ROCNIK III.
CtSLO
MODEL TROJS TĚŽ NÍK U
Kčs 5.
našeho návodu
^ V hlavním ustavu Jetectva v Polsku dokončuj, montáž helíkoptery domácí konstrukce.
'
- . ’ (•.A i-m
‘. l í í / i i
z u vU c /l';;
n in ě lt
h :n '
■iiide, kde jsou výňodně;ši než dasavadni ma' ledál Na snímku je Pelageja Maševa u lisu no kávové konvice z plastické hmoty-
Ä Tato m alá plachetnice pfeplula Atlantik. Plavci byli bratři Srnitho<^e a cesta z H aliíaxu na pobřeží Sev. Am eriky do Dartmouthu na anglickém hřehu jim trvala 43 ctní. Lod 6 m dlouhá nesla jm éno ,,Nova Bspero",
4
•
:
?aaci stul a l»'J’
nino v ledmmi ítuiu je ledním i poMaao
nábYtkárskeho oium vslu v USA.
A V Anglií sesirofití dělo proti škůdcům atiornovvctí kultur. Zařízení um ožňuje intensivni posiřik na velkou vzdáienosl. "W '\fový typ Italské automobilkv Simca je dvoumi.^tnÝ kabriolet ae stahovači střechou a velkým prostorpm pro lavazadla. fi^chlust J55 km/hod., vDořřebo W I nu 100 km. Vůz ie nznačen „Símca^ f)‘Sport".
Celý týden od 16. do 24. řijn a patsrü pož^ni bezpečniosU. Pražští hasiči ▼ tomto týdnu, který mèl naSe spoluobčany a hlavně mládež, upozornit na nebezpečí ohně a na velké ztráty, které každoročně pro naSe hospodářství znamenají požáry, přišU s velmi dobrým nápadem. Malý stadi
A tak jde číslo dvouhodinového programu Jedno za druhým. Členové sboru ukazují mládeži hašení s příručním hasicím pří strojem, ukazují jim seskok do plachty. To bylo něco pro mla dé návštěvníky. Jeden ze členů totiž skákal do plachty, ktero* drží dole 40 mužů, bezvadným saltem a po jeho každém sko ku se nad hřištím rozlehl nadšený potlesk. A pak přišly dalSI a další ukázky. Na zvláštní věži, tyčící se do výše tří pater. Je připravena skupina hasičů. Dole pod věží cosi připravují. Se shora věže letí dolů provazce. A za malou chvíli vytahují na věž dlouhou plachtu. Plachta je dlouhá 28 metrů a je 3 metry široká. Je to skluzná plachta, jíž se zachraňují obyvatelé domů, ve kterých se zřítilo schodiště. A tuhle záchranu nám členové požárního sboru opět předvádějí. Povel: Ke skoku připravit. . . Teďl A lidské tělo proletělo vzduchem, měkce dopadlo do plachty, a pozor na ruce! Hezky vzhůru, abychom si je nespálili. Je n je plachta svinuta, už přijíždí na cvičnou plochu velký požární žebřík. Je dlouhý 26 metrů a Jeho pohyb provádí automobUový motor. Tento žebřík může vykonávat H i pohyby na jednou. Může se vysouvat a přitom se natáčí do strany i mění úhel zdvihu. A už nám člen požární služby předvádí správné šplhání po žebříku. Váha celého těla spočívá v rukou, držic:'ch se okraje žebříku. „Tak je to správné," poučuje hlasatel. „Ne zapomeňte na to, kdybyste jednou museli po žebříku sestu povat nebo vystupovat." Minuty ubíhají a pomalu se blíží 16 hodin. Na hřiště stadionu vjíždějí všechna vozidla, která se zúčastnila před vádění. To je slavnostní přehlídka. Auta se řadí při delší straně hřiště do vyrovnané řady, posádky vyskakují a ve dvoj stupech nastupují před vozidla. A pak zazní hromové Nazdarl To příslušníci sboru požární bezpečnosti pozdravili přítomné. Dlouhotrvající potlesk je jim odměnou zá skvělé provedení všech ukázek záchranných prací. Mládež poznala hasiče, po znala nebezpečí a škodlivost požárů a odnáší si jedno důležité přesvědčení. M u s í m e z a b r á n i t v š e m z b y t e č n é m p o ž á r ů m a m u s í m e u m ě t p o m o c i v š u d e t a m, k d e Již požár vznikl. Snlmky; Lev Pachaer.
Výkonné helikoptery T.
F L E I S S I G v n . díL
H olory fid ic i jsou ta k o v é, u n ic h i f t m oin á c y k lic k á (kru hová) zám ěna stoupání, j í i f e m ožno n ejen v y ro v ’ià* vat rozdíly vztlaku, a le i dá ti m odelu určitý sm ěr. RCZ A-A
Obr. 39 D říve b y lo p ou žív án o k om b in a cí nosn ých rotorů s řídicím i, t j. n ěk o lik lo p a te k b y lo n osn ých a z b ý v a jící fld icí. Dnešrú h elik o p te ry v š a k m ají xařízení, jim ž je m ožno n ejen m ěn ěn í Mtoupáni, a le i c y k lic k á zám ěna. J e jic h rotory n axývá A . M. Izakson p ro stě rotory. N em ám e^ bohu žel, v n ašich mode^ le c h h elikop ter p ilota, k te rý b y vy rovnává/ různé nárazy a zm ěn y vzř/a* ku, 'musíme s e tedy snažiti dosáhn ou ti vhodným uspořádáním rotoru stability ja k vertikáln í, tak i sm ěrov é. N ejjeds aodu šším rotorem nám b y la ú zkolistá vrtule, k terá Je ry ch lotočn ou a ja k o takov á má již sam a určitý gyroskopic^ ký, setrv ačn íkov ý m om ent, v určitých p řípadech stačící k udržení v ertikáln í stability. P ředstav m e si ta k o v ý rotor
r id eáln ím b ezv ětří za k o lm éh o letu. P ak m á lib o v o ln ý p rv e k listu — ja k p íš e Izakson — ve vzdálen osti od o sy rotoru v k a ž d é p o lo z e stálou o b v o d o ’ vou rych lost a list je v tom to m ístě o lo u k á v á n stá le stejn ou rych lostí. Roz* ložen i vztlaku nad o tá čejícím se nos ným rotorem je sou m ěrn é s osou ro= toru, s tejn ě ja k o rozloženi k'on ivých m om entů, v zn ikajících pů soben ím vztlaku, (O br. č. 39.) U važujem e-li d á le b u d le t v určitém sm ěru n eb o le t za větru — při létán í v en kii je tomu vždy tak, p ozoru jem e, ž e u n a šeh o rotoru s p ev n ý m střed em (listy b ez závěsu) s e nám střed isk o vztlaku p řestěh u je tak, ž e v ý sled kem b u d e p řeklá p ěn í se m odelu , ja k /e znázorněno na M rázku č. 40. V m řížkovan ém kruhu je p a k rych‘ lo st listu negativní. Tuto špatnou v lasti n ost p ev n é h o rotoru lz e odstranit bu ď z á v ěsy listů, a to v ro v in ě sv islé, tak, z e o tá č e jíc í s e list s e m ůže v y k y v o v a t, m ěn it v h od n ě ú hel n astaven í a vy rov n áv at rozdíly vztlaku, čím ž k lo p íc í sí‘ la s e tém ěř anuluje. P rotože při otás č en í listu s e m ění i je h o o d p o r v rovi^ n ě v od orov n é, pou žívá s e fe š tě zóvé» sů, um ožňujících listům v ý k y v v e smě" ru přibližn ě v od orov n ém . Na obr. č. 41 /c p o d le Iz akson a sch em atick y znázcM®
s u m ) RoroRu
POXLNA OSA LtSTU
f^ E E E K STOPHA LfSTU
RC2&-E
Obr. 41—42
Obr. 40
něn list s p ev n ou stop kou . N a obr. č. 42 p a k list s e z áv ěsy . Na sku tečn ý ch stro jíc h b ý v á p o n e jv íc e e p ou žito tohoto způsobu zachycen í. Je lik o ž v ša k toto p ro v ed en í s e h o d í p o n ejv íce pro rotory v ícelisté (41— i2), a na m o d elech použí" v á m e většinou vzhledem k v á z e domá^ číh o m ateriálu a kon stru kčn í jed n od m ch osti rotorů dvou listýck, je nutno m q ž o v a ti jin á řešen í. K rom ě toh o ros^ tor s e závěsn ým i listy m usí bý t p řesn ě vyvážen na z lom ky gramu, jin ak rotor, k te rý v e sku tečn ém leta d le je pilotem vyrovn áván , způsobí naprostou neMte bilitu m odelu . Pokračováni
D R OB N É Sokol — nejm enší letadlo, které kdy při létlo do Australie. Tak referují austral ské listy, o přeletu čs. sportovního le tadla Sokol do Austra lie. Letadlo bylo pro dáno australské firmě Fleetwings do Melbourne a na místo nrřeni dopraveno na vlastních křídlech. Cesta vedla pres 18 států a celková do ba letu trvala 160 hodin. Na své cestě létadlo přistálo 31krát. Na četných mís tech bylo letadlo předváděno čs. repre sentanty zájemcům. Všude vzbudilo ve liký zájem. Letadlo pilotoval švýcarský geolog Dr Brunnschweiler, který emigro val ze Švýcarska do Australie. Neměl pro celou cestu letecké mapy, takže ně které dlouhé tratě prolétl podle školního atlasu. Letadlo i letec byli za letu po drobeni těžkým zkouškám. Nad Indií a Burmou dostali se do monsunových bouři. Československé letadlo nezkla malo. Na letišti v Melbourne by! Dr Brunnschweiler slavnostně uvítán. Ve své odpovědi se velmi pochvalné vy jádřil o letadle Sokol, které považuje *a jedno z nejlepšich sportovních leta del. Australskému zástupci čs. akc. spo lečnosti Kovo prohlásil, že začne ihned šetřit, aby si mohl koupit Sokola. Zda řilý let prokázal, že čs. letecký průmysl je na světové výši v konstrukci malých letadel. DáHcové řízeni traktorů. V AngKá by* io v letMu roku 1947 po prvé vy23koušeno dálkové řízení Iraktorů eJelotramagnetickými vkuami. Bylo použito podobného za řízení, jakého se používá při dálkovém řízení letadla. Podle poslednícii zpráv se letos v těchto pokusech pokračuje a systém dálkového řízení traâctorù byl isnačně zdokonaJen. Pomýšlí prý se dokoinoe na zoráni veJkých vřesoviiší po moci traktorů bra řidičů. •Export českosloven ských traktprů. Aby chom mohli pokračo vat ve zvyšování bla hobytu našeho lidu, musíme se neúnavné snažit vyvážet výrob ky takového druhu, které dovedeme vyro bit ve vysoké kvalitě a za konkurenční ceny. Jedním z takových výrobků jsou zemědělské traktory, zejména značky Skoda a Zetor, které jsou tak dobře známy naší veřejnosti a jsou znameni•tými pomocníky našich zemědělců. Již r r. 1946 se počalo uvažovati o mož nosti exportu a v průběhu tři krátkých let, celá řada zemi odebrala a odebírá velké serie našich traktorů. Pro ilustra ci vývoje tohoto nového exportního obo ru uvádíme, že zatím co v r. 1946 jsme vyvezli 36 traktorů, stoupl tento počet ▼ roce příštím již na 964, v r. 1948 na 1917 a v prvním pololetí t r. již pře sáhl 2150 kusů. Můžeme počitati s tím, že dostoupí ke konci roku téměř 4000 kusů.
Oprava v aiiattlé hlídce (o mnSýdb mlhách) Jsme se dopustili Bedopatře&lm chyby: y tabulce, podle které míďiáiBe jednotli v é tá& y pro tu kterou mlhu, má místo i^oraminoivá ř e r v e i“ být q »áv n ě „paranitranilinová IServeS".
z P R ÁVY 118 hrdinů nové do by vyznamenáno. Za přítomnosti presideií-, ta republiky Klemen ta Gottwalda ä rie|čélnějších představi telů našeho veřejné ho života, bylo v předvečer národního svátku — 28. října, uděleno na pražském hradě 118 nejlepším pracovníkům první ho roku pětiletky vyznamenání „Za pra covní obětavost". Byli to vzorní úderníci z ‘ dolů a ze všech odvětvi průmyslu, obětaví zemědělci, tkadleny i krmičky vepřů. Mezi 118 vyznamenanými je celá řada členů Československého svazu mládeže, kteří svou obětavou práci v to várnách, dolech a na polích dokázali ry zí vlastenectví a oddanost naší lidově demokratické republice na je jí cestě k socialismu. Českoslovenští amatéři vysilači uspo řádají kurs nácviku MOrseových značek pro amatéry každou středu od 18 do 20 hodin v budově základní odborné ško ly pro elektromechaniky a radiomechaníky v Praze II, Panská 3. Zahájení kur su bylo 2. listopadu a poplatek za kurs, který potrvá asi 4 měsíce, je 80 Kčs. Účastníkům, kteří úspěšné projdou ce lým kursem, bude vystaveno osvědčení a nejlepší budou odměněni. Prvni elektronový mikroskop v SSSR. Kolektiv závodiu Rraisnogvardéjec zhoto ví] vzoraý elektronový mdlkroskoip podle tonstnikce profesora B. A. Ostroumova. Elektronový málkrosikioip umožňuje rozpoanání nejpoidnotonějšícih živých oirganismů — filtrovaitetoýdh virů, nevidjiteliiýcjli i nejsilnejsimd optickými mikrosikopy. Stolní zářivková svítidla. Návštěvníci veletrhu si všimli ve Stáncích n. p. Elektra a Kovo a. s., vzorkovnic se svítícími zářiv kami v nejrůznéjšich barvách. Z různých barevných odstínů světla je modrobílá skoro totožná se světlem denním, takže lze při něm přes ně rozeznávat barvy a hodí se proto zvlášť dobře pro osvětlování pracovišť v tiskárnách, v textilních podnicích, v prodejních místnostech atd. Pro obý vací místnosti a prostory určené pro společný styk lidi se dává přednost od stínu světla s nádechem růžové, které vytváří příjemné prostředí. Pro různé osvětlovací účely vypracoval náš prů mysl zcela nová speciální zářivková svír tidla, a to nejen stropní a nástěnná, ale i stolní. Oproti žárovkovým svítidlům mají spotřebu proudu mnohem menši, při čemž jejich moderní provedeni dá vá světlo příjemné stejnoměrné, bez_^ oslnění, ostrých stínů nebo odrazů. Zá řivková svítidla se dodávají zatím před nostně pro průmysl a pro exportní za kázky, hlavně do zemí lidových demo kracií. Je jich zvýšený vývoz umožní postupné zavádění tohoto světla bu doucnosti do všech našich domácností.
Jed n o u z k a te g o r ií m odelů , velm i oblíb en ý ch v cizině, jsou p o k o jo v é m od ely letadel. P řed n ěk o lik a týdny by ly v M aďarsku uspořádány je jich záv od y , na k terý ch b y lo d osažen o tako v ý ch časů letu, že se přibližují sv ě tovým r e k o i dům. Z vláště dů ležité je , že zde na let m odelu n epů sobí v ed lejší, a le většin ou rozhodu jící v liv y (therm ika), nýbrž rozhodu je jen a jen poctivá p rá ce a schopn osti m od elářov y . P ředstavm e si m odel o 60 cm rozpětí, v ážící 2— í g, tedy m od el úžasně le h k ý a n apadn e nás, ž e n ejen kon stru kce, a le i p oiah musí b ý f z m ateriálu, jen ž tém ěř nic neváží. Tím potahovým m ateriálem je „mikrofilm " — úžasně tenká, leh o u čk á blána s e značnou pevn ostí, o jejíž v ý ro b ě a hlav n ě receptu s e d o v íte v n ásled u jících řádcích. MIKROFILM Pro výrobu mik/ofilmu budeme po třebovat: 1. Cellonový lak (bezbarvý nebo ba revný), který musí být dobře te kutý. 2. Ricinový olej, který zvětšuje pruž nost mikrofilmu. 3. Odměrný váleček asi na 50 ccm. 4. Skleněná tyčinka na promíchání roztoku. 5. Lahvička se širokým hrdlem na hotový roztok. POSTUP PRÁCE Smísíme 2 ccm ricinového oleje a 10 ccm cellonového laku. Směs dob ře promícháme tyčinkou (alespoň 10 minut) a přidáme k ni ještě 50 ccm laku. Po opětném důkladném pro míchání nalijem e roztok do lahvičky a tu vzduchotěsně uzátkujeme. Ho tový roztok musíme nechat asi 12 hodin v klidu, aby byl dokonale ho mogenní, nezůstaly v něm bublinky vzduchu. PfilPRAVA MIKROFILMU *
Do ploché, řisté nádoby přiměřené velikosti (umyvadlo nebo podobně) nalijem e vlažnou vodu (25—40" C). Na hladinu pak opatrně vlijeme ten kým nepřetržitým proudem asi 3— 4 ccm roztoku, který se rozlije po po vrchu vody a utvoří blánu. Za 5 mi nut vyprchá aceton z laku a může me přistoupit k SEJMUTI MIKROFttMU S HLADINY K tomu účelu si vyrobíme rámeček ze železného drátu o průměru asi 1,5 až 2 mm přibližně 20A40 cm, po pří padě 1 větší, podle potřeby. Rámeček musí být pečlivě vyčištěn od rzi, zbyt ků mikroiilmu a jiných nečistot. Po uschnutí mikrofilmu vsuneme ráme
ček opatrně pod film a nadzvedne me. Přebývající okraje blány oddě líme opatrně navíjen m na kousek drátu. Pak vyzvedneme rámeček s mi- ^ krofilmem obloukem nahoru (viz obr.), podepřeme je j a necháme asi 2 hodiny schnout. POLEPOVÂNI MODELU Cdst kostry, kterou chceme polepovat, natřeme na místech, kde má být mikrofilm přilepen, tence kaseinem. Nato vybereme nej lepší část mikrofilmu v rámečku a na to místo přitiskneme polepovanou část. S dru hé strany pak ještě polep urovnáme, případně přitiskneme lam, kde nepřichytl. Po zaschnutí vyřízneme žilet kou celou blánu z rámečku a přeby tek mikrofilmu ostřihneme asi 2—3 mm okolo okrajů kostry. Tyto okra je pak ještě dodatečné přilepíme a je polep hotov. A nakonec NĚKOLIK POZNÁMEK K VŸROBË Hlavní podmínkou úspěchu je čis tota nářadí. Zbytky mýdla a mastno ty na nádobě, rez na rámečku, způ sobují nezdar celé práce. Zvedneme11 na př. rámeček s mikrofilmem do svislé polohy a blána se nám sveze. Je to známka toho, že drát nebyl dobře vyčištěn. Takový mikrofilm je ovšem nutno vyhodit a začít znovu. Zato správně udělaným mikrofilmem je polep takřka ideální. Je velmi pevný a přitom nesmírně lehký. Ce lý polep pokojového modelu váží asi 30—40 mg (0,03—0,04 g). J . M.
Q t á i o w ý
v e o s t a i
ZDENĚKŠKODA Domácí pracovník, který častěji pracuje s elektrickými zařízeními, potřebuje ob£as srazit napětí sítě na menší hodnotu nsbo je plynule regulovat v určitých meKích. Při menších napětích používá baterii nebo zvonkového reduktorku, .z něhož se dá odebírat 3, 5 a 8 V nebo podobná napětí. Vyšší napětí — nad 20 V — se však získávají obtížněji, nebof vhodně transfonnátorky se v prodeji hotové běžně Bevyskytují a domád výroba transformátorku — zvláště na větší výkon — Je dosti obtížná. Drátové reostaty, jež jsou na-trhu, jsou pak dost drahé. Proto ne bude na škodu, když čtenářům MT dáme k disposici návod na domácí zhotove ní takového reostatu. Reostat má vůči transformátoru výho du láce a možnosti odběru poměrné vel kého proudu. Nevýhodou však je, že přesné napětí nelze jednoduše nastavit podle stupnice pod knoflíkem; při ste j ném nastavení reostatu je napiétí růz né podle toho. jak velký příkon spotře bič na reostat zapojený odebírá (viz Ohmův zákon E = IX R ). Tuto nevýhodu lze však obejít vyhledáním vhodného napětí zkusmo tak, že zapneme proud při zařazeném plném' odporu reostatu a postupně vyřazujeme jednu část odporu za druhou, až napětí vystoupí na nejlepši hodnotu. Popisovaného reostatu, který má max. odpor asi 250 ß , bylo použito s plným ťispéchem k regulací obrátek' motoru upoutaného modelu letadla „Sokol" o rozpětí 1,80 m, který létal nad Stánkem MT na pražském podzimním veletrhu. Reostat se skládá z těchto součástí: 1 bakelitová skřínka 120X 150X 80 mm s dýnkem, 4 šrouby 100 mm dlouhé, kaž dý se 4 matičkami, 1 jednopólový, n e j méně desetipolohový důkladný přepínač (použito přepínače z voj. výprodeje na keramické podložce), 1 pertinaxová des tička 115X145 mm, 1 otočný reostat z voj. výprodeje, cca 58 f t , 2 šipkové knoflíky, 7 keramických formerů (ceník Elektra, „keramika" č. 10), 7 šroubků s matičkou, 7 topných spirál ďo vařičů 220 V, 1 objímka Mignon, 1 signální neonka 220 V, 2 přístrojové svorky, kus isolovaného drátu. Podle vnitřních rozměrů bakelitové skřínky přijde vyříznout nejprve pertinaxová destička 115X145 mm se zaku lacenými rohy. Do této destičky předvrtejte otvory podle nákresu a můžete začít s montáží, nebot všechny součásti kromě svorek jsou soustředěny na té to destičce. Doprostřed přijde připevnit centrální matkou přepínač. Ten musíme nejprve poněkud upravit. Na rotoru p ře pínače, jaký má-firma Elektra, jsou při pevněny dva kartáčky z bronzových per. Rotor je nutno rozebrat — pozor, abyste neztratili kuličky, které běhají v řehtač ce — a jeden kartáč odstranit. U dru hého zbylého odštípněte konce kartáč ku tak, aby se dotýkal vždy jen jed noho kontaktu. Pod matičkou šroubku, držícího bronzový kartáč, zachyťte kou sek ohebného lanka, které bude přivádět proud. Vedle můžete ted oběma šroubky při chytit otočný reostat 58 ß , rovněž z vo jenského výprodeje a do ostatních dí rek v pertinaxové destičce připevnit ko lem přepínače keramické formery. Na tyto formery přijdou navinout topné spi rály, u nichž je zde využito je jíc h ohmického odporu. Vždy jedna spirála se zrovna tak vejde na jeden former; nutno si jen předem zkusit, ja k je tře* ba spirálku napnout, aby nic nechybě lo ani nepřebývalo a aby se závity drá tu navzájem nestýkaly nakrátko. Konce spirály narovnáme taháním třebas přes kliku u dveří a rovné konce zavlékne me do otvůrků ve formeru. Propojení se
«6
»^ h K IK
provede podle schematu, konce dvou od porových těles vždy na jeden kontakt přepínače. Odporový drát upevněte na kontakty přepínače tak, že je j navlékně te do otvoru letovaciho očka a toto očko ohněte a pevně stiskněte. Letováním to nejde, jednak cín na odporový drát ne chce přichytnout, jednak není jisto, zda se někdy v provozu reostat nezahřeje odebíraným větším proudem do červena a pak by cín povolil a nastala by pa seka. Nad otvor v pertinaxové destičce nad přepínačem přijde upevnit na ple chovém proužku objímka pro signální neonku. Smontovanou destičku upevníte na dýnko bakelitové krabičky čtyřmi šrouby s matičkami do takové výše, aby při nasazení krytu vyčnívaly ještě do statečně dlouhé kusy hřidelek. Kryt má na vrchní straně vyvrtány otvory pro hřídelky přepínače a reostatu, okénko pro neonku a po stranách větrací otvo ry, nebot při srážení většího výkonu bu dou odporová těliska uvnitř hodně topit. — Přístrojové svorky přijdou umístit zvenčí na kryt. Přívod k běžci přepína če stočte do několika závitů, aby se lanko brzy neulámalo.
Bakelitový kryt není třeba zvláší při pevňovat, přidržuji je j šipkové knoflíky, které podložíme kouskem plsti nebo ku•žičky. Stupnice pod šipkami do bakelitu neryjte. Nedopadne to nikdy hezky ani po dle šablony. Raději je nakreslete na kus .kladívkového papíru tuši. Papír pak na třete sytě odlakovačem, jakého se použí vá na smýváni laku na nehty a přilepte na kus celuloidu. Celuloid ostrihněte tak, aby přečníval papir o 5 m m a za tento přečnívající okraj je j opět odlakovačem přilepte na bakelit. Ja k tohoto reostatu použijete? Vepíná se pouze do jedné větve přívodu prou du ke spotřebiči. Otáčením knoflíku přepínače vyřazujete pak jedno odporo vé tělísko za dťuhým. Jem né „doladě ní" mezi jednotlivými stupni přepínače lze provést otočným reostatem. Neonka při tom slouží jako indikátor. Svítí tím více, čím větší výkon reostat sráží, t. j. nejvíce se rozsvítí při poloze přepínače O. Zhasíná a zapaluje asi při 90 V. Slouží tedy jak o velmi laciný voltmetr na střídavý proud a indukuje s přes ností, jež pro většinu prací v domácí dílné úplně vyhoví. Popsaný reostat reguloval otáčky mo toru „Sokola", jimž byl elektromotorek 220 V z vyssavače prachu, od nuly až do „plného plynu", zcela plynule. Dále je j možno použít k regulaci běhu různých el. hraček, nastavení vhodných obrátek motorku k šicímu stroji, upraveného 2 výprodejního motorku, regulaci uhlí kové obloukové lampy a k jiným úče lům. Jeh o zatížení je omezeno jen zahří váním odporových tělísek; při chodu je proto nutno občas překontrolovat teplo tu uvnitř skřínky, aby pertinaxová des tička nevyhořela a nebylo nutno zavolat hasiče s osmnáctimetrovým žebříkem.
19. pokračování.
Byla to železná mříž, zadělaná skobami do zdi. „Věděl jsem to napřed," pravil k sobě Marcel. Hned vytáhl z kapsy pilku a začal pilovat na závoře. Za pět minut toho mnoho nedokázal. Marcel dýchal již jen s velikými obtížemi. Vzduch v nádržce, jenž byl již velice prořidlý, proudil mu nyní jen v nedostatečné míře. V uších začetlo mu hučet, krev hnala se mu do očí, hlava pálila a vše nasvědčovalo tomu, že se dostaví mrtvice. Dosud ještě vzdoroval; chvílemi zadržoval dech, aby zby lého kyslíku co možná nejméně spotřeboval, ale závora sebou ani nehnula. V tom okamžiku pilka vypadla mu z ruky. „Bůh nemůže být proti mně,“ myslil si. Chopil se mříže oběma rukama silou, kterou propůj čuje toliko pud sebezachování. Mřiž povolila. Závora byla zlomena a proud unášel 8 sebou nešťastného Marcela, jenž byl již napolo udušen a jen s největším namáháním ssál ze své nádržky po slední zbytek vzduchu. •
Druhého dne, když lidé páně Schultzeovi vnikli do budovy ohněm úplně zničené, nenalezli pod ssutinami a žhavým popelem ani nejmenších zbytků lidského těla. Bylo zřejmo, že statečný dělník se stal obětí své dobré vůle. Ti, kteří bo z dílny znali blíže, nedivili se tomu nikterak. Vzácný model nemohl být tedy zachráněn, avšak také muž, jenž znal tajemství krále Ocelového města, nebyl již mezi živými. „Nebesa jsou mně svědkem, že jsem ho chtěl ušetřit všelikých smrtelných muk," pravil pan Schultze k svému uspokojení. „Ostatně uspořím takto deset tísic dolarů." To byla pohřební řeč nad mladým Elsasanem.
Byl to střed federativní republiky a zároveň nového dosud státu, jenž zatím poskytl mu jakousi neodvislost a městu s jeho okolím taková práva, jakých použí vá knížetství Monako «r Evropě, s podmínkou, že po uplynutí jisté řady let-vstoupí do svazku států Unie. Roz hodovala zde dále blízkost oceánu, jenž stává se přece jenom vždy víc a více silnici světa, hornatá, úrodná a neobyčejně zdravá povaha půdy, blízkost horského pás ma, které stejnoměrně zadržuje severní, jižní a východní větry a jež ponechalo větříku z moře vanoucímu obnovovati ovzduší města, přítomnost malé řeky, jejíž čerstvá, sladká, měkká, častými vodopády a rychlým prouděním bohaté okysličená voda, vytéká do moře ještě úplné čistá, a konečně přirozený přístav, jenž zřízením nových hrází může být snadno rozšířen a jenž jest tvořen obloukovitým mysem. Třeba zmíniti se zde také o přednostech méně vý 2;namných, jako jest blízkost bohatých mramo rových a kamenných lomů, ložiska kaolinu a konečně stopy zlatonosného písku. Právě tato okolnost byla pří činou, že byli by se málem od tohoto místa odvrátilij zakladatelé města se obávali, že dostavení se zlaté ho rečky mohlo by zmařit jejich nejlepší plány. Na štěstí bylo nalezeno jen málo zlatých zm a ta byla ještě malá. Jestliže pozemek byl vybrán jediné na základě nejvážnější a nejpilnější rozvahy, tož k tomu bylo přece třeba toliko dvou dnů a nebylo k tomu třeba zvláštní výpravy. Znalost naší zeměkoule nyní tak dalece pokročila, že možno, aniž bychom opustili svůj pokoj, opatřit si spo lehlivé zprávy i o místech nejvzdálenějších. Když se stalo konečné rozhodnutí, dva komisaři organisačniho komitétu vstoupili na nejbližší liverpoolský parník, dostali se za jedenáct dní do Nového Yorku, za sedm dni nato do San Franciska a najali zde parní člun, jenž po deseti hodinách vysadil je na vybraném místě na břeh. Nezbytná vyjednávání s legislaturou oregonskou stran získání koncese k nabývám půdy podél mořského po břeží na úpatí Cascade-Mounts, a v šířce čtyř anglických mil, jakož i za několik tisíc dolarů získané odbytí půl tuctu plantážníků, kteří si činili na dotyčnou půdu opráv něné nebo domnělé nároky — vše to trvalo toliko jediný měsíc. P ok ra čov á n í p fíá té
NÁZORNÁ ŠKOLA MODELÁŘSTVÍ
Kapitola desátá přináší článek z německé revue „Unsere Centtmsř^ M ěsíc před dobou, kdy se sběhly shora vypravované události, byl v německé revui, m ající titul „Unsere Cen turie”, uveřejněn článek o France-Ville, jenž způsobil v německé říši oprávněnou sensaci, bezpochyby proto, že pojednával o poměrech tohoto města se stanoviska výhradně materiálního. „Zmínili jsme se již svým čtenářům o fenomenálním zje vu na dalekém západním pobřeží Spojených států. Je jím založení města France-Ville, na něž před pěti roky nikdo si nevzpomněl a které již dnes se těší netušené velikému rozkvětu. Není třeba hledati jeho jméno na mapě. Na místě , kde nyní stojí nové město, rozkládala se ještě před pěti roky poušť. Dotyčné město leží pod 43“H ‘3" severní šířky a 124"41'17" západní délky od Greenwichu. Rozkládá se, jak z toho možno seznati, bUž pobřeží Tichého oceánu, na úpatí druhého řetězu Skalných hor, jenž obdržel jméno Cascade-Mounts, dvacet mil severně od mysu Blanc, stát Oregon, Severní Amerika. Toto nejvhodnější místo bylo s největší pečlivostí vy bráno mezi mnoha jinými dosti příznivými místy. Rozht>dující pro konečné rozhodnutí byla jeho poloha v mír ném pásmu severní polokoule.
Stavíme model kluzáku ERO N«ki9tatek Instruktorů |U« kroutky byl paAidkiMi Iceastr. V. Prac!iiilnn4 k napsáitC braiiiry, Werá p ř iv í » f íla » etflcl plánky íasopím MlaHý tecimik". Nail jHeniři ko^ru této broiury
delářskýni kroul* kům Ba Sk< ' Školách, pionýrských oiMHocli a pod. Cena brožury J* M KCe a objednat nat »I JI m iiefe poukázáním blanco sloienky na učot 7520*t. Ka zaikiI stranu, t Čá*t4 označeni „Sloienka" naplité „E R O ", Aiiinlat*Irat* t l m brofuia ia il< b a ]M ílH * l« « M û M jo A iíT k y .
m i IK M 7
za minutu, t. J. mezi Jednotlivým i čaram i. Jak Je vidíme na obrázku, rychlosti asi pěti vteřin.
JAN
KOLÁŘ
Jed ním z nejobtížnějších úkolů orgánů bezpečnosti dosud bylo, zjistit, zda podezřelý m ltv í pravdu, nebo přím ěti ho, aby učinil pravdivé doznání. P r tx e s podezřslými a se zlo činci ukázala, že lhaní nebo zapírání, které jsou běžným sjevem při krim inálním výslechu, je doprovázeno řadou fy •íologických příznaků, ja k o je zvýšená činnost srdce, nekon trolovatelné polykání, sucho v ústech, n ejistý pohled do očí, poskakování ohryzku, občasné vydechnutí zhluboka a řada Jiných, a že tyto příznaky pram ení ze strachu, že lež bude objevena. O těchto věcech přem ýšleli vyšetřu jící orgánové všech dob, zvláště pak krim inalistů, k teří se denně ob írají se zločinem. S rozšířením nauk o zločinu a zločinci přišli ně k teří krim inalisté na myšlenku, že by bylo možné vědecky, na podkladě těchto jevů , zjistili, zda vyšetřovaný m luví pravdu či lež. P rácS v tomto směru začíná v devadesátých letech minulého století a po mnoha pokusech dosáhly v po■ledních letech již takových úspěchů, že dnes pomocí K eelerova polygrafu, zv. detektoru lži, lze lež zjistit již v 85 pří padech ze sta. Jd e o další úspěch technického pokroku, který zasahuje s úspěchem do výkonu spravedlnosti a ochrany lid ských práv. Detektor lži je p řístroj, který, zapojen na hrudní koš a paži vyšetřovaného, graficky zaznamenává určité fysiologické, du ševními prožitky ovlivněné jevy , které mohou býti použity k zjištění lživé odpovědi na kladené otázky. J e založen na poznatku, že nejspolehlivější k riteria pro zjištění lži json ▼ současném záznamu vzájem ných změn v tlaku krve, úderu pulsu a dechu. M echanicky psaný záznam se děje tlakově (vzduchem), při čemž papírový pás, p řijím a jící záznam, je posunován elektrickým m otorkem. Změny v tlaku popruhu kolem hrudního koše a paže vyšetřovaného jsou přenášeny tlakem vzduchu trubicem i do p řístroje k jakém u si bubínku, který se tlakem roztahuje nebo stahuje. Tyto pohyby bubín ku jsou převedeny n a zapisovací zařízení, čímž je dán postu pu jící psaný záznam o změnách tlaku krve, o úderech pulsu « dechu vyšetřovaného. Papírový pás se pohybuje asi 16 cm
■ — KeeJerův lou čen y y e š k e r é ^ým „ an o" n eb o Mtručné a jasn é.
448
Zkouška pozůstává v tom, že vyšetřovanému jsou kladeny otázky, na které odpovídá pouhým „ano“ nebo >.ne|‘. Odpovědi jsou zaznamenávány soudobně se záznamem v přístroji zna ménkem + nebo — (odpověď kladná nebo záporná). Neprav divá odpověď na obviňující otázku představuje v záznamu úchylku od individuální normy těchto činitelů, která byla za jištěn á během té části zkoušky, kdy byly vyšetřovanému po loženy nezávazné otázky. Vyšetřovaný se snaží, aby při ne pravdivé odpovědi se nikterak nevzrušil, ale jeho napětí se tím ještě zvýší a pak, „když je nebepečí pryč", nastává uvol nění a přístroj zaznamenává tyto změny. Aby byl zjištěn stu peň a druh reaktivity u nezávazných a neobviňujících otázek, provádí se je ště jed na zkouška s hracím i kartam i. Vyšetřované mu se předloží třebas sedm karet, z nichž si jednu vezme do ruky a prohlédne, načež se karty zam íchají a jsou mu před kládány, karta za kartou. P ři této zkoušce je vyšetřovanému uloženo, aby na každou kartu (otázku) odpověděl „ne“, t. j.
Záznam n ev in n éh o, k te rý b y l v y šetřov án p io podezřen í z vloupáni, n e b o t p e s n asazen ý na stopu v ed l do je h o bytu. Zalfrátlio s e v y sv ětlilo, ž e vlou pán í sp ách ali jiní p a ch a te lé a že pes, k te rý b y l ča sto lask án p od ezřelý m , bydlícím v sou sedství je h o pána, zklam al.
Záznam o zjcoušce lu p iče, k te rý s e p o záznamu k vloupán! doznal. 1., 2. a 5. otázka byly nezávazné. 3. byl íázón, zda ví, kdo vzal pohřeáoyané peníze, 4. přím o, zda p en íze odcizil. Po 3. a 4. o táz ce j e zřejm é stoupnutí tlaku k rv e a potlačen í de= chu; Úder pulsu za 10— 15 vteřin je p om alejší.
v jedné otázce zalže. Reakce na tuto lež se projeví v záznamu a vyšetřu jící pozná, kterou kartu si vybral. T ato reakce slouzi k ohodnocení jin ý ch záznamů. Otázky pro zkoušku musí býti předem vhodně připraveny ze skutkové podstaty vyšetřovaného trestného cinu a je jich příprava se opírá o řadu poznatků v tomto oboru. J e samo zřejm é, že zkoušku předchází vyšetřování trestného činu, kte^ ré vedlo k podezření proti vyšetřovanému. Obava, že by pou hý strach a nervosita z obvinění mohly vésti k výkladu, že nevinný je vinen, jsou vyloučeny. Dokonce i záměrné svalové pohyby, zatajování dechu (zpravidla u osob vinných) lze snad no odhaliti. Tato technika výslechu doznává stále větší dokonalosti a jsou zaznamenány i případy, kdy bylo pomocí ni zjištěno, kdo je hlavním pachatelem , kdo spolupachatelem nebo kdo o tre st ném činu věděl. K rim inalistika, nauka o methodách a prostředcích k objasnení trestných činů a dopadení pachatele, se neustále i^ v íjí, p řijím á poznatky ze \^ech vědních oborů, takže dnešní k ri m inalisté za použití správné tak tik y a krim inální techniky zjišťu jí i neJsařinovanější neznámé pachatele. _^Naši bezpeč p o ly g ra l — ▼ činností. Při z k o u šce 'jsou vy* ; nostní orgánové Jsou neustále v b o ji proti škůdcům pokoj ru šiv é m om en ty a v y šetřo v a n ý od p o v íd á pou* ného vývoje a tyto škůdce denně odhalují a zneškodňují. Po,^ne".■O tázky k la d e n é asi p o 25 vteřin ách ß o u nžití detektoru lži Je Jedním z dalších účinných prostředků T b o ji se zločinem.
P A D Á Č K O V É
ZAŘÍZENÍ
Při závodech modelů letadel je třeba podle proposic FAI provést tři starty, což něikdy se nám nezdaří, zvláStě v létě, kdy působí thermlka, takže model snadno Abychom tomu zabránUi, je možiio na model, ja k větroň, tak motorový, při Poznáváme přední modeláře ulétne. pevnit padáček, který je za pomoci doutnáku vypuštěn po určité době, takže model SSSR přistane. Těchto zařízení může být několik druhů. Ten nejiednodušší Je, že složený papírový padáček přiložíme ke stráně trupu a přepásáme nití. Na tuto nit připevní Michail Vasllíenko me doutnák, který již předem vyzkoušíme, jak rychle hoři, takže si můžeme snadno V tabixlce meziaárodiiícih rekordů, po určit, kdy padáček má být odpoután od trupu. Po vypuštění padáčku model se na tvrzených FAI v kategorii leteckých kloní špičkou k zemi, lelikož nadnáší výš&ovku a model musí přistat. Padáčtíc nesmí modelů dosáhl vzdálenostn&o rekordu být veliký; to proto, aby při působeni thermiky nebyl odnesen padáček i s modelem 58,843 km ruský niod«láí Michail Vap ry i. Jin é aarízeni je , že pro padáček zhotovíme v trupu Jakousi skřínku s odklápě siilčenko. 2^jím á vás zajisté, kdo je VasiilčerakiO. ja k poznal své diruhy v modelářství a ja k pracuje jeden z modelářů., jehož jméno j« známé T celém světě. Zasü jsme za ním do závodu „Siliťkatnaja“ s ním porozprávét. Prosíme je j, aby nám něco o sobě povèdèl. NarOidil se r. 1922 na Ukrajině. Po prvé se zabývá modeláísívím, když mu je 10 l e t V tu dobu zaiznamemává spor-, tovní letectví SSSR největší rozmach.' V celém krajd vzrúká síf aeroklubů. V r. 1932 Michail Vasilčeoifco se svým bratrem Vladimírem zhotovuje prvý lé tající model. Terato rok je v jeho životě historickým mezniketm. Když mu je 11 let, startuje po prvé v modeláískÝdx závodecli, které se konaly v Dnětropetrovsku. V r. 1934 umístil se již s modeleim větroně v republikánskýcb přeborech Ukrajiny. Prvý model s pohonem zhoto vu je v r. 1937. S tímto modelein se zú častnil VšesvazovýcJi závodů. Systeanatickou prací zlepšuje svůj model a r. 1939 dosiaihuja 40imómuitováu> le«u.
cím víčkem. Doutnák je připevněn na spodní části trupu a po jrfepáleni upevliovarf nitě, která je sadtycena na háčku, je padáček ze skřínky vytažen pomocí gumové nitě, která je vevázána na připevSovacím ianíčku. Dále doporučuji v místě, kde je umístěn doutoák, polepit trup kouskem staniolu, nebo dát slabý hliníkovÝ plecK Toto zařízeni se velmi dobře osvědčuje a Již na několika závodech bylo ▼ činnosti.
Vyptukla válka. Oba bratři jdou na wjrau, «by brániM svou zem před hitäerovskymi okupanty. Micäiail nastupuj* k letectvu, kde létá na stíhačkách .,n. 2". Leč fflu aa feontě nezapoantoá na sw u zálibu — modeltóstvi. Na jednom letišti zhotovuje ohrotminý model o veMkositi 12 m*. S jeho pomocí jsou na druhou stranu dopraveny propagační le táky. Za tuto práai jo vyznamenán bo jovým řádem. Po ukončeni války studuje pres rok na znáimé leteoko-tecimioké škole mar šála Žukovskébo v Moskvě. V r. 1947 se vrací ke své oblíbené práci, modelář ství a nastuipuje místo inspektora v Moskvě. Nezapomíná v š ^ na zhotovo vání vlastních konstrukcí. Téhož roku dosahuje jeho model výšky přes 5000 m. Rekord však nemůže býti uÉrtán, jelîkoÆ barograf zazniamenal Iďivý let. Modrf urazil 156 km a v y d r ž í ve vzdiucihu 8 hodin. Bohuž^, ani čas aemůáe býti po tvrzen, a to z toho důvodu, že nebylo oficiákuch dokumeotů o době trváni letu.
V r. 1948 \®>diaü Va«ilčenko íáiotovaje svůj prvý model „Hydro". Po něko lika měsících těžké práce se dostavují piTvé výsledky. 21. června dosahuje mo del prvého mezinárodního rekordu. E>élka letu 36 km. Za dva mésíce potom na Všesvazových závodech dosahuje tesitýá model 58,8 km. I ▼ závodech létajících modelů SSSR i zemích lidavé demokra cie dosahuje s, Vasllčenko konečně bezkookuTMicního vítězství v kategoiá hydroavionů. J ö io model za těžkých podmiaak l é a 21 minut a zisáává
lepSÍ ce» než stroj maďarského závodní ka Gasko Matíaisze, který je na dru hém místě. „Mám v úmyslu vůbec zanechat stav by modďů vodních letadel. Můj brate se spečialisuje v téěe kategorw a nemá smysliu, abycáiom byli kosikurenty," říká s úsměvem Michail. „Oba však budama dále podporovat zájem o modelářství t neiší zemi.“ Z polského ča«opisw „Skrzydla i Motor" předoSa K. Kopecký.
N n tm K
M 9
W
c t o ’ i c
O b io v sk ý rozm ach le t e c k é d op räv y k la d e satM àe.jm le k o v y šší p o ž a d a v k y n ež tomu b y lo dříve. Ty tam a složitá n a v ig ac e v dnešním slov a sm yslu nee íImIc Jedním z hlavních předpokladů ply nulého a hlavně bezpečného provozu je létající personál, posádky, jejichž praktické i theoretické zdatnosti jsou svěřeny životy cestujících a cenný ná rodní majetek. J e samozřejmé, že nestačí pouze zá kladní výcvik, posádky se Skolí stále a Jejich vědomosti jsou podrobovány přís ným zkouškám, právě tak, jako je je - ■ Jich zdravotní stav neustále kontrolo ván. Tím se zaručuje je jic h naprostá vše stranná zdatnost, a maximální bezpeč nost provozu. Naše Československé aerolinie se mo hou pochlubit, že i po této stránce sto jí mezi předními společnostmi na světě. Kvalita našich letců je světoznámá a pečlivý kondiční výcvik, kterým prochá- ' ’ *e jf u CSA, udržuje Jejich zdatnost na nejvyšším bodě. Činnost CSA známe jednak z vlastních skušeností i ze zpráv v tisku, .bude však Jistě pro naše čtenáře zajím avé nahléd-" nout do zákulisí, do operační školy, po kud se to tak dá nazvat, kde se pečuje o dokonalost našich posádek. Navštívili jsme proto světlé a prostor né výcvikové sály CSA na letišti v Ru zyni a požádali jsme vedoucího školení p. L e o H ř e b a č k u, aby nás zasvětil do tajů „kuchyně". Školení personálu obsahuje 23 před mětů (I), ve kterých musí členové posá dek stále prokazovali svoji naprostou zdatnost. Jeho účelem je udržovati ma ximální výkon posádek po stránce od borné, po stránce tělesné, ja k již řeceno, je toto školení doplněno lékařskými prohlídkami. V ýcvik se provádí se zřetelem na jed notlivé faktory, které při provozu při cházejí v úvahu. Je zaměřen na typ le tadla a Jeho vlastnosti, na různá letiště, je jic h odlišná vybaveni a terénní polo hu, kde musí být pilot Jako doma, na situační polohu v terénu během letu a na povětrnostní situaci. Zde je vítanou výcvikovou pomůckou t. zv. Unk-trainer, to je zařízení totožné s vybavením letadla, kde se členové po sádky cvičí prakticky v naprosté isolacl a tmě, odkázáni pouze na svítící palubní přístroje, radiofonii a hlavně na. své schopnosti a znalosti. Zvenku vypa dá link-trainer jak o nemotorné letadél ko, ale po stránce technického vybave ní ve všech detailech odpovídá podmín kám, které má pilot během letu ve sku tečném letadle. Jeho kompletní palubní deska obsahuje kompas, výškoměr, rych loměr, gyro-kompas na udrženi směru, benzinové hodiny, které se naplní a uka zují „stav" pohonných látek, sklonoměry, variometr, indikátor od radiokompasu, vybavení pro radiofonii a obsluhu signálů. Samozřejmě nechybí ani volant, obsluha výškových a směrových kormi del a dokonce i plynová páčka, na je jíž nepatrný pohyb jednotlivé přístroje velmi citlivě reagují, jako ve skutečném letadle. Pan Hřebačka uvolnil «^dbilísátory link-traineru, který k neověření oživl a stal se náramně labilní a neposednou věcičkou. Tyto pohyby Jsou umožněny stlačeným vzduchem z kompresoru, kte-
IklOye/Diè mm je jí OTçaniaaci * celkový provoz d a s faw ftou doby, kd y »e Jétalo podJe terénu
te éüëtovaJa.
■
rý llnk-trainer nese, pohání a řídí. Tím Jsou umožněny pohyby celého aparátu tak jako ve vzduchu, dokonce Je možno regulovat 1 nárazy vzduchu a Jeho prou dění. Link-trainer Je elektricky spojen se stolem instruktora, kde všechny pohyby Jsou automaticky a zcela přesně zaná šeny jednotlivými přístroji, které uka zují práci pilota ve yzdtichu a pohyby letadla v prostoru. Instruktor dává ra diofonicky pilotovi příkazy k Jednotli vým úkonům a opravuje jej. Kontrolní, velmi složitý přístroj po jíždí' po skleněné desce stolu a zapisuje celý pohyb letadla do nejmenších de tailů, rychlost, výchylky ze směru a rychlost pilotovy reakce na jednotlivé příkazy a neustále se měnící situace. Každý Spatný pohyb je bodován a zanáši ■e na osobní listinu pilota. Je několik druhů cvičení letu pomoci UnK-trainerů. Je to na přiklad cvičeni tak zvanou devadesátistupňovou methodou, které spočívá v tom, že pilot „startnje" T daném kursu, to znamená směm, a pravidelně po 4 minutách provede obrat o 90", takže še dostane zpět na le tiště. Při cvičení link-traineru to zname ná, žé kontrolní aparát zapíše uzavřený čtverec. Tento cvik se provádí za před pokladu stanovené výšky, na příklad 300 m SOL (to je mezinárodní termte pro označení bezpečnostní výšky v říze ném okruhu nad letištěm). Další cvičný let a sestup se provádi po stránce radionavigační v tak zvaném A/N systému, podle kterého pilot na létává na stanici. S instruktorova stolu Je radiem vysílán signál A/N, který pi lot, uzavřený v kabině link-traineru, za chytí a řídí se jím. Mysleme si paprsek, který prochází středem bodu přistání — stanici. Po jedné straně tohoto paprsku vchází radiový signál — . (to znamená T Morseově zkratce n, odtud strana N), po druhé straně A (značka . —). Pilot podle slyšitelnosti jednotlivých těchto signálů buď A, nebo N urči si svoji po lohu, zjisti zda Je od myšleného paprsku, správného kursu, vpravo nebo vlevo a dostane letadlo do správného směru. Při přelétávání stanice A/N rozsvítí se na palubni desce automaticky kontrolní žá rovka, která Je signálem k provádění sestupu. Ačkoli se to zdá velmi složité. Je to Jedna z jednoduchých method ři-^ seného sestupu. Speciálně se na link-trainerech nacvlřuje t. zv. řízený sestup pomocí SBA (Lorenz-systém). Ze stanice vychází Je den hlavni radiový paprsek, slyšitelný na palubě Jako dlouhý, nepřerušovaný tón. To Je správný směr sestupu. Pa prsek kryje se s nejdelší přistávací drá hou. na letišti v Ruzyni s dráhou 220*, kde letadlo může jít do minimální výš ky. Po pravé straně této osy je vysí lán dlouhý přerušovaný tón (---------- ), po levé straně krátký přerušovaný tón
zaznamenávána, Je letadlo JiS ve výSi 50 m, pilot zavírá plyn a sedá. Tyto sestupy se nacvičují na link-trainerech, čímž ovšem ještě není možnost jejich použití vyčerpána. Zhruba možno říci, ie se link-trainery používají pro cvičení pilotů na lety za špatného po časí, v mlze, v noci, prostě pro lety pou ze podle přístrojů a k navigaci. Pomocí link<4rainerú provádějí se kontrolní zkoušky létajícího personálu v řízených sestupech, v různých systémech, z nichž dva jsme se pokusili vysvětlit, kontrola startu a horizontálního letu podle pří strojů atd. Zde pomáhá link-trainer tím, že umožňuje snadnou a naprosto přes nou kontrolu pilotovy práce s letadlem a plní 1 svoje hospodářské poslání tím, že šetří pohonné látky. Kromě těchto individuálních nácviků provádí se také na link-trainerech cviče ní spolupráce jednotlivých členů posád ky, kteří jsou vzájemně radiofonicky spojeni a telegraficky se dorozumívají a jsou vedeni kontrolní stanicí — sto lem instruktora. Odtud jsou jim hláše ny „povětrnostní zprávy", instruktor to tiž pomocí speciálního zařízení na na stavování směru a sily větru může kontrolovati úhel snešeni, úchylku letadla ce směru následkem bočního větru a
je jí opravy. Tyto úchylky i opravy Jsou na instruktorově stole registrovány běž cem. Usměvavý pan Hřébačka by byl vy kládal dále, ale látka je příliš, příliš ob sáhlá a vyžaduje odborných znalostí.' Až potkáš, vážený čtenáři, pilota CSA v jeho uniformě a budeš mu závidět je ho „zlato", nezapomeň, že jeho povoláni není romantika. Je to tvrdá, cílevědo má práce, vyžadující naprostého sebe zapření, velké inteligence a obsáhlých znalostí. Být stále na výši ve 23 speciálních ' předmětech a při tom jen tak mimocho dem ovládat několik jazyků, mít nad skálu pevnější zdraví, příjemné vystu pování a být informován o všech otáz kách, které našeho cestujícího i cestuji- ; cí všech národností zajímají, to není maličkost. To znamená mít vyhraněný charakter, smysl pro odpovědnost, stále pracovat, stále se zdokonalovat. A potom teprve to znamená — být pilotem CSA. A vy, kteří používáte služeb našich Aerolinií, můžete cestovat s jistotou, že o vaše pohodlí a vaši bezpečnost pe- : čují pracovníci, kteří tvrdou discipUnon Jsou vedeni k nejvyšší odborné dokona losti.
K obrázkům na vedlejší straně: Instruktor sleduje na kontrolních pahibních. pfit atrofích činnost pilota a dává mu další pokyny. Jezdec, pojíždějící na skleněné desce, zapisuje směr letu. Přistroj po pravé straně stolu slouží k regulaci nárazového „větru", — Pohled do cvičebního sálu. — „Létá se". Instruktoři sledují prácí pilotů, uzavře ných v kabinách. — Obr. na této straně; Pilotní prostor v lirtkftraineiu před uzavřením kabiny.
V určité vzdálenosti od letiště pro létává letadlo první p ř e d z v ě s t , malý vysilač, umístěný v ose sestupu, kte rý se na palubě projeví sluchově 1 op ticky, a to Je znamením, že pilot může klesat do menší výše. U druhé návěsti, která Je rovněž automaticky na palubě
451
NAFTOVÁ ZŘÍDLA V SSSR z ruštiny zpracoval A. B. O. ïeS të do nedávná hledali naítová zřidla jenom podle zevnř-íSích znaků přítOBMiostí nafty, ia k o na přiklad poji geologové a n t i k l l n á l n í s t r u k t u r y . Nalta v aatiklinálních stnikturáďi se shromiaSduje v horní části kupotovité vrstvy země. Spolu s naftou se shromažďují i plyny a pod naftou se zpravidla nacházi voda. V SSSR na Apšeronském potoostiově (na Kavkaze) shromažďuje se nafta v kupolovltých strukturách země spolu s vrstvami sypkého písku a naplňuje v n&n vše chny dutiny. Tyto vrstvy země musejí mítl své geologické s ttíí a ležetl v určité hloiibce. Proto n ejp ive se dHá geologický průřez struktury a zjišťuje se, která vrstva leží výše a která Je i^odní. To všecko je ovšem vebni namáhavá a odpověd ná práce. Teprve po ukončení celé této práce a po zjištění, že v struktuře Je nafta, začiná se s vrtáním, které je vždy velmi nákladné. Takové hledání nafty a zjištěni antiklinálních naftových struktur se provádí v SSSR 1 pod povrchem moře. Na ostro vě Artema v Kaspickém moři se těžní věže tyči přůno nad vodní hladinou dalek» v m ořt lák) jsou ocganidkéíio původo. N rfta s« trtvoíHta na dmé velmi hlubokých zálivů Naftová zřidla jsou po celém povrcbu i^agum) jié miliony let před znúzevšimi zemském. Je jic h hledámím jsoai zaměst moři. V dánmýcfa geologicScýcb dobách náni vědci všecii zemi, po dobu více n ^ v těchto mořícíi žřlo nesčetaé mmožství eto let. Avšafc jenoan v poslednidi le mikroskopickýcíi živočicíiů, j ^ o ajneob, tech, zásilnibou raskýcíi vèdcù, bylo ob iaifuisoříí (náleivinlfcůi), inikiroskopických jasněno, ja k se ubvošila naítia. rátďců a řas. V Leningradoi byl lïtvofeai ve VSesrvaVšedhny tyto nesmírné říše mifcroorgazovém úsitawi pro naftový průmysl v ^ msmů žiily a hysi'uly po mnotoo mlli-onů dedký kolektiv, který mèî za úikol zjistííi, let. Je jic ii pocsůstaitky padaly na dno mo kde a jaik se tvořila naifta., Práce ještě ři, a taik se tvořily mocné vretvy organejsou uikoničeaxy, aile jiá nyní se dají m ckýcii léteSc, kíeré se roakládiaiy a s.lézhodnotit výsSecffity bádáni: nafta, jakož hady pod tlalkem vrstev hotmich v útvdry f uhJi, raišelioa a slinovec sanolitý ^ ořpodobné sJiiKWá smolitému (bořlákiu). VlSrvem vmitrozemskéiio tepte, silného tlaku a čkuKistí bakterii, olelovité ládiy slinovců smolitÝch se začaly odměšovati. V e vmitirfcu země vzmicla přírodni destila ce ^»«^apáváini). Nařta a píyny se prosakovstíy slktillnaimi ve váipencá a vrstva mi písku, a shromaĚďovaiy se pod klen bou aintiadináinich sÆmtotw, kde se l é zachovaly do naši doby.
Jak se utv<^a nafUT
Noivá sovětská technika vrtů Zemská kúra je nevyčerpaitekKuu pofcladnici nerostného bohartstvi. V jejím vniařku je v různé hloubce ufcryto: uhlí, růsmé rudy, sůi a n a f t a . Lidé se postup ně naučili těžiti tyto poklady země a zdokonaWi tedmifcu dolování. Jedním z nejdůležiitějších odvětvi této techjiúiky jsou v r t y . Rusům patří čest a zásliuha použiti prvních vrtů v nafto vém průmyslu. V ice ae& před sto lety, v roce 1844, tedheik rossijského bàüského řediitelstvi Semenov, domnívaje se, že ve větší hloubce bude více nafty, navrhl tě žiti naftu pomocí vrtů. Myšlenka Sanenorvova se nesetkaCa s pochopením. Teprve v roce 1848 obdržel povolení k usikutečnémí svého návrhu. N nobřeáí Ka&pického moře založil pnmi virt na naftu ve svètè, a to o 11 roků dříve než Američan T ěin í véž.
s ntí /e p rov ád ěn
átícmý
vrt
K on stru kce m odern í so v ě U k é íěžní véž«.
E lek tio m o to ro v é v rtací zaíizeiá.
TEKUTÝ
iWA G M f T
Dovedete si představit kapalinu, která normálně lehce teče a na povel buď zhoustne, nebo dokonce ztuhne? M yslím, že dovedete, tohle vám už možná někdy provedl škrobový maz nebo krupicová kaše, a to bez povelu; to, prosím, není nic k smíchu a bývá to záležitost dost truchlivá. Nám však Jde e ten povel: tekutina teče trubkou a na stisknutí knoflíku má je jí paprsek ztuhnout ja k o rampouch. Na další stisknutí zase může téci dál. To by bylo vše. Nebo si před stavte automobil. Ten m á spojku. S p o j ka občas trhavě zabírá nebo klouže a pak se připaluje a zapáchá. Znáte to. Což takhle mezi desky spojky n alít te kutinu a poznenáhlu j i nechat houst nout, až by ztuhla nadobro a spojila obě poloviny spojky v pevný celek? Tak abyste věděli, taková kapalina tady už je a je to právě letošní novo rozeně. P áni chem ici, moc se teď nevytahujte, ale vy v tom prsty tentokrát nemáte. J e to docela obyčejná řídká kasička, nam íchaná z o leje a železných pilin. A je jí hustota se řídí elektrom agnetem. Tak docela jednoduché to ovšem zase také není. Úspěch použiti m agnetické kapaliny závisí na je jím složení. T ak železný prášek musí m ít velkou permeabilitu,' aby se působením m agnetic kého pole co nejochotněji slepoval. Aby se jednotlivá zrnka v kapalině neopotřebovala, musí m ít co n e jk u la tě jší povech. Prášek musí být dále ze surovi ny, odolávající rezivění nebo jiném u působeni tekutého podílu kapaliny. M u sí být jem ný — částečky asi o průměru osmi mikronů, aby kapalina byla do statečně tekutá. Tady právě si zam akali chem ici; museli vyzkoušet různé druhy slitin a sloučenin železa, aby by lo lze vyrobit práškové železo uvede ných vlastnosti. Také tekutinu nelze vzít je n tak leda jakou. J e nutno ji'VoHt podle účelu po užití a činiteli, k nimž je třeba přihlí žet, jsou je jí chem ická stálost, zápalnost, vazkost a napětí par. Ja k o n e jDreak l(1650i). Brzy neito Rus SidoixDv v Uchtě provedl druhý vrt 1855. Pak celý světový průmysl piřešel od těžby nafty studmaimd k vrtání a Rusko etado se tak
N aitov é věže v K asp ickém moři.
ZD. S K O D A
vhodnější tekutiny se používá kapalné silikonové sloučeniny (silicony jsou um ělé hmoty rozličných vlastností: tuhé i kapalné, slouží ja k o im pregnační a elektroisolační laky, i na výrobu um ě lých vláken), která je nehořlavá a ob sto jí i při vysokých teplotách. sm ěs o lej-ž elez o
tnaß^n. siloč^rq Ja k to vlastně fu nguje? To ta k : nor m álně plavou železné částečky volně v rozřeď ující kapalině. Obklopím e-li nádobku cívkou, do které vpustíme stejnosm ěrný proud, zm agnetisují se a již n í pól jednoho se zakousne do sever ního pólu souseda a tak dál. Slepí se v pevné řetězce ve směru m agnetic kých silokřivek, které kapalinou probí h a jí. Tekutý podíl v této železné houbě d p i yzlínavostí v uzoučkých kapilár n ích štěrbinách mezi jednotlivým i zrn-
fcy. Po vypnutí proudu pomine síla, d r ^ cí částečky pohromadě, řetězce se ro>padnou a kapalina je opět kapalná. Teď, co s tím ? Inu, o té elektromag netické spojce jsem hovořil již na po čátku. Dále lze této kapaliny použít ja k o tlakové do hydraulických zařízení. Jim iž se na př. řídí pohyb součástí ob ráb ěcích strojů. M ísto škrticích venti lů, řídících rychlost průtoku kapaliny pod tlakem , bude pak v určitých čás tech potrubí vestavěna cívka, jež bude kapalinu podle potřeby zahušťovat. Ob dobné použití nalezne i v hydraulic kých tlum ičích. Pro hmoty, jež ta jí při poměrně nízké teplotě, lze z této ka paliny hotoviti „ztracené“ licí form y: do nádobky s železnou tekutinou se ponoří model, do cívky se pustí proud, model se vytáhne a do tuhé formy se n a lije roztopená hmota. P ak se proud opět přeruší a hotový odlitek se z tekunity vyjm e. Možná, že ji bude lze po užiti i k rychlému elektrom agnetické mu upínání neželezných předmětů při obrábění. Zajím avé je je jí použití jak o pro měnného elektrického odporu nebo Ja ko spinače. „Tekutá" tekutina klade to tiž proudu velký odpor. Znáte snad, ja k se dříve přijím aly radiové signály na koherer. V trubičce mezi dvěma elektrodam i byly nasypány železné ne bo niklové piliny. Protože se stýkalo mnoho hranatých částeček dost volně a malou plochou, sečítaly se přechodové odpory na stycích jednotlivých zrnek, celkový •odpor kohereru byl velký a proud nemohl projít. Teprve elma& vlna z antény seřadila částečky tak, že se stýkaly těsn ěji a proud prošel. Po zaniknutí vlny však zrnička kovu zú-
khuh
vla»ti těžby naíty pomocí vrtů. Nato stoupla tèœba nafty zinačně na celém svě tě. Teidhiniika vrtů měla ve svém vývoji tři obdoibí. Z počátku poaižlvalo ee wtáoií náiatzového, paJc se ujalo vrtáni rotorové a konečné moderní elekirotarbinové vrtámi. V roce 1924 inženýr M. A. KapeJušniko(v, nyní člen Akademie věd SSSR, vy''lialezll tmrbinovÿ vrtací stroj. No-vý stroj n á d o b k a z n ě m a g n .k o v u O'distrairtil nutnost otáčeti celý systém vrt stala slepena a do kohereru musela ných rooir. Stroj praiouje spolu s dlátem klepnout palička zvonku, aby se zrnka na dné vrtiné díry. Turbinový vrtací stroj opět rozpadla a proud přerušila. Mezi je vlastně hydraulickou turbimoiu, upev zrnečky tekutiny je však je ště navíc něnou na spodním konci vrtných roiur. isolu jící vrstvička oleje, proto je je jí V roce 1941 byl sovětský vrtací stroj odpor v tekutém stavu je ště větší než zdokonalen tím, že místo hydrotarbiny odpor kohereru. Zmagnetisu je -li se bylo pouižiito elektromotoru. Sovětští in však, železná zrnka se seřadí, těsně ženýři zdoikoinailiii vrtání také tím, že srazí a proud vedou. Odpor této směsi místo svislého vrtání začali používat je pak tím menší> čím jsou zrnka těs vrtání šikmého tam, kde geologická n ě ji u sebe, t. j., čím siln ěji se namagsitruiktuira země toho vyžadovala. Také netísují. Po odpojení inagnetisačního délka vrtů v SSSR dosáhla rekordní proudu pak odpor, podobně jak o u ko ihlO'ubky do 4000 metrů místo 600 metrů hereru, nenastoupne, nýbrž zůstává na v roce 1913.' stejn é hodnotě. Již v roce 1945 provedli so>většti báňští ■ V zmagnetisovatelné směsi olej—že inženýři první vrt na světě na mcřském lezo dostává věda i průmysl do ruky dné! Pro stavbu naftových věží byl nej novou hmotu o dosud nevídaných vlast prve vybudován zvláštní ostrov. nostech. Můžeme očekávat, že vbrzku Svou novo*u doikonailou technikou vrtá uslyším e o nových stro jích á přístro ní sovětští báňští inženýři v dohledné jích , které je jíc h zajím avých vlastnosti •době splní stalinsiký plán těžby 60 milio vtipně využijí. nů tun nafty ročně.
®^llHinK 453
Mrázek + Bureš
Svítící tekutiny K e svícení používáme obyčejně látek o značné teploté. T ak na př. takovou svítící tekutinou by bylo tekuté železo, ja k se s ním setkávám e v hatích. Ale dnes si řeknem e něco o studené svítící tekutině, ne tep lejší než 100'’ C. J e to málo známý pokus, kterým můžeme na táboře připravit pěkné pobavení, když nám svatý P etr nepřeje. Provedem e je j podle návodu Trautze a Schorigina. Přichystám e si čtyři roztoky, ketždý zvlášf v jin é lahvičce. 1. roztok: 1 g práškového pyrogalolu v 5 ccm destilované vody. 2. roztok: 5 ccm čerstvého 35— 40% íorm aldehydu (formol, formalin). 3. roztok: 2,5 g potaše v 5 ccm vody. 4. roztok: 7,5 ccm perhydrolu (30% peroxyd vodíku). S těm ito čtyřm i roztoky vejdem e do zatemněné m ístnosti, kde při tlumeném světle připravím e své^ rekvisity: Do um yvadla postavíme pů llitr a do něho nalijem e postupně prvé tři roztoky. P ak zhasneme všechna světla a za chví li, když ism e se rozkoukali, nalijem e fozk>k4
do smési čtvrtý roziok. Skleněnou ty činkou nebo čistou třískou pak teku tinu zamícháme. Z akrátko celý p ů llitr zazáří krásným , oranžově žlutým svět lem. Přitom kapalina silně vzpění, až mnohdy přeteče z nádoby do podstave ného umyvadla. Chcem e-li efek t je ště zvětšit, uchopíme druhý půllitr a pře lévám e tekutinu do něho. Proud kapa liny nám bude jasn ě světélkovat, jed notlivé kapky budou zářit jakoby m a gickým světlem. Rovněž velm i krásně vypadá, nabírám e-li tekutinu nějakou Starou lžicí a lijem e ji opět zpět. Po pokusu nezapomeňte m ístnost okamžitě vy větrat, nebof vypařující se formaldehyd ji naplní nepříjem ným zá-ipachem. Protože světélkování netrvá dlouho, je třeba pracovat rychle. Jis tě vás bude zajím at, proč tato směs svití. P ři většině chem ických re akcí, které probíhají samovolně, bez našeho přičinění, se uvolňuje energie, která vyzařuje v podobě tepla. Za pří klad nám může sloužit spalování uhlí v kamnech, benzinové a lihové vařiče, hašení vápna a pod. Jestliže se vyrobí tolik tepla, že se celá soustava zahřeje aái nad 360—500» C, část tohoto tepla se změní zpravidla ve viditelné světlo, uhlí při hořeni svítí. Naopak, nezahřeje -li se soustava reakcí natolik, aby
454
překročila ono teplotní pásmo, ja k o je tomu při hašení vápna, vyzařování světla obyčejně nenastane. N ěkteré reakce chem ické, je jich velmi málo, se vynačuji tím , že vydá v a jí viditelné záření i při teplotě znač ně nižší. Tento úkaz nazýváme chem i lum iniscencí — chem ickým světélková ním. M á dva blízké příbuzné; jestliže při vyzařování nenastává žádná typic ká reakce, mluvíme o fosforescenci, kdežto chem ilum iniscenci, která se odehrává v živočišném těle, nazýváme biolum iniscencí. Příkladem fosforescence je světélkování fosforu (odtud jm é no), různých sirníků atd. s biolum inis-
c e n tí (bíós = řecký živočich, lumen =s lat. světlo) se setkávám e u svíticích bakterií, svatojánských m u š ^ , hlubin ných ryb a jinde. Toto chem ické „stu dené“ světlo bývá obyčejně červené aš žluté. Jednou z takových reakcí je též naš« svítící tekutina. Studeného světla sa dosáhne působením perhydrolu na ně jakou látku, která se snadno oxyduj« (pyrogalol) v alkalickém prostředí (po taš). Pokus můžeme upravit i tak, ž» použijeme m ísto pyrogalolu buď resorcinu, hydrochinonu nebo I vývojky. Bude rozhodně efektním číslem na rů šných besedách a večírcích. tografií na dvě poloviny, je lépe, je -B zvlněný a probíhá-li v dolní nebo 1 i r ní třetině obrázku. Nikdy nefotografu je m e ze středu silnice, vždy jdem e tro chu stranou. Hlavní m otiv m á být fo to-
Díváte se fotograficky? v tom, co vidíme my a co vidí k a m era je velký rozdíl. Tento fa k t nechť si uvědomí každý začátečník a zopa k u je každý pokročilejší amatér. P rvní věcí, kterou by si m ěl začá tečník uvědomit, je to, že fotografie za chycuje je n malou část toho, co foto grafu jící skutečně vidí. My se díváme na předměty tak, že na ně upřeme zrak a pak si prohlédneme okolí, čímž na budeme celkového dojmu. . Fotografie je statická, ta zachytí je n onen před m ět a jeh o nejbližši okolí a na kopií pak m a rn ě hledáme okolí je n trochu vzdálenější. A to právě může říci hod ně. Jin d y zase am atér, ve snaze zachy tit celé okolí, doslova „utopí" hlavní motiv. Proto hlavní věcí při hledání dobrého záběru je , n a jít si to důležité z okolí, co pomáhá vytvořit správný do je m o věci, a vhodné stanoviště, z ně hož bychom mohli ob ojí (motiv i oko lí) pěkně zachytit. P řitom bude nutno dbáti správného osvětlení. To se sice často vym yká našim možnostem, ale někdy stačí zaujm out stanoviště o pár kroků vlevo čí vpravo a osvětlení se stane plastičtější. T řetí bludný kořen, o který am atér nejsnáze zakopne, je barevnost motivu. To, že m otiv přímo láká svými pestrý m i bsurvami, vede často k fotografii
mdlé, šedé, protože všechny barvy jsou na černobílé fotografii zachyceny je n různými odstíny šedi. J e samozřejmé, že o fotografickém dívání lze napsat, a bylo opravdu na psáno mnoho knih, k teré však pokládá m e pro začátečníky za zbytečné. K e komposičně dobrým fotografiím vede totiž jed ině praxe a několik nepodaře ných snimků. P řesto vás dnes chceme varovat před několika častým i hříchy, abychom vám ušetřili zbytečnou práci a peníze. -Obraz nemá být příliš souměrný. ^ Hlavní m otiv neum ístím e přesně ve středu; horizont nemá přesně půlit fo
«aM graficky propracován nejdokonaleji, musí b ý t na hotové fotografii co n ej lépe vidět („má p raštit do očí“), kdežto to, co je zbytečné, odstraníme (zvětšo váním ). Okolí, ja k již bylo řečeno, mu sí l ^ t voleno tak, aby co nejvhodnéjl doplňovalo hlavní motiv. Svislé linie předmětů musí být oprav du svislé, t j . věž nesnií „padat“, _a rovněž vodorovné předměty musí být správně zachyceny. Popředí má být ostré, pozadí nemusí, ba m alá neostrost vytvoří plastiku obrazu. Předm ět pak není na pozadí „přilepen'', zvlášté u portrétů. Každé dění a pohyb, který zachycu jem e, se v y v íjí v určitém směru. Proto na obrázku nechám e v íc m ísta na té straně, ke které činnost sm ěřuje (kam jed e auto, vlak, kam se divá portréto vaná osoba a pod.). Fotografujeme-M kam aráda při nějakém zaměstnání, ať se dívá na práci a ne do objektivu. J i nak vzniknou velmi směšné obrázky. A ostatní rady? Ty je těžko vám vy psat. Je jic h výpočet by b yl velmi ob sáhlý a nudný, ba dokonce nepraktický. J e totiž samozřejmé, že každý sním ek má, kromě již uvedených, svá zvláštní pravidla. D ají se ale shrnout v jedno; Nechf je každá fotografie taková, aby jed nak něco říkala, jednak aby vyho vovala vašemu vkusu, aby se vám sku tečně líbila.
Proč žloutnou papíry v ustalovači ? Často se stává, že po vyvolán i v ětšíh o m nožství obrázků začín ají poslední žlouí» nout až hnědnout. Příčina ch y b y tkví, ja k b y lo již u v ed en o v d řívějších čís* lech , v e v yčerpan ém ustalovači. Dokud je u stalovač čerstvý, rozpouští se v něm n erozložen ý chlorid a brom id s t ř íb m f z obrázků. Při tom sirnatan sodn ý (Not Si Ol) z u stalov ače p řechází částečn ě na sirnatan sodno-stříbrný (A gi Not [Si Oa/ »), k terý s e rád rozkládá. Jed n ou ze zplodin r o z k la d u je žlutý až h n ěd očern ý sirník stříbrný (A gi S), jenž on o n epříjem n é žloutnuti způ sobu je.
Udělejte si M O D EL P L A C H E T N IC E
»ADHIRÄL«
Starba moilelí »tsrfcii kulí {e «Ittflienou látavou vyšlouiMýcIt nánuřniků. StaFi „«w řš tf «Ic i" si taK připomlnaii «in iiu jic i elivile plavby na širých nwFich. My nesousedime s ntofíHn, a proto taiké jsou náinofnici (nemysliím plavce) mezi námi viácným zjeveni. Přesto je mno ho těch, ktefi stavěji modely loill. Pro né při pravujeme staveliní pláneii a návod na stavbu dvojstěiniku. „ A d m iril" , jak jsme loď pojme novali, je 7
^IIkiíh
ICHHIK 455
M O T O R I S M U S,
v m inulých číslec h „M ladého technika" řek li jsm e si n ěco o závodn ích v o z ech ' Símca a C isitalia, k te ré startov aly v e V e lk é cen ě Č esk o s lo v en s k a na M asa ry ko v ě okruhu dne 25. září. Dnes řek n em e si n ěco o dalším v oze, k te r ý s e o b jev il na startu —
F E/R R A R I Nejúspěšnějšimi vozy byly — ja k zná mo — vozy Ferrari. Dva startovaly, a na Jednom z nich zvítězil Angličan W hite head, na druhém obsadil pak Ital Cortese třetí místo. Oba vozy jely bez nejmenších oprav celý závod a byly i po dojetí T bezvadném stavu. Oba vozy zastavily T depu pouze v 10., resp. v 15. kole k do plnění pohonných hmot. Vozy Ferrari, na jakém jel Whitehead, m ají 12 válců (dva krát šest'v álců do V) s jedním vačko vým hřídelem. Obsah 1500 ccm, vrtání a zdvih 55X52.5 mm, ventily OHC. kom presní poměr 11.5:1, 2 kompresory Roots, výkon 300 k při 8000 ot/min. N ejvyšší rychlost 290 km/hod. Přední kola jsou za věšena na příčném pákovém rovnoběž níku s čepy, pérování je příčným listo vým perem, svislými hydraulickými tlu miči . a třecími tlumiči. Zadní výkvvné polonápravy m ají příčné listové pero na hoře, na zadním konci isou zavěšeny hydraulické tlumiče. Rozměr jpneu vpře du 6.00X16, vzadu 6.50X16. Plnicí tlak kompresoru je 1.52— 1.68 atm. Ferrari Cortesův měl obsah 2000 ccm bez kom presoru, výkon 150 ks, tři spádové karbu rátory W eber. Rozměr pneu vpředu 5.50X15, vzadu 6.50X15. Na rozdíl od
Whiteheadova vozu měl Cortesův vůz pětirychlostní skříň. . Red. Přemysl Tůma
je důležitým hosp ód álslíýaiť cinit'èif lem . M otorová vozidla, h lav n ě á a š e s k v ě lé m otocy kly , tvoří významnou složku n ašeh o vývozu. Stejrfě dů= ieliřý je m otorism us pro bidnný p oten ciál naši rep u bliky . Rádi pro to v y h ov ím e přáním našich četných čtenářů a od n ejbližších čísel b u* d e m e o t i s k o v a t p r av i deU no u m o t o r i s t i c k o u h l í d k u . V ěřím e, že tím vzbudím e o moto^ ilsm us zájem v dalších tisících čié= nářů, k teří p a k p od robn ější po* u čení najdou v odborn ých m otoris tických časop isech „Svět motorů" a „M otocykl".
P erspektivn í řez vozem Ferrari
Franco C ortese (Italie) na stroji F errari 2000 ccm v je d n é ze z a tá ček M asary kov a okruhu.
Buční o b rá b ěn í
KOVŮ (Pokraéování.) B. S V O B O D A Jak o každý nástroj, tak i nůžky pracují dobře iedině v tom připadá, ieóu-li oetré. Proto dbejte na jejich ostrost. Ušetříte si tím jednak potřebnou téleaiou sílu a ustři žený materiál nebude tolik nebezpečný Dď zranění jako materiál stříhaný otupe nými nůžkami, neboť tupé nůžky jediné ipůsobuií předčasné odtržení materiálu a Tznikaji tak na střihu ostré hrany, přečníTající přes úroveň stříhaného materiálu. K ručnímu obrábění kovů — af se již Jedná o opraoováiní jakéhokoliv výrobku, čd o naostření některého nástroije, jako jB<m sekáče, vrtáky a pod. — paitří brou šení fcoTTŮ. Broušenim ubíráme určitou •Mu přebytečného materiálu na potřeb nou míru s přídavkem na konečné opracovásií. Při ostřeni nástrojů používáme jemsiýcii brusinýoh koíoučů a tato ope race je vilastiné konečnou při celém výřobnim procesu, jedmá-li se o vyrobeíií Bástiroje '(třeba sekáče na železo). K brouéení powžíváime brusek bud sitoíOTfýoh nebo stojanovýcii. Stolové brusky mohou být bud na ruční jioíion nebo i na pohon eiektridký s pomocí elektrdckélho motor ku. V obou případecái je brusika přizpů sobena tafc, aby se dala upevnit na jak ý koliv stůl. Stojanové brusky jsou již
vlasitné samostaitným strojem, který Je umistéín někde v dílně, jako na př. tabu lové nůžky a pod. Ja k u stolovýcih, tak u stojanonrýcíi brusek vlastní práce — broušení — je prováděno ručně oproti stroj níímiu broušení, kde celou práci pro vádí stroj. Proto, i když k obroušeinl
Obr. 27, předmětu použíiváime již stroje — brusky — je toto broušení vlastně ručním obrá běním. Nás-trojem, kteiým birousíme, je v na šem pí%>aďé brusný kotouč, který je na 0601 brusky přichycen a otáčením osy je
J la d im e s i i Za elektronky KF 3 — KF 4 nebo DF 21 — DF 22 dá magnetický reproduktor 20 cm 3W Jám Gurský, Košic©, Palackého 26. H. startér (1.8 HP — 12 V BOSCH) vymění za eJ. gramomotorek (tov. výroby) pro 220 V J . Novák, KalJiov č. 14, p. Vě»mný Jenikov. — Potřebuji motocryklovon žárovku ďvouvláknoTO U 6 v 15/15W, nebo vyměním za 6 V 25/25W. Vojtědh Je lí nek, Teplice Lázně v Cechách II, Rokosovského 862/8. — Elek tronky 2 X 2V 2.4 P700, n«bo 2 X RV 2 P800 potřebuje Jozef KoHáx, š t priemyselná škola. Banská Stiarvnica. — Motorek ke kolu háedá V. Šipek, žák III. tř. sitř. školy, Brandýs n. Orlici. — M alý model parní lokomotivy vysnění 9a detonační motorek o ofosalhu 10 ccm a více V. Šípek, žák III. tf, »tř. škody, Brandýs B. Orlicí. — Bl. motorek (6— 15 V), n^^oužívamý, prd pobon hraček má Jiří Koutný, Vsetái, Hařvlíčkova 662. — Motorek ke kolu hledá František Nosefc, Miletín 125, Podkrkoiiioěí. — V ý stupní traío pro RV 12 P2000, žhavicí tranisfonaàtoi P 120/220 S 2 X 6.3 V (malý eHoupkový 6va*) a •taipnicí Sonoreta k&upi »ebo výměnou natoízí 2 X RV 12 P2000, micro-vioáku Ronette aebo i X tov. domácí telefon, Zdeněk Jakiubec, Hradec Králové, Masarykovo 684 — Elektroiokii EK 3 poiBřebuje Jairoslaiv Ryneš, Hospříz 22, u Jindřictoova Hradce. — Antodynarao 6 V zn. Boscíh, gramomotorek na pero, nový ampéimetr na stejnosm ěr ný proud na desku má Miloslav Skoda, Horoí Rokytnice n. Jiz. bp. 60. — Za dektronky 2 X RV 2.4 P45 nebo P700 dá elektr. NF 2, rajdiosluchátka a knihu M. Pacáka ,M ěřicí methody a přístroje pro radiotech.niku" Jiř í Praaic, Rydhnov n. Knéž. 339. — Hektromotor 24 V «tejnosměi. výkon 350 W, 10.000 otáček, Tyměnim za el. gramomotor, Miroslav Koték, Praiha XI, Zerotí»ova 20, číslo 3. — Radioamatéra z t. t947 (ročník XXV I) po třebuje A. Juohelka, Nádražní 16, Ositrava I. — Mám dynamo 6V—90 W, součástíky k Sonoretě, dynamik ^ 20 a různý »ateriál. Potřebuji fotografický zvětšovák nebo el. gramomotorefc, Rudolf Horáček, Labodice 85, oikir. Kojetín. — Durai 2 cm •Hný, 5 X 5 cm, 4 kœ y, nebo 10X 10 cm 1 kus, Wedá Jam Frei bauer, Hořická 102, Hradec Králové H. — Taliř ke gramofonu £r 300 mm vyměním za tatí® 0 250 man, přip. prodám. Fr. H6é tó , BéJá p. Bezdězem, Lidová ř^p. 795. — Gumové ohruíe na Moooipoet « vnitíí-. ßr 42 mm a hlmlkový plech. 1 X 2 0 X 2 0 mm potřebuje J . Spisar, Chvalkovice č. 3, pp. Ivanovice n. H. — B ek troak y I»CK 1 nebo B 240 koupí nelbo vymění za V T 107 • SE 79, Richard Kanický, K roupy a. m H, třída Legii 416. —
mu dána BiožaK>s.t opracovávat pŤedmět. Budeime-li nyní tedy přihlíižet k dokona losti opracování, bude především zále žet na správném připevněni brusného ko touče na osu brusky, zvláště s tím zře telem, že brusný kotouč má kruhový tvar. Z toho důvodu musí být brusný ko touč přesné vyceotrován, aby nám ne házet. Na obr. 27 je znázoiměn řez tou části brusky, kde je brusný kotouč při chycen. Střed brusného kotouče 1 je vy plněn olovéoóu vložkou 3, která nám umožňuje dosáSmout správné vycentro vání. Dále mezi podložkami 4 a brusným kotoučem 1 musí být dány bud lepenko vé nebo gumové vložky 2, které umož ňují pevnější utažení brusného kotouče. Mimo to vnější podíožka 4 bývá osaze na, aiby nám nepoškozovala závit, a sou časné i maitkia 5 bývá osazena, aby nám opět podloÉkiu vycentrovala. Proti povo lení matky je použito ještě t. zv. kontramaitky 6. Proto upozorňuji ještě jednou, b e z vložek 2 při upevňování brusného kotouče se vystavujete nebezpečí, že se vám může brusný kotouč při svých po měrně vysokých otáčkádh roztrhnout, a to znamená nebezpečí úrazu. Z tohoto důvodu, kdy může i za jiných okolnosti d o jít'k roztržení brusného kotouče, a ty jsou různé (neitvrdim časté, ale mohou se vyskytnout), je nutné každý brusný kotouč krýt otíhramným štítem (krytem.), který zaibrání rozletění se rozlrženéma kotouči. Při broušeni jsou od obrušovaného předmětu odeibírány brusným kotoučem velmi jemné třísky, které mohou velmi snadno parardt oko. Proto je nutné při broušení vždy pouěívait oohranných brýlL Pro používání ochranných brýlí při bro'Ušení existuje úřední předpis.
Čtyři gumové pneumatiky (plněné), ■& cca 8 cm, pro model závodního autíčka koijpí Jo sef Skop, Košuímiberik, pavilon B, pp. Luže. — Dynamo na stejnosměr. proud 4V, 4A, I6W, kulič ková ložiska, automatický spínač a vypínač s ukazovatelem nabíjení vyměním za: voltmetr, nejrad ěji universální volt, a ampérmetr s otočnou cívkou rozsah O— 120 V, Jan Kučera, Lyžbice 105, p. "n-inec. — Síťové traf o, výsitupni traío, usměrňovači elektronkiu AZ 11 miá J ö i Velčovský, tř. Rudé armády 21, Uher ský Brod. — Brousek na broušeni bruslí do žlábku bledá J . Sotona, Trstěnice 136, u Litomyšle. — Dvě lampy RV 2.4 P700, pře pínač vlnových rozsahů Radista ópólový, 2 otočné kondensá-tory SOOpF s pertdnaxovým dielektrikem, lampu AF 3, výstupní transformátor 7000 ß , detektor krystalový, žlutý fiitr pro foto jer 20— 30 mm Ořiditelný průměr) má Karel Novotný ml.. Praha IX, Ceskoímoravská 27. — „Základy radiotechniky" od Ing. Němce a pod. literaturu potřebuje M. Grézl, Plzeň 6, Karlov 1, děl. domy. — Za sadu čoček do bvěizdářského dalekohledu (ohnisko oca l m. J£r 50— 80 cm) nebo předválečné ročníky Říše hvězd d ^ knižnici Mladý konstruktér, J . Seligman, Abertamy 288, u Kairl. Var. — Náhon ke kolovému tachometru potřebu je Jiř í David, Ruda n. Mor. 133, sev. Morava. — Za elektronky RV 2.4 P2 a P700 dám 30 nových Moučkových a 50 starších plánů modelů letadel a lodi, VJad. Sedláček, Dobn.iška 690. - Za detonačni mo'torek (2— 10 ccm) dám promítačku na ručn; r)0hon a el. motorek 25 V střídavý i etejnoměmý, Miroslav Ko houtek, Liberec IV , Zd. Nejedlého 15. — Elektronku usmer. PV 495, odlad. cievku Trafora a fotoaparát Lord (4X6.5 omi) má F. Poljak, Levice, Ziacká ul. 5. — Elektronky EL 12, AZ 12 a elefktrollt CAP 32uF vyměním za sluchátka ke krystalce, Jiří Křivá, Dívčí Hrad č. 1, p. L%>táň; okr. Krnov. — Pomocný mo t o r ů na kodo potřebuje Jiř í Šíip, Stíelsiké Hoštioe. — Za moto rek Super-Atom dá mikrometr a slucháťka Mirosdaiv Lukáš, Líiany 172, u Rakovníka. — Měnič 24/120 V iß r 125 mm, délka 250 mm) vyměsiím za neipoužitý det. motorek, Miroslav EK)seděl. Mor. Nová V es 451. — Potřebuji 4. a 5. číslo n. ročníku K®ádéÍio fechnika (květen a červen 1948), K. Kopecký, Praha I, Bílkova 18. — Auto dynamo 12 V i s relém vymění za motorek k Sokolu nebo za detonačni motorek Jo se f Přibyl, Březové Ho ry u Příbrami, Revoluční 378. — Krystalku v bakelit, skřínce • voltmetr dám za uzávěrku se zdravou optikou F = 4 — 5 cm izávěaka nemusí pracovat), Jo sef Křivský, Chotebor 520, Internát I. — Krystalovou staniďiu, krystal, raďiasluchátfcá, 20 m antén, ïanka, šep^táček má Jo se f Němejc, Modlešovice 19, p. Strakoni ce. — Fotografický aparát Super Exoela s koženou brašnou a
457
Stavíme historické lodě Máme na skladě plány: MKM - 372 - SANTA MARIA ...................................... Kčs 18.— , MKM - 3?i - VIKTORIA .......................................Kčs 33.—» Stavebnice na loď SANTA MARIA . . Kčs 220.—, s plánem, obalem a poštovným. Ceny plánů s poštovným. Všechny tyto modely a mnoho jiných najdete v našem novém 30. ceníčku, který zašleme to mu, kdo nám přiloží Kčs 3.— ve známkách k objednávce.
'^ M O U Č K A P R A H A XII , F R A I
U L iá A L l}
-aie^L.
N O VI N K A ! KRYSTALOVÉ SLUCHÁTKO k zasunutí do ucha. V elká a rovnoměrná citlivost i p®o hluboké t ó r - Lze použít pro nejrůznějSÍ účely 1 pro krystalový přijimač. C B N 1 K č. 10 zasQáme za Kčs 10.— (ve
známkách
předem
n á r o d n í
zaslaných)
P O D N I K
prodejna radiotechnického a elektrotechnického zboží I-Ol
P R A H A II, Václavské nám. 25 N A R Ú D N I PODNIK
•
RADlM B n
• RADtftEK EH • KADCOE SI • SADfBIB SI • ŘADtOffi SI • R A D O m SI • RADllGB H • K A O ÍM E:«!
ei, zvu'kovfcu ma obyčejiný gramofon má Jo sef Stelemáí, BoěeaioTíce č. 26, p. Holešov. — Dvoti.lampovku bez skfíné s eteletroinkaimi B406 a E499 má Jaroslav Koipal, Boátášice 97, p. BuikO'V TI Osití n. IL. — I. a II. ročník Mladého technika, vázamý, má Frantiišek KSíma, Zastávka u Brna č. 4. — Parní strojek, píst o ■& 25 mim a déloe 75 mm, pobom na teikutý líh, má Jiniidlřicli Hauser, Liberec III, FTanti§koivB.kà 12. — Za benzinový motor i(á bez rychlostní sitořímé),, 125— 250 ocm, dám různý t hodnotný raidiomiateriáí, J. Matušek, Břeclav, Latižboteká 452/11. — Potře buji dvě bantamová kola -0^ 400 m^m, aiuitobaiterii 6— 12 V, 2 ráfkové brzdy ke kolu. Nabízím; roamnožovací stroj, kryetalkn, vzduchovku a promítačku 16 mm na 220 V, Miroslav Pokorný, Vykáň č. 35, p. Mcohov u Prahy. — Potřebuji lineární dráltový potenciometr 1— 2 K ß ,' trolitarové kostry J3r 10 mm se železo vými jadérky M = 7 a krátlkovlnný konidensátiOT otočný vzdu chový duál 2 X 35pF. Nabíziím otočný Vzdiiclhotvý korademsáitor
důál 2 X 500pF, síťovou tdiuimiivtku, lamelové Sípodiky k lampám, růaná skla na stuipmice, avulkové braío 120—220 V/3-8V a jiné raidiosoučástky, Jo se f Bičík.,' Lonkov č. 16, p.’ Svijamy. — 1 pár sluchátek, ocelový pledh o síle 1 mm potiebüiji. NaJbÍKÍm 10 plán/ků na dřevěné teaiäkY, A. Doékal, CSSZ„Betoma", sttajVba traíktorámy, Líšeň u Brma. — Potřebuji amatérský soustruh na kov a el. motoreík 0.5— 1.5 HP na 220V, benzinový motorek 4— 10 ccm. NiabíEím radiová slnobàtika, telefominí sluchátka, mandolínu a fottograí. aipairát deskový 9 X l2 cm, Karel Hruda; Jevíáko, Okružní 34. — Přehazovačiku, ráilkové brzdy ke kolu. a elektromotor na 200 V 1— 2 HP potfeibuiji. Nalbízím aoitodynamo, vthodiné pro aiutocyM, a moíorek Aitonx, Miroslav Pokoríiýt Vykáň 35, p. Mocihov u Praihy. Radiosluchátka a knibu „Praktická škola radiotecshiniky" od log. Pacáka hledám. Nabir zim dynamko na kolo 6V a fotoaipaiát Siuper Excella, Michal Petiko, Vyišiný Hruišov 58, p. Udiaivsiké.
‘ ítrnáctidenll! oro technickon íýclioím. vydává Československý svai mláde!e t Mladé trontí S rcdakenla kolektivem fidl t za redakd odpovídá red Kami Zoufalí Redakce Praha H Štěpánská 61 telefon 275-34 Administrace: Praha U. Panská 8 telefon 241-41. Mladý technik vj<*ári kaidoa drahou středu Cena lednoho výtisku Kis 5 předplatné na rok Kčs 120 —. na píl rokn K£s 60.— OCet poštovní spofitelnv 7520*8. Novinovi sazba i>OTOlena »ftnérera fed ooät v Praze, C. I. a-Ore-2372-OB. dohl, o(^t. úřad Praha 022 Za původnost a právo ílánkfi a obrárků niít autflc. Tot# ílslo v ^ 16. XI. 1949.
Z apokladem donitrahor
Ušlechtilé kovy m ají nesmírný význam v těžkém průmyslu. V Sovětském svazu jsou tak šťastni, že m ají ne jedno, ale několik nalezišť kovů, které se dnes ve světě platí zlatém. Naše reportáž vás uvádí do jednoho z nejzajím avěj ších nalezišť wolframu a molybdenu ve SSSR. V Kabardinské ASSR na sva zích hory „Molybdenu“, ve výši kolem 3000 metrů nad mořskou úrovní prostírá se turny-auzský wolframo-molybdenový kombinát. Byl vybudován r. 1940, ale Němci ho zničili i se ziiíizením. Roku 1944 kombinát byl znovu wbudovan j přes značné obtíže kolektiv kombinaíLi dosah] ,i7 přpd'"iločne úrovně
\
i t ' n O i ’v
p<.'tiled
f';
w oliram o-m olybdenový hom hj" ■ .it
■■ t-
vvi.ok\rh h o tjch .
Dole: doprava rudy z šachty d o továrny na zušlechtěni ko\ň
N ahoře: stavba n ového obytného domu pro hutníky koimbinatu. D ole: k o v k o p o v é kombinátu v racejí se domů z práce cestou mezi krásňými hor'-k\n',i ■icholky.
Z ná te naše
AUTOMOBILY 7 P R A G A RN (RND) patři mezi naše n e jro z šířen ě j ší nákladní vozy. Jso u stavěny buď s motorem benzinovým (RN) nebo Dieselovým (RND). Osvědčily se v každém terénu a provozně Jsou levné. Technickádata PRA G A RN: M otor — 6 válců, čtyřtakt, benzinový, obsah válců — 3,46 1, výkon — 70 HP, spotřeba paliva — 25 l/km, vlastní váha — 2890 kg, rychlost 80 km/hod. nosnost — 3 tuny, PRA G A RND: Motor — 4 váice, Diesel, obsah válců — 4,6 1, výkon — 60 HP, spotřeba nafty 161100 km, rychlost — přes 60 km.
