Moderní doba: Mimozemšťani, nebo andělé?

5

Evangelický měsíčník | ročník 91/2015 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

Moderní doba:

„Mimozemšťani, nebo andělé?“ Nevím, potřebují­­­­­­­­­­‑li křesťané anděly k víře. Nevím totiž, jak to s jejich vírou je. Znám příliš mnoho církevních křesťanů, pro které tématem víry je církev, případně „naše spolčo“, ale Bůh je celkem nepodstatný. Žijeme prostě v etapě, kdy se člověk od Boha emancipuje a své životní postoje na něm nestaví. 

Rozhovor o andělech s Ivanem Štampachem, O. Kolář | 7

Andělé a démoni Mezinárodní konference o mistru Janu Husov Křesťané pomáhají ve válečné zóně na východě Ukrajiny Hurá na prázdniny! Jak na tábory Diakonie: Kauza Sobotín

| 11 | 21 | 26 | 42 | 45

Vykročme do jara! foto: Daniela Ženatá

ÚVODNÍK

3 Andělský a válečný – D. Ženatá

ÚVODNÍK

ÚSTECKÝ SENIORÁT

4 Ústecký seniorát kolébkou Diakonie – Z. Bárta HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK

5 V pondělí po Svatém Duchu – J. Hus TÉMA

7 Když se v Bibli zjeví anděl. Rozhovor s Ivanem Štampachem – O. Kolář

11 Andělé a démoni – J. Pechar OTÁZKA NA TĚLO

13 Setkali jste se někdy s andělem? CÍRKEV ŽIJE

21 Mezinárodní konference k mistru Janu Husovi – J. Vondrová, D. Ženatá

23 Velikonoce v Herlíkovicích – J. Vlček 25 Polévkový den pošesté! – Studenti EA 26 Mise „Mír domu vašemu“ – A. Akimová, D. Ličiman EVANGELIZACE A MISIE V ČCE

32 Rozhovor s Kwanghyunem Ryu – P. Bargár MOJE CÍRKEV

35 Moderní architektura IX. Brno­‑Židenice a Břeclav – J. Kirschner

37 Poděbradský seniorát – P. Pistor 39 Husovo teologické řešení krize církve – P. Keřkovský DĚTI A SBOR

41 Tradiční netradiční způsob práce s dětmi – E. Muroňová

42 Hurá na prázdniny! Sborové a církevní tábory – D. Bednaříková

DIAKONIE

45 Diakonie Sobotín děkuje za podporu – P. Haška

Andělský a válečný

L

ibý andělský hlas, andělské oči, trošku smutné a dojemné, andělské lokýnky jemné a blonďaté… to vše znamená andělské ve smyslu rajské, povznášející a krásné. V lidovém podání pak k tomu patří barokní andělíčci na obrazech a oltářích či na vánočních pohlednicích. Anděla jako bytost vnímáme ale spíše jako pomocníka, zachránce či rádce, anděla strážného, který má s námi spoustu práce a někdy nás musí tahat i z dost nechutné šlamastyky. Do tématu andělů, démonů a mimozemšťanů se pustili dva teologové – autoři příspěvků rubriky Téma – Ivan Štampach a Jaroslav Pechar. Kdo by v naší církvi neznal Martu Kačerovou! Téměř padesát let pracovala na synodní radě (jak se dřív říkalo dnešní Ústřední církevní kanceláři), ponejvíce v oddělení mládeže. Organizovala, rozesílala dopisy a pozvánky, jezdila na kurzy, sjezdy a brigády. V době normalizace byla pevnou kotvou, mnohým přátelům osobním andělem. Zemřela v požehnaných 94 letech. Na její moudrost a humor vzpomíná na straně 28  Jan Trusina. Do válečné zóny na východě Ukrajiny můžeme nahlédnout přes úryvky z kroniky Dimitrije Ličimana, organizátora misie a humanitární pomoci do míst, kde se bojuje. Již rok zde lidé přežívají ve sklepích v otřesných podmínkách a zpravidla bez účinné pomoci. Týká se nás to? Tito lidé znali ještě nedávno pojem „válečné útrapy“ také pouze z historických románů… Noc kostelů klepe na dveře. Mnohé modlitebny a kostely se otevřou a lidé přivítají návštěvníky připraveným programem. Ať se akce vydaří! Inspirativní čtení přeje všem Daniela Ženatá

SLOVO

48 H.U.S. Hus úplně světovej – K. Smolíková 49 Procitání – P. P. Payne

3

ÚSTECKÝ SENIORÁT

ŽIL, ŽIJE A BUDE ŽÍT

Ústecký seniorát kolébkou Diakonie

V

 tomto čísle se budeme věnovat vůbec prvnímu diakonickému dílu v naší círk‑ vi, které vzniklo právě na území Ústeckého seniorátu. Toto dílo je těsně spjato s osobou evangelického faráře Václava Šubrta, který byl povolán do Krabčic v roce 1862. Slavnostní bohoslužby 1. 11. 1864 v krab‑ čickém sboru zahájily činnost opatrovny pro děti pracujících sedláků. Toto datum je možné považovat za symbolické položení základů pro činnost budoucí Diakonie. Zpo‑ čátku měla opatrovna sloužit pouze po čas žní, postupně se však její činnost rozšířila na celý rok. Nacházela se v budově dřívějšího evangelického kostela, kde se k pohoršení evangelíků do založení opatrovny provozoval hostinec s tančírnou. Objekt církev vykou‑ pila zpět. V době svého začátku bylo v opatrovně 35 žáků, z nichž čtyři byli mladší šesti let. Postupem času získávaly stále větší převahu dívky, a to z blízkého i vzdálenějšího okolí, které navštěvovaly místní církevní školu. Se záměrem spojit domácí řád opatrovny se školním vyučováním se sbor rozhodl vybu‑ dovat v Krabčicích vlastní školu. 1. listopadu 1866 byla škola otevřena v budově opatrovny, která ještě několik let fungovala souběžně se školou, než zanikla. Zanedlouho bylo potřeba vybudovat novou vhodnější budovu. A tak byla roku 1869 po‑ stavena budova tzv. starého ústavu. Avšak i tato budova přestala svou kapaci‑ tou po čase stačit, a tak se začala na jaře roku 1875 budovat mezi Krabčicemi a Rovným bu‑ dova nová. Dokončena byla za neuvěřitelných osm měsíců, placena především americkou

4

misií, která ve prospěch Krabčického ústavu pořádala v USA sbírky. Počet chovanek do Šubrtovy smrti v roce 1885 byl 400, do roku 1897 však vzrostl na 700. Ústav byl poprvé uzavřen po vypuknutí první světové války. Mezi válkami sloužil svému původnímu úče‑ lu. Po vpádu nacistů se na čas přeměnil na gymnázium pro berlínské studentky.

Krabčický domov na dobové fotografii

Po válce se církev rozhodla přebudovat zchátralé budovy ústavu na Domov odpočin‑ ku ve stáří. Domov byl slavnostně opraven a otevřen v roce 1952; v roce 1959 byl však církvi odebrán. Po Listopadu 89, v roce 1991, se krabčický Domov vrátil zpět do rukou círk‑ ve a její Diakonie. A tak krabčická Diakonie buduje Domov – prostě a jednoduše Domov se všemi přívlastky, tak jak bychom rádi tako‑ vý Domov vnímali. Domov, kde je radost být, kde nejste sami, kde se můžete spolehnout na adekvátní pomoc, kde personál nechodí v soucitných pózách, ale přijímá tuto životní etapu jako součást života. A navíc – Domov leží obklopen rozlehlým parkem na úpatí památné hory Říp.  Zdeněk Bárta

HUSOVA KÁZÁNÍ PRO DNEŠEK

V pondělí po Svatém Duchu Jan 3,16–21

S

vaté toto evangelium mluvil milostivý Spa‑ sitel, uče Nikodéma, jenž byl k němu přišel v noci, proč Syn člověk, tj. on Kristus, měl pově‑ šen býti na kříži, jako had byl pověšen na pouš‑ ti na holi. I znamenám tři věci v tom evangeliu: Prvou, velikou posilu naší naděje a víry; neboť dí Syn Boží: Kdo věří, nezahyne. Druhou, Boží dobroty dojištění; neboť dí Spasitel: „Tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal na smrt za svět.“ Třetí věc znamenám, zlobu lidskou; neboť dí Spasitel, že milovali lidé více temnosti nežli světlo. Tu uvažme, že Bůh všemohoucí, který ni‑ žádného nepotřebuje ku pomoci; svrchovaně moudrý, který nepotřebuje rady, svrchovaně dobrý, který nepotřebuje ničí dobroty, tak mi‑ loval svět, že Boha nesmírného vyrovnal s člo‑ věčenstvím, aby člověka hříchem zprzněného za syna vyvolil a svého Syna přirozeného, maje jediného, na smrt nejohavnější a nejukrutnější dal. Dosti by bylo, kdyby kdo sluhy nasadil na smrt. Hle, on dal Syna, Boha sobě rovného, skrze něhož všechny věci stvořeny jsou, bez něhož nemůže nic býti. Uvažujme: komu to učinil? že světu, shonu lidu nečistého, hříchem zprzněného. Ó nečistý světe! uvaž to, že ten, jenž nemohl býti nečistý, dán jest za tě, aby tě vyčistil. Proč? Syn na smrt daný dí: „Aby každý, kdož věří,“ totiž milováním srdečným vždy se ho drží až do smrti, „aby nezahynul,“ totiž aby nebyl zatracen, „ale aby měl život věčný,“ tj. aby živ byl v radosti věčné. Nuže světe! pomniž, že Bůh dal za tě Syna: dej ty jemu vůli svou; on odpus‑ til hřích tobě: učiň ty sobě sám dobře, slituj se nad sebou, nechtěj sám sobě škoditi; hle on dal

svůj život na smrt: zkaž ty v sobě hříchu smrt. Slyš, co dí Kristus dále: „Kdož věří v něho,“ totiž, kdo milostí srdečnou se ho drží do smrti, „nesoudí ho“, totiž Otec a Syn, k zatracení. Tu věz, že latinsky stojí „non judicatur“, a toho slova česky jedním slovem k rozumu podob‑ ně nemohu vyložiti, pakli bych řekl „nesoudí se“, nebo „není souzen“, nebo „nebude souzen“. I zdálo se mi lépe říci: „nesoudí ho“. Pakli se komu lepší výklad nahodí, chvála Bohu, rád jsem tomu. Dále dí Spasitel: „ale kdož nevěří, teď souzen jest,“ totiž k zatracení od Otce i od Syna i od Ducha Svatého, ač není odsouzení ještě lidem ohlášeno. A proč jest odsouzen? Jen proto, že nemá víry láskou ozdobené. Proto teď odsouzen jest, že nevěří v Ježíše Spasitele, v jednorozeného Syna Božího. Ale moc Boží přivede všechny nakonec k světlu, v němž budou káráni jejich hříchové; neboť dí Kristus v 12. kap. sv. Lukáše: „Nic není přikryto, aby nebylo zjeveno, aniž skryto, aby nebylo zvěděno; neboť co jste v temnostech řekli, bude v světle řečeno, a co jste v ucho šeptali na ložích, kázáno bude na střechách.“ Ha ha, tu poznáme, co skrytě před lidmi jed‑ náme. A že lidé dobří jinak nežli zlí jsou živi, protož dí věčné Světlo: „Ale kdo činí pravdu,“ tj. ctnost, jež pochází od pravdy, tedy kdož činí dobře, netoliko mluví, „jde k světlu“, totiž chce, aby jeho dobré skutky byly k Boží chvále v lidu poznány, „že v Bohu“, totiž v milosti Boží, „učiněny jsou“, bez jehož moci, vůle a milosti nic nemůže dobře učiněno býti. Postila, s. 185–188; upravil František Doležal, Mistr Jan Hus na hranici s andělem, zachráncem duše; 

reliéf na secesním domě v centru Pardubic

5

CYKLUS: MODERNÍ DOBA TÉMA: „MIMOZEMŠŤANI, NEBO ANDĚLÉ?“

Modlitba květnová jsme tady anděly vyhlížíme abrahame jákobe bileáme marie a taky jane balabáne kudy šel anděl? po božím laně? možná řeknete zeptej se Táty vy už se ptát nepotřebujete už víte Pane pošli mi anděla nemusí mít křídla a když ho pošleš dej mi odvahu ho poznat a poslechnout modlitba Lenky Ridzoňové kresba Jana Turecká

ROZHOVOR S IVANEM ŠTAMPACHEM

Když se v Bibli zjeví anděl, člověk padá k zemi Bůh je jediný, ale působí skrze mnohost

Najít odborníka na anděly není jednoduché. Tradiční teologové vás odbudou definicí o duchovních bytostech prostředkujících mezi Bohem a člověkem, ti liberálnější připustí, že Božím poslem může být v zásadě kdokoli. Současná duchovní literatura, plná detailních informací o andělských poselstvích a působivých obrázků, spíš odrazuje. Co můžeme o andělech vůbec říci? O rozhovor jsem poprosil docenta Ivana Štampacha (1946), který je původně teolog, ale v současné době se specializuje na nové náboženské proudy. A hlavně: nebojí se o andělech mluvit. Pane docente, před patnácti lety jste v jednom článku konstatoval, že teologie na andě ly zapomněla nebo je z nich přinejmenším rozpačitá. Změnilo se to od té doby? Na rozdíl od doby před patnácti lety již dnes nejsem teologem. V roce 1996 jsem přestal učit na teologické fakultě, dnes neučím žádný te‑ ologický předmět na žádné škole. Pro nikoho nejsem zřejmě dostatečně pravověrný. Proto také nesleduji aktuální teologickou literaturu. Příručky systematické teologie z posledních dvou desetiletí, které jsem měl v rukou a které jsem okrajově a výběrově pročítal, toto téma vynechávají (např. tzv. Holandský katechismus) nebo k němu přistupují velmi opatrně a téma minimalizují. K tématu andělů se spíš dostá‑ vám přes literaturu názorovou, esejistickou, pohybující se na okraji křesťanského spektra nebo možná už za tímto okrajem. Příkladem může být kniha bývalého katolického teologa, dnes episkopálního kněze v USA, i když spíše mimo hranice jednotlivých vyznání, Matthe‑ wa Foxe a fyzika blízkého spiritualitě Nové‑ ho věku Rupperta Sheldrakea Fyzika andělů.

(Praha: Elfa, 2006) Název možná zní šíleně, ale jsou to pečlivé interpretace zkušeností mystiků a prostých lidí a úvahy o andělech jako činitelích přírodního dění. Podtitul zní: Dialogy o nadlidských sférách a kosmických inteligencích. Jakou roli podle vás hrají andělé ve zbožnosti běžných křesťanů? Potřebují je ještě ke své víře? Domnívám se, že dnešní církevní křesťané anděly nepotřebují. Znal jsem pozoruhodného římskokatolického kněze, který mi říkal, že to první, co dětem při náboženské výuce o andě‑ lech říká, je že nemají křídla. Myslím, že začít od negace je nešťastné. Zakládáme svou víru na tom, čemu nevěříme. To si všichni zapa‑ matují. Čemu věříme, to už tak důležité není. A jsme zcela odcizeni imaginaci, která oživuje ducha. I naše duše totiž potřebuje křídla, aby se rozepjala a vznášela se. Impulzem může být bohatá biblická obrazivost, jazyk Bible, který je jazykem smysluplných příběhů, ve kterých nejde o pouhé referování o faktech. Jen tak najdeme podněty a inspiraci i pro všednost. Nevím, potřebují­­­­­­­­­­‑li křesťané anděly k víře. Nevím totiž, jak to s jejich vírou je. Znám příliš mnoho církevních křesťanů, pro které tématem víry je církev, případně „naše spolčo“, ale Bůh je celkem nepodstatný. Žijeme prostě v etapě, kdy se člověk od Boha emancipuje a své životní postoje na něm nestaví. Andělé by mohli být potřební při novém pohledu na božskou skutečnost. Dnes je závažnou potíží Bůh jako suverénní autorita, jako držitel moci, jako absolutistický, ne­­­­­­­­­­‑li totalitní Vládce kosmu. Proto se někteří nesměle a někteří od‑ vážně ohlížejí po pluralitě božského. Někteří znovu oceňují, že Bůh ve Starém Zákoně je především Elohim, což je zjevně množné ¥

7

číslo. Pojí se k němu sloveso v jednotném čísle a biblisté se pokouší to přetlumočit např. jako „vše božské“. Možná se to svým způsobem po‑ kouší přetlumočit do řečtiny Nového zákona autor listu Koloským, když na dvou místech mluví o Plérómatu, Plnosti. Jednou pouze o Pl‑ nosti a jednou Plnosti božství. I když vděčně přijmeme Jediného jako Moc stojící na straně naší svobody proti mocnostem tohoto světa, které na nás vznášejí božský nárok, přece jen nebesa „zabydlená“, božství jako děj, jako bož‑ ská hra nás osvobozují od falešného totálního monoteismu.

sesílat hromy a blesky. V První Královské (19,11–12) však mimo jiné čteme: „…Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom vět‑ ru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný…“ Na mnoha místech Bible se Bůh této konkurence nebojí. Víme přece, že ve Starém zákoně je s anděly zaměnitelný. Například tři muže, kteří navštívili Abraháma, rabínské i křesťanské výklady chápou jako anděly. Vyjadřuje to i pravoslavná kompozice

Evangelický křesťan sice nemůže popřít jasné biblické svědectví o andělech, ale zároveň se obá‑ vá, aby se z nich nestali Boží konkurenti – když ne v teologii, tak alespoň v lidských srdcích. Je toto nebezpečí oprávněné? Bůh, který se bojí konkurentů, je Bůh slabý. Takový Bůh potřebuje rozehrávat mohutné instrumentarium mocenských nátlakových prostředků, aby si nás podmanil. Potřebuje

ikony Trojice, zejména ve slavném Rubljovově zpodobení. Text říká: „I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl:,Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody,

8

umyjte si nohy…‘“ (Gn 18,1–4) Toto střídání pokračuje v celém příběhu. Podobné je to ve sloupech, které doprovázely lid putující sinajskou pouští. V Ex 13,21 jde před Izraelci v sloupu Hospodin, o několik veršů dál (14,19) je to Hospodinův posel. Hospodin zástupů není jen mohutný božský vojevůdce. Je to je‑ diný, který jedná a působí skrze mnohost. Bůh a jeho dvůr, jeho synové, jeho zástupy, to může být přívětivější obraz „zalidněných nebes“. K jejich obrazu jsme stvořeni (srv. Gn 1,26). Je možné, že nevzbuzuje strach, ale prostor pro něj v srdci je. Představa andělů se objevuje také v židovství a islámu. Jaké je jejich místo v těchto tradicích? V islámu je víra ohledně andělů pokládána za součást základů víry. Anděl (melech) je poslem Boha. Melech Džibríl, tedy asi biblic‑ ký (arch)anděl Gabriel, byl pro Muhammada prostředníkem zjevení, božské Knihy, jejímž je Korán pozemským promítnutím. Přinutil Muhammada vzít zjevení vážně. Protějškem melecha je šajtán, tedy biblický satan. Je zván též iblís, což je poarabštěné řecké slovo diabo‑ los, rozdělovač, ďábel. Je zajímavé, co svrhlo někdejšího náčelníka andělů z nebes. Bůh mu přikázal, aby padl na tvář před stvořeným člověkem, a on to odmítl – takové primitivní hmotné masité bytosti se on, vysoká duchov‑ ní bytost, klanět nemohl. Přitom ale podle Božího plánu právě člověk je zodpovědný, důstojný a úctyhodný zástupce Boha v tvor‑ stvu. V hebrejské bibli jsou andělé označováni mimo jiné jako synové Boží, i satan k nim patří a je v raném biblickém judaismu sou‑ částí Božího nebeského dvora. Jeho úkolem je zkoušet (jako u Jóba) věrnost lidí. Později, po osvobození z babylonského zajetí díky zásahu Peršanů, pronikají do židovské tradice per‑ ské, zoroastrijské vlivy a formují se dva světy: světlí andělé a temní ďáblové. V pozdějších textech, se kterými pracuje židovská mystic‑ ká praxe zvaná kabala, se obojím andělům dávají jména kombinací hlásek hebrejského písma. Již dříve zmíněný motiv, totiž že anděl je v hebrejské Bibli zaměnitelný s Bohem, se v pozdějším judaismu nerozvíjí.

Andělé jsou populárním tématem současné náboženské či obecně spirituální scény. Co přinášejí současnému člověku? Když si prohlížím internetové stránky různých vyznavačů andělů, nemohu se zbavit dojmu, že se často jedná o formu úniku do jakéhosi krásnějšího, harmonického světa. Pro některé naše současníky je „zalidněné nebe“ způsobem odpovědi na legitimní otáz‑ ku božské jedinosti a mnohosti. Někteří se domnívají, že jsou s anděly v kontaktu. Irská autorka Lorna Byrne má, jak se v Irsku sluší, římskokatolické zázemí. Andělé, kteří ji na‑ vštěvují a se kterými mluví, ji vedou k překva‑ pivě zdravému a otevřenému náboženskému životu. Možná to neodpovídá zavedeným dogmatům, ale andělské imaginace ji vedou k silným občanským postojům, k toleran‑ ci, pochopení např. pro různé alternativní a menšinové životní styly. U autorů četných andělských bestsellerů působí tyto bytosti nepřesvědčivě. Když se v Bibli někomu zjeví anděl, člověk padá v bázni k zemi. První slo‑ vo anděla zní: „Vstaň!“ Andělé populárních knížek jsou miloučcí, růžovoučtí, snadno se s nimi konverzuje. Stačí rozestavit na stole nebo na poličce rituální symboly a říci pár slov a kontakt je navázán. Takoví andělé někdy říkají banality. Populární pohrávání s nimi může být způsobem úniku. Může to být opium lidu (nebo jednotlivců). Ale tak může samo‑ zřejmě působit i náboženství Jediného Boha bez andělů nebo s anděly na pokraji zájmu. Do značné míry platí: jaký člověk, takový jeho Bůh. Člověk do nadzemských sfér promítá své nejlepší vlastnosti a vybavuje jimi boha, kterého si vytváří ke svému obrazu. Příkladem takové projekce je také současná víra v mimozemšťany, kteří jsou obvykle popisováni jako vylepšená podoba lidstva. Zároveň ale plní podobnou funkci jako kdysi andělé: zasahují do lidských dějin, předávají důležitá sdělení o nadzemském světě, dokonce řídí evoluci. Jak hodnotíte tento pozoruhodný fenomén? Přesvědčení o tom, že jsou bytosti podobné lidem na jiných planetách ¥

9

a že bude možné překonat obrovské vzdálenosti (hvězda nejbližší Slunci je vzdálena necelých 40 bilionů kilometrů), to je oblíbené téma. Jen bych váhal o tom mluvit jako o „víře v mimozemšťany“. Věřit o mimozemšťanech, že existují a že bude možný kontakt s nimi, to by bylo něco jiného než „věřit v mimozemšťany“, stejně jako náboženské přesvědčení, které počítá s nějakým bohem, ještě není vírou v Boha. Domnívám se, že víra v Boha v biblickém smyslu je důvěra Bohu, spolehnutí na něj, oddanost Bohu. Věřit v tomto smyslu v mimozemšťany by podle

mého přesvědčení bylo lehkověrné. Osobně spíše předpokládám lidský život jen na Zemi, ale i kdyby mimozemšťané byli někde v dosahu, co by nás nutilo předpokládat, že nám chtějí pomáhat? Co když by měli spíše plán naši planetu kolonizovat a nás zotročit nebo vyhubit? Tam, kde chybí víra v Boha v původním smyslu toho slova, nastupují náhražky. Hledá se něco nebo někdo, kdo božskou roli převezme. Tradičně pojatý Bůh se lidem jeví jako nevěrohodný vzhledem k těm, kteří ho hlásají a víru v něj vyžadují. Někdo hledá řešení v jiných náboženstvích.

10

Místo absolutistického vševládce objevují např. Tao, o němž klasická kniha čínské tradice Tao te ťing mimo jiné (v 25. kapitole) říká, že je svrchované a dovršené, ale též mlžné a beztvaré. Starý mudrc, legendární autor textu říká: Jeho jméno neznám. Jiní spatřují alternativu v buddhovské přirozenosti, ve skrytém probuzeném charakteru všech lidí a všech věcí. Někteří se však možná zaměří na mimozemšťany. Jedna jejich podoba jsou vesmírní lidé světla v čele s Aštarem Šeranem. Tito mimozemšťané bydlící na neviditelných kosmických lodích parkujících v okolí země jsou prý bohy, posly bohů a proroky všech náboženství. Zmiňoval jste osobní zkušenosti lidí s anděly. V poslední době se mi několik lidí svěřilo, že se s andělem setkali, a já nemám důvod jim nevěřit. Zároveň se domnívám, že přílišné zaujetí anděly může v některých případech ohrozit duševní zdraví, případně se pak člověk snadno stane obětí těch, kdo na tomto zájmu chtějí vydělat (mám na mysli například tzv. andělskou terapii). Mohou být andělé také nebezpeční? Duševní zdraví nemusí být totéž jako zdraví duše. Potkávám lidi, kteří nemají žádné psy‑ chiatrické příznaky, ale přitom mají srdce ka‑ menné, ne z masa. Milejší jsou mi ti, o kterých je řeč v 1 K 3,18–20: „Ať nikdo sám sebe nekla‑ me. Domnívá­­­­­­­­­­‑li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ a jin‑ de: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.‘“ Komerční náboženství s anděly nebo bez andělů, to je neštěstí. Před pár lety nám lili do hlav fráze, že „zdraví je zboží jako každé jiné“. Podobně mluvili o vzdělání. Proč by tedy nemohlo být zbožím náboženství? Jsme toho svědky na každém kroku. Snad se dočkáme překonání tržního fundamentalis‑ mu a snad se ukáže, že milost, i když je drahá, je dána zadarmo. Ptal se Ondřej Kolář; kresba Petra Fischerová

POHLED TEOLOGA

Andělé a démoni Jsme obklopeni vyššími bytostmi, jejichž možnosti jsou fascinující

N

echme si v hlavě představu, že v tomto světě je stvoření v různých stupních. Od neživé přírody přes rostliny, nižší živočichy, vyšší živočichy až k člověku – jenže se to neza‑ stavuje, ale pokračuje dál. Někteří dělí na tři, sedm či kolik stupňů, ve kterých se od sebe liší tyto duchovní bytosti. V těch nejvyšších patrech se ale přesouváme do roviny obrazů a vidění blízkých Ezechielovi, Danielovi a Zje‑ vení Janovu. Výrazně méně je tu použitelné cokoliv, co nazýváme věda, byť používáme (většinou dost zmatečné pojmy našeho světa): mají mnoho očí, vyzařují čistou energii, pozi‑ tivní vibrace…

Vnímání stupňů Na všech těchto andělech, archandělech, cherubínech či serafínech není nic nepřiro‑ zeného či zvláštního samo o sobě. Jistě – nám připadají nepřirození. Obdařme celé stvoření vědomím a podívejme se, jak se vzájemně vnímají. Skála se vody, slunce a vzduchu děsí, protože způsobují zvětrávání a ničí ji. Rostlina se jimi těší, protože je o stupeň výš, ale kámen nepochopí, jak rostlina může vyu‑ žívat fotosyntézu. To je mimo jeho svět. Mimo svět rostlin je třeba aktivní pohyb a rostlina je zmatena z králíka, který se objevil kdo ví odkud a sežral ji. Králík pak nepochopí, kde se vzala ta olověná kulička, která mu prolétla hlavou. Myslivec bude mít oběd. Vztah rostliny k hornině je laxní. Rostli‑ na si z půdy vezme živiny, ale drtivá většina nerostů a hornin ji nezajímá. Nemá na její život vliv. Podobně králík je spokojen s jete‑ lem, který právě sežral, problematika drtivé většiny všeho zeleného na planetě jde mimo něj. Myslivec se zajímá o zvířata ve svém lese, a to jen o některá. Dejme tomu hmyz mu spíš překáží. Většinu ptáků vnímá, ale nevšímá si jich.

Kam napřeme svou mentální sílu? Nad myslivcem bdí anděl strážný. Chápe, že myslivec má chuť na zajíce, asi tak, jako mysli‑ vec chápe, že zajíc má chuť na jetel, a zajíc chá‑ pe, že jetel má chuť na dusík v atmosféře. Na co má chuť anděl? Čím se andělé živí? Máme něco takového? Dejme tomu, že v nás je něco, z čeho sami neumíme žít. Jako kámen nežije ze vzduchu, tráva nežije z požírání jiné trávy a králík nežije z masa, tak myslivec nežije z této duchovní energie – ale má ji a může ji dát. Svůj myšlenkový svět, svoji mentální sílu, své odhodlání, své nasazení – to může investovat do číhání na králíka nebo do služby duchovní bytosti. Může ji začít zásobovat svojí silou, kterou vloží do uctívání, klanění. Jsme moderní lidé a na službu démonům moc nevěříme. Musel přijít až C. G. Jung, který ty staré představy duchovních bytostí oděl do hávu slov moderní psychologie. Začal hovořit o vědomí, podvědomí, nevědomí a kolektivním nevědomí. Moderní člověk se nad představou démona svádějícího k hříchu shovívavě usmě‑ je, ale bude vážně přemýšlet nad archetypy které ovlivňují psychiku, aniž by to byl scho‑ pen v prvním okamžiku reflektovat. Dobře tak. Jde o cíl, ne o cestu, jak k němu dojít. A cílem je, abychom byli v tomto světě Božím obrazem. Abychom byli jako Bůh nad všemi těmito moc‑ nostmi a silami.

Rezervoár našich tužeb Zkusme si to představit tak, že svými myš‑ lenkami naplňujeme jakýsi pomyslný kýbl duchovní energie. Kolektivní nevědomí je právě takový rezervoár našich tužeb. Cokoliv si myslím, čemukoliv věnuji svoji energii, to zároveň naplňuje nějaký ten kyblíček, ze kte‑ rého tak pak teče dál, na další lidi kolem nás. Tam kde celý národ žije v nenávisti k jinému národu, tam je takový „národní rezervoár“ ¥

11

naplněn zlobou a každého člověka už nějak formuje – to že v takovéto atmosféře je, vyrů‑ stá, přijímá podněty ze svého okolí. Hle, máme jen do jiného hávu oděnou představu démo‑ na, který se živí naším hněvem, potměšilého ducha, kterého baví sledovat, jak se národy perou, a hladí si bříško, jak si pochutnal. Nemusí být zlý! Je to, jako když utrhnete třešeň ze stromu v aleji a jdete dál. Bez daru

rozlišování duchů je ale „vošajstlich“ krmit takové bytosti programově. Dotyčná bytost totiž naši aktivitu s pobavením sleduje, asi jako bychom sledovali hopkajícího králíka, který nám nese svůj nejlepší salát. Mám­­­­­­­­­‑li rád salát, odložím picnutí králíka a vycvičím ho k nošení salátu. Mám to spíš pro zábavu než pro užitek, ale příjemné to je. Ještě veselejší představa je králík, který čas od času přivede jiného králíka, a já toho jiného králíka picnu. To už se zcela vymyká králičímu chápání, ale za odměnu v podobě křehoučkého salátku, jaký králík v životě v lese nepotkal, to třeba králíkovi zato stojí. Posuňme se o stupínek výš. Jsme králíci žijící ve své pokojné komunitě, obklopeni bytostmi nižšími, z nichž některé požíváme (rostliny), a ještě nižšími, které nás nezajímají vůbec (kamení). Jsme ale obklopeni i bytostmi vyššími, jejichž způsob života je nám nepocho‑ pitelný a jejich možnosti jsou fascinující.

Šaman, prorok, vizionář či léčitel… a co na to křesťan? Nestálo by zato se s nimi nějak domluvit? Nu – najdou se tací, kterým se nechce čekat, až

12

andělská bytost sama sestoupí a pomůže. Ta‑ kový člověk se stane šamanem, kouzelníkem, prorokem, vizionářem, léčitelem… Dostává přístup ke křehoučkému salátu, jaký v lese ne‑ roste, tedy ke schopnostem, které jsou běžným lidem nedostupné. Co to s ním udělá? Nejspíš si začne libovat v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování (Kol 2,18n). Zatím to vypadá výhodně, ale kdo ví, co ho čeká… Dokážeme pochopit myšlení těchto bytostí asi tak, jako králík chápe myslivce. Co když se králík setká s jiným myslivcem – no a ten ho prostě picne?! Nebo se potká s pytlákem, který je myslivci vel‑ mi podobný, a ten králíka bolestivě umlátí klackem?! Bible i  pohanská náboženství znají úlohu nejen andělů strážných a jim podobných „pomocníků“, ale i „pokušitelů“ – lstivých andělů, duchů, bohů, kteří lidem škodí zcela programově. Baví je to. Setkat se s nimi, naslouchat jim, podřídit se jim, brát si je jako učitele – to může mít tragické následky. A s největší pravděpodobností to tragické následky mít bude. Úkolem šamanů bylo „rozpoznávat duchy“. Mít vidění a slyšet hlasy se naučí snad úplně každý. Rozpoznat pravdu, poznat, komu naslouchat, a koho od‑ mítnout – to je vzácné. Poznat, odkud vítr vane – protože v té jiné dimenzi jsou i entity dobré, laskavé, pomáhající. To jsme u těch léčitelů a věštců, kteří svých výjimečných schopností používali k pomoci druhým. Křesťan má ještě jinou odpověď. Skrze bohočlověka Ježíše máme přímé spojení s tou nejvyšší mocností, jaká existuje. Máme most, který překlenuje všechny duchovní světy. Když si je v tomto vyznání člověk jist, může opatrně ohmatávat, jak to v těch jiných světech vypadá. Jistě že nám tyto duchovní mocnosti mohou být nápomocny, ale musí v nás vidět partnery. Jinak si s námi budou jen hrát, a to někdy velmi krutě. Přečtěte si Sk 19,13n. Ježíš je partner, učitel, pomocník – ne čarovný amulet. A je to partner, učitel a pomocník, nad něhož na světě není. Jaroslav Pechar, farář v Praze­‑Braníku; kresba Petra Fischerová

OTÁZKA NA TĚLO

Setkali jste se někdy s andělem? Magdaléna Trgalová, farářka tč. na skotských Orknejích Ano, ve známých i neznámých lidech, kteří v tu chvíli pro mě byli Božími posly, což jsem často rozpoznala až zpětně. A také ve snech, kde mám na svých cestách s sebou čas od času jakéhosi laskavého, ale nekompromis‑ ního průvodce či rádce. Eva Zadražilová, členka synodní rady Andělem byla pro mě moje maminka, která byla na rozdíl ode mě vždy dostatečně trpě‑ livá a milá, hodně se za mě modlila a já to v mládí velmi intenzivně pociťovala. Jsem ráda, že i  dnes mám své anděly, o  nichž vím, že mě mají rádi a pravidelně se za mě přimlouvají. Šárka Grauová, portugistka a překladatelka Andělé jsou Boží poslové. Jejich přispění většinou rozpoznávám zpětně, jako se to stalo Abramovi v Mamre. V portugalštině se říká, že „proletěl anděl“, když náhle za‑ vládne ticho u stolu. Abychom si uvědomili andělovu přítomnost, musíme zmlknout. Někdo řekne: „Bylo to o fous.“ Někdo řekne: „Anděl.“ Dušan Ehmig, kazatel dvakačovický Myslím si, že jsem v  kontaktu s  anděly neustále, přes den i  v  noci. Andělé vždy doprovázeli Krista a tam, kde je On, jsou i andělé. Věřím, že andělé mohou mít i lid‑ skou podobu. A takové anděly jsem potkal. Jsou poslové Boží, kteří nám přinášejí určitý vzkaz od Hospodina. Andělským projevem může být úsměv, pohlazení, objetí a každé slovo, které vztahuje naši pozornost k nebi. Andělé jsou našimi strážci!

Jana Škubalová, světoběžnice Jednou jsem zatoužila spatřit anděla, proto‑ že jsem si neuvědomovala, že bych kdy něja‑ kého potkala. A protože jsem za to prosila, bylo mi dáno. Najednou jsem měla pocit, že nejsem sama, i když jsem nikoho neviděla. Padla na mě hrůza, děs a chlad a bylo mi hodně úzko – měla jsem pocit, že to nepřežiju. Obrátila jsem se v modlitbě k Bohu a bytost zmizela. Kdo to byl? Boží anděl, nebo padlý anděl? Nevím dodnes. Milena Štráfeldová, spisovatelka Mé setkání s andělem mělo velmi prozaickou podobu. Anděl ke mně přicházel z obecní pas‑ tvy. Měl na sobě modrou zástěru, holínky a na hlavě šátek uvázaný na babku. V ruce držel kýbl čerstvě nadojeného mléka. Jak šel, to mlé‑ ko šplíchalo do bláta na cestě. Stalo se před pár lety v české vsi Veselynivka na východě Ukraji‑ ny a ten anděl se jmenuje Marie Provazníková, kazatelka tamního bratrského sboru. Nevím, v čem spočívá andělskost obecně. Snad že nás mají andělé chránit. Vím ale přesně, proč je Marie andělem pro mne. Chrání mne totiž přede mnou. Před pražáckou zpovykaností, se kterou si žiju v pohodlí a bezpečí střední Evropy. Před mylným dojmem, že všechno znám a všude jsem byla, ale také před skepsí a cynismem, které provázejí mou novinářskou profesi. Před občasnými pocity zmaru, když se nedaří. A naopak před pýchou, když se někdy daří až moc. V takových chvílích si vzpomenu na Marii. A musím na ni myslet často. Co by mi řekla? Nejspíš jen: „Měj trpělivost, děvče, to zase přejde!“ Takového strážce přeji každému, ať už by se ten anděl jmenoval Marie, Andě‑ la, František, nebo Karel. Jenom je potkat…  DaZ

13

NÁSTĚNKA

ISYNODNÍ RADAI

Na zasedáních 17. 3. , 31. 3. a 13. 4. projednala synodní rada 93 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada přijala návrhy Dany Rotkovské a Abigail Hudcové na ukončení zaměstnaneckého poměru z důvodu odchodu do starobního důcho‑ du; vzala na vědomí rezignaci Jany Špinarové a Ondřeje Kováče na povolání kazatele a souhlasí s ukončením jejich zaměstnaneckého poměru. SR pověřila Ester Čaškovou zastupováním ČCE ve výboru a Martina Féra na valném shromáždění České biblické společnosti. SR potvrdila volbu Petra Hudce za faráře v Libštá‑ tě a v Jičíně, na obou místech na poloviční úvazek. Potvrdila volbu Jana Lukáše za faráře v Olomouci a Ivo Davida za faráře v Moravské Třebové, oba na plný úvazek. Prodloužila Danielu Blažkovi pově‑ ření k duchovenské službě ve Vazební věznici v Brně a ve věznici v Břeclavi na další čtyři roky. Na vědomí vzala zprávu o průběhu zkoušky Zdeňka Turka a udělila mu osvědčení o způsobilosti k ordi‑ nované službě presbytera. Fakulta a bohoslovci SR vzala na vědomí zprávu Tomáše Cejpa o vyko‑ nání bohoslovecké praxe ve sboru v Děčíně.

Do soutěže o nové logo ČCE, jejíž uzávěrka byla koncem března, bylo přihlášeno množství návrhů. Ty byly postoupeny třem odborníkům, aby posoudili grafickou použitelnost loga a vybrali maximálně pět návrhů k další diskusi. Konečné rozhodnutí přísluší synodu. SR přijala směrnici o zveřejňování a archivaci Církevního zřízení, řádů, statutů a pravidel ČCE. Komise pro revitalizaci Ústeckého seniorátu připravila podklady, na jejichž základech synodní rada uložila Ústřední církevní kanceláři připravit návrh na synod na zřízení místa celocírkevního kazatele s určením pro Ústí nad Labem a prohlásit toto místo za podporované. Dále uložila kanceláři vytvořit v rámci webu e­‑cirkev webovou stránku „Rok Ústeckého seniorátu“, kde by seniorátní výbor informoval o potřebách seniorátu a ostatní sbory by mohly reagovat a pomáhat.

Hospodaření církve Synodní rada souhlasila s předloženým návrhem využití 2. a 3. nadzemního podlaží přední budovy Husova domu a s jejich úpravami podle tohoto návrhu. SR souhlasila s udělením podpory ze solidárních prostředků sborům v Moravči (68 200 Kč) a Hrabo‑ vé (47 700 Kč).

Jeronýmova jednota Správa církve Synodní rada vzala na vědomí zápisy ze zasedání seniorátních výborů Západočeského (2x), Chru‑ dimského, Královéhradeckého, Brněnského (2x), Jihočeského, Pražského, Východomoravského, Poličského, Poděbradského, Ústeckého a Morav‑ skoslezského seniorátu. Na vědomí rovněž vzala zápis z vizitace seniorátního výboru ve sboru v Libiši.

14

Synodní rada souhlasila s poskytnutím půjčky sboru v Aši na profinancování opravy střechy kostela ve výši 1 388 475 Kč a vzala na vědomí pro‑ dloužení splatnosti půjčky do konce roku 2015.

Zahraniční sbory Miroslav Pfann podal zprávu o cestě do krajan‑ ských sborů na Ukrajinu koncem února/začátkem března. Letos plánuje ještě dvě podobné cesty,

v příštích letech by rád Ukrajinu navštěvoval čtyřikrát ročně. Plánují se letošní pobyty dětí na táboře v Bělči a mládeže na kempu ve Strmilově, počítá se i s pobyty učitelů češtiny v krajanských vesnicích v létě. Celková atmosféra v obou ukrajinských vesnicích odpovídá politické situaci v zemi, lidé se musí vyrovnávat s nejistotou, zdražováním, bojí se války. V této situaci je velmi důležité, aby cítili podporu. SR vzala zprávu na vědomí.

Rekreační střediska Na základě obšírné zprávy o provozu Horského domova v Herlíkovicích rozhodla SR o zachování provozu. Pro zvýšení efektivnosti jeho hospoda‑ ření nastavila mj. přímé mzdové zainteresování vedoucího střediska na obsazení ubytovací kapacity.

rady církví, podle nějž bude mít ČCE na postu stálých hostů zástupce v těchto krajích: Plzeňský (Petr Neumann), Jihočeský (Kateřina Růžičková), Jihomoravský (Jan Soběslavský) a Olomoucký (Hana Řezáčová). DaZ

IÚMRTÍI Dne 25. března zemřel ve věku 90 let MUDr. Vojtěch Zikmund. Po aktivním životě v lékařské profesi pracoval jako diakon a kazatel ve Vizovicích. Ve věku 93 let zemřela 7. dubna Marta Kačerová, dlouholetá pracovnice ústředí Českobratrské církve evangelické. Pracovala zde 47 let, zejmé‑ na v oddělení pro mládež.

Ekumena Na synod Saské církve v Drážďanech v dubnu delegovala SR Martinu Šerákovou; SR souhlasila se zapojením Alexandry Hauserové do spoluprá‑ ce ekumenické skupiny zástupců církví CZ­‑NL­‑HU, která se sejde v květnu v Maďarsku; SR souhlasila s účastí Heleny Hamariové na synodu Sjednocené protestantské církve ve Francii v květnu. Jonáš Plíšek podal zprávu ze setkání zástupců členských církví Světové aliance reformovaných církví; Michal Kitta z uvedení Waldemara Pytela do úřadu biskupa vratislavské diecéze ve Śvidnici v Polsku; Gerhard Frey­‑Reininghaus referoval o konferenci porýnské a vestfálské evangelické církve na téma mistr Jan Hus, která se konala na podzim v Praze. Všechny zprávy vzala SR na vědomí.

Diakonie SR schválila předložený návrh, aby letošní celocír‑ kevní sbírka na Diakonii byla věnována na inves‑ tiční projekty Diakonie Západní Čechy a Diakonie Dvůr Králové nad Labem. Ředitel Diakonie ČCE Petr Haška podal návrh delegátů na post stálých hostů Regionálních kraj‑ ských konferencí pro jednání o sociálních služ‑ bách. SR vzala na vědomí rozhodnutí Ekumenické

ICÍRKEVNÍ HUDBAI

Varhanní letní kurzy v Kroměříži Srdečně zveme především začínající, ale i pokročilejší mladé i starší amatérské var‑ haníky (hráče na klavír / klávesy, žáky ZUŠ, samouky), kteří se této službě věnují nebo se věnovat chtějí a potřebují získat nové pod‑ něty a zkušenosti pro praxi. Varhanní službu je třeba omlazovat. Proto prosíme ducho‑ venstvo a staršovstva sborů, aby oslovovali a povzbuzovali především mladé hudebníky k tomu, aby se v této službě postupně cvičili a na kurzy pravidelně jezdili. V letošním roce nabízíme dva kurzy s odliš‑ nou náplní: pro mládež od 12 let (začátečníci i mírně pokročilí), pro střední generaci od 18 do 78 let (začátečníci i mírně pokročilí). Kurzy budou probíhat v krásných prostorách Kon‑ zervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Termíny kurzů: 20. – 23. 7. 2015 kurz pro mládež 23. – 26. 7. 2015 kurz pro střední generaci Náplň kurzu pro mládež: jednoduché alter‑ nativní doprovody písní z Evangelického zpěvníku / praktická znalost Evangelic‑ ¥

15

kého zpěvníku / improvizace jednoduchých písňových předeher / snadná preludia bez pedálu a základy hry pedálu / návštěva var‑ han v kostele sv. Mořice / hudební pobožnosti a společné zpívání. Náplň kurzu pro střední generaci: doprovo‑ dy vybraných písní 19. a 20. st. z Evangelického zpěvníku / výběr z varhanní tvorby evrop‑ ských a amerických autorů 19. – 21. st. / pre‑ zentace a nácvik doprovodů písní z nového církevního zpěvníku / návody k improvizaci na způsob „máš málo, daj málo, ale hlavně daj“ / návštěva varhan v kostele sv. Mořice /

hudební bohoslužby a společné zpívání. Cena kurzu je 1300 Kč. Zájemci nechť se písemně přihlašují do 10. června 2015 na moravetz@e­‑ cirkev.cz. Po přihlášení každý uchazeč obdrží materiály a pokyny k samo‑ statné přípravě. V přihlášce je třeba uvést jméno, příjmení, věk, sbor ČCE, termín kurzu, e­‑mail a telefon. Na muzicírování a na příjemné společenství se těší lektoři kurzů Ester Moravetzová & Ladislav Moravetz, celocírkevní kantor ČCE

16

ISOLIDARITAI

Fond Irena pomohl V osobě Ireny Škeříkové odešla na podzim 2012 nejen farářka, kamarádka a zpěvačka, ale také matka tří dospívajících dětí. Pro všechny, kdo chtěli právě jim v této nesnadné

situaci pomoci, jsme založili „Fond Irena“. Ještě týž rok se na něm sešlo téměř 250 tis. Kč a v následujících letech dalších více než 100 tis. Kč. Většinou přispívali jednotlivci, někteří i opakovaně nebo pravidelně. Příspěv‑ ky přišly také od evangelických sborů a spol‑ ků. Všem, kdo takto projevili svoji solidaritu, vyřizujeme od Abigail, Pavla a Jendy upřímné díky! Za ochotnou spolupráci děkujeme také fondu Compaternitas. Peníze z fondu posloužily největším dílem k podpoře studia a bydlení nejmladší Abigail, které se podařilo úspěšně odmaturovat a zahájit studium na vyšší odborné škole Jabok. Prostřední Pavel potřeboval nejčastěji jednorázové příspěvky na výdaje spojené se zdravotní péčí a s narozením dítěte. Nejméně pomoci čerpal nejstarší Jenda, který se již živí zcela samostatně. Celková výše vyplacených příspěvků přesáhla 200 tis. Kč. Fond Ireniným dětem významně pomohl adaptovat se na novou situaci, čímž svůj účel splnil. K 31. březnu t. r. jsme se proto rozhodli jeho činnost ukončit a zbylé peníze rozdělit mezi již dospělé děti rovným dílem.

Podrobnější informace o činnosti fondu jsme rozeslali všem dárcům, na které jsme měli spojení. Ostatní se mohou dle zájmu obrátit na sbor v Praze­‑Střešovicích. Za Fond Irena

a hygienického zařízení a bez možnosti obživy pro dospělé a vzdělání pro děti. Tisíce lidí již získaly v rámci probíhajícího projektu peníze na nákup potravin a zdravotnického materiálu a v zimním období deky a plynové

Pavel Pokorný, Pavel Kočnar, Jiří Schneider, Jaromír Plíšek

IVEŘEJNÁ SBÍRKA PRO UPRCHLÍKY ZE SÝRIEI

Švýcarský HEKS zdvojnásobí výtěžek Společná komise ČCE a CČSH pro organizaci Husovských slavností se rozhodla při této příležitosti uspořádat veřejnou sbírku. Vzhledem k tragickému vývoji bezpečnostní a humanitární situace na Blízkém východě se komise jednomyslně shodla na pomoci uprchlíkům z oblasti postižené občanskou válkou v Sýrii a řáděním bojovníků Islámského státu. Jako partner bylo vybráno Pomocné dílo evangelických církví ve Švýcarsku (HEKS). HEKS ve spolupráci s místní organizací Najdeh dlouhodobě pomáhá v regionu lidem bez rozdílu národnosti či vyznání. Mnozí znají HEKS jako podporovatele rozvojových pro‑

jektů po celém světě včetně České republiky a obou našich církví. HEKS obdržel od ČCE již v roce 2014 na stejný účel prostředky ve výši 500 000  Kč. I pro tentokrát se HEKS velkoryse rozhodl zdvojnásobit výtěžek, který v rámci sbírky vybereme. Své aktivity na Blízkém východě zaměřuje HEKS na materiální podporu rodin a osob v uprchlickém táboře Shatila v Libanonu. Ze 4 miliónů syrských uprchlíků se necelých 1,5 milión nachází právě v Liba‑ nonu. Na jednom kilometru čtverečním se v nevyhovujících podmínkách tábora Shatila tísní v průměru 26 000 lidí bez tekoucí vody

ohřívače. V dalším čísle Českého bratra Vám přineseme samotnou výzvu veřejné sbírky s číslem bankovního účtu Husovského spolku založeného oběma církvemi pro účel finanční sbírky. Na pomoc uprchlíkům poputují také výtěžky z bohoslužebných sbírek konaných během Husovských slavností. Zvažte prosím, zda Vy osobně, nebo v rámci nedělní sbírky ve svém sboru, nechcete pomoci lidem, jejichž zoufalé životní podmínky si dokážeme těžko představit. Děkujeme všem, kteří se s námi připojí k veřejné sbírce. Petr Bruna, fundraiser Ústřední církevní kanceláře

IVÝTVARNÁ SOUTĚŽI

Dny vděčnosti za stvoření 2015 Ekologická sekce České křesťanské akade‑ mie vyhlašuje při příležitosti Dnů vděčnosti za stvoření výtvarnou soutěž na téma „Dary Země“. Namalujte obrázek nebo udělejte koláž o Darech země, které stále přijímáme. ¥

17

Praktické informace: Obrázky formátu A3 nebo A4, malované či kreslené libovolnou technikou nebo vytvoře‑ nou koláž zasílejte poštou do pátku 26. červ‑ na 2015 na adresu: Ekumenická rada církví, Donská 370/5, 101 00 Praha 10. Nebo je můžete poslat či odevzdat na vrátnici (v pracovních dnech od 8:30 do 18:30 hodin) v České křesťanské akademii, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2. Na obrázky nezapomeňte napsat jméno a věk autora obrázku a do obálky vložit zpá‑ teční adresu. Vybrané obrázky budou vysta‑ veny od 6. do 20. září v Galerii Josefa Adamce, Praha 7, Na Špejcharu 3. Vyhlášení výsledků soutěže se bude konat v den ukončení výsta‑ vy, tedy 20. září 2015 přímo v galerii. Všichni účastníci obdrží diplom za účast a třem vítěz‑ ným autorům bude předána malá odměna. Obrázky z technických důvodů vracíme jen při osobním vyzvednutí po skončení výstavy.

kostela. Dílo bylo dokončeno a kostel vysvěcen v roce 1855. Následovala stavba fary, vybudoval se hřbitov a v roce 1859 se postavila škola. V obci žili převážně evangelíci augsburského vyznání, věřící helvetského vyznání měli kostel a školu v Krabčicích. Ještě za 1. války se podařilo

Kateřina Jančaříková

I160. VÝROČÍ POSTAVENÍ KOSTELAI

Libkovice pod Řípem budou slavit Dne 31. května 2015 si farní sbor Českobratrské církve evangelické v Libkovicích pod Řípem připomene sto šedesáté výročí postavení svého kostela, prvního evangelického kostela v Čechách postaveného s věží a zvonicí se zvony. Bylo to tři roky před tím, než to císařský zákon dovolil, postaven byl tedy vlastně „načerno“. Slavnostní bohoslužby, které povede synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml, začínají v 10. 45. Odpoledne od 13.30 bude beseda o staré historii sboru a kostela i o událostech novějších, které ještě mají živé pamětníky. Všichni jsou srdečně zváni. Evangelický sbor vznikl v Libkovicích ihned po vydání tolerančního patentu. Bohoslužby se konaly v hospodě v Ctiněvsi, poprvé 1. led‑ na 1783. Úsilí vybudovat vlastní modlitebnu bylo korunováno úspěchem za faráře Václava Beneše v roce 1852, kdy se započalo se stavbou

18

faráři J. Kulíkovi sjednotit obě vyznání a utvořit evangelickou dvoutřídní školu. V roce 1920 byla provedena oprava kostela a v roce 1968 se kostel opravoval znovu. Za působení vikáře Daniela Paly v letech 1990–1994 zažil sbor oživení, člen‑ ská základna se však rok od roku tenčí. Od roku 1996 je sbor administrován, nemá vlastního faráře, při všech těžkostech ale žije. Zdeněk Bárta

IMEZINÁRODNÍ EKUMENICKÉ SETKÁNÍ ŽEN IV PRAZE 27.–31. 5. I

25 let po změnách ve střední Evropě – co jsme získaly, a co jsme ztratily? Ženy čtyř zemí střední Evropy (Německo, Rakousko, ČR, SR) z různých křesťanských církví a denominací se sejdou na konci května v Praze, aby společně uvažovaly nad tématem: 25 let po změnách ve střední Evropě – co jsme získaly,

a co jsme ztratily? Setkání proběhne ve dnech 27.–31. května 2015 v klášteře U Kapucínů na Loretánském náměstí a pořadatelkami jsou Ekumenické fórum křesťanských žen v ČR a Unie katolických žen. Každý den bude zahájen i zakončen společ‑ nou ekumenickou modlitbou v kapli kláštera (8.30 a 19 hod.), kterou vždy připraví sestry z jedné zúčastněné země. Reflexe se uskuteční ve třech blocích: v pátek odpoledne na téma Společnost a ekonomika (15 hod.), v sobotu dopoledne na téma Církve a ekuména (9.30 hod.) a v sobotu odpoledne na téma Žena a rodina (15 hod.). Po úvodní přednášce (Jan Sokol, Josef Špak, B. Boučková) bude následovat panelová diskuse a sdílení vlastních zkušeností. Celý program bude simultánně tlumočen z a do němčiny. V sobotu večer bude setkání ozdobeno kon‑ certem v refektáři kláštera (20 hod.), kde soubor Trio cantabile přednese různé skladby inspi‑ rované ženskými postavami v Bibli. Setkání je otevřeno pro všechny, kdo se chtějí spolu s námi zamýšlet nad uplynulým obdobím a sdílet své zkušenosti ve vzájemném obohacení. Uskuteční se za finanční podpory Nadačního fondu Věry Třebické­‑Řivnáčové a Česko­‑německého fondu budoucnosti.

kosti CHKO Beskydy, CHKO Poodří, několik hra‑ dů a zámků, řada jiných památek (Hukvaldy, Helfštýn, Kunín, Štramberk…) Kontakt: 732 638 517, 731 664 545

Mons. Václav Malý k jubileu mistra Jana Husa Farní sbor ČCE v Brandýse nad Labem v rámci letošního jubilea mistra Jana Husa zve na program „Obnova církve včera, dnes, zítra“. K tématu promluví biskup Mons. Václav Malý v sobotu 23. května v 15.30 v evangelickém kostele sv. Petra Na Vyšším Hrádku, Horova 1885.

Politická teologie klimatické změny gická sekce České křesťanské akademie spolu s Evangelickou teologickou fakultou UK zvou na přednášku „Political Theology of Climate Change“ (Politická teologie klimatické změny), kterou prosloví Michael Northcott, profesor etiky z University of Edinburgh. Přednáška se bude konat v úterý 26. května 2015 od 18 h ve velké posluchárně ETF v Praze 1, Černá 9 a bude tlumočena do češtiny. JNe

Mkor

Ekumenická bohoslužba za krajinu IOZNÁMENÍI

Nabídka bydlení Farní sbor ČCE v Novém Městě na Moravě nabízí k pronájmu byt 3+1 ve sborovém domě. Jedná se o byt v přízemí prvorepublikové vilky v klidné části města, blízko centra, základní školy a gymnázia. K domu přiléhá menší zahrada. Vhodné pro rodinu s dětmi. Uvítáme zájemce z řad ČCE, kteří budou mít chuť zapo‑ jit se do života sboru. Bližší informace vám podá kurátor sboru Petr Hladík 602 730 793.

Rekreace ve sborovém domě v Novém Jičíně Sbor ČCE nabízí dva pokoje v podkroví k letní rekreaci. K dispozici kuchyňka, hygienické zařízení, zahrada s možností parkování. V blíz‑

Ekologická sekce České křesťanské akademie ve spolupráci s občanskými sdruženími a s městskou částí Praha­‑Suchdol zvou na již osmou ekumenickou bohoslužbu za krajinu v sobotu 6. června 2015 v 15 hodin v Praze­‑Suchdole (na zahradě nad Sedleckými skalami, MHD 107 nebo 147, stanice Kamýcká nebo Budovec, ČD Praha­‑Sedlec, odtud vzhůru do kopce). Bohoslužbě předchází pěší pouť od kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech v 10 hodin. Kázáním poslouží Sandra Silná, farářka Církve československé husitské a generální sekretářka a mluvčí Ekumenické rady církví. Po bohoslužbě uvede ředitel Ekumenické akademie Jiří Silný besedu na téma Česká kra‑ jina a Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) JNe / více na www.drahan.chabry.cz

19

CÍRKEV ŽIJE

Rozloučení s Martou Kačerovou v Praze u Salvátora 18. dubna 2015 foto: Benjamín Skála

HUSŮV ROK 2015

Mezinárodní konference k 600. výročí mučednické smrti mistra Jana Husa Husovy myšlenky mohou sjednocovat společnost

K

do byl Jan Hus a jaký odkaz nám zanechal, zdůraznila v dubnu čtyřdenní meziná‑ rodní konference. Do Prahy se sjela více než stovka účastníků z celého světa. Promluvili čeští i zahraniční odborníci z řad teologů a historiků. Ve čtvrtek 9. dubna v podvečer zahájili konferenci synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml a předseda Eku‑ menické rady církví Daniel Fajfr. Při úvodních proslovech přiblížila význam Jana Husa pro svůj osobní život také synodní kurátorka ČCE Lia Valková. „Ovlivňoval mě od dětství. Když mi o něm rodiče vyprávěli, chtěla jsem být jako on – nelhat, mluvit pravdu a stát si za ní. To se pak promítalo do mého života. Husovo jednání mi pomáhalo i v době totality, když jsem čelila posměchu spolužáků za to, že jsem věřící. Tehdy jsem ale také pochopila, že stát si za svou pravdou něco stojí,“ vzpomněla Lia Valková.

Další přednáškou pokračoval historik a teolog Petr Pabian, který se zaměřil na roli křesťanství v moderní české společnosti. „Před nástupem komunismu bylo devadesát procent obyvatel v českých zemích vycho‑ váváno ve víře, čtyřicet procent lidí chodilo pravidelně alespoň jednou měsíčně do kos‑ tela. Dnes považuje křesťanskou výchovu dětí za důležitou asi deset procent lidí, do kostela jich chodí pravidelně asi pět pro‑ cent,“ popsal. Současnou českou společnost

Pohledy na Husa se často měnily Prvním přednášejícím byl Peter Morée, který se věnuje českým náboženským dějinám. Mlu‑ vil o vývoji interpretace Jana Husa v průběhu staletí. Zaměřil se například na promítnutí Husa do socialistické ideologie. „Velkou roli tehdy hrál historik a politik Zdeněk Nejedlý. Jana Husa chtěl záměrně popsat jako sekulár‑ ní osobnost, argumentoval tím, že v patnác‑ tém století musel používat náboženský jazyk, který je potřeba přeložit do jazyka moderního. Tvrdil, že Husa nezajímala ani tolik teologie jako obyčejní lidé. Kdyby Hus žil v Nejedlého době, nebyl by podle něj knězem, ale spíš politikem, který měl velmi blízko ke komu‑ nistickým myšlenkám,“ uvedl Peter Morée.

označuje jako postkřesťanskou. „Křesťan‑ ství je v menšině, ale ateistů je ještě méně. Převládá náboženská lhostejnost. Pokud ale naši společnost označíme za sekulární, je potřeba dodat, že má velmi křesťanskou po‑ dobu. Lidé většinou vnímají církve jako po‑ třebné. I ti, kdo nejsou členy církve, od nich očekávají například péči o nemocné a staré nebo o chudé lidi,“ shrnul Petr Pabian.

Hus toužil následovat Krista Druhý konferenční den se sešli účastníci v sídle Senátu Parlamentu ČR, v hlavním sále Valdštejnského paláce. V těchto histo‑ rických prostorách pozdravil přítomné ¥

21

nejdříve senátor Petr Šilar, předseda klubu KDU­‑ ČSL, potom místopředsedkyně sená‑ tu Miluše Horská, která promluvila o Janu Husovi z perspektivy senátorky, v jejíž gesci jsou otázky vzdělávání. Krátce pozdravil

koncilu až k  potupné smrti na hranici. Z myšlenkového dědictví rozvedl referent Husovo pojetí pravdy: „V  minulosti byla často pravda redukována na spravedlnost a její sociální a morální rozměr, nyní se na základě prací Amedea Molnára a mladších badatelů vrací přesvědčení, že Husovo pojetí pravdy vycházelo z Krista a touhy po jeho následování,“ řekl.

Za neochvějný postoj následovala smrt

účastníky prorektor Univerzity Karlovy a profesor Husitské teologické fakulty UK Jan Blahoslav Lášek, který položil důraz na to, že pohled na osobnost Jana Husa již nerozděluje společnost, naopak se ukazuje, že jeho myšlenky mohou společnost sjedno‑ covat. Úvodní vstupy uzavřel synodní senior ČCE Joel Ruml. Poděkoval senátorům za vstřícnost a pozvání do důstojných prostor Senátu a vyzdvihl význam mistra Jana Husa pro dnešek a speciálně pro současnou kom‑ plikovanou situaci v Evropě.

Jaký význam má Jan Hus pro dnešní spo‑ lečnost, rozvinula v druhém příspěvku profesorka Masarykovy univerzity v Brně Jana Nechutová. Podle ní byl Hus věrným synem církve, šlo mu o její nápravu, a dnešní katolické věrouce se příliš nevzdálil. „Mýlil se však v odhadu své situace, domníval se, že bude moci svobodně hájit své názory a byl zhoubně tvrdohlavý,“ řekla. K otázce, zda Hus ještě dnes rozděluje společnost, podotkla: „Ne, a pokud nějakou dělicí linii vidíme, je spíše mezi věřícími a nevěřícími, než mezi konfesemi.“

Kdo byl Jan Hus V dopoledním bloku zazněly tři přednášky. Život a dílo Jana Husa přiblížil Dušan Coufal, medievalista z Filosofického ústavu Aka‑ demie věd ČR. Zaměřil se nejdříve na Husa jako strhujícího kazatele, který chtěl přiblí‑ žit věřícím reformní myšlenky, a proto začal psát česky. Tak vznikly první spisy v češtině a spolu s tím nastává také kultivace a úpra‑ vy její spisovné verze. Přes působení Husa na univerzitě a pobytu v exilu na venkově popsal Coufal jeho osudy na kostnickém

22

Třetím referentem byl arcibiskup pražský a primas český, kardinál Dominik Duka. Za‑ býval se Janem Husem v současném českém ekumenickém kontextu. „Tak jako symbo‑ lem pražského jara se stal Jan Palach pro svůj odvážný a přitom strašný čin, je ikonou

počátků české reformace Jan Hus pro svůj neochvějný postoj, za který zaplatil smrtí na hranici,“ řekl na závěr.

Odpoledne patřilo pohledům na mistra Jana Husa a českou reformaci z různých zemí a církví. Svůj referát přednesli Hee­‑Kuk Lim, profesor na univerzitě a teologickém semináři v Jižní Koreji, a Michael Parker, farář Presbyterní církve v USA, který mo‑ mentálně působí na teologickém semináři v Káhiře. Skotská profesorka z edinburské

univerzity vyzdvihla dědictví mistra Jana Husa, jež v její vlasti demonstruje příběh Stížného listu stovky českých pánů. Ti pro‑ testovali proti upálení mistra Jana Husa na podzim roku 1415. Originál listu se nachází v univerzitní knihovně v Edinburghu. Dále se svými referáty vystoupili maďarský his‑ torik Teofil Kovács, italský profesor církev‑ ních dějin Lothar Vogel a laické stanovisko představil Švýcar Gaston Dinkel. Poslední příspěvek, v němž se Hus ukázal jako prorok raně protestantského vyprávění, proslovil Burkhard zur Nieden z Německa. Po náročném konferenčním programu čekal na účastníky ve večerních hodinách koncert pěveckého sboru Naši pěvci v koste‑ le Martin ve zdi. Vyslechli Biblické písně An‑ tonína Dvořáka v úpravě pro pěvecký sbor a úryvky z oratoria Jan Hus Carla Loeweho. V sobotu přednášky pokračovaly, a kdo měl zájem, vydal se na procházku Prahou v Hu‑ sových stopách. V neděli se mohli zájemci zúčastnit bohoslužeb v pražských sborech nebo jet na výlet do Tábora. Akci pořádala Českobratrská církev evangelická a Evangelická teologická fakul‑ ta Univerzity Karlovy ve spolupráci s Církví československou husitskou. Jana Vondrová, Daniela Ženatá

HORSKÝ DOMOV ZÁŽITKOVĚ

Velikonoce v Herlíkovicích Svátky bílé i pestré

M

y tři rodiny z libeňského sboru v Pra‑ ze, čítající šest dospělých a osmihlavý dětský živel, jsme si naplánovaly strávit le‑ tošní Velikonoce společně v herlíkovickém Horském domově. Očekávali jsme příjemně strávené svátky v krásném prostředí jarních hor, dostali jsme však mnohem více.

Velikonoce bílé První překvapení přišlo přímo shůry. Mís‑ to probouzející se jarní přírody nás čekaly závěje jiskřivého sněhu, o jakém se nám o Vánocích mohlo jen zdát. Manželé Bárto‑ vi, správci Horského domova, nás předem upozornili, abychom se řádně vybavili na ¥

23

zimní radovánky, a v dokonalém načasování zařídili zprůjezdnění nečekaně zapadaných cest. V nejhustší sněhové metelici, jakou si umíte představit, jsme na Zelený čtvrtek bezpečně dorazili do vyhřátého přístřeší.

Velikonoce duchovní Vrchlabský farář Petr Chlápek se svým sbo‑ rem připravil hluboký, gradující a pečlivě promyšlený program pro celý velikonoční čas. A tak se děti i dospělí mohli v pátek zú‑ častnit křížové cesty s mnoha zastaveními, šitými na míru dnešní doby. Trefné a zasa‑ hující úvahy pana faráře nás na několik ho‑ din vytrhly z všednosti a daly nám možnost

intimně prožít svůj vlastní velikonoční pří‑ běh. Mohli jsme si také vyzkoušet, jaké je to nést svůj kříž, a nakonec do něj zatlouct své hříchy. V bílých polích nad městem na děti čekala odměna. Po Ježíšově vzoru se povo‑ zily na svéhlavém oslíkovi. Z meditativních sobotních vigilií v herlíkovickém kostelíku

24

plném svíček jsme si doslovně i obrazně přinášeli domů světlo a vše pak vrcholilo nedělní bohoslužbou ve vrchlabském koste‑ le. Nápaditý obrazný aktivní i rozjímavý du‑ chovní program v nás zanechal dlouhotrva‑ jící stopy a byli jsme okouzleni také prostým výmluvným a – světsky řečeno – zážitkovým způsobem, jak předat velikonoční poselství i těm nejmenším: „přitloukl jsi na kříž své průšvihy…“, „přinesl sis z kostela světýlko, aby ses nebál…“

Velikonoce tradiční Horský domov pod vedením manželů Bár‑ tových není jen turistickou ubytovnou, ale i jakýmsi zázemím duchovního dění v horní části Herlíkovic. S účastníky bohoslužeb jsme se tudíž před kostelem nerozloučili, ale v příjemné rodinné atmosféře jsme pokra‑ čovali ve velikonočním programu, v němž kromě křesťanského naplnění nechyběly ani lidové tradice. Na všechny zájemce čeka‑ la v neděli velkoryse pojatá barvírna vajec, bohatě zásobena vajíčky, barvami, udělátky, nápady i radami. A zatímco se ženy a děvča‑ ta měnily v malérečky, pánská sekce vedle usilovně pracovala v improvizované pletař‑ ské dílně s prvotřídními vrbovými proutky a pletla pomlázky. A díky tomu mohla nazítří ráno vyrazit z chaty mocná horda kolední‑ ků, vybavená úctyhodnými opentlenými mrskačkami, a naopak koledníci dorazivší k nám (zahlédli jsme je vycházet ze zaváté krkonošské dřevěnky, ale přijeli prý z Pra‑ hy…) byli obdarováni malými uměleckými výtvory dětských i dospělých rukou. Chceme se tu podělit o svou radost z pes‑ trobarevných zážitků uprostřed bílých plání i o tip, jak a kde strávit svátky v rodinné atmosféře vlídnosti, dobré nálady i půso‑ bivých duchovních momentů. To bychom kdekoliv jinde, v nějaké běžné krkonošské ubytovně, těžko zažili. A chceme za to vše poděkovat – třeba tak, jak se děkuje při ohlášeních: jsme vděčni všem jmenovaným i Pánu Bohu, který je při jejich nesnadné, ale tak důležité práci vede a posiluje. Faltýnkovi, Rosenovi, Vlčkovi

Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL

Polévkový den pošesté! Heslo letošního ročníku: Umění léčí – léčit je umění

V

 pátek 27. 3. 2015 se na Střední zdravot‑ nické škole Evangelické akademie v Brně­ ‑Líšni konal již šestý projektový den, který každoročně nabídne studentům i pedagogům setkání se zajímavými osobnostmi, nové informace a aktivity zaměřené na předem zvolené téma. Heslo letošního ročníku znělo: Umění léčí – léčit je umění. Den zahájila ředitelka školy, Mgr. Hana Svobodová, která také představila pozvané hosty. Potom již všichni napjatě poslouchali MUDr. Violu Svobodovou, která dlouhodobě působila v  hospici sv.  Alžběty v  Brně. Její zkušenosti z práce s těžce nemocnými a umí‑ rajícími, důraz na důležitost lidského slova a citu v práci zdravotníka přítomné opravdu oslovily. Po působivé vstupní přednášce si stu‑ denti mohli vybrat z několika aktivit. Velký zájem byl o povídání se zdravotním klaunem, které přiblížilo podstatu této profese i pes‑ tré zážitky s pacienty. Dílnu muzikoterapie vedla pedagožka a hudebnice Mgr. Lenka Dobrovolná. Zájemci se seznámili s léčivou i relaxační funkcí hudby, za doprovodu var‑ han nacvičili a poté s chutí zazpívali několik

skladeb různých žánrů. Také dílna řízená ergoterapeutkou Blankou Holáskovou ze střediska Diakonie Betlém byla poutavá a místy akční, například když si přítomní vyzkoušeli své schopnosti při malování no‑ hou. Poslední skupina pokračovala v besedě s MUDr. Svobodovou, jejíž moudrá slova měla velkou odezvu. V deset hodin se všichni účastníci sešli ke společné části programu – divadelnímu představení Oskar a  růžová paní v podání herců Klicperova divadla z Hradce Králové. Příběh posledních dnů umírajícího chlapce a dobrovolnice babi Růženky, inspirovaný stejnojmennou knihou francouzského auto‑ ra Erica Emmanuela Schmidta, jen umocnil naše předchozí prožitky a poznání léčivých možností umění. Sílu příběhu i divadelního provedení jsme odměnili potleskem vestoje. A pak nás čekal tradiční závěr – nabídka polévek jako připomínka historie budovy naší školy, ve které v době krize dostávaly teplou polévku chudé děti. My jsme si také pochutnali (na výběr byla gulášová, zelná a brokolicová) a už se těšíme, co zajímavého přinese příští ročník.  Studenti třídy A3, SZŠ EA Brno

25

CO SE DĚJE V MÍSTECH TUHÝCH BOJŮ NA VÝCHODĚ UKRAJINY

Mise „Mír domu vašemu“ Křesťané pomáhají ve válečné zóně

P

ojem „válečná zóna“ znali donedávna lidé na východě Ukrajiny jen z historických knih. Pro obyvatele Doněckého a Luhanského regi‑ onu je to však už více než rok realita. V říjnu 2014 zorganizoval Dimitrij Ličiman poprvé pro oběti války sbírku potravin, oblečení a léků. Pomoc se posílala přímo do Doněcku, kde byla skupina křesťanů, navdory bombardování při‑ pravených jít do nemocnic a sklepů, aby lidem přinesli teplé jídlo a poskytli pomoc těm, kteří přežívají v nelidských podmínkách. Mladí křesťané zvěstovali s humanitární pomocí naději a víru ve Spasitele.

mou. Záchranka odmítá jezdit do míst, kde se aktivně bojuje, lidé umírají na banální nemoci kvůli nedostatku léků. Vojenský konflikt na východě Ukrajiny se proměňuje v katastrofu globálních rozměrů. Přežít je možné jen s účin‑ nou pomocí z míst, kde se nebojuje.

Konkrétní pomoc se formuje Mezitím se v  230 km vzdáleném Záporoží již pod hlavičkou mise „Mír domu vašemu“ aktivně pracovalo na získávání finančních prostředků pro lidi z oblastí zasažených vál‑ kou. Bůh probouzel obětavá srdce lidí, takže obyvatelé těžce zkoušených měst Doněck, Ku‑ rachovo či Krasnogorovka mohli vidět zázrak: Přes den kanonáda a čekání na smrt, večer se na prahu sklepa objeví skupinka mladých křesťanů a rozdává potravinové balíčky.

Všední dny dobrovolníků Jednou za týden vyráží do Doněcké oblasti auto s dobrovolníky s přívěsem plným po‑ travin. Pokaždé se místní obyvatelé diví: „Vy máte ale štěstí, protože ta cesta, po které jste přijeli, se pravidelně ostřeluje!“ Navštěvovaná města leží v bojové linii, jsou ostřelována rake‑ tomety. Postupně se proměnila v města duchů s vylidněnými ulicemi a ozvěnou bojů. Ti kdo neuprchli, většinou staří a nemocní lidé nebo lidé s dětmi, se schovávají v temných a vlhkých sklepech. Při pohledu na potraviny a léky plá‑ čou, často jsou zranění, nemocní a hladoví – na toto nebyli připraveni. Přes mnohá jednání není v oblasti příměří ani v březnu 2015. Civilisté umírají hladem a zi‑

26

vyznačena města Krasnogorovka a Marjinka v Doněcké oblasti

Úryvky z kroniky Dimitrije Ličimana Doněck, 20. 1. 2015 Cesta byla požehnána, ale jako vždy náročná. Dodávka s přívěsem naložená až po strop. Zi‑ mou a hladem zemřelo v Doněcku již 11 lidí. Po celou dobu bylo slyšet výbuchy i aktivní přestřelky. Ulice jsou prázdné, nejde elektřina, plyn, není čím topit. Část potravin jsme složili v kostele Krista Spasitele, zde křesťané připra‑ vují teplé jídlo pro hladovějící ve městě. Část jsme složili v Baptistické církvi v ul. Žukova, budou rozdávat jídlo potřebným. Nejtěžší je navštěvovat sklepy pod paneláky, ve kterých žijí skupiny lidí už od června. Nemají kam jít a bez ohledu na situaci chtějí žít! Odvezli jsme dva lidi – Sergeje a Dášu. Dáša měla závažnou popáleninu na noze, kterou nikdo neošetřil a ve sklepě v nehygienických podmínkách rána začala hnisat. V Záporoží ji okamžitě

vzali do nemocnice, ránu ošetřili, dostala injekčně antibiotika. Dnes i každý další den ji půjdeme navštívit. Modlete se, připojte se! Krasnogorovka 27. 2. 2015 Jen co jsme vyjeli ze Záporoží, vzpomněl jsem si, že jsem ve zmatku a spěchu zapomněl do‑ klady od nákladu. Museli jsme se vrátit. Po cestě nás zradila pneumatika, naštěstí jsme měli rezervu. Je čím dál obtížnější se dostat na frontovou linii, vojáci vyžadovali povolení od ministerstva. Promluvil jsem s nimi – kdo jsme a kam jedeme, nakonec nás pustili. Prv‑ ně jsme zastavili v srdci Krasnogorovky, kde nás čekali věřící, kteří pomáhají. Složili jsme tam část humanitární pomoci – cukr, mou‑ ku, luštěniny, krupky, těstoviny, konzervy, máslo, olej, chleba a další. Také hygienické potřeby, oblečení a léky – antibiotika, anti‑ pyretika, léky na bolesti krku, žaludku, jód, obvazy atd. Navštívili jsme znovu sklepy a  úkryty, kde žijí lidé s  dětmi a  psy. Dali jsme jim potravinové balíčky. Slíbili jsme, že se budeme vracet – nenecháme je! Jak se setmělo, v panelácích nás do svých sklepů nepouštěli, byli zavřeni zevnitř. Tak jsme

museli na sídlištích hlásat: Chleba, jídlo! A lidé přicházeli. Rozdávali jsme každému. Odvezli jsme do Záporoží ženu, která měla vysoké teploty a již neměla sílu přežívat hrů‑ zy války. Po cestě nám vyprávěla spoustu hrozného, co neukazují v televizi.

Doněck, 7. 3. 2015 Díky všem dárcům za modlitby i za finanční podporu! Navštívili jsme jižní a  východní předměstí. Tato část města je těžce poško‑ zena, všechno rozbité, ale lidé tam stále jsou.

Po celou dobu jsme neslyšeli jediný výstřel, žádný výbuch. Prosíme Pána, aby to „ticho“ bylo napořád. Když nastalo příměří, lidé se postupně začali stěhovat ze sklepů do svých bytů a domů. Přesto všechny suterény a úkry‑ ty zůstávají v pohotovosti. Někteří tam zůstá‑ vají, protože nemají kam jít. Rozdávali jsme potraviny a Boží slovo. Mluvíme s lidmi, hodně pláčou a prosí nás, abychom je neopouštěli, a přijeli zase. Avdějevka, 4. 4. 2015 V 7 hodin odjíždíme ze Záporoží, naložen čers‑ tvý chléb. Chceme navštívit město Avdějevku, kde se bojuje, můžeme se tam dostat jen v do‑ provodu armády. Dali nám vysílačku, někde nás doprovázejí se zapnutými výstražnými světly a sirénou. Avdějevka moc trpí válkou, většina lidí město opustila. Zůstávají jen se‑ nioři a ti, kteří nemají kam jít, včetně dětí. Při rozdělování potravin dav lidí narůstal, tvořily se dlouhé fronty. Lidé v nouzi byli velmi hluční, protože se každý bál, že se na něho nedostane. Díky Bohu, vyšlo na všechny! S chlebem všude rozdáváme evangelium, snažíme se mluvit o tom, kdo jsme, a o Kristu, který nás k cestě sem inspiroval. Děkujeme zdejší Charitě za pomoc při organizaci vojenského doprovodu!

27

Marjinka, 16. 4. 2015 Jedna z nejtěžších cest do Doněcké oblasti. Město se nachází v první linii bojů a je neu‑ stále pod palbou. Spousta lidí byla pohřbena zaživa ve svých domech. Mnohokrát jsme mu‑ seli zadržovat pláč. Těm kdo tam ještě zůstali, vyprávíme o Kristu, že je má rád a nikdy je nenechá. Od 25. dubna vaříme teplé jídlo pro

chudé a hladovějící lidi přímo v kostele, ale zatím máme málo prostředků. Zprávu Anny Akimové a úryvky z kroniky Dimitrije Ličimana přeložil Valentin Jančík, foto Julia Danilčenková, zpracovala Daniela Ženatá (více na www.worldyourhome.com; https://www. facebook.com/worldyourhome)

GENERACE

Marta Kačerová Půlstoletí ve službě všem, kdo ji potkali

K

dyž jsme v roce 1988 začali připravovat setkávání střední generace, jehož cílem bylo tehdy dát osamělým třicátníkům pří‑ ležitost k navázání přátelství, ze kterého by pak mohlo vzniknout i manželství, byla to v naší církvi věc docela nová. Už proto, že u toho měli být nejen faráři, ale i lidé „necírkevní“, psychologové apod. Proto bylo důležité, aby to byla akce důvěryhodná. Jak to zařídit? Prostě jsme k tomu přizvali Martu Kačerovou. Její osoba byla zárukou věrohodnosti a pádnějším doporučením než co jiného. Však se to také tehdy napl‑ no rozběhlo už od samého začátku. Marta byla a zůstala jednou z duší tohoto setká‑ vání. I když se v posledních několika letech nemohla na všem plně podílet, jezdila tam s námi stále. My jsme ji tam prostě potřebo‑ vali. A což teprve jakou osobností byla i pro ty, kteří tam přijížděli z necírkevních kruhů. Na synodní radě byla zaměstnána celý život. Podle jejího vyprávění ji tam přivedl farář Vladimír Čapek, původně na kratší čas, ale zůstala tam nastálo. V oddělení pro mládež, do něhož po všech stránkách zapadla. Téměř půl století byla sekretářkou, nebo spíše spolupracovnicí duchovenského tajemníka, který byl prací s mládeží pově‑ řen. Těch se u ní za ten čas vystřídala celá

28

řada, od Jana Miřejovského až po Květu Ši‑ larovou. Bylo by snad nadsázkou tvrdit, že svou osobností i osobitostí přispívala nejen ke spolehlivému fungování, ale i k úrovni tohoto oddělení? Jako administrativní pracovnice tu prožila řadu let v  době, kdy se veškerá korespondence dála listovní poštou a kdy se adresy psaly rukou. Od té doby mám v  paměti její typické ležaté písmo. Kolik to muselo být mechanické, únavné práce… V její kanceláři se vyřizovala i účast na všech mládežnických akcích, na lesních brigádách, které nastoupily na místo tehdy nepovolených kurzů a podobných setkání. A kolik práce bylo spojeno s vydáváním cyklostylovaných sborníčků, které odbor vydával jako pomůcky pro práci s mládeží. Vzpomínám si, když jsem byl na Vsetíně vi‑ kářem u emeritního náměstka synodního seniora Bohuslava Buriana, jak pochvalně se tento velmi přísný pán vyjadřoval právě o Martě a o její pracovitosti. Synodní radu znala „zevnitř“, přirozeně jí nemohly uniknout silné i slabé stránky jed‑ notlivých lidí, a přece jsem od ní nikdy neza‑ slechl jediné slovo pomluvy nebo úsměšku. Byla prostě i v tomto ohledu na úrovni. Také díky ní nebyl Husův dům jen úřad,

kde se vyřizovaly nezbytné církevní záleži‑ tosti, ale bylo to místo, kam chodil člověk rád, kam se mohl s důvěrou obrátit i v neú‑ ředních, docela osobních záležitostech. Když jsem si jednou pochvaloval Martinu vstřícnost, jak je i ke mně milá, řekla: Ale jsou takoví, kteří tady mají přednost i před tebou. Kdo? No přece faráři, kterým úřady sebraly státní souhlas. Jak blízká a vstřícná zůstávala ke všem, kteří zejména pro svou aktivitu s mládeží přišli o oficiální možnost práce v církvi. Právě tito lidé, kteří – teore‑ ticky viděno – vlastně neměli na církevním

od konfirmačního věku až doposud. Věděla o našich známostech, o námluvách, o svat‑ bách, sdílela naše radosti, jak přicházely na svět děti, jak odrůstaly, jak se ženily a vdávaly, znala naše vnoučata, spolu s námi sdílela i naše zármutky, odchody našich blíz‑ kých. Pro kolik (nejen farských) rodin byla takto člověkem nevýslovně blízkým. Tím vděčněji myslím na to, kolik z nich (přesněji: kolik z vás) jí zůstalo nablízku až do jejích posledních dnů. Jan Trusina

Modlitba při rozloučení s Martou Kačerovou

N

Marta Kačerová (vpravo) s Květou Šilarovou

ústředí co pohledávat, měli ve 2. poschodí Husova domu vždycky dveře otevřeny a u Marty byli obzvlášť vítáni. Totéž platilo i o přátelích ze zahraničí. I tady zprostřed‑ kovala víc kontaktů, než bylo známo. Že by se to nějakému tomu státnímu dohledu nad církví nemuselo líbit? Tím se tedy ona naprosto nezatěžovala. Odolám pokušení připomenout i okruh jejích nejosobnějších přátel, z kanceláře synodní rady a Kalicha. Co znamenala ona pro ně a čím ovšem oni byli pro ni. Ostatně, její přátelské vztahy nebyly vymezeny jen evangelickou církevní příslušností. A to ještě nepřišla řeč na to, kým byla Marta pro nás mnohé už od dob našeho mládí. Řadu z nás provázela po celý život,

áš nebeský Otče, jsme smutni, že jsme se museli rozloučit s Martou Kačerovou. Byla nám blízká, měli jsme ji rádi, a doléhá na nás pomyšlení, že se s ní tady už nesetkáme. Ale i v této chvíli větší než zármutek nad jejím odchodem je naše vděčnost. Vděčnost za všecko, čím nám byla. Vděčnost za její velikou službu církvi, a to znamená nám všem. A ovšem vděčnost i za to, jak jsme se s ní i my sami mohli setkávat, co jsme od ní mohli po léta i docela osobně přijímat. Co jsi nám v ní dával ty sám, náš Pane. Tobě samému za to vše chceme vzdát dík a chválu. Věříme, že i skrze ni vstupovalo do našeho světa kus tvého království. Na to teď myslíme a za to tě nyní prosíme: nechť tvé dílo mezi námi i dál pokračuje. Ať tvé království i mezi námi roste. I v naší církvi, i v naší mládeži, i v našich rodinách, a ovšem i všude jinde; v naší zemi i na celém světě. Veď nás a naplňuj nás svým Duchem, obracej náš pohled i naše úsilí správným směrem, vkládej nám do úst dobrá slova, uč nás dobrým vztahům. Nechť je naše myšlení usměrňováno vírou, naše jednání vedeno láskou ke všem lidem, naše výhledy a plány neseny nadějí v tvůj příchod, že ty sám budeš mít nade vším poslední slovo. Nechť vše dobré, co bylo rozséváno i skrze Martu, žije, pokračuje a roste. Tak aby se náš svět více podobal tomu, proč a s jakým záměrem jsi jej stvořil. Za to se modlíme i teď, při vzpomínce na Martu Kačerovou. Amen.

29

Neúnavný služebník

K

dyž jsem dostal úmrtní oznámení o náh‑ lém odchodu jáhna Miroslava Německého, věděl jsem, že již nikdy neuslyším v telefonu jeho hlas: „Bratře seniore, nemáte nějaký sbor, kam bych mohl jet sloužit, zbyla mi ještě vol‑ ná neděle“. Poděkování za život bratra, který odešel náhle ve věku 82 let, se uskutečnilo 21. března 2015 ve sboru v Chlebích. Čtu­­­‑li profesní životopis inženýra Němec‑ kého, vidím, že celý jeho život byl naplněn odbornou prací. Absolvent VŠE, oboru hospo‑ dářského plánování, absolvoval postgraduální studia v oborech ekonomiky oblastí a tvorby a ochrany životního prostředí. Pracoval po‑ stupně v hospodářských funkcích na ONV ve Středočeském kraji, na Ministerstvu pro míst‑ ní rozvoj a v Útvaru rozvoje hl. m. Prahy. Když odtud odcházel v roce 1997 do důchodu, mohl si právem postesknout na zvýšenou hranici důchodového věku a věnovat se nadále své rodině a zálibám. Pro bratra Německého však nastala nová etapa životního uplatnění, tentokrát ve službě našim sborům a evangelické církvi. Vystudoval Biblickou misijní školu v Hradci

Králové a působil postupně jako jáhen sborů v Krakovanech a v Chlebích. Jako soused krakovanského sboru jsem měl možnost sledovat jeho neuvěřitelné nasazení pro tuto službu. V Dobřichovicích za Prahou vstával v zimě brzy ráno, dojel vlakem do Týnce nad Labem, šel pět kilometrů pěšky na faru v  Krakovanech, v  promrzlé bohoslužebné místnosti roztopil kamna. Po bohoslužbách šel pět kilometrů zpátky na vlak a jel domů. Stejně tak jezdil a chodil v týdnu na faru, když se věnoval návštěvám rodin a vyučování dětí. Shromažďoval skupinu dětí, převážně rom‑ ských, a věnoval se jim nadšeně bez složitých úvah nad tím, kolik se jich ve sboru uchytí, až on tu nebude. Pouze jeho nejbližší rodina ví, kolik času službě církvi obětoval. Zesnulému se často přeje odpočinutí v du‑ chu Kristova pozvání. Ale u bratra Německého jsem si jist, že by ho blažená nečinnost neu‑ spokojila. Spíše si ho představuji, že se i před Boží tváří domáhá užitečné činnosti právě tak, jako nepolevil v nasazení pro Kristovo dílo až do posledních chvil svého života. 

Miloš Hübner

Olga Čermáková 80 let

O

lga Čermáková, roz. Stehlíková, se naro‑ dila 16. 3. 1935 jako nejstarší ze tří dětí v rodině evangelického faráře a lékařky, Emila a Věry Stehlíkových. Válku prožívala jako děvče zblízka: její maminka často riskovala tím, že jako lékařka pomáhala lidem v protinacistickém odboji. Na konci války jen o kousek minula bomba sboro‑ vý dům, kde se v suterénu Stehlíkova rodina ukrývala. Po 2. světové válce, v r. 1946, Olga nastoupila do gymnázia. V Prostějově se již před válkou chystalo odhalení sochy TGM Otakara Španiela. Od‑

30

halena byla až v r. 1946, komunisté se ji však po svém nástupu k moci snažili odstranit, což vyvrcholilo v  noci na 10.  4.  1953 jejím zničením. Mezi obyvatelstvem Prostějova nastalo velké pobouření a od dopoledne do pozdních nočních hodin se konala spontánní demonstrace několika tisíc lidí, ukončená pří‑ jezdem mnoha členů milice a vojska. Studenti Olžiny třídy mezi sebou posbírali peníze na kytici, kterou u Masarykova pomníku polo‑ žili už 7. 3. Byli proto označeni za duchovní iniciátory demonstrace a komise ministerstva školství dva hlavní organizátory kladení ky‑

tice, mezi nimi Olgu Stehlíkovou, vyloučila ze školy. Později vyloučila celou třídu a řadu masarykovsko­‑demokraticky orientovaných

profesorů. Olga poté pracovala v zahradnictví. Za velice ztížených podmínek mohla po roce odmaturovat v Olomouci a studovat Vysokou

školu zemědělskou v Brně, ačkoliv vždy chtě‑ la studovat hudbu. Pak pracovala až do roku 1990 na Šlechtitelské stanici Hrubčice jako šlechtitel – fytopatolog. Komunistický režim padl a v Prostějově vznikla iniciativa pro opětovné postavení so‑ chy TGM. Olga Čermáková se zúčastnila aktiv‑ ně dvou benefičních vystoupení v Městském divadle (poprvé s dcerou Hanou, flétnistkou, podruhé se smíšeným sborem Exaudi). Spolu sbývalými spolužáky se zúčastnila odhalení sochy 27. 10. 1998. Jednadvacet let byla Olga Čermáková odpo‑ vědnou kurátorkou prostějovského sboru. Je stále aktivní, intenzivně se věnuje pěveckému sboru Exaudi, který funguje v Prostějově při sboru ČCE. Přejeme jí dál dostatek síly, kterou dostávala shůry, takže ji těžkosti života nejen nezlomily, nýbrž zpevnily.  Jan Jun

Václav Šinkora

Ž

ivot bratra Šinkory vymezují data 22. 9. 1924, kdy se v Luži narodil a 26. 2. 2015, kdy v královéhradecké nemocnici zemřel. Více než 90 let. To je věk! slyšel jsem ho říkávat. Ať jste ho znali dlouho, nebo krátce, nemohli jste si nevšimnout, že je to muž veliké víry a naděje. Život mu nachystal mnohé strasti, ale také radosti. Těch druhých si vážil a nikdy za ně nezapomněl vyznat svoji vděčnost; před lidmi i před Bohem. Strastí zažil víc, než by unesl jiný, a přesto víru a naději nikdy neztrácel. V jednom ze svých dopisů napsal: Krásné je vše, na co hledíme s láskou. A tak si myslím, že to je právě vědomí neskonalé lásky, která se ujímá lidského života v každé chvíli – radostné i těžké, toto vědomí ho vedlo k naději. Láskou žil i ve svém životě. Po celý život doprovázel pomocí s hospodářstvím, ale také blízkostí až do jejích posledních dnů, svou ses‑ tru v Luži. V Hradci Králové, kde svého času

vyučoval v nedělní škole, doprovázel mnohé z mladších generací na jejich cestě víry. Osob‑ ně jsem obdivoval jeho přímost a také kritický pohled především na sebe. Respektoval lidi, myslel na ně. Uměl ocenit, vyslovit pochva‑ lu a obdiv, ale také kritiku. Miloval knížky a psaní dopisů. Každou chvíli po mně chtěl adresu nějakého faráře. Formulování a sdílení názorů, životních postojů, to bylo něco, co ho naplňovalo. Být člověkem naděje a víry, to je odkaz bratra Václava Šinkory, aby každý mohl vy‑ znat, tak jak to udělal on v posledním dopise bratrům a sestrám: A tak doufám, že mě Pán přijme tak, jaký jsem, ač nemám nic. Po celý život pociťuji na sobě Jeho milosrdenství, které mi prokazuje podle biblického zaslí‑ bení: budu tě chránit, ale bez napomínání tě nenechám. 

Štěpán Brodský

31

EVANGELIZACE A MISIE V ČCE

ROZHOVOR S KWANGHYUNOM RYU

Misia nie je len jednou z aktivít cirkvi Je ústredným bodom všetkých ostatných aktivít Brat Kwanghyun Ryu je farárom kórejského zboru, ktorý je súčasťou FS ČCE Praha 8-Kobylisy. Vyštudoval misiológiu na Medzinárodnom baptistickom teologickom seminári (IBTS) v Prahe. Od júna 2014 je členom POEM­‑u. Milý Kwanghyun, ako rozumieš termínu (kresťanská) misia? Čo je vlastne súčasťou misijného povolania kresťanov? Misiu chápem ako Božie povolanie k službe pre spásu sveta. Boh neopustil svet a ani ľudské bytosti porušené hriechom. Chce ich obnoviť a uzdraviť. Boh, ktorý na tento svet poslal kvôli našej spáse svojho syna, posiela aj nás, aby sme pokračovali v zachraňujúcej službe Ježiša Krista. Kresťanská misia zna‑ mená byť účastníkom tohto veľkého Božieho plánu pre spásu celého sveta. Všetci kresťa‑ nia sú povolaní prinášať svedectvo evanjeliu spásy prostredníctvom svojich slov a činov – bez ohľadu na to, kde sa nachádzajú. Ako má vyzerať autentická, biblicky podložená a teologicky správna misia? Misia je v prvom rade dielom Božím pred tým, než sa stáva ľudským dielom či die‑ lom cirkvi. Úlohou kresťanov je slúžiť tejto Božej misii. Misia je pozvaním k novému životu v Kristovi pod Božou vládou. Ježiš hlásal v prvom rade nasledovné: „Priblížilo sa kráľovstvo Božie; pokánie čiňte a verte v evanjelium!“ (Mk 1, 15). Ide o radikálnu výzvu k  odvráteniu sa od falošných „pá‑ nov“, ktorým sme predtým slúžili, a o pri‑

32

jatie Ježiša Krista za Pána našich životov. Evanjelium je pre všetkých ľudí, nielen pre kresťanov. Ba čo viac, je určené celému stvo‑ reniu, nielen ľudským bytostiam. Týka sa všetkých rozmerov našich životov. Všetky cirkvi sú rovnocennými účastníkmi Božej misie. Všetci kresťania sú volaní k službe ako súčasti svojich každodenných životov – v cirkvi i vo svete. Misia nie je len jednou z aktivít cirkvi – je ústredným bodom všet‑ kých ostatných aktivít. Čo zo svojho pohľadu kórejského farára/ misionára žijúceho v ČR považuješ za jedinečné rysy a výzvy českého kontextu pre kresťanskú misiu? Českú republiku je možné vnímať ako ná‑ zorný príklad postkresťanského kontextu. Je tu bohaté náboženské a duchovné dedičstvo, no ČR zároveň platí za jednu z najsekulár‑ nejších krajín Európy. Česi majú vo všeobec‑ nosti povedomie o kresťanskej kultúre, no zdá sa, že mnoho z nich má s kresťanstvom zlé skúsenosti, resp. skreslené vedomosti o ňom. Hoci dnes veľa Čechov pociťuje du‑ chovný hlad, „nasýtenie“ nehľadajú v cirkvi. Kresťanská misia v takomto postkresťan‑ skom kontexte si vyžaduje svedectvo auten‑ tického kresťanského života neseného vie‑ rou. Dôveru Čechov v evanjelium môže snáď obnoviť stretnutie s pravým kresťanským životom presvetleným evanjeliom. Tento druh obnovy cirkvi môže sprevádzať oslobo‑ denie z jej kultúrneho zajatia. Dnešná česká spoločnosť už totiž nie je ani monokultúrna,

ani väčšinovo kresťanská. To je realita, do ktorej bola cirkev poslaná. Domnievam sa, že v tomto pluralitnom kontexte sú dnes kresťania a cirkvi volaní k tomu, aby pred‑ stavovali autentický spôsob konvivencie – života s ostatnými.

Som presvedčený, že kresťanskú misiu v tomto poskresťanskom a pluralitnom kon‑ texte je možné realizovať prostredníctvom osobitého kresťanského života spolu s ostat‑ nými, a to v rámci cirkvi i vo svete. Špeci‑ fické kresťanské spoločenstvo hľadajúceho jednotu v rôznosti v pokoji, radosti a dôvere od Boha môže byť atraktívnou pozvánkou k rýdzej kresťanskej spiritualite pre tých, ktorí pociťujú duchovný hlad. Charakte‑ ristický kresťanský život v účasti na Božej, život podporujúcej misii na perifériách spoločnosti môže byť taktiež príťažlivou pozvánkou pre tých, ktorí sa angažujú za spravodlivosť. Ako vnímaš svoju úlohu misionára v Českej republike? Čo sa usiluješ dosiahnuť? Žijem tu ako hosť a ako cudzinec a podľa toho sa aj snažím vystupovať. Samozrejme, akúkoľvek prípadnú úlohu môžem plniť len v partnerstve a spolupráci s českými hos‑ titeľmi.

Hostia môžu byť požehnaním pre hos‑ titeľov, pretože prinášajú nové spôsoby vnímania a chápania sveta. Avšak kvôli svojej odlišnosti môžu byť tiež zdrojmi na‑ pätia a nedorozumení. Takáto nepríjemná skúsenosť však môže inšpirovať hostiteľské spoločenstvo k tomu, aby začalo samé seba vnímať objektívnejšie a  stávalo sa vyzre‑ tejším. Je jasné, že ani hostia ani hostitelia sa nemôžu vzájomne nútiť k takejto transfor‑ mácii. Môžeme však dovoliť Duchu svätému, aby nás menil vo svetle evanjelia. Som pre‑ svedčený, že takéto ekumenické prostredie je prínosné pre vzájomné učenie sa a sve‑ dectvo o spôsobe života s ostatnými v du‑ chu evanjelia. Myslím, že mojou úlohou je byť sprostredkovateľom medzi kórejskými a českými kresťanmi tak, aby Boh mohol pôsobiť v našom spoločenstve a konať svoju misiu prostredníctvom našej spolupráce. A napokon, ako kresťan žijúci v diaspóre verím, že môžem svojim českých sestrám a bratom pripomínať našu spoločnú identi‑ tu – identitu cudzincov na zemi. Ako vnímaš budúcnosť kresťanstva v ČR? Budúcnosť kresťanstva v Českej republike môže ovplyvniť mnoho faktorov. Jedným z nich môže byť otázka finančnej nezávis‑ losti cirkvi od štátu. Podľa môjho názoru je však tým najdôležitejším viera kresťanov v evanjelium. To, na čom skutočne záleží, je, či kresťania dokážu neochvejne dôverovať evanjeliu v spoločnosti dnešnej doby a pre‑ nášať jeho moc a radosť do svojich životov, alebo nie. Budúcnosť kresťanstva v Českej republike nie je len problémom českých kresťanov, ale všetkých kresťanov rozlič‑ ného pôvodu, ktorí tu spoločne žijú. Našou budúcnosťou bude nové kresťanstvo, ktoré sa bude prejavovať skrze spoločenstvo a spoluprácu v duchu evanjelia. Kwanghyun, vďaka za rozhovor a všetko dobré! Otázky kládol, z angličtiny preložil a upravil Pavol Bargár.

33

Církev živě Evangelizační kurz

B

ěhem tohoto kurzu, který se koná tra‑ dičně v Táboře Jana Ámose Komenské‑ ho v Bělči, se jeho účastníci stanou na celý týden jakýmsi ideálním společenstvím, které se spolu denně modlí, učí, rozmlouvá, stoluje i sportuje. Setkají se zde všechny generace, od nemluvňat po seniory, což žel v každém sboru naší církve nemáme mož‑ nost zažívat. Je to tedy na čas církev, jak má ideálně být. Proto název: Církev živě. Název Evangelizační kurz jistě není zakázán! Žel se slovem „evangelizace“ mají mnozí spojen nějaký nátlak či určitý typ zbožnosti. V Běl‑ či se však ve dnech 25.  7.  – 1.  8.  2015 na nikoho tlačit nebude. Zveme vás tedy k tomuto setkání, které každý rok nabízí prožitou jednotu víry v růz‑

nosti. Barevný plakátek najdete na druhé straně obálky tohoto časopisu. Radim Žárský, vedoucí kurzu

Kdo má nápad a chuť pomoci? S.O.S. Černošín S.O.S.

P

rodat, či neprodat, opustit tato místa modliteb a svědectví, či neopustit? Vo‑ láme k Hospodinu i k vám, bratři a sestry.

Ano, milá církvi, prosíme o pomoc. Hledá‑ me smysluplné využití našich dvou budov v kazatelských stanicích: bývalé (Zhořec)

34

a současné (Lestkov). Obě místa jsou spo‑ jena se „slavnou“ historií počátků našeho sboru v Černošíně, když v roce 1945 tento nádherný, avšak drsný kraj Sudet v západ‑ ních Čechách nově osídlili v několika vlnách reemigranti. Dnes náš sbor tvoří necelých třicet, většinou starších a aktivních členů. Vyznáváme, že ze svých sil nejsme schopni vymyslet a realizovat smysluplné využití těchto budov, ke kterým se vedle tradice budování sboru našimi předky nyní váže naše hluboká bezútěšnost a bezradnost nad opuštěností a chátráním, nejen zmíně‑ ných budov. Prosíme vás, členy naší církve, budete­­­­­‑li mít nápad, touhu a chuť pomoci hledat s námi, případně pomoci realizovat projekt revitalizace, pomozte. Luděk Korpa, farář

MOJE CÍRKEV

MODERNÍ ARCHITEKTURA IX.

Futuristický funkcionalismus na jihu Moravy Tejcovy chrámy v Brně a Břeclavi jsou otevřeny (nejen) při Noci kostelů

V

 minulém díle seriálu o architektuře 20. století byl představen funkcionalistický chrám v Boskovicích. Dále na jihu, v Brně­ ‑Židenicích a v Břeclavi, užívají evangelíci další zajímavé prvorepublikové kostely, navržené jedním architektem, Miroslavem Tejcem. Prv‑ ní byl dokončen břeclavský (1932), v Židenicích pak o tři roky později. Bárka plující do nebeského Jeruzaléma V břeclavském kostelíku se pod jednou stře‑ chou nacházejí prostory chrámu, modlitebny, fara i sborové zázemí. Za války budovu evan‑ gelíci ztratili. Po Mnichovu byla pohraniční Břeclav i vzhledem ke své strategické poloze

okupována Němci, ačkoliv ve městě převa‑ žovalo české obyvatelstvo. Kostel byl zabrán německou armádou a využíván jako sklad. Po válce sloužil jako prodejna ryb, zeleniny a hor‑ ní sál pro loutkové divadlo. Členové sboru se do svých prostor mohli vrátit až po roce 1948. Kostel s výrazným průčelím a odvážně vylo‑ ženou železobetonovou stříškou nad vstupem na první pohled zaujme logem bárky (církve) v rozbouřeným vodách a nápisem Dobrořeč duše má Hospodinu. „Anténka“ s kalichem dodává stavbě zajímavou futuristickou vizáž kosmické rakety připravené na start do nebes‑ kého Jeruzaléma. Při pohledu z boku však ¥ Kostel v Brně­‑Židenicích

35

„mystické“ vize musejí zůstat při zemi. Stavba je rozsáhlá a její údržba pro evangelíky v ma‑ lém městě není jistě jednoduchá. Vysoké zdi s lehce zašlou fasádou jsou prolomeny štíhlými pásy oken. Možná by časem stálo za to oživit eschatologickou představu chrámu obnovou nátěru fasády. Břeclavští se snaží svůj kostel

snaží zaujmout právě jasnými detaily. Zámě‑ rem není člověka přesytit různými ornamenty, množstvím dekorace a výzdoby. Židenický kostel je na rozdíl od břeclavského postaven v proluce městské zástavby a je zapsán do se‑ znamu kulturních památek. V roce 1944 byl těžce poškozen při bombardování a obnoven

Interiér kostela v Břeclavi

otevřít i pro veřejnost a příležitost bývá na‑ příklad i při Noci kostelů (letos 29. května). Loňský program v kostele popsal pro Českého bratra (7–8/2014) ve veselém článku místní farář Jan Zámečník. Na webových stránkách našeho časopisu naleznete i pěkné fotky interiéru chrámu v jasných modrých odstí‑ nech. Přejme břeclavským, aby jejich krásný kostel navštívilo při letošní Noci kostelů více návštěvníků a aby každý věděl, že kostel je otevřen pro poutníky a neslouží jen k prodeji ryb jako po válce. Snad se do rybářské bárky břeclavského „Jeruzaléma“ podaří „ulovit“ i ně‑ jaké nové dušičky. „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ (Mt 4,18–19)

Židenický odlesk nebeské krásy Kostel v  Židenicích zase láká kolemjdoucí k návštěvě výrazným kruhovým oknem s barevnou vitráží s motivem kříže. Použití skládaných barevných sklíček ve vitrážích je již od doby gotických chrámů osvědčený způ‑ sob, jak zaujmout člověka odleskem nebeské krásy a nepopsatelnosti toho, co Hospodin svému lidu připravil. Moderní architektura, ke které zajisté patří i funkcionalismus, se

36

o rok později. Stavba do okolí dobře zapadá a graduje výraznou věží, které jako hromo‑ svod opět vévodí štíhlá anténka s kalíškem. Barva fasády je jasně bílá, stejně tak pro funkcionalismus typická pásová okna, která nedávno dostala nový nátěr. Loď kostela je ori‑ entována frontálně s kazatelnou spojenou se stolem Páně v čele a s několika řadami pevně spojených sedaček. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, zda je nenahradit praktic‑ kými židlemi nebo lehkými lavicemi, které lépe umožní variabilní uspořádání prostoru pro rozmanitou činnost velkého sboru. Stejné sedačky, pěkně bíle natřené, mají i v Břeclavi. Je to ale jistě otázka přání místních věřících, finančních priorit i dohody s památkovým odborem. Židenický kostel patří třetímu brněnskému sboru (celkem jsou ve městě čtyři evangelické komunity). Sbor má podle statistik na Evangnetu dvakrát více členů než společenství evangelíků v Břeclavi (601). Již více než 20 let zde působí jako první farář Pavel Kašpar, člen synodní rady, a na menší úvazky další dva duchovní pracovníci. Chrám spolu s červeným kostelíkem v centru města určitě stojí za návštěvu. Jan Kirschner

SENIORÁTY SE PŘEDSTAVUJÍ

Poděbradský seniorát V někdejší pokladnici církve jsme vděčni za záblesky obnovy

D

ovolte mi, abych vás provedl Poděbrad‑ ským seniorátem, ve kterém jsem se na‑ rodil a žiji dodnes. Poděbradský seniorát se rozkládá na ploše 4 638 km2, má 22 farních sborů, z toho 13 sborů (včetně nynějších kazatelských stanic), které vznikly po vydání Tolerančního patentu. Dva‑ náct z nich je městských, deset venkovských. Na počátku byly venkovské sbory se silným zázemím evangelických sedláků těžištěm života seniorátu. To se však během 20. století postupně přeneslo do měst, což neznamená, že v 21. století venkov usnul. Jsou zde sbory jako Libice nad Cidlinou či Velenice, kde na‑ stává obnova. Do staršovstva jsou voleni lidé

mládež, střední generace. Konají se biblické hodiny a někde i tzv. kavárničky nebo veselé středy pro nejstarší generaci. Ordinací dvou laiků bylo před dvěma lety ukončeno tříleté vzdělávání presbyterů a v současné době uvažujeme v seniorátním výboru o novém cyklu. Ve sboru v Poděbradech vznikla tradice tzv. Poděbradské poutě. Koná se již po řadu let, založil ji bratr farář Pavel Dvořáček a je programem zaměřena na všechny generace. Koná se vždy druhou sobotu v září.

Minulost V minulosti byly na vesnicích staré evangelic‑ ké selské rody, které své sbory podporovaly, a to nejen finančně. Po kolektivizaci venkova v 50. letech minulého století byla značná část těchto rodin vystěhována a zbylí členové sborů nebyli zvyklí sbor podporovat. To se také projevilo a projevuje dodnes na účasti při shromážděních a hlavně na obětavosti, i když Polabí je poměrně bohaté území naší republiky, říká se mu Zlatý pruh země české.

Současnost

toleranční kostel ve Velenicích

z mladé generace, opravují se sborové budo‑ vy, život sboru zde pulzuje nejen v neděli, ale i v týdnu. Mezi městskými sbory, kde se toho koná nejvíc a jsou nejsilnější, hraje prim Lysá nad Labem a Kolín. A hned v závěsu se řadí Po‑ děbrady, Nymburk, Mělník, Mladá Boleslav a další. Scházejí se zde maminky s dětmi, děti,

V poslední době jsem měl velkou radost z opra‑ vy velmi zchátralého tolerančního kostela ve sboru ve Velenicích. Díky iniciativě staršov‑ stva se tam podařilo sehnat peníze na gene‑ rální opravu kostela v hodnotě 5,5 milionu korun, přičemž půl milionu měl přispět sbor sám, a dokázal to. V současné době se konají v nově opraveném kostele benefiční kon‑ certy k získání dalších financí na opravu varhan. V Nymburce zase zrekonstruovali věž a vitrážová okna kostela a v Mladé Bo‑ leslavi provedli generální opravu farního bytu a bohoslužebného sálu. Výčet by mohl pokračovat. V seniorátu pracovalo od roku 1991 do konce roku 2014 také samostatné středis‑ ko Diakonie ČCE v Libici nad Cidlinou, ¥

37

jehož spolupracujícím sborem byl Poděbrad‑ ský seniorát. Středisko je zaměřeno na péči o seniory a poskytuje dva typy služeb: domov pro seniory v Libici a dva malé domovy se zvláštním režimem pro lidi s Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence v bý‑ valé evangelické faře v Opolanech a v obci

správní komise, která ve sboru pracuje již rok, protože sbor již nebyl schopen sestavit staršovstvo.

Budoucnost Seniorátní výbor se společně se sbory za‑ mýšlí i nad řešením jejich dalšího života při postupném přechodu na samofinancování. Promýšlíme novou strategii a koncepci při vytváření sousboří či spojování úvazků kazatelů na malých venkovských sborech. Jakkoli je jasné, že hlavní práce církve v Po‑ labí se přesouvá či už přesunula do měst, přesto zůstává naší touhou, aby venkovské evangelictví docela neusnulo. Nedaří se to všude, ale někde jsou znát zárodky obnovy. Ostatně seniorátní odbor mládeže sestává z členů, kteří pocházejí jak z měst, tak z ven‑ kova. Poděbradská mládež (myslí se tím celý seniorát) činí všem dlouhodobě radost.

Co mi práce v seniorátu dává

kostel v Opolanech

Pátek. Od 1. 1. 2015 se středisko sloučilo se středisky Diakonie v Čáslavi a ve Vlašimi a vzniklo regionální středisko zvané Střed‑ ní Čechy. Předpokládá se i připojení domova pro seniory v Kostelci nad Černými lesy, jehož budovu získala zpět Diakonie ČCE v rámci tzv. církevních restitucí. Sbor ve Zruči nad Sázavou se dělí do tří seniorátů. Toto rozdělení dostala na starost

38

Těší mě vizitace sborů. Zde spolu s dalšími čle‑ ny seniorátního výboru poznáváme na vlastní oči, že Pán Bůh práci své církve žehná. Setká‑ vám se s lidmi s kterými se znám již dlouhá léta, třeba z doby, kdy jsme jezdívali jako mládež na senné brigády do Herlíkovic s libickým brat‑ rem farářem Zdeňkem Souškem, který letos v létě oslaví požehnaných 90 let. Nemůžeme přitom popřít, že v některých sborech, zejména venkovských, ale nejen v nich, si presbyteři – a snad i kazatelé – „sahají na dno“. Tradice zde jako by skončila a pokusy o obnovu začínají na zelené louce. Jsme vděčni za každý pokus, který se v tomto ohledu pod‑ nikne. Víme sami z vlastní zkušenosti, že tyto pokusy se vyplatí. Poděbradský seniorát býval kdysi dávno pokladnicí církve, nyní patří spíše k seniorátům skromným. Pán církve jej však neopustil. Jsme vděčni za záblesky obnovy, které se v různých sborech a při různých poči‑ nech objevují. Poděbradský seniorát i při všech svých slabostech se rád hlásí k Českobratrské církvi evangelické. Reformační odkaz nevzdá‑ váme.   Pavel Pistor, seniorátní kurátor 

Poděbradského seniorátu

HUS AKTUÁLNÍ

Husovo teologické řešení krize církve Zákon Kristův je pomocí pro odpovědný život víry

J

an Hus náležel ke vzdělancům, o jejichž ryzosti víry nelze pochybovat. Evange‑ lium vyjasňovalo jejich porozumění pro náboženskou i společenskou spravedlnost. Proto jim vadila komercializace odpuštění a zázračných úkazů, rozevírání sociálních nůžek a  inkviziční atmosféra. Papežové běžně posvěcovali křížové násilí proti jinak smýšlejícím. V jižních Čechách si takový zásah od papeže vyžádal Oldřich z Hradce (1340). Na zámku v Jindřichově Hradci dod‑ nes fresky zobrazují Oldřicha jako vítězného rytíře, který na svých statcích zlikvidoval valdenské kacířství. Roku 1392 hořely v Pra‑ ze hranice s valdenskými kacíři. Likvidovat kacíře bylo velmi výhodné, třetinu jejich ma‑ jetku získala inkvizice, dvě třetiny světská vrchnost. Jan Hus patřil mezi reformátory církve, kteří chtěli krizi církve řešit smírnou cestou. Již v průběhu 14. století vzniklo tzv. konci‑ liární hnutí, které chtělo reformovat církev věroučnými výnosy a církevněsprávními nařízeními omezit moc papežů. Jan Hus ne‑ byl naivní a přesně věděl, co ho na koncilu v případě nezdaru čeká. Netoužil po mučed‑ nické koruně. Vydal se do Kostnice, aby uni‑ verzitní vzdělance a církevní funkcionáře přesvědčil o mírové působnosti Kristova zákona v životě osobním i církevně spole‑ čenském. Proto sepsal několik teologických pojednání.

Poctivá teologická příprava na koncil Teologicky nejzávažnější vědecké dílo O postačitelnosti zákona Kristova mělo po‑ sluchačům představit nejdůležitější teo‑ logický princip – zákon Kristův. Ten dává rozumným věřícím rozpoznat spravedlivý církevní zákon od nespravedlivého a  též zaslibuje odvahu neuposlechnout nespra‑ vedlivý zákon. Hus k neposlušnosti vyzval

všechny věrné dopisem z kostnického věze‑ ní 21. června 1415. Řečí o míru chtěl vysvětlit trojí rozměr míru  – osobní, Boží i  společenský. Teh‑ dy mezi církevníky platilo dogma, které vyslovil též zbožný císař Karel IV.: „Proti nepřátelům Boha i lidí se musí vytasit meč povinné pomsty.“ V Řeči o víře chtěl Hus vysvětlit své pojetí víry. Dále si přichystal obranu svého latin‑ ského spisu O církvi. A v samotné Kostnici sepsal traktát o kalichu, několik písní a desítky dopisů. Hus chtěl proměnit záko‑ nodárný koncil na teologické těleso, které reformu církve nastartuje debatou o dogma‑ tech, církevní správě i zákonech. Někteří církevní funkcionáři ho však považovali za kacíře, který kazí reformu církve, proto ho uvěznili poměrně brzo po příjezdu do Kost‑ nice. Vzdělaní členové reformního koncilu nedovolili Husovi přednést nic z toho, co si přichystal.

Brzké uznání kvality Kristova zákona Co se nezdařilo Janu Husovi v Kostnici, pro‑ sadili husitští bohoslovci o necelých dvacet let později na koncilu v Basileji. Koncilní otcové nakonec museli diskutovat s hu‑ sitskými teology o kalichu, kázání slova, rovnosti před zákonem a majetkových zále‑ žitostech církve. Důraz na autoritu „zákona Kristova“ uznali již za Husova života nejen mnozí teologičtí kolegové, ale též právníci a mistři svobodných umění, jak dosvědčuje např. dokument, zaslaný pražskou univerzi‑ tou do Kostnice roku 1417, který koncipoval právník Jan z Jesenice. Týkal se vysluhování kalicha. Také list 452 českých a moravských pánů z 2. září 1415, poslaný kostnickému koncilu na protest proti upálení M. Jana Husa, ho hájil, že věrně vyučoval pány i poddané podle evangelického zákona, ¥

39

dosvědčeného knihami Starého a Nového zákona. Pánům byla zřejmá kvalita Kristova zá‑ kona. Zákon Kristův neodsuzuje, netrestá, nezavrhuje, proto jej nelze ztotožnit s práv‑ nickým dokumentem, s nařízením koncilu. Zákon Kristův je pomocí pro lidsky rozumný a společensky odpovědný život víry. V duchu hledání pravdy a zákona Kris‑ tova napsal Jan Hus již roku 1410 příleži‑ tostný traktát O nutnosti číst kacířské knihy. Odpověděl tak na arcibiskupovo zavržení teologického díla Jana Wyclifa, které pozdě‑ ji skončilo veřejným spálením jeho knížek (1412). Konečnou odpovědí na církevní spory v Praze je Husovo Odvolání ke Kristu z roku 1412. Odvolal se k nejspravedlivějšímu soud‑ ci, protože pozemské autority selhaly. Ne‑ stály o pravdu, ale o udržení své moci. Proto byl Hus arcibiskupem obžalován a proklet. Odvolání ke Kristu Hus před odchodem do exilu v Praze na několika místech vyvěsil. Toužil prostě dál zvěstovat v Betlémě, učit na univerzitě, zpívat písně a účastnit se eucharistických oslav spolu s ostatními. Nakonec z  Prahy odešel, aby ji nezatížil interdiktem, nařčením z podpory kacířů a případnou křížovou válkou.

i prostým lidem. Za touto rozpoznanou prav‑ dou pevně stál až do trpké smrti. Jeho učení se ujalo, neshořelo s ním na hranici. Odvoláním ke Kristu Hus objasnil, jakou cestou odporu jít, aby církev byla napra‑ vena. Jako by dnes někdo napsal do novin „Odvolání k Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948“ a pominul by Ústavní soud, protože v něj již přestal doufat. Za koho by lidé takového člověka považovali? Mnozí za snílka, který se naivně domáhá důstojnosti a životní opravdovosti náboženské i spole‑ čenské. Ale o to Husovi právě šlo! Šlo mu o pokojné prosazení důstojnosti bezmoc‑ ných, byť se některým vzdělancům zdálo, že to nikam nevede. Někteří naopak vzali jeho výzvu vážně a o reformu církve se ve svém regionu pokusili. Pavel Keřkovský (autor vyučuje na katedře teologické etiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy)

INOC KOSTELŮ JE 29. KVĚTNA 2015I

Svědomí a nejvyšší autorita

Otevřete kostely a modlitebny!

Každý žurnalista, mediální redaktor, uči‑ tel či farář stojí před otázkou, zda bude ctít autoritu pravdy, anebo bude psát a mluvit podle přání svého zaměstnavatele: „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Někteří re‑ daktoři utíkají před problémem pravdivosti, dohodnou­­­­­‑li se mezi sebou, že mediálního vlastníka nebudou ani chválit ani kritizovat. Mlčením utíkají před společenskou odpo‑ vědností. Nechtějí přiznat strach z vyhození na dlažbu. Hus odmítl mlčet o nešvarech zaměst‑ navatelů. Dostal se tak do sporů s arcibis‑ kupem i papežem. Bránil se proti nim, a to právně i teologickým učením. Vyhlásil Boží zákon za nejvyšší autoritu, kterou je zapo‑ třebí měřit společenské i církevní poměry. Kristův zákon nabídl univerzitním učencům

Tisícovka Českých bratrů byla vytištěna navíc, abyste mohli v rámci vašeho programu při Noci kostelů nabídnout návštěvníkům náš evangelický měsíčník. Neváhejte přidat i starší dosud neroze‑ braná čísla! Zdar akce přeje všem organizátorům i návštěvníkům redakce

40

DĚTI A SBOR – RUBRIKA PRO PRACOVNÍKY S DĚTMI

Tradiční netradiční způsob práce s dětmi Pedagogika Franze Ketta

Š

átky různých barev, dřívka, sklíčka, kašta‑ ny, provázky, všechno v košících různých velikostí a tvarů. I tak se dá s dětmi praco‑ vat – jen jim nemusíte říkat: „Vezměte si papír a pastelky.“ A to není všechno. Ze šátků, pří‑ rodnin a jiných neumělohmotných drobných materiálů se dá na zemi složit také jeden velký obraz doprovázející vyprávění biblického pří‑ běhu. Tak u příběhu o učednících, kteří šli do Emauz, vznikne cesta – na jejím začátku bude ležet kříž a na konci obrys domu vytvořený ze žlutého šátku a v něm chléb. A není to žádné

divadlo. Obraz k biblickému příběhu tvoří pří‑ mo během vyprávění samy děti a přitom se nejen něco naučí, ale také spolu něco společně vytvoří a přemýšlejí o tom. Tento způsob práce je však ještě mnohem promyšlenější. Jedná se o celý koncept, který se jako pedagogická alternativa začal rozví‑ jet už od 70. let minulého století v Bavorsku. U jeho zrodu stál náboženský pedagog Franz Kett a řeholní sestra Esther Kaufmannová. Původně se pedagogika rozvíjela jako kate‑ chetický způsob práce s dětmi, pocházející‑

mi zejména z problematických sociálních podmínek. V průběhu let se z něj díky myš‑ lenkám Franze Ketta rozvinul samostatný pedagogický systém, který má své specifické postupy, principy, metody práce a pomůcky a je vhodný pro všechny věkové skupiny. Ak‑ ceptuje školský systém vzdělávání usilující o všestranný rozvoj osobnosti a zahrnující také náboženskou výchovu. U nás tento způ‑ sob práce rozvíjíme od konce devadesátých let a oficiálně pod hlavičkou „Společnosti Pedago‑ giky Franze Ketta“ od roku 2009. Společnost je přidružena k organizaci „Institut für ganzhe‑ itlich sinnorientierte Pädagogik – RPP“, která má kromě Německa své regionální zástupce také v Rakousku, Švýcarsku, Belgii, Tyrolsku, ale i v jihokorejském Soulu. Tradiční pomůcky, které tento pedagogický koncept používá nezvykle, mají tu vlastnost, že kromě toho, čím jsou, mohou být zároveň i čímkoli jiným. Ale k tomu je třeba někdy i do‑ cela hodně fantazie. Vzpomínáte si, jak si naše babičky hrávaly s polínkem jako s panenkou, klacíkem jako mečem nebo špalíčkem jako autem? Děti jsou dnes obklopeny hotovými, dokonalými a jednoznačnými obrazy, které se rychle střídají a často i významově překrývají. Prostor k tomu cokoli domýšlet nebo dokonce přemýšlet o tom, co by to mohlo být ještě, kde se to tady vzalo nebo jak totéž vidí někdo dru‑ hý, je minimální. A když chceme s dětmi pře‑ mýšlet o Bohu, pak právě nárok na otevřenost, nepojmenovatelnost a hluboký imaginativní vnitřní svět je nezbytný. K tomu, abychom o Bohu hovořili – ať už se o něm učíme, nebo se ve své víře na‑ ¥

41

vzájem sdílíme nebo se připravujeme k tomu, abychom se s ním mohli setkat při bohosluž‑ bě, ve svátostech, v modlitbě nebo při čtení Písma – potřebujeme ovládat „cizí jazyk“. Je to jazyk, který nám pomůže porozumět tomu, co

„vidět není, přesto to na světě je.“ Děti se dnes běžně učí jeden a někdy i dva cizí jazyky, ale řeč symbolů, obrazů a znamení a porozumění symbolickému jednání ve škole neprocvičuje‑ me. Když pak děti uslyší, že Bůh je hrad nebo že Ježíš je cesta, pravda a život, představí si kdejakou virtuální souvislost, jen ne to, co to v původním smyslu slova má být. A to je další zvláštnost tohoto způsobu prá‑ ce. Totiž že se vrací k jednoduchosti, k původ‑ nímu významu věcí, slov, ale také gest a třeba

prožívání času. Minulost je především minu‑ lost a ne přítomnost, hvězda je hvězda a ne barevné blikátko, kámen je kámen a ne umě‑ lá hmota, zelená barva odkazuje především k trávě, přírodě a životu v ní a ne k pozadí na ploše počítače. Když se věcem vrací původní význam, máme šanci, že se i biblické příběhy setkají s porozuměním. Pro bližší seznámení s pedagogikou Franze Ketta existuje na našem trhu několik metodic‑ kých materiálů. Metodika ke katechezím v ad‑ ventní a vánoční době Naplnil se čas, metodika katechezí k postní době a Velikonocům Kříž života, metodika k přípravě dětí ke svátosti smíření a eucharistie ve společenství rodiny a farnosti Dnes budu Tvým hostem. Pro předškolní výchovu metodika Aby malé bylo velké nebo materiál katechezí o životech vybraných světců Odkud mám jméno. Seznámit se s pedagogikou je možné také na webu www.kett.cz, kde je aktuální rozpis seminářů. Pomůcky a metodické materiály jsou v nabídce e­‑shopu www.petrinum.com Eva Muroňová, Ph.D. maminka tří dětí, náboženská pedagožka, garantka Pedagogiky Franze Ketta v ČR a redaktorka časopisu DUHA

Hurá na prázdniny! Anketa o sborových a církevních táborech

D

ěláte tábory? Chcete se inspirovat? Za‑ jímá vás, jak je dělají druzí? Dvěma desítkám táborníků z celé církve jsme položili několik otázek. Sešlo se nám 12 odpovědí, do nichž zde můžete nahlédnout. Za každou otázkou následuje shrnutí odpovědí, které jsme dostaly. K tomu je připojeno i několik citací přímo z odpovědí našich táborníků.

42

Na jakých pilířích stojí dobrý tábor? Zdá se, že dobrý tábor je výsledkem práce kvalitního týmu (vedoucích a spolupracov‑ níků), který dá dohromady dobře propraco‑ vaný a smysluplný program. Pěkné a přimě‑ řeně vybavené tábořiště a chutná kuchyně jsou výhodou. Pak už zbývá jen spoléhat na laskavé Boží vedení. „Dobré místo pro tábor. Dobří vedoucí.

Dobrá příprava. Dobrý program. Nad tím vším dobrý Bůh.“ (MZ) „Napadají mě dva hlavní. Jednak na dobré, zodpovědné a společně motivované partě vedoucích, kteří berou tábor ne jako svoje osobní volno, ale jako čas, který chtějí věno‑

„Protože je prima být také nějakou dobu všichni společně a poznávat se, vytvářet partu.“ (MF) „Tábor je skvělým místem k  propojení duchovních, táborových, společenských, sportovních i vcelku ujetých programů, kte‑

vat dětem a přitom se necítit jako „v práci“. A dále pak na vyváženém programu, jehož cílem není zabavit děti o prázdninách, ale předat jim určité hodnoty, případně sezná‑ mit je s nějakým příběhem.“(ME)

ré se doplňují a ukazují život víry nádherně pestrý a zasazený do běžného života.“ (MZ)

Proč dělat sborové/církevní tábory? Tábory pomáhají budovat vztahy. Ať už jsou to vztahy mezi dětmi, nebo mezi vedoucími. Jde­­­­‑li o tábor sborový, má farář jedinečnou příležitost lépe děti poznat. A  pro ně je dobré vidět svého duchovního jinak než na kazatelně nebo při biblické hodině. Tábory doplňují sborovou práci, mohou být vyvrcho‑ lením celoroční katecheze. O víře se nejen mluví, víra se tu i žije. Je to příležitost pro děti z okraje sboru i mimo sbor. Tábory tak mohou být přirozeným místem misie. „Bez tábora by mi ve sboru něco chybělo.“ (MF) „Protože se tam leccos z obsahů víry pro‑ žije mnohem intenzivněji než při občasných setkáních ve sborových prostorách.“ (DB)

Projevuje se nějak, že je tábor křesťanský? Křesťanský tábor byste od jiného měli rozeznat alespoň modlitbou před jídlem, ranními a večerními ztišeními a křesťan‑ skými písněmi. To by ostatně měly být prvky běžného života křesťana. Děti je zde mohou zakusit a vnést je do svého života, pokud k tomu nejsou vedeni v rodině. Křesťanství by se mělo odrážet i ve vzta‑ zích. Láska k bližním, odpuštění, omluva, spravedlnost a přemáhání by neměly být jen slova z učebnic křesťanství, ale měly by zde být uváděny ve skutek. Tábory by měly být prostorem pro společné prožívání víry. Neznamená to však, že se na křesťanském táboře vyhnete problémům nebo neuslyšíte sprosté slovo. „Mohu­­­­‑li srovnat tzv. křesťanské tábory a tábory dělané mimo církev, ve většině ¥

43

bývá rozdíl v celkové atmosféře, v obyčejné radosti být pospolu.“ (PŠ)

před chatkou, tak je to jedině dobře.“ (JH) „180 cm vysoký, sportovní, hrající na ky‑ taru…“ (PQ)

Jak děti nadchnout a zaujmout? Instantní návod na to, jak děti nadchnout a zaujmout, by asi uvítal každý, kdo s nimi pracuje. Společným jmenovatelem většiny odpovědí však byla kombinace vlastního nadšení a zaujetí s dobře zvoleným tématem a pečlivě připraveným programem. Získat děti můžete i svou opravdovostí a upřímným zájmem o ně samotné. „Dost podstatné je, aby to bavilo i vedoucí a aby tábor pro děti podnikli rádi. Nemají za to žádný honorář a moc si jejich práce vážím.“ (JKř) „Nejlépe vlastním příkladem. Pokud sami vedoucí neuvěří tomu, že jsou součástí tábo‑ rového příběhu a nevklouznou do svojí role, těžko to pak očekávat od dětí.“ (JKč) „Osvědčený způsob, jak děti nadchnout, je připravit k obědu buchtičky s krémem.“ (JKl)

Jak by měl vypadat táborový vedoucí? Hledá se: Zodpovědná houževnatá osobnost schopná pracovat v týmu, se smyslem pro humor a improvizaci. Požadujeme vstřícné, ne však podbízivé jednání s dětmi, zaujetí pro tábor, upozadění vlastních zájmů. Vlast‑ ní tábornické zkušenosti, hra na kytaru, zdravotní kurz a opravdová víra v Boha výhodou. „…pracovitý, zkušený, zodpovědný, nápa‑ ditý, spolupracující, zaujatý, trochu praš‑ těný, s láskou a porozuměním dětem, vidí kolem sebe práci, improvizuje, umí utěšovat, ohánět se sekerkou, vázat uzly a Zapletala nosí v hlavě (ideálně všechny díly)… Pro‑ tože ovšem ve sborech takových Jestřábů většinou moc nemáme, tak postačí, když se tyto vlastnosti nějak poskládají u všech vedoucích dohromady (v Zapletalovi stačí umět listovat).“ (MF) „Po proklábosené noci s  ostatními mlá‑ dežníky nedává najevo ospalost a normálně funguje.“ (AL) „Pokud něco předává dětem, i když zrovna neběhá po lese, ale třeba jen sedí a povídá

44

Jak vytvořit tým? V ideálním případě by měl být tým posklá‑ dán z  mužů i  žen různého věku, profesí, zaměření, původu. Všichni by se měli znát a měli by umět spolu vycházet. V praxi však často nemáme možnost si příliš vybírat. Mnohé však zmůžeme i tak. Tým by se měl před táborem několikrát sejít, vyjasnit si program, úkoly a zodpo‑ vědnost jednotlivých osob. Během tábora je vhodné se pravidelně scházet a případné problémy včas řešit. Je dobré, když jsou jasně rozděleny role. Například: táboroví vedoucí (většinou fará‑ ři), skupinoví vedoucí (mládež nad 18 let), pomocníci (nad 15let). Na sborových táborech bývá vedoucími mládež, ale i  rodiče dětí. Což sice může být pro děti nevýhodou, ale zase vznikají hodnotné vazby mezi lidmi ve sboru a tábor může mít na život sboru dobrý vliv. „Pracovat s ním během celého roku – na podzim se sejít a zhodnotit uplynulý tábor a od zimy do prázdnin dalšího roku připra‑ vovat společně tábor další.“ (PF) „Na závěr velký dík všem táborovým vedoucím a pomocníkům (obecně), kteří jdou s kůží na trh, mnohdy přitom čerpají dovolenou, kteří si uvědomují hloubku této služby, neznamenající jenom vyčerpanost a nevyspání po probdělých nocích při pří‑ pravách, ale i radost, sounáležitost, legraci a  vděčnost za každodenní Boží ochranu a provázení.“ (MZ) Na otázky Lenky Ridzoňové a Daniely Bednaříkové odpověděli: David Balcar, Miki Erdinger, Martin Fér, Pavel Freitinger, Jakub Hála, Jan Kačer, Jarmila Klapková, Jan Keřkovský, Anna La‑ vická, Pavla Queisnerová, Petra Šlapánková, Marek Zikmund. Děkujeme! Celé znění odpovědí najdete v Českém bratru online.  Zpracovala Daniela Bednaříková

DIAKONIE

O ZAČÁTKU JEDNÉ ZAJÍMAVÉ SPOLUPRÁCE

Tady uklízí Zvonek Když obec a diakonie táhnou za jeden provaz

C

esta do Vinoře trvá úmorně dlouho. Oficiál‑ ně je Vinoř jednou z pražských městských částí. Ve skutečnosti se ale daleko spíš jedná o vesnici za Prahou, oddělenou od poslední stanice metra nekonečným pásem rovinatých polí. Ať jedete z města autem, nebo veřejnou dopravou, vždy máte pocit, že se cesta nesnesi‑ telně táhne. Málokdo z ní má asi radost. Klienti pražské Diakonie Zvonek ale ano. Ve Vinoři totiž našli nové zaměstnání. Cesta dvakrát týdně za prací pro ně znamená zásadní zpestření v jejich jinak poněkud příliš poklidném životě. Nové pracovní angažmá klientů znamená ale i zpestření pro samotné vedení městské části i střediska Diakonie. Jedná se totiž o unikátní projekt. A všichni teď s napětím sledují, jak dopadne.

S uklízením mají zkušenosti. Nechcete to dát dohromady?“ Tohle stálo za to prověřit. Z pro‑ věřování se překvapivě rychle stala dohoda: klienti s asistentem dorazí dvakrát týdně na čtyři hodiny uklízet. Vinoř jim za to bude po‑ sílat peníze na zvláštní účet – dohromady 40 tisíc – za které pak klienti vyrazí na podzim na dovolenou.

A Diakonii znáš? Manažer jedné velké nadnárodní firmy Michal Biskup se stal po posledních komunálních volbách ve Vinoři místostarostou. Do nové funkce si přinesl spoustu energie i nápadů. Ne všechny se ale ukázaly životaschopné. Úklid zanedbaných koutů obce chtěl Michal Biskup například svěřit lidem, kterým soud nařídil ve‑ řejně prospěšné práce. Tenhle nápad po chvíli zkoumání rychle zavrhl. Veřejně prospěšné práce jsou vlastně trest a tomu zpravidla odpo‑ vídají výsledky – odvedená práce vypadá, jako by ji někdo vykonával za trest. Pak se mu jednou večer ozval telefonem kamarád: „Hele, místostarosto, tam u  vás to s úklidem vypadá všelijak. Byl jsem teď v Diakonii. Klienti tam mají zájem o práci.

První pracovní den zavedl čtyřčlennou uklízecí četu z Diakonie Zvonek na zanedbané prostranství před místním zámkem. Vyřezá‑ vali proutí, odškrabávali z asfaltu vrstvy bláta, odklidili hromadu kamení, kterou tam kdosi kdysi neznámo proč zanechal. Když přišli výsledek zkontrolovat pánové od úřadu, byli spokojeni. „Lidé ze Zvonku se té práce zhostili naprosto úžasně,“ říká Michal Biskup. „Mys‑ lím, že jim budeme moci svěřit i náročnější práci než jenom úklid. V plánu máme natírání plotu.“ Stejně to vidí i všichni zastupitelé obce a pochvalné hlasy jsou slyšet i od občanů. ¥

45

Bez zprostředkovatelů Ráno vstát, posnídat, vyrazit do práce; trochu si odpočinout; jít na procházku, sportovat nebo jít za zábavou; povečeřet, jít spát. Že lidem s mentálním handicapem prospívá po‑ dobný životní rytmus, jaký zažívá většina lidí takzvaně zdravých, dnes nikoho nepřekvapí. Překvapivé ale je, jak obtížně se jej dá pro men‑ tálně handicapované dosáhnout – a to i po pět‑ advaceti letech bouřlivého rozvoje sociálních služeb. Problém je hlavně s prací. Jak ji pro kli‑ enty sehnat, pokud nejsou nablízku speciální chráněné dílny? Pomoci můžou profesionální zprostředkovatelské agentury s dobrým pře‑ hledem po různých evropských i tuzemských dotačních programech na podporu zaměstná‑ vání lidí s mentálním handicapem. Agentury ale fungují projektově. A když dotace dojdou, dojde práce. „A pak je potíž, že zprostředkovatelské agentury nepracují s kli‑ enty trvale,“ říká k tomu ředitelka Diakonie Zvonek Michaela Kunzová. Klienti projdou většinou čtrnáctidenním zaškolením a pak se předpokládá, že budou pracovat samostatně. „Tak to ale nefunguje,“ dodává ředitelka Kun‑ zová. „Klienti potřebují neustálou dopomoc a nejlépe od někoho, kdo je dobře zná a ví, jak je vést. Ostatně, tohle při práci potřebují i mnozí lidé, kteří žádný handicap nemají, že…“ Projekt s Vinoří je unikátní právě v tom, že spolupráce má probíhat přímo, bez zprostřed‑ kovatele.

Tohle zaujme Diakonie Zvonek chce sehnat pro své klienty stálou práci, při které bude neustále přítomen profesionální asistent. Vinoř chce mít zase uklizené veřejné prostory. Podaří se projekt k oboustranné spokojenosti? Vyhodnocení proběhne na podzim, ale zatím se zdá být vše na dobré cestě. Z obou stran je patrna dobrá vůle i odvaha zkoušet nové věci. Ředitelka Michaela Kunzová trvá na tom, že klienti budou spolehlivě odvádět zadané úkoly. A pochvaluje si, že druhá strana velmi rychle pochopila, jaký typ úkolů je pro klienty Diakonie Zvonek ideální. Starosta Vinoře František Schwarz vytipoval k úklidu takové prostory, které jsou jasně ohraničeny a jsou přehledné. „To našim klientům přesně vyhovuje,“ říká Michaela Kunzová. „Když jim práce končí, ohlédnou se a můžou si říct – tak tohle místo jsme uklidili my!“ Projekt samozřejmě není výdělečný. Čtyři‑ cet tisíc, které si klienti „vydělají“, je vázaných na přesný účel – dovolenou. Aby ale klienti Zvonku mohli do Vinoře s podporou asistenta trvale dojíždět a měli odpovídající pracovní po‑ můcky, je potřeba podle současných propočtů sehnat kolem sta tisíc. Michale Kunzová osloví sponzory. „Výhodou je, že už projekt běží. Ne‑ máme jen plány, ale jsou za námi konkrétní výsledky. Navíc jsme jedni z prvních. To musí zaujmout,“ říká. Adam Šůra

KAUZA SOBOTÍN

Diakonie Sobotín děkuje za podporu! Věříme, že jsme na cestě k nápravě závažného problému

N

emocným seniorům šlo o život, tři dny ne‑ dostávali potřebné léky! Tohle jsme si před časem mohli číst o domovu pro seniory provo‑ zovaném Diakonií Sobotín. Byly to zprávy, ze kterých šla hrůza. Jak si to Diakonie mohla dovolit?

46

Jenomže vzápětí přišla vlna solidarity. Za Diakonii Sobotín se oficiálně postavila Aso‑ ciace poskytovatelů sociálních služeb ČR, nej‑ větší a nejváženější profesní organizace. Přes čtyřicet ředitelů jiných domovů pro seniory, státních, nestátních, církevních, necírkev‑

ních, vyjádřilo Diakonii podporu. Řada z nich připojila svůj telefon či e­‑mail, že jsou ochotni komukoliv vysvětlit, proč na straně Diakonie Sobotín stojí. Diakonii podpořila i synodní rada.

Co se tedy stalo? Stojíme za Hanou Řezáčovou Diakonie Sobotín už před několika měsíci zahájila jednání s Vše‑ obecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) o nové smlouvě. Ta dosavadní, jejíž platnost končila na konci března, byla pro Diakonii dlouhodobě nevýhodná. Platby pojišťovny nepokrývaly ná‑

klady spojené především s prací zdravotních sester. Pojišťovna však odmítla cokoliv měnit. Diakonie Sobotín tedy s VZP novou smlou‑ vu nepodepsala, což je krok naprosto legální i legitimní. V takovém případě se má ze zá‑ kona VZP o své pojišťence – v tomto případě klienty Diakonie Sobotín – postarat: sjednat jim jinou zdravotně­‑ošetřovatelskou péči. Diakonie Sobotín dlouho dopředu hlásila, že jestli bude VZP neústupná, ukončí smluv‑ ní vztah. VZP tedy dlouho dopředu věděla, že taková situace může nastat. Tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý potvrdil, že pojišťovna je připravena. Ale nebyla. Tři dny nebyla schop‑ na zajistit odpovídající péči pro své pojištěnce – především co se vydávání léků týče. Je třeba zdůraznit: žádné ohrožení na ži‑ votech v Diakonii Sobotín nebylo prokázáno. Dnes už také víme, že odpovědnost za zmatky při vydávání léků nese nejen VZP, ale i prak‑ tický lékař. Nebudeme šermovat trestními

oznámeními. Jsme však připraveni to doložit. Klidně u soudu. To ale není to hlavní. K zoufalé situaci přitáhl celý případ pozornost drtivé většiny domovů pro seniory. Délka života se prodlu‑ žuje. S tím ale bohužel narůstá i počet růz‑ ných zákeřných nemocí, především demence. Lidé jsou třeba po fyzické stránce v pořádku, ale nedokážou se sami o sebe postarat a brát léky! Jak to ale posuzuje VZP? Revizní lékaři zjistí, jestli se klient domova pro seniory dokáže napít a polknout. Dokáže? Pak léky

může brát sám. Nepotřebuje k tomu zdravotní sestru – a pojišťovna ji domovu pro seniory neproplatí. Že je klient s demencí schopen spolykat týdenní dávku léků během hodiny a přiotrávit se? Nezájem – to si nějak zařiďte. Ředitelé domovů pro seniory to zařizují všelijak: zadlužují se, škrtí sestrám platy. Ex‑ perti přes sociální služby už ale dlouho varo‑ vali, že takhle to dál nepůjde a jednou někdo řekne: „Dost!“ Dnes už víme, kdo je ten někdo: ředitelka Hana Řezáčová z Diakonie Sobotín. Na ústředí Diakonie ČCE jsme se pečlivě seznámili s jejím postupem. A stojíme za ní. Zažila si horké chvilky, ale díky její odvaze se věci možná konečně začnou měnit. I další ředitelé domovů pro seniory zdvihají hlavu. Na ministerstvech se rozběhla jednání. Za‑ sadíme se o to, aby jejich výsledkem byla náprava neblahé praxe. Petr Haška, ředitel Diakonie ČCE, foto Marcel Rozhoň

47

SLOVO

UPOUTÁVKA

Klára Smolíková: H.U.S. (Hus úplně světovej) Nová kniha přibližuje život Jana Husa dětem

A

ktuální poznatky o Janu Husovi zpraco‑ vané formou napínavého příběhu pro čtenáře kolem třinácti let představuje nová kniha Kláry Smolíkové H.U.S. (Hus úplně

světovej). Vychází při příležitosti 600. vý‑ ročí mučednické smrti Jana Husa. Hlavním protagonistou je gymnazista Petr, který se nedávno přestěhoval s rodiči z Prahy do Hro‑

bů u Tábora a má o Husovi napsat školní prá‑ ci. Díky spolužačce Magdě a dalším lidem, kteří o Husovi něco vědí, se z původně ne‑ chtěného úkolu nakonec stane dobrodružná cesta. Příběh dokreslují ilustrace Lukáše Fibricha a parafráze skutečných výroků historických postav. Historické souvislosti objasňují vysvětlivky odborného poradce publikace Richarda Vlasáka. Klára Smolíková (1974) je zkušená autor‑ ka popularizačních naučných knih pro děti. Narodila se v Praze, kde také vystudovala estetiku a teorii kultury na Filozofické fa‑ kultě Univerzity Karlovy. Patnáct let prožila v Táboře. Mimo jiné pracovala v tamním Husitském muzeu.  K. Smolíková Objednávky budeme vyřizovat z Ústřední církevní kanceláře, Jungmannova 9, 110 00 Praha 1, tel. 224 999 272, mail vozenilkova@e­‑ cirkev.cz, cena 150 Kč.ISBN 978-80-7017-218-6, 208 stran.

RECENZE

Víkend s Bohem Uvádí Divadlo Na prádle, Praha­‑Malá Strana

P

řijdete domů a  nemůžete hned ode‑ mknout, protože světlo na chodbě zase nesvítí, v bytě zakopnete o krabice, které

48

jste ještě neuložili, pořežete si ruku o roz‑ bíjející se zrcadlo v koupelně, chleba, jedi‑ né jídlo doma, je na kámen, jste unaveni

z práce jako pes… Co vás napadne, na koho zavoláte? Možná že to obvyklé: „Pane Bože, proč se to děje? A proč zrovna mně? Kde jsi?“ Tak takhle nějak začíná hra Víkend s Bohem, jen u vás náhle nezazvoní poslíček s  „božskou pizzou“ a  nevyklube se z  něj samotný Pán Bůh, který s vámi jako s hrdi‑ nou hry stráví celý víkend. Během té doby Tomášovi upeče palačinky a uvaří několik čajů, doprovodí ho na nákup, a tak s ním přirozeně sdílí hovor, ale hlavně ho přiměje, aby si uklidil nejen v bytě, ale i v sobě. Do‑ zvíme se, že se Tomáš rozvádí, něco o jeho šéfovi a mladším kolegovi, jsme svědky jeho výtek na stále stejně mateřské chování jeho mámy vůči němu, jako když byl malý, a přece se ukáže, co je v tom vztahu důležité pořád stejně jako k dospívajícímu synovi. Stačí tak „málo“: ptát se Boha a sebe, do‑ stávat a nacházet odpovědi, dát sobě i dru‑

hým hranice, udělat si jasno v prioritách, přijmout někdy i „bláznivou“ výzvu, jako třeba napsat povídku na pouhých padesát slov a nelitovat, když nevyhraju… Plnit si svoje přání. Proč to najednou jde, a proč to nešlo předtím? Zdá se, že za vším je pocit, že už na to Tomáš není díky svému hostu sám. A potkává se nejen s Bohem, ale také sám se sebou, když mu bylo deset. Že ten Boží víkend skončí, je jasné. Leccos vážného si řekli, hodně se spolu zasmáli; ale nebylo to, že tu Bůh byl a že je s Tomášem vlastně stále, přece jen fikce? Co je tím důkazem Boží přítomnosti v jeho životě? Možná je to Tomášova paměť, která si znovu vybavuje jeho dětské sny. Miroslava Fůrová Představení Víkend s Bohem. Scénář: Zdeňka Kafková, Mario Kubec; režie: Mario Kubec; obsazení: Mario Kubec, Matouš Ruml, František Kubec

POSLEDNÍ SLOVO

Procitání

P

rocitání, čili znovuustanování sebe ve světě. Spal jsem kdesi pod oknem, jako pes schoulený na zemi, nevím proč a jak jsem se tam dostal a jak jsem usnul. Jedno oko mám ještě zamžené, jedno oko ještě zavřené. A brejle, kdovíkde jsem před usnutím odložil brejle? Vnímám jen rozmazanou světelnou výseč okna. A hele, po jeho skle leze moucha! Nebo snad letí po nebi rogalista? Nechávám tuto otázku otevřenou. S očima přivřenýma. Koneckonců i bzučení, které slyším, je dvojznačné. Představuju si miniaturního, mušího rogalistu, který létá zde uvnitř, po místnosti, anebo naopak ve výšce mraků obrovskou letící

mouchu. Prožívám tajemství perspektivy. Představuji si obraz – chtěl bych ho namalovat tak, aby i divák v národní galerii nevěděl, co si o tom všem má myslet. A kdopak tady lítá na rogalu? Napadlo mě, že farář by touto cestou mohl kropit celou obec. V místnosti bývá mucholapka, vzhledem k tomu, že venku nevisí žádné lapačky rogalistů, vyznívá úkaz ve prospěch muže na rogalu. Bzučení ustalo. Objekt zmizel z formátu okenní tabule. Otevírám obě oči dokořán, je ticho, okno i nebe jsou čisté. Perspektiva se ustálila. Jsem probuzen. Petr Pazdera Payne

49

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

NA OBÁLCE výřez z obrazu Petry Fischerové „Záchrana“ REDAKČNÍ UZÁVĚRKA červnového čísla je 24. května 2015 Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit.

DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e­‑mail: [email protected] TISKNE

OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce.

V cyklu Moderní doba připravujeme pro číslo 6/2015 téma „Země bez nebes“

ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e­‑mail: ceskybratr@e­‑cirkev.cz, www.e­‑cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Jiří Hoblík, Bohumil Kejř, Jan Kirschner, Ondřej Kolář, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová, Adam Šůra

51