná spolupráce mezi vědeckými institucemi a soukromým sektorem je jedním ze základních důvodů úspěchu takových ekonomik, jako je například USA nebo Finsko. Environmentální technologie jsou jedním z dynamicky rostoucích odvětví – ať už jde o oblast efektivního využití energie, obnovitelných zdrojů nebo tzv. zelené chemie, biotechnologií či recyklace. Environmentálně příznivé technologie a inovace jsou základním předpokladem souladu mezi ochranou prostředí a hospodářským rozvojem. Nedostatek odborné podpory není však omezen na oblast technologií, téměř úplně chybí například ekonomické analýzy navrhovaných nebo prováděných opatření a zákonů, analýzy regulatorních dopadů, racionální využití dat a koordinace monitorin-
9
Modrý program 3 HLEDAT SOULAD OCHRANY PROSTŘEDÍ S HOSPODÁŘSKÝM ROZVOJEM
3.4 PROBLÉMY ČESKÉ či promyšlené řízení výzkumných institucí zabývajících ENERGETIKY se životním prostředím. Finanční prostředky pro tyto !
gu složek prostředí, účinné informování veřejnosti
S tím souvisí i vysoká uhlíková náročnost ekonomiky
dálnímu strkání hlavy do písku před prudkým nárůstem
účely jsou celkově nedostatečné a jsou vynakládány neefektivně.
spojená s vysokou úrovní emisí skleníkových plynů do atmosféry zvyšující rizika spojená se změnou klimatu. V této souvislosti může k řešení přispět i jaderná energetika.
kamionové dopravy, který nastal po vstupu do EU. Velmi neúčinně a neúplně je řešena i naléhavá problematika hluku.
Cílem naší politiky je zásadní zlepšení podmínek pro vědu, výzkum a vývoj na úseku životního prostředí, pro lepší využití dat a koordinovaný monitoring. Cestou je posílení odborné a informační základny, především zlepšení jejího řízení a efektivního vynakládání finančních prostředků.
3.3 VYUŽITÍ DOBROVOLNÝCH AKTIVIT PODNIKŮ Moderní podniky ve většině dbají zásad tzv. odpovědné péče, usilují o certifikaci podle norem ISO nebo o registraci v programu EMAS a ve své oblasti se snaží naplňovat koncepci udržitelného rozvoje. Zavádějí moderní technologie, které jsou energeticky a materiálově málo náročné a jinak příznivé pro životní prostředí a přitom přinášejí ekonomický zisk. Současná vláda tyto spontánní aktivity nepodporuje dostatečně.
!
10
Naší prioritou je lépe podporovat dobrovolné aktivity podniků, směřující k uplatnění koncepce udržitelného rozvoje a udržitelné spotřeby a výroby.
Vláda se chlubí úspěchy české energetiky, jejími příznivými ekonomickými výsledky a „úspěšnou“ privatizací. Měla by se však spíše hanbit. Současná energetická politika nedělá téměř nic pro to, aby snížila vysokou energetickou náročnost našeho národního hospodářství, kritizovanou mimo jiné ze strany OECD. Česká ekonomika bude s rostoucími cenami surovin (globalizace) stále méně konkurenceschopná, jestliže nedojde k výraznému snížení její energetické i surovinové náročnosti. Tato náročnost je i po 15 letech ekonomické transformace stále nepříznivá, což je způsobeno nedostatečnou úrovní výrobních technologií,absencí nebo nedostatečným využitím efektivních ekonomických a normativních nástrojů ochrany životního prostředí. Důraz je třeba položit na snižování spotřeby energie a prosazování energetických úspor.
!
Jednoznačným cílem je snížení energetické náročnosti ekonomiky, s tím spojené další snížení znečištění ovzduší a snížení produkce skleníkových plynů, především cestou úspor energie prostřednictvím lepších a účinnějších technologií.
3.5 DOPRAVA JE ZDROJEM MIMOŘÁDNÉ ZÁTĚŽE PROSTŘEDÍ
!
Cílem naší politiky je rozvoj dopravy a dopravní infrastruktury a zároveň minimalizace dopadů na životní prostředí prostřednictvím nových technologií, diverzifikace dopravy a většího souladu dopravní infrastruktury s rozvojem krajiny. Hlavními nástroji je promyšlená kombinace účinné legislativy, ekonomických nástrojů a demokraticky založené, avšak jednoznačně platné a závazné územní plánování.
Doprava je jedním ze základních předpokladů hospodářského rozvoje. Zároveň je však značným zdrojem zátěže životního prostředí: emise nebezpečných výfukových plynů a oxidu uhličitého, zábor velkých ploch měst i volné krajiny, zdroj hluku poškozujícího lidské zdraví. Zastaralá dopravní infrastruktura, jejíž rozvoj postrádá jasnou koncepci a je zdrojem neustálých (a často zcela zbytečných) konfliktů, je dalším důkazem neschopnosti vládní politiky v této oblasti. Současná vláda zde znovu selhává: od nezvládnutelných dopravních kongescí ve městech a na dálnicích přes neschopnost kontrolovat emise vozidel až ke skan-
11
Modrý program 4 HARMONICKÝ ROZVOJ KRAJINY
4
Harmonický rozvoj krajiny Harmonická krajina jako prostor pro život lidí v České republice je jednak zavazujícím odkazem mnoha generací, které svou prací krajinu spoluutvářely, a jednak jedním ze základních výsledků snahy po dosažení souladu mezi zájmy o hospodářský a civilizační rozvoj a o zachování vysoké kulturní a přírodní hodnoty krajiny.
4.1 CHCEME ZACHOVAT KRÁSU ČESKÉ KRAJINY Současná vláda nedokáže účinně řešit konflikty mezi ekonomickým rozvojem a péčí o krajinu. K výrazným zásahům do krajiny, jež jsou často zdrojem prudkých střetů, patří výstavba dopravní infrastruktury, průmyslových a obchodních podniků na zelené louce, předimenzovaných sportovních zařízení. Veřejná správa se potácí mezi snahou na jedné straně zachovávat tradiční ráz české krajiny a na druhé straně nekritickou podporou výstavby. Územní plánování bylo v minulosti zdiskreditováno a dosud nenašlo své pravé místo a postavení, takže nedokáže sladit střety zájmů v území. Stále jsme svědky necitlivých zásahů do krajiny prosazovaných mnohdy jen úzkými zájmy. Jako by doba „velkých staveb socialismu“, které mimo jiné znamenaly bezohledné vyvlastňování soukromých pozemků a stěhování lidí, již nepatřila minulosti.
!
Cílem je harmonický rozvoj krajiny, která je domovem lidí a místem pro dynamickou ekonomickou aktivitu, a jejíž přírodní i kulturní hodnoty chceme uchovat i pro příští generace. Je třeba připravit a uvést do života nové moderní zákony včetně zákona o územním plánování a o půdě. O prioritách rozvoje svého regionu i obce musí především rozhodovat volené orgány kraje, obce i občané.
13
Modrý program 4 HARMONICKÝ ROZVOJ KRAJINY
4.2 ÚLOHA OCHRANY PŘÍRODY Ochrana přírody má důležité pravomoci, ale při jejich naplňování se chová jako tupý byrokrat, který má mnohdy v ruce zákony coby klacek a vrchnostenským způsobem jím výhružně mává. Konflikty mezi ochranou přírody na straně jedné a samosprávou, lesníky, vlastníky pozemků, podnikateli jsou víc než běžné. Hořké spory doprovázejí ustavení systému Natura 2000. Více než časté jsou rovněž spory s myslivci, rybáři i zemědělci.
!
Ochrana přírody musí lépe vymezit svou úlohu a místo ve společnosti a nesmí být chápána dogmaticky. Zejména přístup k systému Natura 2000 je třeba přehodnotit tak, aby jeho zavádění nevedlo ke sporům, ale naopak hledalo synergii mezi rozvojem a ochranou. Ochranu přírody a krajiny je třeba provádět s účinným zapojením vlastníků (smluvní ochrana apod.), obcí a místních obyvatel. Krajina musí být spravedlivě otevřena všem, kdo mají zájem na jejím uměřeném využívání, nikoli rezervována jedné zájmové skupině, která autoritativně vnucuje své podmínky.
4.3 ÚČINNÁ SANACE STARÝCH EKOLOGICKÝCH ZÁTĚŽÍ Současné postupy zvládání starých ekologických zátěží, kde nejsou dostatečně vyjasněny odpovědnosti jednotlivých orgánů veřejné správy či způsoby financování, nejsou v pořádku. Často chybí jasné vymezení pravomocí mezi ministerstvem životního prostředí a hygienickou službou při stanovování míry únosného zatížení území a chybí i možnost aktuální intervence v případě lokálního znečištění toxickými látkami. Nepřehlednost financování prodlužuje dobu řešení i dobu expozice obyvatel škodlivým látkám. Mnohdy se postupuje nepružně a zároveň nákladně, což brání využití ploch dříve obsazených průmyslovými a zemědělskými podniky. Výsledkem je nekoncepční územní rozvoj, jehož
!
Mezi priority patří rychlé a účinné řešení problematiky starých zátěží a brownfields, počínaje podstatným zlepšením legislativy. Cílem je vytvoření systému, který právně i fakticky vyřeší staré zátěže, a to z hlediska jejich rizikovosti pro životní prostředí a potenciálu využití ploch brownfields.
Staré ekologické zátěže na území České republiky
příkladem je nízké využití ploch dříve zdevastovaných a nyní opuštěných, tzv. brownfields.
Objekty
14
Zátěže
15
Modrý program 5 OD KONFLIKTU A KONFRONTACE KE SPOLUPRÁCI
5
Od konfliktu a konfrontace ke spolupráci
Nejasné nebo překrývající se kompetence obecně vedou ke konfliktům uvnitř veřejné správy, ke zdlouhavým administrativním procedurám, kdy je nutno zjišťovat příp. teprve rozhodovat, na kterém úřadě je příslušná odpovědnost. Situace je zhoršována častými legislativními úpravami a nejednotným právním výkladem prováděným na různých stupních správy. Výsledkem je současná „zelená byrokracie“. Integrace ochrany životního prostředí do sektorových politik vyžaduje dosud neexistující koordinační roli MŽP a otevřenou a konstruktivní komunikaci s ostatními resorty. Tak například státní politika životního prostředí by měla být ze strany MŽP koordinována, ne však beze zbytku připravována. Značným problémem současné vlády je nedokončená reforma administrativy v souvislosti se zřízením krajů. Nevyhovující je současná podoba výkonu přenesené působnosti v různých kategoriích obcí. Ne všechny kompetence, které dosud mají centrální orgány a jmenovitě MŽP, zde musí zůstat, řadu z nich je třeba ještě převést na kraje. Rovněž stávající kompetence České inspekce životního prostředí nejsou zcela v pořádku. Ne plně vyhovující je rovněž současné rozdělení kompetencí mezi ministerstvem životního prostředí a dalšími ministerstvy, jmenovitě zemědělství (problematika vody a ochrany půdy), místního rozvoje (územní
plánování), zdravotnictví (hygienická služba). Vážným nedostatkem je prakticky neexistující rozlišení koncepční a politické funkce ministerstev a jejich mnohdy přebujelé funkce operativní.
!
Mezi prioritní úkoly patří audit jednotlivých orgánů veřejné správy s cílem transparentního a racionálního stanovení kompetencí, zejména mezi ministerstvy a dalšími centrálními orgány navzájem a ministerstvy a kraji. Účinné nástroje ochrany životního prostředí zdůrazňující synergii rozvoje a ochrany by se měly najít v sektorových politikách. Legislativa ochrany životního prostředí vyžaduje rozsáhlou novelizaci z pohledu příslušnosti jednotlivých úřadů, tak aby nebylo například zapotřebí vést k jedné aktivitě mnoho samostatných řízení prováděných různými úřady.
§
§
Veřejné správě chybí koordinace mezi ministerstvy i mezi centrální, krajskou a obecní úrovní. Neexistuje jednoznačná interpretace zákonů, jednotlivá rozhodnutí si odporují a úřady se mnohd mnohdy chovají vrchnostensky a paternalisticky.
5.1 VEŘEJNÁ SPRÁVA NEFUNGUJE DOBŘE
§
§
17
Modrý program 5 OD KONFLIKTU A KONFRONTACE KE SPOLUPRÁCI
5.2 CO ZNAMENÁ ENVIRONMENTÁLNÍ DEMOKRACIE V současné době přibývá stížností na to, že díky nesprávně nastavené legislativě jsou práva veřejnosti a organizací občanské společnosti vymezena příliš široce a benevolentně, takže dochází k jejich zneužívání. To se projevuje například obstrukcemi při výstavbě dálnic a jiných rozvojových projektů. Na druhé straně slyšíme stížnosti na nedostatek informací, transparentnosti a poručníkování veřejné správy, ať už na kterékoliv úrovni. Konečně jsme svědky necitlivého přístupu k podnikatelům, ale i k obcím ze strany vyšších úrovní veřejné správy.
!
Je nutno předcházet konfliktům – mnohdy zbytečným – mezi veřejnou správou a společenskými a zájmovými skupinami včetně podnikatelů. Základním předpokladem je jasné vymezení práv a povinností veřejné správy, je však nutná i změna jejího přístupu a odstranění často se vyskytujícího paternalismu. Zájmy obou stran jsou mnohdy blízké, je však třeba umět najít kompromis v rámci partnerského jednání. Účast veřejnosti na rozhodovacím procesu je legitimní součástí demokratického procesu, nesmí se však stát nástrojem obstrukcí ze strany zájmových skupin.
18
Modrý program 6 MÁME NA OCHRANU PROSTŘEDÍ DOST PENĚZ?
6
Máme na ochranu prostředí dost peněz? Objem prostředků vynakládaných na ochranu prostředí je nízký jak ve srovnání s obdobím devadesátých let, tak vzhledem k naléhavým potřebám dalšího zlepšení prostředí. Vážným problémem je, že prostředky nejsou vynakládány účelně a hospodárně a dotační opatření jsou mnohdy politicky zneužívána.
6.1 VLÁDA NEUMÍ MOBILIZOVAT ZDROJE Zpráva OECD z podzimu 2005 se pozastavila nad prudkým poklesem finančních prostředků na ochranu prostředí, ke kterému došlo po roce 1998 (2,5 % HDP v r. 1997; 0,7 % HDP v r. 2002) – tedy v době, kdy se ČSSD ujala vlády. Tento pokles, ačkoliv má i jiné příčiny, ukazuje jasně na nedostatečné úsilí vlády mobilizovat zdroje na ochranu prostředí. Finanční zdroje na opatření na ochranu prostředí jsou různorodé, od soukromých peněz přes obecní rozpočty a centrální zdroje až po evropské fondy. Ne všechno musí platit stát. To samo o sobě není chybou, avšak způsoby financování jsou nejednotné, netransparentní a podléhají nesystémovým tlakům různých skupin. Příkladů by bylo možno uvést mnoho, včetně
!
Cílem naší politiky je podstatně zvýšit transparentnost zdrojů finančních prostředků a jejich toků ve vazbě na jasné vymezení účelů, na které jsou vynakládány. Ekonomickou analýzu je třeba systematicky zavést, zejména u nové legislativy. Tato povinnost leží nejen na Ministerstvu životního prostředí, ale i na dalších orgánech veřejné správy, zejména centrálních. Nová environmentální legislativa se musí více zaměřit na mobilizaci soukromých investic a motivaci k inovacím, protože investice podniků do efektivnějších, čistších technologií mají větší potenciál než úředně rozdělované dotace.
i ve Sněmovně kritizovaného Státního fondu životního prostředí až po neúčinné a byrokracií nadměrně zatížené čerpání prostředků z evropských fondů. Není jasná struktura financování, úloha jednotlivých nástrojů, rozhodovací pravomoci, není zajištěna efektivní kontrola finančních toků. Základní definice tzv. ekologických opatření nejsou plně vyjasněny, zvláště pokud jde o moderní technologie, které plní několik funkcí najednou.
21
Modrý program 6 MÁME NA OCHRANU PROSTŘEDÍ DOST PENĚZ?
ŘEŠENÍ A ZPŮSOB ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD Z MALÝCH OBCÍ BEZ NARUŠENÍ KRAJINNÉHO RÁZU Čištění odpadních vod z malých obcí řádově do 500 obyvatel je značně problematické zejména z důvodu velkých finančních nákladů. Malé obce nedisponují takovými finančními prostředky, aby mohly uhradit třeba jen menší procento investičních nákladů přestože podstatnou část nákladů na čištění odpadních vod nepředstavuje vlastní čistírna, ale způsob odvedení splaškových vod nepropustnou kanalizací výhradně na splaškové vody. Velmi levným a nenáročným řešením je čištění odpadních splaškových vod přírodními metodami, ať už v biologických rybnících nebo (méně vhodným způsobem pro naší klimatickou situaci) v kořenových čistírnách. Nejnovějším příkladem je čištění splaškových vod v obci Hojkov v kraji Vysočina. Vybudovány jsou dva rybníky, vzájemně propojené, oddělené jednoduchou hrázkou. První nádrž nitrifikační zachycuje hrubší usazeniny a plovoucí látky. Druhá nádrž je určena k biologickému dočištění. Hlavní předností tohoto řešení je skutečnost, že není nutné vybudovat oddílnou kanalizaci tj. kanalizaci pro splaškové vody.
22
Obec Hojkov je ukázkou a vzorem pro další malé obce, jak lze snadno a za minimálních nákladů vyřešit čištění odpadních splaškových vod.
Odborný odhad nákladů pro klasickou čistírnu odpadních vod by byl v případě obce Hojkov 2,5 mil. Kč (s přívodem elektrické energie a s přívodem splaškové vody) a oddílná kanalizace, která představuje rozkopání celé obce Hojkov a Hatlíkov s následným obnovením asfaltových vozovek by přišla na 12 milionů Kč. Naproti tomu celá „Akce Hojkov“ stála přibližně 3,8 mil. Kč. Rovněž nesrovnatelné jsou provozní náklady. V Hojkově jsou provozní náklady cca 13 Kč/den a to na elektrickou energii pro nové, moderní a energeticky nenáročné zařízení v nitrifikační zóně. Oba biologické rybníčky o celkové ploše do 0,5 ha nevyžadují, kromě sečení břehů, žádnou údržbu. Z prvého odkalovacího rybníčku bude třeba za 8-10 let vyvést kal. To je vše, jinak se příroda postará sama. Voda vytékající z tzv. dosazovacího rybníka do toku je vyčištěna na 90-93 % v ukazateli BSK5 (biologická spotřeba kyslíku)
6.2 UŽÍVÁ VLÁDA PROSTŘEDKŮ EFEKTIVNĚ? Jak vyplývá z předchozích odstavců, naše odpověď je záporná. Avšak skutečná situace je ještě horší: Účinnost vynaložených prostředků vláda ČSSD ani neumí spolehlivě vyhodnotit. Nepodařilo se jí vybudovat potřebné odborné kapacity schopné taková hodnocení provádět. Příkladem je mnohdy neadekvátní čištění odpadních vod: Přinášejí provedené investice zamýšlený efekt? Má vláda vůbec nástroje pro tato vyhodnocení? Podobně bezútěšná je situace i v jiných oblastech, z nichž lze jmenovat nakládání s odpady, sanace starých ekologických zátěží či ochranu před hlukem, který stále více proniká do našich domovů.
!
Podíl investic na ochranu životního prostředí (v procentech HDP)
GRAF
Mezi důležité priority patří připravit a zavést spolehlivé metody hodnocení investic a dalších opatření na ochranu prostředí z hlediska dosaženého zlepšení parametrů prostředí. Podle těchto metod založených na objektivních indikátorech je třeba provádět systematicky hodnocení jednotlivých opatření jak před jejich zahájením, tak po jejich ukončení. Takové hodnocení se musí stát základem pro celkové posuzování efektivity vynaložených prostředků a stanovení priorit pro financování.
23
Modrý program 7 ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPSKÉ UNII A VE SVĚTĚ
7
Česká republika v Evropské unii a ve světě Politika životního prostředí je v převážné míře určována mezinárodně platným právním rámcem, EU je zdrojem přibližně 80 % našich zákonů z oblasti životního prostředí. Tuto skutečnost si současná vláda stále dostatečně neuvědomuje. Stejně nebere vážně na vědomí postavení České republiky v rámci globálního společenství.
7.1 VE SLUŽBÁCH BRUSELU?
7.2 ČESKÁ REPUBLIKA – ČLEN SVĚTOVÉHO SPOLEČENSTVÍ
Vláda ještě nevzala plně na vědomí naše členství v Evropské unii. K právním normám, jež přijdou „z Bruselu“, se staví jako k více méně neočekávanému poselství seslanému shůry. Ve skutečnosti se sice normy tvoří pod patronací Evropské komise v Bruselu, avšak v pracovních skupinách, složených ze zástupců členských států. A v tom je problém: Naše současná vláda není schopna tato jednání výrazným způsobem ovlivnit, protože chybí jasná definice českých posic a národních zájmů před příslušnými jednáními. Čeští legislativci pak jen mohou více či méně úspěšně přepisovat do našich zákonů předpisy došlé z Bruselu, a přitom ani nejsou plně seznámeni s celým obvykle velmi složitým a léta trvajícím procesem jejich přípravy a všemi ekonomickými, politickými a jinými souvislostmi. Nelze se pak divit, že výsledné české právní normy jsou povětšinou pochybné kvality, věcně i časově neprovázané.
!
Aktivní účast našich odborníků na jednáních, kde se připravuje evropská environmentální legislativa, musí být prioritou. Tomuto požadavku je nutno plně přizpůsobit strukturu centrálních orgánů a především (ale nejen) Ministerstva životního prostředí, které musí předem plně vyjasnit české pozice a hájit české národní zájmy.
Česká republika se aktivně účastní celosvětového úsilí o ochranu životního prostředí například v rámci účasti v mnohostranných úmluvách. V některých důležitých případech však formální plnění závazků nemá valného smyslu. Příkladem je snižování emisí skleníkových plynů, jehož bylo dosaženo jako průvodního jevu ekonomické transformace na počátku polistopadového období a nikoliv cílevědomým úsilím vlády. Ve srovnání s ostatními vyspělými státy jsou měrné emise velmi vysoké (v rámci EU i OECD patří k vůbec nejvyšším) a tím je i závažný náš příspěvek k největší ekologické hrozbě současnosti, změně klimatu. Vláda nedělá prakticky nic pro řešení této situace. Nepřipojujeme se ani k politickému tlaku, který některé vyspělé země vyvíjejí na prudce rostoucí rozvojové ekonomiky. Řada rozvojových zemí má dnes emise, průmyslovou výrobu i HDP na obyvatele vyšší než Česká republika a přitom odmítají svou odpovědnost za globální změnu klimatu.
!
Cílem naší politiky je zrevidovat současnou neúčinnou strategii opatření proti změně klimatu a nově ji založit nejen na snižování energetické náročnosti ekonomiky a zavádění nových technologií, ale i na požadavku globálního postupu k odvrácení této hrozby.
25
Modrý program 8 POTŘEBA PŘEHLEDNÉHO PRÁVNÍHO RÁMCE
8
Potřeba přehledného právního rámce Současná podoba práva životního prostředí je nepřijatelně složitá, administrativně náročná, nekonzistentní a mnohdy dokonce vzájemně rozporuplná. Je rovněž předmětem nejednoznačných výkladů.
8.1 POTŘEBA DŮKLADNÉ REVIZE ZÁKONŮ NA OCHRANU PROSTŘEDÍ
8.2 KODEX PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Největší část dnes platných zákonů vznikla ve velkém spěchu v období po zahájení jednání o vstup do EU (po r. 1999) a jejich příprava navíc nebyla vzájemně provázána. Výsledkem je současný neúnosný stav nepřehledného množství zákonů a podzákonných norem. Nepřehledná legislativa staví proti sobě mnohdy zbytečně osoby a instituce, nadměrně a mnohdy zbytečně zatěžuje občany, podniky a veřejnou správu náročnou administrativou. Jiným důsledkem je, že stávající zákony jsou jen obtížně vymahatelné.
!
Naprostou prioritou je výrazné zlepšení práva životního prostředí. ODS chce ve spolupráci s těmi, kteří pociťují tyto nepříznivé dopady nových právních úprav, podstatně zjednodušit české environmentální právo, které musí být účinné, jednoznačné a srozumitelné. Cílem je i snížení administrativní náročnosti při aplikaci environmentálního práva a nalezení optimální hranice mezi nutným omezováním z důvodu ochrany životního prostředí a rozvojem. Je třeba pokračovat v dialogu zainteresovaných skupin a prohloubit probíhající audit environmentální legislativy. Nutně potřebujeme příznivé právní prostředí, v němž by docházelo k synergii mezi ochranou životního prostředí a sociálním a hospodářským rozvojem.
V celém rozsáhlém souboru zákonů na ochranu prostředí existuje řada ustanovení, které se týkají společných nebo velmi podobných otázek, jež by měly mít stejná nebo vzájemně sladěná řešení. Proto se nabízí možnost vytvoření kodexu práva životního prostředí, který by dal celé oblasti pevný rámec, sjednotil terminologii, zavedl co možná jednotné postupy, případně doplnil dosud chybějící normy.
!
Je nutno vypracovat kodex práva životního prostředí, který by měl shrnout obecná ustanovení, definovat základní principy, práva a povinnosti právnických a fyzických osob provozujících určitá zařízení nebo provádějících určité činnosti, upravit přístup veřejnosti k informacím a její účast na rozhodování, a dále upřesnit zásady integrované prevence. Krom toho by měl sjednotit ta ustanovení, která se v různých variantách opakují (např. administrativní procedury). Postupně by měly být zahrnuty i speciální a složkové zákony chránící životní prostředí a zdraví.
27
Modrý program 9 ZÁVĚR: HLAVNÍ CÍLE POLITIKY ODS
9
Závěr: Hlavní cíle politiky ODS
Lidé v posledních desetiletích zejména díky použití
zároveň v plné míře technicky i ekonomicky realizo-
nových technologických postupů stále více ovlivňují životní prostředí na Zemi. Konzervativní environmentální politika vychází z toho, že občané považují ochranu životního prostředí za součást své základní lidské i občanské zodpovědnosti. Bez jejich aktivní účasti, která se promítá i do odpovědnosti jednotlivých podniků, obcí, církví, vzdělávacích institucí a občanských sdružení, není možno žádnou úspěšnou politiku ochrany životního prostředí prosadit. Spoléháme na to, že se lidé rozhodují svobodně a zároveň uvážlivě. Předpokladem je, aby lidé, podniky a obce nebyli svázáni obrovským počtem nepřehledných a mnohdy zbytečných paragrafů. Chceme nastoupit cestu od strnulé politiky ochrany životního prostředí k takové politice, kdy je ekologicky příznivé chování v bytostném zájmu obcí, vlastníků i podniků. Znamená to cestu od státu, ve kterém jsou občané, obce i podniky stovkami směrnic zbaveni
vatelná. Účinná ochrana prostředí musí podporovat, nikoliv brzdit rozvoj hospodářských odvětví, regionů a obcí.
!
Základním cílem politiky životního prostředí Občanské demokratické strany je ochrana lidského zdraví a přírodního a kulturního bohatství naší krajiny jako součásti plnohodnotného lidského života. V tom chceme navázat na plodnou činnost pravicových vlád z první poloviny devadesátých let, která byla přerušena neúspěšným mezidobím vlády socialistů.
odpovědnosti, k modernímu státu, který odbourává nákladnou a zdlouhavou byrokracii a naopak spoléhá na bytostný zájem občanů, obcí a vlastníků na stavu svého prostředí a preferuje samoregulaci v souladu s tržním mechanismem. Jedinou efektivní cestou k dalšímu zlepšení kvality životního prostředí je integrace ochrany životního prostředí do rámce všech technologických procesů a hospodářských aktivit na všech úrovních. Veškerá strategická rozhodnutí a následná opatření musí být
29
danieldesign
Design: Jiří Daniel Foto: Jiří Daniel, Fotobanka cz
